12. PROSINEC 2015 - 25. ročník ____________________________________________________________________________________
VÁNOCE Blíží se Vánoce. I zpravodaj je jiný než obvykle. Bez reklam, s vánočními příběhy, rozhovory. Čím to je, že právě o Vánocích nás zajímají staré lidové zvyky, chce se nám schovat někam domů, k ohni, do dětství, někam, kde nás mají rádi? Oslovuje nás tolik věcí, myslíme na zrození člověka. "Jak se to stalo, jak jsme se o toho človíčka zasloužili," ptají se rodiče? Vždyť už je hotový, "naprogramovaný", potřebuje jen lásku, mléko a nějakou tu materiální péči. Dostali jsme ho jako dar." Všichni jsme se tak narodili - máme dar života. Jak to, že se nám tak chce žít? I lidem s mnoha potížemi a bolestmi. Kde se bere stále ta energie? Odkud ji pořád čerpáme, kdo ji dává? Od té doby, kdy František z Assisi přišel s betlémy, jich vznikají tisíce. A každý tvůrce do nich dával a dává něco ze svého dětství, ze své rodiny. Proč každý betlém tak přitahuje naše pohledy?Rodina zcela bez majetku, bez jídla, bydlení, rodina na cestě, která se brzy stane rodinou uprchlickou - na útěku do Egypta před Herodovým terorem. Rodina s dítětem, které svým životem ukáže jak žít a naplno vyzařovat lásku, což znamená : chtít pro každého jen to dobré a vše pro to udělat. Takové dobro dělá zázraky. Takové dobro dá za druhé život. Takové dobro vytváří zázračné království mezi lidmi a říká, že toto království trvá stále. Vánoční betlémy v každém vzbuzují chuť jít domů, k rodině. A tam hledat : čtení, koledy a pohádky. Dobro v nich je krásné, dobro vítězí nad zlem, o prachy tam jde jenom těm zlým ... O Vánocích prostě vnímáme chvíli jinak. A to nás trochu mate. Přejme si vzájemně, ať toto "matení" prožijeme tak, aby v nás té dobré energie dítěte v jeslích zůstalo co nejvíce. Snad k tomu přispěje i čtení tohoto vánočního zpravodaje. P. Čížek 1
Každoroční setkávání Tradičně koncem roku, my - bývalí pracovníci školy, jsme zváni do ZŠ na předvánoční setkání s důchodci. Každoročně jsou to akce zdařilé a vzorně připravené. Těšíváme se na toto setkání nejen proto, že vzpomínáme na léta činné služby, ale zejména na to, že pan ředitel Jiří Šeffl a paní zástupkyně Soňa Tikalská nás slovem i obrazem provázejí uplynulým rokem. Dozvídáme se tak o úspěších žáků v soutěžích, o akcích Stonožky, opravách a úpravách v ZŠ i v obou MŠ (Spálené Poříčí a Hořehledy) atd. Pan učitel Roman Škala tentokráte s žákyněmi nás potěšil krásně zazpívanou pohádkou Šípková Růženka. Díky všem, zejména také paní Věře Krátké i pracovnicím školní jídelny, které nám připravily malé pohoštění. Malý dáreček nám o Vánocích připomene jistě toto pěkné a milé setkání.
KPK letos naposledy
*
*
*
*
Ještě jednou se členové Klubu přátel knihovny (KPK) sešli 27.11.2015 na poslední akci v tomto roce v domě Pátera Ferdy. Konec roku vybízí k vzpomínání na prožité kulturní akce. Bývaly literární i hudebně dramatické. Ta poslední byla ale výtvarně literární a opět velmi zdařilá jako všechny předchozí. Bylo to setkání s panem malířem a výtvarníkem Milanem Eberlem, jehož obrazy jsou nám ve Spáleném Poříčí známy již z předchozích let. Slovy i obrazem nás on a Milena Věšínová provázeli Českým barokem. Dozvěděli jsme se zajímavosti o malířích a sochařích barokního období i o místech, která dodnes hmatatelně svědčí o jejich pozoruhodném díle. Pan Jaroslav Hodek přispěl výčtem barokních soch, především sv.Jana Nepomuckého v našem regionu. Milou tečkou za pěkným podvečerem bylo promítání ze Dne EHD - neděle 13.září 2015. Tato neděle právě provázela návštěvníky barokem. Díky patří panu malíři Eberlovi, že nám společně s Milenou Věšínovou připravili tuto akci, na které nechyběla tradiční výstavka knížek, tentokráte vztahujícími se k Českému baroku. Už teď se těšíme na další akce, které nás jistě potěší v nastávajícím roce. Marie Rousová
2
Novoroční přání trochu jiné Milí krajané ! Opět další rok - už 2016. Čas, byť nemá křídla letí i bez nich. Čas, který, jak říkali staří Římané : "Tempova mutantur et nos mutamur in illis" - časy se mění a my s nimi. Jak dobře vystiženo. - Ale - jak se časy mění a jak se měníme my?? K lepšímu nebo horšímu? Není třeba mluvit o historických změnách, které náš národ prodělal. Dnes jsme národem svobodným, demokratickým a začleněným do Evropy. Změny kladné. Ovšem i lidé se změnili. Jak? Chci se zmínit o jedné změně. Jsme "zakoukáni" trochu přespříliš do západní kultury. Stáváme se více pouze "Evropany" než Čechy. Často opouštíme ryzí českou, národní tradici. Byť jsme kořeny v půdě české, větve se stále více kloní jinam. A to jsou ty změny negativní. Vážení krajané, jsme ovocem na stromě našich předků. Starejme se o to, aby nespadlo daleko od stromu. Chraňme svoje češství, svoji národní tradici. A to je mé novoroční přání. Vraťme se ke svým kořenům, nezapomínejme na své předky, bez nichž bychom neměli dar života. Udržujme naše češství, naše rodové tradice pro další generace. Končím své přání, abychom my všichni potomci českých rodů pomáhali nadále náš český odkaz zachovávat a obnovovat. A tak, byť se časy mění, mohou se i změnit k lepšímu jménu, lepší budoucnosti a k výraznější identitě našeho národa. Kéž se mé novoroční přání vyplní. S přáním krásného a významného roku 2016 pro nás všechny a český národ
Hana Gerzanicová.
