Číslo 23 září 2008 zdarma

str. 1

Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku

Číslo 23 září 2008 zdarma

Vydává Úřad městyse Kamenice u Jihlavy

Sponzoři novin: Müller Luboš, Řehořov 72 GASTROMSERVIS Ferda Miloš, Kamenice 476 PEJCHAL s.r.o., Jaroslav Pejchal, Kamenice 33 VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava Jiří Vaněk, Kamenice 238 Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321 GAMA Kamenička, Ing. Miloš Mach a Marie Machová Pekárna AGROSTAR, Kamenice 38 Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220 JEMKA, Ing. Karla Jelínková, Kamenice 18 Řezníček Jaroslav – Drobné zboží, textil Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442 STAVOSPOL, spol. s r.o., U Městského nádraží 10, Jihlava Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463

Sdružení klempířů a pokrývačů, Jan Čermák, Kamenice 472 Vysoušení EMZET, Miloš Žáček, Kamenice č. 258 (Brodek) Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl, Kamenice 34 Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493 Pohostinství Na Líchách, Jan Bourek, Kamenice MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice FLORAKO, Jaroslav Kolařík, Kamenice 37 STOCO, s.r.o. - prodejna, montáže termofasádKamenice č. 16 Marie Jonášová, Kamenice 175 Petr Benda, zemní práce, Kamenice 253 Astera G, vydavatelství a tiskárna, Jihlava PENADOP, s.r.o., Jiří Pesr, Řehořov 24 Potraviny u Jansáku, s.r.o., Kamenice 436

str.

2

Loučení s prázdninami v Řehořově Léto uteklo jako voda a opět se přiblížil konec prázdnin. A tak, aby si ten konec prázdnin děti ještě užily a nebyly zklamané, že je konec a zase je čeká každodenní povinnost jako je škola a školka, rozhodli se řehořovští připravit malé zpestření konce prázdnin. Již dlouhou dobu předem organizátoři vymýšleli program, disciplíny a všechny detaily, aby vše bylo podle jejich představ a děti se nenudily. A tak v sobotu 30.8. 2008 odpoledne ožilo hřiště v Řehořově. Organizátoři, „Skupina zoufalých manželek“, připravili zábavné odpoledne pro nejmenší občánky a nastávající dospěláky naší vesnice, kteří si mohli vyzkoušet své dovednosti v různých soutěžích a vyřádit se při hudbě.

Dětské odpoledne řídil a na vše dohlížel „velký fotr“, který na začátku byl málem zatčen policisty, kteří přijeli ukázat něco ze svého umění. Takže policisté z Vyšší policejní školy MV v Jihlavě před všemi přítomnými provedli zásah proti nebezpečnému pachateli, ukázku služebních zbraní a střelbu na cíl pomocí střeleckého trenažéru.

Po jednotlivých ukázkách si mohly děti také vyzkoušet své střelecké umění a včetně svých rodičů zkusit zda míchané nápoje obsahují alkohol. U dětí bylo zjištěno, že jejich nápoje jsou skutečně nealkoholické, což u některých tatínků se říci nedalo. Policisté jednotlivcům zodpověděli jejich dotazy a rozdali dětem propagační materiály zabývající se prevencí kriminality v oblasti mládeže. Po skončení jejich zásahu se ukázalo, že „velký fotr“ je nevinný a proto se pokračovalo v dalších naplánovaných akcích.

U jednotlivých disciplin pak děti dokazovaly své manuální dovednosti a snahu pracovat nejen pro sebe, ale i své družstvo. Za doprovodu pohádkových písniček děti s nadšením soutěžily a k oblíbeným disciplinám se i vracely. Vyzkoušely si střelbu z luku, policejních zbraní, provlékání provázku, skoky v pytlích a chůzi na chůdách. Dále se pak v silové disciplíně přetahovaly o lano, dostávaly bonbón na provázku do pusy pouze pomocí jazyka a končily velkou mravenčí bitvou.

Slavností vyhlášení bylo provedeno vskutku královsky, všechny děti byly odměněny sladkými balíčky

str. 3 a užitečnými potřebami do školy. Odměnou pro pořadatele byly rozzářené dětské oči a úsměvy na malých tvářích.

Po urputných bojích se děti občerstvily v o ň a v ý m i opékanými špekáčky od firmy Kratochvíl z Kamenice (ani jeden z celkového počtu 70 kusů nepřišel nazmar), točenou kofolou a hitem parného dne míchanými nápoji, které s p o l e č n ě připravovali slečny Veronika Prášková a Michaela Borynská.

I velcí si nemohli nedopřát soutěže a proto pro ně byla možnost si vyzkoušet některé disciplíny. Například turnaj v běhu na chůdách pro nejrychlejšího dospěláka. Tato náročná disciplína probíhala vyřazovacím způsobem (systém pavouk) a odhalila zkušené „řehořovské terénní žirafy“. I přesto, že trať nebyla dlouhá, byli jsme svědky komických krkolomných pádů i úžasných praktik. Do finále se nakonec probojovali borci, Jiří Dočekal a Pavel Vacek, Jiří strhl fanoušky svým výkonem a zaslouženě vyhrál.

Zábavný večer plný dobrého jídla a pití pokračoval v pozdějších hodinách trsáním na diskotékové hity z mixážního pultu mistra diskžokeje Ládíka Prchala, který celý den, večer a dlouhou noc podbarvoval místní nebe paprsky barevných světel.

Když se setmělo došlo na tradiční lampionový průvod, který zakončil celé odpoledne loučení s prázdninami. Děti se velice těšily na noční pochod s rozsvíceným lampiónem a celou dobu i ty nejmenší ho hrdě nesly přes celý Řehořov. A pak už byla jenom diskotéka, kde spolu s rodiči skotačily až do doby plné únavy a spánku.

str.

4

Celá srpnová akce se vydařila, všichni odcházeli pobavení a spokojení. Za to patří velký dík organizátorům

a za finanční podporu všem sponzorům a i vedení městyse Kamenice Zapsal: Ing. Bc. Miloš Duba

110. let založení SDH Řehořov Bývá zvykem, že při různých výročích nebo oslavách se hodnotí dosavadní práce,úspěchy i nezdary. Stručně řečeno, hodnotí se život oslavence. Tím nemusí být jenom jednotlivec. Také my si letos připomínáme 110. výročí založení SDH v Řehořově. Důvodem k založení požární jednotky byl velký požár v obci v říjnu 1897. Starosta obce Josef Koutník - rolník z č.56 vyjednal v lednu 1898 na C.K. místoředitelství zřídit sbor hasičů a dne 5. 2. 1898 je stvrzena sedmi členy zakládací listina výnosem číslo 47645. První hasičskou jednotku tvořilo 24 členů: Starosta sboru: Náčelník: Podnáčelník: Četaři:

František Dočekal z č. 38 Josef Koutník z č. 56 František Šrom z č. 49 Filip Dočekal z č. 23, František Štefka z č. 4 Zbrojník: František Maštera z č. 69 Pokladník: Jan Veverka z č. 47 Trubači: Josef Komárek z č. 18, Josef Vala z č. 31 Členové: Karel Kujal z č. 10, František Pospíšil z č. 27, Šimon Homolka z č. 73, Josef Vala z č. 2, Jan Kopecký z č. 68, František Strnad z č. 9, Josef Maštera z č. 26, Jan Zeman z č. 53, Martin Koumar z č. 65, Josef Čumplík z č. 22, Josef Popelka z č. 48, František Homolka z č. 41, Jan Šrom z č. 36, František Zeman z č. 11, František Šlechtický z č. 33

Obec v roce 1898 zakoupila nový čtyřkolový jednoproudní stříkač s dvojákem na dva proudy a s celým příslušenstvím, sbor si pořídil plátěný bílý stejnokroj s čapkami, který šil pan Filip Pejchal z Kamenice. V roce 1902 obec postavila hasičské skladiště, stavba stála tehdy 613 Kč a v r. 1930 byla budova elektrifikována. Od r. 1898 - 1937 měl sbor 5 starostů, 13 náčelníků, 14 podnáčelníků, 17 četařů, 9 zbrojířů, 12 trubačů. Rovněž pořádal dvě slavnosti, jednu v r. 1923 k 25. výročí založení a druhou v r. 1932 k předání motorového stříkače. Zúčastnil se sjezdu hasičských župních sborů. Ve válečných letech 1914 - 1918 sbor zanikl, neboť všichni členové odešli na bojové pole. Po skončení války byl sbor opět obnoven. Veškeré paměti, události a dění v Řehořově zapisoval do hasičské knihy dlouholetý člen Josef Šrom - četař a trubač. V dubnu 1947 byl založen hasičský dorost s 8 členy a v únoru byl založen ženský odbor při hasičském sboru. Byly to tyto členky: Bohuslava Střechová, Anděla Kalinová, Anděla Vokurková, Vlasta Kujalová, Štěpánka Koutníková, Aloise Šromová, Božena Hintnausová, Otýlie Dočekalová. Zrušen byl v r. 1951. Požární sbor působil nejen při likvidaci místních požárů, ale zasahoval i při požárech v okolních obcích. Členové sboru pořádali také kulturní a zábavné akce jako divadelní představení, plesy, výlety, kácení máje, masopustní merendy, školení a přednášky. Z výtěžků těchto akcí si sbor pořizoval hasičské vybavení.

