INSPIRACE SV. VÁCLAVEM

Roèník 16

Èíslo 6

28. 9. 2011

K d o s m ì ø u j e k B o h u , t e n s e n e v z d a l u j e l i d e m , a l e s t á v á s e j i m o p r a v d u b l í z k ý m . INSPIRACE SV. VÁCLAVEM Milí ètenáøi a pøátelé, rád vás opìt tentokrát po delší dobì zdravím nad stránkami našeho farního èasopisu. Na prázdniny a dovolené zùstaly jen vzpomínky, které jsou už zøejmì bohatì pøekrývané školními èi pracovními událostmi všedních dnù. Se Svatováclavským èíslem našeho farního Pastýøe se ale zkusme na chvilku sváteènì zastavit a alespoò trošinku se u sv. Václava inspirovat. V dobì sv. Václava (v 9. a 10. století) nebyla vzdìlanost pøíliš obvyklá, snad kromì klášterù èi nìkterých jednotlivcù. Dokonce ani panovníci té doby vzdìlaností nevynikali, nìkteøí snad byli rádi, když se dokázali podepsat. Náš kníže Václav patøil mezi ty z mála, kteøí umìli nejen èíst a psát, ale dokonce byl vzdìlán i v latinì. Pro nás je vzdìlání už bìžnou záležitostí, samozøejmì v rùzných odlišných stupních. Èíst a psát je jistì pro nás bravurnì zvládnutou základní dovedností. Otázkou však je, jak tuto dovednost využíváme. Èetbou se nám otevírá svìt nových poznání, ale ne všechno nám prospívá, tudíž ne všechno je nutné èíst. Èasto se v promluvách zmiòuji o køesanské vzdìlanosti, tedy pravdivìjším ukotvení vlastní víry. Základem této vzdìlanosti je samozøejmì pravidelná èetba Bible. I když bohužel tomu tak vždy není, pøesto bych øekl, že mít Bibli a èíst Bibli by mìla být pro køesana samozøejmost. K objevování Bible vyzval o prázdninách ve své katechezi také papež Benedikt XVI. Jeho slova mì velmi zaujala, a proto bych vám rád z této katecheze i nìco zprostøedkoval: Ve chvílích, kdy pozastavujeme svoji èinnost, bereme nezøídka do rukou knihu, po jejíž èetbì zatoužíme. Každý z nás potøebuje dobu a prostor ke ztišení, rozjímání a klidu… Díky Bohu, že je tomu tak! Tato potøeba totiž ukazuje, že jsme uèinìni nejenom k tomu, abychom pracovali, ale také, abychom pøemýšleli, reflektovali anebo jednoduše sledovali svou myslí a srdcem urèité vyprávìní, pøíbìh, do nìhož se pohroužíme a jakoby se v nìm ztratíme, abychom se potom shledali bohatšími.

Je pøirozené, že mnohé tyto knihy jsou více ménì jakýmsi únikem, a je to normální. Nicménì, mnoho lidí, zvláštì pokud mohou mít více èasu a prostoru, vìnují se ponìkud nároènìjší èetbì. Mìl bych proto takový návrh: proè neobjevit nìkteré biblické knihy, které obvykle zùstávají nepoznány? Anebo takové, z nichž jsme slyšeli bìhem liturgie krátký úryvek, ale které jsme nikdy celé nepøeèetli? Mnozí køesané skuteènì nikdy neètou Bibli a mají o ní pouze velmi omezené a povrchní znalosti. Bible – jak praví samo její jméno – je sbírkou knih, malou „knihovnou“, která vznikla v prùbìhu jednoho tisíce let. Nìkteré z knížek, které ji tvoøí, zùstávají velkou vìtšinou lidí, vèetnì dobrých køesanù, témìø nepoznány. Nìkteré jsou velmi krátké, jako kniha Tobiáš, pøíbìh, který obsahuje velice vznešené pojetí rodiny a manželství; anebo kniha Ester, v níž židovská královna svou vírou a modlitbou zachrání svùj lid pøed záhubou; anebo ještì kratší kniha Rút o cizince, která pozná Boha a zakusí Jeho prozøetelnost. Tyto knížeèky lze celé pøeèíst za hodinku. Nároènìjším a skuteènì mistrovským dílem je kniha Job, která pøedkládá velký problém utrpení nevinného; kniha Kazatel, která pøekvapuje svou zarážející moderností, s níž zpochybòuje smysl života i svìta; Píseò písní, skvostná symbolická báseò o lidské lásce. To všechno jsou, jak víte, knihy Starého zákona. A Nový? Urèitì je Nový zákon více znám a literární druhy nejsou tak rozmanité. Avšak krása postupné èetby celého evangelia stojí za objev, stejnì jako lze doporuèit Skutky apoštolù nebo nìkterý z listù. Chtìl bych, drazí pøátelé, pobídnout k tomu, abyste mìli na dosah posvátnou knihu Bible, abyste ji novì okusili a pøeèetli si nìkteré z jejích knih, a už ménì èi více známých, jako evangelia, ale souvislou èetbou. Momenty odpoèinku se tak mohou stát nejenom kulturním, ale také duchovním obohacením; umožní poznat Boha a vstoupit do dialogu s Ním, do modlitby. Tolik papež Benedikt XVI. Kéž dokážeme skrze biblické slovo objevovat Pána, zintenzivòovat svùj živý vztah k Nìmu a s moudrostí vnímat i svou životní cestu.

P. Miroslav Strnad

？ Životy svatých jsou èasto nejlepší ilustrací dìjin národù. Zvláštì poèátky kulturního vývoje všech evropských národù obrážejí se v životopisech jejich národních svìtcù, kteøí je pøivedli ke køesanství a položili tím zároveò základ jejich vzdìlanosti… Stali se symbolem jeho národní síly… Po vìky byli národní svìtci prostøedníky mezi Bohem a svým lidem, jeho chloubou a nadìjí. Pøed jejich svìtlými postavami se musí v úctì zastavit i moderní historik.“ historik František Dvorník - PASTÝØ strana 1-

nìkolik „èerstvých“ poutníkù. Když jsme v poslední fázi cesty zdolali vrch a pomalu se høebenem Hostýnských vrchù, v nádherné pøírodní scenérii, blížili k samotnému Hostýnu, byl to úlevný pocit. Blažený pocit jsme pak zažili v momentì, kdy jsme za zpìvu mariánské písnì stoupali po schodech k bazilice a pøi dìkovné modlitbì pøed obrazem Panny Marie Svatohostýnské. V pozdních odpoledních hodinách, po ubytování se v poutním domì a naèerpání sil, jsme spoleènì slavili v bazilice mši svatou. Dìkovali jsme Pánu Ježíši a Pannì Marii za ochranu na cestì. S podveèerním sluncem v zádech jsme, a to už individuálnì, podnikli procházku v blízkosti Svatého Hostýna. Vyloženì jsme si užívali tichosti a promodlenosti tohoto poutního místa. Veèer jsme se ještì sešli ke spoleènì modlitbì v kapli v poutním domì è.3, kde nás také pøevážná vìtšina nocovala. V nedìli ráno jsme se sešli na „deváté“ v bazilice. Tato mše byla obìtována za nás, poutníky. Po mši jsme prošli s modlitbou køížovou cestu, dostali jsme od otce Mariusze požehnání na cestu a s pocitem, že jsme vykonali nìco dobrého nejen pro své tìlo, ale hlavnì pro svoji duši, jsme se rozjeli do svých domovù. Chtìla bych touto cestou podìkovat všem poutníkùm za hezké spoleèenství, otci Mariuszovi za duchovní doprovod a také mladým z brumovské schóly, kteøí, stejnì jako loni, nás po celou pou doprovázeli svými úžasnými zpìvy. Za zvuku písní nám pøece jen ty naše kroky nepøipadaly tak tìžké. Ušli jsme pøes šedesát kilometrù, a to není zase tak málo. Dá-li Pán a vezmou-li nás brumovští poutníci s sebou, budeme jistì rádi putovat k Pannì Marii Svatohostánské i pøíští rok. A tøeba se naše øady opìt rozšíøí o nové poutníky… Maria, pomoz, pøišel èas, milostná Matko, vyslyš náš hlas. V nebezpeèí a strádání, pøímluva tvá nás ochrání. Lidská kde síla je bezmocná, tvá kyne ruka pomocná. Neoslyš proseb dítek svých, k tobì tak vroucnì lkajících. Matko ukaž se laskavou, sešli nám v nouzi pomoc svou. Maria, pomoz, pøišel èas, milostná Matko, vyslyš náš hlas. Amen. VÍTÌZNÁ OCHRANO MORAVY, ZÙSTAÒ MATKOU LIDU SVÉMU!

P Ì Š Í P O U  N A S V . H O S T Ý N 2 0 1 1 Holý Rok se s rokem sešel a my jsme se 8. èervence opìt ocitli v šest hodin ráno v brumovském kostele, abychom tady mší svatou zahájili pìší pou na Svatý Hostýn. Pro brumovské farníky je to už mnoholetá záležitost a zkušenost, avšak my, slavièínští, jsme se z Brumova pìšky na Hostýn vydali letos teprve podruhé. Minulý rok nás ze Slavièína bylo pìt, tento rok už devìt. Ale dlužno dodat, že se k nám v sobotu ve Slušovicích pøipojili další tøi poutníci ze Slavièína, tak nás nakonec bylo dvanáct, pøesnì jako apoštolù. Úvodní mši svatou v Brumovì sloužil opìt otec Mariusz, který nás i letos osobnì na této cestì duchovnì doprovázel. Trasu mají brumovští za ta léta už vyšlapanou. První zastávkou byl Hložec, kde jsme se posilnili svaèinou a modlitbou a pokraèovali jsme dál pøes Vlachovice do Újezda, kde jsme si na faøe dali obìd z vlastních zásob, kafíèko, v kostele jsme dostali požehnání od otce dìkana Mùèky a vydali se smìrem ke Chladné studni nad Vizovicemi, což byl náš další cíl. Nad námi se stále kupily bouøkové mraky, ale Božím úradkem bylo, abychom putovali v suchu, a až na pár kapek (skuteènì kapek) u Vizovic, jsme si užívali nádherného sluneèního poèasí. Ve Vizovicích u kostela jsme se spoleènì pomodlili Korunku k Božímu milosrdenství s dùvìrou v Ježíšovu a Mariinu pomoc jsme vykroèili na poslední páteèní úsek. Po páté hodinì jsme úspìšnì pøišli k prvnímu velkému cíli naší cesty, a to do Slušovic. Ve zdejším kostele jsme podìkovali za dobrodiní, kterých se nám v tento den dostalo. Pøenocovali jsme opìt v bývalé obøadní síni, ve spánku jsme naèerpali nových sil a sobotu ráno jsme nabrali smìr Svatý Hostýn pøes Hrobice, Kašavu a Hvozdnou. Ve Slušovicích naše øady rozšíøilo ještì

