Číslo: 22 Ročník: X. Vydán dne:

Číslo: 22

Ročník: X.

Vydán dne: 28. 6. 2014

……….

Ze života školy Rozhovor Probouzíme přírodu Městské divadlo Zlín Osvětim – exkurze Den Země – Staré Město Naše škola má talent Den matek Pernštejni Aids - přednáška Devítka jde do světa Já a zvířátka Školní akce Turisťák

1

Rozhovor s novou paní učitelkou Gabrielou Hustákovou

1) Čím jste chtěla být jako holka? Samozřejmě princezna. Bydlela bych na Světlově nebo bych zrekonstruovala Zuvačov, účastnila bych se velkolepých bálů a čekala bych na prince na bílém i černém koni. Měla jsem to hezky naplánované a pořád čekám, že se mi to splní.

2) Jakou květinu máte nejraději? Květiny mi udělají radost vždycky a je úplně jedno, co je to za druh. Ale mé nejoblíbenější kytky jsou bílé lilie, ty jsou nepřekonatelné a hezky voní.

3) Co považujete za štěstí? Štěstí je pro mne, když všechno klape, jak má. Když se daří, když mám někoho ráda, když má někdo rád mě. Nikdo bezdůvodně nevyhazuje pejsky u silnice. Protože, když je člověku zle, úsměv na tváři mu vyloudí kamarád pejsek (někdy tedy i nějaký ten človíček).

4) Jakou knihu byste žákům doporučila? Teď jsem třeba dočetla zajímavou knížku, jmenuje se Pán titánů, půjčil mi ji strýc. Je to 1. díl trilogie o tom, jak moderní dějiny zasahují do života obyčejných lidí i šlechty. Tento díl byl o 1. svět. válce, která zasáhla rodinu Angličanů, Němců, Američanů i Rusů. Bylo to čtivé a člověk si pak lépe představí ty hrůzy. Tak třeba to bych doporučila, ale takových knížek na doporučení bych měla, záleží na žánru.

2

5) Jak jste se dostala k hudbě? Byla jsem tak ve druhé, třetí třídě a líbilo se mi, jak paní učitelka hraje na klavír. Doma jsem přemluvila rodiče, že chci hrát na klavír a oni mi ho sehnali. Bylo to jednoduché.

6) Máte nějaký hudební vzor? To asi ne. Obdivuji všechny hudebníky, které to baví a umí se tím uživit, protože to je velká dřina.

7) Co děláte pro svou štíhlou postavu? Mám velkého pejska, který po mně požaduje 3x denně procházku a procházky po těch našich kopcích jsou dobré posilovačky. Ale do toho ještě cvičím powerjógu a chodím se vyřádit do zumby. Také mě ve výborné kondici udržuje práce na poli a sezónní práce.

8) Jste v jídle vybíravá? V jídle jsem velmi vybíravá, rodiče by mohli vyprávět. Vařenou zeleninu nesnáším, ale ovoce úplně zbožňuji. Proto se těším na léto, na třešně, jahody, maliny, jablíčka, hrušky… Jinak můžu skoro všechny druhy masa na jakýkoliv způsob.

9) Líbí se vám v naší škole? Tady ve škole se mi líbí. Je to tu blízko, zajímaví žáci, příjemní učitelé a podobná krajina jako u nás. Líbí se mi místo, kde stojí škola – takový trochu zámek, hrad.

10) Co hezkého plánujete na léto? V létě se vydám po stopách hraběte Drákuly do Rumunska, tam se strašně moc těším. Já ráda chodím po hradech a po horách, což se mi v Rumunsku splní. Pak budu navštěvovat kamarádky z výšky, které bydlí po celé republice, pokud to všechno stihnu. Taky se budu hodně snažit navštívit okolní zajímavosti a co nesmí chybět – ve zbytku času budu někde plavat.

