číslo 10 léto 2008 JIHOČESKÝ ČTVR TLETNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ Téma: TURISTIKA VERSUS OCHRANA PŘÍRODY Portrét JOSEF DANĚK

JIHOČESKÝ ČTVR TLETNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

číslo 10 léto 2008 DOPORUČENÁ CENA 25 Kč

Portrét JOSEF DANĚK

Odjinud VLČIE SVORKY V BRDECH?

Na návštěvě BOTANICKÁ ZAHRADA V TÁBOŘE

Téma: TURISTIKA VERSUS OCHRANA PŘÍRODY

PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC

CALLA 370 04 České Budějovice, Fráni Šrámka 35 Tel.: 387 310 166, 387 311 381, e-mail: [email protected], web: http://www.calla.cz Poradna: Po 9–13 h. (především energetika, Edvard Sequens, [email protected]), St 14–17 h. (před. alternativy pro zemědělství, Hana Gabrielová, [email protected]), Čt 14–17 h. (před. ochrana přírody a krajiny a ekologická obnova po těžbě surovin, Jiří Řehounek, [email protected]). Databáze instalací OZE na www.zdrojeenergie.cz.

CEGV CASSIOPEIA 370 11 České Budějovice, Jizerská 4, Tel.: 385 520 95, web: http://www.vydry.org Poradna: Út a Čt 12–15 h. Environmentální výchova dětí a mládeže, specializované poradenství pro pedagogické pracovníky k EVVO, budování školních přírodních zahrad.

ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU 379 01 Třeboň, Jateční 311 Tel.: 384 722 088 (Matouš Šimek 775 114 505, [email protected], web: http://www.vydry.org) Poradna: St a Čt 14–18 h. Průběžně konzultace v oblasti ochrany vydry říční, náhrady škod (Marie Pacovská 775 364 625, [email protected])

Za podporu děkujeme Kavárně Měsíc ve dne, Nová ulice 3, České Budějovice, která poskytuje prostory pro konání akcí sítě KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.

MĚSÍC

VE DNE

Kavárna na půl cesty, Fair-Trade obchůdek, Galerie, Literární kavárna www.mesicvedne.cz

EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS 390 01 Tábor, Převrátilská 330, Tel: 381 253 904, 545 575 229, e-mail: [email protected], web: http://www.eps.cz Provoz poradny EPS v Táboře až do odvolání ukončen. S dotazy se můžete obracet na poradnu EPS v Brně – Markéta Višinková, tel: 545 575 229 (Po 13 – 17h., St 9 – 13 h., Pá 9 – 12h.) V Táboře pouze knihovna: Út a St 10 – 15 h.

EKOCENTRUM – ELEKTRÁRNA KRÁLOVSKÉHO MĚSTA PÍSKU 397 01 Písek, V Podskalí čp. 2537, Tel. 777 061 224, 608 718 873, e-mail: [email protected], web: http://www.elektrarna.info Poradna: Út a St 9 – 11 h. Poradenství v oblasti obnovitelných zdrojů energií, EVVO dětí a mládeže, spolupráce se školami formou exkurzí a seminářů.

EKOWATT 370 01 České Budějovice, Žižkova 1 (budova PVT) Tel.: 389 608 211, web: http://www.ekowatt.cz, www.energetika.cz Energetická poradna: Po a St 13 – 17 h. (tým odborných energetických poradců, kteří mají akreditaci České energetické agentury)

FLORIANUS 377 01 Jindřichův Hradec, Pražská 1286/II Tel.: 384 382 511, 774 690 755, e-mail: [email protected], web: http://www.florianus.cz Poradna: Út 10–13 h., Čt 14–18 h. (Martin Charvát – specializace na oblast přírodních zahrad)

JIHOČESKÉ MATKY 370 01 České Budějovice, Nová 12 Tel.: 387 312 650, e-mail: [email protected], web: http://www.jihoceskematky.cz Poradna: St 10 – 16 h., metodická pomoc při účasti ve správních řízeních, při zapojování veřejnosti do procesů EIA, při zakládání občanských sdružení.

REGIO PÍSEK 397 01 Písek, Budějovická 102 Tel. 724 289 100 (Miroslav Mašek), e-mail: [email protected], web: http://www.regiopisek.cz (organizace je členem Krasce, ale není poradnou)

ROSA 370 01 České Budějovice, Senovážné nám. 9 Tel.: 387 432 030, e-mail: [email protected], web: http://www.rosacb.cz Poradna: Po 13–17 h, Út 8–12 h. (všeobecné poradenství, šetrná domácnost, ekospotřebitelství, komunitní a strategické plánování, Místní agenda 21)

VYHLÍDKA 383 01 Prachatice, Rumpálova 999 Tel. 388 317 806, 606 620 219 (Vlastislav Kašpar), e-mail: [email protected], web: http://www.dripatka.cz Poradna: Po a Čt 16–18h., v prostorách CEV Dřípatka (všeobecné poradenství, podpora a realizace EVVO dětí)

SLUNEČNICE CENTRUM PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL OBCHOD SE ZDRAVÝMI POTRAVINAMI A BYLINKAMI

VÁM NABÍZÍ:

OBCHOD SLUNEČNICE NAJDETE V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH V CHELČICKÉHO ULICI 21, MEZI LANNOVOU TŘÍDOU A RUDOLFOVSKOU ULICÍ VEDLE ELEKTRO HAVLÍČEK OTEVÍRACÍ DOBA: PO – PÁ 8,30 – 18,00 SO 8,30 – 12,00

v BIOPOTRAVINY, POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU v BIO OVOCE A ZELENINU, BIOUHERÁK , BIOVÍNO v POTRAVINY PRO VEGETARIÁNY A VEGANY v ČERSTVÉ KOKOSOVÉ MLÉKO, ŽELEZITÉ VÍNO „KAGOR“ v VELKÝ VÝBĚR BIO KOŘENÍ, ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB v BIO JAVOROVÝ SIRUP, BIO MELASUBIO CUKROVINKY Bližší informace v BIO POHANKU, JÁHLY, ŠPALDU, OVES, ŽITO, KUSKUS… na tel. č. 603 266 753, v VELKÝ VÝBĚR BYLINNÝCH ČAJŮ, TINKTUR A SIRUPŮ 387 315 856 v MED, MEDOVINU, PROPOLIS A JINÉ VČELÍ PRODUKTY v PŘÍRODNÍ KOSMETIKU Z KONOPÍ, WELEDA, LAVERA… v SOLNÉ LAMPY, SVÍČKY, VONNÉ TYČKY, RELAXAČNÍ HUDBU v VONNÉ OLEJE DO AROMALAMPY A NA MASÁŽE v KNIHY O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ A O LÉČENÍ NEMOCÍ STRAVOU v KNIHY S DUCHOVNÍ A EKOLOGICKOU TÉMATIKOU v EKOLOGICKÉ ČISTÍCÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY „ECOVER“ A „SODASAN“ v KAŽDÉ PONDĚLÍ ČERSTVÉ BIOPEČIVO Z PEKÁRNY COUNTRY LIFE NENAČOVICE (BIO CHLÉB, ROHLÍKY, KOLÁČKY, BAGETY…) – JEDINÁ PEKÁRNA V ČR, KDE SI BIO ZRNO SAMI VYPĚSTUJÍ, SEMELOU NA KAMENNÉM MLÝNĚ A UPEČOU

Jihočeský čtvrtletník o životním prostředí Název časopisu je odvozen od názvu Krajské sítě environmentálních center v jižních Čechách. Zveřejněné články obsahují názory autorů, nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno) ani stanovisko sítě KRASEC, ani redakční rady. V y d á v á: Krasec, o.s., jako časopis Krajské sítě environmentálních center KRASEC A d r e s a r e d a k c e: KRASEC, o.s., Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice e-mail: [email protected] O d p ov ě d n á r e d a k t o r k a: Zdenka Jelenová R e d a k č n í r a d a: Libuše Jozková, Jiří Guth, Ivana Jonová Marie Pacovská, Josef Kadubec S a z b a, g r a f i k a a t i s k: Tiskárna ŠUMAVA, Český Krumlov E v i d o v á n o: Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312 TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE Velké foto na obálce © Jan VOBĚREK

Vydání časopisu je hrazeno Jihočeským krajem

© KRASEC 2008 ISSN 1802-1441

EDITORIAL

Z OBSAHU

Milé čtenářky a čtenáři,

ZDENKA JELENOVÁ, [email protected]

PEČENÍ S POHÁDKOVÝM KRÁLOVSTVÍM PŘÍLOHA-STR. IV „V rámci květnového pečení se ale v Lenoře konala ještě mnohem větší událost: slavnostní otevření kanceláře Pohádkového království Jižních Čech a Šumavy, které provedli kancléř Marcel Goetz, hvězdopravec Petr Messany a pohádkový malíř Jaroslav Kerles.“ ZDENKA JELENOVÁ

4–5

Vilém HRDLIČKA Ptáci a strakonická sídliště

6

Marek ANDĚL Těžký život holubí

7

Jiří HOLKUP Písecké arboretum

9

PORTRÉT: JOSEF DANĚK: Nejlepší hnojivo je lidské sádlo 10-11 Pavla MATĚJKOVÁ Účast veřejnosti – platná a účinná?

12

LETNÍ PŘÍLOHA PRO RODINU Co dělat, když... I Vaříme s Líbou II Nejen pro děti III Výlety bez aut IV NA NÁVŠTĚVĚ: Botanická zahrada v Táboře 13

OBČANŠTÍ REBELOVÉ V PÍSKU

STR.17

„Občanská iniciativa se obrací na odborníky z Centra dopravního výzkumu v Brně s dotazem na možnost zpracování nezávislého dopravního auditu pro vnitroblok. Starosta je zprávou natolik rozlícen, že při příštím jednání nenabídne členům iniciativy ani židli. Vždyť dělají městu ostudu až v Brně!“ MAGDALENA MYSLIVCOVÁ

Zdenka JELENOVÁ Vodák a perlorodka v národním parku Ivo STEHLÍK Rumunští Slováci na Šumavě

14-15

16

PANORAMA Tipy na dobré projekty, filmy, publikace, recenze knih... 18 – 19 Petr DRAHOŠ V odpadech vede Freistadt! 20

MEDVEDIE BRLOHY V BRDECH?

STR. 21

„Česká krajina bude zdravá, ak v Brdech budú medvedie brlohy a pri Máchovom jazere budú zavýjať vlčie svorky.“

POHLEDEM JAROSLAVY BROŽOVÉ

Osvícení zastupitelé? Jak kde... Výměna vozidel českobudějovické městské hromadné dopravy je významnou investicí, která si vyžádá z městské kasy celkem 134 milionů korun a týká se všech obyvatel, ale i návštěvníků města. Jde o kvalitu životního prostředí, vybavení vozů i o výši jízdného. Proto bylo před nákupem nových autobusů na místě průzkumem veřejného mínění zjistit názory občanů. To se bohužel nestalo, zastupitelstvo rozhodlo zcela bez účasti veřejnosti. Vozový park se tak obměňuje opět autobusy na naftu, jejichž provoz je dražší a méně ekologický, než je tomu u vozidel na stlačený zemní plyn. Ve své odpovědi na náš dotaz k nákupu nových autobusů nám paní náměstkyně Popelová sdělila, že pokud naftové motory nových autobusů vyhovují normě EURO III, je rozdíl při srovnání jejich ekologického dopadu s vozy na jiná, alternativní paliva zanedbatelný. Z příkladu měst, kde už

JURAJ LUKÁČ

FOTOREPORTÁŽ Výr velký

23

FEJETON Irena VACKOVÁ O hledání

22

jsou autobusy na plyn provozovány (např. v Brně, Litvínově, Prostějově či v Táboře) ovšem vyplývá, že tato informace ze studie UICT (Světové asociace veřejné dopravy) se nepotvrzuje, neboť pro budoucnost, kdy ještě budou nové autobusy v provozu, bude platit norma EURO IV, kterou již dnes splňují autobusy na CNG. Později bude uplatňována ještě přísnější norma EURO V. To se potom nyní pořizované českobudějovické autobusy budou nákladně přestavovat na jiná média, nebo budou předčasně vyřazeny, ač nebudou ještě technicky opotřebovány a náklady na jejich pořízení amortizovány? Těmito otázkami se asi zastupitelstvo vůbec nezabývalo. Tábor jako první jihočeské město začal už v roce 2006 plynové autobusy ve své MHD zavádět. Problém s čerpáním CNG vyřešilo sdružení soukromých, státních i evropských finančních prostředků, přičemž Evropská unie zaplatila asi třetinu nákladů na realizaci největší čerpací stanice stlačeného zemního plynu v Česku. Krajskou metropoli tak odsunují do „druhé ligy“ čipernější jihočeská města, např. Písek v odpadovém hospodářství nebo Tábor v MHD. A tak nám nezbývá, než závidět táborským jejich prozíravější zastupitele, kteří, alespoň co se veřejné městské dopravy týče, nedohlédají jen do konce svého volebního období. Autorka je ekologická aktivistka.

3 Jihočeský čvrtletník o životním prostředí

V předjaří tohoto roku jsem se s Vámi za redakci loučila, protože končil projekt, placený z evropských fondů, v rámci něhož vycházel i Krasec. Fakt, že držíte v rukou další číslo tohoto jihočeského čtvrtletníku o životním prostředí, je umožněn vstřícným postojem vedení Jihočeského kraje, které se rozhodlo časopis převzít pod svá křídla a financovat jeho další vydávání, a to bez snahy o jakékoliv ovlivňování jeho obsahu. Chápejme to především jako vstřícnost představitelů kraje k myšlence – a nutnosti – podporovat aktivity environmentální výchovy. Nebo jinak: Jihočeský kraj, který je do značné míry ze své samosprávné i „úřednické“ funkce zodpovědný za péči o dobré životní prostředí a o ochranu přírody, si v rámci tohoto projektu podává ruku se světem neziskových organizací, jež se k péči o tytéž hodnoty cítí být zavázány jaksi přirozeně, pocitem nutnosti zachovat svět vhodný k žití i pro naše děti. V mnoha kauzách, týkajících se životního prostředí a „ekologie“ v nejširším používaném smyslu tohoto slova, stojí politici, úředníci a ekologičtí aktivisté na různých stranách. Ba v některých krajích – uveďme namátkou z poslední doby severní Moravu – mají mezi sebou vystavěnu téměř barikádu. Je jistě smysluplnější, když představitelé vedení kraje a zástupci neziskovek zasedají za společný kulatý stůl, jak se tomu již tradičně děje tady v jižních Čechách. A tak Vám můžeme dnes přinést opět plno zajímavostí, týkajících se různých „zelených“ témat. Dozvíte se o mnohých akcích, které připravily a připravují organizace sítě Krasec. Blíže se podíváme na spor, který vznikl kolem problému splouvání horního úseku Vltavy v Národním parku Šumava. Určitě nepřehlédněte rozhovor s ekozemědělcem Josefem Daňkem, jehož ranč „U starýho kance“ se zasloužil o to, že Hoslovice nejsou neznámou tečkou na mapě, a jako tipy na letní výlety poslouží i články o pečení chleba v Lenoře, o píseckém arboretu nebo o botanické zahradě v Táboře. Příjemné letní počtení!

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Zprávy od partnerských organizací

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Odpady, odpady a – odpady V polovině června Calla ukončila úspěšný projekt, v jehož rámci vznikla výstava „Kde končí naše odpady?“, minibrožurka „Jihočeské odpady v souvislostech“, nový web www.calla.cz/odpady a byly realizovány semináře a exkurze k otázce efektivního nakládání s odpady v obci. Cílovou skupinou byli především starostové, zastupitelé a úředníci odborů ŽP. Web, brožurka a výstava jsou ale určeny i zájemcům z řad nejširší veřejnosti. Dubnová exkurze nás nejdříve zavedla do jarošovické kompostárny, ale její hlavní náplní byla prezentace vynikajícího odpadového hospodaření rakouského okresu Freistadt, které pro nás může být velmi dobrou inspirací – viz článek na str. 20. PETR DRAHOŠ, CALLA

Den Země a Čištění řeky Otavy v Písku V rámci oslav Dne Země zavítaly do Ekocentra v objektu elektrárny obě písecké místostarostky – Eva Veselá a Hana Rambousová, které se seznámily nejen s touto významnou památkou, ale také s plány využití části objektu pro environmentální výchovu. 28. dubna na výzvu Klubu vodáků Racek vyrazilo z našeho Ekocentra patnáct dobrovolníků, vybavených igelitovými pytli a rukavicemi, po obou březích Otavy vysbírat odpadky, které přineslo jarní tání nebo je prostě vyhodili bezohlední vandalové – matrace, židle, různé oděvy, talíř se zbytky pokrmu... Na úspěšné akci se spolupodílely další neziskové organizace, Městské služby Písek, tým Střední lesnické školy, Místní skupina Českého červeného kříže Písek 1 a Záchranáři Písek. Garantem akce byla Otavská plavba (www.otavskaplavba.cz), společný projekt měst na řece Otavě. JAROSLAV POSPÍŠIL,

Jihočeský čvrtletník o životním prostředí

4

ELEKTRÁRNA KRÁLOVSKÉHO MĚSTA PÍSKU, o.p.s.

Via Natura v Třeboni

Jak ten časčas letí! letí! Tamara PEHEOVÁ, [email protected] Rok se sešel s rokem a z krasčího mimina se stalo už batole, které má za sebou první samostatné krůčky. V relativním klidu prožil náš brouček zimu, i když pár bezesných nocí bylo, když se klubaly první zoubky – projekty. Ale výsledek v podobě schválení projektu MŽP ČR „Rozvoj jihočeské sítě environmentálních poraden Krasec“ a získání příspěvku z grantového programu Jihočeského kraje snad za to stály.

foto: Krasec

S přicházejícím jarem se začala probouzet i jeho aktivita, a tak téměř přesně rok po narození zorganizovalo občanské sdružení Krasec své 5. členské shromáždění, kde nejenže byla kladně zhodnocena jeho síťovací činnost roku 2007, ale rovnou se tam také rozrostl o novou síťovou jednotku. A tak dle známého rčení, že „s jídlem roste chuť“, a posílen domácí slávou, vyrazil do útoku při konání kulatého stolu se zástupci Jihočeského kraje. Čtyři želízka v ohni v podobě líbivých prezentací jeho členů mu ještě zvedly skóre u kompetentních úředníků, a tak prvotní nabídka podpory vydání dalších čísel tohoto časopisu se stala skutečností. Výsledek právě dnes držíte ve svých rukou. Tím ale úspěchy „odjinud“ neskončily. Krasci byla následně ředitelem krajského úřadu nabídnuta spolupráce při vytváření podmínek pro kofinancování projektů ze strukturálních fondů EU pro rok 2009, dále byla kladně přijata naše žádost o vstup do Koordinační skupiny EVVO Jihočeského kraje, kde se Krasec bude aktivně podílet na naplňování Akčního plánu EVVO Jihočeského kraje. Účastí na akcích typu Den Země už má Krasec na kontě několik desítek, ale pořádáním samostatné výstavy s prezentací činnosti jednotlivých členů sítě zahájil nový styl. Kladné ohlasy na výstavu „Představujeme se“, konané v květnu ve výstavních prostorách Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, daly vzniknout myšlence pojmout výstavu jako putovní po dalších okresech kraje a přiblížit tak činnost sdružení i veřejnosti mimo českobudějovický region. Krasec o.s., jako zastřešující orgán dnes již 11 členských organizací, pořádá také semináře pro poradce svých ekoporaden i spolupracujících foto: Krasec organizací – ten první za účasti nejen české lektorky z celostátní sítě ekologických poraden STEP, ale i rakouské lektorky z partnerské organizace „die Umweltberatung“, s tématy zaměřujícími se na ekoporadenství a s využitím zahraničních zkušeností, se setkal s velmi příznivým ohlasem zúčastněných a zřejmě nechá vzniknout novým možnostem meziorganizační spolupráce. Také druhý seminář, konaný v rámci Festivalu letní inspirace v překrásné krajině CHKO Třeboňsko v druhé polovině srpna, kde bude probíhat vzájemná výměna zkušeností a informací, jistě zajistí stoupající úroveň ekoporadců krasčí sítě.

Český nadační fond pro vydru iniciuje v Třeboni vznik Vzdělávacího a návštěvnického střediska VIA NATURA, specializovaného na propagaci ochrany životního prostředí a přírody a také na podporu rozvoje turismu zaměřeného na poznávání přírody. Za tímto účelem v roce 2004 zakoupil historický objekt bývalých jatek v Třeboni, v blízkosti významných biotopů chráněných mokřadních luk. Součástí centra bude i stávající stanice pro handicapované živočichy. Projekt bude podán do Operačního programu Životní prostředí.

Myslím, že na batole je to slušný výkon. Navíc nedávno opustilo bezpečí rosí náruče a vybudováním vlastního zázemí už zcela stojí na vlastních nohách. S prvními samostatnými krůčky začalo objevovat svět, svět takový, jaký je, a srovnávat ho s tím, jaký by ho chtěl mít. Tak snad nezbývá, než mu popřát, ať ztráta jeho dětských iluzí je minimální a ať má stále spoustu sil pro závod běhu životem, jehož vítězi či poraženými jsme vlastně my všichni...

MARIE PACOVSKÁ, ČNFV

Autorka je manažerkou sítě Krasec.

Šířící se povědomí o růstu našeho krasčího batolete se projevuje i nárůstem návštěvnosti jeho webových stránek www.krasec.cz, na kterých jsou k dispozici všechny krasčí aktuality, dále pak postupným přibýváním počtu dotazů v provozované on-line poradně. Krasec nezapomíná ani na ty, kdož nemohou nebo nechtějí jeho webstránky navštěvovat a již tradičně vydává svůj nabídkový katalog, v němž je kompletní nabídka činnosti jeho členů včetně kontaktů na jednotlivé organizace.

