Informace pro rodiče PP 1. Biopotraviny. (nejen) pro. vaše. děti. Proč je dobré jíst biopotraviny nejen ve škole

I nform a c e

p ro

r o diče

PP

Biopotraviny pro

(nejen)

vaše

děti

Proč je dobré jíst biopotraviny nejen ve škole

|

1

Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í

OBSAH Předmluva

3

1.

Co je to bio

4

1.1.

Jak se roste rostlinám na ekologických polích

6

1.2.

Jak se žije zvířatům na ekologických statcích

8

2.

Co není bio

10

3.

Jak vzniká biopotravina

11

3.1.

11

V čem je bio lepší

4.

Jak se rodí biochleba s biosýrem

15

5.

Jak poznám bio

20

6.

Kdo ručí za bio

23

6.1.

24

7.

Kontrola a certifikace v praxi

Proč vzniklo bio

25

7.1.

26

Přínosy ekologického zemědělství

8.

Mýty o biopotravinách

29

9.

Biopotraviny do škol – podpora trvalé udržitelnosti

32

10. Praktické informace

34

10.1. Zajímavé akce

34

10.2. Zajímavé odkazy

34

10.3. Zajímavá literatura

35

10.4. Slovníček pojmů

37

11. Projekt Bioškoly

39

I nform a c e

p ro

r o diče

PŘEDMLUVA Tato brožura je určena všem, kteří hledají informace o tom, co jsou to biopotraviny, jak je poznat či co nám vlastně přinášejí. Především je určena rodičům dětí, které by mohly biopotraviny dostávat ve školní jídelně. Publikace poskytuje odpovědi na otázky, zda má smysl, aby biopotraviny byly součástí jídelníčku našich dětí i nás dospělých. Snahou autorů nebylo nabízet vědecky exaktní popis, jak biopotraviny působí na naše zdraví, ale spíš zbavit biopotraviny mýtů a předsudků a nabídnout širší souvislosti jejich výroby a spotřeby. Brožura byla vytvořena v rámci projektu Bioškoly, jehož cílem je přiblížit školním jídelnám možnost využívat biopotraviny při přípravě dětských pokrmů.

2

|

3


1. CO JE TO BIO VÍTE, ŽE: Ekologické zemědělství se začalo rozvíjet již ve 20. letech 20. století? A již od 70. let začalo v Evropě pronikat do zákonů některých zemí jako respektovaný způsob produkce potravin.

Potraviny označené slůvkem bio znamenají jediné: jsou produktem ekologického zemědělství. Tedy moderního zemědělského systému, který je ale zároveň založen na tisícileté zkušenosti našich předků. Ekologické zemědělství je reakcí na industrializaci a chemizaci produkce potravin ve 20. století. Jedná se o systém, jehož cílem je pěstovat kvalitní potraviny zachovávající původní nutriční hodnoty surovin a současně nepoškozovat životní prostředí při zemědělské činnosti. Ekologické zemědělství je založeno na: • využívání spontánních přírodních procesů, • využití recirkulace a obnovitelnosti zdrojů,

VÍTE, ŽE: V České republice ekologicky hospodaří již více než 3 000 zemědělců na 10 % všech zemědělských ploch u nás? Celosvětově je to pak více než 1,2 milionu zemědělců.

• ale také na moderních agrotechnických metodách. Vyznačuje se kladným vztahem a respektem k životnímu prostředí. Není to návrat na stromy, ale návrat ke zdravému rozumu a citlivému srdci. Ekologické zemědělství je definováno platnými předpisy na národní i evropské úrovni. Každý zemědělec, který hospodaří v režimu ekologického zemědělství, musí pravidelně absolvovat kontrolu, zda jeho postupy odpovídají zákonům o ekologickém zemědělství. Ekologičtí zemědělci • se při péči o půdu a rostliny obejdou bez průmyslových hnojiv a jedů proti „nežádoucím“ živočichům, rostlinám a houbám, nezamořují tak půdu, vodu, vzduch, rostlinstvo ani zvířata syntetickými chemickými látkami.

VÍTE, ŽE: Někteří ekologičtí zemědělci chovají tradiční domácí plemena hospodářských zvířat? Jako je například kráva česká červinka či prase přeštické a pomáhají tak taková plemena zachovat.

• poskytují svým zvířatům dostatek péče, kvalitního krmiva a životního prostoru pro pastvu i odpočinek. Díky tomu můžete na ekologických farmách spatřit víc polního a lučního kvítí, ptactva, savců, obojživelníků a plazů, žížal, pavouků, střevlíků, a také spoustu práce. Chov zvířat Stáda a hejna zvířat ekologických farmářů jsou přiměřeně velká, zvířata jsou chována spolu v přirozeném kontaktu a každé zvíře spokojeně nosí svůj ocas, uši i zobák, jak jim narostl (na rozdíl od svých kolegů z konvenčních velkochovů).

I nform a c e

p ro

r o diče

Zároveň zvířata nejsou popoháněna elektrickými bičíky či uklidňována tišícími prostředky. Krmivo pro zvířata musí pocházet většinou z ekologického zemědělství, ideálně ze statku, kde zvířata pobývají. Zdravotní stav zvířat je udržován především preventivními opatřeními, dostatečným pohybem, výběrem místně vhodných a odolných plemen, kvalitní stravou. Více v části 1.2. Jak se žije zvířatům. Zpracovatelé bioproduktů Jsou lidé uvažující podobně jako ekologičtí zemědělci, neboť se při výrobě biopotravin zřekli používání většiny umělých ochucovadel, barviv a zlepšovadel vůně, chuti a konzistence. Nechávají tedy spotřebiteli zažít potravinu v její přirozené barvě, chuti, vůni a kráse i s „případnou nevýhodou“ kratší trvanlivosti. Více v kapitole 3 Jak vzniká bio. Biopotraviny Jsou v první řadě produktem s přidanou environmentální hodnotou. To znamená, že si s nimi kupujete také péči ekologických zemědělců o životní prostředí v okolí polí. Označování a kontrola Biopotraviny lze od ostatních potravin snadno odlišit díky specifickému značení. Logo ČR pro biopotraviny, tzv. „Biozebra“. Biopotraviny, které byly kontrolovány v České republice (tedy nikoliv nezbytně výhradně biopotraviny českého původu), poznáte podle této zelené národní ekoznačky, která zaručuje, že výrobek splňuje požadavky tuzemského zákona o ekologickém zemědělství. Logo EU pro ekologickou produkci, tzv. „Eurolist“. Biopotraviny vyprodukované v Evropské unii splňující veškeré evropské požadavky jsou povinně označeny tímto logem. Celý systém ekologického zemědělství, zpracování bioproduktů a výroby biopotravin kontrolují nezávislé kontrolní organizace. Více v kapitole 5 Jak poznám bio a v kapitole 6 Kdo ručí za bio.

4

|

5


1.1. Jak se roste rostlinám na ekologických polích VÍTE, ŽE: V půdě obhospodařované dle zásad ekozemědělství žije o 50 % více žížal a dvojnásobný počet pavouků než v půdě ošetřované umělými hnojivy?

VÍTE, ŽE: V intenzivně obhospodařované půdě se dodnes objevují zbytky DDT? Přestože jde o pesticid, který byl u nás zakázán již v roce 1974.

Základem pěstování rostlin v ekologickém zemědělství je zdravá půda. Cílem ekologických zemědělců je udržovat půdu zdravou a úrodnou. To znamená, že se snaží: • na jedné straně nevnášet do půdy cizorodé látky či látky uměle vyrobené, které mohou mít toxické a jiné negativní účinky, • a zároveň svými postupy půdu oživovat, přispívat k bohatosti života v ní tak, aby byla harmonickým a fungujícím celkem vztahů mezi jednotlivými součástmi. Ekologické zemědělství nepoužívá syntetické pesticidy... Syntetické pesticidy jsou chemické látky, které se používají k hubení škůdců. Spolu s nimi však zabíjejí i další organismy. Z naší zemědělské krajiny tak mizí mnoho druhů hmyzu, divokých rostlin, ale i dalších živočichů. V ekologickém zemědělství je používání syntetických pesticidů zakázáno. Proti škůdcům a plevelům se bojuje tradičními postupy: •

preventivně – střídáním plodin, volbou odolných plodin, vhodným sousedstvím různých druhů;

•

mechanickým ničením plevele či sběrem škůdců;

•

povolenými prostředky na ochranu rostlin, jako například draví roztoči, měďnaté prostředky, aj., které se v prostředí přirozeně vyskytují.

...ani umělá hnojiva Uměle vyrobená hnojiva na jedné straně zajišťují vyšší výnosy, zároveň však znečišťují naši krajinu. Na přehnojené půdě se daří agresivním rostlinám, jako jsou kopřivy, které vytlačují původní, často vzácné druhy. S nimi mizí i někteří polní ptáci, například skřivan. Velká část umělých hnojiv se z polí spláchne do potoků, rybníků i podzemních vod. Nadměrné množství dusíku a fosforu ve vodních nádržích vede k přemnožení řas a sinic. Vzniká tzv. vodní květ, který brání nejen životu

I nform a c e

p ro

r o diče

pod hladinou, ale také koupání. Více umělých hnojiv znamená také více dusičnanů v naší zelenině – především listové a kořenové. Ekologické zemědělství se obejde bez umělých hnojiv, neboť půdu hnojí (eko)logicky: • hnojem hospodářských zvířat, • kompostem a zeleným hnojením, • a promyšlením střídáním plodin a odpočinkem půdy. …ani genetické modifikace Snahou ekologického zemědělství je co nejmenší závislost na nepřírodních postupech a procesech. Proto se vzdává použití výše uvedených průmyslově vyráběných látek na ochranu a výživu rostlin. A z tohoto důvodu ekologické zemědělství odmítá také využití genetických modifikací organismů (GMO). Genové technologie umožňují, zjednodušeně řečeno, vložit gen jednoho organismu do genetické výbavy organismu druhého a „vylepšit“ tak jeho vlastnosti, např. směrem k vyšší odolnosti vůči škůdcům či určitému typu pesticidu. Což v jednotlivých případech může přinášet pozitivní výsledky. Nicméně z hlediska filosofie ekologického zemědělství nelze vnímat organismus jako pouhý shluk genů, které lze libovolně mixovat, ale je třeba jej chápat jako nedílnou součást širokého celku přírody. Odmítání genetických modifikací ze strany ekologického zemědělství tak stojí především na filosofickém a etickém základě, a na principu předběžné opatrnosti. Ekozemědělci pečují o půdu... Půda je velmi vzácná, vrstva o síle jedenoho centimetru vzniká asi sto let. Přesto s ní průmyslové zemědělství plýtvá. Zamořuje ji toxickými látkami, čímž likviduje půdní život, vyčerpává živiny a způsobuje erozi půdy. Z obrovských lánů každoročně zmizí tuny úrodné ornice. Ekologické zemědělství nehospodaří na velkých lánech. Pečuje o meze a remízky a brání tím erozi. Respektuje přírodní cykly a podporuje život v půdě.

