INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ

STRANA 1

METODIKA PR O UČITELE

INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ Úvod Romové jsou nejpočetnější národnostní menšinou žijící v ČR (podle odhadů 250 až 300 tisíc). Od ostatních menšin – Slováků, Maďarů, Poláků, Němců, Vietnamců a dalších se odlišují především tím, že nemají svůj stát, ale žijí rozptýleně v mnoha zemích světa. Dělí se na velké množství skupin a podskupin, z nichž některé mluví dodnes svým jazykem, místním nářečím romštiny, jiné přijaly jazyk majority. Velké rozdíly ve způsobu života a civilizační úrovni jednotlivých skupin jsou dány prostředím, ve kterém žijí a stupněm integrace do většinové společnosti. V České republice je v tomto ohledu specifická situace, neboť původní romská populace pobývající po staletí na území Čech a Moravy byla téměř celá vyvražděna za druhé světové války. Romové, kteří zde žijí dnes, přišli v uplynulých padesáti letech ze zaostalých a průmyslově nerozvinutých oblastí Slovenska. Postupně se usazovali zejména v pohraničí a ve větších městech. Ti, kteří se usadili ve městech, byli pak ve velké míře vystaveni asimilačním tlakům – často proto následoval rozklad tradičního společenství, rozpad hodnotového systému a ztráta jazyka. Kromě Romů, kteří patří ke dvěma jazykově a kulturně odlišným skupinám slovenských a maďarských Romů, a kromě již zmíněných Romů českých a moravských žijí v ČR ještě málo početní Sintové a skupina, která kočovala až do roku 1959, tzv. olašští Romové. Politika komunistické strany v letech 1948 – 1989 sice umožnila zlepšit ekonomickou situaci Romů, a tak se vyrovnat nebo alespoň přiblížit majoritě, svým asimilačním, paternalistickým a zároveň represivním přístupem však na dlouhá desetiletí znemožnila rozvoj romské intelektuální elity, která by Romy vyvedla ze začarovaného kruhu stigmatizace a vylučování ze společnosti. Komunisté považovali „Cikány“ za občany druhého řádu a ve své ideologické hantýrce definovali Romy jako „občany cikánského původu, kteří tvoří sociálně patologickou skupinu“. Česká republika má v širším ev-

ropském kontextu ve vztahu k Romům zvláštní postavení. Na mezinárodním poli zastupují Romy, kteří žijí v Čechách a na Moravě, výrazné osobnosti – např. po dobu dvaatřicetileté existence Mezinárodní romské unie (IRU) stanuli v jejím čele již dvakrát Romové z České republiky – MUDr. Ján Cibula a JUDr. Emil Ščuka. Na druhou stranu patří Romové žijící v ČR k těm nejméně integrovaným v Evropě.

Historie příchodu Romů Romové žijí téměř po celém světě a často jsou označováni anglickým slovem Gypsies, v českém prostředí pak Cikáni. Pojmenování Gypsies se používá i pro některé další skupiny, Romům blízce příbuzné – označují se takto například indičtí a syrští Domové, íránští Koulí, středoasijští Lúlí nebo západoevropští Sintové. O původu Romů existovala celá řada hypotéz. Nejrozšířenější z nich hledala jejich původ v Egyptě a najdeme ji v mnoha středověkých legendách. První zmínka o indickém původu Romů pochází z 15. století z Itálie. Romové pocházejí pravděpodobně ze severozápadní Indie. Na západ se vydávali nejspíše ve vlnách, a to někdy v 1. pol. prvního tisíciletí n. l. Existuje mnoho spekulací o tom, proč odešli z Indie, např. že je vyhnaly hladomory či války, ale žádnou z hypotéz se zatím nepodařilo potvrdit ani vyvrátit. Předkové Romů museli jít přes dnešní Pákistán, překročit řeku Indus a horskými průsmyky vstoupit na území dnešního Afghánistánu. Dále pokračovali přes dnešní Írán do Turecka a Řecka. Část Romů se pak pravděpodobně oddělila na Blízkém východě a zamířila přes dnešní Irák nebo Sýrii, Jordánsko a Palestinu do Egypta. Zde někteří zůstali, jiní pokračovali dále po pobřeží severní Afriky, tedy přes dnešní Libyi, Tunisko, Alžírsko a Maroko. Po cestě se usazovali, ale některé romské skupiny se takto dostaly až do Španělska.