PS. Jelikož jsem žila v cizině, dovedu lépe posoudit originalitu a jedinečnost české kultury - není to jen česká řeč, je to určitým způsobem i myšlení, hodnocení, vytváření. Byť jsme národ neveliký - není vždy směrodatná kvantita - ale kvalita. Existovalo v historii světa mnoho malých národů, které daly světu důležité odkazy. Važme si toho, že nás Osud zanesl do tohoto národa, do této země, do tohoto místa na naší planetě. 3
4
5
Č
ísla se v našem světě vyskytují v rozmanitých formách. Ve škole jsme se v dějepise seznamovali s daty významných válek, narození a úmrtí či událostí, které měnily svět. V zeměpise jsme se učili o zeměpisných šířkách a délkách, o výškách pohoří a hloubkách oceánů. V chemii jsme se s čísly setkávali v podobě chemických vzorců, ve fyzice v podobě měr a vah. Ale čísla jsou nepochybně i součástí našeho každodenního života. Život je totiž do značné míry založen na počítání – ať už lidí, dnů, let či peněz. Naše dlouhá zkušenost, kterou s nimi máme, nás přivádí k objevování zajímavých souvislostí vztahujících se k různým číslům. Některá čísla se opakují, jiná se naopak vůbec neobjevují, některá nás však provázejí během celé naší životní cesty.
Číslo 7 je jedním z takových magických čísel, která nepřestávají poutat pozornost mnoha lidí. Podívejme se proto blíže na některé zajímavé skutečnosti, které s ním souvisejí.
ČÍSLO 7 V HISTORII, MATEMATICE, VĚDĚ A TECHNICE Při hře v kostky je sedmička nejpravděpodobnějším součet obou kostek. Číslo sedm je čtvrté prvočíslo a zároveň Mersennovo prvočíslo, první Woodallovo prvočíslo a čtvrté faktoriálové prvočíslo. Sedm je jediné číslo menší než 15, které nemůže být vyjádřeno jako součet druhých mocnin tří celých čísel. Byl vytvořen seznam sedmi divů starověkého světa. Na světě je sedm kontinentů. Duha se skládá ze sedmi barev - vzniká tehdy, když sluneční paprsky dopadají na kapky deště ve vzduchu, bílé světlo se rozloží a vznikne světelné spektrum. To se podle Issaca Newtona skládá ze sedmi barev: červené, oranžové, žluté, zelené, modré, tmavomodré a fialové. Týden má sedm dní. Číslo sedm zajímavým způsobem souvisí s lidskými poznávacími schopnostmi. Člověk je schopen jednorázově udržet v paměti sedm položek (s tolerancí plus mínus dvou). V hudbě existuje sedm základních tónů: „do“, „re“, „mi“, „fa“, „so“, „la“, „si“. Indové je nazývají „sa“, „re“, „ga“, „ma“, „pa“, „dha“, „ni“. Slunéčko má na krovkách obvykle sedm teček. Většina savců má sedm krčních obratlů. Periodická tabulka prvků má sedm řádků. Neutrální hodnota pH, která leží uprostřed mezi kyselostí a zásaditostí, je 7. Sedmička je přímou mezinárodní telefonní předvolbou pro hovory do Ruska a Kazachstánu. Americká a kanadská telefonní čísla se skládají ze sedmi cifer. Digitální zařízení používají zobrazení tvořené sedmi segmenty. Referenční model OSI je tvořen sedmi vrstvami. Existuje sedm logických operátorů označovaných NOT, NOR, XNOR, XOR, AND, NAND a OR. 6
V antice a středověku představovalo základ vzdělání 7 svobodných umění: gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. V indické astronomii je skupina 7 hvězd považována za sedm význačných světců. Tato skupina je označováno názvem „saptariši mandalam“. 7 je počet hvězd v souhvězdí Velký vůz. Počet tradičních nebeských těles viditelných pouhým okem je 7. Pouhým okem je možné spatřit Slunce a Měsíc a dále pět planet – Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn. Známých je 7 divů světa – významných děl starověku, která budí mimořádný obdiv dodnes: visuté zahrady královny Semiramidy v Babylóně, egyptské pyramidy, Artemidin chrám v Efesu, hrobka krále Mausóla (odtud mauzoleum), obrovská socha boha Hélia v přístavu ostrova Rhodos, Diova socha v Olympii, maják na ostrově Faru v Egyptě. Někdy se některé divy zaměňují a počítá se mezi ně Colosseum v Římě, chrám Boží milosti v Istanbulu či Šalamounův chrám v Jeruzalémě, jehož stavba trvala 7 let. Do 7 států náleželo postupně historické území Sedmihradsko, dnešní součást Rumunska. V naší republice máme kromě Sedmihorek (Semilsko), ještě Sedmákovice (Náchodsko), Sedm Dvorů (Bruntál), Sedm Chalup (Český Krumlov), vesničku Sedmlánů (Šumperk) a Sedmpány (Benešov).
ČÍSLO 7 V RŮZNÝCH SVĚTOVÝCH NÁBOŽENSTVÍCH V katolickém křesťanství se číslo 7 objevuje v 7 radostech a 7 bolestech Panny Marie, v 7 skutcích tělesného a duchovního milosrdenství. Číslo 7 nacházíme v 7 posledních Ježíšových slovech na kříži, v 7 ctnostech (víra, naděje, láska, spravedlnost, mírnost, moudrost, zmužilost) či 7 smrtelných hříších (hněv, lakomství, lenost, obžerství, pýcha, smilstvo a závist). V Bibli se objevuje 7 darů Ducha svatého, 7 pohárů Božího hněvu, 7 viditelných planet, 7 nebes obývaných andělskými řády, 7 hvězd Velkého vozu a Velkého medvěda, 7 barev duhy, ale také 7 hlav apokalyptického zvířete a 7 let tučných a hubených. Pozorný čtenář údajně najde v Bibli číslo 7 použité více než 500 krát! Sedm dní, 7 etap, během nichž byl stvořen svět, podle Bible: 1. den – světlo a tma, 2. den – nebesa, 3. den – země, moře, rostlinstvo, 4. den – Slunce, Měsíc a hvězdy, 5. den – mořští živočichové a ptáci, 6. den – suchozemští živočichové a člověk, 7. den – den oddechu, odpočinku. V Novém zákoně je posledním spisem Zjevení Janovo, též Apokalypsa (obrazy budoucnosti církví a lidstva). Apoštol Jan na pustém ostrově uslyšel mocný hlas polnice: Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím.
