Informace o porušování zaměstnaneckých a odborových práv v roce 2011 I. ÚVOD Cílem Informace o porušování zaměstnaneckých a odborových práv v roce 2011 je poskytnout přehled o stavu dodržování práva v oblasti pracovněprávních vztahů, zaměstnanosti a odborových práv v České republice v roce 2011 (dále jen „Informace“) vytvořený na základě případů a dotazů projednávaných právním oddělením a Legislativní radou ČMKOS a na základě informací poskytnutých odborovými svazy sdruženými v ČMKOS. Případy porušování práv popsané ve zprávě budou tak jako v minulých letech využity v rámci každoročního šetření Mezinárodní odborové konfederace (ITUC) o porušování odborových práv v ČR a v rámci spolupráce s nevládními organizacemi a dalšími institucemi zabývajícími se ochranou základních lidských práv. Z věcného hlediska je Informace zaměřena jako každoročně především na porušování práva ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a mezi odborovou organizací jako zástupcem zaměstnanců a zaměstnavatelem, ale vzhledem k pokračující nesprávné praxi vlády v oblasti její legislativní činnosti také na porušování odborového práva na projednání zakotveného v § 320 odst. 1 a 2 zákoníku práce, týkajícího se tvorby zákonů a ostatních právních předpisů. Respektování práva a sociálního dialogu vypovídá obecně o úrovni kvality demokracie právního státu. Proto je důležité excesy a případy „špatné praxe“ a porušování práva zaznamenávat, projednávat v rámci tripartity, národního, podnikového i odvětvového sociálního dialogu zveřejňovat a usilovat o jejich postihování všude tam, kde jejich projednání k dosažení nápravy nepostačuje, orgány inspekce práce. Zjištěné případy porušování odborových a zaměstnaneckých práv budou rovněž využívány k formulování doporučení opatření či postupů, které mohou vést k eliminaci podobného negativního chování ze strany zaměstnavatelů i k přípravě případných změn právní úpravy. Situace v České republice, zejména v důsledku změn po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 v oblasti dodržování práva v oblasti pracovněprávních vztahů a odborových práv se stále vyvíjí k horšímu. Stát v daleko větší míře než dosud v rámci reforem realizovaných současnou vládní koalicí omezuje sociální a ekonomická práva zaměstnanců, aktivně se svojí legislativní činností i opatřeními nelegislativní povahy účastní globálního „race to the bottom“ (závodu ke dnu) v oblasti pracovněprávní a sociální ochrany zaměstnanců a sahá i k porušování odborových práv. Tlak na práva zaměstnanců se stupňuje i ze strany zaměstnavatelů, kteří stále častěji zneužívají strach zaměstnanců ze ztráty zaměstnání v jejich neprospěch jak v oblasti odměňování, tak v oblasti pracovních podmínek.
1
Počet případů porušování zaměstnaneckých a odborových práv má v posledních letech vzrůstající tendenci, přesto je každým rokem v praxi stále více obtížné konkrétní porušování těchto práv prokázat. Zaměstnanci zaměstnavatele, který si odbory nepřeje, často ze stejných důvodů do odborů nevstupují, popřípadě se bojí odbory založit i v případech, kdy jsou si vědomi potřeby účinné ochrany zaměstnanců vůči praktikám zaměstnavatele. Podobně v řadě případů zaměstnanci podléhají přání zaměstnavatelů, aby vystoupili z odborů, popřípadě, aby ukončili činnost odborové organizace. Většina zaměstnanců cítí strach a proti svému zaměstnavateli nechce vystupovat, neboť se obává různých negativních osobních dopadů, od zhoršení mzdových a pracovních podmínek až po ztrátu zaměstnání. Riziko postihu zaměstnance v případě poukázání na porušování odborových a zaměstnaneckých práv se v letošním roce značně zvýšilo, a to zejména v důsledku restrikcí práv zaměstnanců v rámci novely zákoníku práce a dalších právních předpisů ze strany vládní koalice. Přestože v důsledku asociální vládní politiky a protestních akcí organizovaných odbory se pozitivní vnímání odborů ze strany veřejnosti i mediální pozornost odborové problematice v letošním roce značně zvýšily (s akcemi odborů vyjadřuje v posledních letech souhlas cca 60 – 70 % obyvatel), je stále ještě prosazování zaměstnaneckých a odborových práv a ochrana před jejich porušováním mimořádně obtížné. Zhoršují se i podmínky pro účinnou ochranu zaměstnanců. Klíčovým problémem se ukazuje být zejména zvyšující se strach poškozených zaměstnanců upozornit na svůj případ prostřednictvím odborů, tj. zveřejnit svůj případ, a to i v médiích, ve zprávách a informacích poskytovaných nadnárodním institucím zabývajícím se porušováním zaměstnaneckých a odborových práv apod. Poškození zaměstnanci většinou souhlasí nanejvýš s obecným uvedením typu porušení svých práv, ale vyžadují zachování své anonymity. Vypovídací schopnost předkládané informace o stavu dodržování práva v oblasti pracovněprávních vztahů a odborových práv v České republice ovlivňuje nepříznivě skutečnost, že počet odpovědí odborových svazů na výzvu ČMKOS o zaslání podkladů je po řadu let velmi nízký. V letošním roce reagovalo na tuto výzvu pouze sedm odborových svazů a zaslalo své vyjádření k této žádosti:
-
Odborový svaz pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR, Českomoravský odborový svaz civilních zaměstnanců armády ČR, Odborový svaz Stavba, Odborový svaz KOVO, UNIE - Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR, Českomoravský odborový svaz pohostinství, hotelů a cestovního ruchu,
-
Nezávislý odborový svaz Policie ČR.