str. 5 Mezi jednu z velkých událostí pro sbor, kdy si všichni sáhli na dno svých sil, patří požár kravína v Řehořově, který vypukl 18. 1. 1991. I přes rychlý zásah požárních jednotek, i kvůli velkému mrazu se nepodařilo střechu kravína zachránit. Řehořovští jsou společenští lidé, a proto, když byla stará hospoda vrácena v restituci, najednou nebylo kde se scházet, popít dobrého piva, popovídat si se sousedy a s přáteli. Z bývalé MŠ si v r. 2001 vybudovali hasičskou klubovnu. Po dohodě s obecním úřadem v Kamenici a s velkou finanční podporou začíná v únoru 2006 velká

někde patří mezi jediný spolek, který udržuje kulturní dění na venkově. Vrátíme-li se zpět k začátku vzniku sboru, zjistíme, že dnešní členové vlastně pokračují v tradici svých předků. V letošním roce slavíme 110. let od vzniku sboru v Řehořově. Máme i další důvod k oslavě, městys Kamenice nám zakoupil požární auto a finančně podporuje hasiče ve spádových obcích.

rekonstrukce celé budovy. Vznikla zde pošta, která si letos připomene 235 let od založení v Řehořově, zdravotní středisko, kulturní sál s barem a kulturním zázemím, knihovna, prostor pro sálové sporty a nová požární zbrojnice. Slavnostní otevření se konalo v červnu téhož roku. I když stavební práce prováděla stavební firma, hasiči i místní občané rovněž přiložili ruku k dílu. V roce 2006 se náš sbor rozšířil o osm děvčat, která se s velkou chutí pustila do trénování na soutěže, ze kterých se vrací s pěkným umístěním. Je mnoho hodin práce, je mnoho starostí a nervů při přípravách na různé oslavy a akce, které hasiči pořádali, pořádají a doufám, že pořádat budou. Vždyť hasiči dnes

Proto patří velký dík paní starostce Evě Jelenové, zastupitelstvu městyse i lidem, kteří se podílí na různých akcích a brigádáchv Řehořově. Jitka Fialová, SDH Řehořov

str.

6

Uplynulý rok v Kameničce Jaroslav Bumbálek Je to již více než rok, co jsem v tomto časopise psal o dění v Kameničce. A co se za tu dobu událo? Zdá se, že se téměř nic neděje. A přece, když zalovím ve své paměti, je to pěkná řádka akcí a událostí. V září minulého roku byla dokončena rekonstrukce našeho kulturního domu. Hodně se změnilo sociální zařízení a také výčep, včetně vybavení. Kulturní dům tím hodně získal a je hojně využíván jak ke kulturním účelům tak také k soukromým akcím našich občanů. V listopadu zde sehráli naši známí „Zmatkaři“ divadelní představení. Na Silvestra tu bylo posezení a začátkem ledna už tradiční „koledování“, jehož

dubna zařídila naše děvčata z hasičského sboru „Jarní bál“ s kapelou „Druhej dech“. Na konci dubna proběhlo pálení čarodějnic a na začátku června sportovní odpoledne pro děti. Koncem června naší obcí projela Horácká rally, kde naši hasiči spolupracovali na technickém zabezpečení. výnos byl věnován na charitu. V únoru se konal také tradiční „Společenský ples“ a hned po něm „Masopust“. Ještě v únoru jsme uspořádali pro děti dětský karneval. Na konci března jsme připravili pro naše starší občany besídku spojenou s malým pohoštěním. Na začátku

Zatím poslední akcí pro naše děti bylo začátkem září „Rozloučení s létem“. Členové našeho Sboru dobrovolných hasičů se zúčastnili několika soutěží požárních družstev, odkud zvláště děvčata přivezla cenné trofeje.

str. 7 Co se týká prací v obci, tak letos jsme prováděli jen nutné udržovací práce. Loňský rok jsme totiž přečerpali náš rozpočet. Kromě sečení veřejných ploch byl proveden nátěr střechy nad sálem kulturního domu včetně vikýřů ve střeše. Dále brigádníci natřeli kontejner na kovový šrot. Kontejner byl přemístěn na méně viditelné místo, protože se z něho stávala nádoba na odpad všeho druhu a železo v něm uskladněné sloužilo různým nenechavcům k jejich „obživě“. Dále byl demontován rozvod obecního rozhlasu, neboť máme nový bezdrátový. Nyní probíhají poslední přípravy na velmi nákladnou akci a to vybudování komunikace a inženýrských sítí k novému sídlišti, které v Kameničce vyrůstá. Novostavby rodinných domků zde rostou nebývalým tempem.

V Kameničce je rozestavěno v současnosti 7 nových domků. To určitě Kamenička nepamatuje za posledních sto let. Důležité je, že tu zakládají sídlo a rodiny mladí lidé. Za rok a půl se zde narodilo 8 dětí a 5 se jich

přistěhovalo. A je naděje, že se do nových domků narodí další. Je v tom naše budoucnost. A co chystáme na nejbližší dobu? V listopadu k nám opět přijedou „Zmatkaři“ s novým divadelním kusem.

Dále zde proběhne veřejné zasedání zastupitelstva městyse Kamenice a „Podzimní bál“. Na prosinec připravujeme besídku, tentokrát nejen pro důchodce. Určitě jsem na něco zapomněl, ale pokud vás tyto věci zajímají, najdete více informací na internetových stránkách městyse Kamenice: www.kameniceujihlavy.cz a na internetových stránkách Kameničky: www.kamenicka.estranky.cz Chtěl bych také touto cestou poděkovat všem občanům, kteří jakýmkoliv způsobem pomohli při těchto akcích. Svou prací, účastí, nebo finančním příspěvkem. Vám všem patří dík s přáním pevného zdraví. Poděkování patří také představitelům městyse Kamenice za stálou přízeň.

Vržanovský rok Květa Hrdličková V letošním roce 2008 začalo dění Vržanova v lednu a to sousedským bálem.Na začátku druhého měsíce byl u nás tradiční maškarní průvod a potom posezení v kulturáku.Květen jsme začali procházkou v přírodě po Pahorku a Prosence s panem doktorem Macháčkem s malým občerstvením v kulturáčku. Léto bylo celkem klidné. Sportovalo se na hřišti a koupalo u rybníka. Konečně jsme se dočkali cedule zákaz vjezdu všech vozidel k rybníku. Návštěvníci rybníka se naučili jezdit až přímo na hráz a chovali se neurvale. Tabulka zákaz koupání psů nám také pomohla, neboť

někteří chovatelé hromadně jezdili koupat psy. Protože se tady koupou i malé děti, bylo to od nich dost sobecké. V srpnu proběhla příprava na oplocení dětského hřiště a úprava okolí. Vzhledem ke staršímu věku našich obyvatel a vyčerpání peněz (vykoupení pozemku u hřiště), naše plány pro letošní rok končí. Do dalšího roku se plánuje oprava zadní strany kulturního domu od Pahorku a vybavení kuchyně v tomto zařízení. Připomínky občanů,co opravit nebo udělat, jsme zatím neřešili.

str.

8

Grónsko Jan Zeman ml. “At rejse er at leve, sagde H.C.Andersen.” Tak toto byla shodou okolností jedna z prvních vět a frází, které jsem se v dánštině - jazyce mého nového působiště naučil. A nemusel bych citovat slova slavného spisovatele – cestování bylo a je součástí mé životní filosofie a jedním z mých největších koníčků. Ostatně téměř dvacet let stará vzpomínka na cestu autostopem po Skandinávii hrála nezanedbatelnou roli, když jsme se spolu s manželkou rozhodovali, kde strávit několik příštích let. Už vyprávěním o Dánsku bych snadno zaplnil několik stránek, dnes bych se ale rád podělil o zážitky z cesty do země mírně exotičtější a tou je Grónsko – země věčného ledu. Tato cesta se v mnohém lišila od mých cest předchozích. Asi ten úplně největší rozdíl byl, že byla zadarmo. Na všechny minulé cesty jsem si musel vydělat – ať už sběrem jablek, natíráním střech nebo psaním programů – tuto jsem ale vyhrál. Po pětiset korunách vyhraných ve Sportce to byla moje druhá výhra v životě. V mé nové firmě bylo uspořádáno slosování mezi nově příchozími zaměstnanci a byl jsem to já a kolega z Německa, na něž se usmála ruleta štěstěny. Hned v zápětí jsem si ale uvědomil i nevýhody takto snadno získaného cestování. Jednak to byla krátká doba pobytu (pouhých pět dní) a jednak jistá míra nesvobody a „předem rozplánovaného programu“ – něco, na co jsem absolutně nebyl zvyklý. Věděl jsem tedy, že to asi nebude to největší životní dobrodružství a že uvidím jen nepatrný kousek tohoto největšího ostrova světa. Ale darovanému koni na zuby nekoukej, řekl jsem si a využil alespoň jediné svobody v rozhodování a tou bylo stanovení termínu. Podařilo se mi prosadit, abychom odletěli na začátku února – v době kdy je v Grónsku ta nejopravdovější zima. To se nakonec ukázalo jako to nejlepší možné rozhodnutí, neboť to byla přesně ta ledová

zima, která se každému vybaví, když se řekne Grónsko. Přípravy nebyly nijak obrovské, jen svou zimní výbavu jsem musel mírně doplnit. První fotka je pořízená v předvečer odletu a musím říct, že ve vytopeném bytě mi ve čtyřech až pěti vrstvách oblečení rozhodně zima nebyla ;-) Už na kodaňském letišti Kastupu na mě dýchnul závan exotiky, protože většina lidí ve frontě na odbavení má eskymácké rysy a jsou oblečeni v tradičních pestrobarevných svetrech s mnoha různými vzory. Let Kodaň – Kangerlussuaq trvá něco přes 4 hodiny a tak, jak je nezapomenutelné vystoupení z neutrálně klimatizovaného letadla, jste-li poprvé v životě v dusných a vlhkých tropech, tak zrovna tak nezapomenutelný je výstup v arktickém klimatu. Jen vše jaksi s opačným znaménkem. Samozřejmě teplota, to jsem věděl, ale také relativně nízká vlhkost vzduchu. Jak jsem se později