T E N T O P R O JE K T JE S P O L UF IN A N C O VÁ N E V R O P S K Ý M S O C I Á L NÍ M F O ND E M, S TÁT NÍ M R O Z P O Č T E M Č E S K É R E P UBL IK Y A R O Z P O Č T E M HL AV NÍ H O MĚ S TA P R A H Y.

STRANA 2


INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ

Příbuznost Romů s Domy lze dovodit i z jazyka. Pojmenování Rom je antonymum – příslušníci národa tak ve svém jazyce pojmenovávají sami sebe. Toto slovo vzniklo pravděpodobně z pojmenování kasty Dom, které je odvozeno od slova domra – buben. Domové, indičtí příbuzní Romů, byli totiž profesionálními hudebníky, zpěváky a tanečníky.

Aktivita 2 „Práce s textem“ Cíl: Prostřednictvím metody kooperativního učení a práce s texty poskytnout žákům základní informace o historii a současném životě Romů. Zaměřit se na nejčastější mýty a odstranit předsudky při smýšlení o Romech. Doba trvání: 40 minut Pomůcky: kopie textu pro každého

Aktivita 1 „Jak vypadá Rom?“ Cíl: Rozbít stávající představy (a předsudky) a otevřít je tomu, že u Romů nelze hovořit o ničem jednoznačně. Celým tímto přístupem podnítit zvědavost a zájem chtít se více dozvědět o Romech, být při setkání s nimi otevření. Doba trvání: 20 minut Pomůcky: velké papíry pro každou skupinku, papíry, fixy Popis aktivity: 1. Rozdělte žáky do 4 skupinek a požádejte je, aby nakreslili, jak podle nich vypadá Rom/Romka. Použijte předkreslenou postavu člověka (pro usnadnění). 2. Skupinky poté prezentují výsledek své práce ostatním, lektor obrázek vyvěsí. 3. Lektoři kladou žákům doplňující otázky: Jak váš Rom mluví? Co rád dělá? Co poslouchá za hudbu? Jaké jídlo jí? atd. 4. Sdělte žákům, že nyní obrázky opustí, ale ještě se k nim později vrátí. 5. Po každé absolvované aktivitě se lektor znovu vrátí k obrázkům „typického Roma“ a ptá se žáků, jestli nechtějí něco na obrázku opravit nebo škrtnout. Lektor žákům pomáhá odhalovat stereotypy a rozšiřuje tak žákovské znalosti o Romech.

Popis aktivity: 1. Rozdělte žáky do čtyř skupin. Každá skupina obdrží odlišný krátký text o Romech. 2. Vyzvěte žáky, aby si každý nejprve přečetl text v tichosti a udělal si poznámky. Poté bude diskutovat své postřehy s ostatními ve skupince a společně se dohodnout, co budou prezentovat pro ostatní. Skupinky si mohou připravit pro spolužáky otázky (nebo kvíz), kterými zjistí, co se ostatní od nich naučili. 3. Skupinky postupně prezentují a učí své téma ostatní. Jejich úkolem je si texty přečíst a naučit ostatní o Romech to nejdůležitější. Mohou ostatní též „zkoušet“, co se naučili. • Moderní historie Romů. Od vzniku Československa do konce 2. sv. války. • Období od konce 2. sv. války do konce 70. let. • 80. léta, Sametová revoluce a změny, které s sebou přinesla. • Současnost Romů – jak žijí na přelomu tisíciletí + hnutí za uznání národnosti, vznik institucí zabýva- jících se Romy (Rada pro záležitosti romské komunity, romští krajští koordinátoři, romští pedagogičtí asistenti na školách, občanská sdružení) – jedná se o náročnější téma, vhodnější k zařazení do práce se žáky 8. a 9. tříd.