zaznamenala Jana Adámková

S l a v n o s t n í m š e s v a t á v D o l n í L h o t ì Snad nikomu, kdo obèas projíždí Dolní Lhotou tøeba do Zlína, neunikla stavba nového kostela v této obci. Dlouho sice tento objekt pøipomínal spíše hasièskou zbrojnici, ale to jen do doby, než se na budovì objevila vìžièka pøipomínající sakrální stavbu. Pøesto, že dokonèení kostela je ještì v nedohlednu, rozhodli se místní farníci uspoøádat tzv. generálku na „Dolnolhotskou pou“. Ta probìhla za krásného poèasí v nedìli 17. èervence. V sobotu, den pøedtím, mìla svátek Panna Maria Karmelská, které bude kostel v Dolní Lhotì po dostavbì zasvìcen. V rozestavìném chrámu se pøi slavnostní mši svaté sešlo 340 vìøících, kteøí mohli na vlastní oèi spatøit to, co se do této doby podaøilo zbudovat. Dìkan P. Jan Mùèka pøi kázání øekl, že si myslel, že stavba „pùjde“ rychleji, ale je vidìt, že není tak jednoduché v dnešní dobì sehnat dostatek finanèních prostøedkù. Zatím byly proinvestovány témìø 3 miliony korun. Pøi sbírce na slavnostní mši bylo vybráno 115.308,- Kè. Tak nìjak Božím øízením a milým pozváním jsme mìli možnost na této mši svaté „pomoct“ zpívat dolnolhotské schóle a byl to pro nás moc hezký zážitek. Upøímnì pøejeme farníkùm z Dolní Lhoty, aby Pán dál žehnal jejich úsilí pøi stavbì tohoto Božího domu a budeme se tìšit, až se zase pøi nìjaké pøíležitosti sejdeme u stolu Pánì v kostele Panny Marie Karmelské v Dolní Lhotì. Zaznamenala Jana Adámková s použitím zdroje: www.dolni-lhota.cz

Žehnání obrazu Panny Marie na Petrùvce

V nedìli 21. srpna se konalo na Petrùvce žehnání obrazu Panny Marie, umístìného v blízkosti vodojemu. Žehnání se ujal P. Miroslav Strnad. Každému, kdo jede na Petrùvku smìrem od Slavièína, ale i z Petrùvky smìrem na Slavièín, symbolicky Panna Maria žehná a každý tento obrázek ze silnice mùže vidìt. Sama jezdím na rodnou Perùvku dost èasto a vidím, že lidé svá auta zastavují na horizontu, a to jednak proto, aby se mohli kochat nádherou zdejší krajiny, ale èasto i proto, aby si odpoèinuli a možná právì u obrazu Panny Marie mohou odpoèinek spojit s modlitbou. Podìkování patøí jistì všem, kteøí se o obnovu umístìní obrazu Panny Marie zasloužili… Zaznamenala Jana Adámková Foto pøevzato z webových stránek obce Petrùvka

Dùkazem významu a úcty, které se svatý Václav tìšil, jsou svatováclavské životopisy, které vznikaly u nás i za hranicemi a jsou pomìrnì poèetné. Nejstarší, staroslovìnský, byl napsán brzy po jeho smrti hlaholským písmem. Rovnìž latinských životopisù je nìkolik, od nejstaršího Crescente fide, až po biografii, kterou napsal sám císaø Karel IV. a která je známa pod názvem Crescente religione christiana.

- PASTÝØ strana 2 -

Taky jsme s dìtmi podnikli pùldenní výpravu na Kl᚝ov, což je nejvyšší O h l é d n u t í z a p r á z d n i n a m i vrchol Vizovické vrchoviny (753 m n.m.), leží v katastru Vysoké Pole Už tradiènì uspoøádala mládež naší farnosti o prázdninách tábor pro dìti „Vojtìch 2011“. Letos jsme se poprvé po letech nevydali do Sobotína, ale zvolili jsme místo pobytu témìø v našich konèinách, a to na faøe v Bratøejovì, což je kousek od Vizovic. Bratøejovští farníci budovu fary postupnì opravují a zvelebují právì pro úèely rùzných víkendových èi táborových akcí. Knìz zde na faøe nepobývá, ale pravidelnì na bohoslužby dojíždí z Vizovic (v souèasnosti je to P. Jan Kutáè). Nicménì nedìlní mši svatou za našeho pobytu sloužil P. Arnošt Èervinka z Arcibiskupského gymnázia v Kromìøíži, který vyjádøil radost z toho, že vidí v kostele na mši tolik dìtí. Máme mezi sebou i dìti z nepraktikujících rodin, ale ještì jsem se za ta léta, co s dìtmi na tábory jezdím, nesetkala, že by byl z jejich strany nìjaký problém s modlitbou èi návštìvou kostela. Letos jsme si odpustili putování vlakem, což byla tak trošku škoda, nebo pøebíhání s vìtším skupinkou dìtí z perónu na perón, od vlaku k vlaku, má i jisté kouzlo. Vzhledem k tomu, že je to do Bratøejova docela kousek, rodièe si svoje ratolesti pøivezli osobnì, a to už v nedìli odpoledne 31. èervence. Táborníci se postupnì ubytovali, dìvèata ve dvou vìtších místnostech, jejichž souèástí byly i patrové postele, což jsme ještì nikdy nezažili, a chlapci na pùdì pod støechou, a to byl pro mnohé také jedineèný zážitek. V nedìli k veèeru jsme si spoleènì zahráli seznamovací hry a dìti si nachystaly svá bílá trièka k batikování, nebo každé družstvo mìlo svoji barvu a té odpovídala i barva trièek (èervená, zelená, modrá, hnìdá, žlutá a vedoucí mìli trièka fialová). Byl to hezký „barevný“ zážitek, když se dìti i vedoucí oblékli do svých trièek. Táborový program se nesl v duchu knihy Ondøeje Sekory Kronika mìsta Kocourkova. Pùdu, na které spali chlapci, vyzdobili vedoucí rùznými „kocourkovskými“ plakáty. A pak jsme deset dní soutìžili, a to jak ve skupinách, tak i jednotlivci, hráli jsme rùzné hry, zažili „kocourkovskou“ olympiádu, tancovali a zpívali na „kocourkovském hledání talentù“ neboli „Superstar“. V mezièase jsme si mohli vyrobit ozdobné kachlièky, vyøezávat z pøekližky pøedmìty dle vlastních návrhù lupínkovou pilkou, vytvoøit náušnice èi krokodýlka z korálkù, pøáníèko z voskovek a jiné. Táborníci mohli získat i rùzné „bobøíky“ – mlèení, zruènosti, rychlosti,… Nechybìly ani oblíbené Kimovy hry, pøi kterých mají dìti rozeznávat zvuky, vùnì, chutì, hmatem poznávat pøedmìty, cvièit pamì a jiné. Letos se mezi oblíbené hry zaøadilo živé „Èlovìèe, nezlob se“ a stolní fotbálek. Nemohla chybìt ani stezka odvahy a diskotéka. Veèerní uspávání probíhalo se ètením pohádek.

a Bratøejov, byl nejvýše položeným velkomoravským hradištìm, od r. 1958 je evidovanou kulturní památkou. Areálem Kl᚝ova vede od r. 2008 nauèný okruh dr. Jiøího Kohoutka a právì ten jsme si s dìtmi prošli. Samozøejmostí byla ranní, polední a veèerní modlitba a úèast na nedìlní mši svaté (naši tøi ministranti si vyzkoušeli službu i v jiném kostele a byli moc šikovní). Tak to jsou ve zkratce ty nejdùležitìjší události, které jsme letos na táboøe prožili. Každý z úèastníkù si zaruèenì domù pøivezl plno svých vlastních osobitých zážitkù, na které bude jistì po celý rok vzpomínat. Pro nás bylo zadostiuèinìním, že celý tábor probìhl v klidu a bez zranìní. Nezbývá mi, než opìt podìkovat všem, kdo se na pøípravì a prùbìhu tábora podíleli, a to naší vynikající kuchaøce Anežce, která se vzornì a obìtavì starala o to, aby dìti byly syté a spokojené, a všem ostatním vedoucím, pøedevším Hance a Martinovi. Za jejich nezištnou službu jim patøí upøímné Pán Bùh zapla a pøání, že se ve zdraví se všemi, jak s dìtmi, tak s vedoucími, opìt sejdeme pøíští rok na dalším táboøe… A jedno velké podìkování tìm obìtavým lidem, kteøí nás rùznými zpùsoby sponzorovali… P.S. Nejvìtším uznáním pro nás byla vìta jednoho nejmenovaného úèastníka, když si ho rodièe odváželi domù: „Mami, víš, co je zajímavé? Nebyla tu televize ani poèítaè a my jsme se ani jeden den nenudili.“ A vìøte, být lepší než televize a poèítaè, to je pro nás opravdu pochvala… Jana Adámková

byli ohrožení invazí tureckého vojska a s nimi i celá Evropa. Na první pohled P O U  N A P R O V O D O V 2 0 1 1 nemìla Vídeò proti 260 tisicùm vyzbrojených Turkù, vedených Kary V polovinì záøí se tradiènì vydávají slavièínští farníci na poutní místo Provodov, aby tam spoleènì oslavili naši nebeskou Matku Pannu Marii. Ani letos tomu nebylo jinak, a tak jsme se opìt sešli 11. záøí u Panny Marie Provodovské. Pán nám dal ke slavení nádherné poèasí, pozdní léto“ jako když vyšije, tak mohla být poutní mše svatá slavena venku. „Boží“ paprsky ozaøovaly nejen provodovský kostel, ale snad i srdce každého poutníka. A že nás tam bylo… Letos podruhé (snad zaèíná obnovování tradic) se vydala skupinka farníkù opìt na pìší pou v èele s otce Miroslavem. Pìšky nás šlo ze Slavièína 38. V Øetechovì jsme se potkali s poutníky z Nevšové, tìch bylo 11. Nevšovjané chodí pìšky na Provodov pravidelnì. Otec Lubomír Vaïura, náš bývalý kaplan, nynìjší duchovní správce v Želechovicích a na Provodovì, nás opìt mile pøivítal. Otec Lubomír ve své promluvì navázal na slova evangelia sv. Matouše: Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mnì prohøeší? Nejvíc sedmkrát? … Neøíkám ti nejvíc sedmkrát, ale (tøeba) sedmasedmdesátkrát… Ježíš chce svou odpovìdí Petrovi, který je v tomto úryvku tazatelem, jednoznaènì øíct, že horní hranice odpuštìní neexistuje. Máme odpouštìt neustále a vnímat skuteènost, že se Ježíš za nás obìtoval, aby nám, høíšníkùm, bylo odpuštìno! Dále ve svém kázání otec Lubomír vyložil vznik svátku Jména Panny Marie (12. záøí). Tento svátek vznikl jako památka na poražení turecké armády u Vídnì v r. 1683, které souviselo se vzýváním jména Panny Marie a s její pomocí. Je tedy zároveò projevem vdìènosti a poukazem na identitu jména Mariiny vznešené, neporazitelné osobnosti a pomocnice køesanù v nejtìsnìjší Boží blízkosti. Svatý Bernard nazval Pannu Marii záøící hvìzdou nad velkým moøem lidského života a vyzýval k pohledu na tuto hvìzdu pøi všech souženích, úzkostech, pokušeních, sklíèenosti slovy: „Ke hvìzdì se dívej, Marii vzývej!“ To uèinili také obyvatelé Vídnì, když