6

|

7


...a udržují pestrou krajinu Průmyslové zemědělství, to jsou jednotvárné, obrovské lány s jedinou plodinou. Téměř bez života, udržované jen s pomocí velkých dávek agrochemikálií. Kvůli intenzifikaci výroby se rozoraly meze a remízky, odvodnily vzácné mokřadní louky, narovnaly potoky. Ekologické zemědělství si uvědomuje, že jsme součástí přírody. Nesnaží se s ní bojovat; ví, že se nám dobrá péče vrátí. Nechává proto prostor také divokým druhům rostlin a živočichů: čím je krajina pestřejší, tím je i odolnější.

NOSNICE – JAK TO CHODÍ VE VELKOCHOVECH Polovina nosnic u nás žije v klecích o velikosti listu A4, kde nemohou ani roztáhnout křídla. V kleci slepice samozřejmě nemohou provádět jim přirozené činnosti jako popelení, tvorba hnízda, atd. Po roce intenzivní snášky (cca 300 vajec) jsou slepice poraženy.

KUŘATA – JAK TO CHODÍ VE VELKOCHOVECH Jsou většinou chována v halách bez oken. Porážkové hmotnosti dosahují již za necelých 6 týdnů, což má výrazně negativní vliv na jejich zdraví. Na jatka jsou kuřata přepravována ve velkých bednách v kamionech s minimální kontrolou teploty. Moderní jatka jsou schopna zabít 8–10 tisíc brojlerů za hodinu, při takovém množství není možné zajistit důstojné podmínky pro umírání zvířat.

1.2. Jak se žije zvířatům na ekologických statcích Chov zvířat v ekologickém zemědělství je založen především na předpokladu, že zvíře není pouhým nástrojem dosahování ekonomického užitku, ale naopak, že je živým tvorem s vlastní individualitou a vlastními potřebami. Ekologické chovy jsou ohleduplné ke zvířatům Průmyslové zemědělství vnímá hospodářská zvířata jako výrobní prostředek. Například slepice ve velkodrůbežárnách tráví celý život natěsnané v klecích, bez možnosti výběhu na denní světlo nebo čerstvý vzduch. Zvířata ve velkých chovech nemají možnost přirozeného projevu, navíc často žijí a umírají ve značném stresu. Ekologické chovy musejí zvířatům poskytnout lepší podmínky. K samozřejmostem patří volný výběh, zákaz klecových chovů a menší počet zvířat na jednotku plochy. Dbá se také na kvalitní krmivo (valná část musí pocházet z ekologického zemědělství), mláďata jsou například delší dobu kojena a ponechána u matky.

I nform a c e

p ro

r o diče

Ekologičtí zemědělci častěji chovají taková plemena zvířat, která jsou odolná vůči chorobám (byť mívají třeba nižší výnos) a jsou adaptována na místní podmínky (např. chov tuzemského prasete přeštického či české krávy červinky). Dobrý zdravotní stav zajišťují ekozemědělci také díky vyšší fyzické aktivitě zvířat a kvalitnímu krmivu. Pokud však zvíře onemocní, ekologický hospodář samozřejmě zajistí veškeré dostupné kroky, aby zabránil utrpení zvířete. To znamená, že může nasadit i léčbu antibiotiky, apod. V žádném případě nenechá nemocné zvíře bez pomoci.

8

|

PRASATA – JAK TO CHODÍ VE VELKOCHOVECH Chovné prasnice jsou téměř celý život uzavřeny v individuálních kotcích, které neumožňují prakticky žádný pohyb. K selatům, která rodí každých 140 dnů, nemají přístup a kojí je přes železnou mříž, aby je nezalehla, byť v alternativních chovných systémech je úmrtnost selat srovnatelná. Selátka jsou odstavena nejčastěji ve 21 až 31 dnech a umístěna do holých železobetonových kotců. Ve věku 5–6 měsíců jdou prasata na jatka. V roce 2009 bylo u nás vykrmeno téměř 800 tisíc prasat.

Zdravá krajina Povinností ekologického chovatele je také pečovat o krajinu. Konvenční velkochovy produkují velká množství škodlivých látek, jejich pastviny trpí nadměrným množstvím zvířat a velkým problémem jsou také krmiva. Například sója pro česká prasata se pěstuje na jihoamerických plantážích, které postupně vytlačují původní pralesy a savany a zamořují krajinu chemickými postřiky. Naproti tomu ekologické chovy využívají většinu krmiva z ekologického zemědělství, čímž pomáhají pečovat o další plochy. Některé malé farmy si dokonce zajišťují krmivo jen z vlastních zdrojů. Nicméně vysoká spotřeba masa, a tedy produkce masných zvířat s sebou nese vždy negativní vliv na přírodu a krajinu, proto je dobré uvažovat, zda skutečně každý den potřebujeme živočišnou bílkovinu.

MLÉČNÉ KRÁVY – JAK TO CHODÍ VE VELKOCHOVECH Vyšlechtěná plemena krav dávají v průběhu produkčního roku (cca 300 dní) průměrně 30 kg mléka denně, což je obrovská zátěž pro organismus. Od dvou let věku krávy procházejí nepřetržitě obdobími březosti a dojení (tzv. laktace). Telata jsou kravám odebírána nejčastěji bezprostředně po narození. Po třetí až čtvrté laktaci jsou zvířata většinou porážena. Kromě podhorských oblastí jsou krávy většinou chovány ve stájích a někde mohou být uvázány celoživotně na jednom místě.

9


2. CO NENÍ BIO BIO neslibuje lokálnost (byť ji vítá) Jak může být něco bio, když se to dováží z druhého konce světa? Biopotraviny neslibují 100 % omezení dopadů na životní prostředí, ale slibují omezení vlivů na životní prostředí při zemědělské produkci. To znamená, že biopotravina dovážená například ze zámoří je stále biopotravinou. Potraviny i biopotraviny jsou zkrátka předmětem volného obchodu a jeho (ne)logiky. Nicméně existují potraviny, které u nás zkrátka vyrobit nemůžeme (nerostou tu) nebo neumíme (nejsou vhodné zpracovatelské kapacity); ty si je potom třeba buď odpustit, nebo přijmout fakt, že cestovaly zdaleka. Proto pokud chceme, aby biopotravina byla zároveň co nejšetrnější k životnímu prostředí, je nutno dát přednost biopotravinám tuzemských zemědělců a výrobců. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že i nákupem biopotravin ze vzdálených oblastí podporujeme šetrné hospodaření v dané zemi a například přispíváme k rozvoji tamního trhu s biopotravinami. BIO neslibuje naprostou čistotu (byť k ní má blíže) Jak může být něco bio, když je ovzduší plné škodlivin? Biopotraviny nevyrůstají ve vakuu, nejsou sterilní, neslibují absolutní čistotu bez škodlivin, jsou totiž jen tak kvalitní, jak kvalitní je prostředí, v němž vznikají. Slibují pouze to, že snahou jejich producentů je dále pesticidy a umělými hnojivy nepoškozovat prostředí, v němž tyto potraviny vznikají. Cílem tedy nejsou sterilně čisté potraviny, ale potraviny pocházející od sedláků, kteří nezpůsobují další znečišťování prostředí. BIO není všechno bio (kromě potravin) Biobrikety, biopantofle, dokonce bio pastičky na myši. Nic z toho nemá s biopotravinami nic společného. Slovo bio v tomto kontextu znamená pouze touhu výrobce označit svůj výrobek těmito třemi písmeny. Jinak je tomu u potravin, tam tato tři písmena musejí znamenat přesně to, co stanovuje zákon a co popisujeme v této publikaci. U briket, pantoflí, pastiček na myši a dalšího nepotravinářského zboží jde o rozhodnutí výrobce označit svůj produkt jako bio, to však nemusí být podloženo žádným nezávislým garantem.

I nform a c e

p ro

r o diče

10

|

11

3. JAK VZNIKÁ BIOPOTRAVINA Ekologické zemědělství produkuje pro zpracovatele a výrobce potravin biosuroviny vysoké kvality s přidanou hodnotou v podobě péče o krajinu, ochrany vod a půdy, podpory druhové rozmanitosti rostlinné i živočišné říše i pohody zvířat. Tyto suroviny, tzv. bioprodukty, se mění na biopotraviny. Stejně jako zemědělská prvovýroba, podléhá i zpracování a vznik biopotravin kontrole a certifikaci. Důraz je kladen na co možná největší zachování přirozených a nutričních kvalit surovin. Pokud firma produkuje jak biopotraviny, tak konvenční potraviny (tzv. souběžná výroba), pak musí tato výroba probíhat buď v samostatných, oddělených prostorech, nebo v jiný čas. Nejčastější praxe je taková, že např. po víkendové pauze, kdy jsou výrobní linky a nástroje vyčištěné a umyté, se začíná zpracovávat biosurovina a vzniká biopotravina. Výrobce musí pečlivě evidovat dobu biovýroby, ale také odděleně skladovat biosuroviny i konečné produkty. Nezbytností je správné označení biovýrobku se všemi náležitostmi, viz kapitola 5 Jak poznám bio. Zpracovatelé bioproduktů musejí: • vést tzv. registr výrobních činností a registr zpracovaného množství; • dodržovat hygienické a veterinární normy platné pro výrobu potravin obecně; • přijmout opatření zamezující znečištění biosurovin nepovolenými látkami. VÍTE, ŽE: V biopotravinách je momentálně povoleno pouze 49 z celkem zhruba 300 aditivních látek určených ke snazšímu zpracování potravin? Jedná se o takzvaná éčka, tedy látky, které byly schváleny Evropskou komisí jako vhodné k lidské spotřebě, u některých z nich se však vede o jejich účinku široká diskuse.