-
2
Typické příklady porušování práv zaměstnanců a odborových práv se vyskytují jako každoročně zejména v těchto oblastech: -
závislá práce – zaměstnavatelé nutí zaměstnance ukončit pracovní poměr a pořídit si živnostenské povolení s tím, že s nimi následně bude nadále spolupracovat v rámci „obchodní činnosti“ vykonávané těmito zaměstnanci v rámci statutu osoby samostatně výdělečně činné (švarcsystém),
-
prekérní formy práce – zaměstnavatelé nutí uchazeče o zaměstnání, popř. zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou přijmout pro ně méně výhodné pracovní podmínky (dohody o pracích mimo pracovní poměr, pracovní poměry na dobu určitou, agenturní zaměstnávání) výměnou za příslib udržení, popř. zachování práce,
-
kolektivní vyjednávání – neposkytování součinnosti, odmítání, popřípadě bezdůvodné prodlužování vyjednávání apod. (§ 8 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání),
-
právo zaměstnanců a odborové organizace na informace a projednání – nedostatečné informování a projednávání s odbory jako zástupci zaměstnanců, pozdní předávání informací, mnohdy až po realizaci rozhodnutí zaměstnavatele, které mělo být předmětem projednání, či v nepřiměřeně krátkých lhůtách (zejm. § 278 zákoníku práce). Zaměstnavatel mnohdy neinformuje zástupce zaměstnanců (odbory) o připravovaných organizačních změnách, včetně personálních, organizačních a procesních auditů, a v přiměřeném časovém předstihu s nimi tyto návrhy neprojednává,
-
svoboda odborového sdružování – nerespektování odborové organizace jako zástupce zaměstnanců a neplnění povinností stanovených zákoníkem práce ze strany zaměstnavatele, tlak na ukončení činnosti odborové organizace apod. (Čl. 27 Listiny základních práv a svobod, zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů),
-
svoboda odborového sdružování – zastrašování zaměstnanců v souvislosti s připravovanými odborovými akcemi (účast na demonstraci či stávce organizované, popř. vyhlášené odborovou organizací) s cílem odradit je od účasti na kolektivní odborové akci,
-
zákaz diskriminace – zejména z důvodu členství v odborech; zaměstnavatelé vyžadují seznamy členů odborové organizace, vykonávají nátlak na odborové funkcionáře, aby ukončili pracovní poměr apod. (Čl. 3 a Čl. 27 Listiny základních práv a svobod, § 276 odst. 2 zákoníku práce, § 4 zákona o zaměstnanosti),
-
uvolňování odborových funkcionářů – zejména neposkytování pracovního volna s náhradou mzdy pro výkon činnosti zástupce zaměstnanců, případně vyžadování refundací za dobu takového volna ze strany odborové organizace (§ 203 odst. 2 písm. a) zákoníku práce),
3
-
pracovní doba a doba odpočinku – nerespektování maximálních limitů přesčasové práce, nedodržování přestávek v práci a dob odpočinku, nedostatky v evidenci pracovní doby (§ 78 a násl. zákoníku práce),
-
odměňování ve veřejných službách a správě – dochází k diskriminaci v odměňování zaměstnanců v případě, kdy zaměstnavatelé využívají tarify s rozpětím; výše tarifů je v praxi v současné době určována bez předem stanovených kritérií a pravidel, což vede k rozdílnému odměňování zaměstnanců při výkonu práce stejné hodnoty v rozporu s § 110 zákoníku práce),
-
odměňování
–
neplacení
přesčasové
práce,
nevyplácení
zákonných
příplatků,
nerespektování nejnižších úrovní zaručené mzdy (§ 109 a násl., nařízení vlády č. 567/2006 Sb., -
rovné zacházení – přetrvává diskriminace žen v odměňování za stejnou práci ve většině odvětví, když se nedaří snižovat dlouhodobě stabilní rozdíly mezi výší mezd (platů) vyplácených mužům a ženám,
-
rovné zacházení – pokračuje praxe diskriminace agenturních zaměstnanců, popř. zaměstnanců vykonávající práci v jiných formách prekérních pracovněprávních vztahů v oblasti pracovních podmínek a odměňování,
-
rovné zacházení – i nadále se vyskytují případy diskriminace romských uchazečů o zaměstnání v přístupu k zaměstnání.
II. Restrikce práv zaměstnanců vládními reformami V tomto roce pokračuje proces omezování práv zaměstnanců, které vláda realizuje na základě Koaliční dohody a vládního programového prohlášení, završením legislativního procesu přijetím příslušných vládních návrhů reformních zákonů Poslaneckou sněmovnou (většinou vrácených Senátem) a jejich následným podpisem prezidentem před publikací ve Sbírce zákonů. Na tyto zákony navazuje řada prováděcích předpisů, jejichž legislativní proces nyní „finišuje“ na řadě ministerstev, a které dotvářejí výslednou podobu celkového negativního dopadu vládních reforem na zaměstnance, jejich rodiny i důchodce. Na negativní úsporná opatření, která nabyla účinnosti již 1. ledna 2011 (snížení porodného, zhoršení podmínek pro poskytování podpor v nezaměstnanosti, které se vyplácejí až po uplynutí doby, „na kterou přísluší“ propouštěným zaměstnancům odstupné, změny v oblasti nemocenského pojištění apod.) a která zhoršila postavení zaměstnanců v letošním roce, tak naváží opatření, která nabudou účinnosti od 1. ledna 2012 (např. novela zákoníku práce, tzv. sociální reforma ad.).
4
Podstatou a vládním cílem pokračujících reforem jsou další škrty zejména v sociálních dávkách, a to i ve vztahu ke zvlášť zranitelným skupinám osob, včetně zdravotně postižených, v aktivní politice zaměstnanosti; zahrnují podmiňování čerpání podpory v nezaměstnanosti „nucenou veřejnou prací“, změny v odměňování ve veřejných službách a správě a další změny, které zásadním způsobem dopadají na zaměstnance a jejich rodiny, celkově snižují úroveň ochrany a jistot zaměstnanců a omezují jejich zaměstnanecká a odborová práva. Reforma žádné části systému sociální ochrany by však neměla být podřízena striktním ekonomickým požadavkům, neboť zasáhne osoby v příjmové nedostatečnosti, osoby závislé na péči druhé osoby, které jsou na pomoc systému plně odkázány. Toto tradiční pojetí sociální politiky státu je opouštěno a stát se stále více stává poslušným vykonavatelem vůle nadnárodních finančních institucí a ratingových agentur, prosazujících obnovení rovnováhy veřejných financí členských zemí Evropské unie na úkor příjmově slabších skupin obyvatelstva. Řada nových právních předpisů a tzv. reforem, které likvidují solidaritu ve společnosti, rozbíjí sociální stát a ovlivní na dlouhou dobu negativně v mnoha směrech životy všech občanů. Jejich negativním důsledkem je i oslabení právního postavení zaměstnanců v oblasti pracovněprávních vztahů i oslabení pozice zástupců zaměstnanců při kolektivním vyjednávání a při uzavírání kolektivních smluv. Mezi vládní opatření s nejvýraznějšími zaměstnanců a odborová práva patří zejména:
negativními
dopady
na
práva
1. Novela zákoníku práce, která směřuje k dalšímu oslabení právního postavení zaměstnanců v pracovněprávních vztazích a tím i k oslabení pozice zástupců zaměstnanců při kolektivním vyjednávání a při uzavírání kolektivních smluv. Proklamovaný vládní cíl dosáhnout větší flexibility, větší smluvní volnosti a posilování chápání pracovněprávního vztahu jako vztahu mezi zaměstnavatelem a individuálním zaměstnancem naplněn touto novelou není. Bohužel však není při „zvyšování flexibility“ zajištěna náležitá ochrana a jistota pro zaměstnance (tj. vyvážení flexibility jistotou opírající se o adekvátní ochranu zaměstnanců). V zákoníku práce bude nadále ponechán stále velký prostor pro prekérní formy pracovních vztahů, které nezajišťují zaměstnanci stejnou ochranu jako pracovní poměr na dobu neurčitou – naopak pracovní poměr na dobu neurčitou s plným úvazkem, který je základním předpokladem pro rozvoj osobního, zejména rodinného života a uspokojivé životní úrovně zaměstnanců a jejich rodin, bude pro stále větší počet zaměstnanců nedosažitelným. Novela dále předpokládá, že se pracovněprávní vztahy budou podpůrně (subsidiárně) řídit občanským zákoníkem. Přijetí nového občanského zákoníku, který byl již schválen Parlamentem ČR, a který je vystavěný na principech liberalismu a individualismu, pracovněprávní vztahy významně ovlivní, bohužel většinou negativně v neprospěch zaměstnanců.