Mustafou, nadìji. Tento mohamedánský vojevùdce armády sultána Mohameda IV. chtìl umístit na svatoštìpánský dóm pùlmìsíc a plánoval, že nahradí i ostatní køíže v Evropì. Sultán mìl vládu pùlmìsíce a porobení si køesanské Evropy naplánováno, když z Bìlehradu 13.5.1683 vyhlásil Leopoldu I. válku s výzvou k bezpodmíneèné kapitulaci. Vyhrožoval znièením Rakouska a pøipojených zemí, doslova, že budou „bez milosti srovnány se zemí ohnìm a meèem. Císaø a polský král i jejich spojenci a každý džaur, tedy nejubožejší z tvorù, budou vyhubeni jako èervi a zhynou potupnou smrtí.“ Zmocnìní se Vídnì bylo i Mustafou považováno za hlavní krok k podrobení Evropy. Proti Turkùm vyrazil na pomoc polský král Jan Sobieský se 60 tisíci vojáky a u bran Vídnì nad Turky zvítìzili, protože s ohroženým lidem vzývali jméno Ženy odìné sluncem, pod jejíž nohy symbol pùlmìsíce patøí a prosili ji o pomoc. Císaø Leopold dal vojsku postavenému proti Turkùm prapor s obrazem Neposkvrnìné, na kterém je pùlmìsíc pod jejíma nohama. Po skonèení krutého boje poslal Jan Sobieský ukoøistìnou tureckou zástavu papeži se slovy: „Pøišel jsem. Vidìl. Bùh zvítìzil.“ (zdroj www.catholica.cz) Dále otec Lubomír pøipomnìl Anièku Zelíkovou, rodaèku z Napajedel, která právì 11. záøí 1941 (tedy pøed 70 lety) zemøela. Rozhodla se obìtovat svùj život za provinìní jiných a nabídla se jako smírná obì za høích potratù. Proces blahoøeèení Anièky zaèal pøed dvaceti lety a v souèasnosti je ve fázi tzv. pozice. Jakmile skonèí tento proces o heroických ctnostech, mìla by být Anièka prohlášena za ctihodnou. Pak bude následovat proces týkající se zázraku, ovšem až se nìjaký stane. (zdroj Katolický týdeník 37/2011). U Panny Marie Provodovské nám všem bylo moc dobøe a dá-li Bùh, sejdeme se na tomto nádherném potním místì zase pøíští rok na záøijové pouti. Panno Maria, oroduj u svého Syna za nás, slavièínské poutníky… 　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　　 Jana Adámková

Život svatého Václava a hlavnì jeho muèednická smrt dokazují, že køesanství nebylo v jeho dobì v Èechách dosud pevnì zakoøenìno, že v naší zemi stále ještì pùsobila mocná pohanská strana, k níž patøila i valná èást šlechty. Pøijala sice také køesanství, ale byla to jen povrchní, vnìjší a neprocítìná víra. Vliv této strany se snažil Václav minimalizovat, nebo alespoò citelnì oslabit, a nakonec toto úsilí zaplatil vlastním životem. Právì jeho smrt však byla podnìtem k dalšímu vítìznému rozmachu køesanské víry v naší vlasti.

- PASTÝØ strana 3 -

KE SVÁTOSTI JEŽÍŠOVA SRDCE SE MÙŽEME DOSTAT JEN S OTEVØENÝM SRDCEM. KDO PØIJÍMÁ SVÁTOST JEHO SRDCE A NEPØIPRAVÍ VLASTNÍ SRDCE, TEN NEPOCHOPIL KRISTA. (Karl Rahner) Mnohdy se úèastníme mše svaté jenom jako obøadu, abychom splnili svoji køesanskou povinnost. Našim úkolem je uvìdomit si, co slavíme. Eucharistie je díkuvzdání za vykupitelské dílo, které nám Ježíš Kristus získal svou smrtí na køíži a svým zmrtvýchvstáním. Je to znovu zpøítomnìní jeho obìti na Kalvárii a do této obìti bychom mìli být vtaženi celým svým bytím. Nestaèí, abychom byli nìmými diváky, ale abychom do tohoto slavení byli zcela zapojeni. Co to znamená? Èím je Eucharistie, to se lidé pouze snaží pochopit. Bez snahy o pochopení, co vlastnì slavíme a proè, je tu riziko dvojího druhu: Mùžeme upadnout do prázdného formalismu, kdy mši prožíváme na zpùsob kamínku hozeného do potoka. Voda jej obtéká ze všech stran, ale uvnitø zùstává suchý, vodou nedotèený. Anebo ke slavení Eucharistie pøistupujeme magicky, s pøehnaným vìdomím nìèeho posvátného, že my jsme pouzí diváci a milost svátosti funguje zcela automaticky, bez nás. V našem životì ani kolem nás se sice nic nemìní, ale máme pocit, že pouhým sloužením mše nebo pøítomností na mši dodáváme svìtu takové hodnoty, že už víc ani dìlat nemusíme. Nic nemùže nahradit osobní touhu každého z nás co nejvíce se Pánu v Eucharistii pøiblížit. Jako se èlovìk nenauèí modlit èetbou knih o modlitbì, ale tím, že se zaène modlit a v modlitbì vytrvá, tak není možné docenit tajemství Eucharistie pro náš život, dokud si nenajdeme èas osobnì se vystavit Ježíšovì skryté pøítomnosti v Eucharistii, dokud nevstoupíme do slavení více srdcem. Žádná ze svátostí církve, ani Eucharistie, nepùsobí magicky. Její pøijímání nás nemùže zbavit odpovìdnosti za náš duchovní život a nahradit náš osobní vztah ke Kristu. Aby se mohla v našem životì projevit skrytá síla svátosti, je tøeba osobnì pøijmout, co Pán sám pro každého z nás vykonal a v církvi nadále koná, je tøeba pokaždé znovu mu otevøít své nitro, zcela se k nìmu obrátit. Pochopitelnì to vyžaduje i naše rozhodnutí a alespoò minimální pøípravu na setkání s ním. V každém pøípadì je tøeba pøipravit své srdce na setkání s tím, který nás miluje a nám se vydává. Tam, kde èlovìk zapojí své srdce, kde dá prostor lásce, úctì a vdìènosti, vytvoøí se pøimìøená forma, jak tento vztah projevit. Ke slavení bychom mìli pøijít vèas! Když nás nìkdo vzácný pozve na hostinu, urèitì se budeme snažit pøijít vèas, také bychom mìli být slušnì obleèeni, protože na vzácnou návštìvu si bereme hezké šaty, protože jinak bychom urazili hostitele. Dnes máme v liturgii tzv. úkon kajícnosti, ve kterém jsme knìzem vyzváni, abychom si uvìdomili vlastní høíšnost, vyznali své høíchy, a tak byli schopni slavit tajemství Eucharistie. Tento krátký okamžik na zaèátku mše svaté má pro duchovní prožití mše svaté veliký význam. Nejde jen o uvìdomìní si høíšnosti, ale také o zcela konkrétní smíøení s tìmi, s nimiž jsme se dostali do sporu nebo si nìjak ublížili. V horské øeèi nám Pán øekl velmi jasnì: „Pøinášíš-li svùj dar k oltáøi a tam si vzpomeneš, že tvùj bratr má nìco proti tobì, nech tam svùj dar pøed oltáøem a jdi se napøed smíøit se svým bratrem; potom teprve pøijï a pøines svùj dar.“ (Mt 5, 23-24) Køesané prvních staletí to brali vážnì: „A mezi vás nechodí nikdo, kdo má spor se svým bližním, dokud se neusmíøí.“ Vzpomeòme si na ta slova, když uhýbáme pohledem, abychom si nemuseli pøi pozdravení pokoje s nìkým podat ruku. Jak èasto nemluvíme mezi sebou v rodinì, nebo se sousedy, snažme se o to, abychom si dokázali odpouštìt, jak øíká Písmo, slunce a nezapadá nad naším hnìvem. Vlastnímu slavení Eucharistie pøedchází zvìstování a slyšení slova Božího, které má moc být nám svìtlem na naší životní cestì, má moc rozhoøet naše srdce. Podle svatého Jeronýma dokonce „jíme jeho tìlo a pijeme jeho krev nejen v Eucharistii, ale také v Písmu svatém.“ Jako pøi slavení mše svaté liturgie slova pøedchází liturgii eucharistickou, tak nás Pán svým slovem chystá na setkání s ním v té nejdùvìrnìjší podobì. Jeden z dùvodù, proè nám úèast na Eucharistii zevšední, je nedùsledné a povrchní

