INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ HAVÍŘOV o.p.s. VYSOKÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ - SPRÁVNÍ MAKROEKONOMIE. pro bakalářské studium

INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ HAVÍŘOV o.p.s. VYSOKÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ - SPRÁVNÍ

MAKROEKONOMIE pro bakalářské studium

Tibor Paulík, Pavlína Pellešová

HAVÍŘOV 2006

Paulík, T., Pellešová, P., Makroekonomie

2

OBSAH MODULU MAKROEKONOMIE A 1 ÚVOD DO MAKROEKONOMIE .....................................................................................................8 1.1 Předmět ekonomické teorie........................................................................................................10 1.2 Makroekonomický koloběh........................................................................................................12 1.3 Makroekonomické veličiny ........................................................................................................16 2 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE.......................................26 2.1 Spotřební funkce .........................................................................................................................31 2.2 Úsporová funkce..........................................................................................................................33 2.3 Rovnovážná úroveň produktu ...................................................................................................36 3 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘ SEKTOROVÉ EKONOMICE ..........................46 3.1 Třísektorová ekonomika.............................................................................................................48 3.2 Čtyřsektorový model...................................................................................................................61 4 MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY ............................................68 4.1 Agregátní poptávka ....................................................................................................................70 4.2 Agregátní nabídka ......................................................................................................................75 4.3 Makroekonomická rovnováha ...................................................................................................79 5 EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS ...............................................................89 5.1 Ekonomický růst .........................................................................................................................91 5.2 Hospodářský cyklus ..................................................................................................................106


3

6 PENÍZE A TRH PENĚZ.................................................................................................................116 6.1 Peníze a bankovní systém .........................................................................................................118 6.2 Trh peněz ...................................................................................................................................127 7 OTEVŘENÁ EKONOMIKA A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA.............................136 7.1 Mezinárodní obchod .................................................................................................................139 7.2 Vnější ekonomická rovnováha.................................................................................................144 7.3 Devizový trh...............................................................................................................................151 8 NEZAMĚSTNANOST ....................................................................................................................162 8.1 Pojetí nezaměstnanosti a její měření.......................................................................................164 8.2 Trh práce ...................................................................................................................................169 9 INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA........................................................................................177 9.1 Inflace, její formy a měření......................................................................................................179 9.2 Příčiny inflace............................................................................................................................183 9.3 Phillipsova křivka .....................................................................................................................188 10 MONETÁRNÍ POLITIKA ...........................................................................................................195 10.1 Cíle a nástroje monetární politiky.........................................................................................197 10.2 Typy a účinky monetární politiky .........................................................................................203 11 FISKÁLNÍ POLITIKA .................................................................................................................218 11.1 Pojetí fiskální politiky, státní rozpočet..................................................................................220


4

11.2 Cíle a nástroje fiskální politiky ..............................................................................................227 11.3 Typy fiskální politiky ..............................................................................................................228 12 VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA ........................................................................235 12.1 Pojetí vnější obchodní a měnové politiky, její cíle a nástroje .............................................237 12.2 Kooperace a integrace ............................................................................................................245 13 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST ..................................................................251 13.1 Cíle hospodářské politiky .......................................................................................................255 13.2 Nástroje hospodářské politiky ...............................................................................................256 13.3 Typy hospodářské politiky .....................................................................................................256 13.4 Účinnost hospodářské politiky...............................................................................................258 SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK, SYMBOLŮ A ZKRATEK ...................................................267 Informativní, navigační, orientační...............................................................................................267 Ke splnění, kontrolní, pracovní .....................................................................................................268 Vlastní značky, symboly, zkratky..................................................................................................268


5

ÚVODEM MODULU MAKROEKONOMIE A Předmět Makroekonomie pro je závazným předmětem bakalářského studijního programu Hospodářská politika a správa, studijního oboru Sociální management a studijního oboru Veřejná ekonomika a správa na Vysoké škole sociálně – správní v Havířově.

Závaznost

Makroekonomie je určena pro studenty prvního ročníku kombinované formy vzdělávání na Vysoké škole sociálně – správní, navazující na předmět Mikroekonomii.

Cílová skupina

Předmět Makroekonomie je možno zapsat pouze v případě úspěšného absolvování předmětu Mikroekonomie. Předmět je ukončen ústní zkouškou. Cílem předmětu je seznámit posluchače se základními teoretickými poznatky makroekonomických vztahů. Těžiště spočívá ve výuce podstaty teorie tvorby a rozdělování produktu, fiskální a monetární politiky i zahraničně ekonomické politiky. Předmět objasňuje problémy spojené s inflací a nezaměstnaností a vytváří tak teoretický základ všech dalších ekonomických kurzů a základ profilace posluchače VŠSS.

Předmět studia

Distanční studijní opora je zpracována tak, aby v maximální míře usnadnila samostatné studium posluchačů kombinované formy studia. Lze ji však úspěšně využít i pro studium v prezenční formě studia.

Práce z textem


6

CÍL MODULU MAKROEKONOMIE A Po úspěšném a aktivním absolvování tohoto MODULU Budete umět: •

Pojmy jako ekonomická teorie, model důchod výdaje, model AS-AD, ekonomický růst, hospodářský cyklus, peníze, trh peněz, otevřená ekonomika, devizový trh, nezaměstnanost, inflace, Phillipsova křivka, monetární politika, fiskální politika, vnější obchodní a měnová politika, hospodářská politika.

Získáte: • •

• • •

Získáte

Znalosti o jednotlivých makroekonomických agregátech, fázích hospodářského cyklu a o průběhu ekonomického růstu. Schopnost vysvětlit cíle jednotlivých politik a adekvátnost použití nástrojů k dosažení sledovaných cílů.

Budete schopni: • • •

Budete umět

Vybrat metodu pro měření výkonnosti ekonomiky. Vypočítat základní makroekonomické agregáty. Rozlišit a graficky ilustrovat expanzivní a restriktivní politiku, včetně rozdílu jejich krátkodobých a dlouhodobých dopadů. Vysvětlit a aplikovat nástroje fiskální, monetární a vnější obchodní politiky. Analyzovat účinnost použití nástrojů jednotlivých politik. Vysvětlit účinnost hospodářské politiky.

Budete schopni


ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Celý text je rozdělen do 13 kapitol a každá kapitola vyžaduje určitý čas k jejímu prostudování. Tento čas je vždy uveden na začátku každé kapitoly. Komplexně by jste měli tuto studijní oporu zvládnout včetně splnění všech úkolů za 50-60 hodin.

PRŮVODCE STUDIEM 1

Věříme, že studium makroekonomie Vám umožní se lépe orientovat a pochopit její praktickou aplikaci. V průběhu studia této distanční studijní opory můžete aktivně využívat možnosti psát vlastní poznámky i v elektronické podobě do okraje, což Vám bezesporu usnadní práci s předloženým materiálem.

7


8

1 ÚVOD DO MAKROEKONOMIE

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ÚVOD DO MAKROEKONOMIE Předmět ekonomické teorie – mikroekonomie a makroekonomie, mikroekonomické základy makroekonomie. Makroekonomický koloběh statků, služeb výrobních faktorů a důchodů, makroekonomické subjekty, vztahy mezi subjekty v ekonomice, tok výrobních faktorů a tok statků. Základní makroekonomické veličiny – makroekonomický produkt a jeho měření, alternativní pojetí makroekonomické výkonnosti (čistý ekonomický blahobyt), zaměstnanost, cenová hladina, zahraničně ekonomické postavení národního hospodářství, platební bilance.

Rychlý náhled


9

CÍLE KAPITOLY ÚVOD DO MAKROEKONOMIE

Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: •

Budete umět

Základní pojmy jako ekonomická teorie, mikroekonomie, makroekonomie, pozitivní a normativní funkci makroekonomie, makroekonomické subjekty, makroekonomický koloběh, tok výrobních faktorů a tok statků, základní makroekonomické veličiny, GDP, GNP, národní důchod, osobní důchod, disponibilní důchod.

Získáte: •

Znalosti o základních makroekonomických veličinách a způsobech jejich měření.

•

Schopnost vysvětlit makroekonomický koloběh a objasnit nutnost realizace stabilizační politiky v ekonomice.

Budete schopni: •

Definovat ekonomickou teorii, mikroekonomii, makroekonomii a rozlišit pozitivní a normativní funkci makroekonomie.

•

Pojmenovat a charakterizovat jednotlivé makroekonomické subjekty.

•

Objasnit makroekonomický koloběh obsahující tok výrobních faktorů a tok statků.

•

Klasifikovat základní makroekonomické veličiny a vyjádřit způsoby jejich výpočtu.

Získáte

Budete schopni


10


Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 3 hodiny.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ÚVOD DO MAKROEKONOMIE Ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, makroekonomické subjekty, tok výrobních faktorů, tok statků, hrubý domácí produkt, hrubý národní produkt, národní důchod, osobní důchod, disponibilní důchod, zaměstnanost, cenová hladina.

Klíčová slova

PRŮVODCE STUDIEM 2

V této části se seznámíte ze základními pojmy makroekonomie, které budeme používat ve všech dalších částech této studijní opory.

1.1 Předmět ekonomické teorie Obecná ekonomická teorie (ekonomie) je odvozena z řeckých slov oikos = dům, nomos = pravidlo, zákon. Zahrnuje studium vybraných oblastí hospodářské aktivity. Předmětem poznání současné standardní ekonomie je popis problémů, které zkoumáme nebo zobecnění těchto problémů, tj. definice.

Ekonomie


11

Chceme-li definovat pojem ekonomie, najdeme řadu různorodých definic, například: • • • •

Ekonomie je vědou, která studuje způsob, jakým lidé používají vzácné, omezené zdroje k výrobě užitečných statků a služeb a jak si tyto statky a služby rozdělují a vzájemně směňují; Ekonomie je vědou o penězích, bankovnictví, kapitálu a bohatství; Ekonomie je věda o činnostech, které se týkají výroby a směny statků; Ekonomie je věda, která pojednává o pořádku, ve kterém jednotliví lidé a celé národy pečují o udržení a zlepšení svého života.

Standardní ekonomie a makroekonomii.

bývá

zpravidla

členěna

na

mikroekonomii

Mikroekonomie se zabývá chováním dílčích ekonomických subjektů (domácností, firem, státu, zahraničí) na dílčím trhu, tedy trhu určitého statku nebo trhu určitého výrobního faktoru.

Mikroekonomie

Makroekonomie se zabývá chováním ekonomiky jako celku. Zkoumá souhrnné, tedy agregátní ekonomické jevy a vzájemné vztahy mezi nimi. Zkoumá souhrnné ekonomické veličiny jako například nezaměstnanost, inflaci, národní produkt.

Makroekonomie

Mikroekonomie a makroekonomie se liší přístupem ke zkoumání hospodářství. Společné je pro ně poznání hospodářských procesů. Mikroekonomické základy makroekonomie (mikroekonomická fundace makroekonomie) znamenají využití mikroekonomických přístupů při charakterizování makroekonomických veličin. Zatímco makroekonomický rámec fungování mikroekonomických procesů znamená, že rozhodování mikroekonomických subjektů je ovlivněno makroekonomickými okolnostmi.


Makroekonomie plní praktickou funkci: • •

pozitivními sděleními, tedy teoretickou analýzou a interpretací skutečnosti, kterou nazýváme pozitivní funkce makroekonomie, normativními soudy, tedy stanovením určité normy nebo směru praktického jednání interpretovaného jako politický závazek vlády nebo zákon, kterou nazýváme normativní funkce makroekonomie.

12

Funkce makroekonomie

1.2 Makroekonomický koloběh Makroekonomie zkoumá rozhodování ekonomických subjektů na úrovni národního hospodářství. Rozlišujeme čtyři subjekty, které jsou součástí makroekonomického koloběhu statků, služeb výrobních faktorů, důchodů a výdajů. Patří mezi ně: • • • •

domácnosti, firmy, vláda, zahraničí.

Domácí subjekty, které mají sídlo v dané zemi, označujeme jako tuzemce, resp. rezidenty. Jako zahraničí označujeme zahraniční subjekty, tj. domácnosti, firmy a vlády nebo-li cizozemce, resp. nerezidenty.

Rezidenti a nerezidenti

Domácnosti jsou vlastníky zdrojů, nebo-li výrobních faktorů, které známe z mikroekonomie (půdy, práce a kapitálu). Zdroje používají firmy k výrobě statků. Domácnostem z vlastnictví zdrojů plynou od firem důchody ve formě renty, mzdy, dividendy, nájemného apod. Vlivem přerozdělování důchodů obdrží domácnosti také transferové platby v podobě sociálních dávek, podpor a příspěvků.

Domácnosti

Domácnosti využívají důchody: • • •

na zaplacení daní, ve formě spotřebních výdajů, za které domácnosti nakupují od firem statky a označujeme je C, k tvorbě osobních úspor a označujíc se S.

C S


Firmy jsou označováni výrobci jak z materiální výrobní sféry, tak i ze sféry služeb, firmy ve veřejném i soukromém vlastnictví, v tržní i netržní sféře, které používají zdroje k výrobě statků a služeb, které prodávají všem zbývajícím subjektům. Část statků zůstává firmě jako meziprodukt. Mezi firmy řadíme i jednotlivce - soukromé vlastníky nemovitostí, které pronajímají nebo užívají pro vlastní potřebu, i když přitom nejsou statisticky vykazováni jako firmy. Firmy získávají své důchody z prodeje svých statků a poskytování služeb a získávají také transferové důchody, které mají například podobu subvencí ze státního rozpočtu. Investiční výdaje jsou financovány úsporami všech sektorů a označujeme je I.

13

Firmy

I

Firmy využívají důchody na: • • •

úhradu nákladů za zdroje a meziprodukty, zaplacení daní, firmě zůstávají hrubé úspory, které mají podobu důchodů ve výši opotřebení fixního kapitálu a podobu nevyplacených zisků.

Vláda jako makroekonomický subjekt je vymezena soustavou veřejných rozpočtů, tvořenou státním rozpočtem, místními rozpočty, rozpočty fondů hospodařících s povinnými odvody jako jsou státní fondy, fondy zdravotního pojištění apod.

Vláda

Příjmy vlády tvoří především daně a povinné platby na sociální a zdravotní zabezpečení. Celkové výdaje vlády jsou tvořeny: •

•

vládními nákupy zboží a služeb G, které představují výdaje veřejných rozpočtů, za které vláda získá odpovídající ekvivalent. Vládní nákupy zahrnují GC vládní spotřebu (např. výdaje na zdravotnictví, školství) a vládní investice GI (nákupy investičních statků); vládními transferovými platbami TR, za které vláda nezíská odpovídající ekvivalent. Transfery zahrnují transfery domácnostem (sociální dávky, příspěvky a podpory), subvence firmám ve veřejném i soukromém sektoru a úroky z vládního dluhu.

G

TR


14

Rozpočtové saldo je rozdíl mezi příjmy a výdaji vlády. Kladné saldo se nazývá rozpočtový přebytek a záporné saldo rozpočtový schodek. Čisté vládní úspory NGS získáme a spotřebních nákupů od příjmů vlády.

odečtením

transferových

plateb

NGS

Zahraničí představuje domácnosti, firmy a vlády jako cizozemce, kteří jsou odběratelem domácích statků a od nichž domácí firmy dovážejí statky ze zahraničí. Rozdíl mezi vývozem (exportem EX=X) a dovozem (importem IM=M) se nazývá čistý export, NX. Převyšuje-li import nad exportem, může zahraničí svými úsporami doplňovat národní úspory. Oproti tomu, je-li export větší než import, je část národních úspor poskytována do zahraničí.

Zahraničí

Makroekonomický koloběh je uzavřený a znázorňuje makroekonomickými subjekty (sektory) v podobě: • • • •

vztahy

mezi

toku výrobních faktorů mezi domácnostmi a firmami, kdy firmy nakupují výrobní faktory od domácností; toku statků mezi firmami a ostatními subjekty, který navazuje na tok výrobních faktorů a ostatní subjekty nakupují statky od firem; toku důchodů – domácnosti získávají důchody z prodeje výrobních faktorů firmám, toku výdajů na nákupy statků (zboží a služeb), který navazuje na tok důchodů a domácnosti zde za prodej výrobních faktorů získávají peníze, za které nakupují statky od firem.

Výdaje na investiční statky pocházejí z kvazisektoru úspory. Ty jsou tvořeny všemi sektory. V koloběhu je také vyjádřen pohyb čistých daní (vypočtené jako daně mínus transferové platby) mezi domácnostmi a vládou a mezi firmami a vládou. První schéma znázorňuje makroekonomický koloběh pouze dvou sektorů, domácností a firem. Vnější koloběh představuje toky statků a služeb a výrobních faktorů, pohybující se proti směru hodinových ručiček. Vnitřní koloběh uskutečňují peněžní toky. Druhé schéma ukazuje makroekonomický

NX=X-M

Makroekonomický koloběh


15

koloběh ve čtyřsektorové ekonomice. statky

statky

celkové výdaje

Trh statků

celkové výdaje

Domácnosti

Firmy

platby za výrobní faktory výrobní faktory

Trh výrobních faktorů

platby za výrobní faktory výrobní faktory

Obrázek 1-1: Makroekonomický koloběh (dvousektorová ekonomika – obsahuje dva subjekty, domácnosti a firmy).

vývoz

Zahraničí

dovoz

spotřeba

výdaje na HDP

Trh statků

čisté daně

Stát

výdaje na investice

státní půjčky

státní výdaje

Domácnosti úspory příliv kapitálu

národní důchod

Finanční trhy Trh výrobních faktorů

Firmy investiční fondy

výdaje za výrobní faktory

Obrázek 1-2: Makroekonomický koloběh (otevřená ekonomika – zahrnuje čtyři subjekty: domácnosti, firmy, stát a zahraničí).


16

NEZAPOMEŇ NA ODMĚNU A ODPOČINEK

Pomalu se vnořujete do problematiky makroekonomie. Myslíme si, že na posílení nervů a dodání elánu do dalšího studia si zasloužíte dát si nějakou „dobrůtku“.

Odměna a odpočinek

1.3 Makroekonomické veličiny Produkt, zaměstnanost, cenová hladina a pozice vůči zahraničí jsou makroekonomické veličiny, které jsou považovány za základní.

Makroekonomický koloběh vyjadřuje pohyb základní makroekonomické veličiny, tj. makroekonomického produktu. Produkt definujeme jako množství finální produkce dosažené za jeden rok. Představuje výkon národního hospodářství založený na využívání existujících výrobních faktorů.

Produkt

Základní veličinou pro měření výkonnosti ekonomiky je hrubý domácí produkt GDP a hrubý národní produkt GNP.

Hrubý domácí produkt GDP vyjadřuje produkci finálních statků nově vytvořených za určité období (nejčastěji rok) výrobními faktory na území daného státu bez ohledu na to, kdo je vlastníkem výrobních faktorů.

GDP

Hrubý národní produkt GNP vyjadřuje produkci finálních statků nově vytvořených za určité období (nejčastěji rok) výrobními faktory, jejich vlastníky jsou příslušníci daného státu, bez ohledu na to, kde byl tento produkt vyroben.

GNP


Je-li GDP vyjádřen v tržních cenách běžného roku, hovoříme o nominálním GDP. Z nominálního GDP získáme reálný GDP přepočtem na hladinu stálých cen, kdy ceny určitého roku zvolíme jako základ, ve kterém je produkt oceňován. Tím se odstraní zkreslení vyvolané pohybem cenové hladiny.

17

Nominální a reálný GDP

GDPn = GDPr .P Použití stálých cen umožňuje vyjádřit vývoj produktu v delším časovém období. Pokud produkt vyjádříme na jednoho obyvatele v zahraniční měně, například v dolarech, umožňuje nám to mezinárodní srovnání výkonnosti několika ekonomik.

Výši vytvořeného hrubého domácího produktu můžeme měřit třemi metodami: • • •

výdajovou, důchodovou, odvětvovou, tj. součtem přidaných hodnot.

GDP představuje souhrn výdajů všech subjektů v ekonomice, tj. domácností, firem, vlády a zahraničí. Můžeme jej vyjádřit v tržních cenách a v cenách výrobních faktorů, které nezahrnují nepřímé daně TN (například DPH) a mají tedy větší vypovídací schopnost. Hrubý domácí produkt v tržních cenách GDPMP vypočteme: GDPMP = C + I G + G + NX Hrubý domácí produkt v cenách výrobních faktorů GDPFC vypočteme: GDPFC = C + I G + G + NX − TN

Výdajová metoda


GDP představuje souhrn důchodů plynoucích z vlastnictví výrobních faktorů. Můžeme jej vyjádřit v tržních cenách GDPMP a v cenách výrobních faktorů GDPFC. Hrubý domácí produkt v tržních cenách GDPMP vypočteme:

18

Důchodová metoda

GDPMP = w + i + z + n + s + a + TN GDPMP = NI + a + TN , kde NI je národní důchod. kde, w jsou mzdy a platy, i – čisté úroky vypočtené jako úroky přijaté mínus úroky placené, n – renty z půdy a nemovitostí, z – zisky firem zapsané v obchodním rejstříku, s – příjmy firem nezapsaných v obchodním rejstříků a příjmy ze samozaměstnání, a – amortizace = opotřebení, TN – nepřímé daně.

Hrubý domácí produkt v cenách výrobních faktorů GDPFC vypočteme: GDPFC = w + i + z + n + s + a

Pro výpočet makroekonomického produktu vytvořeného za určité období budeme sčítat pouze přidané hodnoty vytvořené ve firmách tvořících dané odvětví, resp. ve všech odvětvích. Nemůžeme sčítat v daném odvětví hodnotu absolutně všech vyrobených statků, neboť celková produkce by potom za dané odvětví byla například 2,5 krát vyšší, než hodnota hledaného GDP. Proto je zapotřebí vyloučit hodnotu meziproduktů.

Odvětvová metoda

Meziprodukty představují vstupy firem, které mají podobu statků jednorázově spotřebovaných nebo dále zpracovaných a upravených ve výrobě. Například můžeme jmenovat suroviny, materiály, energii.

Meziprodukt

Přidaná hodnota je tvořena hodnotou výstupu firmy, která má podobu prodávaného statku sníženou o hodnotu spotřebovaných a zpracovaných meziproduktů.

Přidaná hodnota


19

PRŮVODCE STUDIEM 3

Pro vysvětlení metody odvětvové výpočtu uvádíme příklad: pro zjednodušení předpokládejme, že meziprodukty jsou výrobky předchozí firmy. Těžba rudy Železárny Automobilka Obchodník Celkem

meziprodukty 0 60 100 310 470

přidaná hodnota 60 40 210 50 360

tržní cena 60 100 310 360 830

Z GNP odvodíme disponibilní důchod (využijeme výdajovou metodu): GDP = GNP ± NPI

NPI – čistý příjem majetku ze zahraničí

GDPMP = C + I G + G + NX NDPMP = C + I G + G + NX − a

nebo:

NDPMP = C + I N + G + NX

IN – čisté investice

NDPFC = C + I N + G + NX − TN = NI

NI – národní důchod

PI = NI − nerozdělené zisky firem - příspěvky na sociální a penzijní připojištění - daně z firemních zisků + transferové platby + čisté kde: PI – osobní důchod úroky DI = PI − TD

kde: TD – přímé daně


20

Disponibilní důchod DI je tvořen spotřebou C a úsporami S:

DI = C + S

Národním bohatstvím je obecně vše, co má tržní hodnotu a může být směněno za peníze a nebo jiné komodity. Zahrnuje finanční a fyzická aktiva a také osobní zkušenosti umožňující vytvářet důchod. Rozlišujeme formu bohatství jako hmotné substance, tj. kapitál a nehmotnou substanci, tj. lidský kapitál.

Národní bohatství

Národní důchod NI je součet plateb za užití výrobních faktorů bez ohledu na to, jestli je skutečně domácnosti obdrží.

NI

Osobní důchod PI představuje celkové příjmy, které skutečně domácnosti získají a který podléhá zdanění.

PI

Disponibilní důchod DI získáme když od osobního důchodu odečteme osobní daně (přímé daně), které platí domácnosti, jako např. daň z příjmů a daně majetkové. Součástí disponibilního důchodu jsou transferové platby TR. Disponibilní důchod je tvořen spotřebními výdaji domácností C a úsporami S.

DI

Úroveň ekonomického blahobytu, který je měřen výkonem ekonomiky pomocí GDP je ovlivněn i dalšími aspekty kvality života. Proto byl vytvořen ukazatel čistý ekonomický blahobyt NEW, který upravuje GDP o:

NEW

• • • •

hodnotu volného času jako jednu z forem široce pojímaného bohatství, netržní statky to je statky vytvářené v domácnosti, například úklid, kvalitu statků – mnohdy cenový vývoj ukazuje opačný směr než kvalita statků, stínovou (šedou) ekonomiku - zahrnuje legální aktivity, které ale neprocházejí oficiálním trhem, je utajená a není evidovaná, souvisí s daňovými úniky,


•

21

škody na životním prostředí - tzv. negativní externality, které ve skutečnosti hodnotu GDP snižují.

Zaměstnanost je další základní makroekonomickou veličinou, kterou se budeme podrobněji zabývat v kapitole nezaměstnanost. Pro tvorbu produktu je nezbytné určité množství zdrojů, tedy i práce. Proto tvorba produktu souvisí s určitou úrovní zaměstnanosti a bezesporu i nezaměstnanosti, která se může stát ekonomickým, sociálním, ale i politickým problémem.

Zaměstnanost

Nezaměstnanost vyjadřujeme v absolutní výši nebo jako míru nezaměstnanosti (jako podíl nezaměstnaných U na celkové pracovní síle L, kterou vypočteme jako součet zaměstnaných E a nezaměstnaných osob). Pod pojmem nezaměstnaný budeme chápat člověka, který je nezaměstnaný a hledá práci.

u=

U .100 L

nebo

u=

U .100 E +U

Třetí makroekonomickou veličinou je cenová hladina. Vytvořený produkt má hodnotu, která je vyjádřená cenami (ty se však mění). Všeobecná cenová hladina se vyjadřuje pomocí cenových indexů, podrobněji se s ní seznámíme v kapitole inflace. Například ji můžeme vyjádřit pomocí implicitního cenového deflátoru nebo indexu spotřebitelských cen, které vyjadřují všeobecný vývoj cen statků. Implicitní cenový deflátor IPD, vypočte se jako poměr nominálního produktu a reálného produktu v daném roce. Koš tvoří všechny statky, obsažené v GDP a vahami je podíl daného statku v produktu, váhy jsou každý rok odlišné.

IPD =

GDPn .100 GDPr

Cenová hladina


22

Index spotřebitelských cen CPI vyjadřuje průměrnou úroveň cen koše spotřebních statků, spotřebovávaných průměrnou domácností, vypočte se: n

CPI =

∑ p .q i =1 n

i t

i 0

∑ p .q i 0

⋅100

i 0

i =1

kde 0 - základní období, t - běžné období, pi - ceny i-tého statku, qi množství i-tého statku, ∑ p0i q0i - náklady na pořízení spotřebního koše v základním období,

∑p q i t

i 0

- náklady na pořízení téhož spotřebního

koše v roce t.

Vnější ekonomická pozice je makroekonomickou veličinou vyjadřující pozici dané národní ekonomiky vůči zbytku světa. Může být vyjádřena různými způsoby, například vývojem platební bilance dané země (ta vyjadřuje mezinárodní obchod se statky a mezinárodní pohyb kapitálu). Podrobněji se budeme věnovat vnější ekonomické pozici v kapitole vnější obchodní a měnová politika.

Vnější ekonomická pozice

SHRNUTÍ KAPITOLY ÚVOD DO EKONOMIE

•

• •

Ekonomie je vědou, která studuje způsob, jakým lidé používají vzácné, omezené zdroje k výrobě užitečných statků a služeb a jak si tyto statky a služby rozdělují a vzájemně směňují. Člení se na mikroekonomii a makroekonomii. Makroekonomie se zabývá chováním ekonomiky jako celku. Zkoumá souhrnné, tedy agregátní ekonomické jevy a vzájemné vztahy mezi nimi. Makroekonomie zkoumá rozhodování ekonomických subjektů: domácností, firem, státu a zahraniční, které jsou součástí makroekonomického koloběhu. Makroekonomický koloběh

Shrnutí


• • • • •

23

znázorňuje vztahy mezi makroekonomickými subjekty v podobě toku výrobních faktorů, toku statků, toku důchodů a toku výdajů na nákupy statků. Čtyři makroekonomické veličiny jsou považovány za základní, patří mezi ně produkt, zaměstnanost, cenová hladina a pozice vůči zahraničí. Hodnotu produktu - hrubého domácího produktu můžeme měřit třemi metodami: výdajovou, důchodovou a odvětvovou, tj. součtem přidaných hodnot. Pomocí výdajové metody vypočteme GDP jako součet výdajů všech subjektů v ekonomice, tj. domácností, firem, vlády a zahraničí. Pomocí důchodové metody vypočteme GDP jako součet důchodů plynoucích z vlastnictví výrobních faktorů (půdy, práce a kapitálu). Pomocí odvětvové metody vypočteme GDP součtem přidaných hodnot vytvořených ve firmách tvořících dané odvětví, resp. všech odvětví.


Zcela jistě jste zvládli první kapitolu z této opory. Je nasnadě, aby jste si po dobře vykonané práci trochu oddechli, udělali dostatečně dlouhou přestávku a vstřebali první informace. K tomu určitě přispěje meduňkový čaj s medem.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 1

a) V roce 1981 činil nominální GDP 3 055 Kč, deflátor 94%. Vypočtěte reálný GDP. b) Vypočtěte velikost GDP v tržních cenách a v cenách výrobních



24

faktorů a odvoďte disponibilní důchod z následujících údajů: Položka • Výdaje domácností na spotřebu • Vládní nákupy statků • Nákupy krajských úřadů • Přímé daně • Hrubé investice • Amortizace • Export • Import • Nepřímé daně

mld.Kč 800 150 50 500 250 70 420 460 290

c) Vypočtěte velikost hrubého a čistého domácího produktu v tržních cenách a v cenách výrobních faktorů. V ekonomice jsou dány tyto údaje v mld. peněžních jednotek: hrubé mzdy a platy 950, renty 45, amortizace 80, čisté úroky 120, zisky firem zapsaných v obchodním rejstříku 75, příjmy firem zapsaných v živnostenském rejstříku a příjmy ze samozaměstnání 55, nepřímé daně 115.

TEST A OTÁZKA

1. Rozdíl mezi potenciálním a skutečným GDP se označuje jako a) reálný produkt b) produkční mezera c) nominální produkt 2. Makroekonomie se zabývá studiem a) chování jednotlivých ekonomických subjektů b) rovnováhou na dílčích trzích c) ekonomiky jako celku 3. Hrubý národní produkt představuje a) hodnota všech statků a služeb vyprodukovaná výrobními faktory ve vlastnictví obyvatel dané země během daného roku b) hodnota všech statků a služeb vyrobená v ekonomice během daného roku


c) peněžní míra hodnoty statků a služeb, které národ získává ekonomickou činností Určete správný výrok: 4. Mikroekonomie analyzuje procesy hospodářské politiky odstraňující poruchy ekonomiky. 5. Produkční (odvětvová) metoda měření produktu se vypočítá jako součet přidaných hodnot. 6. Čisté úroky jsou do výpočtu GDP zahrnuty, pokud k jeho měření využíváme důchodovou metodu výpočtu. 7. Osobní důchod je celkový důchod po odečtení daní a přičtení transferových plateb. 8. Makroekonomický koloběh znázorňuje vztahy mezi makroekonomickými subjekty.

ŘEŠENÍ A ODPOVĚDI, NÁVODY

1a, 2b, 3a, 4 NE, 5 ANO, 6 ANO, 7 NE, 8 ANO

PRŮVODCE STUDIEM 4

Pokud jste bedlivě studovali první kapitolu, určitě se budete snadno orientovat v základních pojmech, se kterými budeme v následující kapitole pracovat. Seznámíme s v ní s fungováním dvousektorového modelu ekonomiky a ustanovením rovnováhy v tomto modelu.

25


26

2 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE

Dvousektorový model ekonomiky – spotřební a úsporová funkce, jejich změny, investiční výdaje, určení rovnovážného produktu, investiční multiplikátor, paradox spořivosti.

Rychlý náhled


27

CÍLE KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE

Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY

Budete umět

Budete umět:

•

Základní pojmy - složky agregátních výdajů, spotřební funkce, úsporová funkce, funkce agregátních výdajů, rovnovážný produkt, jednoduchý výdajový multiplikátor. Získáte

Získáte:

•

Schopnost popsat mechanizmus fungování modelu s multiplikátorem v dvousektorové ekonomice a určení rovnovážného produktu. Budete schopni

Budete schopni:

•

Definovat jednotlivé složky agregátních výdajů.

•

Vyjádřit spotřební funkci, úsporovou funkci, funkci agregátních výdajů v dvousektorové ekonomice.

•

Určit velikost rovnovážného produktu v dvousektorové ekonomice a ilustrovat změny rovnovážného produktu způsobené například změnou investičních výdajů pomocí modelu s linií 45°.

•

Vypočítat velikost rovnovážného v dvousektorové ekonomice.

•

Stanovit velikost multiplikátoru a interpretovat jeho dopad na úroveň rovnovážného produktu.

produktu

a

jeho


Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 6 hodin.

změnu


28

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE

Celkové plánované výdaje, spotřební funkce, mezní sklon ke spotřebě, úsporová funkce, mezní sklon k úsporám, investiční výdaje, investiční multiplikátor, paradox spořivosti, rovnovážný produkt.

Klíčová slova

PRŮVODCE STUDIEM 5

Jednou z možností jak určit rovnovážnou úroveň produktu v ekonomice je model důchod výdaje, na který se zaměříme ve dvou následujících kapitolách.

Východiskem pro určení rovnovážného produktu je odvození jednoduchého keynesovského modelu určení rovnovážné produkce agregátními výdaji, který vychází z předpokladu, že agregátní výdaje jsou stimulem růstu produktu a naopak růst produktu výrazně ovlivňuje růst agregátních výdajů. Tento model je také nazýván model s linií 45° nebo model s multiplikátorem.

Východiska

Dvousektorovým modelem ekonomiky rozumíme model zahrnující pouze domácnosti a firmy a jejich ekonomické aktivity. Prvním krokem postupu pro určení rovnovážného produktu ve dvousektorové ekonomice je stanovení skutečných agregátních výdajů na produkt.

Předpoklady pro stanovení rovnovážného produktu ve dvousektorové

Předpoklady


29

ekonomice jsou následující: • • • • •

cenová hladina je stálá, neovlivňuje agregátní poptávku, zásoba kapitálu je dostatečná, může být vyrobena produkce, která je poptávaná, nabídka práce je dostatečná, může být vyrobena produkce, která je poptávaná při dané stálé nominální mzdě, všechny nominální veličiny jsou reálnými veličinami, ekonomika je uzavřená.

Z předpokladu dostatečné zásoby kapitálu a dostatečné nabídky práce lze usuzovat, že v ekonomice existuje produkční mezera, tj. skutečný produkt Y je pod úrovní potenciálního produktu Y*. V těchto předpokladech se také projevuje keynesovský charakter ekonomiky, tj. skutečnost, že se tržní ekonomika v keynesovském chápání projevuje nedostatečnou agregátní poptávkou, poptávkově omezenou ekonomikou.

Skutečné agregátní výdaje na produkt AE jsou souhrnem spotřebních výdajů C a investičních výdajů I, a platí pro ně tedy vztah:

AE = C + I

Skutečné výdaje se mohou od plánovaných (zamýšlených) výdajů lišit. Východiskem pro určení rovnovážného produktu je předpoklad, že skutečné spotřební výdaje budou rovny plánovaným spotřebním výdajům., liší se pouze plánované a skutečné investiční výdaje. Rozdělíme proto skutečné celkové investiční výdaje na investiční výdaje plánované Ip a na investiční výdaje neplánované In, které mají charakter zásob. Vyrobí-li firmy více produktu než je poptáváno, hromadí se vyrobená produkce v zásobách, dochází k neplánovanému hromadění zásob a neplánované investice jsou kladné, platí In > 0. Naopak, vyrobí-li firmy méně produkce, dochází k neplánovanému čerpání zásob, neplánované investice jsou záporné, platí In < 0. Pro další postup abstrahujeme od:

určování

rovnovážné

produkce

pro

zjednodušení


• • • •

30

rozdílu mezi hrubým národním produktem a národním důchodem, opotřebení kapitálu, tj. od rozdílu mezi hrubým a čistým národním produktem, rozdílu mezi hrubými a čistými investicemi a budeme hovořit o investičních výdajích, nepřímých daní a transferových plateb firem.

Celkový objem plánovaných výdajů zahrnuje výdaje, které tvoří agregátní poptávku AD. Jsou rozdílné od skutečných agregátních výdajů AE, proto budeme-li mít na mysli tyto výdaje, jednoznačně to uvedeme. Agregátní poptávka je tedy celkovým plánovaným objemem statků poptávaným při dané cenové úrovni. Ve dvousektorové ekonomice tvoří tak AD spotřební výdaje C a plánované investice I. AD = C + I

Rovnovážnou úrovní produktu Y je ta úroveň skutečného produktu, která se rovná agregátní poptávce AD:

Y = AD

V dvousektorové ekonomice platí, že vyrobený produkt se rovná produktu realizovanému, který můžeme vyjádřit jako souhrn spotřebních a investičních výdajů: Y =C+I

Tento vztah platí následně (ex post) vždy, protože vyrobí-li firmy větší objem produktu než mohou prodat, hromadí se neprodaná produkce v neprodejných

Agregátní poptávka


31

zásobách. Neplánovaný nárůst zásob je však součástí skutečných investic. Proto platí, že produkce je spotřebovaná nebo investovaná.

2.1 Spotřební funkce Nejprve odvodíme první součást agregátní poptávky, spotřební výdaje C. Důchod domácností Y se rozděluje na spotřební výdaje C a na úspory S. Firmy jsou součástí celkového soukromého sektoru a jejich zisk je rozdělen vlastníkům, potom důchod soukromého sektoru tvoří hodnota vyrobených statků za určité období (rok). Disponibilní důchod soukromého sektoru je celý důchod a část tohoto důchodu je užita na spotřebu a část je uspořena:

Důchod

Y =C+S

Spotřební funkci můžeme zapsat:

Spotřební funkce

C = f (Y ) C - celkové spotřební výdaje, jsou funkcí důchodu. Spotřební výdaje se zvyšují proporcionálně s úrovní důchodu, spotřeba je rostoucí funkcí důchodu.

Za předpokladu, že vztah mezi důchodem Y a spotřebou je lineární, můžeme spotřební funkci psát jako: C = C A + CI

C = C A + c.Y

kde

c=

ΔC = MPC ΔY


CA - autonomní spotřební výdaje, které nezávisí na velikosti důchodu, autonomní spotřeba vyjadřuje spotřební výdaje, když je důchod roven nule. CI - indukovanou spotřebu (spotřební výdaje), která je funkcí důchodu a je násobkem mezního sklonu ke spotřebě c a důchodu Y. c (MPC) - mezní sklon ve spotřebě, vyjadřuje velikost, o kterou se zvýší spotřební výdaje při zvýšení důchodu o každou dodatečnou jednotku. Mezní sklon vyjadřuje poměr přírůstku spotřeby ΔC a přírůstku důchodu ΔY a ukazuje jaká část přírůstku důchodu je spotřebovaná. Spotřební funkce je funkcí lineární, tzn., že mezní c je stálý. Jakékoliv změny Y budou rozděleny na C a S ve stejných proporcích. Mezní sklon ke spotřebě je tedy vždy kladný (je větší než nula a menší než jedna) a stálý.

O podílu dané úrovně důchodu užitého na spotřebu vypovídá průměrný sklon ke spotřebě APC, který lze vyjádřit:

APC =

C Y

32


33

C

45 0 S1 C = C A + cY F C I = cY

•

CA Y0

Y1

Y

Graf 2-1: Spotřební funkce.

Sklon funkce spotřeby je c, tj. mezní sklon ke spotřebě, je všude stejný. Funkce spotřeby je posunuta nahoru o hodnotu (velikost) autonomní spotřeby CA. Přímka 450 je souhrnem bodů, ve kterých je spotřeba rovna důchodu. Při úrovni důchodu Y0 je celý důchod spotřebován v průsečíku funkce spotřeby a přímky 450, označeném F. Nalevo od bodu F při nižší úrovni důchodu než Y0 převyšuje spotřeba důchod. Napravo od bodu F při vyšší úrovni důchodu než Y0 jsou spotřební výdaje nižší než důchod. Rozdíl mezi spotřební funkcí a přímkou 450 vyjadřuje rozsah celkových úspor, pro úroveň důchodu Y1 v rozsahu S1. Nalevo od úrovně důchodu Y0 dochází k záporným úsporám, napravo od této úrovně důchodu dochází k tvorbě celkových úspor.

2.2 Úsporová funkce Úspory jsou rostoucí funkcí důchodu a protože jsme předpokládali, že spotřební funkce je funkcí lineární, je lineární i funkce úspor. Funkci úspor můžeme zapsat:

Funkce úspor


34

S = f (Y )

Předpokládáme, že skutečné úspory se rovnají plánovaným úsporám. Funkci úspor pak můžeme psát: S = −S A + SI

S = − S A + s.Y nebo-li

S = −C A + s .Y

kde s =

ΔS = MPS ΔY

- SA jsou záporné úspory, když důchod je roven nule, tj. autonomní úspory. Velikost záporných úspor je rovna autonomní spotřebě, - SA = CA. SI - indukované úspory, které jsou násobkem důchodu a mezního sklonu k úsporám z důchodu, s (MPS) - mezní sklon k úsporám, vyjadřuje poměr přírůstku úspor k přírůstku důchodu. To znamená, že část přírůstku důchodu ΔY je vynaložena na přírůstek spotřeby a nespotřebovaná část přírůstku důchodu tvoří přírůstek úspor ΔS. MPS má kladnou hodnotu, je větší než nula a menší než jedna.

Mezní sklon ke spotřebě a mezní sklon k úsporám jsou rovny jedné, tj. 100% důchodu, kterou domácnost rozdělí na spotřebu a úspory. Platí: c + s = 1, tedy: 0,8 + 0,2 = 1, proto 0,8 znamená 80% důchodu, kterou domácnost spotřebuje a 0,2 znamená 20% důchodu, která je uspořena.


35

Průměrný sklon k úsporám APS, tj. poměr celkových úspor k důchodu získáme vydělením funkce úspor důchodem. Platí vztah:

APS =

S − SA = +s Y Y

S +

S = - SA + sY

• Y0

SA

Y

-

Graf 2-2: Funkce úspor.

Funkce celkových úspor je od začátku posunuta dolů co je způsobeno prvkem - SA, tj. autonomními úsporami. Nalevo od bodu Y0 jsou záporné úspory, napravo od tohoto bodu pak dochází k tvorbě úspor. Sklon funkce úspor je s, tj. mezní sklon k úsporám je všude stejný. Vzájemný vztah funkce spotřeby a funkce úspor je patrný ze vztahu Y=C+S, tzn. odečteme-li od důchodu (přímka 450) celkovou spotřebu, dostaneme celkové úspory. Odečtením indukované spotřeby CI od důchodu (opět přímka 450) dostaneme indukované úspory. Při úrovni důchodu Y0 se úspory S=0 a celý důchod je spotřebován, je tedy shodný se spotřební funkcí.


36

C

450 B S I,1 = sY1 C = C A + cY C I = cY A

C I,1 = cY1 S I,0 = sY0

CA

C I,0 = cY0 Y0

Y1

Y

S

S = -C A + sY S I,1 = sY1

SA

Y0

Y1

Y

Graf 2-3: Vztah funkce spotřeby a funkce úspor.

2.3 Rovnovážná úroveň produktu Agregátní poptávka je množství statků, které subjekty skutečně koupí, tedy je souhrnem spotřebních výdajů a investic. V souladu s touto úvahou je produkt v rovnovážné úrovni, je-li roven agregátní poptávce. Platí vztah Y=AD.

Rovnovážný produkt


37

Při rovnovážné úrovni produktu se neplánované investice do zásob rovnají nule, tj. In = 0. Když se agregátní poptávka nerovná produktu (AD
a následně z toho platí: Y = AD + I n

Rovnají-li se plánované spotřební výdaje domácností a plánované investice firem skutečné produkci (skutečnému produktu), je tato úroveň produktu jeho rovnovážnou úrovní. AD výrazně determinuje rovnovážnou úroveň produktu.

Y = AD Analyzujme druhou součást agregátní poptávky AD, tj. plánované investiční výdaje, plánované investice. Budeme předpokládat, že tyto výdaje jsou dány autonomně, tj. nezávislé na úrovni důchodu a na úrokové míře. Plánované investice označíme IA a nazveme je autonomními investicemi. AD je souhrn spotřebních výdajů a investiční výdajů, platí: AD = C + I A a vyjádříme-li celkovou spotřebu

C = C A + c.Y , je:

AD = C A + c.Y + I A

Z uvedeného vztahu je patrné, že agregátní poptávka je: • •

tím větší, čím větší je úroveň autonomní spotřeby, autonomních investic a mezního sklonu ke spotřebě, tím menší, čím menší je úroveň autonomní spotřeby, autonomních investic a mezního sklonu ke spotřebě.

Označíme-li souhrn autonomní spotřeby a autonomních investic jako autonomní výdaje, či plánované autonomní výdaje, tj. CA + IA = AA, potom můžeme AD ve dvousektorovém modelu zapsat: AD = AA + c.Y

kdy víme, že: c.Y = C I

Autonomní investice


38

Část AD tvoří autonomní výdaje nezávislé na důchodu a indukovaná spotřeba závislá na výši důchodu. AD se při růstu důchodu zvyšuje, protože se indukovaná spotřeba s růstem důchodu zvyšuje. Rovnováha potom nastává v případě, když platí Y=AD, respektive: Y = A A + c.Y

Řešením tohoto vztahu pro úroveň rovnovážného produktu, resp. důchodu, kterou označíme jako Y0, dostáváme:

Y0 =

1 AA 1− c

Podmínku rovnováhy, tj. rovnovážný produkt lze však vyjádřit také:

Y0 =

1 (C A + I A ) = AA s s

Rovnovážná úroveň produktu je tím: • •

větší, čím větší je mezní sklon ke spotřebě a čím větší jsou autonomní výdaje, menší, čím menší je mezní sklon ke spotřebě a čím menší jsou autonomní výdaje.

Určení rovnovážného produktu znázorňuje následující obrázek.

Rovnovážný produkt, nebo-li důchod


AD

39

450 (AD = Y)

J

In >0 AD = AA + cY K E0 L

C = CI = cY

S=I

In <0 AA

M C Y2

Y0

Y1

Y

Graf 2-4: Určení rovnovážného produktu.

Křivka AD je křivkou agregátní poptávky a její sklon je určen mezním sklonem ke spotřebě c z důchodu. Platí: • •

čím větší je mezní sklon ke spotřebě, tím strmější je křivka AD, čím menší je mezní sklon ke spotřebě, tím plošší je křivka AD.

Křivka agregátní poptávky protíná přímku 450 (v bodech na této přímce se agregátní poptávka rovná produktu) v bodě E0, který je bodem rovnováhy v ekonomice. Produkce odpovídající tomuto bodu je rovnovážnou produkcí Y0 a křivka AD jednoznačně determinuje rovnovážnou úroveň produktu. Je-li skutečný produkt Y1 větší než rovnovážný produkt Y0, vznikají neplánované investice In do zásob, tj. In > 0. Naopak, je-li skutečný produkt Y2 nižší než rovnovážný produkt Y0, dochází k neplánovanému čerpání zásob, tj. In < 0. Neplánované zvyšování zásob a neplánované čerpání zásob jsou pro výrobce signálem, aby v případě vzniku neplánovaných zásob produkci snížily nebo v případě neplánovaného čerpání zásob ji zvýšily. Tímto přizpůsobovacím mechanizmem je ekonomika naváděna k rovnováze. Rovnováha je takový stav ekonomiky, kdy neexistují žádné tlaky na změnu. Domácnosti a firmy plánují vynaložit právě takový objem výdajů (důchodu) jaká je úroveň produktu.


40

Ve všech ostatních bodech přímky 450, kromě bodu E0, je ekonomika v nerovnováze. V bodě J je produkce větší než agregátní poptávka a vznikají neplánované zásoby. Produktu Y1 odpovídá agregátní poptávka v bodě K. Obdobně produktu Y2 odpovídá agregátní poptávka v bodě M. Firmy však nechtějí vytvářet neplánované zásoby, jinak by je zahrnuly do svých plánovaných investic. Na výchozí úroveň sníží firmy své zásoby tím, že začnou omezovat výrobu. Ekonomika se začne pohybovat z bodu J směrem k bodu rovnováhy, bodu E0. Svislá vzdálenost mezi body J a K na obrázku označuje přebytek produktu Y1 nad agregátní poptávkou, tedy vznik neplánovaných investic In, tj. In > 0. Snahou výrobců proto bude, dostat produkt na úroveň E0, tj. do bodu rovnováhy, kde In = 0. Naopak, v bodě L je agregátní poptávka vyšší než je úroveň produktu. Převis agregátní poptávky nad úrovní produktu Y2 označuje svislá vzdálenost mezi body L a M. Dochází k neplánovanému čerpání zásob, tj. In < 0. Na výchozí úroveň doplní firmy zásoby zvýšením výroby, ekonomika se začne pohybovat směrem k bodu rovnováhy E0. Svislá vzdálenost mezi body E0 a Y0 představuje agregátní poptávku a její dvě složky, spotřební výdaje a investiční výdaje. Plocha nad spotřební funkcí C = c.Y, CA = 0, označuje nespotřebovaný produkt (důchod), tj. celkové úspory S. Pouze v bodě E0 se celkové úspory rovnají investicím, tj. S = I. Právě rovnost mezi plánovanými úsporami a plánovanými investicemi je podstatnou charakteristikou rovnovážné úrovně produktu. Je pouze jiným vyjádřením vztahu, který vyjadřuje rovnovážný produkt, tj. vztahu Y = AD. Toto tvrzení lze doložit tak, že od obou stran tohoto vztahu odečteme spotřební výdaje, tj. Y – C = AD – C a dostáváme S = I.

S=I

Úspory ve své podstatě jsou únikem z důchodu (agregátní poptávky). To proto, že je nelze použít na nákup spotřebních předmětů. Jedná se však o úspory, které zde chápeme jako ekonomické veličiny, které mají tokový charakter. Tím odlišujeme od úspor zásoby aktiv domácností. Nastolení rovnováhy vyžaduje kompenzaci těchto úniků nespotřebními výdaji, což ve dvousektorové ekonomice představují autonomní investice. Závažnou úlohu při určování rovnovážného produktu má multiplikátor. Obecně lze multiplikátor vyjádřit jako výslednou změnu endogenní, závislé proměnné v důsledku jednotkové změny nezávislé, exogenní veličiny. Jednoduchý výdajový multiplikátor nebo-li investiční multiplikátor je dán

Jednoduchý výdajový multiplikátor (investiční multiplikátor)


41

poměrem změny rovnovážného produktu vyvolané změnou investičních výdajů o jednotku. Proto dále budeme krátce hovořit jen o multiplikátoru. Výraz 1/(1 – c) je označován jako jednoduchý výdajový multiplikátor nebo jako multiplikátor autonomních výdajů. Jednoduchý proto, že předpokládáme, že se změnou autonomních výdajů (investičních výdajů), tj. jejich zvýšením či snížením, nemění cenová hladina a úroková míra. Jednoduchý výdajový multiplikátor α potom můžeme zapsat:

α=

1 1−c

kde: 1-c lze nahradit s

c – mezní sklon ke spotřebě, s – mezní sklon k úsporám.

AD

450(AD = Y) E1

AD1

AD1 = AA,1 + cY

AD0 = AA,0 + cY

E0 ΔAA AA,1 AA Y0

Y1

Y

Graf 2-5: Působení multiplikátoru.

Výchozí rovnováha je v bodě E0 při výši autonomních výdajů AA,0. Za tohoto stavu dojde ke zvýšení autonomních výdajů, tj. investičních výdajů o ΔAA = IA, takže celková úroveň autonomních výdajů je AA,1, tj. AA,1 = AA,0 + ΔAA. Zvýšení investičních výdajů o ΔAA vede při výchozí rovnovážné úrovni produktu Y0 k neplánovanému snížení zásob o ΔAA jako důsledek zvýšení AD. AD se zvýšila také o ΔAA. Neplánované snížení zásob je pro výrobce signálem ke zvýšení produkce o ΔAA, k doplnění zásob na výchozí úroveň.


42

Zvýšení investičních výdajů způsobí růst AD, následně vyvolává růst produktu z Y0 na Y1. Tento přírůstek investičních výdajů vyvolal přírůstek rovnovážného produktu o násobek přírůstku investičních výdajů, tj. ΔAA, nebo-li ΔIA . Velikost rovnovážného produktu lze vypočítat pomocí multiplikátoru. Vlivem zvýšení (snížení) investičních výdajů o jednotku se zvýší (sníží) produkt multiplikovaně, několikanásobně krát. Změnu produktu vypočteme:


ΔY = α .ΔI A Novou úroveň rovnovážného produktu pak vypočteme podle vzorce: Y1 = Y0 + ΔY

Paradox spořivosti je jev, který je vyvolán zvýšením úspor domácností (tj. posun úsporové funkce rovnoběžně nahoru). Toto zvýšení úspor může být chápáno jako podmínka růstu investičních výdajů, a tím i budoucího růstu zaměstnanosti a produktu. Výsledkem růstu úspor je paradoxně ne zvýšení, ale pokles produktu a dalším paradoxním důsledkem je následný pokles úspor na jejich původní úroveň.

Paradox spořivosti

Důvodem je skutečnost, že růst úspor je doprovázen poklesem spotřebních výdajů, který není ničím kompenzován. Křivka AD se posune dolů o stejnou vzdálenost, jako činil posun křivky úsporové funkce nahoru. V důsledku toho produkt klesá, klesají i úspory, až se vyrovnají investicím.


Chvilka odpočinku, než se dáte do dalšího čtení a k tomu něco dobrého Vám určitě přijde vhod.



43

SHRNUTÍ KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V DVOUSEKTOROVÉ EKONOMICE

•

• • •

• • •

Model důchod výdaje, který slouží k určení rovnovážného produktu porovnává celkové plánované výdaje se skutečně vytvořeným produktem. Předpokladem jeho fungování jsou nevyužité výrobní faktory, stabilní cenová hladina a další. Skutečné agregátní výdaje na produkt AE jsou souhrnem spotřebních a investičních výdajů. Agregátní poptávka je tedy celkovým plánovaným objemem statků poptávaný při dané cenové úrovni. Ve dvousektorové ekonomice tvoří AD spotřební výdaje a plánované investice. Důchod je tvořen spotřebou a úsporami. Spotřební výdaje se zvyšují proporcionálně s úrovní důchodu, spotřeba je rostoucí funkcí důchodu a je tvořena autonomní a indukovanou spotřebou. Úspory se zvyšují s růstem důchodu, tvoří je autonomní a indukované úspory. Rovnají-li se plánované spotřební výdaje domácností a plánované investice firem skutečné produkci (skutečnému produktu), je tato úroveň produktu jeho rovnovážnou úrovní. Jednoduchý výdajový multiplikátor vyjadřuje násobenou účinnost změny investičních výdajů na změnu rovnovážného produktu. Ke změně rovnovážného produktu dochází v důsledku změny autonomních výdajů.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 2

a) Domácnost v případě, že obdrží důchod 24 000 Kč, vydá na nákup spotřebních statků a služeb přesně 21 000 Kč. Pokud tato domácnosti disponuje důchodem 17 000, jsou její úspory nulové. Vypočtěte průměrný a mezní sklon ke spotřebě. b) Ekonomika je dána údaji: C = 300 + 0,8Y, investice jsou 200 mld. peněžních jednotek. Vypočtěte: -

rovnovážný důchod a graficky jej znázorněte;

Shrnutí


-

a ilustrujte rovnovážný důchod, klesne-li s na 0,1; jak se změní rovnovážný důchod, zvýší-li se investice o 100 mld., tento výpočet ověřte pomocí multiplikátoru a graficky znázorněte.

TEST A OTÁZKA

1. Autonomní úspory jsou takové, které a) s růstem důchodu rostou b) s růstem důchodu klesají c) nezávisí na velikosti důchodu 2. Investiční multiplikátor vyjadřuje, že vlivem a) změny investičních výdajů o jednotku se produkt nemění b) růstu investičních výdajů o jednotku se produkt zvýší multiplikovaně c) růstu investičních výdajů o jednotku se produkt sníží multiplikovaně 3. Důchod domácností Y se rozděluje na a) spotřební a investiční výdaje b) spotřební výdaje, investiční výdaje a úspory c) spotřební výdaje a úspory Určete správný výrok: 4. Dvousektorový model ekonomiky zahrnuje pouze domácnosti, firmy, jejich ekonomické aktivity a stát. 5. Spotřební výdaje se mění proporcionálně vlivem změny důchodu. 6. Mezní sklon ke spotřebě a mezní sklon k úsporám jsou rovny nule. 7. Model důchod výdaje slouží k determinaci rovnovážného produktu a porovnává celkové plánované výdaje s investičními výdaji. 8. Vlivem změny (růstu) investičních výdajů dochází k multiplikované změně (růstu) produktu.

44


45


1c, 2b, 3c, 4 NE, 5 ANO, 6 NE, 7 NE, 8 ANO PRŮVODCE STUDIEM 6

Dvousektorový model ekonomiky, který slouží k určení rovnovážného produktu v následující kapitole rozšíříme o další sektory ekonomiky. V první části kapitoly rozšíříme model o další ekonomický subjekt, kterým je stát a prozkoumáme jeho vliv na rovnovážnou úroveň produktu. V druhé části kapitoly rozšíříme model o další ekonomický subjekt, a to zahraničí a opět prozkoumáme jeho vliv na ustanovení rovnováhy.

Průchod modulem


46

3 ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘ SEKTOROVÉ EKONOMICE

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘSEKTOROVÉ EKONOMICE

Třísektorový model – vládní výdaje a daně, transferové platby, celkové plánované výdaje, rovnovážný produkt, multiplikátor vládních výdajů, multiplikátor transferových plateb, multiplikátor autonomních daní, ustanovení rovnováhy. Čtyřsektorový model - čistý export, rovnovážný produkt v otevřené ekonomice, ustanovení rovnováhy, vývozní multiplikátor.

Rychlý náhled


47

CÍLE KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘSEKTOROVÉ EKONOMICE

Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět:

•

Základní pojmy – agregátní poptávka v třísektorové ekonomice, agregátní poptávka ve čtyřsektorové ekonomice, rovnovážný produkt, multiplikátor vládních výdajů, multiplikátor transferových plateb, multiplikátor autonomních daní, vývozní multiplikátor.

Získáte:

•

Budete umět

Získáte

Schopnost popsat mechanismus ustanovení rovnovážného produktu jak v tří, tak i čtyřsektorové ekonomice a charakterizovat vliv rozhodujících faktorů na ustanovení rovnováhy.

Budete schopni:

•

Ilustrovat změny rovnovážného produktu způsobené různými vlivy, například změnou autonomních daní, poklesem vládních výdajů pomocí modelu s linií 45°.

•

Vysvětlit vliv změny jednotlivých složek autonomních výdajů na velikost rovnovážného produktu.

•

Vypočítat velikost rovnovážného produktu a jeho změnu v tří a čtyřsektorové ekonomice.

•

Stanovit velikost jednotlivých multiplikátorů a interpretovat jejich dopad na úroveň produktu.

Budete schopni


48



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘSEKTOROVÉ EKONOMICE

Celkové plánované výdaje, agregátní poptávka v třísektorové ekonomice, autonomní a indukované daně, multiplikátor autonomních daní, transferové platby, multiplikátor transferových plateb, vládní výdaje, agregátní poptávka ve čtyřsektorové ekonomice, čistý export, mezní sklon k importu, multiplikátor čistého exportu, rovnovážný produkt.

PRŮVODCE STUDIEM 7

Model důchod výdaje v tří a čtyřsektorové ekonomice navazuje na model důchod výdaje v dvousektorové ekonomice. Poznatky z fungování tohoto modelu použijeme a postupně rozšíříme tento model o další sektory ekonomiky.

3.1 Třísektorová ekonomika Východiskem pro určení rovnovážného produktu je určení rovnovážné produkce agregátními výdaji, který vychází z předpokladu, že agregátní výdaje jsou stimulem růstu produktu a naopak růst produktu výrazně ovlivňuje růst agregátních výdajů. Tento model je také nazýván model s linií 45°.

Klíčová slova


49

Po zahrnutí vlády agregátní poptávku v třísektorovém modelu ekonomiky vedle již zmíněných prvků tvoří výdaje domácností na spotřebu C, investiční výdaje firem I a je rozšířena o vládní výdaje na nákup zboží a služeb G. Agregátní poptávku můžeme tedy zapsat:

AD = C + I + G Pro třísektorovou ekonomiku musíme také rozšířit skutečné agregátní výdaje AE. Tento vztah je třeba rozšířit o rozdíl mezi celkovými daněmi TT a transferovými platbami TR, tj. o TT – TR. Takto upravený vztah potom můžeme zapsat jako: C + I + G = AE = Y = C + S + ( TT − TR )

Zahrnutí vládního sektoru do analýzy se projeví v tom, že soukromý sektor platí z běžného důchodu daně a dostává transferové platby. Spotřební výdaje tak již nejsou funkcí běžného důchodu, ale funkcí disponibilního důchodu YD. Protože abstrahujeme od opotřebení kapitálu a nerozděleného zisku firem, předpokládáme, že daně platí pouze domácnosti. Proto disponibilní důchod má charakter disponibilního osobního důchodu, krátce ho budeme označovat jako disponibilní důchod. Disponibilní důchod (DI=YD) proto definujeme jako rozdíl mezi běžným důchodem Y po odečtení celkových daní TT a přičtení transferových plateb TR: YD = Y − TT + TR

kde: TT – TR = T

a T jsou čisté daně

Spotřební funkce v třísektorovém modelu ekonomiky pak dostává tvar: C = C A + c.( Y − TT + TR )

Vstup vlády do ekonomiky se projevuje ve fiskální politice, která zahrnuje konkrétní úroveň a charakter vládních výdajů za zboží a služby, konkrétní úroveň daní vč. jejich struktury a konkrétní charakter a úroveň transferových plateb. Celkové daně TT tvoří jednak autonomní daně TA a jednak daně

Disponibilní důchod


50

důchodové TR, kdy sazbu důchodové daně označujeme jako t. Platí, G = GA, TR = TRA, TT = TA + TR. Předpokládáme, že skutečné a plánované vládní výdaje jsou stejné. Celkové vládní výdaje jsou souhrnem vládních výdajů na nákup zboží a služeb a vládních transferových plateb. Celkové daně označujeme jako TT a tvoří je: • •

Celkové daně

autonomní daně TA, tj. daně nezávislé na důchodu, důchodové daně, závislé na úrovni důchodu, takže TR = t.Y. Sazba důchodové daně t znamená, že určitá část důchodu musí být odvedena ve formě daní do státního rozpočtu. Budeme předpokládat, že t je stálá.

Vztah mezi daněmi a důchodem můžeme v lineární formě zapsat jako: TT = T A + t .Y

Po začlenění daní a transferových plateb do analýzy můžeme spotřební funkci zapsat: C = C A + c( Y − T A − t .Y + TR )

a po úpravě:

C = C A + c.Y − c.T A − c.t .Y + c.TR

Substituujeme-li do vztahu, který charakterizuje v třísektorové ekonomice tento vztah, dostáváme tvar:

agregátní

poptávku

AD = c.Y − c.t .Y + C A − c.T A + c.TR + I A + G kde na pravé straně jsou součásti AD, kde se již projevuje zapojení státu do chodu ekonomiky je patrné, že:

•

zavedením sazby důchodové daně t se snižují spotřební výdaje, resp. agregátní poptávka v rozsahu – c.t.Y, • autonomní daně TA mění spotřební výdaje, resp. agregátní poptávku v rozsahu – c.TA, transferové platby mění spotřební výdaje, resp. agregátní poptávku


51

srozsahu + c.TR.

Autonomní výdaje v třísektorové ekonomice můžeme zapsat: AA = C A − c.T A + c.TR + I A + G

Potom AD v třísektorové ekonomice můžeme vyjádřit:

Vyjádření AD

AD = AA + c.Y − c.t .Y a po úpravě: AD = AA + c( 1 − t )Y

Zvýšení vládních výdajů na nákup zboží a služeb nebo zvýšení transferových plateb posunuje křivku agregátní poptávky nahoru, zvýšení autonomních daní posouvá křivku agregátní poptávky směrem dolů. Zvýšení sazby důchodové daně zplošťuje křivku agregátní poptávky tím více, čím vyšší je sazba daně. Vedle úspor tak představují daně další únik z důchodu.

AD

450(AD = Y)

E1

AD1 = AA,1 + c(1 – t)Y AD0 = AA,0 + cY (dvousektorová AD)

E0 AA,1

Δ AA AA Y0

Y1

Graf 3-1: AD v třísektorovém modelu.

Y


52

Křivka agregátní poptávky v třísektorovém modelu AD1, tj. po zavedení vlády, je v porovnání s křivkou agregátní poptávky z dvousektorového modelu AD0 posunuta od počátku směrem nahoru. To proto, že autonomní výdaje charakterizované ve formalizovaném zápisu zahrnují nyní kromě vlivu autonomních daní, také vlivy transferových plateb a vlivy výdajů vlády na nákup zboží a služeb. Sklon křivky agregátní poptávky je menší, křivka je plošší, protože zde působí vliv sazby důchodové daně.

Křivka AD

Rovnovážný produkt v třísektorovém modelu ekonomiky určíme substitucí formalizovaného zápisu agregátní poptávky v třísektorovém modelu ekonomiky do vztahu, který vyjadřuje rovnováhu, tj. Y = AD. Dostáváme:


Y = AA + c( 1 − t )Y

Y0 =

a po úpravě:

1 AA je rovnovážný produkt v třísektorové ekonomice. 1 − c( 1 − t )


53

Nebo také můžeme rovnovážný produkt vypočítat takto: Y0 = C A + c.Y − c.T A − c.t .Y + c.TR + I A + G AD

450(AD = Y) E0

AD = AA + c(1 – t)Y

AA

Y0

Y

Graf 3-2: Rovnovážný produkt v třísektorovém modelu ekonomiky.

Tento formalizovaný zápis vyjadřuje podmínky rovnovážného produktu v třísektorové ekonomice. Výraz: 1 =α 1 − c( 1 − t )

je výdajový multiplikátor za předpokladu, že sazba důchodové daně je větší než nula, tj. t > 0 a označuje se α. Rovnovážný produkt v třísektorové ekonomice pak můžeme zapsat jako: Y0 = a.AA

Vraťme se nyní ještě jednou ke vztahu, který charakterizuje skutečné agregátní výdaje v třísektorové ekonomice, tj. AE = C + I + G. Příjmy, které domácnosti obdrží se skládají z důchodu odvozeného z produktu Y a transferových plateb TR. Tyto příjmy jsou sníženy o celkové daně TT. Po odečtení celkových daní od celkových příjmů domácností, tj. důchodu odvozeného z produktu


54

a transferových plateb dostáváme disponibilní důchod. Můžeme psát: YD = Y + TR − TT a po úpravě. Y = YD + TT − TR

Disponibilní důchod domácností je rozdělen na spotřebu C a úspory S, můžeme psát: Y = C + S + TT − TR

Protože AE =Y lze předchozí vztah zapsat jako: C + I A + G = C + S + TT − TR

nebo I A + G = S + TT − TR

kde TT − TR =T a potom můžeme psát: I A + G = S + T , kde: I A + G jsou nespotřebované výdaje a S + T jsou úniky.

Z tohoto vztahu vyplývá, že v modelu třísektorové ekonomiky se úniky, tj. úspory a čisté daně rovnají nespotřebním výdajům na finální produkci, tj. autonomním investicím a vládním výdajům na nákup zboží a služeb. Z tohoto vztahu lze odvodit i způsob financování rozpočtového schodku: S = I A + G −T

a názorněji potom: S = I A + ( G + TR ) − TT

Součet G + TR vytváří celkové vládní výdaje. Rozdíl celkových vládních výdajů a celkových daní, tj. G + TR - TT charakterizuje stav rozpočtu. Je-li G + TR - TT = 0 je rozpočet vyrovnaný. V případě, že G + TR - TT > 0, tj. G + TR > TT je rozpočet schodkový, je-li G + TR - TT < 0, tj. G + TR < TT je rozpočet přebytkový. O rozpočtovém přebytku hovoříme také jako o úsporách vlády, zatímco


55

rozpočtový schodek je označován jako záporné úspory vlády. Model určení rovnovážné produkce, který je modelem keynesovským vychází z předpokladu nedostatečné poptávky, při které vzniká produkční mezera mezi skutečným produktem a potenciálním produktem. V keynesovském modelu může být tato mezera řešena uplatněním fiskální politiky, tj. změnou vládních výdajů nebo změnou daní. Z modelu rovnovážného produktu v třísektorové ekonomice vyplývají závěry pro účinnost vládních výdajů a daní, které mohou mít několik podob: a) b) c) d)

Multiplikátory

zvýšení (snížení) vládních výdajů G, zvýšení (snížení) transferových plateb TR, zvýšení (snížení) autonomních daní TA, zvýšení (snížení) sazby daně t.

a) změna vládních výdajů

Zvýšení (snížení) vládních výdajů na nákup statků (zboží a služeb) G povede ke zvýšení (snížení) rovnovážného produktu, a to stejným multiplikačním procesem, jako při zvýšení investičních výdajů v dvousektorovém modelu. Multiplikátor vládních výdajů označujeme αG a vypočteme:

αG =

ΔY 1 = ΔG 1 − c(1 − t )

kde t je sazba důchodové daně, ∆G zvýšení vládních výdajů, ∆Y nárůst produktu v důsledku zvýšení vládních výdajů. Je-li t > 0, je αG < α, což je důsledek vyšších úniků z důchodů domácností: kromě tvorby úspor uniká nyní část důchodu do daní. Čím vyšší bude t, tím menší bude sklon křivky AD, a tím bude i rovnovážný produkt nižší. Oproti tomu pokles t způsobí růst sklonu AD a povede k růstu produktu. Změna t dále ovlivní i velikost multiplikátoru αG, a tím i účinnost např. G nebo investičních výdajů.

Multiplikátor vládních výdajů


56

Změnu rovnovážného produktu v důsledku změny vládních výdajů stanovíme následovně:

ΔY =

1 ΔG 1 − c( 1 − t )

nebo-li: ΔY = α G .ΔG

a z toho novou rovnovážnou úroveň produktu: Y1 = Y0 + ΔY

AD

450(AD = Y) AD1 = AA,1 + c(1-t)Y E1 AD0 = AA,0 + c(1-t)Y

E0 ΔG AA,1 AA,0 Y0

Y1

Y

Graf 3-3: Vliv růstu vládních výdajů na rovnovážný produkt.

Východiskem analýzy je křivka agregátní poptávky AD0 = AA,0 + c(1 - t)Y. Předpokládáme, že se změní pouze vládní výdaje za zboží a služby o ∆G. Ostatní součásti AD zůstávají nezměněné (c a t). Bodem rovnováhy je za této situace bod E0. Po zvýšení vládních výdajů o ∆G nová křivka agregátní poptávky AD1 = AA,1 + c(1 - t)Y již zahrnuje toto zvýšení, tj. AA,1 = AA,0 + ∆G a je posunuta o ∆G od výchozí křivky AD0 směrem nahoru. Při výchozí úrovni


57

produktu Y0 vyvolá zvýšení vládních výdajů o ∆G převis AD. Působením multiplikátoru vládních výdajů se rovnováha ustaví v bodě E1 při rovnovážné úrovni produktu Y1. Přírůstek produktu činí Y1 – Y0 a je větší než ∆G, který tento nárůst vyvolal, má hodnotu α G . ∆G. b) Změna transferových plateb

Transferové platby se dělí na část spotřebovanou, a to v rozsahu cTR a část uspořenou, tj. (1-c)TR = sTR. V analýze transferových plateb předpokládáme, že jejich příjemci neplatí daně. Při zvýšení transferových plateb o ΔTR a při nezměněné úrovni dalších součástí AD, bude jejich účinnost na růst produktu slabší, než účinnost zvýšení vládních nákupů ∆G o stejnou částku. Multiplikátor transferových plateb αTR má menší hodnotu než multiplikátor vládních nákupů nebo multiplikátor investičních výdajů, vypočte se:

αTR =

c ΔY = ΔTR 1 − c( 1 − t )

Vliv transferových plateb na změnu rovnovážného produktu vypočteme:

ΔY =

c ΔTR 1 − c( 1 − t )

nebo-li: ΔY = α TR .ΔTR

a z toho novou rovnovážnou úroveň produktu Y1 = Y0 + ΔY

Multiplikátor transferových plateb


AD

58

450(AD = Y) AD1 = AA,1 + c(1-t)Y E1 AD0 = AA,0 + c(1-t)Y

E0 Δ TR AA,1 AA,0 Y0

Y1

Y

Graf 3-4: Vliv růstu transferových plateb na rovnovážný produkt. c) Změna autonomních daní

Změna úrovně autonomních daní TA změní AD pouze o část změněného objemu autonomní daně, protože nejdříve dochází v důsledku změny autonomní daně ke změně disponibilního důchodu, a tím k jeho rozdělení na spotřebu a úspory. Předpokládejme, že se autonomní daně zvýší o ∆TA, ostatní prvky AD se nezmění. Zvýšení autonomních daní o ∆TA způsobí snížení disponibilního důchodu a následně i snížení spotřeby o ∆C. Multiplikátor autonomních daní vypočteme:

αT = A

ΔY −c = ΔT A 1 − c(1 − t )

Srovnání multiplikátoru autonomních daní s multiplikátorem vládních výdajů ukazuje, že: •

•

změna G a změna TA má opačný účinek na úroveň rovnovážného důchodu, kdy zvýšení G za jinak nezměněných podmínek zvyšuje úroveň rovnovážného produktu, zatímco zvýšení TA za jinak nezměněných podmínek snižuje rovnovážný produkt, multiplikátor vládních výdajů je větší než multiplikátor autonomních daní, protože daně působí nepřímo na spotřebu prostřednictvím jejich vlivu na disponibilní důchod.

Multiplikátor autonomních daní = daňový multiplikátor


59

Změna TA způsobí změnu rovnovážného produktu v opačném směru, tj. zvýšení daní produkt snižuje a snížení daní produkt zvyšuje. Změnu rovnovážného produktu vypočteme:

ΔY =

Změna produktu

−c ΔT A nebo-li. ΔY = α TA .ΔT A 1 − c( 1 − t )


AD

450(AD = Y) E0

AD 0 = AA,0 + c(1-t)Y AD 1 = AA,1 + c(1-t)Y

E1 Δ TA AA,0 AA,1 Y1

Y0

Y

Graf 3-5: Vliv růstu autonomních daní na rovnovážný produkt. d) změna sazby daně

Vliv změny sazby důchodové daně t na úroveň rovnovážného produktu Daňový multiplikátor analyzujeme za předpokladu nezměněné úrovně autonomní spotřeby, při existenci daňové autonomních daní, autonomních investic, transferových plateb a vládních sazby větší než nula výdajů. Ve výchozím období uvažujeme sazbu důchodové daně t0. Pro výchozí období lze agregátní poptávku zapsat AD0 = AA + c(1 - t0)Y. Za této situace dojde ke zvýšení sazby daně na t1. AD po zvýšení sazby důchodové daně má strukturu AD1 = AA + c(1 - t1)Y, viz následující graf. Multiplikátor má tvar:


αt =

60

ΔY 1 =− ΔTD 1 − c(1 − t )

Pro přírůstek rovnovážného produktu vyvolaný zvýšením sazby důchodové daně platí vztah:

ΔY = −

1 c.Y .Δt 1 − c(1 − t )


AD

450(AD = Y) AD 0 = AA + c(1- t 0 )Y E0

AD 1= AA + c(1- t 1 )Y E1

AA

Y1

Y0

Y

Graf 3-6: Vliv růstu sazby důchodové daně na rovnovážný produkt.

Před zvýšením sazby důchodové daně byla ekonomika v rovnováze v bodě E0 při úrovni rovnovážného produktu Y0. Po zvýšení sazby důchodové daně z t0 na t1 se rovnovážný produkt snížil na Y1. Nová křivka AD má strukturu AD1 = AA c(1 - t1)Y a bodem nové rovnováhy je bod E1. Nová křivka agregátní poptávky v porovnání s původní křivkou je plošší. Zvýšení sazby důchodové daně z t0 na t1 tedy vede ke změně sklonu křivky AD, a jejím důsledkem je multiplikované snížení rovnovážného produktu.


61


Po náročném studiu si zasloužíte dávku odpočinku a k tomu je zapotřebí si dát šálek dobrého čaje.


3.2 Čtyřsektorový model Čtyřsektorový model ekonomiky zahrnuje kromě domácností, firem a vládního sektoru zahraniční obchod.

Čtyřsektorový model ekonomiky

Zahraniční obchod je realizovaný vývozem či dovozem statků. Část produkce je vyvážena do ostatních zemí, zatímco část zboží a služeb, která je spotřebovaná tuzemskými subjekty je dovážená ze zahraničí. Vývoz (export) EX=X můžeme tedy označit jako poptávku po statcích vyprodukovaných tuzemskými subjekty v zahraničí. Naproti tomu dovoz (import) IM=M představuje uspokojení části tuzemské poptávky po statcích produkty vyrobenými v zahraničí. Znamená to tedy, že zatímco vývoz se na vytváření tuzemského důchodu podílí, představuje dovoz určitý únik důchodu, tj. část důchodu, který je vynaložen za statky vyprodukované v zahraničí. Je proto pochopitelné, že jiná bude i jejich úloha při determinování agregátní poptávky. Vývoz a dovoz výrazně determinují úroveň agregátní poptávky a v konečném důsledku také úroveň produkce. Vývoz, tj. zahraniční poptávku po tuzemském zboží a službách ovlivňuje celá řada faktorů, mezi nimi úroveň zahraničního důchodu, poměr tuzemské a zahraniční cenové hladiny, podpora či restrikce vývozu ze strany vlády, preference spotřebitelů, úroveň nominálního měnového kurzu. Je patrné, že vývoz je nezávislý na úrovni tuzemského důchodu, je autonomní. Platí vztah EX = EXA, což znamená že změní-li se některý z uvedených determinantů, změní se i vývoz při každé úrovni domácího důchodu.

Úroveň vývozu je ovlivněna změnou úrovně důchodu v zahraničí. Za jinak nezměněných podmínek, bude při růstu zahraničního důchodu vývoz růst, při jeho poklesu dojde také k poklesu vývozu při každé úrovni tuzemského důchodu. Vývoz ovlivňuje i změna poměru tuzemské a zahraniční cenové

Vývoz


62

hladiny zboží a služeb. Při růstu tuzemské cenové hladiny se stává za jinak nezměněných podmínek tuzemské zboží pro zahraniční subjekty dražší a jeho vývoz proto klesá. Pokles tuzemské cenové hladiny naopak vývoz zvyšuje.

Dovoz statků je závislý na úrovni tuzemského důchodu, poměru tuzemské a zahraniční cenové úrovně statků, měnovém kurzu, spotřebitelských preferencích, na uplatňovaných obchodních omezeních apod. Citlivost změny dovozu na změny úrovně důchodu charakterizuje mezní sklon k dovozu m = ∆IM/∆Y, který vyjadřuje jaká část přírůstku důchodu je vynaložena na dovoz statků ze zahraničí. Dovozní funkci můžeme zapsat:

Dovoz

IM = IM A + m ⋅ Y

kde IMA je autonomní dovoz nezávislý na úrovni domácího důchodu a m.Y (IMI ) je dovoz závislý na úrovni důchodu. Úroveň dovozu ovlivňuje za jinak nezměněných podmínek také změna poměru tuzemské cenové hladiny a zahraniční cenové hladiny. Zvyšujeli se tuzemská cenová hladina, stává se tuzemské zboží v porovnání se zbožím zahraničním pro tuzemské subjekty dražším a dovoz roste. V opačném případě, tedy klesá-li tuzemská cenová hladina a dovoz klesá.

Čistý export je rozdíl mezi vývozem a dovozem. Vývoz je na tuzemském důchodu nezávislý, je autonomní, ale je závislý na zahraničním důchodu. Dovoz je závislý na úrovni tuzemského důchodu. Proto můžeme psát funkci čistého vývozu: NX = EX − IM nebo: NX = EX A − IM A − m ⋅ Y

Z funkce čistého vývozu můžeme učinit některé dílčí závěry, a to: • •

roste-li v zahraničí důchod, autonomní vývozy rostou a za jinak nezměněných podmínek se čisté vývozy zvyšují, což v konečném důsledku zvyšuje agregátní poptávku, roste-li reálný měnový kurz, rostou za jinak stejných podmínek také čisté vývozy a následně roste také agregátní poptávka,

Čistý export


•

63

roste-li domácí důchod, čisté vývozy se za jinak nezměněných podmínek snižují, což ve svém důsledku snižuje i úroveň agregátní poptávky.

Pro agregátní poptávku v otevřené ekonomice pak platí vztah:

AD

AD = AA + EX A + IM A + c( 1 − t )Y − m ⋅ Y

Rovnovážný produkt v čtyřsektorovém modelu funguje za předpokladu: Y=AE, IU=0. Další podmínkou rovnovážného produktu je rovnost celkových plánovaných nespotřebních výdajů (injekcí) a celkových úniků, tedy:


I + G + EX = S + NT + IM

Je-li produkt rovnovážný musí se celkové úniky S + NT + M přeměnit v poptávku po plánovaných investicích, vládních nákupech a po exportu. Pokud jsou I > S (a G = NT) musí současně ve stejné výši být M > X, má-li zůstat produkt ve své rovnovážné úrovni, tzn. vysoké plánované investiční výdaje jsou doprovázeny deficitním čistým exportem. Domácí úspory jsou doplněny růstem zahraničních závazků, které se přemění v poptávku po dovážených statcích. Pokud jsou S > I (a G = NT) získá část úspor ve výši rozdílu X > M podobu pohledávek vůči zahraničí, tzv. čistého přírůstku zahraničních aktiv, které se přemění v poptávku po exportu. Pokud jsou I + G +X > S + NT + M, je dosavadní produkt nerovnovážný a dochází k jeho růstu do nové rovnovážné úrovně. Změna čistého exportu NX má multiplikovaný účinek na úroveň rovnovážného Multiplikátor produktu. Jednoduchý výdajový multiplikátor v otevřené ekonomice, otevřené ekonomiky = tj. multiplikátor otevřené ekonomiky, který udává o kolik se zvýší produkt, vývozní multiplikátor jestliže se zvýší export o jednotku; označuje se ω:

ω=

1 1 − c(1 − t ) + m

Pro přírůstek rovnovážného produktu vyvolaný zvýšením čistého exportu platí:


ΔY =

64

1 ΔNX 1 − c( 1 − t ) + m


AD

450(AD = Y)

E1

AD 1=AA,1 +c(1-t)Y-mY AD 0 = AA,0 + cY

E0 AA,1

Δ NX

AA Y0

Y1

Y

Graf 3-7: Vliv růstu čistého exportu na rovnovážný produkt.

SHRNUTÍ KAPITOLY ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT V TŘÍ A ČTYŘSEKTOROVÉ EKONOMICE

•

•

•

Východiskem určení rovnovážného produktu je určení rovnovážné produkce agregátními výdaji, který vychází z předpokladu, že agregátní výdaje jsou stimulem růstu produktu a naopak. Pro třísektorovou ekonomiku skutečné agregátní výdaje AE obsahují ještě rozdíl mezi celkovými daněmi a transferovými platbami. Disponibilní důchod definujeme jako rozdíl mezi běžným důchodem po odečtení celkových daní a přičtení transferových plateb. V třísektorovém modelu rozlišujeme multiplikátory:

Shrnutí


• • •

multiplikátor vládních výdajů, multiplikátor transferových plateb a multiplikátor autonomních a důchodových daní. Pro třísektorovou ekonomiku platí, že se úniky, tj. úspory a čisté daně rovnají nespotřebním výdajům na finální produkci, tj. autonomním investicím a vládním nákupům statků. Rozdíl celkových vládních výdajů a celkových daní, tj. G + TR - TT charakterizuje stav rozpočtu, který může být vyrovnaný, přebytkový nebo deficitní. Čtyřsektorový model ekonomiky zahrnuje kromě domácností, firem a vládního sektoru zahraniční obchod. Čistý export je rozdíl mezi vývozem a dovozem. Jednoduchý výdajový multiplikátor v otevřené ekonomice, tj. multiplikátor otevřené ekonomiky; udává o kolik se zvýší produkt, jestliže se zvýší export o jednotku.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 3

a) Ekonomika je dána údaji: spotřební funkce má tvar C = 300 + 0,8Y, investice jsou 200 mld. peněžních jednotek, vládní výdaje na nákup statků činí 80 mld., transferové platby jsou 30 mld., nepřímé daně 100 mld. a sazba důchodové daně je 0,25. Vypočtěte: 1. velikost jednoduchého výdajového multiplikátoru a multiplikátoru autonomních daní; 2. rovnovážnou úroveň produktu a ilustrujte pomocí modelu 450; 3. změnu rovnovážného produktu způsobenou zvýšením investičních výdajů o 100 mld.; 4. změnu rovnovážného produktu způsobenou snížením vládních výdajů o 40 mld.; 5. změnu rovnovážného produktu způsobenou zvýšením transferových plateb o 20 mld.; 6. změnu rovnovážného produktu způsobenou snížením nepřímých daní o 20 mld.; 7. změnu rovnovážného produktu způsobenou snížením sazby daně o 5%; 8. graficky ilustrujte 3.-7. b) Ekonomika je zadána výše uvedenými údaji. Vypočtěte novou rovnovážnou úroveň produktu, jestliže vláda zvýší výdaje

65


o 10 mld., ale zároveň sníží daně o 10 mld. Tento výpočet ověřte pomocí multiplikátoru a znázorněte graficky.

TEST A OTÁZKA

1. Čistý export vyjadřuje rozdíl mezi a) hrubým exportem a amortizací b) exportem a importem c) exportem a opotřebením 2. Čisté daně vypočteme jako a) celkové daně mínus nepřímé daně b) celkové daně mínus transfery c) celkové daně mínus inflace 3. Zvýšení vládních výdajů na nákup zboží a služeb způsobuje posun křivky agregátní poptávky a) nahoru b) dolů c) mění její sklon Určete správný výrok: 4. Disponibilní důchod je jako osobní důchod po odečtení celkových daní. 5. Celkové daně jsou tvořeny autonomními daněmi a důchodovými daněmi. 6. Pokud jsou celkové vládní výdaje menší než celkové daně jedná se o deficitní stav rozpočtu. 7. Multiplikátor vládních výdajů je větší než multiplikátor autonomních daní. 8. Sníží-li vláda autonomní daně, dojde k multiplikovanému poklesu produktu.

66


67


1b, 2b, 3a, 4 NE, 5 ANO, 6 NE, 7 ANO, 8 NE PRŮVODCE STUDIEM 8

Další možností jak určit rovnovážnou úroveň produktu je model AS-AD, který je analyzován v následující kapitole.

Průchod modulem


68

4 MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY

Agregátní poptávka - její složky, průběh křivky agregátní poptávky, posun křivky agregátní poptávky, pozitivní a negativní poptávkové šoky, vliv vládní regulace. Keynesův efekt, efekt reálných peněžních zůstatků (Pigouův efekt). Agregátní nabídka – agregátní nabídka v krátkém období, Keynesiánský předpoklad krátkodobě stabilních nominálních mzdových sazeb, vliv mzdových dohod, pozitivně skloněná křivka krátkodobé agregátní nabídky a její posuny, pozitivní a negativní nabídkové šoky, křivka dlouhodobé agregátní nabídky a její posuny, změna potenciálního produktu, přirozená míra nezaměstnanosti. Makroekonomická rovnováha – makroekonomická rovnováha v krátkém období, rovnovážný produkt a rovnovážná cenová hladina v krátkém období, grafické vyjádření makroekonomické rovnováhy, změna makroekonomické rovnováhy a její dopad na rovnovážnou cenovou hladinu, rovnovážný produkt a zaměstnanost, potenciální produkt. Recesní a inflační mezera.

Rychlý náhled


69

CÍLE KAPITOLY MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY


•

Základní pojmy - agregátní poptávka a agregátní nabídka, krátkodobá a dlouhodobá agregátní nabídka, makroekonomická rovnováha v krátkém a dlouhém období.

Získáte:

•

Budete umět

Získáte

Znalosti o ustanovení makroekonomické rovnováhy a faktorů, které na ni působí včetně dopadů v krátkém a dlouhém období.

Budete schopni:

•

Definovat agregátní nabídku a agregátní poptávku.

•

Specifikovat jak jednotlivé složky agregátní poptávky ovlivní její posun a dopad na makroekonomickou rovnováhu.

•

Graficky aplikovat změny faktorů působící na posun agregátní nabídky nebo agregátní poptávky a jejich dopady na změnu makroekonomické rovnováhy jak v krátkém, tak i v dlouhém období.

•

Interpretovat změny působící na posun křivky agregátní poptávky a krátkodobé i dlouhodobé agregátní nabídky.

Budete schopni


70



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY

Agregátní poptávka, spotřební výdaje, investiční výdaje, vládní nákupy, čistý export, poptávkové šoky, krátkodobá agregátní nabídka, dlouhodobá agregátní nabídka, nabídkové šoky, potenciální produkt, plná zaměstnanost, makroekonomická rovnováha, tj. model AS - AD, krátkodobá a dlouhodobá makroekonomická rovnováha, recesní mezera a inflační mezera.

Klíčová slova

PRŮVODCE STUDIEM 9

Dalším z modelů určení rovnovážné úrovně produktu je kromě modelu důchod výdaje model AS-AD.

4.1 Agregátní poptávka Obecně je agregátní poptávka AD charakterizovaná jako celkové poptávané množství zboží a služeb konečné spotřeby při rozdílných cenových hladinách. Ale také jako celkové zamýšlené výdaje všech subjektů v ekonomice při určité cenové hladině. Je patrné, že výše celkové poptávky zboží a služeb bude ovlivněna pohybem cenové hladiny. Platí, že roste-li cenová hladina AD klesá a naopak při poklesu cenové hladiny roste. Dochází k posunu po křivce agregátní poptávky. Se změnou cenové hladiny se mění i objem poptávaného



71

produktu. Vztah mezi pohybem cenové hladiny a celkovou poptávkou zboží a služeb charakterizuje křivka agregátní poptávky, křivka AD. Pokles cenové hladiny znamená, že k běžným výdajům postačuje držba nižšího nominálního množství peněz. Proto klesá poptávka po penězích a roste poptávka po ostatních finančních aktivech, roste jejich cena a klesá nominální úroková sazba, která má dopad na investiční výdaje, ale i na spotřební výdaje domácností na statky dlouhodobé spotřeby, ovlivní také vládní výdaje a čistý export. Tento vztah je vymezen jako keynesiánská interpretace vztahu cenové hladiny a rostoucích výdajů, tj. Keynesův efekt. Tento efekt nevylučuje selhání. V tomto případě úroková sazba neklesá anebo investiční výdaje na její pokles nereagují. Důsledkem je rozdílná interpretace růstu poptávaného množství produkce, která ignoruje vliv úrokové sazby. Jedná se o efekt bohatství, kdy domácnosti drží část svých finančních aktiv v podobě peněz. Pokud klesá cenová hladina, nominální výše peněz se nemění, ale roste jejich reálná hodnota. Tzn., že kupní síla nebo-li množství statků, které si lze koupit za dané nominální množství peněz roste. Proto jsou domácnosti bohatší a proto také více utrácejí, rostou jejich spotřební výdaje. Tento efekt nazýváme efekt reálných peněžních zůstatků jako složku efektu bohatství (Pigouův efekt). Křivka agregátní poptávky je klesající. Každý bod na křivce AD představuje určitou rovnovážnou úroveň produktu, kdy platí, že se plánované výdaje se rovnají skutečným výdajům. AD je tvořena složkami, které představují výdaje všech subjektů, které tvoří ekonomiku. Formalizovaný zápis křivky AD, rovnice křivky AD, usnadňuje analýzu faktorů určujících polohu křivky, ale současně také naznačuje, že křivka AD je ve skutečnosti hyperbolou. (Pro zjednodušení se v modelech využívá znázornění přímkou.)

AD = C + I + G + NX kde C – spotřební výdaje domácností na nákup statků, I – investiční výdaje, G vládní nákupy = výdaje vlády na nákup statků, NX – čistý export.

Keynesův efekt

Pigouův efekt


72

AGR EGÁTNÍ POPTÁVKA AD = C + I + G + NX C = konečná spotřeba domácností C A = autonomní konečná spotřeba domácností C Z = zamýšlená konečná spotřeba domácností = c.Yd c = mezní sklon ke spotřebě = Δ C/Δ YH Δ C = změna C Δ YH = změna hrubých důchodů domácností Yd = disponibilní důchod domácností = YH – TH YH = hrubé důchody domácností TH = daně domácností I = zamýš lené investice podnikatelského sektoru i = úroková míra YdB = disponibilní důchod podnikatelského sektoru = YdB – TB YB = hrubé důchody podnikatelského sektoru TB = daně podnikatelského sektoru G = vládní výdaje NX = čistý export = export – import = EX - IM

Obrázek 4-1: Keynesovské pojetí AD.

P

P0

E0

AD Y0

Graf 4-1: Agregátní poptávka.

Y


73

Poloha křivky agregátní poptávky je ovlivněna: • • • • •

vládními výdaji za zboží a služby, transferovými platbami, autonomními daněmi, očekáváním investorů, očekáváním spotřebitelů.

Analyzujme vliv změn autonomních výdajů na změnu polohy křivky agregátní poptávky. Všechny složky agregátní poptávky ovlivňují polohu křivky AD. Vlivem zvýšení (snížení) jednotlivých složek AD se křivka AD zvyšuje (snižuje), tj., posouvá směrem vpravo (vlevo) a tomu odpovídá vyšší (nižší) úroveň produktu. Příčiny změn agregátní poptávky, tj. posunů křivky AD jsou charakterizovány jako poptávkové šoky. Rozlišujeme pozitivní a negativní poptávkové šoky. Pozitivní šoky způsobují růst AD a negativní její pokles.

P ↓G P0=P1=P2

↑G E1 •

E2 •

E0

Y1

Y0

AD1

AD

AD2 Y2

Y

Graf 4-2: Růst a pokles agregátní poptávky (obecně může být způsoben změnou každého prvku AD).

Křivka agregátní poptávky se v důsledku zvýšení (změny) vládních výdajů ∆G zvýší a posune se směrem doprava. Nová křivka AD1 vyjadřuje vyšší celkové poptávané množství statků při dané cenové hladině, zvýšené o ∆G. Nová křivka AD1 se zvýšila, má tvar: AD1=C+I+G1+ NX. Křivka agregátní poptávky se v důsledku snížení vládních výdajů ∆G sníží a posune se směrem doleva. Nová křivka AD2 vyjadřuje nižší celkové poptávané množství statků při dané cenové hladině, snížené o ∆G. Nová křivka AD2 se snížila, má tvar: AD2=C+I+G2+ NX.

Posun AD

Poptávkové šoky


74

Mezi faktory působící růst (zvýšení) agregátní poptávky řadíme: • • • • • • •

• • • •

růst bohatství domácností zvyšuje spotřební výdaje, pokles míry zdanění zvyšuje osobní disponibilní důchod, a tím i potřební výdaje. U firem může vést ke zvýšení poptávky po investicích, pokles úrokové míry zvyšuje spotřebitelské výdaje, investiční výdaje, případně i vládní nákupy a vlivem změny měnových kursů může stimulovat čistý export, optimistická očekávání budoucího hospodářského vývoje ze strany domácností a firem, růst populace vede k růstu spotřebních výdajů, zvyšování vládních nákupů, zvyšování transferových výdajů vlády se projeví v růstu spotřebních a investičních výdajů, vývoz je stimulován růstem zahraničního důchodu a růstem zahraniční cenové hladiny, znehodnocením kurzu domácí měny, proexportními opatřeními vlády, odstraněním protekcionistických opatření zahraničních vlád, znehodnocení kurzu domácí měny ovlivňuje dovoz a může změnit směr výdajů, kdy při zdražení dovozů znehodnocením kurzu dojde k nahrazení dovozu domácími statky a tedy k růstu AD zavedení nebo zvýšení dovozních cel, zavedení ochranářských opatření, očekávání růstu cenové hladiny způsobí růst plánovaných výdajů, další faktory, například změna preferencí spotřebitelů.

Mezi faktory působící pokles (snížení) křivky agregátní poptávky řadíme výše uvedené faktory, které ovšem působí opačným směrem například snížení vládních výdajů, zvýšení daní, růst úrokové míry.


Po vstupu do problematiky modelu Vám prospěje zcela jistě dobrá kávička a něco na mls k tomu.



75

4.2 Agregátní nabídka Agregátní nabídka představuje celkové množství produkce, které firmy nabízejí při daných cenách a mzdách. Firmy o nabízeném a tedy vyráběném množství rozhodují na základě maximalizace zisku. Musí proto vzít v úvahu ceny, za kterých bude vyrobená produkce realizovaná, náklady na služby výrobních faktorů, zásobu kapitálu a v neposlední řadě i dostupnou technologii. Stejně tak se rozhodují domácnosti o množství práce, které nabídnou. Jejich nabídka je závislá na úrovni reálné mzdy.

Agregátní nabídka

Rozlišujeme: •

krátkodobou agregátní nabídku – označujeme SRAS nebo také AS, vyjadřuje přímo úměrný vztah mezi produktem a cenovou hladinou, dlouhodobou agregátní nabídku – značíme LRAS, má vertikální tvar, který je způsoben tím, že růst cenové hladiny vyvolá silnější tlak na růst mezd a růst cen ostatních nákladových položek, firmy pak v důsledku růstu nákladů nemají zájem zvyšovat produkci a křivka se stává vertikální; dlouhodobá agregátní nabídka je totožná s potenciálním produktem.

•

Krátkodobá křivka agregátní nabídky, křivka AS charakterizuje funkční závislost mezi celkovou produkcí a cenovou úrovní. S růstem cenové hladiny roste celkové množství produktu a naopak s poklesem cenové hladiny klesá, což vyjadřuje posun po křivce AS. Tato křivka je rostoucí a odpovídá podmínkám Keynesovského modelu (viz předcházející kapitola). Křivka AS představuje kombinace úrovní cenové hladiny a úrovní produkce, které jsou firmy maximalizující zisk ochotny vyrábět a nabízet.

AS0

P

P0

E0

Y0

Graf 4-3: Krátkodobá agregátní nabídka.

Y

Krátkodobá AS


76

Změny agregátní nabídky, tj. posunů křivky AS jsou charakterizovány jako nabídkové šoky. Rozlišujeme pozitivní a negativní nabídkové šoky. Pozitivní šoky způsobují růst AS a negativní její pokles. Mezi faktory působící pokles (snížení) agregátní nabídky řadíme například: • • • • • • • •

rostoucí reálné mzdy, růst cen surovin, růst očekávané míry inflace, pokles počtu pracovní síly, pokles kapitálové zásoby ekonomiky, pokles zdrojů v ekonomice, horší klimatické podmínky, pokles podnětu k práci a podnikání.

Nabídkové šoky mají podobu změn nákladů v důsledku změn cen vstupů: •

• •

růst nákladů na pracovní sílu, tj. zvýšení nominálních mzdových sazeb, které je důsledkem růstu cenové hladiny a poklesu reálných mzdových sazeb. Další příčinou je zvyšování zdanění, které má opět dopad na pokles disponibilního důchodu, což vede k tlaku pracovníků nebo odborů na růst nominálních mezd, růst cen surovin na světových trzích, například ropy, kdy firmám rostou náklady, a proto za jinak nezměněných podmínek snižují AS , růst daní, které přímo zvyšují ceny statků prostřednictvím nepřímých daní nebo růst daní z podnikatelské činnosti,

Mezi faktory působící růst (zvýšení) agregátní nabídky můžeme kromě výše uvedených (které však působí opačně než v případě snížení AS), například pokles cen surovin, můžeme jmenovat: • •

změny v produktivitě výrobních faktorů, například zvýšení kvalifikace pracovní síly, zvýšení úrodnosti půdy, zvýšení disponibilních výrobních faktorů, například přirozený přírůstek obyvatelstva.

Růst krátkodobé agregátní nabídky AS je způsoben poklesem cen surovin, což vede k poklesu nákladů firem a firmy proto mohou za jinak nezměněných podmínek při dané cenové hladině vyrobit větší množství produktu. Nová křivka krátkodobé agregátní nabídky AS1 se zvýšila a posunula se vpravo. Pokles krátkodobé agregátní nabídky AS, tj. její posun vlevo je způsoben opačně působícím faktorem, tedy růstem cen ropy, který způsobí za jinak

Nabídkové šoky


77

nezměněných podmínek zvýšení nákladů firem. To má dopad na makroekonomickou rovnováhu, především na růst cenové hladiny, jak uvidíme v dalších grafech. Nová křivka AS2 se tedy snížila.

AS 2

P

AS 0 pokles

P0=P1 =P2

E2

Y2

E0

Y0

AS 1 růst E1

Y1

Y

Graf 4-4: Posun krátkodobé agregátní nabídky.

Koncept klasické křivky agregátní nabídky, tzv. klasické pojetí AS vychází z předpokladu, že ekonomika trvale operuje na úrovni potenciálního produktu, při plné zaměstnanosti. Při plné zaměstnanosti je trh práce vždy v rovnováze, což znamená, že v důsledku dokonalé přizpůsobivosti nominálních mezd a cen neexistuje nedobrovolná nezaměstnanost. Pracovníci, kteří při dané úrovni reálné mzdy mají zájem pracovat pracují a pokud existuje za těchto podmínek nezaměstnanost, pak se jedná o nezaměstnanost dobrovolnou. Tento předpoklad také naznačuje, že neexistuje ani výraznější odklon skutečného produktu od potenciálního produktu. Rozpor s reálnou ekonomikou, ve které nezaměstnanost existuje, je pak vysvětlován frikční a strukturální nezaměstnaností. Protipólem klasické křivky agregátní nabídky je koncept vodorovné keynesovské křivky krátkodobé agregátní nabídky. Koncept je tedy založen na předpokladu, že nominální mzdy jsou v krátkém období stálé a nepřizpůsobují se změnám agregátní poptávky. Stejně tak stálá je v krátkém časovém období i cenová hladina. Za těchto podmínek je keynesovská křivka krátkodobé agregátní nabídky vodorovná. Předpokládá, že průměrné náklady firem se při změně úrovně jejich produkce nemění. Firmy na trhu práce najdou vždy dostatečné množství práce při dané nominální mzdě. V pozadí tohoto konceptu krátkodobé agregátní nabídky je předpoklad, že mezní produktivita práce je konstantní.

Klasický model AS


78

Pokud jsou nominální mzdy stálé a je konstantní mezní produkt práce, je stálá i cenová hladina a produkce je zcela determinovaná agregátní poptávkou firmy, proto mohou nabízet jakékoliv množství produkce při existující úrovni cenové hladiny. Vodorovná keynesovská křivka krátkodobé agregátní nabídky určuje, že při dané cenové úrovni jsou subjekty ochotny vyrábět a nabízet jakékoliv množství produkce poptávané při této cenové úrovni. Křivka agregátní nabídky je proto vodorovná. Dlouhodobá agregátní nabídka LRAS vychází ve srovnání s krátkým obdobím z odlišného vývoje nominálních mzdových sazeb. Zvýší-li se cenová hladina a nominální mzdové sazby zůstaly stálé, klesají v důsledku toho reálné mzdové sazby. Tato situace vyvolává tlak na růst reálných mezd, které se přizpůsobí růstu cenové hladiny a firmy tak nejsou ochotny vyrábět větší množství produkce. Dlouhodobá agregátní nabídka LRAS je svislá, tedy

dokonale neelastická, firmy nabízejí stejné množství produktu při jakékoliv cenové hladině. LRAS je totožná s potenciálním produktem. Potenciální produkt Y* je produkt, kterého je schopna ekonomika dosáhnout při plném využití zdrojů, aniž dochází k inflaci. Nebo-li produkt, který se vyrábí při plné zaměstnanosti, nebo-li přirozené míře nezaměstnanosti. Při plné zaměstnanosti (která neznamená 100 % zaměstnanost) je trh práce vždy vyrovnaný, tzn., že v důsledku dokonalé přizpůsobivosti nominálních mezd a cen neexistuje nedobrovolná nezaměstnanost. Dokonalá přizpůsobivost nominálních mezd tak vyrovnává nabídku práce a poptávku po práci, nastoluje rovnováhu na trhu práce. Při plné zaměstnanosti pracovníci, kteří při dané úrovni reálné mzdy mají zájem pracovat pracují a pokud existuje za těchto podmínek nezaměstnanost, pak se jedná o nezaměstnanost dobrovolnou. Ta je tvořena frikční a strukturální nezaměstnaností. Růst dlouhodobé agregátní nabídky LRAS je způsoben například zavedením nových technologií a znamená její růst, tj. posun vpravo na LRAS1. Naopak pokles dlouhodobé agregátní nabídky LRAS je způsoben například poklesem množství disponibilních zdrojů a znamená její pokles, tj. posun vlevo na LRAS2.

Dlouhodobá agregátní nabídka


P

LRAS 2

L RAS 0

po kles E2

79

LRAS 1

rů st E1

E0

P 0=P 1= P 2

Y2

Y*

Y1

Y

Graf 4-5: Posun dlouhodobé agregátní nabídky.

Jakoukoliv úroveň reálného produktu Y nazveme skutečný produkt. Jenom v jediném případě je tento produkt také potenciálním produktem Y=Y*.

4.3 Makroekonomická rovnováha Makroekonomická rovnováha znamená takovou rovnovážnou úroveň produktu Y0, které firmy nabízejí při určité cenové hladině a který je stejně velký jako agregátní poptávka, tj. jako celkové plánované výdaje při shodné cenové hladině, tedy při rovnovážné cenové hladině P0. Při této úrovni produktu neexistují tlaky na jeho změnu, neexistuje přebytečná ani nedostatečná poptávka nebo nabídka. Makroekonomická rovnováha je v tomto modelu charakterizována kombinací těchto uvedených dvou rovnovážných veličin a graficky je to průsečík křivek AD a AS.

Makroekonomická rovnováha


80

P AS 0

E0 P0

AD 0 Y0

Y

Graf 4-6: Krátkodobá makroekonomická rovnováha. Mezera produktu vzniká, pokud je skutečný produkt Y menší nebo větší než produkt potenciální Y*.

•

•

Pokud je skutečný produkt menší než potenciální, vzniká recesní neboli deflační mezera, udává o kolik statků vyrábí ekonomika méně oproti svým potenciálním možnostem, tedy: Y < Y* ; Pokud je skutečný produkt větší než potenciální, vzniká inflační mezera. Jedná se o velikost produktu, o kterou převyšuje AD potenciální produkt při dané cenové hladině, tedy Y* < Y.

P

P0

LRAS

AS0

E0

AD 0 Y0

Y*

Graf 4-7: Recesní (deflační) mezera.

Y

Mezera produktu

Recesní mezera

Inflační mezera


P

81

LRAS AS 0

E0

P0

AD 0 Y*

Y1

Y

Graf 4-8: Inflační mezera.

Na změnu makroekonomické rovnováhy mají vliv poptávkové a nabídkové šoky. Poptávkové šoky mají odlišné účinky z hlediska krátkodobého a dlouhodobého, v kombinaci s agregátní nabídkou mají odlišný dopad na: • • •

změnu reálného produktu a zaměstnanosti při stabilní cenové hladině, změnu cenové hladiny při stabilním reálném produktu a stejné zaměstnanosti, změnu reálného produktu a zaměstnanosti i cenové hladiny.

Změna krátkodobé makroekonomické rovnováhy může být způsobena poptávkovými šoky. Jedná se například o zvýšení vládních nákupů G, které zvyšují agregátní poptávku na AD1 a ta způsobí změnu makroekonomické rovnováhy z E0 na E1, a výsledným efektem je změna cenové hladiny, její růst (z P0 na P1) a produktu, který roste z Y0 na Y1.

Poptávkový šok


P

82

AS 0

LRAS

E1 P1 P0

E0

AD 0 Y0

AD 1

Y1 Y*

Y

Graf 4-9: Změna krátkodobé makroekonomické rovnováhy - poptávkový šok.

Změna krátkodobé makroekonomické rovnováhy může být způsobena také nabídkovými šoky. Jedná se například o zvýšení cen surovin, které snižují krátkodobou agregátní nabídku na AS1 a má dopad na změnu makroekonomické rovnováhy z E0 na E1 a výsledným efektem je souběžná změna cenové hladiny, její růst (na P1) a reálného produktu, který klesá na Y1.

P

AS1

Nabídkový šok

AS0

E1

P1

E0

P0

AD0 Y1

Y0

Y

Graf 4-10: Změna krátkodobé makroekonomické rovnováhy - nabídkový šok. Dlouhodobá makroekonomická rovnováha je průsečíkem křivky dlouhodobé agregátní nabídky LRAS a agregátní poptávky AD. Znamená takovou rovnovážnou úroveň produktu, který se udržuje na potenciální úrovni

Dlouhodobá makroekonomická rovnováha


83

a odpovídá plné zaměstnanosti, tj. přirozené míře nezaměstnanosti.

P

L R AS

E0 P0

AD 0 Y 0= Y *

Y

Graf 4-11: Dlouhodobá makroekonomická rovnováha.

Změna dlouhodobé makroekonomické rovnováhy může být způsobena poptávkovými šoky. Jedná se například o zvýšení vládních nákupů G, které zvyšují agregátní poptávku na AD1 a ta způsobí změnu makroekonomické rovnováhy z E0 na E1, a výsledným efektem je změna cenové hladiny, její růst (z P0 na P1), avšak reálný produkt a tedy i nezaměstnanost se nemění.

Poptávkový šok


P P1

P0

84

LRAS E1

E0

AD 0 Y 0= Y *

AD 1

Y

Graf 4-12: Změna dlouhodobé makroekonomické rovnováhy – poptávkový šok.

Změna dlouhodobé makroekonomické rovnováhy může být způsobena reálnými nabídkovými šoky. Jedná se například zavedení nových technologií, které zvyšují dlouhodobou agregátní nabídku na LRAS1 a ta způsobí změnu makroekonomické rovnováhy z E0 na E1. Výsledným efektem je změna cenové hladiny, její pokles (z P0 na P1), ale i růst potenciálního produktu a také růst zaměstnanosti.

Nabídkový šok


P

LR AS 0

P0

85

LRAS 1

AS 0

AS 1

E0 E1

P1

AD 0 Y 0=Y *0

Y 1 = Y *1

Graf 4-13: Změna dlouhodobé makroekonomické rovnováhy – nabídkový šok.

SHRNUTÍ KAPITOLY MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY A AGREGÁTNÍ POPTÁVKY

• • •

• •

• •

Křivka agregátní poptávky představuje celkové výdaje C +I + G + NX při určité úrovni cenové hladiny. Posuny křivky agregátní poptávky jsou způsobeny poptávkovými šoky, mohou AD zvyšovat nebo snižovat. Keynesovské vysvětlení krátkodobé agregátní nabídky předpokládá fixní nominální mzdové sazby, podmíněné mzdovými dohodami. Křivka SRAS je horizontální nebo rostoucí. Posuny křivky agregátní nabídky způsobují nabídkové šoky, například změny cen vstupů, produktivity výrobních faktorů. Rozlišujeme krátkodobou agregátní nabídku AS a dlouhodobou agregátní nabídku LRAS. AS vyjadřuje přímo úměrný vztah mezi produktem a cenovou hladinou, je rostoucí. LRAS má vertikální tvar, který je způsoben tím, že růst cenové hladiny vyvolá silnější tlak na růst mezd a růst cen ostatních nákladových položek, firmy pak v důsledku růstu nákladů nemají zájem zvyšovat produkci. LRAS je totožná s Y*. Potenciální produkt Y* je produkt, kterého je schopna ekonomika dosáhnout při plném využití zdrojů, aniž dochází k inflaci. Makroekonomická rovnováha pomocí modelu AS-AD

Shrnutí


•

• •

předpokládá proměnlivou cenovou hladinou a uvažuje poptávkové i nabídkové omezení ekonomiky. Mezera produktu je rozdíl mezi skutečným produktem a potenciálním produktem. Recesní mezera vyjadřuje, že je skutečný produkt menší než potenciální a inflační mezera opak, tedy je skutečný produkt větší než potenciální. Poptávkové a nabídkové šoky způsobují změnu makroekonomické rovnováhy, která mění jak rovnovážnou úroveň Y a zaměstnanosti, tak i rovnovážnou P. Z dlouhodobého hlediska je makroekonomická rovnováha vždy na úrovni potenciálního produktu, a proto nabídkové a poptávkové šoky ovlivňují pouze rovnovážnou cenovou hladinu a nemění velikost rovnovážného produktu, který je shodný s potenciálním a také nemění úroveň zaměstnanosti, která je na své přirozené míře.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 4

a) Pomocí modelu AS-AD graficky znázorněte situaci: ekonomika produkuje výstup odpovídající přirozené míře nezaměstnanosti. Jaký vliv má na výši produktu a cenovou hladinu zvýšení mzdových nákladů? b) Graficky ilustrujte pomocí modelu AS-AD vliv poklesu vládních výdajů na makroekonomickou rovnováhu, pokud se ekonomika nachází v recesní mezeře. c) Jak se v modelu AS-AD projeví pokles investičních výdajů, pokud se ekonomika nachází na úrovni plné zaměstnanosti? d) Za předpokladu, že s ekonomika nachází v inflační mezeře znázorněte vliv poklesu TR na makroekonomickou rovnováhu. e) Nachází-li se ekonomika v dlouhodobé rovnováze, znázorněte dopad růstu autonomních daní na tuto rovnováhu.

86


TEST A OTÁZKA

1. Potenciální produkt je produkt, který je vždy shodný s a) LRAS b) SRAS c) nominálním GDP 2. Pokud je skutečný produkt větší než potenciální, vzniká a) reálný produkt b) inflační mezera c) recesní mezera 3. Pokles křivky agregátní nabídky může být způsoben a) růstem cen surovin b) poklesem mzdových nákladů c) poklesem investičních výdajů Určete správný výrok: 4. Posun křivky AD doprava, tj. její růst způsobí zvýšení úrokových měr. 5. Křivka agregátní nabídky vyjadřuje vztah mezi cenovou hladinou a potenciálním produktem. 6. Příčiny změn agregátní poptávky, tj. posunů křivky AD jsou charakterizovány jako poptávkové šoky. 7. Mezi složky agregátní poptávky patří spotřeba, úspory, investice, výdaje vlády na nákup statků, čistý export. 8. Nabídkové šoky mají shodné účinky z hlediska krátkodobého a dlouhodobého na makroekonomickou rovnováhu.


1a, 2b, 3a, 4 ANO, 5 NE, 6 ANO, 7 NE, 8 NE

87


88

PRŮVODCE STUDIEM 10

Nyní známe dva modely, které slouží k určení rovnovážného produktu, a to model důchod výdaje a model AS-AD. Model AS-AD budeme používat při znázornění makroekonomické rovnováhy a jejich změn v následujících kapitolách.

Průchod modulem


89

5 EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS

Ekonomický růst – rozlišení růstu skutečného produktu a potenciálního produktu, pojetí ekonomického růstu, ekonomického rozvoje, úrovně a síly; zdroje růstu, metody měření ekonomického růstu, bariéry růstu ekonomické úrovně, teorie ekonomického růstu, prorůstová politika. Hospodářský cyklus - fáze hospodářského cyklu: kontrakce, dno, expanze, vrchol, příčiny hospodářských cyklů a jejich dopady, proticyklická politika.

Rychlý náhled


90

CÍLE KAPITOLY EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS


•

Základní pojmy jako ekonomický růst, ekonomická úroveň, způsoby měření ekonomického růstu, hospodářský cyklus, fáze hospodářského cyklu, typy cyklu a příčiny vzniku hospodářských cyklů.

Získáte:

•

Budete umět

Získáte

Vědomosti o ekonomickém růstu a hospodářském cyklu.

Budete schopni:

•

Použít metodu měření ekonomického růstu a určit zda se jedná o ekonomický růst, pokles nebo stagnaci produktu.

•

Definovat jednotlivé fáze hospodářského cyklu.

•

Vysvětlit příčiny kolísání skutečného produktu kolem potenciálního.

•

Rozlišit a specifikovat sociálně-historické modely a matematickoekonomické modely.

Budete schopni


91



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS

Ekonomický růst, rozdíl, tempo růstu, koeficient růstu, ekonomická síla země, ekonomická úroveň země, prorůstová politika, hospodářský cyklus, expanze, vrchol, kontrakce, dno, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cykly, teorie vnitřních příčin hospodářských cyklů, teorie vnějších příčin hospodářských cyklů, kombinace příčin, teorie multiplikátoru a akcelerátoru.

Klíčová slova


V této kapitole využijeme znalostí z modelu AS-AD.

5.1 Ekonomický růst V rámci chápání ekonomického růstu, který znamená růst produktu rozlišujeme dvě situace. •

krátkodobé zvýšení produktu, které je po určité době vystřídáno jeho poklesem. V krátkém časovém období je úroveň rovnovážného produktu determinovaná změnami agregátní poptávky, které determinují také pohyb skutečného produktu kolem potenciálního produktu. V tomto případě jde o růst skutečného produktu ve smyslu jeho cyklického kolísání;

Pojetí ekonomického růstu


•

dlouhodobý trend, který je spojen se zvyšováním produkčních možností ekonomiky. Jedná se o dlouhodobý růst potenciálního produktu neboli ekonomický růst (tzv. růst „v pravém slova smyslu“). V nejužším pojetí je ekonomický růst dlouhodobý růst potenciálního produktu na 1 obyvatele.

Základním cílem ekonomického růstu je zabezpečení růstu životní úrovně obyvatelstva země. V dlouhém časovém období lze zvyšování životní úrovně obyvatelstva trvaleji udržet pouze růstem potenciálního produktu. Je tedy patrné, že zlepšování životní úrovně nezávisí na celkovém objemu potenciálního produktu, ale na jeho růstu na obyvatele. Znamená to, že roste-li počet obyvatelstva, potom v dlouhém období poroste jejich životní úroveň pouze tehdy, bude-li potenciální produkt růst rychleji, než obyvatelstvo. Základním problémem zabezpečení růstu potenciálního produktu je znalost determinantů růstu a jejich působení v delším časovém období. Ve své podstatě se jedná o charakteristiku determinantů agregátní nabídky v dlouhém časovém období. Ekonomický růst (růst potenciálního produktu) lze vyjádřit dvojím způsobem: •

•

pomocí modelu AS – AD. V tomto modelu je výše potenciálního produktu vyjádřena umístěním krátkodobé AS a dlouhodobé křivky agregátní nabídky LRAS. Růst potenciálního produktu znamená posun AS i LRAS doprava (roste-li AS stejně rychle jako AD, pak je označován jako růst při stabilních cenách), pomocí hranice produkčních možností PPF, která vyjadřuje všechny kombinace výroby dvou statků při plném využití všech výrobních faktorů, při tzv. plné zaměstnanosti.

92


P

LRAS 0

93

Růst při stabilních cenách

LRAS 1

AS 0 AS 1

P0= P1

E0

E1

AD0 Y*

Y1

AD1 Y

Graf 5-1: Růst potenciálního produktu.

Posun PPF statek R

PPF 1

PPF2

PPF 3

statek S

Graf 5-2: Hranice produkčních možností.

Úroveň ekonomického růstu můžeme vyjádřit jako rozdíl, koeficient růstu Měření ekonomického nebo jako tempo růstu. Uvedenými metodami lze změřit stagnaci růstu, tj. růstu v případě, že se produkt nemění (rozdíl je kladné číslo, koeficient je nad 100%) nebo také ekonomický pokles (rozdíl je záporné číslo, koeficient je pod 100%).


1. rozdíl vyjádříme ekonomický růst pomocí skutečného produktu a produktu v předchozím období (roce):

94

Rozdíl

Y = Yt − Yt −1 v mld. peněžních jednotek 2. koeficient růstu vyjádříme jako:

Koeficient růstu

⎛ Y ⎞ r = ⎜⎜ t .100 ⎟⎟ v % ⎝ Yt −1 ⎠

3. tempo růstu vypočteme jako:

Tempo růstu

⎛ Y − Yt −1 ⎞ ⎟⎟.100 v % G = ⎜⎜ t ⎝ Yt −1 ⎠

Rozlišujeme tempo růstu skutečného produktu a potenciálního produktu. Tempo růstu skutečného produktu neustále kolísá vlivem změn v AD a AS. Z aktuálních temp růstu pak lze vypočítat dlouhodobý trend tempa růstu. Tempo růstu potencionálního produktu vypočteme jako součet dlouhodobého tempa růstu souhrnné produktivity a objemu výrobních faktorů při jejich plném využití. Tempo růstu potencionálního produktu závisí na tempu růstu výrobních faktorů (roste-li jejich množství poroste za jinak nezměněných podmínek i potencionální produkt) a na tempu růstu souhrnné produktivity (při lepším využití stejného množství výrobních faktorů se zvýší potencionální produkt).

Tempo růstu potenciálního produktu


P

95

AS E1

P1

Y0

AD

AD1 Y1

Y

P

Y0

P1

E0

Y1

P1

Pokles skutečného produktu způsobený a) AD (např.↓G)

E0 AD

E1 AD0

AD1 Y1

AS 0

E1

P0

b) růstem AS (vyvolaný např. poklesem mzdových nákladů)

Y

AS 1

P

AS P0

E1

P1

AD0

AS 1

E0

P0

E0

P0

AS 0

P

Růst skutečného produktu způsobený a) růstem AD (vyvolaný např.↑G)

Y0

Y

Y1

Y0

Y

b) poklesem AS (např. růstem mzdových nákladů)

Graf 5-3: Ekonomický růst a pokles skutečného produktu. Ekonomická úroveň vyjadřuje, jak účinně země využívá disponibilní výrobní faktory a slouží k vyjádření životní úrovně v dané zemi. Měříme ji nejčastěji pomocí GDP nebo národního důchodu, který připadá na 1 obyvatele. Vývoj ekonomické úrovně je pak vyjádřen jako tempo růstu produktu na jednoho obyvatele a je označován jako základní ukazatel vývoje životní úrovně.

Ekonomická úroveň

Ekonomická síla země je dána absolutním objemem finálních statků, který se v ekonomice vyrobí za určitý čas. Množství finální produkce určitého státu měříme nejčastěji hrubým domácím produktem (GDP). Porovnáním absolutní velikosti GDP země s GDP jiných zemí zjistíme postavení dané země ve světové ekonomice.

Ekonomická síla

Pojmy ekonomická úroveň a ekonomická síla nejsou totožné. Ekonomika může disponovat rozsáhlými zdroji výrobních faktorů (tj. být silná), ale nemusí je účinně využívat (tj. nachází se na nízké ekonomické úrovni.)


96

Ekonomický růst a ekonomický rozvoj používány jako synonyma. Avšak ekonomický rozvoj je chápán v širším smyslu a zahrnuje další aspekty vývoje ekonomiky, především strukturální změny, technologické změny, zvyšování životní úrovně obyvatelstva apod. Proto je ekonomický růst chápán jako předpoklad ekonomického rozvoje. Obecně rozlišujeme zdroje ekonomického růstu: • •

kvantitativní – kdy do výroby je zapojováno větší množství práce, přírodních zdrojů a kapitálu, označován jako extenzívní růst. kvalitativní – uskutečňuje se zvyšováním kvalifikace pracovníků, využíváním kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvojem technické úrovně kapitálu, ale také dělbou práce v národním i mezinárodním měřítku a s ní spojenou liberalizací mezinárodního pohybu statků i výrobních faktorů, informačním vybavením firem, rozvojem informačních technologií, přístupem k informacím, technologickými změnami, tzv. intenzívní růst.

Zdroje růstu jsou tvořeny složkami, například zdroje: • • •

Zdroje růstu -kvantitativní -kvalitativní

Složky růstu

lidské - jejich množství, kvalifikace a náklady na její získání, zvýšení a udržení a motivace lidských zdrojů jako předpoklad podnikání, přírodní - množství půdy a nerostného bohatství a jejich kvalita, kapitálové - kapitálové statky jako jsou stroje a zařízení, budovy, stavby, jejich technická úroveň.

V ekonomikách dochází k využívání všech zdrojů růstu, což je ale podmíněno specifickou alokací a jejich kombinací ve výrobě. Jedná se o takové využití zdrojů, které vede k dlouhodobému růstu. Vývoj ekonomické úrovně, tj. reálného produktu na jednoho obyvatele má v jednotlivých zemích rozdílnou úroveň. Příčinou jsou bariéry růstu, které vyplývají ze zdrojů ekonomického růstu. Jedná se o vývoj obyvatelstva, zásoby kapitálu a technologických změn. Dalším vysvětlením jsou nedokonalé institucionální podmínky růstu, především demografický vývoj, kdy v rozvinutých ekonomikách roční tempa růstu obyvatelstva nepřevyšují 1%, oproti tomu v rozvojových zemích jsou několikanásobně vyšší, a to působí pokles produktu na 1 obyvatele.

Bariéry růstu


97

Jako základní bariéra růstu je označována nedostatečná zásoba kapitálových statků. Její zvyšování závisí na tvorbě úspor, které nelze vytvářet při nízké úrovni důchodu a navíc zde vzniká otázka úniku kapitálu, který je spojen s (nelegálním) přesunem úspor do zahraničí, které přinášejí vyšší zhodnocení nebo stabilnější prostředí. Pokud v zemi neroste zásoba kapitálu a existuje nedostatek úspor, vzniká bludný kruh chudoby. Další bariérou, která souvisí s nedostatkem kapitálových statků je nedostatečný technologický pokrok. Také nízká úroveň kvalifikace ovlivňuje úroveň technologického pokroku. S tím úzce souvisí tzv. únik mozků, který znamená odliv kvalifikované pracovní síly do rozvinutých zemí s vyšší životní úrovní. Kromě ekonomických příčin, které jsou bariérou růstu, rozlišujeme neekonomické příčiny jako jsou přírodní katastrofy. Následující bariéry souvisí s institucionálními aspekty a představují bariéry, které jsou příčinou rozvoje podnikání, například právní rámec podnikání, byrokratický státní aparát, náboženské, příbuzenské a další vztahy, které se mohou stát bariérou ekonomického růstu, kulturní tradice a zvyky, politická stabilita. Uvedené bariéry ovlivňují tvorbu zdrojů ekonomického růstu a mohou se tak stát jeho brzdou. Teorie ekonomického růstu patří v ekonomické teorii k problematikám, které jsou charakterizovány značnou rozdílností přístupů. Tyto přístupy lze rozdělit do dvou skupin, a to:

• •

sociálně-historické modely, matematicko-ekonomické modely.

Každé členění je však do jisté míry značným zjednodušením, nicméně otázky ekonomického rozvoje se nejčastěji spojují se sociálně-historickými modely a teorie ekonomického růstu s matematicko-ekonomickými modely. V nejobecnější podobě lze rozhodující determinanty ekonomického rozvoje a ekonomického růstu charakterizovat pomocí následujícího znázornění.

Teorie ekonomického růstu


98

Reálný produkt Množství výrobních faktorů Růst množství práce

Zlepšení kvality výrobních faktorů

Růst množství kapitálu Zlepšení kvality pracovní síly

Zdokonalování výrobních faktorů Zlepšení kvality kapitálu

Zlepšení kombinace výrobních faktorů

Zlepšení organizace

Zlepšení zavádění techniky

Obrázek 5-1: Determinanty ekonomického rozvoje a ekonomického růstu.

Grafické zobrazení umožňuje charakterizovat rozdíly mezi pojetím ekonomického rozvoje a ekonomického růstu. Ve vztahu k reálnému produktu řeší teorie ekonomického růstu zejména problematiku kvantitativních změn. Teorie ekonomického rozvoje se v této souvislosti zaměřuje na problematiku účelnosti růstu reálného produktu z hlediska výroby a užití. Ve vztahu ke zvětšování množství výrobních faktorů vychází teorie růstu z předpokladu, že množství pracovních sil je dáno exogenně, zatímco teorie ekonomického rozvoje zkoumá vliv neekonomických faktorů na pracovní sílu. Ve vztahu ke zlepšování kvality výrobních faktorů zkoumá teorie ekonomického růstu kvantitativní důsledky, nebo jejich racionální formy kombinace.

Teorie ekonomického rozvoje se zaměřuje na původ příčin zlepšení, zda a do jaké míry jsou důsledkem sociální struktury společnosti, nebo jsou důsledkem uplatnění technického pokroku. Mezi teorií ekonomického růstu a teorií ekonomického rozvoje se tedy nejedná o protikladnost, ale o rozdílný pohled na problematiku ekonomického vývoje. V další části výkladu se zaměříme na problematiku ekonomického růstu.

Teorie ekonomického rozvoje


Při výkladu ekonomického růstu budeme vycházet z těchto předpokladů: 1. cenová hladina je stálá a můžeme proto psát Y = Yn = Yr, tj. nominální produkt je totožný s produktem reálným, 2. ekonomika je dvousektorová, tj. abstrahujeme od vlivu státu a zahraničí, proto platí vztahy Y = C + S a Y = C + I, 3. ekonomika je v rovnováze, nabízený reálný produkt se rovná poptávanému reálnému produktu, tj. YrS= YrD a objem investic se rovná objemu úspor, tj. I = S, 4. míra nezaměstnanosti je na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti, tj. u = u*. Produkční funkce vyjadřuje množství reálného produktu, které ekonomika v daném časovém období může vyrobit. Produkční funkce kvantifikuje vztah mezi výrobními vstupy a reálným produktem. Produkční funkce v modelech ekonomického růstu charakterizuje národohospodářské souvislosti mezi nezávisle proměnnými vstupy, tj. kapitálu K a práce L a závisle proměnné, tj. reálného produktu Y.

99

Předpoklady modelů ekonomického růstu

Produkční funkce

V nejobecnější podobě lze produkční funkci zapsat:

Y = f ( K ,L ) kde K je funkcí nabídky kapitálu a L je funkcí nabídky práce. Nabídku práce budeme v dalším výkladu považovat za exogenní proměnnou, tj. tempo růstu práce budeme v modelech ekonomického růstu považovat za danou veličinu, která není ovlivňovaná ekonomickými veličinami. Protože modely ekonomického růstu analyzují vývoj ekonomiky v dlouhém období, předpokládají, že investice se rovnají úsporám a obě veličiny jsou považovány za veličiny endogenní, jejichž determinací se dané modely zabývají. Neoklasické teorie růstu

Východiskem neoklasické teorie ekonomického růstu je neoklasická produkční funkce ve smyslu které můžeme ekonomický růst zapsat jako:

ΔY = ΔK .MPK + ΔL.MPL

Neoklasická produkční funkce


100

Podle neoklasické teorie ekonomického růstu je růst reálného produktu determinován změnami množství kapitálu ΔK a práce ΔL násobený jejich mezní produktivitou, tj. MPK a MPL, kdy MPK = ΔY/ΔK, resp. MPL = ΔY/ΔL.

Neoklasická teorie ekonomického růstu

Nejznámější neoklasickou funkcí je Cobb-Douglasova produkční funkce, kterou při respektování neoklasických předpokladů můžeme zapsat:

Cobb-Douglasova produkční funkce

Y = A ⋅ K b ⋅ La kde, koeficient A vyjadřuje produktivitu práce i kapitálu a charakterizuje vliv faktorů, které můžeme označit jako technologické změny, koeficienty a, b vyjadřují pružnost reálného produktu na změnu práce a kapitálu. Vyjadřují o kolik vzroste reálný produkt, vzroste-li množství kapitálu nebo práce o 1%. Běžně používanou Cobb-Douglasovou produkční funkcí je tvar a + b = 1, kde a = MPK(K/Y), b = MPL(L/Y). Cobb-Douglasovu produkční funkci můžeme potom zapsat také:

Y = A.K b .L1−b Z Cobb-Douglasovy produkční funkce a + b = 1 můžeme vyvodit tyto závěry: • • •

za předpokladu a + b = 1 znamená současné zvýšení množství práce a kapitálu o 1% vzroste reálný produkt rovněž o 1%, hovoříme o konstantních výnosech z rozsahu výroby, v případě, že a + b > 1, jsou výnosy z rozsahu výroby rostoucí, v případě, že a + b < 1, výnosy z rozsahu výroby jsou klesající.

Kvantifikací úrovně vlivu jednotlivých faktorů vyvolávajících ekonomický růst se zabývá růstové účetnictví. Na základě empirických poznatků z uplatnění růstového účetnictví lze konstatovat, že kombinovaná změna výrobních faktorů a technologických zlepšení vede k většímu růstu reálného důchodu, než činí jeho růst v důsledku samostatných změn výrobních faktorů.

Růstové účetnictví


101

Míru růstu reálného produktu vyjádříme úpravou Cobb-Douglasovy produkční funkce a dostáváme: G = a + b.k + a .n

nebo

G = a + b.k + ( 1 − b )n

kde G je tempo růstu reálného produktu ΔY/Y, α je tempo růstu úrovně technologie ΔA/A, k je tempo růstu kapitálu ΔK/K a n je tempo růstu práce ΔL/L. tento vztah říká, že míra růstu reálného produktu je součtem tempa růstu technologických změn α a vážených průměrů růstu kapitálu b.k a práce a.n, resp. (1 – b)n. Přesnějším vyjádřením míry ekonomického růstu je míra růstu reálného produktu na osobu. Budeme-li předpokládat, že tempo růstu obyvatelstva je shodné s tempem růstu pracovní síly, lze tempo růstu reálného produktu na osobu (v tomto případě i na pracovníka) vyjádřit jako G – n, tj. odečtením tempa růstu pracovní síly n od tempa růstu reálného produktu G.

Míra růstu reálného produktu na osobu

Tedy: g =G −n

a můžeme psát:

g = α + b.k + a.n − a

a po úpravě:

g = α + b.k − n ) Míra růstu reálného produktu na osobu je součtem tempa růstu technologických změn α a tempa růstu kapitálu na osobu, kapitálové intenzity. Solowův model vychází z neoklasické produkční funkce a zaměřuje se na růstovou úlohu úspor a akumulace kapitálu na straně jedné a na úlohu technologických změn na straně druhé. Východiskem pro tento model je průměrná produktivita práce a determinace jeho růstu, tj. jakým způsobem je růst průměrné produktivity práce, reálného produktu na osobu ovlivněn růstem kapitálové intenzity.

Solowův model


102

Solowův model vychází z předpokladů, že čím větší je kapitálová intenzita, tím větší je reálný produkt na osobu, a tím vyšší je dosažená životní úroveň. Tento předpoklad vyjadřuje intenzivní produkční funkce: K Y = f ( ,A) L N Při stálé úrovni technologie je tak průměrná produktivita práce výrazně determinována kapitálovou intenzitou. Proto má-li být udržena průměrná produktivita práce na stálé úrovni, musí tempo růstu kapitálu ΔK/K odpovídat tempu růstu práce (pracovní síly) ΔL/L. Zda ekonomika je schopna zabezpečit odpovídající tempo růstu kapitálu závisí na objemu úspor. Solowův model se z těchto důvodů zaměřuje na to, jak, jakým způsobem úspory zabezpečují zdroje pro akumulaci kapitálu. Model vychází z předpokladu, že úspory jsou součástí reálného produktu (důchodu) a platí vztah: S = s.Y. Současně se úspory rovnají investicím, tedy přírůstku kapitálu: S = I = ΔK = s.Y. Pro stanovení přírůstku kapitálové intenzity je třeba stanovit výši úspor na osobu, platí vztah: S I ΔK s .Y = = = L L L L Substitucí intenzivní produkční funkce za s.Y/L při abstrakci od faktoru A dostáváme: S I ΔK ⎛K⎞ = = = s⋅ f ⎜ ⎟ L L L ⎝L⎠ Objem nového kapitálu na osobu ΔK/K je determinován existujícím objemem kapitálu na osobu, který výrazně ovlivňuje úroveň reálného produktu na osobu a objem úspor na osobu.

Úspory a akumulace kapitálu


Kapitálová přiměřenost charakterizuje přírůstek kapitálu na osobu ΔK/L nezbytný pro udržení stálého objemu kapitálu na osobu K/L a stálé průměrné produktivity práce Y/L. Objem kapitálu na osobu zůstává stálý, pokud tempo růstu kapitálu odpovídá tempu růstu pracovní síly, platí:

ΔK K

=

103

Kapitálová přiměřenost

ΔL L

Vynásobením tohoto vztahu objemem kapitálu na osobu K/L dostáváme podmínku kapitálové přiměřenosti:

ΔK L

=

ΔL K L

⋅

L

Ekonomika nacházející se ve stavu, kdy úspory na osobu odpovídají kapitálové přiměřenosti a růst reálného produktu bude stálý je charakterizovaná jako ekonomika se stálým ekonomickým růstem.

Ekonomika se stálým ekonomickým růstem

Keynesovské modely ekonomického růstu Keynesovský přístup k modelování ekonomického růstu zvýrazňuje efektivní agregátní poptávku a podmínkou pro nastolení rovnováhy je rovnost úspor a investic, S = I.Vzhledem k tomu, že podíl úspor je až na výjimky považován za stálý, rozhodujícím úkolem keynesovských modelů růstu je objasnění faktorů determinujících velikost investic. Tento problém je řešen ve dvou nejčastěji uváděných keynesovských modelech růstu, Domarova modelu a Harrodova modelu.

Keynesovský přístup

Domarův model vychází z předpokladu, že investice se projevují efektem tvorby důchodu, ale vytvářejí také nové kapacity. V modelu je výrobní kapacita X, resp. agregátní nabídka AS definovaná jako velikost čisté výroby, kterou lze dosáhnout při plné zaměstnanosti a reálný produkt Y představuje agregátní poptávku AD. Dynamická rovnováha vyžaduje, aby se přírůstek poptávky ΔAD, resp. ΔY rovnal přírůstku nabídky ΔAS, resp. ΔX. Toho lze dosáhnout určitým tempem růstu kapitálu, investováním.

Domarův model

Přírůstek nabídky lze potom v uvedeném smyslu zapsat jako ΔX = I.s, kde s je produktivita investic, tj. kolik nového produktu se vytvoří jednotkou investic.


104

Přírůstek poptávky lze zapsat jako ΔY = k. ΔI, kde k = 1/s. Pro dynamickou rovnováhu platí ΔX = ΔY , což můžeme zapsat jako: I.s= k. ΔI nebo jako: 1 ΔI = I .σ nebo po úpravě s

ΔI I

= s .σ ,

vyjadřuje hledané tempo růstu investic a pouze při tomto tempu bude přírůstek reálného produktu zabezpečovat využití rostoucích výrobních kapacit při plné zaměstnanosti. Harrodův model vychází z předpokladu, že investice mají akcelerační účinek a to znamená, že výše investic je závislá na přírůstku reálného produktu. Akcelerátor odpovídá kapitálovému koeficientu CK = K/Y, resp. I/ΔY a model tedy uvažuje s indukovanými investicemi, které představují extenzivní rozšíření kapitálu. Efekt akcelerace pak lze zapsat jako:

I = a. ΔY = CK. ΔY, kde a, resp. CK je akcelerátor závislý na typu technického pokroku. Velikost investic lze stanovit ze vztahu: I = CK.(Y1 –Y0) a při rovnosti úspor a investic S = I můžeme tento vztah zapsat jako: s.Y0 = CK(Y1 – Y0). A po úpravě:

s=

C K (Y1 − Y0 ) Y0

a růstovou funkci, tj. skutečnou míru růstu G jako:

G=

ΔY Y

=

s CK

I když Domarův model řeší problematiku rovnovážné míry růstu investic a Harrodův model rovnovážnou míru růstu reálného produktu, jsou si oba modely velmi podobné. Budeme-li předpokládat, že ΔI/I = ΔY/Y, můžeme

Harrodův model


105

modely spojit a zapsat jako:

s .σ =

s CK

Proto se také velmi často hovoří o Harrod – Domarově modelu.

Harrod-Domarův model

Současné modely ekonomického růstu zahrnují v sobě jak problematiku růstu, tak i rozdělování. Tyto modely jsou již poměrně složité a matematicky náročné a jsou předmětem pokročilejších kurzů makroekonomie. Prorůstová politika je směr ekonomické teorie, označovaný jako ekonomie strany nabídky, znamená přístup ke stimulaci ekonomického růstu ve smyslu růstu potenciálního produktu, a to ve smyslu dlouhodobého udržení disponibilních výrobních zdrojů ve výrobě a jejich rozšiřování, zahrnuje také přístup k zabezpečení stabilní vysoké zaměstnanosti, a proto je označován jako forma proticyklické politiky. Ekonomie strany nabídky zkoumá faktory, které ovlivňují množství práce (i její kvalifikaci), tvorbu úspor a ochotu investovat. Podstatným faktorem stimulace je míra zdanění důchodu ekonomických subjektů, neboť vysoké zdanění nestimuluje subjekty k větší nabídce práce, ani k vyšším úsporám a negativně ovlivňuje tvorbu kapitálu, a tím vede k poklesu produktu.

Prorůstová politika

Prorůstová politika zavádí opatření podporující rozvoj zdrojů ekonomického růstu, například financování vědecko výzkumné aktivity, podporu dopravní infrastruktury.


Pokud si myslíte, že jste tuto část kapitoly ještě zcela nepochopili, dopřejte si chvilku na zasloužený odpočinek a pozorně přečtěte ještě jednou.



106

5.2 Hospodářský cyklus Hospodářský cyklus lze obecně vymezit jako výkyvy ekonomické aktivity, které mají podobu kolísání reálného produktu kolem potenciálního a střídají se s určitou pravidelností.

V ekonomice dochází k neustálým výkyvům ve vývoji reálného produktu, jedná se o fluktuací skutečného produktu kolem trendu, tj. potenciálního produktu. Cyklické výkyvy mohou po určitou dobu probíhat nad nebo pod úrovní trendu. Hospodářský cyklus je tvořen čtyřmi fázemi:

1. Dno - nejnižší úroveň výkonu ekonomiky, hospodářská aktivita a reálný produkt poklesnou na svou nejnižší úroveň. Je-li pokles hospodářské aktivity velmi prudký, hovoříme spíše o depresi. Dno je charakterizováno nevyužitými kapacitami, zvýšenou mírou nezaměstnanosti a nízkou úrovní spotřebitelské poptávky ve vztahu k možnostem výroby spotřebních statků v ekonomice. Zisky firem jsou velmi nízké nebo záporné. Očekávání ohledně budoucího ekonomického vývoje jsou pesimistická a firmy nejsou ochotny přijímat rizika spojená s realizací nových investičních projektů. Dno je nazýváno jako dolní bod obratu.

2. Expanze – růst úrovně skutečného produktu je označován také jako konjunktura, následuje poté, co bylo dosaženo dna. Dochází k poklesu míry nezaměstnanosti, nahrazování opotřebeného kapitálu, růstu spotřebitelské poptávky a k optimističtějším očekáváním budoucího vývoje ekonomiky. Postupně se realizují investiční projekty, agregátní poptávka roste a produkce je rozšiřována relativně snadno využíváním nevyužitých kapacit a zaměstnáváním dočasně propuštěných dělníků.

Fáze cyklu

Dno

Expanze


107

3. Vrchol - maximální úroveň skutečného produktu, ekonomická aktivita se nachází na nejvyšší úrovni, kapacity ekonomiky jsou zcela nebo nadměrně využity a začíná se objevovat nedostatek pracovních sil. Produkci lze zvyšovat pouze investováním do nových kapacit a zaměstnáváním nových pracovníků. Vysoká míra investic vyčerpává úspory a vzniká nedostatek finančních prostředků. Existuje přebytečná poptávka a nedostatkovost se rozšiřuje na všechny trhy, důsledkem toho je růst cen. Vrchol je nazýván jako horní bod obratu.

4. Kontrakce - dochází k poklesu skutečného produktu, jde o pokles výkonu, ale i výnosů. Trvá-li více než 6 měsíců, nazývá se recese. Fáze je charakterizována poklesem produkce, zaměstnanosti a poklesem využívání kapacit. S rostoucí mírou nezaměstnanosti částečně klesají důchody domácností, což vede k dalšímu snížení poptávky. Firmy se dostávají do finančních potíží, jejich zisky klesají, realizované investice nepřinášejí očekávané výnosy. Snižuje se míra realizace nových investičních projektů a agregátní poptávka dále klesá. Až se ekonomika dostane na dno, celý hospodářský cyklus začne znovu.

Cyklické výkyvy mohou po určitou dobu probíhat i nad nebo pod potenciálním produktem. Pokud vykazuje produkt nulové přírůstky, jedná se o období stagnace. Zvláště prudká kontrakce je označována jako propad a výrazná expanze jako boom, hluboká a dlouhá recese je depresí.

Y t re n d Y *

VR C H OL

VR C H OL

DNO K O N TR AK C E E X P AN Z E

DNO

Graf 5-4: Fáze hospodářského cyklu.

Vrchol

Kontrakce


108

Alternativní členění rozlišuje v cyklickém pohybu ekonomiky dvě fáze: • •

kontrakce - pokles reálného produktu, který je zakončen dolním bodem obratu, sedlem nebo-li dnem, expanze - růst reálného produktu, který je ukončen horním bodem obratu nebo-li vrcholem.

Hospodářský cyklus lze znázornit v modelu AS-AD. Nejprve graficky znázorníme expanzi, která může být vyvolána pozitivním poptávkovým šokem. Nachází-li se ekonomika v rovnováze v recesní mezeře, Y0
Hospodářský cyklus v modelu AS-AD, poptávkový šok

Expanze může být vyvolaná pozitivním nabídkovým šokem. Nachází-li se ekonomika v rovnováze v recesní mezeře, Y0
Nabídkový šok

Recesi naopak způsobí negativní poptávkový šok. Pokud se opět jako v předchozím grafu ekonomika nachází v rovnováze v recesní mezeře, snížení vládních výdajů G, který povede k poklesu agregátní poptávky na AD1, změní makroekonomickou rovnováhu z E0 na E1, tím klesne rovnovážná úroveň produktu a klesne i rovnovážná cenová hladina na P1 a dochází tak k prohloubení recese.

Poptávkový šok

Recese může být zapříčiněna negativním nabídkovým šokem. Například zvýšení cen vstupů způsobí pokles agregátní nabídky z AS0 na AS1, tím dojde ke změně makroekonomické rovnováhy z E0 na E1, sníží se rovnovážná úroveň produktu na Y1 a vzroste cenová hladina na P1 .


109

expanze - poptávkový šok, LRAS P

LRAS AS

E1

AS 0

P

P1

E0

Y0

Y*

AD Y

LRAS

Y0

P

AS P0

E1

AD 1 Y1

P

- expanze

P1

AD 0

P1

E0

Y1

LRAS AS 0

E1

- recese E0

E1 AD 1 Y1

Y* Y

AS 1

P0 P1

AS 1

E0

P0

P0

Hospodářský cyklus modelu AS-AD

nabídkový šok

AD AD 0 Y0

Y

Y1

Y0

Y

Graf 5-5: Expanze a recese způsobená poptávkovým a nabídkovým šokem.

Cyklické pohyby produktu se vyskytují s různou periodou. Jednotlivé fáze se střídají, a proto jsou v realitě sledovány typy hospodářských cyklů z hlediska délky jejich trvání: • • •

krátkodobé – nebo-li Kitchinovy cykly, trvají 36-40 měsíců, jsou způsobeny výkyvy v zásobách a rozpracované výrobě, pod vlivem sezónních událostí, střednědobé – pojmenované jako Juglarovy cykly, trvají 10-11 let, jsou způsobeny investicemi do strojů a zařízení, dlouhodobé – nazývány jako Kuznětzovy nebo Kondratěvovy cykly, trvají 50-60 let, jsou způsobeny změnami ve výrobních technologiích, nebo jsou spojovány s monetárními a politickými jevy, s objevy nových nalezišť, klimatickými změnami, rozšiřováním světového trhu, apod.

Typy cyklů


Příčiny kolísání agregátní poptávky a agregátní nabídky mohou být způsobeny vlivy uvnitř nebo vně hospodářství nebo kombinací těchto příčin.