5
Mezi nejdůležitější věcné změny zákoníku práce s negativním dopadem na zaměstnance patří zejména sjednání delší zkušební doby u vedoucích zaměstnanců až na půl roku, prodloužení práce na dobu určitou při „řetězení“ těchto pracovních poměrů až tři roky při omezení možnosti opakovat pracovní poměr na dobu určitou až na dobu tří let ještě dvakrát, zavedení možnosti dát výpověď zaměstnanci, který poruší léčebný režim práce neschopného zvlášť hrubým způsobem. Odstupné při rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn se má nově řídit počtem odpracovaných let u daného zaměstnavatele, přičemž nárok na odstupné se bude posuzovat v závislosti na délce pracovního poměru u daného zaměstnavatele, dohody o provedení práce odpracované u jednoho zaměstnavatele se prodlužují až na 300 hodin za kalendářní rok se zavedením jejich podrobení pojistnému na zdravotní a sociální pojištění, pokud odměna dosáhne 10 000 Kč, a nově bude možné dočasně přidělit zaměstnance k jinému zaměstnavateli, aniž by přidělující zaměstnavatel byl současně agenturou práce. Obecně lze konstatovat, že změny zákoníku práce snižují dosavadní úroveň ochrany a jistot zaměstnanců, redukují odborová práva, oslabují vliv a ingerence odborových organizací v pracovněprávních vztazích a tím ztěžují i kolektivní vyjednávání. 2. Zdravotnická reforma přináší zvýšení spoluúčasti pacientů o 5 % do roku 2014. Již dnes se spoluúčast pacientů na hrazení zdravotní péče pohybuje okolo 17 % celkových výdajů na zdravotní péči. Negativem zdravotnické reformy je, že standard a nadstandard plnění z veřejného zdravotního pojištění dosud není přesně definován a hrozí, že lepší péči dostane jen ten, kdo si ji zaplatí. Dojde i k omezení volby lékaře či zařízení, kde by lidé chtěli být ošetřeni a začíná docházet i k rušení akutních lůžek v nemocnicích i nemocnic samotných. Pacienty poškozuje rovněž novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, zejména tím že nedefinuje nárok pacienta na péči a není jasné, zda zůstane současný rozsah péče, nebo budou vznikat ceníky a nemocnice si budou konkurovat cenou (není tedy zřejmé, kolik budou platit za zdravotní péči pacienti). Bezplatná zdravotní péče se změní na placený nadstandard a vše zaplatí pacient formou spoluúčasti. Vládou připravované zvýšení spoluúčasti potvrzuje obavy, že se připravuje masivní privatizace zdravotnictví – a to nejen nemocnic, ale hlavně celého systému veřejného zdravotního pojištění, která způsobí výrazné snížení zdravotního standardu a otevírá prostor pro „pojišťovací byznys“, jehož vysoké ceny plně dopadnou na pojištěnce. Pro velké množství zaměstnanců, jejich rodin a zvlášť zranitelné skupiny obyvatelstva se tak zhorší dostupnost i úroveň zdravotní péče. Dojde k výraznému prohloubení rozdílu v kvalitě poskytované zdravotní péče v závislosti na příjmových schopnostech pacientů 3. Daňová reforma se projevuje postupným zvyšováním daňové zátěže zaměstnanců, zejména zaměstnanců s nižšími příjmy a snižováním daňové zátěže osob samostatně
6
výdělečně činných a nejbohatších občanů. Vláda zruší řadu výjimek z dvacetiprocentní sazby daně z přidané hodnoty a dojde i ke zrušení daňových zvýhodnění u daně z příjmů; je však velmi pravděpodobné, že zrušení zvýhodnění režijních jízdenek a stravenek, kterých využívá cca 3 miliony zaměstnanců, se však podaří i díky tlaku ze strany ČMKOS, zachovat. DPH má mít od roku 2012 sazby ve výši 14% a 20%, ale s ohledem na pokračující krizi může sbližování obou sazeb probíhat rychleji než na původně oznámených 17,5 % v roce 2013. Nově se sjednotí sazba daně z příjmů fyzických osob a darovací daně, která má činit 19%. Rovněž se počítá také se sjednocením povinných pojistných sazeb pro osoby samostatně výdělečně činné a zaměstnance na 6,5%. Důsledkem daňové reformy bude jak rostoucí daňová zátěž zaměstnanců, tak zdražení všech základních potřeb, např. potravin, léků, energie, vody apod., které se dotkne všech skupin obyvatelstva. 4. Důchodová reforma byla realizována ve dvou krocích. V letošním roce se již od října projevuje snížení výše nově vyměřovaných důchodů u většiny zaměstnanců v důsledku parametrických změn provedených vládou v návaznosti na Nález Ústavního soudu, který se vyslovil pro větší ekvivalentnost v důchodovém systému (včetně nijak neomezeného postupného zvyšování důchodového věku). Před několika týdny schválila Poslanecká sněmovna definitivně klíčové zákony, jimiž bude zavedeno nové dobrovolné důchodové spoření jako II. pilíř a doplňkové důchodové spoření jako III. pilíř českého důchodového systému. Dojde tak k vyvedení 3 % pojistného z důchodového pojištění do penzijních fondů spravovaných novými důchodovými penzijními společnostmi, do nichž by museli občané, pokud se dobrovolně rozhodnou do nového důchodového spoření vstoupit, přispívat další 2 % ze svých mezd. Tak, jak je důchodové spoření navrhováno, může přinést lepší důchodové nároky při dobrých výsledcích pouze lidem, jejichž příjmy budou přesahovat 35 tisíc Kč měsíčně (15 % populace), zřetelně však ohrozí na dlouhou dobu finanční situaci průběžného důchodového systému, včetně vyplácených důchodů a budoucí nároky těch zaměstnanců, jimž stát na jejich důchodové spoření přispívat nebude (tj. matek pečujícím o děti či nezaměstnaných). Vládní důchodová reforma tak směřuje k omezování solidarity, způsobené částečným přechodem do individuálního důchodového spoření, přenáší investiční riziko na pojištěnce, a řešením důsledků výrazné finanční nerovnováhy způsobené nekrytým transformačním deficitem ohrožuje současné i budoucí nároky z průběžného důchodového systému. 5. Sociální reforma vlády rozbíjí dosavadní systém poskytování příspěvků zdravotně postiženým, přenáší kompetence z obcí na úřady práce a povede ke ztrátě pracovního místa pro tisíce lidí. Vláda i jejím prostřednictvím pokračuje v trendu úspor veřejných prostředků „za každou cenu“. Reforma systému sociální ochrany je tak podřízena striktním
