Název projektu
Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ
Číslo projektu
CZ.1.07/1.5.00/34.0748
Název školy
Gymnázium Jana Pivečky a Střední odborná škola Slavičín
Autor
Ing. Michal HORALÍK
Název šablony
III/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Název DUMu
VY_32_INOVACE_Chemie a ON, 2. r._03_20
Stupeň a typ vzdělávání
Střední odborné
Vzdělávací oblast
Společenskovědní vzdělávání
Vzdělávací obor
Občanská nauka
Tematický okruh
Občanská nauka
Cílová skupina
Žák, 15 – 16 let
Anotace
Výukový materiál určený k prezentaci učitelem, popřípadě jako materiál určený pro samostudium žáka
Vybavení, pomůcky
Dataprojektor
Datum
4 dubna 2013
Klíčová slova
Soud, trest, soudní jednání, trestný čin
www.zlinskedumy.cz
Trestní právo I. Případ ztroskotaných námořníků Přečtěte si následující příběh a pokuste se definovat, zda se jedná o trestný čin, případně ho specifikujte. Tři námořníci ze zaoceánské nákladní lodi byli vrženi napospas větru a vlnám na malém záchranném člunu poté, co jejich loď ztroskotala v rozbouřeném oceánu. Loď se potopila tak náhle, že nestihli ani odvysílat SOS signál. Pokud jim bylo známo, byli jediní, kteří katastrofu přežili. Na člunu nebylo jídlo ani voda. Neměli rybářské náčiní ani jiné vybavení, které by se dalo použít k získání potravy z oceánu. Když se vzpamatovali ze šoku způsobeného ztroskotáním, začali rozebírat svou situaci. John, lodní navigátor, odhadl, že jsou nejméně tisíc mil od pevniny a že je bouře zahnala daleko od oblasti, kudy by mohly projíždět nějaké lodě. Stephens, lodní lékař, uvedl, že bez jídla nemohou přežít déle než třicet dní. Jediná výživa, kterou mohli očekávat, byla dešťová voda, která by snad mohla čas od času napršet do člunu. Dále řekl, že pokud by některý z nich zemřel dříve než ostatní, mohli by se druzí dva udržet déle naživu díky potravě získané z jeho těla. Dvacátý pátý den Peter, třetí námořník, který byl v té době již velmi zesláblý, navrhl, aby všichni tři metali los a ten, který prohraje, byl sněden. Jak John, tak Stephens souhlasili. Následující den losovali a Peter prohrál. V tu chvíli začal protestovat a odmítl se losu podvolit. Nicméně John a Stephens došli k rozhodnutí, Peter velmi brzy zemře tak jako tak, a pokud si jeho zabitím prodlouží naději na svou záchranu, neudělají tím nic špatného. Poté, co se takto dohodli, Petera skutečně zabili a snědli. Po dalších pěti dnech byli John a Stephens zachráněni lodí, která jela okolo, a odvezeni do přístavu. Tam vysvětlili úředníkům, co se stalo s Peterem. Poté, co se zotavili ze svého strádání, byli obviněni z vraždy a postaveni před soud.
II. Příprava soudního jednání Představte si, že by John a Stephens byli souzeni podle zákonů platných v České republice. Tento případ se nyní pokusíme vyřešit během zkráceného soudního jednání. Pro tento účel se rozdělte do tří skupin, každá bude zastupovat jednu profesní skupinu: Soudci: připraví si argumenty pro i proti, musí se rozhodnout, o jaký trestná čin se jedná, studuje potřebné právní informace a nakonec vynese rozsudek podle vzoru rozsudku
Obhájci: připraví si argumenty na obžalobu, prostudují potřebné právní informace
Státní zástupci: připraví si argumenty pro obžalobu, připraví si obžalobu podle vzoru studuje právní informace, navrhuje výši trestu.
III. U soudu Nyní vytvořte trojice, všechny budou tvořeny: soudcem obhájce a státním zástupcem. Každý bude argumentovat podle role, kterou hraje, Nejprve soudce udělí slovo státnímu zástupci, poté obhájci. Soudce také může pokládat oběma doplňující otázky. Na závěr tohoto soudního jednání soudce rozhodne o vině a trestu. Pokud uzná námořníky vinnými, vynese rozsudek.