STRANA 3

INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ Pozn.: K aktivitě práce s textem je třeba, aby pedagog žákům nejprve vysvětlil určité pojmy a výrazy, které se v textech objevují (např. národnostní menšina, etnická minorita, občanské sdružení, koncepce romské integrace).

Aktivita 3 „Hudba“ Cíl: Seznámit se s odlišnými proudy romské hudby. Doba trvání: 15 minut Pomůcky: CD s nahrávkami a přehrávač CD Popis aktivity: 1. Přehrajte žákům nahrávky 3 – 4 tématicky odlišných skladeb pocházejících z různých regionů. 2. Rozdejte žákům texty písní, případně jejich překlad. O čem zpívali, zpívají? V čem se hudba liší?

2. Následně si mají připravit své představení pro ostatní. Měli by se snažit, aby se představili v co nejlepším světle. Při představování odpovídají na otázky u portrétu, ale mohou si přidat i další informace podle svého uvážení. Otázky pro rozšíření: Jaké jsi národnosti nebo etnika? Jaké je tvoje povolání? Pomáháš druhým? Jak? Vystudoval jsi vysokou školu? Jakou? Jaké máš vzdělání? Jakou hudbu máš nejradši? Věříš v boha? Kde jsi byl naposledy na dovolené? Co děláš nejradši? Co děláš nerad? Co by sis ze všeho nejvíce přál? Co bys rozhodně nikdy nechtěl zažít? 3. Následuje představení osob z portrétů, ostatní se mohou ptát na další podrobnosti. Učitel doplňuje: Podle čeho jste odpovídali? Bylo snadné najít odpovědi? Co bylo nejtěžší? Zeptá se přímo osob, které prezentovaly: Na co byste se zeptali člověka na obrázku? Co by vás o něm zajímalo?

Aktivita 4 „Osoby na fotografiích“ Cíl: Rozbít stávající představy (a předsudky) a otevřít je tomu, že u Romů nelze hovořit o ničem jednoznačně. Celým tímto přístupem podnítit zvědavost a zájem chtít se více dozvědět o Romech, být při setkání s nimi otevření. Doba trvání: 25 minut, 15 minut reflexe Pomůcky: 4 – 5 kopií fotografií Popis aktivity: 1. Do dvojice si žáci vylosují 1 fotografii s portrétem jedné nebo více osob. Na portrétu je napsáno jen několik informací o této osobě, např.: narodil se…, jeho rodiče pracují jako… atd. Jejich úkolem bude představit si, že právě oni jsou touto osobou.


STRANA 4


INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ Fo t o g r a f i e

Bc. Gabriela Hrabaňová, 28 let, konzultantka, dříve ředitelka občanského sdružení Athinganoi, studovala sociologii a politologii.

PhDr. Jana Horváthová, 40 let, historička, ředitelka Muzea romské kultury v Brně. JUDr. Vladimír Horváth, 37 let, chirurg.

Mgr. David Beňák: 28 let, pochází z Ústecka, vystudoval pedagogiku na FF UK, nyní pracuje na radnici Prahy 14. Pracoval jako odborný rada kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity na Úřadu vlády ČR.

Štefan Vašek, policejní inspector.



STRANA 5

INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ

Anna Horváthová, 39 let, zdravotní sestra, vystudovala střední školu zdravotní.

Josef Fečo, 29 let, učitel a profesionální hudebník. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka.