3.1. V čem je bio jiné Kvalita biopotravin není nijak legislativně definována, pro biopotraviny platí stejná pravidla jako pro běžné potraviny, tedy musejí splňovat totožné potravinářské předpisy. Navíc však splňují podmínky, které upravují zákony pro ekologické zemědělství a biopotraviny.

VÍTE, ŽE: Při zpracování biouzenin jsou povoleny dusitanové soli E250 (dusitan sodný) a E252 (dusičnan draselný)? Zajišťují mimo jiné stálost barvy – krásně růžovoučké –, na níž jsou milovníci uzenin zřejmě závislí. Bohužel se také považuje za rakovinotvornou látku. Proto se do konce prosince 2010 musí rozhodnout o jejich dalším používání při výrobě biopotravin. V konvenčních uzeninách zůstávají bez povšimnutí… V ČR ale máme výjimku – Biofarmu Sasov, která umí dělat skvělou biošunku bez E250 i 252!

VÍTE, ŽE: Za rok 2009 přibylo v ČR 68 nových výrobců biopotravin? Jejich počet tak činil 497.


Kvalitu potravin můžeme poměřovat z nejrůznějších úhlů: • podle obsahu významných látek, • podle obsahu nežádoucích a toxických látek, • podle vhodnosti k dalšímu zpracování, • podle toho, jak potravina chutná, voní a vypadá. Potraviny můžeme však také posuzovat z hlediska celkového procesu, díky němuž potravina vznikla. V kvalitě potraviny se tak zohledňují i další aspekty související se zemědělským systémem, v němž vznikly. Jde o: • vliv produkce, zpracování, distribuce, spotřeby energie a zdrojů na životní prostředí, • pracovní prostředí zemědělce či obavy spotřebitelů ze zdravotních rizik, • způsob chovu zvířat, názor spotřebitelů na způsob produkce, atd. A jsou to právě tyto aspekty, kterými je třeba porovnávat systém ekologického zemědělství s převládajícím zemědělstvím konvenčním. Právě zde se totiž nejvíce projeví rozdíl v obou systémech zemědělského hospodaření a produkce potravin. Obsah výživově důležitých látek v biopotravinách Nicméně rozdíly v kvalitě biopotravin ukazuje i tradiční složkový přístup. Mnohé studie u biopotravin naznačují vyšší obsahy nutričně významných látek, například: • vyšší obsahy prospěšných mastných kyselin v mase a mléce z ekologické produkce • vyšší obsah vitaminu C u některého ovoce a zelenině z ekologického zemědělství. Ale také například: • nižší obsah bílkovin, který mají např. obiloviny z ekologické produkce, což zároveň nepříznivě ovlivňuje jejich pekařské vlastnosti. Na druhou stranu obsahuje bioobilí vyváženější poměr aminokyselin.

I nform a c e

p ro

r o diče

Obsah nežádoucích a toxických látek v biopotravinách Ekologické zemědělství nepoužívá syntetické pesticidy, proto bychom ani v biopotravinách neměli nacházet zbytky těchto látek. Ovšem i přes veškerou snahu se zbytky pesticidů v biopotravinách objevují. Většinou se však jedná o náhodné kontaminace buď z předešlé konvenční zemědělské produkce na daném poli, ze sousedních polí či smísením např. zrna během přepravy či skladování. Posledním vysvětlením může být samozřejmě také podvod. Jak podvodům zamezit se dozvíte v kapitole 6. Kdo ručí za bio. Zbytky pesticidů se spolu s potravinami mohou dostávat i do našeho těla. Vědci zjistili, že některé z nich mohou narušovat účinky hormonů, negativně ovlivnit vývoj plodu v těle matky nebo snižovat množství spermií, atd. Dále se v ekologickém hospodaření nepoužívají umělá dusíkatá hnojiva, biopotraviny proto zpravidla obsahují méně dusičnanů. Rostlina totiž přijímá dusík z organických zdrojů pomaleji a ve větším souladu se svými potřebami než při aplikaci syntetických dusíkatých hnojiv. U živočišných biopotravin se nemusíte obávat možného obsahu zbytků léčiv. Např. mléko lze po léčbě dojnice antibiotiky opět prodávat až po 2× delší době než u konvenčního chovu. Chutnají biopotraviny lépe? Ovoce a zelenina v biokvalitě obvykle obsahuje méně vody, proto i koncentrace látek ovlivňujících chuť bývá vyšší. Chuť ale, kromě zemědělského systému, závisí na mnoha dalších faktorech: na textuře, konzistenci, odrůdě, kvalitě půdy, mikro- i makroklimatických podmínkách a také na době sklizně a posklizňové péči. Navíc je chuť subjektivní a neměřitelná. Přesto však biopotraviny preferuje celá řada světových šéfkuchařů (např. Jamie Oliver) a vaří z nich mnoho špičkových restaurací. Zdravotní přínosy Biopotraviny nejsou výhradně „zdravá výživa“, systém jejich produkce není určen k tomu, aby v první řadě vytvářel „zdravé potraviny“, ale

12

|

13

VÍTE, ŽE: V bioovoci najdeme až 550 krát méně reziduí pesticidů než v konvenčním ovoci, v biozelenině dokonce až 700 krát méně?

VÍTE, ŽE: Dánská studie z roku 1996 zkoumala spermie ekofarmářů, jejichž jídelníček tvořily alespoň z jedné čtvrtiny biopotraviny? Vědci u nich zjistili o 43 % vyšší koncentraci spermií, než u mužů, kteří žádné biopotraviny nejedli.


především k tomu, aby přispíval ke zdravé krajině a poskytoval kvalitní potraviny (splňující ty nejpřísnější kvalitativní normy). Nicméně přínos biopotravin našemu zdraví se může stát druhotným účinkem zdravého zemědělství. Vyloučení chemizace půdy, vody, zvířat či potravin může snižovat rizika plynoucí z přítomnosti cizorodých chemických látek v našem organismu i okolním prostředí. Zdravotní rizika? V souvislosti se zdravotními riziky spojenými s biopotravinami se nejčastěji hovoří o plísních či tzv. mykotoxinech, případně aflatoxinech. Vychází se z předpokladu, že nejsou-li rostliny ošetřeny postřikem proti plísni, musejí jí snadno podlehnout. Nicméně odborníci srovnávacími výzkumy dokazují, že v biopotravinách se plísně nevyskytují ve vyšších koncentracích než v potravinách z konvenčního zemědělství. Vysvětlení je takové, že konvenční zemědělství zaznamenává častější výskyt mykotoxinů, ale tlumí jej postřikem, ekologické zemědělství nemůže sice používat postřik, ale na druhou stranu rostliny jsou odolnější a výskyt plísní je tak nižší. Vznik plísní tak bývá častěji spojován s nevhodnými podmínkami při dopravě a skladování než s odlišným způsobem hospodaření. Navíc konvenční potraviny (např. brambory) mají vyšší obsah vody, proto jsou náchylnější k mechanickému narušení a tím pádem k vyššímu napadení chorobami. Další rizika pro zdraví konzumentů (např. výskyt parazitů u zvířat) vznikají spíš nedodržením hygienických a veterinárních zásad u drobnochovatelů než praktikováním ekologických způsobů hospodaření. A koneckonců množství skandálů (BSE apod.) ukazuje, že i velkochovný způsob zacházení se zvířaty přináší vysoká rizika.

I nform a c e

p ro

r o diče

14

|

15

4. JAK SE RODÍ BIOCHLÉB A BIOSÝR Jak vzniká biochléb Chléb je velmi tradiční potravinou, jejíž způsob výroby se v posledních desetiletích výrazně změnil. Biochleba je cestou k tradiční řemeslné výrobě chleba z kvalitních surovin z ekologického zemědělství.

1. Osivo Pro výrobu biochleba je nutné použít pouze osivo pocházející z ekologické produkce a uznané odpovědným orgánem k použití. Osivo nesmí být geneticky manipulováno, mořeno, atd. Lze používat veškeré odrůdy.

1.

2. Obilí Obilí je pěstováno na ekologických polích, hnojeno pouze hnojem hospodářských zvířat, zeleným hnojením či kompostem. Jako prostředek ochrany proti škůdcům jsou používána preventivní opatření (pěstování vhodných odrůd, mechanická kultivace či podpora přirozených nepřátel škůdců) anebo jsou v případě napadení použity povolené přípravky ochrany rostlin (např. měď, síra, křemenný písek, přípravky na bázi mikroorganismů).

2.

3. Sklizeň a čištění Po sklizni, při níž se většinou užívá mechanizace, se obilí třídí a čistí od hrubých nečistot, slámy a prachu. Při skladování obilí je třeba dbát na správnou vlhkost vzduchu, zejména pokud dojde při sklizni ke zhoršení počasí. Takové obilí je třeba dosušit. Některé druhy obilí, např. pšenice špalda, které mají kromě běžných obalových vrstev i nepoživatelné ochranné pluchy, se ještě před mletím loupou.

3.


4.

4. Mouka Samotné mletí probíhá tradičně na mlýnských kamenech, které jsou dnes již spíše výjimkou. Většina mouky na trhu je mleta na ocelových válcových stolicích. Pokud jsou odděleny obalové vrstvy od endospermu (viz box Složení obilky), vzniká tak mouka bílá, která je ale ochuzena o významné látky z obalů a klíčků.

5.