IV. Závěrečná diskuse 1. K jakému účelu by posloužilo odsouzení Johna a Stephense na doživotí?
2. Jaký je v tomto případě vztah mezi právem a morálkou? Co bylo morálně špatného na zabití Petera?
3. Může být nějaký skutek legální (podle zákona), ale současně nemorální? Uveďte příklady.
Potřebné právní informace pro skupinou práci. Vražda je v českém právním řádu upravena v § 219 trestního zákona. Jedná se o úmyslné usmrcení jiného (trestána je odnětím svobody na deset až patnáct let). Naše trestní právo nezná termín zabití. Neúmyslné usmrcení jiného upravuje trestní zákon jako trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti. Může se jednat buď o úmyslné ublížení na zdraví s následkem smrti - pachatel chce „pouze” ublížit na zdraví nebo způsobit těžkou újmu na zdraví (viz vysvětlivky v lekci 6.1), ale toto jednání má za následek smrt, kterou pachatel mohl a měl vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům předvídat (např. pachatel, který chtěl jiného „jen” zranit těžkou kovovou tyčí, mohl a měl vědět, že ho takovým předmětem může usmrtit. To, že pachatel neměl v úmyslu jiného usmrtit, se bude muset dále dokazovat.) Nebo ublížení na zdraví s následkem smrti způsobené z nedbalosti (základním trestem je odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti; vyšší sazbou bude potrestán ten, kdo se dopustil takového trestného činu proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající např. z jeho zaměstnání, povolání nebo funkce - např. elektrikář v podniku špatně zajistí rozvod elektřiny a následkem špatně odvedené práce někdo zemře. Elektrikář neměl v úmyslu někoho usmrtit ani zranit, přesto došlo k něčí smrti.) Krajní nouze je tzv. okolnost vylučující protiprávnost. Jde o takovou situaci, kdy někdo svým jednáním sice splní všechny znaky některého trestného činu (např. „zmocnil se”, „motorového vozidla”, „v úmyslu ho přechodně užívat” - jedná se o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci), ale právě vzhledem k okolnostem, za kterých se takový případ stal, není toto jednání jako trestný čin posuzováno (např. vezmu-li si bez dovolení auto, abych odvezl velmi vážně zraněnou osobu do nemocnice, ale počítám s tím, že auto poté vrátím, dopouštím se tím formálně trestného činu nedovoleného užívání cizí věci, ale dělám to pro záchranu lidského života, hodnoty jistě vyšší.) Aby mohlo být jednání považováno za jednání v krajní nouzi, musí být splněno několik podmínek: a) musí odvracet nebezpečí hrozící zájmům chráněným zákonem (tedy obecně život, zdraví, majetek, bezpečnost), b) toto nebezpečí musí hrozit přímo, tzn. bezprostředně (tedy nejde o případy, kdy nebezpečí už pominulo, nebo kdy nebezpečí hrozí až ve vzdálené budoucnosti), c) nelze ho za daných okolností odvrátit jinak, d) ten, komu nebezpečí hrozí, jej není povinen snášet (např. vězeň je povinen snášet omezení své osobní svobody). Nejde však o jednání v krajní nouzi, je-li to, co bylo tímto jednáním způsobeno stejně závažné nebo ještě závažnější než to, co původně hrozilo. V krajní nouzi může jednat kdokoliv, ne pouze ten, proti komu nebezpečí směřuje (tedy když např. myslivec uvidí, že je někdo napaden zuřivým psem, může psa zastřelit, i když pes neútočí na něho samotného). Další z okolností vylučujících protiprávnost je nutná obrana. Její podstatou je odvracení útoku na společenské hodnoty chráněné zákonem (život, zdraví, majetek, bezpečnost...), a to činem, který by byl jinak trestným činem směřujícím proti útočníkovi. Podmínkou je, aby útok přímo hrozil nebo trval (tedy opět - nesmí být již po útoku, ani se útok nesmí očekávat teprve ve vzdálenější budoucnosti). Požadavek na přiměřenost obrany je shovívavější než u krajní nouze - nutná obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená útoku (např. pokud by byl někdo napaden neozbrojeným kapesním zlodějem, obrana tím, že zloděje zastřelí, bude nepřiměřená, a tedy nebude splňovat podmínky pro nutnou obranu). Nebyly-li plně splněny všechny podmínky krajní nouze a nutné obrany, bude jednání posouzeno jako trestný čin a fakt, že byl trestný čin spáchán při odvracení útoku nebo jiného nebezpečí, bude posouzen jako polehčující okolnost.