3

Probouzíme přírodu Pátek 14. března 2014 se ve škole uskutečnil projekt pro žáky „Probouzíme přírodu“. Cílem této jednodenní akce bylo upravit a zdokonalit prostředí okolo naší školičky. Aktivně se zapojili žáci II. stupně, pracovali s různým nářadím jako byly rýče, motyky, pily, hrábě nebo lopaty. Práce jim šla od ruky a výsledky květinových záhonků, ovocného sadu a kousku pro bylinky můžeme sledovat stále. Žáci se také o své výtvory pořád starají, okopávají a zalévají. Tento den se i díky krásnému počasí vskutku vydařil. Jiřina Kovačičinová

Městské divadlo Zlín Pátek 28. 3. 2014 (mimochodem v Den učitelů) si žáci 6. – 9. třídy zpestřili zhlédnutím divadelního představení ve zlínském divadle „Největší z pierotů“. Jednalo se o mix činohry, pantomimy, šansonu. Hlavní hrdina hry se jmenoval Jean Gaspard Deburau, slavný to Čech, jenž se výrazně proslavil v Paříži. Jeho příběh sepsal slavný spisovatel František Kožík, rodák z Uherského Brodu, rovněž pod názvem Největší z pierotů. Žákům se půvabné představení velmi líbilo. Zaprvé se ulili z vyučování a za druhé se krásně kulturně vyžili, což nebývá tak časté. Určitě se již teď mnozí těší na další kulturní vyžití. František Žeravčík

4

Osvětim – exkurze Dne 27. 4. 2014 jsme se sešli v 4:45 u Domu kultury ve Starém Hrozenkově a v 5 hodin jsme vyjeli směr Polsko. Nejprve jsme jeli přes Slovensko, Třinec, kde byla krátká přestávka, ale již v 9:30 jsme stáli na parkovišti v Osvětimi. V budově jsme dostali na uši sluchátka a zhlédli jsme docela krutý film, když toto místo osvobozovala sovětská vojska. Naše paní průvodkyně byla protivná a všechno neskutečně prožívala. Museli jsme se chovat slušně, nesmát se, mluvit jen potichu. V prvním táboře jsme viděli děsné hrůzy, které nacisté lidem prováděli. Vzpomínám na kopu vlasů, kufrů, bot, protéz…Dozvěděli jsme se, jak to fungovalo v plynových komorách i v pecích. Pak jsme se autobusem přesunuli do druhého tábora Birkenau, tady jsme spatřili dobytčák, kterým se dováželi lidé do tábora, zničené plynové komory i pomník zemřelých. Na konci prohlídky mohli někteří z nás navštívit věž u brány, kudy přijížděly vlaky. Rozloučili jsme se a cestou necestou jeli do královského města Krakow. Tady nás čekal hrad, kostely, městská brána i dračí jáma. Dostali jsme rozchod tak na 2 hodiny, nakoupili jsme si suvenýry a unaveni jsme usedli do autobusu a konečně jeli domů. Cesta trvala přes 4 hodiny. Tímto děkuji ochotnému panu řediteli, který zařídil tak krásný a poučný výlet. František Žeravčík, Petr Michalčík Jídlo, rodina, přátelé, teplo i svobodné rozhodování – toto všechno je neodmyslitelně součástí našeho života. Dovedeme si vůbec představit, že bychom nic z toho neměli? Dalo by se tomu pak říkat skutečný život? Nejen nemít tyto základní věci, ale ještě se probouzet každý den se strachem před smrtí a šíleným mučením. Toto vše a ještě mnohem více si museli prožít lidé v koncentračních táborech. Když čtu, nebo vidím některé příběhy lidí, kteří si tím peklem prošli a navíc se odhodlali říct to veřejnosti, obdivuji je. Kde se ale vzala taková krutost? Nenávist a opovržení životem? Jak se mohlo stát, že pro rasové přesvědčení nejprve hrstky lidí, zemřelo 9 milionů nevinných? Tato krvavá stopa z minulosti nevymizí, ale musíme se z ní poučit, aby se již nic podobné nikdy nestalo! Jsem ráda, že jsem mohla navštívit tábor smrti v Osvětimi a koncentrační tábor v Březince. Každý by sem měl přijet. Určitě by se snížil i počet nacisticky smýšlejících extrémistů, kteří si očividně neumí představit, co byl pobyt v takových táborech. Popravdě, ani já si zcela nedokážu představit utrpení těch lidí, co tu museli být. Můj mozek k tomu asi není přizpůsoben. Natálie Gabrhelová Koncentrační tábor Osvětim na mě zapůsobil jako místo, kde se vyvražďovali nevinní lidé. Nelíbilo se mi, že se tam konalo mnoho zločinů. Když lidi udělali něco špatně, byli za to hned biti a němečtí vojáci je zavírali do malých komor, kde museli týden stát a dávalo se jim velmi málo jíst. Když se někomu podařilo utéct, byli za to jiní trestáni jako varování. Dále se mi nelíbilo, že když tam přivezl vlak další ubohé lidi, tak slabí byli hned likvidováni v plynových komorách. Ale nevím, proč spojenci nezasáhli dřív a nezastavili toto vyvražďování… Vadily mi i lži, když se lidem říkalo, že po práci budou propuštěni a že se jim vrátí jejich věci, ale nebyla to pravda. Mnozí tam umírali při práci, anebo je vojáci – esesáci zastřelili. Těm, kteří šli do plynových komor, zase říkali, že se jdou sprchovat… Doufám, že to, co bylo v Osvětimi i jinde, se už nebude opakovat. Filip Ostravský

