Skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny http://www.skautkrtiny.ic.cz http://www.facebook.com/skaut.krtiny http://vlcatakrtiny.ic.cz http://skautkykrtiny.ic.cz http:/skautikrtiny.ic.cz číslo 144 prosinec 2012
Mistr uzlování sobota 10. 11. 2012
Letos se o titul mistr uzlování ucházelo 11 soutěžících. Akce se ale účastnili i mistři z minulých let, kteří se poprvé mohli utkat v lize mistrů. Hlavní náplní bylo samozřejmě uzlování a to všech šesti nováčkovských uzlů – ambulák, loďák, rybařík, zkracovačka, dračák a škoťák a to nejdříve po vidu a potom i poslepu. V přestávkách mezi vázáním jsme si zahráli různé hry – třeba žranice, přestřelka, lentilkovaná a přesedávaná. Letos proti sobě také poprvé soutěžili bývalí mistři v lize mistrů. Tam se soutěžilo formou soubojů mezi mistry v různých uzlech. Tuto velkou šou všichni sledovali se zatajeným dechem. Při finálním souboji Hanky s Hrochem těsně vyhrál Hroch a stal se tak mistrem mistrů. Kdy už všichni všechny uzly dovázali, začalo vyhlašování vítězů: pro tento rok je mistrem Eliška s časem 55,31 sekund, druhý byl Thomas, třetí Lůca, dále Terez, Pepa, Nelly, Medvídek, Mali, Maršmeloun, Želvák a Mája. Všichni se velmi snažili a domů si odnesli krásné ceny. Hroch
V prosinci nás čeká Vánoční besídka a akce spojené s Betlémským světlem * Hodnocení činnosti v měsíci listopadu * Reportáže: Mistr uzlování, Cestovatelský večer „Indie – severní Ladakhÿ, Lesní lidé – bojová hra, Skautský seminář a ples Hukvaldy, Rikiho dar, Velká detektivní hra „HOLMESIÁDA – Jeskynní kapkyÿ, Výprava družiny skautek Muchomůrky „Výškový bod Proklestÿ, Kuchařská schůzka Jestřábů, Prodloužená schůzka družiny Vlků „Nejen žranice u rádceÿ, Přespání Ještěrek v klubovně, Budín – 4. díl, RR expedice do Roháčů – 3. díl
s. m. r. k. 144/1
Hlásná trouba I. Naše nejbližší akce • Výlet vlčat do Brna – „Dětské muzeum a vánoční trhyÿ sobota 8. 12. 2012 „Zveme všechny vlčata na výlet do Brna. Navštívíme skvělou výstavu pořádanou ke 20 letům dětského muzea. Vyzkoušíme si rytířskou zbroj, jak se razí mince, tkají látky a mnoho dalšího. Podíváme se také na brněnské vánoční trhy.ÿ Sraz: v sobotu 8. 12. 2012 v 13.00 h u klubovny, odjezd autobusem ve 13.15 h. Ukončení: v 18.00 h, příjezd autobusem do Křtin v 17.50 h. S sebou: věci na prodlouženou schůzku – VP2 (zápisník, tužka, Stezka, KPZ, uzlovačka, nůž, pláštěnka). Vše sbalené do batohu na záda. Na tento výlet pojedeme ve skautských krojích nebo alespoň v našich tričkách. Jídlo: svačinu a pití na celé odpoledne. Bude možnost zakoupení občerstvení i na trzích. Peníze: každý zaplatí příspěvek ve výši 60 Kč (zahrnuje dopravu a vstupné do muzea). Další peníze na drobné výdaje dle uvážení. Poznámka: pokud by nás chtěl někdo z rodičů doprovodit a pomoct s dohledem budeme rádi. Dejte nám prosím vědět kdo máte zájem jet s námi. Hanka-Mihanka a Zbyněk-Náčelník
• Přechovávání Betlémského světla – skauti, skautky neděle–neděle 14.–23. 12. 2012 „V sobotu přivezou naši roveři Betlémské světlo z Vídně. My máme bojový úkol přechovat toto světlo, aby nezhaslo a my jej mohli 23. 12. slavnostně předat Křtinským občanům. Sestavíme dvě štafety. Jednu skauti, druhou skautky.ÿ Sraz: 14. 12. ve 20.00 h po příjezdu z Vídně. Ukončení: 23. 12. při roznášení Betlémského světla. Na družinových schůzkách se domluví pořadí štafety, kdo bude chránit světlo který den. Při předání světla dítě obdrží petrolejovou lampu a další láhev lampového oleje. Světlo doporučujeme přechovávat v nehořlavé nádobě. A na bezpečném místě (vana, umyvadlo aj.). Prosíme rodiče, aby poslali po dětech návratky, že souhlasí, aby se jejich dítě zúčastnilo Přechovávání Betlémského světla. Diki
pátek 21. 12. 2011 • Vánoční besídka „Celé středisko se sejde, aby si popřálo mnoho štěstí do dalšího roku, předalo dárky a zazpívalo koledy. Rádi uvítáme i rodiče našich skautů, kteří tak mají možnost nahlédnout do naší činnosti, potkat se s vedoucími a prohlédnout si klubovnu.ÿ Sraz: začátek akce v 17.00 h. Ukončení: ukončení v 19.00 h. S sebou: dárky pro vaše kamarády, dobrou náladu, přezůvky (pokud je nemáte v klubvně). Možnost prožít vánoční atmosféru v kruhu přátel, které máte ve skautu. Jony
s. m. r. k. 144/2
• Betlémské světlo: Předání světla v chrámu ve Křtinách neděle 23. 12. 2012 „Již tradičně přivážejí skauti do Křtin Betlémské světlo a předávají jej symbolicky v křtinském chrámu. Nejinak tomu bude i letos.ÿ Sraz: v neděli 23. 12. 2012 v 11.00 h u vchodu do ambitu (boční vchod do kostela). Ukončení: nejpozději ve 12.00 h. S sebou: úplný skautský kroj a dobrou náladu. Akce je určena pro všechny ukázněné členy střediska. Bude jistě pěkné, pokud se nás sejde dostatečný počet, ať u oltáře při předávání vypadáme reprezentativně a je vidět, kolik má naše středisko schopných členů v jednotlivých družinách a oddílech. Warden
• Betlémské světlo: Roznášení po Křtinách – tradiční středisková akce neděle 23. 12. 2012 „Tato akce se za dobu svého trvání stala již nedílnou součástí předvánočního času ve Křtinách. Sejdeme se den před Štedrým dnem a po celé obci rozneseme plamínek Betlémského světla a symbolicky tak přineseme do všech domácností vánoční radost a pokoj. Přijďte a udělejme společně něco pro druhé lidi.ÿ Sraz: v 15.30 h v klubovně. Ukončení: nejpozději v 18.00 h. S sebou: dostatečně teplé oblečení podle počasí (po celou dobu se budeme pohybovat venku), skautský šátek, vhodnou obuv; lucerničku, zavařovací sklenici nebo cokoliv, čím ochráníte plamen svíčky před zhasnutím; úsměv na tváři. Z důvodu plánovaného menšího počtu odpovědných vedoucích jednotlivých skupinek „roznášečůÿ je akce určena hlavně pro skauty, skautky, RR a OS. Zájemci z řad vlčat a světlušek mohou přijít pouze po předchozí domluvě a se svolením vedoucího své družiny. Warden
čtvrtek 3. 1. 2013 • Cestovatelský večer – Austrálie „První lednový čtvrtek nás čeká další cestovatelský večer. Bude o Austrálii s podtitulem – Rudé vnitrozemí, východní pobřeží a Velký bariérový útes. Vyprávět a fotografie promítat bude Hana Jarošíková z Brna.ÿ Začátek: v 18.30 h ve společenském sále ve Křtinách. Ukončení: ve 20.00 h.
