čtvrtletník akciové společnosti Pražské služby
7. ročník | 2–2012
INFOKONTEJNER
NOVÉ GLUTTONY V PRAZE
NAPSALI O NÁS
PS NA DNECH ZEMĚ
NEPŘEKONATELNÝ INFOSERVIS
2
4–7
11
3
DĚLÁME STÁLE VÍCE PRO
ORDINACE ZÁVODNÍHO LÉKAŘE POD ŠANCEMI O PRÁZDNINÁCH
PRAHU A VAŠE PLÍCE…
Společnost
provo-
Činnost ordinace závodního lékaře
zovatel ordinace závodního lékaře
zajišťuje i léčebnou preventivní péči
29. KVĚTNA „POKŘTILI“
v Pražských službách, a.s., pod Šan-
hrazenou zdravotními pojišťovnami
JUDR. PATRIK ROMAN, GENERÁLNÍ
cemi 444/1, Praha 9 nás informo -
z veřejného zdravotního pojištění.
vala, že v týdnech 6. 8. – 10. 8. 2012
Zaměstnanci naší společnosti i jejich
a 27. 8. – 31. 8. 2012 zajistí ordinaci
rodinní příslušníci a známí se zde mo-
ŘEDITEL PRAŽSKÝCH SLUŽEB, A.S., A RADEK LOHYNSKÝ, RADNÍ
MEDICA,
s.r.o,
pouze ve dvou ordinačních dnech –
hou zaregistrovat jako k „obvod-
PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDNÍ, HMP,
ÚTERÝ a ČTVRTEK.
nímu“ lékaři.
12 NOVÝCH VYSAVAČŮ GLUTTON
Ordinovat bude jiný, zastupující lé-
Objednávky na telefonních
NA ELEKTRICKÝ POHON, KTERÉ
kař, a MUDr. Jaroslava Marková bude
číslech: 602 209 754 nebo
JSOU DNES K VIDĚNÍ JAK V CENTRU,
čerpat řádnou dovolenou.
284 091 952.
TAK I V OSTATNÍCH MĚSTSKÝCH
Standardní ordinační hodiny i v době
Ilona Nedvědová
prázdnin kromě výše uvedených ter-
personální odbor,
ČÁSTECH, A JEJICHŽ „NEJMILEJŠÍ
mínů:
POTRAVOU" JSOU PAPÍR, UMĚLÉ
Pražské služby
HMOTY, NEDOPALKY OD CIGARET,
Ordinační hodiny pro závodní preventivní péči:
Ordinační hodiny pro léčebnou péči:
PLECHOVKY A TAKÉ NEPATRNÉ
Pondělí
08.00–10.00
Pondělí
10.00–13.30
ČÁSTEČKY POLÉTAVÉHO PRACHU
Úterý
08.10–10.00
Úterý
07.00–08.00
10.00–13.30
Středa
12.00–13.30
14.30–18.00
Čtvrtek
07.00–08.00
10.00–13.30
Pátek
08.00–13.30
Středa
PM10.
13.00–14.30
Čtvrtek
„Uklízecí čety, které den co den za-
Vysavače na elektrický pohon jsou
PŘI POROVNÁNÍ PROVOZNÍCH
metají ulice hlavního města Prahy,
méně hlučné než starší modely se spa-
NÁKLADŮ ELEKTRICKÉHO A SPA-
často vykonávají namáhavou, nepo-
lovacím motorem a lze je tedy s výho-
hodlnou a nehygienickou práci, a tak
LOVACÍHO POHONU (SPOTŘEBA
dou použít i ve večerních hodinách, kdy
jsme se rozhodli v roce 2008 nasadit
slábne provoz v ulicích velkoměsta.
zcela nové uklízecí stroje – vysavače
Neprodukují také žádné škodlivé emi-
na městské odpadky,“ vzpomíná ge-
se. Navíc uklízecí čety dokážou díky
NU) JEDNOZNAČNĚ VYPLÝVÁ,
nerální ředitel Pražských služeb Patrik
konstrukci vysavače odstranit prach
ŽE ELEKTRICKÝ POHON JE CCA
Roman a dodává: „Nově pořízené vysa-
a špínu mezi zaparkovanými vozidly.
18x LEVNĚJŠÍ NEŽ KLASICKÝ
vače na elektrický pohon tak rozšiřují
Stroje jsou samojízdné, což zvyšuje jak
POHON (12,50 KČ PROTI 230 KČ
naši současnou flotilu 12 komunálních
komfort pro obsluhu, tak i výkonnost
vysavačů o dalších 12 nových strojů.“
ZA OSMIHODINOVOU SMĚNU).
pracovních skupin Pražských služeb.