Kumar Vishwanathan, Ind žijící v ČR od roku 1995. V Rusku vystudoval fyziku, kterou v ČR nejprve učil na česko-anglické škole. Po povodních v roce 1997 se začal zabývat pomocí Romům. Založil o. s. Vzájemné soužití. Na fotografii mu velvyslanec USA předává cenu za úsilí a iniciativu vedoucí k vytvoření Vesničky soužití v Ostravě, ve které společně žijí Romové i lidé z většinové společnosti.

Sanjay, 42 let, je Brit indického původu. Vystudoval management na Harvardu, USA. Nyní je na volné noze a zabývá se investičním poradenstvím. Elvíra, 33 let, je příslušnicí srbské menšiny na jihu Maďarska. Pracuje jako školitelka a manažerka lidských zdrojů. Před třemi lety si vzala Sanjaye, měli dvě svatby, jednu tradiční srbskou v Maďarsku a jednu hinduistickou v Londýně. Mají dvě děti a střídavě bydlí v Londýně a Budapešti. Když byla Elvíra v Londýně v kavárně se svými švagrovými, myslely si servírky, že děti, které běhaly okolo ní, pouze hlídá, ne, že je jejich matka.



STRANA 6

INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ R o m o v é v 1. p o l . 2 0 . s t o l e t í V období První republiky žili v Čechách a na Moravě tzv. čeští a moravští Romové. Zatímco moravští Romové žili usedle – to znamená na jednom místě (necestovali), čeští Romové žili spíše „polousedle” – přes zimu bydleli ve svém domě a přes léto vykonávali sezónní práce, za kterými vyráželi do různých míst. Nejčastěji opravovali potřeby do domácnosti. Lidé na vesnicích už na ně byli zvyklí a čekali, aby si nechali opravit deštníky, nabrousit nože, zadrátovat nádoby (hrnce, džbány) atd.

Jaishila Dhabi, 28 let, etnickým původem Indka narozená v Zambii. Od 4 let žije ve Velké Británii. Vystudovala informační technologie na Univerzitě v Prestonu (Velká Británie). V současné době pracuje na radnici v Prestonu a má na starosti ochranu osobních údajů a právo na informace.

Přestože byli Romové na venkově začleněni mezi ostatní obyvatele a jejich práce byla žádaná, stále platil zákon o potulce z roku 1885, na jehož základě byli často trestáni. Snaha úřadů o to, aby se Romové přizpůsobili ostatním obyvatelům vyvrcholila v roce 1927 přijetím zákona č. 117 o potulných Cikánech. Zákon nařídil, aby se provedl soupis všech kočujících osob, mezi něž se počítali i Romové polousedlí – ti, kteří přes zimu bydleli na jednom místě a během sezóny cestovali za prací po vesnicích. Zaevidováno bylo přibližně 40 000 osob starších 14 let, které u sebe musely nosit cikánské legitimace. Legitimace kromě osobních údajů obsahovaly i popis držitele, otisky prstů apod. Dále byli Romům kočujícím s vozy nebo tažnými zvířaty vydávány kočovnické listy. Bez kočovnického listu se kočovat nesmělo, ale ne každý, kdo si o něj zažádal, ho dostal. Zákon Romy poškozoval a znevýhodňoval i dalšími opatřeními. Např. rodičům žijícím kočovným způsobem života bylo možné odebírat děti mladší 18 let. Nebo v zájmu veřejného zdraví mohli starostové nařídit zdravotní prohlídku kočujících osob. Více utlačovaní byli Romové na území bývalého Československa zhruba od poloviny třicátých let spolu s Hitlerovým vzestupem, rozmachem fašismu v Evropě a příchodem 2. sv. války. V té době byla Romům odebírána základní lidská práva a svobody. Na konci roku 1939 vyzvalo protektorátní Ministerstvo vnitra svým oběžníkem Romy k okamžitému usazení. Ti, co se do dvou měsíců neuposlechli, byli umisťováni