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC

brojleři Kde jsou ti brojleři? Jan VRBA, [email protected] Květnový Zelený čtvrtek byl v českobudějovické galerii Měsíc ve dne věnován přednášce Martina Hyťhy, který vede kampaň sdružení Děti Země týkající se velkochovů hospodářských zvířat. Účastníkům byl nejprve promítnut krátký sestřih filmu Náš denní chléb (Unser täglich Brot, Německo/Rakousko, 2005, 92 min., r. Nikolaus Geyrhalter), především unikátní záběry z velkochovů. Poté následovala přednáška o velkochovech drůbeže a prasat, což jsou zvířata průmyslově chovaná v největších počtech, přičemž jejich životní podmínky jsou zdaleka nejhorší. Martin Hyťha rozebíral různé způsoby ustájení nosnic. Téměř ve všech ekonomicky vyspělých zemích dominují klecové velkochovy, vyznačující se nejen nejvýdělečnější produkcí vajec, ale i zoufalými životními podmínkami slepic. Jen minimum vajec pochází z chovů na podestýlce (které jsou ale rovněž kontroverzní) nebo z biochovů, v nichž se zvířata mají samozřejmě zdaleka nejlépe. Dalším tématem byly velkochovy brojlerů, tedy kuřat vyšlechtěných pro výrobu masa. Ti vinou přešlechtění a vysoké hustoty zvířat v halách trpí řadou bolestivých zdravotních potíží. V závěru byly probrány i základní problémy velkochovů prasat, zejména necitlivé chirurgické zákroky foto: archiv Krasec bez umrtvení a nevhodné podmínky ustájení – prasnice bývají uvězněné v porodních boxech, prasata ve výkrmu jsou pak umístěna na nevhodných železobetonových roštech bez možnosti uspokojit přirozené životní potřeby. Kromě živé diskuse byla součástí programu i „tipovací“ soutěž: Kolik vajec se každý rok vyrobí ve velkochovech na celém světě? Výherkyně obdržela balíček rostlinných potravin. Děti Země se systematicky zabývají konkrétními kauzami výstavby či provozu velkochovů, monitorují dodržování platných zákonů a vyhlášek, a snaží se prosazovat opatření, která by alespoň částečně zlepšila život zvířat. Autor pracuje v ekoporadně Rosa.

Jaroslav POSPÍŠIL, [email protected] Také letos koordinuje přípravu Evropského týdne mobility v Písku Občanské sdružení Inkano (Informační kancelář neziskových organizací). Již v polovině dubna přizvalo k úvodní poradě zástupce místních organizací, včetně dvou členů Krasce – Regia Písek, o.p.s., a Ekocentra Elektrárna královského města Písku, o.p.s. Romana Kotrbatá z Inkana seznámila všechny s celkovým záměrem ETM. Uvedla rovněž náměty starosty města. Po dobrých zkušenostech z loňského roku bude připraven program diferencovaně pro nejmenší opět na Ostrově. V jiný den pak bude osvětový program pro širokou veřejnost na Velkém náměstí, který bude doplněn sportovními soutěžemi. Kulturním obohacením jistě bude také divadlo neziskových organizací. Týden od 16. do 22. září již dnes počítá s besedami, dopravní akcí, výlety pěšky i na kole. Mnozí organizátoři těchto aktivit se přihlásili nejen se svými nápady, ale také požadavky na materiální podporu. V bohatém programu si jistě své najdou mladí i dříve narození. Ekologické centrum připravuje v souvislosti s propagací alternativních zdrojů energie rovněž besedu pod názvem František Křižík – 120. výročí veřejného osvětlení v Písku, která se uskuteční ve středu 17. září v Prácheňském muzeu. Autor zajišťuje akce EVVO v Elektrárně královského města Písku.

“ Všude dobře, doma nejíp”

Koncem května se uskutečnila v Holubově jedna z posledních aktivit projektu CEGV Cassiopeia a Rosy „Všude dobře, doma nejlíp“. Na vycházku „Všichni na hrad“, určenou dětem, rodičům a veřejnosti, vyrazilo společně přes 25 účastníků. Připravené hry slavnostně zakončil koncert skupiny Epidemie na Dívčím kameni. Během projektu pracovala Rosa v Holubově s aktivními občany na interpretaci místního dědictví. Výstupem debat byly články a fotografie pro speciální číslo místního zpravodaje u příležitosti 115. výročí otevření Holubovské školy a 100. výročí sboru dobrovolných hasičů. Funkční komunikace mezi jednotlivými spolky a vedením obce je příkladem dobré spolupráce. Na druhé straně jsme během projektu pozorovali zbytečné tříštění sil, například v zimě při pořádání plesů jednotlivými spolky. Věříme, že spolupráce a rozdělení aktivit v rámci příprav oslav výročí přinese své ovoce. Projekt byl podpořen v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím NROS. HANA JANÁČKOVÁ KOJANOVÁ, ROSA

Den pro obnovitelné zdroje Již třetí ročník jihočeského Dne pro obnovitelné zdroje energie (OZE) se konal 5. června v Českých Budějovicích. V prostorách krajského úřadu se uskutečnil seminář pro topenáře, instalatéry, ale i veřejnost o vytápění biomasou a výstava o činnosti členů Ökoenergieclusteru. Calla uspořádala v kině KOTVA seminář „Globální změna klimatu a my?“. Zbytek odpoledne a večer zaplnilo promítání filmů z Ekofilmu. Z nich dominoval zejména celovečerní americký dokument Drsný dopad o naší závislosti na ropě. Diváci pak po několik týdnů mohli v kině shlédnout výstavu Jihočeských matek o obnovitelných zdrojích. Kromě Cally se na organizaci podílely Energy Centre České Budějovice, EkoWATT, SEVEn, Krajská energetická agentura, Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí, Agenda, Jihočeské matky a Energy Consulting. Záštitu nad akcí převzal hejtman Jan Zahradník. EDVARD SEQUENS, CALLA


týden Evropský týden mobility mobility v Písku

Vydry vypustily ježky Na konci května jsme vypustili do volné přírody tři ježky, kteří v naší stanici přečkali letošní zimu. Tuto akci jsme pořádali v parku u Schwarzenberské hrobky společně s dětmi z oddílu ČSOP „Vopice na rejžáku“. Účastnila se jí i paní Jitka Cibulová-Vokatá z Českého rozhlasu České Budějovice. ČNF PRO VYDRU

Z REGIONU

Ptáci Ptáci sídliště a strakonická sídliště Vilém HRDLIČKA, [email protected] Kavky a rorýsy vídáme ve Strakonicích tak často, že nás to svádí pokládat je za běžné druhy. Ve skutečnosti jsou jejich početní stavy v naší republice ohroženy. Kavka obecná (Corvus monedula) přežívá ve staré zástavbě našeho města. Sbírá potravu výhradně na zemi a ta se skládá z žížal, plžů a hmyzu. Kromě toho se kavky také přiživují spolu s kachnami na tom, co dostanou od lidí. Strakonice jsou u nás jedním z mála měst, které kavku obecnou hostí. Přitom v minulosti byla jedním z běžných ptáků chovaných často i v domácnostech. V zimě ji spatříme častěji než nyní v létě, kdy se zřejmě pokouší zahnízdit mimo město. Při dostatečném počtu doupných stromů se jí to může podařit. Jedná se o druh, který původně osidloval krajinu mimo lidská sídla. Postupem času se přizpůsobil soužití s člověkem a přestěhoval se do lidských aglomerací. Zde našel dostatek potravy a hnízdní příležitosti. Poslední dobou se tyto možnosti ve městech zhoršily, protože staré komíny mizí, výklenky při dnešních stavební technologiích zanikají a přístup na půdy je chráněn zejména proti holubům pletivem nebo drátěnými ježky. Dalším z ohrožených druhů našeho ptactva je rorýs obecný (Apus apus). Je u nás hostem, který přilétá koncem dubna či začátkem května z Afriky. Zprvu se objeví jen v jednom 6-8 četném hejnku, později se počet hejn zvýší na několik, každé z nich až o 20 jedincích. Krátce po prvních průletech městem začne rorýs hledat místo na zahnízdění. Původně osidloval tento druh pukliny ve skalách a případně dutiny v doupných stromech, později se z nedostatku takových míst přeorientoval na lidská sídliště. Začaly mu vyhovovat naše často zatracované panelové domy, kde nalezl hnízdní místa ve větracích otvorech atik, dilatačních mezerách a jiných štěrbinách. Zde naklade vajíčka a po 20 dnech se vylíhnou mladí rorýsové, kteří opustí hnízdní dutinu zhruba po 40 dnech. Dospělí ptáci pro ně shánějí potravu – nejčastěji dvoukřídlý hmyz a drobné pavouky.


6

Hřbitov nad hlavami? Problém s hnízděním rorýsů nastává tehdy, když se rozhodneme dům zateplit. Pokud se tak stane bez ohledu na to, co nám létá nad hlavou, je více než pravděpodobné, že jsme si nad naším stropem vytvořili hřbitov. Kromě rorýsů jsou zde často zazděni i jiní ptáci – např. „obyčejní“ vrabci domácí (Passer domesticus), rehkové domácí (Phoenicurus ochruros) nebo sýkory koňadry (Parus major). Stejný osud potkává i netopýry, vyskytující se v našich „panelových hnízdištích“ v několika druzích, o jejichž přítomnosti nemáme často ani tušení. Stejně tak jsou mezi lidmi nedostatečně rozšířené vědomosti o tom, že hnízdění takovýchto obyvatel nenarušuje ani odvětrávání dotyčných prostor, ani nepředstavuje pro člověka nebezpečí nějaké nákazy. Ta hrozí spíše od hmyzu, takže bychom měli ptactvu a netopýrům poděkovat za jeho likvidaci. Zde bych čtenáře odkázal na několik webových adres, např. www.policka.cz (nabídka „životní prostředí“) nebo www.mos-cso.cz. Podobné materiály jsou k nahlédnutí na odboru životního prostředí MÚ Strakonice nebo ve strakonické Šmidingerově knihovně (na pobočce v Husově ulici č. 380). Situaci s rorýsy není možno podceňovat, protože takřka každé strakonické sídliště má dům, kde tento druh hnízdí. Navíc se balkóny, lodžie a okenní římsy stávají místem pro hnízdění vlaštovek obecných

Rorýs obecny, foto: Monika Korzeniec

(Hirundo rustica) nebo jiřiček obecných (Delichon urbica) a „slabě“ zateplené domy pod svým děravým polystyrénovým kabátem hostí např. špačky obecné (Sturnus vulgaris). Ti v přírodě spíše k hnízdění vyhledávají staré stromy, jaký je např. v ulici U Náhonu. Bližší informace k problematice sídlišť, zateplování, rorýsů a jiných ptáků se dozvíte na výše zmíněných webových adresách. Při dodržení určitých stavebních zásad (viz dnešní příloha) se nám rorýsi odmění svými akrobatickými kousky ve vzduchu (patří mezi jedny z nejrychlejších ptáků), sběrem hmyzu a zaplněním vzdušného prostoru typickým pokřikem, později se můžeme potěšit pohledem na bujarou rorýsí omladinu. Určitým řešením pro zvýšení hnízdních příležitostí v přírodě i obcích je možnost náhradního zahnízdění v budkách, rorýsovnících. Ty je možno udělat např. podle metodiky ČSOP č. 20 (Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků, Petr Zasadil, Praha ČSOP 2001).

Ptáků stále ubývá Závěrem bych chtěl podotknout, že kavka obecná a rorýs obecný spadají podle vyhlášky MŽP 395/1992 Sb. mezi zvláště chráněné živočichy s různým stupněm ohrožení a tudíž chování v zajetí, rušení, zraňování nebo usmrcování těchto druhů ptactva, jakož i ničení jejich sídel a biotopů je zakázáno. K zamyšlení nás mimo jiné nutí i nedávno prováděný výzkum ptactva, kdy vědci z celé Evropy konstatovali, že současný stav ptačích druhů se snížil o 14 procent za posledních 26 let. Mohlo by se zdát, že to není mnoho, ale ve skutečnosti se jedná o úbytky, které jdou u běžně se vyskytujících ptáků do miliónů. Přitom výzkum ornitologů nasvědčuje tomu, že nejde jen o úbytek ptactva, ale stejně je postižen i výskyt motýlů nebo jiných bezobratlých. Autor je amatérský přírodovědec, člen ČSOP a ČSO.

Pomozte rorýsům I v Českých Budějovicích se zatepluje stále více panelových domů. Už je opravena více než polovina paneláků a větrací otvory, v nichž rorýsi hnízdili, jsou zaslepeny. Pokud byste jim chtěli jednoduše pomoci, dívejte se kolem sebe. Radek Lučan z Přírodovědecké fakulty JU sbírá informace o domech, ve kterých rorýsi hnízdí, a předává je úřadům. Stačí mu poslat adresu paneláku, kam rorýsi zaletují (nápadné je to zvláště večer), e-mailem na [email protected]. Jiří ŘEHOUNEK, Calla

Z REGIONU

život holubí Těžký život holubí Marek ANDĚL, [email protected] Původně mne vůbec nenapadlo, že bych o zážitku, který se mi přihodil v půlce května, psal. Když jsem ale svůj příběh vyprávěl přátelům, říkali, že by byla škoda nechat si ho jenom pro sebe… Toho dne jsem byl jako obvykle u nás, v Elektrárně královského města Písku, kde jsem v muzejní expozici očekával příchod dlouho dopředu ohlášeného zájezdu školáků, tentokrát z osmých tříd pražské základní školy Na Balabence. Školáci měli trochu časový skluz, venku bylo krásné počasí, a tak jsem vyšel trochu zahálet ven, na lávku nad vodním náhonem elektrárny. Jak jsem tam tak stál, užíval si sluníčka a šumění vody na jezu, odněkud z nebe mi kousek kolem hlavy nečekaně proletělo něco tmavého a neznámého. V mžiku to s sebou plesklo o hladinu vody pode mnou, což je o nějaké další tři metry níže, než jsem stál. Když jsem se trochu vzpamatoval, uviděl jsem na hladině vystrašeného holuba s mírně roztaženými křídly, jak ho velký vír vody od jedné z turbín nemilosrdně otáčku za otáčkou stahuje ke svému středu… Okamžitě jsem skočil po hrábích sloužících k čištění jemných česlí od listí a podařilo se mi holuba, který byl naprosto odevzdaný osudu, vytáhnout. Cestou do budovy jsem si všiml, že má na noze žlutý kroužek, ale to už jsem za okny viděl průvod školáků. Co teď s holubem? Rychle jsem vysypal odpadky z lepenkové krabice a holuba jsem do ní strčil. Takto uloženého jsem ho zasunul do jedné z poliček stolu, a už se sem hrnuli školáci. Byli rozděleni do dvou skupin, jedna většinou jde do expozice, druhá do města, a poté se vystřídají, protože v elektrárně není příliš místa. To celé znamenalo, že na více než hodinu mám o práci postaráno.

Zavolal jsem jedenáctileté dceři, aby zašla koupit pro našeho hosta pohoštění. Po mém příchodu domů zavládlo mezi oběma dcerami nadšení. Holub den ode dne sílil a bylo vidět, že je snad v pořádku. Když už jsem měl pocit, že bychom ho mohli poslat domů, udělalo se špatné počasí, a tak jsme se rozhodli, že počkáme. Den „D“ nastal v neděli 25. května, kdy jsem holubovi na druhou nohu připevnil kroužek s číslem mého mobilního telefonu a krátkým doplňujícím textem, aby se mi jeho majitel ozval, a šli jsme ho vypustit. Kdo snad čeká, že holoubek zamával křídly a zmizel v dáli, mýlí se. Holub se začal procházet po kamenném chodníčku na zahradě a vyzobával spokojeně zrníčka písku mezi kameny. Když už jsem začínal mít obavu, že kromě psa budu chodit venčit ještě holuba, tak se otřepal, protáhl a popoletěl na pergolu na konci zahrady, odkud asi po hodině dalšího pochodování odletěl – snad k domovu. 2. června mi zazvonil mobil a nějaký bodrý Moravan sděloval něco jako: „Pané, mám tu vašů holubiců, přijedéte si pro ni, nebo jí mám pustit?“ V první chvíli jsem ani nevěděl, o čem je řeč, ale rychle jsem se zorientoval, že to asi náš holub byla nakonec holubice a směr domů celkem trefila. Jednalo se o holubáře z Kunovic u Uherského Hradiště. Vysvětlil jsem mu svou roli a domluvili jsme se, že nechá holubici odpočinout, nakrmí ji a znovu pustí. Budu tedy čekat na další zprávy a tentokrát doufám, že už s mezinárodním dosahem! Autor vede Ekocentrum – Elektrárna královského města Písku, o.p.s.

LIBUŠE JOZKOVÁ, Krajský úřad Jč. kraje

Rychle do Jihlavy V návrhu Politiky územního rozvoje ČR je kromě jiného úkol prověřit možnosti alternativního dálničního spojení západní hranice ČR s východem (Jihomoravský a Zlínský kraj) v území jižně od D1. Naštěstí jsou vizionáři také mezi fanoušky železnic. Navrhují zrychlení jízdní doby z Plzně do Č. Budějovic na hodinu a dvacet minut nebo přinejhorším 1:30. Pro spojení s Jihlavou lze dosáhnout stejných časů. Existují dvě hlavní možnosti: jestli vysokorychlostní trať z Prahy do Brna povede kolem Pelhřimova, nabízí se cesta přes Tábor a Pacov po modernizované trati č. 224. Jiná, nákladnější možnost by byla radikální modernizace trati přes Jindřichův Hradec a využívání „krajských pendolin“, tedy vagónů s naklápěcímí skříněmi. Každopádně bychom mohli jezdit vlakem z Českých Budějovic do Brna za dvě hodiny. Takže co s novou dálnicí? Děkujeme, nechceme. JIŘÍ GUTH

Nové středisko Mezinárodní environmentální vzdělávací, poradenské a informační středisko ochrany vod by mělo vzniknout v období let 2009 – 2011 ve Vodňanech. Jde o společný projekt Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického a Jihočeské univerzity. Cílem je rekonstrukce skladových prostor bývalého mlýna VÚRH JU a jeho přeměna na místo s přednáškovým sálem, specializovanými učebnami, ubytovacími kapacitami a technickým zázemím. Celoročně by se zde měly realizovat vzdělávací aktivity v rámci celoživotního vzdělávání a EVVO. Projekt byl podán do Operačního programu Životní prostředí. LIBUŠE JOZKOVÁ, Krajský úřad Jč. kraje


Když školáci odjeli, šel jsem se na okřídleného nezvaného návštěvníka podívat. Z kroužku jsem se dozvěděl, že se narodil v roce 2007 a přiletěl ze Slovenska. Zavolal jsem známému do Zbelítova, který poštovní holuby chová, aby mi řekl, co s holubem dál. Ujistil mne, že se opravdu Marek Anděl se zachráněným holubem, foto: Krasec jedná o poštovního holuba ze Slovenska, který byl chovatelem vypuštěn v rámci jakéhosi tréninku. Prý holubovi nejlépe posloužím, když ho nechám odpočinout, dám mu napít a koupím nějaké zrní.

1. letní rybářská škola Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický pořádají v červenci ve Vodňanech 1. ročník letní rybářské školy pro studenty. V průběhu dvoutýdenního programu budou mít účastníci možnost získat teoretické i praktické znalosti v oblasti vodní toxikologie, hematologie a biochemie ryb, jejich šlechtění a umělé reprodukce, astakologie a dále z hydrochemie a hydrobiologie. Akce je pořádána ve spolupráci se Střední rybářskou školou a VOŠ ve Vodňanech a je finančně podpořena Rozvojovým programem MŠMT. Další informace: www.vurh.jcu.cz.

Z REGIONU

zemědělci Mladí zemědělci k kprostředí citlivě prostředí Milena KAŇKOVÁ V květnu se na VOŠ a SZeŠ Tábor uskutečnil II. ročník soutěže družstev žáků třetích ročníků středních zemědělských škol nazvaný Ekologie v zemědělské praxi. Cílem soutěže je připomenout budoucím zemědělským odborníkům jejich přímý podíl na utváření krajiny a životního prostředí. Žáci proto nesoutěží ve znalostech ekologických pojmů, ale řeší běžné dílčí problémy pěstování rostlin a chovu zvířat, které úzce souvisí s ovlivňováním prostředí. Chceme podpořit žáky, kteří umí zvolit řešení respektující vztahy neživé přírody a organismů, jejich dodržováním chrání životní prostředí a podporují tak udržitelnost rozvoje zemědělství, venkova a kulturní krajiny.

rybáři Mladí rybáři avodohospodáři vodohospodáři Alena MACAROVÁ Rádi bychom čtenáře časopisu Krasec seznámili s ekologickými

Novým prvkem letošní soutěže bylo zadání „domácího úkolu“ a následná soutěžní prezentace jeho řešení. Úkolem soutěžících družstev bylo připravit krátkou prezentaci jakéhokoliv opatření jejich školního statku nebo podniku, kde vykonávají praxi, které má podle jejich názoru kladný vliv na životní prostředí. Prezentace soutěž oživily a vytvořily prostor nejen pro uplatnění komunikačních schopností žáků a posouzení jejich schopností reagovat na doplňující dotazy poroty, ale umožnily i poznání specifik škol a praktické přípravy žáků. Přirozeným vyústěním prezentací pak byla neformální diskuze a výměna zkušeností, do které se zapojili i pedagogové. Bylo se na co ptát – záběr prezentací byl velmi široký – od snah žáků SOŠ Poděbrady odchovat na školním statku bažanty, přes poznatky z postupů ekologického hospodaření na školním statku České zemědělské akademie v Humpolci, poznatky o integrované produkci vinných hroznů na školním hospodářství Střední vinařské školy Valtice, ukázku využití separace kejdy v podniku, kde praktikují žáci VOŠ a SZeŠ Kostelec nad Orlicí, přiblížení produkce bioplynu v naší největší bioplynové stanici, kterou prezentovala SOŠ Znojmo, až po ukázku úpravy zeleně v konkrétní obci provedenou žáky SOŠ Hořovice a informace o podílu žáků SZeŠ Děčín-Libverda na ochraně genofondu krajových odrůd ovocných stromů. Uspěli všichni – pro úplnost však přece jen přehled vítězů: Na prvním místě se umístilo družstvo SOŠ Znojmo, druzí byli žáci SOŠ Hořovice a jako třetí skončilo družstvo SZeŠ Děčín-Libverda. Příjemným ukončením soutěže byla i procházka v botanické zahradě školy, která je právě v tomto období nejkrásnější. A co říci závěrem? Shodli jsme se v názoru, že soutěž má svůj význam a měla by pokračovat. Doufejme tedy, že v příštím roce získáme další příznivce a setkání mladých zemědělců, kteří jsou dobrými hospodáři uvážlivě nakládajícími s přírodními zdroji, se stane tradicí. Takže v Táboře na shledanou! Autorka je učitelkou na VOŠ a SZeŠ Tábor.

aktivitami Střední rybářské školy a Vyšší odborné školy vodního hospodářství a ekologie, Vodňany.


8

V loňském a v letošním školním roce v rámci projektu „Zkvalitňování praktického a jazykového vzdělávání v podmínkách SRŠ a VOŠ VHE Vodňany“ spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR proběhla na naší škole bloková cvičení pro studenty, zaměřená na aktivní poznávání přírody na území NP a CHKO Šumava, CHKO Třeboňsko, CHKO Pálava a NP Podyjí. Cílem těchto cvičení bylo praktické ověřování znalostí studentů v oblasti ekologie. Ve spolupráci s partnerem projektu VÚRH Vodňany proběhla praktická cvičení pro žáky SRŠ, zaměřená na „Odborné ichtyologické praktikum“, dále praktická cvičení „Analýzy znečištění vody“ a cvičení „Moderní metody v akvakultuře“ zaměřené na chov ryb v řízeném prostředí. Další partner projektu Národní zemědělské muzeum - pracoviště Ohrada - Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství v Hluboké nad Vltavou spolupracoval na praktickém cvičení s názvem „Determinace ryb“ a dalších živočichů s cílem pozorování, poznávání a popisování živých a preparovaných organismů. V rámci projektu škola vydala slovníky s ekologickým a rybářským zaměřením v německo-české a anglicko-české verzi. V letošním roce naše škola reagovala na nabídku KÚ Jihočeského kraje. Jednalo se o informační kampaň zaměřenou na separaci odpadů s finanční účastí Jihočeského kraje a autorizovanou obalovou společností EKO-KOM. Navštívili jsme firmu Kamaplast v Brňanech u Mostu, která zpracovává plasty. Studenti a žáci školy měli možnost vyslechnout odborný výklad o rekultivacích spojený s exkurzí po vytěžených lokalitách na Mostecku. Jsme pilotní školou Klubu ekologické výchovy. V letošním roce jsme obdrželi diplom „Škola udržitelného rozvoje“. Pravidelně se účastníme seminářů a dalších akcí pořádaných KEV. Vážíme si spolupráce s krajským úřadem mimo jiné i v oblasti pomoci škole s vybavením kontejnery a odpadkovými koši na zlepšení třídění odpadu na naší škole. Autorka je koordinátorkou EVVO.

Římovský kandidát Stromroku roku na Strom Calla spolu s římskokatolickou farností Římov a obcí Římov podala návrh do soutěže „STROM ROKU“ pořádané Nadací partnerství. Je jím tzv. Gurreho lípa, téměř 700 let stará lípa, která se nachází v areálu poutního místa Kostela Sv. Ducha s Loretou v Římově. Strom je význačný nejen svým mimořádným vzrůstem a vitalitou, ale také svou historií. Výsledky soutěže budou známy na podzim tohoto roku. TEXT A FOTO CALLA

Z REGIONU

arboretum Písecké arboretum památkou kulturní památkou JIŘÍ HOLKUP, [email protected] Při představě kulturní památky se většině z nás vybaví zajímavé a historicky hodnotné stavby. Ne každého však napadne, že to může být i park. Takovou raritou se může pochlubit lesnická škola v Písku, jejíž arboretum vyhlásilo dne 1. dubna 2008 Ministerstvo kultury ČR za kulturní památku. Podle hodnocení odpovědných pracovníků ministerstva se jedná o „kvalitní výtvor zahradní architektury, dokládající tradici lesnického odborného školství v Čechách, s významnou sbírkou dřevin srovnatelnou s předními zámeckými parky či zahradami zakládanými v průběhu 19. století. Pro svou hodnotu historickou, didaktickou a jako projev tvůrčích schopností a práce člověka ve spojení s živou přírodou splňuje podmínky pro prohlášení za kulturní památku.“ Naše arboretum je nedílnou součástí školy – žáci sem pravidelně směřují v rámci vyučování. A protože jde o nejstarší lesnickou školu s českým vyučovacím jazykem, často označovanou za „kolébku českého lesnictví“, lze arboretum brát jako „kolébku školních arboret českých lesnických škol“. Škola byla založena v roce 1885, první zmínka o arboretu je uváděna k roku 1899, kdy byla založena část v těsném okolí školy. Vlastní cílevědomé budování arboreta začalo především z popudu prof. Františka Salače v roce 1913. Plochy byly nejprve cestičkami rozděleny na 14 dílů, do nichž bylo vysázeno asi 250 dřevin. Již tehdy zde byla snaha vysazovat dřeviny tak, jak k sobě patří z hlediska ekologických nároků. V průběhu let postupně docházelo k zanedbávání i obohacování arboreta, ale největší změny nastaly až v posledních asi patnácti letech. Dnes se v hlavní části arboreta zaměřujeme především na dotváření společenstev dřevin s podobnými nároky na stanoviště – například společenstva rostlin na suchých a velmi teplých stanovištích na bazickém podlaží, jinde zase dřeviny středních poloh na středně bohatých stanovištích. Vytvářené skupiny slouží nejen pro výuku, ale mají i sbírkový význam. V těsném okolí školy se pak více soustředíme na estetické a reprezentativní poslání. Už při vstupu uvidíte skupiny rododendronů, které v kombinaci se vzrostlými stromy vytváří působivou kulisu historické

budově. Nejkrásnější je tato část na jaře. Vše začíná kvetoucími vřesovci, po nich se rozsvítí skupiny bergénií a nejpůsobivější rododendrony. Před starým internátem si zase povšimnete skupiny rostlin, které jinak uvidíte spíše při cestách do jižní Evropy. Jde o stanoviště velmi suché a teplé, otevřené k jihu. Arboretum lze navštívit v pracovní dny, po předchozí dohodě. Veřejnosti se tyto více než tři hektary zajímavě založené a již téměř sto let s pečlivostí a citem vytvářené zeleně uvnitř města otevřely také v rámci červnové městské slavnosti. Konají se zde také pravidelné akce ekologické výchovy pro ostatní písecké školy, které sem často přicházejí i na exkurze. Doufejme, že vyhlášení arboreta kulturní památkou přinese i větší štědrost kompetentních orgánů k dalšímu rozkvětu arboreta. Autor vyučuje na lesnických školách Písek.

Archivní foto ze začátku 20. století

Jiří Holkup se studenty, foto: Zdenka Jelenová

9

Marie PACOVSKÁ, Kateřina POLEDNÍKOVÁ, [email protected] Stále častěji se vyskytují případy otrávených zvířat žijících ve volné přírodě. Vzpomeňme si na nedávný případ z jižních Čech, který se týkal otravy orla mořského. Zcela nedávno pak bylo na rybniční soustavě u Dačic a na přilehlém úseku řeky Dyje nalezeno několik mrtvých volně žijících zvířat. Jednalo se o čtyři vydry říční, tři norky americké a jedno káně lesní. Pitva a chemické rozbory ukázaly, že zvířata uhynula na otravu jedovatou látkou karbofuran. Tato látka je součástí přípravku Furadan, což je insekticidní přípravek, který se v zemědělství používá k postřiku rostlin, na ochranu před hmyzem. Látka karbofuran je však vysoce jedovatá i pro všechny obratlovce, a to včetně člověka. K otrávení stačí velmi malé množství látky, která je toxická nejen po pozření, ale také po vdechnutí nebo potřísnění

kůže! Jedná se o nervový jed, jehož působením dojde k ochrnutí dýchacího svalstva a následnému udušení. Pitva zvířat, čas úmrtí a výčet druhů jasně naznačily, že látku někdo použil úmyslně k hubení zvířat, a to bohužel opakovaně. Tyto okolnosti také ukázaly, že travič použil návnadu – ryby vhozené do vody nebo na břehy rybníků. Otrávené návnady jsou však nebezpečné i pro psy a děti. Oblasti kolem rybníků a řek jsou využívané ke každodenním procházkám a výletům, a tak může jednoduše dojít ke styku jak dětí, tak i čtyřnohých miláčků s jedovatou látkou. Karbofuran se v posledních letech bohužel stal módním a jednoduchým prostředkem v boji s takzvanou škodnou, zejména s dravci a šelmami, kteří se živí rybami či jinými, lidmi chovanými zvířaty. Traviči chtějí zlikvidovat vzácné živočichy, kteří působí škodu na jejich majetku, a to i tím nejhorším způsobem. Stejný důvod měl pravděpodobně také neznámý člověk z Dačicka, který evidentně nastražil návnady na vydru říční, jež se tak jako zmínění orli opět navrací do naší krajiny. Závěrem krátký, výstižný citát z knihy Vydra od Zdeňka Veselovského: ,,Moudrý člověče, prosíme Tě o trochu místa na planetě, která by měla patřit všem živým tvorům.“ Autorky pracují v Českém nadačním fondu pro vydru.


Karbofuran naDačicku! Dačicku! na

PORTRÉT Hoslovice jsou malá vesnička v podhůří Šumavy, nedaleko Volyně. O to, že je dnes znají tisíce lidí z celé republiky, se zasloužily dvě skutečnosti – první je nově rekonstruovaný mlýn, který je spojen s fascinujícím příběhem bratrů Karla a Františka Harantových, kteří zde desítky let pasivně vzdorovali rudému režimu. Druhou zaznamenáníhodnou událostí v hoslovických novodobých dějinách bylo zrození ranče „U Starýho kance“. Za ním stojí mohutná postava veterináře Josefa Daňka. A právě on je naším dnešním hostem. Jiří GUTH, [email protected]

JOSEF DANĚK:

Nejlepší hnojivo Nejlepší je lidské sádlo

Foto autor

Jak se změnily Hoslovice od vašeho příchodu? Pravidelní návštěvníci se shodují, že jejich tvář i život se mění docela hodně. Ostatně už jenom zrození „pravidelných návštěvníků Hoslovic“ je nezanedbatelnou změnou. Myslím, že na přelomu 80. a 90. let skoro nikdo kromě příbuzných neměl důvod do Hoslovic jezdit, natož opakovaně. Dnes jsou to stovky lidí a že jsou mezi nimi i ministři a poslanci neříkám proto, že by to byli nějací nadlidé, ale že mohou svou útratou výrazně pomoci místní ekonomice a jméno vesnice popularizovat.


10

Rozvíjejí se Hoslovice „trvale udržitelným“ směrem či způsobem? Bohužel jenom zčásti. Sice zvelebujeme okolní krajinu, minimalizujeme poškozování životního prostředí a snažíme se o uzavřené ekonomické cykly – jinými slovy, aby v místě či kraji bylo možné peníze dobře vydělávat i utrácet. Jenže bez zapojení místního společenství přece není udržitelný rozvoj úplný. Snažíme se, ale většina rodilých Hoslováků prostě nemá zájem.

O MÍSTNÍ KOMUNITĚ A (NE)PŘIJETÍ Jak vás vlastně místní lidé přijali? Nedobře. Obtěžuje je aktivita, jsou jakoby připravení v klidu vymřít. Na začátku v nás viděli zachránce místního statku, ale o té záchraně měli poněkud jinou představu. Lapidárně ji kdosi z místních vyjádřil takto: „K…, ať nám dají ty peníze a vypadnou. A obojí je důležité!“ Já jsem ty peníze neměl, ale elánu dost. Věděl jsem, že záchrana nepřijde odnikud shůry. Věděl jsem, co dělat, a také, že to nebude lehké. Já už se naučil, že nejlepší hnojivo je lidské sádlo. Jinými slovy, čestné a úspěšné zemědělské podnikání v české kotlině a okolí nutně vyžaduje nasazení, pohotovost a obětavost, včetně fyzické práce. Důmysl i mechanizace nám umožní ledacos, ale nikdy člověka nenahradí. Přesněji, když se jimi člověk nechá nahradit, dopadne to špatně pro něj, pro zvířata, nebo pro přírodu. Chápe tohle váš tým? Dřívější zaměstnanci mým plánům nevěřili a nebyli ochotní, jak se říká, zabrat. Na různé

dohadování a přetahování o práci přesčas mám doteď smutné vzpomínky. Všichni nakonec odešli, takže jsem svou představu realizoval s jinými „náplavami“. Kromě rodiny u mě pracuje patnáct lidí. Přebíral jsem statek s majetkem 15 miliónů korun a pětimiliónovou roční ztrátou. Bohudík, nebo snad bohužel, moje představa se nakonec víceméně splnila. Říkám bohužel, protože během několika let jsme začali vydělávat – a to se mi zase vymstilo kvůli prachobyčejné lidské závisti. Kromě zemědělství se věnujete i agroturistice, a chystáte i využívání obnovitelných zdrojů energie... Chceme u Čestic – za vsí v areálu bývalé bramborárny – vybudovat bioplynovou stanici s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla. Elektrický výkon 830 kW, tepelný asi 1 MW. Bohužel proti tomu existuje silný odpor. Čestičtí se nechtějí trápit klimatickými změnami a ani nedávná povodeň je nepřesvědčila. Levné teplo z místních zdrojů nepotřebují. Stavební úřad v první instanci povolení nevydal, ale byli jsme úspěšní v odvolání. Ten záměr chci dotáhnout do konce. Uspořádali jsme i netradiční veřejné projednání dalšího rozvoje firmy, ale v diskusi jsme se dočkali převážně jen vulgárností. Jediná slušnější vyjádření jsou skličující: „Nám se podařilo konečně to zemědělství vyhnat a vy nám ho vracíte!“ a „Vy na tom snad chcete vydělat.“ Ovšemže chceme! Chceme tady hospodařit, lákat sem turisty, vyrábět čisté teplo a elektřinu, pečovat o krajinu, dávat lidem práci – a vydělávat na tom. Je to špatně?

O CERTIFIKÁTECH A BUZERACI Jak je to s vaším certifikátem ekologického zemědělce? My už ho dnes nemáme. Věřil jsem a dosud věřím, že co je ekologické, je i ekonomické, takže do takzvaného přechodného období jsme se vrhli hned od začátku. Certifikát jsme získali už v roce 1997 jako jedni z prvních. Od roku 2004 ho ale už neobnovujeme. Takovou s odpuštěním buzeraci já odmítám! S kontrolami mám ty nejhorší zkušenosti a nejsem sám. Snad devadesát procent požadavků je čistě admi-

nistrativních. Cokoliv je pro ochranu spotřebitele, jsem připraven splnit, ale tolik papírování nemám zapotřebí. Kontrola ekologického zemědělství odmítala zřízení hipostanice, neboli střediska turistiky na koni, protože by sem jezdili i nebio–koně. To je přece absurdní! Tradovaným problémem je nedostatek „bio–jatek“, umožňujících zachovat certifikát bio i pro finální výrobky. Jak to řešíte vy? Od té doby, co se nemusím trápit s ekoznačkou, porážím v nejbližších slušných jatkách a mám po starostech. Biochovy jsou zákonitě rozptýlené a převážení na vzdálená jatka je proti jejich smyslu, proti snaze o tzv. welfare zvířat. Jsou ale i jiné možnosti, například mobilní jatky. Jak zvládáte zpracování vlastní produkce na farmě a její přímý prodej „ze dvora“? Upřímně řečeno, my neprodáváme „ze dvora“. Zpracováváme to a prodáváme jen díky určitému obcházení příslušných předpisů, jen jako domácí zabijačku „na klíč“. Hosté jsou ovšem maximálně spokojeni, vracejí se. Na nesmysl musíme reagovat nesmyslem. Podobně je to s mnoha požadavky v ochraně životního prostředí a pracovního práva. Jak vycházíte se státní ochranou přírody? Tam je to podobné, jako v samotném zemědělství. Předpisy o hospodaření v krajině vymýšlejí lidé, kteří to neznají zblízka. Snad devadesát procent z toho jsou ptákoviny – na nic nebo jen formální. Oni by měli mít víc skutečného porozumění, dobře znát nejen terén, ale i hospodaření. Pro praxi jsou striktně a rigidně stanovovaná různá zatížení. Já bych dal přednost nějaké dohodě o cílovém stavu, a ať je mou starostí a zodpovědností, jak ho dosáhnu. Například zatravňování a péče o louky a pastviny mají univerzální, mechanická pravidla, která nerespektují ani meziroční proměnlivost počasí, a to je hlavně na svažitých pozemcích setsakramentsky důležité. Anebo proměnlivost v rámci půdního bloku: mokřadní flíčky větší než dvacet metrů čtverečních se jednoznačně vyplatí spíš odvodnit než zachovat. Hodně mi vadil jeden pseudoproblém, totiž

PORTRÉT údajné znečištění potoků při napájení dobytka z přírodních zdrojů. Dobře si pamatuji z dětství, že v potoce, který protékal pastvinou, kde se páslo nějakých 300 krav, byli běžní raci. Pak tam krávy nesměly k potoku – a zmizeli i ti raci. Z některých ochranářů mám pocit, že by tam nejraději natloukli ceduli „Raci, vraťte se, my to tu pro vás chráníme“ a bude to vyřešeno. Nechystáte se rozvíjet „pedagogiku na statku“, třeba ve spolupráci se školami? Chystám se k tomu, právě proto, aby lidi ten rozum dostali. Musíme to měnit u dětí! Nemají základní povědomí, co je opravdu důležité. Veřejností hýbou leda křivonozí fotbalisté a jejich aférky. (Pozn. red. Rozhovor se uskutečnil dlouho před mistrovstvím Evropy ve fotbalu a uvedená věta tedy nijak nesouvisí s výsledky české reprezentace na tom turnaji). O VĚCECH POLITICKÝCH Mohli bychom vás potkat mezi demonstrujícími zemědělci, žádajícími kromě přímých plateb a různých dotací ještě jednorázové náhrady za déšť, sucho, zimu nebo horko? Mohli, byl jsem tam a v různé době na obou stranách. Ty manifestace mají svůj význam v tom, že k problémům zemědělství přitáhnou pozornost veřejnosti. Agrární komora a další se pokoušejí lobbovat ve sněmovně, ale není tam moc se s kým bavit. Zemědělci mezi poslanci prostě nejsou, volební mechanismy je vytlačily. Jsou v principu víceméně demokratické, ale mají různé – snad nezamýšlené – důsledky, jako je tento. Ministerstvo zemědělství je kamenná instituce ve více smyslech toho slova. Z funkce poradce se mi podařilo odstranit různé nesmyslné zákazy, například zákaz napájení dobytka z přírodních zdrojů. Proti molochu ministerského aparátu ale sotva něco zmůže i samotný ministr. Už jenom každoroční změny dotačních pravidel, to je příšerné, srovnatelné snad jenom s permanentní reformou ve školství.

O BUDOUCNOSTI Jak vidíte budoucnost ekologického zemědělství u nás? Rozhodující je, jestli obyvatelé paneláků a bytovek dostanou rozum. Aby krom jiného poznali, že dovážené biopotraviny jsou většinou jen „jako“. Problém ekologického zemědělství není v něm, ale v přístupu společnosti. Už dvě generace žijí v panelácích, ve stále sterilnějším prostředí, to není normální. Nárůst počtu alergií s tím také jistě souvisí, ale jsou i horší nedostatečnosti. Panelákoví lidé nevědí nic o úrazech, bolesti, narození, smrti, přírodě. A takoví pak vymýšlejí předpisy… Na ministerstvu zemědělství jsou hlavně Pražáci, ne snad bez znalostí, ale bez skutečného poznání. Takoví snadno podléhají různým tlakům a hysteriím, ať už od politiků, nebo z médií. Třeba absolutní zákaz krmení masokostní moučkou považuji za nesmysl. U všežravých zvířat, jako jsou prasata, bych klidně povolil. Podobně „přecitlivělý“ je systém nucených porážek. Já jsem veterinář s bohatou praxí ze statku a prostě to nechápu. Jen to respektuji, ale někdy se skřípěním zubů. A jaký vůbec bude zemědělec příštích desetiletí? Ještě člověk s rukama od hlíny, nebo lovec dotací ve stozích papíru?

Nebo snad organizátor různých turistických a vzdělávacích aktivit? Nevím, nevidím to moc nadějně. Mezi zemědělci klesá podíl těch, kteří si zaslouží pojmenování hospodář. Já bych to odhadoval tak na deset procent. Zato rychle přibývá „podnikatelů“ od půdy a zvířat vzdálených, úzce ekonomicky zaměřených. Anebo jinak: Myslím, že lidi jsou asi nejohroženějším druhem. V zemědělství je to snad nejslabší článek, ti schopní odcházejí, a znalosti a dovednosti se rychle ztrácejí. Například na statku v Hoslovicích se nám nepříjemně rychle střídají lidi u koní. Většinou totiž nejsou ochotní zvířatům sloužit, respektovat chod podmínek, přírody. Další velké problémy nám přinesl nový zákoník práce s nepružnou úpravou, naprosto nevhodnou pro zemědělství. Ani poslanci ČSSD to bohužel nepochopili. Holínky od hnoje jistě nejsou nějakou podmínkou ani starodávnou idylou, ale člověk se toho nesmí bát. Zavalení papírovou lavinou je vážnou hrozbou a nevím, jestli se podaří ji odvrátit. Nezemědělské činnosti jsou jednak nepochybně perspektivní, jednak je to zodpovědné. Záviset na subvencích nebo na divokých výkupních cenách je nerozumné a riskantní. Každá změna – klimatu nebo politických poměrů – nás vystaví na milost a nemilost. Komunisti odnaučili lidi dělat, samostatně uvažovat, starat se o sebe. Všichni hledají hlavně jistotu. Tu jsem já už našel: moje zkušenost získaná četbou a šedesátiletým životem je jediná: že všechno je nejisté. To je naprosto jisté.

MVDr. Josef DANĚK: Vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně, osm let působil jako obvodní veterinární lékař, posléze mj. jako vedoucí referátu ŽP na okresním úřadě ve Strakonicích. Od r. 1994 spolumajitel a jednatel Ekochov s. r. o. Hoslovice. Od r. 1998 poradce ministrů (a ministryně) zemědělství. Člen mysliveckého sdružení v Hoslovicích, sponzor místního fotbalového oddílu a zakladatel jezdeckého klubu. V roce 1990 spoluzakládal Stranu zelených, v r. 1992 se za Liberálně sociální unii stal poslancem Federálního shromáždění ČSFR. Od března 1995 je velmi aktivním členem ČSSD.


Ještě k té politice: Jak jste se cítil v roli kapra, vypouštějícího si vlastní rybník – ve federálním parlamentu? Mně o žádný rybník nešlo, jako poslanec jsem tehdy šel s platem dolů. Rozdělení československé federace mi velmi vadilo, ten přístup, že když se neumíme domluvit, tak se rozdělíme. Neschopnost dohodnout se! Připomínám, že nikdo kromě Slovenské národní strany to neměl ve volebním programu. Jediné čestné řešení by bylo s referendem. Já jsem aspoň uspořádal v kraji víc než sto mítinků – když jsem před volbami nikdy neřekl, že jedu do Prahy rozdělit federaci, tak jsem chtěl znát jejich názor. Zánik federace byl v mnoha ohledech špatný, proto jsem neměl zájem pokračovat v politice. Já prostě neumím plavat po proudu... Jsem spíš něco jako krizový manažer, baví mě, když něco nejde. Velké riziko v kariéře je nemoc mladých ctižádostivých lidí z kolmého startu. S tím je totiž spojeno odkrvení mozku. Mne od toho uchránila politická situace. Hned po vysoké škole jsem měl zakládat laboratoře tehdejšího Průmyslu mléčné výživy. V letech 1965-1969 jsem byl v KSČ. V osmašedesátém jsem se ale aktivně účastnil studentské stávky, místo prověrek potom vrátil členskou legitimaci, a bylo po kariéře. Práce veterináře na obvodě mě pak zbavila pitomosti a arogance mládí a otužila.

(Dcera Tereza k tomu poznamenala: „Nám to zajistilo krásné dětství, táta s námi lezl po posedech a o víkendech jsme jezdili na koních.“)

Penzion U Starýho kance v Hoslovicích je vůbec prvním penzionem Jihočeského pohádkového království, kterému se podařilo splnit náročná pravidla „pohádkové kolaudace“. Prezentuje se básničkou: „V Hoslovicích farmu mají, každý se tam eko nají. Koňské hřívy vlají tam, do snů princům, princeznám...“ Josef Daněk s dcerou Terezií.

POD LUPOU

Účast veřejnosti Účast platná – platná a účinná? Pavla MATĚJKOVÁ, [email protected] Přinášíme vám dnes náhled na obecné problémy při uplatňování požadavků Aarhuské úmluvy, doplněný vybranými kauzami z činnosti o.s. Calla – Sdružení pro záchranu prostředí. Česká veřejnost se v poslední době staví k účasti na tomto typu rozhodování velmi aktivně. Občané mají zájem bránit svá práva a bojovat proti záměrům, které by přímo negativně ovlivnily jejich bližší i vzdálenější sousedství. Neví však jak a státní správa jim nijak nevychází vstříc.


12

V souvislosti s přijetím nového stavebního zákona sice existuje mnoho možností seminářů k nově řešené právní problematice, ovšem v drtivé většině se nijak nedotýkají právě problémů účasti veřejnosti v těchto řízeních. A pak – kdo je ochoten si je platit. Možností tedy zůstává vyhledat právní pomoc nebo ekologicko-právní poradnu. Občané by však často rádi problém delegovali právě na občanské sdružení, které typ této procesně-právní pomoci poskytuje. A není divu. Účastník musí obětovat k obraně svého práva ve správním řízení mnoho času, energie a také peněz, pokud počítáme ušlý zisk, výdaje spojené s cestovným, náklady na oponentní posudky atp. Často je také nutné věnovat se samostudiu právních předpisů a odborných podkladů. Na rozdíl od řízení soudního navíc (přirozeně) tzv. vyhravší straně „sporu“ nárok na úhradu nákladů nepřísluší. Vysvětlit však občanu, že není v silách organizace zapojovat se do všech probíhajících řízení ve věci ochrany přírody a krajiny, je někdy téměř nemožné a vyžaduje notnou dávku asertivity. V mnohých případech však lze říci, že spolupráce s občany probíhá na vyrovnané úrovni, tedy když poradna aktivně pomáhá tazatelům s přípravou procesně právních námitek, při hledání prostředků efektivní obrany, a občané poté zakládají vlastní občanské sdružení a účastní se správních řízení, anebo se bezprostředně brání z titulu svých dotčených práv.

Přijde na řadu ústavní stížnost? Každopádně nový stavební zákon č. 183/2006 účast veřejnosti ve správních řízeních občanům neulehčuje. Dokládá to řada jeho ustanovení. Například § 87 odst. 1, který upravuje zahájení územního řízení, umožňuje, aby zahájení územního řízení (je-li v území vydán územní nebo regulační plán), bylo doručeno pouze žadateli a obci, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn. Ovšem vlastníkům pozemků nebo stavby, na kterých

má být požadovaný záměr uskutečněn; osobám, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo může být územním rozhodnutím přímo dotčeno; dotčeným vlastníkům bytových jednotek; jakožto občanským sdružením, těm všem postačí zahájení územního řízení oznámit veřejnou vyhláškou. Nelogické, nespravedlivé až diskriminující, byť bohužel platné. V praxi to znamená, že se dotčené sousední obce i bezprostřední vlastníci dozvídají o vydaném a vykonatelném rozhodnutí i o několik měsíců později, tedy v době, kdy již nelze efektivně uplatňovat práva vyplývající ze správního řízení, leda tak soudní cestou. Ustanovení § 87 odst. 1 lze pokládat až za protiústavní, zejména pak, co se týče ochrany vlastnického práva, a tedy přichází v úvahu otázka, zda by nebylo od věci v některém takovém sporu (po vyčerpání všech opravných prostředků) podat ústavní stížnost včetně návrhu na jeho zrušení. Pro ukázku připojuji dvě kauzy, které jsou tímto rozporuplným ustanovením dotčeny a kterými se Calla v posledním půlroce mimo jiné také zabývala.

Ukázka č. 1: Horažďovice Občané Horažďovic se na Callu obrátili v prosinci loňského roku. V těsném sousedství jejich rodinných domů, ve smíšené zástavbě, měla být umístěna čerpací stanice pohonných hmot. Přesto, že zhruba o 500 metrů dále, na téže straně silnice, již jedna stanice stojí. Sousedi plánovaného záměru se obávali hluku, prachu, zvýšené (těžké) dopravy, zápachu, nebezpečí požáru. O záměru se dozvěděli náhodou. Investorem-sousedem

nebyli nijak předem informováni. Přesto, že potřeba další čerpací stanice v zástavbě rodinných domů byla v tomto případě neopodstatněná, všeobecně ze strany úřadů i vedení města byla podporována. Dokumentace k oznámení záměru byla nedostatečná a nesprávně zpracovaná. Dotčení občané však dokumentaci napadli a neúnavně atakovali všechny zúčastněné i jim nadřízené úřady a o nesmyslnosti záměru se jim povedlo přesvědčit i některé radní. Územní řízení, které bylo nevhodně spojeno s řízením stavebním, se podařilo rozdělit a prodloužit, hluková studie nebyla akceptována. Ve věci však ještě není definitivně rozhodnuto.

Ukázka č. 2: Chotýčany Občané Chotýčan oslovili Callu poté, kdy se dozvěděli, že v těsné blízkosti území jejich obce bylo vydáno územní rozhodnutí o umístění obalovny štěrkopísku. Ani obec, ani občané se o záměru nedozvěděli dříve. Veškerá úřední oznámení byla totiž vyvěšena na úřední desce sousední obce Dobřejovice, která tento záměr schválila. Důvod je jednoduchý – ačkoliv má obalovna stát v jejich katastru, obce samotné se nijak nedotkne neboť má být umístěna za lesem, daleko od vesnice, tak, že provoz ani doprava nebudou nijak zasahovat do jejího území. Obec Chotýčany však bude záměrem dotčena bezprostředně, neboť veškerá těžká doprava povede přímo přes střed obce. Zastupitelé spolu s občany se tedy spojili, sepsali petici, věc medializovali v tisku a hodlají se bránit i soudně. Ve věci rovněž zatím nebylo rozhodnuto. Autorka pracuje ve sdružení Calla.

Vyhlášení Fondu malých projektů 13. 6. 2008 rozhodl Regionální monitorovací výbor pro přeshraniční spolupráci Jihočeského kraje s Horním a Dolním Rakouskem o vyhlášení Fondu malých projektů. Fond podporuje malé neinvestiční projekty (kulturní výměny apod.) a malé infrastrukturní projekty zaměřené na přeshraniční spolupráci s rakouskými partnery částkou 2-20 tis. EUR. Správcem a administrátorem Fondu v Jihočeském kraji je sdružení Jihočeská Silva Nortica. H H H H H HH H H H H H

Spolufinancováno EU z Evropského fondu pro regionální rozvoj Společně dosáhneme více Sdružení Jihočeská Silva Nortica

vyhlásila dne 18. 6. 2008 Fond malých projektů v rámci OP Cíl 3, Evropská územní spolupráce, Rakousko – Česká republika 2007-2013. Směrnice pro žadatele a formuláře: www.silvanortica.com. Žádosti je možné předkládat průběžně osobně nebo doporučeně poštou na adresu: Jihočeská Silva Nortica, Janderova 147/II, 377 01 Jindřichův Hradec, tel./fax 384 385 359, Jana Adamcová, 602 610 270, [email protected]. Zde je také možnost bezplatných konzultací. Termín pro předkládání prvních žádostí o dotaci: do 29. 8. Další termín se předpokládá v listopadu 2008. Výdaje projektu jsou způsobilé od data registrace u administrátora. Proto je možné na akce v průběhu prázdnin 2008 podat žádost ihned po vyhlášení Fondu. Regionální monitorovací výbor sice rozhodne o jejím schválení až koncem září 2008, ale výdaje bude možné u schválených projektů uznat.

EKOSPOTŘEBITEL Na prostředním vyjímatelném dvojlistu nabízíme rady a náměty „trvanlivé“ a motivující. Otevíráme tu časopisovou formu poradny a nezapomínáme ani na nejmenší čtenáře – dnes se mohou zúčastnit soutěže o zajímavé ceny s motivem zvířátek. Tipy na výlety zaujmou jistě celou rodinu. Budeme rádi, když nám napíšete vaše dotazy, postřehy či náměty, a to buď písemně na adresu Krasec, o.s., Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice (můžete využít korespondenční lístek ze zadní strany obálky), nebo ještě lépe e-mailem: [email protected].

CO

D Ě L A T,

K D Y Ž ...

Zateplení domu, rorýsi a netopýři V dutině panelákových střech mohou bydlet netopýři – nebo také některé druhy ptáků, například rorýsi (viz str. 6). Pokud jsou v rámci rekonstrukce zakryty větrací otvory v atice, nemají případná mláďata šanci na přežití a navíc se pro budoucnost opět sníží počet úkrytů a míst vhodných ve městě ke hnízdění. Je opravdu nutné otvory uzavírat? Ne!

Jaké výhody má pasivní dům? V první řadě minimální náklady na vytápění. Při podlahové ploše 120 m 2 je roční spotřeba tepla na vytápění do 1800 kWh. To je několikanásobně méně, než u domu postaveného „pouze“ podle současné platné normy. Energetická spotřeba pasivního domu na vytápění nepřesahuje 15 kWh/m2.rok vytápěné plochy a je optimalizována i využitím alternativních zdrojů a úsporných spotřebičů. Velký důraz je dále kladen na komfort bydlení. To spočívá především v udržování stálého mikroklimatu v domě, v zimě i v létě s využitím prvků inteligentního řízení energetických systémů budovy.

Jak na to? Návrh pasivního domu začíná posouzením stavebního pozemku – parcela by měla být orientována k jihu a místo nezastíněné. Architektonické řešení může být opravdu různorodé a určitá setrvačnost představ o jednotném vzhledu pasivních domů je spíše vázána na minulost. Pro konstrukční systém lze využít prakticky jakékoli materiály. Navrhují se takové, které při malé tloušťce nosného zdiva mají dostatečnou únosnost, například betonové bloky, vápenopískové nebo nosné pálené cihly. Stěny se pak zateplují izolantem v dostatečně velké tloušťce, ať už na bázi polystyrénu nebo minerální vlny. Velké využití u pasivní výstavby mají konstrukční systémy ze dřeva. Jednoznačná výhoda dřeva spočívá ve spojení dobrých konstrukčních a tepelně izolačních vlastností. Potřebám dostatečné tepelné izolace je přizpůsobena i konstrukce podlahy a střechy. Velký důraz je kladen na vzduchotěsnost stavby, a to v souvislosti s řízeným větráním.

Dvouplášťová střecha je tvořena vodorovným stropním panelem, na kterém je položena vrstva tepelné izolace, dále dutinou proměnné výšky (nejvyšší u atiky) a nakonec šikmým střešním panelem s krytinou. Během zimního období může docházet v konstrukci ke kondenzaci vlhkosti z vnitřního vzduchu. Tato vlhkost se během léta odpaří, takže konstrukce není ohrožena. Pokud jsou větrací otvory trvale uzavřeny, nemůže vlhkost odcházet a během let se kondenzát hromadí. To se někdy projeví prosakováním vlhkosti ve stropech v posledním patře. Mylně je pokládáno za poruchu krytiny a opravy krytiny jsou marné. Vlhká tepelná izolace neplní svou funkci. Trvalá vlhkost škodí i železobetonovým panelům, korozí jsou ohroženy ocelové spojovací prvky a v nejhorším případě hrozí i havárie domu. Z tohoto hlediska je naprosto nepřípustné trvale zakrývat větrací otvory dvouplášťové střechy. Při zateplování se v izolantu ponechávají příslušné otvory, standardně se do nich vsazují plastové mřížky, které zmenšují plochu větracích otvorů cca na polovinu. To v zásadě není žádoucí, stávající otvory v atikových panelech jsou obvykle dost malé vzhledem k odvětrávané ploše střechy a jejich zmenšení znamená zhoršení odvětrávací funkce. Pro záchranu hnízdišť pro rorýse a úkrytů pro netopýry, zejména pokud již zateplení probíhá a rorýsi již hnízdí, je nutno vletové otvory ponechat volné a stejně tak i prostor v jejich blízkém okolí, aby se ptáci nebáli a také aby měli dostatek místa k manévrováním při příletu k hnízdu. Dále je potřeba přerušit provádění prací alespoň brzy ráno a v podvečer a vletový otvor v izolačním materiálu vyvložkovat trubkou s původním průměrem. Okraje vletového otvoru by měly být zdrsnělé. Ještě lépe je se zateplením „hnízdních“ domů nezačínat od konce dubna do poloviny srpna a při dokončení zateplení ponechat původní dutiny odkryté, i když rorýsi již dávno odlétli. Příští rok se vrátí. V projektech zateplení, eventuelně v energetických auditech, se osazení mřížek do větracích otvorů běžně navrhuje. Neosazení větracích mřížek ale nijak významně neohrozí funkci zateplení ani střechy. Pokud však otvor zůstane zcela otevřený, je třeba jej tak i udržovat. Ucpání hnízdícími ptáky je třeba po skončení hnízdění odstranit.

Další, mnohem podrobnější informace získáte v poradenských střediscích Sítě center pasivního domu (www.sit.pasivnidomy.cz). Jedním z těchto středisek je v Jihočeském kraji občanské sdružení Energy Centre České Budějovice (www.eccb.cz). Se svým dotazem se můžete na ECČB obrátit osobně, telefonicky (tel. 387 312 580) nebo e-mailem: [email protected].

Karel SRDEČNÝ (EkoWATT) a Vilém HRDLIČKA

PORADCI ECČB

I Technologické vybavení Základním prvkem topné a zároveň klimatizační soustavy pasivního domu je řízené větrání s rekuperací. Přiváděný čerstvý vzduch může být veden zemním výměníkem tepla. Stálá teplota v zemi zajišťuje v zimě předehřátí a v létě naopak zchlazení vzduchu. V rekuperačním výměníku je přiváděný vzduch ohříván předáním tepla z odpadního vzduchu. To znamená, že objekt je namísto soustavy s klasickými otopnými tělesy vybaven vzduchotechnickým rozvodem. Tepelný výkon výměníku má svá omezení, proto je nutno v chladných dnech přiváděný vzduch předehřívat. To lze zajistit solárním ohřevem. S tím souvisí využití alternativních zdrojů. Solární kolektory jsou navrhovány především pro nemalé úspory při ohřevu teplé užitkové vody. Je třeba další topení nebo záložní kotel? Při kvalitním návrhu to již nemusí být nutné.

Nechte si bezplatně a nezávisle poradit


foto: Energy Centre ČB

VAŘÍME

S

LÍBOU

Vaření a globální změny Dobrý den, milí čtenáři, v současné době se kolem nás hodně diskutuje téma klimatických změn a globálního oteplování planety Země. Je zjevné, že se „něco“ děje. Co všechno stojí za tím, jaké jsou příčiny změn, to je předmětem dohadů, diskusí a někdy vášnivých debat. Svou nepopiratelnou roli zde hraje spotřeba energie a spalování fosilních paliv. V červnu jsem vyslechla přednášku paní Christy Lackner z rakouské organizace Die Umweltberatung (organizace se zabývá ekologickým poradenstvím pro veřejnost a pracuje s pedagogy), která zde mimo jiné představila projekt „Ochrana klimatu prochází žaludkem“. Zdá se vám to divné? Na první pohled možná ano, ale v Rakousku na toto téma lidem podávají praktické rady a vydali množství informačních materiálů pro spotřebitelskou veřejnost, pro školy (a metodické materiály pro učitele), pro rodiče dětí, pro obce. Každý z nás může svým výběrem potravin a surovin pro přípravu jídla přispět „svou troškou“ ke snížení produkce skleníkových plynů, jde jen o to uvědomit si souvislosti.

Jak na to?


II

Každý se může svobodně rozhodnout pro nákup a spotřebu „jídla z blízka“, je-li to možné, tak i pro vlastní produkci na vlastním (nebo pronajatém) pozemku. Kromě toho, že tímto chováním odmítne dovoz potravin „až z Tramtárie“, tak podpoří i místní pěstitele, zpracovatele, výrobce. Kávu, čaj, koření, které se v našem zeměpisném pásmu vypěstovat nedají, lze koupit se značkou Fair Trade – spravedlivý obchod. Do jídelníčku lze také vědomě zařadit více místních potravin (vyrobených v regionu, popř. na území ČR) se značkou „bio“, uděláte tak něco dobrého nejen pro své zdraví, ale i pro zdraví půdy a celého přírodního společenství. A ušetříte energii, která by se jinak použila na pravidelné postřiky rostlin chemickými látkami, aplikaci průmyslových hnojiv do půdy a také na jejich výrobu a dopravu od výrobce k uživateli. Maso v jídelníčku je možné omezit a řídit se stravovacími zvyky sedláka z konce 19. století – maso na talíři jen jednou týdně. Oč méně kvantity, tím více kvality – kupte si maso v biokvalitě. Kdo hledá, dodavatele najde, a neznamená to, že musí nakupovat biomaso jenom v supermarketu.

Dejte přednost sezónnímu ovoci, zelenině, bylinkám - dobrých jarních, letních, podzimních a zimních receptů najde každý dost. Kupujte jen přiměřené množství potravin a surovin, zpracovávejte čerstvé suroviny, zbytečně je neskladujte (pak vám stačí menší mrazící schránka v chladničce a nemusí celý rok „běžet“ mrazák, který spotřebovává další energii navíc), vybírejte potraviny ve vhodných obalech - vratných, recyklovatelných, nebo bez obalu, popř. ve větších baleních. Nakupovat nemusíte každý den a pro menší nákup nemusíte jet autem, někdy stačí jízdní kolo s košíkem nebo nohy a látková taška v ruce.

Po poněkud delším úvodu se dostávají na řadu dnešní recepty:

Cuketový nákyp s houbami (nebo bez hub) 2 menší „mladší“ cukety (které ještě nezačaly tvořit semínka), 6 vajec, 1 hrnek kukuřičné strouhanky, 1 hrnek strouhanky z pečiva, ½ hrnku hrubé mouky, 300 ml kvalitního oleje, 1 středně velká cibule, houby, 1 prášek do pečiva, sůl, bílý mletý pepř, mletý kmín, muškátový květ. Cukety omyjeme a i se slupkou nastrouháme na struhadle na hrubo do větší misky. Cibuli nakrájíme na drobno, necháme zesklovatět na části oleje a přidáme očištěné, oprané a nakrájené houby v množství, které chceme (v nákypu může být menší i větší množství hub nebo také nemusí být vůbec žádné – podle chuti každého a podle toho, jak houby právě rostou), přidáme přiměřené množství kmínu, houby dobře vysmažíme, ke konci osolíme a přidáme k nastrouhaným cuketám. Do misky přidáme vejce, cca 250 ml oleje, přisypeme strouhanku a mouku, dobře promícháme, dochutíme bílým pepřem, solí a špetkou muškátového květu. Plech, pekáček nebo remosku (je ekologičtější) vymažeme olejem, vysypeme hrubou moukou nebo strouhankou, do misky s cuketou na závěr přisypeme prášek do pečiva, pečlivě jej do hmoty zamícháme, hmotu vylijeme na plech (do remosky) a pečeme při cca 200°C, až se z trouby line vůně. Nákyp lze pojídat za tepla i za studena.

Jáhly s kardamonem 400 g jáhel, 1 balíček hrozinek, 4 středně velké mrkve, 4 polévkové lžíce medu, 1 rovná polévková lžíce kardamonu v kuličkách (ne mletý), 200 g vlašských ořechů, 200 g másla, sůl. Na začátku je dobré mít doma po ruce kardamon, protože jde o koření, které není úplně běžně k dostání kdekoliv a zároveň na něm závisí výsledná chuť pokrmu. Po splnění této podmínky už nic dalšího nebrání v přípravě, ostatní suroviny jsou dobře dostupné. Mrkev omyjeme a nastrouháme na struhadle na jemné nudličky, hrozinky spaříme horkou vodou, kardamon „vylouskáme“ a připravíme si jej v potřebném množství, ořechy vylouskáme a na hrubo nasekáme. Jáhly několikrát prolijeme horkou vodou, abychom je zbavili nahořklé příchuti. Do hrnce dáme 1,2 l vody, mírně ji osolíme a přivedeme k varu, do vařící vody přesypeme propláchnuté jáhly, přikryjeme pokličkou a na mírném ohni dusíme pod poklicí do měkka, nemícháme. K horkým jáhlům přidáme máslo, koriandr a spařené hrozinky, vše promícháme, přikryjeme poklicí a necháme 10 minut v horkém hrnci odstát. Poté přidáme k okořeněným jáhlům med, ořechy a nastrouhanou mrkev, vše dobře promícháme. Jako příloha se hodí ovocný salát. Dobrou chuť!

Na závěr vám, milí čtenáři, přeji, abyste letošní léto prožili radostně, ve zdraví, s menším pracovním nasazením, než které panuje po většinu roku, s lidmi, které máte rádi, a nebraňte se splnění svých letních snů… LÍBA JOZKOVÁ foto: archiv

NEJEN

PRO

DĚTI

Zvířata na netu Jana SEQUENSOVÁ, [email protected] Pokud se rádi díváte dalekohledem do čapích hnízd a počítáte, kolik hlaviček malých čápů uvidíte, zajímá vás, co dělají gorily v noci nebo co se děje v sovím hnízdě, když táta přinese velkou tlustou myš, mám pro vás dobrou zprávu. Nabídnu vám totiž několik zajímavých internetových adres, nad kterými vaše vyprahlá mysl zaplesá. Díky těmto stránkám můžete v přímém přenosu z webových kamer pozorovat zvířata nejen chovaná v zajetí, ale i zvířata žijící ve volné přírodě. A s přehlídkou můžeme začít třeba v Africe.

http://www.africam.com/wildlife/index.php Na této adrese můžete živě sledovat dění u napajedla Nkorho Pan v Jihoafrické republice. Pokud budete mít štěstí, můžete u napajedla „potkat“ slony, žirafy, impaly, paviány, želvy, lvy…

http://www.zoobrno.cz/zoo-brno/primy -prenos-z-porodniho-boxu-ledniho-medveda/ V brněnské ZOO se loni 23. listopadu narodila samici ledního medvěda Coře dvě mláďata. Do porodního boxu byla umístěna infračervená kamera, díky které mohli chovatelé sledovat, jak medvídci prospívají. 11. března 2008 byl porodní box otevřen, a od té doby můžete medvědí rodinu na internetu sledovat kamerou, která je umístěna ve venkovním výběhu. Většinou se vám naskytne pohled na koupající se Coru a dva dovádějící medvědí kluky.

http://www.pfalzstorch.de/bilder/live1.html Další tři kamery, kterými můžete špehovat dění v přírodě (v tomto případě spíše na ulici), se nachází v německém Bornheimu. Zde jsou k vidění tři páry čápů bílých na hnízdech. Pokud vládnete německým jazykem, dozvíte se např. kdo je kdo na hnízdech, co se dělo na hnízdech během dne atd.

http://www.rozhlas.cz/odhaleni V listopadu roku 2005 přišla Česká televize společně s Českým rozhlasem s „trochu jinou reality show“ Odhalení, kde mohli diváci sledovat

v přímém přenosu skupinu goril nížinných z pražské ZOO. Projekt měl původně trvat jen do poloviny ledna 2006, ale k velkému překvapení autorů projektu se reality show setkala s takovým ohlasem laické i odborné veřejnosti, že se Český rozhlas rozhodl pokračovat. A co na stránkách Odhalení můžete najít? Především čtyři kamery, které sledují gorilí rodinu 24 hodin denně. Kromě toho je zde spousta článků, ve videogalerii najdete magazíny o všem, co se u goril od roku 2005 událo, jsou zde i Gorilí blogy. Pražská gorilí skupina je prý jedna z nejlépe sestavených v Evropě a je to na ní poznat.

Další zajímavé adresy: http://www.wvec.com/cams/eagle.html http://natureit.net/index.php?page=livekamerat#c1 http://nationalzoo.si.edu/animals http://www.zoobrno.cz/cz/sycek-obecny

Soutěž

Zdraví vás Matouš ŠIMEK, Český nadační fond pro vydru

“Jak to maso můžete žrát, já jsem vegetarián!“ aneb urči býložravé druhy - Veverka obecná - Potápka roháč - Nosorožec tuponosý - Kachna divoká - Labuť velká - Kulíšek nejmenší - Vorvaň - Perloočka hrotnatka - Střevlík měděný - Mšice - Slunéčko sedmitečné - Mandelinka topolová - Kapr obecný - Amur bílý - Mravenec lesní - Okoun říční - Žralok lidožravý - Los evropský - Ježek západní - Zajíc polní - Lýkožrout smrkový - Drozd zpěvný - Tetřev obecný - Bobr evropský - Norek americký - Žirafa masajská - Medvídek koala - Gorila nížinná - Šimpanz bonobo - Včela medonosná - Kamzík horský - Prase divoké - Skokan skřehotavý - Sameček komára -

“Dětství (chceš-li larva) ve vodě, dospělost na souši či ve vzduchu!“ - Vydra říční - Potápník vroubený - Vážka ploská - Orlovec říční - Ropucha obecná - Mravkolev - Komár písklavý - Jepice - Skokan hnědý - Pakomár - Hroch obojživelný - Plotice obecná - Chrostík - Motýlice lesklá - Velbloud jednohrbý - Rak kamenáč - Šidélko modré - Tesařík dazule - Pošvatka

“Urči mezi námi tvory, co si hrabou chodby, nory!“ - Hryzec vodní - Kulík říční - Ledňáček říční - Vlaštovka obecná - Břehule říční - Čmelák zemní - Jezevec lesni - Daněk skvrnitý - Vydra říční - Kuna skalní - Hrabáč africký - Rypoš slepý - Ondatra pižmová - Pižmoň - Slon indický - Člověk moudrý - Holub hřivnáč - Králík obecný - Zajíc polní - Pískorypky - Kakost smrdutý - Hraboš polní - Krtek obecný - Psoun - Kočka divoká -

“Spojuje nás rodokmen, stavba těla i lovecké choutky, urči druhy, co k nám patří!“ (lasicovité šelmy) - Fretka - Šakal čabrakový - Ondatra pižmová - Norek americký (mink) - Tchoř tmavý - Rys ostrovid - Jezevec lesní - Panda velká - Čolek horský - Fenek - Kuna lesní - Hranostaj - Surikata - Kondor andský - Svižník polní - Vydra mořská - Norek evropský Vtip o zvířátkách: V lese je pozdvižení, má se otvírat nová pekárna. Před vchodem už je pořádná fronta, když přichází zajíc a zamíří si to rovnou ke vchodu kolem čekajících. Když v tom velká chlupatá tlapa, medvěd ho chytne, hodí na konec fronty a zařve: „Tady nikdo předbíhat nebude!“ Zajíc se nenápadně plíží znovu ke vchodu, ale kus od dveří ho znovu popadne medvěd, vypráší mu kožich a zahřmí: „Zajíci, co jsem ti říkal, tady žádný předbíhání nebude!“ Když se to celé opakuje ještě jednou, zajíc si nešťastně líže rány, zkontroluje klíče v kapse a mluví pro sebe: „To je strašný, já tu pekárnu snad dneska neotevřu...“

III Jihočeský čvrtletník o životním prostředí

Milé děti a všichni, kdo si rádi hrají! Máme tu pro vás malou soutěž, kde můžete prokázat, že se v přírodě okolo vás vyznáte. A to třeba líp, než řada dospělých, co vás pořád napomínají a věčně vám radí... Dneska se zaměříme na zvířata. Určitě znáte hru „všechno lítá, co peří má“. Zde postoupíme ještě kousek dál. Zkusíme, jestli znáte nejen ptáky, ale víte taky, která zvířata jsou vegetariáni, která zvířata si vyhrabávají nory apod. Vaše řešení pošlete redakci časopisu Krasec (o.s. Krasec, Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice, nebo e-mailem na [email protected]). Třem nejlepším z vás pošleme pěkné věcné ceny. Ale radit se smíte jen s knížkami, kamarády, sourozenci apod. Neptejte se dospěláků, ať je to spravedlivé!!! Tak ukažte, že jste chytří, jak si o vás myslím. A když si někdy nebudete vědět rady, tak z toho nebuďte smutní, hlavní přece je, že zvířata máte rádi a nenecháte nikoho, aby jim ubližoval!

VÝLETY

BEZ

AUT

Do ptačí říše – Řežabinec

Pečení s Pohádkovým královstvím

Tip na zajímavý výlet dnes přináší strakonická Šmidingerova knihovna, která pořádá ve spolupráci s místní ZO ČSOP v každé roční době řadu akcí pro veřejnost, přičemž jednou ze zásad je cestování bez aut. Mezi zajímavá místa, která se takto dají navštívit, patří rybník Řežabinec, založený v roce 1530 u obce Ražice na Písecku.

Zajímavou, voňavou a chutnou atrakci pro turisty i místní nabízí šumavská Lenora. Každou poslední sobotu v měsíci od dubna do prosince se tu v obecní peci na volném prostranství peče chleba a další pečivo, které na místě rozdává pekař Augustin Sobotovič.

Řežabinec je snadno dostupný i pro rodiny s malými dětmi a osoby se sníženou pohyblivostí, a na druhou stranu jsou v okolí lákavé cíle i pro ty, kdo si chtějí udělat výlet náročnější (např. jízdárna ve Štěticích, kde si můžete zapůjčit koně k vyjížďce po okolí, naučná stezka u Sudoměře, pozůstatky po pravěkých sejpech u Modlešovic, tůně u Hajské atd.). Ze zastávky v Ražicích (trať Plzeň - Č. Budějovice) se jde asi půl kilometru na západ, po polní cestě. Po levé straně budete mít železniční trať, vpravo pole a louky. U ražické bašty se cesta odklání doprava a po chvíli už je vidět rybník a první dvě tabule naučné stezky.

Svému řemeslu se pekař vyučil na Slovensku, na Šumavu se dostal jako voják a již zde zůstal natrvalo. Lenorská veřejná pec, která patří mezi takzvané hliněnky, byla postavena v letech 1834-1837 a znovu se rozhořela až v roce 1997. Tehdy již byla technickou památkou a do její opravy se pustila skupinka Znak lenorské pohádkové kanceláře, místních nadšenců. kresba: Jaroslav Kerles Veřejné pece se nacházely v obcích a osadách po celé Evropě především ve středověku. V Čechách a na Slovensku se v nich v některých osadách peklo ještě na počátku druhé poloviny 20. století. Sloužily nemajetným občanům, kteří neměli dost peněz, aby si postavili doma pec vlastní. Na pečení se obvykle domlouvalo více rodin najednou a hospodyňky pak už jen přinášely k vyhřáté peci připravené vykynuté těsto v ošatce a odnášely si upečený chléb, který vydržel i týden. Tohle všechno a ještě mnohem víc, třeba z čeho se správné těsto dělá, vám budou charismatický pekař a jeho pomocnice ochotně vyprávět. V rámci květnového pečení se ale v Lenoře konala ještě mnohem větší událost: slavnostní otevření kanceláře Pohádkového království jižních Čech a Šumavy, které provedli kancléř Marcel Goetz, hvězdopravec Petr Messany a pohádkový malíř Jaroslav Kerles. Kancelář při Infocentru Lenora obdržela pohádkové razítko a součástí akce byla autogramiáda, možnost zakoupení suvenýrů Pohádkového království a samozřejmě pečení pohádkového chleba, česnekových placek a houstiček, které byly při této příležitosti obzvláště vypečené! Více informací o Pohádkovém království: www.pohadkovekralovstvi.cz. ZDENKA JELENOVÁ


IV Z červencové akce Acrocephalus 2007, foto: Zdenka Jelenová

Řežabinec je pozoruhodným místem nejen pro turisty, ale i pro přírodovědce, hlavně ornitology. Je významnou ptačí rezervací, kde díky šetrnému způsobu hospodaření dosud hnízdí mnoho druhů ptáků a další se zde zdržují dočasně při tahu nebo cestách za potravou. Na jednom z mnoha zastavení naučné stezky je možno vylézt na pozorovací věž a podívat se dalekohledem, hned vedle je výstava ptačích budek, na nedalekém návrší zvaném „Pikárna“ najdete informační tabuli s obrázky a pojednáním o tom, jak zde byly archeologem Bedřichem Dubským nalezeny velmi cenné památky z období mezolitu. Bylo také zjištěno, že toto místo je nejteplejší a nejsušší v celém Jihočeském kraji. V blízkosti rybníka je několik malých tůní vzniklých po těžbě navátých písků. Písečné nánosy jsou pozůstatkem třetihorního jezera, které se rozkládalo na území dnešní Českobudějovické a Třeboňské pánve. Kdo se vypraví k Řežabinci koncem července, má dokonce příležitost přihlížet i kroužkování ptactva. Každoročně se tu na týden scházejí profesionální i amatérští ornitologové z celé republiky, bydlí ve stanech, mají natažené sítě v rákosí a celé dny kroužkují. Akce se jmenuje Acrocephalus, což je latinské jméno nejhojnějšího z ptačích obyvatel této rezervace - rákosníka. ALENA HRDLIČKOVÁ, Šmidingerova knihovna ve Strakonicích. Pekař Augustin Sobotovič, foto: autorka

NA NÁVŠTĚVĚ

zahrada Botanická zahrada v Táboře v Táboře ZDENKA JELENOVÁ, [email protected] Zveme vás dnes na návštěvu do jediné jihočeské botanické zahrady. A dobrá rada na úvod: Pokud ji ještě neznáte, vypravte se sem doopravdy, stojí to za to. Pro svůj ekologický význam byla zahrada v roce 1994 vyhlášena za významný krajinný prvek a v srpnu 2000 za kulturní památku. Botanická zahrada při Vyšší odborné škole a Střední zemědělské škole v Táboře byla založena v roce 1866, a je tudíž druhou nejstarší v České republice. Bohužel vlivem okolností se její stav v průběhu desetiletí výrazně zhoršil, mnohé zajímavé sbírky úplně zanikly, značení rostlin a dřevin skoro vůbec neexistovalo a botanická zahrada vypadala spíše jako zanedbaný park. Obnova a významný rozvoj zahrady započaly od roku 2002, s příchodem Radoslava Kacerovského na místo vedoucího.

Referendum zahradu zachránilo V roce 1992 schválilo zastupitelstvo města Tábora územní plán, který počítal s rozdělením botanické zahrady silnicí. Rozběhla se petiční akce, vzniklo Sdružení pro ochranu botanické zahrady. V listopadu 2000 se v Táboře uskutečnilo první místní referendum v České republice. Řada místních politiků se cítila dotčena, že jim někdo chce vzít monopol na moc. Téměř 80 % zúčastněných voličů se nakonec vyslovilo proti plánované výstavbě silnice. „Přesto je ta silnice stále součástí územního plánu a dodnes jsou lidi, kteří by ji tu nejraději viděli. Tohle je ale přece pro Tábor obrovsky významné místo! I proto se snažím dát zahradu do co nejlepšího stavu, aby, pokud by to ještě někdy někoho napadlo, ho lidi ukamenovali,“ dodává Radoslav Kacerovský, který je mimo jiné také členem zastupitelstva a městské rady. Kandidoval (jako nestraník) za sdružení Tábor 2020. „Někdy je to očistec! Na úrovni města by se neměla vůbec dělat politika – bohužel je to samé politikaření...“ A jak se v roli místního politika chová on sám? „Snažím se hlasovat vždy tak, abych se ráno v zrcadle mohl podívat sám sobě do očí. A chovat se profesionálně, ne podle toho, s kým se mám nebo nemám rád. Nejhorší je, že se to pak ale zase může odrazit v mé práci...“

A co dál? Unikátní hospodářský systém Základem členění zahrady je hospodářský systém – v době založení to byl unikát. Místo obvyklého botanického systému tu totiž zavedli členění podle zemědělského a průmyslového využití rostlin. Péči o celou zahradu zajišťují kromě vedoucího dvě zaměstnankyně a studenti zemědělské školy v rámci pravidelných odborných praxí. „Nejproblematičtější je některým vysvětlit, co má na tom záhoně po vypletí zůstat,“ směje se Kacerovský: „Se ztrátami se musí počítat, ale na druhé straně bychom to bez pomoci studentů těžko zvládali.“ Kromě políček se stovkami rostlin určitě navštivte atraktivní skleníky s kolekcemi tropických rostlin, kaktusů, masožravek i orchidejí. Velmi podnětná a uklidňující je procházka rozsáhlým arboretem. Skoro při ní nevěříte, že jste uprostřed okresního města...

V zahradě je stále co plánovat. Dokončit rekonstrukci cest, přebudovat škaredé betonové jezírko. Jeho rekonstrukce již byla naplánována z městského rozpočtu, ale bohužel... – „To je právě ta politika, peníze prostě uvolněny nebyly, takže se budeme snažit v nějakém grantu,“ povzdychne si Kacerovský. Do budoucna samozřejmě potřebuje zahrada nové, větší skleníky. „To bude obrovská, mnohamilionová investice, které se ale nebojím. Pokud seženu peníze na projektovou dokumentaci, tak se určitě podaří i grant z evropských fondů.“ Tím plány nekončí. Další voliéry pro handicapované ptáky. Dětský koutek pro maminky s malými dětmi... „Když jsem sem nastupoval, tak jsem měl cíl co nejvíc to tu zatraktivnit a zpřístupnit pro nejširší veřejnost.“ Zahrada přes léto svou bránu otevírá každodenně, včetně víkendů.

Z doby dinosaurů...

Co právě kvete?

Nedávno se o táborské zahradě psalo v souvislosti s tím, že získala do svých sbírek jednu z nejvzácnějších dřevin na světě. Wolemie vznešená (Wollemia nobilis) byla objevena v roce 1994 Davidem Noblem v Novém Jižním Walesu, 200 km západně od Sydney. „Jedná se o jednu z nejstarších dřevin na světě,“ vysvětluje Radoslav Kacerovský: „Je to jehličnan z období dinosaurů.“ Wolemie patří k 200 milionů let staré čeledi blahočetovité (araukariovité) a byla do náhodného objevu jediného známého (přísně utajovaného) místa výskytu známá z fosilií a považovaná za vyhynulou. V zahradě ji zatím mají pod zámkem, protože je třeba vybudovat pro ni zvláštní „ubikaci“. Sponzor se prý již našel.

Na výborných webových stránkách zahrady http://szestabor.cz/botanicka/ naleznete mimo jiné přehledný a propracovaný katalog rostlin. V pravidelně aktualizovaném článku se navíc vždy dozvíte, které z nich můžete právě teď obdivovat v plném květu. Vstup do areálu je zdarma, do skleníků za 10-15 Kč.


Norské granty přilákaly i Oskara Nejnutnější provozní náklady zahrady hradí škola, ale na vše ostatní se sepisují granty. Tzv. norské granty poskytly 700 tisíc korun, k nimž město Tábor dodalo dalších sto tisíc. V rámci tohoto zatím největšího projektu se podařilo obnovit 537 metrů cest, vysadit 1300 nových rostlin a dřevin, vybudovat kapradiniště, ve kterém jsou zakopané i dva podzemní bazény, pro suchomilné druhy vznikla zase kamenná zídka, podařilo se osázet zajímavými druhy vlhkomilných rostlin potok, který protéká arboretem. Po šedesáti letech se tu totiž v roce 2002 podařilo zprovoznit umělý potůček, který pramení v části „Krkonoše“, protéká částí arboreta a vlévá se do jezírka. Zajímavou novinkou jsou dvě nové voliéry pro handicapované ptáky, které se okamžitě staly pro návštěvníky, hlavně ty nejmenší, velkou atrakcí. Jednu obývá výřice Rozárka, z druhé zvědavě vyhlíží krkavec Oskar. Oba dva srazilo auto a poškozená křídla jim již neumožňují návrat do volné přírody. „Botanická zahrada nemusí být pouze „ukázkou“ živých rostlin, ale může plnit i širší funkce ochrany životního prostředí a enviromentální výchovy,“ míní Kacerovský. Botanická zahrada pod jeho vedením úzce spolupracuje se záchrannou stanicí a ekocentrem ve Voticích. Radoslav Kacerovský s wolemií vznešenou, foto: autorka

TÉMA

TURISTIKA VERSUS OCHRANA PŘÍRODY

vodák Vodák a perlorodka národním vv národním parku parku ZDENKA JELENOVÁ, [email protected] Vodák a škeble, Řeka nedokáže plakat, Vyhánění turistů ze Šumavy... to je jen pár titulků z jarních výtisků novin. Další šumavský boj... Národní park Šumava se, bohužel, už dlouho pyšní různými nechvalně známými ikonami. Jednou z nich je lýkožrout smrkový alias kůrovec. Jinou spor o bezzásahová území a do nekonečna oddalované projednávání nové zonace. Dnes se věnujme problému, který také dobře ilustruje základní otázku – chceme šumavskou přírodu chránit, nebo na ní vydělávat? Jde o splouvání Vltavy. Za slunného dne v plné sezóně Teplou Vltavou projede několik set lodí denně. Cestovní průmysl funguje. Na enormním nárůstu vodáků v 90. letech se nejvíc podepsaly půjčovny lodí. Nejnovější studie o negativním vlivu splouvání na chráněné druhy však doporučila povolit splouvání až při hladině 61 cm na Soumarském mostě (dnes to je 45 cm). A protože tolik vody je tu průměrně jen několik dní za celé léto a umožnit splouvání by tedy bylo organizačně prakticky nemožné, přišla Správa NPŠ s razantnějším řešením – uzavřít od půlky července do poloviny srpna nejohroženější sedmnáctikilometrový úsek Soumarský Most – Pěkná úplně. V regionu nastalo samozřejmě vzbouření. Majitelé půjčoven a další podnikatelé začali vyhrožovat, že se budou soudit o náhrady za ušlé zisky... Starostové odmítli nový návštěvní řád projednávat, a tak muselo být už dvakrát odsunuto jednání Rady NPŠ (zatím na 20. července). Dejme – bez dalšího komentáře – slovo několika hlavním aktérům dění v Národním parku Šumava. Většina z následujících názorů zazněla v průběhu natáčení pořadu Nedej se, který vysílala ČT2 dne 20. června.

JAN STRÁSKÝ, předseda Rady Národního parku Šumava: Šumava potřebuje víceresortní řešení


14

Proč podle vás vypukl tak ostrý konflikt? O nutnosti omezení splouvání se přece hovoří již léta... V letošním roce přišla Správa s úplně novým argumentem, a tím je perlorodka říční. O té se nikdy předtím nemluvilo a my si nejsme jisti, zda si ji někdo vymyslel, zda ji tam odněkud přinesli, nebo zda tam opravdu byla i předtím... Nemyslíte, že by v nejpřísněji chráněných územích měla dostat přednost ochrana přírody a vědecké názory? To je na delší diskusi. Já slovo přednost neuznávám. Na Šumavě musíme hledat rovnováhu – mezi mnou a rysem, mnou a škeblí, člověkem a čímkoliv jiným. Pokud něco škodí, tak je třeba hledat kompromis. Nám se zdá, že tohle kompromis není. V čem spočívá kompromis přijatelný i pro obce? Ve třech věcech: 1. Nepouštět na vodu pramice a nafukovací plavidla, která poškozují řeku nejvíce. 2. Zvýšit hladinu z 45 na 50 cm. 3. Redukovat množství lodí i tím, že se povolí nástup na splouvání jen po dobu tří hodin. Což by znamenalo snížení počtu lodí na méně než polovinu dnešního stavu. Tento kompromis byl s ředitelem Krejčím projednán, ale za pár dní jsme se dozvěděli, že je to pro odbornou složku Správy nepřijatelné... Jak vznikla myšlenka na zřízení vládního zmocněnce pro Šumavu, o kterém se hovoří v souvislosti s vaším jménem? O tom se jedná již víc než půl roku, přednesl to premiér Topolánek na jednání s obcemi vloni v Klatovech. Jsem přesvědčen o tom, že Šumava není jen příroda. Má problémy s tím, jak tu žijí lidé. Obce těžko shání dřevo, což je až černý humor, jak se každý rok řeší nedostatek topného dříví. Je tu problém kůrovce, uschlé lesy přibývají po stovkách hektarů... A z tohoto hlediska se jeví, že Šumava potřebuje víceresortní řešení. Z pohledu více ministerstev, než jen životního prostředí. A tomu by měl napomoci vládní zmocněnec – aby se problémy, které nejsou čistě ochranářské, dostaly na jednání vlády.

EVA ZELENKOVÁ, Správa NP Šumava, Odbor výzkumu a ochrany přírody: Teplá Vltava je pro zachování perlorodky klíčová. Proč je Teplá Vltava pro ochranu perlorodky tak cenná? Výzkumy od 80. let dokládají výskyt perlorodky v Teplé Vltavě. Jde o

foto: Jan Voběrek

zbytkovou populaci, odhadem 1200 kusů dospělých. Nejvíce perlorodek u nás žije na horní Blanici – bohužel její voda není schopná mladé perlorodky, které se rozmnožují za pomoci pstruhů, uživit. To bylo dokázáno pomocí bioindikačních pokusů na mladých stádiích perlorodky. Naopak Vltava je jediná řeka, která perlorodky je schopná uživit, také díky podvodním loukám vodních rostlin. Proto bylo součástí záchranného programu v 90. letech invarování pstruhů ve Vltavě, což znamená nasazení nejmladších stádií na pstruhy, kteří je pak roznesou po řece. Jak se díváte na konflikt s turistikou? Nám nejde o úplné uzavření řeky – každý zájemce se může na ten úsek vydat v květnu, červnu, nebo v září, kdy je ostatně Šumava nejkrásnější. Je zkrátka nutné, aby v národním parku se člověk přizpůsobil přírodě, pokud si ji chce zachovat, a nikoliv naopak!

ZDENKA LELKOVÁ, starostka Stožce a členka výkonného výboru Rady NPŠ: Obce park chtějí, ale chybí jasná pravidla hry. Jste pro neregulované splouvání? To bychom byli v regionu sami proti sobě, kdybychom souhlasili s ničením toho, co potřebujeme využívat k trvale udržitelnému životu. Správa parku ale podle mne hledí víc na ochranu přírody, než na řešení života obyvatel a turistů na Šumavě. V čem vidíte hlavní negativa přístupu správy? Jednoznačně nekoncepčnost. Všechno se odvíjí od toho, že Park nemá žádnou svou vizi, celkovou koncepci využívání tohoto území pro pohyb turistů. Mnohem větší důraz by se měl klást na ekologickou výchovu, na vysvětlování, seznamování lidí s tím, proč je Vltavský luh cenný... Pak i region k tomu bude přistupovat citlivěji, než se dnes zdá. Jak by se podle vás měla zapeklitá situace na Šumavě řešit? Všechno záleží na lidech. Samozřejmě k něčemu je potřeba i legislativní rámec, tam je na straně státu řada rezerv, ať už jde o převody nepotřebného státního majetku na obce, daň z nemovitosti, která by se neměla řešit náhradou ze strany MŽP, ale legislativně, a těch věcí je celá řada. Je ale potřeba, aby se do řešení zapojila také ministerstva financí, místního rozvoje či zemědělství. Tady nemůže rozhodovat jen ministerstvo životního prostředí. Obce už dávno daly najevo, že stojí o národní park. Ale je třeba jasně stanovit pravidla hry – jinak bude ke konfliktům docházet neustále.

TURISTIKA VERSUS OCHRANA PŘÍRODY KAREL PRACH, Botanický ústav AVČR, člen výkonného výboru NPŠ: Kde jinde, než v národních parcích, by měla mít ochrana přírody přednost? Jak hodnotíte odpor regionu k omezení splouvání Vltavy? Ze zákona je veškeré splouvání řek v národních parcích zakázáno a výjimky lze stanovit pouze návštěvním řádem. Takže starostové by měli být rádi, že aspoň něco bude dovoleno. Nejvíc mne rozčiluje, že se nerespektují názory odborníků. Jestliže tři nezávislé studie tvrdí, že současný stav je neudržitelný, tak přece lidé, kteří tomu nerozumějí, nemohou tohle rozhodnutí blokovat! Jsme v národním parku, a tady jednoznačně musí mít ochrana přírody prioritu. Takže teď je na řediteli, potažmo pak ministru Bursíkovi, aby rozhodl! Je ta snaha o omezení splouvání nějakou novinkou, která region překvapila? To určitě ne, řeší se to několik let, starostové například vloni projednávání návštěvního řádu a jakoukoli domluvu zablokovali, a teď hrají takovou zdržovací taktiku, aby současný stav udrželi co nejdéle. Není mi přitom zcela jasné, proč – zisk z těch půjčoven jde do kapes několika málo podnikatelů.

TÉMA

region obrovskou restrukturalizací a orientuje se na turistický ruch. Ta perlorodka, je-li tam vůbec, tam byla i před deseti lety. Vidíte řešení? K neustálým třenicím mezi orgánem ochrany přírody a regionem bude docházet, dokud tu nebude jasná, dlouhodobá, a hlavně politicky neměnná koncepce, na které by bylo možno postavit udržitelný rozvoj. Tenhle národní park byl vyhlášen nařízením vlády, která v březnu 1991 řekla, že tady chce ochraňovat přírodu, ale to bylo to jediné, co pro tento národní park udělala!

ONDŘEJ VOLF, spoluautor studie o vlivu splouvání na perlorodku: Rozhodnutí je v rukou Správy NPŠ. Proč je v současné době tak důležité splouvání omezit? Je pravděpodobné, že mladá generace perlorodek, které sem byly před patnácti lety vysazeny, začne vylézat na povrch písčitého dna, a bude splouváním rušena a ohrožována. Ta populace by mohla čítat až sedmnáct tisíc mladých stádií perlorodek. Perlorodka se u nás nerozmnožuje několik desítek let a teď skutečně jde o to, abychom umožnili přežití těch mladých. Jsou výsledky vaší studie pro zprávu závazné? Využili jsme veškeré odborné podklady, které jsou dnes k dispozici, takže těžko může někdo dospět k jinému závěru. Zodpovědnost za rozhodnutí má samozřejmě vedení parku. Pokud ale výsledky respektovat nebudou, tak musí nést zodpovědnost i za případné následky. A také si to samozřejmě zodpovědět před Evropskou komisí.

FRANTIŠEK KREJČÍ, ředitel Správy NP a CHKO Šumava: Nemůžeme dovolit další poškozování nejcennějšího území!

foto: Jan Voběrek

DAGMAR KJUČUKOVÁ, Okrašlovací spolek Zdíkovska: Pustit podnikání do 1. zóny národního parku v roce 1992 byla velká ostuda! Jak hodnotíte současný postoj Správy NPŠ? Samozřejmě vítáme její záměr konečně splouvání omezit – konečně se správa nebojí veřejně říct, že musíme Teplou Vltavu chránit. Ovšem ta věc je velmi zpolitizovaná, a zatím není jasné, jak to vlastně dopadne. Nevládní ekologické organizace bojují proti ničení řeky ve Vltavském luhu od roku 2003, vyvrcholilo to v roce 2007 podáním stížnosti k Evropské komisi do Bruselu. Správa národního parku je tedy dnes v tomto problému sledována i z evropské úrovně. J

Nastala po nástupu Františka Krejčího na místo ředitele změna v komunikaci s obcemi? Pan ředitel si bohužel po nástupu nevytvořil nový realizační tým. A s tím starým týmem region spokojen nebyl. A není. Takže: pan ředitel komunikuje velmi dobře, ale dopadá to tak, že vše, co my jako zástupci obcí pokládáme za důležité a výhodné i pro značku národního parku, a o čem se třeba s panem Krejčím dohodneme, tak na všechno se pak najde nějaký takzvaně odborný argument, že to nejde. Ochrana přírody versus turistika a podnikání – neměla by mít příroda přednost? Jasnou přednost by měla dostat celková koncepce, která tu měla být od roku 1991. Tohle všechno, co se teď děje, je právě výsledkem nekoncepčnosti. Podívejte se na kauzu Modrý sloup (historický přechod s Bavorskem, který je kvůli odborné studii o výskytu tetřeva hlušce stále uzavřený - pozn. red.) - Správa tvrdí, že je Luzenské údolí nutné nechat zavřené, protože je tam schopná populace tetřeva hlušce. Já to území podrobně znám, chodili jsme tam často i s ředitelem Krejčím, a tam nenajdete ani tetřeví hovínko! Tetřev se vyskytuje na Šumavě všude možně jinde, ale ne v Luzenském údolí... Ptám se tedy, jak je tomu s perlorodkou... Ten spor přece neměl nastat v roce 2008, tohle měl orgán ochrany přírody řešit v roce 1992 a ne až dnes, kdy prošel


ANTONÍN SCHUBERT, starosta Modravy a člen výkonného výboru Rady NPŠ: Hlavní problém je, že chybí koncepce národního parku.

Nemyslíte, že Správa poněkud zaspala, když chce razantně omezovat splouvání Vltavy, které tu existuje dlouhá léta? To, že nebylo masové splouvání Vltavy řešeno patnáct let, je obrovská chyba – ale není to důvod k tomu, aby tento stav pokračoval dále. Správa měla hned od počátku vliv vodáků sledovat a regulovat. A jestliže nám ta poslední studie dokazuje, že dochází k poškozování přírody v první zóně národního parku, tak my jakožto jeho správci to skutečně nemůžeme nechat běžet dál! Je skutečně třeba řeku v létě uzavřít? Jde jen o 17 kilometrů, ne o celou řeku. Ta místa jsou podle odborných studií poškozená a poškozovaná, doslova hoblovaná stovkami lodí – teď je třeba dopřát řece klid a potom postupně, řízeným managementem, vyzkoušet, kolik lodí řeka unese bez poškození biotopu. V současné době probíhá další expertní ověřování populace perlorodky říční a upřesnění monitoringu vodních rostlin. Obce si stěžují, že znáte pouze zákazy... Správa nechce a nebude postupovat proti zájmům regionu a turistiky, ovšem ty nesmí poškozovat přírodu. Nechceme ale jen zakazovat – například navrhujeme povolení jarního splouvání Vydry, která byla v posledních deseti letech uzavřená. V létě připravujeme konečně otevření tří nových propojení s Bavorským lesem, včetně historického přechodu Modrý sloup. Zřídili jsme nových šedesát kilometrů cyklotras, vydali jsme souhlas s jezdeckou stezkou. Funguje v parku dostatečně ekologická výchova? Myslím, že ne. Nejen šumavská, ale celkově česká ochrana přírody má velké rezervy v tom, jak vzdělává především nejmladší generaci. V parku máme tři střediska ekologické výchovy, přímo vzorové je ve Stožci, ale je třeba to tak desetinásobně rozšířit. Máme již připraven celý systém projektů na podporu cestovního ruchu v propojení s ekologickou výchovou. Na zámku Vimperk chceme zřídit mezinárodní vzdělávací environmentální centrum, kde předpokládáme 250 tisíc návštěvníků ročně. Připravujeme také velký zoologický program, který bude rozprostřen po celém území národního parku. Jste spokojen s fungováním Správy pod vaším vedením? Dělal jsem roční bilanci a úplně spokojen nejsem. Z rychlostního stupně jedna jsem přeřadil na dvojku – což znamená, že je tu spousta věcí, které se musí v následujícím roce dotáhnout. Ten jeden rok, ve kterém jsme navíc řešili následky orkánu Kyrill, nestačil k tomu, aby se podařilo pozměnit směřování správy národního parku a vyřešit všechny problémy. A pokud jde o splouvání Vltavy, tak to je opravdu marginální problém. Jde o ani ne jedno procento návštěvníků národního parku, který navštěvují dva miliony lidí ročně.

K ZAMYŠLENÍ

GLOSÁŘ

Rumunští Slováci Slováci na Šumavě na Šumavě Ivo STEHLÍK, [email protected] Když jsem se přiženil v roce 1988 do Volar, ocitl jsem se na dohled od silné enklávy rumunských Slováků, kteří přišli po válce a dosídlili prázdné domy po odsunutých Němcích. V roce 1988 byla ještě naživu většina z těch, kteří se ještě narodili a vyrostli v Rumunsku. Poznával jsem je jako svérázné a velice zajímavé lidi a přátelil jsem se s jejich dětmi, které byly podobně staré, jako já. Jenže staří Slováci pomalu umírali, jeden po druhém, a s nimi umíraly i zvyky a svérázná řeč. Když jsem zjistil, že poslední mohykán a jedna z nejvýraznějších osobností mezi nimi, pan Ondrej Klišík, sepsal svoje vzpomínky, chtěl jsem je vydat knižně. Pan Klišík nakonec bohužel umřel dřív, než jsme se všichni nadáli, ale knížka jeho vzpomínek, zatím pracovně nazvaná Rumunští Slováci na Šumavě (Ze vzpomínek Ondreje Klišíka z Volar), by měla letos vyjít v našem nakladatelství. V krátké ukázce bych vám chtěl ukázat svět lidí, kteří ještě před sedmdesáti roky žili uprostřed Evropy jako téměř soběstační lidé. Stavěli si hliněné domy dusané do bednění, pálili dřevěné uhlí, chovali a zabíjeli dobytek, pěstovali víno, tabák a papriky, tesali trámy, předli vlnu i len, tkali plátno a šili z toho oblečení. Je to jako exkurze do pradávných časů, které ale nejsou vůbec tak pradávné, vždyť je to jenom nějakých šedesát let zpátky v čase. Jsou místa v Evropě, kde je to každodenní realita i dnes. Věřím tomu, že vás vzpomínky pana Klišíka, psané krásnou svéráznou slovenštinou, zaujmou.

O tom, ako zme sa my děti veděly zabávať


16

Po večeroch zme my chlapci lupali kukuricu. A šupky zme davali na humna pre dobytok. Ale len kráve zme to dávali ku dojeni. Dala viac mlieka, bo to bolo lepšie ako otruby. A potom zas zme museli te šulky moržovať, a to zme moržovali na takých malých stolečkách. A na konci teho stolečka bol železný hák, o ktorý sa ta kukurica lúpala. Ale nám to dalo zabrať a bolely nás z teho ruky. To zme aj niekolko nocí robili, aj šesť lebo sedem metraky bolo podle roku, podla toho, jaká bola úroda. Mezi tu kukuricu boli aj těkvice zasaďené. Ja jako chlapec som ich ani nemohol nadzdvihnuť. A tych zme nazbirali aj piať fur. S tymi sa potom svině krmili, ale len iba pred zabijačkou. Inak sa svobodně pasli po hore. V Dernej mali aj gondáša. To bol taky človek, ktorý pre celú dedinu pásol dobytok. Na konci roku ho platili, ako on chcel. Alebo z mesom, lebo peniazemi, čo on uznal za vhodne. A ten gondaš mal dva psy vyučené a te mu zavracali. Boli veliké a mocné. Te psi sa ani vlkov nebali. Mal vždy pri sebe taku trubu ze roha - to boli také velke maďarské voli, vraveli im šarivaše. Te mali take rohy strašně velke - 70 až 100 cm. Té keď išli do chlieva, tak si museli iba tak, do šikma hlavy skrútit, aby do staje vešli. Pri čom jeden roh mal až pri zemi a druhy až pri futroch dveri. Této voli boli o vele mocniejše ako obyčajné voli, to už bol velký gazda, ktorý ích mal. Taký gondáš rano, keď išol pasť, trubil na tej trube a strelal z bičom, susedia len odviazovali dobytok, o vjacej sa starať nemuseli. Nosil pri sebe taký viče 2 metre dlúhy bič ze konopoch upleťený, ze 12 vojkoch, tj. pramenoch, ktoré zme ručne aj my veděli zpletať, ale to nebola žadna sranda veďeť uplesť taký bič, velmi z teho boleli palce, to sa muselo strašne silno stiahovať. A na jar, keď bola míza pod kórou stromov, radi zme robevali piskory, tj. píšťalky, každý mal nožik pri sebe, to zme otlukli mladu liesku, taku bez holuzoch tyčku a zme tu tyčku zlupli, vyrezali naustek a mali zme trúbu a hned už zme aj z tej truby trúbili o sto šesť. No a z tej olupanej tyčky zme si urobyli palicu, a z tou palicou zme sa dugovali po roviňe alebo ze kopca, tak že sa ta palica hodila iba preto, aby čo možná najviacej kotrmelcoch urobyla ,ale tak, aby sa vždy jedným koncom dotýkala zemi,vyzeralo to tak, jako keby sama tá palica po sveťe kráčala. To bola taká hra, čím viatšej tá palica škobrtla temu či onému, tak ten potom vyhrál...

K mírovému radaru Jedním z argumentů strany obhajující výstavbu radaru v Brdech je, že se jedná o prvek, který je čistě obranný a má vlastně pomoci udržet ve světě mír. Ve snaze zamezit přístup různým protestujícím a aktivistům Greenpeace na kótu 718 staví se okolo území plot s žiletkovým drátem, o který se může snadno zranit i lesní zvěř. Proč se „mírový projekt“ brání tak „mírovými“ prostředky? Proč bylo k výstavbě vybráno místo s nejcennějšími lesy v rámci Brd? Nechtěl jsem zastávat ono trapné „jen ne na mém dvorku“, dlouho jsem neměl jasno, jsem-li pro, nebo proti radaru. Nyní už mám jasněji... MATOUŠ ŠIMEK

Bio do škol Mediálně vděčná, ale nepromyšlená a nedomyšlená podpora „bio do škol“ hrozí v lepším případě zbytečně vynaloženým úsilím. Když školní jídelna připraví smlouvu o odběru surovin od biozemědělců z okolí, určitě by měli mít rodiče i zřizovatel možnost na to přispět. U celostátního programu ale hrozí, že se bude z peněz daňových poplatníků dotovat nákup biopotravin z velké dálky. Fanděme čínským i jiným biozemědělcům, ale zrovna takováhle forma podpory je sporná. Zblízka může být lepší než bio – pro životní prostředí i pro společnost. Než dovážet biobrambory do jižních Čech třeba zpod Králického Sněžníku (kde je velká koncentrace biozemědělců), zkusme ve školách vařit raději necertifikované brambory z blízkého statku. Časy se mění, venkov už se nevylidňuje a čeští biozemědělci nemají potíže s odbytem. Nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak podpořit rozšíření biozemědělství, je snížit nepodmíněné plošné subvence konvenčním zemědělcům. JIŘÍ GUTH

Zneužitý program? Program revitalizací vodních toků Ministerstva životního prostředí býval často zneužit ke stavbám rybníků, z nichž některé dokonce vznikly na místech ekologicky cennějších aluviálních luk. Méně než polovina z prostředků programu byla využita ke skutečným revitalizacím liniových vodních toků (potoků, řek). Ti, kdo doufali, že v budoucnu bude situace lepší, doufali nadarmo. Je to ještě horší. Současný Operační program Životní prostředí (OPŽP), který nabízí prostředky z evropských fondů, není schopen poskytovat plnou finanční podporu liniových revitalizací. Jak dokumentoval Ing. Tomáš Just na konferenci o říčních nivách v Třeboni, už v zadání od evropských orgánů je počítáno s tím, že značná část prostředků půjde znovu na stavby rybníků. I nadále tak budou vznikat místo meandrujících a do přírody dobře zapojených říček malé rybníky přecpané rybami, jejichž retenční i ekologická hodnota je velmi malá. Vlastník rybníka, který si jej takto mohl díky „ekologickému“ programu velmi lacino vybudovat, bude brzy láteřit nad škodami na rybách, které mu v jámě v zemi bez úkrytů přecpané kapry způsobí vydry a norci. MATOUŠ ŠIMEK

kresba: Pavla Matějková

ESEJ

rebelové Občanští rebelové v Písku v Písku Magdalena MYSLIVCOVÁ, [email protected] U nás v Písku se umíme ozvat a říct svým úředníkům i voleným zástupcům, co si přejeme a co se nám nelíbí. Je to prosté. Stačí nebát se, nenechat se odbýt, otrávit ani zastrašit. Zajímá vás, jak se u nás žije občanské iniciativě? Tak pěkně od začátku. Jsme na prahu roku 2006. Písečtí občané se dozvídají o záměru radnice, vybudovat v oblíbeném vnitrobloku v Budovcově ulici garáže a parkoviště pro služební auta... Z řad veřejnosti vystupuje skupina odvážných s upozorněním, že občané by si přáli něco jiného. Uvítali by klidovou zónu se zelení a s velkým dětským hřištěm. Uzavřený areál nabízí únik od přetížených ulic, láká k posezení a k volné hře dětí. Daří se tu oblíbené Cukrárničce a občerstvení Natural s venkovními zahrádkami. Maličké dětské hřiště je i přes svůj chátrající stav v sezóně denně obsypáno dětmi. V centru města zbývá jen hrstka podobných bezpečných míst. Stačilo by vysadit stromy a keře, obnovit a rozšířit hřiště a zabránit nelegálnímu parkování. Občanská iniciativa Za Zelený dvůr je na světě, chce se zasadit za dobrou věc a věří, že vedení města zareaguje vstřícně.

Auta versus děti

Pozor: Blíží se volby! To už se ale pomalu schyluje k volbám 2006. Opoziční strany nabízejí svou podporu. Starosta města (za ODS) přehodnocuje svůj původní postoj a zve členy iniciativy na jednání, kde představuje svou velkorysou variantu výstavby podzemních garáží se zachováním klidové zóny na povrchu. Navíc slibuje, že pokud by to nebylo možné realizovat, využije radnice pro parkování pouze maličký dvorek u úřadu. Když pak občané kritizují celkově špatný stav dětských hřišť ve městě, nabízí jim starosta možnost vytvořit samostatnou pracovní skupinu, která se bude obnově dětských hřišť věnovat.

Občanská iniciativa je nadšena a s návrhy souhlasí. Vzápětí se ve volebním programu ODS objevuje příslib podpořit výstavbu podzemního parkoviště pod vnitroblokem a budovat ve spolupráci s občany dětská hřiště. Garáže pro služební auta radnice se záhy najdou jinde. Zastupitelstvo města schvaluje návrh zpracovat studii pro podzemní garáže. Občané se radují, jak prozíravé mají na radnici zástupce, a chutě vyrážejí k volebním urnám.

A je po volbách... Krátce po komunálkách iniciuje občanská iniciativa veřejnou anketu o dětských hřištích. Vnitroblok je označen za druhou nejvíce preferovanou lokalitu v celém městě. Vedení radnice přebírá někdejší místostarosta (za ODS). Záhy jsou občané šokováni, když rada města schvaluje záměr zřídit ve vnitrobloku povrchové parkoviště pro hosty úřadu. Po předvolebním příslibu jako by se zem slehla. Dotace na podzemní garáže se nedaří sehnat, v centru města chybí parkovací místa. V nové koncepci obnovy dětských hřišť v Písku je stávající malé hřiště ve vnitrobloku vyřazeno z harmonogramu s odůvodněním, že lokalitu bude nutné řešit samostatně. Další série jednání, dopisů a diskusí s vedením radnice nepřináší mnoho nového. Ale je zajímavé sledovat, jak někteří řadoví úředníci nenápadně mrkají, špitají a naznačují, že „rebelům“ drží palce.

Starostův úlet Občanská iniciativa se obrací na odborníky z Centra dopravního výzkumu v Brně s dotazem na možnost zpracování nezávislého dopravního auditu pro vnitroblok. Starosta je zprávou natolik rozlícen, že při příštím jednání nenabídne členům iniciativy ani židli. Vždyť dělají městu ostudu až v Brně! Odborníci znovu konstatují, že vnitroblok nemá vyhovující dopravní napojení na komunikace. Doporučují řešit dopravu komplexně a vypracovat dopravně bezpečnostní posouzení celé lokality, případně celého centra města. Občanská iniciativa předává podnět starostovi a jako vstřícný krok nabízí i svou finanční spoluúčast na dopravním posouzení. Na radnici však o nabízených 20 tisíc nestojí, nabídka zůstává bez odezvy. O kvalitní odborný posudek není zájem. Ředitel Městských služeb si návrh parkoviště ve vnitrobloku klidně namaluje sám! A děti? Hřiště? Bezpečnost? Přání lidí? Koho to zajímá? Je červen 2008 a nevíme, kam se bude tenhle nekonečný příběh vyvíjet dál. Jedno je však jisté: termín dalších komunálních voleb se pomaličku blíží a naše občanská iniciativa stále žije... Autorka je členkou Občanské iniciativy Za Zelený dvůr při Regio Písek o.p.s.


Potřeby občanů ale kolidují s plány radnice, garáže jsou nezbytné, auta není kde parkovat. Po neúspěšném jednání nezbývá, než formulovat požadavek formou petice. Koluje mezi občany, podpisů přibývá. Podpora je velká, ale je také poučné sledovat, jak se někteří lidé ještě dnes bojí: „Víte, já budu brzy kolaudovat a na radnici by mi to oplatili.“ Petice je mnohem spíš než jako demokratický prostředek svobodného vyjádření názoru nahlížena jako rebélie neposlušných. Vedení města svolává veřejné projednání, kde autor studie a člen rady města v jedné osobě obhajuje svůj projekt symbiózy garáží a dětského hřiště. Zástupci občanské iniciativy naopak přinášejí posudek autorizovaného dopravního inženýra, podle něhož vnitroblok nemá dostačující parametry pro bezpečné dopravní napojení na přilehlé komunikace. Pracovníci Policie jsou podobného názoru. Názory občanů ani odborníků nejsou brány v potaz. Na radnici si udělají čárku: „S občany projednáno“, a tváří se spokojeně. Leč „rebely“ je třeba potrestat. Místostarosta města neváhá v tisku osobně zaútočit na vedoucí členku občanské iniciativy. Protože bydlí v blízkosti vnitrobloku, usiluje prý zde o prosazení vlastních zájmů – to jest parku a dětského hřiště. Směšné obvinění vyvolává vlnu solidarity široké veřejnosti. Místostarosta telefonicky varuje mateřské centrum, že by v souvislosti s aktivitami v této věci už v budoucnu nemuselo získat od města finanční podporu... Lidé se ale nedají odradit. Za pomoci mnoha občanských sdružení a dobrovolníků se v první jarní den koná přímo na místě samém happening „Vítání jara“ s pestrým programem pro děti.

foto: Regio Písek

PANORAMA Staré a památné stromy Třeboňska Vydalo v r. 2008 nakladatelství Bohumír Němec - Veduta v Č. Budějovicích. Autoři: V. Bartuška, V. Flieglová, A. Kociánová, B. Kociánová, J. Prach. V každé z 56 kapitol této zajímavé knihy najdete významný strom z Třeboňka, ale někdy i skupinu 100 a více stromů – např. Novořecká hráz či Branská dubina. Dočtete se, jak se ke stromu dostanete, jeho výšku, obvod a GPS zaměření, poetický popis stromu a okolí a historii místa. Vše doplňují mapky a desítky černobílých fotografií a perokreseb, v barevné příloze pak 33 nejkrásnějších stromů v různých ročních obdobích. Autoři chtěli ukázat a přiblížit krásu a vznešenost starých stromů a pomoci lidem nalézt k nim vlastní cestu. Jestli se jim to povedlo, nechť posoudí čtenáři. Každopádně: čím více budeme stromy, jejich jedinečnost a význam znát, tím více je budeme chránit. VÁCLAV BARTUŠKA

ÚSPĚŠNÝ PROJEKT:

Enersol 2008


18

ZATRHNĚTE SI V KALENDÁŘI: Botanická zahrada v Táboře zve: 13. září: Barvení z barvířských rostlin – akce pro veřejnost – Kde se tak krásné barvy berou?

4. října: Den zvířat v botanické zahradě – Přijďte se podívat nejen na handicapované ptáky Oskara a Rozárku!

Setkání Venkovské idyly 26.-28. září Setkání příznivců života na venkově – neformálního společenství „Venkovská idyla“. Setkání probíhají formou pátečního posezení u ohně (debatování o životní cestě hostitelské rodiny a zkušenostech s žitím na venkově), následuje sobotní pracovní dopoledne, pomoc hostitelské rodině a výlet do okolí. Všichni zájemci jsou srdečně vítáni. Více informací a přihlášky na www.rosacb.cz nebo na tel. 387 432 030.

Podzimní akce pro učitele Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia ve spolupráci s Krajským úřadem Jihočeského kraje pořádá na podzim několik akcí pro učitele. V úterý 14. října to bude Mrkvičkový den. Jde o 2. ročník celokrajského setkání zástupců pedagogů z mateřských škol. 11. listopadu se chystá již tradiční Den EVVO pro učitele základních škol a ve středu 12. listopadu pak Den EVVO pro učitele středních škol. Bližší informace k akcím budou pro pedagogy připraveny na začátku školního roku.

Hlavním organizátorem 4. ročníku soutěže Enersol v Jihočeském kraji bylo regionální centrum řízené SPŠS Tábor. Cílem soutěže je směrovat středoškoláky k problému hledání alternativy za fosilní paliva a zaměřit se na možná technická řešení. Jednotlivé školy mohou účastí v soutěži podporovat své vlastní směrování žáků v oblasti environmentální výchovy a při oborovému prosazování udržitelného rozvoje. Hlavním úkolem žáků je zjistit konkrétní podnik nebo zařízení zajišťující produkci alternativní energie, zpracovat 5-15 stránkovou práci charakterizující princip jeho činnosti, připravit prezentaci a vyjádřit svůj názor na řešení. V každém kraji probíhá krajské kolo, nejlepší postupují jako krajské družstvo do kola národního. Nejlepších osm jednotlivců pak soutěží v mezinárodním kole. Letos se vítězem národního kola stalo jihočeské družstvo (stejně jako loni), a pořadatelem mezinárodního kola byl jihočeský Tábor. A jak jinak – zvítězila Česká republika! Naše škola (VOŠ a SZeŠ Tábor) se zúčastnila loňského i letošního kola velmi úspěšně. Zaměřili jsme se na využití biomasy jako alternativního zdroje energie. V roce 2007 se vítězkou krajského kola stala žákyně 3. ročníku Zdenka Průšová, letos se do krajského družstva nominovali čtyři žáci naší školy. Nejlepší, Václav Nejdr z 2. ročníku, postoupil do družstva národního. Hlavní podíl na vítězství mají schopní žáci, ale k dobrým výsledkům přispěla i práce školy na úseku EVVO a její zapojení do Klubu ekologické výchovy. Soutěž byla podpořena Jihočeským krajem, MŠMT, MŽP, MZE a MPO ČR.

Další z řady dokumentů, který si klade za úkol zburcovat u diváka ekologické cítění, je doprovázen charismatickým mladým hercem a producentem Leonardem DiCaprio, který se aktivně ekologií zabývá řadu let a sám o sobě prohlašuje, že se cítí být více ekologem než hercem. Dále zde účinkuje řada více či méně známých vědců a aktivistů. Hlavním motivem snímku není problematika globálního oteplování jako u Nepříjemné pravdy Al Gora, i když je také zmíněna, ale jakýsi komplexní náhled na důsledky lidské činnosti v posledních dvou stoletích. Ta je vesměs řízena sobeckými zájmy, tudíž dochází k ekonomicky výhodnému pustošení přírodních neobnovitelných zdrojů, jejich bezkoncepčnímu využívání a celkové bezohlednosti vůči přírodě. Snímek se snaží stanovit diagnózu a apeluje na důsledné převzetí zodpovědnosti člověka za stav věcí. Nabízí i možná východiska… Dokument má působivý obrazový a hlavně hudební doprovod. Chvílemi je však sled argumentů i osobních názorů jednotlivých účastníků příliš rychle sestřihán v hůře vstřebatelné kadenci. Žel se nevyhnul až příliš jímavým scénám se silným emocionálním nábojem, který jej posouvají tak trochu do hollywoodského černobílého vidění světa. Nicméně stejně stojí za shlédnutí a za zamyšlení.

MILENA KAŇKOVÁ

SIMON HUBAČ

LIBUŠE JOZKOVÁ

Jedenáctá hodina

ÚLET - Kde jsem člověkem? Určitě nejsem jediným kolemjdoucím, komu ty nápisy padly do oka. „Zde jsem člověkem!“ - hlásají výlohy jedné drogerie po celé zemi. Když jsem tu výlohu uviděla poprvé, nevěřícně jsem k ní za chůze obracela své zraky a přemýšlela... Jinde člověkem snad nejsem? Hned mi probleskl hlavou nápad, že na vitrínu přilepím další nápis. „Jsem člověkem o dvě stě metrů dál.“ Neb mé kroky zrovna mířily do nedaleké čajovny. Stejně tak si ale jako člověk připadám pod blízkým stromořadím lip, na hradě, nebo na Podskalí. Ba co víc na těchto místech a vlastně mnohde jinde se cítím být člověkem ještě více, přesněji řečeno cítím se zde přirozeněji. Tam jsem člověkem, protože JSEM. Ať už si koupím jakýkoli drogistický produkt, nebo si nekoupím žádný. A jsem tam člověkem nepodmíněně. Celý reklamní slogan totiž zní: „Zde jsem člověkem, zde nakupuji.“ Reklamní strategie dané drogerie si mě neusmíří, ať už mi vysvětluje smysl svého nového sloganu jakkoli. Například že jde o spojení vtipu, osobitosti a nápaditosti a že se tak zdůrazňuje profesionální a zároveň lidský přístup zaměstnanců k zákazníkům. Navrhovala bych slogan zestručnit. Místo: „Zde jsem člověkem“ by bylo mnohem pravdivější a objektivnější: „Jsem člověkem.“ Anebo ještě lépe: „Jsem.“ :-) IVANA JONOVÁ kresba: Václav Morava

PANORAMA Časová smyčka

Léto s kozami

Básník a botanik Pavel Kovář, tč. děkan Přírodovědecké fakulty UK v Praze, své záliby většinou odděluje. Přesto se objevilo pole (či spíše louka nebo záhon?), na kterém se sešly a svým způsobem zkřížily: knižní rozhovory převážně s botaniky a ekology, v nichž krom jiného obvykle dojde i na vztah vědy a umění. Jako by relativizace z předchozích vět (většinou, převážně, obvykle) nebylo dost, můžeme doplnit, že skoro všichni zpovídaní jsou nějak výrazně původem, životem nebo prací spojeni s východními Čechami. První tucet rozhovorů, ještě jenom s přírodovědci a jenom s Východočechy vyšel v roce 1988 pod názvem „Klíč k rovnováze“. Pokračování chystal Pavel Kovář hned v roce následujícím, ale ve svobodných poměrech po listopadovém převratu se pro něj otevřely nové široké možnosti, či chcete-li úkoly, a to zejména na PřF UK. Osmnáct let „v šuplíku“ potom prověřilo kvalitu dalších patnácti rozhovorů. Kdo má to štěstí znát alespoň některé respondenty, čte „Klíčová slova - 1989“ příslovečným jedním dechem a snad každý může litovat, že v mnoha případech už byly úryvky z rozhovorů publikovány jako nekrology. Samozřejmě se nabízí i čtení této knížky jako historického dokumentu nebo alespoň svědectví tehdejší doby (pro přesnost: let 1989-1991). Je třeba přiznat, že naprostá většina vyslovených očekávání se nesplnila, a to ani u osobností se širokým rozhledem a mnoha informacemi z míst nejvyšších, jako jsou Josef Vavroušek nebo Bedřich Moldan. Snad jen informace o stavu životního prostředí jsou v současné době dobře a rychle dostupné a také odsíření a odprášení velkých energetických zdrojů se podařilo. Většina ostatních přání nebo předpovídaných trendů se ale plnila, resp. platila, jen v prvních dvou letech po převratu. V tom není hořkost ani škarohlídství, jako spíše určitá decentní mobilizace. Ještě stojí zato snažit se, aby náš svět byl dobrý pro osobnosti z Klíčových slov. Jsou mezi nimi lidé laskaví jako spisovatelka Marie Kubátová, sršatí, jako botanici samorosti z hor Leo Bureš a František Procházka, světaznalí, jako vědci exulanti Vladimír Krajina, Josef Fanta a Marcel Rejmánek, anebo strážci místních tradic, jako Jiří Hadinec, kustod herbářů na Karlově univerzitě, nebo Zuzana Švabinská-Vejrychová, která pečuje o pozůstalost slavné malířské rodiny. Pestrou mozaiku doplňují biologické „kapacity“ Bohdan Slavík, Zdeněk Černohorský a Ivan Málek, novinář a cestovatel Petr Rybář a environmentální ekonom Jaroslav Stoklasa.

Slyšte, že do svých letních plánů můžete vložit návštěvu Kozího vršku v Milkovicích v Českém Ráji: Kozí mejdan 9. ročník osmidenní kulturně společenské slavnosti věnované kozám a svobodomyslnému způsobu života se koná během srpnového úplňku od středy 13. do 20. srpna. Setkání ve volné krajině, při kterém vystoupí muzikanti a divadelníci. Vstupné dobrovolné, ceny lidové, stanování v místě možné. Veřejná škola dojení Po předchozí dohodě je možné kdykoli přijet třeba i se skupinou dětí, dětským táborem nebo školou. Rádi vám vysvětlíme, co jsou kozy za zvířátka, a pokusíme se vás naučit je dojit. Součástí je i návštěva Kozího muzea a ukázka zemědělské techniky. Dobrovolníci vítáni Chováme kozy a osly, sušíme seno, sbíráme ovoce, pěstujeme rozličné plodiny... K tomu ke všemu uvítáme pomocníky, kteří si chtějí vyzkoušet, co všechno obnáší život na statku, nebo si chtějí zlepšit fyzičku a opálit se jinak než s činkou v ruce ve fitness centru.

JIŘÍ GUTH

Potex je podpůrný charitativní program firmy Texat, která se zabývá tříděním a prodejem second-handového zboží. Hlavním cílem je sběr použitých oděvů a jejich následné poskytnutí humanitárním organizacím. Vše se v profesionální třídírně rozdělí na textilie, které se dají nosit – ty jsou darovány smluvním charitativním organizacím – a na další materiál, určený k recyklaci. Zisk z prodeje je použit např. ve prospěch Konzervatoře pro nevidomé a slabozraké v Praze 1 na Maltézském náměstí. Podstatou sběru textilií je možnost rozmístit na vybraném pozemku (se souhlasem vlastníka nebo správce pozemku) speciální sběrné kontejnery a zajistit jejich pravidelné vyvážení. Kontejnery jsou vyrobeny z antikorozního materiálu, jsou hygienicky způsobilé a protipožárně zajištěné, jeden kontejner zabere 1,7 m 2 . Lze do nich odevzdat i obuv, kabelky, hračky, bytový textil. Kontejnery lze zatím najít v Praze a ve Středočeském kraji, ale firma má zájem o rozšíření svých aktivit na území Jihočeského kraje. Jestlipak se najdou zájemci (např. obce nebo školy), kteří se do chvályhodného projektu zapojí? Koordinátorkou projektu je Marie Hubková, více informací: www.potex.cz. LIBUŠE JOZKOVÁ

Nová série skládaček Na světě je první ze série skládaček o chráněných územích Jihočeského kraje. Představuje Táborsko – Dráchovské tůně. Před tiskem jsou Hroby, Luna a Granátová skála, a v přípravě další čtyři. Všechny skládačky, které poměrně podrobně informují o přírodovědně zajímavých lokalitách, budou postupně vydány do konce roku 2008. Na jejich vzniku se podílí kolektiv autorů, ale největší podíl práce připadá na Blatské muzeum v Soběslavi. První skládačku lze sehnat v muzeích v Soběslavi a v Táboře, v informačních centrech na Táborsku a na odboru ŽP krajského úřadu v Českých Budějovicích. Jejich vydání hradí Jihočeský kraj. LIBUŠE JOZKOVÁ

Zvon v srdci Šumavy 17. června předala paní Emilie Vrabcová, vdova po Bohuslavu Vrabcovi, lesníkovi z Březníka, do rukou ředitele Správy NP Šumava zvon, kterým byla od dávné historie až do roku 1951 oznamovaná lidem starostlivost o jejich zdraví a životy. Zvon jí byl v roce 1951 předán do opatrování lesním radou z Dlouhé Vsi. Býval umístěn na dnes již neexistující hájovně pod stávající schwarzenberskou fořtovnou. S velkou prozíravostí pan lesní rada předpokládal, že by zvon, který v nepřízni počasí oznamoval poutníkům, lesním zaměstnancům a obyvatelům Březníka místo, kde naleznou teplo domácího krbu, mohl v následujících letech utrpět újmu naprostého zániku. A tak mohl být slavnostně navrácen na své původní místo. Přináší s sebou poselství naděje pro Šumavu. Do doby instalace bude vystaven v Informačním středisku NPŠ na Březníku. ANTONÍN SCHUBERT A SPRÁVA NPŠ


Víte, co je POTEX?

STANICLAV PENC, [email protected], tel. 605 701 081, www.kozy.cz

ODJINUD

vede Freistadt V odpadech vede Freistadt! Petr DRAHOŠ, [email protected] Rakouský zákon o odpadech ukládá obcím povinnost být členem odpadových svazů obcí. Proto jeden takový v okrese Freistadt vznikl (Bezirksabfallverband – BAV). Tento okresní svaz převzal řešení všech otázek týkajících se odpadového hospodářství. Přinášíme vám dnes zkušenosti načerpané v průběhu jarní exkurze, kterou uspořádala Calla. Na území okresu Freistadt o rozloze 100 tis. ha se nachází 27 obcí, v nichž žije celkem 64 tis. obyvatel. Jedná se spíše o venkovské území s menší hustotou obyvatelstva a množstvím ekologicky hospodařících zemědělců. Největší město Freistadt má 8 tisíc obyvatel. V roce 1990 byla z kapacitních důvodů uzavřena místní skládka komunálních odpadů a krátkodobě vznikl nouzový stav. Představitelé obcí byli postaveni před otázku, jak dál řešit likvidaci odpadů. Dočasně uzavřeli smlouvu o skládkování odpadu s městem Linec a začali přemýšlet o vlastní komplexní koncepci nakládání s odpady v rámci celého okresu s důrazem na redukci zbytkového odpadu, který je nutno skládkovat. Ze zadané studie vyplynulo, že 40% tohoto odpadu tvoří organické kompostovatelné odpady a celých 75% lze recyklovat.


20

foto: autor

Metrák bioodpadu na hlavu

Partnerství s farmáři

Během roku 1992 byla navázána spolupráce se zemědělci, zájemci o kompostování byli proškoleni, zakoupily se stroje, kompostování bylo schváleno i politicky, uzavřely se smlouvy mezi obcemi a zemědělci a vše začalo v praxi fungovat. Ve stejném roce se ve Freistadtu do bionádob začaly třídit i kuchyňské zbytky (pilotně v 50 domácnostech) – dnes se tam vybere ročně přes 100 kg kuchyňských odpadů na osobu. Prosadil se koncept decentralizovaného kompostování odpadů realizovaného místními sedláky, který je výhodný z mnoha hledisek – rostoucí kvalita půdy, zvýšení zaměstnanosti, snížení aplikace minerálních hnojiv a pesticidů, malé dopravní náklady a dopravní zatížení, žádná high-tech, jen nejnutnější stroje (překopávače, drtič, síto) zakoupené postupně s podporou hornorakouské vlády... A výsledek? Obyvatelé okresu Freistadt dnes vytřídí dvojnásobek druhotných surovin než průměrný hornorakouský okres a zároveň za zpracování odpadů platí o polovinu méně (kolem 100 EUR za domácnost ročně). Dosahuje se až 80% recyklace komunálních odpadů, pouhých 20% putuje na skládku. Tedy přesně opačný poměr, než je nyní u nás. Přestože celkové množství komunálního odpadu vzrostlo v období 1991–2007 trojnásobně (z 10 tis. tun na 30 tis. tun ročně, což představuje 469 kg na osobu), podíl zbytkového nevytříděného odpadu v absolutních hodnotách kolísá kolem 5 tis. tun ročně. Množství odpadu se zvyšuje se vzestupem konzumního životního stylu, ale i díky zdokonalené evidenci.

Zemědělec je chápán jako kompetentní partner v recyklaci organického odpadu, čemuž napomáhá i profesionální zemědělské kompostárenské sdružení ACA – Agricultural Composting Association, které bylo partnerem pro jednání s komunitami, provinciální správou a místními úřady, včetně BAV. Ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí se podílela na zavedení standardů kvality všech elementů systému (technické požadavky na kompostárny, kontrola procesu kompostování, certifikace produktu). ACA několikrát za rok odebírá vzorky pro externí analýzy. Všechna povinná dokumentace prochází kontrolou, která není formální, ale má za cíl zlepšit situaci. ACA též zemědělcům poskytuje právní poradnu, vzdělávací kurzy a vede databázi s údaji o kompostárnách.

Útulné sběrné dvory V regionu funguje síť menších sběrných dvorů (ve 24 obcích, další 2 obce přibudou letos), které jsou otevřeny zpravidla 2–3x týdně a vzdálené maximálně 5–7 km od bydliště každého občana. V těchto dvorech pracují kompetentní lidé, kteří pro návštěvníky zároveň ochotně zajišťují informační servis. V oblasti nakládání s odpady v současnosti pracuje 171 lidí (tj. 42 plných úvazků, z toho 13 přímo v oblasti kompostování), BAV zaměstnává 5 osob. Recyklační centra (sběrné dvory) jsou útulné, čisté, připomínají větší garáže, v nichž je vše krásně uspořádáno. Žádný nepořádek, žádné bláto, žádný kontejner na všechno možné, co se nakonec odveze na skládku, jak to mnohdy známe z českých poměrů. Do roku 2001 se podařilo zavést třídění bioodpadu ve 24 z 27 obcí okresu. V provozu je nyní 20 kompostáren zemědělců, kteří mají celý proces pod kontrolou. To se ukazuje jako velká výhoda oproti systému specializovaných firem, neboť sedlákům záleží na kvalitě výsledného produktu, jelikož jej (z 80%) používají na vlastní pole... Kompost tedy obsahuje jen minimum těžkých kovů, čímž je vyřešen hlavní problém a důvod nízkého odbytu kompostů u nás.

Třídit se zkrátka vyplácí! BAV podporuje i domácí kompostování. K motivaci občanů a vzbuzení důvěry v nový systém se osvědčily veřejné diskuse - v prvních letech existence svazu jich proběhlo několik desítek. Celý systém nakládání s odpady je ekonomicky soběstačný. Financují ho obce a producenti obalů, počáteční investice si mezi sebou takřka rovným dílem rozdělili zemědělci, obce a hornorakouská vláda. Ukázalo se, že se vyplatí třídit – spalování a skládkování by obce vyšlo mnohem dráž. Autor pracuje v ekoporadně Calla.

Sběr kuchyňských odpadů l Z hygienických důvodů se nádoby vyvážejí každý týden bez ohledu na to, zda jsou naplněné. l Velký důraz je kladen na informační akce pro domácnosti. l Každá domácnost má svou nádobu (i v bytových domech) opatřenou adresním štítkem se jménem (odstranění anonymity vede k takřka 100% čistotě suroviny) l Bionádobu vyprazdňují a kontrolují sami zemědělci. l Za používání nádob se neplatí žádné poplatky navíc (ovšem domácnost si musí nádobu na počátku zaplatit). l Dále si na obecním úřadě kupují biopytle z kukuřičného škrobu (na jedno použití), které do nádob vkládají, pokud nechtějí po každém vyprázdnění nádobu vymývat. l Vznikající náklady uhradí zemědělcům obce (z vybíraných poplatků a příjmů za tříděný odpad). l Výsledkem je 6 kg kuchyňských odpadů týdně z jedné domácnosti a redukce zbytkového odpadu až o 40%.

ODJINUD

brlohybrlohy Medvedie v Brdech? v Brdech? Juraj LUKÁČ, [email protected] Ročne zahynie pod kolesami milovaných motorových tátošov v Českej republike okolo 1100 a u nás na Slovensku asi 600 ľudí. Obávané šelmy medvede nezabili u nás ešte ani jedného človeka. Napriek tomu sú časopisy preplnené reklamami na nové autá a článkami varujúcimi pred krvilačnými medveďmi v slovenských horách. Prečo je to tak? Prečo nie naopak? Daniel Kahneman dostal pred niekoľkými rokmi Nobelovu cenu za objav, že ľudia nevedia počítať s veľmi veľkými alebo veľmi malými číslami. Dva milióny rokov sa náš život vyvíjal v malých, desať – dvadsať členných skupinkách, pričom počtárskym horizontom boli čísla tak do 150. Výsledkom je, že ľudská intuícia nefunguje v oblasti miliárd a milióntin. Pravdepodobnosť úmrtia pri jazde na motocykli je tisíckrát väčšia ako zasiahnutím bleskom, napriek tomu sa podstatne viac bojíme búrky ako jazdy na motorke. Riziká s malou pravdepodobnosťou preceňujeme a riziká s veľkou pravdepodobnosťou podceňujeme. foto: USFWS

Fendrychov thriller Naposledy som si v časopise Týden, vedľa reklám na vraždiace automobily, všimol medvedí thriller v podaní Martina Fendrycha. Autor podľahol klamu, o ktorom hovorí Kahneman. Nevie počítať. Z jednej zápornej skúsenosti, keď syn s priateľkou jeho známeho boli na Slovensku napadnutí medveďom, vyvodil záver, že návrat medveďa do Českej republiky je šialenstvo a hazard. Akosi zabudol na to, že dvojica stanovala rovno pri upozornení, že v okolí hotela sa pohybuje synantropná medvedica, ktorú tam naučili konzumovať ľudskú potravu medvede milujúci českí turisti. Keď som v Prahe, dodržujem miestne zvyky a predpisy a na každom prechode sa obzerám vľavo – vpravo. Ak by ma totiž niekde zrazilo auto, môj dodatočný apel na likvidáciu všetkých pražských automobilov určite nebude vyslyšaný.

medveď útočí zásadne na ozbrojeného strelca, nie na honca bez zbrane. Turistov bolo z celkového počtu napadnutých len šesť percent a aj to boli prípady, keď neboli dodržané základné zásady pohybu v horách, predovšetkým bezstarostné stanovanie pri hoteloch alebo iných obydliach, kde si huňáči zvykli chodiť pro svoj pravidelný prídel potravy. Príroda je veľmi zložitý organizmus, kde sieť života visí na miliónoch organizmov rôzneho druhu. Akákoľvek segregácia sa pomstí skôr či neskôr tomu, kto ju spôsobil. Vyzerá to divne, ale zdravá a stabilná krajina potrebuje okrem príjemne voňavých farebných rastlín aj dravé šelmy, štípajúce komáre, bzučiace osy, jedovaté hady, baktérie a rôznu inú háveď. A ako ukazuje štatistika, tá háveď je pre nás podstatne menej nebezpečná ako my sami pre seba.

Biologický rasizmus

Čo hovoria štatistiky ministerstva pôdohospodárstva a životného prostredia? Od roku 1990 sú ročne napadnutí v slovenských horách jeden až piati ľudia. Žiadne zranenie nebolo smrteľné. Škody na majetku, predovšetkým včelstvách dosahujú približne 800 000 korún. Slovenských. Tieto hodnoty majú dlhodobo klesajúci trend a sú o niekoľko rádov nižšie ako škody spôsobené automobilizmom. Čo hovoria štatistiky slovenského poľovníckeho zväzu? Viac ako dve tretiny napadnutí tvoria ataky na poľovníkov, lesníkov, lesných robotníkov, pytliakov a zberačov jeleních zhodov. Pri spoločnej poľovačke

Vyčleňovanie prirodzených organizmov z našej krajiny je biologickým rasizmom. Stabilná ľudská spoločnosť je rozmanitá spoločnosť, stabilná a zdravá krajina je rozmanitá krajina. Česká krajina bude zdravá, ak v Brdech budú medvedie brlohy a pri Máchovom jazere budú zavýjať vlčie svorky.

foto: USFWS

Autor vede slovenské Lesoochranárske zoskupenie VLK. Text byl v plném znění převzat z on-line deníku Aktuálně.cz, kde si můžete přečíst i další blogy.

foto: Gary Kramer


Reč čísel

FOTOREPORTÁŽ

Výr velký Výr velký Lze nějak snadno popsat výra velkého? Vše je uvedeno v encyklopediích, proto jen orientačně. Je to dravec, největší sova v Čechách. Spatřit tohoto převážně nočního lovce je i pro člověka, který se pohybuje často v lese, vzácný okamžik. Tento tvor je velmi ostražitý, vždy o přítomnosti člověka ví jako první a podle toho se zachová. Bývá spatřen pouze z dálky, kdy většinou odlétá pryč od člověka, který ho vyrušil. Dle www.wikipedia.org: výr velký je velký pták, větší než káně lesní, ale na druhou stranu zřetelně menší než např. orel skalní. Samice jsou zřetelně větší než samci. Délka těla se u dospělce pohybuje obvykle mezi 60 až 70 cm, křídlo samce měří až 47 cm, křídlo samice až 49 cm. Hmotnost se pohybuje obvykle mezi 1800 až 3000 g. Obzvlášť velcí jedinci však dosahují až hmotnosti přes 4 kg. Výra velkého jsme spatřili v květnu 2008 nedaleko našeho bydliště. Vylétl z jedné skalní římsy a tím prozradil, že zde má hnízdo. Při bližším ohledání bylo zjištěno, že zde jsou schována dvě mláďata. Během následujících pěti týdnů jsme pozorovali, jak se vyvíjejí. Z malých tělíček, která místy ani nebyla pokryta peřím, se během pěti týdnů stala mláďata připravená k prvním krůčkům. Zde ale stopa končí. Po několika dnech již zde malí výři nebyli nalezeni. Mláďata se údajně ve stáři šesti týdnů rozlézají do okolí a plně k letu jsou připravena ve stáří asi sto dní. Okolí místa jsme důkladně neprohledávali, nechtěli jsme výry rušit nebo ohrozit. Doufáme pouze, že dále žijí a nestali se obětí ostatních dravců nebo lidí. Chceme se s vámi podělit o několik fotografií, které jsme pořídili. Jelikož jde o přísně chráněný ohrožený druh, nemůžeme bohužel uvést místo nálezu, ani jména autorů. M. Š.


22

FEJETON Ireny Vackové

O hledání Celý můj život je vyplněn hledáním. Hledání je každodenní. Hledání je věčné. Ale to je přece správné, řeknete si, člověk musí neustále hledat pravdu, lásku, moudrost, skutečné hodnoty a smysl života. Ano, ale když já mluvím o hledání věcí. Každý můj všední (a dokonce i sváteční) den začíná hledáním kartáčku na zuby, cukru do čaje, někdy i čaje, peněženky, tašky, mobilu, cédéčka, důležitých desek se separáty, známek, nůžek, klíčů, propisky, vodítka na psa, pokračuje hledáním svetru, tašky, bot, kancelářských sponek, opět klíčů a mobilu, připravené svačiny, šátku na krk, zase klíčů, stravenky na oběd, lístku s nadepsanými telefonními čísly, až večer končí hledáním odložené rozečtené knihy, budíku, ručníku, pantoflí a mobilu. Na hledání pravd a smyslu bytí mi už nezbývá čas. Večer padám vysílením, protože celý den se držím hesla: „Tady to přece někde musí být“, a tak kvůli každé hledané věci pročesávám důkladně byt, auto i kancelář, přerovnávám jednu kopici věcí po druhé, beru do rukou list papíru za listem papíru, včetně sebemenších útržků s poznačenými nejdůležitějšími telefonními čísly, prohledávám zásuvku po zásuvce, a to celé při neúspěchu znova a znova, protože pokaždé mám silné svrbění, že za chvilenku už to, co hledám, přece musím najít.

Odmítám návštěvy, výlety, kina, schůzky, zříkám se dovolené – hledám. Když už se o půlnoci vzdávám naděje, že bych se ten den učesala, a jdu spát, naleznu hřeben. Když se ráno vracím z procházky se psem uvázaným na kusu špinavého špagátu, naleznu vodítko. Když se vyzouvám z rosou promočených a zničených lodiček, naleznu gumáky. Když dopoledne vycházím z telefonní budky poté, co jsem obvolala všechny své známé, naleznu mobil. Když v poledne přestanu doufat a odejdu na oběd, hned jak se vrátím, naleznu stravenku, po odpolední přednášce, kterou jsem musela zvládnout „spatra“ a bez obrázků, nacházím pečlivě připravené podklady a flash disk s powerpointovou prezentací. Stejně tak když odcházím odpoledne z banky, kde jsem zaplatila vysoký poplatek za zablokování svého konta kvůli ztrátě platební karty, nalézám ji jakoby nic zasunutou v kapse saka. Mé donquijotské snažení končí úplným duševním zhroucením, kdy musím volat svého psychiatra, tedy, volala bych ho, kdybych byla schopna najít vizitku s jeho telefonním číslem... Můj život, jak vidíte, je věčné hledání. Ale proč o tom píšu. Jsem ve svém hledání strašně sama. Nemám s kým pohovořit. Ano, pohybuji se sice mezi lidmi, ale když si spolupracovníci dávají o přestávce kávu a debatují, já hledám svůj hrneček. Když jdou hrát tenis, strávím odpoledne hledáním rakety, a když přátelé jedou na výlet, hledám beznadějně klíčky od auta. Můj smutný příběh tedy končí inzerátem: „Hledám podobně zaměřené lidi, kteří by se mnou hledali ztracené a nalézali dávno nehledané. Zavolejte mi prosím na číslo telefonu… Moment, dám vám vědět hned, jak ho najdu!“ Autorka je spolupracovnicí Rosy.

AKTUALIZOVANÝ KALENDÁŘ PŘEDNÁŠEK, SEMINÁŘŮ A DALŠÍCH AKCÍ PRO VEŘEJNOST NAJDETE NA

www.krasec.cz/kalendar

Na internetových stránkách www.krasec.cz je provozována on-line ekologická poradna, v níž je nejširší veřejnosti nabízena možnost zeptat se na otázky z následujících tematických oblastí: - Ochrana přírody - Přírodní zahrada - Biopotraviny a místní potraviny - Energetika - Ekologické stavění - Odpady - Zelená kancelář - Správní řízení / účast veřejnosti - Zvířata - Zákony - Komunitní a místní rozvoj - Ekologická výchova (školní i mimoškolní) - Šetrná domácnost - Zemědělské alternativy - Jiné

Mám zájem o objednání publikace: INZERCE V ČASOPISU KRASEC Soukromá řádková inzerce - do 3 řádků sloupce (musí být uveden kontakt) - 50 Kč Komerční plošná inzerce - celá strana A4: 3 000,- Kč - 1/2 strany: 1 800,- Kč - 1/4 strany: 1 000,- Kč - 1/8 strany: 600,- Kč - inzerce na obálce (vpředu, vzadu): + 50 % Slevy pro opakované zveřejnění inzerce: - 2 x zveřejnění sleva 10% - 3 x a více zveřejnění sleva 15%

o informace k akcím (seminář, přednáška, výstava aj.):

Jméno: Kontakt (adresa, telefon nebo e-mail):

KONTAKT: [email protected]

Dne:

Podpis:

Svým podpisem vyjadřujete souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů uvedených na kupónu Krascem, o.s., Senovážné nám. 9, České Budějovice, po dobu neurčitou za účelem poskytování služeb EVVO a jejich evidence. Dále vyjadřujete souhlas se zpřístupněním údajů MŽP, MPSV a kontrolním orgánům EU. Veškeré údaje jsou poskytovány dobrovolně.

Po vyplnění formuláře je otázka odeslána specializovanému poradci, který tazateli odpoví. Otázky a odpovědi, které mají širší platnost, jsou zároveň zveřejněny na internetu.

PODPORUJME JIHOČESKÉ MÍSTNÍ VÝROBCE! Autorem fotografií na této straně je jihočeský fotograf Jan VOBĚREK. Snímky vznikly v průběhu přípravy katalogu výrobců z oblasti Novohradska. V této publikaci, kterou vydá českobudějovická Rosa v rámci projektu podpory trhu s místními produkty, najdou čtenáři široké spektrum výrobků, které zruční řemeslníci z Novohradska nabízejí. Katalog bude určen jednak pro návštěvníky oblasti, kterým může zpestřit jejich putování Novohradskem, a dalším cílem je podpora místní domácí výroby jako součásti místní ekonomiky a kulturního dědictví. Zuzana GUTHOVÁ, [email protected]


foto: Jan Voběrek

Kde můžete získat časopis Krasec? l České Budějovice

Kavárna Měsíc ve dne, Nová ul. 3 Obchod Slunečnice, Chelčického 21 l Jindřichův Hradec

Galerie Inspirace, Nám. Míru 138/I l Strakonice

Zdravá výživa VALÉTUDÓ, Velké nám. 219 Šmidingerova knihovna, Husova 380 Městské infocentrum, Velké nám. 2

KRASEC, o.s.

l Vodňany

Městské muzeum, Nám. Svobody 18

Senovážné náměstí 9

l Písek

Prodejna NATURAL, Budovcova ul. l EKOPORADNY sítě KRASEC

ČESKÉ BUDĚJOVICE

l SÍŤ kanceláří Pohádkového království l Krajský úřad JČ. kraje – odbor ŽP l knihovny v jižních Čechách

3

7

0

0

1

l školy zapojené do sítě MRKEV l objednat na www.krasec.cz

číslo 10 léto 2008 JIHOČESKÝ ČTVR TLETNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ Téma: TURISTIKA VERSUS OCHRANA PŘÍRODY Portrét JOSEF DANĚK

Recommend Documents