naslouchání Ježíšovu slovu v Písmu. Ono má moc nad naším srdcem, když je pøijímáme s otevøeností, poslušností a dùvìrou. Je tøeba uèit se žít pod Božím slovem a nechat je rozsuzovat i nejtajnìjší myšlenky a pøání svého srdce. Jedinì pak bude i naše srdce ve svìtle a bude hoøet vroucí láskou, bude schopno dùvìrného setkání s Ježíšem. Obìtování Kristova tìla musí být doprovázeno obìtováním tìla vlastního. Spolu s chlebem a vínem pøinášejme v obì sami sebe. Jak píše apoštol Pavel: „Pro Boží milosrdenství vás, bratøi, vybízím: pøinášejte sami sebe v obì živou, svatou a Bohu milou! To a je vaše duchovní bohoslužba“ (Ø 12,1). Køesanská obì spoèívá v tom, že od Boha vše pøijímáme a dovolíme mu tak, aby se nás ujal a aby s námi jednal podle své vùle. Podstatou køesanského kultu není to, že my nìco konáme, ale že dovolíme Bohu, aby v nás konal své dílo spásy. Obìtovat svoje vlastní tìlo na oltáøi s Kristem znamená, že necháme stranou pokusy o svoje vlastní sebevykoupení a ospravedlnìní a místo toho s vdìèností pøijmeme Ježíšovu obì a sjednotíme se s ním v jeho pøímluvì a chvále. Pravou úctou a chválou Boha nejsou obìti, ale naše ano vùèi Bohu a jeho zámìrùm s námi. Bùh po nás nechce, abychom si vyrábìli utrpení, ale oèekává naši lásku a dùvìru, synovskou dùvìru v jeho zámìry s námi. S obìtními dary pøinášíme i svoje vlastní trápení a tìžkosti, ale s vìdomím, že základním principem obìti není utrpení, ale láska. Jen láska mùže dát smysl utrpení a také je promìnit v obì Bohu milou. Dvakrát v prùbìhu každé mše svaté prosí knìz o sestoupení Ducha Svatého k promìòování. Jednak prosí o promìnìní chleba a vína v Tìlo a Krev Krista, jednak o promìnìní úèastníkù bohoslužby v Tìlo Kristovo, jímž je církev. Obojí je dílem Boží lásky, obojí pùsobí tentýž Duch Svatý, kterého Pán vylévá na svou církev, kdykoli o to prosí. Když knìz pøi promìòování pozdvihuje chléb a kalich s vínem promìnìné v Tìlo a Krev Kristovu, pozvednìme spolu s ním svùj zrak a chvalme Pána a dìkujme mu. Jsme povoláni vzdávat chválu a dík za naši spásu. Na promìòování navazuje pøijímání. Pøijetím Eucharistie totiž pøijímáme nejen samého Krista, ale také zvláštním zpùsobem dar jeho Ducha, který nás posvìcuje, oživuje a tvoøí z nás samých tìlo Kristovo. Promìòováním i pøijímáním tìla Kristova je tvoøena církev. Pøijetím Eucharistie se úžeji spojujeme nejen s Kristem, ale mezi sebou navzájem. Jsem hoden pøistoupit k svatému pøijímání, nebo jsem už pøíliš høešil? Podíváme-li se na sebe z hlediska naší høíšnosti, nejsme nikdy hodni pøistoupit ke stolu Pánì. Pøitom z hlediska naší potøebnosti bychom mìli pøijímat co nejèastìji. Jak se k tomu správnì postavit? Svatý faráø z Arsu vyøešil toto dilema, když øíkal, že sice nejsme hodni pøijímat tìlo Pánì, ale potøebujeme to. Je dùležité vnímat obojí: svoji nehodnost a vìdomí høíšnosti, které by nás mìlo vést k pokání, a zároveò svoji potøebnost, vìdomí, že se potøebujeme sytit Boží láskou, kterou nám Pán v Eucharistii nabízí. Všichni jsme nemocní pro svùj høích, všichni jsme slepí, chromí a hluší, bezmocní a slabí. Rozdíl je v tom, jak moc si to kdo z nás uvìdomuje. Potøebujeme uzdravení. Nìkdy lidé øíkají: „Jak mi mùže Pán odpouštìt stále znovu høíchy, které se poøád opakují? Proè prosit za uzdravení, když už jsem prosil tolikrát, a jsem stále nemocný? Jak mì mùže Pán pøijmout, když jsem se od nìj tolikrát vzdálil?“ Ale na rozdíl od nás Pán poèítá s tím, že jsme slabí a høíšní. Kdyby nám k odpuštìní høíchù a k posvìcení staèil jednou provždy køest, neustanovil by Pán svátost smíøení a tolik nepøeberných zpùsobù našeho posvìcení. Kdyby staèilo jedno svaté pøijímání, nemuseli bychom tuto svátost pøijímat stále znovu. Náš život je stálý zápas, ve kterém znovu klesáme a povstáváme, høešíme a je nám odpouštìno, jsme høíchem zraòováni a musíme být stále znovu uzdravováni. Tak jako dennì musíme jíst a pít, abychom nezemøeli. Proè se nestát radostnì závislými na daru jeho lásky a odpuštìní, uzdravení a osvobození, které mùžeme èasto pøijímat. (použity úryvky z knihy O EUCHARISTII S VOJTÌCHEM KODETEM) Ludmila Dulíková

Svatý Václav se narodil 907 – 908 na Stochovì u Libušína. Byl pokøtìn jedním z uèedníkù sv. Metodìje. Dosáhl úctyhodného vzdìlání v dobì, kdy žádný panovník neumìl èíst ani psát. Po smrti otce vládla místo nìho matka Drahomíra. Sám zaèal vládnout v 18 letech a k úspìšné vládì mìl i základní potøené vlastnosti: silnou vùli, hlubokou zbožnost a mírumilovnost.

- PASTÝØ strana 4 -

K Ježíši skrze Marii Proè jsme na svìtì? Dìtem je vždy nejbližším èlovìkem babièka. S ní si mùže povykládat, jí se mùže na cokoliv zeptat, babièky vždycky poradí. Maminka vìtšinou nemívá k tomu dostatek èasu. Šla babièka s vnuèkou na procházku. Všeteèná vnuèka se najednou zeptá: „Babièko, proè jsem na svìtì?“ Takováto otázka a od takového dítìte babièku zaskoèila. Pak to vyøešila otázkou: „Proè myslíš ty, že jsi na svìtì?“ Dìvèátko se zamyslí a pak odpoví: „Dnes jsem na svìtì proto, abych dala štìòátku napít. A potom, abych si pochutnala na malinové zmrzlinì.“ Jaká je upøímná a výstižná filozofie dítìte! Snad ani filozof a teolog by nedal tak výstižnou odpovìï. Chceš znát smysl života? Neptej se pøíliš obecnì. Podívej se na dùležitost dneška: co mám uèinit dnes? Proè jsem dnes na svìtì? Odpovìï nám pomùže najít smysl dneška. Náš život se skládá z takových krátkých okamžikù. Hledáme-li velkou odpovìï, velké skutky, a pøehlížíme drobnosti dnešního dne, vše velké nám unikne. Všechno velké se skládá z drobných malièkostí. Chceš-li dokázat velké vìci, plò dùslednì všechny „drobnosti“ ve svém životì. Jeden dìdeèek, když sedal ke stolu k jídlu, vždycky prohlásil: „Když jím, tak jím.“ Jaká je v tìch slovech moudrost! Co chtìl dìdeèek tìmi slovy øíci: a dìláš, co dìláš, dìlej to poøádnì a mysli jen na to, co dìláš. Až budeš dìlat jinou vìc, pak hleï, abys ji dìlal poøádnì a myslil na ni. Výstižnì to jednou obecnì vyjádøil Jan Werich: „Když stávkuješ, tak hleï, abys stávkoval.“ Neboli: cokoli dìláš, dìlej dùslednì. Úspìch. Kdy si mùžeme øíci, že jsme ve svém jednání úspìšní? Tehdy, když se ohlédneme a neuvidíme za sebou slzy. Kdy dosáhneme úspìchu? Pøi jednání s druhým se zeptejme sami sebe: „A co já?“ Dovedu se vžít do pozice toho druhého? Zeptejme se sami sebe: „Jak bychom jednali my na jeho místì?“ Indiáni mají pøísloví: „Nepoznáš èlovìka, dokud nebudeš chodit v jeho mokasinech.“ Jistìže chceme být šastní. Ale kde nalezneme štìstí? To nenajdeme v bohatství, ani v moci a slávì. To najdeme jen ve svém srdci. Dlouho jsem pøemýšlel, proè se uèení a život Ježíše Krista nazývá „radostná zvìst“, „radostné poselství“, „evangelium“. Odpovìï jsem našel: je to jediné „poselství lásky“, jediné uèení na svìtì, jehož základem a podstatou je láska. Láska je to jediné, co nás na svìtì mùže udìlat šastnými. Láska k Bohu, skrze lásku k bližnímu. „Kdo nechce být ve tmì, musí sám svítit.“ Jsi smutný? Najdi druhého, který je smutnìjší než ty a potìš jej. Tak najdeš i sám štìstí a zaženeš smutek. Tím, že splníme svým bližním sny, získáme štìstí. Být šastným není složité. Chce to jen udìlat šastnými ty kolem nás. Mnohdy staèí jen jediné slovo. Maminka byla se svojí malou dcerou v obchodì. Dlouhá øada kupujících stála u pultu. Tam stále jedna žena nìco vybírala. S nièím nebyla spokojena. Prodavaèka se snažila, jak mohla. Nakonec nazlobená kupující hodila zboží na stùl, odešla z obchodu a zlostnì za sebou práskla dveømi. V obchodì nastalo napjaté ticho. A vtom se ozval radostný hlas toho malého dìvèátka: „Èau!“ zavolala vesele za odcházející naštvanou paní. Vtom, jakoby se ledy prolomily: všichni se rozesmáli, i ta zaražená prodavaèka se smála a nastalo radostné veselí. Žádný nevzpomnìl na tu trapnou pøedchozí scénu. A co k tomu staèilo? Jediné slovo, radostné, v pravý èas a na pravém místì. Stále má co dávat ten, jehož srdce je naplnìno láskou – øíká sv. Augustin. Proè nazýváme Ježíšovo uèení „radostnou zvìstí“, „evangeliem“? Protože to nám pøineslo skuteènou radost – pøineslo nám uèení lásky. „Jdìte do celého svìta a kažte evangelium – radostnou zvìst,“ øíká Ježíš apoštolùm. „Pøiblížilo se k vám království Boží – království lásky.“ - „To hlásejte celému svìtu.“ Starý zákon nám pøinesl „Zákon“, Nový zákon nám pøinesl jeho naplnìní – pøinesl „Lásku“. Pro naše vlastní štìstí, pro náš šastný život pozemský i vìèný, je pro nás užiteèné tyto Zákony znát a podle nich žít. Je v našem vlastním zájmu, abychom se s Božím slovem, obsaženém v Bibli, stále seznamovali, o nìm rozjímali, dle nìj žili. Argument, že ke ètení Bible, nebo alespoò Nového zákona, nemáme „v této uspìchané dobì“ èas, neobstojí. Jednak: kdo chce, ten si èas najde (kdo