STRANA 7

INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ do kárných pracovních táborů (za trest). Romové z Čech byli posíláni do tábora v Letech u Písku, moravští Romové pak do Hodonína u Kunštátu. V roce 1942 byly oba tábory podle německého vzoru změněny na sběrné tábory a od srpna 1942 na tábory cikánské. V obou táborech byl kromě českých velitelů též výhradně český personál (nikdo z nich nebyl po ukončení války potrestán). Podmínky v táborech byly velmi kruté, Romové umírali na podvýživu, na epidemie skvrnitého tyfu, tuberkulózy nebo úplavice. Ti, kteří podmínky v těchto táborech nakonec přežili, byli v transportech odvezeni do vyhlazovacího tábora Osvětim, kde byl ve II. části Březinka zřízen rodinný cikánský tábor, a podobně jako Židé usmrceni. Romové, kteří nebyli posláni do plynových komor, byli z Osvětimi převáženi i do dalších koncentračních táborů na území německé Říše (Buchenwald, Ravensbrück, Mittelbau a další), kde byli nasazováni na velmi těžké, fyzicky náročné práce.

R o m o v é v o b d o b í 19 45 - 19 8 0 Zatímco před 2. sv. válkou na území dnešní České republiky žilo přibližně 8 000 Romů, z koncentračních táborů se vrátilo necelých 600 osob. Oproti tomu na Slovensku byli Romové vyhlazení (zabití téměř všech příslušníků národa) sice ušetřeni, ale byli vystaveni mnohým útlakům a postihům. Např. byli násilím vystěhováni mimo obce, kde žili v izolovaných osadách bez elektřiny, bez pitné vody a bez jakékoli perspektivy do budoucnosti. Po válce tak mnozí vnímali práci v Čechách jako možnost jak se vymanit z tohoto útlaku a životních podmínek. Vláda navíc nové pracovní síly ze Slovenska vítala a náboráři tak přiváželi celé autobusy Romů, kteří nacházeli práci ve vylidněném pohraničí. První poválečný soupis Ministerstva vnitra z roku 1947 tak uvádí v Československu 101 190 Romů, z čehož 16 752 osob žilo v Čechách a na Moravě a zbylých 84 438 na Slovensku.

Nejdříve do Čech za prací přijížděli jen muži a domů se vraceli s prvními úsporami, aby si pomalu budovali nové domovy v bídných osadách, které byly často určeny k demolici. Postupem času do Čech přesídlily celé rodiny. Majoritní české obyvatelstvo nově příchozí Romy vítalo spíše s nevolí, a tak začal v 50. letech komunistický režim “cikánskou otázku” či “cikánský problém” řešit. “Občané cikánského původu” byli společností opět označeny za vrstvu obyvatel, kteří nedodržují hodnoty a pravidla. Romové byli vnímáni jen jako sociální problém. Řešením se měla stát asimilace, tj. přizpůsobení Romů k obrazu všech “řádných občanů”, přizpůsobení hodnotám a normám většinové společnosti, které byly považovány za ideál. V říjnu roku 1958 schválil parlament zákon č. 74 o trvalém usídlení kočujících osob. Paradoxně však v tuto dobu na území Československa kočovalo jen několik rodin, zákon dopadl spíše na v Čechách pracující Romy, kteří dojížděli za svými rodinami na Slovensko. Byli nuceni se nastěhovat do přidělených bytů a věnovat se určenému zaměstnání. V případě skutečně kočovných Romů, ponejvíce olašských (jedna ze skupin Romů), probíhalo usazení radikálními metodami: policie během nočních razií uřezávala kola maringotkám a odváděla a střílela koně. Některé rodiny zůstaly bydlet ve zničených maringotkách, jiné soustavnému nátlaku podlehly a odstěhovaly se do přidělených bytů. Pod vlivem silného nátlaku se mnozí Romové především ve městech snažili popřít to, že jsou Romové a přiblížit se tak většinové společnosti. Rodiče např. často přestávali své děti učit romštinu. Svoji úlohu zde sehrála i škola, kde byly děti trestány, když promluvily romsky. Někteří se však za svůj romský původ nestyděli, a počet těchto osob začal narůstat. Na jaře roku 1968 došlo k otevřeným projevům romského emancipačního hnutí. V listopadu 1968 schválilo Ministerstvo vnitra stanovy celorepublikového Svazu Cikánů-Romů, jehož cílem bylo uznání Romů za národnostní menšinu a podpora


