březen 2007
Institut pozvání v migračním právu Příklady ze zahraničních právních úprav Pavel Čižinský Německo: V německém cizineckém právu se institut pozvání nazývá prohlášením o závazku (Verpflichtungserklärung) a upravovaly ho jak zákon o pobytu cizinců platný do roku 2004 (Gesetz über die Einreise und den Aufenthalt von Ausländern im Bundesgebiet 1 (Ausländergesetz – AuslG) ze dne 9.7.1990 (BGBl. I S. 1354)) tak i současný německý cizinecký zákon z roku 20042 v podstatě identicky. Zákon dělí prohlášení na ručení za náklady na obživu na straně jedné a ručení za náklady na vycestování na straně druhé. Co se týče nákladů na obživu, stanovil § 84 německého cizineckého zákona z roku 1990 zákona následovně: „Kdo se vůči orgánu cizinecké správy nebo vůči zastupitelskému úřadu zavázal, že ponese náklady na obživu cizince, je povinnen uhradit všechny veřejné prostředky, které byly vydány na obživu tohoto cizince včetně zajištění ubytování a péče při nemoci tak jako i výdaje, které se zakládaly na cizincově zákonném nároku. Nehradí se náklady, které spočívají na placení příspěvků“(pozn. překlad autora) Okruh výdajů, které je možno požadovat od hostitele v Německu, je tedy širší než v České republice, neboť se nejedná jen o výdaje státu, nýbrž i o jakékoli veřejné prostředky, které byly v souvislosti s pobytem cizince vydány. Půjde zejména i o výdaje spolkových zemí a obcí. Závazek se vztahuje i na sociální dávky, na které vznikne cizinci nárok proto, že mu nebyla poskytnuta obživa či ubytování od hostitele. V Německu se jedná např. o dávky žadatelům o azyl a o úhradu pobytu v nemocnici.3 Pokud tedy německý hostitel pozval cizince a ten pak v Německu požádal o azyl, může být tento hostitel povolán k placení nákladů pobytu cizince v azylových zařízeních. Naopak typy dávek, které 1
vyplývají z placení příspěvků (v ČR např. nemocenské, podpora v nezaměstnanosti), nemohou být hostiteli naúčtovány: pokud tedy cizinec začně v Neměcku pracovat, přispívá na nemocenské pojištění a onemocní, nemůže stát požadovat úhradu dávek v nemoci po hostiteli. Prohlášení o závazku musí mít písemnou formu a je vykonatelné správní exekucí, k níž může dát podnět kterýkoli veřejnoprávní subjekt, který za cizince něco zaplatil. Orgán cizinecké správy má povinnost na žádost sdělit tomuto veřejnoprávnímu subjektu, kdo za cizince ručí, a poskytnout mu veškeré potřebné informace, které ovšem smějí být použity jen k dobytí pohledávky za hostitelem. Úprava ručení za náklady na vyhoštění4 cizince má stručnější úpravu, podstatné je, že hostitel ručí vedle cizince, ne až v případě, že cizinec nemůže platit (dále ručí rovněž dopravce i nelegální zaměstnavatel). I od hostitele může být požadováno již dopředu zajištění tohoto závazku (kauce, zadržení jízdenek, letenek aj). V praxi se obě prohlášení činí na téže listině, která tedy zahrnuje jak ručení za obživu tak i ručení za náklady na vycestování. Prohlášení je nutno činit před cizineckou policií nebo před zastupitelským úřadem, a to za poplatek 20 EUR. Formuláře prohlášení o závazku, které ovšem nejsou zákonem předepsány, počítají s tím, že hostitel je fyzickou osobou a zve jednoho cizince nebo maximálně jednu rodinu. Německý zákon ovšem připouští i to, aby se např. firma ADAC zaručila za všechny své klienty, kteří se německým úřadům při žádosti o turistické vízum prokáží tzv. carnet de touriste. Tato praxe fungovala několik let pro občany Rumunska, Bulharska, Ukrajiny a pobaltských států a byla zcela pokryta německým cizineckým zákonem. Zajímavostí německé praxe byla i tzv. bankovní záruka, kterou na svých internetových stránkách nabízel okres Coesfeld. Pokud byl hostitel klientem banky, mohl svou banku požádat, aby se za cizince zaručila tato banka, přičemž