110

Příčiny cyklu

Teorie externích, tj. vnějších příčin - příčiny kolísání AD a AS vidí mimo Teorie vnějších příčin národní hospodářství a řadí mezi ně:

• • • • •

nerovnoměrné tempo objevení nových vynálezů a objevů, nedostatečné informace, kterými disponují tržní subjekty, politické příčiny jako například volby, války, korelace mezi výskytem slunečních skvrn a objemem zemědělské produkce, uplatňovaná hospodářská politika státu.

Teorie interních, tj. vnitřních příčin – příčiny kolísání AD a AS spatřují uvnitř hospodářství, například:

• • •

Teorie vnitřních příčin

snaha firem maximalizovat zisk úsporami mzdových nákladů, které vyvolávají zaostávání poptávky za nabídkou, nestabilita investičních výdajů, vyvolaná výkyvy v AD a související s očekáváním budoucích výnosů z investic, bohatí a šetrní lidé získávají příliš velké příjmy v relaci k možným investicím ve společnosti.

Kombinace příčin - prvotní příčnu vzniku cyklu spatřují v externích faktorech a když ale ekonomika dostane prvotní impuls, začnou procyklicky působit i interní faktory. Pokud se reálný produkt vychýlí z rovnováhy, zajistí multiplikátor s akcelerátorem, že kolísání neskončí.

Kombinace příčin

Podstatou principu akcelerátoru je vztah mezi objemem produkce a stavem Princip multiplikátoru kapitálu, který je nutný k výrobě produktu. Poměr kapitálu k produkci K/Y je a akcelerátoru kapitálový koeficient (5), vyjadřující, že k výrobě produkce v hodnotě x pen. jednotek (1000) je potřeba množství kapitálu ve výši kapitálový koeficient krát x pen. jednotek produkce (5.1000=5000). Potom platí obdobný vztah mezi přírůstkovými veličinami, tzv. koeficient akcelerace (akcelerátor) a = ΔK/ΔY, který vyjadřuje: zvýší-li se produkt o jednotku (100), musí dojít k akcelerovanému růstu kapitálu (a.100), tj. o 500, tzn. hodnota čistých investic IN =500 pen. jednotek. Koeficient akcelerace je tedy 5 a má stejnou hodnotu. Na růst investičních výdajů navazuje multiplikační efekt, tj. zvýší-li se investiční výdaje o jednotku, zvýší se produkt multiplikovaně. Tímto dochází ke střídání akcelerátoru a multiplikátoru. Postupně však růst produktu


111

narazí na kapacitní možnosti ekonomiky a přírůstek produktu ΔY=0 a produkt se dostal do fáze vrcholu, tj. horního bodu obratu. Proto bude akcelerátor působit opačným směrem, tj. s nulovým růstem produktu klesne poptávka po investicích, investiční výdaje klesnou. Snížením investic klesne akcelerovaně produkt a tento pokles produktu se prohlubuje působením multiplikátoru. Klesá-li produkce, firmy omezují i obnovu kapitálu. Dochází k znehodnocení fixního kapitálu, klesá jeho zásoba a čisté investice jsou záporné. Hrubé investice nemohou být záporné, proto abstrahujeme od zásob, a proto se pokles produktu zastaví. Přírůstek produktu je roven nule do doby, kdy firmy začnou nakupovat investiční statky, aby obnovily opotřebený kapitál. Dochází k růstu produktu vyvolaném multiplikačním efektem, který vyvolá působení akcelerátoru. Tyto principy na se vzájemně navazují a vysvětlují tak střídání fází hospodářského cyklu. Důsledky hospodářských cyklů mohou být ekonomické a politické. Mezi ekonomické důsledky patří: • •

•

Důsledky cyklu

růst nezaměstnanosti ve fázi kontrakce, který souvisí s poklesem produkce (vzniká recesní mezera), tím klesá i ekonomická úroveň a životní úroveň obyvatelstva a přináší i sociální dopady, nestabilita cenové hladiny spojená s růstem míry inflace, a to buď v případě inflační mezery jako důsledku pozitivního poptávkového šoku nebo v případě recesní mezery jako důsledku negativního nabídkového šoku, změnu vnější ekonomické pozice, která souvisí především se změnou indukovaného importu, který ovlivní čistý export.

Ekonomické důsledky jsou doprovázeny politickými problémy, které jsou důsledkem poklesu životní úrovně.

Proticyklická politika je zaměřena zejména na regulaci agregátní poptávky, Proticyklická politika tj. na její stimulaci nebo restrikci a sleduje vyhlazování hospodářského cyklu. Regulace AD může mít podobu politiky vysoké zaměstnanosti realizované snižováním cyklické nezaměstnaností nebo protiinflační politiky. Znamená aktivistickou politiku realizovanou uplatňováním:

• •

fiskální politiky, tj. změnou vládních výdajů (G, TR) a daňového zatížení, monetární politiky, tj. když centrální banka ovlivňuje množství peněz


•

v ekonomice, tím se mění úroková míra vlivem které se mění i výdaje tvořící agregátní poptávku; nebo vnější obchodní a měnovou politikou, která ovlivňuje čistý export například cly, kvótami.

K předvídání cyklického vývoje slouží konjunkturní indikátory: • • •

112

Předstihové – stávající hodnota indikátorů předurčuje jejich průběh. Řadíme mezi ně počty přijatých zakázek především odvětví produkující investiční statky, indexy akciových trhů apod. Souběžné – popisují probíhající fáze cyklu a patří k nim reálný GDP, míra nezaměstnanosti, počet nezaměstnaných osob, počet volných pracovních míst, ceny výrobců. Zpožděné - představují doznívání určité fáze cyklu a řadíme k nim například mzdy, maloobchodní obrat, spotřebitelské ceny.

Konjunkturní indikátory

SHRNUTÍ KAPITOLY EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS

•

•

• • • • • •

Ekonomický růst je chápán jako krátkodobé zvýšení produktu, které je po určité době vystřídáno jeho poklesem, v tomto případě jde o růst skutečného produktu ve smyslu jeho cyklického kolísání. Ekonomický růst „v pravém slova smyslu“ je chápán jako dlouhodobý růst potenciálního reálného produktu, který je spojen se zvyšováním produkčních možností ekonomiky. V nejužším pojetí je ekonomický růst dlouhodobý růst potenciálního produktu na 1 obyvatele. Pro měření ekonomického růstu se používají tři metody: rozdíl, koeficient růstu a tempo růstu. Ekonomická úroveň vyjadřuje, jak účinně země využívá disponibilní výrobní faktory a slouží k vyjádření životní úrovně. Ekonomická síla je dána absolutním objemem finálních statků, který se v ekonomice vyrobí za určitý čas. Zdroje ekonomického růstu členíme na kvantitativní a kvalitativní. Rozlišujeme tři složky ekonomického růstu, tj. lidské, přírodní a kapitálové. Bariéry ekonomického růstu souvisí například s institucionálními překážkami, demografickým vývojem. Prorůstovou politiku prezentuje ekonomie strany nabídky v podobě stimulace k práci, úsporám a investování. Hospodářské cykly vyjadřují kolísání ekonomické aktivity, tj. výkyvy reálného produktu kolem potenciálního, které se střídají

Shrnutí


•

• • •

• • •

s jistou pravidelností. Z hlediska délky trvání rozlišujeme krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cykly. Hospodářský cyklus je tvořen čtyřmi fázemi, tj. dno - nejnižší úroveň výkonu ekonomiky, hospodářská aktivita a reálný produkt poklesnou na svou nejnižší úroveň, expanze - růst úrovně skutečného produktu, je označován také jako konjunktura, , vrchol - maximální úroveň skutečného produktu, ekonomická aktivita se nachází na nejvyšší úrovni, kontrakce - dochází k poklesu skutečného produktu, trvá-li více než 6 měsíců, nazývá se recese. Můžeme se setkat s odlišným členěním fází hospodářského cyklu na kontrakci - pokles reálného produktu, ukončený dnem a expanzi - růst reálného produktu, ukončený vrcholem. Vysvětlením příčin kolísání skutečného produktu jsou poptávkové a nabídkové šoky. Příčiny hospodářského cyklu mohou být externí, způsobené vlivy mimo národní hospodářství (které ovlivňují AS a AD), interní příčiny způsobené uvnitř hospodářství a kombinace příčin, kdy impulsem jsou externí příčiny, které vyvolají působení interních příčin. Princip akcelerátoru a multiplikátoru objasňuje cyklické výkyvy ekonomiky, kdy investiční výdaje rostou akcelerovaně s růstem produktu a produkt roste multiplikovaně s růstem investic. Důsledky hospodářského cyklu jsou jednak ekonomické jako například pokles zaměstnanosti, ale i politické. Hospodářské cykly jsou vysvětlovány: například keynesovskou teorií akcelerátoru a multiplikátoru. Proticyklická politika je zaměřena na regulaci agregátní poptávky a je realizovaná fiskální, monetární, ale i vnější obchodní a měnovou politikou.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 5

1. Pomocí modelu AS-AD graficky znázorněte ekonomický růst za předpokladu, že se ekonomika nachází v recesní mezeře. 2. Graficky znázorněte negativní nabídkový šok, pokud se ekonomika nachází na úrovni plné zaměstnanosti. 3. Vypočtěte ekonomický růst třemi možnými způsoby, byla-li v roce

113


2001 výše reálného produktu 90 mld. peněžních jednotek a v roce následujícím 102 mld. peněžních jednotek. 4. Vyjdeme-li z předcházejících hodnot reálného produktu, vypočtěte tempo růstu nominálního produktu, pokud víte, že se cenová hladina změnila z 1,01% na 1,03%.

TEST A OTÁZKA

1. K hospodářských cyklů patří a) krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé b) nákladové a poptávkové c) nominální a reálné 2. Akcelerátor vyjadřuje závislost mezi přírůstkem a) zaměstnanosti a produkce b) produkce a investic c) investic a úspor 3. Pozitivní poptávkový šok může být vyvolán a) zvýšením vládních výdajů b) zvýšením cen surovin c) poklesem mzdových nákladů Určete správný výrok: 4. Ekonomická síla země je poměr tempa růstu a koeficientu růstu. 5. Podstatu multiplikátoru spočívá v tom jak rychle se přemění investice na úspory. 6. Pojmy ekonomická síla země a ekonomická úroveň země nelze ztotožnit. 7. Ekonomická úroveň vyjadřuje, jak účinně země využívá disponibilní výrobní faktory. 8. Prorůstová politika znamená přístup ke stimulaci ekonomického růstu ve smyslu růstu potenciálního produktu.

114


115


1a, 2b, 3c, 4 NE, 5 NE, 6 ANO, 7 ANO, 8 ANO


V této kapitole jste se seznámili s problematikou ekonomického růstu. V kapitole následující se zabýváme jedním z rozhodujících faktorů ekonomického růstu, trhem peněz.

Průchod modulem


116

6 PENÍZE A TRH PENĚZ

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY PENÍZE A TRH PENĚZ

Peníze, jejich funkce a druhy peněz. Peněžní zásoba, peněžní agregáty, likvidita a výnosnost. Komerční banky a jejich funkce, centrální banka, její úkoly, míra povinných minimálních rezerv. Multiplikovaná tvorba bankovních depozit, multiplikátor depozitních peněz. Poptávka po penězích, nabídka peněz, rovnováha na trhu peněz, změna rovnováhy na trhu peněz. Rovnice směny, rychlost oběhu peněz. Nominální a reálná úroková míra.

Rychlý náhled


117

CÍLE KAPITOLY PENÍZE A TRH PENĚZ


Budete umět

Budete umět:

•

Základní pojmy: peníze, komoditní peníze, papírové peníze, peněžní zásoba, peněžní agregáty, likvidita, výnosnost, komerční banky, centrální banka, míra povinných minimálních rezerv, multiplikátor depozitních peněz, poptávka po penězích, nabídka peněz, rovnováha na trhu peněz, rovnice směny, rychlost oběhu peněz, nominální úroková míra, reálné úroková míra.

Získáte

Získáte:

•

Vědomosti o trhu peněz a jeho fungování včetně institucí, které na tomto trhu působí.

Budete schopni

Budete schopni:

•

Definovat funkce a formy peněz.

•

Charakterizovat základní peněžní agregáty.

•

Popsat roli centrální banky a systém komerčních bank.

•

Vypočítat a interpretovat rychlost oběhu peněz.

•

Ilustrovat rovnováhu na i dlouhodobou a její změny.

•

Rozlišit nominální a reálnou úrokovou míru.

trhu

peněz

jak

krátkodobou,

tak


118



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY PENÍZE A TRH PENĚZ

Peníze, komoditní (zbožové) peníze, papírové peníze, peněžní zásoba, peněžní agregáty, likvidita, výnosnost, komerční banky, centrální banka, povinné minimální rezervy, multiplikátor depozitních peněz, poptávka po penězích, nabídka peněz, rovnováha na trhu peněz, rovnice směny, rychlost oběhu peněz, nominální a reálná úroková míra.

Klíčová slova


V této kapitole se budeme věnovat trhu peněz, který je základem pro studium monetární politiky.

6.1 Peníze a bankovní systém Vznik peněz je spojen s rozvojem dělby práce a rozvojem směny. Peníze představují všeobecně přijímaný prostředek směny a platební prostředek.

Peníze


Nejprve měly podobu zbožových, tzv. komoditních peněz – docházelo k přímé výměně určitého statku za jiný, například plátno, drahé kovy, hovoříme o barterové směně. Ta se projevuje dodnes například v případě, kdy selhává peněžní systém nebo v mezinárodním obchodě, pokud nejsou přijímány národní měny. Z komoditních peněz díky vlastností převážily drahé kovy - zlato a stříbro.

119

Formy peněz

Aby se barterový obchod mohl realizovat bylo nutné, aby množství a druh směňovaných statků odpovídal potřebám obou výrobců, jinak byla směna neuskutečnitelná. Zbožové peníze byly postupně nahrazeny moderními formami peněz. Tento typ směny byl mnohdy nákladný a nerealizovatelný a vedl ke směně prostřednictvím vyčlenění statků, které byly všeobecně přijímány, tedy ke vzniku peněz. V počátcích šlo o papírové peníze, bankovky jako speciální dlužní úpisy komerčních bank na základě uložení zlata v bance případně při nákupu obchodní směnky bankou. Bankovky byly směnitelné za zlato a musely být též kryty zlatem. Státovky jsou formou papírových peněz, jde o peníze emitované z rozhodnutí státu ke krytí finančních potřeb, zlatem kryté a za zlato směnitelné. Vyspělá podoba peněžního systému se zlatem se nazývala zlatý standard. Zánikem zlatého standardu zaniká směnitelnost bankovek za zlato. Zlato se stává nepeněžním zbožím, ale má specifické postavení, například vlády je zahrnují do měnových rezerv a jsou spolehlivou formou uchování majetku. Docházelo k procesu demonetarizace zlata, byla tedy narušována přímá vazba peněžních prostředků na zlato.

Papírové peníze

V současné době jsou peníze penězi nekrytými neboli penězi s nuceným oběhem. Stejný charakter jako papírové peníze mají drobné mince. Současné peníze jsou přijímány proto, že jsou zákonem předepsaným platidlem. Mezi soudobé peníze patří bankovní peníze, tj. depozitní peníze, mají podobu bezhotovostních peněz a tvoří je:

Soudobé formy peněz

• •

depozita na požádání (běžné účty) – je možné je bez omezení čerpat, termínované vklady v pevné výši a úsporová depozita s proměnlivým zůstatkem apod., jedná se o vklady s určitou výpovědní lhůtou.


Peníze plní následující funkce: • • •

• • • •

•

Funkce peněz

Prostředek směny je primární funkcí peněz, peníze zprostředkovávají koupi a prodej zboží, nemusí však vystupovat vždy současně se směnou statků, například prodej zboží na úvěr. Zúčtovací jednotka - peníze vyjadřují ceny statků, hmotná a nehmotná aktiva. Uchovatel hodnoty – jsou jednou z forem bohatství, představují pohotovou kupní sílu.

Na základě rozlišení forem peněz lze charakterizovat peněžní agregáty. Peněžní zásoba M vyjadřuje množství peněz v ekonomice k určitému okamžiku a je vymezena peněžními agregáty, rozlišujeme: •

120

M0 – nejužší definice peněz, je tvořen oběživem, tj. mince a bankovky včetně prostředků v pokladnách bank. Jedná se o klasické pojetí peněz jako prostředku směny; M1 – agregát zahrnující oběživo (M0) a depozita na požádání, tj. šekovatelné účty. Jde o peníze držené z motivu oběhu a opatrnosti; M2 – širší agregát, obsahuje M1 a termínovaná depozita do určité výše a vklady v cizích měnách. Jde o prostředky, které se dají snadno použít ke směně, jsou to peníze držené z motivu spekulace; M3 – zahrnuje M2 a velká termínovaná depozita; L – M3 a vysoce likvidní aktiva jako státní cenné papíry a cenné papíry ministerstva financí. Nebo také jako M2 a krátkodobé cenné papíry (státní pokladniční poukázky, poukázky ČNB a poukázky Fondu národního majetku) v držení nebankovních subjektů; D – úvěr, tj. všechny dluhy domácích nefinančních sektorů, zahrnuje hypotéky, obligace a podobné nástroje spolu s likvidními aktivy.

Skoro peníze vyjadřují formu bohatství, která sice nemůže sloužit jako prostředek směny, ale můžeme ji relativně snadno a rychle směnit za peníze, například krátkodobé vládní pokladniční poukázky. Platí, že s rozšiřováním peněžních agregátů klesá jejich likvidita, to znamená schopnost sloužit jako prostředek směny, ale naopak roste jejich výnosnost.

Peněžní agregáty


Vzájemný vztah mezi peněžními agregáty a domácím produktem vyjadřuje rovnice směny, která znamená vyrovnávání toků statků s tokem peněz určených na nákup tohoto statku.

121

Rovnice směny

P.Y = M .V

kde: P – cenová hladina, Y – reálný produkt, M – množství peněz v oběhu, V – rychlost oběhu nebo-li obratu peněz.

Rychlost oběhu peněz vyjadřuje kolik koupí a prodejů zprostředkuje jedna Rychlost oběhu peněz peněžní jednotka za určité období, zpravidla jeden rok. Vzorec rychlosti oběhu peněz v ekonomice odvodíme z rovnice směny:

V=

P.Y M

kde P.Y je nominální produkt

Z rovnice směny vyplývá, že cenová hladina závisí nepřímo úměrně na množství peněz a rychlosti oběhu peněz v ekonomice. Nepřímo úměrně závisí na množství reálného produktu. Množství peněz, které je potřebné v dané ekonomice k jejímu hladkému chodu, jak plyne z rovnice směny, závisí přímo úměrně na nominálním produktu a nepřímo úměrně na rychlosti oběhu peněz.

Finanční zprostředkovatelé tvoří: •

Bankovní soustava, tj. depozitní instituce - instituce zprostředkující pohyb peněžních fondů od věřitelů k dlužníkům, přijímají vklady a poskytují úvěry. Tvoří ji centrální banka, komerční banky a instituce, kde vznikají depozitní peníze jako jsou úvěrová sdružení.

Finanční zprostředkovatelé


•

Nebankovní instituce – například pojišťovny, penzijní a investiční fondy, které mají příjmy z pojistného nebo z emise akcií a obligací. Tvorbou vkladů nevznikají depozitní peníze.

Definičními znaky centrální banky CB jsou: • • •

122

Centrální banka

emisní monopol na hotovostní peníze stanovuje výsadní právo centrální banky k emisi hotovostních peněz na daném území, provádění monetární politiky umožňuje centrální bance regulovat množství peněz v ekonomice s cílem udržovat měnovou stabilitu, regulace bankovního systému stanovuje základní povinnosti a pravidla činnosti dalších bank působících na daném území.

Centrální banky se mohou lišit stupněm samostatnosti, hlavními konečnými cíli monetární politiky, podílem na bankovním dohledu, formou vlastnictví centrální emisní banky, její ziskovostí a organizační strukturou.

Centrální banky mají v zemích s vyspělou tržní ekonomikou v podstatě stejnou náplň činnosti, kterou lze shrnout do dvou vzájemně provázaných základních funkcí: • •

Makroekonomická zahrnuje především provádění monetární politiky, emise hotovostních peněz a operace s devizovými prostředky a devizovou činnost. Mikroekonomická znamená regulaci a dohled bankovního systému, postavení centrální emisní banky jako banky bank a banky státu, ale také její vystupování vůči veřejnosti a zahraničí jako reprezentant státu v měnové oblasti.

Hlavním cílem centrální banky při naplňování makroekonomické funkce je zabezpečení stability měnového vývoje, u mikroekonomické funkce pak bezpečnost, efektivnost, spolehlivost a důvěryhodnost bankovního systému. Postavení centrální banky ve vyspělých tržních ekonomikách je nezastupitelné. Závažnou otázkou související s plněním jejich funkcí je stupeň její samostatnosti. Je-li centrální banka nezávislá na vládě, rozhoduje sama o charakteru monetární politiky. V opačném případě, pokud je centrální banka

Funkce CB


123

na vládě závislá, rozhoduje o charakteru monetární politiky ve své podstatě vláda. Tendence vývoje v této oblasti směřují k posilování samostatnosti centrálních bank především v oblasti monetární politiky, respektive v širším pojetí u makroekonomické funkce. Nadále však platí požadavek, že centrální banka i při své samostatnosti musí respektovat existující ekonomickou situaci a celkovou hospodářskou politiku včetně jejich cílů. Samostatnost centrální banky je upravena zákonem. Absolutní samostatnost centrální banky však neexistuje v žádné vyspělé ekonomice. Určení stupně samostatnosti je obtížné. Mezi základní charakteristiky se nejčastěji uvádějí tři druhy charakteristik: • • •

politické jako například způsob jmenování a možnosti odvolání guvernéra a členů nejvyššího vedení, jejich funkční období, zákonná povinnost centrální banky podporovat měnovou stabilitu, ekonomické, například podmínky poskytování úvěrů centrální bankou, přímé a nepřímé úvěrování vlády bankou, nástroje monetární politiky, finanční zahrnují sestavení rozpočtu centrální banky, pravidla hrazení ztráty nebo rozdělování zisku centrální banky.

Kromě stanovení stupně samostatnosti centrální banky, je vhodné přímo v příslušném zákoně stanovit hlavní cíl monetární politiky centrální banky, vnitřní měnovou stabilitu. Stanovení konečného cíle monetární politiky v zákoně lze v jistém smyslu považovat za omezení samostatnosti centrální banky v měnové oblasti, která však dále může být samostatná při rozhodování o nástrojích a postupech dosahování cíle. V návaznosti na takto stanovený cíl je také vhodné stanovit přímou odpovědnost vrcholových představitelů centrální banky za dosahování tohoto cíle. Hlavními úkoly centrální banky jsou: •

•

• •

realizace monetární politiky podle cílů, které sleduje nebo podle pokynů vlády. Mezi opatření centrální banky zahrnujeme operace na volném trhu, stanovení povinných minimálních rezerv, poskytování úvěrů komerčním bankám, udržování stability komerčního bankovního systému využíváním míry povinných minimálních rezerv, úvěrů komerčním bankám, prosazováním pravidel obezřetného podnikání bank, pravidel vzniku bank, povinné pojištění určitých bankovních depozit, další aktivity jako je správa oficiálních devizových rezerv, emise bankovek, regulace měnového kurzu, finanční operace uskutečňované pro vládu nebo instituce veřejného sektoru.

Úkoly CB


Komerční banky vykonávají: • • •

124

Komerční banky

aktivní operace - poskytují úvěry, pasivní operace - přijímají vklady, vydávají obligace, akcie apod., zprostředkovatelské operace – poskytují služby klientům jako například vedení účtů, směnárenské služby.

Rozvaha komerční banky je tvořena aktivy a pasívy. Součástí pasív nebo-li zdrojů banky jsou depozita a půjčky, součástí aktiv nebo-li užití jsou pohledávky v podobě úvěrů, cenných papírů a rezerv. Rezervy jsou částí nevyužitých aktiv sloužící například k poskytování úvěrů, nákupu cenných papírů, ale také jako hotovost v trezorech komerčních bank a také jako rezervy u centrální banky. Současně důvodem jejich držby je nutnost mít dostatek prostředků pro případ nadměrných výběrů klientů. CB určuje komerčním bankám velikost závazné povinné minimální rezervy jako podíl rezerv na daném typu depozit, jejíž cílem je sledování stability bankovního systému. Změna této míry slouží jako nástroj monetární politiky. Banky mohou držet také přebytečné nebo-li dobrovolné rezervy. Vznik peněz nebo stahování peněz z oběhu lze objasnit pomocí Multiplikovaná tvorba multiplikované expanze nebo restrikce bankovních depozit. Předpokládáme, bankovních depozit že neexistují přebytečné rezervy a že všechny peníze mají podobu bankovních depozit a neunikají z bankovní soustavy jako hotovost do oběhu. Proces multiplikované expanze začíná přílivem nových peněz do bankovního systému, tedy prvotním přírůstkem peněz, například prostřednictvím: • • •

nákupů vládních cenných papírů centrální bankou na otevřeném trhu, úvěrem centrální banky komerčním bankám, přílivem peněz ze zahraničí, které komerční banky smění u centrální banky za domácí měnu apod.

Komerční banky jsou povinny držet určitou výši povinných minimálních rezerv. Předpokládejme, že komerční banky zvýší rezervy o 1000 peněžních jednotek. Je-li sazba povinných minimálních rezerv v = 2%, potom zbývající část peněz, která přišla bance, tedy (980) se přemění v jakákoliv aktiva. Komerční banka je může poskytnut klientům v podobě úvěru. Souhrnná bilance komerčních bank nám ukazuje proces tvorby bankovních depozit po ukončení prvního stadia, stejně tak účetní bilanci centrální banky.


125

Po prvním stádiu tento proces pokračuje stejným způsobem. To znamená, že celá část zapůjčených prostředků (980) se objeví zpět v bankách jako depozita. I v tomto stadiu drží banky z depozit (980) povinné minimální rezervy (19,6) a opět zbytek mohou půjčit (960,4). Souhrnná bilance komerčních bank i CB se opět změní. Celý proces tvorby bankovních depozit se zastaví vyčerpáním prvotního přírůstku peněz (1000) na tvorbu nových rezerv, což vidíme v tabulce, v souhrnné bilanci soustavy komerčních bank i centrální banky. Rozvaha komerční banky po 1. stádiu Aktiva

rezervy

Pasíva

20 depozita

půjčky

1000

980

celkem

1000 celkem

1000

Rozvaha komerční banky po 2. stádiu Aktiva

rezervy půjčky celkem

Pasíva

19,6 depozita

980

960,4 980 celkem

Tabulka 6-1: Rozvaha komerční banky.

980


126

stádium

nová depozita

nové úvěry

nové rezervy

1

1000

980

20

2

980

960,4

19,6

3

960,4

941,192

19,208

4

941,192

922,369

18,823

.

.

.

.

.

.

.

.

50 000

49 000

1 000

celkem

Tabulka 6-2: Proces tvorby bankovních depozit.

Mezi přírůstkem depozit D a přírůstkem rezerv R platí vzájemný vztah, který obsahuje multiplikátor nabídky peněz. Multiplikátor nabídky peněz se označuje jako jednoduchý multiplikátor depozitních (bankovních) peněz a vyjadřuje o kolik se zvýší peněžní zásoba (jaký je přírůstek depozit), zvýší-li se rezervy komerčních bank o peněžní jednotku. 1 D = .R r kde r – míra povinných minimálních rezerv, tzv. rezervní poměr, 1/r – multiplikátor nabídky peněz.

Pro přírůstek depozit ΔD potom platí:

Multiplikátor bankovních depozit


127

1 ΔD = .ΔR r Proces multiplikované tvorby bankovních depozit je v praxi ovlivněn: • •

únikem peněz do oběhu mimo bankovní soustavu, možností bank udržovat vyšší rezervy než je stanovená jejich minimální míra.

Na výši povinných minimálních rezerv, které ovlivňuje CB závisí velikost peněžní zásoby, která je dána multiplikátorem. Rezervy jsou také označovány jako měnová báze, tzv. mocné peníze. Příčiny, které způsobují prvotní přírůstek peněz v bankovním systému, které zvyšují rezervy komerčních bank, jsou představují zdroje měnové báze. Její součástí je rovněž oběživo, jehož zvýšení má stejný dopad na zvýšení peněžní zásoby, ale neovlivňuje množství depozitních peněz. Měnová báze, tj. peněžní základna je tvořena rezervami a oběživem. Platí: zvýší-li se měnová báze, zvýší se shodně peněžní zásoba.

Měnová báze

V rámci sledování účinnosti monetární politiky centrální banka rozlišuje část měnové báze, která má podobu půjček komerčním bankám a část nevypůjčené báze, která je pod její účinnější kontrolou.


Po náročném studiu Vám multivitamínového nápoje.

jistě

přijde

vhod

sklenička

6.2 Trh peněz Trh peněz je tvořen poptávkou po penězích a nabídkou peněz. V tomto případě je peněžní trh pojímán jako mezibankovní trh s krátkodobými peněžními



128

prostředky, umožňující vyrovnání přebytků a deficitů likvidity úvěrových institucí a je označován jako krátkodobý trh peněz. Oproti tomu jako trh kapitálu je označován trh se střednědobými a dlouhodobými cennými papíry. Na peněžním trhu se střetem nabídky a poptávky utváří cena peněz, rovnovážná nominální úroková míra in. Nominální úroková míra vyjadřuje cenu peněz.

Nominální úroková míra

Skutečnou cenu peněz vyjadřuje reálná úroková míra vypočtená jako rozdíl mezi nominální úrokovou mírou a mírou inflace (π):

Reálná úroková míra

i r = in − π

Nabídka peněz MS vyjadřuje vztah mezi množstvím statku, tj. peněz a jeho cenou, úrokovou mírou. Rozlišujeme krátkodobou nabídku peněz, vyjádřenou jako dokonale neelastickou, má podobu vertikální linie a je zcela necitlivá na změny úrokové míry. Dlouhodobá nabídka peněz je citlivá na výši nominální úrokové míry i, platí, že s růstem úrokové míry roste nabízené množství peněz M a naopak.

i

MS 0

i

MS 1

i0=i1

MS 0

MS 1

i1=i2

M0

M1

M

M0

Graf 6-1: Dlouhodobá a krátkodobá nabídka peněz.

M1

M

Nabídka peněz


129

Poptávka po penězích MD je dána množstvím peněz, které jsou ochotny Poptávka po penězích ekonomické subjekty držet při určité nominální úrokové míře. Pro křivku poptávky po penězích platí, že s růstem úrokové míry i klesá množství poptávaných peněz M a naopak. Poptávka po penězích roste z MD0 na MD1, posune se směrem vpravo vlivem růstu reálného produktu nebo vlivem růstu cenové hladiny. Pokud cenová hladina nebo produkt klesají, poptávka klesá do MD2 a posouvá se směrem vlevo.

Ke změně poptávky po penězích dochází vlivem následujících faktorů: • • • • • • •

změna platebních zvyklostí, změna počtu podnikatelských subjektů v ekonomice, změna (růst) cenové hladiny způsobí změnu (růst) množství peněz, potřebné k nákupu stejného množství statků, čímž se mění (roste) i transakční držba peněz, změna (růst) reálného důchodu je spojena se změnou (růstem) transakcí, například rostou spotřební výdaje, je vypláceno více mezd, změny všech ostatních transakcí a plateb, zprostředkovaných penězi jako například nákup nemovitostí, platby daní, finanční inovace jako je například urychlení platebního styku, změna preferencí při utváření struktury aktiv apod.

i

pokles

růst

i0 =i1 =i2 MD0

MD2 M2

M0

Graf 6-2: Poptávka po penězích.

M1

MD1

M


130

Z funkcí peněz můžeme odvodit motivy držby peněz. Ekonomické subjekty chtějí držet část svých finančních aktiv ve vysoce likvidní podobě.

Motivy držby peněz

Z funkce peněz jako prostředku směny vyplývá transakční motiv, od kterého je odvozená transakční poptávka po penězích. Subjekty drží peníze za účelem například výdajů domácností na spotřebu, výdajů firem na mzdy, suroviny a realizaci plateb. Poroste-li úroková míra, bude stimulovat ekonomické subjekty k menší transakční držbě peněz.

- transakční

Dalším motivem držby peněz je opatrnostní motiv, který znamená držbu peněz pro případ neočekávaných výdajů nebo neočekávaného poklesu příjmů.

- opatrnostní

Spekulační motiv vychází z nejistoty výnosů alternativních finančních aktiv, především úroků nebo kapitálové ztráty nebo také zisku v souvislosti s vývojem cen na trhu cenných papírů. Pokud bude nízká úroková míra a vysoká úroveň cen cenných papírů, budou ekonomické subjekty očekávat pokles cen cenných papírů a růst úrokové míry, což bude znamenat ztrátu kapitálu, a proto bude upřednostňována držba peněz. Vyšší výnos v podobě úrokové míry stimuluje k držbě rizikovějších aktiv, ale i k nižší držbě peněz.

- spekulativní

Z funkce peněz jako uchovatele hodnoty je odvozena majetková poptávka. Ekonomické subjekty drží část svého majetku v podobě peněz jako vysoce likvidní formy majetku. Krátkodobá a dlouhodobá rovnováha E0 na trhu peněz vzniká střetem poptávky po penězích a nabídky peněz, jejíž výsledkem je rovnovážná úroková míra i0 a rovnovážné množství peněz, tedy poptávané množství se shoduje s nabízeným množstvím M0.

Rovnováha na trhu peněz


i

131

MS

i0

i

E0

i0

MS E0

MD

MD M0

M

M0

M

Graf 6-3: Dlouhodobá a krátkodobá rovnováha na trhu peněz.

Změna rovnováhy na trhu peněz může být způsobena růstem poptávky po penězích (MD0 na MD1) vyvolané růstem cenové hladiny. Alternativní finanční aktiva jsou přeměna na peníze, například prodejem cenných papírů. Změní se jak krátkodobá, tak i dlouhodobá rovnováha na E1. Změna krátkodobé rovnováhy způsobí růst rovnovážné úrokové míry na i1 a růst rovnovážného množství peněz na M1. V případě změny dlouhodobé rovnováhy dochází k růstu rovnovážné úrokové míry na i1 jako v případě krátkodobé rovnováhy, avšak rovnovážné množství peněz zůstává nezměněno M1 a je dáno stálou nabídkou peněz. Ekonomické subjekty budou ochotny držet i po zvýšení poptávky po penězích stejné množství peněz v důsledku vyšší výnosnosti alternativních finančních aktiv.


132

i

MS0

i

i1

E1

i1

E0

i0

E1

i0 MD0

M0

MS

M1

E0

MD1

MD1 MD0

M

M0 = M1

M

Graf 6-4: Změna dlouhodobé a krátkodobé rovnováhy na trhu peněz způsobená změnou poptávky po penězích.

Změna rovnováhy na trhu peněz může být způsobena také růstem nabídky peněz ((MS0 na MS1), tím se změní jak krátkodobá, tak i dlouhodobá rovnováha z E0 na E1. V obou případech se sníží rovnovážná úroková míra na i1 a zvýší rovnovážné množství peněz na M1.

i

i0

MS 0

i

MS 1

i0

E0

i1

E1

MS 0

MS 1

E0 E1

i1 MD0

M0 M1

MD0 M

M0

M1

M

Graf 6-5: Změna dlouhodobé a krátkodobé rovnováhy na trhu peněz způsobená změnou nabídky peněz.

Změna rovnováhy


133

SHRNUTÍ KAPITOLY PENÍZE A TRH PENĚZ

•

• •

•

• •

• • •

•

Peníze plní několik funkcí, jsou všeobecně přijímaný prostředek směny, zúčtovací jednotka a uchovatel hodnoty. Peníze mají několik forem, a to formu zbožových peněz v podobě například zlata nebo formu papírových peněz. Rozlišujeme hotovostní a bezhotovostní peníze. Peněžními agregáty vyjadřují peněžní zásobu, mají podobu M 0, M 1, M 2, M 3, L, D. Vzájemný vztah mezi peněžními agregáty a domácím produktem vyjadřuje rovnice směny. Ta charakterizuje vyrovnávání toků zboží s tokem peněz. Rychlost oběhu peněz vyjadřuje kolik peněžních transakcí uskuteční jedna peněžní jednotka za rok. Centrální banka je banka bank, udržuje stabilitu komerčních bank, realizuje monetární politiku, provádí devizové intervence, apod. Mezi pasiva komerčních bank řadíme depozita klientů a mezi aktiva patří především rezervy. Tvorba peněz se uskutečňuje v procesu multiplikované expanze bankovních depozit a závisí na výši multiplikátoru depozitních peněz a na změně rezerv komerčních bank. Měnovou bázi tvoří prvotní zdroje peněz, například nákup vládních cenných papírů centrální bankou a užití má podobu tvorby rezerv komerčních bank a oběživa. Na vývoji měnové báze závisí vývoj peněžní zásoby. Nabídka peněz je tvořena peněžní zásobou a je pod kontrolou centrální banky. Rozlišujeme krátkodobou a dlouhodobou nabídku peněz. Poptávka po penězích je tvořena transakční a spekulační poptávkou. Poptávka po penězích je klesající, s růstem úrokové míry klesá množství poptávaných peněz a naopak. Rovnováha na trhu peněz vzniká střetem poptávky a nabídky a určuje rovnovážnou úrokovou míru. Změna rovnováhy na trhu peněz je způsobena vlivy, které působí změnu poptávky nebo nabídky peněz. Reálná úroková míra je rozdíl mezi nominální úrokovou mírou a mírou inflace.

Shrnutí


SAMOSTATNÝ ÚKOL 6

a) Graficky znázorněte vliv růstu dlouhodobé nabídky peněz na rovnováhu na trhu peněz. b) Na trhu peněz ilustrujte jak se liší vliv poklesu nabídky peněz v dlouhém a krátkém období. c) Vypočtěte reálnou úrokovou míru, je-li nominální úroková míra 5% a míra inflace 2%. d) Vypočtěte rovnovážnou úrokovou míru a rovnovážné množství peněz z údajů v tabulce: úroková míra nabízené množství poptávané množství peněz v mld. Kč peněz v mld. Kč 3 250 350 4 250 300 5 250 270 6 250 250 7 250 230 Jak se změní rovnováha na trhu, pokud se nabídka peněz sníží o 50 mld.? Jaký dopad má tato situace na trh peněz a na makroekonomickou rovnováhu, znázorněte rovněž graficky.

TEST A OTÁZKA

1. Určete, která uvedená aktiva patří do agregátu M1 a) šekovatelné účty b) termínované vklady c) vklady v cizí měně 2. Peníze představují a) státem stanovené prostředky placení b) mince a bankovky c) cokoli, co slouží jako běžně přijímaný prostředek směny 3. Vlivem růstu poptávky na trhu peněz se z krátkodobého hlediska

134


135

a) zvyšuje rovnovážná úroková míra b) zvyšuje rovnovážná úroková míra a rovnovážné množství peněz c) snižuje rovnovážná úroková míra a rovnovážné množství peněz Určete správný výrok: 4. Druhy peněz jsou zbožové, hotovostní, bezhotovostní a náhražky peněz. 5. Centrální banka drží devizové rezervy především z důvodu zajištění potřebných devizových zdrojů pro komerční banky a pro kursové intervence. 6. Aktiva komerčních bank jsou tvořeny rezervami, úvěry a depozity. 7. Jednoduchý multiplikátor bankovních depozit vyjadřuje o kolik se zvětší peněžní zásoba v podobě přírůstku bankovních depozit, zvýší-li se rezervy komerčních bank o peněžní jednotku. 8. Vztah mezi nabízeným množstvím peněz a úrokovou mírou je označován jako nabídka peněz.


1a, 2c, 3a, 4 ANO, 5 ANO, 6 NE, 7 ANO, 8 ANO


Znalosti načerpané v této kapitole Vám usnadní pochopení souvislostí v kapitole monetární politika.

Průchod modulem


136

7 OTEVŘENÁ EKONOMIKA A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY OTEVŘENÁ EKONOMIKA A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA

Mezinárodní obchod – vymezení zahraničního obchodu, jeho přínosy, absolutní výhody, komparativní výhody, mezinárodní pohyb kapitálu. Platební bilance a její struktura. Zahraniční dluh, hrubý a čistý dluh. Vnější ekonomická rovnováha jako vyrovnaný běžný účet platební bilance. Přebytková a deficitní platební bilance, včetně dopadu na velikost měnových rezerv. Vnější makroekonomická nerovnováha a vnitřní nestabilita, vládní regulace. Devizový trh - poptávka po národní měně, nabídka národní měny, rovnovážný měnový kurz, apreciace a depreciace, revalvace a devalvace, intervence centrální banky, fixní měnový kurz, čistý floating a řízený floating.

Rychlý náhled


137

CÍLE KAPITOLY OTEVŘENÁ EKONOMIKA A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA


•

Budete umět

Základní pojmy jako je absolutní a komparativní výhoda, mezinárodní pohyb kapitálu, krátkodobý a dlouhodobý kapitál, platební bilance a její struktura, zahraniční dluh, hrubý a čistý dluh, vnější ekonomická rovnováha, měnový kurz a měnová parita, zhodnocení a znehodnocení měny, přímé a nepřímé intervence v oblasti měnového kurzu, pevný (fixní) měnový kurz, pružný měnový kurz (floating), řízený floating.

Získáte:

•

Vědomosti o mezinárodním pohybu statků a kapitálu a devizovém trhu.

•

Znalosti o struktuře platební bilance a důsledcích její nevyrovnanosti.

Budete schopni:

•

Objasnit rozdíl mezi otevřenou a uzavřenou ekonomikou.

•

Vymezit krátkodobý a dlouhodobý kapitál a možnosti jeho zhodnocení.

•

Specifikovat výnosnost finančních aktiv.

•

Specifikovat strukturu platební bilance.

•

Charakterizovat zahraniční dluh a vymezit rozdíl mezi hrubým a čistým dluhem.

Získáte

Budete schopni


•

Vysvětlit proč dochází ke změně devizových rezerv.

•

Charakterizovat měnový kurz a měnovou paritu.

•

Definovat devizový trh, nabídku měny a poptávku po dané měně.

•

Kvantifikovat a graficky vyjádřit vlivy působící na změnu měnového kurzu.

•

Charakterizovat rozdíl mezi apreciací a depreciací, ale také mezi revalvací a devalvací.

•

Vymezit jednotlivé systémy měnových kurzů.

138



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY OTEVŘENÁ EKONOMIKA A VNĚJŠÍ EKONOMICKÁ ROVNOVÁHA

Otevřená ekonomika, specializace, absolutní výhoda, komparativní výhoda, mezinárodní pohyb kapitálu, krátkodobý kapitál, dlouhodobý kapitál, vnější ekonomická rovnováha, platební bilance, běžný účet, výkonová bilance, obchodní bilance, bilance služeb, bilance výnosů, bilance transferů, kapitálový účet, finanční účet, statistická diskrepance, účet oficiálních devizových rezerv, zahraniční dluh, hrubý a čistý dluh, měnový kurz, měnová parita, devizový trh, nabídka měny, poptávka po dané měně, apreciace, depreciace, revalvace, devalvace, přímé a nepřímé intervence centrální banky v oblasti měnového kurzu, fixní měnový kurz, čistý floating a řízený floating.

Klíčová slova


139


V této kapitole navážeme na uzavřenou ekonomiku, kterou jsme se zabývali doposud a rozšíříme ji o další sektor zahraničí, kdy se budeme věnovat mezinárodnímu obchodu, vnější ekonomické rovnováze a devizovému trhu.

7.1 Mezinárodní obchod Národní ekonomiky se specializují a realizují dělbu práce s cílem zvýšit efektivnost produkce a zapojit se do mezinárodního obchodu. Mezinárodní dělbu práce lze charakterizovat jako specificky rozvinutou formu společenské dělby práce, při které se mezi jednotlivými zeměmi vytvářejí kooperační a výměnné vztahy. Jejím projevem je mezinárodní specializace firem na určité činnosti, determinované vybaveností jednotlivých zemí výrobními faktory. Produkce vyrobená v rámci mezinárodní specializace je realizovaná formou mezinárodního obchodu. Mezinárodní dělba práce je tak základem mezinárodní výměny zboží, určuje obsah a směr, tj. komoditní a teritoriální strukturu mezinárodního obchodu.

Mezinárodní dělba práce

Účast země v mezinárodní dělbě práce je determinovaná produkčními možnostmi a absence určitých produkčních možností země v rozhodující míře určuje strukturu a rozsah zapojení země do mezinárodní dělby práce. Rozhodujícími podmínkami jsou přírodní podmínky, historické podmínky, ekonomické podmínky a politické podmínky.

Výsledky mezinárodní dělby práce se směňují prostřednictvím zahraničního obchodu, který je částí sféry oběhu zboží. V užším pojetí ho chápeme jako výměnu hmotných statků se zahraničím. V širším pojetí zahrnuje zahraniční obchod vedle výměny zboží také výměnu služeb a nehmotných statků. Zahraniční obchod vytvářejí dvě složky, a to vývoz a dovoz, jejichž součet za určité období (nejčastěji rok) představuje obrat zahraničního obchodu. Kromě pojmu zahraniční obchod se setkáváme i s pojmem mezinárodní obchod, který zahrnuje zahraniční obchod několika zemí seskupených

Zahraniční obchod


140

do určitých integračních celků. Souhrnem mezinárodního obchodu zemí zapojených do mezinárodní (světové) dělby práce je světový obchod.

Zahraniční obchod má dvě základní funkce: •

•

Transformační funkce spočívá v přizpůsobování se (transformaci) věcné struktury vytvořeného GDP před jeho užitím. Hmotná stránka domácí produkce je zaměřena na uspokojení potřeb domácích i zahraničních spotřebitelů. Výměnou domácí produkce se zahraničními výrobci se jeho věcná struktura transformuje podle potřeb spotřebitelů. Růstová funkce vychází z předpokladu, že zahraniční obchod formuje zapojení země do mezinárodní dělby práce, vytváří prostor pro využití specializačního efektu. Realizují se tak dodatečné zisky, zvyšuje se objem vytvořeného produktu, a tím se zabezpečuje dodatečný zdroj ekonomického růstu.

Funkce zahraničního obchodu

- transakční -

růstová

Otevřenost národní ekonomiky je dána úrovní jejího- zapojením Otevřenost ekonomiky do mezinárodních ekonomických vztahů, které jsou charakteristické pohybem statků, služeb výrobních faktorů a finančních aktiv mezi rezidenty různých národních ekonomik. Míra otevřenosti národní ekonomiky se vyjadřuje na základě poměru vývozu statků ke GDP.

Příčiny zapojení se země do mezinárodního obchodu vyplývají z monopolu přírodních a klimatických podmínek některých zemí, například pěstování jižního ovoce, rybolov. Další příčinou mohou být odlišné preference spotřebitelů v různých zemích nebo také absolutní a komparativní výhody plynoucí z mezinárodního obchodu. Přínosy mezinárodního obchodu vyplývají z porovnání produkčních možností obou ekonomik před a po mezinárodní specializaci.


Přínosy mezinárodního obchodu jsou dány rozdělením výrobních faktorů mezi odvětvími v každé zemi na základě mezinárodního srovnání výrobních nákladů na jednotku určitého statku. Země tak realizují absolutní výhodu z mezinárodního obchodu.Úspory z mezinárodního obchodu jsou realizovány na základě využití teorie absolutních výhod. V následujícím modelu předpokládáme dvě země C,D a dva statky, ovoce a oděvy.

141

Absolutní výhody

V tabulce jsou vyjádřeny náklady na produkci jednotky statku v zemi C a D. Předpokládejme konstantní velikost nákladů. V tomto případě zaostávají firmy v zemi D u obou statků za zemí C. Tedy firmy v zemi C jsou produktivnější v produkci ovoce i oděvů, mají proto u obou statků absolutní výhodu. Mezinárodní obchod by v případě těchto dvou zemí nebyl realizovatelný, neboť země C má při produkci obou statků absolutní výhodu.

ZEMĚ C

ZEMĚ D

ovoce

4

6

oděvy

5

10

Tabulka 7-1: Absolutní výhoda.

Země C je v produkci ovoce 2,5 krát produktivnější než země D, ale při Komparativní výhody produkci oděvů jenom pouze 2 krát (potřebuje 2 krát méně času pro produkci jednotky). Země C má proto tzv. komparativní výhodu při produkci ovoce. Země D má sice absolutní nevýhodu při produkci obou statků, ale má komparativní výhodu při produkci oděvů. To znamená, že při produkci oděvů má země D náklady 2 krát vyšší než země C, ale u ovoce je má 2,5 krát vyšší. Princip komparativní výhody spočívá v tom, že dané odvětví jedné země oproti jiné zemi má relativně nižší náklady ve srovnání s jinými odvětvími. Určení komparativní výhody znamená nalezení nejvyšší absolutní výhody nebo nejnižší absolutní nevýhody. Absolutní výhoda k přínosům z obchodu nestačí. Pokud by země D potřebovala k produkci jednotky ovoce 8 hodin práce, neexistovala by komparativní výhoda.


142

Přínosy z mezinárodního obchodu se realizují podle toho, v jakém poměru se budou statky směňovat. Směnný poměr představuje relativní cenu a musí odpovídat nákladům příležitosti. V uvedeném modelu je směnný poměr v jednotlivých zemích následující: • • • •

v zemi C je relativní cena ovoce, vyjádřená množstvím oděvů, 4/5 jednotky oděvů, tj. relativní cena oděvů je 5/4 jednotek ovoce, v zemi D je relativní cena ovoce 6/10 oděvů, tj. relativní cena oděvů je 10/6 jednotky ovoce, výrobci ovoce v zemi C mohou tudíž směňovat svou produkci v rozmezí 4/5-6/10 jednotky oděvů, výrobci oděvů v zemi D smění jednotku oděvů za 10/6-5/4 jednotek ovoce.

Schopnost dosáhnout vyšší relativní ceny v zahraničí ve srovnání s domácí cenou vede k exportu potravin do země D a k exportu oděvů do země C. To způsobí růst relativní ceny potravin u výrobců v zemi C (a její pokles u výrobců v zemi D), obdobně v případě oděvů. Tento pohyb bude doprovázen postupným přesunem výrobních faktorů mezi uvažovanými dvěma odvětvími v obou zemích. Budeme dále uvažovat extrémní modelovou situaci, kdy v zemi C zcela zanikne výroba oděvů a v zemi D nikdo nebude vyrábět potraviny. Konkrétní mezinárodní směnná relace, při které bude obchod probíhat, závisí na momentálním stavu poptávky po uvedených statcích a jejich nabídce. Předpokládejme úroveň této směnné relace (jde o libovolně zvolené poměry v daném intervalu): 1 jednotka ovoce = 0,6 jednotky oděvů, neboli 1 jednotka oděvů = 1,25 jednotky ovoce. Podstatné přitom je, že tato směnná relace se odchyluje od nákladů příležitosti v obou zemích. Teoretické zobecnění tohoto směnného poměru je vyjádřeno pomocí tzv. reciproční poptávky: jde o poptávku země C po oděvech, vyjádřenou nabídkou ovoce (a o poptávku země D po ovoci vyjádřenou nabídkou oděvů). Změna těchto poptávek mění i směnnou relaci.

Mezinárodní pohyb kapitálu je charakteristický změnou pohledávek a závazků subjektů dané ekonomiky, tzv. rezidentů vůči zahraničí. Zahrnuje:

Mezinárodní pohyb kapitálu


• • •

143

pohyb peněžních fondů, tj. hotovosti a bankovních depozit, pohyb cenných papírů, například obligací, poskytování nebo splácení úvěrů.

Mezinárodní pohyb kapitálu je způsoben platbami za dodávky statků, které mají například podobu hotovostní, úvěrů nebo mají podobu transferových plateb a intervenčních operací CB. Tento pohyb může být vyvolán rovněž držbou finančních aktiv jako jedné z forem bohatství s cílem jejich zhodnocení. Zhodnocení finančních aktiv závisí především na těchto faktorech: •

•

• • •

Odlišné očekávané výnosnosti finančních aktiv v jednotlivých ekonomikách. Velikost úrokové míry je ovlivněna vývojem cenové hladiny, a proto je významným faktorem úrokový diferenciál, vyjadřující rozdíl mezi domácí a zahraniční úrokovou mírou a inflační diferenciál. Výnosnost finančních aktiv determinuje i zdanění výnosů a transakční náklady na pořízení finančních aktiv, očekávaná změna měnového kurzu. Změny v očekávání vývoje měnových kurzů jsou podmíněny řadou faktorů například očekávaným vývojem inflace doma a v zahraničí. Likviditou finančního aktiva, která vyjadřuje schopnost přeměnit dané aktivum na jiné aktivum. Rizikem finančního aktiva, která bere v úvahu míru spolehlivosti. Vládní regulací.

Z pohledu časové vázanosti má mezinárodní pohyb finančních aktiv v dané národní ekonomice odlišný charakter, rozlišujeme: •

•

Krátkodobý kapitál - zahrnuje krátkodobý příliv bankovních depozit, úvěrů, nákup cenných papírů s krátkodobou splatností. Tato finanční aktiva pak se rychle pohybují z jedné země do druhé, jde o tzv. horký kapitál. Dlouhodobý kapitál - představuje dlouhodobé úvěry, nákupy velkých balíků akcií, sledující dlouhodobé ovládnutí firmy – mají podobu přímých zahraničních investic. Realizace dlouhodobého kapitálu závisí zejména na dlouhodobě očekávané výnosnosti, rizikovosti aktiv, zohledňuje také překážky mezinárodního obchodu.

Zhodnocení finančních aktiv

Krátkodobý a dlouhodobý kapitál


144


Nezaškodilo by trošku dobré kávy a relaxace, která Vám usnadní další studium, ve které se budeme věnovat devizovému trhu.


7.2 Vnější ekonomická rovnováha Vnější hospodářská politika je chápána jako zásahy státu, regulace toku zboží, služeb a kapitálu se zahraničím, nebo-li vnější obchodní a měnová politika. Vnější vztahy mají podobu peněžních, finančních nebo zbožových toků mezi domácí ekonomikou a vnějším světem a procházejí platební bilancí. Záměrem státu v dlouhodobém časovém horizontu proto je snaha o dosažení vyrovnanosti všech toků se zahraničím, tedy vyrovnaností platební bilance.

Vnější hospodářská politika

Platební bilance je ekonomická veličina ovlivňující klíčové makroekonomické veličiny, jako hrubý domácí produkt, zaměstnanost, úroveň cenové hladiny, úroková míra a devizový kurz. Současně však na platební bilanci tyto veličiny zpětně působí. Zejména krátkodobě umožňuje předpovídat kapacitu trhu příslušné země a je důležitým indikátorem devizového kurzu, resp. tlaků, které mohou vést k jeho zhodnocení či znehodnocení.

Platební bilance

Platební bilanci pojímáme jako systematický účetní výkaz, který souhrnně zachycuje veškeré ekonomické transakce mezi tuzemskými rezidenty a rezidenty ostatních zemí (mezi devizovými tuzemci a cizozemci), které se uskutečnilo za určité období, nejčastěji za jeden rok. Ekonomické transakce jsou spojeny s toky zboží a služeb, kapitálu a peněz mezi domácí ekonomikou a zahraničím a ve většině případů vyvolávají pohyb deviz, jejich příliv nebo odliv. Proto je také platební bilance spojena s devizovým trhem. Položky platební bilance spojené s tvorbou deviz, jsou položkami kreditními a jsou označovány znaménkem plus. Transakce, které vedou k vynakládání deviz jsou položkami debetními a jsou označovány znaménkem mínus. Z účetního hlediska je platební bilance výrazem zdrojů a užití fondů, a proto musí být vždy vyrovnaná. Každá kreditní položka nachází v platební bilanci svůj odraz v položce debetní a naopak.


145

Z hlediska významu platební bilance pro formování poptávky a nabídky deviz na devizovém trhu rozlišujeme běžný účet platební bilance, kapitálový a finanční účet platební bilance a účet oficiálních devizových rezerv.

Struktura platební bilance

Běžný účet platební bilance zahrnuje dovoz a vývoz zboží a služeb, výnosy a náklady spojené s mezinárodním pohybem kapitálu a pracovní síly a jednostranné mezinárodní transfery. Součástí běžného účtu je obchodní bilance zahrnující pohyb zboží, jeho dovoz a vývoz, členěna komoditně a teritoriálně. Rozdíl mezi vývozem a dovozem představuje saldo obchodní bilance. Další součástí běžného účtu je pohyb služeb se zahraničím, který zachycuje bilance služeb. Souhrn obchodní bilance a bilance služeb je označována jako výkonová bilance.

Běžný účet

Bilance výnosů (důchodů) zahrnuje výnosy a náklady spojené s investováním v zahraničí, příjmy ze zaměstnání v cizině, výdaje na platy cizinců zaměstnaných v tuzemsku. Nejčastěji jde o zisky, úroky, dividendy a renty. Bilance transferů zachycuje jednostranné platby do zahraničí nebo ze zahraničí, které nevedou ke vzniku zahraničních pohledávek či závazků země. Mohou být členěny na běžné převody (soukromé a vládní) a kapitálové převody, v současné době jsou kapitálové převody součástí kapitálového účtu.

Bilance výnosů

Bilance transferů

Kapitálový účet platební bilance respektuje novou metodiku platební bilance MMF. Zahrnuje pouze tzv. kapitálové transfery, kam patří kapitálové transfery související s pohybem obyvatelstva, vlastnickými právy, převody nevýrobních hmotných aktiv a nehmotných práv.

Kapitálový účet

Finančním účtem platební bilance je podle nové metodiky nazýván dřívější kapitálový účet. Finanční účet zachycující mezinárodní pohyb kapitálu jak z hlediska charakteru investování, tj. přímé investice, portfoliové investice, ostatní, tak i hlediska časového, tj. dlouhodobý a krátkodobý kapitál. Kritériem pro začlenění kapitálového toku do přímých investic je stupeň kontroly zahraničního podniku. Do přímých investic zařazujeme pohyb kapitálu, při kterém se jedná o získání 25% podílu na celkovém kapitálu. Přímé investice mohou být spojeny s nákupem akcií, může jít i o reálné investování či reinvestování zahraničního zisku. Portfoliové investice, nepřímé investice, představují nákupy a prodeje akcií, nebo jiných majetkových cenných papírů. Součástí mohou být i finanční deriváty. Ostatní kapitál pak zahrnuje poskytnuté a přijaté dlouhodobé úvěry a pohyby krátkodobého kapitálu.

Finanční účet


Celková platební bilance je saldem jednotlivých částí platební bilance, tj. běžného, kapitálového a finančního účtu a položky chyb a opomenutí (statistické diskrepance). Vyrovnávací položkou zůstává změna devizových rezerv. V případě aktivní platební bilance dochází ke zvýšení devizových rezerv a při schodkové platební bilanci dochází ke snížení devizových rezerv. Protože změna devizových rezerv je vyrovnávací položkou, má zvýšení devizových rezerv znaménko (-) a snížení devizových rezerv znaménko (+).

PLATEBNÍ BILANCE BĚŽNÝ ÚČET (běžná bilance) výkonová bilance obchodní bilance vývoz zboží dovoz zboží bilance služeb příjmy za služby výdaje za služby bilance výnosů (důchodů) výnosy a náklady spojené s investováním v zahraničí bilance transferů běžné převody soukromé a vládní KAPITÁLOVÝ ÚČET FINANČNÍ ÚČET přímé investice v zahraničí a zahraniční portfoliové investice v zahraničí a zahraniční ostatní dlouhodobý kapitál, úvěry poskytnuté a úvěry přijaté SALDO CHYB A OPOMENUTÍ CELKOVÁ PLATEBNÍ BILANCE ZMĚNA DEVIZOVÝCH REZERV

Obrázek 7-1: Struktura platební bilance.

146

Celková platební bilance


147

Vývoj platební bilance je určující pro vývoj zadluženosti domácích subjektů, rezidentů vůči zahraničí. Zadluženost zahrnuje zadluženost sektoru firem, včetně bankovního sektoru a vlády. Zahraniční věřitelé představují firmy, vlády a mezinárodní organizace.

Zahraniční zadluženost

Zahraniční dluh vyjadřuje investiční pozicí vůči zahraničí a je označován jako hrubý (brutto) dluh. Zahraniční dluh tvoří veškeré pohledávky zahraniční vůči domácím subjektům, které mají charakter pohledávek v podobě peněžních úvěrů, obligací, vkladů v bankách, pohledávek v podobě dodávek zboží a podobných výkonů, podílů na kapitálu.

Zahraniční dluh

Pokud od závazků domácích subjektů odečteme investiční pozici v podobě pohledávek vůči zahraničí, obdržíme čistý (netto) dluh, tj. saldo investiční pozice. Vývoj čistého dluhu je vyjádřen saldem běžného účtu platební bilance. Aktivní saldo běžného účtu platební bilance čistý dluh snižuje nebo také zvyšuje čistou věřitelskou pozicí. Naopak pasivní saldo čistý dluh zvyšuje.

Otevřenost národních ekonomik s sebou přináší tvorbu zahraničních dluhů všemi zeměmi. U rozvinutých zemí je doprovázen značnými pohledávkami vůči zahraničí, které vykazují obvykle čistou věřitelskou zahraniční pozici. Značná část rozvojových zemí a některé vyspělé země jsou naopak zpravidla čistými dlužníky.

Vnější ekonomickou rovnováhu lze charakterizovat jako vyrovnanou platební bilanci, to znamená nulová salda vybraných položek platební bilance nebo také jako kompenzaci přebytkových a deficitních sald jednotlivých položek platební bilance. Vnější ekonomická rovnováha je prezentována jako vyrovnaný běžný účet platební bilance. Zjednodušeně, pomineme-li transfery a důchody, jedná se o vyrovnaný čistý export, NX = 0. Vnější ekonomická nerovnováha vykazuje přebytkový čistý export NX > 0, X > M nebo schodkový čistý export NX < 0, X < M. Běžný účet tak obsahuje NX položky zboží a služby a jedná se o bilanci výkonů.

Vnější ekonomická rovnováha


148

Hodnotu NX nebo salda běžného účtu vyjadřujeme v absolutní výši nebo častěji jako poměr NX nebo salda běžného účtu k nominálnímu GDP. Příčiny vnější ekonomické nerovnováhy jsou způsobeny faktory, které ovlivňují export a import a mají vliv na mezinárodní konkurenceschopnost ekonomiky:

• • • • • • • • •

Příčiny vnější ekonomické nerovnováhy

vývoj domácího a zahraničního produktu, nesoulad mezi vytvořeným produktem a výdaji v dané ekonomice, kolísání nominálních měnových kurzů, vývoj domácí a zahraniční cenové hladiny, protekcionistická a proexportní opatření v dané ekonomice a v zahraničí, změna preferencí spotřebitelů, navzájem se nekompenzující salda běžného a finančního účtu platební bilance, například deficit běžného účtu doprovázený nedostatečným čistým přílivem kapitálu, očekávaná výnosnost finančních aktiv doma a v zahraničí, likvidita a rizikovost finančních aktiv.

Důsledky vnější ekonomické nerovnováhy jsou specifikovány v případě nevyrovnaného čistého exportu a v případě nevyrovnané celkové platební bilance. Přebytkový čistý export NX > 0 způsobuje: • •

nižší užití statků než je vytvořený produkt, růst zahraničních aktiv nebo pokles zahraničních závazků subjektů dané ekonomiky a tedy i pokles čistého zahraničního dluhu, pokud jde o čistou věřitelskou pozici země. V tomto případě se část nespotřebovaného důchodu nepřeměnila na domácí nespotřební výdaje a vedla ke změně kapitálového účtu nebo zvýšení devizových rezerv.

Deficitní čistý export NX < 0 má dopad na: • •

vyšší užití statků než je vytvořený produkt, růst zahraničních závazků nebo pokles zahraničních aktiv subjektů dané ekonomiky.

Nevyrovnaná platební bilance je způsobena například vývojem čistého Nevyrovnaná platební


exportu, vývojem mezinárodního pohybu kapitálu. Suma sald běžného a finančního účtu platební bilance (pomineme kapitálový účet a diskrepanci) má vliv na změnu devizových rezerv centrální banky, která znamená změnu peněžní zásoby a ta potom ovlivňuje buď přímo nebo nepřímo agregátní poptávku, a tím i vývoj makroekonomických veličin. Vnější ekonomická nerovnováha má vliv na vnitřní nestabilitu, způsobuje změnu zaměstnanosti, produktu i cenové hladiny.

149

bilance

Z krátkodobého hlediska je možné krýt deficit jednoho účtu přebytkem jiného účtu. To ale není možné dlouhodobě, platí, že vnější ekonomická rovnováha v podobě vyrovnané platební bilance je dlouhodobě podmíněna vyrovnaným běžným účtem a dlouhodobě vyrovnaným finančním účtem platební bilance. Nevyrovnaná celková platební bilance vede k růstu nebo poklesu měnových rezerv centrální banky a projevuje se ve vnitřní ekonomické nestabilitě. Uvedená kritéria pro posouzení zahraniční zadluženosti vycházejí z produkční a exportní schopnosti ekonomiky ve srovnání s odlivem devizových prostředků při splácení dluhů a úroků. Nadměrný odliv omezuje dovozy pro výrobu i pro spotřebu. Tím tvoří bariéru ekonomického růstu a tedy i dalšího splácení dluhů. V případě rozvojových zemí znamená situaci, která je součástí tzv. dluhové krize. Nové úvěry jsou poskytovány s nadějí na zvýšení produkční a exportní výkonnosti této země, ale rovněž s cílem realizovat alespoň úrokové platby dlužníků.

Vyrovnávání a udržování vnější ekonomické rovnováhy je vždy podmíněno režimem měnových kurzů dané ekonomiky. Pokud existuje v dané ekonomice systém pevných měnových kurzů, je vnější ekonomická rovnováha udržována automatickým přizpůsobovacím mechanizmem, který znamená v případě deficitního čistého exportu tlak na znehodnocení kurzu domácí měny. Kursové intervence CB představují restriktivní monetární politiku spojenou s růstem úrokové míry, která vede k poklesu agregátní poptávky a ta způsobí změnu makroekonomické rovnováhy, tedy pokles cenové hladiny, a tím k růstu čistého exportu. Pokles cenové hladiny stimuluje zahraniční poptávku, vede k přesunu části domácích

Vyrovnávání vnější ekonomické rovnováhy


150

výdajů z dovážené na domácí produkci, které způsobí zvýšení čistého exportu, jedná se o tzv. klasický přizpůsobovací proces. Pokud je snížení cenové Cenový mechanizmus hladiny doprovázeno nejprve poklesem produktu a poté jeho návratem k potenciální úrovni, je mechanizmus obnovení čistého exportu NX=0 složitější, je doprovázen recesí a nezaměstnaností, má však stejný výsledek. Udržení vnější ekonomické rovnováhy bylo způsobeno vlivem přizpůsobení, poklesu cenové hladiny, hovoříme o cenovém mechanizmu.

Další možností vyrovnávání vnější ekonomické rovnováhy je důchodový mechanizmus, který vychází z vlivu deficitu nebo přebytku běžného účtu na agregátní poptávku, a tím i na velikost produktu. Pokud vykazuje země deficit čistého exportu, dochází ke snížení agregátní poptávky, a tím k poklesu produktu a k růstu čistého exportu. Tento deficit vede k tlaku na znehodnocení kurzu domácí měny, který opět jako v předchozím případě, vede k restriktivní monetární politice, která způsobí snížení agregátní poptávky a tedy i změnu produktu. Tím je důchodový mechanizmus zesilován. Stejný efekt může být způsoben např. fiskální restrikcí, sledující omezení indukovaného dovozu.

Důchodový mechanizmus

Existuje-li v dané ekonomice systém pohyblivých měnových kurzů, je vnější Kursový mechanizmus ekonomická rovnováha udržována působením tzv. kursového mechanizmu. Pokud je čistý export kladný, způsobí zhodnocení kurzu domácí měny, které pak omezuje vývoz a stimuluje dovoz a obnovuje tak rovnováhu NX = 0. Omezená citlivost kurzu na stav běžného účtu a omezená citlivost vývozu a dovozu na změnu kurzu vedou k nespolehlivosti působení tohoto mechanizmu. Proto je kursový mechanizmus doprovázen makroekonomickou regulací, například regulací agregátní poptávky.

Při vyrovnané platební bilance v podmínkách fixních měnových kurzů, sledujeme-li vývoj kapitálového účtu působí automatický proces udržování rovnováhy platební bilance. Je-li běžný a kapitálový účet v rovnováze, dojde poklesem zahraniční poptávky k deficitu čistého exportu, který je doprovázen odlivem kapitálu do zahraničí způsobený klesající úrokovou mírou. To vede k tlaku na znehodnocení kurzu a kursovým intervencím znamenající restrikci peněžní zásoby, a tím růst domácí úrokové míry na původní úroveň. Tím dojde

Vyrovnaná platební bilance


151

k zastavení odlivu kapitálu do zahraničí, což znamená oslabení tlaku na znehodnocení kurzu. Ke zlepšení dojde vlivem působení cenového nebo důchodového mechanizmu. Mechanizmus udržování vyrovnané platební bilance v podmínkách pohyblivých měnových kurzů působí obdobně jako v případě vyrovnávání čistého exportu. Dojde-li při poklesu zahraniční poptávky k deficitu čistého exportu, klesá vlivem snížení produktu a cenové hladiny úroková míra a vlivem odlivu kapitálu do zahraničí dochází ke znehodnocení kurzu domácí měny, které vede ke zlepšení čistého exportu, čímž poté roste úroková míra a dochází k zastavení odlivu kapitálu.

Udržování vnější ekonomické rovnováhy se realizuje automatickým procesem, který je doplněn vládní regulací. Důvodem regulace je pomalost a nespolehlivost fungování přizpůsobovacích mechanizmů, ale i spojení s cyklickou nezaměstnaností a recesí. Vláda využívá k regulaci: •

• •

Vládní regulace

přímé usměrňování čistého exportu, které realizuje prostřednictvím podpory exportu a omezení importu, tzv. proexportní opatření, ale i protekcionistická opatření jako je zavedení cel, kvót, zdravotních předpisů, apod., opatření směřující ke změně výdajů z dovážené produkce na domácí, v případě systému fixních měnových kurzů stimuluje čistý export znehodnocením kurzu, což se může odrazit v růstu domácích cen.

7.3 Devizový trh Měnový kurz je cena určité národní peněžní jednotky vyjádřená v jiných národních penězích, například měnový kurz dolaru (cenu dolaru) lze vyjádřit 27,8 CZK/1 USD nebo jako 3,9 PLN/1 USD. Měnový kurz (nominální) mezi měnami dvou konkrétních zemí je určen poměrem cenových úrovní těchto P dvou zemí: e = d , kde Pd je tuzemská cena vybraného referenčního koše Pf zboží a Pf je cena stejného koše prodávaného v zahraničí, vyjádřená v příslušné zahraniční měně.

Měnový kurz


Reálný měnový kurz vyjadřuje konkurenceschopnost v mezinárodním obchodě a výrazně ovlivňuje úroveň rovnovážného produktu v otevřené ekonomice. Reálný měnový kurz vyjadřuje množství zboží, které lze za jednotku tuzemské měny koupit v zahraničí v poměru k množství zboží, které lze koupit za stejnou jednotku v tuzemsku.

e⋅

152

Reálný měnový kurz

Pf Pd

kde e je nominální měnový kurz, Pf označuje cenovou hladinu v zahraničí, Pd tuzemskou cenovou hladinu.

Nominální měnový kurz

Pojem měnová parita se liší od pojmu měnový kurz. Měnová parita vyjadřuje úředně stanovený poměr dvou měnových jednotek.

Měnová parita

Pokles úředně stanoveného poměru dvou měn se nazývá devalvace a růst úředně stanoveného poměru dvou měn, nebo-li měnové parity je nazýván revalvací.

Devalvace a revalvace

Změny ústředního kurzu, devalvace či revalvace, mohou probíhat jako pravidelné či nepravidelné, skokem nebo postupně, ohlášené dopředu nebo vyhlášením v době jejich uskutečnění.

Základní teorií zabývající se ovlivňováním měnového kurzu v krátkém období je teorie parity kupní síly PPP. Je založena na působení zákona jedné ceny, tj. předpokladu, že na dokonale konkurenčním trhu a při neexistenci překážek bránících mezinárodnímu obchodu musí být stejné zboží prodáváno v různých zemích za stejnou cenu vyjádřenou ve stejné měně. Vystupuje jako forma absolutní a relativní.

Teorie parity kupní síly


Devizový trh plní z pohledu vývozců a dovozců dvě hlavní úlohy, a to realizaci transferu kupní síly jedné měny do měny druhé a zajištění proti kursovému riziku. Z hlediska druhu plateb, lze rozlišovat trh valut a trh deviz. Na valutovém trhu se obchoduje s hotovostními cizími měnami, které mají formu bankovek a mincí (s valutami). Směňuje se zde národní měna za měnu cizí. Protože obchodování s hotovostními penězi je spojeno s vyššími náklady i riziky, mají valutové kurzy širší rozpětí mezi nákupním a prodejním kurzem. Devizový trh je trhem se zahraničními měnami, které však zde vystupují v bezhotovostní formě. Devizový trh umožňuje nakupovat a prodávat devizy jak jednotlivcům, tak firmám a bankám.

153

Devizový trh

Měnový (devizový) kurz se vyvíjí v závislosti na poptávce po devizách Poptávka po devizách a nabídce deviz. Křivka poptávky po devizách D vyjadřuje vztah mezi množstvím poptávaných deviz a jejich cenou v daném čase. Poptávané množství zahraniční měny se bude zvyšovat, jestliže cena zahraniční měny v měně tuzemské bude klesat a naopak poptávané množství bude klesat, budeli cena zahraniční měny vyjádřená v měně tuzemské růst. Platí, že s růstem ceny (měnového kurzu) poptávané množství měny klesá. Křivka poptávky po devizách je tedy klesající.

Křivka nabídky deviz S vyjadřuje vztah mezi množstvím nabízených deviz a jejich cenou v daném období, tj. měnovým kurzem. Zájem tuzemských vývozců o prodej výrobků na zahraničním trhu poroste, pokud se cena zahraniční měny vyjádřená v měně zahraniční bude zvyšovat a naopak. Křivka nabídky deviz je tedy rostoucí.

Nabídka deviz

Rovnováha na devizovém trhu je stav, kdy celkové množství poptávaných deviz (CZK) je v rovnováze s celkovým množstvím nabízených deviz. Kurz eura (e = €/CZK), při kterém je rovnováhy dosaženo označujeme jako rovnovážný devizový kurz.

Rovnováha na trhu deviz


154

e= €/CZK S E e0

D CZK0

CZK

Graf 7-1: Rovnováha na trhu deviz.

Ke znehodnocení tuzemské měny (depreciaci) může dojít v důsledku vyšší poptávky po devizách. Poptávková křivka po devizách se posouvá doprava D1. Při původní hodnotě devizového kurzu e0 vzniká na devizovém trhu převis poptávky nad nabídkou. Důsledkem vyšší poptávky po devizách jsou tlaky na znehodnocení tuzemské měny. Při znehodnocení tuzemské měny se zahraniční měna stává dražší. Cena deviz vyjádřená v měně tuzemské roste, naopak cena tuzemské měny vyjádřená v zahraniční měně klesá. Tuzemský vývoz roste a nabídka deviz se zvyšuje až na novou rovnovážnou úroveň E1. Znehodnocení tuzemské měny může být způsobeno také snížením nabídky deviz při poklesu vývozu zboží a služeb pod vlivem hospodářské stagnace v zahraničí. Snížení vývozu způsobuje pokles nabídky deviz, křivka nabídky deviz se posunuje z polohy S0 na úroveň S1, tuzemská měna se znehodnocuje a novým rovnovážným bodem je E1.

Depreciace


e

155

S E1

e1 E0 e0

D0 CZK0

D1

CZK1

CZK

Graf 7-2: Znehodnocení měny na trhu koruny.

V souvislosti se zvýšením vývozu zboží a služeb dochází ke zvýšení nabídky deviz, která se posouvá z úrovně S0 do polohy S1. Při původní hodnotě devizového kurzu e0 vzniká na devizovém trhu převis nabídky deviz nad jejich poptávkou a tuzemská měna vykazuje tendence ke zhodnocení (apreciaci). Tuzemská měna se stává dražší, její cena vyjádřená v zahraniční měně roste, cena zahraniční měny vyjádřená v měně tuzemské klesá. Rovnováha mezi nabídkou a poptávkou deviz je obnovena při novém rovnovážném kurzu.

kurz CZK

e1

S1

S0

E1

E0

e0

D0 CZK 1

CZK 0

Graf 7-3: Zhodnocení měny na trhu koruny.

D1 CZK

Apreciace


156

Devizový kurz je považován za významný faktor hospodářského vývoje, proto centrální banka a vláda považují za nutné zasahovat do tohoto přirozeného vývoje. Zásahy mohou mít charakter: •

přímých intervencí, kdy cena deviz je přímo ovlivňovaná prostřednictvím nákupu a prodeje deviz na devizovém trhu. Centrální banky tím, že na devizových trzích nakupují (prodávají) svou měnu za devizy při současném snížení (zvýšení) devizových rezerv, a tím regulují cenu deviz. Cílem intervencí je zabránit nepřiměřené nestabilitě vývoje kurzu, a tím vytvářet stabilnější prostředí pro rozvoj obchodu a investování. Devizové intervence mohou být: d) fakultativní, kdy centrální banka intervenuje příležitostně dle svého uvážení cílů měnové politiky, e) povinné, vázané na povolené rozpětí pohybu kurzu, nepřímých intervencí, při kterých je cena deviz ovlivňována nepřímo prostřednictvím úrokové, daňové, celní a dotační politiky.

•

Vliv devizových intervencí na devizový kurz a to jak formou přímé devizové intervence na straně nabídky deviz, tak i formou nepřímé intervence omezením poptávky po devizách objasníme graficky. Důvodem devizových intervencí je obvykle snaha centrální banky nepřipustit růst tuzemské úrokové míry, pokles výstupu a růst nezaměstnanosti.

e

1

2

S0 E0

S1

e0 E1

e1

D0

D1

Q´

2

Q0 1

Q1

Q

Graf 7-4: Vliv devizových intervencí centrální banky.

Intervence CB

-

přímé

- nepřímé


157

Předpokládejme, že devizový kurz má podle záměrů hospodářské politiky dosahovat úrovně e1, což je oproti skutečné situaci na devizovém trhu, kde se křivky poptávky po devizách a nabídky protínají v bodě E0 při kurzu e0, kurz nadhodnocený. Centrální banka může v tomto případě volit ze dvou možností, jak požadované ceny deviz dosáhnout. Pomocí přímých intervencí může přímo zvýšit nabídku deviz na devizovém trhu, intervencí na vrub svých devizových rezerv. CB proto bude na devizovém trhu prodávat devizy a nakupovat vlastní měnu. Křivka nabídky deviz S0 se posouvá do polohy S1 a nový intervenovaný kurz bude odpovídat požadované úrovni e1. Může však nepřímo působit na snížení poptávky po devizách např. restrikcí agregátní poptávky, zvýšením daní nebo úrokových sazeb, snížením vládních výdajů za nákup zahraničního zboží nebo zvýšením dovozních cel. Křivka poptávky po devizách se posune z D0 do D1 a kurz dosáhne požadované úrovně e1. Vyrovnání poptávky a nabídky deviz na úrovni, která odpovídá záměrům kurzovní politiky centrální banky, prostřednictvím změny jejich devizových rezerv, je primárním efektem přímých devizových intervencí.

Devizový kurz jako nástroj makroekonomické politiky má značně rozdílná uspořádání kurzovních vztahů. Kurz má svou objektivní, ale i svou subjektivní stránku, která se projevuje zejména v používaných pravidlech a mechanizmech ovlivňování devizového kurzu a při řízení plateb do zahraničí a příjmů ze zahraničí. Soubor těchto pravidel a mechanizmů vytváří systém devizových (měnových) kurzů. Existují různé systémy měnových kurzů: •

• •

V minulosti se používaly fixní měnové kurzy, jednalo se o období tzv. zlatého standardu, které skončilo mezí dvěma světovými válkami. Stabilita kurzů byla dána tím, že docházelo k nepatrným odchylkám kurzů od zlaté parity, hranice odchylky byly určena tzv. zlatými body, které tvořila zlatá parita plus, mínus náklady na mezinárodní převoz zlata. Pokud změny poptávky nebo nabídky odchýlily kurz od uvedených bodů, došlo k transakcím se zlatem a k návratu kurzu na úroveň ke zlaté paritě. Volně pohyblivé, tj. plovoucí měnové kurzy nazývané jako čistý floating se vyznačují volným pohybem kurzů, který je utvářen nabídkou a poptávkou po devizách, bez zásahů státních institucí. V současné době je nejčastěji používán tzv. řízený floating, řízený proto, že v rámci tohoto systému dochází k devizovým intervencím CB na devizových trzích.

Systém devizových kurzů

Fixní měnový kurz

Volně pohyblivý měnový kurz Řízený floating


158

Systém devizových kurzů je také ovlivňován rozsahem povolené či dohodnuté oscilace měnového kurzu. Úzká pásma oscilace jsou na jedné straně výhodná pro tuzemské vývozce a dovozce, protože minimalizují jejich kurzovní riziko. Jsou však značně nevýhodná z pohledu monetární politiky centrální banky.

SHRNUTÍ KAPITOLY OTEVŘENÁ EKONOMIKA

•

•

• •

• • • •

•

Ekonomika je otevřená, uskutečňuje-li zahraniční obchod, vyjadřuje se podílem exportu ke GDP. Zahraniční obchod se realizuje na základě mezinárodní specializace národních ekonomik. Absolutní výhoda v mezinárodním obchodě je dána absolutně nižšími náklady ve srovnání se zahraničím. Kdežto komparativní výhoda znamená relativně nižší náklady, tedy realizaci nejvyšší absolutní výhody nebo nejnižší absolutní nevýhody. Existují bariéry pro uplatnění komparativních výhod, například v podobě protekcionismu, cenové regulace. Mezinárodní pohyb kapitálu vyjadřuje změny pohledávek a závazků rezidentů vůči zahraničí a je ovlivněn řadou příčin. Pohyb kapitálu lze rozčlenit na krátkodobý a dlouhodobý. Platební bilanci tvoří ekonomické transakce rezidentů se zahraničím za jeden rok. Obsahuje položky: běžný, kapitálový a finanční účet, statistická diskrepance a změnu devizových rezerv CB. Rozlišujeme kreditní a debetní položky. Zahraniční dluh tvoří veškeré pohledávky zahraniční vůči domácím subjektům a vyjadřuje tedy stav závazků rezidentů, ze kterých plyne nutnost splátek jistiny a úroky. Pokud od závazků domácích subjektů odečteme investiční pozici v podobě pohledávek vůči zahraničí, obdržíme z hrubého dluhu čistý dluh. Vnější ekonomická rovnováha může mít podobu nevyrovnaného čistého exportu. Příčinou je nesoulad mezi vytvořeným produktem a celkovými domácími výdaji. Vnější nerovnováha znamená nevyrovnanou celkovou platební bilanci, tedy salda jednotlivých účtů se nevykompenzují. Nevyrovnaná celková platební bilance vede k růstu nebo poklesu měnových rezerv centrální banky a projevuje se ve vnitřní ekonomické nestabilitě. Přebytkový čistý export je spojen s růstem zahraničních aktiv,

Shrnutí


• • •

•

• • •

oproti tomu deficitní čistý export má opačné dopady především růst zahraniční zadluženosti. Vyrovnávání a udržování vnější ekonomické rovnováhy může být dosaženo pomocí cenového, důchodového a kursového mechanizmu. K obnovení vnější ekonomické rovnováhy je využívána vládní regulace, například podporou exportu. Měnový kurz vyjadřuje cenu národní peněžní jednotky vyjádřenou v jiných národních penězích. Rovnovážný měnový kurz vzniká devizovém trhu střetem poptávky po dané měně a nabídky dané měny. Poptávku a nabídku měny ovlivňují například cenové podmínky obchodu, intervence CB. Zhodnocení měnového kurzu, jeho růst se nazývá apreciace a může být způsoben změnou nabídky nebo poptávky po dané měně. Naopak znehodnocení měnového kurzu, jeho pokles se nazývá depreciace a rovněž je způsoben změnami nabídky nebo poptávky po dané měně. Měnová parita je chápána jako úředně stanovený poměr dvou měn. Její pokles je označován jako devalvace a naopak zvýšení úředně stanoveného poměru dvou měn je nazýván revalvací. Devizový kurz je významný faktor hospodářského vývoje, proto centrální banka a vláda zasahují do tohoto vývoje prostřednictvím přímých a nepřímých intervencí. Devizový kurz má objektivní i subjektivní stránku, která se projevuje zejména v používaných pravidlech a mechanizmech ovlivňování devizového kurzu a při řízení plateb do zahraničí a příjmů ze zahraničí, který vytváří systém devizových (měnových) kurzů. Rozlišujeme fixní měnový kurz, čistý floating a řízený floating.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 7

a) Graficky vyjádřete a odůvodněte vliv růstu poptávky pošpanělském vínu na trhu koruny. b) Jak ovlivní růst poptávky po českých cenných papírech trh eura? Tuto situaci ilustrujte na trhu eura a na trhu koruny. c) Znázorněte apreciaci na trhu koruny. d) Jaké znáte možnosti vyrovnávání vnější ekonomické rovnováhy? e) Čím se od sebe liší důchodový a cenový mechanizmus? f) Vyjmenujte a charakterizujte jednotlivé položky platební bilance.

159


TEST A OTÁZKA

1. Devalvace znamená a) pokles měnového kurzu jedné měny vůči ostatním měnám b) růst měnového kurzu jedné měny vůči ostatním měnám c) oficiální snížení měnového kurzu jedné měny vůči ostatním měnám 2. Pokud od závazků domácích subjektů odečteme pohledávky vůči zahraničí, obdržíme a) čistý dluh b) hrubý dluh c) zahraniční dluh 3. Nabídka na devizovém trhu vyjadřuje a) přímý vztah mezi množstvím dané měny a jeho cenou b) nepřímo úměrný vztah mezi množstvím dané měny a jeho cenou c) nepřímo úměrný vztah mezi množstvím dané měny a cenovou hladinou Určete správný výrok: 4. Přebytkový státní rozpočet znamená, že v něm převažují výdaje nad příjmy. 5. Reálný měnový kurz je cena měny vyjádřená hmotnostními jednotkami zlata. 6. Otevřenost ekonomiky spočívá v zapojení se do mezinárodních ekonomických vztahů, které jsou představovány pohybem statků a výrobních faktorů. 7. Mezinárodní pohyb kapitálu představuje změnu pohledávek a závazků subjektů dané země vůči zahraničí, tj. například přesuny hotovosti, poskytování úvěrů. 8. Nevyrovnaná celková platební bilance vede k růstu nebo poklesu měnových rezerv centrální banky.

160


161


1c, 2a, 3b, 4 NE, 5 NE, 6 ANO, 7 ANO, 8 ANO


Poznatky z problematiky otevřené ekonomiky využijete ve vnější obchodní a měnové politice.

Průchod modulem


162

8 NEZAMĚSTNANOST

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY NEZAMĚSTNANOST

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo, ekonomicky neaktivní obyvatelstvo, pracovní síla, míra nezaměstnanosti, plná zaměstnanost, typy nezaměstnanosti, hystereze na trhu práce, náklady nezaměstnanosti, Okunův zákon. Poptávka po práci, nabídka práce, rovnováha na trhu práce s dokonale pružnými nominálními mzdovými sazbami, dobrovolná nezaměstnanost. Trh práce s nepružnými nominálními mzdovými sazbami, nedobrovolná nezaměstnanost, nerovnováha na trhu práce, dopady nezaměstnanosti.

Rychlý náhled


163

CÍLE KAPITOLY NEZAMĚSTNANOST


Budete umět

Budete umět:

•

Základní pojmy jako ekonomicky aktivní obyvatelstvo, pracovní síla, míra nezaměstnanosti, přirozená míra nezaměstnanosti, Okunův zákon, poptávka po práci, nabídka práce, rovnováha na trhu práce, dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost.

Získáte

Získáte:

•

Znalosti o další základní makroekonomické veličině, kterou sleduje makroekonomická politika.

Budete schopni

Budete schopni:

•

Vymezit pracovní sílu a rozčlenit na zaměstnané a nezaměstnané.

•

Charakterizovat jednotlivé typy nezaměstnanosti.

•

Specifikovat a graficky znázornit nabídku a poptávku po práci.

•

Ilustrovat rovnováhu na trhu práce v případě předpokladu pružných a nepružných mezd.

•

Objasnit rozdíl mezi dobrovolnou a nedobrovolnou nezaměstnaností.

•

Vysvětlit dopady na nezaměstnanost.

změn

makroekonomické

rovnováhy


164



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY NEZAMĚSTNANOST

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo, ekonomicky neaktivní obyvatelstvo, pracovní síla, míra nezaměstnanosti, frikční nezaměstnanost, strukturální, cyklická, sezónní nezaměstnanost, poptávka po práci, nabídka práce, rovnováha na trhu práce, plná zaměstnanost, přirozená míra nezaměstnanosti, Okunův zákon.

Klíčová slova


V této kapitole se budeme věnovat jedné makroekonomických veličin, a to nezaměstnanosti.

ze

základních

8.1 Pojetí nezaměstnanosti a její měření Obecně je nezaměstnanost definovaná podle mezinárodní organizace práce, kde za nezaměstnaného je považována osoba určitého minimálního věku a starší, která je bez placené práce, je schopná pracovat a po určité období hledá práci. Všechny uvedené podmínky musí být splněny současně. Zaměstnané představuje obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání, včetně osob dočasně v prácí nepřítomných, například osoby na nemocenské nebo na mateřské dovolené.

Nezaměstnanost


165

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo neboli pracovní sílu dané země tvoří zaměstnaní a nezaměstnaní.

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo

Mezi ekonomicky neaktivní obyvatelstvo patří studenti, penzisté, invalidé, ženy v domácností atd., pokud nesplňují podmínky předchozích dvou skupin.

Velikost nezaměstnanosti je určována mírou nezaměstnanosti, kterou Míra nezaměstnanosti vypočteme jako poměr počtu nezaměstnaných osob U k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu (pracovní síle) L. Pracovní sílu tvoří ti, kdo práci mají, tj. zaměstnané osoby E a ti, kteří práci aktivně hledají, nezaměstnané osoby U. Míru nezaměstnanosti pak lze vyjádřit vztahem (v procentech):

u=

U .100 L

nebo

u=

U .100 E +U

Nezaměstnanost se nejčastěji dělí na: •

•

•

Frikční nezaměstnanost je důsledkem neustálého pohybů na trhu práce, pracovníci práci opouštějí, hledají novou a hledání nové práce nějakou dobu trvá. Pracovníci také nemusí novou práci okamžitě přijmout, stejně tak do pracovních sil vstupují některé osoby poprvé, či vstupují do pracovních sil znovu. Frikční nezaměstnanost je složkou přirozené míry nezaměstnanosti. Strukturální nezaměstnanost se projevuje jako nesoulad mezi kvalifikačními požadavky na pracovní sílu a kvalifikací pracovní síly. Je důsledkem probíhajících strukturálních změn a projevuje se změnami skladby poptávky po pracovní síle v jednotlivých odvětvích. Strukturální nezaměstnanost trvá déle než nezaměstnanost frikční, je složkou přirozené míry nezaměstnanosti. Cyklická nezaměstnanost je spojovaná s cyklickými výkyvy ekonomiky, je rozdílem mezi skutečnou mírou nezaměstnanosti a přirozenou mírou nezaměstnanosti. Velikost cyklické nezaměstnanosti se vymezuje Okunovým zákonem, vyjadřující negativní vztah mezi poměrem produktu, tj. poměru skutečného produktu Y a potenciálního produktu Y* a mírou nezaměstnanosti.

Formy nezaměstnanosti - frikční

-

strukturální

-

cyklická


•

Sezónní nezaměstnanost je důsledkem sezónního pohybu poptávky po práci, je pokládána za součást frikční nezaměstnanosti a je tedy součástí přirozené míry nezaměstnanosti.

166

- sezónní

Délka trvání nezaměstnanosti je charakterizovaná průměrnou délkou období, kdy je osoba nezaměstnaná. Rozlišujeme krátkodobou (do jednoho roku) a dlouhodobou nezaměstnanost. Doba nezaměstnanosti závisí jednak na strukturálních charakteristikách trhu práce, ale také na cyklických faktorech. Přitom prodlužování průměrné délky doby nezaměstnanosti má řadu negativních dopadů, kromě jiného i na přirozenou míru nezaměstnanosti, nese sebou značné náklady.

Trvání nezaměstnanosti

Frekvence nezaměstnanosti je dána průměrným číslem počtu nezaměstnaných pracovníků za určité dané období. Je závislá na výkyvech agregátní poptávky po zboží a službách, která pak následně determinuje i poptávku po práci v odvětvích a oblastech.

Frekvence nezaměstnanosti

Přirozená míra nezaměstnanosti u* je míra nezaměstnanosti, která je slučitelná s dlouhodobou rovnováhou ekonomiky, lze ji však charakterizovat také jako míru nezaměstnanosti, při které je skutečná a očekávaná inflace stejná. Proto se také velmi často označuje jako míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci.

Přirozená míra nezaměstnanosti

Přirozenou míru nezaměstnanosti ovlivňují především: • • • • • • •

hledání práce z důvodů frikční a strukturální nezaměstnanosti vyžadující určitý čas, demografická skladba obyvatelstva, pojištění v nezaměstnanosti, systém rekvalifikace, institut minimální mzdy, systém přesné a zejména včasné evidence volných pracovních míst, vývoj jednotlivých sektorů ekonomiky.

Přirozená míra nezaměstnanosti je označována také jako plná zaměstnanost, neznamená však, že by neexistovala žádná nezaměstnanost, existuje frikční a případně strukturální nezaměstnanost. V tomto smyslu existuje globální


167

rovnováha na trzích práce. Řada ekonomů poukazuje na skutečnost, že dlouhé období vysoké nezaměstnanosti má dopad na zvyšování přirozené míry nezaměstnanosti. Tento jev označují jako hystereze na trhu práce, která může mít různé příčiny. Nezaměstnaní si mohou zvyknout na to, že nepracují, mohou se naučit, jak získat podporu v nezaměstnanosti a přitom se vůbec nesnažit hledat práci. Nezaměstnaní pracovníci ztrácejí svou kvalifikaci a stávají se tak nezaměstnavatelnými i když náraz, který způsobil nezaměstnanost již pominul. To je signálem pro potenciální zaměstnavatele, kteří nebudou příliš ochotni takovéhoto pracovníka zaměstnávat. Rostoucí nezaměstnanost se tak může stát stálým jevem.

Hystereze na trhu práce

Přesné vyjádření nákladů nezaměstnanosti je velmi obtížné. Je proto zapotřebí oddělit náklady nezaměstnanosti jednotlivých pracovníků od nákladů nezaměstnanosti v celém hospodářství. Dále je třeba vyjadřovat samostatně náklady frikční a strukturální nezaměstnanosti a nezaměstnanosti cyklické.

Náklady nezaměstnanosti

Hledají-li pracovníci práci, za kterou dostanou nejvyšší mzdy, přispívají k efektivní alokaci zdrojů a k růstu produktivity v celém hospodářství. V tomto smyslu se část nákladů na strukturální a frikční nezaměstnanost projevuje jako kladný přínos v růstu produktivity. Někteří pracovníci po delší dobu nezaměstnaní ztrácejí reálné šance získat zaměstnání a s tím již vznikají skutečné ztráty. Je proto důležité rozlišit tyto překážky, zda jsou dány selháním trhu práce, zda mohou či nemohou být tato selhání řešena změnou hospodářské politiky. V případě cyklické nezaměstnanosti, která je spojena s nevyužíváním výrobních faktorů, tedy i práce, dochází ke ztrátám produktu v rozsahu rozdílu mezi skutečným produktem a produktem potenciálním. Spojení mezi cyklickou nezaměstnaností a ztrátou produkce vyvolané cyklickou nezaměstnaností charakterizuje již uvedený Okunův zákon.

Dopady nezaměstnanosti můžeme rozdělit na: •

Ekonomické důsledky znamenají: f) ztrátu produkce, tedy jeho nevytvoření, která je vyjádřena rozdílem mezi skutečným a potenciálním produktem. Znamená dopad cyklické nezaměstnanosti. Kvantifikaci tohoto rozdílu

Dopady nezaměstnanosti


168

vymezuje Okunův zákon, který říká: je-li skutečná míra nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry, pak Y = Y*, nebo také Y/Y* = 1. Je-li skutečná nezaměstnanosti vyšší u > u*, ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y klesá pod Y, resp. Y/Y* <1. nebo-li zvýší-li se skutečný produkt oproti potenciálního o 2%, změní se míra nezaměstnanosti v opačném směru o 1%, g) snížení nebo ztrátu kvalifikace pracovníků jako jednoho ze zdrojů ekonomického růstu. •

Sociální důsledky, kam patří: h) psychické zatížení vyvolané nezaměstnaností a s tím související například růst nemocnosti, i) destrukce etických hodnot a s ní spojená kriminalita, narkomanie, apod., j) radikalizace postižených skupin, která může mít politické dopady nebo extrémní následky v podobě například rasových nepokojů, k) v případě dlouhodobé nezaměstnanosti.

Vláda může zmírnit dopady nezaměstnanosti dávkami v nezaměstnanosti, což realizuje prostřednictvím pasivní politiky zaměstnanosti. Naopak aktivní politika zaměstnanosti se snaží předcházet vzniku nezaměstnanosti a spočívá v omezení cyklické nezaměstnanosti: • •

stimulací agregátní poptávky například tvorbou pracovních míst, snižováním přirozené míry nezaměstnanosti zpružněním trhu práce.


Malá chvilka na výborný multivitamínový nápoj Vám zcela jistě přijde vhod, poté se můžete v klidu dát do dalšího čerpání vědomostí.



169

8.2 Trh práce Obecně lze trh práce charakterizovat jako trh, na kterém domácnosti (pracovníci) nabízejí práci a firmy práci poptávají. Nabídka práce, v tomto případě rozhodování zda pracovat nebo nepracovat, má podobu spotřebitelského rozhodování. Jedná se o rozhodování mezi prací a volným časem, na který můžeme nazírat jako na zvláštní statek.

Pro zobrazení poptávky po práci platí výchozí předpoklad: firmy operují v podmínkách dokonalé konkurence při stálém objemu kapitálu, mzdy a ceny jsou dokonale pružné. Firmy jsou příjemci cen, ceny jsou tvořeny exogenně, nominální a reálná mzdová sazba je utvářena trhem. Firmy maximalizující svůj zisk optimalizují rozsah zaměstnanosti právě na úrovni, kdy příjem z mezního produktu práce MRPL se rovná reálné mzdové sazbě w, tj. prostředkům na pořízení práce (mezním nákladům na práci MFC). Poptávka po práci D je tedy odvozena z příjmu z mezního fyzického produktu práce MRPL, tj. z dodatečného příjmu vyvolaného zaměstnáním dodatečné jednotky práce. Je dána nepřímo úměrným vztahem, tj. roste-li cena práce, mzdová sazba w, klesá množství poptávané práce L.

Při poklesu poptávky po produkci dojde k poklesu poptávky po práci a při fixní mzdové sazbě w budou firmy zaměstnávat méně pracovníků, naopak tomu bude při růstu poptávky po produkci firem. Poptávku po práci ovlivňuje změna mezního produktu práce vyvolaná technologickým pokrokem nebo prohlubováním kapitálu nebo změna poptávky po statcích.

Poptávka po práci


170

w w2

E2

E0

w0

E1

w1

D L2

L0

L1

L

Graf 8-1: Poptávka po práci.

Při odvozování křivky agregátní nabídky práce budeme předpokládat, že domácnosti nabízející práci dělí veškerý svůj čas mezi nabídku práce a volný čas, rozhodují se mezi prací a volným časem. Dále platí, že pracovní důchod, příjem za výrobní faktor práce, je jediným zdrojem důchodu domácností a celý je vynaložen na spotřebu.

Nabídka práce

Pro nabídku práce S při maximalizaci užitku pracovníků platí, že s růstem mzdové sazby w roste nabízené množství práce L. Dochází k substitucí volného času mzdou. Pracovníci při svém rozhodování budou po určitém čase brát v úvahu vývoj reálné mzdy, potom při poklesu cenové hladiny, bude dané množství práce nabízeno při nižších nominálních mzdových sazbách a při růstu cenové hladiny tomu bude naopak. Zvýšení reálné mzdy nemusí nutně vést ke zvýšení nabídky práce nebo může docházet ke snížení nabídky práce, což je zapříčiněno tím, že souběžně se zvýšením reálných mezd působí také dva efekty, a to: •

•

substituční efekt, který se projevuje zdražováním volného času v důsledku růstu reálných mezd a růst reálné mzdy znamená, že volný čas představuje větší množství nerealizované spotřeby domácností, proto ho domácnosti substituují delší pracovní dobou, důchodový efekt, který se projevuje tím, že v důsledku zvýšení reálných mezd získávají domácnosti za pracovní sílu vyšší důchod a při určité cílové úrovni spotřeby si mohou dovolit snížit nabídku práce a zvýšit volný čas.

Substituční efekt Důchodový efekt


171

Je patrné, že účinek zvýšení reálných mezd je na nabídku práce nejednoznačný. Výsledný efekt závisí na domácnostech, který z uvedených efektů upřednostní. Upřednostnění substitučního efektu má za důsledek zvyšování množství nabízené práce, naopak upřednostňování důchodového efektu nabídku práce snižuje. Nabídka práce se mění například vlivem změny cenové hladiny, migrací obyvatelstva, demografického vývoje, prodloužením věku odchodu do důchodu.

w S

w1

T

L1

L

Graf 8-2: Nabídka práce.

Rovnováhu na trhu práce E* můžeme znázornit jako průsečík křivky agregátní poptávky po práci D a křivky agregátní nabídky práce L, na svislé ose měříme úroveň nominální mzdové sazby w, na ose vodorovné množství nabízené a poptávané práce, souhrnně označované jako L. Ke změně rovnováhy na trhu práce dochází vlivem změn nominální mzdové sazby způsobené institucionálními vlivy jako odbory nebo stanovením zákonné minimální mzdy apod. nebo změnou poptávky nebo nabídky práce.

Rovnováha na trhu práce


172

V podmínkách klasického modelu trhu práce bez nedokonalostí trhu, rovnováha na trhu práce znamená, že domácnosti nabízejí při dané reálné mzdě tolik práce, kolik práce při této úrovni reálné mzdy firmy poptávají. Znamená to, že ekonomika je na úrovni plné zaměstnanosti u*, tj. na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti. Nominální mzda w* je výsledkem působení rovnovážné reálné mzdové sazby (w/P)* a rovnovážné cenové úrovně P*. Klasická ekonomie tedy předpokládá na trhu práce existenci dokonale pružných nominálních mzdových sazeb a ceny statků a dokonalé informace. Vzhledem k tomu, že však také nominální mzdové sazby w jsou dokonale pružné a hned se přizpůsobují změně cenové hladiny, jsou reálné mzdové sazby w/P neustále fixní. Protože v klasickém modelu trhu práce platí, že úrovni plné zaměstnanosti odpovídá potenciální produkt Y*, je potenciální produkt úrovní produktu vyrobeného při plné zaměstnanosti u* a při použití neměnného množství ostatních výrobních faktorů. Na trhu práce existuje vždy rovnováha, která tvoří rovnovážnou mzdovou sazbu w1 a rovnovážné množství práce L1 a vzniká pouze dobrovolná nezaměstnanost, ekonomicky aktivní obyvatelstvo se člení na zaměstnané (0-L1) a dobrovolně nezaměstnané (L1- L2).

w S

E

w1

D

za m ě s tn a n í

L1

L2 L d o b ro v o ln ě n e za m ě s tn a n í

Graf 8-3: Rovnováha na trhu práce za předpokladu pružných mezd a cen.

Klasický model


173

Keynesovské pojetí trhu práce předpokládá strnulost mzdových sazeb, tj. nepružné nominální mzdové sazby i ceny. Předpokládá, že existující nominální mzdová sazba wN je vyšší než její rovnovážná úroveň, a při této sazbě existuje určitá míra nedobrovolné nezaměstnanosti. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo je potom tvořeno zaměstnanými a nezaměstnanými, kteří se člení na dobrovolně nezaměstnané a nedobrovolně nezaměstnané.

Při dané nominální mzdě dané exogenně, která však pro svou nepružnost nemůže klesnout na úroveň čistící trh, a tedy i při reálné mzdové sazbě wN /P, existuje na trhu práce převis nabídky nad poptávkou. Úroveň skutečné reálné mzdy je tedy vyšší než je úroveň rovnovážné reálné mzdy. Úroveň produkce je determinovaná zaměstnaností, která je ale nižší než plná zaměstnanost, což je důsledkem nepružnosti nominální mzdové sazby wN, která nemůže klesnout na úroveň, která by vyčistila trh.

w S

w1

za m ě s tn a n í

n e d o b ro v o ln ě n e za m ě s tn a n í

d o b ro v o ln ě n e za m ě s tn a n í

E

wE

D

L1

LE L2 L3

L

Graf 8-4: Rovnováha na trhu práce za předpokladu nepružných cen a mezd.

Keynesovský model


174

SHRNUTÍ KAPITOLY NEZAMĚSTNANOST

• •

• • •

• •

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo, tj. pracovní sílu tvoří zaměstnaní a nezaměstnaní. Za nezaměstnaného je považována osoba určitého minimálního věku a starší, která je bez placené práce, je schopná pracovat a po určité období hledá práci. Míru nezaměstnanosti vypočteme jako podíl nezaměstnaných k pracovní síle. Plné zaměstnanosti odpovídá přirozená míra nezaměstnanosti, je tvořena frikční a strukturální nezaměstnaností. Okunův zákon vyjadřuje ztrátu produkce, vztah mezi změnou skutečného produktu oproti potenciálnímu a změnou míry nezaměstnanosti. Existují různé formy nezaměstnanosti, frikční nezaměstnanost je vyvolána pohybem pracovníků, strukturální nezaměstnanost v jednom odvětví je doprovázena volnými pracovními místy v jiném odvětví, cyklická nezaměstnanost je spojována s cyklickými výkyvy, sezónní nezaměstnanost je důsledkem sezónního pohybu poptávky po práci a je součástí frikční nezaměstnanosti. Dopady nezaměstnanosti mohou být ekonomické, především ztráta produkce a sociální. Rovnováha na trhu práce vzniká střetem nabídky a poptávky po práci. Rozlišujeme klasický a keynesovský model.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 8

a) Graficky ilustrujte rovnováhu na trhu práce za předpokladu existence nepružných mezd a cen a vysvětlete. b) Jak se změní rovnováha na trhu práce za předpokladu pružných cen a mezd, dojde-li k růstu poptávky po práci? c) Vypočtěte míru nezaměstnanosti za předpokladu, že v daném období 2% zaměstnaných osob ztrácí zaměstnání a současně 28% nezaměstnaných nachází práci. d) V dané ekonomice míra nezaměstnanosti 11%, přirozená míra nezaměstnaností je 5 %. Jaký je odhad potenciálního produktu, jeli skutečný produkt 5,8 mld. peněžních jednotek?

Shrnutí


TEST A OTÁZKA

1. Míra nezaměstnanosti vyjadřuje a) poměr počtu nezaměstnaných k celkovému počtu pracovních sil b) poměr počtu nezaměstnaných k celkovému počtu zaměstnaných c) poměr počtu zaměstnaných k celkovému počtu nezaměstnaných 2. Domácnosti představují na trhu práce a) požadavky na rekvalifikaci a zvyšování kvalifikace b) poptávku po práci c) nabídku práce 3. Na úrovni potenciálního produktu zahrnuje přirozená míra nezaměstnanosti a) frikční a strukturální nezaměstnanost b) frikční a cyklickou nezaměstnanost c) cyklickou a strukturální nezaměstnanost Určete správný výrok: 4. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo představují pouze lidé zaměstnaní na plný úvazek. 5. Strukturální nezaměstnanost je část nezaměstnanosti vyvolaná vyhledáváním práce, opatrností a spekulací. 6. Nezaměstnaný je člověk schopný a ochotný pracovat, který práci aktivně hledá a nemůže ji najít. 7. Za předpokladu pružných mzdových sazeb a cen statků neexistuje na trhu práce nedobrovolná nezaměstnanost. 8. Pokles poptávky po práci zvyšuje nezaměstnanost.


1a, 2c, 3a, 4 NE, 5 NE, 6 ANO, 7 ANO, 8 ANO

175


176


Nezaměstnanost je jedním ze závažných makroekonomických ukazatelů a je sledován jako jeden z cílů makroekonomické politiky, a proto se s ním setkáme v průběhu všech dalších kapitol.

Průchod modulem


177

9 INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA

Inflace – míra inflace, deflace a dezinflace, měření inflace: index spotřebitelských cen, indexy cen výrobců, deflátor GDP, typy inflace. Stupně závažnosti inflace: inflace mírná, pádivá, hyperinflace. Příčiny inflace – poptávková inflace, nákladová inflace, stagflace, inflační spirála, míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci NAIRU, důsledky inflace. Protiinflační politika brzdící agregátní poptávku. Krátkodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka.

Rychlý náhled


178

CÍLE KAPITOLY INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA


•

Základní pojmy jako inflace, míra inflace, způsoby měření inflace, typy inflace, poptávková inflace, nákladová inflace, stagflace, inflační spirála, NAIRU, protiinflační politika, krátkodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka.

Získáte:

•

Budete umět

Získáte

Znalosti o inflaci, která je jednou ze základních makroekonomických veličin a která doprovází změny makroekonomické rovnováhy.

Budete schopni:

•

Vyjmenovat způsoby měření inflace a vypočítat míru inflace.

•

Charakterizovat jednotlivé typy inflace a stupně závažnosti inflace.

•

Graficky interpretovat poptávkovou a nákladovou inflaci a vysvětlit dopady na makroekonomickou rovnováhu.

•

Vysvětlit příčiny inflační spirály a její dopady.

•

Specifikovat rozdíl mezi krátkodobou a dlouhodobou Phillipsovou křivkou.

Budete schopni


179



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA

Inflace, deflace, dezinflace, index spotřebitelských cen, indexy cen výrobců, deflátor GDP, poptávková inflace, nákladová inflace, stagflace, inflační spirála, míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci (NAIRU), inflace mírná, pádivá, hyperinflace, protiinflační politika, krátkodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka.

Klíčová slova


Nyní se budeme věnovat další ze základních makroekonomických veličin, která je ovlivňována změnami makroekonomické rovnováhy a je jedním z cílů makroekonomické politiky, inflaci.

9.1 Inflace, její formy a měření Inflace je v nejobecnější podobě charakterizovaná jako nepřetržitý růst cenové hladiny v dlouhodobém časovém horizontu. Proces snižování míry inflace je označován jako dezinflace.

Inflace a dezinface


180

Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny, to znamená k záporným přírůstkům cenové hladiny, hovoříme o deflaci. Cenová hladina P představuje průměrnou úroveň cen určitého souboru statků v běžném období pt ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období p0. Cenová hladina je vyjádřena indexem jako poměr souboru statků oceněných cenami pt a cenami p0. Cenové hladině v období základním je přiřazen nejčastěji index 100,00 nebo také 1,00. K vyjádření vývoje všeobecné cenové hladiny se nejčastěji používají index spotřebitelských cen, index cen výrobců, deflátor GDP (GNP).

Index spotřebitelských cen CPI vyjadřuje průměrnou úroveň cen koše spotřebních statků, spotřebovávaných průměrnou domácností, vypočte se: n

CPI =

∑ p .q i =1 n

i t

i 0

∑ p .q i 0

Index spotřebitelských cen

⋅100

i 0

i =1

kde 0 - základní období, t - běžné období, pi - ceny i-tého statku,

∑ p .q - náklady na pořízení spotřebního období, ∑ p .q - náklady na pořízení téhož

qi - množství i-tého statku,

koše v základním

i 0

i 0

i t

i 0

spotřebního koše v roce t.

Index cen výrobců PPI je sestaven pro různá odvětví a obory, má podobu indexu cen průmyslových výrobců, zemědělských výrobců, stavebních prací apod. Vypočítá se podle stejného vzorce jako CPI, koše obsahují příslušné statky. Vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.

Index cen výrobců


181

Deflátor GDP (GNP) je označován také jako implicitní cenový deflátor IPD, vypočte se jako poměr nominálního produktu a reálného produktu v daném roce. Koš tvoří všechny statky, obsažené v GDP a vahami je podíl daného statku v produktu, váhy jsou každý rok odlišné.

IPD =

GDPn .100 GDPr

nebo

∑ Y .P ∑ Y .P 1

1

1

0

.100,

Deflátor GDP

kde

Y1 - finální produkce v běžném roce, P1 - ceny v běžném roce, P0 - ceny ve výchozím roce.

Změnu agregátní cenové hladiny mezi dvěma obdobími potom označujeme jako míra inflace, někdy také jen jako inflace. Představuje tempo růstu cenové hladiny a vyjadřuje se pomocí indexu spotřebitelských cen (CPI), cenovým deflátorem hrubého domácího produktu a indexem cen výrobců (PPI).

Míra inflace π vyjadřuje, o kolik procent se zvýšila cenová hladina, vztahující se k období t, ve srovnání s cenovou hladinou, vztahující se k období t-1 a vypočte se pomocí vzorce:

π=

Pt − Pt −1 .100 v %. Pt −1

Dosadíme-li za cenovou hladinu uvedené indexy, dostaneme míru inflace:

π=

CPI t − CPI t −1 ⋅ 100 CPI t −1

Míra inflace


π=

PPI t − PPI t −1 ⋅ 100 PPI t −1

π=

IPDt − IPDt −1 ⋅ 100 IPDt −1

182

IPD zahrnuje mnohem širší skupinu statků oproti CPI, také koš statků se každoročně v IPD mění a obsahuje pouze ceny statků vyrobené v dané ekonomice, kdežto v CPI je koš méně proměnný a zahrnuje i ceny dovážených statků.

Podle stupně závažnosti dopadů rozlišujeme typy inflace: •

• •

Mírná inflace (plíživá) - lidé ji obvykle považují za přijatelnou, jedná se o nízkou, jednocifernou míru inflace. Ekonomické subjekty důvěřují penězům, nesnaží se měnit peníze ve prospěch reálného bohatství, tempo růstu cen nepřekračuje tempo růstu výroby. Pádivá inflace (cválající) - lidé ztrácejí důvěru k penězům, snaží se je držet co nejméně, peníze tedy ztrácejí kupní sílu. Tempo růstu výroby zaostává za tempem růstu cen. Hyperinflace - cenová hladina je vysoce nestabilní, roste o tisíce a více procent ročně. Peníze přestávají plnit své funkce, dochází k barterové směně. Tempo růstu výroby nemá žádnou souvislost s tempem růstu cen. Je nutná měnová reforma.

Typy inflace -

mírná pádivá

- hyperinflace


Chvilka odpočinku strávená u lahodného nápoje jistě povzbudí do dalšího studia.



183

9.2 Příčiny inflace Pro potřeby prozkoumání vztahů mezi mírou růstu cenové hladiny, tj. mírou inflace a mírou růstu rovnovážného produktu je třeba jako základní východisko vymezit charakter prvotních zdrojů vyvolávajících inflaci. Podle těchto zdrojů, můžeme inflaci rozdělit do dvou skupin na: • •

poptávkovou inflaci, inflaci taženou poptávkou, která má prvotní zdroj v nadměrném růstu agregátní poptávky, tedy na straně agregátní poptávky, nabídkovou inflaci, inflaci tlačenou nabídkou (náklady), kdy prvotním zdrojem je nadměrný růst cen na straně agregátní nabídky v důsledku růstu nákladů firem vyvolaný růstem cen vstupů.

Prvotním zdrojem poptávkové inflace je nepřetržitý nadměrný růst agregátní poptávky. Příčiny takovéhoto nadměrného růstu mohou být snaha udržovat míru nezaměstnanosti pod její přirozenou mírou, a tím také úroveň skutečného produktu nad úrovní potenciálního produktu v delším časovém období, dále rozpočtové schodky vlády, které musí být kryty emisí peněz. To naznačuje, že poptávkovou inflaci vyvolává nadměrně expanzivní fiskální nebo monetární politika. Mezi příčiny inflace patří také investiční výdaje spojené s multiplikačním a akceleračním principem, kdy nadměrné investiční výdaje vedou k poptávkové inflaci. Protože poptávkovou inflaci vyvolává inflační monetární politika a neúměrně expanzivní fiskální politika, je dezinflace, tj. decelerace inflace spojena se snížením tempa růstu nabídky reálných peněžních zůstatků, restriktivní monetární politikou nebo s restriktivní fiskální politikou.

Důvody, proč nepřetržitý nadměrný růst agregátní poptávky vede k neustálému zvyšování cenové hladiny, vyvolává inflaci, budeme analyzovat pomocí grafického zobrazení, kdy na ose x měříme úroveň reálného produktu a na ose y změnu cenové hladiny.

Poptávková inflace


184

Výchozí situace je charakterizovaná rovnováhou v bodě E1, kdy se ekonomika nachází v recesní mezeře. Například vlivem expanzivní fiskální politiky, která jako nástroj použije zvýšení vládních výdajů G, dochází ke změně makroekonomické rovnováhy, dojde ke zvýšení rovnovážného produktu na Y2 (ke snížení míry nezaměstnanosti), ale i k růstu cenové hladiny na P2.

LRAS

P

AS

E2

P2 E1 P1

AD1 Y1

Y2

AD2

Y

Graf 9-1: Poptávková inflace.

K inflaci dochází také v případě, kdy se ekonomika nachází na úrovni potenciálního produktu (E1), tedy v dlouhodobé rovnováze. Opět jako v předchozím grafu vlivem expanzivní fiskální politiky, zvýšením vládních výdajů G, dochází ke změně makroekonomické rovnováhy, která zvyšuje rovnovážný produkt na Y2 (snižuje míru nezaměstnanosti), ale i cenovou hladinu na P2.


185

P AS P2

E2

P1

E1

AD 1 Y1

AD 2

Y2

Y

Graf 9-2: Poptávková inflace.

LRAS AS

P

E2

P2 P1

E1

AD2 AD1

Y1 Y2

Y

Graf 9-3: Poptávková inflace (lze znázornit pomocí křivek).

Druhým typem inflace je inflace nabídková, označována také jako nákladová inflace, kterou vyvolává růst nákladů firem, například růst mzdových nákladů, růst cen surovin, znehodnocení kurzu domácí měny. Může být však také důsledkem snah firem zvyšovat ceny své produkce. Jde o nepříznivé nákladové šoky, které vedou k přímému růstu nákladů firem a ke zvýšení cenové hladiny.

Nabídková inflace


186

Důsledky nepříznivého nabídkového šoku jako zdroje nabídkové inflace a jeho důsledky na míru inflace a pohyb reálného produktu lze vysvětlit na příkladu zvyšování cen surovin. Růst cen surovin vede ke zvýšení nákladů firem, které za jinak nezměněných podmínek vyprodukují méně produkce a křivka AS1 klesne na AS2, což způsobí změnu rovnováhy, která zvyšuje cenovou hladinu na P2 a snižuje rovnovážné množství produktu na Y2 (zvyšuje u).

P

LRAS0

P2

AS2

AS1

E2

P1

E1

AD1 Y2

Y1

Y

Graf 9-4: Nabídková inflace.

Je-li inflace udržovaná pouze setrvačností, jsou očekávaná a skutečná míra inflace stejné a jsou stabilní. Jde o rovnovážnou inflaci, při které je zároveň dosaženo tzv. plné zaměstnanosti,resp. přirozené míry nezaměstnanosti, kterou označujeme jako NAIRU, tj. míra inflace, která neakceleruje nezaměstnanost.

NAIRU

V ekonomice zpravidla nedochází ke změně všech cen statků, mění se relativní ceny. Rozlišujeme proto následující důsledky inflace:

Důsledky inflace

•

přerozdělování důchodů a bohatství mezi jednotlivými skupinami a subjekty v ekonomice. U důchodů sociálního charakteru majících podobu transferových plateb jsou tyto valorizovány během delšího


• •

187

období proto, aby kupní síla neklesla. Inflace postihuje i vlastnické důchody, například úroky z úspor, ale nepostihuje věcné formy bohatství jako například nemovitosti, umělecká díla, jejich ceny s růstem inflace rostou; zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady spojenými se snahou minimalizovat držbu hotovosti a běžných účtů s nízkými úroky; k omezení zdrojů podporujících ekonomický růst v podobě snižování ekonomické aktivity ekonomických subjektů a při alokaci výstupu. Domácnosti i firmy mohou být destimulování jednak od ekonomické aktivity přinášející důchody, ale rovněž od tvorby úspor, což vede k růstu spotřebních výdajů na úkor úspor. Rozhodování o nákupech investičních statků jsou podmíněna očekáváním určité reálné míry jejích výnosu a určité reálné úrokové sazby, což je podmíněno určitým inflačním očekáváním.

Ekonomiku neustále zasahují poptávkové a nabídkové šoky, způsobující růst cenové hladiny. Růst cen má vnitřní mechanizmus, jehož podstatou je inflační očekávání. Očekávání růstu cen, který byl vyvolaný inflací v minulém období, se projevují růstem nákladů, pracovnicí očekávají růst cen a tato očekávání se promítají do jejich požadavků na růst nominálních mezd. Tento růst mezd je započítán do nákladů a způsobuje tak pokles AS, tedy inflaci. Pokud se ceny tvoří přirážkou ke mzdovým nákladům, je v rostoucích cenách zohledněn růst cen ostatních vstupů, odpovídající očekávané inflaci. Křivka AS se posunuje neustále nahoru a růst cen se tak udržuje inflačními očekáváními. Dosud jsme předpokládali, že očekávaná míra inflace je 0%, ve skutečností jde však o neustálý pohyb křivky AS nahoru.

Inflační spirála

Zvyšování nákladů je doprovázeno zvyšováním agregátní poptávky a výsledkem je zvyšování cenové hladiny, tzv. trvalá inflace. V tomto případě je růst cenové hladiny založen na inflačních očekáváních a inflace se udržuje setrvačností, je označována jako setrvačná inflace (tzn., že lidé očekávající inflaci, zvyšují své ceny, očekávaná inflace se mění na skutečnou, a tím se stává setrvačnou). Tento proces vzájemného doplňování růstu mzdových nákladů a monetární akomodace se označuje jako inflační spirálu (mzdyceny).

Setrvačná inflace


188

LRAS0

P

AS3 P5 P4 P3

E5

AS2

E4

P2 P1

E3

AS1

E2 E1 AD3 AD2 AD1 Y2 Y4 Y1 = Y3=Y5

Y

Graf 9-5: Inflační spirála.

Protiinflační politika využívá k ovlivňování inflace regulaci agregátní poptávky. Antiinflační politika musí mít takový charakter monetární, fiskální nebo vnější obchodní a měnové politiky, která nestimuluje růst agregátní poptávky při plné zaměstnanosti, tzn. neměla by být realizována v případě, když se ekonomika nachází v inflační mezeře, jde o přehřátou ekonomiku.

Antiinflační politika

Tato politika je zaměřena také na snižování inflačních očekávání, které realizuje prostřednictvím měnové akomodace, která vede k cyklické nezaměstnanosti a k recesní mezeře.

9.3 Phillipsova křivka Důkaz, že existuje vzájemný vztah mezi mírou nezaměstnanosti a nominální mzdou podal A. W. Phillips, který formuloval závěr o inverzním vztahu mezi mírou nezaměstnanosti a mírou změny nominálních mezd, nazývaný Phillipsovou křivkou PC. Původní tzv. mzdová Phillipsova křivka tak vyjadřuje vzájemný inverzní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou

Phillipsova křivka


189

změny nominální mzdy. Na vodorovné ose je uvedena míra nezaměstnanosti u a na ose svislé míra změny nominální mzdy ∆wt/wt-1, resp. gw. Základní závěr, který z prací A. W. Phillipse vyplývá je, že existuje substituce mezi mzdovou inflací a nezaměstnaností. Ze znázornění je patrné, že čím nižší je míra nezaměstnanosti, tím vyšší je mzdová inflace a naopak. Při míře nezaměstnanosti rovnající se přirozené míře je mzdová inflace nulová. Mzdová Phillipsova křivka však naznačuje, že mají-li narůst nominální mzdy, musí nejdříve klesnout míra nezaměstnanosti pod její přirozenou míru. Teprve tento pokles vyvolá růst nominálních mezd ve stejném rozsahu jako je růst nominální peněžní zásoby. Toto přizpůsobení však vyžaduje čas a ekonomika se k přirozené míře nezaměstnanosti u* a produktu na úrovni potenciálního produktu vrátí až na konci tohoto přizpůsobovacího procesu.

gW

PC

u* u

Graf 9-6: Mzdová Phillipsova křivka.

V původní mzdové Phillipsově křivce nahradili P. A. Samuelson a R. M. Solow míru mzdové inflace mírou cenové inflace, mírou růstu agregátní cenové hladiny. Výsledkem je modifikovaná Phillipsova křivka, tzv. krátkodobá Phillipsova křivka SRPC která vyjadřuje inverzní vztah mezi mírou růstu inflace a mírou růstu nezaměstnanosti. Křivka naznačuje, že je žádoucí nízká míra nezaměstnanosti doprovázená nežádoucí vysokou mírou

Krátkodobá Phillipsova křivka


190

inflace a naopak, vysoká míra nezaměstnanosti je doprovázená nízkou mírou inflace. Inverzní substituční vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace, který naznačuje rozšířená Phillipsova křivka označovaná jako krátkodobá Phillipsova křivka, SRPC.

π

SRPC

u*

u

Graf 9-7: Krátkodobá Phillipsova křivka.

Silné kritice podrobili závěr o dlouhodobě stálém inverzním vztahu mezi pohybem mzdové resp. cenové inflace a míry nezaměstnanosti M. Friedman a E. Phelps. Ukázali, že klesající Phillipsova křivka předpokládá tzv. peněžní iluzi na straně pracovníků. Tato peněžní iluze je však podle jejich názoru krátkodobá, a proto substituční vztah mezi mírou pohybu cen a mírou nezaměstnanosti může existovat pouze krátkodobě. V dlouhém období tento substituční vztah neexistuje, proto dlouhodobá Phillipsova křivka je svislá. Peněžní iluze znamená, že pracovníci přizpůsobují své mzdové požadavky očekávané cenové úrovni a nikoliv skutečné cenové úrovni. Označíme-li očekávanou cenovou úroveň jako π1 a budeme-li předpokládat, že je určovaná vnějšími podmínkami, je stálá, potom nabídka práce bude ovlivňovaná nominální mzdou. Po určité době pracovníci rozpoznají růst cenové hladiny a postupně přizpůsobí své očekávání cenové hladiny směrem ke skutečné cenové úrovni. Budou požadovat odpovídající zvýšení nominálních mezd, aby


191

nahradili své ztráty způsobené růstem cenové hladiny, aby udrželi původní úroveň reálných mezd. Pracovníci formují svá očekávání adaptivně, a oba ekonomové z toho vyvozují, že dlouhodobý substituční vztah mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti být nemůže, že jde pouze o vztah dočasný.

Průsečík SRPC0 s vodorovnou osou na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti je bod A, ve kterém je cenová hladina stálá a míra inflace je nulová, π0. Centrální banka může využitím monetární expanze snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru. Nárůst nominální zásoby peněz způsobuje růst cenové hladiny o stejnou hodnotu z π0 na π1 (např. zvýšení nominální peněžní zásoby o 5% zvyšuje cenovou hladinu také o 5%). Po čase pracovníci růst cenové hladiny (inflace) rozpoznají a přizpůsobí svá očekávání vyšší cenové hladině vyvolané monetární expanzí a budou požadovat zvýšení nominální mzdy na takovou úroveň, aby se jejich reálné mzdy dostaly na původní úroveň. Výchozí PC se posune do úrovně SRPC1 a míra nezaměstnanosti se vrátí na úroveň přirozené míry. Tento stav je charakterizován bodem B, kde míra nezaměstnanosti je nezměněna, produkt je na úrovni potenciálního, ale to vše při vyšší míře inflace, kdy π1 > π0. Centrální banka může znovu podpořit inverzní substituční vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace. Musí však míru růstu nabídky reálných peněžních zůstatků zvýšit více než bylo předchozí zvýšení, protože cenová očekávání se přizpůsobují míře růstu cen, úrovni π1. Stejný mechanizmus způsobí růst míry inflace na úroveň π2, platí π2 > π1. Tento stav je charakterizován bodem C.

Z provedené analýzy vyplývá, že není stálý dlouhodobý inverzní vztah mezi nezaměstnaností a inflací, ale pouze vztah mezi přirozenou mírou nezaměstnanosti a změnami míry inflace. Podle M. Friedmana a E. Phelpse tak míra nezaměstnanosti může být snížena zásahy hospodářské politiky jen dočasně a to za cenu vyšší inflace.

V dlouhém období inverzní substituční vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace neexistuje, v dlouhém období je Phillipsova křivka svislá.

Dlouhodobá


192

Dlouhodobá Phillipsova křivka LRPC vychází z úrovně přirozené míry nezaměstnanosti u* a vytváří průsečíky s krátkodobými Phillipsovými křivkami na úrovni, kde skutečná a očekávaná míra inflace jsou stejné. Tato skutečnost vyplývá z formalizovaného zápisu rozšířené Phillipsovy křivky, která říká, že je-li skutečná míra nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti, míra skutečné inflace se rovná míře očekávané inflace.

π π2

Phillipsova křivka

LRPC C

• SRPC 0

π1

•

B A •

π0

SRPC 2 SRPC 1 u

Graf 9-8: Dlouhodobá Phillipsova křivka.

SHRNUTÍ KAPITOLY INFLACE A PHILLIPSOVA KŘIVKA

•

• • •

Inflace je růst všeobecné cenové hladiny, která je průměrnou úrovní cen určitého souboru statků. Míra inflace znamená tempo růstu cenové hladiny. Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny, to znamená k záporným přírůstkům cenové hladiny, hovoříme o deflaci. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen, indexů cen výrobců a deflátorem GDP. Podle stupně závažnosti rozlišujeme inflaci mírnou, pádivou a hyperinflaci. Příčiny inflace mohou být ze strany nabídky nebo poptávky. Rozlišujeme inflace taženou poptávkou, která je způsobena poptávkovými šoky, například zvýšením vládních výdajů a inflaci tlačenou náklady, která je způsobena například růstem

Shrnutí


•

•

•

•

mezd, růstem nákladů. Lidé očekávající inflaci, zvyšují své ceny, očekávaná inflace se mění na skutečnou, a tím se stává setrvačnou inflací. Je-li inflace udržovaná pouze setrvačností, jsou očekávaná a skutečná míra inflace stejné a stabilní. Jde o rovnovážnou inflaci, při které je zároveň dosaženo tzv. plné zaměstnanosti resp. přirozené míry nezaměstnanosti (NAIRU). Inflace má dopady na přerozdělování důchodů a bohatství, nese s sebou dodatečné náklady a ovlivňuje ekonomickou aktivitu subjektů, způsobuje deformace ve výstupech a v alokaci zdrojů. Antiinflační politika reguluje agregátní poptávku, využívá k tomu fiskální, monetární, ale i vnější obchodní a měnovou politiku. Původní Phillipsova křivka vyjadřuje inverzní vztah mezi mírou změny nominální mzdy a změnou nezaměstnanosti. Rozlišujeme krátkodobou PC a dlouhodobou PC.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 9

a) Vypočtěte míru inflace z následujících údajů: CPIt=100, CPIt+1=115, CPIt+2=130, CPIt+3=125. b) Jestliže se nominální produkt zvýšil z 2100 mld. peněžních jednotek na 2700 mld. peněžních jednotek a reálný produkt se pohybuje na úrovni 2300 mld. peněžních jednotek, vypočtěte hodnotu implicitního cenového deflátoru v jednotlivých obdobích a jeho změnu. c) Graficky ilustrujte nákladovou inflaci. d) Vysvětlete a znázorněte jaký dopad na makroekonomickou rovnováhu má růst vládních nákupů statků.

TEST A OTÁZKA

1. Implicitní cenový deflátor vyjádříme jako poměr a) nominálního produktu a reálného produktu v daném roce b) reálného produktu a nominálního produktu v daném roce

193


194

c) reálného produktu a potenciálního produktu v daném roce 2. Druhy inflace jsou a) nákladová, poptávková, cyklická b) mírná, pádívá, přirozená c) otevřená, skrytá, potlačená 3. Phillipsova křivka znamená a) přímou závislost inflace a důchodu b) přímou závislost inflace a nezaměstnanosti c) nepřímou závislost inflace a nezaměstnanosti Určete správný výrok: 4. Pod pojmem deflace rozumíme stabilní cenovou hladinu. 5. Inflace se nejvíce projevuje růstem úrokové míry. 6. Inflační spirála může být způsobena růstem vládních nákupů statků 7. Poptávková inflace znamená zvyšování nákladů. 8. Nejčastěji používanými indexy pro vyjádření vývoje cenové hladiny jsou index spotřebitelských cen, index cen výrobců a implicitní cenový deflátor.


1a , 2c, 3c, 4 NE, 5 NE, 6 ANO, 7 NE, 8 ANO


Poznatky z této kapitoly využijeme ve všech následujících typech makroekonomické politiky.

Průchod modulem


195

10 MONETÁRNÍ POLITIKA

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY MONETÁRNÍ POLITIKA

Monetární politika – konečné a zprostředkující cíle monetární politiky, přímé a nepřímé nástroje. Typy politiky - expanzivní a restriktivní monetární politika, její krátkodobé a dlouhodobé účinky, transmisní mechanizmus. Dilema centrální banky.

Rychlý náhled


196

CÍLE KAPITOLY MONETÁRNÍ POLITIKA


Základní pojmy jako monetární politika, zprostředkující cíle, konečné cíle, nástroje monetární politiky, expanzivní a restriktivní monetární politika, krátkodobé účinky expanzivní a restriktivní monetární politiky, dlouhodobé účinky expanzivní a restriktivní monetární politiky, transmisní mechanismus, dilema centrální banky.

Získáte: •

Budete umět

Získáte

Znalosti o možnostech uplatňování jednotlivých typů politiky a jejich krátkodobých i dlouhodobých účincích.

Budete schopni: •

Vysvětlit pojetí monetární politiky a užití jejich nástrojů.

•

Objasnit dilema centrální banky a graficky tuto situace znázornit.

•

Interpretovat a ilustrovat situaci, když centrální banka reaguje a nebo nereaguje na růst poptávky po penězích.

•

Znázornit a vysvětlit krátkodobé účinky expanzivní nebo restriktivní monetární politiky.

•

Vysvětlit dopady působení expanzivní nebo restriktivní politiky v modelu AS-AD, pokud ekonomika plně nevyužívá své zdroje nebo v případě, že využívá všechny výrobní faktory.

Budete schopni


197



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY MONETÁRNÍ POLITIKA

Monetární politika, zprostředkující cíle, konečné cíle, nástroje monetární politiky, expanzivní monetární politika, restriktivní monetární politika, krátkodobé účinky expanzivní a restriktivní monetární politiky, dlouhodobé účinky expanzivní a restriktivní monetární politiky, transmisní mechanismus, dilema centrální banky.

Klíčová slova


Prostudování této kapitoly Vám ulehčí znalost problematiky trhu peněz, na kterou monetární politika úzce navazuje.

10.1 Cíle a nástroje monetární politiky V nejširším pojetí představuje monetární politika čili peněžní a úvěrová politika souhrn opatření a zásad určitého subjektu, který se prostřednictvím monetárních nástrojů snaží regulovat množství peněz v oběhu, a tím dosáhnout cíle monetární politiky, tj. dlouhodobou stabilitu měny. Ta je v podmínkách tržní ekonomiky dosahovaná za stavu, kdy skutečné množství peněz v oběhu se rovná ekonomicky potřebnému množství peněz v oběhu. Jinak řečeno, když se nabídka peněz rovná poptávce po penězích.

Pojetí monetární politiky


198

Základními determinanty monetární politiky jsou role peněz v ekonomice, jejich úloha při rozhodování ekonomických subjektů a postavení centrální emisní banky v institucionálním uspořádání systému regulace ekonomiky. Monetární politiku dále ovlivňuje existující struktura bankovního systému jakož i rozsah a intenzita platebního styku se zahraničím. Vrcholovým subjektem monetární politiky je centrální banka, která prostřednictvím řízení peněžní zásoby nebo pohybu úrokové míry ovlivňuje úroveň rovnovážného důchodu, úroveň zaměstnanosti (nezaměstnanosti), pohyb cenové hladiny (míry inflace) a platební bilanci.

Pro realizaci a využívání monetární politiky musí být splněny určité základní předpoklady. Mezi ně patří dva předpoklady označované jako systémové, a to existence trhu peněz a trhu kapitálu a třetí institucionální předpoklad, centrální banka ve vlastnictví státu. Centrální banka při provádění monetární politiky využívá nástroje a ovlivňuje tak bezprostřední cíle (množství peněz, úroková míra), pomocí kterých dosahuje konečných cílů monetární politiky (zaměstnanosti, cenové stability). Makroekonomická stabilizační regulace je zaměřena na usměrňování vývoje určitých základních makroekonomických veličin. Jedná se o konečné cíle makroekonomické politiky, a to především o ovlivňování vývoje zaměstnanosti nebo cenové hladiny.

Dosažení konečných cílů je smyslem regulace množství peněz v ekonomice. Konečné cíle monetární politiky však nemusí být v tržních ekonomikách zcela totožné. Jeden z nich ale, a to vnitřní stabilita měny, ve smyslu stabilizace cenové hladiny, se vyskytuje ve všech ekonomikách. CB však mohou při provádění monetární politiky sledovat i další cíle. Tyto cíle, včetně stability měny, se však mohou dostávat, především v krátkodobém časovém horizontu, do vzájemných rozporů, a jejich dosažení tak může vyžadovat protikladná řešení. V tomto případě musí dojít ke stanovení preferencí cílů a jejich splnění na úkor cílů dalších. Ve vyspělých tržních ekonomikách se v posledních letech stále více prosazují názory o jednoznačné prioritě vnitřní stability měny jako jediného hlavního cíle monetární politiky. Jako následující cíle se pak uvádějí podpora ekonomického růstu a stabilita měnového kurzu. Podpora zaměstnanosti a rovnováha běžného účtu platební bilance se uvádějí jako doprovodné cíle

Cíle monetární politiky


199

ekonomického růstu. Preferování cíle vnitřní stability měny je výsledkem převládajícího přesvědčení o tom, že základní podmínkou ekonomického růstu v dlouhém či středním období je cenová stabilita.

operace na volném trhu

množství peněz

diskontní politika politika povinných minimálních rezerv

úrokové míry

zaměstnanost cenová stabilita

Obrázek 10-1: Cíle a nástroje monetární politiky.

Volba nástrojů a jejich použití centrální bankou je mimo jiné závislá na stupni samostatnosti této instituce. U méně samostatných centrálních bank mohou o použití nástrojů a jejich konkrétní podobě rozhodovat i další subjekty. Nepřímé nástroje monetární politiky jsou charakteristické plošným působením na celý bankovní systém a především tím, že banky na ně mohou, ale nemusejí reagovat. Tyto nástroje tedy přímo neomezují samostatnost rozhodování dalších bank v ekonomice, pouze vymezují základní rámec pro jejich podnikání.

Nástroje monetární politiky

Nepřímé nástroje


200

KLASIFIKACE NÁSTROJŮ MONETÁRNÍ POLITIKY PODLE DOPADŮ NA BANKOVNÍ SYSTÉM nepřímé operace na volném trhu diskontní nástroje povinné minimální rezervy intervence na devizovém trhu přímé pravidla likvidity limity úvěrů bank absolutní relativní limity úrokových sazeb bank povinné vklady doporučení, výzvy, dohody

Obrázek 10-2: Nástroje monetární politiky.

Operace na volném trhu představují nákup nebo prodej cenných papírů centrální bankou ve vztahu k dalším tuzemským bankám v tuzemské měně s hlavním cílem regulace množství peněz v oběhu nebo krátkodobé úrokové míry. Jde o nástroj permanentní, operativní, zaměřený na regulaci operativního kritéria. Centrální banky tyto operace provádějí se státními cennými papíry, popř. s vlastními cennými papíry, kterými regulují množství peněz v oběhu. Při prodeji cenných papírů stahuje peníze z oběhu, tím roste rovnovážná úroková míra, která snižuje agregátní poptávku, mění se makroekonomická rovnováha, klesá produkt a klesá i cenová hladina. Tímto banka uplatňuje restriktivní monetární politiku. Opačně působí nákup cenných papírů.

Operace na volném trhu


201

Diskontní politika je klasickým nástrojem monetární politiky, historicky nejstarším a v široké míře se používá i v současnosti. Ve zjednodušeném vyjádřená diskontní nástroje zahrnují úrokové míry a další podmínky úvěrů poskytovaných centrální bankou ostatním tuzemským bankám v tuzemské měně. Diskontní nástroje regulují množství peněz v oběhu a ovlivňují krátkodobé úrokové míry. Roste-li diskontní sazba, dochází k růstu úrokové míry, tím se stávají peníze dražšími, ekonomické subjekty více spoří, snižují spotřební výdaje, firmy méně investují, tím klesá agregátní poptávka, mění se makroekonomická rovnováha, klesá produkt a cenová hladina, opět dochází k uplatnění restriktivní politiky. Pokud centrální banka sníží diskontní sazbu, realizuje expanzivní politiku.

Diskontní politika

Povinné minimální rezervy patří mezi klasické nástroje monetární politiky i když jejich význam v posledních letech v rozvinutých tržních ekonomikách klesá. Představují pravidla pro pohledávky, které musí banky vytvářet u centrální banky, s hlavním cílem ovlivňovat množství peněz v oběhu. Jde o nástroj permanentní, neoperativní, zaměřený na regulaci vztahu mezi operativním a zprostředkujícím kritériem v transmisním mechanismu monetární politiky. Zvýší-li centrální banka míru povinných minimálních rezerv, snižuje tím množství peněz v ekonomice, uplatňuje restriktivní politiku.

Povinné minimální rezervy

Povinné minimální rezervy jsou bankami vnímány jako nástroj, který velmi výrazně narušuje samostatnost rozhodování bank. Protože je navíc vliv tohoto nástroje na množství peněz v oběhu omezený, je samotná jeho existence v rozvinutých tržních ekonomikách poměrně sporná. A tak povinné minimální rezervy mají zřejmě své opodstatnění v ekonomikách, kde je omezený prostor pro využívání jiných nástrojů monetární politiky, zejména operací na volném trhu a diskontních nástrojů.

Pravidla likvidity stanovují závaznou strukturu aktiv a pasiv, a závazné vazby mezi nimi v bilancích bank za účelem regulace likvidity bank. Jedná se o nástroj přímý, permanentní i výjimečně používaný, neoperativní, zaměřený na podporu stability bank.

Přímé nástroje


202

Limity úvěrů bank stanovují maximální rozsah úvěrů, které mohou banky poskytnout svým klientům, s hlavním cílem regulovat úvěrové agregáty. Jedná se o nástroje používané výjimečně, neoperativní, zaměřené na regulaci zprostředkujícího kritéria. Lze je stanovit v absolutní výši, což zvýrazňuje přímý charakter nástroje, a relativně ve vztahu k určitému časovému období či určitému základu. Limity úvěrů, někdy také úvěrové stropy či úvěrové kontingenty, přímo a s vysokou účinností vymezují maximálně možnou změnu zprostředkujícího cíle monetární politiky, úvěrových agregátů. Mohou ovlivnit i krátkodobou úrokovou míru. Limity úvěrů ale ovlivňují i měnové agregáty. Nepřímo tak mohou ovlivňovat vývoj množství peněz v oběhu, ale také měnový kurz tuzemské měny.

Limity úvěrů

Limity úrokových sazeb z úvěrů bank stanovují vždy maximální hodnoty těchto sazeb. Zvýšení limitů tak může vést k růstu úrokových sazeb z úvěrů tedy krátkodobé úrokové míry, a při snížení limitů by krátkodobá úroková míra měla klesat. Tento nejistý vliv limitů je spojen především s reakcí bank na změny limitů a reakcí klientů. Limity úrokových sazeb bank mohou také ovlivnit vývoj množství peněz v oběhu. Při zvýšení limitů a zachování diskontní sazby může vzrůst poptávka bank po diskontních úvěrech a následně množství peněz v oběhu. Při snížení limitů je potom pohyb obrácený.

Limity úrokových sazeb

Nepříliš významným nástrojem monetární politiky jsou povinné vklady, představují stanovení povinností některým subjektům otevírat běžné účty, ukládat volné peněžní prostředky a provádět některé další operace výhradně prostřednictvím centrální banky. Cílem je získat kontrolu nad pohybem peněžních prostředků těchto subjektů. Povinnost se nejčastěji týká některých centrálních orgánů a orgánů místní správy a samosprávy. Povinné vklady těchto subjektů představují vysoce likvidní prostředky a centrální banka tak má kontrolu nad prostředky, které by v případě jejich ukládání v jiných bankách výrazně zvyšovaly likviditu bank. Povinnými vklady se rovněž zvyšuje závislost bank na zdrojích od centrální banky, což se může pozitivně projevit na účinnosti monetární politiky.

Povinné vklady

Centrální banka může ovlivňovat vývoj operativních i zprostředkujících kritérií monetární politiky prostřednictvím formulací doporučení, výzev a dohod s bankami. Jedná se o písemná doplnění některých nástrojů monetární politiky, kterými centrální banka konkretizuje své záměry pro nejbližší vývoj v měnové oblasti a bankovním systému. Charakter těchto nástrojů závisí na konkrétních případech. Mohou být permanentní i výjimečně používané, jsou spíše neoperativní, zaměřené na regulaci operativních i zprostředkujících kritérií a na podporu stability bank.


203

10.2 Typy a účinky monetární politiky Subjektem monetární politiky je centrální banka, která k regulaci množství peněz v oběhu, respektive nabídky peněz využívá nástroje monetární politiky. Regulace může být dvojího typu, centrální banky může v zásadě provádět dva typy monetární politiky:

• •

Typy monetární politiky

politiku expanzivní, kdy centrální banka pomocí nástrojů monetární politiky nabídku peněz zvyšuje nebo politiku restriktivní, kdy naopak nabídku peněz snižuje.

V souladu se základním cílem monetární politiky, který je dosahován za stavu rovnováhy na peněžním trhu, je třeba odpovědět na otázku týkající se dopadů obou typů monetární politiky na tuto rovnováhu. Protože změna nabídky peněz je doprovázena také změnou poptávky po penězích, je třeba postupovat ve dvou krocích. V prvním kroku je třeba kvantifikovat vliv změny nabídky peněz na rovnováhu na peněžním trhu za předpokladu neměnné poptávky po penězích. Následně, ve druhém kroku je třeba analyzovat vliv změny nabídky peněz za situace, kdy se mění také poptávka po penězích.

Vycházejme z předpokladu, že centrální banka využitím nástrojů monetární Expanzivní monetární politiky zvýší nabídku peněz v ekonomice. Předpokládejme dále, že k tomuto politika zvýšení dojde při nezměněné poptávce po penězích.

Důsledky expanzivní monetární politiky, zvýšení nabídky peněz z úrovně MS1 na úroveň MS2, je nárůst množství peněz v ekonomice z M1 na M2, pokles úrokové míry z i1 na i2 a změna rovnováhy na peněžním trhu, kdy původní rovnováha E1 se posouvá na úroveň E2.


204

MS1

i

MS2 E1

i1

E2

i2

MD1

M1

M2

M

Graf 10-1: Expanzivní monetární politika (na trhu peněz).

Vliv růstu nabídky peněz znázorníme pomocí modelu AS-AD. Zvýšení nabídky peněz z úrovně MS1 na úroveň MS2, způsobí změnu rovnováhy na trhu peněz, zvýší se rovnovážné množství peněz v ekonomice a poklesne rovnovážná úroková míra. Pokles úrokové míry způsobí růst investičních a spotřebních výdajů, které zvýší AD, změní se tím makroekonomická rovnováha na E1, zvýší se produkt na Y1 a zvýší se i cenová hladina na P1.

P

LRAS

Expanzivní monetární politika

AS 0

E1 P1

E0

P0

AD 0 Y0

Y1

Y*

AD 1 Y

Graf 10-2: Expanzivní monetární politika v modelu AS-AD.


205

Tato poměrně jednoduchá analýza se stává poněkud složitější, budeme-li předpokládat, že se poptávka po penězích změní. První úvaha se bude proto týkat situace, kdy na snížení poptávky po penězích centrální banka prostřednictvím nástrojů monetární politiky nereaguje.

CB nereaguje na růst poptávky po penězích

Pokles poptávky po penězích z úrovně MD0 na úroveň MD1 způsobuje pokles množství peněz v ekonomice z hodnoty M0 na M1, pokles úrokové míry z i0 na i1 a změnu rovnováhy na peněžním trhu posunem z E0 do E1.

i

MS 0

i0

i1

E0

MD0

E1 MD1 M1

M0

M

Graf 10-3: CB nereaguje na pokles poptávky po penězích.

Předpokládejme, že centrální banka na pokles poptávky po penězích zareaguje expanzivní monetární politikou, zvýší nabídku peněz. Expanzivní monetární politika centrální banky zvýšením nabídky peněz z úrovně MS0 na MS1 zabránila poklesu množství peněz v ekonomice způsobené poklesem poptávky po penězích na MD1. Oproti situaci, kdy centrální banka na pokles poptávky po penězích nereagovala, se dále snižuje úroková míra z i0 na i1 a rovnováha se posouvá z polohy E0 do E1. V ekonomice však zůstává původní množství peněz v oběhu M0.

CB reaguje na pokles poptávky po penězích


206

i

MS 0

i0

MS 1

E0

E1 i1

MD0

i2

E2 M1

MD1 M 0 = M2

M

Graf 10-4: CB reaguje na pokles poptávky po penězích. Vliv restriktivní monetární politiky na rovnováhu na trhu peněz opět Restriktivní monetární prozkoumáme ve dvou krocích. Předpokládejme, že poptávka po penězích politika se nemění a centrální banka uplatněním restriktivní politiky sníží množství peněz v ekonomice. Pokles nabídky peněz na MS2 snižuje množství peněz v oběhu z hodnoty M1 na M2, úroková míra se zvyšuje z i1 na i2. Rovnováha na peněžním trhu se posouvá z bodu E1 do E2. Předpokládejme nyní, že se poptávka po penězích změní zvýší, a centrální banka na tuto skutečnost nereaguje. Situace je znázorněna na následujícím obrázku. MS 2

i

MS 1 E2

i2

i1

E1

MD1

M2

M1

M

Graf 10-5: Restriktivní monetární politika (na trhu peněz).


207

Vliv poklesu nabídky peněz znázorníme pomocí modelu AS-AD. Pokles nabídky peněz z úrovně MS1 na úroveň MS2, způsobí změnu rovnováhy na trhu peněz, sníží se rovnovážné množství peněz v ekonomice a zvýší se rovnovážná úroková míra. Růst úrokové míry způsobí pokles investičních a spotřebních výdajů, které sníží AD, změní se tím makroekonomická rovnováha na E1, klesne reálný produkt na Y1 a klesne i cenová hladina na P1.

P

LRAS

AS 0

E0 P0 P1

E1

AD 1 Y1

Y0 Y*

AD 0 Y

Graf 10-6: Restriktivní monetární politika v modelu AS-AD.

Protože centrální banka na pokles poptávky po penězích nereaguje, nabídka peněz se nezmění. Zvýší se ale množství peněz v oběhu z M0 na M1 a úroková míra z i0 na i1. Bod rovnováhy se posouvá z bodu E0 do bodu E1.

CB nereaguje na pokles poptávky po penězích


208

i

MS 0

i1

E1

MD1

E0

i0

MD0 M0

M1

M

Graf 10-7: CB nereaguje na růst poptávky po penězích.

Na růst poptávky po penězích bude centrální banka reagovat restriktivní CB reaguje na pokles monetární politikou, snížením nabídky peněz. Výsledkem restriktivní poptávky po penězích monetární politiky centrální banky je zachování stálého množství peněz v oběhu M0, ale při zvýšení úrokové míry z i1 na i2 a posunu rovnováhy na peněžním trhu z E1 do E2.

i

MS1

i2

Restriktivní monetární politika

MS0

E2

i1

E1 E0

i0 MD0 M0=M2

MD1

M1

Graf 10-8: CB reaguje na růst poptávky po penězích.

M


209

Centrální banka může využíváním nástrojů monetární politiky provádět expanzivní nebo restriktivní monetární politiku, jejichž důsledkem jsou změny množství peněz v oběhu a úrokových sazeb. Dilema centrální banky spočívá v tom, zda banka volí expanzivní nebo restriktivní politiku. Při změně poptávky po penězích ve snaze zachovat stálé množství peněz v oběhu by reagovala centrální banka v případě poklesu poptávky po penězích expanzivní monetární politikou a v případě jejího růstu monetární politikou restriktivní. V obou případech byla stabilizace množství peněz v oběhu na centrální bankou žádoucí úrovni doprovázená změnami úrokové míry. V případě uplatnění expanzivní monetární politiky došlo k jejímu snížení, naopak v případě restriktivní monetární politiky k jejímu zvýšení. Pokud by se CB rozhodla bránit úroveň úrokové míry, musela by v případě poklesu poptávky po penězích uplatnit restriktivní a v případě růstu poptávky po penězích pak naopak, monetární politiku expanzivní. V obou případech by ale došlo ke změnám množství peněz v oběhu.

BRÁNÍ MNOŽSTVÍ PENĚZ (restriktivní monetární politika)

MS 1 i1

E1

i0

E0

BRÁNÍ ÚROKOVOU MÍRU (expanzivní monetární politika)

MS 0

MS 0

i0

MS 1

E1

E0

MD 1 MD 1 MD 0

MD 0 M0

Graf 10-9: Dilema centrální banky.

M

M0

M1

M

Dilema centrální banky


210

Je tedy patrné, že centrální banka nemůže současně zvyšovat a snižovat nabídku peněz, tzn. nemůže provádět současně expanzivní i restriktivní politiku. Nemůže tedy současně bránit úroveň množství peněz v oběhu a úroveň úrokové míry. Nemůže současně sledovat dva cíle, stabilitu úrokové míry a současně stabilitu množství peněz v ekonomice. Musí proto zvolit jeden z těchto cílů a k tomu pak také odpovídající typy nástrojů. CB musí volit mezi dvěma navzájem se vylučujícími možnosti. Rozhodování CB pro výběr jednoho z možných cílů je rozhodováním mimořádně závažným a obtížným, proto je velmi často označováno jako dilema centrální banky.

V transmisním mechanismu monetární politiky se centrální banka ovlivňováním operativních a zprostředkujících kritérií (cílů) snaží o dosažení konečných cílů monetární politiky. Naplnění těchto záměrů, ovlivnění operativních a zprostředkujících cílů však ještě vůbec nemusí znamenat splnění konečných cílů. Základními podmínkami jejich dosažení jsou známé nebo alespoň dopředu odhadnutelné vazby mezi zprostředkujícími kritérii a cíli monetární politiky. To je otázka spojená s výběrem konkrétních střednědobých mezicílů, kde by CB měla postupovat podle míry vlivu na vývoj zprostředkujících kritérií, dostupnosti a spolehlivosti údajů o vývoji zprostředkujících kritérií a vazby, resp. stupně korelace mezi vývojem zprostředkujících kritérií a vývojem konečného cíle či konečných cílů monetární politiky. Pokud centrální banka najde alespoň jedno zprostředkující kritérium, které dostatečně splňuje požadavky výběru, může jej využít jako kvantitativní mezicíl, kterého hodlá dosáhnout v předem určeném střednědobém časovém období za účelem dosažení konečného cíle monetární politiky. Aby příslušné zprostředkující kritérium odpovídalo požadavkům, musí jeho plnění zaručit splnění konečných cílů. Pokud tomu tak není, je třeba se pokusit vybrat jiné zprostředkující kritérium, nebo již vybrané kritérium považovat za indikátory vývoje ekonomiky. Jejich vývoj pak pouze předpovídá možné splnění konečných cílů monetární politiky. Takováto kritéria nemůže pak centrální banka využívat jako střednědobých mezicílů.

Transmisní mechanismus


211


Gratulujeme, zvládli jste pasáž monetární politiky končící vysvětlením dilematu centrální banky a k duhu Vám přijde chvilka odpočinku u dobré kávy s malou dietní sladkostí.

Účinky monetární politiky rozlišujeme ve dvou časových horizontech, a to v krátkodobém a dlouhodobém. Krátkodobé účinky monetární politiky budeme sledovat za předpokladu, že v ekonomice nejsou plně využity výrobní faktory. Za těchto podmínek pak centrální banka ve snaze zlepšit využití výrobních faktorů, uplatní expanzivní monetární politiku a zvýší množství peněz v ekonomice, zvýší nabídku peněz.

Zvýšení nabídky peněz se projeví zvýšením úvěrových kapacit obchodních bank, zvýšení jejich nabídky úvěrů a poklesu úrokové míry, které umožní realizaci investic. Protože investiční výdaje jsou součástí agregátní poptávky, vede zvýšení investičních výdajů ke zvýšení agregátní poptávky do AD1. Zvýšení agregátní poptávky pak vyvolá spíše růst produktu na Y1, zaměstnanosti a cenové hladiny do P1. Pokud se skutečný produkt blíží produktu potenciálnímu Y*, má křivka krátkodobé agregátní nabídky velmi strmý tvar. Realizovaná expanzivní monetární politika se opět projeví posunem křivky agregátní poptávky. Vzhledem k velmi strmé křivce agregátní nabídky se však její zvýšení projeví více v růstu ceny, než v růstu produktu.


Účinky monetární politiky


P

LRAS

212

AS 0

E1 P1 P0

E0

AD0 Y0

Y1 Y*

AD1 Y

Graf 10-10: Krátkodobé účinky expanzivní monetární politiky v případě, že v ekonomice existují nevyužité výrobní faktory.

Krátkodobé účinky expanzivní monetární politiky v případě, že v ekonomice existují nevyužité výrobní faktory, zvyšuje úroveň reálného produktu a zaměstnanosti, i když dochází také k určitému růstu cenové hladiny. Při úplném využití zdrojů je výsledkem expanzivní monetární politiky především výrazné zvýšení cenové hladiny a pouze minimální zvýšení produktu.

Krátkodobé účinky

Restriktivní monetární politika

Restriktivní monetární politika má opačné účinky než monetární politika expanzivní, způsobují pohyb stejných ekonomických veličin jako v případě expanzivní politiky, ale v opačném směru. Krátkodobé účinky expanzivní monetární politiky se vedle růstu produktu projevily také růstem cenové hladiny. Vytvořila se nová krátkodobá rovnováha, která je začátkem postupného procesu, tzv. přizpůsobovacího.

Krátkodobé účinky expanzivní monetární politiky


P

213

LRAS AS E1

P1 P0

E0 AD1 AD0

Y0 Y1

Y

Graf 10-11: Krátkodobé účinky expanzivní monetární politiky v případě, že ekonomika plně využívá existují výrobní faktory.

Uplatnění expanzivní monetární politiky prostřednictvím zvýšení nabídky peněz vede k poklesu rovnovážné úrokové míry, která stimuluje investice, a tedy zvyšuje agregátní poptávku na AD1. Růst agregátní poptávky způsobuje změnu makroekonomické rovnováhy, roste cenová hladina, produkt se nemění.

Dlouhodobé účinky monetární politiky

Vlivem růstu cenové hladiny dochází také ke zvyšování cen výrobních faktorů. Růst cen zvyšuje úroveň nominálního produktu, což vyvolává zvýšenou poptávku po penězích. Tím roste rovnovážná úroková míra a následně se snižují investiční výdaje. Proces přizpůsobování se zastaví na úrovni, kde nová křivka agregátní poptávky protíná dlouhodobou křivku agregátní nabídky.

Z dlouhodobého hlediska účinky expanzivní monetární politiky jsou Dlouhodobé účinky nezměněná úroveň reálného produktu Y0 = Y1 = Y* a zaměstnanosti, růst expanzivní monetární cenové hladiny na P1 odpovídající růstu množství peněz v oběhu a nezměněné politiky úrovni úrokové míry.


214

Mechanismus dlouhodobého působení restriktivní monetární politiky je stejný, působí na pohyb stejných ekonomických veličin, s tím, že tento pohyb je opačný. Pokles cenové hladiny je v tomto případě stejný jako pokles množství peněz v oběhu. Účinnost transmisního mechanismu, a tím i monetární politiky je závislá na stabilitě nebo předvídatelnosti vazeb mezi nástroji, zprostředkujícími a konečnými cíli monetární politiky. Tyto vazby se při praktickém provádění monetární politiky stávají ještě složitějšími v důsledku existence časových zpoždění.

P

P1

P0

LRAS

E1

E0 AD0 Y0 = Y1 = Y*

AD1 Y

Graf 10-12: Dlouhodobé účinky expanzivní monetární politiky.


P

E2

P2

215

LRAS AS E1

P1 E0

P0

AD2 AD1

Y 2= Y 0

Y1

Y

Graf 10-13: Dlouhodobé účinky expanzivní monetární politiky (lze vyjádřit pomocí křivek)

SHRNUTÍ KAPITOLY MONETÁRNÍ POLITIKA

•

•

•

•

Monetární politika je realizována opatřeními centrální banky prostřednictvím trhu peněz, především ovlivňováním nabídky peněz. Sleduje konečné cíle, kterých dosahuje prostřednictvím bezprostředních cílů, které jsou realizovány uplatňováním nástrojů. CB tedy sleduje určitý konečný cíl nebo-li regulaci vybrané makroekonomické veličiny. Bezprostředně se však soustředí na naplnění zprostředkujících cílů jako jsou úroková míra a peněžní zásoba. Nástroje monetární politiky se dělí na přímé a nepřímé. Mezi nepřímé nástroje řadíme operace na otevřeném trhu, změnu sazby povinných minimálních rezerv, diskontní politiku. Výjimečně jsou používány přímé nástroje jako například limity úvěrů, povinné vklady. Keynesiánská měnová politika aktivně ovlivňuje vývoj ekonomiky. Transmisní mechanismus postupuje od změny peněžní zásoby a úrokové sazby ke změně agregátní poptávky až ke stimulaci zaměstnanosti nebo zmírnění inflace. CB může provádět dva typy monetární politiky. Politiku expanzivní, kdy pomocí nástrojů monetární politiky zvyšuje

Shrnutí


•

nabídku peněz nebo politiku restriktivní, kdy naopak, nabídku peněz snižuje. Dilema CB spočívá v tom, zda udržuje stejné množství peněz v ekonomice nebo stejnou výši úrokové míry. Z časového hlediska rozlišujeme účinky monetární politiky na krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé účinky monetární politiky za předpokladu, že v ekonomice nejsou plně využity zdroje, proto centrální banka ve snaze zlepšit využití výrobních faktorů, realizuje expanzivní monetární politiku a zvýší množství peněz v ekonomice, což vede k růstu produktu, ale i k růstu cenové hladiny. Krátkodobé účinky restriktivní politiky působí v opačném směru.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 10

a) Graficky ilustrujte expanzivní monetární politiku na trhu peněz a pomocí modelu AS-AD. b) Jaký bude dopad na trhu peněz, pokud centrální banka bude reagovat na růst poptávky po penězích a bude sledovat udržení stejné úrokové míry. Vysvětlete o jaký typ politiky se jedná a tuto situaci graficky naznačte. c) CB nakoupí cenné papíry. Jak tato situace ovlivní rovnováhu na trhu peněz a jak se změní makroekonomická rovnováha?

TEST A OTÁZKA

1. Součástí mechanismu fungování monetární politiky jsou povinné rezervy, prostřednictvím kterých CB a) ovlivňuje výši úrokové míry b) uskutečňuje operace na volném trhu c) reguluje množství peněz 2. Centrální banka prodejem cenných papírů a) ovlivňuje monetární bázi b) neovlivňuje monetární bázi c) ztrácí kontrolu nad monetární bází

216


217

3. Mezi nástroje monetární politiky patří a) úroková míra a množství peněz b) úroková míra a diskontní sazba c) míra povinných minimálních rezerv a diskontní sazba Určete správný výrok: 4. Diskontní sazba je úroková míra, kterou banky poskytují jejich nejlepším klientům. 5. Monetární politiku lze definovat jako systém opatření centrální banky, jejichž cílem je ovlivňovat peněžní zásobu nebo úrokové sazby s cílem stabilizovat ekonomiku. 6. Nákupy na volném trhu zvyšují diskontní sazbu. 7. Expanzivní monetární politika v dlouhém období ovlivňuje pouze velikost produktu a zaměstnanosti. 8. Bankovní soustava je tvořena centrální bankou a komerčními bankami a institucemi, ve kterých vznikají depozitní peníze.


1c, 2a, 3c, 4 NE, 5 ANO, 6 NE, 7 NE, 8 ANO


Monetární politika je součástí makroekonomické politiky, a proto navážeme další politikou a to fiskální politikou, kterou na rozdíl od monetární politiky realizuje vláda.

Průchod modulem


218

11 FISKÁLNÍ POLITIKA

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY FISKÁLNÍ POLITIKA

Soustava veřejných rozpočtů, rozpočtové příjmy, rozpočtové výdaje, rozpočtový přebytek, rozpočtový deficit, veřejný dluh, jeho důsledky a rizika zahraničního dluhu vlády. Typy rozpočtu: skutečný, strukturální a cyklický, rovnice rozpočtového salda, Lafferova křivka. Cíle fiskální politiky, nástroje - automatické vestavěné stabilizátory, diskreční politika, expanzivní a restriktivní fiskální politika, její krátkodobé a dlouhodobé účinky, vytěsňovací efekt, ekonomie strany nabídky, koordinace měnové a fiskální politiky.

Rychlý náhled


219

CÍLE KAPITOLY FISKÁLNÍ POLITIKA


Základní pojmy jako rozpočtová politika, fiskální politika, státní rozpočet, rozpočtové saldo, deficitní státní rozpočet, cíle a nástroje fiskální politiky, expanzivní a restriktivní fiskální politika, krátkodobé a dlouhodobé účinky fiskální politiky.

Získáte: •

Budete umět

Získáte

Znalosti o centralizovaném peněžním fondu, fiskální politice, jejich typech a účincích.

Budete schopni: •

Vymezit rozdíl mezi rozpočtovou a fiskální politikou.

•

Charakterizovat státní rozpočet, jeho příjmy, výdaje a saldo.

•

Graficky interpretovat použití nástrojů fiskální politiky a stanovit, zda se jedná o expanzivní nebo restriktivní politiku.

•

Ilustrovat krátkodobé a dlouhodobé účinky fiskální politiky.

Budete schopni


220



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY FISKÁLNÍ POLITIKA

Rozpočtová politika, fiskální politika, státní rozpočet, příjmy státního rozpočtu, výdaje státního rozpočtu, rozpočtové saldo, deficitní rozpočet, přebytkový rozpočet, vyrovnaný rozpočet, veřejný dluh, vnitřní a vnější dluh, hrubý a čistý dluh, Lafferova křivka, cíle a nástroje fiskální politiky, expanzivní a restriktivní fiskální politika, krátkodobé a dlouhodobé účinky fiskální politiky.

Klíčová slova


Součástí makroekonomické politiky je i fiskální politika, která bývá ztotožňována s rozpočtovou politikou. V této části vysvětlíme rozdíly mezi uvedenými politikami a budeme se zabývat jejími dopady na makroekonomickou rovnováhu.

11.1 Pojetí fiskální politiky, státní rozpočet V obecné podobě lze fiskální politiku chápat jako makroekonomicky Pojetí fiskální politiky motivované využití systému veřejných financí. Jedná se o využití záměrných změn objemu a struktury veřejných příjmů a výdajů, záměrné volby typu a objemu rozpočtového salda a způsobu jeho krytí k dosažení žádané úrovně či stabilizaci úrovně reálných makroekonomických proměnných, především míry ekonomického růstu a úrovně zaměstnanosti.


221

V běžné ekonomické mluvě se pojmy rozpočtová a fiskální politika ztotožňují, pro účely makroekonomické (hospodářské) politiky je velmi důležité jejich obsahové odlišení podle významu, který přisuzují uplatnění jednotlivých funkcí veřejných financí. Rozpočtová politika upřednostňuje ve svých přístupech alokační a redistribuční funkci veřejných financí, fiskální politika klade důraz na stabilizační funkci veřejných financí. Rozpočtová politika tak vyjadřuje logiku veřejných financí v ryze finančním pojetí. Výrazem takto pojaté rozpočtové politiky je státní rozpočet, který soustřeďuje veřejné zdroje na financování produkce veřejných statků, na odstranění či vyrovnání efektů externalit, na sociálně motivovanou redistribuci důchodu, bez snahy ovlivnit reálné makroekonomické charakteristiky. Vyrovnanost takto chápaného rozpočtu vyjadřuje úspěšnost rozpočtové politiky, vypovídá o dobrém státním finančním hospodaření. Svým pojetím je rozpočtová politika pojmem starším a vzniká vlastně se vznikem rozpočtu státu, státního rozpočtu. Rozpočtovou politiku provádí ministerstvo financí.

Rozpočtová politika

Fiskální politika vyjadřuje aktivní pojetí veřejných financí, klade důraz na stabilizační funkci veřejných financí. Určující je vliv veřejných financí na reálné makroekonomické proměnné, jejichž vývoj je rozhodující pro ustanovení makroekonomické rovnováhy. Státní rozpočet je v tomto případě využíván jako nástroj fiskální politiky, jako jeden z nástrojů hospodářské politiky. Svým pojetím je fiskální politika ve srovnání s rozpočtovou politikou pojmem novějším, vzniká později v souladu s konceptem aktivních veřejných financí ve vazbě na keynesovsky pojatou hospodářskou politiku.

Fiskální politika

Základní rozdíl mezi rozpočtovou politikou a fiskální politikou je i v nazírání na rozpočtový schodek. Pro rozpočtovou politiku je dosažení vyrovnaného rozpočtu konečným cílem, který zcela logicky jeho subjekt, ministerstvo financí jednoznačně prosazuje. Naopak fiskální politika nemusí chápat vyrovnanost státního rozpočtu jako cíl konečný, ale jako jeden z množiny cílů, který navíc nemusí být za všech okolností bezpodmínečně prioritní.

Veřejné finance jsou nejčastěji definovány jako peněžní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a použitím finančních fondů spojených

Veřejné finance


222

s činností veřejných institucí, kdy jedním z nevýznamnějších subjektů při utváření těchto vztahů je stát. Ve vztahu k subjektům podílejících se na těchto vztazích lze veřejné finance rozdělit na relativně samostatné součásti, a to státní rozpočet, rozpočty místní samosprávy, speciální fondy a finance státních podniků. Obecně je státní rozpočet definován jako peněžní fond, který vytvářejí, rozdělují a používají státní orgány. Je tedy spojován s hospodařením státu a je považován za centralizovaný peněžní fond, který se tvoří, rozděluje a používá na principu nenávratnosti, neekvivalence a nedobrovolnosti.

Státní rozpočet

Státní rozpočet je schvalován zákonodárnými sbory, nabývá formy rozpočtového zákona. Sestavovatel je ministerstvo financí, které odpovídá i za jeho plnění.

Státní rozpočet je historickou kategorií, která prošla určitým vývojem souvisejícím s rozvojem výroby, postavením státu a jeho funkcemi. V obecném pojetí je proto vhodnější hovořit o veřejném rozpočtu jako o finanční bilanci využívané příslušným stupněm veřejné vlády k zajištění potřeb veřejné ekonomiky a cílů rozpočtové politiky. Vyjdeme-li z tohoto pojetí je veřejný rozpočet soustava rozpočtů za všechny vládní úrovně. Státní rozpočet plní funkce odvozené od funkce veřejných financí, funkci alokační, redistribuční a stabilizační. Alokační funkce se realizuje prostřednictvím financování potřeb veřejného sektoru. Funkce redistribuční je spojena s nenávratným přerozdělováním části GDP a zmírňováním nerovností mezi subjekty, ke kterým vede tržní mechanismus prostřednictvím finančních transferů, progresivních důchodových daní, vyšším zdaněním luxusního zboží, nebo dotováním vybraného sortimentu zboží. V případě stabilizační funkce státního rozpočtu se jedná o ovlivňování ekonomické stability pomocí příjmů a výdajů státního rozpočtu. Prostřednictvím stabilizační funkce se veřejné finance stávají mimořádně důležitou součástí hospodářské politiky a prorůstají tak do makroekonomické problematiky.

Funkce státního rozpočtu


Uplatnění státního rozpočtu jako nástroje fiskální politiky je založeno na využívání rozpočtového salda k ovlivňování agregátní poptávky, hospodářského růstu a ve svém výsledku k ovlivňování zaměstnanosti.

Nejvýznamnější příjmovou skupinou státního rozpočtu jsou běžné příjmy, zejména příjmy daňové. Největší část daňového výnosu plyne z daní se stálým výnosem, jako je daň spotřební včetně nejvýnosnější daně z přidané hodnoty, které označujeme jako daně nepřímé. Významný podíl na příjmech státního rozpočtu mají také daně z příjmů, označovaná jako přímé daně. Výlučným příjmem státního rozpočtu jsou cla. Jsou to platby charakteru jednorázově placené daně a mají charakter nepřímé selektivní spotřební daně. V některých zemích plynou do státního rozpočtu i stálé a výnosné příspěvky na sociální zabezpečení. Výdaje státního rozpočtu, a to jak alokační, tak redistribuční i stabilizační mají charakter běžných (například G, TR) a kapitálových výdajů.

STRUKTURA STÁTNÍHO ROZPOČTU Příjmy (celkové pří jmy a dotace) Celkové příjmy běžné příjmy daňové příjmy nedaňové příjmy kapi tál ové příjmy Dotace Výdaje (celkové výdaje a čisté půjčky) Celkové výdaje běžné výdaje výdaje za zboží a služby úrokové pl atby subvence a jiné transfery kapitálové výdaje Čisté půjčky

Obrázek 11-1: Struktura státního rozpočtu.

223


224

Státní rozpočet bilancuje příjmy a výdaje. Rozpočtové saldo vyjadřuje do jaké míry příjmy státního rozpočtu pokrývají jeho výdaje. Jsou-li výdaje státního rozpočtu vyšší než jeho příjmy pak je státní rozpočet schodkový, deficitní. Krátkodobý schodek státního rozpočtu je kryt emisí státních pokladničních poukázek a výsledný emisí střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů. Využití přímého bankovního úvěru na krytí výsledného schodku státního rozpočtu je nežádoucí a v mnoha zemích, vč. ČR je přímo zakázáno. V případě, že příjmy státního rozpočtu převyšují výdaje je státní rozpočet přebytkový a při rovnosti příjmů a výdajů se jedná o rozpočet vyrovnaný.

Rozpočtové saldo

Rozpočtový schodek je tedy financován půjčkami zpravidla v podobě dluhopisů vlád, které nakupují domácí subjekty, jedná se o tzv. vnitřní dluh nebo je nakupují zahraniční subjekty a vzniká zahraniční dluh vlády. Rozpočtový schodek je zpravidla hlavním faktorem vzniku nebo změny veřejného dluhu.

Vnitřní a vnější dluh

Rozpočtové saldo vypočteme jako rozdíl mezi příjmy rozpočtu (důchodovými daněmi, jejichž výše je určena sazbou daně t) a rozpočtovými výdaji (vládními nákupy statků G a transferovými platbami TR).

BS = t .Y − ( G + TR )

Makroekonomické důsledky rozpočtového schodku jsou v dlouhodobém časovém horizontu negativní. Dlouhodobý schodek vede k růstu veřejného dluhu a dluhová služba se stává pro rozpočet břemenem. Vysoké úrokové náklady veřejného dluhu jsou pak faktorem, který brání nebo ztěžuje dosažení vyrovnaného rozpočtu. Navíc vysoká dluhová služba omezuje aktivní využití nástrojů fiskální politiky. Schodek státního rozpočtu vyvolává silné inflační tlaky. Krytí chronických schodků se děje na úkor omezování soukromých investic, dochází k vytěsňovacímu efektu. Vláda má značně omezené možnosti stabilizovat hospodářský růst a její opatření v důsledku realizačního časového zpoždění mohou cyklus spíše zvýraznit, než zmírnit.

Dlouhodobý schodek


Schodek státního rozpočtu lze financovat dluhovým financováním, peněžním financováním a ze státních aktiv, čímž vzniká veřejný dluh. Veřejný dluh je suma minulých rozpočtových schodků. Dluhové financování souvisí s emisí státních dluhopisů a jejich prodejem soukromému sektoru nebo do zahraničí. Prodej státních dluhopisů soukromému sektoru vč. komerčních bank však znamená použití soukromých úspor na financování státního dluhu a omezení jejich použití na soukromé investice, vzniká tím vnitřní dluh. V případě prodeje státních dluhopisů do zahraničí vzniká vnější dluh, který má dopad na růst záporného salda běžného účtu platební bilance. Financování znamená krytí schodku státního rozpočtu půjčkou od centrální banky nebo půjčkou ze zahraničí. Přímý bankovní úvěr poskytnutý CB na krytí schodku státního rozpočtu má charakter úvěrové emise. Stejně je tomu tak v případě přímého nákupu státních dluhopisů CB. Velký objem přímých půjček od CB pro krytí rozpočtového schodku vedl k tomu, že poskytnutí přímého úvěru CB na krytí rozpočtového schodku je ze zákona zakázáno. Proto CB může nakupovat státní dluhopisy pouze na sekundárním trhu, což vede k tzv. monetizaci státního dluhu. Tyto formy financování schodku zvyšují monetární bázi, zvyšují množství peněz v oběhu. Navíc je tento efekt znásoben efektem multiplikačním. Půjčka ze zahraničí způsobuje tlak na pasivní saldo platební bilance a růst zahraničního dluhu.

225

Veřejný dluh

- vnitřní dluh - vnější dluh

Monetizace státního dluhu

Dlouhodobým řešením schodku státního rozpočtu je financování ze státních aktiv, z rezerv vytvořených v minulosti, z výnosů privatizace státního majetku. Určitou možností je zvýšení daní, což je možné pouze v delším časovém období vzhledem k složitosti při realizaci změny daňových zákonů.

Z metodického hlediska je důležité odlišovat hrubý a čistý dluh. Hrubý dluh představuje celkový objem závazků státu, čistý dluh je hrubý dluh snížený o objem pohledávek státu. Přitom konvenčně je dluh vykazován jako dluh hrubý, jako celkový objem závazků státu. Obvykle je čistý vládní dluh nižší od dluhu hrubého o částku státních finančních aktiv, zahrnujících půjčky soukromému sektoru, hotovost, státní podíl na akciovém majetku soukromých společností a devizové rezervy.

Hrubý a čistý dluh


226

Důsledky veřejného dluhu jsou zejména rozpočtové, redistribuční, fiskální, zvyšování podílu dluhu na hrubém domácím produktu a inflační. Řešení dluhového problému lze hledat zejména ve využití pozitivních exogenních faktorů a v oblasti aktivních vládních opatření.

Změna míry zdanění ovlivňuje rozpočtové příjmy. Ekonomie strany nabídky říká, že příliš vysoké zdanění destimuluje od ekonomické aktivity, a tím vede ke zpomalení růstu nebo k poklesu důchodu. Růst daňové sazby za určitou hranici může být doprovázen klesajícím množstvím vybraných daní, označovaným jako daňový výnos. Naopak pokles příliš vysokých daňových sazeb vede krátkodobě k poklesu množství vybraných daní, dlouhodobě vede ale v důsledku stimulace růstu důchodu k jejich růstu. Graficky lze ilustrovat tuto situaci pomocí Lafferovy křivky. Bude-li daňová sazba nulová, budou i daňové příjmy T nulové. V případě daňové sazby 100% bude odčerpán celý důchod. V tomto případě ale nebudou ekonomické subjekty vyvíjet žádnou činnost, důchod bude nulový a nulový bude i daňový příjem. Mezi těmito extrémními stavy je celá řada možností, například body A a B. Průběh křivky naznačuje existenci určité daňové sazby t opt, za kterou již zvyšování daňové sazby nepřináší vyšší výnos, ale výnos se snižuje.

T E

T opt

•

•

A

B

•

0

Graf 11-1: Lafferova křivka.

t opt

100%

Lafferova křivky


227

11.2 Cíle a nástroje fiskální politiky Cíle fiskální politiky lze charakterizovat jako usměrňování vývoje hlavních makroekonomických veličin, především zaměstnanosti a cenové hladiny. Regulací agregátní nabídky a agregátní poptávky, to je pomocí bezprostředních cílů dosahuje fiskální politika konečné cíle.

Cíle

Základním nástrojem fiskální politiky je státní rozpočet, resp. jeho změny ve výdajové a příjmové struktuře. Pro dosažení stanoveného makroekonomického cíle může fiskální politika využít jako nástroj záměrná opatření (diskreční). Fiskální politika na rozdíl od rozpočtové politiky, jejímž cílem je vyrovnaný státní rozpočet, záměrně využívá plánovaný přebytek či schodek státního rozpočtu k ovlivnění vývoje ekonomiky.

Nástroje

Záměrná opatření fiskální politiky mají charakter jednorázových záměrných opatření, která jsou vědomým působením na dosažení stanovených makroekonomických cílů. Jedná se zejména o jednorázové změny v soustavě daní, změny daňových sazeb a výdajů státního rozpočtu.

Diskreční opatření

V případě dlouhodobých opatření se jedná o opatření, která po jejich zabudování do systému působí proticyklicky, samočinně. Jsou to tzv. vestavěné stabilizátory a patří mezi ně zejména progresivní důchodové daně, dávky v nezaměstnanosti, pojištění v nezaměstnanosti, výkup zemědělských přebytků, subvence k cenám zemědělské produkce. Proticyklické působení vestavěných stabilizátorů funguje však jen za podmínky alespoň relativně stabilní cenové hladiny. Není-li splněn tento předpoklad, působí procyklicky, což je případ stagflace, při které důchod klesá a roste cenová hladina.

Vestavěné stabilizátory

čisté daně

výdaje na nákup statků

agregátní poptávka

agregátní

nabídka

Obrázek 11-2: Cíle a nástroje fiskální politiky.



228


Určitě Vám přijde vhod krátká přestávka na kávičku nebo zelený čaj, čímž načerpáte síly pro další studium.


11.3 Typy fiskální politiky Protože fiskální politika je politikou poptávkově orientovanou, jde v konečném účinku o ovlivnění agregátní poptávky s důsledkem pro změnu produktu a zaměstnanosti. Z hlediska svého vlivu na agregátní poptávku může být fiskální politika expanzivní anebo restriktivní. Působí-li vláda prostřednictvím fiskálních operací na zvyšování agregátní poptávky, hovoříme o fiskální expanzi. Expanzivní fiskální politika je tedy uplatňovaná s cílem zvýšit úroveň rovnovážného důchodu a tím zvýšit také úroveň zaměstnanosti. Stejně jako v případě monetární politiky i zde budeme sledovat účinky fiskální politiky, fiskální expanze a fiskální restrikce za předpokladu nedostatečného využití výrobních faktorů a za předpokladu, kdy zdroje jsou plně využité.

V případě, kdy skutečný produkt nedosahuje úrovně potenciálního produktu je ekonomika charakterizovaná existencí nevyužitých výrobních faktorů, existuje poměrně vysoká nezaměstnanost. Stát ve snaze snížit úroveň nezaměstnanosti využitím fiskálních operací na výdajové či příjmové straně státního rozpočtu uplatní expanzivní fiskální politiku. Výsledkem expanzivní fiskální politiky v krátkém období je, že růst agregátní poptávky výrazněji zvýší produkt na Y1 a tedy i zaměstnanost, než cenovou hladinu na P1.

Expanzivní fiskální politika


P

LRAS

P1 P0

229

AS 0

E1 E0

AD 1

AD 0 Y0 Y1 Y*

Y

Graf 11-2: Expanzivní fiskální politika při neúplném využití výrobních faktorů. Opačný je efekt fiskální expanze v případě, kdy v ekonomice jsou výrobní faktory plně využívány. Fiskální expanze i v tomto případě zvýší agregátní poptávku, ale její růst se projeví více v růstu cenové hladiny, než v růstu produktu.

P

LRAS AS E2

P2 P1

E1 AD2 AD1

Y1 Y2

Y

Graf 11-3: Expanzivní fiskální politika pokud ekonomika plně využívá zdroje.

Fiskální expanze


230

Z dlouhodobého hlediska se však rovnováha neustálí v bodě E1, ale E2. Růst produktu vyvolává růst poptávky po penězích, což při nezměněné nabídce peněz způsobí zvýšení úrokové míry a vyšší úroková míra omezí uvažované investiční záměry soukromého sektoru (posun z E1 do E2). Dochází k vytěsňovacímu efektu, jeho princip spočívá v tom, že expanzivní fiskální politika snižuje úroveň soukromých investičních výdajů. Pokud pokles úrovně soukromých investičních výdajů odpovídá úrovni fiskální expanze a nezmění se ani velikost ostatních součástí agregátní poptávky, velikost produktu se nemění. Dochází k úplnému vytěsňovacímu efektu. Fiskální expanze z dlouhodobého hlediska nemění úroveň produktu a zaměstnanosti, zvyšuje cenovou hladinu a úrokovou míru, snižuje úroveň soukromých investičních výdajů.

P P2

E2

Vytěsňovací efekt

LRAS AS E1

P1 P0

Dlouhodobé účinky fiskální politiky

E0 AD2 AD1

Y 2= Y 0

Y1

Y

Graf 11-4: Dlouhodobé účinky expanzivní fiskální politiky.

Působí-li vláda prostřednictvím fiskálních operací na snižování agregátní poptávky, hovoříme o fiskální restrikci, jejíž cílem je tlumit růst agregátní poptávky, a tím vyvolané inflační procesy v ekonomice, případně snížit rozpočtový deficit. Pokud jsou v ekonomice nevyužité výrobní faktory, fiskální restrikce v krátkém období snižuje cenovou hladinu, produkt a zaměstnanost. Jsou-li v ekonomice výrobní faktory plně využité, potom restriktivní fiskální politika snižuje pouze cenovou hladinu.

Restriktivní fiskální politika


P

LRAS

231

AS 0

E0 P0 P1

E1

AD 1 Y 1 Y0

AD 0

Y*

Y

Graf 11-5: Restriktivní fiskální politika při neúplném využití výrobních faktorů.

Z dlouhodobého hlediska restriktivní fiskální politika způsobuje pokles cenové hladiny a pokles úrokové míry, zvýšení úrovně soukromých investičních výdajů, úroveň produktu se nezmění, pokud nárůst soukromých investičních výdajů odpovídá úrovni (velikosti) fiskální restrikce.

Mezi bariéry účinnosti fiskální politiky řadíme: • • • •

Účinky dlouhodobé restriktivní fiskální politiky

Bariéry účinnosti

časová zpoždění, vytěsňovací efekt, negativní dopady veřejného dluhu, pohyblivé měnové kurzy.

Až doposud jsme analyzovali monetární a fiskální politiku odděleně. V ekonomické realitě se však uskutečňuje makroekonomická regulace oběma politikami současně, jedná se o kombinaci monetární a fiskální politiky. Tyto politiky jsou přitom prováděny navzájem obvykle nezávislými autoritami, tj. centrální bankou a vládou.

Koordinace fiskální a monetární politiky


232

Koordinace může být dosaženo několika způsoby (značnou roli sehrává časové zpoždění): •

•

řízením agregátní poptávky - její stimulací, kdy vláda nebo CB sledují růst zaměstnanosti a produktu nebo omezováním agregátní poptávky, v případě sledování snižování inflace. Například vláda provede fiskální expanzi, zvýší vládní nákupy na statky G a účinnost této politiky může být zesílena expanzivní monetární politikou (efekt vytěsňování je minimalizován). Realizuje-li vláda fiskální restrikci, při poklesu úrokové sazby by restriktivní monetární politika tento pokles brzdila. Přizpůsobování monetární politiky typu fiskální politiky se zesiluje v ekonomice s existencí volně pohyblivých měnových kurzů. Pokud je preferována monetární politika, pak je koordinace fiskální politiky nezbytná v ekonomice, kde existuje systém fixních měnových kurzů. Je-li expanzivní monetární politika málo účinná měla by být podporována expanzivní fiskální politikou; řízením struktury produktu – například vlivem expanzivní fiskální politiky (růstem transferových plateb TR) spolu s monetární restrikcí způsobí zvýšení podílu spotřebních výdajů domácností C a pokles investičních výdajů I. Došlo tedy ke změně struktury produktu, zvýšil se podíl TR a klesl podíl C.

SHRNUTÍ KAPITOLY FISKÁLNÍ POLITIKA

•

•

•

•

Obecně je státní rozpočet definován jako centralizovaný peněžní fond, který vytvářejí, rozdělují a používají státní orgány. Používá se na principu nenávratnosti, neekvivalence a nedobrovolnosti. Mezi příjmy státního rozpočtu patří daně přímé a nepřímé, sociální pojistné, výdaje zahrnují běžné a kapitálové výdaje. Saldo státního rozpočtu může být přebytkové, pokud převyšují příjmy nad výdaji, nebo deficitní, je-li tomu naopak. Deficit zvyšuje veřejný dluh. Dluhové financování souvisí s emisí státních dluhopisů a jejich prodejem soukromému sektoru a vzniká tím vnitřní dluh nebo do zahraničí a vzniká vnější dluh. Rozpočet plní funkci alokační, redistribuční a stabilizační funkce. Skutečný rozpočet má složku strukturální a složku cyklickou. Strukturální deficit vyjadřuje vliv diskreční politiky, cyklický umožňuje separovat vliv kolísání

Shrnutí


• •

• • •

•

konjunktury a vestavěných stabilizátorů. Lafferova křivka vyjadřuje souvislosti mezi rostoucí daňovou sazbou a daňovým výnosem. Zpočátku roste a od určité výše klesá vlivem destimulace ekonomické aktivity. Konečnými cíly fiskální politiky je usměrňování vývoje hlavních makroekonomických veličin, hlavně zaměstnanosti a cenové hladiny. Regulací agregátní nabídky a agregátní poptávky, to je pomocí bezprostředních cílů dosahuje fiskální politika konečné cíle a využívá k tomu nástroje. Nástroje fiskální politiky se člení na vestavěné stabilizátory a diskreční opatření. Mezi bariéry účinnosti keynesiánské fiskální politiky řadíme časová zpoždění, efekt vytěsňování, negativní dopady veřejného dluhu a pohyblivé měnové kurzy. Vláda působí prostřednictvím fiskálních operací na agregátní poptávku a realizuje expanzivní fiskální politiku v případě, že stimuluje AD nebo uplatňuje fiskální restrikci. Oba typy politik mají krátkodobé a dlouhodobé účinky na makroekonomické veličiny. Koordinace měnové a fiskální politiky probíhá buď s cílem účinného řízení agregátní poptávky nebo s cílem řízení struktury produktu.


a) Graficky ilustrujte expanzivní fiskální politiku za předpokladu plné zaměstnanosti a její dopad na makroekonomickou rovnováhu. b) Jak se v modelu AS-AD projeví vliv růstu daní na makroekonomickou rovnováhu. c) Jaký dopad má pokles autonomních daní na velikost produktu a zaměstnanost, použijete-li model důchod výdaje. TEST A OTÁZKA

1. Státní rozpočet představuje a) rozpočet vlády určený k financování státního aparátu b) souhrn vládních nákupů statků c) centralizovaný peněžní fond

233


234

2. K nepřímým daním patří a) daň z převodu nemovitostí b) daň z přidané hodnoty c) daň z příjmu fyzických osob 3. Záměrná opatření fiskální politiky tvoří a) veřejné práce b) veřejné práce a transferové platby c) transferové platby Určete správný výrok: 4. Fiskální politiku lze definovat jako systém opatření centrální banky, jejichž cílem je ovlivňovat peněžní zásobu nebo úrokové sazby s cílem stabilizovat ekonomiku. 5. Z krátkodobého hlediska má expanzivní politika dopad na růst produktu a zvýšení cenové hladiny. 6. Cílem fiskální politiky je snižování daní a zvyšování důchodů. 7. Pokles daní způsobí pokles produktu. 8. Příjmová část státního rozpočtu je tvořena daněmi, dary, cly.


1c, 2b, 3a, 4 NE, 5 ANO, 6 NE, 7 NE, 8 ANO


V této kapitole jsme se zabývali fiskální politikou jako jednou ze součástí makroekonomické politiky a nyní se budeme věnovat poslední z námi uvedených politik, a to vnější obchodní a měnové politice.

Průchod modulem


235

12 VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA

Vnější obchodní a měnová politika – cíle a nástroje, liberalismus a protekcionismus, teorie optimálního cla, měnové kurzy, vliv kursových výkyvů na čistý export a makroekonomickou rovnováhu v krátkém a dlouhém období. Mezinárodní hospodářská spolupráce – pásmo volného obchodu, celní unie, společný trh, hospodářská unie, měnová unie, politická unie.

Rychlý náhled


236

CÍLE KAPITOLY VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA


Základní pojmy jako cíle a nástroje vnější obchodní a měnové politiky, liberalizmus a protekcionizmus, měnové kurzy, mezinárodní hospodářská spolupráce, pásmo volného obchodu, celní unie, společný trh, hospodářská unie, měnová unie, politická unie.

Získáte: •

Budete umět

Získáte

Vědomosti o fungování vnější obchodní a měnové politice.

Budete schopni: •

Ojasnit cíle vnější obchodní a měnové politiky a nástroje, které používá k dosahování těchto cílů.

•

Charakterizovat protekcionizmus a liberalizmus.

•

Popsat jednotlivé typy mezinárodní hospodářské spolupráce.

•

Vysvětlit a ilustrovat vliv kursových výkyvů na čistý export a makroekonomickou rovnováhu v krátkém a dlouhém období.

Budete schopni


237



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA

Vnější obchodní a měnová politika, liberalizmus, protekcionizmus, měnový kurz, mezinárodní hospodářská spolupráce, pásmo volného obchodu, celní unie, společný trh, hospodářská unie, měnová unie, politická unie.

Klíčová slova


Problematika vnější ekonomické rovnováhy, které jste již věnovali pozornost Vám dává určité předpoklady k prostudování vnější obchodní a měnové politiky.

12.1 Pojetí vnější obchodní a měnové politiky, její cíle a nástroje Vnější obchodní a měnovou politikou VOMP chápeme jako zásahy státu, regulaci toku zboží, služeb a kapitálu se zahraničím, s vnějším světem a procházejí platební bilancí. Jedná se o politiku usměrňování exportu a importu (obchodní politika), regulací mezinárodního pohybu kapitálu, regulaci měnových kurzů (měnová politika), a to z hlediska národní ekonomiky, ale i z hlediska mezinárodní koordinace těchto politik. Dlouhodobým záměrem státu je snaha o dosažení vyrovnanosti všech toků se zahraničím, dosažení vyrovnanosti platební bilance.

Vnější obchodní a měnová politika


238

VOMP působí na ekonomiku příslušné země v takové míře, jaká je míra zapojení země do mezinárodní dělby práce. Představuje souhrn zásad a jim odpovídajících prostředků - nástrojů, pomocí kterých stát vědomě působí na pohyby v zahraničním obchodě s cílem ovlivnit komoditní a teritoriální strukturu svého zahraničního obchodu. VOMP každé země osciluje v podstatě mezi dvěma hraničními zásadami, mezi liberalizmem a protekcionizmem.

Liberalizmus, svoboda obchodu, je zásada, která spočívá v nezasahování státu do zahraničně obchodních vztahů. Stát svými opatřeními pouze napomáhá nebo vytváří podmínky pro rozvoj mezinárodní dělby práce. Svobodu obchodu nejčastěji uplatňují ekonomicky silné země, které se tak snaží rozšířit odbytové trhy pro svou produkci. Těmto zemím je vlastní liberální pojetí zahraničního obchodu především ve směru vývozu s cílem podpory domácích výrobců, zatímco v oblasti dovozu jsou přijímána nejrůznější protekcionistická opatření na ochranu domácích výrobců, a tím na omezení nebo odstranění zahraniční konkurence. Země zapojené do různých forem integračních seskupení projevují tendence k liberalizmu především uvnitř těchto seskupení.

Protekcionizmus, ochranářství, představuje soubor opatření na podporu domácích výrobců. Může mít charakter:

• •

•

progresivního protekcionizmu - stát uplatňuje opatření na ochranu vnitřního trhu před zahraniční konkurencí, agresivního protekcionismu - stát svými opatřeními podporuje uplatnění některých výrobků na zahraničních trzích. Pro zvýhodnění vývozu a posílení konkurenceschopnosti domácích výrobků na zahraničních trzích může stát využít celou řadu podpor, jako jsou vývozní subvence, státní úvěry na vývoz, státní záruky; degresivního protekcionismu - hospodářsky vyspělé země uplatňují na ochranu svých zanikajících odvětví, má především sociální podstatu. Snahou je zachovat pracovní místa pro zaměstnance těchto odvětví.

Liberalizmus

Protekcionizmus -progresivní -agresivní - degresivní


Cíle protekcionizmu: • •

•

•

239

Cíle protekcionizmu

Podpora domácí výroby s cílem udržení pracovních míst a vysoké zaměstnanosti. Řešení strukturálních problémů určitého národního hospodářství, kdy příčinou může být obava z příliš úzké specializace země a z ní plynoucí možné zranitelnosti ekonomiky při výkyvech zahraniční poptávky. Cílem opatření je udržet odvětví, která by jinak v zahraniční konkurenci podlehla. Dalším cílem je tvorba podmínek pro počáteční rozvoj určitého odvětví v dané zemi, které by jinak nevzniklo. Nebo se také může jednat o zavedení cla na odvětví, které ztrácí komparativní výhodu a prochází úpadkem. Zavedení celní ochrany zdůvodnitelné vývojem směnných relací (poměr indexu cen exportu k indexu cen importu) s cílem maximalizace spotřeby. Rostou-li směnné relace, daná ekonomika může se stabilním množstvím exportu uhradit větší množství importu. Je-li zavedeno dovozní clo, poklesne poptávka po tomto statku a tím i jeho světová cena. Mezi neekonomické cíle patří: l) strategické vojensko politické zájmy, například těžba vybraných surovin, m) udržení národní tradice určité výroby, n) udržení odvětví, kde je vysoce koncentrován výzkum, o) ekologické aspekty, například v zemědělství.

Základními metodami, uplatňovanými při realizace záměrů zahraničního Metody realizace obchodu jsou: zahraničního obchodu •

• • •

Diskriminace - znamená znevýhodňování zboží určitého druhu nebo původu, může se týkat fyzických osob nebo subjektů účastnících se obchodních transakcí. Může dočasně přinést určité výhody či zisky některým účastníkům zahraničních obchodních aktivit. Preference - jde o výhody poskytované vybrané zemi či skupině vybraných zemí. Bilateralita - je uplatňovaná při úpravě obchodních a platebních vztahů mezi dvěma státy. Multilateralita - uplatňuje se mezi státy určitého mezinárodního seskupení nebo v rámci mezinárodních organizací.

Diskriminace Preference Bilateralita Multirateralita


240

Každá politika má své konečné cíle, které jsou dosahovány prostřednictvím naplnění bezprostředních cílů. Každá politika používá k dosažení bezprostředních cílů nástroje. VOMP sleduje konečné cíle, které mají podobu cenové stability a zaměstnanosti. Mezi bezprostřední cíle patří sledování stavu platební bilance a ovlivňování měnových kurzů.

Cíle VOMP

cla kvóty intervence na devizových trzích

stav platební bilance

měnový kurz


ostatní nástroje

Obrázek 12-1: Cíle a nástroje VOMP.

Nástroje VOMP podle jejich rozsahu a účinku se člení na: •

Autonomní – jsou jednostranná opatření státu, kterými je regulovaná výměna statků se zahraničím, vycházejí ze zájmů vlastní ekonomiky při respektování uzavřených smluv a dohod. Pokud autonomní nástroje výměnu statků se zahraničím podporují aktivně nebo pasivně omezují, lze tyto nástroje rozdělit do dvou skupin: p) Pasivní autonomní nástroje mají omezovat dovoz, jejich cílem je ochrana vnitřního trhu a tuzemské ekonomiky před zahraniční konkurencí, nebo také vyrovnaná platební bilance. Jsou to nástroje omezující dovoz, například se jedná o cla, celní sazebník, celní řízení, licenční konání, kvantitativní restrikce, autolimitace a devizové restrikce. Pasivní autonomní nástroje VOMP dělíme na tarifní (cla, celní sazebník, celní řízení) a netarifní (kvantitativní restrikce, vydávání licencí, embargo, hygienické překážky, obchodní válka, devizové restrikce). q) Aktivní autonomní nástroje jsou nástroje, které podporují vývoz, jsou označované jako nástroje proexportní politiky.

Nástroje VOMP - autonomní


•

Smluvní – jsou výsledkem vzájemné dohody alespoň dvou zúčastněných států, zahrnují dohodnutá pravidla vzájemné spolupráce v určité oblasti, mohou mít charakter obchodních dohod, platebních dohod, dohod o zamezení dvojího zdanění a dalších dohod. Dohody mohou být uzavírány na: r) dvoustranné úrovni, jedná se o bilaterální dohody – patří zde obchodní smlouvy, obchodní dohody, platební dohody, dohoda o pásmu volného obchodu, dohoda o celní unii mezi 2 státy. s) mnohostranné úrovni, jde o multilaterální dohody - patří zde mnohostranné dohody o pásmech volného obchodu a mnohostranné dohody o celní unii mezi nejméně třemi státy.

Klasickým tarifním nástrojem jsou cla. Vliv cla na cenu a objem dovozu lze demonstrovat pomocí analýzy. Při analýze vlivu cla na cenu a objem dovozu předpokládáme, že měnové kurzy jsou pevné, země nemá možnost ovlivnit úroveň světových cen, země může za světovou cenu dovézt požadované množství statků a může prodat na světovém trhu za světovou cenu libovolné množství svých výrobků. Předpokládejme, že daná země se zahraničím neobchoduje, bude se prodávat QA statku při ceně PA. Pod vlivem mezinárodní dělby práce začne země dovážet statky za světovou cenu PW a za tuto cenu může dovážet potřebné množství, aniž by ovlivnila světovou cenu. Při ceně PW budou subjekty nakupovat QW statků a tuzemští výrobci nabízet QP statků. Rozdíl mezi QW a QP udává rozsah dovozu. Zavede-li stát clo, světová cena se zvýší na úroveň PT a při této ceně se poptávka po zboží sníží na QT. Objem tuzemské produkce se zvýší na QR a dovoz se sníží na úroveň QW – QP. Z analýzy je patrné, že vlivem zavedení cla je světová cena společně se clem vyšší než výchozí cena PA, dovoz statků se zcela zastaví. Vyšší ceny však umožní produkci tuzemských subjektů, kteří by v konkurenci se zahraničím neobstáli (A). Vyšší produkce pak znamená také vyšší zaměstnanost tuzemské pracovní síly. Avšak alokace výrobních faktorů je méně efektivní, než by tomu tak bylo v případě obchodu se zahraničím. Oblast označená A představuje náklady neefektivní výroby, B je ztráta spotřebitelského přebytku (neboť spotřebitel platí vyšší cenu než je jeho mezní užitek) a C znamená clo, které je příjmem státu.

241

- smluvní

Clo


242

Výsledkem zavedení cla je pokles dovozu, pokles celkové nabídky produktu, růst cen, růst produkce podniků pracujících pod ochranou cla, růst zaměstnanosti, pokles efektivnosti alokace výrobních faktorů.

OBCHOD BEZ CLA

OBCHOD PO ZAVEDENÍ CLA

P

P S

S

PA

PA DOVOZ

PT DOVOZ

PW

A

PW

C

D

QP

QA

QW

B D

Q

QP

QR QA

QT QW Q

Graf 12-1: Účinky cla.

Součástí VOMP je také kromě ochrany domácích výrobců politika podporující export. Tuto politiku lze graficky interpretovat v modelu AS-AD pomocí tzv. pozitivního poptávkového šoku. Proexportní politika používá nástroje k dosahování cílů: • • •

Poskytování a financování poradenské činnosti, poskytování informací vládou. Poskytování a pojišťování úvěrů exportérům různými vládními agenturami. Subvence, daňové úlevy a další podobné nástroje, které umožňují udržet produkci pro domácí trh, ale také mohou stimulovat firmy k pronikání na zahraniční trhy.

Proexportní politika


243

VOMP reguluje i pohyb mezinárodního kapitálu. V rámci uplatňování protekcionizmu je prováděna regulace mezinárodního pohybu kapitálu. Jejím cílem je: •

•

Stabilizaci mezinárodního pohybu kapitálu, která sleduje stabilní vývoj peněžní zásoby, a tedy dosažení vnější ekonomické rovnováhy, nebo omezení kolísání měnových kurzů (omezují pohyb horkého kapitálu). Dalším cílem je uplatnění devizových restrikcí (například uzavření přístupu zahraničních investorů na finanční trh) nebo opatření měnové politiky ovlivňující úrokovou míru, a tím i pohyb kapitálu. Doplnění nedostatečných národních úspor sloužících k financování výdajů domácích subjektů zahraničními úsporami, která znamenají stimulaci přílivu přímých zahraničních investic například pomocí subvencí, daňových úlev.

Vývoj měnových kurzů je typický neustálým kolísáním, fluktuací. Systém měnových kurzů můžeme rozdělit na kurzy neregulované a regulované.

Regulace měnových kurzů

Neregulované kurzy se vyskytují v různé podobě:

Neregulované kurzy

• •

Kurz vzniká střetem nabídky a poptávky bez zásahů státu, jedná se o volně pohyblivé, plovoucí měnové kurzy (čistý floating). Kurz vzniká bez zásahů státu v systému tzv. zlatého standardu (fungoval v období mezi dvěma světovými válkami), kdy působí automaticky fungující mechanismus, který udržuje kurzy relativně stabilní. Systém zlatého standardu se vyznačoval směnitelností národních měn za zlato nebo směnitelností za národní měnu směnitelnou za zlato, volným mezinárodním pohybem zlata a poměry měn vyplývaly ze zlatých obsahů, zlatou paritou.

Neregulované kurzy byly relativně stabilní, to znamená, že docházelo k nepatrným odchylkám kurzů od zlaté parity. Pokud se kurz odchýlil více, došlo k transakcím se zlatem a tedy k návratu kurzu na úroveň ke zlaté paritě. Regulované kurzy jsou regulovány centrální bankou především kursovými intervencemi, které jsou realizovány nákupem nebo prodejem zahraničních měn centrální bankou za domácí měnu s cílem stabilizace kurzu. Tedy, aby cena domácí měna dosáhla požadované úrovně.

Regulované kurzy


244

Nákup domácí měny za měnu zahraniční znamená čerpání devizových rezerv a je proto omezeno jejich výší. Nákup a prodej domácí měny přináší náklady způsobené rozdíly v úrokových mírách doma a v zahraniční.

Rozlišujeme přímé a nepřímé intervence (viz kapitola 7). Intervenované kurzů mohou nabývat těchto forem: •

• •

Kurzy relativně fixní jsou typické velmi malými výkyvy kolem úředně stanoveného oficiálního kurzu, který je vyjádřen přímo fixním vztahem dané měny k ostatním měnám nebo je přepočten pomocí koše vybraných měn. Změna těchto kurzů je označována jako devalvace, dochází-li k znehodnocení kurzu nebo revalvace v případě zhodnocení. Povolená oscilace kurzu kolem centrální úrovně v předem vymezeném pásmu, kdy centrální banka intervenuje v případě odchýlení kurzu od povolené hranice. Řízený floating, kdy centrální banka intervenuje s cílem zmírnit výkyvy kurzu, které jsou podle jejího uvážení nadměrné. Neexistuje zde centrální úroveň kurzu, kterou musí centrální banka udržovat.

V případě regulace sledující stimulaci čistého exportu je konečným cílem stimulace agregátní poptávky s cílem udržení vysoké zaměstnanosti, nebo s cílem udržení vnější ekonomické rovnováhy ve smyslu vyrovnaného čistého exportu. Vztah měnového kurzu a čistého exportu znamená například v případě znehodnocení kurzu domácí měny zlevnění exportovaných statků pro zahraniční odběratele a zvyšuje objem exportu, rovněž způsobuje zdražení dovážených statků, a tím se omezuje objem dovozu. Zhodnocení kurzu má opačný účinek.

Intervence Formy intervenovaných kurzů


245


Určitě si vytvořte chvilku pro odpočinek než se vetnete do poslední, myslíme tak trochu odlehčené části této kapitoly.


12.2 Kooperace a integrace Ekonomiky jednotlivých států se snaží redukovat negativní dopady světového trhu na národní ekonomiky. Vytvářejí proto různé formy spolupráce a kooperace. První formou mezinárodní spolupráce je koordinace hospodářských politik zemí, vznikající na základě dohod mezi zeměmi a je zaměřena na dílčí otázky hospodářské politiky. Státy si ponechávají pravomoc k regulaci chodu svých ekonomik a při mezinárodních jednáních musí dojít ke shodě mezi zeměmi. Takto vzniklé mezinárodní organizace mohou provádět samostatnou hospodářskou politiku a do mezinárodního obchodu mohou zasahovat přímo (napomáhat snižování cel) nebo nepřímo (poskytování úvěrů slabším zemím). Mezinárodní instituce může mít podobu stabilní instituce s permanentní činností analytickou, konzultační, publikační případně jinou činností, například OECD, MMF, WTO.

Koordinace hospodářských politik

Vyšší formou spolupráce je ekonomická integrace jako proces vzájemného Ekonomická integrace slučování menších celků ve větší komplexy. Liší se od koordinace tím, že nezůstávají zachovány jednotlivé národní ekonomiky, dochází k jejich splývání a tvorbě nových nadnárodních ekonomických komplexů. Země se snaží o to, aby určité hranice mezi nimi zanikly, aby byl trh liberalizovaný a nelišil se od národních trhů. Existuje mnoho příčin internacionalizace ekonomik, například získat přístup k surovinám, zapojit se do výzkumu, snížit nezaměstnanost způsobenou pohybem pracovní síly.


Rozlišujeme několik forem integrace podle odlišných hledisek: • • •

246

Formy integrace

z teritoriálního hlediska ji členíme na regionální a globální, pokud se integrace týká celé ekonomiky nebo pouze vybraných odvětví rozlišujeme sektorovou a úplnou integraci, podle toho, zda zkoumáme jednotlivé ekonomické subjekty nebo hospodářství jako celek rozlišujeme mikroekonomickou a makroekonomickou integraci.

Mikroekonomická integrace vytváří a prohlubuje kontakty mezi podnikatelskými subjekty. Je základem integračního procesu, protože budou-li mít ekonomické subjekty zájem o integraci, bude mít úspěch i celý integrační proces. Stát ovlivňuje prostřednictvím makroekonomických podmínek a opatření rozvoj zájmů mikroekonomických subjektů, působí na ně přímo nebo nepřímo.

Mikroekonomická integrace

Mikroekonomická integrace je charakteristická několika formami: • • • • • •

výměna informací mezi firmami, společný výzkum trhu, společný servis a poradenství, dohody o specializaci a kooperaci, společný výzkum a vývoj, rozvoj transnacionálních korporací.

Mezinárodní koordinace národních ekonomických intervencí mohou být spojeny s částečným omezením kompetencí národních autorit, například spolupráce v oblasti obchodní politiky. V tomto případě se vlády jednotlivých zemí zavazují dodržovat určitá pravidla v mezinárodním obchodě. Předpokladem sjednocování je zhruba stejná ekonomická úroveň sjednocujících se zemí, sblížení jejich stabilizačních politik a akceptování pravomocí nadnárodních institucí. Podle úrovně propojení národních trhů rozlišujeme tyto stupně makroekonomické integrace: •

Pásmo (zóna) volného obchodu – členské země zruší dovozní kvóty a cla ve vzájemném obchodě, každá země si ale ponechá svoji autonomní celní politiku vůči nečlenským zemím. Například NAFTA (Severoamerická dohoda o volném obchodu), CEFTA (Středoevropská

Makroekonomická integrace

Pásmo volného obchodu


•

• •

• •

dohoda o volném obchodu), EFTA (Evropské sdružení volného obchodu). Celní unie – kromě odstranění cel a kvót mají členské země jednotnou obchodní politiku vůči nečlenským zemím. (Počátky dnešní Evropské unie byly položeny v roce 1957 vytvořením celní unie v podobě Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii.) Společný trh – jde o rozšíření celní unie o volný pohyb výrobních faktorů, tj. kapitálu a osob. (Současná EU se postupně přeměnila na společný trh s názvem Evropské společenství, 1967.) Měnová unie – dochází navíc k zániku národních měn a vzniká nová jednotná měna, nová jednotná centrální banka, včetně jednotné měnové politiky. (Od roku 1993 směřuje EU pod názvem Evropská unie k vytvoření hospodářské a měnové unie.) Hospodářská unie – je nejvyšší formou mezinárodní ekonomické integrace, předpokládá sjednocení měnové, fiskální, sociální a anticyklické politiky. Politická unie – z formálního hlediska se jedná o konečný stupeň integrace, představuje politické sjednocení dříve samostatných subjektů do jednoho politického a hospodářského celku.

247

Celní unie

Společný trh Měnová unie Hospodářská unie Politická unie

Součástí Evropské unie je Evropský měnový systém EMS, jeho součástí byla tzv. evropská měnová jednotka ECU jako koš národních měn sloužící jako zúčtovací jednotka, k definování centrálních kurzů národních měn a také jako platební prostředek oficiálních institucí, v omezené míře se používala v soukromém sektoru. ECU zanikla počátkem roku 1999 převodem na euro v poměru jedna ku jedné.

SHRNUTÍ KAPITOLY VNĚJŠÍ OBCHODNÍ A MĚNOVÁ POLITIKA

• •

•

Vnější obchodní a měnovou politikou rozumíme zásahy státu, regulaci toku zboží, služeb a kapitálu se zahraničím, s vnějším světem, procházející platební bilancí. Liberalizmus nebo-li svoboda obchodu, je zásada, která spočívá v nezasahování státu do zahraničně obchodních vztahů. Stát svými opatřeními pouze napomáhá nebo vytváří podmínky pro rozvoj mezinárodní dělby práce. Protekcionizmus představuje soubor opatření na podporu domácích výrobců. Může mít charakter progresivního, agresivního a degresivního protekcionismu.

Shrnutí


•

•

•

•

• • •

• •

Mezi nástroje protekcionizmu patří cla, kvóty, zdravotní předpisy, embargo, apod. Kromě ekonomických cílů může mít protekcionizmus cíle neekonomické. Protekcionizmus má nežádoucí důsledky na konkurenceschopnost, omezuje komparativní výhody apod. Při realizace záměrů zahraničního obchodu jsou uplatňovány základní metody, jako diskriminace (znevýhodňování zboží určitého druhu, původu, nebo fyzických osob), preference (výhody poskytované vybrané zemi či skupině zemí), bilateralita (při úpravě obchodních a platebních vztahů mezi dvěma státy), multilateralita (při úpravě obchodních a platebních vztahů mezi více než třemi státy). VOMP sleduje konečné cíle (zaměstnanost a cenovou stabilitu), kterých dosahuje pomocí bezprostředních cílů (platební bilance, měnový kurz) a využívá k tomu nástroje (autonomní a smluvní). Clo jako z nástrojů VOMP zvyšuje ceny, ty však umožní produkci tuzemských subjektů, kteří by v konkurenci se zahraničím neobstáli. Vyšší produkce přináší vyšší zaměstnanost, ale alokace výrobních faktorů je méně efektivní. Clo s sebou přináší náklady neefektivní výroby, ztrátu spotřebitelského přebytku, ale je příjmem do státního rozpočtu. Proexportní politika využívá nástroje podporující export. Cílem regulace mezinárodního pohybu kapitálu je jeho stabilizace nebo doplnění nedostatečných národních úspor. Vývoj měnových kurzů je typický neustálým kolísáním, díky tomu rozlišujeme neregulované a regulované kurzy. Neregulované měnové kurzy mají podobu čistého floatingu, regulované kurzy jsou ovlivňovány kursovými intervencemi, mohou mít podobu relativně fixní nebo mohou oscilovat ve vymezeném pásmu, anebo mají podobu řízeného floatingu. Systém měnových kurzů ovlivňuje stabilitu, promítá se do inflace, ovlivňuje účinnost makroekonomických politik a konkurenceschopnost domácích výrobců. Ekonomiky jednotlivých států vytvářejí různé formy spolupráce a kooperace. Rozlišujeme různé formy integrace například mikroekonomickou a makroekonomickou. Mikroekonomická integrace vytváří a prohlubuje kontakty mezi podnikatelskými subjekty. V rámci makroekonomické integrace podle úrovně propojení národních trhů rozlišujeme stupně integrace: pásmo volného obchodu, společný trh, hospodářská, měnová a politická unie.

248



a) Jak se graficky projeví situace, když vláda odstraní cla. Co se stane s náklady neefektivní výroby? b) Znázorněte vliv podpory exportu v modelu AS-AD a v modelu důchod výdaje. c) Specifikujte základní metody, uplatňované při realizaci záměrů zahraničního obchodu. d) Vysvětlete, čím se liší zóna volného obchodu a společný trh?

TEST A OTÁZKA

1. Progresivní protekcionismus je typický tím, že stát a) svými opatřeními podporuje uplatnění některých výrobků na zahraničních trzích b) uplatňuje opatření na ochranu vnitřního trhu před zahraniční konkurencí c) vytváří podmínky pro rozvoj mezinárodní dělby práce 2. Mezi bezprostřední cíle VOMP patří a) platební bilance a měnové kurzy b) měnové kurzy a úroková míra c) agregátní nabídka a agregátní poptávka 3. Rozlišujeme několik forem integrace, mezi ně však nepatří a) makroekonomická a mikroekonomická b) sektorová a úplná c) dlouhodobá a krátkodobá Určete správný výrok: 4. Pokud vláda intervenuje na měnovém trhu, aby ovlivnila cenu domácí měny, hovoříme o floatingu. 5. Souhrn zásad a jim odpovídajících prostředků, kterými stát působí na pohyby v zahraničním obchodě s cílem ovlivnit komoditní a teritoriální strukturu zahraničního obchodu nazýváme vnější obchodní a měnová politika.

249


250

6. Zavede-li stát clo, světová cena se zvýší a objem tuzemské produkce se sníží. 7. Aktivní autonomní nástroje podporují vývoz a jsou také označovány jako nástroje proexportní politiky. 8. Proexportní politiku lze graficky interpretovat v modelu AS-AD pomocí pozitivního poptávkového šoku.


1b, 2a, 3c, 4 NE, 5 ANO, 6 NE, 7 ANO, 8 ANO


Vnější obchodní a měnová politika je jednou z makroekonomických politik státu, kterou ve vzájemných souvislostech naznačuje další, poslední kapitola.

Průchod modulem


251

13 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST

Hospodářská politika – definice hospodářské politiky, ekonomická úloha státu, cíle hospodářské politiky, nástroje hospodářské politiky, typy hospodářské politiky, účinnost hospodářské politiky.

Rychlý náhled


252

CÍLE KAPITOLY HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST

Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: • • • •

Budete umět

Vysvětlit pojem hospodářská politika. Charakterizovat ekonomickou úlohu státu. Klasifikovat cíle a nástroje hospodářské politiky. Charakterizovat typy hospodářské politiky a měření účinnosti hospodářské politiky.

Získáte: •

Poznatky o formách zásahů státu do hospodářství, hospodářské politice, jejich cílech a nástrojích.

•

Poznatky (vědomosti) o typech hospodářské politiky a o možnosti měření její účinnosti.

Budete schopni: •

Vysvětlit pojem hospodářská politika.

•

Charakterizovat ekonomické úlohy státu.

•

Objasnit cíle hospodářské politiky.

•

Členit nástroje hospodářské politiky.

•

Charakterizovat typy hospodářské politiky.

•

Vysvětlit možnosti měření účinnosti hospodářské politiky.

Získáte

Budete schopni


253



KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST

Hospodářská politika, ekonomické úlohy státu, cíle hospodářské politiky, nástroje hospodářské politiky, typy hospodářské politiky, měření účinnosti hospodářské politiky.

Klíčová slova


Dospěli jste zdárně k poslední kapitole makroekonomie, kde se seznámíte s tím, co je to hospodářská politika a jak lze měřit její účinnost.

Stejně jako ostatní ekonomické subjekty se chová k trhu i stát. Sleduje vlastní cíle a využívá specifické nástroje pro dosažení těchto vytyčených cílů. Sledování cílů vytyčených státem a využívání nástrojů k dosažení těchto cílů považujeme v obecném pojetí za hospodářskou politiku státu. Hospodářskou politiku státu můžeme vymezit jako souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality.

Hospodářská politika státu


254

Východiskem pro formování hospodářské politiky státu jsou koncepce hospodářské politiky. Jejich tvorbou se zabývá teorie hospodářské politiky. Z teorie hospodářské politiky vychází praktická hospodářská politika. Opírá se o teoretická doporučení, ale bere na sebe i politickou a ekonomickou zodpovědnost za svá rozhodnutí. Mezi teorií hospodářské politiky a její praktickou aplikací je vždy určitý odstup. Reálná hospodářská politika není nikdy dokonalým převtělením teoretické koncepce, spíše přebírá rozhodující a relevantní podněty, ale má v sobě i určitou pragmatičnost.

V tržní ekonomice plní stát současně tři navzájem propojené úkoly: • • •

působí na efektivnost tržního mechanismu, ovlivňuje rozdělení důchodů, podporuje stabilní rozvoj hospodářství.

Působení na efektivnost tržního mechanismu, vychází z poznatků, že efektivnost ekonomiky řízené trhem se snižuje v důsledku existence nedokonalé konkurence. Proto stát přistupuje k regulaci trhu zabezpečením konkurenčního prostředí spočívající v zabezpečení rovného přístupu všech ekonomických subjektů na trh. Neefektivnost trhu se projevuje i v případě výskytu externalit. I v tomto případě musí stát spolupůsobit s tržním mechanismem. Stát svými nástroji může ovlivnit rozdělení, resp. přerozdělení důchodů vytvořených trhem. Může přerozdělovat důchody tržních subjektů a měnit tím jejich postavení na trhu produktů i na trhu výrobních faktorů. To vše ve snaze zachovat přijaté preference ve společnosti a existujícího konsensu. Stát svými zásahy do hospodářství podporuje jeho stabilní rozvoj. Rozvíjí a upevňuje tržní systém a jeho schopnosti překonávat vzniklé poruchy a vracet hospodářství do rovnovážného stavu.

Ekonomické funkce státu


255

13.1 Cíle hospodářské politiky V rámci podpory stabilního rozvoje hospodářství sleduje stát dva rozhodující cíle: • •

Cíle hospodářské politiky

cenovou stabilitu, dostatečně vysokou zaměstnanost.

Stát neočekává svým vstupem do hospodářství že ceny na všech trzích budou zcela neměnné, ale snaží se minimalizovat cenové výkyvy a zabránit tak neočekávaným cenovým šokům, dlouhodobému a stálému růstu cenové hladiny, inflaci.

Cenová stabilita

Podpora dostatečně vysoké zaměstnanosti znamená udržení zaměstnanosti na úrovni, která je na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti nebo se k ní blíží.

Dostatečná zaměstnanost

Podmínkou pro úspěšné splnění obou předchozích cílů jsou opatření, která působí na další cíl: •

ekonomický růst.

Ekonomický růst

Opatření státu směřují k zabezpečení rovnoměrného růstu reálného produktu, a to takovým tempem, aby byla zabezpečena cenová stabilita a dostatečně vysoká zaměstnanost. Další podmínkou cenové stability a dostatečně vysoké zaměstnanosti je zabezpečení vnější rovnováhy, tj.: •

vyrovnanost platební bilance, která představuje jeden ze čtyř uvedených cílů hospodářské politiky.

Opatření státu se zde zaměřují na zabezpečení rovnovážnosti vztahu národní ekonomiky se zahraničím tak, aby jeho dlouhodobý vývoj neohrožoval naplnění výše uvedených dvou základních cílů.

Vyrovnaná platební bilance


256

13.2 Nástroje hospodářské politiky Nástrojem rozumíme ekonomickou veličinu nebo ekonomicky relevantní Nástroje hospodářské veličinu, které může subjekt hospodářské politiky určit, měnit a kontrolovat. politiky Pomocí nástrojů působí na cílové proměnné. Hovoříme-li o nástrojových proměnných, máme na mysli jen veličiny, které lze množstevně vyjádřit. Nástrojové proměnné lze také označit jako akční parametry hospodářské politiky. V podmínkách tržní ekonomiky disponuje stát z hlediska působení na vývoj vztahů mezi účastníky trhu přímými a nepřímými nástroji. Pomocí přímých nástrojů stát přímo ovlivňuje chování a rozhodování ekonomických subjektů. Jsou to nástroje s tržním mechanismem nekonformní, proto jejich používání má krátkodobý a selektivní charakter. Nepřímé nástroje vytvářejí ve vzájemných vztazích hospodářských subjektů široké ekonomické vazby. Jejich uplatněním vytváří stát žádoucí prostředí pro realizaci stanovených cílů, nenarušuje však samostatnost individuálních ekonomických subjektů, neovlivňuje jejich rozhodovací proces. Další nástroje, které má stát k dispozici pro zabezpečení vytyčených cílů hospodářské politiky jsou nástroje systémově ucelených skupin, tj. nástroje dílčích politiky, a to: • • •

nástroje monetární politiky, nástroje fiskální politiky, nástroje vnější obchodní a měnové politiky.

Strukturou a účinností těchto nástrojů jsme se zabývali v předchozích kapitolách, proto nepovažuje za žádoucí se k těmto nástrojům vracet.

13.3 Typy hospodářské politiky Z volby cílů vyplývá i otázka nejvhodnějších nástrojů, nebo jejich kombinace pro naplnění těchto cílů. Podle odpovědi na tuto otázku se hovoří o třech typech hospodářské politiky, a to: • • •

keynesovký typ hospodářské politiky, neokeynesovský typ hospodářské politiky, konzervativní (neokonzervativní) typ hospodářské politiky.


257

Keynesovský typ hospodářské politiky požaduje, aby stát pružně reagoval na vývoj hospodářství a svými opatřeními plynule korigoval nastalé poruchy v ekonomice (státní intervencionismus). Stát má proto zasahovat permanentně a neustále dolaďovat chod ekonomiky. Za hlavní cíl hospodářské politiky je třeba považovat vysoký stupeň zaměstnanosti. K naplnění tohoto cíle je třeba vytvořit stimuly pro dostatečně vysokou poptávku a tím i pro růst nabídky. Stát by měl proto podporovat růst poptávky zvyšováním svých výdajů za statky. Jako nevhodnější nástroj pro naplnění stanoveného cíle je považovaná fiskální politika.

fiskální politika

růst poptávky

Keynesovský typ hospodářské politiky

zaměstnanost

Obrázek 13-1: Keynesovský typ hospodářské politiky.

Neokeynesovský typ hospodářské politiky ve své podstatě se o zásazích státu do ekonomiky vyjadřuje shodně s keynesovskou hospodářskou politikou. Za svůj hlavní cíl považuje také dostatečně vysokou zaměstnanost. S ohledem na vývoj tržních systémů obrací svou pozornost také k problematice cenové stability jako nezbytné podmínce realizace vytyčených cílů hospodářské politiky. Stát proto musí působit svými opatřeními vhodnou kombinací fiskální a monetární politiky.

fiskální politika

růst poptávky zaměstnanost

monetární politika

úroková míra

Obrázek 13-2: Neokeynesovský typ hospodářské politiky.

Neokeynesovský typ hospodářské politiky


258

Konzervativní (neokonzervativní) typ hospodářské politiky požaduje, aby stát Konzervativní vytvářel optimální podmínky pro fungování tržního mechanismu. Má stanovit (neokonzervativní) typ přesná a dlouhodobě platná pravidla pro tržní subjekty a minimalizovat státní hospodářské politiky regulaci. Hlavní podmínkou činnosti tržního mechanismu je cenová stabilita. Při její nestabilitě (inflaci) tržní subjekty ztrácejí stálé měřítko pro vyjadřování úspěšnosti své činnosti. Cenová stabilita a dobře fungující tržní mechanismus zajistí i dostatečně vysokou zaměstnanost. Cenové stabilitě má stát napomáhat stálým růstem nabídky peněz v souladu s dlouhodobým růstem hospodářství. Proto hlavním nástrojem pro vstup státu do hospodářství je monetární politika.

cenová hladina monetární politika

nabídka peněz zaměstnanost

Obrázek 13-3: Konzervativní (neokonzervativní) typ hospodářské politiky.

13.4 Účinnost hospodářské politiky Jak jsme uvedli cílem hospodářské politiky je zabezpečení dostatečně vysoké zaměstnanosti a cenové stability. Podmínkou pro dosažení obou cílů je dostatečné tempo ekonomického růstu a z dlouhodobého hlediska vyrovnaná platební bilance. Stát by tudíž měl současně zabezpečovat čtyři cíle.

Cenovou stabilitu může stimulovat restriktivní fiskální a monetární politika. Vytváří se ale předpoklad pro pomalé tempo ekonomického růstu, vysoké nezaměstnanosti a případně i nerovnovážné platební bilance. Opatření vnější obchodní a měnové politiky prosazující stabilitu měnového kurzu a rovnováhu platební bilance mohou ohrožovat cenovou stabilitu a úroveň zaměstnanosti.


Funkční vazby mezi zaměstnaností, cenovou hladinou, ekonomickým růstem a platební bilancí jsou tedy takové, že zlepšení jedné z těchto makroekonomických veličin lze realizovat jen při zhoršení jiné veličiny. Je tedy patrné, že stát nemůže dosáhnout všech čtyř cílů současně. Musí proto volit při realizaci hospodářské politiky určité priority. Maximální naplnění všech čtyř cílů nelze potom chápat jinak, než jako dosažení určitého kompromisu. Úspěšnost plnění cílů na základě již zmiňovaných preferencí a kompromisu charakterizuje dvourozměrné zobrazení uvedených čtyř cílů, makroekonomických veličin, magický čtyřúhelník.

G

-

U

B •

+

P Obrázek 13-4: Magický čtyřúhelník.

V grafickém zobrazení jsou čtyři cíle hospodářské politiky vyjádřeny: • • • •

G je průměrné roční tempo růstu reálního produktu v %, U je průměrná roční míra nezaměstnanosti v %, P je průměrná roční míra inflace v %, B je průměrný podíl salda běžného účtu platební bilance na nominálním produktu v %.

a šipky označují směr růstu hodnoty příslušné makroekonomické veličiny, opět v procentech.

259

Magický čtyřúhelník


260

Při dodržení těchto požadavků o úspěšnosti státu při naplňování jednotlivých cílů vypovídá vzdálenost vrcholu čtyřúhelníku od průsečíku os. Čím je tato vzdálenost větší, tím úspěšnější byl stát při plnění příslušného cíle. O celkové úspěšnosti hospodářské politiky poskytuje představu velikost plochy čtyřúhelníku. Čím větší je plocha čtyřúhelníku, tím úspěšnější byla hospodářská politika.

SHRNUTÍ KAPITOLY HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA A JEJÍ ÚČINNOST

• • • •

• •

Hospodářskou politiku státu můžeme definovat jako souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality. V tržní ekonomice plní stát současně tři navzájem propojené úkoly, působí na efektivnost tržního mechanismu, ovlivňuje rozdělení důchodů a podporuje stabilní rozvoj hospodářství. V rámci podpory stabilního rozvoje hospodářství sleduje stát rozhodující cíle, kterými jsou cenová stabilita, dostatečně vysoká zaměstnanost, ekonomický růst a vyrovnanost platební bilance. Pro své zásahy do hospodářství využívá stát přímé a nepřímé nástroje a nástroje charakteristické pro jednotlivé dílčí politiky, tj. nástroje monetární, fiskální a vnější obchodní a měnové politiky. Rozlišujeme keynesovký, neokeynesovský a konzervativní typ hospodářské politiky. Účinnost hospodářské politiky lze vyjádřit pomocí magického čtyřúhelníku.


a) Znázorněte situaci, kdy vláda využije ke stimulaci ekonomiky, která se nachází v recesní mezeře, jednoho z nástrojů fiskální politiky. Volbu nástroje odůvodněte a uveďte, o jaký typ politiky se jedná. b) Vysvětlete pojetí hospodářské politiky a její cíle v návaznosti na ekonomické úlohy státu.

Shrnutí


c) Objasněte podstatu členění nástrojů hospodářské politiky. d) Vysvětlete rozdíly v typech hospodářské politiky. e) Pokuste se využitím statistické ročenky vyjádřit účinnost hospodářské politiky České republiky v letech 1998 – 2003.

TEST A OTÁZKA

1. Mezi nástroje hospodářské politiky řadíme a) vnější obchodní a měnovou politiku, monetární a důchodovou politiku b) fiskální a monetární politiku, vnější obchodní a měnovou politiku, důchodovou politiku c) vnější obchodní a měnovou politiku, fiskální politiku 2. Magický čtyřúhelník znázorňuje a) základní nástroje hospodářské politiky státu b) základní cíle hospodářské politiky státu c) základní nástroje a cíle hospodářské politiky státu 3. Mezi základní typy hospodářské politiky patří a) keynesovský, postkeynesovský, konzervativní b) monetaristický, keynesovský, novokeynesovský c) keynesovský, neokeynesovský, konzervativní Určete správný výrok: 4. Mezi nositele hospodářské politiky patří vláda a státní instituce, mezinárodní organizace a nadnárodní orgány. 5. Teorie hospodářské politiky se zabývá tvorbou koncepcí hospodářské politiky. 6. Vláda z krátkodobého hlediska může ovlivnit pomocí nástrojů hospodářské politiky pouze cenovou hladinu. 7. Účinnost hospodářské politiky se vyjadřuje prostřednictvím magického čtyřúhelníku. 8. Reálná hospodářská politika je dokonalým převtělením teoretické koncepce, přebírá všechna doporučení teorie hospodářské politiky a je zbavena jakékoliv pragmatičnosti.

261


262


1b, 2b, 3c, 4 ANO, 5 ANO , 6 NE, 7 ANO, 8 NE

SHRNUTÍ MODULU MAKROEKONOMIE A

Ekonomická teorie je úvodní kapitolou, která seznamuje studenty se základními pojmy, veličinami makroekonomie a makroekonomickými subjekty. Model důchod výdaje je modelem dvousektorové ekonomiky pro vyjádření rovnováhy za předpokladu existence sektorů domácností a firem. Třísektorová a čtyřsektorová ekonomika je předmětem studia navazující kapitoly, která rozšiřuje model dvousektorové ekonomiky o další subjekty, stát a zahraničí a vysvětluje nastolení makroekonomické rovnováhy a její změny. Dalším modelem, který objasňuje možnosti nastolení a změny makroekonomické rovnováhy jak v dlouhém, tak i v krátkém období je model AS-AD. Model AS-AD použijeme při znázornění a vysvětlení ekonomického růstu a hospodářského cyklu. Ekonomický růst a pokles je součástí hospodářského cyklu, který má řadu příčin a dopady na makroekonomickou rovnováhu. Trh peněz je jedním z rozhodujících faktorů ekonomického růstu, a proto se zde zabýváme nabídkou, poptávkou, rovnováhou, ale i jejími změnami, které pak ovlivňují makroekonomické veličiny.

Shrnutí modulu


Čtvrtým makroekonomickým subjektem je zahraničí, jehož existence souvisí s otevřenou ekonomikou, vnější ekonomickou rovnováhou, ale i devizovým trhem, které jsou pojaty ve vzájemných souvislostech včetně dopadů na makroekonomickou rovnováhu. Nezaměstnanost je závažný makroekonomický problém, který je charakterizován včetně typů, příčin a je spojen s fungováním trhu práce, kde vzniká jak dobrovolná, tak i nedobrovolná nezaměstnanost. Inflace je další makroekonomickou veličinou, která je cílem hospodářské politiky. V této kapitole jsou vysvětleny příčiny vzniku inflace, její formy a přístupy k dezinflaci. Vzájemný vztah inflace a nezaměstnanosti je interpretován v krátkém i v dlouhém období pomocí Phillipsovy křivky. Monetární politika je součástí makroekonomické politiky, je realizována centrální bankou a jako každá politika sleduje cíle, kterých dosahuje prostřednictvím různorodých nástrojů a působí tak na makroekonomickou rovnováhu jak v dlouhém, tak i v krátkém období. Fiskální politiku na rozdíl od monetární politiky realizuje vláda, která prostřednictvím nástrojů dosahuje sledovaných cílů a působí v krátkém i v dlouhém období na základní makroekonomické veličiny. Vnější obchodní a měnová politika využívá poznatků z problematiky otevřené ekonomiky, vnější ekonomické rovnováhy a devizového trhu. Jako předcházející politiky rovněž sleduje své cíle a k jejich dosahování využívá komplex nástrojů, kterými ovlivňuje makroekonomickou rovnováhu. Předmět této kapitoly jsou také jednotlivé formy mezinárodní ekonomické spolupráce. Závěrečnou kapitolou je hospodářská politika. Zabývá se problematikou cílů a disponibilních nástrojů k jejich dosažení. Jsou zde charakterizovány typy hospodářské politiky a objasněn přístup k měření její účinnosti.

263


264

KLÍČOVÁ SLOVA MODULU MAKROEKONOMIE A

Ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, makroekonomické subjekty, tok výrobních faktorů, tok statků, hrubý domácí produkt, hrubý národní produkt, národní důchod, osobní důchod, disponibilní důchod, zaměstnanost, cenová hladina. Celkové plánované výdaje, spotřební funkce, mezní sklon ke spotřebě, úsporová funkce, mezní sklon k úsporám, investiční výdaje, investiční multiplikátor, paradox spořivosti, rovnovážný produkt. Celkové plánované výdaje, agregátní poptávka v třísektorové ekonomice, autonomní a indukované daně, multiplikátor autonomních daní, transferové platby, multiplikátor transferových plateb, vládní výdaje, agregátní poptávka ve čtyřsektorové ekonomice, čistý export, mezní sklon k importu, multiplikátor čistého exportu, rovnovážný produkt. Agregátní poptávka, spotřební výdaje, investiční výdaje, vládní nákupy, čistý export, poptávkové šoky, krátkodobá agregátní nabídka, dlouhodobá agregátní nabídka, nabídkové šoky, potenciální produkt, plná zaměstnanost, makroekonomická rovnováha, tj. model AS - AD, krátkodobá a dlouhodobá makroekonomická rovnováha, recesní mezera a inflační mezera. Ekonomický růst, rozdíl, tempo růstu, koeficient růstu, ekonomická síla země, ekonomická úroveň země, prorůstová politika, hospodářský cyklus, expanze, vrchol, kontrakce, dno, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cykly, teorie vnitřních příčin hospodářských cyklů, teorie vnějších příčin hospodářských cyklů, kombinace příčin, teorie multiplikátoru a akcelerátoru. Peníze, komoditní (zbožové) peníze, papírové peníze, peněžní zásoba, peněžní agregáty, likvidita, výnosnost, komerční banky, centrální banka, povinné minimální rezervy, multiplikátor depozitních peněz, poptávka po penězích, nabídka peněz, rovnováha na trhu peněz, rovnice směny, rychlost oběhu peněz, nominální a reálné úroková míra. Otevřená ekonomika, specializace, absolutní výhoda, komparativní

Klíčová slova


výhoda, mezinárodní pohyb kapitálu, krátkodobý kapitál, dlouhodobý kapitál, vnější ekonomická rovnováha, platební bilance, běžný účet, výkonová bilance, obchodní bilance, bilance služeb, bilance výnosů, bilance transferů, kapitálový účet, finanční účet, statistická diskrepance, účet oficiálních devizových rezerv, zahraniční dluh, hrubý a čistý dluh, měnový kurz, měnová parita, devizový trh, nabídku měny, poptávka po dané měně, apreciace, depreciace, revalvace, devalvace, přímé a nepřímé intervence centrální banky v oblasti měnového kurzu, fixní měnový kurz, čistý floating a řízený floating. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo, ekonomicky neaktivní obyvatelstvo, pracovní síla, míra nezaměstnanosti, frikční nezaměstnanost, strukturální, cyklická, sezónní nezaměstnanost, poptávka po práci, nabídka práce, rovnováha na trhu práce, plná zaměstnanost, přirozená míra nezaměstnanosti, Okunův zákon. Inflace, deflace, dezinflace, index spotřebitelských cen, indexy cen výrobců, deflátor GDP, poptávková inflace, nákladová inflace, stagflace, inflační spirála, míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci (NAIRU), inflace mírná, pádivá, hyperinflace, protiinflační politika, krátkodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka. Monetární politika, zprostředkující cíle, konečné cíle, nástroje monetární politiky, expanzivní monetární politika, restriktivní monetární politika, krátkodobé účinky expanzivní a restriktivní monetární politiky, dlouhodobé účinky expanzivní a restriktivní monetární politiky, transmisní mechanismus, dilema centrální banky. Rozpočtová politika, fiskální politika, státní rozpočet, příjmy státního rozpočtu, výdaje státního rozpočtu, rozpočtové saldo, deficitní rozpočet, přebytkový rozpočet, vyrovnaný rozpočet, veřejný dluh, vnitřní a vnější dluh, hrubý a čistý dluh, Lafferova křivka, cíle a nástroje fiskální politiky, expanzivní a restriktivní fiskální politika, krátkodobé a dlouhodobé účinky fiskální politiky. Vnější obchodní a měnová politika, liberalizmus, protekcionizmus, měnový kurz, mezinárodní hospodářská spolupráce, pásmo volného obchodu, celní unie, společný trh, hospodářská unie, měnová unie, politická unie.

265


Hospodářská politika, ekonomické úlohy státu, cíle hospodářské politiky, nástroje hospodářské politiky, typy hospodářské politiky, měření účinnosti hospodářské politiky.

DOPLŇUJÍCÍ ZDROJE

FRANK, H., R., BERNANKE, S.,B. Ekonomie. Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN 80-247-0471-4. HELÍSEK, M. Makroekonomie. Základní kurz. II. vydání. Praha: Melandrium, 2002. ISBN 80-86175-26-X. HOLMAN, R. Ekonomie. Praha: C. H. Back, 1999. ISBN 80-7179-255-1. MANKIW, G., N. Zásady ekonomie. Praha:Grada,1999. ISBN 80-7169-891-1. PAULÍK, T., PELLEŠOVÁ, P. Makroekonomie. Karviná: SU OPF, 2002. ISBN 80-7248-159. RUSMICHOVÁ, L., SOUKUP, J. A KOL. Makroekonomie. Základní kurz. 3. vyd. Praha, Melandrium, 1995. ISBN 80-901801-3-2.

266


SEZNAM POUŽITÝCH ZNAČEK, SYMBOLŮ A ZKRATEK

Informativní, navigační, orientační Průvodce studiem

Průvodce textem, podnět, otázka, úkol

Shrnutí

Tutoriál

Čas potřebný k prostudování

Nezapomeň na odměnu a odpočinek

267


Ke splnění, kontrolní, pracovní Samostatný úkol

Test a otázka

Řešení a odpovědi, návody

Náměty k zamyšlení, myšlenkové, pro další studium Další zdroje

Vlastní značky, symboly, zkratky αT

Multiplikátor autonomních daní A

π

Míra inflace

α

Investiční multiplikátor

ω

Multiplikátor otevřené ekonomiky=vývozní multiplikátor

αG

Multiplikátor vládních výdajů

268


αTR

Multiplikátor

1/r

Multiplikátor nabídky peněz

a

Amortizace, opotřebení,

AA

Autonomní výdaje

AD


AE

Agregátní výdaje

APC

Průměrný skon ke spotřebě

APS

Průměrný skon k úsporám

AS

Agregátní nabídka

BS

Rozpočtový deficit

C

Spotřeba

CA

Autonomní spotřeba

CB

Centrální banka

CEFTA

Středoevropská dohoda o volném obchodu

CI

Indukovaná spotřeba

CPI

Index spotřebitelských cen

269


ČNB

Česká národní banka

D

přírůstkem depozit D

D

úvěr

DI

Disponibilní důchod

e

Měnový kurz

E

Počet nezaměstnaných

ECU

evropská měnová jednotka

EFTA

Evropské sdružení volného obchodu

EMS

Evropský měnový systém

EU

Evropská unie

G

Vládní nákupy zboží a služeb

G

Tempo růstu

GDP

Hrubý domácí produkt

GDPFC

Hrubý domácí produkt v cenách výrobních faktorů

GDPMP

Hrubý domácí produkt v tržních cenách

GDPn

Nominální produkt

270


GDPr

Reálný produkt

GNP

Hrubý národní produkt

i

Čisté úroky

I

Investice

i

Úroková míra

IA

Autonomní investice

in

Mzdová sazba nominální

In

Neplánované investice

Ip

Plánované investice

IPD

Implicitní cenový deflátor

ir

Mzdová sazba reálná

IU

Neplánované investice do zásob

L

Vysoce likvidní aktiva

L

Pracovní síla, množství práce

LRAS

Dlouhodobá agregátní nabídka

LRPC

Dlouhodobá Phillipsova křivka

271


m

Mezní sklon k importu

M

Množství peněz

M=IM

Import

M0

nejužší definice peněz, mince a bankovky včetně prostředků v pokladnách bank L – M3 a vysoce likvidní aktiva

M1

užší agregát zahrnující oběživo a depozita na požádání

M2

širší agregát, obsahuje M1 a termínovaná depozita do určité výše a vklady v cizích měnách.

M3

šekovatelné účty; zahrnuje M2 a velká termínovaná depozita

MD

Poptávka po penězích

MFC

Mezní náklady na výrobní faktor

MMF

Mezinárodní měnový fond

MPC=c

Mezní sklon ke spotřebě

MPS=s

Mezní sklon k úsporám

MRPL

Příjem z mezního produktu práce

MS

Nabídka peněz

n

Zisky firem zapsané v obchodním rejstříku

272


NAFTA

Severoamerická dohoda o volném obchodu

NAIRU

míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci

NEW

Čistý ekonomický blahobyt

NGS

Čisté vládní úspory

NI

Národní důchod

NPI

Čistý příjem majetku ze zahraničí

NX

Čistý export

P

Cenová hladina

PC

Phillipsova křivka

Pd

Tuzemská cena vybraného referenčního koše zboží

Pf

Cena stejného koše prodávaného v zahraničí, vyjádřená v příslušné zahraniční měně

PI

Osobní důchod

PPF

Hranice produkčních možností

PPI

Index cen výrobců

R

přírůstkem rezerv

r

Koeficient růstu

273


S

Úspory

s

Příjmy firem nezapsaných ze samozaměstnání

SA

Autonomní úspory

SI

Indukované úspory

SRAS (AS) Krátkodobá agregátní nabídka t

Sazba daně

TD

Přímé daně

TN

Nepřímé daně

TR

Transferové platby

TT

Celkové daně

U

Počet zaměstnaných

u

Míra nezaměstnanosti

u*

Přirozená míra nezaměstnanosti

V

Rychlost oběhu peněz

w

Mzdy a platy

w

Mzdová sazba

274

v

obchodním

rejstříků

a

příjmy


X=EX

Export

Y

Reálný produkt

Y*

Potenciální produkt

z

Renty z půdy a nemovitostí

275

INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ HAVÍŘOV o.p.s. VYSOKÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ - SPRÁVNÍ MAKROEKONOMIE. pro bakalářské studium

Recommend Documents