STRANA 8


INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ kulturního života. Svaz přijal např. pravopis romštiny a vydával v romštině první knihy – jak prózu, tak i poezii. Komunistický režim se však podobných aktivit začal obávat, a tak v dubnu roku 1973 bylo Svazu Cikánů-Romů doporučeno, aby ukončil svoji činnost. Přesto i během poměrně krátkého období působení Svazu se dosáhlo mnohých pozitivních efektů. Především byl položen základní kámen romskému emancipačnímu hnutí, na který bylo možno v pozdějších letech navázat.

vydat i několik knih v romštině.

Romové v 80. letech a po Sametové revoluci

Avšak Romové pracující v dělnických profesích se zánikem velkých průmyslových a zemědělských podniků přicházejí o zaměstnání. I přes prohlašování rovnosti občanských a lidských práv, se nedaří zabránit znevýhodňování romských uchazečů o práci pro jejich romský původ.

Po rozpuštění Svazu Cikánů-Romů v roce 1973 se komunistický režim rozhodl pokračovat v úplném začleňování Romů do společnosti. V sedmdesátých a osmdesátých letech byli Romové bezhlavě hromadně sestěhováváni do určitých oblastí bez ohledu na rozdíly mezi rodinami, bez ohledu na jejich zvyky a neposledně pak proti jejich vlastnímu přání (např. často uváděné sídliště Chánov, kam byli sestěhováni Romové z poddolovaného Mostu). Pokračovala tak snaha o “likvidaci cikánského problému”. Většina romských dětí byla přeřazována do zvláštních škol. Žáci, kteří ukončili zvláštní školu, neměli příliš šancí k dalšímu vzdělání. Děti byly ve velkém odebírány z rodin a umísťovány do dětských domovů, protože příslušné úřady byly přesvědčeny o tom, že rodiny nevychovávají děti správně. Na romských ženách byly, bez jejich vědomí, prováděny zdravotní zákroky, po kterých už nemohly otěhotnět a mít další děti. Na tuto situaci upozornila skupina soustředěná kolem Charty 77 v dokumentu z roku 1978, který podepsal mj. i bývalý prezident ČR Václav Havel. Chartisté nesouhlasili s tím, že je potlačována romská kultura a jazyk. V osmdesátých letech přestal být tlak komunistů, kteří vládli republice, tak silný. Díky tomu mohla vzniknout skupina Romů, která spolu s odborníky na romské etnikum prosazovala práva svého národa v Československu. Díky dr. Hübschmannové a okruhu zájemců o romský jazyk a kulturu kolem ní se podařilo

Romská elita tak začínala být připravena na návrat demokracie do republiky, k němuž došlo v listopadu 1989. Romové zakládají politické strany a hnutí a v prvních polistopadových volbách se pak zástupci Romské občanské iniciativy na kandidátkách Občanského fóra dostávají do parlamentu. Vznikají první romská sdružení, která svoji práci zaměřují především na vzdělání a rozvoj kultury a začínají vycházet první romské časopisy a noviny.

Další ranou, kterou obyčejné Romy zasahuje, je rozpad Československa (odtržení Slovenska), nový zákon o občanství (č. 40/1993 Sb.) z mnoha z nich přes noc dělá cizince, přestože se mnozí z nich již v Česku narodili. Jako slovenští občané nemají v Česku občanská práva a jsou tak vyloučeni ze společenského i ekonomického života. Množí se rasistické útoky. Neonacističtí skinheadi pak terorizují Romy v ulicích, dochází k desítkám vražd s rasovým podtextem. Jak již bylo zmíněno, po prvních polistopadových volbách se v Československu dostávají Romové na kandidátce především Občanského fóra (OF) do parlamentu. S rozpadem OF však přestávají politické strany mající naději na zastoupení v parlamentu umisťovat Romy na volitelná místa a v současné době není ani jediný romský poslanec či senátor.