dozvěděl, tak v létě může člověk v těchto místech narazit na místa připomínající pouště. Pouhých 15% Grónska není celoročně pokryto ledovcem a to je i případ tohoto jediného mezinárodního letiště ostrova. Potřetí v životě jsem za polárním kruhem ale až tentokrát je to „doopravdy“ – je to v zimě. Ubytovali jsme se v jednom z takových přízemních baráčků, žádný luxus, ale vše základní, co člověk k přežití potřebuje, jsme měli. Nevydrželi jsme a hned jsme vyrazili na první průzkum. A taky jsme během následujících tří hodin pochopili, co to znamená spojení štiplavého větru a třicetistupňového mrazu. Vlastně to byl jediný moment, kdy jsme měli se zimou problémy. Další dny už jsme si zvykli a můžu říct, že se dá i za takového mrazu docela normálně fungovat. Trvale žít by tady ale asi chtěl málokdo. Když trochu přeženu, tak celý Kangerlussuaq je jen jedna obrovská přistávací plocha (kterou 24 hodin denně zbavují rolby sněhu), pár desítek či stovek různobarevných dřevěných baráčků a ocelových buněk. Celé to připomíná obrovské staveniště nebo spíš vojenskou základnu, kterou ostatně toto místo původně bylo. I místní kostel vypadá z venku spíš jako větší plechová garáž s věžičkou. V létě musí být město zahlcené turisty, v zimě snadněji narazíte na skutečné

str. 9

obyvatele, příp. vědce nebo například slovenské stavbaře vracející se domů, jako se to stalo mně. Následující dny nás čekalo několik zážitků. Moji počáteční skepsi, že jsou to pouhé turistické atrakce, se kupodivu podařilo docela rychle rozptýlit. Tím prvním byla projížďka se psím spřežením a tím úplně posledním výlet či téměř závod na sněžném skútru. Vezmeme-li v potaz, že ani jediné z grónských měst není spojeno silnicí s nějakým jiným městem, tak pochopíme, že tyto dva dopravní prostředky patří spolu s letadly a helikoptéry k těm nejzákladnějším. A musím říct, že sedět zabalený od hlavy k patě v tulení kůži na saních tažených 14 krásnými bílými psy, na kterých je vidět, že běh je jejich základní životní radostí, nechat se ofukovat studeným větrem a pozorovat okolní hory – to je opravdu těžko zapomenutelný zážitek. Jediným rušivým faktorem jsou výfukové plyny, které spokojení hafani vypouštějí – to je občas pořádná síla. Určitě jsou ale ekologičtější než ty z benzínových motorů. Tím ale nechci říct, že bych měl něco proti vyjížďce na sněžném skútru! Ta je třeba trochu méně romantická, zato však plná adrenalinu. Člověk se musí zatraceně dobře obléci a hlavně si dobře připravit helmu. Otevřít ji právě tak, aby mu neomrzl obličej a současně si nezadýchal ochranný štít. A to vše bez přípravy: „Tohle je plyn, tady je brzda a jedéééém!“. Jsme čtyři a nikdo na nikoho nečeká. Ze dvou hodin jízdy jsem dobrou půlhodinku jel víceméně naslepo a to jednu chvíli i devadesáti-kilometrovou rychlostí. Naprostá nádhera. Dokonce se nám podařilo zahlédnout největší místní býložravce – pižmoně (příbuzní buvola, dlouhá černá srst, mohutné rohy, původně uměle vysazené zvíře, 20 kusů

v roce 1960, 5000 kusů dnes). Po dvou hodinách jsem rád, že jsem vůbec ještě rád a můžu si dát horký čaj. V Grónsku se žije i v noci. Jedním z důvodů je už samotný fakt, že tam v zimě téměř žádný den není. Během našeho pobytu dny netrvaly déle než pět hodin. Většina nocí byla obloha zatažena, ale jednu jasnou se mi podařilo vyčíhat a nafotit krásnou polární záři. Úžasný jev, který mě překvapil svojí proměnlivostí a rychlostí změn tvarů a barev oblohy. Co mě také překvapilo, byli samotní Grónlanďané, správněji Inuité. Bohužel nemají v Dánsku tu nejlepší pověst hlavně ti, kteří se přistěhovali do dánského hlavního města. Jsou to skutečně přírodní lidé a život ve velkoměstě ne vždy zvládají – často můžete na ulici potkat totálně opilého člověka, který snad vůbec netuší, kde zrovna je. Osobně nemám nic proti alkoholu, ale u nich je den co den, bez výjimky některé už od vidění znám. Naproti tomu mnozí z těch, které jsme potkali v Grónsku samotném, působili zcela jiným dojmem. Rozhodně mají vynikající smysl pro humor. Přišlo mi také, že z nich vyzařuje jakási smířlivost a smířenost se vším, co je kdy v životě potkalo a co je ještě potká. „Cestovat znamená žít.“ Má pravdu pan spisovatel. Zase mám na nějaký čas na co vzpomínat. Další fotky najdete na http:// w w w. h o n z a z e m a n . c o m / Greenland2008 Na závěr malá hádanka pro zvídavé: Co se stane, když vezmete hrnek horké vody a ve třicetistupňovém mrazu obsah hrnku vymrštíte do vzduchu? Kdo si není jistý, ať se podívá třeba na http://www.youtube.com/ watch?v=fi633CtOHJM

str. 10

Naše řemeslo začíná na H (K)… Eva Jelenová

... 8 otázek pro Mirku Semrádovou 1. Původně jste vystudovala jiný obor, než ten kterým se živíte. Jak k tomu došlo? Ano, vystudovala jsem SPŠ textilní v Heleníně, protože mě vždy bavily ruční práce ( pletení, vyšívání, šití, …). Po škole jsem nastoupila do Horácka jako manipulantka. potom jsem byla sedm let na mateřské, při níž jsem si poslední rok udělala rekvalifikací kadeřnický kurz v Hradci Králové. 2. Odkdy češete, stříháte, barvíte a kulmujete v Kamenici? V Kamenici jsem jako kadeřnice začala pracovat v roce 1999. No a neustále se učím něco nového, protože trendy se stále mění a je třeba je sledovat. 3. Co pro Vás toto povolání znamená a co Vám přináší? Nejdůležitější je, že mě tato práce baví a mám radost, když vidím odcházet spokojené zákazníky. Každý má jinou kvalitu a množství vlasů, tím je tato práce zajímavá. Ke každému musím přistupovat individuálně. 4. Který úkon děláte ve své profesi nejraději? Nejraději provádím různé techniky barvení a melírování a samozřejmě stříhání.

5. Kadeřnice je pro své zákaznice duší, se kterou si popovídají a s ledasčím se jí svěří. Je tomu tak i u Vás? Určitě, se svými zákaznicemi si povídám strašně ráda.

Někdy se opravdu potřebují odreagovat. Říkají, že si u mě odpočinou. Jindy si sdělíme nové recepty nebo zhodnotíme kytičky atd. 6. Z jakých zdrojů sledujete trend v účesové tvorbě? Spolupracuji s firmou Subrina, která provádí pravidelná školení, jichž se účastním, dále vydává každého čtvrt roku časopis s posledními novinkami. 7. Co nejraději děláte ve svém volném čase, kterého se Vám jistě nedostává? No nějaký si určitě najdu. baví mě zahrádka. V létě ráda jezdím na kole a plavu. Pravidelně s rodinou jezdíme na dovolenou a v zimě pak na hory, protože všichni rádi lyžujeme. 8. Pocházíte z Vržanova. Jistě se do této místní části často vracíte. Jak hodnotíte současný život v obci, která je navždy spojená s Vaším dětstvím i dospíváním?

str. 11 Domů se vrací určitě každý rád, prožila jsem zde krásné dětství. Většinu volného času jsme trávili venku. Byli jsme jedna velká banda, lítali jsme po Pahorku a mezi jalovci hráli na schovku. Hráli jsme vybíjenou nebo v zimě jsme sáňkovali a bruslili. Dnešní děti tohle bohužel skoro neznají. Jinak se toho za poslední roky ve Vržanově

hodně změnilo. Vesnice je hezky upravená, vyrostlo tam dětské hřiště, parčík atd. Ke krásné procházce můžu okolí Vržanova vřele doporučit. Přejeme Vám za všechny čtenáře Kamenovin jen to dobré a v mateřské roli, která Vás čeká a kterou již dobře znáte, hodně zdraví a radosti.

... 7 otázek pro Barboru Javůrkovou 1. Kdy jste se rozhodla, že budete lidem zkrášlovat hlavičky? Česala jste v dětství ráda panenky s dlouhými vlásky? Kdy jsem se rozhodla? Řekla bych, že až v té deváté třídě vůbec jsem neměla představu o tom, co bych chtěla dělat a nakonec to vyhrálo zrovna toto povolání. Hodně tomu napomohla přehlídka středních škol a učilišť, která se každoročně koná v Domě kultury. Zde se prezentují školy z okolních měst a mě zde zaujala Střední škola obchodu a služeb - obor kadeřnice. Jestli jsem v dětství ráda česala panenky? Určitě jako každá malá holčička jsem si s nimi ráda hrála a vymýšlela jim různé účesy. Bohužel občas nezůstalo jenom u účesů, ale přidalo se k nim i stříhání a to se potom pořád jenom zkracovalo a dorovnávalo, až panenka zůstala úplně bez vlásků. 2. Kde jste se učila svému, téměř uměleckému řemeslu? Učila jsem se na Střední škole obchodu a služeb Karolíny Světlé v Jihlavě. Tato škola nabízí mnoho oborů, zakončených nejen výučním listem, ale také maturitní zkouškou. Nabízí velice zajímavé výměnné pobyty. Pro kadeřnice například na jeden měsíc na Slovensku, kde se naučí techniky na prodlužování vlasů nebo na dva měsíce do Rakouského St. Pöltenu, kde není součástí pouze odborný výcvik, ale i vyučování. Cílem toho projektu je hlavně zdokonalení v německém jazyku. Já jsem na tomto pobytu byla v druhém ročníku a nemůžu si ho vynachválit. Naučila jsem se řeči, dozvěděla jsem se něco o jejich kultuře, našla jsem si nové kamarády se kterými jsem stále v kontaktu, ale hlavně jsem získala mnoho poznatků ke kadeřnické praxi. Školu, kde jsem se vyučila kadeřnicí bych všem vřele doporučila!! 3. Máte představu o své profesní budoucnosti? Kde by jste chtěla pracovat a čeho by jste chtěla dosáhnout? V této době studuji v Brně denní nástavbu v oboru podnikání. Tudíž moje představa o budoucnosti je zatím taková, abych úspěšně dokončila školu a získala maturitní vysvědčení. Další moje plány do budoucna nechávám zatím otevřené, protože člověk nikdy neví, co mu život nabídne. Když se mě zeptáte za dva roky, už Vám dám určitě odpověď.