nechce, ten hledá pøíèinu, proè to nejde). A jednak: máme modlitbu, v níž je obsažen (ve zkrácené míøe) celý Nový zákon. Je to modlitba rùžence. Tolik èasu vždycky najdeme. A modlit se mùžeme kdykoliv a kdekoliv. Rùženec obsahuje celý život, celé uèení a celou obì Ježíšovu a Panny Marie. Rozjímáme-li nad jednotlivými „desátky“, rozjímáme nad celým uèením Nového zákona. Panna Maria má ráda modlitbu rùžence. To nám zdùrazòuje pøi každém zjevení. Pøi svém zjevení obyèejnì mívá rùženec v rukou. Rùženec se modlíme jako oslavu a jako prosbu k Pannì Marii za pøímluvu u Ježíše. Proè je rùženec Pannì Marii i Bohu tak milý? Že by Panna Maria tak toužila po své oslavì? To by bylo v naprostém rozporu s její pokorou. Pøedstavme si: Jako každá jiná èlenka židovského národa toužila po Vykupiteli – Mesiáši. Vìdìla, co to znamená. A jistì si vroucnì pøála, aby jej jednou mohla alespoò uvidìt. A teï si pøedstavte to ohromení, když jí andìl Gabriel sdìlil: „Ty budeš matkou Mesiáše – budeš-li chtít.“ - Co by ta ohromující zpráva udìlala s námi? Ale Maria pokornì øekla: „Jsem Pánova služebnice. A se mi stane, jak chce Pán.“ Alžbìta pokornì pøiznala ne svou zásluhu, ale svou oddanost Pánu: „Duše má velebí Pána a mùj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení, že se mnou uèinil veliké vìci ten, který je mocný. Svaté je jeho jméno.“ Panna Maria si nepøipouští žádnou zásluhu. Ale pokornì ji pøijímá jako velikost a dobrotu Boží. Veškerá chvála náleží Bohu a jeho (a jejímu) synu Ježíši Kristu. Proto má ráda Panna Maria modlitbu rùžence, protože v této modlitbì je oslaven nejvyšší mírou její Syn, Ježíš. A Panna Maria je v této modlitbì jako prosebnice. „Zdrávas, Maria, … toho Ježíše, kterého jsi z Ducha Svatého poèala, … který byl pro nás ukøižován, … který vstal z mrtvých, … který tì, Panno, na nebi korunoval na královnu nebe i zemì, … toho Ježíše za nás pros nyní, i v hodinu naší smrti.“ Snahou Marie, cílem všech jejích zjevení, cílem veškerého jejího napomínání, je obracet nás ke Kristu. První je Kristus – ten musí vedle ní vyniknout. K èemu nás volá Maria na poutní místa – a na místa, kde se zjevila, nebo na jiná místa jí milá, kde nám projevuje svou milost? Volá nás proto, aby nás pøiblížila k Ježíši, Ježíši svátostnému. První úkon, který si Maria pøeje, je, abychom se poklonili Ježíši svátostnému. A napø. v Lurdech, kde se uskuteènilo mnoho zázraèných uzdravení, každému pøedcházelo nejdøíve požehnání Nejsvìtìjší Svátostí. Rùženec nás uèí poznávat Mariinýma oèima tajemství Ježíše Krista, vtìleného Boha. Díky této modlitbì mùžeme s Pannou Marií pronikat skrze Krista k tajemství Boha a jeho zámìrùm lásky. Don Bosko øíká: „Dùvìøujte jako bez rozumu v Eucharistii a Pannu Marii a uvidíte, co jsou zázraky.“ Modlitba, i modlitba rùžence, má být modlitbou a ne rituálem. Nad jejími slovy máme rozjímat. Jak vážnì máme brát a jak vážnì rozjímat nad modlitbou rùžence, nám dal krásný pøíklad Jan Pavel II., když doplnil modlitbu rùžence o „tajemství svìtla“. V tomto jediném tajemství dovedl soustøedit celý veøejný život Ježíše Krista, od poèátku až do jeho ukonèení veøejného pùsobení. Rùženec svìtla: Prosíme Pannu Marii, aby za nás prosila plod svého života, Ježíše, který: - byl pokøtìn v Jordánu - zjevil v Kánì Galilejské svou božskou moc - hlásal Boží království a vyzýval k pokání - na hoøe Promìnìní zjevil svou slávu - ustanovil Eucharistii Panna Maria není Bùh – je to èlovìk. Není všemocná. Všemocná je však její pøímluva u Boha. Panna Maria nekoná zázraky, ani nás nemùže spasit. To mùže jedinì Bùh. Ale Panna Maria ve své pøemocné pøímluvì nám to mùže u Boha vyprosit. Proto, modlíme-li se k Bohu, Božskému Srdci Ježíšovu, modlíme se: „Smiluj se nad námi.“ Ale když se modlíme k Pannì Marii, modlíme se: „Pros za nás, høíšné ,...“ „Oroduj za nás.“ Protestanti vyèítají katolíkùm, že jsou „modloslužebníci“. Že se modlí ne k Bohu, ale k sochám a obrazùm. Mám obavy, že mají mnohdy pravdu. Že v „pøemíøe horlivosti“, když pøijedou napø. na Sv. Hostýn, první bìží k soše Panny Marie a k té se modlí, místo aby vzdali úctu Ježíši ve svatostánku, k nìmuž nás Maria volá. Pak teprve uctili Pannu Marii pøed její oltáøní sochou

Panování svatý Václav zahájil velmi energicky. Vypovìdìl matku z knížecího sídla, povolal zpìt do zemì vyhnané knìze a dal pøenést do Prahy ostatky sv. Ludmily. Povìsti o jeho svatosti se šíøily již v dobì, kdy žil. Jeho vroucí a upøímná víra nepøipouští nejmenší pochybnosti.

- PASTÝØ strana 5 -

– nikoliv modlili se k soše. Mám obavy, že „v pøemíøe horlivosti“ se nìkteøí lidé skuteènì modlí k soše Panny Marie, nebo nìkterého svatého, nebo že bývá pøíèinou sporu, která „Panna Maria“ (snad socha?) je mocnìjší, zda napø. Lurdská nebo Hostýnská apod. To by bylo skuteènì modloslužebnictví. Z obrazu nebo sochy se nám „stane“ samotný bùh, pohanský bùžek, kterého uctíváme jako Izraelité zlaté tele. Obraz i socha jsou pouze symbolem toho, kterého chceme uctívat. Tak jako obraz našich rodièù nejsou rodièe sami, ale obraz je nám symbolem, který nám je pøibližuje a úctu k nim nám usnadòuje. Ta socha ani obraz není všemocná a nekoná zázraky, tak jako zlaté tele nemohlo Izraelitùm konat zázraky, i když se mu klanìli. Zázraky koná Bùh na pøímluvu onoho svatého, kterého pøed jeho sochou nebo obrazem o pøímluvu prosíme (neprosíme sochu, ale toho, kterého nám znázoròuje).

Celý mìsíc øíjen je zasvìcen Královnì posvátného rùžence, Pannì Marii, která nás modlitbou rùžence pøivádí ke Kristu. V mìsíci øíjnu vzpomínáme také andìlù strážných, které nám Bùh dal jako prùvodce naším životem. Tak nás církev postupnì pøipravuje na vìdomí, že náš pozemský život také jednou skonèí. A tento náš pozemský život má být naším „životním adventem“ - pøípravou na „vìèné Vánoce“, na dobu, kdy budeme postaveni „tváøí v tváø“ Bohu. Pøeji vám (i sobì), aby to období bylo pro nás skuteènými „vìènými Vánocemi“.

P o z v á n k a n a : Duchovní obnovu pro rodièe a vychovatele dìtí pøedškolního a školního vìku na téma: „ V Y C H O V Á V Á M D R U H É , K D Y Ž V Y C H O V Á V Á M S E B E “ pod vedením trvalého jáhna Mgr. Josefa Janšty (spirituála na Církevní základní škole V Hradci nad Moravicí a autora mnoha knížek pro dìti, mládež a dospìlé), 7. – 9. øíjna 2011 v Exercièním domì v Èeském Tìšínì (pøednášky, rozjímání a modlitby pro rodièe, katechety a uèitele). Pøihlášky na telefonu 558 761 429, 737 930 713, e-mail: [email protected]

1 3 . S V A T O H U B E R T S K O U P O U  na Svatém Hostýnì 15. øíjna 2011 Program: 9.15 - Lovecká hudba a signály 10.00 - Prùvod k obrázku sv. Huberta 10.15 - Svatohubertská mše svatá (celebruje o. arcibiskup Jan Graubner) Doprovodný program: ukázky výcviku pernatých dravcù, skladby pro dechové nástroje, po požehnáni koncert duchovní hudby.

M A N Ž E L S K É V E È E R Y , které poøádá DÌKANÁTNÍ STØEDISKO CENTRUM PRO RODINU (Smetanova 95, 766 01 Valašské Klobouky), a to v pátky 7. øíjna – 9.prosince 2011. Kurz je urèen pro všechny manželské páry, které chtìjí budovat pevný a trvalý vztah. Témata jednotlivých veèerù: 7. 10. Vybudovat pevné základy 14.10. Umìní komunikace 21.10. Øešení konfliktù 28.10. Síla odpuštìní 11.11. Rodièe a rodièe partnera 18.11. Dobrý sex 25.11. Láska v akci 9.12. Slavnostní závìreèná veèeøe

Ing. Novák Antonín

Pøeklad dopisu od Vinitha

P r o j e k t a d o p c e n a d á l k u 27. kvìtna 2011 Moji drazí, pøijmìte pozdravení od vaší adoptivní dcery Vinithy. Vyøiïte také velké pozdravení všem vašim blízkým. Vìøím, že jste všichni v poøádku, tìšíte se dobrému zdraví a tento dopis budete èíst s úsmìvem na tváøi. Nejprve vám chci podìkovat za vaši pomoc pøi mém studiu. Je to od vás velmi milé a budu navždy vašim velkým dlužníkem . Velmi dobrými známkami jsem ukonèila šestou tøídu. Moje maminka na mne byla velmi hrdá. Po zkouškách mi zaèaly prázdniny. Nejprve jsem je trávila doma a pomáhala mamince s praním prádla a s mytím nádobí. Také jsem se jela podívat za mou tetou a babièkou. Nakonec jsem u nich pobyla celé dva mìsíce. Hrála jsem si se svým bratrancem a sledovala televizní seriály. Pomáhala jsem tetì s vaøením. Chutnali mi jídla hlavnì ze sezonního ovoce, manga a vodního melounu. Také ve škole se ráda úèastním rùzných soutìží a her. Na školní výroèí jsem se zúèastnila soutìže v karate a na sportovním dni jsem bìžela závod na 200 metrù a vyhrála 3. místo. Teï u nás zaèíná letní období. Poèasí je velmi teplé a nesnesitelné. Na mnoha místech máme problém s nedostatkem vody. Snažíme se to nìjak vyøešit. Vždy se tìšíme na d隝. Ještì jednou vám dìkuji za vaši pomoc pro mé studium a také za peníze, z kterých mi byly koupeny školní pomùcky a školní uniforma. Už nevím, co psát. Ještì jednou dìkuji a pøijmìte mùj dopis s láskou.