banka by případné náklady naúčtovala hostiteli. Úřadům stačilo, když se banka zavázala do výše 5 000 DM. Poté, co pozvaný cizinec vycestoval a zaslal svému hostiteli potvrzení o překročení hranic (Grenzübertrittsbescheinigung), mohl hostitel společně s bankou celou záruku zrušit. Ani německé pozvání nedává pozvanému cizinci právní nárok na vstup popř. na udělení víza. Pozvání je pouze dokladem, jímž cizinec prokáže splnění jedné z podmínek § 7 německého cizineckého zákona z roku 1990 pro udělení povolení k pobytu, totiž schopnost cizince hradit si sám svůj pobyt včetně zdravotního pojištění. Bez splnění této podmínky cizinci pobyt udělen být nesmí; splnění podmínky lze ale prokázat i jinými způsoby. Např. výměny 2
mládeže se odehrávají často bez pozvání. Naopak i při splnění podmínky dostatečných prostředků cizinci udělen pobyt být může, ovšem nemusí. Nenárokovost povolání pobytu umožňuje zastupitelským úřadům požadovat po žadatelích o víza a jiná povolení k pobytu v podstatě jakékoli další doklady. Německá ambadáda v Ankaře tak kupříkladu požadovala po tureckých žadatelích, kteří se chtěli podívat do Německa, i potvrzení jejich tureckého zaměstnavatele o délce dovolené a výpis z obchodního rejstříku týkající se tohoto jejich zaměstnavatele. Co je ale nutno zdůraznit, je skutečnost, že německé pozvání lze použít nejen při žádání o krátkodobá víza, nýbrž – zákon tomu přinejmenším nebrání – i při žádostech o delší pobyty.
Rakousko: Také rakouský spolkový zákon o vstupu, pobytu a trvalém usazení cizinců z roku 19975 nazýval institut pozvání prohlášením o závazku (Verpflichtungserklärung). Umožňoval jím udělení povolení k pobytu (nejen krátkodobého víza, nýbrž jakéhokoli povolení kromě nejstabilnějšího povolení k usazení6) i případech, kdy by toto povolení jinak udělit nebylo možno. Rakouský cizinecký zákon 1997 totiž v § 10 stanovil obligatorní důvody pro zamítnutí udělení víza, tzv. Versagungsgründe a mezi nimi též tyto dvě skutečnosti: • cizinec nedisponuje zdravotním pojištěním kryjícím všechny rizika nebo trpí závažnou nemocí anebo nemá dostatek prostředků na živobytí či – v případě je dočasného povolení k pobytu – na cestu zpět domů. • nebezpečí, že cizincův pobyt se stane zátěží rozpočtu místních samospráv, vyjma případů, kdy by měl cizinec na dotyčnou dávku právní nárok. V obou těchto důvodech je možno vízum přesto udělit, pokud se buď určitá veřejnoprávní korporace nebo jiná osoba za cizince zaručí výše zmíněným prohlášením o závazku. Tato soukromá osoba musí mít své hlavní bydliště na území Rakouska, pokud jde o právnickou osobu, musí mít v Rakousku své sídlo. Zavázat se musí k úhradě všech nákladů, které mohou veřejnoprávním subjektům vzniknout v důsledku pobytu cizince (§ 10/3 zákona)7. Na základě tohoto prohlášení o závazku bylo tedy možno udělit povolení k pobytu až na jeden rok. Po velké novele rakouského cizineckého práva z prosince roku 2005 (tzv. cizinecký balíček 2005) se dosavadní prohlášení o závazku přesunulo do nového zákona o cizinecké policii8 a začalo se vztahovat jen na víza, které 3
mohou opravňovat k max. šestiměsíčnímu pobytu. Vedle těchto spíše krátkodobých víz9 zavedl rakouský cizinecký zákon z roku 200510 druhý druh pozvání, které nazval záručním prohlášením (Haftungserklärung)11 a vymezil ho v § 2 řádek 15 jako notářsky či soudně ověřené prohlášení třetích osob s nejméně pětiletou délkou platnosti, že uhradí požadavky zdravotního pojištění kryjícího veškerá rizika, ubytování a odpovídající obživy a že ručí za náhradu těch výdajů, které vzniknou jednotce územní samosprávy při prosazování zákazu pobytu, vyhoštění, odsunu nebo výkonu vyhošťovací vazby, stejně tak jako použití mírnějších prostředků, jako i za náklady z titulu