Celozrnná mouka obsahuje všechny cenné živiny z celého zrna. Protože ale obsahuje i tuky z klíčku, má omezenou trvanlivost a žlukne rychleji než mouka bílá. Je třeba dbát na její čerstvost.

5. Těsto Pro tradiční český chleba se používá mouka žitná a mouka pšeničná. Jejich vzájemný poměr závisí na druhu chleba (chléb žitno-pšeničný obsahuje min. 50 % žitné mouky a chléb pšenično-žitný obsahuje min. 10 % žitné mouky). Pšeničná mouka obsahuje lepek, který dává chlebu nadýchanou konzistenci, aromatické látky z žitné mouky zase propůjčují chlebu typické chlebové aroma.

6. Kypření těsta 6.

Chléb se kypří tzv. chlebovým kváskem. Kvásek vzniká smícháním žitné mouky a vody v řídké těsto, které začne kvasit přirozenou mikroflórou žitné mouky. Do kvásku se poté přidává další žitná mouka a voda a nechá opět prokvasit. Tento proces se opakuje tak dlouho, až je kvasu potřebné množství pro zadělání chleba. Část kvásku se vždy nechá stranou – pro základ příštího chleba. Příprava kvásku je časově velmi náročná, ale žitný chlebový kvásek dává chlebu typickou nakyslou chuť a chlebové aroma.

I nform a c e

p ro

r o diče

Po smísení kvasu, mouky, vody, soli, případně dalších přísad, těsto odpočívá – zraje. Poté se ručně nebo strojově tvaruje do různých tvarů a ukládá do ošatek nebo pečících forem.

7. Pečení Chléb se peče nejprve zprudka, kdy probíhá tzv. zapékání, postupně se teplota snižuje. K vytvoření kůrky je třeba povrch chleba navlhčit. Nebo jsou v peci speciální zapařovací zařízení, která zvyšují vlhkost vzduchu v peci. Důležité je chladnutí čerstvě upečeného chleba, doba chladnutí je velmi dlouhá; s chlebem je nutno šetrně manipulovat, aby se nedeformoval nebo aby se nesrazila chlebová střída. Fotografie ukazují způsob výroby chleba v biopekárně Country Life (www.countrylife.cz).

SLOŽENÍ OBILKY: • Obalové vrstvy (otruby): obalové vrstvy jsou tvořeny nestravitelnými polysacharidy a jsou tak zdrojem vlákniny, obsahují také minerální látky (hořčík, vápník, železo a fosfor) a vitaminy především skupiny B • Endosperm (vnitřní obsah zrna): obsahuje hlavně škrob a bílkoviny (pšeničný lepek) – bílá mouka je v podstatě rozdrcený endosperm • Klíček: je bohatým zdrojem tuku s obsahem prospěšných mastných kyselin, na vzduchu ale velmi rychle žlukne. Klíček také obsahuje vysoký obsah vitaminu E, který působí jako antioxidant

16

|

17

7.


Jak vzniká biosýr Mléko se začalo zpracovávat na sýr pro jeho delší trvanlivost. Pro kvalitní sýr je třeba především kvalitní surovina – tedy mléko. Je nutno dbát na zdravotní nezávadnost i technologickou kvalitu mléka. Některé studie ukazují, že biomléko má lepší složení mastných kyselin, obsahuje víc prospěšných nenasycených mastných kyselin a antioxidantů.

1. Chov zvířat 1.

K výživě zvířat určených k produkci biomléka (ovce, kozy, dojný skot) se musí používat krmiva vypěstovaná převážně v ekologickém zemědělství. Nesmějí být použita krmiva, na něž působily chemické látky nebo byly geneticky upravovány. Zvířata musí mít přístup na pastvinu (větší část roku), ve vnitřních prostorách mají mít volné ustájení, dostatečný prostor, vhodnou podlahu, ochranu před tepelným, chladovým stresem, atd.

2. Dojení 2.

Probíhá obvykle dvakrát denně současně s krmením. Dojit lze ručně nebo strojově do konví či potrubí. Za dodržení stanovených podmínek lze dojit v dojírně, na pastvě či ve stáji. Před zahájením dojení je třeba očistit vemeno i struky. A především dodržovat zásady hygieny prostor, vybavení i personálu k minimalizaci rizika kontaminace mléka. Pokud se mléko nezpracovává, je samozřejmostí jej vychladit.

3. Sýření a zpracování sýřeniny 3.

Do mléka, které prošlo šetrnou pasterací a které bylo upraveno na vhodnou teplotu, se přidá mikrobiální kultura (bakterie mléčného kvašení), případně i další speciální kultury podle druhu sýra, a s časovým odstupem syřidlo. Syřidlo je látka živočišného, mikrobiálního nebo rostlinného původu, která v mléce vysráží bílkovinu. Je-li mléko v klidu, vznikne pak sraženina neboli „sýřenina“.

I nform a c e

p ro

r o diče

Sýřenina se „rozkrájí“ sýrařským nožem a harfou na stejně velké kousky – sýrová zrna. Během krájení a promíchávání dochází k uvolňování syrovátky. Sýr tužší konzistence získáme drobnějším zrnem, šetrným zvýšením teploty a promícháváním, tzv. dosoušením.

18

|

19

4.

4. Formování Sýrové zrno se vkládá do forem z plastu nebo nerezu a následným prokysáváním dochází k dalšímu uvolňování syrovátky. Sýr získává požadovaný tvar a konzistenci. Měkké sýry se nechají samovolně odkapat (lisují vlastní vahou), jen se formy musí několikrát otočit, aby se uvolnila všechna syrovátka a sjednotila se struktura sýru. Polotvrdé a tvrdé sýry se lisují.

5.

5. Solení Vytvarované sýry se solí krystalickou solí nebo v solné lázni. Sůl ovlivňuje nejen výslednou chuť, ale i proces zrání a zpevňuje povrch.

6. Další zpracování Výroba čerstvých sýrů je ukončena solením a balením. Ostatní sýry (měkké, polotvrdé a tvrdé) procházejí ještě dalšími výrobními postupy, především zráním. Sýry zrají ve speciálních místnostech nebo sklepích, kde získávají typický vzhled, konzistenci, chuť i vůni. Povrch sýra je často chráněn zrací folií, voskem nebo speciálním nátěrem, sýry zrající volně se musí pravidelně ošetřovat. Doba zrání se liší podle druhu sýra. Fotografie ukazují způsob výroby sýra na ekofarmě Držovice (www.drzovice.info).

6.


5. JAK POZNÁM BIO KVIZ Y

ŠETRN

Ý

K

E

K

C

K

OL

ROB

OGI

VÝ

Víte, která značka zaručuje, že se jedná o produkt ekologického zemědělství? E

1.

2.

3.

5.

6.

7.

4.

Řešení: 1. Špatně – značka „Ekologicky šetrný výrobek“, která označuje spotřební zboží certifikované Ministerstvem životního prostředí jako ekologicky šetrné. 2. Správně – značka biopotravin kontrolovaných ve Spolkové republice Německo. 3. Špatně – znak PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců, označuje, že tuto biopotravinu vyprodukoval jeden z členů tohoto svazu. Nicméně nejedná se o značku pro biopotraviny. 4. Správně – značka, kterou musejí být označeny v tuzemsku kontrolované biopotraviny dle zákona o ekologickém zemědělství. 5. Špatně – dobrovolná značka společnosti bionebio, s. r. o., která zaručuje, že určitý podíl surovin ve výrobku je tuzemského původu, používá se však výhradně u biopotravin. 6. Správně – značka zaručující, že se jedná o biopotraviny dle evropského Nařízení o ekologickém zemědělství (dnes již toto logo nahrazuje nové logo „Eurolistu“ viz bod 7). 7. Správně – nová značka pro biopotraviny certifikované dle nařízení EU, povinná od 1. 7. 2010.

Biopotraviny můžete v obchodech od ostatních potravin rozeznat velmi snadno. Slovo BIO na potravinách je totiž chráněno zákonem. Musí tedy na každé potravině vždy znamenat to, že se jedná o potravinu pocházející ze systému ekologického zemědělství. Proto každý, kdo na obal svého výrobku (v obchodě) nebo na stánek (např. na trhu nebo na farmě) umístí slovo BIO, musí na stejném místě prokázat původ prodávaného výrobku v ekologickém zemědělství. Dokladem je tzv. certifikát pro biopotraviny. Na obalu výrobku se zjednodušuje uvedením odpovědného orgánu, který potravinu zkontroloval z pole až po velkoobchod – tedy uvedením tzv. kontrolní

I nform a c e

p ro

r o diče

organizace, respektive jejím kódem a případně logem pro biopotraviny. Viz kapitola 6 Kdo ručí za bio. V zásadě lze říci, že pokud potravina nese označení slovem BIO, znamená to tolik, že i někdo jiný než výrobce (nejčastěji nezávislý orgán) potvrzuje, že daná potravina byla vyrobena podle zákonem stanovených zásad, které přispívají k tomu, aby zemědělská výroba byla šetrnější k okolnímu prostředí a potravinářská výroba k lidskému tělu. Česká biozebra Díky českému zákonu musí každá v tuzemsku zkontrolovaná potravina označená slovem BIO zároveň nést grafický znak, tzv. biozebru. Ten musí být doplněn také kódem organizace, která provedla kontrolu, zda výrobek skutečně splňuje zákonné podmínky pro biopotraviny. Díky kódu si můžete u jednotlivých kontrolních organizací zjistit, zda výrobek kontrolou skutečně prošel. V České republice v současné době biopotraviny kontrolují tři organizace, jejichž kódy se na nich objevují: • ABCERT AG, kód na obalu: CZ-BIO-002, www.abcert.cz • BIOKONT CZ, s. r. o., kód na obalu: CZ-BIO-003, www.biokont.cz • KEZ, o. p. s., kód na obalu: CZ-BIO-001, www.kez.cz Jak to vypadá v praxi? Správně označená biopotravina (na následující straně) nese kód kontrolní organizace (v tomto případě CZ-BIO-002) a značku pro biopotraviny (zde „Biozebra“ a „Eurolist“). Nesprávně označená biopotravina nenese žádný doklad o svém původu v ekologickém zemědělství (ani kód kontrolora, ani značku). V takovém případě se může buď jednat o nedůslednost výrobce, nebo o klamavé značení.

2 0

|

2 1

VÍTE, ŽE: Česká biozebra se může objevit také na výrobcích dovážených ze zahraničí? Dovozce biopotraviny ze zemí mimo EU má povinnost nechat dovozový výrobek certifikovat některou z tuzemských kontrolních organizací. Dobrovolně může označit biozebrou také produkt pocházející z EU. Kontrolní organizace zhodnotí, zda byla potravina vyrobena dle tuzemských zákonů, a pokud ano, umožní na výrobek použít logo biozebry.


Správně označená biopotravina

Nesprávně označená biopotravina

A co na farmě? Pokud nakupujete na farmě, která se označuje jako ekologická a nabízí biopotraviny, měl by vám být hospodář schopen předložit platný certifikát o původu bioproduktu vydaný jednou z kontrolních organizací. Ten stvrzuje, že farma prošla kontrolou dodržování podmínek pro ekologické zemědělství a může prodávat biopotraviny.

VÍTE, ŽE: Až 60 % biopotravin na tuzemském trhu pochází z dovozu? Důvodem je nedostatek zpracovatelských kapacit a jako druhá strana mince nedostatek tuzemských surovin v biokvalitě. Jedním z dalších důvodů je i nezájem nás spotřebitelů o to, odkud potraviny, které jíme, pocházejí.

Logo EU pro ekologickou produkci Od poloviny roku 2010 platí pro všechny balené biopotraviny pocházející z některého z členských států EU povinné jednotné evropské logo. Pro biopotraviny dovážené ze zemí mimo EU je logo nepovinné. Vedle označení EU je povoleno používání dalších národních, soukromých či regionálních značek (např. biozebry). Všechny biopotraviny z EU však povinně ponesou tuto značku.

I nform a c e

p ro

r o diče

2 2

6. KDO RUČÍ ZA BIO Tohle všechno zní moc hezky, ale jak si můžeme být jisti, že všechny tyto předpisy skutečně zemědělci dodržují, vždyť i výroba biopotravin je ekonomická činnost, kde většinou jde o co nejvyšší zisk s co nejnižším nákladem? Jak tedy kontrola ekologických hospodářů a výrobců prakticky funguje? Zákonná kontrola • Na dodržování právních předpisů dohlížejí státem pověřené kontrolní organizace. • Každý, kdo chce produkovat biopotraviny, musí s některou z těchto organizací sepsat smlouvu a podrobit se její kontrole. • Těm, kteří splní všechny požadavky, udílejí kontrolní organizace certifikát na 1 rok (nejvíce na 15 měsíců). Na jeho základě pak mohou tito výrobci označovat své produkty slovem bio. • Kontrolní organizace mohou producenty biopotravin kontrolovat také nepravidelně.

OTÁZKA Jak si mohu být jist, že bio například z Číny či Turecka podléhá stejné kontrole jako bio z České republiky? Kontrolu biopotravin v těchto zemích provádějí kontrolní organizace, které musejí být schválené Evropskou unií (EU). Tyto mezinárodně uznávané organizace v dané zemi dohlížejí nad tím, že produkce probíhá v souladu s pravidly platnými pro EU. To tedy znamená, že produkty vyrobené v režimu ekologického zemědělství například v Číně musejí splňovat stejné podmínky jako bioprodukce v zemích Evropských společenství. Navíc, každý dovozce potravin ze zemí mimo EU do České republiky je povinen u Ministerstva zemědělství podat žádost o vystavení Dovozního zmocnění. Dovozce v něm musí předložit osvědčení o ekologickém původu bioproduktu, informace o zemi původu, informace o kontrolní organizaci v zemi původu, osvědčení kontrolní organizace, která zboží kontroluje v zemi původu atd.

|

2 3


VÍTE, ŽE: Vzorky biopotravin mohou odebírat také další státní instituce? Pokud v biopotravině zjistí překročení limitu např. u antibiotik nebo zbytků pesticidů, automaticky přestupek hlásí Ministerstvu zemědělství.

• Supervize – Na práci kontrolních organizací může dohlížet supervizor, zaměstnanec Ministerstva zemědělství, který namátkově přímo v terénu práci kontrolora posuzuje. Úřední kontrola • Nad prací ekozemědělců dohlíží ještě jeden nezávislý státní orgán, a to Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). • Na základě výběru dle analýzy rizik každoročně kontroluje dodržování pravidel pro ekologické zemědělství u vzorku přibližně 5 % ekologických farem.

VÍTE, ŽE: V roce 2009 bylo celkem 296 ekozemědělců, výrobců či velkoobchodníků upozorněno na klamavé značení biopotravin, u všech bylo značení odstraněno či upraveno tak, aby odpovídalo požadavkům na označování biopotravin?

A samozřejmostí je, že ekologičtí zemědělci a výrobci biopotravin musejí zároveň dodržovat veškerá další pravidla pro běžnou zemědělskou produkci a výrobu potravin.

6.1.

Kontrola a certifikace v praxi

Jak ale vypadá taková kontrola v praxi? Zjišťuje někdo fyzicky na statku, zda zvířata mají výběh či zda na rostliny někdo v noci nestříká toxické pesticidy? Ano. Každého ekozemědělce pravidelně (nejméně jednou za rok) navštíví osobně inspektor kontrolní organizace, který posoudí, zda byla všechna výše uvedená pravidla pro ekozemědělství dodržena. Inspektor kontrolní organizace při pravidelné kontrole: • Projde všechnu účetní evidenci – zkontroluje veškerou dokumentaci hospodáře, výrobce či obchodníka. • Prohlédne stáje, zvířata, pole, skladové prostory, atd., zda splňují zákonné požadavky. • V případě podezření odebere vzorky, např. půdy. • Pokud je vše v pořádku, vydá kontrolní organizace certifikát o původu bioproduktu a tedy o právu označovat potraviny slovem bio. • Pokud něco není v pořádku, informuje Ministerstvo zemědělství, které může udělit pokutu za porušení zákona až do výše 1 milionu korun.

I nform a c e

p ro

r o diče

7. PROČ VZNIKLO BIO A proč vůbec celý tento systém vznikl? Historie uvažování o alternativách konvenčních způsobů hospodaření sahá až do prvních desetiletí 20. století. Již tehdy byly zaznamenány první údaje o poškozování půdní úrodnosti a změnách v agroekosystémech, které souvisely s chemickou a technickou intenzifikací zemědělství. Právě to byly důvody, které vedly k diskusím o stávajícím systému zemědělství a k promýšlení alternativ. A to zejména po druhé světové válce, kdy technologický rozvoj během války a po ní způsobil další výraznou industrializaci zemědělství, která však s sebou nese řadu kritizovaných vlastností. Závislost na neobnovitelné fosilní energii a konečných zdrojích minerálních hnojiv fosforu a draslíku Většina energie využívané v zemědělství je závislá na fosilních zdrojích paliv – téměř třetina padne na výrobu umělých hnojiv. Limitujícím faktorem je v současné době zejména fosfor, který se získává výhradně těžbou. Výhled jeho zásob je na 30-90 let a očekává se, že bez fosforu klesne u obilovin výnosnost konvenčního zemědělství pod výnosnost zemědělství ekologického.

2 4

|

2 5

VÍTE, ŽE: Za posledních 40 let v konvenčním zemědělství produkce potravin vzrostla 2 ×, ale spotřeba umělých hnojiv se zvýšila 5–7 ×? To znamená, že na výrobu 1 kg potravin je třeba 2–3 × více umělých hnojiv než před 40 lety.

VÍTE, ŽE: Na výrobu 1 kg dusíkatého anorganického hnojiva se spotřebuje přibližně 1,4 litru nafty? Například v USA se tak za jediný rok spotřebuje 15,3 miliardy tun ropy jen na výrobu hnojiv.

V této souvislosti je problémem také skutečnost, že stávající průmyslové zemědělství je lineárním systémem, který k produkci potravin vyžaduje neustálý přísun konečných zdrojů zvenčí s následkem neustálých ztrát do prostředí. Vyplavování živin Jedná se hlavně o dusík a fosfor, které kontaminují zásoby povrchové i spodní vody. Velké množství vod v EU je zasaženo vysokým obsahem dusíku a fosforu. Velkofarmy, kde žije mnoho zvířat na malém prostoru, produkují značné množství organického odpadu (s vysokým obsahem živin), který často prosakuje do spodních vod.

VÍTE, ŽE: Velkofarma s 5 000 prasaty vyprodukuje tolik odpadu jako město s 20 000 obyvateli?

Snižování úrodnosti půdy a zvyšování rizika eroze

VÍTE, ŽE:

V posledních desetiletích se vzhledem k intenzifikaci zemědělství ztratila významná část orné půdy. Důvodem je především eroze vodní či větrná, během níž je půda splachována do vodních toků či odnášena větrem.

V České republice bylo v roce 2008 75 % půd ohroženo vodní erozí?


Snižování biodiverzity Ukazuje se, že dlouhodobě dochází ke zhoršování stavu krajiny a biodiverzity. Například četnost populací ptáků zemědělské krajiny dlouhodobě klesá. Hlavní příčinou úbytku druhů ptáků je podle Ministerstva životního prostředí právě intenzifikace zemědělství. Emise „skleníkových plynů” Zemědělství je třetím největším emitentem skleníkových plynů v ČR (po energetice a průmyslové výrobě), přispívá k tomu jednak chov hospodářských zvířat, ale také velká spotřeba neobnovitelných fosilních paliv. VÍTE, ŽE: Podle zprávy o cizorodých látkách v potravinách byly v roce 2009 v 70 % vzorků nalezeny zbytky pesticidů a ve 37,6 % zbytky mykotoxinů, dusičnanů, dioxinů, a dalších kontaminantů? Nicméně pouze u 0,95 % vzorků byl překročen hygienický limit pro jednotlivé látky.