Kurz se koná v sále Valašskoklobouckého podnikatelského centra v Zákostelí. Každý veèer zaène v 19 hod. a trvá asi 2 hodiny. Kurz je zdarma, platí se pouze 16 veèeøí, pøíruèky a èásteènì nájem sálu. Cena pro pár èiní 1 500,- Kè. Za závaznou pøihlášku se považuje osobní nebo telefonické pøihlášení, popø. e-mailem, nejpozdìji do 2. øíjna.

Vaše milující Vinitha Priya D´souza

Tel. 732 127 091, e-mail: [email protected] Podrobnosti: www.faraklobouky.cz/centrum-pro-rodinu.htm

Svatý Václav se staral o svùj lid i po jiných stránkách. Životopisci napøíklad zdùrazòují jeho snahy o reformu soudnictví, laskavé jednání s poddanými i s cizími lidmi. Kupoval prý otroky, dával je pokøtít a propouštìl je na svobodu.

- PASTÝØ strana 6 -

knihám dobøe rozumìl. Nevíme, jakou øeèí se domlouval se saskXm králem Jindøichem Ptáèníkem, možná pøes tlumoèníka, ale pravdìpodobnì latinsky. Tehdy i nìmecká literatura byla psána latinsky. Tøeba se vám zdá, že informace z legend nejsou dost pøesné. Samo slovo legenda zní nìkterým lidem jako by se jednalo o pohádky. Slovo legenda Xe latinské a znamená „to, co by mìlo být nebo musí být pøeèteno“. Tedy nikoliX pohádky, ale to, co stálo za zaznamenání a co je nutné si pøeèíst. Nezapomeò, že nepøeèteš-li si legendu na zemìpisné mapì, vùbec mapì neporozuXíš. Možná legendy obsahují i nìkteré nepøesnosti, ale ani kroniky nejsou dost pøesné. Kronikáøi tehdejší doby psali vìtšinou na knížecích nebo královských dvorech a snažili se co nejvíce oslavit svého knížete nebo králX, v jehož službách stáli. Ostatnì ani dìjepisné knihy souXasné nebývají zcela pøesné. Víte, že byly napsány dokonce knihy, které oslavují tøeba Hitlera. Ale byly také napsáXy knihy, které vìrnì popisovaly jeho zloèinnost. Kdežto texty o životì svatého Václava, napsanX brzy po jeho smrti, se všechny shodují ve chvále jeho vzdìlanosti. Jeho vzdìlanost potvrzují jeho èiny, které (doplò chybìjícími písmenky z textu) XXXX XXXXX XXXXXXXXX. (pøevzato z èasopisu Nezbeda 9/2011)

H v ì z d i c e

Jaké bylo vzdìlání svatého Václava? Èemu ho uèila svatá Ludmila? Jakými jazyky mluvil svatý Václav? První vìdomosti dostával svatý Václav od své baXièky svaté Ludmily. I když nevíme pøesnì, co ho nauèila, nemusíme si myslet, že jenom poèítat na prstech. Mnohé ženy bXly už tehdy velmi vzdìlané. Také èetXy více knih než muži. Ve Francii o sedmdesát let pøed svatou Ludmilou dokonce napsala jedna urozená paní pro svého sXna celou knížku, pøíruèku vìdomostí a rad. Z její knížky je vidìt, že Xnala antické básníky i knihy souèasných teologù. A napsala ji latinsky, tedy jinou øeèí než svou mateøštinou. Proè by nemohla svatá Ludmila jako dcera z knížeXího rodu mít podobné vìdomosti? I nadále dbala o jeho vzdìlání a „dala svatého Václava vyuèit knihám slovanským“. V legendách se vždycky uvádí, žX byl vnímavý a mìl dobrou pamì. Protože toužil po vzdìlání, posXal ho otec Vratislav do známé pøemyslovské školy na hradišti Budeè. Tam se zaèXl uèit latinsky. A uèil se dobøe, den ze dne lépe prospíXal. A latinským

Zuøila strašná bouøe. Ledové ostøí vìtru se zaøezávalo do vodní hladiny a zvedalo ji do obrovských vln bijících do pobøeží jako beranidla, která pøi návratu rozrývala obracela moøské dno jako obøí pluhy. Vodní proud strhával malá zvíøátka, která žila pøi dnì, korýše a plže a vyhazoval je desítky metrù na bøeh. Bouøe skonèila stejnì rychle, jako zaèala. Hladina moøe se uklidnila a ustoupila o nìkolik metrù. Pobøeží zùstalo pokryté blátem, ve kterém se zmítaly a umíraly tisícovky hvìzdic. Bylo jich tolik, že pláž jimi zrùžovìla. Ten zvláštní jev vzbudil zvìdavost mnoha lidí. Pøijely i televizní štáby, aby o podivném úkazu natoèily reportáž. Moøské hvìzdice se témìø pøestaly pohybovat. Pozvolna hynuly. Mezi lidmi byl také jeden chlapec, který pøišel s tatínkem. Smutnì se na hvìzdice díval. Všichni je jen pozorovali a nikdo nic neudìlal. Náhle se chlapec tatínkovi vytrhl z ruky, zul si boty a ponožky a rozbìhl se na pláž. Sklonil se, nabral do ruèièek tøi malé hvìzdice a bìžel je hodit do vody. Pak se vrátil a celou akci opakoval. Z pevného chodníku na nìj zvolal nìjaký muž: „Co to dìláš, chlapèe?“ „Házím ty hvìzdice zpátky. Jinak tu na bøehu všechny pomøou,“ odpovìdìl chlapec v bìhu. „Ale vždy jich jsou tisíce! Stejnì je všechny nestaèíš zachránit,“ zavolal na nìj muž. „A stejné je to i všude kolem, na tom nic nezmìníš!“ Chlapec se usmál, vzal do ruky další hvìzdici a hodil ji do vody se slovy: „Ale pro tuhle jsem to zmìnil!“ Ten muž chvíli mlèel, pak se sehnul, zul se a slezl dolù na bøeh. Zaèal sbírat hvìzdice a házet je zpátky do vody. Za chvilku se k nim pøidala dvì dìvèata a už byli ètyøi. Po chvíli se pøidalo dalších pìt a pak další a další …

O jeho politických zásluhách se z legend mnoho nedovíme, nebo takové zprávy støedovìké ètenáøe nezajímaly. Jeho politickou prozíravost dosvìdèuje fakt, že se podrobil císaøi Jindøichovi, uznal nìmeckou svrchovanost, zavázal se k pravidelnému poplatku, a tím se vyhnul zbyteèné, zhoubné a pøedem prohrané válce. To se nelíbilo pohanské stranì, která si našla úèinného spojence v osobì jeho vlastního bratra Boleslava.

- PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Marius a Olivie šli spolu do baziliky Panny Marie, aby svatou Matku prosili za své potøeby. Nemìli stejný problém, i když v obou pøípadech šlo o peníze. „Svatá Matko,“ modlila se hodnì nahlas Olivie, která byla velmi chudá: „Strašnì nutnì potøebuji sto frankù a musím je mít do konce týdne. Prosím tì, pøimluv se za mì, pomoz mi, moc tì prosím!“ „Dobrá Matko,“ modlí se tiše Marius, který byl velmi bohatý, „zaøiï, aby se zvedla burzovní hodnota mých akcií, aby cena zlata stále stoupala, abych tak rychle získal tìch ètyøicet milionù, které nutnì potøebuji.“ Když se Olivie zaèala znovu modlit ještì hlasitìji, Marius se k ní podráždìnì otoèil a podal jí stofrankovou bankovku se slovy: „Tady máš svých sto frankù, zmiz odtud a nerozptyluj mi svatou Pannu.“ Olivie zastrèila stofrankovku do kapsy, ale k odchodu se nemìla. Naopak se znovu zaèala modlit: „Svatá Matko, dìkuji ti, žes mì tak rychle vyslyšela.“ Dva muži si spolu povídají o svých pøíbuzných. „Moje tchýnì je andìl!“ øíká první. Druhý pokývá hlavou a poznamená: „No, to se máš, ta moje ještì žije.“ Starý zkušený kazatel radí mladému knìzi: „Každé dobré kázání musí obsahovat zajímavý zaèátek a inspirativní konec. Mezi tím je tøeba být co nejstruènìjší.“ Od nedìle do ètvrtka muž žehná jídlo, døíve než ho zaène jíst. Ale v pátek zaène jíst, aniž by jídlo požehnal. Jeho žena se ho ptá: „Proè jsi nepožehnal také toto jídlo, jak to dìláš každý den?“ Muž se rozhlédne po stole a odpoví: „Dnes nevidím na stole nic, co by nebylo v uplynulém týdnu minimálnì jednou nebo i dvakrát požehnáno, když dnes dojídáme jenom zbytky.“ Bìhem veèerní adorace vìøící kleèí pøed Nejsvìtìjší Svátostí. Kostel je naplnìn atmosférou zbožnosti a ticha. Najednou zaène nìkomu zvonit mobilní telefon, jeho majitelka ho hledá v tašce a pak podráždìnì nahlas øíká: „To nevidíš, že tady všechny rušíš?“ Misionáø pøicestoval na Novou Guineu, aby tam vystøídal svého pøedchùdce a spolubratra. Vydal se za ním ke kanibalským kmenùm, aby tam pokraèoval v hlásání evangelia. Když pøišel mezi domorodce, byl pøekvapen, že tam svého pøedchùdce nenašel, a tak se zeptal náèelníka, kam bílý misionáø odešel. „Bílý otec nastoupil vnitøní cestu,“ odpovìdìl náèelník a pohladil se po bøiše. Matka pøedstavená vysvìtluje mladé postulantce, že nejzákladnìjším pravidlem pro mladé øeholnice je zákaz mluvení. Bìhem prvních tøí let v klášteøe má právo øíct jen dvì slova. Tøi roky ubìhnou a mladá øeholnice øekne: „Nefunguje topení.“ Bìhem dalších tøí let pøidá: „Nechutné jídlo.“ A po dalších tøech letech øekne: „Opouštím klášter.“ Pøedstavená jí na to odpoví: „Souhlasím s tím, abyste od nás odešla, protože jste si bez pøestání na nìco stìžovala.“ Z knihy Bernarda Peyrouse a Marie-Ange Pompignoliové Jezuita a františkán kouøí dýmku…

Na cestách po Itálii jsem se ve Veronì dostala do jednoho kostela, který nebyl tak hojnì vyhledáván turisty a v nìm mì zaujala velká socha svaté Rity. Doma jsem si vyhledala, kdo vlastnì svatá Rita byla a protože mì osobnì život této svìtce oslovil, ráda ho pøedkládám také Vám, ètenáøùm našeho farního èasopisu.