7
ekonomickým požadavkům a její první obětí jsou osoby v příjmové nedostatečnosti a osoby závislé na péči druhé osoby, které jsou na pomoc systému plně odkázány, neboť nemají možnost samy si svoji situaci zlepšit, ať již z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, či z důvodu nezaměstnanosti atd. Schválenou novelou zákona o zaměstnanosti dojde k dalšímu výraznému oslabení zaměstnaneckých práv, spočívajících zejména v odstranění výčtu skupin vyžadujících zvláštní pozornost úřadů práce, dále dojde k odstranění povinnosti zaměstnavatelů hlásit úřadu práce volná pracovní místa, k zavedení principu sdíleného zprostředkování zaměstnání, k zrušení náhradního plnění povinné kvóty pro zaměstnávání zdravotně postižených v podobě odběru výrobků od firem zaměstnávajících více než 50 % osob se zdravotním postižením, ke snížení podpory pro firmy zaměstnávající zdravotně postižené osoby a k zrušení kategorie osob se zdravotním znevýhodněním. Zavedením principu tzv. sdíleného zprostředkování zaměstnání vláda sleduje oslabování pozice Úřadu práce ve prospěch soukromých subjektů (agentury práce) a směřuje k nákladnému „outsourcování“ státní politiky zaměstnanosti na základě jednoduchých tržních mechanismů bez promyšlené strategie a politiky zaměstnanosti. Proti „vládním reformám“ založeným na nerovném přístupu k jednotlivým skupinám obyvatelstva, které nejvíce postihují příjmově slabší skupiny zaměstnanců ve prospěch příjmově silnějších skupin a OSVČ byla v tomto roce uskutečněna řada protestních akcí. Jednou z největších protestních akcí byla demonstrace organizovaná ČMKOS v centru Prahy dne 21. 5. 2011, kde se sešlo cca 50 000 účastníků. V návaznosti na poslední protestní odborovou akci byla vyhlášena jednodenní celostátní stávka v odvětví dopravy dne 16. 6. 2011 a uskutečnily se i protestní akce proti vládním reformám za podpory ČMKOS v den výročí sametové revoluce 17. listopadu 2011.
III. Omezování odborových práv 1. Novela zákoníku práce obsahuje řadu ustanovení, z nichž je patrná snaha zbavit zaměstnance významné součásti jeho ochrany v pracovněprávních vztazích, kterou představuje ochrana oprávněných zájmů zaměstnanců prostřednictvím odborové organizace, která působí u zaměstnavatele. Přijaté změny v této oblasti se neopírají o argumentačně podložený teoretický právní základ a empirické zkušenosti, mezinárodní analýzy či příklady dobré praxe, ale pouze o ideologickou doktrínu vlastní vedoucím stranám současné koaliční vlády (podle Nálezu Ústavního soudu sp. zn.: PL ÚS 83/2008, ze dne 12.3.2008, č. 116/2008 Sb., se však stát nesmí vázat na žádnou výlučnou ideologii – srov. odst. 178) požadující provést změny v oblasti kolektivního vyjednávání a odborových práv
8
směřující i za rámec obou návrhů na zrušení některých ustanovení zákoníku práce posuzovaných Ústavním soudem a nerespektující ani jím vyslovené závěry týkající se zastupování zaměstnanců apod. V odstavci 260 citovaného Nálezu Ústavní soud správně konstatuje, že „Účelem právní úpravy kolektivního vyjednávání v evropském demokratickém kontextu, a v jeho rámci i kolektivních smluv, je zajištění sociálního smíru, utvoření mechanismu průběžné sociální komunikace a demokratického procedurálního řešení možných konfliktů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Systém kolektivního vyjednávání přitom odráží vývoj evropské demokracie v druhé polovině 19. a v první polovině 20. století a zrcadlí hledání mechanismu pokojného, nenásilného řešení možných tenzí, ohrožujících vnitřní mír.“ V odstavci 250 Nálezu Ústavní soud připomíná čl. 4 Úmluvy MOP č. 98, který stanoví, že „Tam, kde je to nutné, budou přijata opatření přiměřená vnitrostátním podmínkám pro povzbuzení a podporování co nejširšího rozvoje a využití metody dobrovolného vyjednávání mezi zaměstnavateli a organizacemi zaměstnavatelů na jedné straně a organizacemi pracovníků na druhé straně tak, aby byly upraveny podmínky zaměstnání pomocí kolektivních smluv.“ Pokud jde o informování zaměstnanců, nově je upravena povinnost zaměstnavatele informovat všechny zástupce zaměstnanců, kteří u něj působí, tj. odborovou organizaci, radu zaměstnanců případně zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Bohužel zřejmě protiústavně novela upravuje podmínky působnosti odborové organizace u zaměstnavatele; nově alespoň 3 její členové budou muset být u zaměstnavatele v pracovním poměru a odborová organizace bude muset mít oprávnění ve stanovách jednat vlastním jménem. V případě malých podniků s jedním či dvěma zaměstnanci tak bude odborová ochrana těchto zaměstnanců a jejich odborové sdružování zákonem vyloučeno. Omezování odborových práv je novelou zákoníku práce provedeno ve formě: -
-
-
nahrazování dohody zaměstnavatele s odborovou organizací souhlasem odborové organizace (např. při organizování prověrek BOZP), zrušení působnosti odborové organizace v individuálních záležitostech (projednávání výpovědi apod.), zrušení spolurozhodování odborové organizace o neomluveném zameškání práce, zrovnoprávnění postavení rad zaměstnanců s odborovými organizacemi ve vztahu k právu na informace a projednání,
-
zrušení exkluzivity kolektivní smlouvy, pokud jde o sjednávání některých příplatků,
-
zkrácení působnosti kolektivní smlouvy při přechodu práv a povinností,
-
zavedení byrokratických „překážek“ pro působení odborové organizace u zaměstnavatele,
9
-
snížení příspěvku na kontrolní činnost odborových organizací (má být poskytován pouze „v rozsahu, na kterém se obě strany dohodnou“ – tj. podle „ideologicky definovaných“ možností státu).
Novelou se ruší dosavadní silnější forma součinnosti odborové organizace se zaměstnavatelem ve formě písemné dohody či spolurozhodování a nahrazuje se výrazně slabším „prostým“ souhlasem. Přitom institut spolurozhodování a další uvedené formy spolupráce zaměstnavatelů s odborovými organizacemi, které návrh novely rozmělňuje, jsou běžnou součástí pracovněprávních úprav a praxe sociálního partnerství a sociálního dialogu ve všech vyspělých zemích Evropské unie. Jsou považovány za nástroj k prohlubování pocitů sounáležitosti zaměstnanců se zaměstnavateli a tím i zlepšení jeho konkurenceschopnosti. Novela zavádí možnost vypovědět kolektivní smlouvu uzavřenou na dobu určitou i na dobu neurčitou ve výpovědní době 6 měsíců. Zároveň stanoví, že v případě zániku odborové organizace (smluvní strany kolektivní smlouvy jednající za zaměstnance), skončí její účinnost nejpozději posledním dnem následujícího kalendářního roku. Bohužel ani po přijetí novely zákoníku práce právní úprava nijak neřeší nedostatečnou úpravu státní kontroly dodržování právních předpisů na úseku kolektivního vyjednávání, bez které je smysl a účel kolektivních smluv v praxi oslabován. 2. Vláda se pokusila z politických důvodů dosáhnout zákazu stávky organizované koalicí odborových svazů v dopravě na protest proti vládním reformám prostřednictvím předběžného opatření ve věci vyhlášení stávky dne 13. června 2011 a následně i určovací žalobou, že tato stávka je nezákonná. Návrh na zákaz stávky podalo k soudu Ministerstvo financí a Městský soud v Praze v pátek 10. června protestní stávku zakázal s odůvodněním, že nebyla ohlášena tři pracovní dny předem a jednalo by se tudíž o zneužití práva na stávku. Současně uložil Ministerstvu financí podat v této věci určovací žalobu. Předběžné opatření bylo poté doručeno na Úřadu vlády před jednáním RHSD představitelům odborů, kteří se v reakci na tuto skutečnost odmítli jednání tripartity zúčastnit. ČMKOS se ve stanovené lhůtě proti předběžnému opatření odvolala a zaslala i podrobné stanovisko k navazující určovací žalobě Ministerstva financí o nezákonnosti uvedené stávky. Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí z 22. září 2011, proti kterému není přípustné dovolání, konstatoval, že odvolání ČMKOS proti nařízení předběžného opatření je opodstatněné a změnil usnesení Městského soudu v Praze vydané jeho soudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou tak, že odmítl mediálně široce prezentovaný návrh ministra financí Miroslava Kalouska (návrh České republiky jednající organizační složkou Ministerstvem financí) na nařízení předběžného opatření, jímž Městský soud v Praze zakázal ČMKOS organizovat a vyzývat k účasti na stávce. Vrchní soud především vytkl závažná pochybení Městskému soudu v Praze, který předběžné opatření nařídil. Městský soud nařízením předběžného opatření tímto svým
10
usnesením porušil ustanovení § 74 odst. 1, § 75c a § 75 odst. 1 a 2 a § 219 občanského soudního řádu. Rozhodl v rozporu se zákonem na základě návrhu na vydání předběžného opatření, který trpí neodstranitelnou vadou, když neobsahuje podstatnou náležitost – tvrzení o skutečnostech, z nichž ministr Kalousek a jím řízené ministerstvo financí dovozoval potřebu zatímní úpravy poměrů ČMKOS a Ministerstva financí v podobě navrhovaného zákazu ČMKOS organizovat a vyzývat k účasti na stávce vyhlášené (údajně) jí na den 13. června 2011. Rozhodnutí Městského soudu v Praze o nařízení předběžného opatření ČMKOS tak bylo podle rozhodnutí Vrchního soud v Praze z 22. září 2011 věcně nesprávné. Vrchní soud je proto změnil a návrh ministerstva financí podaný Miroslavem Kalouskem odmítl podle § 75a odst. 1 občanského soudního řádu – tím byly zároveň odstraněny i související výroky usnesení nařízení předběžného opatření, jímž Městský soud v Praze zakázal ČMKOS organizovat a vyzývat k účasti na stávce. Vrchní soud v Praze vytkl závažná pochybení také Ministru Kalouskovi a jím řízenému Ministerstvu financí, které návrh na vydání předběžného opatření, který trpí neodstranitelnou vadou, předložilo. Ministerstvo financí svůj návrh formulovalo podle rozhodnutí soudu nesprávně a nedostálo tak povinnosti uložené navrhovateli v § 76 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu, zejména proto, že v podání nevylíčilo skutečnosti (skutkové okolnosti), z nichž by vůbec bylo možné dovodit, že činnosti, jichž se má ČMKOS podle návrhu zdržet (mají jí být zakázány) ČMKOS vykonává a v jakých konkrétních aktivitách (či okolnostech) spočívají. 3.
Česká vláda předložila dne 5. září 2011 dopisem svého stálého zástupce Radě
návrh na změnu Smluv týkající se připojení protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie. Návrh navazuje na zasedání hlav států a předsedů vlád 27 členských států Evropské unie zasedajících v Evropské radě, jež se konalo ve dnech 29. a 30. října 2009 a během něhož bylo dohodnuto, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude v souladu s příslušnými ústavními předpisy jednotlivých členských států ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice. Tím je zahájena „ratifikační procedura“ v rámci Evropské unie a tento návrh bude předán Evropské radě a oznámen vnitrostátním parlamentům, čímž se pro české zaměstnance stává reálnou hrozbou zhoršení jejich právní ochrany v oblasti základních lidských práv a odborových práv oproti zaměstnancům ostatních členských zemí Evropské unie.
11
IV. Porušování práva na informace a projednání 1. I v roce 2011 vláda a jednotlivá ministerstva porušují důležité povinnosti uvedené v § 320 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého se návrhy zákonů a návrhy ostatních právních předpisů týkajících se důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových kulturních a sociálních podmínek, projednávají s příslušnými odborovými organizacemi a příslušnými organizacemi zaměstnavatelů. Vláda dále i v tomto roce uplatňuje a prohlubuje nepřijatelnou legislativní praxi, která fakticky vylučuje sociální partnery z projednávání návrhů zásadních právních úprav s dopady na celou společnost. Je nutno opětovně zdůraznit, že časovým rozvrhem, kterým jsou takto důležité zákony předkládány do připomínkového řízení, není často dán dostatečný časový prostor pro uplatnění připomínek sociálních partnerů ani pro diskuzi s odbornou veřejností. Reformní zákony, které se dotýkají všech obyvatel České republiky, není možné připravovat v legislativním spěchu, který neumožňuje jejich řádné posouzení a neposkytuje prostor pro diskuzi, včetně vedení sociálního dialogu. Vláda zásadně neakceptuje v rámci legislativního procesu zásadní připomínky sociálních partnerů. Stálo se legislativní zvyklostí, že se běžně neprojednávají takové zásadní připomínky, které nejsou zcela nebo ani částečně v souladu s Koaliční smlouvou a s Programovým prohlášením vlády či tzv. mandátem zpracovatele. Ve srovnání se stavem roku 2010 lze konstatovat, že přístup vlády k plnění zákonné povinnosti uvedené v § 320 odst. 1 zákoníku práce se nezlepšil, dokonce v některých významných případech (např. při schvalování zákonů realizujících vládní důchodovou reformu, popř. zdravotnickou reformu) se ještě zhoršil. Vláda v roce 2011 navíc uplatnila novou legislativní praxi, kdy rozsáhlé věcné a legislativní změny vlastních vládních návrhů zákonů načte až ve druhém čtení jí vybraný koaliční poslanec a sociální partneři tak ztrácejí reálnou možnost se k nim vyjádřit v rámci připomínkového řízení, natož jednat o případných změnách v rámci tripartity. Jde přitom o legislativní praxi na hraně ústavnosti, vzhledem k tomu, že i poslanci, kteří schvalují návrh zákona v prvním čtení a „pouštějí“ jej do dalších fází legislativního procesu, toto své politické rozhodnutí činí formou určitého „bianko šeku“ na základě nedostatečné znalosti navrhované právní úpravy se zřetelem k rozsahu paralelně vytvářených dodatečných změn. 2. V roce 2011 se nově vyskytl i případ porušování povinností uložených ustanovení § 320 odst. 3 a 4 zákoníku práce v oblasti kultury, která upravují právo odborové organizace jednat při obhajobě hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců i s jinými subjekty než zaměstnavateli. V daném případě bylo porušeno odborové právo zaměstnanců Státní opery Praha na projednání podmínek zaměstnávání zaměstnanců a počtu zaměstnanců Státní opery Praha
12
s Ministerstvem kultury, které přijalo rozhodnutí o sloučení Státní opery Praha a Národního divadla, tj. které realizovalo opatření „ve věcech podmínek zaměstnávání zaměstnanců a počtu zaměstnanců“, která spadají do okruhu návrhů uvedených v citovaném ustanovení zákoníku práce, u nichž přísluší odborovým organizacím právo na projednání s příslušným státním orgánem. Takový postup je zásadním porušením zásady řádného projednávání právních předpisů s odborovými organizacemi. 3. Dalším zásadním nedostatkem je skutečnost, že vláda zasílá Parlamentu České republiky často návrhy zásadních právních předpisů bez jakýchkoliv údajů o ekonomických a sociálních dopadech včetně dopadů na stav veřejných financí. Navrhované změny právních předpisů předkládané vládou navíc postrádají ucelenou koncepci. Z jednotlivých návrhů není zřejmé, jak budou tyto systémy fungovat jako celek, nejsou řešeny dopady na sociálně slabé skupiny a formy přijímání novel či nových zákonů nejsou v souladu s demokratickými principy tvorby práva, jsou nepřehledné a nekoncepční.
V. Případy konkrétního porušování zaměstnaneckých a odborových práv 1. Odborový svaz pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR V roce 2011 byla zaznamenána řada případů porušování zaměstnaneckých a odborových práv, které odborový svaz řeší prostřednictvím svých regionálních zaměstnanců ve spolupráci s právníkem a předsedou odborového svazu, prostřednictvím regionálních právních poraden ČMKOS a též ve spolupráci s příslušnými inspektoráty práce. Většina evidovaných případů (dotčených zaměstnanců) však žádá o anonymitu a nezveřejňování jejich problémů, a to vzhledem k tomu, že se zaměstnanci obávají důsledků, které by to mělo na jejich další pracovněprávní vztah. V případě odborových práv lze konstatovat a obecně vyhodnotit, že se jedná především o nedodržování povinností zaměstnavatele, a to zejména v oblasti informování, projednávání, spolurozhodování a kontroly (státní podnik Povodí Labe). Nově je odborovým svazem zaznamenáno i nedodržování ustanovení podnikových kolektivních smluv (Amati Kraslice s.r.o. - nepřiznání odměny při odchodu do důchodu) a zákoníku práce především v oblasti odměňování (nerovnost v odměňování, nevyplácení příplatků – Omnika s.r.o.). Nejzávažnější však je dlouhotrvající problém u státního podniku Lesy České republiky, kdy se nepřetržitě řeší stížnosti na porušování odborových práv (neinformování,
13
neprojednávání ze strany zaměstnavatele či obstrukce při kolektivním vyjednávání) i zaměstnaneckých práv, ať již se jedná o protizákonné jednostranné snižování mezd zaměstnancům, mobbing, donucování zaměstnanců k ukončení pracovního poměru apod.
2. Českomoravský odborový svaz civilních zaměstnanců armády ČR Českomoravský odborový svaz civilních zaměstnanců armády uvedl následující případ porušování odborových práv: Ústřední vojenská nemocnice Praha V uvedeném zdravotnickém zařízení docházelo na počátku roku 2011 k porušování odborových práv, které spočívalo především v zákazu ze strany nejbližších nadřízených (vrchních sester, staničních sester) konzultovat své pracovněprávní problémy s odborovou organizací či žádat o případnou pomoc odborového právníka a následném vyhrožování pracovněprávním postihem členům odborové organizace, především všeobecným sestrám a zdravotnickým asistentům, kteří chtěli využít svých práv. Tyto skutečnosti byly závodním výborem základní organizace odborového svazu oznámeny statutárnímu orgánu (řediteli nemocnice), který ve věci zjednal urychlenou nápravu.
3. Českomoravský odborový svaz pohostinství, hotelů a cestovního ruchu Českomoravský odborový svaz pohostinství, hotelů a cestovního ruchu uvádí tyto případy porušování zaměstnaneckých a odborových práv: Hotel Praha, a.s. Zaměstnavatel je pověstný nevyplácením mezd zaměstnancům, případně opožďováním jejich výplat. Odborový svaz bezvýsledně žádal Úřad inspekce práce o urychlené provedení kontroly dodržování ustanovení § 141 zákoníku práce. Porušování odborových práv je spatřováno v té skutečnosti, že technický úsek hotelu, kde shodou okolností pracuje předseda závodní odborové rady, je tímto postižen nejvíce ze všech pracovišť hotelu, kdy jsou zaměstnancům technického úseku nevypláceny mzdy za nejdelší časové období (2 – 3 měsíce). OREA HOTELS s.r.o. Dlouhodobý soudní spor, ve kterém zastupuje zaměstnankyni právní zástupkyně odborového svazu ve věci diskriminace zaměstnankyně z důvodu výkonu odborové funkce, skončil u soudu prvého stupně neúspěšně v neprospěch žalobkyně. Právní zástupkyně svazu podala odvolání k Městskému soudu v Praze, protože se odborový svaz s rozsudkem soudu neztotožnil..
14
Parkhotel Praha s.r.o. Tzv. krizový management, který byl jmenován z důvodu špatné ekonomické situace hotelu (vlastník si vzal vysoký úvěr na koupi hotelu, který z jeho výnosů obtížně splácí), se velmi intenzivně zaměřil na předsedu závodní odborové rady, kterému se podařilo v uplynulém roce sjednat s předchozím vedením hotelu velmi dobrou kolektivní smlouvu. Management se netajil tím, že má v úmyslu předsedu závodní odborové rady donutit k odchodu z hotelu. Pod soustavným nátlakem na jeho osobu (nesmyslná zadání úkolů, nepřetržité kontroly chodu střediska a zboží, které neprokázaly žádné pochybení apod.), se předseda závodní odborové rady nakonec rozhodl podepsat dohodu o skončení pracovního poměru. Paradoxně tím však vedení hotelu nic nezískalo, protože již bývalý zaměstnanec vykonává funkci předsedy závodní odborové rady nadále.
4. Nezávislý odborový svaz Policie České republiky NOS Policie ČR zaznamenal uvedené porušení zaměstnaneckých práv vedením policie v Plzeňském kraji: V prosinci minulého roku byli na Krajském ředitelství policie Plzeňského kraje svoláni všichni zaměstnanci z oddělení ostrahy v době, kdy se Krajské ředitelství rozhodlo na podkladě úsporných opatření o hromadném propouštění zaměstnanců. Na tomto shromáždění byli uvedení zaměstnanci zástupci vedení vydíráni. Byla jim předložena žádost o snížení platové třídy, kterou Krajské ředitelství policie vypracovalo a následně požadovalo její odsouhlasení podpisem s tím, že pokud se tak nestane, předpokládá se, že zástupci vedení nemají již zájem pro policii dále pracovat. Předmětem žádosti byl „dobrovolný“ požadavek zaměstnance o snížení platové třídy ze čtvrté do první, a to při výkonu stejného rozsahu práce, a to bez jakéhokoliv právního důvodu. Zástupci odborové organizace byli z projednávání této otázky vyloučeni s tím, že hromadné propouštění jim bylo již oznámeno. V rámci dalšího jednání bylo dohodnuto přeřazení do druhé platové třídy na přechodnou dobu, která se však dosud nezměnila. Avizované vládní škrty měly být 10%, ve skutečnosti však činily v průměru 28%-30% z platu. Zaměstnancům byly následně opožděně v rozporu se zákoníkem práce rozdány platové výměry, v nichž u některých zaměstnanců došlo ke změně všech složek mzdy. Proti uvedenému postupu byla podána stížnost, kterou nyní prověřuje Úřad vnitřní kontroly Policejního presidia.
15
Zaměstnavatel dále v několika případech hrubým způsobem porušoval ustanovení zákoníku práce neplatnými výpověďmi, které měly soudní dohru.
5. Odborový svaz Stavba ČR OS Stavba ČR uvedl některé konkrétní poznatky z oblasti porušování odborových práv ze strany některých blíže neurčených zaměstnavatelů: Zaměstnavatel odmítal sdělit odborové organizaci jméno vedoucího zaměstnance oprávněného jednat v pracovněprávních vztazích za zaměstnavatele (zahraniční firma, jednatel se sídlem zahraničí). Až po konzultaci s odborovým svazem zaměstnavatel po delším prodlení nakonec sdělil, že se jedná o konkrétní osobu, kterou k jednání v této oblasti zmocňuje popis pracovní činnosti, jinak odborová organizace nevěděla, s kým má konkrétně jednat. Odborová organizace zahájila kolektivní vyjednávání předložením návrhu kolektivní smlouvy a současně sdělila složení svého vyjednávacího týmu, kde je na základě písemného pověření též specialista odborového svazu. Zaměstnavatel sdělil, že nesouhlasí s osobní účastí zástupce odborového svazu při kolektivním vyjednávání. Zaměstnavatel v případech informování a projednání pozval jen předsedu výboru základní odborové organizace, nikoliv statutární orgán (výbor), čímž určuje v rozporu se zákonem o sdružování občanů, kdo se smí jednání za odborovou organizaci zúčastnit. Zaměstnavatel předložil odborové organizaci sdělení o odstoupení od kolektivní smlouvy s ohledem na odkazové znění § 326 ZP. Zaměstnavatel předložil zaměstnancům individuální dohody ve věci podle § 209, odst. 1 a 2 ZP, i když u něho působí odborová organizace. Zaměstnavatel nevyplatil odstupné zaměstnancům v řádném termínu, zasílá je bývalým zaměstnancům postupně po nižších částkách tak, jak sám uzná za vhodné. Zaměstnavatel předložil písemný rozvrh pracovní doby na celý kalendářní rok s automatickým zahrnutím maximálního rozsahu práce přesčas v rozsahu 416 hodin (varianta s rozsahem nařízené práce přesčas 150 hodin). Zaměstnavatel určuje čerpání dovolené v rozporu s § 217 odst. 1 ZP, tj. bez vyhotovení rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace, neoznámí zaměstnanci čerpání dovolené 14 dnů předem, aniž by se s ním dohodl jinak, a snaží se řešit své problémy s nedostatkem zakázek v zimních měsících nařizováním dovolené, hromadné dovolené podle § 220 ZP či dokonce návrhem na neplacené volno (alespoň s tím, že za zaměstnance uhradí příslušné zákonné odvody na pojištění).
16
6) Odborový svaz Kovo Odborový svaz Kovo zaznamenal v regionu Jižní Morava porušení odborových práv ve dvou případech: 1. Vedení závodu celosvětově známé firmy v Brně zahájilo po vzniku základní odborové organizace OS KOVO kroky směřující k likvidaci této základní odborové organizace, a to nátlakové akce na členy výboru a zaměstnance k vystoupení z odborů, resp. k nevstupování do odborů, založení rady zaměstnanců složené ze zaměstnanců blízkých zaměstnavateli, přeřazení předsedy výboru základní odborové organizace OS KOVO (inženýra) do dělnické profese. Vyvrcholením proti odborových aktivit se stal dopis zaměstnavatele ze dne 17. 3. 2011 adresovaný Odborovému svazu KOVO s návrhem na zrušení této základní organizace odůvodněný nepravdivým tvrzením o poklesu členské základny pod Stanovami OS KOVO stanovený počet 5 členů. Uvedený požadavek zaměstnavatele byl odmítnut jako zcela nedůvodný, protože šlo o vnitřní záležitost odborového svazu, do které nepřísluší zaměstnavateli anebo komukoliv jinému zasahovat. V průběhu uvedených událostí nepovolil zaměstnavatel vstup do areálu firmy zástupci Regionálního pracoviště OS KOVO Brno k účasti na veřejné členské schůzi. Nakonec na zásah vedení OS KOVO byla zjednána náprava a uvedená základní odborová organizace vyvíjí nadále svou činnost. 2. Druhý případ porušování odborových práv v tomto regionu neměl tak šťastný konec. Zaměstnavatel vyvinul bezprecedentní tlak na členy výboru ZO OS KOVO mimo jiné tím, že okamžitě zrušil pracovní poměr předsedovi základní odborové organizace z důvodu, že byl v pracovní době pod vlivem alkoholu, přičemž veškeré důkazy odůvodňující tento způsob skončení pracovního poměru byly zfalšovány. Dechová zkouška provedená za přítomnosti třetí osoby v nočních hodinách dopadla negativně, přičemž zaměstnavatel mu druhý den ráno za přítomnosti právního zástupce předal okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci z výše uvedeného smyšleného důvodu. OS KOVO prostřednictvím Regionálního pracoviště se sídlem v Brně nabídl tomuto funkcionáři bezplatné právní zastoupení před soudem, ale uvedený návrh nebyl z jeho strany přijat. Zaměstnavatel též vyhrožoval jednotlivým členům VZO OS KOVO tím, že si nějaký důvod k rozvázání pracovního poměru u každého z nich najde. V tomto případě odboroví funkcionáři ze strachu o zaměstnání odmítli jakoukoliv pomoc ze strany odborového svazu a raději ukončili z uvedených důvodů činnost celé základní organizace.
17
7. Odborový svaz letectví Jako konkrétní případ porušování odborových práv lze uvést např. případ zaměstnance Odborového svazu letectví, který byl propuštěn z důvodu nadbytečnosti v rozporu se závazkem zaměstnavatele sjednaným kolektivní smlouvou. V rámci soudního řízení, při kterém zaměstnanec odkázal na platné znění kolektivní smlouvy, kterou je jeho zaměstnavatel vázán, a podle které by k jeho propuštění v dané situaci nemělo dojít, vydal soud první instance rozsudek, v jehož výroku se praví, že soud se touto záležitostí nebude zabývat, s odůvodněním, že kolektivní smlouva nesmí omezovat práva zaměstnavatele. V daném případě tak státní orgán porušil klíčovou zásadu pracovního práva týkající se svobody kolektivního vyjednávání a smluvní svobody stran pracovněprávního vztahu a rozhodl tak v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
8. Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR Porušování odborových práv, určitá forma šikany a vyhrožování propuštěním bylo zaznamenáno i v působnosti Odborového svazu profesionálních zpěváků ČR. Stalo se tak vyhlášením Ministerstva kultury o transformaci pražské operní scény dne 6. června 2011, které bylo učiněno, aniž by byl předložen odborovým organizacím zastupujícím zaměstnance, jichž se toto opatření Ministerstva kultury týká, rozbor hospodaření Národního divadla a Státní opery Praha, či byl zpracován ekonomický rozbor dopadů plánovaného spojení obou kulturních institucí včetně vyčíslení konkrétní úspory sloučení a ekonomické srovnání stávajícího stavu s nově vzniklým subjektem. V rozhodnutí ministerstva nebyly stanoveny konkrétní umělecké cíle a záměry a chybí detailní analýzy umělecké úrovně obou institucí a analýzy jejich očekávaného uměleckého rozvoje. Zaměstnanci Státní opery Praha v důsledku tohoto postupu začali seznamovat před začátky představení návštěvníky divadla s Prohlášením odborových organizací Státní opery Praha ke sloučení obou institucí, ve kterém protestují proti tomuto kroku, ke kterému má dojít od 1. ledna 2012. V důsledku toho jim začalo být vedením Státní opery Praha vyhrožováno propuštěním, popř. jinými postihy, pokud by nadále s uvedeným prohlášením seznamovali veřejnost. Vedení Státní opery Praha tak porušilo právo zaměstnanců této instituce na protestní kolektivní odborové akce, které požívá právní ochrany na základě řady mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika vázána, a na základě Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavního pořádku České republiky.
18
Zároveň došlo ze strany vedení Státní opery Praha i k porušení ustanovení § 320 odst. 3 a 4, která upravují i právo odborové organizace jednat při obhajobě hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců i s jinými subjekty než zaměstnavateli, v tomto případě s Ministerstvem kultury jako zřizovatelem (viz výše).
9. Případ porušování odborových práv zaměstnanců Francouzského institutu a Francouzského velvyslanectví v Praze. Zaměstnanci Francouzského institutu a Francouzského velvyslanectví v Praze v březnu 2010 založili odborovou organizaci, jejíž vznik byl řádně oznámen velvyslanci Francie se snahou vést sociální dialog. Tato snaha se nesetkala ze strany vedení velvyslanectví s porozuměním. Zároveň bylo představitelům odborů oznámeno, že vstup zahraničních odborů (pokud neuzavřely formální dohodu s francouzskými odbory) do tohoto sociálního dialogu není francouzským ministerstvem zahraničních věcí uznáván. Dne 28. února 2011 proto podala základní odborové organizace zaměstnanců Francouzského institutu spolu s Odborovým svazem státních orgánů a organizací podnět k prošetření nečinnosti ze strany zaměstnavatele Oblastnímu inspektorátu práce v Praze 6 a Státnímu inspektorátu práce v Opavě s cílem dosáhnout nápravy tohoto nepříznivého stavu, ten bohužel zatím zůstal v uvedené věci do dnešního dne nečinný. Zástupci základní odborové organizace zaměstnanců Francouzského institutu a Francouzského velvyslanectví v Praze s pomocí Odborového svazu státních orgánů a organizací a předsedy ČMKOS osobně průběžně během roku kontaktovali příslušné vedoucí činitele Francouzského velvyslanectví s žádostmi o setkání a o projednání zásadních otázek, jako např. připravované fůze kulturního oddělení Francouzského velvyslanectví s Francouzským institutem, o které zástupci odborů neměli k dispozici žádné informace, přestože jde o organizační změnu, která se bude týkat všech zaměstnanců. Dne 30. června 2011 byl základní odborovou organizací zaslán vedení velvyslanectví vlastní návrh kolektivní smlouvy (mezi velvyslancem Francie a ředitelem Francouzského institutu na straně jedné a základní odborovou organizací Francouzského institutu a Francouzského velvyslanectví v ČR na straně druhé) k vyjádření či protinávrhu. Ze strany zaměstnavatele nedošlo k žádné reakci. Dne 7. října 2011 byly odborovou organizací zaslány vedení velvyslanectví nové oddělené návrhy kolektivních smluv (jeden pro velvyslanectví Francie a druhý pro Francouzský institut) – i ty zůstaly do dnešního dne bez odezvy ze strany zaměstnavatele. Základní odborová organizace zaměstnanců Francouzského institutu a Francouzského velvyslanectví v Praze proto informovala zaměstnavatele, že vzniklou situaci považuje za spor o uzavření kolektivní smlouvy ve smyslu § 11 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním
19
vyjednávání, a navrhla využít k řešení tohoto sporu zprostředkovatele. I tato informace zůstala ze strany zaměstnavatele bez odezvy. Přitom od 1. ledna 2012 dojde ke sloučení Francouzského institutu v Praze a kulturního oddělení Velvyslanectví Francie, aniž by tato otázka byla se základní odborovou organizací zaměstnanců Francouzského institutu a Francouzského velvyslanectví v Praze projednána.
20