Kontaminace potravin rezidui nežádoucích látek a zhoršení kvality potravin Přestože konvenční zemědělství je oproti minulosti poměrně úspěšné v omezování kontaminace potravin přirozenými nežádoucími látkami (např. plísně, dusičnany), jeho přístup na druhou stranu vnáší do potravin nové cizorodé látky pocházející právě ze zemědělské činnosti. Jde především o zbytky pesticidů, které se v naší stravně vcelku rutinně vyskytují.

7.1. Přínosy ekologického zemědělství Jak již bylo řečeno, biopotraviny jsou především produktem, kterým přispíváme k nepoškozování našeho životního prostředí. Jaké jsou tedy skutečné přínosy ekologického způsobu hospodaření pro naše prostředí? Přínosy pro životní prostředí

VÍTE, ŽE:

Podpora rozmanitosti

10–20 základních druhů plodin zajišťuje 80–90 % kalorické spotřeby lidí na celé planetě?

• Na rozdíl od průmyslového zemědělství, kde se pěstuje jen malé množství několika základních plodin, ekologičtí hospodáři kladou důraz na širokou škálu pěstovaných plodin i odrůd vhodných pro místní podmínky. • Ekologičtí zemědělci podporují tvorbu půdního života, kde žije velké množství půdních živočichů, jejichž rozmanitost je nezměrná. • Odpovědní ekologičtí hospodáři kladou důraz na obnovování a budování rozmanitých prostor pro život v zemědělské krajině, což je základ bohaté fauny a flory i důležitým aspektem krásy krajiny.

I nform a c e

p ro

r o diče

2 6

|

Ochrana vodních zdrojů • Užívání organických hnojiv snižuje riziko vyplavování živin do vod, čímž se zmenšuje nebezpečí vzniku tzv. vodního květu a přemnožení řas apod. Živiny obsažené v hnoji či kompostu se totiž rozpouštějí pomaleji a rostliny je využijí beze zbytku, proto nehrozí, že budou spláchnuty deštěm do vody, kde mohou napáchat škody. Omezování spotřeby fosilních zdrojů energie • Velká část fosilních zdrojů energie v průmyslovém zemědělství se spotřebuje na výrobu umělých hnojiv a pesticidů. Vzhledem k tomu, že ekozemědělství tyto látky nevyužívá, uspoří oproti běžnému zemědělství značné množství fosilních zdrojů energie. Omezování produkce skleníkových plynů • Emise skleníkových plynů z ekologického zemědělství jsou přibližně o 30 % nižší než emise z průmyslového zemědělství. Sociální a ekonomický přínos Ekologické hospodaření může kromě životního prostředí prospívat i místnímu společenství a jeho ekonomice. Může tak podpořit zaměstnanost ve venkovských oblastech a tím obecně přispívat k rozvoji venkova. Jak je to možné? Více pracovních příležitostí na venkově • Vzhledem k tomu, že je ekologické hospodaření náročnější na lidskou práci, přináší pracovní místa i pro méně kvalifikovanou pracovní sílu. • Navíc v celosvětovém měřítku je tento aspekt důležitý ve světle skutečnosti, že lidská práce je jediným zdrojem, který na celém světě dlouhodobě roste.

VÍTE, ŽE: V Británii zjistili, že ekologické hospodaření může vytvářet o 9–60 % víc pracovních míst na hektar zemědělské půdy?

2 7


VÍTE, ŽE:

Rovnoprávné postavení žen

Ve Spojených státech tvoří podíl žen mezi ekosedláky 21 %, zatímco v konvenčním zemědělství je farmářek jen 9 %?

• V zemích, kde se ekologické zemědělství rozvíjí již několik desetiletí, se ukázalo, že tento způsob hospodaření dává rovnou šanci k prosazení ženám i mužům. Zaměstnávání znevýhodněných skupin obyvatelstva •

Kvůli vyloučení práce s nebezpečnými látkami (pesticidy, umělými hnojivy) dává ekologické zemědělství pracovní příležitosti i osobám s mentálním postižením či osobám se sociálním znevýhodněním.

VÍTE, ŽE:

Podpora místní ekonomiky

Ve Velké Británii 39 % ekologických hospodářů prodává své výpěstky přímo spotřebiteli? Oproti tomu se prodejem ze dvora živí jen 13 % zemědělců konvenčních.

• Ekozemědělci častěji prodávají své produkty přímo spotřebiteli. Díky tomu si ponechají veškeré finanční prostředky, které zákazník za produkty zaplatí. Tyto peníze se pak vrátí do místní ekonomiky a neodcházejí na konta nadnárodních vlastníků obchodních řetězců. Udržitelný rozvoj • Základní podmínkou udržitelného rozvoje na planetě je především udržitelné zemědělství, které zabezpečí produkci potravin, krmiv, surovin a částečně i energie, a také správu krajiny bez spotřebovávání neobnovitelných přírodních zdrojů. Proto konvenční hospodaření svou závislostí na neobnovitelných – tedy konečných – zdrojích nemůže být trvale udržitelné, a naopak ekologické zemědělství svým důrazem na zdroje obnovitelné k udržitelnosti směřuje.

I nform a c e

p ro

r o diče

2 8

8. MÝTY O BIOPOTRAVINÁCH V České republice biopotraviny pro část veřejnosti stále představují pouhý módní proud, což v některých případech vede k nepřesným představám. Domníváte se, že vy mýtům o biopotravinách nepodléháte? Vyzkoušejte náš malý test.

TEST 1. Biozelenina je:

5. Biosůl je:

a) nádherná a dokonalá, kus jako kus b) scvrklá a plesnivá c) její vzhled odpovídá zacházení a podmínkám skladování

a) pouze mořská sůl z čistých oblastí b) nesmysl, neboť sůl není produktem zemědělství c) jakákoliv sůl s garancí čistě přírodního původu

2. Biomouka je: a) každá celozrnná mouka b) mouka pocházející z ekologicky vypěstovaných z obilovin c) pouze mouka bez lepku – kukuřičná, rýžová a sójová 3. Biomaso je: a) vepřové, hovězí, drůbeží, jehněčí i rybí z kontrolovaných ekochovů b) sójové maso a Robi maso c) maso z domácí porážky 4. Biocukr je: a) hnědý cukr b) pouze třtinový cukr c) cukr třtinový i řepný z ekoprodukce s certifikátem

6. Biovejce mají: a) stejnou trvanlivost jako vejce z klecových chovů b) větší trvanlivost, protože jsou kvalitnější c) menší trvanlivost, protože jsou častěji kontaminována 7. Biojogurt je: a) každý jogurt obsahující bifidus aktiv b) pouze bílý jogurt bez cukru c) jogurt vyrobený z biomléka v certifikované mlékárně 8. Biopotraviny jsou: a) bez „éček“ b) potraviny, jejichž produkci a výrobu upravuje samostatný zákon c) dietní potraviny vhodné pro diabetiky a celiaky

|

2 9


Sečtěte si body za své odpovědi podle následující tabulky: Otázka

Body za odpovědi

Otázka

a) 2 body 1. otázka

2. otázka

3. otázka

Pokud jste získali:

a) 2 body

b) 3 body

5. otázka

8 bodů, tak jste úžasní! Média a velkovýrobci konvenčních potravin vás svou reklamní masáží a zdatným PR snad vůbec nezasáhli.

b) 1 bod

c) 1 bod

c) 3 body

a) 3 body

a) 1 bod

c) 2 body

c) 3 body

9–10 bodů, pak jsme vás trošku nachytali, ale jste vážně dobří a biopotraviny jsou vám blízké a asi i milé.

a) 1 bod

a) 3 body

11–14 bodů, tak určitě čtěte dál!

b) 1 bod

6. otázka

b) 3 body

7. otázka

c) 2 body

b) 2 body

b) 2 body

15–17 bodů, tak buď plujete v silném proudu biomódy, nebo prostě nemáte rádi biopotraviny.

c) 1 bod

a) 3 body 4. otázka

Hodnocení:

Body za odpovědi

a) 3 body

b) 2 body c) 1 bod

8. otázka

b) 1 bod

18–24 bodů, pak žijete v omylu, ale nezoufejte a čtěte pečlivě tuto brožuru.

c) 2 body

Osmero mýtů Ekozemědělství a biopotraviny u nás mají řadu příznivců i zarytých odpůrců, jak z řad laiků, tak i vědců, teoretiků i praktiků. Z nejrůznějších i seriózních zdrojů se tak můžete o ekoprodukci a biovýrobě dozvědět následující, ale i různá jiná, pochybovačná tvrzení.

1

Mýtus: Značka bio je marketingový trik. Realita: Značka bio je jednou z mála státem garantovaných značek kvality! Viz kapitola 5 Jak poznám bio

2

Mýtus: Každé vejce z vesnice je bio. Realita: Není! Krmivo slepic u drobných chovatelů je opravdu různé, rozhodně ne v biokvalitě; a životní podmínky někdy hrůzné, na hony vzdálené požadavkům dobré životní pohody zvířat, tzv. welfare!

3

Mýtus: Ekozemědělci stříkají jedy v noci. Realita: Nestříkají! Postříkané pole kontrolor pozná! Nejčastěji najde popálení či deformace listů, nebo nápadnou absenci plevelů v porostu. Ale co je důležitější, ekozemědělec se rozhodl pro hospodaření bez

I nform a c e

p ro

r o diče

jedů dobrovolně, ze své vlastní vůle a mnohdy z vnitřního přesvědčení, že nechce dál škodit. Viz kapitola 6 Kdo ručí za bio.

4

Mýtus: Ekosedláci mají pole plná plevele. Realita: Ekosedláci mají pole plná života, nikoliv plevele. Nejsou hákliví na doprovodné rostliny a pole má většina z nich – díky postupům popsaným v kapitole 1.1. – ve velmi dobrém stavu.

5

Mýtus: Ekozemědělci neléčí nemocná zvířata. Realita: Všichni zemědělci jsou povinni svá zvířata léčit, usilovat o zamezení utrpení a zmírnění jejich bolesti. Ekozemědělci navíc vědí, že zvířata v dobré fyzické kondici a psychické pohodě jsou méně náchylná k infekcím a nemocem, a proto co nejvíce respektují jejich přirozené potřeby.