5

Osvětim – místo, kde slovo smrt nic neznamenalo. Nechápu, jak tak zrůdné věci, co se tady odehrály, dokázal udělat člověk, když ani zvířata se tak nechovají… Člověk, který kdysi vymyslil tyto tábory smrti, nemohl být duševně zdravý. Vždyť nechával civilní obyvatelstvo umírat jako zvířata na jatkách nebo nadlidsky těžkou prací. Musím se ptát, čím si Hitler získával své následovníky tak oddané, že byli ochotní zajít tak daleko? Penězi, strachem, nebo mu stačilo prosté charisma? Hitler měl řečnický um, byl rétorik, uměl zfanatizovat davy tak, že mu uvěřily všechno i zvěrstva, které páchal jen „prostým taháním za tenoučké, ale zato dlouhé nitky“, které sahaly přes půl světa. Myslím, že jeho řečnický um mu závidí kdejaký světový vůdce. Když se nad tím dnes zamyslím, jsem rád, že Němci tábor nestihli celý zničit. Zůstalo svědectví. V této moderní době se musíme všichni poučit a nikdy se nesnížit hluboko pod úroveň zvířat, jako to udělala německá armáda s vedením jediného blázna, doslova opilého svou mocí. Osvětim – místo, kde pohaslo přes jeden milion tři sta tisíc „plamínků života“, je dnes naštěstí jen muzeum zvěrstev a obrovských lží. Modlím se, aby se to už nikdy neopakovalo a ani se na to nezapomnělo… Ondřej Starý

6

Den Země – Staré Město Dne 31. 5. 2014 jsme si zajeli do ojedinělé kovozoo v areálu firmy Rec Group ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Byli jsme překvapeni, jaké krásné věci a zvířata se dají z kovu vyrobit, např. gepardi, gorily, krokodýl, kočky, klokan, rodinka tučňáků a řada dalších. Maják, i když tady není zrovna moře, naviguje návštěvníky do areálu společnosti, je vysoký 27 metrů a poblíž je loď Naděje. Je vybavená plachtami a třemi stěžni. V tomto místě je ekoland, v zahradě se nachází skákací hrad, trampolínky, posezení i bludiště, dětské masáže a malování na obličej. U hlavní křižovatky stojí dopravní letoun L – 610. Zajímavá je pro děti i dospělé jízda silničním vláčkem Stelinkou. Tento vláček se skládá z lokomotivy a 2 vagonků, které uvezou celkem 54 lidí. Během jízdy lze obdivovat historické interiéry bývalého skladu cukru, nyní Kongresového centra. To je multifunkční zařízení v srdci průmyslového areálu. Společnost Rec Group realizuje v tomto centru školení a kurzy pro firmy i veřejnost. Tato společnost vzdělává v rámci environmentální výchovy i ty nejmenší. Proto z naší školy jsme sem jeli malí i my větší. Prostřednictvím her a soutěží jsme se zaměřili zase jinak na recyklaci a třídění odpadů. Viděli jsme tolik věcí, které se dají z odpadu vyrobit, že jsme si to dřív ani nedovedli představit. Tato návštěva se i pro nás stala docela nezapomenutelným zážitkem, ostatně to vidíte tady na fotkách. Lenka Brostíková, Denisa Gabrhelová