• Tříkrálová sbírka sobota 5. 1. 2013 „Na dávnou tradici chození tří králů před několika lety navázala Česká katolická charita svou Tříkrálovou sbírkou. I v roce 2012 se do této sociálně prospěšné akce zapojí naši členové.ÿ Sraz: v 8.30 h ve skautské klubovně. Ukončení: předpokládáme do 12.00 h – přesný konec je závislý na počtu skupinek, které se podaří sestavit. S sebou: hlavně teplé oblečení (po celou dobu se budeme pohybovat venku), popřípadě malou svačinku na cestu. Vedoucí skupinek s sebou musí mít i občanský průkaz. Děti musí přinést potvrzení od rodičů, že se mohou sbírky účastnit. Tiskopis potvrzení dostanou děti na schůzkách. Podepsané prosím přineste nejpozději na skautskou vánoční besídku v pátek 21. 12. 2012. Počet míst ve skupinkách je omezen, takže kdo přinese přihlášku dříve, tan má místo jistější. Míša Brzobohatá
s. m. r. k. 144/3
II. Organizační • REGISTRACE NA ROK 2013 Každý rok touto dobou probíhají registrace všech členů organizace Junák, jejichž součástí je i zaplacení členského příspěvku. Pro letošní rok stanovila středisková rada registrační poplatek ve výši 400 Kč/osoba/rok. Jako podporu rodinám, ve kterých skautuje více osob, jsme se také rozhodli dát druhé a každé další osobě slevu na registračním poplatku a snížit jej na částku 300 Kč/člen/rok. Pro příklad tedy rodina, ze které skautují tři lidé, zaplatí za prvního 400 Kč a za dva další již jen po 300 Kč, výsledně tedy 1 000 Kč. Proč je registrace v takové výši? Někomu se může zdát částka vysoká. Jinému naopak, ve srovnání s jinými kroužky, velmi nízká. Co vše vlastně jednorázová roční registrace přináší? Z této částky je hrazeno úrazové pojištění členů na akcích, pojištění odpovědnosti hlavních vedoucích, organizační a výchovný servis pro střediska či členské příspěvky do mezinárodních skautských organizací, ve kterých jsme členy. Dále je v příspěvku zahrnut tištěný časopis, který každý člen dostává jedenkrát do měsíce přímo do své schránky. Časopisy jsou odstupňovány dle věkových kategorií, takže každý člen dostane ten odpovídající (Světýlko pro nejmladší, Skaut či Kmen pro ty starší a Skautský svět je určený nejstarším). Naši registrovaní členové také dostávají tištěný střediskový měsíčník Smrk. Část poplatku také zůstává přímo na našem středisku, kde jej využíváme pro zkvalitnění a podporu naší činnosti (tedy naší práce s dětmi), která je velmi rozmanitá a dlouhodobě se drží na vysoké úrovni (např. nákup cen pro děti; dotace na jednotlivé akce, kdy si účastníci standardně hradí zhruba pouze polovinu nákladů; pořízení materiálů pro akce družin – barvy, keramika, lana, sportovní vybavení, apod.). Zaplacení registračního poplatku je také jednou z podmínek pro účast na našem skautském letním táboře. Registrační poplatek prosím uhraďte vedoucím, kteří pracují s vašimi dětmi v průběhu měsíce prosince 2012. Vedoucí odevzdají kompletní podklady k registraci (dle požadavků uvedených v zápise z rady) Wardenovi, a to nejpozději v neděli 6. 1. 2013 (v klubovně v čase 18.00–19.00 h). V případě jakýchkoliv dotazů se obracejte na vedoucí jednotlivých družin, nebo přímo na vůdce střediska Petra Zapletala (mobil: 724 689 865, e-mail:
[email protected]). Pozn. 1: V případě potřeby je možné individuálně dohodnout platbu registrace v několika splátkách. Pro bližší informace prosíme kontaktujte vedoucího družiny, do které vaše dítě chodí, nebo přímo střediskového hospodáře Štefana Pinďáka (mobil: 602 758 770, e-mail:
[email protected]). Pozn. 2: Registrace bez časopisu, tak jak tomu bylo v minulém roce, nebudeme v tomto roce možná. Cena registrace se bez časopisu se totiž sníží pouze o několik korun, ale pro nás to obnáší zvýšenou administrativní a časovou zátěž, kterou nikdo z vedoucích není schopen stíhat. Děkujeme za pochopení. Středisková rada, Štófa a Warden • VÁNOČNÍ DÁREČKY V posledních letech se stále více na Vánoční besídce upevňuje zvyk dávat si mezi sebou malé dárky. Pojďme tuto krásnou tradici opět připomenout a ještě více prohloubit! Přineste letos na Vánoční besídku malý dárek pro všechny členy své družiny i pro vašeho vedoucího. Nemusíte kupovat nic drahého či náročného – potěší i malá drobnost, třeba papírové s. m. r. k. 144/4
vánoční přání či vlastnoručně vyrobený dáreček. Chce to jen udělat si chvíli čas a vzpomenout si na členy své družiny. Nenechejme tuto krásnou vánoční tradici upadnout, ale rozviňme ji a podporujme ji. vedoucí družin, RR a OS • STŘEDISKOVÁ RADA A SMRK Středisková rada se uskuteční netradičně v pátek 21. 12. 2012 od 19.00 h v klubovně. Doba začátku je odvislá od ukončení Skautské vánoční besídky. Zváni jsou všichni vedoucí družin i další zájemci o dění na středisku. Uzávěrka příspěvků do Smrku je stanovena na pondělí 31. 12. 2012. Do večera prosím zašlete své příspěvky Víťovi na mail. Přijetí mailu si nechejte od Vítě potvrdit! Příspěvky také zašlete v kopii na mail Wardenovi (
[email protected]) a Zbyňkovi (
[email protected]).
III. Vyhodnocení „Fénixeÿ za listopad 2012 1. pomoc středi- 2. grafický list 3. kronika 4. Smrk 5. měření sil 5. divoká karta Celkem sku (0–10 b) (0–20 b) (0–25 b) (0–15 b) (0–5 b) (0–10 b) (0–85 b) 1. Vlci 10 20 23 15 4 10 82 2. Jestřábi 10 18 20 15 5 10 78 3.–4. Muchomůrky 10 18 22 15 3 8 76 3.–4. vlčata 10 19 22 15 1 9 76 5. Ještěrky 10 19 22 5 2 10 68 Družina
1. 2. 3. 4. 5.
Celkové pořadí: Družina skautů Vlci (220 b) Družina skautů Jestřábi (216 b) Smečka vlčat (207 b) Družina skautek Muchomůrky (205 b) Šestka světlušek Ještěrky (202 b)
Galeony listopad Celkem Jestřábi 3 6 Gal Vlci V 2 Gal Muchomůrky 2 5 Gal vlčata 2 3 Gal Ještěrky 0 4 Gal
Třetí měsíc mezidružinové soutěže Fénix 2012/2013 je úspěšně za námi. Mimochodem, tento měsíc byl opravdu nabitý akcemi družin. V průměru jich každá skupina absolvovala 8,4. To řadí listopad mezi jeden z nejvytíženějších měsíců ve skautském roce. Překrásnou kroniku měli za listopad opět Vlci. Všechny družiny však polevily v úpravě nadpisů akcí, což je škoda. Do tvorby grafických listů vkládají družiny všechen svůj um a je to vidět. Těžko se rozhoduje, které jsou lepší. Tentokrát byl jasným vítězem list od Vlků. Ostatním, dle úsudku naší profesionální rozhodčí, vždy nějaká (větší či menší) drobnůstka schůzela. Ale bylo to těsné. Pořadím míchalo jak Měření sil, které připravili Vlci a prověřilo hbitost rukou všech mladších členů při závodu v třízení mincí na čas, tak i úprava družinových nástěnek v klubovně. Pochvalu si zde zaslouží všechny družiny, protože výrazně vylepšily své „výkladní skříněÿ. Největší posun a také velmi pěknou úpravu jsme při hodnocení zaznamenali u šestky světlušek Ještěrky. Škoda, že holky nestihly včas dodat požadované reportáže z akcí a tím se připravily o cenné bodíky. Snad to světlušky doženou v příštím měsíci – prostor pro zlepšování (všech družin) tu stále je, a to zejména u kronik. Vítězům gratulujeme a všem přejeme hodně snahy do nadcházejícího měsíce. vedoucí družin a Warden s. m. r. k. 144/5
Fénix: Divoká karta na měsíc prosinec 2012 Na prosinec vyhlašujeme Divokou kartu, tedy mimořádný úkol zadaný Střediskovou radou. A to hned dvakráte. První je „Tajná činnost družinÿ. Na střediskové Vánoční besídce každá družina představí dárek, který pro klubovnu či středisko vyrobila. Za výrobu dárku může družina obdržet až 6 bodů – dle toho, jaké úsilí do výroby dárku členové vložili a jak bude dárek pro středisko přínosný. (Toto zhodnotí přítomní vedoucí přímo na akci.) Další až 4 body mohou družiny získat za to, že se jim povede vyzvědět, jakou tajnou činnost připravují ostatní skupiny. (Za každou správně zjištěnou Tajnou činnost jiné družiny je přidělen 1 bod.) Vyhodnocení tohoto úkolu proběhne hned na začátku Vánoční besídky, kdy svá zjištění napíší jednotlivé skupiny na papír a předají vedoucím, kteří dají hlavy dohromady a zhodnotí přesnost odhalení. Druhou Divokou kartou je secvičení scénky na Vánoční besídku. Každá družina připraví výstup v délce mezi 5–10 minutami, kterým zpestří průběh celé besídky. (Nejedná se o hru či hříčku, ale opravdu o scénku.) Dle ohodnocení od přítomných vedoucích a účastníků může družina získat až 5 bodů. (Bude hodnoceno provedení scénky a sestaveno pořadí, kde nejlepší získá 5 bodů.) Středisková rada a Warden
IV. Různé • Poděkování Děkujeme panu Františku Navrátilovi za pomoc a využití „hydraulické rukyÿ, díky které byl možné zvednutí konstrukce Ruského kola a její usazení na připravené trojnohy před Dnem Křtin. Děkujeme účastníkům „místních tanečníchÿ za darování výtěžku z jejich tomboly. Prostředky budou využity na podporu akcí družin během nadcházejících měsíců. Děkujeme našemu oldskautovi Michalu Uhlerovi-Doktorovi za darování pneumatik pro naše lanové hry a aktivity. Děkujeme Náčelníkovi a Mihance za přípravu a realizaci detektivní hry Holmesiáda. Děkujeme mamince našeho vlčete, paní Anitě Ruby, za pomoc při realizaci detektivní hry Holmesiáda: Jeskynní kapky. Děkujeme našim roverům Brdovi a Celerovi za sehrání závěrečné scénky v detektivní hře Holmesiáda. Děkujeme našemu skautovi Klokanovi, který pomohl s úklidem stanovišť po hře Holmesiáda.
Živá kronika Hodnocení měsíce listopadu 1. smečka vlčat: Vlčata se v listopadu potkala na třech schůzkách a velké detektivní hře „Holmesiáděÿ. Starší vlčata se společně se skauty vypravila na celodenní hru „Lesní lidéÿ a Maršmeloun se Želvákem nás reprezentovali na „Mistru uzlováníÿ. V listopadu jsme se hodně zabývali vlčáckou Stezkou. Nováčci s Hankou dělali Nováčkovskou zkoušku a starší se Zbyňkem 1. stupeň. Naučili se třeba důležitá telefonní čísla a jak správně telefonovat nebo si povídali o správné a špatném chování. Nebylo to však žádné těžké učení, protože si vše zkoušeli formou scének, které vlčata hrají rády. s. m. r. k. 144/6
Venku jsme na schůzkách moc nebyli, protože je už brzy tma, zato jsme se v klubovně mohli věnovat rukodělům. Vyráběli jsme skládačky z barevných papírů a také ozdoby z hliníkových kalíšků od svíček. Největší nadšení na schůzkách sklízí vždy hry. Nejinak tomu bylo u našich listopadových her. Padáčky, Na upíry, Molekuly, Detektivové jsou hry u nichž jsme se dobře bavili. Naší největší akcí byla detektivní hra „Holmesiádaÿ, na kterou jsme pozvali i další naše oddíly. Jmenovala se „Jeskynní kapkyÿ a pátrali jsme po přísadách do léčivého likéru. Při tom jsme si vyzkoušeli nejrůznější šifry a pátrání ve zšeřelých Křtinách. Hra sklidila opět velký úspěch. V závodě „Skrblíkÿ do Fénixe se nám moc nedařilo, ale všichni si jej vyzkoušeli. Naopak se nám podařilo udělat moc pěknou nástěnku na náměstí a taky jsme si pěkne upravili svoji nástěnku v klubovně. Začali jsme pracovat na tajné vánoční činnosti a zavedli jsme také pravidelnou pomoc jednotlivých šestek vlčat při úklidu po schůzce. Pořád máme dvacet vlčat, chodí všechna a na schůzkách je stále velice živo. Každá pomoc při akcích ať už od rodičů či skautů je vítaná. Účast na akcích smečky byla v listopadu pěkná a to 85,4%. Úplně na všech akcích byli Tesák, Džuďák, Šimi, Kuba, Skejťák a Štěpán. Výborně! V prosinci se společně vypravíme na výlet do Brna do Dětského muzea a na vánoční trhy. Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách http://vlcatakrtiny.ic.cz. Hanka Drápelová-Mihanka a Zbyněk Drápela-Náčelník 1. dívčí oddíl – družina skautek „Muchomůrkyÿ: V měsíci listopadu se holky zúčastnily celkem čtyř družinových schůzek, jedné výpravy, uzlovaly na Mistrovi uzlování a řešily záhadu na Holmesiádě. Na schůzkách se holky věnovaly plněním bodů do Stezky, uzlování na Mistra uzlování, kde vyuzlovala Eliška Ševčíková-Ufo 1. místo a tím se i stala Mistrem uzlování! S Marťou Zapletalovou vyzkoušely kouřové otisky listů, s Lukinem se věnovaly především výzdobě vlastní nástěnky. Téměř v polovině měsíce se vydaly na nedaleký a v okolí nejvyšší kopec s názvem Proklest, jehož nadmořská výška je 574 m. n. m. V prosinci se na schůzkách můžou holky těšit na očekávané přespání v klubovně, krizové situace, skautské symboly. Dále pak tradiční skautská Vánoční besídka a roznáška Betlémského světla, jak v kostele, tak po Křtinách. Od konce listopadu nastala ve vedení družiny jedna změna. Kvůli mému velkému časovému vytížení ve škole a v práci, které mi neumožňuje účastnit se pondělních družinovek, se přímého vedení družiny na schůzkách ujala naše nová posila – Lukáš Gregor. Lukin již nějaký čas působí jak pomoc při vedení skautské družiny Vlků. Já se nadále budu podílet na přípravě všech družinových akcí a výpravy, které budou během víkendu, také sama povedu. Myslím, že změna ve vedení bude ku prospěchu celé družiny – holky načerpají inspiraci a nápady od nového vedoucího, já budu mít prostor pro přípravu kvalitního programu a Lukin může přispět svými zkušenostmi ze spoluvedení jiné výchovné kategorie. S jakýmikoliv dotazy ohledně vedení družiny se můžete i nadále obracet na mě. Více informací a fotografie z naší činnosti naleznete na www.skautkykrtiny.ic.cz. Terka Meluzínová, Lukáš Gregor 1. chlapecký oddíl: Listí ze stromů už opadalo a přišel mráz, to je konec listopadu. Náš oddíl se v listopadu zúčastnil bojové hry Lesní lidé, na kterou nás pozvali jedovničtí skauti a kluci se umístili na krásném 7. místě o pouhé čtyři body za šestými. O týden později jsme vyrazili na městskou hru Rikiho dar, která se pro změnu odehrávala v Blansku a byla motivovaná Rychlími šípy a jejich průniky do Stínadel. Vlci skončili pátí a Jestřábi druzí.
s. m. r. k. 144/7
Naplno se nám rozjela etapová hra „Hra o trůnyÿ a některým klukům chybí už jen poslední budova a budou moci osídlovat a dobývat území Sedmi království. V plnění stezky jsme tedy hodně pokročili. V říjnu jsme se soustředili na uzlování a družiny si připravily speciální prodloužené Kuchařské schůzky. Také úspěšně proběhla další Rádcovská schůzka, tentokráte na téma Širování, rébusy, vyhledávání informací. Z této schůzky si budou kluci opět chystat velkou část programu na družinovky. Musím velmi pochválit rádce za přípravu družinového programu a podrádce i ostatní členy družiny požádat, aby pomohli s jeho přípravou. V prosinci se můžeme těšit na Vánoční besídku, budeme připravovat tajnou činnost a secvičovat scénku. http://skautikrtiny.ic.cz. Jiří Pinďák-Diki, Václav Ševčík, Zbyněk Drápela-Náčelník 1. chlapecký oddíl – družina skautů „Jestřábiÿ: Ve třetím měsíci skautského roku jsme se potkali na rekordních devíti akcích, a to na čtyřech normálních schůzkách a jedné prodloužené kuchařské schůzce, kde jsme uvařili česnečku, puding a několik pomazánek. Byli jsme poprvé na bojovce Lesní lidé pořádané jedovnickými skauty, kde jsme se spolu s vlky umístili na 7. místě a také na dobrodružné noční hře Rikiho dar, která se odehrávala v Blansku, kde jsme se umístili na skvělém druhém místě. Na letošním mistru uzlování byl jako účastník pouze Thomas, což je sice škoda, ale reprezentoval nás dobře – byl druhý. Mistrem bude snad příště. Také jsme se tradičně zúčastnili Holmesiády. Skupina, kde byla většina Jestřábů byla druhá. Tento měsíc jsme měli zaměřený na uzlování. Uzlovali jsme ale jen na dvou schůzkách, protože první byla oddílovka a na poslední schůzce jsme dodělávali věci do Fénixe, lepili fotky do kroniky a dělali dva mezidružinové závody, které jsme oba vyhráli. Účast byla u většiny dobrá a vzhledem k počtu akcí bylo velmi těžké být na všech, ale Thomasovi se to stejně povedlo. Velmi dobrou účast měli i Praze a Vítek, zato Makča tento měsíc moc nechodil. Průměrnou účast jsme měli 79,3%, což je jen o pár procent míň, než minulý měsíc. Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách http://skautikrtiny.ic.cz. Hroch, Vašek, Jirka 1. chlapecký oddíl – družina skautů „Vlciÿ: V měsíci říjnu jsme měli devět akcí. Pět normálních schůzek, jednu prodlouženou schůzku, zúčastnili jsme se Holmesiády, noční dobrodružné hry „Rikiho darÿ a také velké lesní bojové hry „Lesní lidéÿ. Na schůzkách jsme se učili převážně uzlování. Zkusili jsme si všech šest nováčkovských uzlů, ale taky práskací uzel, pouta a zkusili jsme si taky ozdobné uzly. Na schůzkách jsme si zahráli pár nových her jako „Dones co nejdálÿ, „Věž ze sirekÿ nebo „Písmenaÿ, ale zahráli jsme si taky legendární hru „Padáčkyÿ. Na Mistru uzlování jsme si zahráli novou hru „Lentilkovanáÿ, která byla dost zajímavá. Na Mistru uzlování se sešli jen čtyři skauti. Dva Jestřábi a dva Vlci. Nejlépe umístěný závodící skaut byl Thomas na druhém místě. Na naší prodloužené schůzce „Nejen žranice u rádceÿ jsme dělali mnoho věcí. Upekli jsme si výborné šneky, začali jsme s vánoční činností, vyrobili jsme si pár rukodělků a taky si zahráli nějaké hry. Na Lesních lidech jsme si to velmi užili. Měli jsme nejlepší přístřešek a uvařili jsme si výborný buřtguláš. Také jsme si trochu zabojovali a podařilo se nám ukrást i pár pokladů. Bohužel se smůlou začátečníků jsme skončili sedmí. s. m. r. k. 144/8
Na dobrodružné hře Rikiho dar se nám dařilo lépe. My jsme bohužel skončili pátí, ale Jestřábi byli druzí. Tato hra se nám moc líbila a snad pojedeme i příště. Zúčastnili jsme se také Holmesiády, kterou pro nás nachystala vlčata. Dařilo se nám velmi dobře a ve složení Eskym, Jurda, Pepa jsme skončili na prvním místě. Šrek, který byl s Thomasem skončili třetí. Skoro na každé akci byl Eskym, Křižák, Jurda a Pepa. Úplně na všech akcích byl Eskym, ale bohužel né na všech včas. Oproti minulému měsíci jsme se docela zlepšili. Zip a Šrek byli na polovině akcí, ale Tahoun jen na třech. Účast na činnosti byla 61,3%. V prosinci se Vlci chystají na sněhovou schůzku a možná se podíváme na vánoční trhy. Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách: http://skautikrtiny.ic.cz. Eskym, Lukin, Náčelník Kmen RR: V listopadu Roveři pod vedením Míši a Hrocha zorganizovali pro středisko Mistra uzlování, díky všem, kteří se na průběhu podíleli. Průzkum jeskyně Býčí skála byl z důvodů špatného počasí a kvůli tomu zřejmě také nezájmu odložen, ale chuť jsme si napravili na Herním večeru Klubu přátel Bangu v klubu seňorů a seňorit, který se velmi vydařil, účast byla značná a pochutiny výborné (na jejich degustaci jsem se značnou mírou podílel). V prosinci se zúčastníme uvítání Betlémského světla ve Vídni a mezi svátky vyrazíme do Kyjova (pokud bude sníh tak na běžky, takže je opatřujte, půjčujte, oprašujte). Jony
Reportáže z proběhlých akcí Cestovatelský večer „Indie – severní Ladakhÿ
čtvrtek 1. 11. 2012
Na našem prvním cestovatelském večeru v novém cyklu vyprávěla a fotografie promítala Zuzka Pavloňová. Během minulých letních prázdnin byla v severním Ladakhu, kde učila v místní škole. Byla tam v rámci projektu „Brontosauři v Himálajíchÿ. Náplní činnosti dobrovolníků byla výuka v místní škole, kterou Brontosauři také postavili a dále budují. Učili tam dva týdny a bydleli v místních rodinách. Měli tak velkou příležitost poznat život místních lidí opravdu zblízka. Bylo úžasné jak jsou indické děti chytré a šikovné což jsme mohli vidět i v krátkém videu kde krásně zpívali českou písničku. Zajímavé bylo i nahlédnutí do jídelníčku místních lidí, který je pro nás evropany velmi nezvyklý. Slané jačí máslo, jednoduché placky „čapátyÿ, sladké placky a v podstatě úplná absence masa. Na závěr Zuzka přichystala občerstvení v podobě tradičního indického čaje masala a bezmasého jídla z rýže, čočky a dlších ingrediencí. Během ochutnávání si mohli všichni účastníci se Zuzkou popovídat a zeptat se na vše co je zajímá. Tento cestovatelský večer navštívilo 31 lidí a myslím, že určitě odcházeli spokojeni. Přednášející i všem účastníků ještě jednou děkuji. Další cestovatelské večery budou vždy první čtvrtek v měsíci v 18.30 hodin ve společenském sále. V prosinci 6. 12. bude vyprávět Jan Brychta o Thajsku. Všechny srdečně zveme. Zbyněk-Náčelník
Lesní lidé – bojová hra
sobota 3. 11. 2012
V sobotu o půl osmé jsme měli sraz na náměstí. Sešlo se nás hodně. Makča, Hroch, Jedi, Hloža, Jožka, Nely, Balů, Praze, Thomas a také tři vlčata – Maršmeloun, Apík a Sinuhet. Ze Křtin nás vezly auta (pan Opletal, paní Hložánková, Václav a Ondra Vavrečka s Terkou). Sraz byl v Jedovnicích s. m. r. k. 144/9
u Kůlny za rybníkem Budkovan. Tady jsme si zahráli seznamovací hru s peškem z novin, také trojnožku. Poté byl nástup, vysvětlení pravidel. Mezitím se Maršmelounovi udělalo špatně a tak jsme ho raději odvezli domů. Pak už jsme se odebrali na hrací plochu. Louka u bývalé vesnice Bystřec a okolní svahy. Tady jsme se odebrali na místo, které měla naše vesnice vyhrazeno. Ihned po příchodu do naší vesnice jsme začali budovat přístřešek z přírodních materiálů, chystat ohniště, svázali jsme trojnohy na kotlíky a začali připravovat jídlo. Také jsme umístili do rohů vlajky naší vesnice. Rozdělili jsme střelivo a děcka vyrazily do útoku. Všechny si vzaly dva papírové míčky a vrhly se na ukryté zásoby, které hlídala armáda vojáků na louce pod naší vesnicí. Kluci měli za úkol ukořistit lístečky, bránit se před útokem armády, pokusit se ukrást vlajky vojákům a také sbírat přebytečné míčky. Já s Hrochem jsme mezitím vařili. Docela dlouho nám trvalo než jsme oheň pořádně rozdělali. A pak jsme to rozjeli, nejdříve jsme uvařili mátový čaj, buřtguláš a žvejkačkovou polévku. Pořádně jsme se najedli a znovu se vrhli do boje. Každou chvíli se někdo vracel s další ukořistěnou surovinou. Před 14. hodinou proběhla na louce obrovská bitva všech účastníků, 26 vojáků proti 120 účastníkům. Byla to pořádná mlata. Pak jsme zahladili ohniště a sešli dolů na vyhodnocení. Předali jsme všechny ukořistěné suroviny, životy vojáků a zbylé míčky. Zahráli jsme si lidské pexeso a frisbee. Následovalo vyhodnocení. Skončili jsme na krásném 7. místě, pouhé 4 body za šestými. Získali jsme velký balík sladkostí a odebrali se na autobus do Jedovnic. V Jedovnicích si někteří z nás skočili do cukrárny, rozdělili jsme si pamlsky a nasedli do autobusu. Nejmenovaný řidič autobusu, který není často veselý nás málem vyhodil, jelikož jsme dle něho nebyli dostatečně čistí. Čirý nesmysl. Dojeli jsme do Křtin a rozešli se domů. Diki
Skautský seminář a ples Hukvaldy
pátek–neděle 9.–11. 11. 2012
Školní rok v plném proudu, ostatní práce taky nad hlavu, zdá se vám, že nic nestíháte . . . a právě v takovýchto chvílích je potřeba říct si dost a udělat něco pro sebe. (Ona i ta práce jde potom výrazně lépe:)) A tak jsem vyrazil na skautský seminář a ples do Hukvald. Sbalil jsem si skautský kroj, sako a trochu jídla na cestu a vydal se z Prahy (kde už nějakým rokem studuji) směr Ostrava. Vlak ČD poskytuje v tomto směru vždy standardní luxus v podobě sedadel v ušlém stavu a uličky přeplněné k prasknutí. Otrlejší se vybaví nervy, já se vybavil místenkou. Cesta ubíhala vcelku rychle – jak jinak taky, když dospáváte dlouhý večer. Na Svinově jsem si vcelku rychle uvědomil, že mě pražská mluva zasáhla více, než bych si přál, a při vzpomínce na vtipy o neblahých koncích obyvatelů hlavního města v Ostravě, jsem začal velmi rychle chytat místní jazyk. Krátká zastávka v Ostravě spojená s prohlídkou místních pamětihodností a už jedu se starými známými autobusem do Hukvald. Rychlá registrace na místě, rozložení karimatky a spacáku, aby bylo kde spát, a už na první program. Páteční večer byly programy hodně interaktivní (tzv. workshopy). Večer se nesl ve znamení potkávání se starými známými, dlouhými rozhovory jak se komu daří, či nedaří. Inu tak tomu je, když se s dobrými známými vidíte téměř po roce. Následovala trocha spánku a ráno již startoval celý seminář. První přednáška byla na téma manipulace, krom cenných informací jsme si mohli udělat malý test, jak moc velcí jsme manipulátoři. Další přednáška byla na téma ochrany živočichů – přednášel profesionál ze záchranné stanice. Následoval oběd a doprovodný program, který se nesl v duchu odreagování a alternativní umělecké tvorby. s. m. r. k. 144/10
Po obědě byla na řadě přednáška o humanitární a rozvojové pomoci. Na mě osobně tato přednáška udělala velmi silný dojem. Především těžké osudy lidí postižených živelnými katastrofami, nebo lidskou bezohledností. Poslední přednáška měla titul Skauting jako osud a měl ji místostarosta Junáka Jiří Navrátil, který skautoval od dob první republiky, zažil zákazy skautingu za protektorátu i za komunistů, kdy byl také vězněn. Přes jeho věk má Jiří Navrátil stále hodně smyslu pro humor, a tak i tato přednáška byla navzdory vážným tématům veselá, prokládaná historkami. Po poslední přednášce jsme se mohli zúčastnit, a já se zúčastnil, mše. Rychle do sprchy, košile, sako, voňavka, přeleštit boty . . . a hřeb dnešního dne – ples – je tady. Tancování od osmi večer do čtyř do rána, výborné scénky doprovázející ples, balónková polka . . . Člověku je líto, že to končí. Ráno se loučím s ostatními, do roka se věřím zase všichni uvidíme. Fyzicky unaven, ale ve výborné náladě se vracím na Strahovské koleje, abych zalehl a se vzpomínkami na letošní ročník semináře ve vteřině usnul. Příští rok nemůžu na semináři chybět. Štófa
Rikiho dar
pátek 9. 11. 2012
V pátek 9. 11. 2012 jsme se zúčastli velké městské hry v Blansku, která se jmenovala „Rikiho darÿ a byla na podobný motiv jako pátrání Rychlých šípů ve Stínadlech. Sešli jsme se na zastávce směrem na Jedovnice. Ze začátku to vypadalo, že nás bude málo, ale později dorazili ostatní. V autobuse se k nám přidali ještě Vejt a Šrek. V Jedovnicích jsme přestoupili na autobus do Blanska. Vystoupili jsme na autobusovém nádraží a šli jsme do parku u zámku. Chvíli jsme se toulali parkem, protože jsme nevěděli přesně místo srazu, ale zachránil nás jeden pán, který hru také organizoval a zavedl nás na místo, kde jsme se setkali s ostatními družinami. Na začátku nám vysvětlili pravidla ke hře a řekli legendu. Cílem hry bylo najít určitý počet klíčů ukrytých na různých místech po celém Blansku. Klíče měly různé hodnoty (kovové byly dražší, papírové levnější). Kdo byl u skrýše první, mohl si vzít kovový klíč, pak zůstaly už jen papírové. Zvolili jsme si kapitána (Hroch) a zvěda (Thomas). Hra začínala tak, že zvěd musel co nejrychleji najít v území kolem jezírka člověka, který měl u sebe šifry. Thomas ho našel celkem rychle a podle šifer jsme hledali klíče. Začátek začal dobře, našli jsme tři pravé klíče, ale potom se nám přestalo dařit. Hledání nám komplikovaly skupinky Vontů, na levé ruce měli bílou stužku a když nás zajali, připravili nás o život – každá skupina měla tři životy. Podařilo se nám najít tři kovové a asi sedm papírových, což nám vyneslo 2. místo. Při hledání, které probíhalo, když už se smívalo, se nám stala řada příhod. Krušno nám bylo, když jsme byli zajati a přišli o jeden život, když jsme hledali věž naproti kinu. Také jsme hledali klíč, který měl být někde u pošty, znali jsme název ulice, ale nevěděli jsme, kde jsme. Tak jsme se zeptali jedné paní, ke máme tuto ulici hledat. Paní řekla: „Bohužel nevím, ale zkuste se zeptat na poště tady za rohem.ÿ Tak nám řekla víc, než jsme chtěli. Také jsme tady potkali Padreho z Lesních lidí. Končili jsme pozdě večer, ale hra se nám moc líbila. Do Křtin jsme přijeli až po deváté hodině, rozloučili se na zastávce pokřikem a šli jsme domů. Balů
Velká detektivní hra „HOLMESIÁDA – Jeskynní kapkyÿ středa 14. 11. 2012 „V Moravském krase se před lety vyráběl zázračný nápoj – likér, kterému byly připisovány nevšední účinky a jmenoval se Jeskynní kapky. Recept na tento likér se ztratil společně s jeho vynálezcem, místním lékárníkem. Před nedávným časem se o dědictví po svém strýci lékárníkovi začal zajímat jeho synovec, který přiletěl z Ameriky. Recept byl rozdělen na mnoho částí a ukrytý po celých s. m. r. k. 144/11
Křtinách. Sám si na jeho vypátrání netroufal a navíc se o recept začaly zajímat také temné kriminální živly, aby jej zpeněžily. Milý synovec tedy požádal o pomoc osvědčené detektivní agentury.ÿ Právě jste dočetli legendu velké detektivní hry, jejíž už 7. ročník se odehrál v polovině listopadu ve Křtinách. Hru pořádala smečka vlčat a pozval k účasti i ostatní místní oddíly. Do hry se nakonec zapojilo 32 účastníků, kteří serozdělili do devíti detektivních agentur soupeřících ve dvou kategoriích o to kdo bude nejúspěšnější. Do přípravy a realizace hry se zapojilo také pět dospělých pořadatelů. Na zahajovacím shromáždění detektivů jsme se seznámili s legendou a s pravidly hry. Následovalo rozdělení do agentur, připnutí odznaků a vzhůru do pátrání. Nejprve tedy do luštění první zprávy. Ta požadovala od detektivů získat po Křtinách důležité informace – klíčová slova. S nimi se měli vypravit na náměstí najít člověka se žlutým květem na klopě, který pro ně měl důležité materiály. Detektivové získali dopis od lékárníka v němž psal kde ukryl jednotlivé části receptu na likér. Popis míst však byl zašifrovaný. Přesto si s ním detektivové poradili a na mnoha místech Křtin našli jednotlivé části receptu. Byly to bylinky s určením množství, které bylo třeba do jedné várky likéru namíchat. V šest hodin se všichni detektivové sešli opět v centrále – klubovně, kde se poradili nad získanými informacemi. Do centrály dorazila také informace, že před místní farou má dojít k setkání zločinců, kteří mají jednu láhev Jeskynních kapek a chtějí ji prodat zástupci lihovarnické firmy. Rozhodli jsme se, že je zkusíme chytit. Jen jsme se ukryli už vidíme jak se od hřbitova blíží postava v dlouhém kabátě s kloboukem naraženým do čela. Z námměstí přicházela druhá. Všichni byli úplně zticha. Slyšeli jsme jak se dohadují o prodeji likéru a vtom se rozezněl hlas policejí píšťaly – signál k útoku. Ze všech stran se vyrojili naši detektivové, obklíčili zločince a zatkli je. Měli jsme co dělat, abychom je dostali do centrály. Zachránili jsme tak i jedinou láhev likéru, která se dochovala. Podle receptu, který detektivové získali jsme uvařili likér, který všichi ochutnali. Celé pátrání bylo náročné a tak přišel vhod, stejně jako občerstvení v podobě perníků máčených v čokoládě. Všichni hned jako zázrakem nabrali sil a tak byla závěrečná debata nad zážitky ze hry velice živá. Na závěr následovalo také vyhodnocení nejúspěšnějších detektivních agentur. Ve starší kategorii to dopadlo takto: 1. Vlci aneb Europol – Eskym, Jurda, Klokan – 164 bodů 2. Jestřábi aneb Interpol – Hroch, Praze, Vítek – 141 bodů 3. Mix J+V aneb Scotland Yard – Thomas a Šrek – 87 bodů 3. Muchomůrky aneb Kriminální policie – Brambůrka, Eliška, Anča – 36 bodů V mladší kategorii: 1. Vlčata, Modrá šestka aneb Kriminální policie – Sinuhet, Upír, Kalate, Derek – 47 bodů 2. Vlčata, Zelená šestka aneb Interpol – Tesák, Džuďák, Šimon, Maršmeloun – 40 bodů 3. Světlušky aneb Gendarmerie – Bea, Lístek, Tužtička, Klárka – 28 bodů 4. Vlčata, Červená šestka aneb Scotland Yard – Apík, Štěpán, Skejťák, Motýlek – 27 bodů 5. Vlčata, mix aneb Europol– Krychlík, Kutil, Kuba, Želvák, Sova – 22 bodů Vítězi se však stali všichni, kdo se do hry zapojili a zažili neopakovatelné dobrodružství, o kterém jinak mohou jen číst v knížkách či je vidět v televizi. Kouzlo pátracích her v nočních Křtinách opět zapůsobilo a všichni si odnesli spoustu zážitků. PODĚKOVÁNÍ: Děkujeme mamince našeho vlčete paní Anitě Ruby za pomoc při realizaci hry. Děkujeme našim roverům Brdovi a Celerovi za sehrání závěrečné scénky při níž se nechali chytit jako zločinci a téměř zlynčovat. Děkujeme také skautovi Klokanovi, který pomohl s úklidem stanovišť po hře a také Mihance, která byla velkou oporou. Zbyněk-Náčelník s. m. r. k. 144/12
Výprava družiny skautek Muchomůrky „Výškový bod Proklestÿ sobota 17. 11. 2012 Sešly jsme se Tazy, Nelly a Terka. Sraz byl před klubovnou. Chvíli jsme čekaly, zda ještě někdo nepřijde, ale pak jsme to vzdaly a vyrazily jsme na cestu. Když jsme došly na rozcestí za Březovou alejí daly jsme si sváču a Terka chystala hru. Terka rozházela několik lístečků a my jsme je potom musely spojovat (např. 1. dívčí oddíl – Sasanky). Potom jsme se vydaly na cestu k Proklestu, kde byla krabička s deníkem, v němž byly různé věnování apod. (tzv. Vrcholová kniha). Samozřejmě jsme se tam taky napsaly. Pak nás Terka zavedla na Kamenku a taky ke staré vyhořelé klubovně, kde jsme objevily pár cihel z komína. Dále jsme se rozdělily a já šla svou cestou domů a Terka s Nelly taky. Alena Matějáková-Tazy
Kuchařská schůzka Jestřábů
čtvrtek 22. 11. 2012
Sešli jsme se v klubovně a po pokřiku a bodování VP jsme si rozdělili úkola a začali vařit. Tentokrát jsme si uvařili skvělou česnečku, výborný puding s piškoty a taky tři pomazánky. První byla sýrová, druhá šunková a třetí, ta nejchutnější, byla česneková. K pomazánkám bylo třeba nakrájet rohlíky, na které je namažeme a tak jsme si zazávodili. Jirka si chtěl taky strašně moc zazávodit, ale nezbyly na něj opravdové rohlíky, takže si nakrájel imaginární. Když byl u posledního tak se trochu řízl. Jinak se nikomu nic nestalo. Jídlo bylo výborné a všechno jsme snědli. Jen poslední kousek extra silné česnekové pomazánky už nikdo nechtěl. Po sobě jsme zase hezky uklidili a rozešli jsme se. Hroch
Prodloužená schůzka družiny Vlků „Nejen žranice u rádceÿ čtvrtek 22. 11. 2012 Sešli jsme se u Drápelů, ale v čas srazu tu byl jenom Jurda. Později přišel Křižák a pak jsme se vrhnuli na bodování. Po bodování jsme si šli udělat něco dobrého na zub. Upekli jsme si šneky z lístkového těsta. Když byla upečena první várka, přišel Tahoun. Měli jsme už strašný hlad a tak jsme se vrhli na šneky. Byly tak dobré že se po nich jen zaprášilo. Po dobrém jídle jsme se vrhli na vymýšlení tajné činnosti. Vymýšleli jsme, navrhovali jsme až jsme něco vymysleli. Ještě jsme ji však nestihli vyrobit a tak budeme pokračovat příště. Zbyněk šel do klubovny pro jeden závod a tak jsme si zahráli jednu hru. Ta hra se jmenovala na písmena. Úkolem bylo ve dvojici předvést co nejlépe určité písmeno. Byla to docela sranda. Zbyněk došel a tak jsme si dali závod. Byl to závod do Fénixe „Skrblíkÿ. Naším úkolem bylo roztřídit peníze po slepu do tří mističek. Docela se nám dařilo a v závodním kole to bylo taky dobrý. Vyráběli jsme taky rukodělky. Byli to Andílci z papíru. Byli moc hezcí, ale nejlepší byl Tahounův čertoandělomikuláš. Na závěr jsme se podívali na kus filmu a šli domů. Eskym
Přespání Ještěrek v klubovně
pátek 23. 10. 2012
Z pátku 23. 10. na sobotu 24. 10. proběhlo přespání družiny světlušek v naší skautské klubovně. Sešlo se nás 13 světlušek, Míša, Nikča, skautky Nelly, Barča a Vašek s Ellou. V pátek se děvčata rozdělila na dvě skupiny, ta první nám uvařila skvělý buřtguláš, druhá část děvčat vyráběla svícny s. m. r. k. 144/13
z včelího vosku. Děvčata v klubovně hrála hry, proběhla i jedna venku při svíčkách. Pak již přišel pohádkový dědeček, řekl pohádku o Červené karkulce – tentokrát až z prostředí daleké Kanady a indiánských týpek, a páteční program tím byl ukončen, klubovna se ponořila do ticha a hlubokého spánku. V sobotu si děvčata dala na snídani kakao, chléb a marmeládu, zabalila si věci, naučili jsme se Zákon světlušek. Opět jsme se rozdělili na dvě části, tentokát vařila – vynikající těstoviny na sladko – ta druhá skupina, co v pátek dělala svíčky a ti páteční „kuchtíciÿ pro změnu vyráběli lampičky. Následoval závěrečný úklid a rozloučení se a návrat domů. Michaela Brzobohatá-Míša
Budín – 4. díl
neděle 5. 8.–pátek 10. 8. 2012
(V předchozí části jsme doputovali poprvé do Maďarska a přenocovali v Komárom.) Ve čtvrtek ráno jsme se rozdělili na dvě skupinky. Skupinka první vyrazila v předstihu, protože jsem musel kolo tlačit po svých zpět do Komárna k cykloobchodu vytipovanému předchozího dne. Skupinka druhá mezitím nakoupila potraviny. Nasazením takto masivního paralelismu jsme získali spoustu času, řádově minuty! S náhradními dušemi není radno troškařit, vzal jsem proto rovnou tři. Radek po chvilce váhání také jeden kus zakoupil. Paní prodavačka byla milá, v pohodě prováděla zpětné výměny duší s nepasujícími ventilky za jiné a tak netrvalo dlouho a všechna tři kola byla znovu pojízdná. Naším dalším krátkodobým cílem bylo Štúrovo/Esztergom (Ostřihom). Podobně jako Komárno/Komárom, je to město dělené Dunajem na slovenskou a maďarskou stranu. Na kraji Komárna jsme se vrátili na cykloztezku, bohužel opět částečně oblázkovou. Po cca 7 km jízdy jsme se dostali do blízkosti obce Iža, při které ležela Kelemantia, jedna z římských pevností systému limes Romanus. Nějací badatelé tam zrovna vesele bádali a my mohli vidět pavlovův reflex v praxi – Jony seskočil z kola ještě za jízdy a jal se celé ležení zkoumat a nevěřím tomu, že nějakou jeho historicky hodnotnou součást si neodvezl domů v batohu:) Ještě chvíli jsme jeli po cyklostezce, pak jsme ale kvůli pohodlí zvolili klasickou silnici. S výjimkou krátké přestávky na občerstvení v jedné z vesnic po cestě jsme jeli bez přestávky až do Štúrova. Tam jsme měli v plánu najít nějaké informace a (zbaběle) zakoupit mapu, neboť mapy, eh . . . „mapyÿ nám došly někdy před Vídní. Nevím teď už jistě, jestli žádnou mapu neměli, nebo byla tak drahá, ale raději jsme nakonec před koupí dali přednost zapamatování si mapy, která visela v informacích na stěně:) (Informační slečna za přepážkou se na to moc netvářila.) Další čas jsme strávili obdivováním ostřihomské baziliky, postavené v roce 1822. Především pohled ze slovenské strany, přes řeku, je opravdu úchvatný. Pozorný divák mohl spatřit i malé postavičky na obvodu kopule baziliky – tam se dá totiž také dostat. Na maďarské straně města jsme se zvlášť nezdržovali, přestože by to zcela jistě promarněný čas nebyl, neboť Esztregom byla svého času i hlavním maďarským městem. Tak jediné krátké zdržení nám připravilo Jonyho zadní kolo, které si na tuto chvíli přichystalo prasknutí druhého paprsku výpletu. Avšak zdálo se nám, že na velikost osmice vytvořené v Rakousku to již žádný vliv nemělo, takže jsme pokračovali v klidu dál. Tato část cesty se odehrávala na relativně vytížené maďarské silnici, ale jinak to ani nešlo, jak naznačovaly i šiky rakouských organizovaných cyklistů, které jsme potkávali hlavně v protisměru. Teoreticky jsme možná mohli část trasy jet po klidnější stezce, ale to bychom museli využít služeb převozníka a znáte to s tím podržením pádla . . . Takže na převoz jsme hodili . . . oběd na zelené louce poblíž a pak se vrátili zpět na stejnou silnici. Po ní jsme pokračovali dál, přes starobylý a (jak by se dnes řeklo) meetingy proslavený Visegrad, kde nás během posledních slezin reprezentovalo sehrané duo Lucemburský-Havel:) My si ale na dlouhé schůzování nepotrpíme, tak jsme si jen vyfotili Horní hrad aniž bychom sesedli z kol a šlapali tak dlouho, než nám hlad poručil zastavit v supermarketu po pravici. Zde nám při svačině dělal společnost místní brak lihota s chabým chrupem a lahváčem v ruce. Ovšem anglicky hovořil ze všech blíže poznaných Maďarů nejlépe a jeho „Kozel, gutÿ poté co zjistil odkud jedeme nás pohladilo po vlastenecké duši. Ale jak se říká, dobrého stačí málo, takže jsme „ jakože už museli rychle jetÿ s. m. r. k. 144/14
a zbytek svačiny jsme dorazili v klidu bez világoše poblíž jedné hlučné a výfukovými splodinami zamořené křižovatky:) Vše toto se už událo v Szentendre, což jsme zjistili až na velmi pěkném historickém náměstí. Szentendre je spjato s uměním a turismem a je to na něm vidět. Nás ale víc zajímalo to, že jsme mohli zpět na cyklostezku a že do Budapešti už to máme za pár. A taky jsme tam za pár byli. Tou dobou se však v Budapešti konal hudební festival Sziget (Placebo, Hurts, The Killers, . . . ) což jsme nevěděli a zažili kvůli tomu krušné chvíle při motání se davem (no jo no, koridor pro fanoušky vedl právě cyklostezkou) a veselé chvíle při vytváření žertovných fotek na téma „Masy vítají cestovatele.ÿ:) Před námi byl poslední velký úkol – najít kemp v centru, který Jony ještě doma vytipoval. Času nebylo mnoho, nábřežím v jádře města jsme se pohybovali již za šera. Nebudu vás dlouho napínat, kemp jsme nakonec s pomocí dobrých domorodců našli a obsadili jeden ze dvou posledních fleků volných jen díky nedodržené rezervaci (zatracený festival). Sprcha, jídlo (doplněné o melouny od laskavého Angličana ze sousední parcely) a krátké posezení v restauraci na náměstí pár bloků od kempu, v kempu a do hajan. Poslední etapa byla dlouhá 132,94 km. Severní pól byl dobyt! V pátek jsme se převlékli za turisty a vyrazili fotit a nakupovat. Měli jsme na to asi tak tři hodiny dopoledne a využili jsme je do poslední minutky. I tak jsme prošli jen velmi zhruba část centra na levé straně Dunaje. Budapešť je opravdu pěkné město. Někdy mezi jednou a druhou nám jel vlak do Brna, takže kolem poledne jsme se vrátili do kempu (vše jsme měli již sbaleno ráno a uschované v kempu na „vrátniciÿ). Z Brna jsme měli lístky a místenky pouze pro kola, pro sebe jsme museli nakoupit až zde. Stala se z toho trošku nečekaně kovbojka, kde v hlavních rolích vystupovali padouši Nečekaně vysoké jízdné, Nedostatek hotovosti a jejich zákeřná sestra Časová tíseň. Díky Leonemu, na scénu se vyšvihla šerifka Debetní karta plná chechtáků a jediným přesným výstřelem poslal dříve jmenované do věčných lovišť