6

Mýtus: Biopotraviny jsou konvenční potraviny, na které výrobce nalepí značku bio. Realita: Všichni výrobci biopotravin jsou kontrolováni jednou z pověřených organizací. Celý výrobní proces je sledován ve všech krocích. Výrobce tudíž nemůže vyprodukovat větší množství biovýrobků, než na kolik nakoupil certifikovanou biosurovinu. Viz kapitola 6 Kdo ručí za bio.

7

Mýtus: Biozelenina je plná plísní a mykotoxinů. Realita: Opakovaně vyvrácené tvrzení zarytých odpůrců. Výsledky řady tuzemských i zahraničních výzkumů potvrdily, že vliv na přítomnost plísní a mykotoxinů nemá způsob pěstování, ale způsob skladování a nakládání s potravinou, navíc i v ekozemědělství existuje množství nástrojů k omezování plísní.

8

Mýtus: Biopotravina nemůže existovat, protože půda, voda i vzduch jsou plné škodlivin. Realita: Cílem ekologických hospodářů a ekozemědělství není najít nejčistší prostředí, kam ještě nezasáhlo destruktivní chování lidstva. Základní myšlenkou je do životního prostředí a do potravního řetězce nevnášet další nebezpečné a jedovaté látky škodlivé pro rostliny i živočichy, včetně člověka.

30

|

31


9. BIOPOTRAVINY DO ŠKOL – PODPORA TRVALÉ UDRŽITELNOSTI VÍTE, ŽE: V Itálii je školní stravování uznáno jako nedílná součást práva občana na vzdělání a zdraví? Školnímu stravování je proto v Itálii přisouzen dvojí vzdělávací význam: • Pokouší se naučit děti vážit si původu potravin a místních tradic. • Pomáhá dětem získat chuťové vjemy a vkus, který přispěje jejich osobnímu rozvoji.

Školní stravování se stává předmětem současných debat o zdravém stravování, společenském začlenění, ekologické udržitelnosti a rozvoji místních ekonomik. Po celém světě se ukazuje, že systém školního stravování má potenciál přispět k dosahování cílů udržitelného rozvoje. Ve většině evropských zemí je školní stravování „veřejnou službou“. Stravování zajišťuje státní nebo regionální správa. Tím pádem lze začleněním určitých pravidel nákupu surovin a zboží využit obrovského kupního potenciálu veřejných zakázek k podpoře aktivit v oblasti trvalé udržitelnosti. Dvojí výhoda zavádění biopotravin do školního stravování To, co jíme, má větší vliv na naše životní prostředí než jakákoliv jiná část každodenních aktivit. Prosazování hodnotné výživy a konzumace potravin z trvale udržitelného ekologického zemědělství ve škole přináší dvojí výhodu. Školní jídla potom mohou mít pozitivní vliv na zdraví dětí i trvalou udržitelnost. Zdraví dětí Školní jídelny mohou zásadním způsobem ovlivňovat stravovací návyky děti a mohou jim ideálně zprostředkovat správné návyky při výběru potravin. Děti jsou mnohem víc vystaveny nebezpečí konzumace zbytků nebezpečných látek v jídle. Navíc se v tuzemsku zvyšuje výskyt obezity, alergií a dalších civilizačních chorob, často z velké části způsobených stravováním. Biopotraviny jsou tedy ideální alternativou ke konvenčním, průmyslově zpracovaným potravinám. Trvalá udržitelnost Z hlediska trvalé udržitelnosti přináší zavádění biopotravin místních či regionálních dodavatelů do školních a předškolních zařízení řadu výhod: •

Výhody pro spotřebitele – děti, které mají přístup k regionálním potravinám, se přímo setkávají s problematikou dovozu potravin, kvality potravin, atd.

I nform a c e

p ro

r o diče

• Výhody pro ekofarmy, výrobce – prodej do školních jídelen a dalších veřejných stravovacích zařízení poskytuje drobným zemědělcům spolehlivé odbytiště relativně velkého množství produkce za předem dohodnuté ceny. • Ekonomické výhody pro region – nákupem surovin od místních producentů finance neodcházejí z regionu, naopak v něm zůstávají a dále se zde využívají. • Ekologické výhody – plynou z přímého nákupu od regionálních producentů. Zkracováním dovozové vzdálenosti se snižuje i množství emisí z dopravy. • Výhody v oblasti vzdělávání – děti se mohou seznámit s tím, jak a kde potraviny vznikají, navštíví „svou“ ekologickou farmu nebo výrobce biopotravin. Velká příležitost do budoucna Mladí lidé nejsou dostatečně informováni o principech trvale udržitelného způsobu života a nejsou připraveni na jejich uplatňování v praxi. Za podstatu ekologické krize je označován způsob spotřeby a výroby. Je nutné změnit spotřební vzorec, životní styl a stravovací návyky českých dětí a mládeže. Prostřednictvím školního stravování lze v širokém záběru pozitivně působit na děti a mládež tak, aby se pojem „biopotravina“ stal přirozenou součástí jejich života a aby mohli svůj postoj přenášet i na další generace. Přesto, anebo právě proto, představuje školní stravování obrovskou příležitostí v oblasti kvalitního stravování dětí a trvalé udržitelnosti celého dodavatelského řetězce. Příležitost, která čeká na iniciativu zemědělců, školských a místních orgánů, školních jídelen a rodičů. Příležitost, jejíž využití může mít dalekosáhlé pozitivní důsledky na zdraví české populace, ekonomický růst venkova a ekologizaci českého zemědělství.

32

|

33


10. PRAKTICKÉ INFORMACE 10.1. Zajímavé akce Každý rok se můžete seznámit s ekologickými zemědělci v průběhu měsíce září, který je pravidelně vyhlašován Měsícem biopotravin. Máte možnost navštívit mnoho různých akcí s tematikou ekologického zemědělství a biopotravin – nakoupit biopotraviny na trzích a jarmarcích, navštívit ekofarmy během dne otevřených vrat nebo třeba využít zajímavých nabídek obchodů s biopotravinami. Seznam akcí, které se v září konají, najdete každý rok na webu www.mesicbiopotravin.cz.

10.2. Zajímavé odkazy Kde získat další informace o biopotravinách: • Biospotrebitel.cz – Informační server sdružení PRO-BIO LIGA o ekologickém zemědělství a biopotravinách. Nabízí aktuální informace ze světa ekologického zemědělství, on-line poradnu, recepty, slovník pojmů, seznam ekoznaček atd. Naleznete zde také adresář ekofarem a bioprodejen a loga biopotravin v EU i ve světě. • Countrylife.cz – Webové stránky producenta, zpracovatele a velkoobchodu s biopotravinami, společnosti Country Life, realizátora projektu Bioškoly. • Bio-info.cz - Portál zaměřený na marketing biopotravin. Nabízí aktuální informace ze světa biopotravin v tuzemsku i v zahraničí, poradnu, kalendář akcí, novinky na trhu či tržiště produktů. • Biopotraviny.info - Portál Ligy ekologických alternativ o biopotravinách. Nabízí další zajímavé informace o ekologickém zemědělství a biopotravinách. • Ceskebiopotraviny.cz – O ekologickém zemědělství na stránkách Hnutí Duha. Stránky nabízejí adresář ekozemědělců, novinky na trhu, kampaně hnutí na podporu biopotravin apod. • Eagri.cz/ekologicke-zemedelstvi – O ekologickém zemědělství na stránkách Ministerstva zemědělství. Aktuality ze světa EZ, seznamy podnikatelů v EZ, legislativa, dotace, publikace, loga a značení a mnoho dalšího.

I nform a c e

p ro

r o diče

• Envic.cz – Stránky sdružení Environmentálních informačních center nabízí širokou škálu informací o ochraně životního prostředí, udržitelném zemědělství a spotřebě. • PRO-BIO.cz – Stránky Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO. Nabízejí aktuální informace o ekologickém zemědělství, seznam akcí, tržiště biopotravin. • Veronica.cz – Stránky Ekologického institutu Veronica, kde naleznete řadu zajímavostí o biopotravinách, udržitelné spotřebě, zelené domácnosti, atd. Další související témata: • Fair Trade potraviny a produkty – stránky o spravedlivém obchodě s maloproducenty ze zemí třetího světa – Fairtrade.cz – Společnost pro Fair Trade informuje o spravedlivém obchodu s třetími zeměmi. – Svetvnakupnimkosiku.cz – Kampaň na podporu Fair Trade produktů – Ekumakad.cz – Ekumenická akademie občanské sdružení informující o férové a udržitelné spotřebě potravin a dalších produktů • Geneticky modifikované organismy (GMO) – Základní informace naleznete na ekospotrebitel.cz, greenpeace.cz, enviweb.cz • Lokální nakupování – Základní informace naleznete na bedynky.cz a nalok.cz

10.3. Zajímavá literatura 90 argumentů pro ekologické zemědělství. Bioinstitut, Olomouc 2007 Praktická příručka nabízí celkem 90 různých argumentů na podporu ekologického zemědělství. Přehlednou formou ukazuje výhody ekologického způsobu produkce potravin. Argumenty vycházejí především z výsledků výzkumů, ale také z legislativy.