Svatá Rita Tato svìtice se narodila v Roccaporena v italské Umbrii asi v roce 1371. V mládí mìla jediné pøání, vstoupit do kláštera a obìtovat se Bohu. Ale rodièe ji pøinutili k sòatku s mladým mužem Pavlem Ferdinandem, když jí bylo kolem patnácti let. Pavel byl však èlovìk velmi surový a brzy po svatbì zaèal Ritu trýznit výèitkami a hrozbami, dokonce i fyzicky. A právì v této zkoušce se osvìdèila pravá zbožnost mladé ženy. Na jeho hrubé chování odpovídala tichostí a laskavostí. Tak byl dennì svádìn mezi nimi ustavièný zápas mezi hnìvem a tichostí, mezi násilím a láskou, mezi nepravostí a snášenlivostí. Zpoèátku vyvolávala mírnost Rity ještì vìtší mužovu nevoli, ale Rita nepovolila a zùstala tichá jako andìl. Pavel zaèal potají pøemýšlet a sám poznal, že nepravost byla vždy na jeho stranì, že nedokázal ovládat svou prudkost. Stávalo se, že když se v nìm vzmáhala hnìvivost, radìji utekl z domu a vracel se, až když zlost pominula. Jednoho dne se stalo nìco døíve naprosto nepøedstavitelného: muž, kdysi tak tvrdý, byl tak dojat pokorou své manželky, že se vrhl pøed ní na kolena a prosil ji za odpuštìní. Slíbil jí, že se vynasnaží, aby jí už nikdy neublížil. Od té doby žili spolu ve svornosti, až po osmnácti letech spoleèného života byl Pavel zavraždìn. Rita vstoupila do kláštera augustiniánù sv. Máøí Magdaleny v Ascii. Zde strávila ètyøicet let na modlitbách a v kajícnosti. Svatì žila a svatì zemøela v kvìtnu roku 1447. Její tìlo, ke konci života pokryté vøedy, se podivuhodnì promìnilo, rány se zacelily, a místnost, kde se nacházelo, byla plná pøíjemné vùnì. Pro pøípadné následování si pøipomeòme její nejvýraznìjší ctnosti, byla to poslušnost, nìžnost, chápavé ticho, láskyplná služba a dokonalá láska. Zauvažuji, co by asi Rita udìlala nebo poradila v mých problémech nebo v mé situaci na cestì k dokonalosti a zkusím podle toho jednat, eventuálnì i poradit potøebným s odkazem na patronku neøešitelných situací. Bože, Tys dal své služebnici Ritì správné poznání a naplnil ji svou láskou. Prosíme Tì, udìl nám moudrosti a síly køíže, jimiž oplývala, abychom v souženích dovedli trpìt s Kristem a s ním mìli úèast na velikonoèním tajemství. Nebo On s Tebou v jednotì Ducha Svatého žije a kraluje na vìky vìkù. Amen. Svatá Rito, prosím tì, oroduj za mne, nebo se nacházím v krizi smutku a únavy, trpím pro nemoc; trápím se nedostatkem odvahy; nedùvìøuji dostateènì Boží dobrotì; neumím se smíøit s cestou køíže; nedávám svoje utrpení do vykupitelského toku spoleèenství svatých a Kristova mystického tìla; nenabízím své rodinì zdroje tvé nìžnosti; nežiji lásku s odpuštìním; nesmiøuji lidi; neprožívám blaženost køesanské vìrnosti; nelítám na køídlech modlitby; nestávám se vínem radosti a èasto nenacházím správná slova chvály a díkù vùèi jiným. Svatá Rito, prosím tì, oroduj za mne, abych mìl dostatek lásky k Bohu a k bližním, abych mìl dostatek víry a dùvìøoval Bohu i v mlze, abych mìl dost nadìje a vidìl daleko, až k nebeské blažené vìènosti. Svatá Rito, a ti Pán umožní poznat všechny mé potøeby a mé touhy a mnì a dopøeje tvou ochranu a cítit úèinnost tvé pøímluvy. Amen. Pozn. Kolik žen a mužù dnes kvùli menším èi vìtším problémùm opouští své manželské partnery… Svatá Rita by mohla být pøíkladem a pomocnicí právì pøi øešení tøeba zrovna manželských sporù… Zpracovala Jana Adámková (zdroje: www.catholica.cz a životní pøíbìhy svìtcù V jednom spoleèenství – nakladatelství Vyšehrad)

M o d l i t b a o z á z r a k y n a p ø í m l u v u A n i è k y Z e l í k o v é Všemohoucí vìèný Bože, oslav milostivì zázraky Anièku Zelíkovou, svou vìrnou služebnici, vzor odevzdanosti do tvé vùle, pokornou obì lásky – a smíru za duše! Vyslyš dobrotivì naše prosby i prosby všech, kdož se k ní s dùvìrou o pomoc utíkají, aby tím jistìji za jejím pøíkladem spìli k tobì, jenž žiješ a kraluješ na vìky vìkù. Amen. Otèe náš, Zdrávas Maria nebo i celý rùženec. Ježíši, Maria, Josefe, miluji vás, zachraòte duše! (Církevnì schváleno) viz Katolický týdeník 37/2011

Boleslav se rozhodl, že se zbaví svého bratra násilnì. Dùvody byly pøedevším náboženské, ale nechybìly ani politické. Podrobnosti Václavovi smrti jsou všeobecnì známé. Jisté je, že Boleslavovi tento zloèin mnohem víc uškodil, než prospìl. Je logické, že tím utrpìla i povìst naší vlasti, kterou pøedtím svatý Václav všemožnì zveleboval. - PASTÝØ strana 8 -

dìti. Bìhem promluv pro manžele je zabezpeèeno hlídání dìtí

A k t u a l i t y z C e n t r a p r o r o d i n n ý ž i v o t peèovateli. V náplni víkendu nechybí promluvy knìze (P. Jan Balík), A r c i b i s k u p s t v í o l o m o u c k é h o spoleèná modlitba, adorace, mše sv., možnost svátosti smíøení nebo rozhovoru s knìzem a pro dìti jsou pøipraveny katecheze a hry. Pøihlášku naleznete na našich internetových stránkách. Bìhem víkendu je zajištìno celodenní stravování a ubytování dle výbìru v pokojích bez nebo se sociálním zaøízením. Bližší informace: Josef Záboj, tel.: 587 405 250, e-mail: [email protected]

Centrum pro rodinný život Biskupské nám. 2772 00 Olomouc tel.: 587 405 250-3 www.rodinnyzivot.cz Podrobnìjší informace, pøípadnì pøihlášky nebo plakátky akcí, setkání a aktivit, které pøipravujeme nebo také ohlédnutí za tìmi, které již byly, naleznete na našich webových stránkách: www.rodinnyzivot.cz. Setkání žen v obtížných životních situacích Zveme ovdovìlé, svobodné, vdané èi rozvedené ženy na pravidelná setkání ve Farním domì u sv. Václava v Olomouci. Nejbližší setkání bude 4. øíjna od 16.00 hod. s MUDr. Jitkou Krausovou na téma: Malý princ I.. Další setkání se pak uskuteèní 1. listopadu. Paní doktorka na nìm dále rozvede vybrané øíjnové téma. Bližší informace: Marcela Øezníèková, 587 405 250-3, [email protected] Pøirozené plánování rodièovství Ve spolupráci s Ligou pár páru poøádáme kurz symptotermální metody, který je zamìøen na podporu zdravých partnerských vztahù. Uskuteèní se ve ètyøech setkáních pod vedením zkušeného lektorského páru. První setkání je bezplatné a hodí se i pro širší veøejnost. Bude se konat ve ètvrtek 7. øíjna 2011 od 18 hod. na Kurii arcibiskupství. Další jsou naplánovány na 20. 10., 10. 11. a 1. 12. 2011. Cena za celý kurz a pár èiní 300,- Kè, plus 205,- Kè za potøebné uèební materiály. Pro bližší informace: Alena Veèeøová, tel.: 587 405 250, [email protected] Škola partnerství Nabízíme kurz vìnovaný problematice mezilidských vztahù, pøedevším pak vztahùm mezi mužem a ženou. Je urèen mladým ve vìku od 16 let, partner není podmínkou. Program kurzu je rozdìlen do šesti na sebe navazujících víkendových setkání v prùbìhu školního roku. Zahrnuje 16 tématických blokù pøednášek, skupinové práce, zážitkových aktivit a možnost konzultací s odborníky. Zaèíná se víkendem 14. - 16. øíjna 2011. Pro bližší informace a pøihlášky: ADCŽM Pøístav, 768 71 Rajnochovice 12, tel: 573 391 156, e-mail: [email protected] ; web: www.ado.cz/mladez Víkend pro seniory na Velehradì se koná 14. - 16. øíjna 2011 a stejnì jako na Sv. Hostýnì jsou souèástí víkendu pøednášky zamìøené na "radosti a starosti" stáøí, rodinné vztahy, vztah k Bohu a prohloubení duchovního života. Bìhem víkendu bude opìt pøíležitost ke spoleèným modlitbám, rozjímání, adoraci, mši sv., svátosti smíøení, popø. i svátosti pomazání nemocných a k rozhovoru s knìzem a s lektorkami. Pøihlásit se mùžete telefonicky nebo písemnì na adrese: Marie Budínová, Prostøední 437, 765 02 Otrokovice, tel.: 608 407 141 Duchovní obnova pro rodiny s dìtmi na Svatém Hostýnì na téma „Spiritualita manželství dle teologie J.Pavla II.“ je naplánována na víkend 21.– 23. øíjna 2011. Pøipraven je soubìžný program pro rodièe i