sociální pomoci ..., přičemž je prokázána platební schopnost této třetí osoby. Dle § 15 téhož zákona ručí zvoucí osoba i za úhradu té části ceny integračních kurzů, které neplatí spolková vláda, tedy za tu část, kterou musí platit sám cizinec. Zákon užívá záruční prohlášení ve dvou směrech: stanoví jednak, kdy jej dovoluje užít, aby jím cizinec nahradil splnění určitých předpokladů pro splnění víza12 a pak uvádí naopak, kdy je odevzdání záručního prohlášení povinností, i když by cizinci jinak měli nárok na udělení pobytu. Předložení záručního prohlášení se připouští jen u těch kategorií cizinců, které jsou upřednostňovány evropskou legislativou: umělci a studenti. Zákon dále předpokládá záruční prohlášení i u vědců a u těch cizinců, kteří chtějí absolvovat odborné školení anebo pracovat jako dobrovolníci, a to ve sféře sociálních služeb. V ostatních případech (zejména u účelu pobytu zaměstnání či samostatně výdělečná činnost) zákon záruční prohlášení nepřipouští a cizinec tedy musí splnění požadovaných kritérií prokázat sám bez pomoci rakouské osoby. Záruční prohlášení je tedy v těchto případech pojato jako procesní ulehčení žadatelům o povolení k pobytu v případech, kdy je na snazším vyřizování těchto povolení veřejný zájem.13 Naopak povinnost podepsat záruční prohlášení mají rakouští občané a občané jiných států EU, jejichž rodinní příslušníci žádají z titulu této rodinné příslušnosti o pobyt v Rakousku, a to bez ohledu na finanční situaci tohoto rodinného příslušníka. Zde je záruční prohlášení zavedeno jako dodatečná podmínka pro sloučení rodiny.14 Vystavení záručního prohlášení, „ačkoli dotyčná osoba věděla nebo musela vědět, že mu nebude moci dostát“, je přestupkem se sankcí až 1 500 EUR nebo 14 dnů vězení (§ 77 rakouského cizineckého zákona z roku 2005).
4
Polsko: Polský zákon o pobytu cizinců15 zná institut pozvání (zaproszenie) jako možnost prokázání dostatečných prostředků ke vstupu, tranzitu, pobytu a odjezdu z území Polska (§ 15 zákona). Pozvání smí vystavit: • polský občan • cizinec pobývající v Polsku alespoň 5 let nebo mající trvalý pobyt a • právnická osoba se sídlem na území Polska. Pozvání musí obsahovat i popis vztahu mezi hostitelem a pozvaným (do pozvání lze zahrnout celou rodinu cizince). Na žádost je zvoucí osoba povinna prokázat svou schopnost závazku z pozvání vyplývajícího dostát a mj. i prokázat právní důvod užívání nemovitosti, kde cizinec má bydlet. Pozvání musí být úřadem vojvodství zaneseno do registru pozvání (ewidencja zaproszeń) a je platné 1 rok. Touto obligatorní délkou platnosti pozvání se liší pozvání dle současného zákona od předešlého typu pozvání za platnosti dřívějších právních předpisů, v nichž byla doba pobytu cizince vymezena podle dnů – tento starší typ pozvání mohl být používán jen do 30.října 2003.16 Pokud zvoucí osoba nesplnila své závazky vyplývající z pozvání, stanoví vojvodství rozhodnutím částku, kterou pobyt cizince stál veřejné rozpočty a tuto částku pak vymáhá správní exekucí.
Slovensko: Zvláštností slovenského instututu pozvání, upraveného v § 15 slovenského zákona 48/2002 Z.z o pobyte cudzincov, je zákonné omezení okruhu cizinců, kteří mohou být pozváni, jen na určité osoby. Soukromá osoba může pozvat jen svého rodinného příslušníka (rodiče, dítě, prarodiče, vnuka, manžela, zetě a snachu); podnikatel (fyzická ale i právnická osoba) může pozvat jen osobu, která vykonává „obdobnou činnost“ – zřejmě tedy také jen podnikatele. Fyzické osoby mohou pozvat jinou osobu, než svého rodinného příslušníka, jen se souhlasem Ministerstva vnitra17; o tento souhlas žádá policejní orgán, který pozvání ověřuje. Pozvání ověřuje policie, a to do 15 dnů od podání žádosti. K žádosti o ověření pozvání se přikládá kolek 1 000 Sk.
5
Francie: Francouzské právo zná dva typy dokumentů, které spadají do institutu pozvání. Je to jednak doklad o ubytování (justificatif d'hébergement) a pak doklady stanovené dekretem Státní rady týkající se účelu a podmínek pobytu a finančních prostředků na mj. zdravotní pojištění a repatriaci ( Čl. L211-1 cizineckého zákoníku18). V praxi jsou ovšem oba tyto doklady spojovány, někdy přímo i zákonem. Doklad o ubytování má formu potvrzení o přijetí cizince a nelze ho uzavřít bez garance ostatních nákladů pobytu. Hostitel tedy nejen potvrzuje, že cizinci ubytování zajistí, nýbrž se výslovně zavazuje k úhradě ostatních nákladů na pobyt cizince, a to nejen v Francii, ale i na území ostatních smluvních států Schengenské úmluvy. Zajímavé je, že závazek hostitele je omezen výší částky, kterou by musel mít sám cizinec v případě, že by toto potvrzení o přijetí neměl; hostitel tedy nenese veškeré náklady, nýbrž jen náklady do té výše, jejichž prokázání cizinci svým pozváním ušetřil. Doklad o ubytování se vystavuje písemnou formou před komunálním úřadem (v Paříži, Lyonu a Marseille před úřady městských částí – arrondissement). Starosta může ověření dokladu o ubytování odmítnout např. pokud ubytování neodpovídá obvyklému ubytování anebo pokud hostitel nedostál svým závazkům z dřívějších dokladů o ubytování. Za účelem ověřování stavu věcí může být provedena obhlídka věcí na místě, a to nejen ze strany sociálních pracovníků komunálního úřadu, nýbrž i pracovníky Národní agentury příjímání cizinců a migrace (Agence nationale de l'accueil des étrangers et des migrations)19. Tato agentura následně každý doklad o ubytování registruje, a to za správní poplatek 15 EUR20. Zajištění ostatních nákladů pobytu (kromě ubytování) je možné touto formou jen v případě krátkodobých pobytů do 3 měsíců za rodinnými a soukromými účely. V případě ostatních a delších pobytů se tedy zřejmě vyžaduje jak justificatif d'hébergement, tak i prokázání dostatečných finančních prostřednů jinak než garancí ze strany francouzské osoby. Oba tyto doklady jsou – s výhradou mezinárodní smlouvy – povinné pro všechny cizince přicházející do Francie ( Čl. L211-1 cizineckého zákoníku); Státní rada ovšem může stanovit, že v určitých případech (důvody humanitární, kulturní výměna, návštěva z účelem urgentního lékařského zákroku) se potvrzení o ubytování vyžadovat nemusí. Francouzský cizinecký zákoník výslovně stanoví, že justificatif d´herbergement je dokladem odpovídajícím Schengenské úmluvě.
6
Španělsko: Pozvání omezené pouze na doklad o zajištění ubytování má i současné španělské právo. Španělská carta de invitación může dle čl. 28 královského dekretu č. 2393/2004 nahradit jen potvrzení o tom, že cizinec má během pobytu zajištěné bydlení. Ostatní náležitosti žádosti o pobyt (např. účel pobytu, dostatek prostředků k pobytu a k vycestování, zdravotní pojištění, doklad o oprávněnosti pobytu v místě podání žádosti o povolení k pobytu – tedy v zemi, kde cizinec žádá na španělském zastupitelském úřadě) musí cizinec prokázat jinak. I tak ovšem musí být carta de invitación ověřena notářem a splňovat další podmínky stanovené španělským premiérem na návrh Ministerstva zahraničních věcí a spolupráce, Ministerstva vnitra a Ministerstva práce a sociálních věcí. Vedle carta de invitación zná španělské právo ovšem ještě pozvání, které pozvanému cizinci vystaví určitý ekonomický a tím jej zve jako svého zaměstnance do Španělska (čl. 7 královského dekretu).
Ruská federace: Ruský cizinecký zákon z roku 200221 rozlišuje dva typy pozváni: obecné pozvání (např. turistické a jiné běžné účely) a zvláštní pozváni pro specifické účely, kterými je studium a práce. Zaměstnavatelé vyřizují pozvání pro cizince na základě kvót, kteří regulují počet cizinců, pracujících v Rusku (§ 8 odst. 1 a 2 ruského cizineckého zákona z roku 2002). Pozvání a kvóty na pozvání tedy plní důležitou regulační funkci pro ruský pracovní trh. Hostitelem mohou být nejen právnické a fyzické osoby, ale taky organy státní moci Ruské federace, diplomatické zastupitelství, konzuláty a mezinárodní organizace (§ 16 ruského cizineckého zákona z roku 2002). Hostitel musí podepsat tzv. záruční list, ve kterém se zavazuje poskytovat cizinci peníze na živobytí (existenční minimum) a zpáteční cestu, zajistit cizinci ubytováni (min. 12 m2 nebo hotel) a zdravotní pojištění. Pokud se jedná o pozváni pro pracovní účely, je obsahem pozvání také závazek poskytovat cizinci mzdu, která nesmí být nižší než minimální mzda. Hostitel-fyzická osoba musí poskytnout také informace o svých příjmech. Pravomoc k ověřování pozvání na základě žádosti od fyzických a právnických osob (včetně cizinců žijících trvale v Rusku) a od místních samospráv byla v roce 2002 přenesena z Ministerstva zahraničních věci na Ministerstvo vnitra.
7
Ověření pozvání je zamítnuto automaticky, pokud existuje jeden z následujících důvodů: bezpečnost státu, deportace z RF během posledních 5 let, odsouzení v RF za těžký trestní čin, persona non grata, nesplněni podmínek pro udělení víza. Ověření pozvání dále může, ale nemusí, být zamítnuto v případě porušení pravidel překročení hranic RF, odsouzení v RF za úmyslný trestní čin, v případě, že žadatel o sobě poskytl falešné informace, předložil falešné doklady anebo se dopustil daňových úniků. V praxi je Ministerstvo vnitra je kritizováno, že dlouhé vyřizování ověření pozvání komplikuje služební cesty cizinců do Ruska. Řada cizinců si proto raději vyřizuje (kupuje) potvrzení od turistických agentur, na jejichž základě získají vízum na zastupitelských úřadech mnohem snadněji než bývá ověření pozvání, zejména pokud je žadatelem fyzická osoba. Pozvání je institutem, který je často využíván padělateli dokladů k obejití ruských imigračních předpisů. S falešnými vízy se často setkával např. ruský konzulát v Gruzii22.
Schengenská úmluva: Institut pozvání má rovněž svou celoschengenskou dimenzi. V čl. 5 Schengenské prováděcí dohody jsou totiž vyloženy podmínky vstupu kteréhokoli občana třetí země na dobu do 3 měsíců: a) držitel pasu nebo jiného dokladu opravňujícího k překročení hranic b) udělení víza, pokud neexistuje osvobození od vízové povinnosti (dnes již v rámci společné vízové politiky činí tato rozhodnutí Brusel) c) předložení, pokud nutno, dokladů o účelu a dalších okolnostech pobytu a disponování dostatečnými prostředky k zajištění živobytí jak po dobu pobytu tak i pro cestu zpět do své země původu tak pro průjezd do další třetí země, anebo schopnost tyto prostředky legálním způsobem získat. d) nesmí být na seznamu osob, jimž se má vstup odepřít e) nesmí představovat nebezpečí pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost či mezinárodní vztahy jedné ze smluvních stran. Pokud cizinec tyto podmínky nesplňuje, může mu být umožněn vstup jen tehdy, pokud to určitý stát považuje za nutné z důvodů humanitárních, z důvodů státního zájmu anebo z důvodu mezinárodních závazků, ovšem takový pobyt bude povolen jen na území dotyčného státu a tento stát o tom musí 8
informovat ostatní.Tato situace je tedy Schengenskou úmluvou pojata jako výjimečná. Ačkoli není z textu Schengenské úmluvy zcela zřejmé, zda-li je druhá podmínka čl. 5 písm. c) také obligatorní (anebo zda i pro ni platí vsuvka „if necessary“) je zřejmé, že smluvní strany Schengenské úmluvy na sebe vzaly závazek zjišťovat u cizinců ze třetích zemí jejich majetkové poměry a udílet pobyt jen těm, u nichž jsou prostředky k pobytu zajištěny. Toto je tedy i závazek z evropského práva popř. závazek z mezinárodního práva. Institut pozvání tedy slouží smluvním státům Schengenské úmluvy i k tomu, aby plnily své závazky vyplývající z této úmluvy, respektive aby byly nenapadnutelné ze strany ostatních smluvních stran, pokud určitý cizinec, kterého na schengenské území vpustily, se stane zátěží jiného evropského státu. Je jasné, že v důsledku odstranění hraničních kontrol se může cizinec, který byl pozván na území jednoho státu, dostat i do ostatních zemí schengenského prostoru, přičemž v prvních 3 měsících svého pobytu toto může učinit většinou i zcela legálně. Důslednou kontrolou pozvání tak tedy každý smluvní stát zajišťuje nejen zájmy své, nýbrž i zájmy ostatních států a vzhledem k tomu, že migraci zcela kontrolovat nelze a k problémům bude vždy docházet, potřebují státy i jakési alibi, na které se mohou v těchto případech odvolat.
Poznámky: 1Viz: www.info4alien.de 2Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet (Aufenthaltsgesetz – AufenthG) Verkündet als Artikel I des Gesetzes zur Steuerung und Begrenzung der Zuwanderung und zur Regelung des Aufenthalts und der Integration von Unionsbürgern und Ausländern (Zuwanderungsgesetz, BGBl. 2004 I, Seite 1950). 3Asylbewerberleistungsgesetz, Krankenhausbehandlungsgesetz 4Nejen deportace, tedy výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, nýbrž jakýkoli nucený odjezd (něm. Abschiebung, Zurückschiebung, Zurückweisung) 5Bundesgesetz über die Einreise, den Aufenthalt und die Niederlassung von Fremden (Fremdengesetz 1997 - FrG)
9
StF: BGBl. I Nr. 75/1997 6Niederlassungsbewilligung. Toto prohlášení o závazku bylo možno použít nejen na krátkodobý pobyt, ale i na pobyty delší; zákon ovšem výslovně vylučoval, aby bylo možno na jeho základě udělit povolení k trvalému pobytu (Niederlassungserlaubnis). Za platnosti dřívějšího rakouského zákona ovšem bylo možné i toto. 7Formulář prohlášení obsahoval demonstrativní výčet všech možných typů výdajů libovolné veřejnoprávní korporace (spolek, země, obce aj.; v jednom výčtu se objevily i náklady na případné trestní stíhání), povinnost uhradit případné náklady do 14 dnů od výzvy a povinnost nechat svůj podpis ověřit. Viz: http://www.bmaa.gv.at/up-media/61_verpflichtungserklaerung.pdf 8 Bundesgesetz über die Ausübung der Fremdenpolizei, die Ausstellung von Dokumenten für Fremde und die Erteilung von Einreisetitel (Fremdenpolizeigesetz 2005 – FPG). 9I tato víza mohou ovšem opravňovat ke krátkodobému zaměstnání. 10 Bundesgesetz über die Niederlassung und den Aufenthalt in Österreich (Niederlassungs- und Aufenthaltsgesetz - NAG) 11http://www.bmi.gv.at/downloadarea/niederlassung/zertifizierung/Haftung serklaerung.pdf 12§ 11 pak uvádí, jaké předpoklady pro udělení povolení k pobytu musí toto záruční prohlášení nahrazovat: právní nárok na ubytování, odpovídající místně obvyklému bydlení zdravotní pojištění kryjící všechny rizika a pobyt cizince nemůže vést k žádnému finančnímu zatížení žádného samosprávného celku (zejména tedy spolkové zěmě a kraje) 13§ 11, 61, 63, 64, 66 a 68 rakouského cizineckého zákona z roku 2005 14§ 47 a 56 rakouského cizineckého zákona z roku 2005. 15USTAWA z dnia 13 czerwca 2003 r. o cudzoziemcach 16§ 156 zákona
10
17Častým důvodem pozvání je uzavření manželství, slovenský zákon tedy byrokraticky komplikuje i návštěvy mezi partmery, a to až do chvíle jejich sňatku. 18Zákoník o vstupu a www.legifrance.gouv.fr
pobytu
cizinců
a
o
právu
azylu,
viz
19Viz dále http://www.anaem.social.fr/ Na stránkách www.eures.cz se název této agentury překládá jako Národní agentura pro přistěhovalectví a migraci. 20Srov. čl. L211-3 až L211-10 cizineckého zákoníku 21Zákon č. 115 - FZ 22V roce 2005 ruský konzulát v Tbilisi obrátil se na Federální migrační službu RF s prosbou o vypracováni expertize pravosti 150 pozváni pro gruzinské občané, 148 byli uznány falešnými.
11
