International Law Review

Mezinárodni právní revue

číslo 2/2001

M M a g . Thomas Ratka, M A S Wissenschaftlicher Mitarbeiter, Abteilung fiir E u r o p á i s c h e Integration, DU Krems o d b o r n ý asistent O d d ě l e n í e v r o p s k é integrace, DU K r e m ž e Geburtsdatum: 2. Juli

1973

International l kiuální

L a w Review

odborné

N o . 2/2001

činnosti:

o d b o r n ý asistent O d d ě l e n í e v r o p s k é integrace D U K r e m ž e . Vublikace: „Aktuální judikatura E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora". Online publikace O d d ě l e n í pro evropskou integraci, D U K r e m ž e . O d října 1999. „Společenstevní právo E U " , společně s Prof. Dr. M . Straubem. D U K r e m ž e , 2000. „ E v r o p s k é h o s p o d á ř s k é zájmové sdružení", s p o l e č n ě s Prof. M. Staubem. Skripta D U K r e m ž e , 2000.

Spezialgebiete/Forschungsthemen: E u r o p á i s c h e s und Internationales Gesellschaftsrecht Grundfreiheiten, insbes. Warenverkehrsfreiheit/Niederlassungsfreiheit Geschichte der E u r o p á i s c h e n Integration

„ Z m ě n a sídla společností v rámci E U " . Právnická fakulta Univerzity ve Vídni, 2000. „ S p o l e č e n s t e v n í formy v rámci e v r o p s k é h o práva". P r á v n i c k á fakulta Univerzity ve Vídni, 2000.

Aktuelle berufliche Tátigkeiten: Wissenschaftlicher Mitarbeiter an der Abteilung fiir E u r o p á i s c h e Integration, D o n a u - U n i v e r s i t á t Krems.

„ S m ě r n i c e s p o l e č e n s t e v n í h o práva". Právnická fakulta Univerzity ve Vídni, 2000. S p o l u p r á c e s Prof. Dr. M. Straubem - Pracovní společenství, stavební riziko, pří ručka ke stavebním s m l o u v á m a odpovědnosti z nich vyplývající. Manzsverlag Ví d e ň , 2000.

-

Publikationen: „ A k t u e l l e Judikatur des E u G H " - Redaktion (Online-Publikation der Abteilung fiir E u r o p á i s c h e Integration der D o n a u - U n i v e r s i t á t Krems). Seit Oktober 1999. „ E U - G e s e l l s c h a f t s r e c h t " (gem. mit Prof. Straube). E U R A S European Advanced Studies Skriptenreihe. Krems 2000. „Die E u r o p á i s c h e Wirtschaftliche Interessensvereinigung" (gem. mit Prof. Straube). E U R O - J U S Skriptenreihe. Krems 2000. „ S i t z v e r l e g u n g von Gesellschaften in der E U " (gem. mit Prof. Straube). Skriptum zur Vorlesung „ E U - G e s e l l s c h a f t s r e c h t " an der Rechtswissenschaftlichen Fakultát der U n i v e r s i t á t Wien/Sommersemester 2000. W i e n 2000. -

-

-

„Einheitsrecht - E u r o p á i s c h e Gesellschaftsformen" (gem. mit Prof. Straube). Skrip tum zur Vorlesung „ E U - G e s e l l s c h a f t s r e c h t " an der Rechtswissenschaftlichen F a k u l t á t der Universitát Wien/Sommersemester 2000. W i e n 2000. „Gesellschaftsrechtliche Richtlinien" (gem. mit Prof. Straube). Skriptum zur Vor lesung „EU-Gesellschaftsrecht" an der Rechtswissenschaftlichen Fakultát der U n i versitát Wien/Sommersemester 2000. W i e n 2000. Mitarbeit (Prof. Straube) an Kapiteln A R G E , Baugrundrisiko im Handbuch zum Bauvertrags- und Haftungsrecht. M A N Z Verlag. Wien 2000.

Datum narození: 2. 7. 1973 Vědecká činnost - specializace: e v r o p s k é a m e z i n á r o d n í společenstevní právo, základní svobody (především volnost p o h y b u zboŽl, svoboda usazování), historie evropské integrace.

12

I |

číslo 2/2001

M e z i n á r o d n í právní revue

I. Sitzverlegung von Cesellschaften in Europa Bestandsaufnahme und Ausblick D i e M o t i v e einer Gesellschaft, ihren Sitz von einem Staat in einen anderen zu

W i i r d e man eine i d e n t i t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung nicht nur rcgisterrechtlich, londern auch steuerrechtlich ohne E i n s c h r á n k u n g e n zulassen, so k ó n n t c die Steuerhohcil beliebig verschoben und die G e w i n n a b s c h ó p f u n g einfach in einem anderen M i t "licdstaat der Gemeinschaft vorgenommen werden. E i n A b k o m m e n auf Gemeinschaftsebene uber die gegenseitige Anerkennung von (icsellschaften und juristischen Personen ist bereits in den spáten sechziger Jahren am Ratifikationsverfahren in den Niederlanden gescheitert, und ein Versuch der Haager Konferenz, auf internationaler Ebene ein Anerkennungsabkommen zustandezubringen, verlief schon 1956 im Sande. Beides wurde seither nicht weiterverfolgt. 7)

0

Im Zuzugstaat k ó n n e n billigere Produktionsmittel ( L o h n - und Lohnnebenkosten, Rohstoffe), ein unternehmerfreundliches Steuerrecht, (aus Šicht der Mehrheitsgesellschafter) eine s c h w á c h e r e Stellung der Minderheitengesellschafter, weniger scharfe Haftungsbestimmungen fiir Gescháftsfiihrer/Vorstand oder weniger Mitspracherechte der Arbeitnehmervertreter im Aufsichtsrat Gesellschaften aus anderen Staaten „anl o c k e n " und fůr diese so vorteilhaft sein, dass sie sich in den Anwendungsbereich einer anderen Rechtsordnung begeben m ó c h t e n . Oft sind aber auch rein faktische Griinde - wie bessere Erwerbschancen in anderen Staaten, der U m z u g der Gesellschafter selbst aus sonstigen Griinden oder die Ů b e r t r a g u n g der Gesellschaftsanteile an a u s l á n d i s c h e S t a a t s b ú r g e r bzw. Gesellschaften - der Grund fiir eine Sitzverlegung. A u f den ersten B l i c k stellt sich einer derartigen Vorgangsweise kein Hindernis entgegen; es steht den Gesellschaftern frei, die Gesellschaft im Inland nach inlándischem Recht aufzulósen, um sie anschliessend im A u s l a n d nach a u s l á n d i s c h e m Recht neu zu griinden. Geht man so vor, dann handelt es sich dabei aber schon per definitionem um keine Sitzverlegung im engeren Sinn; es entsteht ja eine vóllig neue, in ihrem Bestand und ihrer Identitát u n a b h á n g i g e Gesellschaft. Wenn sich die Gesellschaft neu griinden muss, zieht das ú b e r d i e s unangenehme sonstige Folgen nach sich: D i e Gesellschaft besteht dann nach a u s l á n d i s c h e m Recht, an das ihr Statut angepasst werden muss; dieser Effekt kann z u n á c h s t - etwa, wenn das Zuzugsrecht weniger scharfe Haftungsbestim mungen fiir Gesellschafter, weniger Mitspracherechte fiir Arbeitnehmer und M i n d e r heitengesellschafter oder liberalere Griindungsvorschriften, insbesondere hinsichtlich der Kapitalisierung vorsieht - durchaus erwiinscht sein. In weiterer Konsequenz ist aber auch die R e c h t s k o n t i n u i t á t der alten Gesellschaft durchbrochen. Das bedeutet wiederum, dass bei Fehlen sondergesetzlicher Bestimmungen von der „ a l t e n " Gesells chaft abgeschlossene Vertráge nicht ipso iure auf die neue Gesellschaft iibergehen; besonders schmerzhaft und kostspielig ist dies bei langzeitlichen vertraglichen Bindungen wie D i e n s t v e r t r á g e n , Kreditvertrágen, B e s i c h e r u n g s v e r t r á g e n , M i e t v e r h á l t n i s s e n oder L e a s i n g v e r t r á g e n . 2)

A u c h der Arbeitnehmervertretung ist bei einer solchen nicht i d e n t i t á t s w a h r e n d e n Sitzverlegung plótzlich die rechtliche Grundlage entzogen. Vor allem aber kommt es 3)

bei einer Liquidation im Wegzugstaat zur A u f l 6 s u n g und damit zur fiir die Gesellschaft 4)

unter U m s t á n d e n r u i n ó s e n Besteuerung der stillen Reserven. 14

N o . 2/2001

6)

I. Einleitung verlegen, k ó n n e n unterschiedlich s e i n :

International L a w Review

5)

B e i der internationalen Sitzverlegung ist die Frage, welches Gesellschaftsstatut ZUr A n w e n d u n g kommen soli, von entscheidender Bedeutung. Es geht dabei um das P r o b l é m , ob die zuziehende Gesellschaft ihr Statut an das Recht des nunmehrigen latsáchlichen Sitzstaates anpassen oder sich sogar ein vóllig neues Statut geben muss (Sitztheorie) oder ob sich die Innen- und Aussenorganisation sowie die Frage der Rechtsláhigkeit der Gesellschaft nach dem Recht des Staates bestimmen soli, in dem die Gesellschaft urspriinglich gegriindet wurde (Griindungstheorie). 8)

D i e Anwendung der Griindungstheorie in Reinform wiirde bedeuten, dass sich auch urspriinglich i n l á n d i s c h e Gesellschaften im Ausland griinden k ó n n t e n , um anschlies send ihren Sitz in das Inland zu verlegen und nach a u s l á n d i s c h e m Recht im Inland weiterbestehen k ó n n t e n . A u f diese Weise k ó n n t e nahezu das gesamte inlándische Ges ci lschaftsrecht umgangen werden.

II. Rechtsgrundlagen II.l. EU-Recht II. 1.1. Vorbemerkungen B i s vor etwa zwei Jahren war die Materie „ E u r o p á i s c h e s Gesellschaftsrecht" rela tiv unspektakulár: Es gab einige Harmonisierungsrichtlinien und die E W I V - V e r o r d n u n g bzw. weitere Verordnungsentwiirfe, erstere sollten die nationalen Gesellschaftsrechte angleichen, letztere partiell einheitliche Gesellschaftsformen schaffen. Trotz des Papiers nach „ v o l l e n d e t e m " Binnenmarkt: Unterschiedliche Gesellschaftsrechte in den M i t gliedstaaten sind ein Handelshemmnis per se. Dennoch konnte auf der Richtlinienund Verordnungsebene kein Durchbruch erzielt werden, sodass der Terminus „Eu r o p á i s c h e s Gesellschaftsrecht" eigentlich eine Ů b e r t r e i b u n g ist. Das E u r o p á i s c h e Gesellschaftsrecht konnte der Bedeutung, die das Gesellschaftsrecht an sich als „Organisationsrecht" jeder wirtschaftlichen Tátigkeit in allen nationalen Rechtsordnungen seit jeher hat, nie gerecht werden. 9)

1())

D u r c h die - wenngleich umstrittene - „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g des E u G H wurde dem E u r o p á i s c h e n Gesellschaftsrecht plótzlich eine weitere, primárrechtlichc Dimen sion hinzugefiigt:

15

číslo 2/2001


Á h n l i c h wie das „ U r s p r u n g s l a n d p r i n z i p " der Warenverkehrsfreiheit und das „Prinzip der gegenseitigen Anerkennung" von D i p l o m e n und B e f á h i g u n g s n a c h w e i s e n im Bereich der Niederlassungs- und Dienstleistungsfreiheit wird fiir das Gesellschaftsrecht plotzlich von einer „ p r i m á r r e c h t l i c h gebotenen Anerkennung E U - a u s l á n d i s c h e r Gesellschaften" und einem dadurch entstehenden „ W e t t b e w e r b der Rechtsordnungen" gesprochen. M)

International L a w Review II. 1.3. S e k u n d á r e s Gemeinschaftsrecht II. 1.3.1. Richtlinien N a c h d e m die Niederlassungsfreiheit (zumindest bis „ C e n t r o s " ' ) eine idenu t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung uber die Grenze nicht ermoglichte, ist auf der S u c h é nach geeigneten Rechtsgrundlagen in einem weiteren Schritt zu fragen, inwiefern R ichtlinien - zumindest partiell - Bestimmungen uber gesellschaftsrechtliche Transaktionen uber die Grenze enthalten. 1 7

1X)

II.1.2. P r i m á r e s Gemeinschaftsrecht A u f den ersten B l i c k konnte man tatsáchlich meinen, dass die Sitzverlegung von Gesellschaften zumindest innerhalb des EU-Binnenmarktes eindeutig im unmittelbar anwendbaren und entgegenstehende nationale Bestimmungen v e r d r á n g e n d e n Primárrecht geregelt sei: A r t . 48 A b s . 1 EG bestimmt, dass Gesellschaften, die „ n a c h den Rechtsvorschriften eines Mitgliedstaates" gegriindet wurden und die „ihren s a t z u n g s m á s s i g e n Sitz, ihre Hauptverwaltung oder ihre Hauptniederlassung innerhalb der Gemeinschaft haben", den „ n a t ú r l i c h e n Personen, die Angehorige der Mitgliedstaaten sind" hinsichtlich der A n w e n d u n g der Niederlassungsfreiheit gleichgestellt sind - und fiir diese wird sogar teilweise ein B e s c h r á n k u n g s v e r b o t vertreten. Manche Autoren meinten deshalb seit jeher, dass die Sitztheorie mit der p r i m á r r e c h t l i c h e n Niederlassungsfreiheit schlechthin unvereinbar w á r e . l2)

, 3 )

Der E u G H entschied demgegeniiber in der Rechtssache „Daily M a i l " , dass die Bestimmungen des EG zur Niederlassungsfreiheit einer Gesellschaft, „ b e i m gegenw á r t i g e n Stand des Gemeinschaftsrechts" nicht das Recht g e w á h r e , ihren Sitz ohne jede E i n s c h r á n k u n g in einen anderen Mitgliedstaat zu verlegen. M i t anderen Worten: Das Internationale Gesellschaftsrecht der Mitgliedstaaten wurde vom E u G H als „niederlassungsfreiheitsresistent" betrachtet. Der E u G H verwies darauf, dass die nationalen Rechtsordnungen zur Anerkennung einer Gesellschaft, zur Sitzverlegung und insbesondere auch zu den steuerlichen Folgen einer Sitzverlegung „ e r h e b l i c h e Unterschiede" aufweisen. D e r Gerichtshof begriindete seine Entscheidung mit der Bestimmung des A r t . 293 3.Alt E G : Darin war schon bei der Griindung der E W G vereinbart worden, dass - soweit erforderlich - die Mitgliedstaaten kunftig Ú b e r e i n k o m m e n schliessen wurden, um Sitzverlegungen von Gesellschaften zu regeln. Da dies noch nicht der F a l l s e i , konnten diese nicht durch eine andere p r i m á r r e c h t l i c h e Bestimmung ersetzt werden. 1 4 )

I 5 )

16)

Dann w á r e n á m l i c h A r t . 293 3.Alt EG iiberfliissig. Bemerkenswert ist, dass der E u G H in „Daily M a i l " die in Art. 48 A b s . 1 EG verankerte Gleichsetzung von natúrli chen mit juristischen Personen zu relativieren versuchte: Gesellschaften seien „im Gegensatz zu natúrlichen Personen" Einheiten, die - „ b e i m g e g e n w á r t i g e n Stand des Gemeinschaftsrechts . . . aufgrund einer nationalen Rechtsordnung geschaffen" wurden. Daher g e w á h r e die Niederlassungsfreiheit einer Gesellschaft kein Recht, den Sitz der G e s c h á f t s l e i t u n g unter Bewahrung ihrer Eigenschaft als Gesellschaft des M i t g l i e d staates ihrer Griindung in einen anderen Mitgliedstaat zu verlegen.

In Frage kommt dafiir z u n á c h s t die Zweigniederlassungs-Richtlinie ( „ 1 1 . Richt linie"), * die fiir AG und G m b H die Eintragung von Zweigniederlassungen auslándischer (icsellschaften, auch aus EU-Drittstaaten, regelt und das Z i e l verfolgt, die in der Publizitátsrichtlinie ( „ 1 . R i c h t l i n i e " ) und den Bilanzrichtlinien („4. und 7. R i c h t l i n i e " ) liir auslándischeTochtergesellschaften normierten Publizitátspflichten auf Zweignieder lassungen auszudehnen. D i e Richtlinie b e s c h r á n k t sich aber auf registerrechtliche Fragen und enthált keine Regelungen uber die eigentlichen Fragen der identitátswahrenden Sitzverlegung. 19

2())

2,)

D e r V o r s c h l a g fiir eine R i c h t l i n i e uber die grenziiberschreitende F u s i o n von A G („Internationale Fusions-Richtlinie", „10. R i c h t l i n i e " ) , d e r die VerschmelzungsKichtlinie („3. Richtlinie") e r g á n z e n soli - d a letztere nur Fusionen von A G regelt, die innerhalb eines Mitgliedstaates vorgenommen werden, aber vice versa solche Verschmelzungen unberiihrt lásst, an denen Gesellschaften beteiligt sind, die dcm Recht verschiedener Mitgliedstaaten unterliegen - beinhaltet Regelungen uber das Verfahren einer internationalen Verschmelzung (Verschmelzungsplan, G l á u b i g e r schutz; die A n w e n d u n g der Richtlinie soli von den Mitgliedstaaten iiberdies fiir solche (icsellschaften ausgeschlossen werden konnen, wenn nach dem Recht des betroffenen Staates Vorschriften uber die Beteiligung von Arbeitnehmern an der Zusammensctzung von Organen dieser Gesellschaft bestehen, jedenfalls solange, bis der Rat den Richtlinienvorschlag der K o m m i s s i o n einer „ 5 . R i c h t l i n i e " uber die Struktur der Aktiengesellschaft sowie die Befugnisse und Verpflichtungen ihrer O r g á n e beschloslen hat ), beriihrt aber die Grundfragen einer identitátswahrenden Sitzverlegung eben22)

23)

24)

falls nicht. D i e P u b l i z i t á t s ( „ 1 . Richtlinie") *-, Kapitalschutz ( „ 2 . R i c h t l i n i e " ) - , B i l a n z („4. R i c h t l i n i e " ) - und Ein-Personen-GmbH-Richtlinie („ 12. R i c h t l i n i e " ) sowie der Richtlinienvorschlag zu einer Konzern-Richtlinie ( „ 9 . R i c h t l i n e " ) erfassen Rechtshaimonisierungen der Aussenorganisation, der Vorschlag einer Struktur-Richtlinic (.,10. Richtlinie") * bescháftigt sich mit Fragen der Binnenorganisation von K a p i t a l "c-sellschaften; die ebenfalls im Stadium eines Vorentwurfes befindliche Ú b e r n a h m c Richtlinie ( „ 1 3 . R i c h t l i n i e " ) soli Form und Verfahren bei óffentlichen Ú b e r n a h mcangeboten regeln. 25

26)

27)

28)

29)

30

30

A b e r auch hier werden nur Rechtsharmonisierungen meist i m Sinne einer Schal lung von Mindeststandards angesprochen, Fragen einer i d e n t i t á t s w a h r e n d e n S i i / w i legung - etwa bei E r f i i l l u n g dieser „ M i n d e s t s t a n d a r d s " - aber nicht behandelt. 17

číslo 2/2001


Andere, branchenspezifische Richtlinien versuchen hingegen, das „ U r s p r u n g s l a n d prinzip" durchzusetzen: Z u m Beispiel normiert die „Zweite Bankrechtskoordinierungsrichtlinie",

32)

dass Banken in anderen Mitgliedstaaten unter denselben Bedingungen

wie in ihrem Heimatstaat tátig werden zu k ó n n e n ; Eingriffe des Landes der T á t i g k e i t diirfen nur ausnahmsweise erfolgen. D i e Richtlinie, die sich speziell mit der g r e n z ú b e r s c h r e i t e n d e n Sitzverlegung bescháftigt ( „ 1 4 . R i c h t l i n i e " ) , existiert bis dato nur in Form eines Vorentwurfes: Geregelt wird im Vorschlag der Kommission das Verfahren fiir eine fórmliche, identitátswahrende Sitzverlegung. Es soli bei Einhaltung dieses Verfahrens zu keiner A b wicklung der Gesellschaft kommen diirfen, sondern nur zu einem Wechsel des auf die Gesellschaft anzuwendenden Rechts; nach Eintragung im Zuzugstaat unterliegt die Gesellschaft dem neuen Recht. Die Satzung muss gegebenenfalls der neuen Rechtsordnung angepasst und eventuell auch die F i r m a geándert werden, wenn die bisherige Fir ma den Vorgaben des nun anzuwendenden Rechts nicht entsprechen solíte. Das dafiir notwendige Verfahren stellt sich wie folgt dar: In einem Verlegungsplan, der durch das Leitungsorgan der Gesellschaft zu erstellen ist, sind Angaben uber den vorgesehenen Sitz, allfállige S a t z u n g s á n d e r u n g e n , die F i r m a , die F o r m der Arbeitnehmermitbestimmung und den zeitlichen A b l a u f der Sitzverlegung aufzulisten. Es ist daruberhinaus ein Bericht des Leitungsorgans uber die rechtlichen und wirtschaftlichen Aspekte und Auswirkungen der Verlegung fiir die Gesellschafter und Arbeitnehmer vorzulegen. Es sind Massnahmen zum Schutz der Minderheitsgesellschafter (wenn diese nach dem Recht des Zuzugstaates weniger Rechte haben, besteht allerdings keine Verpflichtung fiir solche Massnahmen) und G l á u b i g e r ' zu treffen; letztere k ó n n e n die Sicherstellung ihrer Forderungen verlangen. Der Richtlinienvorentwurf enthált auch Verfahrensregelungen fiir die Eintragung und L ó s c h u n g der Gesellschaft im neuen bzw. alten Register und die Wirksamkeit der Sitzverlegung. Schliesslich muss die Hauptversammlung der Sitzverlegung mit 2/3-Mehrheit zustimmen. 33)

Iniernational L a w Review

N o . 2/2001

A u c h in den noch nicht umgesetzten Verordnungsentwiirfen zur Schaffung einIkitlicher Gesellschaftsformen ist in den Entwiirfen ein Verfahren ťiir eine iden u i á t s w a h r e n d e Sitzverlegung, die weder zur Auflósung, noch zur Griindung einer neuen juristischen Person fiihrt, vorgesehen. " 4

[1.2. Nationales Gesellschaftskollisionsrecht

34)

35)

36)

37

II. 1.3.2. Verordnungen A u c h von der bereits erlassenen E W I V - V e r o r d n u n g w i r d die Frage der ident i t á t s w a h r e n d e n g r e n z ú b e r s c h r e i t e n d e n Sitzverlegung geregelt. D i e Verordnung, obw o h l sie viele Fragen, insbesondere jene der Rechts- und H a n d l u n g s f á h i g k e i t der Gesellschaft, ausdriicklich der Regelung durch die Mitgliedstaaten iiberlásst (und i n sofern auch nur eine „ R a h m e n - V e r o r d n u n g " ist, die nur national geprágte E W I V s entstehen lásst), sieht bei Einhaltung eines bestimmten Verfahrens eine i d e n t i t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung vor und folgt dabei einer A r t „aufgelockerten Sitztheorie": Wenn die Sitzverlegung das subsidiár anwendbare innerstaatliche Recht nicht beriihrt, dann genúgt fiir die Sitzverlegung ein Beschluss der Mitglieder. Wenn die Sitzverlegung das Recht des G e s e l l s c h a f t s s i t z e s hingegen beriihrt, so ist ein k o m p l i z i e r t e s Verfahren vorgesehen, das dem Verfahren, das der Entwurf zur „ 1 4 . R i c h t l i n i e " normiert, sehr á h n l i c h ist. Dies ist beachtlich, w e i l , ohne dass die entscheidenden Punkte durch das Einheitsrecht geregelt werden, eine i d e n t i t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung m ó g l i c h ist. 38)

39)

4())

11.2.1. Sitztheorie versus Grundungstheorie Das Gesellschaftsstatut regelt alle Bereiche, die das „ L e b e n " einer Gesellschaft hctreffen: Entstehung, Rechtsfáhigkeit, Innen- und Aussenorganisation ( O r g á n e , Veriretung, U n t e r n e h m e n s m i t b e s t i m m u n g ) , A u f l ó s u n g , A b w i c k l u n g , B e e n d i g u n g . licispielsweise richtet sich daher nach dem Gesellschaftsstatut, ob und wie ein Organ der Gesellschaft gegeniiber Dritten haftet, auch wenn das der Haftung zugrundeliegende R e c h t s v e r h á l t n i s einer anderen Rechtsordnung unterliegt. 42)

43)

N a c h der Sitztheorie bestimmt sich das Gesellschaftsstatut nach dem Recht des Slaates, in dem die Gesellschaft ihren tatsáchlichen Verwaltungssitz hat. Ist der Verwaltungssitz solcherart festgestellt, wird im náchsten Schritt geprúft, ob die Gesellschaft im Staat des Verwaltungssitzes wirksam errichtet wurde; ist dies der F a l l , so w i r d die (iesellschaft von der Rechtsordnung anerkannt, insbesondere ist sie rechts-, prozessund (aktiv) p a r t e i f á h i g . Der Gesellschaft wird ihr Statut aber entzogen, sobald ihr latsáchlicher Sitz die Grenzen des urspriinglichen Griindungsstaates ů b e r s c h r e i t e t und sich nunmehr im betreffenden Sitztheorie-Staat befindet, sich dort aber nicht fórmlich im Sinne einer Neugriindung - konstituiert und registrieren lásst. Der Gesellschaft wird - gleichsam als „ S a n k t i o n " - die R e c h t s f á h i g k e i t abgesprochen, und wer nicht lechtsfáhig ist, kann auch keine Parteistellung in einem Eintragungsverfahren haben. 44)

D i e Sitztheorie w i r d - durchaus im Sinne von § 1 des ó s t e r r e i c h i s c h e n I P R - G e set/es, der postuliert, dass das gesamte I P R nur Ausdruck der Grundsatzes der stárkslcn B i n d u n g sei - damit begriindet, dass der Sitz der tatsáchlichen Hauptverwaltung der stárkste Ankniipfungspunkt w á r e . In der Tat w i r d die Rechtsordnung des Staates, in dem sich der t a t s á c h l i c h e Sitz der Hauptverwaltung befindet, am meisten tangiert: (lesellschafter, Arbeitnehmer, G l á u b i g e r sowie sonstige G e s c h á f t s - und Vertragspartner haben i d R ein N a h e v e r h á l t n i s zum Staat des t a t s á c h l i c h e n Verwaltungssitzes, auch besteht dort r e g e l m á s s i g das g r ó s s e r e „óffentliche Interesse" an der Kontrolle der ( í e s e l l s c h a f t . Daher kann zusammenfassend gesagt werden, dass die Sitztheorie den Verkehrsschutz in den Vordergrund stellt. 45)

46)

D e m Satzungssitz als solchem kommt in Sitztheorie-Staaten kaum Bedeutung zu: Der Ort, der im Gesellschaftsvertrag als Sitz der Gesellschaft genannt wird, verliert seine Bedeutung, sobald er vom Verwaltungssitz abweicht. N u r die widerlegbare Verinutung streitet fiir den Satzungssitz und fiir das Recht, nach dem „die Gesellschaft crkennbar organisiert ist." 47)

48)

Das bedeutet, dass derjenige, der einen vom Satzungssitz abweichendcn Sitz t)C hauptet, die Beweislast dafiir trágt.

19

číslo 2/2001


An der Sitztheorie wird oft kritisiert, dass sie, die eigentlich den G l á u b i g e r s c h u t z zum Z i e l zu haben vorgibt, oft genau das Gegenteil bewirke, indem sie nach ausl á n d i s c h e m Recht g e g r ů n d e t e n Gesellschaften die M ó g l i c h k e i t biete, sich mit dem Argument mangelnder Rechtsfáhigkeit einem Zivilprozess oder einem Exekutionsverfahren zu entziehen; die betreffende Gesellschaft konne c h a m á l e o n a r t i g die Rechts fáhigkeit annehmen oder abstreifen. Diese Konsequenz ist aber nicht zwingend: Passiv parteifáhig ist nach den G r u n d s á t z e n der Rechtsscheinhaftung auch die nicht anerkannte a u s l á n d i s c h e Gesellschaft, wenn sie als e i g e n s t á n d i g e R e c h t s p e r s ó n l i c h k e i t aufgetreten ist. Gleichwohl kommt es zu einer Haftung der Personen, die fiir die Gesellschaft handeln. B e i R e c h t s g e s c h á f t e n einer nicht anerkannten Gesellschaft findet keine Rechtsiibertragung statt; das Recht bleibt beim Gesellschafter. Gelegentlich wurde die Sitztheorie nicht nur mit der Niederlassungsfreiheit, sondern auch mit dem A r g u ment einer angeblichen Unvereinbarkeit mit der Vereinigungsfreiheit gem. A r t . 11 E M R K angegriffen. D i e Sitztheorie wird in der EU (noch) in Deutschland (hier hat der B G H die Frage vorgelegt), Ósterreich (teilweise), Italien (teilweise), Frankreich, Luxemburg, * B e l g i e n , Portugal (teilweise) und Griechenland vertreten. Demgegeniiber beurteilen Staaten, die der Griindungstheorie folgen, das Recht des Staates, in dem die Gesellschaft gegriindet wurde, als massgebliches Personalstatut: D i e Gesellschaft existiert, auch wenn sie ins Ausland verlegt wird, auf der Grundlage der Rechtsordnung ihres Griindungsstaates; sie w i r d vom der Griindungstheorie folgenden Zuzugstaat zumindest prinzipiell ohne weitere Voraussetzungen anerkannt. F i i r sich hat die Griindungstheorie zweifelsfrei die Rechtssicherheit: E i n m a l nach einer bestimmten Rechtsordnung gegriindet, lásst sich das Gesellschaftsstatut stets zweifelsfrei bestimmen, w á h r e n d die Sitztheorie den „Sitz der tatsáchlichen Hauptverwaltung" in einer komplizierten Kasuistik von F a l l zu F a l l feststellen muss. Der Gesellschaftsgriinder hat aber nach der Griindungstheorie- zumindest im Prinzip - die „freie Wahl des Gesellschaftsstatutes". Prima ťacie óffnet die Griindungstheorie daher dem Rechtsmissbrauch T ú r und Tor; durch diese „freie W a h l " k ó n n e n auch sol e n é Bestimmungen fremder Rechtsordnungen in den Staat der t a t s á c h l i c h e n T á t i g k e i t „ i m p o r t i e r t " werden, die der dortige Verkehr nicht kennt und die ein niedrigeres Schutzniveau als heimische Vorschriften aufweisen. 49)

5())

50

52)

5?)

54)

5X)

55)

59)

56)

57

6())

Andererseits gilt auch die G r ú n d u n g s t h e o r i e gerade wegen der mannigfaltigen Manipulationsgefahren meist nicht u n e i n g e s c h r á n k t : Wenn der a u s l á n d i s c h e Satzungssitz - etwa bei einer A u s l a n d s g r ú n d u n g mit schon u r s p r ú n g l i c h inlándischem Verwaltungssitz

60

- nur mehr rein fiktiv ist, so wird die

Gesellschaft nicht anerkannt; man benótigt einen sogenannten „ g e n u i n e l i n k " zum G r ú n d u n g s s t a a t , „ p s e u d o foreign companies", deren einziger Auslandsbezug ein Paragraph in ihrer Satzung oder ein Briefkasten im Ausland ist, w i r d die Anerkennung verweigert.

62)

B e i der Annahme eines Rechtsmissbrauches im System der G r ú n d u n g s t h e o r i e muss man allerdings vorsichtig sein, um keinem Zirkelschluss zu unterliegen: Es ist ja gerade 20


N o . 2/2001

das Wesen der G r ú n d u n g s t h e o r i e , das Gesellschaftsstatut dem Belieben des G r ú n d e r s zu ubcrlassen; damit dieser einen Rechtsmissbrauch begeht, werden schwerwiegende subjektive und objektive Tatbestánde hinzukommen m ú s s e n . Neben objektiv fchlendem „genuine link" einer „pseudo foreign company" werden zusátzlich subjektive Tatbestánde 63) wic eine „arglistige, anstossige A r t und Weise" (etwa die Absicht, Gláubiger bewusst zu táuschen) erforderlich sein, um tatsáchlich Rechtsmissbrauch annehmen zu k ó n n e n . D i e G r ú n d u n g s t h e o r i e w i r d - in unterschiedlichen Ausformungen und E i n s c h r á n k u n g e n - in der EU in Grossbritannien, D á n e m a r k , Irland, Niederlande, Spanien und Skandinavien vertreten. M)

6X)

65)

66)

67>

69)

II.2.2. Ó s t e r r e i c h i s c h e s Gesellschaftskollisionsrecht Grundsátzlich sind fúr das ósterreichische Recht die §§ 10 und 1 2 I P R G einschlágig: § 12 I P R G normiert, dass die Rechts- und Handlungsfáhigkeit nach dem Personalstatut /,u beurteilen ist. § 10 I P R G legt fest, dass das Personalstatut von juristischen Personen und teilrechtsfáhigen Gesamthandsverbánden das Recht am Sitz der tatsáchlichen Hauptverwaltung sei. Der Ort der tatsáchlichen Hauptverwaltung wurde vom O G H als „jener Ort, an dem úblicherweise die leitenden Entscheidungen des stándigen Gescháftsbelnebes und der laufenden Verwaltung gefasst werden" definiert. Der O G H hat ergánzend auch entschieden, dass diese „leitenden Entscheidungen" am Ort der tatsáchlichen I lauptverwaltung „in Gescháftsfúhrungsakte umgesetzt... und diese Leitungstátigkeit úberclies kraft erkennbarer Organisation a u s g e ú b t " werden m ú s s e . 7())

71)

Wenn die Sitztheorie dadurch zu umgehen versucht wurde, dass die G r ú n d u n g der Gesellschaft zwar im A u s l a n d erfolgte, obwohl sich der Verwaltungssitz schon ur s p r ú n g l i c h im Inland befunden hatte ( „ O f f - S h o r e Gesellschaft"), so wurde diese Gesellschaft - bis zum „ C e n t r o s " - U r t e i l - konsequenterweise in Ó s t e r r e i c h nicht aner kannt, weil sie nicht nach dem Recht des tatsáchlichen ósterreichischen Verwaltungssitzes g e g r ú n d e t wurde. 72)

Z u s á t z l i c h ist zu beachten, dass auch bei Sitzverlegungen nach ó s t e r r e i c h i s c h e m IPReine R ú c k - und Weiterverweisung zu beachten ist: Wenn eine nach ósterreichischem Statut g e g r ú n d e t e Gesellschaft ihren Verwaltungssitz in einem Staat hat, welcher der G r ú n d u n g s t h e o r i e folgt (also auf das ósterreichische Statut z u r ú c k v e r w e i s t ) , dann ist weiterhin das (ósterreichische) G r ú n d u n g s r e c h t massgeblich. R ú c k - und Weiterverweisungen des § 5 I P R G sind also zu beachten; in diesem F a l l knúpft Ósterreich das Gesellschaftsstatut also ausnahmsweise nach dem G r ú n d u n g s s t a t u t an. Wenn auf der anderen Seite aufgrund der IPR-rechtlichen A n k n ú p f u n g in Óster reich fremdes Recht zur A n w e n d u n g kommt, das Grundfragen wie die Rechts- und Gescháftsfáhigkeit juristischer Personen vóllig anders beurteilt als das i n l á n d i s c h c Recht, erhebt sich die Frage, ob der Verweis auch fremde Eingiffsnormen mitumfassl, die auf priváte R e c h t s v e r h á l t n i s s e im Inland einwirken. Der O G H hat dazu judiziert, dass f r e m d e E i n g r i f f s n o r m e n bei b e s o n d e r e r W i c h t i g k e i t des R e c h t s des (lesellschaftsstatuts und bei g e n ú g e n d enger Beziehung zu beachten sind, wobei die Grenze dafiir im ordre public liege. 73)

21

číslo 2/2001


Inlcrnational L a w Review

N o . 2/2001

G r u n d s á t z l i c h bestehen in der osterreichischen Lehre hinsichtlich der Behandlung wegziehender Gesellschaften zwei Meinungen: D i e nicht herrschende Auffassung lásst es g e n ú g e n , wenn das Recht des Zuzugstaates die Wahrung der rechtlichen Existenz gestattet, die ú b e r w i e g e n d e M e i n u n g verlangt dagegen eine kumulative Zustimmung beider Rechtsordnungen (des Zuzugs- und des Wegzugstaates), um nicht die Rechtsfolge des Erfordernisses einer A u f l ó s u n g und N e u g r ů n d u n g h e r b e i z u f ů h r e n .

M i t der Begriindung der (von den Gesellschaftern sogar offen zugegebenen!) U m "chungsabsicht verweigerten die Unterinstanzen die Eintragung; diese wurde von der I i l ú l l u n g der d á n i s c h e n Vorschriften fiir Mindestkapitalisierung von Gesellschaften mit b e s c h r á n k t e r Haftung (mindestens 200.000.- D K R ) a b h á n g i g gemacht. Es wurde schliesslich ein Vorabentscheidungsverfahren mit der Frage nach der Vereinbarkeit der Eintragungsverweigerung durch die d á n i s c h e n B e h ó r d e n mit den A r t . 43ff EG eingeleitet.

III. Wende in der Judikatur des Europáischen Gerichtshofes?

D i e Entscheidung des E u G H iiberraschte vor allem im Lichte seiner Vorjudikatur m „ D a i l y M a i l " : Es verstosse gegen die p r i m á r r e c h t l i c h e n Bestimmungen zur Niederlassungsfreiheit, die Eintragung einer Zweigniederlassung zu verweigern, auch wenn diese materiell betrachtet eine Hauptniederlassung sei und die Hauptniederlassung nur deswegen gegriindet wurde, um die Mindestkapitalvorschriften des t a t s á c h l i c h e n Sit/staates zu umgehen: „Die Vorlagefrage ist d e m g e m á s s dahingehend zu beantworten, dass ein Mitgliedstaat, der die Eintragung der Zweigniederlassung einer Gesellschaft verweigert, die in einem anderen Mitgliedstaat, in dem sie ihren s a t z u n g s m á s s i g e n Verwaltungssitz hat, r e c h t m á s s i g errichtet worden ist, aber keine Gescháftstátigkeit entfaltet, gegen A r t . 52 und 58 EG ( A n m . : jetzt A r t . 43 und 48 E G ) verstósst, (selbst) wenn die Zweigniederlassung es der Gesellschaft e r m ó g l i c h e n soli, ihre gesamte G e scháftstátigkeit in dem Staat auszuiiben, in dem diese Zweigniederlassung errichtet wird."* *

74)

75)

Die „Centros"-Entscheidung N a c h der „Daily Mail"-Entscheidung war zwischenzeitlich Ruhe in die Debatten rund um die europarechtliche Zulássigkeit der Sitztheorie eingekehrt; statt dessen wurde iiberlegt, mit welchen Konstruktionen trotz Sitztheorie ein Teil der Identitát bei einer Sitzverlegung zu „ r e t t e n " w á r e . Im Jahr 1999 fachte eine Entscheidung des E u G H die Diskussionen zu einem neuen H ó h e p u n k t an. D e r Sachverhalt der „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g ist relativ einfach gelagert: E i n dánisches Ehepaar g r ú n d e t e im M a i 1992 zum Z w e c k des Im- und Exportes von Wein eine „ p r i v á t e l i m i t e d c o m p a n y " ' e n g l i s c h e n R e c h t s , die „ C e n t r o s L t d . " . I m Gesellschaftsvertrag wurde als s a t z u n g s m á s s i g e r Sitz die Adresse eines in England lebenden Freundes des Ehepaares festgelegt und auch in das ó r t l i c h e Handelsregister eingetragen; die Eheleute waren jedoch die einzigen Gesellschafter der „ C e n t r o s L t d . " . Das im Gesellschaftsvertrag auf 100 Pfund festgesetzte Gesellschaftskapital zahlten die Eheleute nicht ein. Das englische Gesellschaftsrecht sieht fiir „priváte limited companies" kein bestimmtes Mindestkapital vor; wenn ein solches - wie im vorliegenden F a l l 100 Pfund - dennoch vereinbart wurde, so bleibt der G r ú n d u n g s a k t daher ohne dessen E i n z a h l u n g g i i l t i g . N o c h im selben Jahr beantragte die „ C e n t r o s L t d . " die Eintragung einer Zweigniederlassung in das d á n i s c h e Handelsregister. Dabei verhehlte sie nicht, dass von der d á n i s c h e n Zweigniederlassung aus s á m t l i c h e G e s c h á f t e der Gesellschaft getátigt werden sollten. Ebenso wie Grossbritannien vertritt auch D á n e m a r k - wenn auch mit E i n s c h r á n k u n gen, die aber nahezu jeder G r ú n d u n g s t h e o r i e - S t a a t vorsieht, um den heimischen Verkehr bis zu einem gewissen Ausmass zu schiitzen - die Grundungstheorie; somit w á r e im g e g e n s t á n d l i c h e n Fall das englische Gesellschaftsrecht und damit auch die dortigen Griindungsbestimmungen heranzuziehen gewesen, um zu priifen, ob die „Cen tros L t d . " rechtswirksam gegriindet wurde und daher in das d á n i s c h e Register einzutragen gewesen w á r e . N a c h d á n i s c h e m Recht ist námlich grundsátzlich eine „priváte limited company" als a u s l á n d i s c h e ,priváte limited company' anzusehen, die anzuerkennen und dementsprechend einzutragen ist. Zusátzlich wird von § 117 des dánischen GmbH-Gesetzes ausdriicklich bestimmt, dass „die auslándischen Gesellschaften gleicher Rechtsform (wie eine G m b H ) , die in einem Mitgliedstaat der Europáischen Gemeinschaften niedergelassen sind, . . . in D á n e m a r k uber eine Zweigniederlassung tátig werden ( k ó n n e n ) " . 76)

77

7X)

7y)

22

0

Erfolgreich berief sich die „ C e n t r o s L t d . " daher auf das P r i m á r r e c h t und die Vorju dikatur in der Rechtssache „ S e g e r s " , in welcher der E u G H festgestellt hatte, dass es gegen die Niederlassungsfreiheit verstosse, wenn die z u s t á n d i g e n Stellen eines M i t gliedstaates dem Gescháftsfiihrer einer Gesellschaft den Anschluss an ein nationales Krankenversicherungssystem nur aus dem Grund verweigerten, w e i l die Gesellschaft ihren Sitz in einem anderen Mitgliedstaat habe, „auch wenn sie dort keine Gescháftstátigkeiten entfalte". s,)

D á n e m a r k verteidigte sich unter anderem damit, dass der Fall materiell betrachtet gar keine Auslandsberiihrung aufweise und der EG daher gar nicht anzuwenden sei ( d á n i s c h e Staatsbiirger wollten in D á n e m a r k eine Gesellschaft durch Missbrauch des englischen Gesellschaftsrechts griinden, wobei sie in England - ausser dem registerrcchtlichen G r ú n d u n g s a k t - keinerlei T á t i g k e i t e n vollbracht hatten ) und machte /.usátzlich die offenkundige Umgehungsabsicht der Auslandsgriindung geltend; die Vcrweigerung der Eintragung sei iiberdies erforderlich, „ u m die óffentlichen und privaten G l á u b i g e r und die Vertragspartner zu schiitzen und den betriigerischen Bankrot! /.u b e k á m p f e n . " S2)

83)

Der E u G H wies das Argument der „ i n n e r d á n i s c h e n Angelegenheit" ohne w c s c n l l i che Begriindung ab. 84)

Er r á u m t e ein, dass ein Mitgliedstaat zwar berechtigt sei zu verhindern, „dass sic li einige seiner Staatsangehórigen unter Missbrauch der durch den EG-Vertrag geschaffenen

„missbráuchliche BuOl I aul seinc dies

Móglichkeiten der Anwendung des nationalen Rechts entziehen." Die oder betriigerische Berufung auf Gemeinschaftsrecht" sei, so der

číslo 2/2001


bezíigliche Judikatur verweisend weiter, nicht gestattet. Ausnahmsweise konnen nationale Gerichte daher „im Einzelfall das missbráuchliche oder betrugerische Verhalten der Betroffenen auf der Grundlage objektiver Kriterien in Rechnung stellen"; das Vorgehen der dánischen Behórden kónnte daher aufgrund von Art. 46 EG und der einschlágigen Rechtsprechung des Gerichtshofes gerechtfertigt sein, wenn es* 851

S(S)

7)

-

zwingende Allgemeininteressen erfíille, es kein gelinderes M i t t e l gebe (Mindesteingriffsprinzip), auf nichtdiskriminierende Weise erfolge,

-

geeignet sei und

-

nicht daruber hinausgehe, was zur Erreichung des Schutzzweckes unbedingt erforderlich sei. Diese Voraussetzungen waren nach Auffassung des Gerichtshofes jedoch nicht

erfullt: -

8S)

Wenn die „ C e n t r o s L t d . " ihre T á t i g k e i t in England aufgenommen hátte, w á r e n dánische G l á u b i g e r ebensowenig geschutzt gewesen (daher sei die Massnahme nicht geeignet).

-

Da „ C e n t r o s L t d . " auch in D á n e m a r k als Gesellschaft englischen Rechts auftrete und firmiere, sei den G l á u b i g e r n bekannt, dass es sich nicht um eine nach dánischem Recht gegrundete G m b H handle, ausserdem konnen sich die G l á u b i g e r auf bestimmte Schutzvorschriften bereits erlassener und von den Mitgliedstaaten umgesetzter gesellschaftsrechtlicher Richtlinien berufen (Jahresabschluss, Offenlegung von Zweigniederlassungen); das G l á u b i g e r s c h u t z a r g u m e n t wurde daher -

wenig iiberzeugend - widerlegt. - Es konnten gelindere Massnahmen ergriffen werden; óffentliche G l á u b i g e r ( D á n e mark hatte geltend gemacht, diese konnten sich nicht wie priváte G l á u b i g e r durch eine Sicherheit oder Burgschaft absichern ) konnten etwa rechtlich die Moglichkeit erhalten, sich die erforderlichen Sicherheiten e i n r á u m e n zu lassen. A u c h wenn die a u s l á n d i s c h e Zweigniederlassung in das innerstaatliche Register eingetragen werden miisse, konne der Staat noch immer „alle geeigneten Massnah men ergreifen, um B e t r ú g e r e i e n zu verhindern oder zu verfolgen.(...)". Was der E u G H damit k o n k r é t meint, bleibt offen. Solche Massnahmen des Sitzstaates unterliegen somit - sofern sie uberhaupt zulássig sind - einer Sonderanknupfung, deren B e d i n gungen als Rechtfertigungsgrunde im Rahmen der Niederlassungsfreiheit europarechtl i c h festgelegt werden. Dass das Judikat dennoch ebenfalls Ruckschlusse auf die Europarechtskonformitát der Sitztheorie zulásst, kann aus den E r w á g u n g s g r u n d e n hergeleitet werden: Es sei „ k e i n e m i s s b r á u c h l i c h e Ausnutzung des Niederlassungsrechtes (...), wenn ein S t a a t s a n g e h ó r i g e r eines Mitgliedstaates, der eine Gesellschaft grunden mochte, diese in dem Mitgliedstaat errichtet, dessen gesellschaftsrechtlichen Vorschriften ihm die grosste Freiheit lassen, und in anderen Mitgliedstaaten Zweigniederlassungen griindet (...). Dass eine Gesellschaft in dem Mitgliedstaat, in dem sie ihren Sitz hat, keine G e s c h á f t s t á t i g k e i t e n entfaltet und ihre T á t i g k e i t ausschliesslich im Mitgliedstaat ihrer X9)

9())

91)

24


N o . 2/2001

Zweigniederlassung ausiibt, belegt... noch kein m i s s b r á u c h l i c h e s und betrugcrischcs Verhalten, das es dem letzteren Mitgliedstaat erlauben wurde, auf diese Gesellschaft die Gemeinschaftsvorschriften uber das Niederlassungsrecht nicht anzuwenden." Das llauptargument der „Daily Mail"-Entscheidung - die Inanspruchnahme der Nieder lassungsfreiheit sei von g e m á s s A r t . 293 3.Alt EG abzuschliessenden S t a a t s v e r t r á g e n abhangig, daher konne „ b e i m derzeitigen Stand des Gemeinschaftsrechts" ' eine idenn t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung von den Mitgliedstaaten wirksam verhindert werden bleibt in „ C e n t r o s " aber u n e r w á h n t . ,,2)

93

Sind aus den E r w á g u n g s g r u n d e n also nur indirekt Schliisse auf einen Judikaturwandel zu ziehen, wird Generalanwalt La Pergola in seinem Schlussantrag deutlicher und nennt die Argumente, die auf einen solchen deuten. Es komme „ein ,Wettbewerb der Rechtsordnungen' ungehindert zum Z u g " , „ g l e i c h g u l t i g , welche Absichten der Begunstigte damit k o n k r é t verfolgt." 94)

„ C e n t r o s " , ein „ C a s s i s de D i j o n " des E U - G e s e l l s c h a f t s r e c h t s , welches das „ H e r k u n f t s l a n d p r i n z i p " als „ G r u n d u n g s p r i n z i p " der Niederlassungsfreiheit verankert? D i e Lehre ist sich uber die Bedeutung des Urteils mehr als uneinig. E i n i g sind sich lediglich Rechtsanwaltskanzleien und Consulting-Unternehmen in ihrem Bestreben, ihre potentielle Kundschaft fiir das englische Gesellschaftsrecht zu begeistern; diese werben derzeit n á m l i c h massiv fůr ihre Dienste bei der Scheingrundung und anschliessenden Z w e i g n i e d e r l a s s u n g s g r ů n d u n g einer „priváte limited company". 95)

A u s der deutschen und ó s t e r r e i c h i s c h e n Lehre seien beispielhaft einige Auffassungen wiedergegeben: Freitag spricht in einer die Bedeutung des Urteils extensiv auslegenden Sichtweise von einer „ n u n m e h r uberholten" Sitztheorie, nun sei „die Katze aus dem Sack: P r i m á ř e Niederlassungsfreiheit - A b k e h r von Daily M a i l " . D e m g e g e n ů b e r stutzen sich die einschránkenden Interpreten der „Centros"-Entscheidung darauf, dass das d á n i s c h e Kollisionsrecht die R e c h t s f á h i g k e i t der „ C e n t r o s L t d . " nicht in Frage gestellt habe; in „Daily M a i l " habe der E u G H festgesellt, dass die Frage der grenzuberschreitenden Anerkennung von Gesellschaften dem Gemeinschaftsrecht vorgelagert sei - daher sei das Gemeinschaftsrecht gegenuber mitgliedstaatlichem I P R ncutral. ' D i e in „ C e n t r o s " getroffenen Aussagen w á r e n nur deshalb notwendig gewesen, weil das d á n i s c h e I P R die Rechtsfáhigkeit der „ C e n t r o s L t d . " ausser Z w e i f e l gelassen habe; „Daily M a i l " sei also wegen der Fortgeltung seiner „ D o k t r í n " gar nicht angesprochen worden. Daher sei das Urteil e i n s c h r á n k e n d so zu verstehen, dass es nur fiir Gesellschaften anwendbar sei, deren Rechtsfáhigkeit aus der Šicht des Zuzugstaatcs nicht in Frage stehe. K i n d l e r vertritt in diesem Sinn die Extremposition, „ C e n t r o s " sei fiir die Sitztheorie in jeder Hinsicht „ o h n e Bedeutung." ' % )

97

9X)

99

K o r n / T h a l e r stellen in einer differenzierenderen A n a l y s e fest, dass die kol li sionsrechtliche Konstellation eigentlich - wie auch schon bei fruheren Judikaten, denen man diesbezugliche Aussagen entnommen habe - in „ C e n t r o s " gar nicht e i n s c h l á g i g gewesen w á r e . Dennoch belege der E u G H selbst, „dass die Zweigniederlassung in Wahrheit die Hauptniederlassung" darstelle, „ohne daran irgendwelehe Konsequen

25

číslo 2/2001


zen zu kniipfen." N u n konne man annehmen, „dass bereits der s a t z u n g s m á s s i g e Sitz eine Hauptniederlassung b e g r ů n d e " , was aber nicht einleuchte: D i e Inanspruchnahme der s e k u n d á r e n Niederlassungsfreiheit setze voraus, dass die Gesellschaft in der Gemeinschaft a n s á s s i g sei - und dafur werde aber „ g e r a d e die echte und aktuelle T á t i g keit in einem Mitgliedstaat gefordert, die Scheinexistenz im Sinn einer blossen Registrierung" reiche nicht aus. Korn/Thaler sehen fůr die Sitztheorie noch nicht das letzte Wort gesprochen: „Fraglich bleibt, ob der E u G H tatsáchlich alle R e c h t f e r t i g u n g s g r ú n d e gepriift hat, die ein Mitgliedstaat, der das Personalstatut einer juristischen Person nach der Sitztheorie bestimmt, vorgetragen h á t t e . " Sie sehen - vor allem im Bereich des G l á u b i g e r s c h u t z e s - noch „ R e c h t f e r t i g u n g s potentiale" fiir Sitztheoriestaaten (der E u G H habe die Rechtfertigung ja aus der Šicht eines Griindungstheorie-Staates beurteilt). D i e „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g lásst einige Fragen offen: D i e Sitztheorie wurde vom E u G H in „ C e n t r o s " nicht e r w á h n t , da sie im k o n k r é t e n F a l l nicht Gegenstand der Entscheidung war; der Gerichtshof vermied es auch, den Begriff „ G r i i n d u n g s t h e o r i e " zu verwenden. Dies ist auch dadurch zu e r k l á r e n , dass besonders in Deutschland bzw. Ó s t e r r e i c h streng in den Kategorien „ S i t z t h e o r i e / Griindungstheorie" gedacht und argumentiert w i r d . Der E u G H aber entscheidet einzelfallbezogen, die Argumente fliessen ineinander; ob eine Sitzverlegung - wie von den Sitztheorie-Staaten - durch eine prinzipielle Verweigerung des Registereintrages wegen Nichtanerkennung der R e c h t s f á h i g k e i t vereitelt wird oder durch die Praxis vieler Griindungstheorie-Staaten, den Z u z u g - oder Wegzug durch andere, wenn auch gelindere Massnahmen wie etwa besondere Steuern, Kapitalisierungsvorschriften oder Durchgriffshaftungen verhindert wird, ist im Ergebnis oft gleich. Fraglich ist daher, ob die A n w e n d u n g der Griindungstheorie in der Praxis tatsáchlich das vielzitierte „race to the bottom" a u s z u l ó s e n imstande ist. Betrachtet man „Daily M a i l " und „ C e n t r o s " isoliert, so stellt sich die Rechtslage wie folgt dar: Niederlassungsfreiheit fůr Gesellschaften, die an ihrem Hauptsitz tat s á c h l i c h tátig sind: nein; Niederlassungsfreiheit fiir Scheinauslandsgesellschaften: Ja. So kann das aber nicht stimmen. D i e Sachverhalte von „Daily M a i l " und „ C e n t r o s " sind zwar unterschiedlich. H i e r 1()())

s o l í t e ein t a t s á c h l i c h bestehender Hauptsitz verlegt werden, dort wurde ein als Zweigniederlassung getarnter Hauptsitz b e g r ú n d e t ( D á n e m a r k h á t t e die Eintragung der „ C e n t r o s " - G e s e l l s c h a f t ohne weiteres zugelassen, wenn diese in England eine G e scháftstátigkeit entfaltet h á t t e

101

0 , hier („Daily M a i l " ) ging es um die Wahrung einer

bereits bestehenden Identitát, dort ( „ C e n t r o s " ) bestand die Identitát lediglich in F o r m eines nicht einmal benutzten Briefkastens. Dass beide Judikate aber dennoch - grundlegend unterschiedliche - Růckschlússe auf die Sitztheorie zulassen, zeigt ein Urteil des B a y O b L G aus dem Jahr 1998 (das also kurz vor „ C e n t r o s " ergangen war), welches die Verweigerung der Eintragung einer Zweigniederlassung einer nach englischem Recht gegrúndeten „priváte limited compa ny", die in England keinen effektiven Verwaltungssitz hatte, fůr rechtens erklárte und die 1()2)

26


N o . 2/2001

Frage deshalb nicht fůr vorlagebedúrftig erachtete, weil der E u G H in „Daily M a i l " erkannt habe, dass die Sitztheorie nicht gegen die Niederlassungsfreiheit verstosse. D i e Auffassung einiger A u t o r e n , ' der E u G H habe mit „ C e n t r o s " bloss die Z u z u g s b e s c h r á n k u n g e n von G r ů n d u n g s t h e o r i e - S t a a t e n fůr u n z u l á s s i g erklárt, die Sitz theorie aber u n b e r ů h r t gelassen, verbietet aber schon ein Grossenschluss: Wenn sogar Z u - und W e g z u g s b e s c h r á n k u n g e n zwischen G r ů n d u n g s t h e o r i e - S t a a t e n primárrechtlich verboten sind, dann sind dies die viel strengeren B e s c h r á n k u n g e n ( n á m l i c h den idenl i t á t s w a h r e n d e n Z u - oder Wegzug in jedem F a l l zu untersagen) umso mehr. ,03)

104

A u f den Punkt gebracht ging es in „ C e n t r o s " gar nicht um eine Sitzverlegung, sondern um eine A r t „freie W a h l m ó g l i c h k e i t der Gesellschaftsform" - dessen E i n s c h r á n k u n g vom E u G H offenbar nach einer „Cassis-áhnlichen" Formel geprůft wurde. D i e p r i m á ř e Niederlassungsfreiheit fiir Gesellschaften nicht durch diese Freiheit selbst, sondern auf einem „erlaubten M i s s b r a u c h " der s e k u n d á r e n Niederlassungsfrei heit zu b e g r ú n d e n , ist juristisch zudem nicht gerade elegant - auch wenn man dies wie Generalanwalt La Pergola als „ W e t t b e w e r b der Rechtsordnungen" umschreibt.

IV. Folgejudikatur zu „ C e n t r o s " in den Mitgliedstaaten Ganz áhnlich wie in der Fallkonstellation, die der „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g zugrunde gelegen war, wurde in Ó s t e r r e i c h versucht, eine Zweigniederlassung einer „Briefkasten-private limited company" britischen Rechts in das Firmenbuch einzutragen. Im G r ů n d u n g s s t a a t Grossbritannien hatte die Gesellschaft keine Gescháftstátigkeit ent faltet. Der O G H liess die §§ 10, 12 I P R G - die bislang die Sitztheorie normierten, indem sie an den effektiven Verwaltungssitz anknúpften und im Ergebnis der betreffenden Gesellschaft in Ósterreich die rechtliche Existenz verweigert h á t t e n -unangewendet und berief sich dabei auf das „ C e n t r o s " - U r t e i l . Der O G H nahm dabei unzutreffend an, dass D á n e m a r k wie Ósterrich der Sitztheorie folge, stufte die Sach verhalte daher als „vóllig vergleichbar" ein und legte den F a l l dem E u G H nicht zur Vorabentscheidung vor. Dies hat zu teils heftiger K r i t i k der Lehre gefúhrt; unschlússig ist die Nichtvorlage vor allem, weil es in „ C e n t r o s " d a r ů m geht, dass fiir Mitgliedstaaten der Umgehungstatbestand keine Rechtfertigung sein soli, die Firmenbucheintragung /.u verweigern, w á h r e n d in Ó s t e r r e i c h die Eintragung schon auf einer vorgelagerten Stufe, n á m l i c h der prinzipiellen Anerkennung der Rechtsfáhigkeit, gescheitert ist. Nach diesem Erkenntnis des O G H stellt sich in Ó s t e r r e i c h die Rechtslage wie folgt dar: B e i lórmlichen Sitzverlegungen von Hauptniederlassungen gilt auch nach der „Centros"Fnlscheidung anscheinend weiterhin die Sitztheorie - letzterer F a l l lag seit „ C e n t r o s ' ' aber nicht vor. B e i einer U m g e h u n g der Sitztheorie i n F o r m der Griindung von Zweigniederlassungen, die materiell Hauptniederlassungen sind, wird - so wollte dci 1 ( ) 5 )

I()6)

l()7)

10X)

O G H die „Centros"-Entscheidung verstanden haben - der Griindungstheorie gefolgl Drittstaaten g e g e n ů b e r gilt de lege lata weiterhin die Sitztheorie. lm Novembei 2000 hat jedoch das LG Salzburg einen deckungsgleichen Fall dem E u G H zur Vorabenl scheidung vorgelegt, somit besteht in Ósterreich die Paradoxe Situation, d a s s Problém m

číslo 2/2001

Mezinárodní právní revue

ZU dieser Frage zwar eine gesichterte Judikatur des O G H besteht, eine Unterinstanz aber dasselbe P r o b l é m dem E u G H zur Vorabentscheidung vorgelegt hat. In Deutschland wurden im vergangenen Jahr zwei Fallkonstellationen dem E u G H zur Vorabentscheidung vorgelegt, die sich von ,Centros' zwar erheblich unterscheiden, jedoch die Sitztheorie explizit auf den Prúfstand stellen und daher von grundlegender Bedeutung sein durften: Der Bundesgerichtshof legte die Frage v o r , ob eine im A u s l a n d g e g r ú n d e t e Gesellschaft, die ihren Verwaltungssitz bloss tatsáchlich nach Deutschland verlegt hat, ohne sich in das deutsche Handelsregister eintragen zu lassen (ihren Sitz also gleichsam „uber die griine Grenze" verlegt hat), in Deutschland die Parteifáhigkeit in einem Zivilprozess versagt werden konne. D i e Unterinstanzen hatten der Gesellschaft mit der Begrundung die R e c h t s f á h i g k e i t und damit auch die Parteifáhigkeit verweigert, dass die Gesellschaft die R e c h t s f á h i g k e i t mit ihrer Sitzver legung verloren habe. 110)

Das Amtsgericht Heidelberg hat das von den Unterinstanzen in Ankniipfung an das „ D a i l y M a i l " - U r t e i l verweigerte Begehren einer aus Deutschland wegziehenden Gesellschaft vorgelegt, ihren Wegzug im Firmenbuch eintragen zu lassen und es damit zu ermóglichen, den Sitz auch mit Wirkung fůr den Wegzugstaat identitátswahrend zu verlegen (im k o n k r é t e n F a l l nach Spanien) und der Zwangsauflosung zu entgehen. 110

E i n weiterer interessanter Vorlagebeschluss kommt aus dem GriindungstheorieStaat Niederlande: Dort werden der F o r m nach a u s l á n d i s c h e n Gesellschaften Anpassungen an bestimmte Mindeststandards auferlegt, um Umgehungsmoglichkeiten hintanzuhalten. N a c h einer Gesetzesbestimmung unterliegen a u s l á n d i s c h e Gesellschaf ten, die ihren Sitz in die Niederlande verlegen, einzelnen Bestimmungen uber den Schutz der Belange Dritter (insbersondere bestimmte Pflichten hinsichtlich Registereintrag, Mindestkapital, Buchfuhrungspflicht, Jahresabschluss und P u b l i z i t á t ) . Diese Schutzregelungen wurden in einem im Oktober 1999 ergangenen Beschluss des K a n tongerecht G r o n i n g e n dem E u G H zur Vorabentscheidung vorgelegt.


N o . 2/2001

Fraglich ist nun, ob „ C e n t r o s " auch auf die assoziierten Lánder, insbesondere die Beitrittskandidatenstaaten, Auswirkungen hat oder ob diese als Drittstaaten davon nicht hetroffen sind. Vergleicht man die Assoziierungsabkommen mit dem E W R - R e c h t , so zeigt sich, dass der grundlegende Unterschied darin liegt, dass die Niederlassungsfreiheit - wie sie von der Rechtsprechung des E u G H nach und nach fortgebildet wurde - als solche in den Kechtsbestand derEWR-Mitgliedstaaten aufgenommen wurde. Die Grundfreiheiten sind Ucstandteil des EWR-Rechtes und haben in allen EWR-Staaten unmittelbare Wirkung. ll8)

119)

Die von den §§ 10, 12 des ósterreichischen I P R G normierte Sitztheorie, die mit der „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g auf bestimmte Sachverhaltskonstellationen nicht mehr anwendbar sein s o l l , bleibt damit gegenuber Drittstaaten weiterhin aufrecht. Art. 48 EG hezieht sich ja nur auf Gesellschaften, deren Satzungssitz, Hauptverwaltung oder Hauptniederlassung in einem Mitgliedstaat liegt. Da sich in den Assoziierungsabkommen der EU mit den B e i t r i t t s k a n d i d a t e n l á n d e r n niederlassungsrechtliche Bestimmungen finden, w á r e zu uberlegen, ob das „ C e n t r o s " Urteil nicht auch grundlegende Auswirkungen auf das Gesellschaftskollisionsrecht /.wischen den EU-Mitgliedstaaten und den assoziierten L á n d e r n , deren E U - B e i t r i t t nach dem G i p f e l von N i z z a (auf dem die institutionellen Voraussetzungen dafur geschaffen wurden) nur noch eine Frage der Zeit sein dúrfte, hat. 12())

120

Diese A u s w i r k u n g e n sollen hier exemplarisch anhand des Gesellschaftskollisionsrechts zwischen dem Sitztheorie-Staat Ó s t e r r e i c h und dem GrundungstheorieStaat Tschechische Republik untersucht werden.

V.2. Tschechisches Gesellschaftskollisionsrecht

112)

ll3)

Zu allen drei Vorlagebeschliissen stehen jeweils der Antrag des Generalanwaltes und die Entscheidung des E u G H zur Zeit noch aus; ihr Ausgang darf mit grosser Spannung erwartet werden. 114)

115)

D i e N o r m , die kollisionsrechtlich uber die Rechtsfáhigkeit auslándischer juristischer I 'crsonen in der Tschechischen Republik bestimmt, findet sich interessanterweise nicht im IPR-Gesetz, sondern im Handelsgesetzbuch. § 22 tschechisches H G B lautet: „ A u s lándische Personen, die nicht naturliche Personen sind und die ihre R e c h t s f á h i g k e i t bei ihrer Griindung nach einer fremden Rechtsordnung erworben haben, besitzen die Rechtsfáhigkeit auch im Geltungsbereich der tschechoslowakischen Rechtsordnung. Nach der der Griindung zugrundeliegenden Rechtsordnung richten sich die inneren R e c h t s v e r h á l t n i s s e der Person und die Haftung der M i t g l i e d e r oder Gesellschafter fiir die Verbindlichkeiten der juristischen Person." D a m i t uberlásst das tschechische Recht explizit sowohl das Innen- als auch das Aussenverháltnis einer Gesellschaft grundsátzlich dem Recht des G r ú n d u n g s s t a a t e s . N u r wenn das fremde Recht s c h w á c h e r e I laftungsbestimmungen gegenuber Dritten als das tschechische Recht vorschreibt, ist iiusnahmsweise tschechisches Recht anzuwenden. l22)

V. Exkurs: Hat „ C e n t r o s Auswirkungen auf das ósterreichischtschechische Gesellschaftskollisionsrecht? 66

123)

V.l. Vorbemerkungen Wenn eine nationalstaatliche Regelung mit dem Gemeinschaftsrecht nicht zu vereinbaren ist, ist sie nicht anzuwenden; dieses Prinzip ist seit der Entscheidung „ C o s t a / E n e l " ein tragender Grundsatz des Gemeinschaftsrechtes. Gegenuber Drittstaaten tritt eine E U widrige Vorschrift aus dem „ S c h a t t e n " des Anwendungsvorranges jedoch hervor und ist g i i l t i g . Das Beispiel, dass Zuwanderungsquoten fiir „Drittstaaten-Auslánder" gelten, fiir E U - B u r g e r aber nicht angewendet werden durfen, ist allgemein bekannt. 116)

117)

28

124)

§ 2 A b s . 2 tschechisches H G B definiert den Sitz der juristischen Person als Adresse, welche als Sitz im Handelsregister eingetragen ist. Der neue § 2 A b s . 3 der Nowelle ^70/2000 bestimmt, dass in das Handelsregister immer derTatsáchlichcr Sitz einer juris tischen Person einzutragen ist. A l s tatsáchlicher Sitz gilt die Adresse von wo aus die

29

číslo 2/2001


juristische Person gefiihrt und verwaltet w i r d . § 24 A b s 2 H G B e n t h á l t die die Griindungstheorie Bestimmung, dass die juristische Person dabei nach tschechischem oder einem fremden Recht (!) gegriindet werden kann. A b s . 3 dieser Bestimmung deutet allerdings darauf hin, dass tátigkeitsbezogene Regelungen aber tschechischem Recht unterworfen bleiben; die auslándischen Personen haben námlich „die gleichen Rechte und Pflichten" wie tschechische Personen. Damit gilt fiir A u s l á n d e r beim Betrieb des Unternehmens das Gleichbehandlungsgebot. Eine auslándische Gesellschaft, die ihren Hauptsitz in die tschechische Republik verlagert, ist als inlándische (tschechische) juristische Person auslándischen Rechts anzusehen. Zweigniederlassungen hingegen, die ihren Hauptsitz ausserhalb der tschechischen Republik haben, bleiben , Auslánder' mit allen materiellrechtlichen Konsequenzen. Dies hat fiir etwaige Versuche, Zweigniederlassungen via „Centros"-Konstellation in die Tschechische Rechtsordnung zu verlegen, entscheidende Bedeutung. 125)

12(S)

127)

B e i der Verlegung des Hauptsitzes einer Gesellschaft in die Tschechische Republik ist allerdings zu beachten, dass auch das Heimatrecht der zuziehenden Gesellschaft diesen Vorgang zulassen muss und insbesondere die Gesellschaft bei Wegzug kraft Gesetzes nicht aufgelost haben darf. D i e allgemeine K o l l i s i o n s n o r m uber die rechtliche Stellung von A u s l á n d e r n (§ 3 des tschechischen IPR-Gesetzes ) legt n á m l i c h fest, dass sich die Rechts- und Gescháftsfáhigkeit einer Person nach der Rechts ordnung des Staates richte, deren S t a a t s a n g e h ó r i g e r sie sei. Wenn die zuziehende Ge sellschaft daher schon bei ihrem Wegzug aufgelost wurde, so existiert keine rechtliche Identitát mehr, die von der Tschechischen Republik anerkannt werden konnte. 128)

129)

D i e Voraussetzungen, eine Sitzverlegung einer Gesellschaft aus der EU in die Tsche chische Republik durchzusetzen, lauten daher zusammengefasst wie folgt: D i e a u s l á n d i s c h e juristische Person muss zum Z w e c k der U n t e r n e h m e r t á t i g k e i t gegriindet worden sein. 13())

-

D i e Rechtsordung des Staates, in dem die juristische Person ihren bisherigen Sitz hatte, muss die Sitzverlegung gestatten.

-

B e i Sitzverlegungen aus G r ů n d u n g s t h e o r i e - S t a a t e n gilt zusátzlich fiir auslándische juristische Personen, die nach einem anderen Recht gegriindet wurden als dem Sitzstaat, dass auch diese Rechtsordnung die Sitzverlegung gestatten muss. Werden diese Voraussetzungen erfullt, hat die Sitzverlegung mit ihrer Eintragung konstitutive W i r k u n g ; die Identitát der Gesellschaft wird bewahrt und das a u s l á n d i s c h e Gesellschaftsstatut in die Tschechische Republik „ m i t g e n o m m e n " .

V.3. Assoziierungsabkommen der Tschechischen Republik mit der Europáischen Union Z u n á c h s t soli der Vorfrage nachgegangen werden, ob die Freizugigkeitsbestimmungen der Assoziierungsabkommen eine áhnlich unmittelbare Wirkung wie die Grundfreiheiten des EG-Vertrages haben; nur dann haben sie n á m l i c h A u s w i r k u n g e n auf das t s c h e c h i s c h - ó s t e r r e i c h i s c h e Gesellschaftskollisionsrecht. 30


N o . 2/2001

Das Assoziierungsrecht ist ein Teil der Gemeinschaftsrechtsordnung. Grundsátzlich sind die Assoziierungsabkommen nach Art. 310 EG zwar vólkerrechtliche Ú b e r e i n k o m men, aber nicht im klassischen Sinn bloss von den unterzeichnenden Staaten in nationales Recht umzusetzen, sondern, wie der E u G H mehrfach entschieden hat, ein „integrierender Bestandteil des Gemeinschaftsrechtes". Ihre Bestimmungen sind unmittelbar anwendbar, „wenn sie unter Berucksichtigung ihres Wortlauts und im H i n b l i c k auf den Sinn und Z w e c k des Abkommens eine klare und eindeutige Verpflichtungen enthalten, deren Erfullung oder deren Wirkungen nicht vom Erlass eines weiteren Aktes a b h á n g e n . " Daher ist mit Kalss ein „ein weites Verstándnis der Anwendbarkeit der einzelnen Bestimmungen derAssoziierungsabkommen"anzunehmen: E i n Mitgliedstaat soli es nicht in der Hand haben, Regelungen der Assoziierungsabkommen durch schleppende Umsetzung in ihrer Wirksamkeit hinauszuzógern oder zu verhindern. 131}

,32)

133)

Wenn die Bestimmungen eines solchen Assoziierungsabkommens derartige „klare und eindeutige Pflichten" hinsichtlich der Freizugigkeitsbestimmungen enthalten, so konnte uberlegt werden, diese Bestimmungen unmittelbar anzuwenden und im Sinne der „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g zu interpretieren. D i e niederlassungsrechtlichen Bestim mungen des Assoziierungsabkommen der EU mit der Tschechischen Republik finden sich in den A r t . 45ff: Gesellschaften und Staatsbiirgern aus der EU muss eine „ n i c h t weniger gunstige Behandlung" fiir ihre unternehmerische T á t i g k e i t als tschechischen Staatsbiirgern g e w á h r t werden. A r t . 48 enthált die Erlaubnis von Massnahmen der E i n s c h r á n k u n g der Gleichbehandlung, wenn dies „aus rechtlicher oder technischer Šicht oder wegen Vorsichtsmassnahmen geboten ist und diese den notwendigen R a h men nicht ubersteigen." Da diese Regelungen klare und eindeutige Rechte und P f l i c h ten enthalten, sind sie unmittelbar anwendbar. In den Assoziierungsabkommen - so auch in A r t . 49 des Abkommens mit der Tsche chischen Republik - sind die Gesellschaften bei der Ausubung des Niederlassungsrechts natůrlichen Personen gleichgestellt. A l l g e m e i n wird ein „ g e n u i n e l i n k " gefordert: D i e (iesellschaft muss eine „ e c h t e und kontinuierliche Verbindung" mit der Wirtschaft eines der Mitgliedstaaten bzw. des assoziierten Landes - im k o n k r é t e n F a l l der Tsche chischen Republik - aufweisen. 134)

Der EG sieht in Art. 48 áhnlichlautende Bestimmungen vor: Das Gemeinschaftsrecht knupft dabei aber nicht an die „Staatszugehórigkeit" der Gesellschaft an, sondern an die „Gemeinschaftszugehorigkeit". Art. 48 A b s . 1 EG nennt kumulativ zwei Voraussetzun gen: D i e Grundung nach den Rechtsvorschriften eines Mitgliedstaates und zusátzlich die Erfullung eines der drei folgenden Kriteriem D i e Gesellschaft muss ihren sat/.ungsmássigen Sitz, ihre Hauptverwaltung (das ist der Ort, an dem die Verwaltung die leitcnden Entscheidungen des laufenden Gescháftsbetriebes fállt) oder ihre Hauptnie derlassung (das ist die Stelle, die den Schwerpunkt der wirtschaftlichen Tátigkeit dci (iesellschaft darstellt) „ i n n e r h a l b der Gemeinschaft" haben. Daher k ó n n e n auch (icsellschaften, die ihre Hauptniederlassung oder Hauptverwaltung in einem Drittstaat haben, aber nach dem Recht eines Mitgliedstaates gegriindet wurden und ihren Bal /.ungsmássigen Sitz in einem Mitgliedstaat haben, ,,geinemschafts2Ugeh(5rig sein. M

1 W)

!i

číslo 2/2001


Kalss spricht sich in diesem Sinne zutreffend dagegen aus, den von den A s s o ziierungsabkommen geforderten „ g e n u i n e l i n k " alternativ zu EU-Mitgliedstaaten oder zu jedem der assoziierten L á n d e r g e n ú g e n zu lassen; dies sei von den Vertragsparteien nicht gewollt gewesen: Gesellschaften aus der EU m ú s s t e n mit der Wirtschaft der EU verbunden sein, Gesellschaften aus dem jeweiligen assoziierten Staat mit diesem. Der B e z u g muss also jeweils gesondert zum territorialen Anwendungsbereich des Vertragspartners bestehen. Dieses Ergebnis ist nicht unproblematisch, da es den EU-angehorigen Gesellschaften die g r ó s s t m o g l i c h e Freiheit e i n r á u m t , sich via „ C e n t r o s - D o k trin" E U - w e i t unter 15 Mitgliedstaaten die gúnstigste Rechtsordnung „ a u s z u s u c h e n " und per Zweigniederlasung im assoziierten Staat tátig zu werden, umgekehrt aber den Gesellschaften des assoziierten Landes dieser Optionenreichtum versagt bleibt: Sie k ó n n e n nur als Gesellschaften ihres Heimatstaates, mit dem sie wirtschaftlich verbun den sein m ů s s e n , eine Zweigniederlassung in der EU g r ů n d e n . ,3ň)

M i t anderen Worten: EU-Briefkastengesellschaften důrfen in den assoziierten L á n d e r n Zweigniederlassungen g r ů n d e n , umgekehrt ist dies nur von t a t s á c h l i c h e n Hauptniederlassungen aus moglich. D i e E r k l á r u n g dieser ungleichen Behandlung leuchtet jedoch ein: Schon rein formal werden die Assoziierungsabkommen ja mit den einzelnen Staaten u n a b h á n g i g voneinander - und nicht etwa „en bloc" - abgeschlossen. Der im Verháltnis kleine assoziierte Staat steht dem grossen EU-Binnenmarkt gegenuber. A u c h materiell spricht einiges fůr diese Differnzierung: D i e U n i o n hat das Gesellschaftsrecht immer weiter harmonisiert, sodass Arbeitnehmer, Minderheitsgesellschafter, G l á u b i g e r und sonstige Dritte in den assoziierten Staaten auf einen bestimmten Mindeststandard an Schutzvorschriften vertrauen konnen. Dieses relativ hohe Schutzniveau haben viele der as soziierten L á n d e r noch nicht nachvollzogen. Besondere Defizite bestehen vor allem im Bereich der P u b l i z i t á t s s t a n d a r d s , mit denen sich die e i n s c h l á g i g e n gesellschaftsrechtlichen Richtlinien der EU umfassend b e s c h á f t i g e n . Kalss pládiert daher dafůr, dass die „ C e n t r o s " - G r u n d s á t z e erst dann auf das Gesamtgebiet der assoziierten Staaten anzuwenden seien, „ w e n n die assoziierten L á n d e r der in den Assoziierungsabkommen genannten Pflicht zur Herstellung des Rechtsstandes der Gemeinschaft nachgekommen sind und zugleich sichergestellt haben, dass die gesetzlichen Regelungen auch vollzogen w e r d e n . " Kalss fůhrt auch wirtschaftliche (Rechtssicherheit fórdere Investitionen) und vólkerrechtliche Ú b e r l e g u n g e n an; letzteres Argument belegt sie mit einem Verweis auf A r t . 31 der Wiener Vertragsrechtskonvention: V ó l k e r r e c h t l i c h e Vert r á g e seien danach „nach Treu und Glauben in Ů b e r e i n s t i m m u n g mit der gewohnlichen, seinen Bestimmungen in ihrem Zusammenhang zukommenden Bedeutung und im Lichte ihres Zieles und und Zweckes auszulegen"; A r t 32 gestatte die B e r ů c k s i c h tigung begleitender U m s t á n d e . D i e vorbehaltlos G e w á h r l e i s t u n g der Niederlassungs freiheit setze ein gleich hohes Niveau der nationalen Gesellschaftsrechte voraus, das seitens der assoziierten L á n d e r aber noch nicht der F a l l s e i . l37)

I3S)

139)

Fraglich bleibt mE jedoch, ob es ein einen so grossen Unterschied machen wurde, den „ g e n u i n e l i n k " auch zu einem anderen assoziierten Staat mit gleichwertigen Nieder32

Inlernational L a w Review

N o . 2/2001

líissungsbestimmungen in dessen Assoziierungsabkommen ausreichen zu lassen: Warum

polité eine Gesellschaft per Zweigniederlassung in der E U uber eine B r i e f k a s lengesellschaft in einem andern Mitgliedstaat tátig werden, wenn sie das ohnehin von Ihrem Heimatstaat aus kann? Praktisch bedeutsam ist der „ g e n u i n e l i n k " bloss fůr l i i iefkastengesellschaften aus „absoluten Drittstaaten", wenn diese mit der EU nicht Usoziiert sind bzw. Assoziierungsabkommen abgeschlossen haben, in denen keine |Icichwerigen Niederlassungsbestimmungen enthalten sind. Dann ist nach der „ g e n u i n e link"-Regel eine Sitzverlegung sowohl von der EU in den assoziierten Staat, als luch umgekehrt nicht zulássig. EU-Gesellschaften důrfen g e m á s s A r t . 45 A b s . 4 des Assoziierungsabkommens auf dem Gebiet der Tschechischen Republik ihre E r w e r b s t á t i g k e i t durch Errichtung und Betreibung von untergeordneten Einheiten, Zweigniederlassungen und Vertretungen ausůben. A u s l á n d i s c h e Unternehmen, die nur uber solche Zweigstellen in der Tsche chischen Republik tátig werden, důrfen - im Gegensatz zu zugezogenen und registrin ten Hauptniederlassungen, die fortan als i n l á n d i s c h e juristische Personen g e l t e n beispielsweise keine Liegenschaften in der Tschechischen Republik e r w e r b e n , da lie den A u s l á n d e r g r u n d v e r k e h r s g e s e t z e n unterliegen. 14())

140

V.4. Schlussfolgerungen Damit ist im Ergebnis die „ C e n t r o s " - O p t i o n fůr EU-Gesellschaften in der Tschechischen Republik wenig attraktiv: Wenn bloss uber eine Zweigniederlassung operiert wird, die materiell eine Hauptniederlassung ist, so muss dies von tschechischer Seite Hr.isterrechtlich zwar zugelassen werden; t á t i g k e i t s b e z o g e n e Regelungen - wie etwa Aer Grundverkehr - unterliegen aber materiellrechtlichen B e s c h r á n k u n g e n und be lu ndern den Z u z u g faktisch. Vernůnftigerweise bleibt daher nur die Variante der Verlejjung des Hauptsitzes in die Tschechische Republik. Damit bleibt fůr den F a l l der Verlegung einer Hauptniederlassung von Osterin die Tschechische Republik die ó s t e r r e i c h i s c h e Regelung, die bei Wegzug IUr Auflosung der Gesellschaft f ů h r t , bestehen. H i e r kann s e r i ó s e r w e i s e nur geMgt werden, dass diese Frage noch nicht ausjudiziert ist; genau diese Konstellai i o n wurde aber vor einigen Monaten vem A G Heidelberg dem E u G H zur Vorabent scheidung vorgelegt, sodass d e m n á c h t mit einer grundlegenden Entscheidung gerechi u i werden kann.

řeich

142)

I43)

Hinsichtlich der G r ů n d u n g von Zweigniederlassungen in der Tschechischen Re publik w i r d allerdings dieses Hindernis im Lichte der „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g nicht lllfrecht zu erhalten sein. A u c h umgekehrt ist in Ó s t e r r e i c h eine Zweigniederlassung uner tschechischen Hauptniederlassung Trágerin der Rechte und Pflichten eben der Auslandsgesellschaft - und damit zahlreichen B e s c h r á n k u n g e n unterworfen. Das Argument, dass nach dem „effet utile" eben diese B e s c h r á n k u n g e n nicht anwcndbar kein sollen, zieht nicht: D a n n w á r e n s á m t l i c h e Ubergangsregelungen der A s s o /nerungsabkommen hinfállig. ,44)

~33


číslo 2/2001

VI. Ausblick

in ternational L a w Review

N o . 2/2001

nen. W i l l ein Mitgliedstaat die Einfuhr verhindern, so bleiben ihm nur die Rechtfertigungsgrunde des Art. 30 EG und die sogenannten „Cassis-Schutzguter". V o m L e i t b i l d

D i e nicht unproblematische „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g solíte zwar nicht zum Anlass

des mundigen Verbrauchers ausgehend, hat der Rat bespielsweise zur umfassenderen

genommen werden werden, die Sitztheorie unreflektiert insgesamt als abgeschafft zu

Vcrbraucherinformation weitgehende Etikettierungsvorschriften erlassen.

betrachten; w i e oben dargestellt w u r d e , v e r w e n d e n gerade die sogenannten

Umgelegt auf das Internationale Gesellschaftsrecht innerhalb der U n i o n bedeutet dies:

„ G r ů n d u n g s t h e o r i e - S t a a t e n " oftmals Regelungsmassnahmen, die in ihrer W i r k u n g die Niederlassungsfreiheit ebenso b e e i n t r á c h t i g e n . Es lásst sich aber nicht leugnen, dass die Sitztheorie mit „ C e n t r o s " erheblich angekratzt wurde.

148)

Eine in einem Mitgliedstaat r e c h t m á s s i g gegrundete Gesellschaft soli ihren Sitz un ter Beibehaltung ihrer Identitát und Rechtsform innerhalb der EU verlegen k ó n n e n und

D i e Frage ist grundlegend, auch fiir die sogenannten Griindungstheorie-Staaten:

msofern frei „verkehrsfáhig" sein; w i l l ein Mitgliedstaat dies in einem konkréten F a l l

Inwieweit k ó n n e n zuziehenden Gesellschaften nationale Eingriffsnormen auferlegt

verhindern, so muss er seine Massnahme den p r i m á r r e c h t l i c h e n B e s t i m m u n g e n

werden?

entsprechend rechtfertigen. D i e „gesellschaftsrechtlichen Richtlinien" garantieren dabei

Nachdem „ C e n t r o s " - ohne auf den Theorienstreit „ S i t z t h e o r i e versus Griindungs

einen

gewissen Mindeststandard an Schutzvorschriften, auf die Gláubiger und Gesell

theorie" einzugehen - fiir nationale Eingriffe einen nur sehr engen Spielraum freige-

schafter vertrauen k ó n n e n . Da die Richtlinien insbesondere Bestimmungen zur P u b l i -

lassen hat, ist trotz aller Argumente fiir oder gegen die Sitztheorie uniibersehbar, dass

zitát enthalten

die Weichen zu einem neuen Regelungsmodell jenseits iiberkommener Kategorien und

(inindungsstaates entsprechend firmieren miissen, wird auch hier der Verkehrsschutz -

l49)

und die Gesellschaften im E U - A u s l a n d den Bestimmungen ihres

Theorien gestellt sind, in dem Eingriffe in den prinzipiell anzuerkennenden „ W e t t b e -

ganz

werb der Rechtsordungen" nur in engen A u s n a h m e f á l l e n z u l á s s i g s i n d .

gewáhrleistet: Eine englische „priváte limited company" muss in Ósterreich - entsprechend

,45)

In n á c h s t e r Zeit wird es die Aufgabe der H ó c h s t g e r i c h t e in den Mitgliedstaaten sein, dem E u G H e i n s c h l á g i g e Sachverhalte vorzulegen, und dem E u G H wird es obliegen, die Z u l á s s i g k e i t s g r e n z e n der nationalen Eingriffe p r á z i s e abzustecken. D i e Fragen rund um das „Centros"-Urteil des E u G H bleiben daher letztlich nicht auf

áhnlich wie durch die Etikettierungsvorschriften des Verbraucherschutzrechtes -

činem Totenkopf auf der Giftflasche - als „Ltd." firmieren und auch bezuglich der sonsligen Publizitátsstandards den Mindestvorschriften der U n i o n genugen. D o c h fiihrt schon „ C e n t r o s " im Ergebnis zu einem solchen „ N e w A p p r o a c h " des E u r o p á i s c h e n Gesellschaftsrechts? Ja und nein.

die „ a l t e " Diskussion „Sitztheorie versus Griindungstheorie" beschránkt. Vielmehr geht

E x p l i z i t wurde nur entschieden, dass die Eintragung einer Zweigniederlassung,

es bei der Diskussion der Zukunft des Gesellschaftskollisionsrechtes um die viel grundle-

die materiell Hauptniederlassung ist und von der aus s á m t l i c h e G e s c h á f t s t á t i g k e i t e n

gendere Frage, wie das E u r o p á i s c h e Gesellschaftsrecht des 21. Jahrhunderts aussehen

ibgewickelt werden, von einem Mitgliedstaat nur in einem sehr engen Rahmen ver-

soli: Einheitsrecht bzw. detaillierte Rechtsangleichung oder das Prinzip der gegenseiti-

hindert werden kann. Ob - ohne diesen Kunstgriff anstrengen zu miissen - auch die

gen Anerkennung bei gleichzeitiger Harmonisierung in wichtigen Punkten? Es k ó n n e n durchaus Parallelen zur Entwicklung des EU-Verbraucherschutzrechtes gezogen werden: Hier wurde zunáchst versucht, in Form zahlloser detaillierter, produktoder produktgruppenspezifischer Verordnungen Einheitsrecht zu schaffen.

foi melle Verlegung des Hauptsitzes einer Gesellschaft i d e n t i t á t s w a h r e n d m ó g l i c h sein wird, werden die a n h á n g i g e n und kunftig noch a n h á n g i g zu machenden Vorabentscheidungsverfahren Schritt fiir Schritt kláren.

Diese Form

„ C e n t r o s " scheint nun ein erster Schritt zur Durchsetzung des Prinzips der gegen-

der „vertikálen Harmonisierung" hatte Mitte der achtziger Jahre zu dem gefiihrt, was

M-itigen Anerkennung der Gesellschaftsformen und derfreien Sitzverlegung innerhalb

146)

unter „ B a n a n e n - V e r o r d n u n g " , „Briisseler Regelungswahn" und schliesslich als „Euro-

der EU zu sein; w i r d aber dadurch auch die „ E u r o s k l e r o s e " des E u r o p á i s c h e n

sklerose" in die Geschichte der europáischen Integration Eingang gefunden hat. Erst das

I icscllschaftsrechtes ú b e r w u n d e n ?

Binnenmarktkonzept der Kommission und richtungsweisende Judikatur des Europáischen Gerichtshofes („Cassis de D i j o n "

147)

) wies den Weg in den sogenannten „ N e w Approach",

Um die negativen A u s w i r k u n g e n des proklamierten „ W e t t b e w e r b e s der Rechtsor dungen" herabzumindern, werden wahrscheinlich viele den Verkehrs- und G l á u b i g e r -

der im EU-Verbraucherschutzrecht seither g á n g i g e Praxis und ein Erfolgsrezept ist: Das

sehutz betreffende Harmonisierungsrichtlinien schneller erlassen werden als es ohne

aus A r t . 28 EG ableitbare „ U r s p r u n g s l a n d p r i n z i p " bzw. „Prinzip der gegenseitigen Aner

diesen „ H a r m o n i s i e r u n g s d r u c k " der F a l l sein wiirde. Den „Delaware"-Effekt w i i n -

kennung" wird begleitet von einer horizontálen Harmonisierung durch Richtlinien, die

ichen sich wohl nur die G r ú n d u n g s s c h w i n d l e r , gewiss aber nicht die Mitgliedstaaten

allgemein gehalten sind und in der Regel alle Produkte betreffen. E i n Produkt, das recht-

(selbst Griindungstheorie-Staaten wie die Niederlande haben Schutzgesetze erlassen,

m á s s i g in den Verkehr eines Mitgliedstaates gebracht wurde, ist in allen anderen M i t

die zur Zeit ihrerseits Gegenstand eines Vorabentscheidungsverfahrens sind) und

gliedstaaten prinzipiell verkehrsfáhig; das jeweilige nationale Recht des Herkunftsstaates

it auch nicht der Rat; der „ W e t t b e w e r b der Rechtsordnungen" soli in einem Rahmen

ist seinerseits partiell durch Richtlinien harmonisiert, sodass die Verbraucher E U - w e i t

der breiten Rechtsharmonisierung stattfinden. D i e Prognose, dass die gescllschaftsrcch

zumindest auf einen bestimmten Mindeststandard der Schutzvorschriften vertrauen kon

llichen Richtlinien neuen Schwung bekommen werden, ist daher nicht allzu gcwagt.

34

dam

35


číslo 2/2001

N o . 2/2001

m.itional L a w Review

Ob aber auch das Einheitsrecht in F o r m E u r o p á i s c h e r Gesellschaftsformen von diesem

l\n htlinie89/666/EWG des Rates vom21.12.

Schwung profitieren wird, darf bezweifelt werden: Nachdem die E W I V von der Pra-

< i lassungen, die in einem Mitgliedstaat von Gesellschaften bestimmter Rechtsfořmen

xis sehr z ó g e r l i c h angenommen wurde - derzeit kommt auf eine M i l l i o n E U - B u r g e r

c nichtet wurden, die dem Recht eines anderen Staates unterliegen, ABl. L 395/1989, 36.

nur u n g e f á h r eine (!) E W I V

1 5 ( ) )

- und am Gipfel von N i z z a die lange Jahre erwartete

1989uber die Offenlegung von Zweignied-

Richtlinie 68/151EWG des Rates vom 9. 3.

„ E u r o p a - A G " ( „ S o c i e t a s Europaea") nur in Form eines M i n i m a l k o m p r o m i s s e s be-

1968 zur Koordinierung der Schutzbes-

nmniungen, die in den Mitgliedstaaten den Gesellschaften im Sinne des Artikels 58

schlossen wurde, w á h r e n d die anderen Verordnungsentwůrfe vorláufig in der Schubladc

\bs. 2 des

bleiben, kann bezweifelt werden, dass einheitliche Gesellschaftsformen das Europáische

sind, um diese Bestimmungen gleichwertig zugestalten, ABl. L 65/1968, 8

Gesellschaftsrecht der n á c h s t e n Jahrzehnte p r á g e n werden.

1

Richtlinie 78/660EWG des Rates vom 25. Buchst

Die

Aufzeichnungen:

n

Dazu im Detail EYLES, Niederlassungsrecht der Kapitalgesellschaften,

2)

* 4)

5)

6)

9)

m

J , )

/ 2 )

m

Dazu HEINZE, ZGR1999, 54.

\Bl. C23/1985, 11. Vertrages betreffenddie Verschmelzung von Aktiengesellschaften, ABl. L 295/1978, 36.

7.

Es bestehen aber einige bilaterale Staatsvertráge, von

Gesellschaften,

vereinbart wurde.

Vgl.

in denen die

die ihren Sitz in ua SCHW1MANN,

wechselseitige

einem der

Dazu oben EN . /,S)

Grundriss des Internationalen

Richtlinie 77/91/EWG des Rates vom 13.

12.

1976zur Koordinierung der Schutzbes-

timmungen, die in den Mitgliedstaaten den Gesellschaften im Sinne des Artikels 58

Vgl. Bulletin EG2/1969Beil5; zum Scheitern vgl. L UTTER, Europdisches Unterneh-

Abs. 2 des Vertrages im Interesse der Gesellschafter sowie Dritter fiir die Griindung

mensrecht,

der Aktiengesellschaft sowie fiir die Erhaltung und Ánderung ihres Kapitals vorge

695; TIMMERMANS, RabeIsZ48/1984, 39.

Dazu unten Kap. 11.2.1.

schrieben sind, um diese Bestimmungen gleichwertig zu gestalten, ABl. L 26/1977, 1.

Dazu unten Kap. 11.1.3.2.

'

Dazu unten Kap. II. 1.3.

''

1

Dazu unten Kap. 111. Vgl.

ObenEN . ,9)

Richtlinie 89/667/EWG des Rates vom 21. 12. 1989auf dem Gebiet des Gesellschaftsrechts betreffend Gesellschaften mit beschrdnkter Haftung mit einem einzigen

uvaSTRAUBE/EINA, Niederlassungsfreiheit6 (2000), 39ffmwN.

Vgl. uva DORALT, JBl 1969, 181, 191; Doralt hatte die Auffassung vertreten, die

Abgedruckt in LUTTER, ABl

EuGH vom 27.

9.

1988,

Rs.

C-8 1/87„The Queen"/„Daily Mail",

Art. 293 3. Alt EG: „Soweit erforderlich,

EuGHSlg

1988,

Europdisches

*

ABl. C321 vom 12. 12. 1991, S. 9ff.

t n

ABl. C162 vom 6. 6. 1996, S. 5ff.

''' leiten die Mitgliedstaaten untereinander

Unternehmensrecht,

Richtlinie 89/646/EWG des Rates vom 15

12.

ZGRSonderheftI,

um zugunsten ihrer Staatsangehorigen folgendes sicherzustellen:

1989 zur Koordinierung der Rechts-

institute und zur Ánderung der Richtlinie 77/780/EWG vom 30. 12 1989, ABl. L 386 S 1

EG,

L 110S. 52ff).

die Beibehaltung der Rechtspersónlichkeit bei Verlegung des Sitzes von einem ''''

"

ff(gedndert

durch die Richtlinie 92/30/EWG des Rates vom 28. 4. 1992, Abl

ZIP-Dokumentation, Richtlinienvorentwuif zur Verlegung des Gesellschaftssitz.es in nerhalb der EU,

1721-1724.

Dazu oben Kap. I.

Vgl. BLANQUET in EISELSBERG, Gesellschaftsrecht in Europa, 137-148,

Siehe unten Kap. III.

Vgl.

Einen

Uberblick uber die gesellschqftsrechtlichen Richtlinien und europdischen Ab-

recht, Rz 1-94.

EU-Handbuch Gesellschafts

279ff

und Venvaltungsvorschriften uber die Aufnahme und Ausiibung der Tátigkeit der Kredit-

(...) Die gegenseitige Anerkennung der Gesellschaften im Sinne desArtikels 48 Abs. 2

verschiedener Mitgliedstaaten unterstehen.

Ge

sellschafter, ABl, L 395/1989, 40.

ósterreichische Sitztheorie musse bei Anwendung der Niederlassungsfreiheit aufgegeben

kommen sowie Gesellschaftstypen gibt ua HOHLOCH,

36

1978gemdss Art. 54Abs. 3Buchst. g)des

Privatrechts, 90.

die den Rechtsvorschriften

m

10.

\Bl. C240/1983, 2.

Vertragsstaaten

Staat in einen anderen und die Mdglichkeit der Verschmelzung von Gesellschaften,

J7>

Vertrages liber den konsolidierten

1

GROTH, GesRZ1995,

Verhandlungen ein,

t 6 )

3 Buchst. g)des

Richtlinie 78/855/EWGdes Rates vom 9

5483; JZ1989, 384-387; vgl Erw.gr. 24f. I 5 )

IVS3 aufgrund von Artikel 54 Abs. lahresabschluss, ABl. L193/1983,

werden. , 4 )

7. 1978 aufgrund von Artikel 54 Abs. 3

Vertrages uber den Jahresabschluss von Gesellschaften bestimmterRe-

Vgl uva NEYE, ZIP 1997, 1697; BERG, GmbHR 1997, 1136.

haben,

S)

g)des

< htsformen, ABl L 222/1978, 11 und Richtlinie 83/349/EWG des Rates vom 13. 6. 303-37 J.

Vgl. SCHINCHELS, Niederlassungsfreiheit, 142.

Anerkennung

7)

Vertrages im Interesse der Gesellschafter sowie Dritter vorgeschrieben

uva DIMARCO, ZGR 1999,

142.

3.

In? Detail PRIESTER, ZGR 1999, 36. ''

1

Zum Gláubiger- und Gesellschafterschutzgedanken im Internationalen Geseltsi fuifts recht vgl. ZIMMER, Internationales Gesellschaftsrecht, 273-^110. 37

M e z i n á r o d n í právní revue m

číslo 2/2001

Verordnung (EWG) Nr. 2137/85des Rates vom 25. Juli J985uber die Schaffung einer Europáischen wirtschqftlichen Interessensvereinigung, ABL Nr. L 199; umgesetzt im EWIV-Ausfiihrungsgesetz, BGBl. Nr. 521/1995. Dieserbestimmtsich nach Art. 2 danach, wo die EWÍVnach ihrem Griindungsvertrag ihren Sitz hat; nach A rt. J2 ist als Sitz - der in der Gemeinschaft gelegen sein muss „ entweder der Ort zu bestimmen, an dem die Vereinigung ihre Nauptve/waitung hat oder der Ort, cín dem eines derMitgliederder Vereinigung seine Hauptverwaltung hat oder, wenn es sich um eine nátur liché Person handelt, seine Haupttdtigkeit ausiibt, sofern die Vereinigung dort tatsáchlich eine Tátigkeit ausiibt. " Vgl. uva WUNSCH, Europdische Wirtschaftliche Interessensvertretung - wiedereine neue Gesellschaftsform, GesRZ1994, J57-J67 und280-289, 286f. Dazu GROSSEELD, Internationales Gesellschaftsrecht, Rz. 670-674. JASPER in MunchKomm Bd. 3, § 78 Rn. 32ff; BEHRENS, Die Gesellschaft mit bě se hránkter Haftung im intemationalen und europáischen Recht2 (1999), IPR 24ff; KROPPHOLLER, Internationales Privatrecht (1997), §55/1 S. 495f; MANHARDT/ POSCH, Internationales Privatrecht2 (1999), 42f. Vgl. Art 1 Abs. 2 lit. e EVU, das diese Erage aus dem Gerichtsstands- und Vollstreckungsabkommen ausnimmt. K. SCHMIDT, ZGR1999, 20,26fhatdie „Anerkennungsproblematik"inDialogform anschaulich dargestellt: „ Deutsche Rechtsordnung zurAuslandsgesellschaft:, Du bist eine eingewanderte Gesellschaft und wirst nicht anerkannt!' Auslandsgesellschaft zum deutschen Recht:, Warum denn?' Deutsches Recht: , Weil du dem deutschen Recht gehorchen musstest und das nicht tust. 'Auslandsgesellschaft:, Dann will ich das tun. ' Deutsches Recht:, Das geht aber nicht. 'Auslandsgesellschaft:, Warum nicht?' Deut sches Recht: , Weil du eine Auslandsgesellschaft bisť"; vgl, weiters BEHRENS in DAUSES, Handbuch (1999), E III Rn U2ff; SCHWIND, Internationales Privatrecht (1990) J05ff; EIRSCHING/HOEEMANN, Internationales Privatrecht (1995) 254ffi Vgl. grundlegendschon DORALT, JBl. 1969, 181,185; zur Verteidigung der Sitztheo rie K. SCHMIDT, ZGR 1999, 20, 21. STAUDINGER/GROSSEELD, InternationalesGesellschaftsrecht, 34, 49;DersJKÓNIG, RIW1992, 433.

47)

52)

53)

38

DazugenauerEREITAG, ZIP2000, 357. KROPPHOLLER, GrundbegriffedesIntemationalen Privát rechts, 490; vgl, auch OLG Munchen vom 6. 5. 1986, 5 U2562/85; NJW1986, 2197f REICH-ROHRWÍG/J. ZEHETNER, ecolex 1999, 776, 778f; OGH vom 28.8.1997, 3 Ob2029/96w;ZfRV1994, 79; WBl. 1998, 136. OLGNurnberg vom 7. 6 1984, 8 U111/84; IPRrax 1985, 342; RIW1985, 494. Zur Verteidigung der Sitztheorie vgl. EBENROTH/AUER, GmbHR 1994, 16. Vgl. ENGEL, ZeuP 1993, 150; MELICKE, RIW1992, 578 unddens., BB1995, Blg. H31. Vgl. HOHLOCH in HOHLOCH, Rz9f.

EU-Handbuch

Gesellschaftsrecht (Deutschland),

Inii-i

national L a w Review

N o . 2/2001

Dazu unten Kap. IV. I gl. SEIBOLD/VERGINEin HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Italien), Rz lOf Im Auslandgegriindete Gesellschaften unterliegen italienischem Recht, wenn sic ihren Verwaltungssitz oder ihren Geschdftsschwerpunkt in Italien haben. Nach italienischem Recht gegriindete Gesellschaften sind auch dann italienischem Recht unterwojfen, wenn ihr Geschdftsschwerpunkt im Ausland liegt. Vgl. im Detail MOOR, Pas italienische internationale Gesellschaftsrecht. Vgl. TILLMANNS in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Erankreich), Rz 9-15. i gl. HOHLOCH in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Luxemburg) Rz 9f. Vgl. WYMEERSCH/DE VYLDER/DE WULEin HOHLOCH, EU-Handbuch Gesells(haftsrecht (Belgien) Rz 8-10. Vgl STIEB in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Portugal) Rz 8-12. Eine identitátswahrende Sitzverlegung ist aber moglich, wenn die Gesellschaft ihren Gesellschaftsvertrag an dasportugiesische Recht anpasst. Vgl. BAILAS/ROUSSOS/KIEL in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Griechenland), Rz 1 Jf Vgl. OLG Hamburg vom 20. 2. 1986, NJW1986, 2199; LGKoln vom 25. 11. 1985, f

RIW1987, 54; OLG'Frankfurt vom 3. 6. 1964, 7U202/63; NJW1964, 2355f. Zur Problematik der ,pseudo foreign company' vgl ZIMMER, Internationales Gesellschaftsrecht, 219-240. Vgl, ua SCHWIMANN in Rummel, § 1IPRG Rz 66. Vgl HOHLOCH in HOHLOCH, Handbuch EU-Gesellschaftsrecht(Grossbritannien), Rz.8-11 Vgl. ÁLSTED/HANSENin HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Dánemark) Rz8. Vgl. ALBRECHT in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Mand), Rz 10. Vgl. MEHRINGin HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht(Niederlande) Rz 6f. Vgl. MARINEZ in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Spanien), Rz 6f. Vgl FOERSTER in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Schweden) Rz20. OGH vom 14.7.1993, 8 Ob 634/92; WBl. 1998, 136-138. SCHWIMANN in Rummel, IPR § J0Rz,2; OGH vom 14. 7. 1993, 8 Ob 634/92; WBl. 1998, 136-138; OGH vom 28 8. 1997, 3 Ob 2029/96w; ZfRV1994, 79-84. OGH vom 14. 7. 1993, ZfRV1994, 79-84. OGH vom 14. 7.1993, 8 Ob 634/92; WBl. 1998, 136-138; REICHELT, ZfRV1994, 79. SCHWIND, Internationales Privatrecht (1990) Rz 226. SCHWIMANN in RUMMEL, Kommentar zum ABGBII (1992) IPR § 12 Rz 6. EuGH vom 9. 3. 1999, Rs. C-212/97, „Centros Ltd. "/Erhvetys- og Selskabsstyrelsen, EuGHSlg 1999, 1-1459; DB 1999, 625; NJW 1999, 2027-2029; NZG 1999, 29If EvviR 1999, 259; EuR 1999, 274-279; EuZW1999, 216-219; WBl, 1999, 262-267. Zur „priváte limited company " vgl. weiteifiihrendua DIERKSMEIER, I)erKauf< 'i/u v eng li sehen „ Priváte Limited Company ".

\9

číslo 2/2001

M e z i n á r o d n í právní revue 7H)

Lediglich fiir „public companies " ist ein Mindestkapital festgelegt; zur Rechtslage in Englandvgl uva BOYLE/BIRDS, Company Law, 38, 66/

79)

Vgl CÁRSTENin BEHRENS, Die Gesellschaft mit beschrankter Haftung im interna tionalen und europáischen Recht, Rz 59ff.

m

u

(S2)

m

,os>

KORN, WBl. 2000, 56; J. ZEHETNER, ecolex 1999, 771, 773f; U. TORGGLER, GBU 1999/12/04.

m

SEDEMUND/HA USMANN, BB1999,

s 5 )

S6)

87

m

m

91

92)

93

94)

Vgl, stellvertretendfiir viele andere die Werbung der ,Arcadien Consultancy Enterprises Limited, Informationsmakler' au/ihrer Homepage unter http://arcadien.de/ ltdeuro.htm *> EREITAG, EuZW1999, 267-270. EBKE, JZ1999, 656, 658; BUNGERT DB 1999, 1841/ GÓRK, GtnbHR 1999, 793, 796; ders., MittBayNot 1999, 300. KINDLER, NJW1999, 1995. «*» KORN/THALER, WBl. 1999, 247, 250/253; KORN, WBl. 2000, 56 CentrosE, Etw.gr 15. > BayObLG vom 26. 8.1998, 3ZBR78/98;DB1998, 2318;KRAUSE, Rpfleger1999, 27. > BayObLG vom 26. 8. 1998, 3ZBR 78; DNotZ1999, 233; NZG1998, 936; DB 1998, 2318; GtnbHR 1999, 299. Vgl. z.B. KINDLER, NJW1999, 1995. Dazu im Detail oben Kap. II.2.2. > OGH vom 15 7 1999, 6 Ob 123/99b und 6 Ob 124/99b (HG Graz vom29.1.1999, 27 Er 3269/98y, OLG Graz vom 24 3 1999, 4 R 42/99z); RdW 1999, 719; RIW2000, 378; ecolex 1999, 777; NZ2000, 49; EuZW2000, 156. Vgl. dagegenzB. WERLAUEEZIP 1999, 874; ALSTED/HANSENin HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Danemark), Rz 8ff.

95}

j 1

n

m

m

, l n

Vgl. weitet/uhrendSTRAUBE, Gesellschaftskollisionsrecht im Wandel (in ESKrejci, erscheint im Mai2001). " EuGH vom 15 7 1964, Rs. 6/64, „Costa/Ener, EuGHSlg. 1964, 1251. Vgl. uva OPPERMANN, Europarecht2 (1999), Rz 632ff. KALSS in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerbet; 14. Dazu allgemein EISCHER/KÓCK, Europarecht3 (1997), 93/ Dazu oben Kap. IV. ' ' KORN/THALER, WBl. 2000, 253 //r

m

m

m

n

'

Anm. d. Autors: Das tschechoslowakische IPR-Gesetz wurde von der Tschechischen Republik úbernommen, '" Vgl. Tschechische Wirtschaftsgesetze. Aktuelle Gesetzestexte in deutscher Ubersetzung. Nakladatelství C. H. Beck, Prag 1997, 127. BUCKOVA in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerbet; 83, mwN Vgl, SCHEIEELE/THAETER, Unternehmenskau/ Joint Venture und Eirmengriindung in der Tschechischen Republik (1994), 37/ " BUCKOVA in KALSS, , Centros' und dieBeitrittswerbet; 84. '"' Dazu unten Kap. V. 3.

99)

p

wn

I j

m

w 7 )

40

Vgl.JANKOVSKA/MICHELFEITOVA/TURYNOVA/WANKE, UnternehtneninderTschechischen Republik (1996), 17;fiir Deutschland vgl, etwa BayObLG vom 7. 5. 1992, 3Z BR 14/92; WM1992, 1371; ZIP1992, 842. Gesetzzum internationalen Privát- und Ptozessrecht Nr. 97 vom 4.12.1963, das aufgrund Att. 1 Abs. 1 des Vetfassungsgesetzes der Tschechischen Republik vom 16. 12.1992inder Tschechischen Republikfortgilt; abgedruckt in RIERING, IPR-Gesetze in Europa, 299ffi

"" BUCKOVA in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerbet; 83. Vgl auch JANKOVSKA/ MICHELFEITOVA/TURYNOVA/WANKE, Untemehmen in der Tschechischen Repub lik (1996), 17.

1()4)

m

Kantongerecht Groningen (Niederlande) vom 19. 10. 1999, Kamer van Koophandel en Eabrieken voor Groningen/Gesellschaft ausldndischen Rechts Challenger Trading Company Ltd.; EWS2000, 280. Stand: 22. 3. 2001.

m

P*

m

103

480.

r

97)

m

810f; RdW2000,

BGHvomJO 3. 2000, VIIZR370/98(OLGDiisseldotf vom 10. 3. 2000, 17U118/99; LG Dusseldorf); EWS2000, 278, 375; EuZW2000, 412; ZIP2000, 967. " AG Heidelberg vom 3. 3. 2000 - HRB 831 - SNH; EuZW2000, 385, 414. JAEGER, NZG2000, 919

S4)

m

N o . 2/2001

t">

CentrosE, Erw.gr 39. EuGH vom 28.1.1986, Rs270/83, „Segers , EuGHSlg J986, 2375; vgl. vaErw.gr. 29. CentrosE, Etw.gr 16. CentrosE, Env.gr J2, 23. CentrosE, Erw.gr. J7. Mit Korn/Thaler kann man dies damit begrunden, dass nicht die j Gesellschafter, sonděrn die juristische Person als solche den Eintragungsantrag Stelle j - da die juristische Person in England gegriindet wurde, seiderAuslandbezug ohne weiteres zu bejahen; vgl, KORN/THALER, WBl 1999, 248. CentrosE, Erw.gr. 24. CentrosE, Erw.gr. 25. > CentrosE, Eiw.gr 32-34. CentrosE, Erw.gr. 35-37. Anm.d.Autors: Kenntderdurchschnittliche Verkehr wirklich diegesellschaftsrechtlichen Bestimmungen fremde r Rechtsordnungen? CentrosE, Etw.gr. 32. > NEYE; EwiR J999, 259, 260. CentrosE, Etw.gr 27-29. > Vgl. oben Kap. II. 1.2 CentrosE, Etw.gr. 20.

>

81

Inlernational L a w Review

1

I

! < n

WEBER in GROEBEN/THIESING/EHLERMANN(Hrsg.), trag, Art. 238, Rz. 45-47.

Kommentar EU/EG-

Ver-

Vgl. z.B. EuGH vom 30 9 1987, Rs. 12/86, ,Demirel\ EuSlg 1987, 3719. KALSS in KALSS, „Centros" und die Beitrittswerbet; 18/mwN. KALSS i bidetu, 21/ II

číslo 2/2001

M e z i n á r o d n í právní revue STRAUBE/FINA,

Niederlassungsfreiheit6(2000),

KALSSinKALSS,

m

u7

,Centros*und'dieBeitrittswerber,

32ffmwN.

Změna sídla společnosti v Evropě - současný stav a vývoj do budoucna

> KALSS ibidem, 26, mwN.

*> KALSS ibidem, 27. KALSS ibidem,

27f. AA

offenbar BUCKOVA

in KALSS,

N o . 2/2001

I.

2lf.

l3

m


„Centros" und die Beitritts

werber, 86, die dies im Lichte der von den Assoziierungsabkommen proklamierten

I. Uvod

Gleichberechtigung fiir nicht vertretbat hdlt. m

Dazu oben Kap. V. 2.

Motivy společnosti k přesunutí sídla z jednoho státu do d r u h é h o mohou být r ů z n é :

BUCKOVA in KALSS,

V c í l o v é m státě mohou být levnější prostředky v ý r o b y (platební p o d m í n k y , cena

m

, 4 2 )

Dazu oben Kap. Ií.2.2.

m

Dazuoben'Kap KORN/THALER,

l44>

>

, 4 7 )

'

/4 S)

m

m

materiálu), rozličné či příznivější d a ň o v é právo, (z pohledu s p o l e č n í k ů ) slabší posta-

IV.

\ t n i m e n š i n o v ý c h s p o l e č n í k ů , nepříliš tvrdé p o d m í n k y pro ručení představenstva spo-

WBL 2000, 253.

leí nosti či slabší r o z h o d o v a c í práva zástupců z a m ě s t n a n c ů v d o z o r č í c h radách s p o l e č

Vgl, uva EREITAG, ZIP2000, 357; WALZEIVMARSCHNER, SWI2000,

, 4 5 )

,4fi

„ Centros " und die Beitrittswerber, 86.

n

C-120/78, „Cassis de Dijon', Slg

1979, 649

2)

Č a s t o jsou ale pro z m ě

nu sídla čistě faktické d ů v o d y - jako lepší konkurenceschopnost v j i n é m státě, z m ě n a l>\ dliště s a m o t n é h o s p o l e č n í k a či převod společnosti na z a h r a n i č n í h o státního o b č a n a .

Vgl. z.B. 89/395/EWG

N a první pohled nepředstavuje takovéto j e d n á n í ž á d n o u p ř e k á ž k u , s p o l e č n o s t e m j e

Kap. II 1.3.1. Vgl. STRAUBE, EWIV3(2001),

ností, prostě p o d m í n k y , které mohou být tak v ý h o d n é pro danou společnost, že se io/hodne podstoupit svou organizaci j i n é m u p r á v n í m u ř á d u .

Vgl. HOYER, EU-Verbraucherpolitik(2000), 23ff. EuGH vom 20.21979, Rs.

172.

10.

dána m o ž n o s t společnost v tuzemsku podle t u z e m s k é h o práva zrušit a n á s l e d n ě j i založit podle z a h r a n i č n í h o práva v zahraničí. Pokud takto s p o l e č n o s t postupuje, nejedná e „per definitionen" o přeložení sídla v užším slova smyslu, vzniká tady nová, ve své podstatě a identitě na p ů v o d n í společnosti nezávislá společnost. Pokud se s p o l e č n o s t l ipétovně z a k l á d a j e tato činnost d o p r o v á z e n a nepříjemnými vedlejšími důsledky. Spo|( i nost sama existuje ve své f o r m ě podle z a h r a n i č n í h o práva, k t e r é m u se musí p ř i z p ů lobit její statut, a tento efekt m ů ž e být nejdříve - n a p ř í k l a d pokud je právo c í l o v é h o i.iiu

příznivější pro s p o l e č n í k a a m é n ě příznivé pro z a m ě s t n a n c e či společníky s m ě n

ím p o d í l e m ve společnosti - efektem ž á d o u c í m . V dalších souvislostech d o c h á z í ale k přerušení právní kontinuity p ů v o d n í s p o l e č nosti. To z n a m e n á , že při chybějících zvláštních z á k o n n ý c h u s t a n o v e n í c h vztahujících i na „starou společnost" a jí uzavřené smlouvy nepřecházejí práva a povinnosti z těchto ii.i společnost novou. O b z v l á š t ě bolestivé a n á k l a d n é jsou situace ve vztahu k ú v ě r o v ý m s m l o u v á m , po liši n ý m s m l o u v á m , n á j e m n ý m v z t a h ů m a l e a s i n g o v ý m s m l o u v á m . Také zástupci zanusinanců

jsou při t a k o v é m t o přeložení sídla zbaveni s v é h o p r á v n í h o o p o d s t a t n ě n í .

Především ale d o c h á z í při takovéto likvidaci společnosti k j e j í m u z r u š e n í

4)

3)

v původ

n í m státě a v této souvislosti k velmi z n a č n é m u z d a n ě n í jejích tichých rezerv.

5)

Pokud by bylo ovšem aplikováno převedení sídla společnosti se zachováním její ideni n \, spolu s vyřešením d a ň o v ě právních omezení, mohla by daňová povinnost být přesu nula

do státu budoucího sídla a její splnění by mohlo následovat také v tomto státě.

Ú m l u v a na úrovni S p o l e č e n s t v í o v z á j e m n é m uznání společností a právnických ob

6)

ztroskotala j i ž v 60. letech při ratifikačním p r o j e d n á v á n í v Holandsku a pokus

I Inagské konference vytvořit takovouto ú m l u v u na m e z i n á r o d n í úrovni ztroskotal již v roce 1956. Pokusy na obou ú r o v n í c h nebyly doposud o p a k o v á n y . 42

7)

43


číslo 2/2001

Při m e z i n á r o d n í z m ě n ě sídla zůstává otázka, j a k ý bude mít s p o l e č n o s t statut, otá/. kou rozhodující. J e d n á se přitom o p r o b l é m , zda má přemísťovaná s p o l e č n o s t statut odpovídající p r á v n í m u řádu c í l o v é h o státu, či zda musí tento statut v souladu s práv ním ř á d e m změnit, nebo zda se vnitřní a vnější organizace spolu s o t á z k o u způsobilos ti k p r á v n í m ú k o n ů m má posuzovat podle práva státu, v n ě m ž byla společnost původ ně z ř í z e n a . H o v o ř í m e zde tedy o teorii sídla a teorii místa registrace či založení spo lečnosti. A p l i k a c e teorie m í s t a založení by znamenala, že se p ů v o d n ě v tuzemsku zří z e n é společnosti mohou zřizovat v zahraničí, že mohou následně překládat své sídlo do tuzemska a zde existovat podle z a h r a n i č n í h o práva. Na z á k l a d ě aplikace této teorie by bylo m o ž n é o b c h á z e t veškeré t u z e m s k é společenstevní právo. S)

lnici national L a w Review

N o . 2/2001

Někteří autoři se proto domnívají, že teorie sídla je neslučitelná s p r i m á r n ě právní Iřukou svobody u s a z o v á n í . Evropský soudní dvůr oproti tomu rozhodl ve věci „Daily M.n r \ že ustanovení Smlouvy ES vztahující se na svobodu usazování j e d n o t l i v ý c h polcČností „při s o u č a s n é m stavu společenstevního p r á v a " nezaručují právo společii< liti přenést své sídlo bez j a k ý c h k o l i o m e z e n í z jednoho č l e n s k é h o státu do d r u h é h o , litými slovy: mezinárodní společenstevní právo členských států bylo E v r o p s k ý m soud n í m dvorem o z n a č e n o z a odporující svobodě usazování. I3)

1 4 )

Evropský soudní d v ů r poukazuje na to, že j e d n o t l i v é národní právní řády vykazují | i .unci u z n á n í společnosti, přenesení jejího sídla a o b z v l á š t ě jeho d a ň o v ý c h důsledků ,./načne odlišnosti". E v r o p s k ý soudní dvůr odůvodnil své r o z h o d n u t í u s t a n o v e n í m I I 2 9 3 . Podle něj bylo j i ž při vzniku E H S ujednáno, že pokud to bude p o t ř e b n é , u/ a v ř o u členské státy do budoucna dohodu, která b y upravovala přenesení sídla spoI' nosti. V z h l e d e m k tomu, že toto j e š t ě není tento p ř í p a d , n e m ů ž e být tato nahrazei i . i imými p r i m á r n ě právními u s t a n o v e n í m i . Ve svém d ů s l e d k u by to totiž vedlo k nadl»\ irčnosti ustanovení čl. 293 Smlouvy E S . Zajímavá na tomto případu je ta skuteč nost, že E v r o p s k ý soudní d v ů r v rozsudku „Daily M a i l " relativizoval v čl. 48 odst. 1 S m l o u v y E S zakotvenou r o v n o p r á v n o s t fyzických a p r á v n i c k ý c h osob, kdy společ n o s t i jsou „oproti fyzickým o s o b á m " jednotky, které „při s o u č a s n é m stavu spoleI mstevního práva ... vznikají na základě národních právních řádů". Podle t a k o v é h o n . i / o i u b y potom svoboda usazování neposkytovala společnosti právo přenést sídlo ladění společnosti při zachování její povahy jako společnosti č l e n s k é h o státu v d o b ě jejího zřízení do č l e n s k é h o státu j i n é h o . ,5)

II. Prameny práva

lň)

II. 1. Právo Evropské unie II. 1.1. Ú v o d n í o t á z k y Ještě před asi d v ě m a lety byla materie „ E v r o p s k é h o s p o l e č e n s t e v n í h o p r á v a " rela tivně m é n ě pestrá. Existovaly určité h a r m o n i z a č n í s m ě r n i c e a n a ř í z e n í či jejich návr h y v z t a h u j í c í se k harmonizaci společenstevního práva či k unifikaci společenstevních forem. I přes oficiální tvrzení, že rozličné formy společností v č l e n s k ý c h státech předsta vují samy o sobě překážku v p o d n i k a t e l s k é sféře, nedošlo na bázi nařízení a směrnic k p r ů l o m u s m ě r e m k unifikační tendenci, takže termín „ E v r o p s k é společenstevní prá v o " zůstává s v ý m z p ů s o b e m t e r m í n e m p ř e m r š t ě n ý m . E v r o p s k é společenstevní právo nikdy nenabylo v plném slova smyslu v ý z n a m u „organizačního p r á v a " ve vztahu k hos p o d á ř s k é činnosti ve všech národních právních řádech. y)

Prostřednictvím - již sporných - „ C e n t r o s " rozhodnutí E v r o p s k é h o soudního dvora, byla E v r o p s k é m u společenstevnímu právu stanovena najednou další, primárně právní dimenze. P o d o b n ě jako o „principu z e m ě p ů v o d u " u svobody pohybu zboží a „principu vzájemného uznávání" diplomů a osvědčení v oblasti svobody usazování a svobody slu žeb se v oblasti společenstevního práva hovoří o primárně právních uznáváních zahra ničních společností v EU a tím pádem také o vznikající „soutěži právních ř á d ů " . 10

II. 1.3. S e k u n d á r n í s p o l e č e n s t e v n í p r á v o //. 1.3.1. Směrnice Jestliže tedy svoboda usazování (tedy alespoň u „ C e n t r o s " ) n e u m o ž ň o v a l a p ř e nesení sídla společnosti přes hranice č l e n s k é h o státu za p ř e d p o k l a d u s o u č a s n é h o zaI ho vání identity, je v p r o b l é m u hledání adekvátních p r a m e n ů práva nutno zmínit otáz ku, do j a k é míry představují s m ě r n i c e - alespoň č á s t e č n ě - ustanovení týkající se společenstevních transakcí přesahujících hranice č l e n s k ý c h států. 17)

1S)

V úvahu zde z e j m é n a připadá s m ě r n i c e ošetřující sekundární sídla společností (je denáctá s m ě r n i c e ) , která upravuje pro akciové společnosti a společnosti s ručením • •mezeným registraci s e k u n d á r n í c h sídel zahraničních společností, společností z tře t í c h států, a která sleduje cíl rozšířit povinnosti zahrnuté v první s m ě r n i c i a ve směr n i c i čtvrté a s e d m é na zahraniční dceřiné společnosti. Tato s m ě r n i c e se omezuje na Otázky registrace a neobsahuje ustanovení týkající se otázek přenesení sídla se zacho váním identity společnosti. N á v r h na směrnici, která by upravovala fúzi akciových společností, desátou směr n i c i , která m á doplnit třetí s m ě r n i c i , j e l i k o ž tato regulovala jen takové Fúze akcio vých společností, které probíhaly v rámci jednoho č l e n s k é h o státu, ale mezi vícero členskými státy tuto problematiku neupravovala, obsahuje ustanovení o řízení mezi 19)

II.1.2. P r i m á r n í s p o l e č e n s t e v n í p r á v o Na první pohled by se mohlo zdát, že je z m ě n a sídla společnosti alespoň v prostoru vnitřního trhu EU upravena b e z p r o s t ř e d n ě aplikovatelnými a proti s o b ě stojícími ná r o d n í m i u s t a n o v e n í m i potlačujícími p r i m á r n í právo: ČI. 48 odst. 1 Smlouvy ES stano ví, že společnosti, které „jsou podle právních předpisů č l e n s k é h o s t á t u " zřízeny a které „mají své skutečné sídlo spolu se svou správní organizací či hlavní sídlo uvnitř spole č e n s t v í " , nebo „fyzické osoby, které jsou o b č a n y členských států", si jsou z pohledu aplikace svobody usazování navzájem rovny - dokonce pro ně platí č á s t e č n ě zákaz o m e z e n í této svobody. ,2)

44

2())

2 0

22)

23)

4.5


číslo 2/2001

n á r o d n í h o sjednocení (plán fúze, ochrana věřitelů; aplikace s m ě r n i c e má být vylouče na členskými státy v případě takových společností, pro které existují podle práva dotče n é h o státu předpisy upravující účast z a m ě s t n a n c ů při formování orgánů společnosti, v k a ž d é m případě dokud Rada nevyhoví návrhu páté s m ě r n i c e o struktuře akciové spo lečnosti a o p r á v n ě n í c h či závazcích jejích o r g á n ů ) , n e d o t ý k á se také ale základních otázek přenesení sídla společnosti se z a c h o v á n í m její identity. Publicitní první s m ě r n i c e ' představuje s m ě r n i c e kapitálové ochrany (druhá směr nice), ' bilanční (čtvrtá s m ě r n i c e ) ' a s m ě r n i c e upravující problematiku společnosti s r u č e n í m o m e z e n ý m s j e d n í m s p o l e č n í k e m (dvanáctá s m ě r n i c e ) . ' Stejně jako návrh s m ě r n i c e v otázce problematiky k o n c e r n ů (devátá s m ě r n i c e ) ' obsahují h a r m o n i z a č n í u s t a n o v e n í organizace společností navenek, návrh strukturální s m ě r n i c e (desátá směr nice) ' se z a b ý v á o t á z k a m i vnitřní organizace kapitálových o r g a n i z a c í ; ve stadiu vý voje se nachází třináctá s m ě r n i c e , " která má upravovat formu a řízení v otázkách ve řejných nabídek převzetí společnosti. I v okruhu této problematiky je v s o u č a s n é době p a t r n á právní h a r m o n i z a č n í snaha o vytvoření m i n i m á l n í h o standardu, ale i přes tuto snahu zůstává otázka přenesení sídla společnosti neupravena. 24)

25

26

27

28

29

30

3

Ostatní, specifické směrnice se pokoušejí o prosazení principu „ z e m ě původu": takto například upravuje „druhá b a n k o v n ě - k o o r d i n a č n í s m ě r n i c e " ' p ů s o b n o s t bank v j i n ý c h členských státech za stejných p o d m í n e k jako v z e m í c h p ů v o d u , p ř i č e m ž zása hy ze strany aktivity banky jsou připouštěny jen zřídka. S m ě r n i c e , které se speciálně zabývají přenesením sídla přes hranice státu (čtrnáctá s m ě r n i c e ) , ' existují v s o u č a s n é d o b ě ve formě p r o z a t í m n í h o n á v r h u . ' V návrhu komise je upraveno řízení pro formální přenesení sídla společnosti se z a c h o v á n í m její identity. ' Při dodržení tohoto řízení by n e m ě l o dojít ke z m ě n ě formy, ale jen ke z m ě n ě j e j í h o o s o b n í h o statutu - tedy práva aplikovatelného na danou společ nost; po z a p s á n í v novém státě s p a d á tedy společnost pod nový právní řád. Stanovy společnosti musí být přizpůsobeny n o v é m u p r á v n í m u řádu a za p ř e d p o k l a d u , že je to nutné, m u s í se změnit také j m é n o společnosti. Pro n e z b y t n é řízení se následně p ř e d p o k l á d á : ' V p o d r o b n é m plánu přenesení sídla společnosti, který má vyhotovit vedoucí orgán společnosti, je nutno zakotvit údaje o p ř e d p o k l á d a n é m sídle, o p ř e d p o k l á d a n ý c h z m ě nách stanov, z m ě n á c h o b c h o d n í h o j m é n a , o formě s p o l u r o z h o d o v á n í zástupců zaměst n a n c ů spolu s č a s o v ý m harmonogramem přenesení sídla. N a v í c je nutno vyhotovit zprávu v e d o u c í h o orgánu o právních a h o s p o d á ř s k ý c h aspektech či důsledcích přene sení sídla pro společníky a z a m ě s t n a n c e společnosti. Je nutné přijmout opatření na ochranu m e n š i n o v ý c h společníků (za p ř e d p o k l a d u , že právo státu, ve kterém bude mít s p o l e č n o s t do budoucna své sídlo, j i m takové o c h r a n n é opatření poskytuje) a věřite l ů ; ' p o s l e d n ě j m e n o v a n í mohou požadovat uznání jejich právních nároků. N á v r h této s m ě r n i c e obsahuje také procesní ustanovení pro registraci a v ý m a z společnosti v no vém, p o p ř í p a d ě ve starém rejstříku a ustanovení upravující účinnost s a m o t n é h o přene sení sídla. K o n e č n ě musí být na s h r o m á ž d ě n í společníků společnosti odsouhlaseno p ř e n e s e n í sídla společnosti jejich dvoutřetinovou většinou. 32

33

34

35

36

37

46

N o . 2/2001


//. 1.3.2. Nařízení Již existující nařízení *' upravující existenci E v r o p s k é h o h o s p o d á ř s k é h o zájmové ho sdružení upravuje otázku p ř e n e s e n í sídla se z a c h o v á n í m identity společnosti. Toto l i l i/cní, i k d y ž m n o h é otázky, obzvláště otázky týkající se právní subjektivity a způ sobilosti k p r á v n í m ú k o n ů m společnosti, výslovně p ř e n e c h á v á j e d n o t l i v ý m p r á v n í m • p r á v á m a tím p á d e m se stává j a k ý m s i r á m c o v ý m nařízením, p ř e d p o k l á d á při zacho vaní určitého formálního postupu přenesení sídla společnosti se zachováním její idenni v, přičemž sleduje jakousi u v o l n ě n o u teorii sídla. Pokud se přenesení sídla n e d o t ý k á •Ubsidiárně aplikovatelné vnitrostátní právo, postačí pro přenesení sídla r o z h o d n u t í Ipolečníků. Pokud je v souvislosti s přenesením sídla d o t č e n o právo státu sídla společlOSti, ' je nutné postupovat komplikovanějším z p ů s o b e m , který je p o d o b n ý postupu p o p s a n é m u v souvislosti s výše z m í n ě n o u čtrnáctou směrnicí. 3

39

Tato skutečnost je p o z o r u h o d n á z toho d ů v o d u , že zde existuje m o ž n o s t p ř e n e s e n í -iilla společnosti, aniž by rozhodující otázky byly regulovány j e d n o t l i v ý m p r á v e m . ' 40

Také j e š t ě v nerealizovaných návrzích nařízení za účelem vytvoření j e d n o t n ý c h společenstevních forem je p ř e d p o k l á d á n o přenesení sídla společnosti při zachování bjl identity, které by ve svých důsledcích nevedlo nutně k j e j í m u p ř e d c h o z í m u zruše ni popřípadě ke vzniku nové právnické osoby. ' 41

11.2. Národní společenstevní kolizní ustanovení 11.2.1. Teorie sídla versus teorie z a l o ž e n í s p o l e č n o s t i Společenstevní statut reguluje veškeré oblasti, které se týkají „života" s p o l e č n o s t i ' vznik, právní subjektivitu, vnitřní a vnější organizaci, zrušení společnosti, změnu spo|i nosti, ukončení činnosti společnosti. Kupříkladu se podle společenstevního statutu i n li otázka, zda orgán společnosti ručí za její závazky vůči třetím osobám také za předpoI ladu, že právní vztah zakládající závazky společnosti podléhá j i n é m u právnímu ř á d u . ' 42

43

Podle teorie sídla je společenstevní statut určován právem státu, ve kterém má spoIts nost své skutečné - správně-administrativní sídlo. Pokud je toto sídlo zjištěno, je v ná. l i i lu jícím kroku z k o u m á n o , zda společnost ve státě svého administrativního sídla byla || mně zřízena. Za předpokladu, že tomu tak je, je společnost právním řádem uznána, má | d) způsobilost k právním úkonům a má také procesní způsobilost. ' Společnosti je •vScm její statut odejmut v případě, že její skutečné sídlo není na území státu jejího toniku a sídlo se nachází ve smyslu této teorie v novém státě, aniž by zde byla společ nost formálně nově registrována. Společnosti je - jako forma sankce - odejmuta způso bilost k právům a právním ú k o n ů m a s tím souvisí také odnětí procesní subjektivity. 44

Teorie sídla - také ve smyslu ustanovení § 1 r a k o u s k é h o z á k o n a o m e z i n á r o d n í m M ávu s o u k r o m é m , který je postaven na základním postulátu, že celé mezinárodní prá vo s o u k r o m é je spojeno s principem nejužší souvislosti - je o d ů v o d n ě n a tím, že sídlo skutečné hlavní administrativy je nutno považovat za nejvýznamnější skutečnost pro posouzení s p o l e č e n s t e v n í h o statutu. Ve svém d ů s l e d k u je tedy právní řád státu, ve i terém se nachází s k u t e č n é administrativně správní sídlo společnosti, dotčen nejvíce: 47

číslo 2/2001

M e z i n á r o d n í p r á v n í revue

z a m ě s t n a n c i , věřitelé, stejně jako ostatní hospodářští a smluvní partneři mají nejbližší vztah také ke státu s k u t e č n é h o administrativně-správního sídla společnosti a zde exis tuje t a k é p r a v i d e l n ě nejvýraznější „veřejný z á j e m " na kontrole s p o l e č n o s t i . ' Tudíž 45

m ů ž e m e s o u h r n n ě poznamenat, že teorie sídla představuje p ř e d e v š í m ochranu provo zu s p o l e č n o s t i . ' 46


N o . 2/2001

uznána; je uplatněna tzv. „ g e n u i n e l i n k " s m ě r e m ke státu založení společnosti, ,,pscudoforeign companies", j e j i c h ž j e d i n ý m vztahem k z a h r a n i č í je část jejich stanov I i poštovní schránka v zahraničí, nebývají většinou u z n á v á n y . ' ftOSl

62

Při p ř e d p o k l a d u zneužití práva v systému teorie založení společnosti m u s í m e být opatrní, abychom nezůstali v b l u d n é m kruhu. Je právě smyslem teorie založení přenechat charakter s p o l e č e n s t e v n í h o statutu na jejím zakladateli; aby se tento dopus til výše u v e d e n é teorie, musely by nastat z á v a ž n é subjektivní a objektivní s k u t e č n o s t i . Vedle o b j e k t i v n ě chybějící „ g e n u i n e link of pseudoforeign companies" je n u t n á exis tence subjektivních skutečností, jako jsou „lstivé a napadající j e d n á n í " (například uinvsl klamat věřitele), aby se dalo s k u t e č n ě hovořit o z n e u ž i t í této teorie. Tato teorie je v rozličných formách p r e z e n t o v á n a ve Velké B r i t á n i i , ' D á n s k u , ' Irsku, N i z o z e mí." Španělsku ' a skandinávských zemích. ' < >\ sein

F o r m á l n í m u sídlu společnosti jako t a k o v é m u nepřikládá teorie sídla příliš velký v ý z n a m . M í s t o , které je společenskou smlouvou o z n a č e n o za sídlo společnosti, ztrácí svůj v ý z n a m , jakmile se odlišuje od s k u t e č n é h o s p r á v n ě - a d m i n i s t r a t i v n í h o sídla. Jen vyvratitelná d o m n ě n k a svědčí pro formální s í d l o

47)

a pro právo, podle kterého je „spo

lečnost o č i v i d n ě organizována". *' To z n a m e n á , že ten, kdo považuje za sídlo společ 4

nosti j e š t ě sídlo formální, nese pro toto tvrzení d ů k a z n í b ř e m e n o .

63)

64

Teorie sídla je často kritizována vzhledem k tomu, že i k d y ž by m ě l a sloužit k ochra

68

7 1

65

66)

69

ně věřitelů, působí ve své podstatě většinou t é m ě ř o p a č n ě vzhledem k tomu, že nabízí z a h r a n i č n í m u právu a podle něj zř ízen ý m o b c h o d n í m s p o l e č n o s t e m m o ž n o s t vyhnout

II 2.2. R a k o u s k é s p o l e č e n s t e v n í kolizní p r á v o

se p r á v n í m s p o r ů m a p r o c e s ů m na z á k l a d ě a r g u m e n t ů n e d o s t a t e č n é p r o c e s n í způsobi

V z á s a d ě jsou pro r a k o u s k é právo s m ě r o d a t n á ustanovení § 10 a 12 z á k o n a o mezi

losti. D o t č e n á s p o l e č n o s t m ů ž e v c h a m e l e o n s k é m duchu svou subjektivitu potvrdit či

li, u o d n í m právu s o u k r o m é m (dále také jen „ Z M P S " ) . Paragraf 12 stanoví, že je nutné

popřít.

posuzovat právní subjektivitu a způsobilost k právním ú k o n ů m na základě o s o b n í h o

49)

Ne vždy je takováto situace b e z p o d m í n e č n á - pasivně p r o c e s n ě legitimována

je také taková zahraniční společnost, která sice není právním ř á d e m u z n á n a , ale vystu puje jako s a m o s t a t n á p r á v n i c k á osoba. ' Stejně tak je tomu u r u č e n í s p o l e č n í k ů za 50

společnosti. Ustanovení § 10 stanoví, že je za osobní statut právnické osoby

i.iiulu uuino

považovat právo místa s k u t e č n é h o sídla - správního sídla této osoby. Takovéto

závazky společnosti. Při právních vztazích se společností, j e ž nebyla u z n á n a , nedochá

M s t o či sídlo bylo N e j v y š š í m s o u d n í m dvorem o z n a č e n o jako „místo, na kterém se

zí k převodu práva, právo zůstává u společníka. Příležitostně byla teorie sídla napadá

i o / h o d u j í nejvýznamnější záležitosti, týkající se vedení společnosti a její s p r á v y " . '

na nejen v souvislosti se svobodou u s a z o v á n í ,

5 0

ale také v souvislosti s argumentem

70

Nt-1 vyšší s o u d n í d v ů r své r o z h o d n u t í doplnil o definici, podle které tato r o z h o d n u t í

údajné neslučitelnosti se svobodami spolčování na základě čl. 11 E v r o p s k é úmluvy

musí

z á k l a d n í c h lidských práv a svobod. '

ve formě o r g a n i z a č n í " . "

52

být u s k u t e č ň o v á n a „ve formě aktů vedení společnosti a musí se jednat o vedení 7

Teorie sídla je prosazována v E v r o p s k é unii, N ě m e c k u (zde j i ž z p o c h y b n ě n a ) , ' 53

Pokud se společnosti pokoušely obcházet teorii sídla tím, že se založení společnosti

v Rakousku ( č á s t e č n ě ) , ' v Itálii ( č á s t e č n ě ) , ' ve F r a n c i i , ' v Lucembursku, ' B e l -

pkutečnilo

gii,

ie společnosti), nebyla takováto společnost - až do „ C e n t r o s " rozsudku - v Rakousku

54

5 X )

55

56

57

Portugalsku ( č á s t e č n ě ) ' a Ř e c k u . ' 59

60

Oproti tomu posuzují státy, které sledují teorii založení společnosti, právo, podle

|

v zahraničí, ale správní sídlo se nacházelo j i ž p ů v o d n ě v tuzemsku (off-sho-

u m a , jelikož nebyla zřízena na základě práva skutečného sídla v Rakousku.

72)

k t e r é h o byla společnost zřízena, za právo s m ě r o d a t n é - společnost existuje i v přípa

V případě rakouského p r á v a j e také nutné zohledňovat zpětný a další odkaz. Pokud

dě, že byla přeložena, respektive její sídlo, do zahraničí. Na z á k l a d ě principu této

m.i společnost založená podle rakouského práva své sídlo ve státě, který se řídí teorií

teorie je v d r u h é m státě přinejmenším principiálně bez dalších p ř e d p o k l a d ů uznána.

ť l l i , je i nadále směrodatné rakouské právo jako právo založení společnosti. Další a zpětný

Sama o s o b ě p ř e d s t a v u j e tato teorie j i s t ě určitou právní jistotu. S p o l e č e n s t e v n í statut

odkaz §

s p o l e č n o s t i se na z á k l a d ě této teorie určuje daleko snadněji než v p ř í p a d ě teorie sídla,

I je nutno osobní statut společnosti posoudit výjimečně dle teorie založení.

kdy je p o t ř e b a posuzovat v ý z n a m či existenci j e d n o t l i v ý c h druhů sídel. Zakladatel s p o l e č n o s t i má o v š e m na z á k l a d ě teorie z a l o ž e n í s p o l e č n o s t i v principu

5 rakouského Z M P S je tedy potřeba v této situaci také zohlednit. V tomto přípa-

Pokud by na d r u h é straně bylo na základě předpisů m e z i n á r o d n í h o práva soukro mého

(dále také jen „ M P S " ) nutné aplikovat zahraniční právo, které by posuzovalo

svobodnou volbu s p o l e č e n s t e v n í h o statutu. Tato právní teorie tedy u m o ž ň u j e jistou

/akladní otázky o s o b n í h o statutu společnosti odlišně od r a k o u s k é h o práva, vyvstává

formu zneužívání a importu konkrétních ustanovení cizích právních řádů do státu fak

"i.i/ka, zda tento odkaz na cizí právo zahrnuje také normy, které danou problematiku

tické činnosti společnosti i za p ř e d p o k l a d u , že tato u s t a n o v e n í nejsou v m í s t ě činnosti

pravují zcela odlišně. Nejvyšší soudní dvůr ve své j u d i k a t u ř e k této otázce stanovil

společnosti v ů b e c z n á m a , či jsou j i m přiznávána nízká o c h r a n n á opatření. Na druhou

nutnost

stranu tato teorie kvůli m o ž n o s t e m j e j í h o z n e u ž í v á n í platí č a s t o s u r č i t ý m i o m e z e n í m i .

ii"sii, a

zohledňování norem, které mají úzkou souvislost s o s o b n í m statutem společjako hranici zde stanovil ordre p u b l i c . ' 73

Pokud je zahraniční sídlo - například při založení společnosti v zahraničí, za p ř e d p o

Zásadně existují v Rakousku ohledně společností, které přenášejí svá sídla, dva práv

kladu, že zde j i ž existovalo správní s í d l o ' - j i ž jen čistě fiktivní, není takováto společ-

ní názory. Menšinový názor uznává situace, ve kterých postačí, pokud právní řád cílové

61

48

49


číslo 2/2001

z e m ě zajistí zachování právní existence společnosti. 'Většinový názor o v š e m vyžaduje I 74

kumulativní souhlas obou právních řádů - tedy jak cílové z e m ě , tak také státu původní-

N o . 2/2001

Inirinational L a w Review

]

ho, aby se zabránilo efektu zrušení společnosti a nutnosti jejího n o v é h o z a l o ž e n í . ' 75

iiKTii, že členský stát, který o d m í t á registraci d r u h é h o sídla společnosti, j e ž byla zří

I na

v souladu s p r á v e m j i n é h o č l e n s k é h o státu, i k d y ž zde n e v y k o n á v á svou

činnost,

• d n á v rozporu s ust. čl. 52 a 58 Smlouvy ES (nyní čl. 43 a 48), i kdyby vedlejší sídlo ipolečnosti u m o ž ň o v a l o této vykonávat veškerou činnost ve státě tohoto s í d l a . " ' 80

III. Z m ě n a v judikatuře E v r o p s k é h o soudního dvora? Rozhodnutí „Centros"

S p o l e č n o s t „ C e n t r o s L t d . " se tedy ú s p ě š n ě odvolala na p r i m á r n í právo a judikaturu w

„ S i e g e r s " , " ve které E v r o p s k ý soudní d v ů r určil, že by bylo v rozporu se 8

věci

Ivobodou usazování, pokud národní úřady odmítají s p o l e č n í k u společnosti napojení Po r o z h o d n u t í „Daily M a i l " se na jistý čas diskuse o p ř e n e s e n í sídla společností I u k l i d n i l a . Na m í s t o této diskuse se začalo p ř e m ý š l e t o z p ů s o b u , jak za existence teorie I

ii.i národní systém z d r a v o t n í h o pojištění s argumentem, že má společnost sídlo v ža li u n i č í - j i n é m č l e n s k é m státě, „i k d y ž tam n e v y k o n á v á ž á d n o u činnost".

sídla zachovat alespoň část identity společnosti při p ř e n e s e n í j e j í h o sídla do j i n é h o I

D á n s k o se bránilo a r g u m e n t a c í , že se nejedná o věc se z a h r a n i č n í m - cizím prv

státu. V roce 1999 se díky r o z h o d n u t í E v r o p s k é h o soudního dvora (dále též jen „ E S D " ) I

k e m , že tady není aplikovatelné právo ES (dánští o b č a n é podnikající v D á n s k u chtějí

rozpoutala diskuse na toto t é m a o p ě t o v n ě .

/ n e u ž i t í m a n g l i c k é h o práva zřídit v D á n s k u společnost, p ř i č e m ž nevykonávají v A n

Obsah r o z h o d n u t í ve věci „ C e n t r o s " je relativně snadno p o p s a t e l n ý . ' D á n s k ý man- 1 76

glii

ž á d n o u činnost vyjma zřízení s p o l e č n o s t i ) , ' a u p l a t ň o v a l o n á m i t k u o b c h á z e n í zá 82

želský p á r založil v květnu roku 1992 za ú č e l e m importu a exportu vína společnost 1

kona.

„priváte limited company" ' podle a n g l i c k é h o práva - „ C e n t r o s L t d . " . Ve společenské I

a s m l u v n í c h partnerů a zabránění p o d v o d n é m u bankrotu." '

77

s m l o u v ě bylo jako sídlo uvedeno m í s t o bydliště z n á m é h o obou z m a n ž e l ů a v tomto I

D á l e tvrdilo, že je o d m í t n u t í registrace n e z b y t n é z hlediska „ochrany věřitelů 83

E v r o p s k ý soudní d v ů r argumentaci „vnitrostátní z á l e ž i t o s t i " odmítl bez j a k é h o k o

m í s t ě v A n g l i i byla také společnost z a p s á n a do rejstříku. M a n ž e l s k ý pár představoval

liv o d ů v o d n ě n í . ' Stanovil, že členský stát je sice o p r á v n ě n zabránit, „aby se jeho

j e d i n é společníky ve společnosti. M a n ž e l é nesplatili základní vklad s p o l e č n o s t i , k t e r ý ]

Občané pokusili zneužít prostoru d a n é h o p r á v e m ES a v y m a n i l i se z v l i v u n á r o d n í h o

b y l stanoven ve s p o l e č e n s k é s m l o u v ě . A n g l i c k é právo n e p ř e d p o k l á d á pro tento druh

p i a v n í h o ř á d u " , ale o d v o l á n í se na společenstevní právo z hlediska jeho zneužívání či

s p o l e č n o s t í ž á d n é konkrétní základní j m ě n í , a i k d y ž m a n ž e l é tuto ujednanou částku

p o d v o d n é h o j e d n á n í nebylo s d o v o l á n í m se na jeho d o s a v a d n í judikaturu E v r o p s k ý m

nesložili, zůstal zápis společnosti v platnosti. ' Ještě v t o m t é ž roce o v š e m p o ž á d a l a |

soudním

„ C e n t r o s L t d . " o zápis do d á n s k é h o o b c h o d n í h o rejstříku a netajila se s faktem, že

padech

z d á n s k é h o „ v e d l e j š í h o " sídla budou řízeny veškeré hlavní aktivity s p o l e č n o s t i .

kictních

78

Stejně jako Velká Británie, také D á n s k o zastává - až na určité výjimky - teorii

84

dvorem p ř i p u š t ě n o . ' V ý j i m e č n ě mohou národní soudy „v j e d n o t l i v ý c h pří 85

zneužívání či p o d v o d n é j e d n á n í některých subjektů postihnout na z á k l a d ě konobjektivních k r i t é r i í " .

m

Postup d á n s k ý c h úřadů mohl být tedy na z á k l a d ě

čl. 46 Smlouvy ES a judikatury E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora o p r á v n ě n ý : ' 87

z a l o ž e n í s p o l e č n o s t i . ' Podle této teorie by tedy m ě l a být r e s p e k t o v á n a ustanovení ]

pokud by byl o d ů v o d n ě n n a l é h a v ý m veřejným z á j m e m ,

a n g l i c k é h o práva, podle kterého by se m ě l o zkoumat, zda byla společnost zřízena v sou

pokud by neexistoval žádný mírnější prostředek,

ladu s jeho u s t a n o v e n í m i , a pak teprve by měl následovat zápis do d á n s k é h o o b c h o d n í

pokud by v e š k e r á o p a t ř e n í byla n e d i s k r i m i n a č n í h o charakteru,

ho rejstříku. Podle d á n s k é h o práva je na zmiňovaný typ společnosti nutno pohlížet

pokud by tato opatření byla v h o d n á ,

79

jako na z a h r a n i č n í společnost, jako takovou ji uznat a zapsat do o b c h o d n í h o rejstříku.

pokud by opatření n e p ř e s a h o v a l a nezbytný r á m e c jejich o c h r a n n é h o účelu.

Z á r o v e ň je v ustanovení § 117 d á n s k é h o o b c h o d n í h o zákoníku v ý s l o v n ě ř e č e n o : „za

Tyto p ř e d p o k l a d y nebyly podle stanoviska E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvoru s p l n ě n y : '

h r a n i č n í společnosti stejné právní formy, které mají sídlo v j e d n é ze z e m í E S , . . . mo

Pokud by „Centros L t d . " provozovala činnost ve Velké Británii, b y l i by dánští věřite

hou p ů s o b i t v D á n s k u prostřednictvím svého d r u h é h o sídla."

lé ochráněni stejně jako v D á n s k u (proto je opatření dánských úřadů nevhodné).

88

D á n s k é úřady odmítly registraci společnosti na z á k l a d ě o b c h á z e n í práva (které oba

P r o t o ž e „ C e n t r o s L t d . " vystupuje také v D á n s k u jako s p o l e č n o s t zřízená na zákla

s p o l e č n í c i otevřeně přiznali!) s o d ů v o d n ě n í m , že nebyl zaplacen základní vklad pro

dě a n g l i c k é h o práva, m ě l o by být v š e m věřitelům d o s t a t e č n ě j a s n é , že se nejedná

z á k l a d n í j m ě n í společnosti, které činilo 200 000 d á n s k ý c h korun. B y l o zahájeno řízení

o s p o l e č n o s t zřízenou podle d á n s k é h o práva, a mimo to se věřitelé mohou dovolá

o p ř e d b ě ž n é otázce o slučitelnosti odmítnutí registrace ze strany d á n s k ý c h úřadů s usta

vat o c h r a n n ý c h předpisů v y d a n ý c h v č l e n s k ý c h státech na z á k l a d ě směrnic E S .

n o v e n í m čl. 43ff Smlouvy E S .

Ochrana věřitele byla tedy na z á k l a d ě těchto a r g u m e n t ů , i k d y ž ne příliš přesvědči

R o z h o d n u t í E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora bylo velmi překvapivé ve světle jeho před

vě, ' zamítnuta. 89

c h o z í h o r o z h o d n u t í ve věci „Daily M a i l " . Je v rozporu s principem svobody usazová

Podle m í n ě n í E S D mohla být přijata opatření v h o d n ě j š í h o či j i n é h o druhu, věřitele

ní, pokud je o d m í t n u t zápis d r u h o t n é h o sídla společnosti, i kdyby toto sídlo bylo z ma

společnosti ( D á n s k o tvrdilo, že se věřitelé v e ř e j n o p r á v n í h o sektoru nemohou do

teriálního hlediska sídlem hlavním a bylo zřízeno jen proto, aby bylo m o ž n é obejít 1

ž a d o v a t ochrany jako věřitelé s o u k r o m o p r á v n í h o charakteru ') mohli právní ces

předpisy o základním j m ě n í společnosti: „Předloženou otázku je nutno odpovědět v tom

tou získat m o ž n o s t d o s t a t e č n ý c h právních záruk.

50

90


číslo 2/2001

I k d y ž byl cizí stát povinován zanést d r u h é sídlo do o b c h o d n í h o rejstříku, mohl j e š t ě vždy „přijmout veškerá v h o d n á opatření za účelem stíhání a z a b r á n ě n í podvo dům C o tím E v r o p s k ý soudní d v ů r myslel, zůstává otevřenou o t á z k o u . Takováto opatření státu sídla společnosti spadají, pokud jsou vůbec přípustná, pod zvláštní re žim, j e h o ž p o d m í n k y jsou zakotveny v e v r o p s k é m právu v r á m c i svobody usazování. To, že má tento j u d i k á t zároveň vliv na konformitu e v r o p s k é h o práva a teorii sídla, m ů ž e být o d v o z o v á n o z následujících d ů v o d ů : N e j e d n á se o „zneužívání práva svobody usazování pokud si příslušník člen s k é h o státu, který chce zřídit společnost v j i n é m členském státě, j e h o ž předpisy mu ponechávají nejvýraznější svobodu v rámci jeho aktivit, v j i n é m státě zřídí druhotné sídlo ... To, že společnost mající své sídlo v členském státě, v tomto státě nevykonává svou činnost a tuto činnost v y k o n á v á pouze ve státě svého s e k u n d á r n í h o sídla, neza k l á d á o d ů v o d n ě n í pro kvalifikaci tohoto j e d n á n í jako j e d n á n í z n e u ž í v a j í c í h o , či p o d v o d n é h o , které by o p r a v ň o v a l o orgány tohoto č l e n s k é h o státu neaplikovat na tuto s p o l e č n o s t předpisy týkající se svobody u s a z o v á n í . " ' Hlavní argument rozhodnutí „Daily M a i l " - zohledňování svobody usazování je v souladu s čl. 293 Smlouvy ES závislé na u z a v ř e n ý c h m e z i n á r o d n í c h s m l o u v á c h , na základě toho mohou teď při sou č a s n é m stavu práva E S ' členské státy zabránit přenesení sídla se z a c h o v á n í m identity společnosti - zůstává v r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " n e z m ě n ě n . Pokud by se z těchto úvah mohla vyvozovat z m ě n a v j u d i k a t u ř e E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora, musela by se vyvo zovat j e š t ě spíše z k o m e n t á ř e generálního advokáta La Pergola, ' který na z m ě n u v po suzování této otázky poukazuje. J e d n á se zde „o soutěž právních řádů, p ř i č e m ž je jedno, s j a k ý m i ú m y s l y by tyto právní řády byly k o n k r é t n ě v y h l e d á v á n y . " 9 0

92

9 3

94

„ C e n t r o s " , jako „Cassis de D i j o n " e v r o p s k é h o společenstevního práva, zakotvuje tedy princip z e m ě p ů v o d u jako základní princip svobody u s a z o v á n í ? Právní věda je v h o d n o c e n í v ý z n a m u toho rozsudku nejednotná. J e d n o t n é jsou v tomto s m ě r u advo kátní k a n c e l á ř e a konzultační společnosti v jejich snahách získat pro anglické spole čenstevní právo více potenciálních zákazníků. Tyto subjekty nyní m a s i v n ě argumentu jí pro zřizování „priváte limited company". ' Z r a k o u s k é a n ě m e c k é nauky m ů ž e m e citovat některé názory. 95

Freitag hovoří o v ý z n a m u výše z m í n ě n é h o rozhodnutí v souvislosti „s j i ž překona nou" teorií sídla, „teď už je zajíc z pytle venku": primární svoboda usazování - odklon o d r o z h o d n u t í „Daily M a i l " . % )

Oproti tomu se omezující interpretace výše zmiňovaného rozhodnutí zmiňují o tom, že d á n s k é kolizní právo nezpochybnilo právní subjektivitu s p o l e č n o s t i „ C e n t r o s " . V „Daily M a i l " zjistil E v r o p s k ý soudní dvůr, že otázka z a h r a n i č n í h o uznání společ nosti i z hlediska společenstevního práva by m ě l a být vůči vnitrostátnímu systému M P S n e u t r á l n í ' a rozhodnutí „Daily M a i l " by m ě l o být c h á p á n o jen do té míry, že je aplikovatelné pro ty společnosti, jejichž právní subjektivita nebyla z hlediska cílového státu zpochybněna. * 97

98

K i n d l e r zastává v tomto případě extrémní názor, že r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " n e m á na teorii sídla žádný v l i v . 99)

52

lnici

national L a w Review

N o . 2/2001

K o m a Thaler analyticky stanovují, že kolizně právní konstelace - stejně jako při 11\ <-|sích j u d i k á t e c h - nebyla pro rozhodnutí „ C e n t r o s " rozhodující. Přesto sám EvropI \ s< >udní d v ů r uznal, že „ d r u h o t n é sídlo ve skutečnosti m ů ž e představovat sídlo hlavIII aniž by s tímto faktem byly svázány nějaké důsledky." N y n í bychom se mohli do m i n vat, že „sídlo v souladu se stanovami společnosti z a k l á d á hlavní sídlo s p o l e č n o s ti Co ale nebylo z m í n ě n o , je nárok vyplývající ze s e k u n d á r n í svobody usazování, že b o l e č n o s t j e ve společenství „ansessig", a z toho d ů v o d u je v y ž a d o v á n a „právě ta f i . i v a a aktuální činnost v oblasti č l e n s k é h o státu, zdánlivá existence ve smyslu p o u h é llgistrace" není dostačující. K o r n a Thaler se domnívají, že ve věci teorie sídla nebylo b i t é řečeno poslední slovo: „otázkou nadále zůstává, jestli E v r o p s k ý soudní d v ů r po. n i i d i l veškeré důvody, které m ů ž e mít členský stát, j e ž posuzuje osobní statut společ nosti podle teorie s í d l a . " ' 100

Autoři vidí, z e j m é n a v oblasti ochrany práv věřitelů, argumentaci svědčící ve proIpich států uznávajících teorii sídla (Evropský soudní d v ů r posuzoval celou kauzu / hlediska teorie založení společnosti). Rozhodnutí „ C e n t r o s " p o n e c h á v á některé otázky otevřené. Teorie sídla nebyla v r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " z m í n ě n a , j e l i k o ž v tomto k o n k r é t n í m p n p a d ě nebyla p ř e d m ě t e m r o z h o d o v á n í . Evropský soudní d v ů r nezmínil ani pojem bone založení. Tuto skutečnost m ů ž e m e vysvětlit z e j m é n a tím argumentem, že ob zvláště v N ě m e c k u , ale také v Rakousku jsou vážně rozlišovány kategorie teorie sídla .i teorie založení. E v r o p s k ý soudní dvůr ale rozhodoval ve vztahu k jednomu konkrét n í m u případu, p ř i č e m ž jeho argumentace z hlediska z m i ň o v a n ý c h teorií splývala. Jest li |e přenesení sídla společnosti - jak je tomu u států zastávajících teorii s í d l a - princi piálním o d m í t á n í m registrace společnosti kvůli neuznání její subjektivity z m a ř e n o , n e b o zdaje díky praxi mnoha států uznávajících teorii založení společnosti, přemístění adla z m a ř e n o j i n ý m i opatřeními, jako například zvláštními d a n ě m i či předpisy upra vujícími o d p o v ě d n o s t společníků, je ve svém výsledku často bez veškerých rozdílů. Otázkou tedy zůstává, zdaje aplikace teorie založení společnosti skutečně tím mnohdv eitovaným principem, který m ů ž e vyvolat „race to the bottom". Pokud budeme zohledňovat „Daily M a i l " a „ C e n t r o s " izolovaně, je právní r á m e c V léto d i s k u t o v a n é skutečnosti následující: Svoboda usazování pro společnosti, které jsou ve svém hlavním sídle s k u t e č n ě aktivní, neplatí. Svoboda usazování pro zdánlivě zahraniční osoby platí. Takto o v š e m n e m ů ž e m e diskutovanou problematiku ponechat. R o z h o d n u t í „Daily M a i l " a „ C e n t r o s " jsou z hlediska jejich skutkového stavu sice odlišná, v jednom pří pade šlo o přenesení s k u t e č n é h o sídla společnosti, ve d r u h é m případě šlo o registraci d r u h o t n é h o sídla společnosti jako s k u t e č n é h o sídla ( p ř i č e m ž D á n s k o by registraci spo lečnosti „ C e n t r o s " povolilo, pokud by společnost v A n g l i i rozvíjela určitou č i n n o s t ) . ' V „Daily M a i l " se jednalo o zachování j i ž stávající identity, v případě „ C e n t r o s " veš kerá identita spočívala v n e p o u ž í v a n é dopisní schránce. To, že oba judikáty - i když rozdílně - odkazují jistým z p ů s o b e m na teorii sídla, ukazuje rozsudek bavorského V r c h n í h o z e m s k é h o soudu z roku 1998 ' (vydaný krátce 101

102

53


číslo 2/2001

před rozhodnutím „Centros"), který obsahuje odmítnutí registrace druhotného sídla spo lečnosti založené podle anglického práva, j e ž v A n g l i i neměla žádné efektivní správní sídlo. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno rozhodnutím Evropského soudního dvora „Dai ly M a i l " , ve kterém se praví, že teorie sídla není v rozporu se svobodou u s a z o v á n í . ' Podle mínění některých a u t o r ů ' E v r o p s k ý soudní dvůr s v ý m r o z h o d n u t í m ve vě ci „ C e n t r o s " zamítl o m e z e n í přenesení sídla ve vztahu k teorii založení společnosti a ponechal teorii sídla n e d o t č e n o u . Toto m í n ě n í o v š e m vede k následujícímu závěru: Pokud je přemístění či přenesení sídla mezi státy za stávající teorie založení spo lečnosti p r i m á r n ě právně z a k á z á n o , tak se j e d n á o daleko přísnější opatření (ve vztahu k zákazu přenesení či přemístění sídla v k a ž d é m případě). K o n k r é t n ě se tedy v rozhodnutí „ C e n t r o s " nejednalo o p ř e m í s t ě n í sídla, ale o mož nost s v o b o d n é volby ve vztahu k formě společnosti, jejíž o m e z e n í byla v případě „Cen tros" z k o u m á n a jako v případě „Cassis de D i j o n " . O d ů v o d n i t primární svobodu usazování pro společnosti ne touto svobodou jako takovou, ale j a k ý m s i dovolením zneužití sekundární svobody usazování, není z práv ního hlediska zrovna elegantní, i k d y ž je tento postup popisován La Pergolou jako „soutěž právních řádů". 103

104

IV. Judikatura ve vztahu k rozhodnutí „Centros" v členských státech Společenství Z c e l a p o d o b n ě , jak tomu bylo v případě rozhodnutí „ C e n t r o s " a stavu věci, který mu předcházel, byl také v Rakousku uskutečněn pokus zaregistrování sídla „Společ nosti p o š t o v n í s c h r á n k y " podle britského práva. Ve státě založení společnosti tato spo lečnost nevyvíjela žádnou činnost. Nejvyšší soudní dvůr neaplikoval ustanovení § 10, 12 Z M P S , které byly normovány na základě teorie sídla, kdy odkazovaly na efektivní správní sílu ve společnosti a ve s v é m důsledku by bránily právní existenci z m i ň o v a n é společnosti v Rakousku, ' a odvolal se na rozhodnutí „ C e n t r o s " . ' Nej vyšší soudní d v ů r se n e v h o d n ě domníval, že D á n s k o stejně jako Rakousko u z n á v á teorii s í d l a , ' posoudil skutkový stav jako „plně s r o v n a t e l n ý " a nepředložil tento p ř í p a d k předběž n é m u p o s o u z e n í E v r o p s k é m u s o u d n í m u dvoru. Tato skutečnost způsobila částečně mohutnou k r i t i k u . ' Toto nepředložení bylo d i s k u t o v á n o z e j m é n a z toho faktu, že se v p ř í p a d ě „ C e n t r o s " jednalo o situaci, kdy pro členské státy nebyla podstata obcházení z á k o n a shledána jako o d ů v o d n ě n í pro odmítnutí zanesení společnosti do o b c h o d n í h o rejstříku, p ř i č e m ž v Rakousku toto zanesení ztroskotalo j i ž v p ř e d c h á z e j í c í m stupni, k o n k r é t n ě na principiálním uznání subjektivity společnosti. Podle tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora je v Rakousku následující právní situace: při formální změně sídla platí podle rozhodnutí „ C e n t r o s " podle všeho i nadále teorie sídla - pozdější případ nebyl ovšem od rozhodnutí „ C e n t r o s " předložen. Při o b c h á z e n í teorie sídla formou založení d r u h o t n é h o sídla, které se stává materiálně hlavním sídlem, má stát následovat - alespoň v pojetí chápání rozhodnutí „ C e n t r o s " ze strany N e j v y š š í h o soud ního dvora - teorii založení s p o l e č n o s t i . ' V listopadu předložil o v š e m Z e m s k ý soud 105

106

107

108

109

54

N o . 2/2001


v Salzburgu o b d o b n ý případ E S D k p ř e d b ě ž n é m u rozhodnutí a tím vznikla v Rakous ku paradoxní situace, kdy k této o t á z c e sice existuje judikatura N e j v y š š í h o s o u d n í h o dvora, ale nižší instance ji přesto předložila k p o s o u z e n í E S D . V N ě m e c k u byly v m i n u l ý c h letech projednávány dva p o d o b n é případy, které byly Ifedloženy E v r o p s k é m u s o u d n í m u dvoru k p ř e d b ě ž n é m u p o s o u z e n í . Tyto případy se Hce od „ C e n t r o s " odlišují, ale zároveň vyžadují prověření teorie sídla a mohly by být w / n a m n é z hlediska p o s o u z e n í této problematiky. N ě m e c k ý spolkový soudní dvůr Ifedložil o t á z k u , ' j e s t l i společnost založená v zahraničí, která má své správní sídlo v N ě m e c k u a nezaregistrovala se v n ě m e c k é m o b c h o d n í m rejstříku (přenesla své sídlo Ipfcs zelenou hranici"), m á v N ě m e c k u procesní způsobilost, či z d a j í m ů ž e být odmHnuta. Nižší instance takovouto procesní způsobilost této společnosti odmítaly s ar gumentací, že ji společnost ztratila v souvislosti s přeložením svého sídla. N ě m e c k ý soud v Heidelbergu v souvislosti s odkazem na rozhodnutí „Daily M a i l " o d m í t l zaregistrovat podání n ě m e c k é společnosti, která odcházela z N ě m e c k a , " ve \vlahu k o b c h o d n í m u rejstříku a u m o ž n ě n í přestěhování sídla se zachováním identity společnosti také s ú č i n k e m pro cílový stát (v konkrétním případě se jednalo o Španělko). Tím by společnost předešla p o v i n n é m u zrušení. Dalším zajímavým p ř í p a d e m je případ z oblasti teorie založení společnosti - H o landska. Zde je na formu společnosti z a l o ž e n é podle z a h r a n i č n í h o práva nutno apliko val určitá opatření m i n i m á l n í h o standardu, aby se zabránilo o b c h á z e n í zákona; podle n.ianovení z á k o n a musejí zahraniční společnosti, které chtějí své sídlo přeložit do I lolandska, splnit určitá ustanovení týkající se ochrany dotčení třetích osob ( z e j m é n a no ité povinnosti ve vztahu k návrhu k registraci, z á k l a d n í m u kapitálu, vedení účetIIK lví, roční účetní u z á v ě r c e atd.). Tato o c h r a n n á opatření byla p ř e d l o ž e n a v roce 1999 prostřednictvím usnesení sou du v kantonu G r o n i n g e n ' E v r o p s k é m u s o u d n í m u dvoru k p ř e d b ě ž n é m u p o s o u z e n í . Isc všem třem návrhům na p ř e d b ě ž n é posouzení neexistuje vyjádření generálního ad\ <>kata, ani rozhodnutí E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora. 'Jejich vyhotovení je o v š e m o č e I Ivano s velkým n a p ě t í m . ' 110

11

112)

113

114

115

V. líxkurs: Má „Centros" vliv také na rakouské a české společenstevní kolizní právo? V. I. Úvodem Pokud národní právní řád není slučitelný s právem Společenství, nebude apliko\.m Tento princip je platný od rozhodnutí „Costa/ E n e l " ' a je základní zásadou prá\ .i Společenství. Vůči třetím státům vystupuje předpis, j e n ž je v nesouladu s předpisy E U , ze „stínu .iphkační p ř e d n o s t i " a je na rozdíl od výše u v e d e n é h o p l a t n ý . ' Příkladem mohou být p u s i ě h o v a l e c k é kvóty pro občany třetích zemí, které nemohou být aplikovány na ob fiany E v r o p s k é unie. 116

117

55

M e z i n á r o d n í p r á v n í revue

číslo 2/2001

O t á z k o u nyní zůstává, zdaje „ C e n t r o s " s m ě r o d a t n ý také pro asociační z e m ě , ob« zvláště pro kandidáty na přístup, či zda tyto z e m ě nejsou v ý š e z m i ň o v a n ý m rozhodnu tím dotčeny.

N o . 2/2001

Ini.i national L a w Review

Zahraniční společnost, která m á své sídlo v Č e s k é republice, je o z n a č o v á n a jako • »*ska

p r á v n i c k á osoba z a h r a n i č n í h o práva. D r u h o t n á sídla oproti tomu jsou v České

fi publice prezentována jako sídla cizích společností se všemi materiálně právními kon-

Pokud s r o v n á m e asociační dohody s právem e v r o p s k é h o h o s p o d á ř s k é h o prošlo ru, ukazuje se, že rozhodující rozdíl spočívá ve s v o b o d ě u s a z o v á n í , jak byla judika turou E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora neustále rozvíjena a jako taková přijímána do p r á v l n í h o p o ř á d k u e v r o p s k é h o h o s p o d á ř s k é h o prostoru. ' Z á k l a d n í svobody jsou součástí práva e v r o p s k é h o h o s p o d á ř s k é h o prostoru a mají ve všech č l e n s k ý c h státech přímou účinnost.

*ckvencemi.

Paragrafy 10 a 12 r a k o u s k é h o Z M P S , k t e r é by n e m ě l y b ý t k v ů l i r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " na určité případy a p l i k o v a t e l n é , ' zůstávají vůči třetím státům i nadále v plat nosti. ' Č l á n e k 48 Smlouvy ES se vztahuje jen na společnosti, j e j i c h ž sídlo či hlavní správní m í s t o leží v č l e n s k é m státě.

noví,

že se právní subjektivita a způsobilost k právním ú k o n ů m osoby řídí podle práv

ního

řádu státu, j e h o ž jsou tyto osoby příslušníky. Pokud se přemísťovaná s p o l e č n o s t

1 IX)

119

120

121

J e l i k o ž se v asociačních d o h o d á c h s Evropskou unií a k a n d i d á t y na přístup nachá zejí u s t a n o v e n í týkající se svobody usazování, bylo by d o b r é zvážit, jestli rozhodnutí „ C e n t r o s " má v l i v na společenstevní kolizní p r á v o mezi č l e n s k ý m i státy a asociačními z e m ě m i , j e j i c h ž přístup po s h r o m á ž d ě n í v N i c e zůstává jen o t á z k o u času. Tento vliv m ů ž e být prezentován na s p o l e č e n s t e v n í m kolizním právu mezi státem teorie sídla, j a k ý m je Rakousko, s teorií prezentovanou v Č e s k é republice - teorií za ložení společnosti.

126)

To má pro pokusy z a l o ž e n í či registrace d r u h o t n é h o sídla podle vzoru

,,( Vntros" v Č e s k é republice rozhodující v ý z n a m .

127

'

Při přeložení h l a v n í h o sídla společnosti do Č e s k é republiky je nutno zohlednit, že luké p ů v o d n í právo přemísťované společnosti m u s í toto p ř e m í s t ě n í povolovat a obláště u společností při jejich p ř e m í s t ě n í nesmí z moci z á k o n a z p ů s o b o v a t její zá nik.

128

' O b e c n é kolizní normy o právním postavení cizinců (§ 3 č e s k é h o Z M P S )

1 2 9 )

sta

li / při j e j í m stěhování zruší, vede to k neexistenci její právní identity, j e ž by mohla být \ Č e s k é republice u z n á n a . P ř e d p o k l a d y pro z m ě n u sídla společnosti z E v r o p s k é unie do Č e s k é republiky jsou h-dy podle výše u v e d e n é h o n á s l e d u j í c í : ' 130

zahraniční p r á v n i c k á osoba musí být p ř e d e v š í m p ů v o d n ě z a l o ž e n a za podnikatel ským ú č e l e m , právní řád státu, ve k t e r é m měla právnická osoba doposud své sídlo, musí toto přeložení či p ř e m í s t ě n í dovolovat, při z m ě n ě sídla ze státu teorie založení společnosti platí pro zahraniční p r á v n i c k é

V.2. České společenstevní kolizní právo

osoby, které byly založeny podle j i n é h o práva, než podle práva státu s v é h o sídla, že také právní řád, podle n ě h o ž byly založeny, m u s í dovolovat toto přeložení sídla

N o r m a , která kolizně p r á v n ě upravuje způsobilost k právu a p r á v n í m ú k o n ů m za h r a n i č n í c h p r á v n i c k ý c h osob v p r á v n í m řádu Č e s k é republiky, se n e n a c h á z í v Z M P S ,

společnosti. Pokud budou v ý š e u v e d e n é p ř e d p o k l a d y splněny, má přenesení sídla spolu s jeho zapsáním (registrací) konstitutivní účinky. Identita společnosti bude z a c h o v á n a a za

ale v o b c h o d n í m zákoníku. U s t a n o v e n í § 22 č e s k é h o o b c h o d n í h o z á k o n í k u zní: „ P r á v n í způsobilost, kterou má j i n á než fyzická zahraniční osoba podle právního

hraniční s p o l e č e n s t e v n í statut bude „ p ř e v z a t " do Č e s k é republiky.

řádu, podle n ě h o ž byla založena, má r o v n ě ž v oblasti č e s k o s l o v e n s k é h o p r á v n í h o řá-

V.3. Asociační dohoda České republiky s Evropskou unií

du.

I22)

P r á v n í m ř á d e m , podle n ě h o ž byla tato osoba založena, se řídí i její vnitřní práv Touto dikcí p ř e n e c h á v á

Nejdříve by se m ě l a z o d p o v ě d ě t otázka, zda mají ustanovení asociačních dohod

č e s k é p r á v o explicitně stejně tak vnitřní jako vnější vztahy ve společnosti právu států

p o d o b n é p ř í m é účinky jako ustanovení základních svobod Smlouvy E S . Teprve potom

z a l o ž e n í společnosti. Jen pokud cizí p r á v o obsahuje slabší zajišťovací instrumenty vů

m ů ž e m e zjišťovat účinky na č e s k o - r a k o u s k é s p o l e č e n s t e v n í kolizní právo.

ní p o m ě r y a r u č e n í členů nebo s p o l e č n í k ů za její z á v a z k y . "

123)

či třetím o s o b á m oproti právu č e s k é m u , bude v ý j i m e č n ě a p l i k o v á n o č e s k é p r á v o .

124)

Ust. § 2 odst. 2 českého obchodního zákoníku definuje sídlo právnické osoby jako adresu, j e ž je zanesena do obchodního rejstříku. Novelizované ustanovení § 2 odst. 3 nove

A s o c i a č n í právo je součástí práva S p o l e č e n s t v í .

131

' Z á s a d n ě jsou asociační ú m l u

vy podle čl. 310 S m l o u v y ES sice m e z i n á r o d n í m i smlouvami, ale ne v k l a s i c k é m slo va smyslu - pouze p o d e p s a n ý m i státy z a č l e n i t e l n é do n á r o d n í h o práva, ale, jak

ly č. 370/2000 Sb. stanoví pro zápis do Obchodního rejstříku vždy skutečné sídlo právnic

již E v r o p s k ý soudní d v ů r vícekrát rozhodl, „integrační součástí práva S p o l e č e n s t v í " .

ké osoby. Jako skutečné sídlo platí adresa místa vedení a správy společnosti. Paragraf 24

Jejich ustavení jsou b e z p r o s t ř e d n ě aplikovatelná, „ p o k u d při z o h l e d n ě n í jejich zně

odst. 2 o b c h o d n í h o zákoníku obsahuje ustanovení, že právnická osoba m ů ž e být zřízena

ní a s ohledem na smysl a účel ú m l u v y obsahují j a s n é a j e d n o z n a č n é povinnosti, je

podle českého či podle cizího právního řádu (!). Odst. 3 tohoto ustanovení poukazuje ovšem

jichž splnění či ú č i n k y nejsou závislé na vydání dalšího p r á v n í h o a k t u . "

na skutečnost, že úprava činnosti společnosti bude spadat jen pod český právní řád. Zahra

dy v y p l ý v á „širší c h á p á n í aplikovatelnosti j e d n o t l i v ý c h ustanovení asociačních do

niční právnické osoby mají totiž „stejná práva a povinnosti" jako české právnické osoby.

hod":

Tím platí pro cizince při provozování podnikání princip rovnosti. '

či n e z o h l e d ň o v a t .

125

56

133

' Č l e n s k ý stát by n e m ě l m í t m o ž n o s t ustavení a s o c i a č n í c h

l<:)

Z fcoho tC

dohod oln

ha/ri


číslo 2/2001

Pokud ustanovení takovéto asociační dohody obsahují „jasné a j e d n o z n a č n é po vinnosti' ve vztahu k u s t a n o v e n í m týkajících se svobod, mohli bychom zvažovat, zda nejsou tato u s t a n o v e n í b e z p r o s t ř e d n ě aplikovatelná ve smyslu r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " . U s t a n o v e n í asociační dohody EU s Č e s k o u republikou týkající se usazování se nachá zejí v čl. 45 a následujících. Se společnostmi a státními občany EU „ n e s m í být zachá zeno m é n ě v ý h o d n ě " v souvislosti s jejich podnikatelskou aktivitou než s o b č a n y Čes ké republiky. Čl. 48 obsahuje povolení opatření vedoucích k o m e z e n í r o v n é h o zachá zení, pokud je to „z p r á v n í h o či t e c h n i c k é h o hlediska nebo kvůli b e z p e č n o s t n í m opat řením n u t n é a tato opatření nepřekročí nezbytný r á m e c nutnosti". J e l i k o ž tato opatření obsahují j e d n o z n a č n á práva a povinnosti, jsou bezprostředně aplikovatelná. 4

V a s o c i a č n í d o h o d ě — stejně jako v čl. 49 dohody s Č e s k o u republikou — jsou spo lečnosti při aplikaci práva týkajícího se usazování rovny fyzickým o s o b á m . V š e o b e c ně je p o ž a d o v á n a „ g e n u i n e link": Společnost musí prokázat „skutečný a kontinuální vztah" s h o s p o d á ř s t v í m č l e n s k é h o státu, p o p ř í p a d ě „asociační z e m ě " v konkrétním p ř í p a d ě Č e s k é republiky. ' Smlouva ES ve svém čl. 48 obsahuje p o d o b n é ustanovení: Právo Společenství ovšem nenavazuje na „státní příslušnost" společnosti, ale na příslušnost ke Společenství. Čl. 48 odst. 1 Smlouvy ES stanoví k u m u l a t i v n ě dva p ř e d p o k l a d y : z a l o ž e n í podle předpisů č l e n s k é h o státu a d o d a t e č n ě splnění konkrétních tří kritérií - s p o l e č n o s t musí mít své sídlo v souladu se stanovami, své hlavní správní sídlo či hlavní místo činnosti „uvnitř S p o l e č e n s t v í " . Na základě toho faktu mohou také společnosti, jejichž hlavní sídlo či hlavní správní sídlo je ve třetím státě, ale byly zřízeny podle práva č l e n s k é h o státu S p o l e č e n s t v í a mají své sídlo v souladu se stanovami v č l e n s k é m státu Společenství, „ p o s u z o v á n y jako společnosti náležející ke S p o l e č e n s t v í " . ' Kalss hovoří v této souvislosti o tom, že asociačními dohodami p o ž a d o v a n á „ge nuine l i n k " aplikovatelná alternativně k č l e n s k ý m státům EU nebo ke k a ž d é z aso c i a č n í c h z e m í nebyla pro s m l u v n í strany ž á d o u c í . Společnosti z EU musely být svázány s h o s p o d á ř s t v í m E U , společnosti z asociačních států s jejich h o s p o d á ř s t v í m . V z t a h musel existovat zároveň k teritoriálnímu úseku aplikovatelnosti předpisů smluv ního partnera. 134

135

,36)

Tento v ý s l e d e k se j e v í jako p r o b l e m a t i c k ý vzhledem k tomu, že společnosti nále žející k EU požívají co největší svobody a cestou „doktríny Centros" vyhledávají mezi 15 č l e n s k ý m i státy nej výhodnější právní řád, aby mohla být zřízena d r u h o t n á sídla v a s o c i a č n í c h z e m í c h , o p a č n ě s p o l e č n o s t e m z asociačních zemí zůstává tento postup o d e p ř e n : mohou jen jako společnosti s v é h o d o m o v s k é h o práva ve spojení s jejich hos p o d á ř s t v í m založit druhotné sídlo v E U . Jinými slovy: EU - společnosti poštovních schránek mohou zakládat d r u h o t n á síd la v asociačních zemích, což není z o p a č n é h o pohledu v pravém slova smyslu m o ž n é . V y s v ě t l e n í této nerovnosti o v š e m m o ž n é je. Již čistě formálně jsou asociační do hody s j e d n o t l i v ý m i státy uzavírány j e d n o t l i v ě a na sobě navzájem nezávisle. A s o c i a č ní stát zde stojí v postavení m a l é h o státu ve srovnání s vnitřním trhem E U . Také mate riálně hovoří jisté argumenty pro diferenciaci. Unie má své společenstevní právo znač58

N o . 2/2001


m h a r m o n i z o v a n é , takže z a m ě s t n a n c i , menšinoví společníci, věřitelé a j i n é třetí osoby I*. ./ívají na bázi o c h r a n n ý c h předpisů j i s t é h o m i n i m á l n í h o standardu. Tato relativně \ vsoká ochrana není doposud z a r u č e n a v mnoha a s o c i a č n í c h státech. O b z v l á š t ě existují deficity v oblasti publicity, kterou se zabývají s m ě r n i c e E U . ' K a l s s požaduje tedy aplikovatelnost zásad ve smyslu „ C e n t r o s " pro ú z e m í asociačních .i.iin teprve, „až budou asociační státy schopny zajistit právní stav srovnatelný se stapm ve Společenství, tak jak j i m to ukládá povinnost v asociační d o h o d ě , a zároveň jftjistí, že bude tento standard také p r o s a d i t e l n ý . " ' Kalss uvádí také h o s p o d á ř s k é (práv ní jistota podporuje investice) a m e z i n á r o d n ě právní argumenty. D r u h á m o ž n o s t argu mentace se odvíjí od odkazu na čl. 31 V í d e ň s k é ú m l u v y o m e z i n á r o d n í c h s m l o u v á c h mezinárodní smlouvy mají být „vykládány v d o b r é víře", v souladu s o b v y k l ý m vý znamem, který je dáván v ý r a z ů m ve s m l o u v ě v jejich c e l k o v é souvislosti, a r o v n ě ž s přihlédnutím k p ř e d m ě t u a účelu smlouvy. Čl. 32 dovoluje zohledňování doprovodných okolností. Připuštění n e o m e z e n é apli kovatelnosti svobody usazování předpokládá stejně vysokou úroveň národního spole| rnstevního práva, která ještě není ze strany asociačních zemí z a r u č e n a . ' Otázkou zů stává, zda by bylo tak velkým rozdílem, kdyby „genuine l i n k " byla zavedena k j i n é m u asociačnímu státu se stejnými ustanoveními týkajícími se svobody usazování prostřed nictvím asociační dohody. Proč má společnost prostřednictvím svého druhotného sídla hýl aktivní k EU prostřednictvím „společnosti poštovní s c h r á n k y " v j i n é m členském stá ni, pokud to m ů ž e učinit či vykonávat ze svého d o m o v s k é h o státu? Prakticky je „genuine hnk v ý z n a m n á jen pro „společnosti poštovních schránek" z „absolutních třetích států", pokud nejsou asociovány s Evropskou unií, popřípadě uzavřely asociační dohodu, v níž nejsou o b s a ž e n a ustanovení týkající se svobody usazování. Pak je podle pravidla „genui ne link" přemístění sídla jak z EU do tohoto státu, tak obráceně nepřípustné. 1 3 7

138

139

kk

S p o l e č n o s t i se sídlem v EU mohou v rámci čl. 45 odst. 4 asociační dohody s Č e s kou republikou provozovat svou h o s p o d á ř s k o u činnost na j e j í m ú z e m í prostřednic tvím zřízených vedlejších provozoven d r u h o t n ý c h sídel či zastoupení. Z a h r a n i č n í pod nikatelé, kteří jsou v Č e s k é republice aktivní prostřednictvím t a k o v ý c h d r u h o t n ý c h sídel, nemohou - ve srovnání s p ř e m í s t ě n ý m i či zaregistrovanými hlavními sídly, která jsou p o v a ž o v á n a za t u z e m s k é právnické osoby ' - například získávat v Č e s k é re publice n e m o v i t o s t i , ' j e l i k o ž spadají pod cizinecký r e ž i m . 140

141

V.4. Závěrečné poznámky Tím je ve svém výsledku m o ž n o s t využití principu „ C e n t r o s " pro společnosti EU v Č e s k é republice m é n ě atraktivní: pokud bude o p e r o v á n o pouze prostřednictvím dru hotného sídla, které je materiálně vzato hlavním sídlem společnosti, musí být toto sídlo z č e s k é strany sice zaregistrováno, ale předpisy vztahující se na činnost gpolei nosti podléhají materiálně právním o m e z e n í m , fakticky zamezují přenesení společ nosti. R o z u m n ě j š í tedy zůstává varianta přemístění hlavního sídla společnosti do ( V s ké republiky. Tato m o ž n o s t o v š e m z č e s k é strany existovala j i ž před uzavřením aso 59


číslo 2/2001

ciační dohody, vzhledem k tomu, že kolizní ustanovení č e s k é h o o b c h o d n í h o zákoníku tuto m o ž n o s t - nejen pro státy EU - připouští ve smyslu teorie z a l o ž e n í společnosti. Jestliže tedy z české strany neexistují žádná omezení (mimo ustanovení, která podřazují zahraniční právnické osoby některým omezením, což bylo ale na základě určitých přechodných lhůt v asociačních d o h o d á c h výslovně dovoleno), zůstává pro případ pře nesení hlavního sídla z Rakouska do České republiky platná rakouská právní úprava, která při přemístění hlavního sídla vede ke zrušení samotné s p o l e č n o s t i . ' Zde m ů ž e m e seriózně říci, že tato otázka není j e š t ě právně vyřešena. N i c m é n ě přesně tato konstelace byla před několika měsíci předložena E v r o p s k é m u soudnímu dvoru k posouzení společ ností AG Heidelberg. ' M ů ž e m e tedy očekávat další důležité rozhodnutí v této věci. 142

143

V souvislosti se z a l o ž e n í m d r u h o t n é h o sídla v Č e s k é republice je o v š e m tato pře k á ž k a ve světle rozhodnutí „ C e n t r o s " neudržitelná. Také zpětně je v Rakousku druhot né sídlo společnosti, j e ž má hlavní sídlo v Č e s k é republice, nositelkou práva a povin ností zahraniční s p o l e č n o s t i ' - a tím spadá pod m n o h á či z n a č n á o m e z e n í . Argu ment, že podle „effet utile" právě tato o m e z e n í nemají být aplikovatelná, neplatí potom by byly veškeré p ř e c h o d n é právní úpravy asociačních dohod z b y t e č n é . 144

VI. Výhled do budoucna - budoucí vývoj N e m á l o p r o b l e m a t i c k é rozhodnutí „ C e n t r o s " n e m ě l o být sice p o d n ě t e m k odstra nění teorie sídla, jak by se mohlo z v ý š e u v e d e n é h o zdát, ale právě tzv. „státy teorie založení s p o l e č n o s t i " uplatňují často opatření, která ve svých d ů s l e d c í c h také omezují svobodu usazování. N e m ů ž e m e o v š e m popřít z n a č n é okleštění teorie sídla prostřed nictvím r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " . Je tedy základní otázkou také pro tzv. státy teorie založení společnosti: Do j a k é míry mohou být na p ř e m í s t ě n é společnosti uplatněny národní p ř e d p i s y ? Podle r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " , aniž bychom se zabývali sporem mezi teorií sídla a teorií založení společnosti, nenáleží zásahu ze strany národních předpisů příliš velký prostor. P ř e s v e š k e r é argumenty pro či proti teorii sídla je zřejmé, že zde byl založen nový právní model pro v s o u č a s n é d o b ě již p ř e k o n a n é kategorie a teorie, ve kterém budou zásahy do principiálně u z n á v a n é „soutěže právních ř á d ů " m o ž n é jen ve výji mečných případech. ' 145

V budoucnu bude ú k o l e m v r c h n í c h soudů v členských státech p ř e d k l á d a t Evrop s k é m u s o u d n í m u dvoru rozličné věci k posouzení a úkolem E v r o p s k é h o soudního dvora bude precizní p o s o u z e n í míry národních zásahů do těchto věcí. O t á z k y okolo r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " nezůstávají tedy omezeny jen na p ů v o d n í dis kusi „teorie sídla versus teorie založení společnosti". Daleko více se při b u d o u c í c h diskusích bude jednat o otázce, jak bude vypadat evropské společenstevní právo 21. sto letí - j e d n o t n é právo, p o p ř í p a d ě detailní unifikace, či princip v z á j e m n é h o uznávání při s o u č a s n é harmonizaci v důležitých o t á z k á c h ? V této souvislosti m ů ž e m e nalézt para lely s p r á v e m EU v oblasti ochrany spotřebitele. Zde byl nejprve učiněn pokus o vy tvoření j e d n o t n é h o práva prostřednictvím mnoha detailních, na formu produktu či sku 60

N o . 2/2001

l i n a national L a w Review

pmy p r o d u k t ů s m ě r o v a n ý c h n a ř í z e n í . Tato forma „vertikální harmonizace" m ě l a v půli 80. let vést k tomu, co bylo později o z n a č o v á n o jako „ b a n á n o v é n a ř í z e n í " ,i posléze jako „ e u r o s k l e r ó z a " . Teprve koncept vnitřního trhu navržený K o m i s í a s m ě lodatná judikatura E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora („Cassis de D i j o n " ) ' ukázaly cestu k i/.v. „new approach", který je v rámci práva EU v oblasti ochrany spotřebitele ve IVém výsledku úspěšný. Z čl. 28 Smlouvy ES odvoditelný „princip p ů v o d u " , popřípaP „princip v z á j e m n é h o uznávání", je doprovázený horizontální h a r m o n i z a c í prostřed ím tvím s m ě r n i c , které jsou o b e c n é h o charakteru a v podstatě postihují veškeré pro dukty. Produkt, který byl v souladu s p r á v n í m ř á d e m zařazen do provozu č l e n s k é h o Katu, m ů ž e být ve všech ostatních č l e n s k ý c h státech z p ů s o b i l ý provozu. S o u č a s n é flárodní právo státu p ů v o d u je s v ý m z p ů s o b e m prostřednictvím směrnic h a r m o n i z o v á no, tak, že se spotřebitelé v celé E v r o p s k é unii mohou spolehnout na alespoň základní i amcc ochrany. Pokud chce členský stát zabránit dovozu u r č i t é h o v ý r o b k u , zbývají mu jen možnosti d a n é čl. 30 Smlouvy ES a tzv. „Cassis de Dijon - c h r á n ě n é z b o ž í " . Rada například vydala mnoho o b s á h l ý c h předpisů týkajících se informovanosti spotřebitele \ oblasti označování z b o ž í . 14ň)

147

148)

P ř e t r a n s f o r m o v á n o na m e z i n á r o d n í společenstevní právo v rámci E v r o p s k é unie to ledy z n a m e n á : S p o l e č n o s t z a l o ž e n á v č l e n s k é m státě by měla mít m o ž n o s t přemísťovat své sídlo pi i zachování identity a právní formy společnosti v rámci E U . Pokud by chtěl nějaký Blenský stát v k o n k r é t n í m případě tomuto přemístění zabránit, musel by svá opatření provádět v souladu s p r i m á r n ě právními ustanoveními. Společenstevní s m ě r n i c e zaru čují přitom určitý m i n i m á l n í standard a ochranu, na které by se věřitelé a společníci mohli dohodnout. Vzhledem k tomu, že směrnice obsahují zvláštní ustanovení ve vztahu k p u b l i c i t ě ' a společnosti v prostoru mimo EU musí být formovány a d e k v á t n ě podle ustanovení práva států s v é h o založení, je také zde z a r u č e n a jistá forma ochrany - po d o b n ě jak je tomu u předpisů, týkajících se práva na ochranu spotřebitele: anglická „privated limited company" musí v Rakousku - a d e k v á t n ě umrlčí lebce na láhvi s je dem - fungovat pod o z n a č e n í m „ L t d . " a také ve vztahu k ostatním p ř e d p i s ů m , týkajíI mi se publicity, splňovat m i n i m á l n í standard E U . 149

Je tedy „ C e n t r o s " ve svém výsledku „new approach" e v r o p s k é h o s p o l e č e n s t e v n í h o práva? A n o a ne. Explicitně bylo jenom rozhodnuto, že zanesení d r u h o t n é h o sídla společnosti, které je materiálně hlavním sídlem společnosti a z něhož je řízena veškerá činnost společ nosti, m ů ž e být o d m í t n u t o č l e n s k ý m státem jen za p ř e d p o k l a d u velmi ú z k é h o okruhu p o d m í n e k . Jestli - aniž by bylo nutno tento trik používat - by bylo m o ž n é také formál ní přeložení hlavního s í d l a s p o l e č n o s t i se z a c h o v á n í m identity, ukáží d o d a t e č n á roz hodnutí E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora formou postupných kroků. „ C e n t r o s " je nyní spíše p r v n í m krokem k prosazení principu v z á j e m n é h o uznávání společenstevních forem a jejich volného přemísťování sídla v rámci E U . Bude jím ale laké p ř e k o n á n a „ e u r o s k l e r ó z a " evropského společenstevního práva? A b y c h o m zmírnili negativní dopady p r o k l a m o v a n é h o „soutěžení právních p o ř á d k ů " , budou musel prav 61


číslo 2/2001

d ě p o d o b n ě m n o h é h a r m o n i z a č n í s m ě r n i c e týkající se ochrany věřitelů být vydávány rychleji, než by tomu tak bylo bez tohoto „ h a r m o n i z a č n í h o tlaku". „Efekt Delaware si přejí snad jen podvodníci v o t á z k á c h založení společnosti, určitě ale ne členské stá, (i státy zastávající teorii založení společnosti, jako N i z o z e m í , vydaly o c h r a n n é p ř e d p i s sy, které představují předmět rozhodování předběžné otázky ze strany E v r o p s k é h o soud* n í h o dvora) a tím také Rada. S o u t ě ž „právních ř á d ů " má probíhat v rámci široké harmonizace. P r o g n ó z a , že hy společenstevní směrnice urychlily tento proces, není tedy příliš smělá. Jestli bude evrop* ské j e d n o t n é společenstevní právo z tohoto urychlení profitovat, zůstává i nadále otáz-^ kou. Potom, co bylo v praxi velice m á l o v y u ž í v á n o formy E v r o p s k é h o h o s p o d á ř s k é h o z á j m o v é h o s d r u ž e n í - v tomto č a s e p ř i p a d á na milión o b č a n ů EU p ř i b l i ž n ě jedno (!) E v r o p s k é h o s p o d á ř s k é zájmové s d r u ž e n í ' a na summitu v N i c e dlouho očekávaná „ E u r o p a - A G " („Societás Europaea") vznikla jen ve formě m i n i m á l n í h o kompromi su, p ř i č e m ž ostatní návrhy zůstávají p ř e d b ě ž n ě ukryty v psacích stolech, m ů ž e m e po chybovat, že j e d n o t n é společenstevní formy e v r o p s k é h o s p o l e č e n s t e v n í h o práva ovlád nou v nejbližších desetiletích Evropu. 150

K tomu kap. I. K tomu kap. III. K tomu mimo jiné HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht, Rz 1-94. Směrnice č. 89/666/EHS Rady z 21. 12. 1989 o zveřejňování druhotných sídel společ ností rozličných forem,

6)

7)

,s)

9)

m

ln

v

členském státě,

které podléhají právu jiného státu,

Směrnice č. 68/15l/EHS Rady z 9. 3. 1968 ke koordinaci ochranných opatření, která jsou ve členských státech předepsána společnostem na základě čl. 58 odst. 2 Smlouvy ES v zájmu společníků a třetích osob, za účelem vytvoření rovnoprávné míry opatření, ABl. L 65/1968, 8. Směrnice č.

78/660/EHS Rady z 25.

7.

1978, ABl. L 222/1978,

11 a Směrnice

č. 83/349/EHS Rady z 13. 6. 1983, ABl. L 193/1983, 1. ABl. C 23/1985, 11. Směrnice č. 78/855/EHS Rady z 9. 10. 1978, ABl. L 295/1978, 36. ABl. C 240/1983, 2. m

.

Směrnice č. 77/91/EHS Rady z 13. 12. 1976, ABl. L 26/1977, 1.

Poznámky:

5)

zřízených

ABl. L 395/1989, 36.

K tomu poznámka K tomu podrobně EYLES, Niederlassungsrecht der Kapitalgesellschaften, Srov. SCHINCHELS, Niederlassungsfreiheit, 142. K tomu HEINZE, ZGR 1999, 54.

N o . 2/2001

IniiTiiational L a w Review

303-311.

Srov. NEYE, ZIP 1997, 1697; BERG, GmbHR 1997, 1136. G. ROTH, GesRZ 1995, 7. Existují mezinárodní smlouvy, ve kterých je zakotveno uznání společností se sídlem v jednom ze smluvních států, srov. SCHWIMANN, Grundriss des Internationalen Privatrechts, 90. Srov. Bulletin EG 2/1969 Beil 5; k Scheitern srov. LUTTER, Europdisches Unternehmensrecht, 695; T1MMERMANS, RabeIs Z 48/1984, 39. K tomu kap. II.2.1. K tomu kap. 11.1.3.2. K tomu kap. 11.1.3. K tomu kap. III.

K tomu poznámka . Směrnice č. 89/667/EHS Rady z 21. 12. 1989, ABl. L 395/1989, 40. Uveřejněno v LUTTER, Europdisches Unternehmensrecht, ZGR SonderheftI, 279ff,ABl. ABl. C 321 z 12. 12. 1991, S. 9ff. ABl C 162 z 6. 6. 1996, S. 5jf. Směrnice č. 89/646/EHS Rady z 15. 12.1989, ABl. L 386 S. lff (změněna směrnicí 19)

č. 92/30/EHS Rady z 28. 4. 1992, Abl. LI WS. 52jf). ZIP-Dokumentation, nerhalb der EU,

Richtlinienvorentvvurfzur Verlegung des

Gesellschaftssitzes

in

1721-1724.

Srov. BLANQUET in EISELSBERG, Gesellschaftsrecht in Europa, 137-148, 142. Srov. D1MARCO, ZGR 1999, 3. Podrobně PRIESTER, Srov. ZIMMER,

ZGR

1999,

36.

Internationales Gesellschaftsrecht,

273^110.

Nařízení č. 2137/85/EHS Rady z 25. 7. 1985, ABl. Nr. L 199; implementováno záko

, 2 )

nem EWIV-Ausfiihrungsgesetz,

u

Tento se dle čl. 2 určuje podle toho, kde má EHZS své sídlo dle zakladatelské smlouvy;

Srov. STRAUBE/FINA, Niederlassungsfreiheit (2000), 39ffmwN. > Srov. DORALT, JBl. 1969, 181, 191.

14)

15)

ESD ze dne 27. 9. 1988, Rs. C-81/87, The Queen/Daily Mail, EuGHSlg. 1988, 5483; JZ 1989, 384-387; srov. Erw.gr 24f. Čl. 293 odst. 3 Smlouvy ES: „Pokud bude potřeba, povedou členské státy mezi sebou navzájem jednání, aby ve prospěch svých státních příslušníků zajistily následující: (...) Vzájemné uznávání společností ve smyslu znění čl. 48 odst. 2 Smlouvy ES, zacho vání způsobilosti k právům a právním úkonům při přenesení sídla společnosti z jedno ho státu do druhého a možnost sloučení společností, které spadají pod právní řády rozličných států."

BGBl.

Nr

521/1995.

podle čl. 12 je za sídlo společnosti, které musí být v Evropských společenstvích, pova žováno místo,

kde má společnost své hlavní sídlo,

sídlo správy společnosti, pokud se

jedná o fyzickou osobu, místo výkonu hlavní činnosti, pokud je zde skutečně hlavní správa či činnost vykonávána. Srov. WUNSCH, Europáische Wirtschaftliche Interessensvertretung - wiedereine neue Gesellschaftsform, GesRZ 1994, 157-167 a 280-289, 286f. K tomu GROSSFELD, Internationales Gesellschaftsrecht, Rz. 670-674. JASPER in MunchKomm Bd. 3, § 78 Rn. 32ff; BEHRENS, Die Gesellschaft mit beschránkter Haftung im internationalen und europáischen Recht2 (1999), IPR 24ff;


43

44)

číslo 2/200!

Srov. HOHLOCH in HOHLOCH, Handbuch EU-Gesellschaftsrecht (Grossbritannien),

KROPPHOLLER, Internationales Privatrecht (1997), § 55II, S. 495f; MÁNHARDT/ POSCH, Internationales Privatrecht! (1999), 42f > Srov. čl. 1 odst. 2 písm. e) EVU. K. SCHMIDT, ZGR 1999, 20, 26f, srovnej dále BEHRENS in DAUSES, Handbuch (1999), EI1I Rn U2ff; SCHWIND, Internationales Privatrecht (1990) J05ff; EIRSCHING/HOEFMANN, Internationales Privatrecht (1995) 254ff.

>

45

Rz 8-11. Srov.

47)

45)

49

50

52)

5J)

54)

>

Srov. TILLMANNS in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Frankreich), Rz 9-15.

57

Srov. HOHLOCH in HOHLOCH, Rz9f.

5H)

Srov. WYMEERSCH/DE VYLDER/DE WULF in HOHLOCH, EU-Handbuch Ge sellschaftsrecht (Belgien), Rz 8-10. Srov. STIEB in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Portugal), Rz 8-12. Přenesení sídla je možné se zachováním identity společnosti, pokud společnost upraví společenskou smlouvu v souladu s portugalským právem. Srov. BA1LAS/ROUSSOS/KIEL in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Griechenland), Rz I Jf

59)

m

61)

EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Luxemburg),

Pro „public companies " a základní jmění v Anglii srovnej BOYLE/BIRDS, Company Law, 38, 66f. Srov. CARSTEN in BEHRENS, Die Gesellschaft mit beschránkter Haftung im intema

N)

tionalen und europáischen Recht, Rz 59ff. W *" W P

CentrosE, Erw.gr: 39. ESD ze dne 28. 1. 1986, Rs 270/83, Segers, EuGHSlg. 1986, 2375; srov. va Erw.gr. 29. CentrosE, Erw.gr. 16. CentrosE, Erw.gr: 12, 23. CentrosE, Erw.gr. 17. Podle Kom/Thaler toto lze odůvodnit tím, ze návrh na registraci podává společnost jako právnická osoba a nikoli její společníci - vzhledem k tomu, ze byla společnost zřízena v Anglii, lze souhlasit se vztahem k zahraničí. Srov. KORN/ THALER, WBl. 1999, 248. P CentrosE, Env.gr: 24. CentrosE, Erw.gr. 25. ' CentrosE, Erw.gr. 32-34. ' CentrosE, Erw.gr: 35-37. s

YS

Srov. OLG Hamburg ze dne 20. 2. 1986, NJW 1986, 2199; LG Kóln ze dne 25. 11, 1985, RIW 1987, 54; OLG Frankfurt ze dne 3.6.1964, 7 U 202/63; NJW 1964, 2355f.

Kproblematice „pseudo foreign company" srov. sellschaftsrecht, 219-240. > Srov. SCHWIMANN in Rummel, § IIPRG Rz 66.

62)

ZIMMER,

Internationales

Ge

Pozn. autora: Jsou v běžném obchodním styku známa společenstevní ustanovení ci zích právních

řádů?

"' CentrosE, Erw.gr. 32.

y

NEYE; EwiR 1999, 259, 260.

63

64

Gesellschaftsrecht (Dáne

#

55

56)

EU-Handbuch

Srov. ALBRECHT in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Mand), Rz. 10. Srov. MEHRING in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Niederlande), Rz 6f Srov. MARINEZ in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Spanien), Rz 6f. Srov. FOERSTER in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Schweden), Rz20. OGH ze dne 14. 7. 1993, 8 Ob 634/92; WBl. 1998, 136-138. SCHWIMANN in Rummel, IPR § 10 Rz 2; OGH ze dne 14. 7.1993, 8 Ob 634/92; WBl. 1998, 136-138; OGH ze dne 28. 8. 1997, 3 Ob 2029/96w; ZfRV 1994, 79-84. OGH ze dne 14. 7. 1993, ZfRV 1994, 79-84. ()GH ze dne 14. 7. 1993, 8 Ob 634/92; WBl. 1998, 136-138; REICHELT, ZfRV 1994, 79. " SCHWIND, Internationales Privatrecht (1990), Rz 226. SCHWIMANN in Rummel, Kommentar zum ABGB II (1992), IPR § 12 Rz 6. ESD ze dne 9. 3. 1999, Rs. C-212/97, Centros Ltd./Erhverys- og Selskabsstyrelsen, FuGHSlg. 1999, 1-1459; DB 1999, 625; NJW 1999, 2027-2029; NZG 1999, 291f; EwiR 1999, 259; EuR 1999, 274-279; EuZW 1999, 216-219; WBl. 1999, 262-267. K „priváte limited company" srovnej dále DIERKSMEIER, Der Kauf einer englischen „Priváte Limited Company".

46)

5(>)

ALSTED/HANSEN in HOHLOCH,

mark), Rz 8.

Srovnej DORALT, JBl. 1969, 181,185; Zur Verteidigung der Sitztheorie K. Schmidt, ZGR 1999, 20, 21.

STAUDINGER/GROSSFELD, Internationales Gesellschaftsrecht, 34, 49; Ders./KÓNIG, RIWJ992, 433. Blíže FREITAG, ZIP 2000, 357. KROPPHOLLER, Grundbegriffe des Intemationalen Privatrechts, 490; srov. také OLG Munchen ze dne 6. 5. 1986, 5 U 2562/85; NJW 1986, 2197f > REICH-ROHRWIG/J. ZEHETNER, ecolex 1999, 776, 778f; OGH vom 28. 8. 1997, 3 Ob 2029/96w; ZfRV 1994, 79; WBl. 1998, 136. OLG Nurnberg ze dne 7. 6. 1984, 8 U 111/84; IPRrax 1985, 342; RIW1985, 494. K obraně teorie sídla srov. EBEN ROTH/AUER, GmbHR 1994, 16. ENGEL, ZeuP 1993, 150; MELIČ KE, RIW 1992, 578 a dens., BB 1995, Blg. H31. Srov. HOHLOCH in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Deutschland), Rz9f. K tomu kap. IV > Srov. SEIBOLD/VERGINE in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Italien), Rz 10f. V zahraničí zřízené společnosti spadají pod italské právo, pokud mají své správní sídlo či místo hlavní činnosti v Itálii. Podle italského práva zřízené společnosti spada jí pod italské právo i tehdy, pokud mají své centrum v zahraničí. Srov. MOOR, Das italienische Internationale Gesellschaftsrecht.

N o . 2/2001

hlín national L a w Review

"'

1

CentrosE, Erw.gr. 27-29. 63


číslo 2/2(1

N o . 2/2001

\ Ifllfinational L a w Review

93)

Srov. kap. II 1.2.

94)

CentrosE, Erxv.gr. 20.

Srov. SCHEIFELE/THAETER, Unternehmenskauf Joint Venture und Firmengrúndung

95)

Srov. reklamu Arcadien Consultancy Enterprises Limited, Informationsmakler na fa

in der tschechischen Republik (1994), 37f.

domovské

stránce

HUCKOVA in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerber, 83, mwN.

http://arcadien.de/ltdeuro.htm.

M*"

FREÍTAG, EuZW 1999, 267-270.

96)

EBKE, JZ1999, 656, 658; BUNGERT DB 1999, 1841f.

97)

P

Srov.

GORK, GmbHR 1999, 793, 796; ders., MittBayNot 1999, 300.

m

KINDLER,

99)

m

NJWJ999,

m)

H)2)

1995.

n (ICKOVA in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerber, 83. Srov. téz JANKOVSKA/ A JICHELFEITOVA/TURYNOVA/WANKE, WEBER

1995.

GROEBEN/THIESING/EHLERMANN

(Hrsg.),

KALSS in KALSS, „Centros" und die Beitrittswerber, 18fmwN. VIRAUBE/FINA, Niederlassungsfreiheit (2000),

2000, 378; ecolex 1999, 777; NZ2000, 49; EuZW 2000, 156.

KALSS in KALSS, „Centros" und die Beitrittswerber, 21 f

WERLAUFFZIP1999,

874; ALSTED/HANSEN in HOHLOCH,

EU-Handbi

32ffmwN.

KALSS ibidem, 26, mwN. " KALSS ibidem, 27.

M

KORN, WBl. 2000, 56; J. ZEHETNER, ecolex 1999, 771, 773f; U. TORGGLER, GlU

KALSS ibidem, 27f. AA offenbar BUCKOVA in KALSS,„Centros" und die Beitritt

1999/12/04.

swerber, 86.

SEDEMUND/HAUSMANN, BB 1999, 81Of; RdW 2000, 480.

K lomu kap. V.2.

"°> BGH ze dne 30. 3. 2000, VII ZR 370/98 (OLG Dússeldotf ze dne 10. 3. 2000, 17 i

HUCKOVA

118/99; LG Dusseldorf); EWS 2000, 278, 375; EuZW 2000, 412; ZIP 2000, 967.

in KALSS,

„Centros" und die Beitrittswerber,

86.

Srov. kap. 11.2.2.

í l l )

AG Heidelberg ze dne 3. 3. 2000 - HRB 831 - SNH; EuZW 2000, 385, 414.

"

JAEGER, NZG 2000, 919.

KORN/THALER, WBl. 2000, 253.

Kantonální soud Groningen dne 19. 10. 1999, Kamer van Koophandel en Fabrieken

Srov. FREITAG, ZIP 2000, 357; WALZEUMARSCHNER, SWI2000, 172.

voor Groningen/Gesellschaftauslándischen Rechts ChallengerTrading Company Ltd.;

Srov. HOYER, EU-Verbraucherpolitik (2000), 23ff.

2)

HU

Srov. kap. IV

EWS 2000, 280.

l.SD ze dne 20. 2. 7979, Rs. C-120/78, Cassis de Dijon, Slg. 1979, 649.

114)

Stand: 22. 3. 2001.

Srov. 89/395/EWG.

"

Srov. STRAUBE, Gesellschaftskollisionsrecht im Wandel(in FS Krejci, květen 2001),

Kop. 1.1.3.1.

, l 6 )

ESDm 15. 7. 1964, Rs. 6/64, „Costa/EneV', EuGHSlg. 1964, 1251.

Srov. STRAUBE, EWIV3 (2001), 10.

5)

, l 7 )

Srov. N, Europarecht(1999), Rz. 632ff.

115)

KALSS in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerbet', 14.

"

9)

, 2 0 }

K tomu obecně FISCHER/KOCK, Europarecht (1997), 93f. K tomu kap. IV.

121)

KORN/THALER, WBl. 2000, 253.

122)

Zákon o mezinárodním právu soukromém byl po rozpadu federace převzat ČR.

123)

EU-/EG-

KALSS ibidem, 21 f

27 Fr 3269/98y, OLG Graz ze dne 24. 3. 1999, 4 R 42/99z); RdW 1999, 719; RIW Srov.

Kommentar

Srov. EuGH ze dne 30. 9. 1987, Rs. 12/86, Demirel, EuSlg 1987, 3719.

Gesellschaftsrecht (Dánemark), Rz. 8ff.

m

in

Ycrtrag, Art. 238, Rz. 45^7.

OGH ze dne 15. 7. 1999, 6 Ob 123/99b a 6 Ob 124/99b (HG Graz ze dne 29.1. I9i

m

Unternehmen in der Tschechischen Repu

blik (1996), 17.

K tomu podrobně kap. II.2.2.

,()7)

der

CentrosE, Erw.gr 15.

Srov. KINDLER, NJWJ999,

m)

in

BayObLG ze dne 26. 8. 1998, 3 Z BR 78/98; DB 1998, 2318; KRAUSE, Rpfleg^

2318; GmbHR 1999, 299. m)

Unternehmen

IW2, 3 ZBR 14/92; WM 1992, 1371; ZIP 1992, 842.

BayObLG ze dne 26. 8. 1998, 3 ZBR 78; DNotZ 1999, 233; NZG 1998, 936; DB 19

I()5)

JANKOVSKA/MICHELFEITOVA/TURYNOVA/WANKE,

. Vikon č. 97/1963 Sb. ze 4. 12. 1963, RIERING, IPR-Gesetze in Europa, 299ff.

1999, 27. m

„Centros" und die Beitrittswerber, 84.

lschechischen Republik (1996), 17; pro Deutschland srov. BayObLG ze dne 7. 5.

KORN/THALER, WBl. 1999, 247, 250f, 253; KORN, WBL 2000, 56.

)

HUCKOVA in KALSS, Srov. kap. V.3.

Srov. Tschechische Wirtschaftsgesetze. Aktuelle Gesetzestexte in deutscher Uberseť ] zung. Nakladatelství C. H. Beck. Prag 1997, 127.

66

67

M e z i n á r o d n í právní revue Literaturauswahl / P o u ž i t á literatura: Kommentare, Gesetzestexte / Komentáře, zákonné texty -

Grossfeld, Bernhard: Internationales Gesellschaftsrecht. J. von Staudingers KoflJ mentar zum B ú r g e r l i c h e n Gesetzbuch. E i n f ú h r u n g s g e s e t z zum B ú r g e r l i c h e n setzbuche/IPR. Sellier& Walter de Gruyter. B e r l i n 1998.

-

Riering, Wolfgang: IPR-Gesetze in Europa. Verlag B e c k / V e r l a g Stámpfli. B e i M u n c h e n 1997.

-

Sonnenberger, Hans Jiirgen (Red.): Internationales Privatrecht (Bd.7), Internám nales Handels- und Gesellschaftsrecht ( B d . l l ) . Einfiihrungsgesetz zum Búrgei chen Gesetzbuche. M ů n c h e n e r K o m m e n t a r z u m B ú r g e r l i c h e n Gesetzbm h Beck'sche Verlagsbuchhandlung. Munchen 1999.

Sammelbdnde

/ Sborníky

-

Berhrens, Peter (Hrsg.): D i e Gesellschaft mit b e s c h r á n k t e r Haftung im internaiu nalen und e u r o p á i s c h e n Recht. 2. A u f l . Verlag Walter de Gruyter. B e r l i n / N e w Yn 1997.

-

Eiselberg, M a x i m i l i a n (Hrsg.): Gesellschaftsrecht in Europa: Schriftenreihc ó s t e r r e i c h i s c h e n Notariats B d . 6. M a n z Verlag. W i e n 1997.

-

H o h l o c h , Gerhard (Hrsg.): E U - H a n d b u c h Gesellschaftsrecht. Verlag fiir die Recht und Anwaltspraxis. Herne/Berlin 1997, 2. Ergánzungslief. 1999.

Monographien I Monografie -

-

nilional L a w Review

číslo 2i

Bechtel, Wolfram: U m z u g von Kapitalgesellschaften unter der Sitztheorie. Zur eur parechtskonformen Fortentwicklung des intemationalen Gesellschaftsrechts. St. dien zum e u r o p á i s c h e n und intemationalen Wirtschaftsrecht B d . 6. Peter L a n g Ve lag. Frankfurt a . M . / B e r l i n / B e r n / N e w York/ParisAVien 1999.

N o . 2/2001

Ui/satze / Články 11 čich / Rakousko I >oiaIt, Peter: Anerkennung auslándischer Gesellschaften. J B l . 1969, 181. Htifling, Barbara: D i e Sitztheorie, Centros und der ó s t e r r e i c h i s c h e O G H . E u Z W

Osit

2000, 145. I i i i i n w a l d , A l f o n s : D i e aktuelle Judikatur des E u G H z u m E u r o p á i s c h e n G e icllschaftsrecht. G e s R Z 1999, 2. K o i n, Stefan: Sitztheorie contra Niederlassungsfreiheit: D i e Priváte L i m i t e d Compa ny mit Hauptverwaltung in Ó s t e r r e i c h . W B l . 2000, 56. I >crs.; Thaler, Christian: Das Urteil des E u G H in der Rs „ C e n t r o s " : E i n M e i l e n Itein fiir das e u r o p á i s c h e Gesellschaftskollisionsrecht? W B l . 1999, 247. Nowotny, Christian: O G H anerkennt Niederlassungsfreiheit fiir E U - / E W R - G e scllschaften. D i e Centros-Entscheidung des E u G H zwingt zur A b k e h r von der Sitztheorie. R d W 1999, 697. Roth, Giinter H . : Griindungstheorie: Ist der D a m m gebrochen? Z I P 1999, 861. I )ers.: § 10 I P R G und die e u r o p á i s c h e Niederlassungsfreiheit. R d W 1999, 381. I )crs.: D i e Rechtsstellung a u s l á n d i s c h e r Gesellschaften in der E U . G e s R Z 1995, 1. Siraube, M a n f r e d : Gesellschaftskollisionsrecht im Wandel? Zu den VorlageU schlůssen deutscher Gerichte und zur Nichtvorlage durch den ó s t e r r e i c h i s c h e n I >GH. In: FS Krejci. M a n z Verlag. Erscheint im M a i 2001. Torggler, U l r i c h : D i e Priváte L i m i t e d Company mit Hauptverwaltung in Ósterreich. G B U 1999, 12/04. .1. Zehetner, Jórg: Niederlassungsfreiheit und Sitztheorie. ecolex 1999, 771. / U iiíschland / Německo Altmeppen, Holger: Parteifáhigkeit, Sitztheorie und ,Centros'. D S t R 2000, 1061.

Eyles, U w e : Das Niederlassungsrecht der Kapitalgesellschaften in der europáische Gemeinschaft: D i e Uberlagerung des deutschen Gesellschaftsrechts und Unternel menssteuerrechts durch E u r o p á i s c h e s Gemeinschaftsrecht. N o m o s Verlag. Bader Baden 1990.

Behrens, Peter: I d e n t i t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung einer Kapitalgesellschaft von L u

-

Habersack, Mathias: E u r o p á i s c h e s Gesellschaftsrecht. Beck'sche Verlagsbuchhan dlung. M u n c h e n 1999.

E u Z W 1998, 353.

-

K a l s s , Susanne (u.a.): „ C e n t r o s " und die Beitrittswerber. F O W I - A r b e i t s p a p i c ř ] Nr. 67. W i e n 2000.

-

-

68

M e r k t , Hanno: Internationaler Unternehmenskauf. R W S Verlag. K ó l n 1997. Schnichels, D o m i n i k : R e i c h w e i t e der Niederlassungsfreiheit. Dargestellt ani B e i s p i e l des deutschen Intemationalen Gesellschaftsrechts. Schriftenreihe Euro p á i s c h e s Recht, Politik und Wirtschaft. B d . 177. Nomos Verlag. Baden-Baden 1995. Zimmer, D a n i e l : Internationales Gesellschaftsrecht. Das Kollisionsrecht der Ge sellschaften und sein Verháltnis zum intemationalen Kapitalmarktrecht und zum intemationalen Unternehmensrecht. Schriftenreihe Recht der Intemationalen Wirt schaft. B d . 50. Verlag Recht und Wirtschaft. Heidelberg 1996.

xemburg in die Bundesrepublik Deutschland. R I W 1986, 590. Ders.: Niederlassungsfreiheit und internationales Gesellschaftsrecht. RabelsZ 1988. Ders.: Gesellschaften sollen Niederlassungsberechtigte gleichen Rechts werden. Berg, Hans-Georg: D i e G m b H im Strudel der Sitztheorie? G m b H R 1997, 1136. Borges, Georg: D i e Sitztheorie in der , C e n t r o s ' - Á r a : Vermeintliche P r o b l é m e und unvermeidliche Á n d e r u n g e n . R I W 2000, 167. Ders.: Zu den Auswirkungen der Centros-Entscheidung des E u G H und zur Haf tung in der Vorgesellschaft. N Z G 2000, 106. Ders.: R e c h t s f á h i g k e i t einer nach Auslandsrecht g e g r ú n d e t e n Gesellschaft. G m b H R 1999, 1256. Bungert, Hartwig: Konsequenzen der ,Centros'-Entscheidung des E u G H fiir die S i t z a n k n ú p f u n g des deutschen intemationalen Gesellschaftsrechts. DB 1999, 1841. Cascante, Jose Christian: Niederlassungsfreiheit contra Sitztheorie - Goodbye D a i l y M a i l ? R I W 1999, 447. 69


číslo 2/2001

-

Ebenroth, Carsten Thomas; Auer, Thomas: D i e Vereinbarkeit der Sitztheorie mfl e u r o p á i s c h e m Recht. Živil- und steuerliche Aspekte im deutschen Recht. G m h l II 1994, 16.

-

Ebke, Werner E: Das Centros-Urteil des E u G H und seine Relevanz fiir das deutscli Internationale Gesellschaftsrecht. Das Schicksal der Sitztheorie nach dem Cen tros-Urteil des E u G H , JZ 1999, 656.

-

Ders.: Z u r E n t w i c k l u n g eines e u r o p á i s c h e n Gesellschaftsrechts. JZ 2000, 203. E n g e l , Versetzt die E u r o p á i s c h e Menschenrechtskonvention der Sitztheorie de internationalen Gesellschaftsrechts den Todesstoss? Z e u P 1993, 150 Flessner, A x e l : Schiffbruch der Interpreten und Statuten; Z e u P 2000, 1. Forsthoff, U l r i c h : Rechts- und Parteifáhigkeit a u s l á n d i s c h e r Gesellschaften mil Verwaltungssitz in Deutschland? D i e Sitztheorie vor dem E u G H . D B 2000, 1109., Freitag, Robert: Der Wettbewerb der Rechtsordnungen im Internationalen Gc sellschaftsrecht. E u Z W 1999, 267.

-

Ders.: Z u r Ermittlung des Gesellschaftsstatuts bei Nichtexistenz eines effektivc Verwaltungssitzes. Z I P 2000, 357.

-

Geyrhalter, Volker: Niederlassungsfreiheit contra Sitztheorie - G o o d B y e Daily M a i l ? E W S 1999, 201.

-

G ó r k , Stefan: Das E u G H - U r t e i l in Sachen ,Centros' vom 9. M á r z 1999. K e i n Freibrief fiir Briefkastengesellschaften! G m b H R 1999, 793.

-

Ders.: Z u r Vereinbarkeit der Sitztheorie mit dem Gemeinschaftsrecht. M i t t B a y N c 1999, 300.

-

Grossfeld, Bernhard; Jasper, Dieter: Identitátswahrende Sitzverlegung und Fusion von Kapitalgesellschaften in die Bundesrepublik Deutschland. RabelsZ 53/1989,52.

-

H a l l w e g e r , M a t t h i a s : Z u r B e s t i m m u n g des Gesellschaftsstatuts anhand der Griindungstheorie bei Versagen der. N Z G 1999, 1098. Hammen, Horst: Zweigniederlassungsfreiheit e u r o p á i s c h e r Gesellschaften und Mitbestimmung der Arbeitnehmer auf Unternehmensebene. WM 1999, 2487. Hoffmann, Jochen: Neue M ó g l i c h k e i t e n zur i d e n t i t á t s w a h r e n d e n Sitzverlegung in Europa? Der Richtlinienvorentwurf zur Verlegung des Gesellschaftssitzes inner halb der E U . Z H R 2000, 43.

-

-

H o f l i n g , Barbara: D i e Centros-Entscheidung des E u G H - auf dem Weg zu einer j Uberlagerungstheorie fiir Europa. DB 1999, 1206.

-

Hoor, Gerd: Das Centros-Urteil des E u G H und seine Auswirkungen auf die A n knupfung des Gesellschaftsstatuts. N Z G 1999, 984.

-

Jaeger; G e r o l d : Kapitalgesellschaften in der EU - dauerhaft Niedeiiassungsberechtigte zweiter Klasse? N Z G 2000, 918. Kieninger, E v a - M a r i a : Niederlassungsfreiheit als Rechtswahlfreiheit? Z G R 1999, 722.

-

Kindler, Peter: Niederlassungsfreiheit fiir Scheinauslandsgesellschaften? D i e Cen tros-Entscheidung des E u G H und das internationale Privatrecht. N J W 1999, 1993. Knobbe-Keuk, Brigitte: U m z u g von Gesellschaften in Europa: Z H R 154/1990,325.

I n i i i national L a w Review

N o . 2/2001

Krause, Thomas: Handelsregistereintragung der inlándischen Zweigniederlassung einer a u s l á n d i s c h e n Gesellschaft. Rpfleger 1999, 263. Leible, Stefan: Niederlassungsfreiheit und Verweigerung der Eintragung einer Zweigniederlassung. N Z G 1999, 300. I .uttermann, Claus: Rechts- und Parteifáhigkeit - zur Vereinbarkeit der sog. Sitztheo rie mit der e u r o p á i s c h e n Niederlassungsfreiheit. E W S 2000, 374. Ders.: M i t dem E u r o p á i s c h e n Gerichtshof (Centros) zum Internationalen Unternehinens- und Kapitalmarktrecht - Kollisionsrecht in Zeiten des Internet. ZeuP 2000. M e i l i c k e ; Wienand: A u s w i r k u n g e n der Centros-Entscheidung auf die 14. E U Sitzverlegungs-Richtlinie. G m b H R 1999, 896. Ders.: Sitztheorie versus Niederlassungsfreiheit? Besprechung des V o r l a g e hcschlusses des B G H vom 30.3.2000. G m b H R 2000, 693. Ders.: Unvereinbarkeit der Sitztheorie mit der E u r o p á i s c h e n Menschenrechtskon vention. R I W 1992, 578. Ders.: Z u r Vereinbarkeit der Sitztheorie mit der E u r o p á i s c h e n Menschenrechtskon vention und anderem h ó h e r r a n g i g e m Recht. BB 1995, Beilage zu Heft 9. M á s c h , Gerald: Z u r A n w e n d u n g der Sitztheorie bei der Griindung von Zweignie derlassungen von a u s l á n d i s c h e n Kapitalgesellschaften in Ósterreich. JZ 2000, 201. Nessler, Volker: Wettbewerb der Rechtsordnungen oder E u r o p á i s i e r u n g ? - Stand und Perspektiven des E u r o p á i s c h e n Gesellschaftsrechts. Z f R V 2000, 1. Neye, Hans-Werner: Zur A u f l ó s u n g einer nach deutschem Recht gegrundeten K a pitál gesellschaft bei Sitzverlegung ins Ausland. Z I P 1997, 1697. Priester, Hans-Joachim: EU-Sitzverlegung - Verfahrensablauf. Z G R 1999, 36. Ralle, Corinna: Grundstůcksgescháfte mit auslándischen Briefkastengesellschaften. W i B 1996, 207. Risse, Jorg: Z u m Eintrag einer Zweigniederlassung einer a u s l á n d i s c h e n G e s e l l schaft ohne Gescháftstátigkeit im Griindungsstaat. M D R 1999, 752. Roth, Wulf-Henning: „ C e n t r o s " : V i e l L á r m um Nichts? Z G R 2000, 311. Sandrock, Otto: Sitztheorie, Uberlagerungstheorie und der E W G - V e r t r a g : Wasser, 01 und Feuer. R I W 1989, 505. Ders.: „ C e n t r o s " : E i n Etappensieg fiir die Uberlagerungstheorie. BB 1999, 1337. Ders.: Das Internationale Gesellschaftsrecht nach der D a i l y Mail-Entscheidung des E u r o p á i s c h e n Gerichtshofes: Quo vadis? R I W 1989, 249. Schmidt, Karsten: Sitzverlegungsrichtlinie, Freizúgigkeit und Gesellschaftsrechtspraxis. Z G R 1999, 20. Sonnenberger, Hans Júrgen; Grosserichter, Helge: Konfliktlinien zwischen Internationalem Gesellschaftsrecht und Niederlassungsfreiheit. Im Blickpunkt: Die C e n tros-Entscheidung des E u G H als gesetzgeberische Herausforderung. R I W 1999, 721. Steindorff, Ernst: „ C e n t r o s " und das Recht auf die gúnstigste Rechtsordnung. JZ 1999, 1140. Stieb, Stephan: Sitz- oder Griindungstheorie: Der Gesetzgeber muss endlich Farbc bekennen! G m b H R 1999, 257.

(

-

Ders.: Aussitzen w i r d bestraft! E u G H w i r d jetzt uber Sitzverlegung entscheider G m b H R 2000,213.

B G H vom 30. 3. 2000, V I I ZR 370/98 ( O L G Dusseldorf vom 10. 3. 2000, 17 U

-

Werlauff, E r i k : A u s l á n d i s c h e Gesellschaft fiir inlándische Aktivitát - „Centros" aus d á n i s c h e r Šicht. Z I P 1999, 867.

715; N Z G 2000, 926; Z I P 2000, 967; a n h á n g i g zur Vorabentscheidung als

-

Zimmer, D a n i e l : M y s t é r i u m „ C e n t r o s " . Von der schwierigen S u c h é nach der Be deutung eines Urteils des E u r o p á i s c h e n Gerichtshofes. Z H R 2000, 23

-

Ders.: Internationales Gesellschaftsrecht und Niederlassungsfreiheit: Das Rátscl vor der L ó s u n g ? BB 2000, 1361.

Judikaturverzeichnis / Judikatura: EuGH / Evropský soudní dvůr -

E u G H vom 28. 1. 1986, Rs 270/83, Segers, E u G H S l g . 1986, 2375.

-

E u G H vom 27. 9. 1988, Rs. C - 8 1 / 8 7 , The Queen/Daily M a i l , E u G H S l g . 1988, 5483; JZ 1989, 384; C M L R 1989, 327.

-

E u G H vom 9. 3. 1999, Rs. C - 2 1 2 / 9 7 , Centros L t d . / E r h v e r v s - og Selskabsstyrelsen, E u G H S l g . 1999, 1-1459; DB 1999, 625; D N o t Z 1999, 592; BB 1999, 809; N J W 1999, 2027; N Z G 1999, 298; E w i R 1999, 259; E u R 1999, 274; E u Z W 1999, 216; W B l . 1999, 262; Z E R 2000, 211; Z I P 1999, 66.

Ósterreichische -

Gerichte I Rakouské soudy

I 18/99; L G Dusseldorf); E W S 2000, 278, 375; E u Z W 2000, 412; G m b H R 2000, Ks. C - 2 0 8 / 0 0 . LG K ó l n vom 25. 11. 1985, 10 0 41/84; R I W 1987, 54. L G M u n c h e n v o m 22. 7 . 1999, 5 H K O 7187/99; N Z G 1999, 1234. LG Munchen vom 19. 8. 1999, 5 H K O 13959/99, R I W 2000, 146. LG M u n c h e n vom 25. 11. 1998, 29 O 16900/97 LG Potsdam vom 30. 9. 1999, 31 O 134/98, R I W 2000, 145. O L G Dusseldorf vom 15. 12. 1994, 6 U 59/94; WM 1995, 808; R I W 1995, 508. O L G Dusseldorf vom 10. 9. 1998, 5 U 1/98; JZ 2000, 208. O L G Frankfurt vom 3. 6. 1964, 7 U 202/63; N J W 1964, 2355. O L G Frankfurt vom 23. 6. 1999, 22 U 219/97; N Z G 1999, 1097; Z I P 1999, 1710. O L G Hamburg vom 20. 2. 1986, 6 U 147/85; N J W 1986, 2199. O L G H a m m vom 18. 8. 1994, 15 W 209/94; DB 1995, 137. O L G H a m m vom 30. 4. 1997, 15 W 91/97; E W S 1998, 470; R I W 1997, 236. O L G M u n c h e n vom 6. 5. 1986, 5 U 2562/85; N J W 1986, 2197. O L G N ú r n b e r g vom 7. 6. 1984, 8 U 111/84; ; IPRrax 1985, 342; R I W 1985, 494. O L G Zweibrucken vom 27. 6. 1990; 3 W 43/90; IPRax 1991, 406. O L G Saarbrucken vom 2 1 . 4 . 1989; 5 W 60/88; DB 1989, 1076.

O G H vom 14. 7. 1993, 8 Ob 634/92; W B l . 1998, 136.

-

O G H vom 28. 8. 1997, 3 Ob 2029/96w; Z f R V 1994, 79; W B l . 1998, 136.

-

O G H vom 11. 10. 1995, 3 Ob 64/95 ( L G Wiener Neustadt 5.5.1995, R 576/94; BG Neunkirchen 2. 5. 1994, E 2628/94); W B l . 1996, 36.

-

O G H v o m 28. 8. 1997, 3 Ob 2029/96w, ecolex 1998, 709; W B l . 1998, 136. O G H vom 15. 7. 1999, 6 Ob 123/99b und 6 Ob 124/99b; ebenso O G H vom 11.11. 1999, 6 Ob 122/99f ( H G Graz vom 29. 1. 1999, 27 Fr 3269/98y, O L G G r a z vom 24. 3. 1999, 4 R 42/99z); R d W 1999, 719; ecolex 1999, 777; E u Z W 2000, 156; JZ 2000, 199; R I W 2000, 378; N Z 2000, 49; N Z G 2000, 36.

Deutsche Gerichte / Německé soudy -

AG Heidelberg vom 3. 3. 2000 - H R B 831 - S N H ; E u Z W 2000, 385, 414; N Z G 2000, 927; a n h á n g i g zur Vorabentscheidung als Rs. C - 8 6 / 0 0 .

-

B a y O b L G vom 21. 3. 1986, 3 Z 148/85; R I W 1986, 548; WM 1986, 968; Z I P 1986, 840.

-

B a y O b L G vom 18.9. 1986, 3 Z B R e g . 3 Z 96/86; B a y O b L G Z 1986,351. B a y O b L G vom 7. 5. 1992, 3 Z BR 14/92; WM 1992, 1371; Z I P 1992,842. B a y O b L G vom 26. 8. 1998, 3 Z BR 78/98; DB 1998,2318.

-

B a y O b L G vom 26. 8. 1998, 3 Z BR 78; D N o t Z 1999, 233; N Z G 1998, 936; DB 1998, 2318; G m b H R 1999, 299.

-

B F H vom 30. 5. 2000, V B 31/99; IstR 2000, 567.

-

B G H vom 21. 3 . 1986, V Z R 10/85; B G H Z 1997,269.

Sonstige Judikatur / Další judikatura Kantongerecht Groningen (Niederlande) vom 19. 10. 1999, Kamer van Koophandel en Fabrieken voor Groningen/Gesellschaft auslándischen Rechts ChallengerTrading Company L t d . ; E W S 2000, 280; a n h á n g i g zur Vorabentscheidung als Rs. C-410/99. Slovníček pojmů Sitztheorie í-unstigste Rechtsordnung (Iesellschaft Verfahrensablauf Sitzverlegung Internationales Unternehmen Niederlassungsfreiheit L G Munchen EuGH OGH Wirtschaft Internationales Privatrecht BayObLG Gesellschaftsrecht

teorie sídla s p o l e č n o s t i nejvýhodnější právní řád společnost průběh řízení z m ě n a sídla m e z i n á r o d n í podnik svoboda u s a z o v á n í Z e m s k ý soud v M n i c h o v ě E v r o p s k ý soudní d v ů r Nejvyšší soudní d v ů r hospodářství M e z i n á r o d n í právo s o u k r o m é Bavorský vrchní z e m s k ý soud společenstevní právo

International Law Review

Recommend Documents