POHÁDKY A POVĚRY
*
Číslo 7 se objevuje jako obraz celosti a úplnosti a hraje důležitou úlohu: jde o 7 trpaslíků, o 7 bratrů, 7 krkavců, 7 kůzlat, sedmimílové boty, sedmero hor, sedmero řek.
*
Podle pověry sedmý syn sedmého syna bude mít nadpřirozené vlastnosti. 7
Jak hledat čas, který se ztratil Alena Scheinostová Adventní čas : proč jej bereme jako etapový závod, i když se nám to tak nelíbí? O relativitě času, jeho měření i šanci, kterou nám nabízí čas přípravy na Vánoce i samotné svátky, hovoříme s BLAHOSLAVEM LUKAVCEM, pořadatelem tradičních pražských vánočních výstav. Výstava předvánoční a vánoční lidové tvorby i betlémů dostala podtitul „…A přišel čas Vánoc“. Proč právě čas? A jak šel čas za našich předků? Čas jde stále stejně, co se mění, je jeho prožívání. Dnešní člověk žije ve vytopeném bytě s elektrickým světlem, a tak ani nepoznáte, jestli je venku zima, jaro, nebo léto. Naši předkové ale žili mnohem více v kontaktu s přírodou. Střídání noci a dne, fází měsíce a ročních období pro ně mělo rozhodující význam. Tok času rozdělili různými slavnostmi, z nichž mnohé vstřebala také křesťanská tradice. Je pozoruhodné, že už staré civilizace měly zimní slunovrat přesně vypočtený, i když opticky není vůbec zřejmý, a nikdo ještě nevysvětlil, jak. Jak se lišila doba adventu a Vánoc od dní během roku? Co si z toho dnes můžeme vzít my? Můžeme si toho vzít moc, ale neumíme to. Zastara lidé před svátky doma také poklízeli, ale nijak to nepřeháněli. Jejich advent byl nesrovnatelně klidnější. Napadl sníh, a tak seděli doma, odpadly polní práce. Ještě tak řezbáři vyřezávali, pláteníci tkali nebo se pěstovala domácí přidružená výroba. V dnešní době nám počítače či mobily urychlily práci, a ušetřený čas přesto není nikde znát. Jednou by někdo mohl vybádat, kam se všechen ten čas poděl, když ho stále jen nemáme. Proč lidé začali měřit čas detailněji? Venkovští lidé dlouho čas vůbec měřit nepotřebovali. Ráno se rozednilo, tak vstali, večer Pán Bůh zhasl, tak šli spát. Svíčky, petrolejky jsou mladá záležitost. A beztak nebyly k nějaké systematické práci. Náhradní světlo bylo po ruce spíš pro případ, že by se v noci muselo do chléva, telila se kráva, někdo byl nemocný. To až mniši potřebovali brzy ráno vstávat k modlitbě, o adventu na roráty. A tady už jim posloužily svíce se zatavenými broky, které vždy po uplynutí odměřené doby z vosku vypadly a zazvonily o misku, ve které svíce stála. Kdy se objevily klasické ručičkové hodiny? To byl ještě dlouhý vývoj. Původní hodiny byly, tak řečeno, intervalové: přesýpací hodiny vám neřeknou, kolik je hodin, ale odměří určitý interval, po jehož uplynutí se přesype celý obsah. Stejné je to i s vodními hodinami nebo hodinami ohňovými. Pouze sluneční hodiny dlouho měřily čas tak, jak šel prostorem. Ještě před kyvadlovými hodinami se objevily tzv. hodiny lihýřové, dřevěný jednoduchý stroj s jedinou ručičkou, uváděný do chodu závažími na pohyblivém rameni. Chod nebyl nijak spolehlivý, takže když se ráno hodiny natáhly, do večera mohly mít i hodinovou nepřesnost. Přesnější měření času přišlo až s vynálezem kyvadla v první polovině 17. století. 8
Měří každý typ hodin trochu jiný čas? Existují, jak zpívá Jacques Brel, vždy dva druhy času? Během života rozhodně vnímá člověk čas různě. Jako malé dítě ho nevnímáte vůbec. Ve škole kdo má hodinky, stále na ně pokukuje, jestli už bude zvonit. A v dospělosti záleží, co děláte. Když vás to nebaví, čas se vám vleče a vy se jen staráte, kdy už bude konec. Zato když vás činnost opravdu zaujme, najednou zíráte, jak pozdě už je a že musíte honem domů… To je nádherná relativita času. A má ještě jednu rovinu: když mi bylo osmnáct a mému dědečkovi pětapadesát, připadal mi hrozně starý; a dnes je mi dvaašedesát a nepřijdu si zdaleka tak starý, jako se mi zdál tenkrát on. Může být ztišení, zpomalení a radost způsobem, jak se k dětskému světu – tak blízkému Pánu Ježíši, jehož narození v podobě malého děťátka o Vánocích slavíme – alespoň na chvíli zase přiblížit? Odpovím oklikou. Každý rok vnímám víc a víc, jak se tu lidé snaží mezi lidovými ozdobami a betlémy v atmosféře časů, které odešly, najít klid a mír. Takový mír, o kterém vyprávěl jeden obraz, co mívala kdysi na zdi moje babička. Bylo to jako v oné pasáži z Izajáše – malý chlapeček tam pokojně vedl lva, lamu a nevím, koho ještě. Možná byl ten obrázek nevkusný, ale mám ho pod kůží. A ten mír tu lidé, když přijdou z rušných náměstí a obchodních domů, skutečně nacházejí. A velice po něm touží. Nechceme se stále drásat problémovými věcmi, špatnými zprávami, katastrofami v novinách, ale toužíme po obyčejných věcech, příjemných a hezkých. Chceme pocítit, že se něco povedlo. A nakonec si o Vánocích zazpívat „nám, nám narodil se“ s opravdovou radostí. (Katolický týdeník)
Mé nejhezčí Vánoce (slohová práce) Vánoce jsou svátky, které má snad každý rád. Pro každého mají určité kouzlo, ale nejvíc je prožívají děti. Nejsem dospělá, avšak stejně nejvíc jsem se na ně těšila jako malá, když jsem ještě věřila, že dárky nosí Ježíšek. Ovšem vzpomínám si, že jako pětiletá jsem to kouzlo Vánoc a Ježíška prožívala snad nejvíce. Ten rok byly Vánoce dokonce bílé a mrazivé. Každý rok slavíme Vánoce u babičky s dědou s celou rodinou. Vybavuji si to celodenní napětí, tu nedočkavost, aby už bylo aspoň půl šesté a vše se schylovalo k večeři. Co jsem dělala odpoledne, to už si tak nepamatuji, ale myslím, že jsem byla sáňkovat a zbytek odpoledne určitě strávila u nějaké pohádky u televize. Napětí bylo pořád větší a větší. Ta zvědavost, jestli Ježíšek přinese všechno, co bylo v dopise a hlavně, zda pod stromečkem naleznu panenku Chou Chou. Konečně přišel ten vytoužený večer, maminka prostřela stůl, který rozkládáme vždy jen jednou v roce. Babička na něj nanosila všechny ty vánoční dobroty a my k němu 9