Setkání pro ovdovìlé Naše Centrum a Centrum pro rodinu Prostìjov zvou ovdovìlé z celé diecéze v sobotu 12. listopadu 2011 do Olomouce. Jde o první diecézní setkání urèené pro tuto skupinu vìøících. Setkání se uskuteèní od 9.30 do 15 hod. v budovì Kurie arcibiskupství na Biskupském nám. 2. Pøednášet budou Mons. Josef Šich (Od stavu neštìstí ke zvláštní Boží ochranì), MUDr. Jitka Krausová (A co teï - cesta jde dál) a Bc. Marcela Øezníèková (Vždy jako smrt je silná láska – vdovy v Písmu). Ve 14.00 hod. bude mše sv. pro úèastníky v kapli sv. Anny u katedrály. Bližší informace: Marcela Øezníèková, 587 405 250-3, [email protected] Nabízíme také rozšíøené poradenství Pastorálnì terapeutické poradenství – MUDr. Jitka Krausová Manželské a rodinné poradenství – Mgr. Vít Hušek, Th.D. Poradenství v obtížných životních situacích – Bc. Marcela Øezníèková Poradna pro duševní zdraví – MUDr. Michaela Krtièková Bližší informace o poradenství a termínech získáte na tel.: 587 405 250-3, [email protected] Èasopis Rodinný život Nové èíslo èasopisu Rodinný život se tématicky týká pøedevším lidí, kteøí zakouší fyzickou a psychickou bolest od svých nejbližších. Domácí násilí je nejrozšíøenìjší a zároveò nejskrytìjší formou násilí v naší spoleènosti. Jakými rozliènými zpùsoby se projevuje? Jak se mùžeme a máme bránit a jak pomoci? Na koho se obrátit? Proè je toto téma èasto tabuizováno a nahlíženo prizmatem pøedsudkù? Odpovìdi jsme hledali v rozhovorech s odborníky, vìdeckých pracích i svìdectvích žen a mužù, kteøí otevøenì vyprávìjí o rùzných formách násilí v jejich rodinì a okolí. Psychoterapeutka Ivana Jakubeková pøibližuje fungování Krizového a intervenèního centra pro dìti a mládež v Brnì. Další z pøíbìhù Jakuba a Katky od paní Muroòové je pøedevším o respektu k jedineènosti a dùstojnosti toho druhého. V pravidelných rubrikách týkajících se výchovy a vztahù naleznete napøíklad povzbuzení k odvaze být rodièem a vzorem, navzdory chybám, kterých se dopouštíme. Stejnì jako v pøedchozích èíslech nechybí pohádka na dobrou noc, další z voòavých receptù pana Nágla, setkání s želvièkou Loudalkou, soutìže, køížovka a pozvání na zajímavé podzimní akce. Využijte rovnìž pøíležitosti zapojit se tvùrèím zpùsobem do celoroèní soutìže Køest v naší rodinì.

Charity Svaté rodiny Luhaèovice a Charity Valašské Klobouky. Realizátorem projektu je Charita sv. Vojtìcha Slavièín a partnery bez finanèního pøíspìvku jsou Charita Svaté rodiny Luhaèovice a Charita Valašské Klobouky. Cíle projektu jsou: P r o j e k t , , K v a l i t a , e f e k t i v i t a a d o s t u p n o s t – t ø i? Prohloubení a rozšíøení odborných znalostí pracovníkù Charity d i m e n z e p o s k y t o v á n í s o c i á l n í c h s l u ž e b “ sv. Vojtìcha Slavièín, Charity Valašské Klobouky a Charity Svaté rodiny Luhaèovice Charitì sv. Vojtìcha Slavièín byla pøidìlena finanèní podpora z veøejných prostøedkù - z Evropského sociálního fondu (ESF) ? Komplexní a kontinuální odborné vzdìlávání pracovníkù v letech prostøednictvím Operaèního programu Lidské zdroje a zamìstnanost (OP 2011 až 2013 LZZ) a státního rozpoètu ÈR – na grantový projekt s názvem ,,Kvalita, efektivita a dostupnost – tøi dimenze poskytování sociálních služeb“ ? Zvýšení stávající úrovnì znalostí a dovedností, které povedou ke s registraèním èíslem CZ.1.04/3.1.03/66.00101. zkvalitnìní profesionálního pøístupu ke klientùm Termín zahájení projektu je dne 1.7.2011 a termín ukonèení projektu je dne 30.6.2013. Bližší informace o projektu naleznete na stránkách Obsahem projektu je realizace vzdìlávacích aktivit pro vedoucí www.slavicin.caritas.cz. pracovníky a pracovníky v sociálních službách Charity sv. Vojtìcha Slavièín, Zbožnost a úcta k patronovi našeho národa vznikly bezprostøednì po jeho smrti, a to nejen u nás, nýbrž i za hranicemi. Již roku 932 byly jeho ostatky pøeneseny do pražského chrámu sv. Víta, který podle tradice svìtec sám založil. Tìlo bylo podle mnoha legend shledáno neporušené a kolem jeho mrtvoly se ihned zaèaly dít zázraky. Je tøeba upozornit, že v té dobì se pøenesení ostatkù do chrámu prakticky rovnalo církevnímu svatoøeèení. Neví se však kdy a kým byl Václav prohlášen za svatého. Stalo se to snad koncem X. století a že svátek svatého Václava byl definitivnì ustanoven svatým Vojtìchem. První kostel mu byl zasvìcen r. 972 v Proseku u Prahy, jiný ve Staré Boleslavi v r. 1046. - PASTÝØ strana 9 -

KØTY 26.6. 24.7. 21.8. 27.8. 18.9.

Eliáš Salvet Nela Miškaøíková Nicol Malíková Ema Zvoníèková Adéla Švachová Adam Brázda Šimon Cyril Baèa Tadeáš Stavinoha Adam Liška Filip Raèák Daniel Latinák Štìpán Pika Filip Salvét

SVATBY 4.6. 16.7. 27.8. 10.9. 17.9. 24.9.

Petr Balabán, Dlouhé + Jarmila Váòová, Slavièín Marek Ovesný, Vysoké Pole + Lenka Machù, Slavièín Vítìzslav Raèák, Brumov Bylnice + Miroslava Váòová, Slopné Tomáš Drga, Slavièín + Pavla Ševèíková, Slavièín Rudolf Kováè, Vinodal + Alena Gronychová, Slavièín Martin Chovanèík, Slavièín + Barbora Polášková, Slavièín Karel Hübner, Louèka + Simona Lysáková, Slavièín Dalibor Petráš, Slopné + Petra Orsáková, Slopné Pøemysl Lysáèek, Návojná + Darina Žáková, Nevšová

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

POHØBY 7.6. 11.6. 16.6. 25.6. 28.6. 19.7. 21.7. 23.7. 4.8. 9.8. 20.8. 20.8. 23.8. 30.8. 3.9. 6.9. 10.9. 13.9. 17.9. 20.9.

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.slavicinska.farnost.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

Jindøich Jandl, 1929, Slavièín František Grebeníèek, 1937, Slavièín Josef Morávek, 1944, Bohuslavice n. Vl., Josef Kovaøík, 1922, Divnice Anna Hábová, 1934, Divnice Božena Horká, 1926, Slavièín Ladislav Tomaštík, 1942, Slavièín Vlastimila Miklánková, 1931, Slavièín Jaroslav Masaø, 1943, Slavièín Anna Tomeèková, 1923, Lipová Vlastimil Mynáø, 1947, Slavièín Ervín Kišš, 1927, Slavièín Vladislava ulpová, 1952, Lipová Jiøina Pilková, 1922, Slavièín Jaroslav Vrba, 1940, Lipová Mojmír Baèa, 1924, Slavièín Vincenc Mackù, 1921, Slavièín Františka Motúzová, 1930, Slavièín Božena Krahulová, 1919, Rudimov Josef Hrnèiøík, 1950, Rokytnice

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 6.30 hodin

PO,ST,PÁ ÈT,SO NE ÚT ST PÁ NE ST SO NE PO ÚT ST NE PÁ NE ÚT ST

Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela

2.10. 4.10. 5.10. 7.10. 9.10. 12.10. 15.10. 16.10. 17.10. 18.10. 19.10. 23.10. 28.10. 30.10. 1.11. 2.11.

27. nedìle v mezidobí sv. František z Assisi sv. Faustyna Kowalská Panna Maria Rùžencová 28. nedìle v mezidobí sv. Radim sv. Terezie od Ježíše 29. nedìle v mezidobí sv. Ignác Antiochijský svátek sv. Lukáše sv. Pavel od Køíže 30. nedìle v mezidobí svátek sv. Šimona a Judy 31. nedìle v mezidobí Slavnost Všech svatých Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé

VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ VE ŠKOLNÍM ROCE 2011/2012 ZŠ Vlára – Slavièín

1.10. -

7.10.

8.10. - 14.10. 15.10. - 21.10. 22.10. - 28.10. 29.10. - 4 11. 5.11. - 11.11. 12.11. - 18.11. 19.11. - 25.11. 26.11. - 2.12.

Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková Fojtíková, Peniašková, Borová D., Studeníková J., Ševèíková, Argalášová Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová Bohuslavice Hrádek Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J., Rudimov Petrùvka

Øešení ze strany 7: Jeho vzdìlanost potvrzují jeho èiny, které BYLY ZCELA VÝJIMEÈNÉ. SVATÝ VÁCLAV BYL: ODVÁŽNÝ A MOUDRÝ VLADAØ. Úryvky ve spodních èástech stránek jsou z knihy V jednom spoleèenství – Životní pøíbìhy svìtcù (vydal Vyšehrad 2009)

Roèník 2. 3. 4. 5. 6.- 9.

Den pondìlí støeda pátek ètvrtek pondìlí

Èas 11.35 – 12.20 12.30 – 13.15 12.30 – 13.15 12.30 – 13.15 13.30 – 14.15

Vyuèující Mgr. Kateøina Gbelcová P. Mgr. Miroslav Strnad Mgr. Kateøina Gbelcová Mgr. Kateøina Gbelcová Mgr. Kateøina Gbelcová

Èas 11.50 – 12.35 12.50 – 13.35 13.40 – 14.25

Vyuèující Mgr. Marie Fojtíková Mgr. Jana Adámková Mgr. Jana Adámková

ZŠ Mír – Slavièín Roèník 2. 3. 4. + 5.

Den ètvrtek ètvrtek ètvrtek

Gymnázium Slavièín Roèník prima kvarta

Den úterý

Èas 13.30 – 14.15

Vyuèující Mgr. Kateøina Gbelcová

ZŠ Rokytnice Roèník 1. - 3. 4. + 5.

Den pondìlí støeda

Èas 13.10 – 13.55 13.30 -14.15

Vyuèující Marie Nádvorníková Marie Nádvorníková

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù.Tiskárna: Boster trade s.r.o., Hrádecká 111,Slavièín, tel./fax:577 342 611. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel. 608 746 325: a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 7 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde na Slavnost Všech svatých 1.11.2011. Uzávìrka bude v nedìli 16.10.2011. Ozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -