ČÍSLO 12, ROČNÍK 15
PROSINEC 2009
Vážení ž spoluobčané, p rok se s rokem sešel a máme před sebou Vánoce a neúprosně se blížící konec roku 2009. Každý z nás se ohlíží za odcházejícím rokem, co se nám v něm podařilo, co jsme letos nestihli, jaké jsme prožili chvíle pohody, radosti, štěstí a někdy i chvíle smutné, které ovšem taky patří k našim životům. Dovolte mi, abych Vám všem z tohoto místa popřál klidné prožití svátků vánočních v kruhu Vašich nejbližších a do nového roku zejména hodně zdraví, štěstí, spokojenosti. Bolesti, smutky a zlo ať se nám všem vyhýbají, abychom tady v té naší krásné obci pod Kletí žili všichni šťastně a spokojeně. V úctě Váš starosta Jaroslav Franěk
Informační centrum Ve čtvrtek 10. prosince 2009 bylo v přízemí našeho obecního úřadu slavnostně otevřeno infocentrum. Současně v kulturním sále oslavovala Správa CHKO Blanský les své dvacetiny. Jak řekl dr. Jan Flašar, vedoucí SCHKO“: „Otevření Informačního centra v Holubově je završením projek-
tu, o který jsme usilovali společně se starostou Holubova již několik let.“ Holubov byl svou polohou nejpříhodnějším místem pro zřízení infocentra, vždyť je výchozí stanicí pro výlet jak na Kleť, tak i na naučnou stezku keltským oppidem a na Dívčí Kámen. Infocentrum bude otevřeno pro turisty
strana
1
hlavně v letních měsících, ale i během roku zájemcům umožníme vstup. Doporučuji všem občanům, aby se do „našeho íčka“ přišli podívat. Je zde k shlédnutí stálá expozice Správy CHKO Blanský les, Jihočeského muzea České Budějovice,
oblastního muzea Český Krumlov a Hvězdárny Kleť. SCHKO zde bude pořádat i různé přednášky a semináře a pokud by pro velký počet zájemců infocentrum nestačilo, je zde v budově k dispozici kulturní sál. Myslím, že je namístě poděkovat zde všem,
kteří se na zřízení infocentra podíleli, zejména našemu panu starostovi Jaroslavu Fraňkovi, všem pracovníkům Správy CHKO v čele s dr. Janem Flašarem, Mgr. Chvojkovi z Jihočeského muzea a manželům Tichým z Hvězdárny na Kleti. - MS -
strana
2
ZPRÁVY ZE ŠKOLY - CO NÁS BAVÍ Téma roku 2009/10: Les a klimatické změny
Les a klimatické faktory - Sluneční záření Slunce je zdrojem většiny energie na Zemi
a tudíž je jedním z nejdůležitějších vlivů, které utváří klima na Zemi. A jaké jsou souvislosti mezi lesem a slunečním zářením? Co se děje v lese, když slunce svítí? Stromy například dokážou sluneční záření odrazit. Na tomto se podílí zejména jejich listy. Platí, že čím jsou listy na stromech větší, tím více slunečního záření stromy odrážejí. Určitě si to dovedete představit na příkladu borového lesa – protože
borovice mají „jen“ poměrně řídké jehličí, neodráží tolik slunečního záření, a proto nám tedy může být v borovém lese tepleji než v lese listnatém. Kromě odrazu strom záření také tzv. pohlcuje. A hádejte, co se stane se zářením, které strom pohltí? Část z něj použije ke svému růstu a část přemění na teplo. Jestliže se v lese dá dohromady teplo s výparem, který přichází od srážek, může to mít za následek déšť. Sluneční záření tedy ovlivňuje nejen teplotu v lese, ale také to, zdali v něm bude pršet.
Dobrodružství země větru – 19. 11. 2009 Projektový den byl tentokrát věnovaný Nizozemsku. Ve škole si žáci prohlédli mapu Evropy a dozvěděli se důležité informace o této zemi, slyšeli hymnu, poznali státní znak i vlajku. Při vycházce do přírody poznali, že typickou rostlinou pro Nizozemí je tulipán, stavbou větrný mlýn, po splnění dalšího úkolu ochutnali sýr holandského typu. Navštívili jsme rodinu van Horik z Krasetína a slyšeli jsme holandštinu. Děkujeme rodičům naší žačky za vlídné přijetí. Vítr lze využít také při sportování. Už víme, co je paragliding, že se k pohybu vzduchem používá paraglidingové křídlo – padákový kluzák.
Dobrodružství s krampuslaufy – 4. 12. 2009
Rakousko nám přiblížili krampusové, protože začátkem adventu je Rakousko pravým pupkem pekelného podsvětí. Holubovská škola se naplnila čerty, kteří se po čertech dobře učili. Závěrem se prošli obcí a děkují za sladkosti i dobroty paní Struháčkové, Triobaru a paní Moučkové. - JN -
strana
3
Zápis do I. třídy
Zápis žáků do I. třídy se uskuteční 22. ledna 2010 od 14:00 h do 17:30 h v Základní škole Holubov.
Mikulášská besídka v Holubově Již tradičně několik let připravuje obec, škola a skauti /těm se moc omluvám, že jsem na ně zapomněla v pozvánce/ pro děti mikulášskou besídku s nadílkou. Školáci i děti z mateřinky si každoročně připravují vystoupení pro Mikuláše a čerty. Myslím, že se besídka vydařila, bohužel se prý nedostalo nadílky několika dětem. Slibujeme, že příště to napravíme a Mikulášovi jich připravíme víc. - MS -
Mikuláš v Krásetíně Dne 5.12.2009 zavítal Mikuláš z daleké země, anděl z nebes a čert z pekla také do Pensionu U Lišků. Děti se již od 15:00 připravovaly nedočkavě na jeho příchod. Malovaly pro něho obrázky, tvořily vánoční ozdoby a jinými
soutěžemi se snažily zapomenout na strach ze zlých čertů. Po páté hodině nastal dlouho očekávaný okamžik, do dveří vběhli čerti a za nimi rozvážně vstoupil Mikuláš s andělem. Protože děti byly celý rok hodné, Mikuláš čerty přesvědčil, že si nezaslouží být odneseny do pekla. Na řadu přišlo vyprávění říkanek,
básniček a zpívání písniček. Mikuláš byl potěšen a za odměnu dětem rozdal sladkou nadílku. Na závěr si děti mohly zatančit s andělem, Mikulášem a čerty, i přestože se jich zpočátku báli. - Petra Zemanová -
strana
4
Kaplička
Tak už jste to taky slyšeli, naše obec bude konečně mít svoji kapličku nebo spíše kapli, protože kapliček máme několik. O stavbě kaple jsme uvažovali již několik let, kdykoliv totiž projíždíte nějakou sebemenší vískou, jistě jste si všimli, že všude mají kostel nebo kapli. Nikdo neví, proč právě Holubov kapli nikdy neměl. V letošním roce schválilo zastupitelstvo obce rozhodnutí pana starosty kapli postavit. Některé návrhy padaly postavit ji na návsi, jenže přes holubovskou náves většinou turisté nejezdí a vzhledem k tomu, že uprostřed návsi stojí rodinný domek, kaple by zde nebyla ani vidět. Proto jsme se rozhodli kapličku postavit na místě, kde by upoutala pozornost a stala se dominantou naší obce. Vytipovali jsme lokalitu na kopci mezi Holubovem a Krásetínem tzv. Petrovu hůrku. Oslovili jsme pár vlastníků a nakonec nás (a nejen nás) příjemně překvapili manželé Alena
Král a císař Karel IV.
Po smrti svého otce Jana Lucemburského se stává Karel IV. českým panovníkem. Slavnostní korunovace se odehrává 2. září 1347 ve staré románské bazilice, svatovítská katedrála se teprve začíná stavět. V červenci 1349 byl třiatřicetiletý Karel korunován římským králem. Bylo to již podruhé, neboť 1. korunovace proběhla r. 1346 a titul nebyl uznán v celé říši. 5. dubna 1355 o velikonoční neděli se stává císařem v chrámu sv. Petra v Římě. Byl prvním českým panovníkem, který se mohl pyšnit císařským titulem. Praha se stává pod jeho mocí celoevropsky důležité město. Na Pražském hradě se stavěla
a Miloš Valentovi z Krásetína, kteří nabídli obci bezplatně pozemek pro výstavbu kapličky včetně přístupové cesty od hlavní silnice, část svého pozemku věnuje i pan František Frojda. Základní kámen kaple požehnal, při své návštěvě v Čechách, sám papež Benedikt XVI. Projektových prací se ujal ak. arch. Vojtěch Storm, který se také rozhodl veškeré práce spojené s projekcí a stavebním dozorem provést pro naši obec bezplatně. Rovněž zaměření pozemku provede 1. Geodetická kancelář ing. Petra Picka sponzorsky. Firma Křivánek rovněž přislíbila zhotovení krovu a střechy kaple také sponzorsky. Pan Josef Bürger (člen OZ) daruje obci dřevo ze svého lesa na krov, nařezání onoho dřeva na trámy přislíbili manželé Kalkušovi – Pila Holubov. Sponzorský dar přislíbilo i vedení firmy Grafobal Artypa Holubov. Od 15. ledna 2010 bude oficiálně vyhlášena
sbírka. Každý občan ČR tzn. nejen místní obyvatelé, ale například i rodáci a přátelé Holubova se bude moci na výstavbě kaple podílet, číslo účtu bude uvedeno v příštím zpravodaji, sběrací listina pro hotovostní příjem bude k dispozici na obci. Kaple bude patřit obci, nikoli církvi a bude k dispozici všem, bez rozdílu vyznání. A nakonec ještě douška pro ty, kteří nejsou až takovými příznivci této akce – na výstavbu kaple nepůjdou z rozpočtu obce žádné finanční prostředky, bude budována pouze sponzorsky a z darů. Pokud by měl někdo zájem přiložit svým umem ruku k dílu, bude vítán. - MS -
vznosná gotická katedrála sv. Víta pod vedením Matyáše z Arrasu, po jeho smrti se stal hlavním architektem Petr Parléř. Novou podobu dostává i královský palác. Vzniká také nová část Prahy, Hradčany. Je budováno Nové Město pražské a vznikla nová tržiště: Senný trh (Senovážné náměstí), Koňský trh (Václavské náměstí) a Dobytčí trh (Karlovo náměstí). Na místě Juditina mostu se staví nový kamenný Karlův most. Praha se stává nejdůležitějším centrem politického a kulturního života Evropy. Obtížná přístupnost české kotliny nedovolila vzniku významné obchodní cesty, proto se Praha nestala hospodářsky důležitým centrem. Hlavní obchodní trasy vedly severně a jižně od Českého království. Zajímavosti: Karel IV. před svou korunovací nechal opravit českou (svatováclavskou) korunu, která je dodnes považována za nejkrásnější panovnické diadémy na světě. - DB -
strana
5
V důsledku tvrdého omezení peněz na zdravotní péči si vůbec nedovedu představit, jak budeme pracovat po Novém roce. Politici ČSSD a ODS stále živí iluzi našich občanů, že zdravotnictví může být prakticky zadarmo. Mají prý právo na vše, co si vzpomenou. Přesto, že pojišťovny na to nemají peníze. Tají se před občany, že jim zdravotní péči vlastně doplácejí jejich ošetřující lékaři formou „regulačních mechanismů“. Tím rozuměj pokutu za dobře vykonanou práci.
Dvacet let svobody Výročí Sametové revoluce máme za sebou. Mnozí jsme bilancovali toto období, co se nám podařilo a co se nepodařilo. Zdaleka ne všichni byli tak naivní jako já a mysleli si, že když se nyní ve svobodě do toho opřeme, za pár let doženeme ekonomicky Rakousko. Zapomněl jsem, že svobodu dostali nejen ti, co mají potřebu tvořit novou, lepší republiku, ale i ti, kteří ji chtějí jen rozkrást. Svoboda není jen přínosem pro dobré lidi, ale i pro ty zlé. Neuvědomil jsem si, že budovat něco nového, kvalitního je mnohem obtížnější, než pouze bořit a dělat zmatek. Netušil jsem, jak těžkou morální destrukci s námi provedl komunistický režim. Ti solidární tvůrci nové společnosti byli Listopadem zaskočeni. Připraveni na změnu byli jen egoističtí, všeho schopní chamtivci. Když pominula prvotní euforie ze svobody a Občanské fórum se začalo štěpit v jednotlivé strany, opanovaly politickou scénu dvě dominantní strany ODS s předsedou Václavem Klausem a ČSSD, ve které se prosadil Miloš Zeman. Klaus s Mečiarem nám rozdělili republiku a začala se rodit nová Ústava. Naše Ústava dává našim politikům neobvykle širokou moc a vpravdě bolševickou nepostižitelnost. Imunita a primární vyvinění má takové rozměry, že je to na hranici demokratické společnosti. Postupně jsem si začal uvědomovat, že politici obou největších stran, ODS a ČSSD, vlastně vytvořili jakýsi politický kartel, který jim dává zcela nekontrolovatelnou moc,
Pocta Josefu Luxovi
Josef Lux upřímně následoval Ježíše Krista, žil Boží přítomností, jeho rodina žila Boží přítomností a svým způsobem každá jeho společnost byla prozářena Boží přítomností. Byl to dar, kterým byl obdarován a kterým obdarovával. To bylo také příčinou, proč jeho politika byla autenticky křesťanská. Nebyla ani
Samotná Ústava garantuje našim občanům veškerou zdravotní péči v nejvyšší kvalitě. Naši občané smí čerpat všechno. Všechno = nic, svěřovala se mi kdysi jedna známá, zklamaná životem. Totéž platí o naší zdravotní péči „vše zadarmo“. Garantováno je vše, rozuměj garantováno není vůbec nic. Zdravotní pojišťovny nemají peníze. Bohužel teprve během roku se dozvíme, co budeme lidem doplácet. Ale přizpůsobit se musíme zpětně stanoveným podmínkám již od 1. ledna 2010. Budeme moci psát lidem léky? Nebo si je budou muset kupovat za své? Budeme moci psát sanitky nebo si je budou muset pacienti platit? Budeme to muset odhadnout do konce prosince. A co odhadneme špatně, to pacientům zaplatíme. Nikdo
není ochoten včas stanovit podmínky financování zdravotní péče. To je to deformované bolševické zdravotnictví, které slibuje vše, ale ve skutečnosti negarantuje vůbec nic. Formou jisté zdravotní daně ukládáme své peníze na nějakou netransparentní hromádku. To umožňuje, že z těchto peněz se ztrácí desítky miliard korun, které měly jít do efektivního zdravotnictví. Nejdou. Za dvacet let to ani ČSSD ani ODS nedokázaly řešit. Najde se strana, která bude ochotna řešit skutečnou reformu zdravotnictví v zájmu pacientů i jejich lékařů?
kartel proti ostatním stranám a konečně i proti obyčejným občanům. Stačí být členem těchto stran a nemusí jít pouze o poslaneckou imunitu, aby člověk mohl být primárně nevinný (James de Candole). Každý z nás vnímáme, že za tím účelem si politici ochočili policii i soudnictví. Na oplátku si bysnysmani a organizovaný zločin ochočili je. Údajně v každé lokalitě existuje člověk, který ovlivňuje obsazení funkčních míst nejen v ODS a ČSSD, ale i v malých stranách, a veškeré dění v kraji. Věříte tomu? To jméno místní vyslovují šeptem. Tito lidé bývají na své postavení pyšní, netají se svojí mocí a ke své ochraně užívají i veřejnou místní policii. Není divu, že Václavu Havlovi připadá tato zem, jakoby byla řízena mafiánskými kmotry. ODS se proklamovala jako strana pravicová a ČSSD se deklarovala jako strana levicová. Již dávno mne zaskočilo, že členové těchto stran berou svoji orientaci jen jako nálepky. Pak ale ideová orientace slouží jen k ovládnutí společnosti? Daří se jim to. Umí si vzájemně vyhecovat voliče tak, aby vždy jedna z těchto stran zvítězila. Na hraně demokracie si navíc udělali volební zákony tak, aby nemohlo dojít ke změně. Ale i život malých stran je zajímavý. Jejich úspěšnost závisí na velikosti podílu na právě té netransparentní moci a na jakési službě velkým stranám, což připomíná komunistickou éru. Někdy se tyto strany i přes jejich nosné programy jakoby nejsou schopny prosadit. Až jsem měl někdy pocit organizované destrukce nedefinovatelnou lůzou. A nejde jen o na internetu prokázané rozvra-
cečské působení ruských agentů v těchto stranách. Když si uvědomím, že za komunistů v obyčejném divadelním ochotnickém kroužku jsme měli z deseti členů tři tajné zpravodaje, kteří usměrňovali naši činnost, pak mne napadá leccos. Destrukce je vždy snazší než tvorba něčeho smysluplného. James de Candole, zabývající se politickým poradenstvím, si všímá záměrné destrukce ekonomické hodnoty státem vlastněných firem a činnost našich politiků vidí jako pohrdání slušností v oblasti práva a politiky. Dominantní pro strany není prospěch společnosti, ale ekonomické zajištění stran a jejích členů. Podle Candole (RESPEKT:47/13:22/11-2009) „Česko vykazuje všechny rysy kartelu stran v pokročilém stadiu rozkladu způsobeném excesy vládnoucích elit“. Důsledkem kartelu velkých stran je nejen omezení demokratického přístupu malých stran do politiky, ale i degenerace vládnoucích stran, ztráta jejich ideových rozdílů a ignorování zájmu voličů ve prospěch svých stranických zájmů. Nestřídmost českých politiků vede přes narušení demokratické kontroly k úpadku jejich stran. Proto Václav Havel žije vizí nezbytnosti utvoření nové, kvalitnější Ústavy, která by nedávala politikům současnou nekonečnou imunitu, nedostatečnou demokratickou kontrolu, svobodu v rozpartyčování našich financí a svobodu v korupci a protekci. Dává nám na to čas dalšího dvacetiletí.
pravicová, ani levicová. Byla křesťanská. A tak jako Ježíš Kristus přišel pro chudé i pro bohaté, tak i politika Josefa Luxe se zvenčí bez vnitřního pochopení jednou jevila jako pravicová a jindy levicová. Jeho křesťanská politika umožňovala lidovcům, že mohli být v koalici jak s ODS tak i s ČSSD. Lidovci byli korekcí pro ODS a korekcí i pro ČSSD. Proto byli solí v očích a tolik nenáviděni. Ale nebylo to vinou Josefa Luxe, že jej
politici i politologové různě nálepkovali a pravolevě škatulkovali. Josef Lux nebyl ani pravičák, ani levičák. Josef Lux byl křesťan. Autentický křesťan. Byl nazýván hadem. Neoprávněně. Z neznalosti věci. Křesťanská politika je svobodná, váží si přirozených vztahů, ctí spravedlnost, odpovědnost, solidaritu, spolehlivost, čest včetně dalších konzervativních ctností a nestraní ani bohatým, ani chudým. Je tu pro všechny. A v normální
- MUDr. Bohumír Šimek -
- MUDr. Bohumír Šimek -
strana
6
ské politické problémy a dominoval spor o pravolevou orientaci. To není Luxova politika. Politika lidovců si potřebuje najít svou křesťanskou parketu bez ohledu na pravicovost i levicovost, protože jen tak má nárok na svoji existenci na slunci naší politické scény. Politika lidovců má smysl jen tehdy, bude-li autenticky křesťanská. Čím více bude její předseda následovat ve svém životě Ježíše Krista, tím více bude politika lidovců potřebná pro celou naši společnost.
demokracii je tu pro většinu občanů. Josef Lux dal veškerou svoji energii, veškerou svoji sílu do přeměny naší morálně zdevastované společnosti. Nepochopen občany, často nepochopen i svými spolustraníky. Ve šlépějích Ježíše Krista obětoval celý svůj život obnově naší společnosti a vysílen zemřel před deseti lety dne 22. listopadu 1999. Čest jeho památce! Josef Lux byl s námi krátce. Příliš krátce na to, aby jeho stopa v lidovecké straně zůstala lidovcům natrvalo. V lidovecké politice pak ustupoval křesťanský prvek do pozadí, vyrojovaly se pseudokřesťan-
Vánoce Máme tu zase Vánoce. Opět se skláníme nad Dítětem, tetelíme se z jeho narození a jihneme nad novým životem. Známe to skoro každý ze své rodiny. Jenže to Dítě, které si připomínáme každým rokem o Vánocích na mnohých vyobrazeních a sochách, drží ve svých rukou zeměkouli požehnanou křížem. V Praze na Malé Straně je toto dítě oblékané jako maličký Král králů. Až toto Dítě dospěje v muže, bude
Ve stínu lesního chrámu Příspěvky pana dr. Chmelenského nám pomalu došly a už v listopadovém zpravodaji jsme žádný neměli, pan doktor se nám neozval, tak jsem myslela, že už nám ty krásné pohádky, které tak příjemně zpestřují náš zpravodaj, skončí. Ale těsně před tím, než jsem začala připravovat vánoční číslo, přišla mi normální Českou poštou /ne datovou schránkou/ známá obálka od našeho neznámého dopisovatele. Doufám, že tento příspěvek není poslední a že se nám pan doktor Chmelenský ozve a odtajní. A teď už přijměte pozvání jak jinak než do Kletě, k níž se vztahuje nejeden článek našeho vánočního zpravodaje. Kolem Kletě jsou rozsety malebné panské hájenky. Jednu obýval mladý hajný se svou krásnou ženou. Lid lesní je měl oba rád, ale ještě raději měl jejich malého synka Floriana. Nenašel bys, milý čtenáři, hocha, který by více miloval les. Lesní hvozdy byly jeho chrámem. Vyrůstal sám –ach tolik by rád bratra. Maminka na jeho prosby jen krčila rameny. Do lesních zákoutí chodil často s otcem, někdy se starým Konrádem, ale raději chodil do lesa sám. Rád by s někým kamarádil, ale kluci ze spodních chalup za ním nechodili. Nechtěli kamarádit s německým chlapcem, i když mluvil česky velmi dobře. Otec jej naučil rozeznávat zvuky lesa, drvák Konrád tajům stromů, zvěře i povětří. Brzy
- MUDr. Bohumír Šimek vyzývat k lásce a oběti. V tom bude jeho spása světa. Ten svět jej však zatím přijal jen zčásti. I když on sám se obětoval až k smrti. Každého z nás čekají Velikonoce, ať chceme nebo ne. Každý si neseme svůj kříž a pomáháme jej nést svým blízkým. A ta oběť a láska přináší spásu ve světě a osobně úspěšné Velikonoce. Až budeme o Vánocích hodovat, nezapomeňme na to narozené Dítě. Obdarovávejme se v lásce. A nejen o Vánocích. - MUDr. Bohumír Šimek -
rozeznal v polesí každý kámen i každý strom. Maminka nerada viděla, že se Florian toulá po lese sám. Vždyť se zde pohybovalo mnoho pytláků, kteří byli tuze nebezpeční nejenom pro zvěř. Záhy měl možnost se se zlými úmysly pytláků sám setkat. Jednou si chlapec zkracoval cestu pěšinou, po níž chodila zvěř k napajedlu, když zaslechl praskání větévek a slabý zvířecí nářek. Ihned se vydal za zvukem a spatřil hrozivý obraz: do želez se chytil malý koloušek, který již neměl sílu volat o pomoc svou matku. Florian přiskočil, aby zvíře osvobodil, ale tlak péra byl příliš silným. Snažil se uvolnit kolouškův přední běh, ale čelisti se vryly hluboko do rány. Našel ostrý klacek , jím chtěl péro uvolnit, ale ten se brzy rozlomil. Zvířátko bylo již zcela vysíleno. Než by stačil chlapec doběhnout pro pomoc, mohlo by být již pozdě. Navíc se blížil večer, kdy si jistě pytlák přijde pro svou oběť. Musel vymyslet něco jiného. Florianovi se podařilo nahmatat konec řetězu a uvolnit past i se zvířetem. Sebral všechny síly, aby kolouška nadzdvihl. V náručí mládě těžklo, ale nakonec se mu podařilo – sám zcela vysílen – přinést zvířátko domů. Otec se zamračil. Bože, co dokáže lidská bezcitnost. Jakmile uvolnil „běh“ ze želez, bylo zřejmé, že zranění je vážnější, než Florian uvažovat. Otec se příkře zadíval na chlapce. Bude muset kolouška zastřelit. Kost předního běhu je rozdrcená. Zmrzačené zvíře v lese nepřežije. Florian se dal do pláče. To přece není možné, aby zastřelili to nevinné zvíře, které mu před chvílí dýchalo do
tváře. Prosil otce, ať udělá všechno, aby koloušek žil. Otec se dlouze zadíval do unavených zvířecích světel a zvířete se mu zželelo. Poslal Floriana k matce pro hadříky, sám přitesal úzká prkénka a když byl hotov, narovnal běh a pevně přitiskl prkénka a hadříky upevnil. Zvíře již nemělo ani sílu bolestí zasténat. „Nemáme vyhráno,“ vyjádřil své obavy otec. „Bude záležet jenom na něm.“ Florian, jehož slzy skrápěly štíhlé tělo, vyřkl slova, v nichž se mísila prosba i rozkaz: „Musíš žít…“ Od té doby letě Florian do stáje na slámu, sotva oči otevřel, vracel se k němu často přes den a přeříkával si dětskou modlitbičku. Před spaním se došel podívat, jestli se něco nezměnilo. Koloušek ležel na slámě bez života. Až za několik dní se napil trochy mléka. To prý je dobré znamení, řekl otec při večeři. Florian namítal, že se ani nepohne. „Má ale chuť žít,“ řekl na to otec. Po několika dnech se koloušek náhle podíval s trochou zájmu na přecházejícího Floriana. Stále jen bezvládně ležel, ale chlapec měl náhle pocit, že se něco změnilo. Po několika dnech ráno našel Florian místo prázdné. Někdo ho odnesl? Otec ho zastřelil? Kam se poděl? Za hrazením ho spatřil – stál vratce u telátka a pochutnával si na mladém jeteli. Florianovi mohlo puknout srdce radostí, když běžel tu zprávu oznámit rodičům. Otec s úsměvem zjistil, že kost dobře srůstá. Za několik dnů prkýnka rozvázal. Nyní nic nebránilo kolouškovi, aby se nesměle pustil do výběhu, který mu otec za tím účelem
strana
7
stloukl. Florian měl kamaráda, vlastně kamarádku. Chlapec i zvíře k sobě přilnuli, vznikla velká láska. Každá radost jednou skončí. Z kolouška se stala krásná laň, která stále častěji hleděla zasněně do hlubin lesa. Otec připravil Floriana, aby si zvykl na myšlenku, že jednou bude muset odejít. Ta chvíle nastala a Florian s pláčem hleděl na odcházející zvíře. „Tak to má v přírodě být,“ chlácholil nešťastného chlapce otec. Florian se na samotu těžko zvykal, ale častěji odbíhal do lesa, aby mohl laň spatřit. V ní se ale probudila přirozená plachost. Ten rok nadešla zima brzy. Chlapec vyběhl ze zvyku po obědě do lesa, když se náhle a zcela nečekaně strhla sněhová bouře. Když se Florian dlouho nevracel, matka zneklidněla. Otec byl někde v revíru. Vyběhla nad hájenku, kde potkala jen vracejícího se
starého Konráda. Ten matku uklidňoval: „ Nemějte strach, ten zná v Kleti každý strom…“ Když se počalo stmívat, i Konrádův klid vyprchal. Vyběhl do lesa do míst, kam chlapce často doprovázel, ale vrátil se s nepořízenou. To již otec naverboval sousedy a vydali se chlapce hledat. Volali, ale hlasy mizely ve fujavici, vypustili psy, ale ztratili stopu. Sníh bičoval mužům do tváří. Než se snesla tma, vrátili se pro louče. Po chlapci nebylo ani vidu, ani slechu. Florian se brodil hlubokým sněhem a brzy mu bylo zřejmé, že sešel z cesty. Oči měl zalepené sněhem, brzy neviděl na cestu pro tmu. Starý Konrád mu radíval, aby si v takových zlých chvílích vyhledal skalní převis a pod ním se zahrabal do suchého listí. Skálu našel, ale listí bylo jen sotva k zakrytí nohou. „Jsem tak unavený,“ pomyslel si Florian. Víčka mu ztěžkla, že už neměl síly je zvednout. Spadl na něho slastná
dřímota. „Konrád říkal, že taková šťastná chvíle přijde před tím, než člověku ztuhne tělo mrazem,“ přemítal Florian, než se ho zcela zmocnil spánek. Ani nedokončil modlitbičku. Již nepocítil, že se na něho zezadu přitisklo teplé tělo. Ráno pronikla zasněženým lesem sluneční záře. Paprsek se dotkl bledé dětské tváře. Nad tělem stál již dlouho nešťastný otec. Chlapec náhle otevřel oči a spatřil nad sebou tu milou tvář. „Tati“, vykřikl a ztěžka se pohnul. Překvapený otec vzal Floriana do náruče a pevně ho přitiskl k hrudi. Za ním stojící starý Konrád se usmál a němě ukázal na stopy v čerstvém sněhu. Byly ze samých drobných kopýtek! Po té události Florian již nebyl sám – brzy se mu narodila sestra, pak i bratříček. I kluci z dolních chalup našli cestu k hájence, kde nalezli dobrého kamaráda. - Dr. Otakar Chmelenský, st. -
Stehlík
Při procházce zimní krajinou můžeme zahlédnout nad sněhovou plání vlnkovitým letem prolétnout hejnko pestrobarevných ptáků, kteří se náhle snesou na vrcholky suchých bodláků u cesty a s chutí se pustí do vybírání semínek z mrazem spálených květenství. Jsou to stehlíci. Stehlík obecný je menší než vrabec. Jeho hlavu zdobí sytě červená maska, v černých křídlech má výrazné žluté pole, záda jsou světle hnědá, břicho bělavé. Domovem těchto ptáků je otevřená krajina s roztroušenou zelení. Často se zdržují i v blízkosti člověka, kde nachází příležitost k hnízdění v rozsáhlých zahradách, ovocných sadech a větších parcích. Hnízdo ze stébel a kořínků vystlané rostlinnou vlnou bývá umístěno dosti vysoko na koncových větvích listnatých stromů. Koncem dubna do něj samička snese 3-6 světlých červenohnědě tečkovaných vajíček. Vylíhlá mláďata krmí rodiče převážně hmyzem, mimo dobu hnízdění sbírají semena bodláků, lopuchu a různých vyšších rostlin, dále semena listnatých stromů, nejraději olše a břízy. Na podzim se stehlíci sdružují do menších hejn, která mohou později doplnit i ptáci ze severněji položených oblastí a společně se potulují krajem za potravou. Zahlédneme je na zaplevelených lukách, rumištích, při okrajích cest, na železničních náspech a všude tam, kde najdou dostatek vysokých semenných rostlin, nejlépe bodláků. Se stehlíkem obecným se v našem kraji můžeme setkat po celý rok, nehojně tu i hnízdí. - Pavel Jakeš Vlastní ilustrace: Stehlík obecný
strana
8
Přátelé, rok se s rokem sešel a jsou tady opět Vánoce, svátky především duchovní, ale zvykli jsme si je vidět jako dny plné třpytivých světel, barevných ozdob, koled a zvláštní atmosféry. Vánoční svátky jsou hlavně rodinnou záležitostí a nejvíce je prožívají děti. Počasí zatím o zimě nechce ani slyšet a jak to dopadne se sněhem, až budete číst zpravodaj, je těžké odhadnout. Malá naděje se nabízí na vrcholu naší dominantní hory Kleť a tak proč se nevypravit na rodinný výlet právě tam, ať už lanovkou nebo po svých. Konec roku oslavit pohledem do kraje a uvědomit si, jak ta naše česká zem je vůkol nás krásná. Pro ty, co na Kleť moc nechodí, bych chtěl připomenout, že v roce 1997 zde byl postaven veliký kříž na památku milénia úmrtí svatého Vojtěcha, který se nachází na severní straně těsně pod vrcholem /viz foto/. Svatý Vojtěch v zahraničí známý spíše pod biřmovacím jménem Adalbert, byl druhým pražským biskupem. Pocházel z rodu Slavníkovců. Vystupoval proti některým jevům v tehdejší společnosti, které se neslučovaly s církevním učením, zejména proti pohanství, obchodování s otroky, kněžskému manželství a velmi rozšířenému alkoholismu. Kromě toho se zasloužil o rozvoj domácího latinského písemnictví, zároveň však respektoval staroslověnskou kulturní tradici. Je mimo jiné pokládán za autora nejstarších
českých a polských duchovních písní např. známé písně „Hospodine pomiluj ny.“ Jeho působení bylo komplikováno krizí českého státu, která se mimo jiné projevovala i rostoucími spory mezi Přemyslovci a Slavníkovci. Dvakrát pro spory s knížetem opustil zemi,druhý odchod, ke kterému došlo krátce před vyvražděním Slavníkovců, se ukázal být definitivním. Zemřel mučednickou smrtí, když působil jako misionář mezi pohanskými Prusy. Vojtěch byl synem Slavníka, jehož rod sídlil v Libici nad Cidlinou. Přesné datum jeho narození není známé – pravděpodobně v období 955 – 957. Základní vzdělání Vojtěchovi zprostředkovali kněží z Libice. Ve studiu pokračoval v Magdeburku, kde jako nadaný žák působil v letech 972 – 981. 19. února 982 byl magdeburským biskupem Adalbertem a za účasti Boleslava II. v Levém Hradci biřmován. Po návratu do Prahy se stal pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara. Po jeho smrti se stal druhým pražským biskupem. Ostatky svatého Vojtěcha se dostaly do Čech poněkud svérázným způsobem. Při vojenské výpravě panovník Břetislav I. v roce 1039 ukořistil tělesné ostatky sv. Vojtěcha a dopravil je do Prahy. Papež Silvestr II. svatořečil Vojtěcha již dva roky po jeho mučednické smrti ve věku asi
O kamenech na Kleti, zvláště žebříkových Antická kosmogonie, tedy představa o vzniku a uspořádání světa, má pěkné přirovnání - kameny jsou kosti země. To přesně odpovídá dojmu, když obdivujete skalní tektoniku odkrytého profilu v lomu. A totéž mne napadlo, když jsem uviděl vyhlazený práh jednoho starého domu, jehož struktura vypadala jako kost mamuta. Byl to granulit, hornina nepříliš rozšířená, ale je z něj celá naše Kleť. Také se mu říká bělokámen, to
když v jeho složení převládá vedle křemenu ortoklas. Název je odvozen od drobných zrnek granátu, které vzhledově připomínají kostní póry. Takový bělokámen má břidličnatou stavbu a těží se v Plešovicích. Jiný je granulit ze Zrcadlové huti, který je modrozelený (krystalky distenu), kompaktní a při poklepu na úlomek zvoní. Granulit je přeměněná hornina, převážně používaná jako stavební drť různých frakcí. Zcela
41 let. Svatý Vojtěch má svátek 23. dubna, jeden den před svatým Jiřím. Zemřel 23. dubna l. p. 997. Je pravdou, že u kříže svatého Vojtěcha jsou konány bohoslužby, ale i svatby v krásné volné přírodě na vrcholu hory za účasti kněze a je na ně interesantní pohled z rozhledny. Ještě na jednu věc na vrcholu bych chtěl upozornit. Skála u chaty /viz. foto/ je hlavním energetickým bodem hory Kleť s velice silnou pozitivní energií /nejsilnější v České republice/, jak jste se mohli dozvědět na přednášce Ing. Pavla Kozáka konané 13.11.2009 v sále radnice Křemže. Konec roku bývá pro mnohé také jakýmsi bilancováním jaký ten starý rok byl a co asi přinese ten rok nový. Já jsem ty své články sečetl a došel jsem k číslu 22, neboli na dvaceti dvou místech jsme se spolu již byli podívat, nebo jste si o nich alespoň něco přečetli, takže budeme–li živi a zdrávi, příští rok podnikneme další výlety. Také se mi dostaly do ruky poslední výtisky Křemežska, kde se objevily články v podobném duchu nazvané „Výlety do okolí“, které jsou čtivé a s fotečkami. Přeji Vám všem požehnané Vánoce a v celém novém roce 2010 hodně zdraví, spokojenosti, štěstí a pohody. Dovolte mi předvánoční motto na závěr: „Bohatý není ten, kdo má hodně věcí, ale ten, kdo nic nepotřebuje“. Mějte se dobře. - vakl -
opomenuty zůstávají jeho vlastnosti dekorativní, zcela odlišné od běžně používaných žul, dioritů a mramorů, a bylo by vhodné jej jako místní kámen zvláště v kompaktnější formě prosazovat oproti dováženým módním kamenům exotickým. To jsme si ověřili na výbrusu pro nápis, když jsme jej použili předminulý rok na stélu Jana Smila z Křemže. Granulit ve skalní formě vytváří vodorovné rýhy, mluví se o tzv. kryogenním nebo také mrazovém zvětrávání, podle kterého se strana
9
skaliskům, mrazovým srubům, říká žebříkové kameny. Onen výrazný skalní útvar severozápadně od vysílače, charakteristický hladkou, klínovitou puklinou, je jen jedním z nich. Stal se erbovním znamením německého turistického spolku vzniklého roku 1906
v Českých Budějovicích pod názvem Leiterstein. Založení bylo inspirováno dílem Adalberta Stiftera, především jeho novelou Hochwald - Hvozd, v intencích tělocvičného hnutí, které z popudu Friedricha Ludwiga Jahna (1777 - 1852) vznikalo v Německu od počátku 19. století jako Turnverein, jehož odbočka byla v Českých Budějovicích založena r. 1869. Aktivita Leitersteinerů se neomezovala jen na Kleť, ale zasahovala až na Šumavu. Už před 1. světovou válkou se přidružili k Deutsche Böhmerwaldbundu. Dva jeho členy padlé v této válce (E. Neuwerth a J. Hankowetz) připomíná na oné skále pamětní deska. Po roce 1918 přežíval spolek ve Wandervereinigung für den deutschen Böhmerwald. Ten nacisté jako všechny spolky stojící mimo jejich stranu roku 1939 zrušili. V roce stého výročí založení Leitersteinu roku 2006, se několik nadšenců, obdivovatelů hory Kleť a Blanského lesa domluvilo na obnovení dávného spolku, jako Společnost žebříkového kamene. Ale poučeni letitými i současnými zkušenostmi - s odmítnutím
Malá duše a Slunce Malá duše byla světlem žijícím v nebi. Jednoho dne se rozhodla, že chce prožít svou jedinečnost tím, že bude odpouštět. Přátelská duše jí nabídla, že jí v tom pomůže. A tak se domluvili na společném životě na Zemi, kde budou moci prožít odpuštění. Přátelská duše: „Vstoupím s tebou do života a budu tou špatnou duší. Provedu ti něco Lavru hrozného a ty pak můžeš zažít sebe samu jako tu, která odpouští.“ „A co mi provedeš?“ ptala se Malá duše. „Neboj,“ řekla Přátelská duše a zamrkala, „něco už vymyslíme. Chci tě o něco požádat. Protože budu muset předstírat, že jsem
politických, nacionálních a hlavně institucionálních aspektů. Je to volné, neziskové sdružení bez registrace, psaných stanov, organizovaného členství, příspěvkové povinnosti, volených představitelů, schůzování, atd. atd. Dalo by se říci, že je to sdružení pracovní a zábavní. Připojit se může podle zájmu kdokoliv a kdykoliv se v přátelství vzdálit. Pracovně se věnuje objevování neznámých míst a dějů, archivní badatelské činnosti, které ústí do vlastivědné popularizace a iniciování záchranných akcí. Nemá žádného vedoucího, předsedu, či prezidenta, větší práci si prostě mezi sebou rozebírají podle zájmu, zaujetí a vlastních možností. Schází se nepravidelně podle potřeby nebo přání se jen tak setkat a popovídat si. Ve čtyřech ročních obdobích pořádají vycházky pro příznivce (kontakt prostřednictvím Úřadu městyse Křemže PSČ 382 03 nebo e-mail: tajemnik@kremze. terms.cz). Mnohé objevy mohou sahat až do pravěku, které se dochovaly na Kleti díky nepřehlednosti lesa a minimálních změn terénu, na rozdíl od zemědělské půdy, po staletí neustále přeorávané a vláčené. Patří k nim také menhiry, stély a přírodní obelisky. Kdekdo se dnes zabývá vztyčováním podlouhlých kamenů, Kleť je doslova poseta trpaslíky různých velikostí, které s určitostí ležely vždy pokojně v zemi. Má to cosi společného se stavěním takových zrůdiček v zahrádkách. Samozřejmě, ne každý kámen byl kdysi vztyčen, ale pak měl svůj přesný význam. Ať již jako magický objekt dominující okolí, často akumulující energii, astronomická pomůcka nebo jako falické znamení, či zcela prakticky jako pozemkový mezník nebo dávný ukazatel cesty. Nedávno jsme objevili v okolí Kokotínské hájovny ležet podlouhlý kámen, u jehož paty byly ještě zbytky kamenného vyklínování podkladu. Našli jsme také paní, která jej dosud pamatuje postavený, na jeho vrcholu byla kaplička se stříškou na způsob božích muk. Takto mohl být přeměněn kdysi pohanský symbol na křesťanské znamení. A to je něco, co má dnes obrovskou kulturní cenu a hluboký význam, co nás spojuje s dávnou krajinou a minulostí
našich předků. Památka "par excellence", v pravém smyslu. Případným akvizitérům památek, jinak řečeno zlodějíčkům třeba zdůraznit, že má cenu jen na svém místě. Odvezen se stává jen obyčejným kamenem na váhu. Vedle svých osobních zájmů a úkolů jsme na příklad uspořádali spolu s Úřadem městyse Křemže seminář k 560. výročí popravy Jana Smila z Křemže s postavením již zmíněného pamětního kamene. Teď připravujeme ve spolupráci s Lesy ČR připomenutí a úpravu místa zbořené Walterovy hrobky nad Červeným Dvorem. Jedním z drobných objevů je také tzv. kamenný štont na severním svahu Kleti uvedený tak i na poválečné lesní mapě. Trochu připomíná schůdky, které se porůznu zřizovaly pro stařičkého knížete Adolfa Josefa (1832 - 1914), aby mohl snáze sestoupit a nasednout na koně. Kdosi tvrdí, že to je jen podezdívka lesní boudy bavorských dělníků. Na takovou je tento poměrně vysoký objekt malého půdorysu (2 x 2m) z velkých lícovaných kamenů a s předloženými schody příliš náročně postaven. Spíš to mohlo být lovecké střelecké stanoviště - Schieß-Stand (na rozdíl od trhového štontu), jehož případné dřevěné zastřešení už dávno zmizelo. Ale kdoví, o takových drobnostech se v archivu dočtete jen náhodou. - Vojtěch Storm -
něčím, čím ve skutečnosti nejsem…“ „Vše pro tebe udělám ráda,“ toužebně řekla Malá duše. Přátelská duše pokračovala: „Ve chvíli, kdy na tebe zaútočím a srazím tě na kolena, právě v té chvíli, kdy ti provedu to nejhorší,co si dokážeš představit – přesně v tom okamžiku si vzpomeneš, kdo doopravdy jsme.“ „Neboj,“ ubezpečovala se Malá duše, „to víš, že si vzpomenu, slibuji! Navždy si tě budu pamatovat takovou, jaká jsi teď a tady!“ Milí čtenáři, Knihu z které jsem čerpala pro dnešní článek, napsal Neale Donald Walsech. Tento příběh mi pomáhá uvědomit si, že
strana
10
jsme všichni božské bytosti, a že nás má Bůh všechny stejně rád. Ukazuje, jak můžeme prokazovat svou nepodmíněnou lásku svým bližním. Jak? TÍM, ŽE JIM VŠE ODPUSTÍME. Vše, co nás zabolí, rozhněvá.. odpustíme. Proč? Protože vše, co nás zraňuje je informace o nás, nikoli o osobě, která vykonává zranění. Emoce, která nás naplní, je naše emoce.
Když si to uvědomíme dostatečně hluboko, můžeme s tím něco dělat. /vztek, strach, smutek…/ Napadá mě, zde citát Dalajlamy „Jestliže při setkání s problémy ukážeme prstem na sebe a nikoli na druhé, získáme nad sebou klid a kontrolu i v si tuaci, kdy sebekontrola bývá problematickou.“ Vánoční čas je období, kdy si mnoho lidí vytváří nová předsevzetí. Přeji Vám, aby jedním z našich předsevzetí
byl pohár naplněný láskou, pochopením, odpuštěním a … čímkoli, co si sami vymyslíte. Není uměním se na někoho usmát, ale uměním je usmát se na někoho /např. kdo nás „nemusí“ z hloubi srdce. Smějte se na druhé, když Vás k tomu podnítí láska. Radostný konec roku a také rok příští. - gaudi -
Kávovou lžičkou tvoříme malé kopičky na pečící papír na plechu a při 120°C 50 – 60 minut sušíme.
proužky, které stočíme do spirál a přeneseme na plech s pečícím papírem. Necháme ještě 30 minut kynout a pak pomašlujeme rozkvedlaným vejcem, můžeme posypat kmínem, mákem nebo třeba sladkou paprikou. Pečeme na 180°C asi 20 minut.
Medová pochoutka
Všichni již mají napečeno, tak snad jen pár dobrot na příští rok nebo i na nějakou oslavu a také něco slaného.
Kokosový špalek – jako z pouti
250 g kokosu, 1 Salko, 100g sušeného mléka, kakao a červené potravinářské barvivo. Vypracujeme těsto, rozdělíme na tři díly a obarvíme- bílý, hnědý, červený. Vyválíme 3 barevné válečky, stočíme dohromady, zamotáme, nakrájíme a obalíme v kokosu.
Jablíčkové pusinky
2 bílky, špetka soli, 12 dkg cukru krupice, 2 lžíce citrónové šťávy, 3 dkg sušených jablíček, 1 lžička mleté skořice, 3 dkg jemně nastrouhaných vlašských ořechů. Bílky našleháme se špetkou soli a pak za stálého šlehání přidávejte citrónovou šťávu a cukr, šlehejte až se cukr rozpustí a sníh je pevný a pak do něj lehce vmícháme na malé kousky nakrájené křížaly, skořici a nastrouhané ořechy.
30 dkg tekutého medu, 20 dkg cukru, 1 lžíce mleté skořice 15 dkg oloupaných a nasekaných mandlí, strouhaná citrónová kůra, 15 dkg kandovaného ovoce, 8 polévkových lžic rumu - lepší je višňová pálenka, nakonec přidáme 40 dkg hladké mouky a jeden prášek do perníku. Na teflonové pánvi zahříváme med s cukrem až do rozpuštění cukru, pak necháme směs zchladnout a přidáme další suroviny. Vypracované těsto, lepí, ale mouku nepřidáváme, naplácáme rukou na pečící papír, překryjeme mikrotenem a rozválíme na tenkou placku na velký plech. Pečeme asi 15 minut na 180 °C . Ihned po vyndání z trouby pomažeme polevou z 10 dkg moučkového cukru a 4 lžic višňovice. Můžeme použít i čokoládovou polevu. Plát rozřežeme na malé kousky a uložíme.
Pizzové tyčinky k pivu a vínu
200 ml vlažné vody, 4 lžíce oleje, 2 lžičky soli, 1 vejce, 200 g mouky na pizzu, 290 g hladké pšeničné mouky,1 lžička sušeného droždí 1 lžička cukru, oregáno a bazalka Pokud budete dělat těsto v pekárně, dáte všechny přísady do míchací nádoby tak, jak jste zvyklé, nebo musíte udělat těsto klasicky ručně. Po vykynutí těsto rozdělíme na 2 poloviny a z každého vyválíte obdélník (asi 20 x 30 cm). Jeden pomašlujeme kečupem, můžeme posypat strouhaným sýrem, dát plátky anglické slaniny nebo šunky a přiklopíme druhým plátem. Rádýlkem nebo nožem nakrájíme asi 1cm
Slané rohlíčky
20 dkg Hery, 5 kostiček taveného sýra, 1 sušené droždí, lžička cukru, 1/2kg polohrubé mouky,1 lžička soli. Náplň - šunka nebo anglická slanina. Vajíčko na potření a sezamové semínko, kmín nebo mák na posypání. Do pekárny dáme 20dkg rozpuštěné Hery, tavený sýr, a zasypeme moukou, osolíme, přidáme cukr a droždí a necháme kynout. Těsto rozdělíme na šest dílů a z každého vyválíme kolo. Rádýlkem nakrájíme na 8 trojúhelníků. Na širší konec dáme nakrájenou anglickou slaninu na kostičky. Zarolujeme od širšího konce, nakonec potřeme vajíčkem a posypeme sezamovým semínkem nebo kmínem a dáme péct. Přeji Vám všem tiché štěstí Vánoc a do nového roku hodně zdraví a pohody. - MS -
Duchovní program Vánoce 2009 PŘIJMEME PŘÍPRAVÁŘE ZPRACOVATELSKÝCH STROJŮ
INFORMACE NA PERSONÁLNÍM ODDĚLENÍ GRAFOBAL ARTYPA s.r.o. TEL.: 380 778 109
23.12. 18.00 ŽIVÝ BETLÉM před kostelem 24.12. 24.00 půlnoční mše sv. 25.12. 8.00 mše sv., Boží hod vánoční – Narození Páně 26.12. 8.00 mše sv., Svatý Štěpán 26.12. 15.00 Štěpánská koleda – vystoupení dětí s malým muzikálem „Neobyčejná noc“ + koledy
strana
11
Veselé Vánoce a v novém roce 2010 hodně štěstí, zdraví a pohody přeje
Pavel Kalina se svým kolektivem Restaurace pod Kletí Holubov K významnému životnímu jubileu v prosinci blahopřejeme Paní Marii Salzerové z Holubova - 80 let
Všichni naši kamarádi, co dobré jídlo mají rádi, hned se vzchopí, neváhají k Triobar pospíchají.
Paní Boženě Švábové z Holubova - 80 let Paní Margaretě Vorobievě z Holubova - 70 let
Klidné prožití svátků vánočních
Triobaru
přejí holky z
Paní Marii Podlešákové z Třísova - 75 let
otevřeno máme denně od 18.12. 2009 – 3. 1. 2010 od 11.00 do 22.00 i déle.
Majitelé hostince „U Kuchařů“
Divadelní spolek eNDe Vrábče si dovoluje pozvat všechny své příznivce na
přejí všem spoluobčanům klidné prožití svátků vánočních a následné optimistické vkročení do roku 2010. Provozní doba našeho hostince ve dnech svátečních bude obvyklá, uzavřeno zůstane pouze na Štědrý den a Boží hod vánoční. Otevřeno bude 26.12. od 11:30, každý den až do 3.1.
Příjemné prožití svátků vánočních a do nového roku 2010 hodně štěstí, zdraví a spokojenosti přeje Květa Jelínková – Potraviny Třísov Klidné prožití svátků vánočních a mnoho radostných okamžiků v novém roce přeje
firma
III. DIVADELNÍ BÁL v sobotu 23. ledna 2010 v Holubově.
Předtančení , tombola , vystoupení bubeníků. Moderuje Kamil Podzimek a lze tedy očekávat i nějaké to překvapení. Hraje skupina The Sleckers. Začátek v 19 ,30 hodin vstupné 100 Kč
Zemní práce Ladislav Hruška. Daruje někdo, nebo levně prodá staré dřevěné židle - i po jednom kuse - a stoly? I poškozené.
Nechť zvony zvoní a srdce plesají, nechť svíce hoří a číše cinkají, ať šťastný je Váš každý krok, přejeme Vám krásné Vánoce a úspěšný nový rok.
Zaměstnanci Pensionu U Lišků
Sbor dobrovolných hasičů Holubov zve občany na
Dále koupím trámy z bouračky a fošny. Mohou být i napadené broukem. Dále koupím čela starých dřevěných postelí i silně poškozená. telefon:
728 873 434
Bohatá tombola
Hraje skupila Rock
který se koná 9. ledna 2010 od 19.00 hodin v sále Holubov
4. OBECNÍ BÁL
který se koná v pátek 29. ledna 2010 OLA MB C od 20.00 hod. v holubovském sále HATÁ TO É: 100 K
K tanci a poslechu hraje B-QUINTET
BO
VST
UPN
Vydává: Obecní úřad v Holubově, www.holubov.cz, počet výtisků: 500, MK ČR E 14935, IČO: 00 245 879, zodpovědná redaktorka M. Svobodová. Tisk: GRAFOBAL ARTYPA s.r.o. strana
12