slavnostně oblečení usedli. Vždycky mi přišlo, že všichni jedí strašně pomalu, aby snad bylo moje čekání ještě mučivější. Já snědla všechno rychle. Dala jsem si řízek, protože kapr by mě zdržoval vybíráním kostí. Když všichni dojedli, padla od babičky pro mě naprosto nejhorší věta: "Kdo si dá kafe?" Já protestovala. Zachránil mě děda: "Kafe si dáme potom, teď bychom se mohli jít se Šárkou kouknout ven, jestli neuvidíme něco, co by mohlo připomínat Ježíška!" Já ale v takové chvíli chtěla být s mamkou. Tak jsem poprosila ji, aby šla se mnou ven. Vždycky mě hlodala myšlenka, proč já jako dítě musím jít pryč a dospělí můžou zůstat - moc jsem to ovšem neřešila. Oblékli jsme se tedy a vyšli ven. Chodili jsme po silnici před domem. V obývacím pokoji byla tma, jen svítila světla na vánočním stromku. Bála jsem se do toho okna podívat. Nakonec jsem hlavu otočila a podívala se... Zahlédla jsme stín nebo osobu, sama nevím, ale prožívala jsem obrovské štěstí: "Mami, mami, už byl u nás Ježíšek!" vyhrkla jsem na maminku. Vtom jsem uslyšela zvonění zvonku a maminka mi povídá: "Tak už ano, pojď se podívat, jestli něco přinesl." Pod stromečkem byly dárky i má vytoužená panenka. Šárinka
Vánoční povídání Nevím to přesně, ale bylo to v padesátých letech minulého století, kdy se mě moje děti ptaly, jak se slavily vánoce v mém dětství. Přečetly si Babičku a zvyky, jak je tam působivě popsala „Naše paní“ (Božena Němcová). Snažily se napodobovat (alespoň podle umělohmotné vaničky naplněné vodou a plovoucích skořápek ořechů soudě). Kdy a jak poznaly jalovost snah křísit zvyky staré 150 let, nevím. Vrhly se tedy na mě. Podle nich jsem nebyla mladá, ale jak to bylo o vánocích v mém dětství, jsem měla ještě vědět. Jako první jsem v duchu zamítla povídat jim o bídě (to znaly ze školy) a chudých vánocích ze třicátých let. Ostatně, žili jsme na česko-rakouském pomezí, kde byla bída doma. Povídala jsem tedy o tom, jak děti sklářů měly na stromečku blýskavé skleněné ozdoby, skleněné figurky Ježíška a to vše, co k tomu patřilo. Děti keramiků a hrnčířů měly zase keramické ozdoby. Vyprávěla jsem jim o tom, jak mě přepadla závist, cit naprosto zavrženíhodný, když jsem zašla k Flaškovům. Pan Flaška byl lesní dělník. Svým dětem zdobil stromeček sám, i když už věděly, jak se věci mají. Šípky, klikva, šištičky, rybí šupiny, ale nad tím závoj, který vše zahaloval! To neměl nikdo! To byla plavuň, uchovaná, aby neuschla, ozdobená stříbřenkou, co byla na roury od kamen. To byla pro mě pravá tajemná krása. Zdávalo se mi o ní. Moje děti to vyprávění nechytlo! Asi jsem při vyprávění neužila ta pravá slova. I začala jsem z jiného konce. O jídle. 10
To přece baví každého! Dodnes obdivuji, jakým způsobem tamní lidé uchovávali ryby od říjnových výlovů rybníků až do vánoc a někdy až do velikonoc. To je kus vědy o životě! Povídejte ale takové věci dětem, kterým doma bzučela lednička i mrazák a v televizi povídali o lovu velryb! Pak se do věci vložil muž. Povídal dětem o tom, co vánoce znamenají, že jsou symbolem věčného života (a smrti) i znovuzrození. Stromeček je symbolem toho, jak bylo lidstvo bohatě obdarováno. Klíčem k otevření tohoto bohatství je pracovitost, pokora a láska. Popřál jim dost fantazie, aby jednou ten pravý klíč našly. Už jsem jen dodala, že moje nejkrásnější vánoce byly v roce 1933. To nás bylo u večeře dvanáct a byli jsme veselí. Měla jsem ohromný pocit jistoty a bezpečí v tom ovzduší laskavosti. Brzy potom se kousek od nás, na zahradě bývalého majitele sklárny, konala hlučná čepobití. Zvučely píšťaly, duněly bubny. To se naši bývalí sousedé dali do služeb zla a zavládl strach. Začali padat nevinní. Po heydrichiádě v květnu 1942 ani kati nestačili zabíjet. Vymýšlely se stroje, jak ekonomičtěji ničit. Moje klidné vánoce se zřejmě již nikdy nevrátí. Ludmila Svátková (Katolický týdeník)
Jan Werich "U nás je Štědrý večer vždycky samé vzpomínání, vzdychání. No, div že to nekončí pláčem," řekl můj otec. "A já bych chtěl jednou Štědrý večer plný legrace, křiku a smíchu. Plno dětí kolem a tak vůbec." Matka věděla, že když otec skončí obratem "a tak vůbec", že to je, jako když indiánský náčelník řekne "howgh". Že je to definitivní, a proto jí nezbylo, než aby se usmála a řekla: "Nic snazšího, tak si pozveme nějaké lidi a bude legrace, proč ne?" I shodli se, že by jim nejlépe vyhovovali Krombachovi. Měli také dvě malé děti a matka s paní Krombachovou chodila do školy. Otec zase znal Krombachova bratra z vojny, tak ho taky vzali v úvahu i s dětmi a i matkou jeho ženy, kterou zase znala naše babička ještě z doby první světové války z Červeného kříže. A když byla všechno pozvání přijata, nastal v naší rodině fofr. Bude nás k večeři osm dospělých a šest dětí. To znamená, že my děti budeme mít zvláštní stůl. Budeme večeřet dřív, aby byl čas potom těšit se z dárků, a pak půjdeme spát. A dospělí pak budou mít svůj nerušený čas pro svou nerušenou švandu až do rána. Krombachovi přinesou cukroví a krocana a víno a dárky a my zase si vezmeme na starost to další a zase dárky pro jejich děti. Otec přikoupil příbory, porazil na stárni smrk a my se sestrou jsme ten smrk jsme museli vyzdobit. Školník nám půjčil štafle. Sestra spadla a zlomila si klíční kost. Doktor Braun jí to dal do sádry, měla ruku daleko od těla a vypadala jako aeroplán s jedním křídlem. Strom jsem musel pochopitelně dozdobit bez ní. Jinak se všechno dařilo. 11