v křemíkovém nebi. No ale řekněte, jeli jste někdy vlakem za skoro 39 000 . . . peněz? (H)UF! :) Cesta vlakem byla svižná, někdo spal, druzí dva degustovali maďarskou šťávu s příchutí hroznů, hodnotili celou akci a vraceli se k zajímavým okamžikům. (Teď se to hodí, tak abych nezapomněl . . . zejména přístě nebrat utěrku na nádobí, místo alumatky vzít tlustou karimatku a rozhodně si vzít krém na opalování:)) V Brně jsme se nechali vyvézt šalinou nahoru do Líšně a pak si už jen vychutnávali triumfální jízdu domů. Nejednomu z nás se pod černými brýlemi kutálely dojetím slzy jako hráchy. Dnes to bylo 18,16 km, i s popojížděním po Budapešti. Doma jsme byli někdy před půl osmou. „Březiňákÿ se s námi udobřil rychlostním rekordem na závěr, takže jsme mu odpustili i ten spadnutý řetěz. Celkem jsme urazili 577,59 km (podle mého měření, které jsme se shodli jsem prohlásil za oficiální:) – např. Radek naměřil skoro přesně 600 km) za 33 hodin, 7 minut a 43 sekund čistého času v sedle. Jó, byla to akce, na kterou se vzpomínalo ještě v prosinci téhož roku, aspoň když se o ní psalo do Smrku:) Kdo nejel, dobře mu tak. Ale třeba se příští léto zase něco zadaří . . . Víťa
RR expedice do Roháčů – 3. díl
úterý 28. 8.–1. 9. 2012
(V předchozích dílech se naši hrdinové chystali na cestu, vyjeli, a také stihli vylézt na vrchol Bystré, v tomto díle bude dobrodružství zkompletováno.) Třetí den nás probudilo slunce a řídký, vydýchaný vzduch ve stanech. Vstali jsme a navzájem si pomohli s rozlepováním očních víček. Okolní stromy, ověšené včerejšími ponožkami, připomínaly Vánoce a jejich ozdoby kupodivu nikdo neukradl. Dnes jsme podle plánu nespěchali, vydatně pojedli, v ešusu s kávou se utvořil drobný vír pod srkajícími ústy. Dá se říci, že se všichni začali probouzet až cestou k Pribylině, kde jsme chtěli navštívit Múzeum liptovskej dediny. Tento skanzen je velice podobný tomu v Rožnově pod Radhoštěm – z území Liptova byly svezeny historické roubené stavby, které byly ohroženy při budování vodního díla Liptovská Mara. Za jedno euro jsme shlédli koloniál, hostinec, kovárnu, domy různých řemeslníků, rychtáře, chudiny, ale i zděné šlechtické sídlo a kostel s hřbitovem. V jedné z větších budov je umístěna i výstava moderního umění a návrhů textilní produkce od mladých nadějných návrhářů. s. m. r. k. 144/15
To už ale nadešel čas a my se vydali autobusem do Mikuláše a odtud do ústí Žiarskej doliny, jedné z nejnavštěvovanějších v Roháčích, a vydali se údolím nahoru směrem k Žiarskej chatě, nejvýše položenému roháčskému rekreačnímu zařízení. Po cestě jsme vyčetli, že úzkou Žiarskou dolinou se před pár lety prohnalo několik lavin zaráz, které chatu prakticky smetly z povrchu, po kterých zbyly několikasetmetrové průseky bez stromů. V úžině měla mít lavina po usazení mocnost přes 20 metrů! Zničená chata byla ovšem přestavěna a v době naší návštěvy už kolem ní panoval čilý ruch a turisté si zde pronajímaly koloběžky na kterých jezdily dolů do údolí. Také jsme nakoukli do jeskyně, na kterou navazovala štola, zbylá po hornících z let minulých. Od chaty jsme šli k pietnímu místu, kde byli vzpoměnuti všichni, pro které v Roháčích cesta skončila, hlavními důvody bylo často neopatrné šlápnutí, pád, lavina kamenů, ale i několik úderů blesku. Poté jsme počkali na návrat těch, kteří si usmysleli jít jinam, a společně jsme se vydali k Šarafiovému vodopádu, kde byly doplněny zásoby vody a pořízeno množství vtipných fotografií. Cesta zpět stejnou cestou byla náročná, a některým z nás z toho až vrzaly klouby. Z ústí doliny jsme vyrazili podhůřím ke kempu a po dvou hodinách chůze cestou necestou (při které se mnozí hecovali hlasitými výkřiky zoufalství například: „Neznám bolest, neznám bolest!ÿ atd.) jsme v houstnoucí tmě spatřili světýlka našeho tábořiště. Rychle rozdělaný oheň nám ohřál večeři a v jeho plápolání jsme probírali veselé zážitky a plánovali zítřek dlouho do noci. Čtvrtý den jsme vstali časně, zhltli snídani, utáhli tkaničky od bot a vydali se přímo do kopců, do Račkovy doliny. Málem nás zajela motorizovaná skupina nelegálních česačů borůvek, kteří si také přivstali. Po cestě lesem, jsme konečně došli do úrovně, kze které byl výhled na horské velikány a vykouklo i sluníčko. Navštívili jsme opuštěnou pastýřskou kolibu, ve které byl ale zřetelný zákaz nocování. U Ráčkových ples jsme se nasvačili a ochutnali borůvky před strmým výstupem k sedlu, který jsme zvládli s vypětím všech sil. Ze sedla byl opět nádherný výhled jak do Polska, tak na Slovensko. Dlouho jsme se ovšem nekochali, protože se začala stahovat mračna, a jak známo počasí je v horách nebezpečné a rychle se mění. Překonali jsme nebezpečný úsek, kde se cesta drolila a její zbytky byly rozeznatelné o několik set metrů níže v Polsku. Začalo poprchat a tak jsme se rozhodli nešplhat na kamenitý, kluzký vrchol Jakubiny a raději jsme začali sestupovat od Hrubého vrchu, po hranici k Jamnické dolině. Stezka zde vedla prudkým suťoviskem, které skoro nahánělo hrůzu, ale drželo a nesesunulo se. S přibývající klečí někteří jedinci mizeli konat různé potřeby a my zbylí jsme na cestě potkali zmiji, slunící se i vtěchto nadmořských výškách. Hrdelní mručení a cákání vody nepatřilo hejnu medvědů, ale několika nahatým horalům, kteří se koupali v ledové horské bystřině. Tito chlupatí Jánošíkovi potomci se vůbec nestyděli a spíše naznačili, aby se naše děvčata okoupala s nimi. Děvčata ale zřejmě neocenila vidinu doživotního života na salaši a každoděnní dlabání brynzy, a pokračovala dolů. S blížící se civilizací přibývaly v lese těžařské stroje, různě utopené v rozbahněných potůčcích a maskované přírodou. Také byly vidět stopy kalamit v podobě celých pasek vývratů a holých strání. V poklidu a vyčerpaní jsme se vrátili ke stanům a za zbylá eura konečně vyzkoušeli domácí halušky v prázdném hostinci. Ráno posledního dne jsme se zabalili, uklidili tábor, v slzách se rozloučili s vrátným a se slibem brzkého návratu se vydali do Pribyliny na autobus. Lehce pršelo a při čekání na autobus (přijede/nepřijede) si holky ochočily místního malého uličníka Danka (nebo on je), který jel s babičkou do města. Na památku dostal pětikorunu, tak si za ni třeba někdy koupí lístek na Moravu. Nás čekala další cesta z Mikuláše vlakem do Trenčína, na poslední chvíli jsme v polospánku vystoupili a uděůlali si piknik v altánku pod Trenčianským hradom. V autobuse do Brna nás ještě zastihla cizinecká policie, zřejmě prevence proti pašování halušek, a ačkoliv je to podivné, tak nikoho neodvedli. Vyčerpaní a s úsměvem jsme nakonec přijeli až do čtenářům dobře známých Křtin. Jony
S. M. R. K. je měsíčník, který vydává Junák – svaz skautů a skautek ČR, středisko 623.18 Křtiny – pro svou vnitřní potřebu. Je distribuován zdarma reg. členům střediska. Číslo 144, ročník 15., vyšlo 5. prosince 2012 ve Křtinách v nákladu 90 výtisků.
s. m. r. k. 144/16