34

|

35


Bioabecedář Hanky Zemanové. Zemanová H., Praha 2010 Kniha nabízí odpovědi na mnohé otázky ohledně výživy, rady, jak rozpoznat potraviny vysoké kvality, přehled vybraných biopotravin na trhu, rady pro jejich nákup a použití v kuchyni. Navíc zde naleznete přes 60 vyzkoušených receptů a jejich variací. Biokuchařka Hanky Zemanové, Zemanová H., Praha 2006 Nejlepší kuchařská kniha roku 2006 přináší spoustu zajímavých receptů z biopotravin a podrobně a velmi čtivě se věnuje i jednotlivým surovinám a ingrediencím, které jsou v receptech použity. Česká biokuchařka. Michalová A., Olomouc 2001 Obsahuje téměř 200 tradičních i moderních receptů především z původních českých plodin (pohanka, špalda, proso), ale i z cizrny, hrachu, celozrnné mouky, celozrnných těstovin a naklíčených semen. Ekologické zemědělství v praxi. Šarapatka B., Urban J., Šumperk 2006 Učebnicovou formou přináší souhrnné informace o pěstování rostlin a chovu zvířat v ekologickém zemědělství. Vzhledem k praktickým informacím je publikace vhodná pro školy, ale i do praxe. Jedná se o komplexního průvodce světem ekologického hospodaření. S Biáčkem na ekostatku aneb jak se rodí bio. Průšová J., Praha 2008 Ilustrovaná kniha seznamuje děti s tím, jak vznikají biopotraviny od semínka ke chlebu či zelenině, od krávy k sýru či od slepice k vajíčku. Kvalita a bezpečnost biopotravin. Bioinstitut, Praha 2008 Publikace přináší aktuální výsledky vědeckých výzkumů v oblasti kvality biopotravin, především v porovnání s potravinami konvenčními. Nevařte podle kuchařek. Uhrinovi R. a H., Advent-Orion 2007 Autoři (kuchař a lékařka) připravili publikaci obsahující jak encyklopedii vybraných potravin a jejich významu pro zdraví, tak více než 270 zdravých receptů s použitím běžných i méně známých potravin.

I nform a c e

p ro

r o diče

36

|

10.4. Slovníček pojmů • Agroekosystém Umělý, zemědělský ekosystém, jehož existence je závislá na agrotechnických zásazích a vstupech energií zvenčí. • Agrochemikálie Obecně jde o všechny chemické látky užívané v zemědělství. V užším kontextu se jedná o průmyslově vyrobené látky užívané v zemědělství jako prostředky na ochranu či výživu rostlin. • Biologická diverzita či biodiverzita Různorodost a rozmanitost biologických (tedy živých) složek (eko)systému. • Biopotravina Potravina vyrobená za podmínek dle zákona a evropských předpisů o ekologickém zemědělství, splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost dle zvláštních předpisů o výrobě potravin.

• Pesticidy Jedná se obecně o látky, které člověk používá k hubení nežádoucích organismů. Dělí se na akaricidy – určené k hubení nežádoucích roztočů, fungicidy – hub, herbicidy – rostlin, insekticidy – hmyzu. • Udržitelný rozvoj (Trvale) udržitelný rozvoj je takový vývoj společnosti, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat základní potřeby a zároveň nesnižuje rozmanitost přírody a uchovává přirozené funkce ekosystému. Udržitelný rozvoj jednoduše řečeno znamená: žit z úroků a nespotřebovávat kapitál. • Welfare zvířat Neboli v překladu z angličtiny životní pohoda zvířat je definována jako stav, kdy hospodářské zvíře požívá pět základních (tzv. Brambellových) svobod:

• Bioprodukt Surovina rostlinného nebo živočišného původu nebo hospodářské zvíře získané v ekologickém zemědělství podle předpisů Evropských společenství.

• Svoboda od hladu a žízně

• Environmentální Týkající se životního prostředí, pochází z anglického environment – tedy prostředí obecně či životní prostředí.

• Svoboda od strachu a stresu

• Mykotoxiny Jedovaté látky produkované určitými druhy mikroskopických hub (plísní).

• Svoboda od nepohodlí • Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění

• Svoboda projevit přirozené chování

37


Zdrojová literatura Farnworth, C., Hutchings, J.: Organic Agriculture and Women’s empowerment. IFOAM, Bonn 2009 (v angl.) Hajšlová, J., Schulzová, V.: Porovnání produktu ekologického a konvenčního zemědělství. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha 2006. Kadlec.P. a kol.: Technologie potravin I. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Praha 2007 Kadlec, P. a kol.: Technologie potravin II. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Praha 2007. Kaspříková, L.: Chov hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství. Informační list. Hnutí DUHA, Brno 2007. Kolektiv autorů: 90 argumentů pro ekologické zemědělství. Bioinstitut, Olomouc 2007. Kolektiv autorů: Faremní zpracování mléka v ekologickém zemědělství. Bioinstitut, Olomouc 2009. Kolektiv autorů: FiBL Dossier. Kvalita a bezpečnost biopotravin. Bioinstitut, Praha 2008. Kolektiv autorů: Organic Farming and Climate Change, ITC, FiBL, Frick 2007 (v angl.). Kolektiv autorů: Organic Works, Soil Association, Bristol 2008 (v angl.). Kolektiv autorů: Ročenka ekologického zemědělství 2009. Ministerstvo zemědělství, Praha 2009. Kolektiv autorů: Zelená zpráva 2005. Ministerstvo zemědělství, Praha 2006. Kolektiv autorů: Zpráva o stavu životního prostředí 2009. Ministerstvo životního prostředí, Praha 2010. Kotecký, V., Kotásková, K.: Chemie v zemědělství. Informační list. Hnutí DUHA, Brno 2007. McLaughlin, N.B., et al.: Comparison of energy inputs for inorganic fertilizer and manure based corn production, Canadian Agricultural Engineering, Vol. 42, No. 1, 2000 (v angl.). Moudrý, J., Prugar, J. Biopotraviny, hodnocení kvality, zpracování a marketing. Ministerstvo zemědělství v Ústavu zemědělských a potravinářských informací, Praha 2002. Orsillo, N., Kotecký, V.: Co mají společného vlk hřivnatý, děti v brazilském slumu a kuře ze supermarketu? České velkochovy a expanze sóji v Latinské Americe. Hnutí DUHA, Brno 2009. Parrott, N., Marsden, T.: The Real Green Revolution, Organic and agroecological farming in the South. IFOAM April 2009 (v angl.). Polly W., Lawrence R.: American Meat: A Threat to Your Health and to the Environment. Yale Journal of Health Policy, Law and Ethics. Vol V:1 Winter 2004 (v angl.). Pospěchová P.: Konec českého chleba. Hospodářské noviny. 14. 5. 2010. Ke stažení na: http://hn.ihned.cz/c1-43505500-konec-ceskeho-chleba Rozsypal, R., Ing., CSc.: Ekologické zemědělství a genové technologie a GMO. KEZ, o.p.s., Chrudim 2002. Šarapatka, B., Urban, J.: Ekologické zemědělství v praxi. PRO-BIO Šumperk, Šumperk 2006.

I nform a c e

p ro

r o diče

11. PROJEKT O co projekt Bioškoly usiluje Cílem tohoto projektu je vytvořit praktické podmínky pro zavádění a používání biopotravin ve školních stravovacích zařízeních. Jednou z hlavních překážek používání biopotravin ve školách je jejich nedostupnost, neznalost dodavatelů či neznalost možností současného biotrhu. Proto klademe důraz na vytvoření distribučního řetězce, který školám zpřístupní nabídku biopotravin dostupných na tuzemském trhu a usnadní jejich odebírání. Bioprodukty několika desítek tuzemských dodavatelů distribuují do škol firmy Country Life (výrobky rostlinného původu, mléčné výrobky a vejce) a Biopark (maso). Důležitou součástí projektu je pomoci školním jídelnám s praktickým zaváděním biopotravin do jejich jídelníčků. Za tímto účelem pro školy organizujeme semináře o biopotravinách a také kurzy vaření určené kuchařkám školních jídelen. Vydáváme také informační materiály pro školy a rodiče – patří mezi ně i brožura, kterou právě držíte v ruce. A nakonec, nikoli však na posledním místě, projekt usiluje o to, aby vzájemně přiblížil školy a rodiče dětí na jedné straně a ekozemědělce a výrobce biopotravin na straně druhé. Škola má právo znát svého zemědělce a rodiče mají právo vědět, odkud pocházejí potraviny, které jsou podávány jejich dětem. Pro rodiče i školy proto pořádáme exkurze na ekofarmy, dny otevřených vrat u biododavatelů a na ekofarmách či školní biojarmarky. Kdy a kde Projekt Bioškoly probíhá od srpna 2009 do listopadu 2011. Na jeho začátku proběhl celostátní průzkum a na základě jeho výsledků byli vybráni ekozemědělci a výrobci biopotravin, kteří budou dodávat své bioprodukty do školních stravovacích zřízení. Stejně tak byly na základě svého zájmu vybrány školy a školní jídelny, které budou v rámci projektu biopotraviny zavádět. Projekt je zaměřený na všechny stupně školního systému kromě vysokoškolského – tedy od jeslí až po střední školy. Probíhá na modelovém území, kterým jsou čtyři kraje – Praha, Středočeský kraj, Královéhradecký kraj a Jihomoravský kraj. Více informací najdete na www.bioskoly.cz.

38

|

39

Za podnětné rady a konzultace děkujeme Haně Zemanové, Josefu Dlouhému, Martinu Voleskému, Josefu Mrázkovi, Romanu Rozsypalovi a mnohým dalším.

TEXT: Jan Valeška (ed.) Jana Průšová (kapitoly 3., 8.) Lenka Bauerová (kapitoly 3.1. a 4.) Jan Kotěra (kapitoly 1.1. a 1.2.) Tomáš Václavík (kapitola 9.)

GRAFICKÁ ÚPRAVA, SAZBA: Robert Prokopec

FOTOGRAFIE: Archiv Country Life, Martin Faltus, Iveta Kopicová, Adéla Kantůrková, Magdaléna Kapuciánová, archiv Compassion in World Farming, Colin Seddon, archiv Association for the Study of Animal Behaviour

TISK: Tiskárna Jedlička, Orličky

VYDAL: Country Life, s. r. o. ve spolupráci s PRO-BIO LIGOU Praha 2010 Publikace vznikla v rámci projektu Bioškoly – zavádění biopotravin do škol a předškolních zařízení, který finančně podporuje Ministerstvo zemědělství České republiky.

Informace pro rodiče PP 1. Biopotraviny. (nejen) pro. vaše. děti. Proč je dobré jíst biopotraviny nejen ve škole

Recommend Documents