Současnost Romů v České republice Po Sametové revoluci (pád komunismu v listopadu 1989) přichází doba, kdy už nemají všichni práci jistou, ale musí se sami na trhu práce uplatnit – tzn. shánět


STRANA 9


INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ práci, starat se, aby zaměstnání měli. Především lidé z nekvalifikovaných profesí (dělnické a pomocné práce) začínají mít problém si práci sehnat, a tak roste nezaměstnanost a mnozí se dostávají, jak se dnes říká, na okraj společnosti. Počet Romů, kteří nemají práci, stoupá. Děje se tak proto, že často nemají potřebné vzdělání, ale také díky skrytému rasismu (kdy jsou odmítaní při ucházení se o práci jen proto, že jsou Romové). Nezaměstnanost dosahuje až na 75%, v některých lokalitách ČR až na 95% všech Romů. Po listopadové revoluci v roce 1989 získali Romové v Československu poprvé statut národnostní menšiny, který jim konečně zajišťoval některá specifická práva. Ale přestože jsou Romové v ČR nejpočetnější etnickou minoritou, Češi o ní nenajdou v učebnicích jedinou zmínku, a tak Romové zůstávají “nejcizejšími cizinci” České republiky. Společenské situaci nepřilepšují ani množící se rasistické útoky extremistů (skinheadi) ani mlčení většiny společnosti k těmto nepřiměřeným útokům. Během devadesátých let se Romové plně zapojují do veřejného dění. Zakládají občanská sdružení, jejichž cílem je podpora Romů, romské kultury, vzdělávání, atp. V Brně je otevřeno v roce 1991 Muzeum romské kultury, které je prvním ústavem tohoto druhu v Evropě. O udržení písňového folkloru pečují mnohé soubory. Jsou vydávány romské časopisy (brněnský Romano hangos, Romano džaniben atd.). Romové se také zapojují do politického dění. V prvních svobodných volbách v roce 1990 kandidovala do Parlamentu ČSFR první rom-

ská politická strana Romská občanská iniciativa a do federálního Parlamentu bylo celkem zvoleno za různé politické strany jedenáct romských poslanců. Po dalších volbách v roce 1992 Romy v Parlamentu zastupoval už jen jeden poslanec - Ladislav Body, který kandidoval za komunisty vedenou koalici Levý blok. V parlamentních volbách v roce 1998 byla do Poslanecké sněmovny zvolena Romka Monika Horáková (nyní Mihaličková). V roce 1997 byla zřízena usnesením vlády ČR Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity, v roce 2001 byla přejmenována na Radu vlády ČR pro záležitosti romské komunity a je stálým poradním a iniciačním orgánem vlády. Rada systémově napomáhá k bezproblémovému začlenění romské komunity do společnosti. Klíčovým dokumentem je Koncepce romské integrace a Zpráva o stavu romských komunit v České republice. V červnu 2004 se v Budapešti konala konference „Romové v rozšiřující se Evropě - výzvy budoucnosti“. Společně ji připravily Světová banka, maďarská vláda a Nadace Open Society Fund. Vysocí představitelé osmi evropských zemí se tehdy zavázali k práci na odstranění propasti v životních podmínkách Romů a Neromů, ukončení období chudoby a vyloučení Romů ze společnosti. K Dekádě romské inkluze se připojili i čeští Romové. Autorky metodiky: Eva Zdařilová a Michaela Cínová (2008)


INTERKULTURNÍ DÍLNA ROMOVÉ

Recommend Documents