4. Umístila jste se dobře v několika soutěžích. Vaše úspěchy proběhly tiskem. Můžete nám je přiblížit? První mojí soutěže jsem se zúčastnila v druhém ročníku v již zmíněném Rakouském St. Pöltenu. V této soutěži jsem měla pánského modela, na kterém jsem měla vytvořit střih,foukanou ondulaci a konečnou úpravu ve velice krátkém časovém intervalu a to 35 minut. Tento účes pak měl být na téma extravagantní ulice. Díky tomuto účesu jsem se umístila na třetím místě. Můj největší úspěch byl ve městě Lanškroun na soutěži nazvané Kalibr Cup

2008. Zde jsem měla za úkol vytvořit na modelce plesový účes. Účes jsem vymýšlela tak, aby byl zajímavý. Použila jsem velmi asimetrickou ofinu a celkově by se tento účes dal označit jako extravagantní, protože se tam kombinovala modrá, fialová a místy sytě červená barva.

str. 12 V soutěži bylo 43 soutěžících z celé republiky a já obsadila nádherné první místo! Moje druhé místo bylo z Prahy, kde bylo opět téma plesový účes a i zde jsem měla stejnou modelku, jako v Lanškrouně, pouze jsem pozměnila drobné detaily na účesu. A dostávám se ke své čtvrté soutěží, která proběhla opět v Rakousku. Zde jsem česala účes pro nevěstu. Na tento účes jsem měla pouze 35 minut, ale i za tento krátký čas jsem si vybojovala třetí místo. Na závěr bych ale měla říct, že bez odborné pomoci mistrových bych se nikdy neumístila takto! Dávaly jsme dohromady nápady jak na oblečení, líčení a doplňky, tak i na samotný účes. Tímto bych jim také chtěla moc poděkovat! 5. Jaká je módní délka vlasů a módní barva pro nadcházející společenskou sezónu? (Pro ženy i muže) No.. co k tomuto říci. Když řeknu, že u žen je v módě mikádo, spousta kadeřnic by odpověděla stejně jako já, že mikádo už v módě dávno není. Přitom je ale ještě spousta zákaznic, které tento střih ještě neměly a právě po něm se ptají. Já osobně si myslím, že v nynější době budou hodně módní tupé střihy jak pro pány tak i pro dámy, a budou kombinovány s přírodnímy odstíny barev spíše teplá hnědá nebo tmavší fialová. 6) Můžete jmenovat vlastnosti, které kadeřnice nesmí postrádat? Měla by stále vědět,jaké jsou nové trendy nezaseknout se na jednom bodě a dělat to samé stále dokola. K tomu jí pomůžou různá školení, veletrhy, časopisy a internet. Určitě by měla umět zákazníkovi poradit, vyslechnout si jeho názor a pak sama říci, co by ona udělala jinak, ale pokaždé se s tím zákazníkem poradit. Nesmím také zapomenout na to, že by měla vystupovat příjemně, být upravená a vždy se chovat slušně. 7. Jezdíte občas do Kameničky. Jak se Vám tento kout Vysočiny líbí? Tento kout Vysočiny je nádherný! Jezdím tam od

malička každý víkend a prázdniny. Nedokážu si představit, že bych tam jenom tak přestala jezdit! I když už teď jí bohužel trochu zanedbávám kvůli různým brigádám. Stále se tam ale vracím s úsměvem na rtech a vždy se těším,až zajdu posedět za kamarády do hospůdky :-) Nejvíc mě ale těší to, že už i Kamenička má dobrovolné hasičky, do kterých se řadím i já. Doufám,že Kamenička bude dále vzkvétat a já jí v tom aspoň malinko pomůžu!

VLADIMÍR POSPÍŠIL Tráva zežloutlá Tráva zežloutlá kruhy léta Seschlé paprsky v zrcadle v kalužině mraků co déšť odepřely

Do barev Večer v západu tisíc voltů krajiny chůze kroků vystlaných polní cestou Zde bydlí obilky mozolů větrem a deštěm skloněné

Do barev akvarel chodí malíř náhodných stop padavý nonstop za brankou parku Kouzelný drak na špagátku přistřihli mu křídla a on blázen chtěl plout do Indie

tak jako kdysi Kolumbus Jen vejce leží na stole poutní trikolora vzpomínka na Bonaparta Déšť tiše olizuje parapet padavý nonstop pokračuje (Kalikrů kalikým)

str. 13

Česká Kamenice Jaroslav a Marie Bumbálkovi Při našem dvojím putování po oblasti zvané České Švýcarsko jsme navštívili Českou Kamenicí, další v řadě Kamenic, které vám chceme představit. Na rozdíl od nedaleké Srbské Kamenice, vesnice o velikosti Řehořova, kterou jsme Vám představili v 21. čísle Kamenovin, je Česká Kamenice město velikosti asi jako Polná. Najdeme

Česká Kamenice vzniklo na křižovatce dvou zemských stezek, tzv. „české cesty“ a „lužické cesty“někdy v sedmdesátých letech 13. století, za vlády krále Přemysla Otakara II. První písemná zmínka o Kamenici je však až z roku 1352. V průběhu staletí patřilo město několika panským rodům, o největší rozvoj podnikání a obchodu, o zavádění řemesel, manufaktur i o rozšiřování okolních vesnic a zlepšení sociálních podmínek poddaných se

Náměstí v České Kamenici

ho v okrese Děčín. Na území České Kamenice se stýkají tři chráněné krajinné oblasti, CHKO Lužické hory, CHKO Labské pískovce a CHKO České středohoří. Česká Kamenice má asi 5480 obyvatel, výměra katastru je 3876 ha a protéká jí řeka Kamenice, která pramení v Lužických horách, protéká Kamenickým Šenovem, oběma zmíněnými Kamenicemi, krásnými soutěskami u Hřenska, aby se v Hřensku spojila s Labem. Město

Budova spořitelny

Náměstí, v pozadí věž kostela sv. Jakuba

zasazovala poslední českokamenická vrchnost – rod Kinských. Za vlády Rudolfa, knížete Kinského, se počíná s zpřístupňováním přírodních krás, kterých je v okolí hodně. Česká Kamenice se po všech úpravách z 18. století řadí k reprezentativním barokním městům. Historické jádro patří k nejlépe zachovaným v severních Čechách. Roku 1992 bylo historické jádro vyhlášeno městskou památkovou rezervací. V roce 2005 byla Česká Kamenice vyhlášena „Historickým městem roku 2005“. S naší Kamenicí ji spojuje nejen název, ale také patron zdejšího farního kostela - sv. Jakub. Farní kostel

str. 14 Nedaleko od centra města je poutní kaple Narození Panny Marie, jedná se o skutečně pozoruhodnou barokní stavbu z 1. poloviny 17. století. Architekturou i vnitřním uspořádáním velmi připomíná známý kostel na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou. Původ poutního místa je opředen bohatými pověstmi a zázračnými skutky Matky Boží. V areálu poutní kaple se nachází také hrobka rodiny Preidl. Stavba byla dokončena v roce 1868. Na krásném, upraveném a čistém náměstí je několik měšťanských domů, budova radnice, základní škola a

Náměstí z věže kostela

sv. Jakuba byl postaven někdy kolem roku 1352, také u něho je předpoklad, že byl postaven na základech kostela staršího. Současná goticko - renesanční podoba kostela vznikala při přestavbě z let 1604 – 1605. Z mohutné věže kostela, která je veřejnosti přístupná, je krásný rozhled na město a okolí. Ve věži a na kůru kostela je umístěno malé muzeum a naší průvodkyní zde byla rodačka z Vysočiny a to Nového Města na Moravě. Zajímavostí je zde také přemostění krytou chodbou mezi kostelem s vedle stojícím zámkem, takže panstvo přecházelo do kostela i za deště suchou nohou. Zámek vznikl za vlády Prokopa z Vatrenberka v letech 1535 – 1543. V současnosti je v soukromém vlastnictví podnikatelské firmy, která se snaží ve spolupráci s městem zámek rekonstruovat.

Vyhlídková věž na hradě

Zřícenina kamenického hradu

další stavby, výborně opravené a udržované. Náměstí má čtvercový půdorys a je opravdovou perlou. Za zmínku stojí i ryze nová stavba veřejných toalet v blízkosti náměstí. K návštěvě lákají svou čistotou a vybavením, málokde se vidí i přebalovací stůl pro miminka. Tabule na stavbě hlásá, že WC byly postaveny částečně i z dotace EU. Další památky jsme při naší krátké návštěvě ve městě nestihli, ale jsou pro nás výzvou a pozváním k další návštěvě. Ke správnému městu patří také rozhledna, ta kamenická se nyní nachází na zřícenině hradu Kamenice na kopci nad městem. Hrad vznikl v průběhu 14. a 15. století, ale již v 16. století začal postupně pustnout. Místní šlechta si vybudovala zámek ve městě. Po zániku hradu, se kopec, na kterém je hrad postaven nazývá Zámecký vrch. Pro další osudy zříceniny hradu Kamenice byl rozhodující přelom 70. a 80. let 19. století. Vznikl Sadový

str. 15

Vážení spoluobčané!

Kaple Narození Panny Marie

a okrašlovací spolek, jeho přičiněním byla upravena přístupová cesta a vznikla zde vyhlídková věž. Na hradě byla rovněž zřízena výletní restaurace. Ve 20. století vyhlídková věž i restaurace zpustla. Také došlo ke zničení dalších částí hradu. Až v roce 1998 byla postavena nová vyhlídková věž. A bylo provedeno statické zajištění zříceniny hradu. Krásný výhled je nám odměnou za námahu při výstupu na vrch a věž samotnou v krásném slunečném dnu. Je odtud vidět Krušné hory, Labské pískovce, Lužické hory a kopce Českého středohoří. Poznali jsme další krásný kout naší země. Je tu krásně, ale naše Vysočina je také krásná a věříme, že když sem zavítá návštěvník z jiného koutu země, určitě zde najde také krásná místa a spoustu památek.

Hrobka rodiny Preidl

Roku 2005 byla vydaná nová obecně závazná vyhláška o odpadech č.1/2005 a č. 2/2005.Postupně dochází k růstu cen za odvoz popelnic, velkoobjemového, tříděného i nebezpečného odpadu. Na tomto poplatku se ročně vybere asi 330.000,- Kč. Letošní náklady na odvoz všech druhů odpadů budou činit 550.000,- Kč. Proto rada navrhuje Zastupitelstvu městyse Kamenice zvýšit poplatek na 1 občana na 350,- Kč. Stejně tak chalupáři zaplatí 350,- Kč za svou rekreační nemovitost. Přepracovanou vyhlášku č. 2/2005 chceme připravit do konce letošního roku, (vyhláška č. 1/2005 zůstane nezměněna), aby platila od 1.1.2009.Toto navýšení by mělo řešit i blízkou budoucnost a mělo by pokrýt alespoň nadcházející dva roky.Zachována bude úleva od placení pro děti do 4 let a seniory nad 80 let. I tak bude patřit poplatek za odpady ve výši 350,Kč na osobu k nejnižším v kraji Vysočina, kde se některá místa dostávají již nad 500,- Kč na občana. Nezbývá nám než velmi poděkovat, že třídíte a s odpadem nakládáte uváženě. Jen vaší zásluhou se již několik let držíme na špici v soutěži EKO KOM „My třídíme nejlépe“. Letos jsme zatím za tři čtvrtletí na krásném druhém místě z 127 obcí od 501 do 2.000 obyvatel. Jako všude je ještě co zlepšovat, ale výsledky hovoří za vše. Mrzí nás pytle plné kuchyňského odpadu, dětských plenek a zbytky ze zahrad v kontejnerech u hřbitova, pozor dávejte na třídění bílého a barevného skla – mnohdy není dodrženo, musí se dotřiďovat a my ztrácíme body. Nově bude možnost odložení drobného elektronického odpadu – jako počítačové myši, klávesnice, fény, mobily, teploměry, holící strojky, hračky na baterie, fotoaparáty, fény- dle pokynů na nové popelnici, která bude umístěna v obchodě Potraviny u Jansáku, prodejna FLOP v Kamenici. A moc vás prosíme, dodržujte vždy čas, ve kterém se nebezpečný nebo velkoobjemový odpad vybírá. Informace najdete na obecních tabulích, na www. kameniceujihlavy.cz, dozvíte se z hlášení. O využití lomu na uložení inertních stavebních materiálů jednáme. V brzké době bude po zaměření prostoru lomu vypracován projekt, který posoudí Krajský úřad kraje Vysočina. Uvažujeme také o zakoupení kontejnerů na biologický odpad. Zvýšíme také počet odpadkových košů. O všech těchto novinkách budete včas informováni. Ještě jednou dík za spolupráci. Společnými silami tak udržíme pořádek ve všech našich obcích. Musím tlumočit názory všech, kteří do Kamenice i místních částí přijíždějí - moc se jim tu líbí. A to je dobře.Všem se nám v hezkém prostředí žije lépe.

str. 16

Reportáž z pouti Mládí se vydovádělo v pátek se skupinou Kalybr a v sobotu obstarala tanec a zábavu skupina Rockle. V neděli v 10 hodin se scházíme před kaplí sv.Anny, která dostala nový kabát a uvnitř bylo vylepšeno topení a vnitřek zdobí nová malba. Na lavičkách před svatostánkem (pokud možno ve stínu) se usadila asi

Nová kniha uvedena v život za přítomnosti autorů

Slavnostní mše u opravené kaple sv. Anny

se postaral o estetickou úpravu knižních materiálů. Počasí nám přeje a neruší nás ani desítky automobilů, které kolem sviští po zbrusu nové vozovce. Vozidla teď měla půst a s chutí zkouší nový koberec. Přesouváme se na další místo v obci – ke tvrzi. Zde již voní vepřová pečínka, která se od časného rána rožní pod širým nebem. S chutí se zakusujeme do šťavnatého sousta. Na jedné straně pozorujeme zaplněnou uličku se

stovka lidí, kteří se sešli na mši k vysvěcení kaple a k žehnání nové knížky o Kamenici. Vše je zasazeno v rámci doznívajících oslav 650. výročí vzniku naší obce,

Třehusk koncertuje u potoka

Místní dechová hudba

dnes už zase městyse. Po mši, sloužené panem farářem Tvarůžkem, paní starostka Jelenová seznamuje přítomné s historikem Ladislavem Vilímkem, který pečlivě nashromáždil a utřídil údaje, potřebné ke vzniku knihy. Druhou důležitou osobou byl grafik Jan Morkus, který

stánky, která vede k atrakcím a u potoka se již chystá produkce skupiny Třehusk (Třebáňská hudební skupina). Ta nám představuje staropražské a lidové písně v dokonalém provedení. Takže můžeme nejen vychutnávat masíčko a poslouchat rozvernou muziku, ale pokud dáme pozor, aby nám nezaskočilo, lze zdatným zpěvem podpořit hudebníky. Dalším kulturním počinem je návštěva protější renesanční tvrze. Ve výstavní síni obdivujeme obrázky

str. 17

Písně doplněné vtipnými obrázky

Keramika z dílny paní Marie Staňkové

Veselá pouťová tanečnice

Jana Kratochvíla, fotografie Františka Lavičky, keramiku Marie Staňkové a exponáty ze skla její dcery Ilony Staňkové. Současně se zde zajímavými trofejemi prezentuje místní myslivecké sdružení. Kdo nezaznamenal, že v druhé části přízemí tvrze funguje historické a přírodovědné místní muzeum, může svou chybu napravit. Navíc má možnost si u paní Rečové koupit výše zmiňovanou novou knihu o h i s t o r i i Kamenice. Ti zdatnější vyběhnou do poschodí tvrze, kde najdou zmínky o n a š i c h Zajímavé exponáty mysliveckého sdružení slavných rodácích, další podrobnosti z historie a na horní chodbě i nedávné události na barevných fotografiích. Odpoledne pokračujeme na Líchách ve stanech i mimo ně. Slunce stále svítí a nyní sledujeme pokračování koncertu Třehusku, který je zpestřen i obrázky, doprovázejícími texty písní. Příznivci sportu si mohou zafandit při tradičním fotbalovém utkání ženatí – svobodní…A už je tu koncert špičkové bluegrassové formace Reliéf. Jiří Holoubek,

Pavel Peroutka, Tomáš Dvořák i Zbyněk Bureš jsou naši staří známí. Setkáváme se s nimi na zimních vánočních koncertech v kostele. Zde se nám představují ve své pravé „disciplíně“ – anglicky zpívaném bluegrassu. Navíc Pavel Peroutka tu byl také loni o pouti s Pavlínou Jíšovou. Výbornou barmanskou show pak předvádí Lukáš Vala. Lidé s obdivem sledují, jak lahve, skleničky, poháry a kalíšky létají vzduchem a dopadnou tam, kam si přeje Lukáš… Závěr u hřiště obstarává populární country skupina z Luk Druhej dech, která oslavuje v této Barmanské vystoupení Lukáše Valy době 5 let své existence. Krásná hra, krásný tanec i zpěv, do kterého se zapojila i Hanka Součková z Kamenice nás baví až do setmění i po něm. Najednou přítomné překvapuje velkolepý barevný ohňostroj z dílny louckých hudebníků. Kdo hudby a tance dosud nemá dost, může ve stařičké sokolovně navštívit taneční zábavu s kapelou Akord. Taková je naše pouť roku 2008, vydařila se a všichni se těšíme na další…

Reliéf, jak jej neznáme

Jubilující skupina Druhej dech

str. 18

Táborový deník z hasičského tábora na Nesměři Hlavní vedoucí byl Jirka, oddíloví Ája, Mára, Míša, Mundy a Láďa. Sobota 12. 7. 2008 Přijeli jsme a ubytovali jsme se v chatkách. Po obědě jsme se vydali na procházku na zříceninu hradu Templštejn. Po svačině jsme chtěli jít na dřevo, ale přišla bouřka, a tak jsme museli mít náhradní program. Vedoucí pro nás připravili letní kino ve stanu - koukali jsme na film Artur a minimojové. Vymysleli jsme si názvy jednotlivých oddílů - Hejkalové, Strašáci, Zombíci, Hasíci a Myšáci. Neděle 13. 7. 2008 Ráno jsme vstávali se sluníčkem a modrou oblohou. Během snídaně hlavní vedoucí tábora kontroloval a obodoval úklid jednotlivých chatek. Po snídani jsme připravovali trička na batikování. Každý oddíl si vybral jednu z připravených barev. Do oběda jsme měli ještě chvíli čas, tak jsme hráli hru „elektrika“. Po poledním klidu jsme hráli hru s hadicemi. Z hadic se vytvořil kruh a jeden z členů oddílu měl za úkol hadice rozpojit a další, kdo běžel, zase hadice zapojit. Takhle se střídali členové družstva, až se vystřídal celý oddíl. Oddíl s nejlepším časem vyhrál. Na další hru jsme šli do lesa. Každý oddíl si vylosoval barevné papírky s čísly od 1 do 30. Papírky byly rozloženy volně v lese a každý oddíl musel postupně najít čísla v pořadí 1 až 30. Započítával se čas a správnost pořadí čísel. Bohužel i při této soutěži nás zastihla bouřka a museli jsme hru ukončit, protože jsme byli v lese a tam je při bouřce nebezpečno. Hru jsme nestihli dohrát , ale

vedoucí ji vyhodnotili. V našem letním kině jsme se dívali na pohádku Velká sýrová loupež a na film Kickboxer. Už druhý večer se nám nepodařilo udělat táborák kvůli deštivému počasí. Pondělí 14. 7. 2008 Na ranním nástupu přivítal hlavní vedoucí tábora hosta z HZS kraje Vysočina p. Vladimíra Beneše zvaného Beny, který byl již na našich předešlých táborech. Spolu s dalšími vedoucími připravili v lese odpolední program, na který jsme se těšili. V první hře jsme měli za úkol vymyslet co nejvíce slov, která začínají písmenem L. Každý oddíl pracoval samostatně bez svého oddílového vedoucího. Vítězem se stal oddíl Hasíci, který vymyslel 39 slov. Další hra byla jízda na Nimbusech 2008. Byla vytvořena slalomová dráha z kuželů. Úkolem oddílu bylo v co nejkratším čase proletět slalom na tzv. Nimbusu 2008 (koště). Začínal jeden člen oddílu a postupně k němu nasedali na Nimbus další členové. Poslední hrou dopoledne byl sběr míčků. Ve vyznačeném prostoru bylo rozhozeno 24 tenisových míčků. Oddíl musel co nejdřív míčky štafetovým způsobem posbírat do nádoby za startovní čárou. Po odpoledním klidu jsme se vydali do lesa za Benym, Ládíkem, Mundym a Jirkou, kteří pro nás připravili lanovku mezi stromy. Beny je člen HZS kraje Vysočina a člen lezecké skupiny. Řekl nám, na co se používají lana , karabiny a sedák, ve kterém jsme se vozili na naší lanovce. Někteří z nás měli strach sjet v sedáku dolů z kopce , kde byl Mára s Mundym, ale nakonec nezbyl žádný strašpytel, který by si nevyzkoušel, jaké to je. Dalším zábavným úkolem bylo uvázané lano do kříže mezi dvěma stromy. Bylo to nízko nad zemí,

str. 19 Čtvrtek 17. 7. 2008 Ráno zase pršelo. Ale naši vedoucí jsou vždy připraveni na tzv. mokrou variantu. Postavený stan, který využíváme na letní promítání filmů, byl zaplněn různými pomůckami profesionálních hasičů. Např. zásahové přilby, rukavice, obleky, dýchací přístroje. Mohli jsme si vyzkoušet zásahové a chemické obleky a helmy a aspoň na chvíli se stát opravdovými hasiči. Měli jsme teorii ZPV a večer film Karlík a továrna na čokoládu.

takže se nemohlo nikomu nic stát. Úkolem bylo překonat lano na druhou stranu. Byl to velmi těžký úkol. Nakonec se našlo 7 borců, kteří to dokázali. Ti se utkali rozstřelu, který byl na čas. Potom jsme se vydali všichni do lesa na dřevo. Táborák ale nebyl, protože pršelo. Úterý 15. 7. 2008 Dopoledne jsme začali vyrábět své oddílové maskoty. Dostali jsme spoustu látek, provázků, nůžek , lepidel, drátků a dalších potřebných věcí k výrobě. Po obědě jsme šli procvičovat požární útoky. Nejdříve jsme dělali jen nácviky a pak už jsme šli na čas, který se započítává do celkových bodů. Některé oddíly ještě dodělávaly své maskoty , které si budeme nosit na nástupy. Konečně nám uschla batikovaná trička a večer na nástupu už jsme je měli na sobě. Středa 16. 7. 2008 Během snídaně Mára s Jirkou připravili trať pro soutěž v lese. Hra spočívala v tom , že se celý oddíl vydal na vyznačenou trasu. V místě, kde byly zelené fáborky, byla umístěna písmena , která jsme si měli zapamatovat a v cíli napsat na papír. Potom jsme z nich tvořili co nejvíce slov. Než všechny oddíly splnily úkol, šli jsme se podívat na stádo muflonů a daňků. Odpoledne bylo plné her a soutěží. Byl vyhlášen Sniper tábora 2008. Střelba ze vzduchovky nás vždycky moc baví. Ája s Ládíkem a s Mundym připravili další hry, které jsme měli započítané do celkového bodování dne. Např. podávání míčku pod krkem, provlíkání lana přes hlavu nebo skládání hromádek 4 knoflíků. Na návštěvu za námi přijel velitel JPO Bedřichov pan Jiří Bláha se svou paní Zdeňkou, hraběnka Martinka s malým Vojtíškem, Zerzy a další členové jednotky z Bedřichova. Počasí bylo celý den moc krásné, a proto byl večer táborák. Vedoucí koupili buřty, a tak jsme měli ještě druhou večeři. Večerka byla prodloužena do 22,30 hod. Starší kluci navazovali známosti s děvčaty z vedlejšího tábora, ale měli smůlu ….. holkám bylo už 19 let.

Pátek 18. 7. 2008 Dopoledne jsme hráli vybíjenou, odpoledne pevnost Boayard. Taky jsme dokončili vybíjenou, chodili jsme na chůdách, měli jsme slalom z PET lahví, hru Oxford a Cambridge, paprsek ve tmě. Sobota 19. 7. 2008 Dopoledne jsme měli hru Hnízda. Hra se hrála tak že, každý oddíl měl u sebe 60 fáborků a ty hlídal vedoucí. Každý člen oddílu dostával na ruku fáborek své barvy. Fáborky jsme nosili do chráněné zóny Jirkovi. Odpoledne byla „opičárna“, hru běhali jednotlivci na čas s různými překážkami. Dál jsme hráli hru Slova v táboře - vedoucí každého oddílu vybral 1 člena, který si zapamatoval obrázky, 2 členy, kteří si zapamatovali lehká slova a 2 členy, kteří si zapamatovali těžká slova.Vyhrál ten oddíl, který si zapamatoval nejvíc. Noční hra nebyla na body. Na celé stezce bylo 7 pohádkových postaviček a ty jsme si museli zapamatovat. Neděle 20. 7. 2008 Dopolední hra Štafetový útok se hrála tak, že oddíl se připravil na startovní čáru a po jednom jsme běhali k základně, tam si vzali přidělený materiál a připojili ho k vedení. Tak jsme se postupně dopracovali až k proudnicím. Až bylo vše připraveno, všichni zvedli pravou ruku, vyběhl strojník, pustil stroj, nasál a proudaři sestřelili kužely. Odpoledne byla hra Dopravní značky.

str. 20 po jednom sbírali dopravní značky. Pondělí 21. 7. 2008 Dopoledne jsme měli branný závod. Byly postaveny hlídky - šest dvojčlenných a pět trojčlenných, hlídky vybíhaly po pěti minutách. Každá hlídka plnila stejné úkoly: první střelba ze vzduchovky, druhý požární ochrana, třetí topografie + práce s buzolou,čtvrtý lezení po vodorovném laně, pátý zdravověda, šestý uzlování. Úterý 22. 7. 2008 Dopoledne jsme se balili domů a taky jsme hráli hru tenisák v kole. Odpoledne bylo vyhodnocení. Celou táborovou hru vyhráli Hejkalové. Hra spočívala v tom, že po lese byly rozmístěny dopravní značky, oddíl se seřadil a podle pokynů vedoucího jsme

Ondřej Nevosad, Tomáš Neckář, Andrea Dopitová

Společenská kronika Blahopřáli jsme osobně: ĆERVENEC: Růžena Mašterová Marie Procházková Marie Kratochvílová Růžena Jelínková

80 let 80 let 95 let 92 let

SRPEN: František Pesr Jan Krčál Růžena Blahoušová

85 let 96 let 93 let

ZÁŘÍ: Marie Štefková Jan Dufek

94 let 80 let

Přivítali jsme nové prvňáčky – školní rok 2008/2009 Zuzana Bartošová Adéla Jirovská Jan Mach Martin Nováček Tomáš Solař Nikol Stejskalová Jaroslav Večeřa Veronika Vysiblová Martin Doležal

Vyprovodili jsme na poslední cestě: Josef Caha Stanislav Fiala Miroslav Krul Zdeňka Hrubá Jan Vala Marie Štefková

Kamenice Přibyslav Kamenice Kamenice Kamenice Řehořov

26.6.2008 30.6.2008 10.7.2008 28.8.2008 9.9.2008 20.9.2008 Realizační tým - vítání prvňáčků

Kamenice 395 Kamenice 2 Kamenice 94 Kamenice 308 Kamenička 65 Kamenice 495 Kamenice 418 Kamenice 97 Pohořílky 5

str. 21

Bylo nás devět Je 10.45. Pondělí 22.září 2008. Prvňáčci mají hudební výchovu a jsou třetí týden ve škole. Barevná třída hostí 5 chlapců a 4 děvčátka. Říkám hostí, ale noví školáci jsou tu jako doma. Nebylo těžké s nimi navázat kontakt. Byli bezprostřední a trošku unavení, protože již absolvovali poslední hodinu. Přesto se se mnou podělili o své nové dojmy. Téměř všichni naříkali na ranní vstávání. Ale věřím, že myšlenka na kamarády, paní učitelku i vše, co se dnes asi naučí, je vždy rychle probudí. NIKOLKA se přiznala, že když jí maminka budí, dělá, že spí. A taky dobře ví, jak vzniklo velké tiskací M. MARTIN zvaný Marťánek si nejvíc užívá přestávku a čerstvý loupáček, který mu maminka připravila k svačině. Jeho reprodukce písně Zlatá brána otevřená byla téměř dokonalá. JAROUŠEK byl nemocný, ale teď už je jako rybička a svádí úspěšný boj s prvními cviky v písance. VERUNKA se chlubí, že už umí tři písmena S, L, M a vzpomíná, jak píše úlohy s mamkou. Druhý MARTIN hodnotí první týdny školy jako dobré. A vypadá, že chuť i elán mu vydrží dlouho! HONZÍKA ráno vodí maminka a každý den se těší na dobrý oběd, který jej čeká doma. Ve škole by „to“ nejedl. ADÉLKA říká, že počítají do pěti (ale ostatní křičí, že umí do sta!) a má ráda výtvarnou výchovu. Bavila jí poslední prvouka. Škrtali, co patří a co nepatří do školy. Do školy nepatří třeba nůž, cigareta, provaz! Nejvíce řečný byl TOMÁŠEK z Kameničky. Že musí jediný dojíždět, mu zjevně nevadí.

Zpívá jednu písničku za druhou. Třídou zní Rybička maličká; Utíkej, Káčo, utíkej. A vůbec mě nepřekvapilo, že má nejraději tělocvik. Chybí jen ZUZANKA, která musela zůstat v postýlce. Ale spolužačka a sousedka Nikolka jistě zařídí vše potřebné a ochotně přinese úkoly. Na dálku jí pozdravujeme a přejeme brzké uzdravení! Hodina pomalu končí. Síť s výkresy a obrázky, která je zavěšena nad hlavami dětí, jakoby je pomyslně pochytala do světa povinností a soustavné práce. Ale to je dobře. Paní učitelka MARIE říká, že jsou čím dál lepší a podle toho, jak se usmívá, je s nimi ve třídě ráda. Tak vše nejlepší do dalších měsíců a let. Ať je ta zlatá brána otevřená do vlídného světa pochopení a rodičovské lásky! E.J.

str. 22

První letní den Milan Jelen Kamenice se probudila do příjemně slunečného dne. Sobota 21.6. byla zvláštní tím, že se přes naši obec mělo přehnat více než 50 osobních závodních automobilů, které velmi snadno a beztrestně překročí stodvacetikilometrovou rychlost. Jednalo se o 2 rychlostní zkoušky Horácké rally, jejíž tradičním centrem je město Třebíč. Přípravy na tuto neobvyklou událost už probíhaly týdny dopředu. Musely se vyznačit uzavírky ulic a silnic a také vyškolit desítky pořadatelů, kteří by měli dbát na bezpečnost diváků i jezdců. Nezasvěcený pozorovatel by nevěřil, kolik detailů musí být vyřešeno, než se rychlé vozy vydají na trať. Už hodinu dopředu si diváci zajišťovali ta nejatraktivnější místa, ze kterých by dobře viděli téměř dokonalou práci řidičů v zatáčkách i na rovince. K návštěvě adrenalinové akce se rovněž nechali zlákat lidé, kteří nejsou zarytými fanoušky motoristického sportu (jako třeba já). Pořadatelé (převážně z řad hasičů) si plnili velmi dobře své povinnosti a nenechali bez povšimnutí žádného z diváků na nebezpečném místě. Čekali jsme, jakou rychlost nám závodníci předvedou. Skutečnost trochu předčila naše očekávání. Vozidla svištěla po rovných i nerovných úsecích vozovky téměř zběsile a jen s velikým úsilím se dala z boku vyfotit. Naše rychlostní zkoušky měly končit v Kameničce, ale nebezpečná spojovací silnice kolem Nového rybníku byla nakonec ze závodu vypuštěna a cíl se po úpravě nacházel v těsné blízkosti bytovek v Cihelně. Velmi jsme si oddechli, když jsme zjistili, že skoro všechna auta poprvé naši náročnou rychlostní zkoušku zvládla bez větších potíží. Mezi posádkami, ve druhé půlce startovního pole, dojela v pořádku i posádka se startovním číslem 47

Miroslav Levora a Pavla Třebínová. I když už po 3. rychlostní zkoušce své vážné účinkování na letošní Horácké rally po technické závadě motoru vlastně ukončili. Pokračovali dál v rámci tzv. Superally, což je možnost dalšího startu i pro vyřazené vozy, které dokonce mohou v dané rally bodovat. Před polednem se dojelo až do Třebíče a závodníci se vydali do druhé části závodu, který do značné míry kopíroval dopolední program. Atmosféra i v Kamenici byla podobná jako ráno, jenomže teď už jsme přibližně věděli, co nás čeká. Závod přes naši obec probíhal klidně, bez rušivých momentů. Najednou se však posádky přestaly na trati objevovat. O něco později jsme se dozvěděli, že na 4. km „ naší 9. a 13. RZ“ došlo kdesi u Svatoslavi k vážné nehodě. Stalo se to, co si nepřál nikdo z nás. Na místě zahynula mladá navigátorka Pavla Třebínová a po chvíli už jsme věděli, že oživovací pokusy jejího kolegy zdravotníky byly též marné. Také Miroslav Levora zaplatil tím nejcenějším, co měl. Zrovna na jeho nejúspěšnější a nejoblíbenější rally. Místo dalšího komentáře nechám pronést výstižná slova závodníka z posádky, která přivolala pomoc:

str. 23 „Nyní má prosba – prosím, nechte již být článků a diskuzí a hovorů a dohadů co bylo špatně. Svůj závod na zemi vyhráli, dělali to, co je oba bavilo a spojovalo, a proto je nechte oba, jak říkáme, v závodnickém nebi soutěžit v pokoji. Neříkejte, že Mirek byl nezkušený, Pavla nezkušená – to je nechutné vůči nim, rodinám, fanouškům, mechanikům a všem ostatním, že možná to byla závada, že za to může pořadatel, že kdyby a kdyby... Tato událost je velmi smutná a bohužel se stala. Prosím, neříkejte kdyby….“ (ROBERT VODIČKA). Přesto si na závěr jedno kdyby neodpustím: Kdyby první letní den byl o vteřinu kratší… Jako nejdelší den v roce na to měl přece nárok!

Posádka teamu Auto Power, s.r.o.

Jezdec Miroslav Levora Datum narození: 17. květen 1984 Debut: Sprintrally Sosnová 2004 Hobby: Rally, cestování, camping, squash Oblíbená soutež: Horácká Rally Třebíč Největší úspěch: 1. místo v A5: Horácká Rally Třebíč 07 Miroslav Levora byl mladý a talentovaný jezdec, jeho krátká kariéra byla spojena s vozem Škoda Fabia. V roce 2005 dojel pátý ve Škoda Fabia Cupu, v další sezóně už byl třetí. V roce 2006 dosáhl rovnež jednoho z nejvýznamnějších úspěchu: Na INA Delta Croatia Rally zvítězil ve třídě, mezi Áčky dojel třetí.

Spolujezdec Pavla Třebínová Datum narození: 7. září 1981 Debut: Autotec Rally Brno 2004 Hobby: Rally, lyže, squash, inline brusle Oblíbená soutež: Rally Český Krumlov Největší úspěch: 1. místo v A5: Horácká Rally Třebíč 07 Pavla Třebínová se v české rally pohybovala krátce, ovšem mohla se pochlubit početným seznamem jezdců, po jejichž boku startovala. Za všechny jmenujme např. Jinderleho, Kubatu, Trunkátovou, Melouna, Rybníčka, Školu, Hladíka, Markvarta, Turečka atd. V roce 2008 měla odjet s Mirkem Levorou kompletní MMČR.

str. 24

Tolik o adrenalinu Martina Novotná Horácká rally… Právě jsme byli svědky ďábelské jízdy drsných šéfů volantu. Bohužel s ještě drsnějším koncem. Chápu, že takto zpěněná krev a zjevná chuť nechat soupeře daleko za sebou může adrenalin vyštosovat do závratných výšin. Proč však musí tuto akci doprovázet tolik bolestných ALE ? O oné tragedii netřeba víc mluvit – je to žal k nepřežití pro nejbližší; varovný prst pro další

aktéry vřeštících brzd a ťafka pro pořadatele a celý zákulisní tým. Mě však zlobí ještě jeden aspekt – co tohle frenetické běsnění udělá s přírodou – stovky litrů pohonných hmot zbůhdarma vyhozených do vzduchu, zdevastované vozovky, zvířata šílená hrůzou; odpadky, co nevycválaní diváci nepovažují za nutné po sobě uklidit. Nezastírám – šla jsem se na ten nesmyslný festival rychlých kol taky podívat. Nakonec, když vám téměř kolem oken projíždí šedesátka maniaků, kdo by nešel…Když se však vyřítí kosmickou rychlostí a titěrnou „ myškou“ před vámi uhne, připadáte si jako v pekle. Pokud už chceme škodit sami sobě, komplikovat dopravu a přivádět své nejbližší k šílenství, neotravujme alespoň ovzduší…

Vzpomínka na školu Marie Pospíchalová Letos slavíme v městysi Kamenici 650 let od první písemně doložené zmínky o tomto městečku, 40 roků od otevření nové školní budovy. Ve starých obecních účetních knihách je uváděno vydání na školu již v roce 1565 a je možné, že by se o školním vyučování v Kamenici našly ještě starší doklady. Budovy, v nichž se učívalo, byly za ta staletí přestavovány, přizpůsobovány momentálním požadavkům na potřeby vzdělávání.Vždy to ale byla touha zdejšího obyvatelstva po gramotnosti, znalosti čtení, psaní, počítání, po odborném vzdělávání, po vědomostech. Také já jsem začala první písmenka skládat ve slova v kamenické škole. Byla to budova, ve které se dnes peče výborný kamenický chleba a pečivo. Přicházívala jsem s dětmi z Kameničky. Vyběhli jsme schody vedoucí od silnice až k budově. Moje první třída byla v zadním křídle budov. Prošli jsme uličkou mezi oběma budovami, přivítaly nás dřevníky plné uhlí a dříví a dřevěný přístřešek na jízdní kola. Zahnuli jsme vpravo a v předsíni za dveřmi bylo schodiště do poschodí a proti nám chodba lemovaná po obou stranách poličkami na boty a řadou věšáků na kabáty. Byly zde dvě 1. třídy A a B. Řady stolků a židliček, proti ním za dveřmi vpravo stůl a židle pro paní učitelku Kolářovu. Z druhé strany za dveřmi stála tabule – dvě stojky provrtané otvory, dva velké kolíky a deska, jejíž výška se měnila pomocí kolíků a výšky otvorů ve stojkách. Ve druhé 1. třídě byla paní učitelka Veškrnová. Naše paní učitelka odešla na

mateřskou dovolenou a tak jsem poznala stařičkého pana učitele Grofa a mladičkou paní učitelku Jurákovou. Několik roků jsme měli třídu na radnici-dnešní řeznictví pan Kratochvíl. Byly to opět dvě velké místnosti proti sobě, tentokrát v poschodí, kde nás učili paní učitelky Stodolová a Dvořáčková. Vyšší ročníky jsem opět chodila do staré školy-dnešní pekárny. Z Kameničky jsme chodívali většinou pěšky. Cestu jsme využili k doučení něčeho co jsme doma nestihli, často jsme na Zlaté hoře na „placatém“ kameni dopsali nebo opsali domácí úlohu. V zimě v závějích vyšších než sněžníky jsme dělávali kotrmelce a stojky, nebo se „kouličkovali.“ Obalené sněhem nás vítaly školnice paní Kremláčková a Neumanová. Ty nás před vchodem do budovy oprášily březovými košťaty, nešetřily pochvalou jací jsme to lajdáci a jak že to chodíme do školy. Pod schody u silnice bývala „pasena“, takových hydrantů bylo v roce 1909 při stavbě vodovodu v Kamenici zřízeno 9, v případě požáru byly v jeho počátku vydatnou pomocí, při jeho likvidaci, nám skýtaly osvěžení po cestě do školy, i ze školy domů. Paní školnice donášely uhlí ze dřevníků v uhlácích k vysokým kamnům, která byla zdrojem tepla v každé třídě. Uklízely popel a zatápěly hodně brzy ráno, abychom měli teplo, až přijdeme do školy. Při téhle práci si dokázaly zpívat! Nádherný hlas paní Kremláčkové se ozýval od dřevníků po všech třídách, byl slyšet i mimo budovu. Zpívala písničky národní i náboženské. V téhle škole byla

str. 25 třída „nad schody“, „pod schůdky“, které vyrovnávaly výškový rozdíl obou budov. U hlavního schodiště nahoře visel zvonek s koženým řemenem na srdci. Tento zvon, na který služba chodívala zvonit začátek a konec vyučovacích hodin měl také krásný hlas a také byl slyšet. Schody na půdu bývaly proti sborovně. Půda voněla sušenými bylinkami a heřmánkem, který se pěstoval na školních zahradách a chodívali jsme ho o prázdninách sbírat. Ve staré škole nás učili učit se a dávali nám vzdělání manželé Dovalilovi, pan učitel Hrdlička a Náhoda, paní učitelka Stehlíková i Kuncová a další z učitelského sboru. Úmyslně jsem vzpomněla těch, se kterými se již nemůžeme potkat, na které již můžeme jen vzpomínat. Paní učitelka Dovalilová – její hodiny českého jazyka začínaly pětiminutovkou, sestavenou tak, že v ní byla všechna vyjmenovaná slova, všechny nástrahy y a i, ě a je a téma bývalo z dějepisu. Sešit ze zeměpisu mám schovaný jako památku na pana učitele Náhodu. Když listuji albem se školními fotkami nebo památníčkem s obrázky a přáníčky od spolužáků nebo učitelů, nemohu uvěřit, že je to již více jak 40 let, kdy jsme se denně setkávali ve škole. Do staré školy nás chodíval učit náboženství pan farář Vlach a pan farář Pazderka, který chodíval i do nové školní budovy, oba patřívali mezi vyučující.

Náš ročník chodil do nové školy jen v 9. třídě, proti schodišti ve druhém poschodí. Stěhování ze staré školy zaměstnalo většinu žáků vyšších ročníků. Rozdíl prostředí, vybavení, tříd, dílen, učeben chemie a ostatních odborných předmětů byl neuvěřitelný. Rok v nové škole uběhl velice rychle a my jsme se rozešli do škol, učení, do práce. Po létech jsem se vracela do školy na rodičovská sdružení a pohovory s učiteli. Věkový rozdíl našich čtyř dětí je osm roků a tak jsem si nové školy užila. Byla to léta hezká, řešili jsme problémy, mívala jsem radost. Vím, že kamenická škola dala pevné základy vzdělání mnoha šikovným lidem. Chci vzpomenout ročník dětí 1982, který začala učit paní učitelka Zábranská a v deváté třídě se s nimi loučila paní učitelka Peštálová. Z této třídy se 6 dětí hlásilo na Obchodní akademii a všech šest bylo přijato. Když jsem s obavami, zda dcera je mezi přijatými, stála před budovou OA, kde na chodníku na tabulích byly vyvěšeny výsledky přijímacích zkoušek, byla jsem na kamenickou školu hrdá a měla jsem velkou radost. Tyto děti úspěšně zvládly OA a mnohé studovaly dál: Helenka je paní učitelka, Jana je Ing., Luboš má vysokoškolské vzdělání, Pavla má VOŠ, Maruška má VOŠ. Z této třídy jsou i další vysokoškoláci, Blanka je Ing., Tomáš je Ing., jsou to jen někteří. Mohli studovat, protože základy vzdělávání mají pevné a budou na nich moci stavět celý život.

Hasiči a Orel Kamenice Vás srdečně zvou do Orlovny na III. ročník koštu mladých vín s cimbálovou muzikou Zádruha 16. 11. 2008 Napij se, bratříčku, napij, napij se z hluboka, možná že se nesejdeme, od zítřka do roka, Možná že jó, možná že né, možná že se sejdem, možná že rozejdem, možná že jó, možná že né, možná že se sejdeme, ach jo.

www.cimbalka.eu

od 19.00 košt vín od 20.00 hod v doprovodu cimbálu Víno, pivo, limo a občerstvení zajištěno Bližší informace o předprodeji na telefonních číslech 606 757 835 a 607 244 360 Počet míst omezen kapacitou sálu Předprodej od 20. 10. 2008

str. 26

str. 27

Stručná informace o „Dnu zdraví s VZP ČR“ Kamenice u Jihlavy – úřad městyse čtvrtek 6. 11. 2008 od 1000 do 1600 hodin „Dny zdraví s VZP ČR“ v kraji Vysočina“ jsou akcí, kterou zajišťuje Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR v průběhu května – listopadu t.r. Jedná se celkem o 20 akcí v nejrůznějších místech našeho kraje. Návštěvníkům této akce budou nabízena nejrůznější vyšetření a měření jejich zdravotního stavu, např.: - vyšetřování cholesterolu, triglyceridů a cukru z kapky krve (výsledek je do 5 minut) - měření krevního tlaku, pulsu, váhy a výšky

Pozdrav z dějiště Letních olympijských her v Pekingu 2008 nám poslal člen Českého olympijského výboru pan doc. PhDr. Josef Dovalil, CSc., rodák z Kamenice.

- stanovování tzv. BMI, tj. tzv. indexu tělesné hmotnosti - orientační zkouška fyzické zdatnosti (tzv. Ruffierova zkouška) - vyhodnocení výsledků, stanovení rizika ICHS - konzultace a poradenství s odborným lékařem. Veškerá vyšetření a měření jsou pro klienty VZP ČR zdarma, pro klienty ostatních zdravotních pojišťoven jsou vyšetření za poplatek 50,- Kč. Pro návštěvníky je k dispozici značné množství zdravotně – výchovných a propagačních materiálů. Každý, kdo absolvuje jakékoli vyšetření, může vyhrát zajímavé ceny, jako např. volné vstupenky do Vodního ráje v Jihlavě, tričko, vitamíny, propisovací tužku apod. Organizačně i odborně „Den zdraví s VZP ČR“ v Kamenici zajišťuje občanské sdružení „Zdravá Vysočina, o.s.“ ve spolupráci s Úřadem městyse v Kamenici, se Státním zdravotním ústavem, SZŠ a VOŠZ v Jihlavě a se SŠ FARMEKO v Jihlavě.

Ve Vržanově jsou na přírodní památky pyšní - nový infopanel.

str. 28

Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku. KAMENOVINY vydává ÚM Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava Tel.: 567 273 309, e-mail: [email protected] Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415 Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 700 kusů. Toto 23. číslo vyšlo v září 2008. Uzávěrka 30. 9. 2008 Tiskne ASTERA G, Matky Boží 1, 586 01 Jihlava, www.astera.cz Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen. Příspěvky přijímá Úřad městyse Kamenice. Foto na titulní straně - archiv ÚM, foto na poslední straně Eva Jelenová