Otec měl konečně dobrou náladu, matka konečně také, protože ruch a shon zaháněl vánoční sentimentalitu. A přišel Štědrý den. Stoly prostřeny, stromek, tedy strom, se prohýbal pod vahou cukrovinek, pečiva a čokolády. Otec rovnal lahve do šiku, oči se mu leskly neobyčejně štědře Matka vypadala trochu unaveně a spíš tak odevzdaně osudu. Sestra s aeroplánovou rukou stála od pěti hodin u okna a vyhlížela hosty. Už byla dávno tma a zrovna začal padat sníh, když sestra strhla poplach. "Už jsou tady!" křičela. "Už jsou tady dva taxíky. Jdi jim naproti." Otevřel jsem dveře a zahrádkou se k nám hrnuli všichni Krombachovi - děti, dospělí, babička. Každý něco nesl - basy s lahvemi, mísy pokryté hedvábným papírem. Naši je vítali, oni zase vítali nás. My děti jsme se začali koulovat a do toho všeho halasu štěkal obrovský pes. Veliká mladá doga, která nám brala sněhové koule z ruky, skákala na nás, pak skákala na matku a na otce, bručela, vrtěla prutem a pak s námi se všemi vešla k nám do bytu. Zatímco dospělí si pomáhali z kabátů, doga nám dětem přátelsky olízla obličeje. Postrčila matku paní Krombachové do houpací židle, až se zakuckala ta stará paní. A než jsem se nadáli, byla v kuchyni. Opřela se o stůl, aby zkontrolovala, co se vaří, a zblafla dvě porce kapra - kosť nekosť. Za neustálého přátelského štěkotu a jiných psích zvuků a chrochtů začala v pokoji očesávat vánoční strom, přitom oblízla nějaké to děcko v dosahu a zanechala v rozjásané tvářičce stopu čokoládového jazyka. Když si byla lemtla trochu rybí polívky, která stála připravená na servírovacím stolku, začala olizovat prázdné talíře patrně proto, aby se zbavila rybí chuti. Nálada dospělých poklesla a na nejnižší bod se dostala, když doga hupla na prostřený dětský stůl a chodila po talířích. "Tak dost!" povídá náš otec. "Dost! Jdi dolů! Lehni! Lehni, povídám!" Doga to považovala za štědrovečerní šprým, usedla na stole, vyplázla na otce jazyk a začala dýchat tím rychlým, veselým psím dechem a pak začala štěkat. "Jak se jmenuje ten pes?" obrátil se otec na Krombachovi. "Zavolejte si ho!" "To je přece váš pes," povídá pan Krombach, co znal s otcem ještě z vojny. "Jak to - náš pes? Přece přišel s váma." "Ne, nepřišel. Vítal nás u vás v zahradě a já myslím, že je to váš pes." Tak dogu vyhnali jako psa. Chvilku to sice trvalo, protože to zpočátku považovala z hru a skákala ze stolu na stůl, ale když viděla, že je to myšleno vážně, popadla krocana - dárek od paní Krombachové - a vyběhla do štědrovečerní chumelenice. Nás děti odvedli do koupelny, pečlivě nám myli oblízané obličejíčky, talíře a příbory odnesli do kuchyně, kde je myli a drhli, začínaje štědrovečerní hodokvas tím, čím obyčejně končí. Rybí polívku vylili. Ale byl to veselý Štědrý večer. Bez sentimentálních vzpomínek, tak, jak si to otec přál. A pokud mě se týče, já jsem nezažil lepší. A teď bych vám já, Jan Werich, chtěl popřát veselé Vánoce a to tak, abych, ani já ani vy, abychom neupadli do sentimentality - vánoční. Kdyby to bylo v mé moci, já bych byl rád, kdybych mohl dát všem lidem na světě pod stromeček škatuli - prázdnou škatuli, kterou kdyby otevřeli, tak by se museli smát, že tam nic není. A smáli by se a smáli by se, protože já věřím, že když se lidi smějou, tak nemají čas mít na sebe vztek a nemají čas se prát. Aspoň jeden den v roce. (z internetu)
12
Vánoce v zákopech první světové války Jiří Prinz V těchto letech si připomínáme 100. výročí od první světové války. Na všech jejích frontách bojovaly i tisíce českých mužů. Jak v zákopech prožívali vánoční svátky? V 7 hodin ráno odcházíme ze Silvelete a v 11 hodin procházíme přes Vittorio. Přicházíme do vesničky vedle jezera a spíme v jednom statku ve chlévě mezi kravami a oslíky. Zítra je Štědrý den a nám připadá, že máme nocleh jako Kristus Pán, když se narodil, líčí ve svém válečném deníku atmosféru Vánoc v roce 1917 tehdy třiadvacetiletý Josef Jakubíček z Veselí nad Moravou. Jeho příběh je jedním z mnoha svědectví o útrapách, nadějích i drobných radostech našich vojáků v zákopech první světové války, které se podařilo zachránit díky projektu Českého rozhlasu Polní pošta. Skrze dopisy, pohlednice či osobní deníky si tak i po sto letech můžeme udělat názorný obrázek. V 5 hodin ráno budíček. V 6.30 odcházíme. Dostali jsme jablka. Jdeme do kopce a na poledne jsme v malé vesničce pod horami. Dostáváme konzervy, víno, ořechy, jako na přilepšenou, že je Štědrý den, zapisuje si strohá fakta z „vánoční“ italské fronty Josef Jakubíček. Jeho zápisky prozrazují, že ani samotný Štědrý večer netrávili muži na frontě o mnoho slavnostněji. To potvrzují i vojáci z jiných bojišť. Večer byla štědrovečerní nadílka. Každý dostal asi deset cigaret, několik kousků cukroví, lupínek vuřtů a jedno jablko. Pak jsme spali jako doma po rybě s omáčkou. Jen prázdný náš stromeček šuměl zastrčený ve slámě, líčí svátky roku 1914, které trávil na východní frontě poblíž řeky Nidy, Václav Gayer z Jezeřan - Maršovic na Znojemsku. Jsou to především osobní deníky, které nám na rozdíl od korespondence, jež podléhala válečné cenzuře, dávají hlouběji nahlédnout do nitra vojáků. Dokazují, že ani válka nedokáže zcela potlačit ušlechtilé rysy lidské povahy. Neopakovatelné kouzlo Vánoc doléhalo i do zákopů a vojáci neskrývali pohnutí. Usnuli jsme se smutnými vzpomínkami na daleký domov a na minulá léta, v nichž zvláště tento den jsme bývali přešťastní. Celé to zašlé štěstí cítili a poznali jsme plně teprve teď, v tom přesmutném strádání a trapné nejistotě života. Tak mnohému otci vydrala se mimoděk slza do oka a já mohl tušit, že mysl jeho bloudí v daleké domovině v kruhu rodiny, kde jeho milé dítky zajisté vzpomínají na něho, kde snad právě v tuto chvíli spínají svoje ručky k modlitbě za navrácení otcovo, píše Václav Gayer. Zároveň přiznává, že právě pod vlivem vánoční atmosféry vojáci více než kdy jindy uvažovali o konečnosti lidského života. Přišlo mně na mysl, že snad již nikdy více nespatřím svou milou rodinu, že snad svůj poslední Štědrý večer strávím tak nehostinně na pusté, krvavé stepi válečného pole, že snad již zítra uvítám narození Spasitele v těžkém zápase smrtelném. Obavy byly na místě. Jak totiž Gayer dále píše, v noci počala stříleti těžká děla ruská a granáty zapadaly hned za našimi stodolami. Nato byl alarm a my musili ven do bahnitého pole. Byla to nepříjemná jitřní. Václav Gayer měl štěstí. Vánoční útok i celou válku přežil a nakonec působil ve své obci jako kronikář. Jiní dopadli hůře. Třeba zedník Tomáš Hrbek z Velké Lečice u Nového 13
Knína psal 25. prosince 1915 domů: Drahá Mařenko, obdržel jsem Tvé přání, za které Ti tisíckrát děkuji, a zároveň Ti přeju šťastný ten budoucí rok, bysme se ve zdraví sešli a obejmuli, bysme ten náš život pospolu snášeli, ať dobrý nebo trpký, jak jsme oba přísahali. Posílám dětem od Štědrého večera vořechy. Sbohem, dítky, otče můj. Modlete se za šťastný návrat můj. Kdyby snad mě ten osud smrtí stih, prosím vás všechny za odpuštění, čím jsem vám kdy ublížil. Tomáš Hrbek se už ke svým blízkým nikdy nevrátil. Nedlouho po napsání tohoto dopisu byl zastřelen na stráži. Odhaduje se, že na bojištích první světové války nalezlo smrt více než 130 tisíc českých vojáků. (z internetu)
____________________________________________________________________________________
Zas nastal čas vánoční Každý den prosincový je krásný, ale jiný Ať v mysli naší rozzáří se, září a ne splíny Pohleďte všude kolem, co zúročilo se naší píle Tak nekažte to lidé, ať jsou jen krásná místa a chvíle Stává se dobrým zvykem, scházet se na náměstí Za zpěvu koled u vánočního stromu, jenom tak, pro štěstí Mnozí z vás se možná stydí, na půlnoční jít, mezi křesťany Poslechnout si klidná, historická slova a slyšet varhany Jídlo ptáčkům do krmítek a zvěři v lese do jeslí Vždyť procházky o vánocích, růžovou tvářím nakreslí Zamrzne? Bude sníh? Nebo snad bude bláto? Ať přijde cokoliv, jsou tu vánoce a to přece stojí za to Zazní-li v podvečer hlas našeho kostelního zvonu Bývá to znamení, je čas, vrátit se do našeho domu A je tu Štědrý den, maminky vaří, smaží a pečou Jen pro děti se zdá, že hodiny se vlečou Když vše je hotové a sesednem se u našeho stolu Vzpomeňte na všechny, co byli s námi, spolu Když zazní zvonek konečně a velcí „nadšeně „ se diví Kde se vzal stromek v pokoji a dárky, ty co dětem chybí Ať radost z dárků dětem všem je poznat na tváři až vůni vánočního stromku svíčičky prozáří Co přát si ještě více, Evropu šťastnou, naší, bez války A šťastným dětem jen krásné milé, ty české pohádky A ticho noci štědré, až zvony dokončí Až půjdou lidé domů, z poříčské půlnoční Už nedělá nám bláto, či sníh na čele našem vrásky Jen když budou svátky plné síly, krásy a křesťanské lásky Nechť dobré zprávy Vaši mysl plní, ne špatné emoce Já přeji Vám všem jedno, krásné a klidné vánoce. Jára Hodek, Měšťanská beseda Spálené Poříčí 14
V INFOCENTRU NAKUPUJE JEŽÍŠEK! A co si u nás může pořídit? Mnoho pěkných i užitečných věcí pro děti i dospělé. Možná byste ani nevěřili, co všechno se dá koupit v obyčejném „íčku“: * keramika – hrnky s obrázkem nebo znakem města, několik velikostí zvonků (a ty největší zvoní opravdu krásně „ježíškovsky“), číše na víno, korbele, stojánky na tužky, svícny, struhadlo na česnek, figurky, obrázky * textil – trička a kšiltovky se znakem města, rybářské kloboučky * knihy – jejich seznam uvádíme v jiném článku * DVD z různých akcí, které se u nás konají * medovinu – Nepraktycká medovina je vyrobena speciálně pro Spálené Poříčí a je k dostání v několika příchutích * hračky – dřevěná zvířátka, hlavolamy, textilní hračky * kancelářské potřeby – bločky, zápisníčky, tužky ohebné i dřevěné, propisky * vstupenky – v systému Plzeňská vstupenka si můžete v klidu doma vybrat a rezervovat a u nás pak zakoupit vstupenky do divadla, na koncert, do Techmánie a na mnoho dalších zajímavých akcí a míst V naší nabídce je i spousta dalších věcí, takže neváhejte a přijďte. V našem krásném Infocentru, u roztopených kachlových kamen jste vždy srdečně vítáni!!
______________________________________________________
KNIHA, NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA (co nabízí Infocentrum) Blovicko a Spálenopoříčsko na starých fotografiích, vydavatelství Baron, 2013 Rožmitálsko na starých fotografiích, vydavatelství Baron, 2011 Hřbitove, hřbitove, zahrado železná, Jana Bělová, Martin Lang, 2013 Pověsti středních Brd, Tomáš Makaj, 2012 Z historie strašických kasáren, Tomáš Makaj, 2012 Klapající minulost, Václav Jiřička, 2011 Blízké krajiny západních Čech aneb od Českého lesa k Brdům, Region All, 2012 Sebrané povídky Karla Sedláčka, OÚ Mladý Smolivec, 2013 I my jsme tu byli… - 1. díl, Miroslav Hásek, 2011 I my jsme tu byli… - 2. díl, Miroslav Hásek, 2013 Prameny – turistický almanach jižního Plzeňska, MAS sv. Jana z Nepomuku, 2013 Pozdravy z časů císařpána, MAS sv. Jana z Nepomuku, 2013 Sladké mámení – recepty z Plzeňského kraje a Košic, MAS sv. Jana z Nepomuku, 2013 Páter Ferda nám…, vydavatelství Lynx, 2013 Spálenopoříčsko v letech 1848 – 1918, Václav Fiala, 2007 Staré časy Spálenopoříčska, Václav Davídek, 1992 Půl kopy pohádek, RLA Stallion, 2007 Toulky po vodě – mlýny na Úslavě, Muzeum jižního Plzeňska, 2011 Toulky po vodě – mlýny na přítocích Úslavy, Muzeum jižního Plzeňska, 2012 Skleněná krása - historie sklárny v Nových Mitrovicích, Muzeum jižního Plzeňska, 2012 Dětství v zámeckém parku, Muzeum jižního Plzeňska, 2013 knihy z edice Zapomenuté hrady, tvrze a místa – Dršťka, Homberk, Strašná skála a Liškův hrad, Radyně, Mirošov, Tvrze kozelského polesí Velká válka a naše malé Spálenopoříčsko, Ing. Miroslav Tupý, Město Spálené Poříčí, 2014 Zapomenutá zbrojovka Vratislava z Mitrovic ve Spáleném Poříčí, Petr Rožmberský, 2014 Zelená Hora a Klášter u Nepomuka, Pavel Motejzík, 2014 Plzeňsko v lidových písních II., Akademie věd ČR, 2014 Popis okresu blovického, GARN Brno, 2014 Barokní zámky – příběhy a lidské osudy, Martin Lang, 2014 Brdy opět otevřené, Starý most, 2015
15
____________________________________________________________________________
Útulek pro psy v Borovně Vás srdečně zve na Vánoční den otevřených dveří v neděli 20.12.2015 od 10 do 16 hod. Přijďte si prohlédnout čtyřnohé nejlepší přátele člověka! Pejsky můžete vyvenčit a případně přinést dárek dle vašich možností pod opravdový vánoční psí stromeček☺ Těšíme se na Vás!
Víceúčelové zařízení a útulek pro psy Borovno Kolmanová Andrea Ing. Lučiště 17 335 61 Spálené Poříčí tel. +420 723 598 853 email:
[email protected] web: www.utulekborovno.cz útulek pro psy - výukové centrum - sportovní aktivity - sociální činnost - hotel pro psy - prodej krmiv
16
Inzertní příloha
Firma Interiéry a schodiště, s. r. o. hledá zájemce na následující pracovní pozice: * Řidič nákladního vozidla - potřebný profesní řidičský průkaz skupiny C a E. Nové vozidlo, práce jen přes týden a pouze v EU, dobré platové podmínky. Nástup od 4. 1. 2016 * Montážníci na montování interiérů nábytku pro Německo a Anglii. Zajímavé pracovní ohodnocení. * Přípravář / technik pro výrobu nábytku - min. vzdělání VOŠ * Obsluha CNC strojů Seřizovači a obsluha číslicově řízených dřevoobráběcích strojů na výrobu dřevěných výrobků * Dělník dřevozpracující výroby truhlář (převážně ruční) Truhláři (kromě stavebních) a pracovníci v příbuzných oborech
Pracoviště: Interiéry a schodiště, s. r. o., Kasejovice 337, 335 44 Kasejovice Pracovní poměr : nástup možný ihned, možnost zařídit zaměstnancům ubytování Kontaktní osoba: p. Fiala tel. 602 469 850,
[email protected] 17
18
SADY TĚNOVICE Prodej podzimních a zimních odrůd jablek v cenách od 6 do 17 Kč (skladem 12 odrůd) PO - PÁ : 7.00 - 15.30 hod SO : 8.00 - 11.00 hod Bližší informace na tel. : 602 206 094
__________________ ZPÍVÁNÍ KOLED S ČESKÝM ROZHLASEM Tato již tradiční akce proběhne letos
ve středu 16. prosince. Registrace začíná před radnicí v 17 hodin, v následujícím programu vystoupí děti z MŠ ze třídy Kytiček pod vedením p. uč. Daniely Kalistové. Bude na Vás čekat tak jako v minulých letech také horké občerstvení. Celý program vyvrcholí v 18 hodin, kdy účastníci ve 13ti městech, spojených „rozhlasovým mostem“, společně zazpívají dvě koledy – Nesem vám noviny a Narodil se Kristus Pán. Další místo k setkání při koledách je u nás také již tradičně kaplička sv. Petra a Pavla v Lipnici.
Počet účastníků v minulých letech: r. 2011 – 280 účastníků r. 2012 – 357
r. 2013 - 351 r. 2014 - 289 r. 2015 - ? 19
KULTURNÍ A SPORTOVNÍ AKCE 2015 VE SPÁLENÉM POŘÍČÍ 11.12. 12.12. 15.12. 16.12. 17.12. 19.12. 19.12. 20.12. 24.12.-1.1. 25.12. 26.12. 26.12. 28.12. 31.12. 31.12. 31.12. prosinec
Sabina Ludányiová (Music Sklep) 20,00 Vánoční koncert – Česká mše vánoční (kostel sv. Mikuláše) 18,00 Vánoční koncert ZŠ (kostel sv. Mikuláše) 18,00 Společné zpívání koled 18,00 Od adventu do Vánoc – posezení u kamen (Infocentrum) 17,00 Vánoční turnaj v sálové kopané (tělocvična ZŠ) 9,00 Memoriál Karla Holuba v biliardu (restaurace U Vötterů) 11,00 Živý Betlém – divadelní hra (náměstí, kostel sv. Mikuláše) 14,00 Jesličky v kostele (kostel sv. Mikuláše) 14,00 – 16,00 Paradox (Music Sklep) 20,00 Vánoční turnaj ve stolním tenise (Sokolovna) Vánoční turnaj ve stolním tenise (hasičský klub) Betlém – loutkové divadlo (zámek) Divadlo ŠUS Silvestrovský běh 12,00 Půlnoční ohňostroj (hřiště Číčov) 00,00 Oslava Silvestra Mikulášská nadílka (hasičský klub)
Music Sklep Spálenopoříčský pěv. sbor Měšťanská beseda ZŠ Spálené Poříčí Město Sp. Poříčí Město Sp. Poříčí TJ Sokol Sp. Poříčí Hostinec U Vötterů farnost, Město Sp.P.a Měšť.beseda farnost Sp. Poříčí Music Sklep TJ Sokol Sp. Poříčí SDH Lučiště Město Spálené Poříčí TJ Sokol Sp. Poříčí SDH Číčov Vinárna Joachim Lewidt SDH Lučiště
2016 1.1. 1.1. 8.1. 22.1. 23.1.
Novoroční výkop (fotbalové hřiště) 13,00 Novoroční ohňostroj (náměstí) 17,00 Lords (Music Sklep) Sklepfest (Music Sklep) 19,00 Dětský bazárek (budova ZŠ) 9,00 – 12,00
TJ Sokol Sp. Poříčí Město Sp. Poříčí Music Sklep Music Sklep Město Sp. Poříčí, ZŠ Sp. Poříčí
*********************************************************************************************
20
__________________________________________________________________
21
Srdečně vás zveme na představení živého Betléma v neděli 20. 12. 2015 od 14,00
ve Spáleném Poříčí u kostela na náměstí Betlém vám zahrají děti z okolí. Na vystoupení vás zvou farnost a město Spálené Poříčí. ____________________________________________
T.J. SOKOL SPÁLENÉ POŘÍČÍ zve všechny příznivce sportu a aktivního odpočinku na oddílový přebor pořádaný jako
16. ročník Vánočního turnaje dvouher ve stolním tenise, který se uskuteční ve spálenopoříčské sokolovně dne 26.12.2015 a změřit své síly mohou opravdu všichni. Bude se hrát ve třech kategoriích : - registrovaní, neregistrovaní a mládež. Přihlášky do soutěže se podávají na místě do 8:30 hod. Tradiční občerstvení a ceny pro nejlepší hráče zajištěny. Turnaj mládeže se uskutečňuje za podpory města Spálené Poříčí. 22
_________________________
23
BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH
Čtvrtek, 24. prosince, Štědrý den Vánoční mše svatá - kostel Nové Mitrovice Vánoční mše svatá - farní kostel - Spálené Poříčí
19:30 22:00
Pátek, 25. prosince - Narození Páně - 1. svátek vánoční Vánoční mše svatá - farní kostel - Spálené Poříčí 16:00 Sobota, 26. prosince - Svatý Štěpán - 2. svátek vánoční Vánoční mše svatá - Nové Mitrovice 16:00 Neděle, 27. prosince - svatý Jan, apoštol a evangelista, svátek Mše svatá - farní kostel Spálené Poříčí 8:30 Mše svatá - Nové Mitrovice 10:30
TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA Tříkrálová sbírka proběhne ve Spáleném Poříčí v sobotu 9. ledna 2016 dopoledne a v Lipnici v neděli 10. ledna 2016 dopoledne.
24
_______________________________________
25
BLAHOPŘEJEME V měsíci prosinci oslavují významné životní jubileum naši občané : Karel KOTORA Antonín ČERMÁK Marie KUBÍKOVÁ Václav MALÝ Marie HAVRÁNKOVÁ
Božena ŠTĚRBOVÁ Alois VYSKOČIL Milada FIALOVÁ Marie DAVÍDKOVÁ Václav LOKAJÍČEK K.Novotná, matrikářka
Spálenopoříčský zpravodaj – měsíčník – vydává Město Spálené Poříčí, Náměstí Svobody 132, 335 61 Spálené Poříčí, okr. Plzeň-jih, IČ: 00257249, DIČ: CZ00257249, tel./fax 371 594 654, tel.: 371 594 636, 371 594 640. E-mail:
[email protected] ; www.spaleneporici.cz. Zpracování a tisk: Jana Böhmová, Ing.Pavel Čížek. Povoleno MK ČR E 12328. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky podle potřeby zkrátit, případně stylisticky upravit. Za věcnou správnost odpovídá autor. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Uzávěrka je vždy k 15. dni v měsíci. Cena 6,-Kč. Do prosincového vydání přispěli: Ing.Pavel Čížek, Marie Rousová, Milena Věšínová, PhDr. Hana Gerzanicová, Mgr.Ivana Paseková, Jaroslav Hodek, Ing.Jiří Stach,Václav Ziegler, Kristýna Novotná. Vychází v nákladu 450 výtisků. 26