7

Naše škola má talent Tento projekt se poprvé u nás ve škole uskutečnil v pátek 2. května 2014. Jak tato soutěž u nás vznikla? Asi jsme se nechali inspirovat televizní soutěží. Bylo mnoho zájemců na to, že tato akce byla teprve první rok. Ale ukázalo se mnoho talentů! Bylo tady hodně kategorií: zpívání, recitování, tancování, kouzlení, pokusy… všechno to bylo nádherné a okouzlující. Našla se ale i vyjímka. Proč někdo jde vystoupit, když to vlastně příliš neumí? Chce se ztrapnit nebo chce dokázat, že i tací, co nemají talent, mají alespoň odvahu? Posuďte sami…Úžasné byly všechny hry na hudební nástroje. Například saxofon jsem nikdy neslyšela hrát, jen v televizi, ale ve skutečnosti a na vlastní oči poprvé. V programu byly chyby v ozvučení, u kytary a u tance. Ti, kteří recitovali nebo komentovali celou soutěž, museli mluvit hodně hlasitě. Ovšem konkurence byla veliká. Bylo přihlášeno 22 soutěžících, ale bohužel jeden soutěžící nepřišel. Porota byla hodně zajímavá. Vyhrála Sára Macková se svojí hrou na saxofon, druzí byli Hana Lacinová s Janem Křížem, kteří kouzlili a zároveň prováděli takovou spíše show. Třetí se umístila Adélka Valášková se svou dlouhou úžasnou básničkou. Porota navíc udělila cenu sympatií, a to Jiřímu Brostíkovi a Josefu Bartošovi za nádhernou čtyřruční hru na klavír. Bylo to kouzelné a už se těším na příští rok. Že bych se zkusila taky příště přihlásit? Uvidíme…. Gabriela Žeravčíková

Určitě každý zná soutěž Česko-Slovensko má talent. Pokud ne, je to show, do které se přihlásíte s něčím, na co máte opravdu nadání, talent. Ovšem ne vždy to tak je. Je naprosto jedno, s čím se přihlásíte, ale musí se to zalíbit porotě, která vás buď pošle, anebo nepošle do dalšího kola. Nedávno se pořádalo něco podobného u nás ve škole. Když jsem poprvé slyšela, že je ve škole taková soutěž, tak jsem se jen sama sebe ptala: „Už i tady? Není toho dost?“ Pak jsem se opět zamyslela a řekla si, vlastně proč ne. Žáci z celé školy mohou ukázat, co v nich je. Já osobně jsem se taky přihlásila, jako kouzelník (nejdříve sama, ale později jsem k sobě přibrala pomocníka). Bylo nás hodně, když jsme se třásli trémou a napětím. Akce se zúčastnili zpěváci, kouzelníci, tanečnice, zpěvačky, hudebníci, recitátoři, recitátorky. Ale užili jsme si to, i když někteří říkali, že je to nejhorší soutěž, co ve škole může být. Z mého pohledu se šeredně mýlili. Pokud tam nejdete se záminkou vyhrát, ale užívat si a pochválit se tím, co vás zajímá a jde vám to, tak to není špatný nápad. Kdo by nechtěl vyhrát? Nás taky lákala výhra, ale hlavně jsme se přišli bavit a dokonce jsme vyhráli 2. místo a cenu diváků. Nyní nás čeká „druhé“ kolo, které je naplánováno na den, kdy bude vystoupení pro maminky.

8

Mnozí byli třeba zklamaní, ale věřím, že si užívali i bez toho, aby vyhráli. Je škoda, že nás nebylo více, zajímá mě, co by ukázali mí spolužáci. Někteří litovali, že se neúčastnili, když jsme jim říkali pocity a o zábavě v zákulisí. Doufám, že se nám další kolo vydaří a pobavíme naše maminky. Možná se příští rok přihlásí více lidí, pokud tedy tato soutěž bude opět. Je to sranda i bez výhry. Hana Lacinová

Má vůbec naše škola talent? O tom jsme se přesvědčili v pátek 2. května. Kdo se chtěl předvést, mohl se zapsat u paní učitelky Mikyskové. A když jsme u toho, je škoda, že nebyla v porotě. Přihlásilo se překvapivě mnoho mladých talentů. Zazněl zpěv, hry na hudební nástroje, byly i tanečky, pokusy, kouzla… Podle mne byli nejlepší Hanka s pomocníkem Honzou a zpěvák Patrik Michalec. Tito účinkující dokázali udělat show i bez mikrofonů. Jinak nápad se mi velmi líbí. I když byla zajímavě vybraná porota. Ale, kdo vlastně určil ty pomyslné hranice, čí talent je opravdu talent a čí už není? Velmi oceňuji, že i diváci byli porota, protože jedna část hlasování byla na nich. Jsem rád, že se na stupni vítězů umístil někdo z naší 8. třídy! Byli to naši kouzelníci s druhým zaslouženým místem. A to je pěkné… Ale zarmoutilo mě, že se Patrik neumístil výše. Co na závěr? Bylo to příjemně strávené páteční dopoledne. Ondřej Starý

9

Den matek 15. května 2014 jsme ve škole slavili Den matek. Děti prvního i druhého stupně si nachystaly vystoupení pro maminky, ale i tatínky. Jako první se předvedli ti nejmladší, po nich následovali větší školáčci, kteří zazpívali a zatančili. Pak zahrála na saxofon Sára Macková, Tereza Brostíková přišla s básničkou a nechyběly ani holky ze zumby. Jako předposlední vystoupil Jiří Brostík s Josefem Bartošem, kteří zahráli skladbu na klavír od Roberta Vandala s názvem The Waller is Wild. Na závěr vystoupili kouzelníci Hanka Lacinová a Jan Kříž. Předvedli opravdu úžasná kouzla s kartami, ale i s řetězy. Ještě před ukončením oznámila paní učitelka všem rodičům, že si mohou prohlédnout výrobky dětí na 1. stupni. Den matek byl krásný, ale hlavně bylo pěkné vystoupení dětí ze školy. Jiří Brostík

Pernštejni Ve středu 28. května 2014 k nám opět zavítali šermíři ze souboru Pernštejni. Měli s sebou spoustu zbraní a brnění a jako pokaždé byl jejich program zajímavý a zábavný. Letošní téma bylo 14. století a konec rytířů v Čechách. Mluvili o historii a různých zajímavostech ohledně rytířů a vládců – Jana Lucemburského, Karla IV., Václava IV., Zikmunda. Jejich výklad byl prokládán scénkami, ke kterým si přibrali pomocníky z řad diváků. Ondra Starý si zkusil být rytířem, Josef Bartoš, Kuba Randiak a Staník Jurák se účastnili „rytířského turnaje“, kde se měli dřevcem trefit do štítu a ve druhém kole měli kopím trefit kroužek, který jeden z rytířů držel v ruce. Jožka turnaj vyhrál a byl pasován na rytíře. Na konec představení šermíři předvedli souboj s meči a jelikož zbyl čas, mohly děti dávat inteligentní dotazy a dát si na hlavu přilbu.

Aids – přednáška V úterý dne 4. června 2014 k nám zavítal Tomáš Řehák z protestantské církve, aby 8. a 9. třídě přednášel o zajímavých tématech jako jsou – láska, věrnost, intimnosti a AIDS. Přednáška trvala pět vyučovacích hodin, ale nikdo se opravdu celou dobu nenudil. Už hned první hodinu jsme se skvěle bavili, pan Tomáš byl totiž velmi zajímavý a bral hodně věcí s humorem. Dověděli jsme se, že již 19 let pracuje s dětmi a lidmi, kteří mají tuto závažnou nemoc a přednášel dokonce v Rusku, Americe a v Africe. Smích nás ale přešel, když nakousl téma této nemoci ještě více a ukázal nám fotky nemocných a umírajících lidí. Říkal nám taky hlavně, jak se dá nakazit a přidal k tomu několik příběhů nakažených lidí. Na závěr nám pustil ukázku z filmu Most a potom další film o nakažené Američance. Poté jsme mohli klást své otázky, až je všechny zodpověděl, zatleskali jsme mu a rozloučili jsme se s ním. Bylo to super. Ondřej Votroubek

10

Devítka jde do světa Naši učitelé V první třídě nás měl jako třídní pan ředitel. Vzpomínáme na jeho dobrý smysl pro humor a složil nám písničku o nás, žácích. Ve druhé třídě jsme měli paní učitelku Růženu Prachařovou, ale kvůli její nemoci ji po většinu roku zastupovala Anna Šprtelová. Čím jsme byli větší, tím víc jsme se těšili na druhý stupeň. A než jsme se nadáli, už jsme nastoupili do 6. třídy, a dostali jsme jako třídní paní učitelku Urbanovou. V 7. třídě jsme absolvovali turistický kurz v Sidonii. Na tento kurz budeme vzpomínat až do konce života. V polovině 8. ročníku jsme se pomalu začali připravovat na přijímací zkoušky. V polovině posledního ročníku na základní škole nás čekaly přijímačky na střední školy, které jsme všichni ze třídy zvládli. Určitě budeme na naši základní školu a na lidi vzpomínat. Děkujeme za krásných devět let!!! Naše zajímavé výlety V první třídě jsme jeli na školní výlet po Baťově kanálu. Za 4 roky se konal školní výlet na ranči v Kostelanech u Kroměříže. Byli tam kovbojové, indiáni, koně a všem se tam velice líbilo. Ale nejlepší výlety, na které všichni vzpomínáme, nastaly až na druhém stupni. V šesté třídě jsme jeli vlakem do Prahy a celý den jsme obdivovali tamější památky. Vrátili jsme se až po půlnoci. V sedmé třídě jsme absolvovali turistický kurz, na který vzpomínáme nejraději. Tento kurz byl totiž plný zážitků – hlášky, hry, stezka odvahy a šišková válka. V osmé třídě jsme si dali výšlap do Velké nad Veličkou. Ten nejzajímavější výlet byl do Polska v deváté třídě. Tam jsme navštívili koncentrační tábory v Osvětimi a v Březince. Bylo to velmi poučné. Poté nás čekal krásný Krakow a jeho památky, většinou kostely. Oblíbené hlášky milých učitelů Za 45 minut žízní neumřeš! To je jako hrát fotbal v lese… Šašku počmáraný. Já si tady připadám jak ve zvláštní škole. Ústav… Já jsem kapitán téhle lodi. Dej mi poznámku na žákovskou! Přestaň, nebo tě vyhodím a budeš mít neomluvenou hodinu! Kam půjdeme studovat Brostíková Lenka – SŠ Uh. Hradiště – hotelnictví a cestovní ruch Fraňková Jana – SŠ Uh. Brod – sociální činnost Gabrhel Petr – SŠ Uh. Hradiště - elektrotechnik Gabrhelová Denisa – SŠ Uh. Brod – sociální činnost Kolář Dalibor – SŠ Uh. Brod - instalatér Kovačičinová Jiřina – SŠ Uh. Brod – uměleckořemeslné zpracování kovů Michalčík Petr – SŠ Uh. Brod – mechanik elektrotechnik Michalčíková Tereza – gymnázium Uh. Brod Sedlačíková Simona – gymnázium Uh. Brod Šopík Martin – SŠ Uh. Brod – mechanik seřizovač

11

Šopíková Soňa – SŠ Uh. Brod - pekařka Votroubek Ondřej – gymnázium Uh. Brod Žeravčík František – SŠ Uh. Hradiště- počítačová podpora konstrukce a výroby Ondřej Votroubek a Petr Gabrhel

Já a zvířátka

Jak se vydra a medvídek mýval báli tmy Jedna vydra měla za kamaráda medvídka mývala, který se rád myl. Spolu se chodívali koupat a vždycky potom zašli za starou myší, která jim vyprávěla zajímavé pohádky o malé sýkorce, zelené kobylce a rozzuřeném býkovi. Stará dobrá myš měla velmi ráda zrní ze sýpky, proto jí pokaždé nějaké to zrní donesli. Byli u ní tak dlouho, že když se konečně vraceli domů, nastala velká tma jako v pytli. Pokaždé se strašně báli a strachy ani nedutali, když kolem hlav jim proletěl netopýr, nebo když v dáli slyšeli vytí vlka. Měli svou noru, kde bydleli, rychle zalezli do svých oblíbených pelíšků a byli rádi, že už jsou doma a v teple. Ale jednou, když šli zase pozdě od staré myši, klopýtali oba domů a zahlédli na mýtině dva blýskavé třpytivé kamínky. Ale ouha! To nebyly kamínky, ale oči velkého výra, který je zaslechl vzlykat. Zeptal se jich, proč tak naříkají. Jakmile odpověděli, že nemůžou najít cestu k domovu, řekl jim, že jim na cestu posvítí svýma velkýma očima. A tak se už nikdy nemuseli bát tmy, protože jim na cestu svítil jejich kamarád velký výr. Alžběta Habáníková

Jak jsme chytali králíka Bylo šest hodiny večer a jako vždy jsme šli poklidit naše králíky. Ještě bylo světlo a dobrá viditelnost. Jak jsem tak dával seno a vodu, všimnul jsme si, že jedna klec je otevřená a dokonce prázdná! A vtom jsem uslyšel zvuky malých pacek a z trávy vyčuhovaly uši. Pokusil jsem se neslyšně přiblížit, ale klopýtl jsem o vyčnívající kámen. Králík mě uslyšel a šup, dal se na útěk. Jako myška vklouzl pod králíkárnu, takže jsme ho i chvíli hledali, stále jsme pak přemýšleli nad tím, jak ho odtud dostat. První nápad byl – vylákat ho na seno. Seno jsme ovázali provázkem a čekali jsme, co se bude dít. Králík za senem opravdu vylezl, avšak jakmile nás uslyšel, hned se vrátil do skrýše. Další nápad byl králíka vystrnadit smetákem. Přinesli jsme tedy smeták, ale jak jsme zjistili, pod klecí byl další otvor, kudy mohl králík uniknout. Protože ale neměl kam, musel jít zpět. Tentokrát jsme hlídali i druhý otvor a nakonec jsme uličníka chytili a šup s ním do klece! Po svobodě se mu stýskalo tak, že využíval byť jen sebemenší možnosti na útěk. Ale vždy jsme mu v tom zabránili a vrátili jej tam, kam patří. Jiří Lebánek

Proč mám ráda myši Moji kočku jsem našla u cesty. Byla tam sama a opuštěná. Vzala jsem ji tedy domů, mamka souhlasila, zato taťka byl proti. „Tati, věř mi, co když se tu někde objeví myši. Ty je asi chytat nebudeš, mamka už vůbec ne,“ prosila jsem. Chovala jsem v kleci laboratorní myši, které jsem dostala k narozeninám. Byla jsem ráda, že je mám, zvláště teď, když tu byl Mikešek (tak jsem ho pojmenovala). No zkrátka, vzala jsem jednu myšku a pustila ji tátovi do obývacího pokoje. Hned se lekl a začal volat: „Mikešku! Kde je Mikeš? Jestli tu myš uvidí máma, tak se zblázní!“ Můj milý Mikešek hned přiskočil, chytil myš do svých tlapek a už ji držel v tlamě. A tak jsme si Mikeška nechali a máme ho doteď. Eva Křížová

12

Školní akce – aneb další zajímavosti konané u nás ve škole ve šk. roce 2013/14

Zápis do 1. ročníku - 4. 2. 2014

Den Země – MŠ 24. 4. 2014

Divadlo v Uherském Hradišti - 1. st. 20. 5. 2014

13

Spaní ve škole, 5. třída - 7. 5. 2014

Den dětí - 31. 5. 2014

Pasování prvňáčků - 10. 6. 2014

14

Výlet 6. třída – Modrá -17. 6. 2014

Výlet 8. třída – Smraďavka - 6. 6. 2014

Výlet 3. třída – Bojkovice, letiště, přehrada - 23. 6. 2014

15

Turisťák pro 7. třídu (16. 6. – 20. 6. 2014)

Ze Starého Hrozenkova jsme vyjeli v pondělí ráno. Napřed jsme jeli autobusem, poté jsme přesedli na vlak. V rekreačním centru Pohoda jsme se ubytovali, pak jsme se rozdělili do tří skupin: Super lamy, Jedna žena překáží a Domino. Aby toho nebylo málo, vyrobili jsme si vlajku, pokřik a znak. Následoval oběd. Po obědě jsme se procházeli po okolí, kde jsme zhlédli krásnou přírodu. Večer po příchodu a po večeři jsme se učili azimut, práci s mapou a hráli jsme přehazovanou. V deset hodin se šlo spát. Další den jsme se po snídani vydali na hrad v Brumově. Po prohlídce hradu, kde jsme viděli původní kameny ze stavby hradu, jsme si dali výšlap ke hložecké kapli a pak už jsme jeli autobusem k centru Pohoda. Večer jsme si zahráli hru s příslovím a zase přehazovanou. Ve středu dopoledne jsme se brodili přes řeku, abychom se dostali na druhou stranu a pak nás čekal les. Tam jsme se učili první pomoc, druhy ohňů, které jsme potom stavěli i uzly (ambulantní, lodní, dračí…). Po obědě jsme si sbalili plavky a těšili jsme se do Brumova na koupaliště, kde jsme si to náramně užili! Večer nechyběl táborák, stavěli jsme stan a dokonce jsme vařili gulášovou polévku, ale hlavně jsme opékali špekáčky a zpívali písničky. Čtvrtek byl nejnáročnější den, protože jsme zdolali 20 km dlouhou túru na Vršatec. Cestou jsme si hráli hru na stopaře a zloděje, při které jsme se jako obvykle bavili. Byl to strmý kopec, výhled z něj byl krásný. Zahráli jsme si hru lebky. Když jsme se vrátili, navečeřeli jsme se, něco si zahráli a šli spát. V pátek ráno se nikomu nechtěli vstávat, ale museli jsme na snídani. Pak si někteří zahráli bagminton a jiní balili. Po vyklizení jsme stihli ještě hru miny. Pak bylo vyhodnocení orientačního běhu – 1. místo měl Petr Sedlačík, 2. místo Ondřej Starý a 3. místo Eva Křížová. Dále se vyhodnocovaly skupiny – 1. místo získalo Domino, 2. místo Jedna žena překáží a 3. místo měly Super lamy. Ještě jsme si dali volejbal s našimi učitelkami – Urbanovou a Mačátovou. A už se jelo vlakem domů, na Rasové jsme ochutnali hranolky a autobusem jsme sjeli do Starého Hrozenkova, kde na nás už čekali nedočkaví rodiče. Tento turistický kurz jsme si všichni moc užili. Vendula Brostíková a Kateřina Pípová

16

Můj zážitek Jedna persona psala kroniku ve 3:55 hod. Budíček byl s pomocí chatky číslo 8 již v 6:00, místo v 7:00. Po snídani jsme jeli do Brumova na zříceninu. Stálo to za to. Odtud jsme se vydali k rybníkům, kde rostly lekníny. Vydali jsme se k hložecké kapli. Běželi jsme loukou plnou jahod, ale o půl km později zapadl Sedlačík do bahna až po kolena. V Brumově jsme dostali zmrzlinu, nejčastější měli tutti frutti nebo jahodu. K večeři byly dukátové buchtičky s vanilkovým krémem. Ve středu jsme vázali uzly a měli zdravovědu. Odpoledne jsme šli plavat, koupili jsme si tam nanuky, bylo to fajn. Za plotem na nás koukala srnka. V šest večer jsme se vrátili do Pohody. Matrix Svoboda

„Na turisťák, když jsme jeli, toto jsme si nemysleli. Vstávat, cvičit, chodit musím, jako zvíře tady zkusím. Nohy trpí, ouha, ouha, po mamince velká touha. Posílám vám sms, vyzvedněte mě už dnes!“

Vydavatel: Mš a Zš Starý Hrozenkov Redakce: žáci druhého stupně Adresa redakce: Mš a Zš Starý Hrozenkov 233, 68774 Starý Hrozenkov E-mail: [email protected]

17