|
PERSONÁLNÍ ODBOR PS INFORMUJE
Č T V R T L E T N Í K A KC I O V É S P O L E Č N O S T I P R A Ž S K É S L U Ž B Y
2 | Č T V R T L E T N Í K A KC I O V É S P O L E Č N O S T I P R A Ž S K É S L U Ž B Y
NOVÉ ELEKTRO GLUTTONY V PRAZE
08.00–10.00
Pátek
4 KWH EL. ENERGIE ZA SMĚNU
OBCHODNÍ ODDĚLENÍ PS INFORMUJE
OPROTI 8 L NATURALU ZA SMĚPražské služby, a.s., již pátým rokem nabízejí sezonní službu sběru a likvidace bioodpadu ze zahrad a údržby zeleně. V loňském roce jsme úspěšně zavedli novinku, tj. celoroční svoz z domácností, a získali jsme tak okolo 5,5 tisíce spokojených zákazníků a další se hlásí každý den. Velice nás těší, že bioodpad již není rodinných domků, ale i velkého množství firem a institucí, kterým záleží na vzhledu jejich okolí. Důkazem jsou například naši zákazníci – společnosti Weiss technik, Copy General,
I N F O KO N T E J N E R | 0 2– 2 012
Velvyslanectví SR či Muzeum hl. m. Prahy. Významným počtem objednatelů služby jsou také různá sdružení vlastníků objektů či bytových jednotek. Služba svozu a likvidace bioodpadu se tak stává jedním z našich nejvíce
využívaných
produktů.
doplňkových
ZÁJEM PRAŽSK ÝCH SPOLEČNOSTÍ O BIOODPAD ROSTE – JEDNOU Z NICH JE I FIRMA COPY GENERAL
I N F O KO N T E J N E R | 0 2– 2 012
jen doménou zahrádkářů a majitelů
„Manuální práce není pro mě, mám s ní kruté zkušenosti!“
„Žádný strach, ty volební lístky se neztratí.“
„...tak co, tchyně? Už mi věříš, že ti zařídím prima dovolenou?“
Špionážní snímek z testu nových raketometů v Praze.
NAPSAL: MARTIN KIML FOTO: ONDŘEJ TYLČER
I N F O KO N T E J N E R | 0 2– 2 012
WILLY
ČISTIČ Práce, u kterých si pročistíte hlavu ...ale bude vás bolet celé tělo.
060
04/12
„Chrrr... Co? Ne, já nespím. Jen jsem kontroloval tu zářivku, šéfe.“
L
ezu střevama města a strach ze stísněných prostor si ještě dokrmuju představou, že se proti mně najednou vyvalí vlna sraček. Možná to tak nevypadá, ale splnil jsem si svůj dětský sen. Jezdil jsem pražskými ulicemi na stupátku popelářského vozu, potom seskočil, vzal do ruky smeták, smejčil ulice a nakonec se podíval i do temných kanálů. Willy je tvor od přírody líný, předurčený k intelektuální práci, do které se nemusí brzy vstávat. Pohyb a sport má rád hlavně tehdy, když se na něj může dívat v televizi, ideálně z gauče s lahví něčeho dobrého a miskou nachos, pěkně pomalu se rozpouštějících v ostré omáčce, před sebou na stole. Totální
využití tzv. Zewling Capacity mozku je jednou z nejvýraznějších Willyho předností. Nikdo se neumí na gauči před televizí usadit tak účelně a elegantně zároveň. A nemyslete si. Tohle není nějaké teoretizování. Willy je mužem mnoha řemesel, takřka renesanční člověk, manuálních prací už v životě vyzkoušel celou řadu. Tři roky na řeznickém učilišti, pár týdnů v partě stěhováků, nekonečné dvanáctihodinové šichty za pípou v nonstopu, uklízení garáží, brigády na stavbě, hlídání snobského bytového komplexu za třicet na hodinu nebo tříměsíční brigáda na důležitém postu saniťáka v nemocnici (tam tedy vzhledem k lehké dostupnosti lahví s rajským plynem trpěl víc mozek než tělo) jsou dostatečnou praxí, která ho opravňuje tvrdit: „Manuální práce není pro mě, vím to z vlastní zkušenosti!“ Když v mladistvém věku 30 let konečně přišel na to, že práce v médiích je to, co mu vyhovuje, neboť při troše snahy se dá vždy trávit většina času před počítačem, rozzářil se mu svět tisícem nebeských úsměvů. Po pěti letech v nejmenovaném plátku přestoupil do FHM s velkou slávou a očekáváním klidné, pohodové práce v rozkošně rozbordelené kanceláři s domáckou atmosférou. Proto ho zachvátila panika a polil studený pot, když prvním úkolem od šéfredaktora bylo najít tři práce z kategorie tvrdých manuálních zaměstnání a vyzkoušet si je na vlastní kůži. V první chvíli chtěl utéct, zabouchnout za sebou dveře a již nikdy se nevracet. Pak si ale uvědomil, že jeho bankovní konto zeje prázdnotou, hypotéka hladově úpí za dveřmi a doma ho čeká potomků chtivá manželka. Svůj úprk si rozmyslel a silou vůle donutil vlastní ruku, aby zvedla telefon a vytočila několik čísel. Za chvíli bylo vše domluveno a druhý den byl nebohý Willy očekáván v dejvickém středisku svozu odpadů Pražských služeb, a. s. První dřinou, do které byl Willy neústupným šéfredaktorem dotlačen, je totiž zaměstnání z nejdůležitějších – popelář.
VŽDYŤ JE JEŠTĚ NOC... Vztekle sebou mrskám v posteli, mozek stále šrotuje a odmítá se vypnout. Koukám na budík a ježí se mi chlupy hrůzou. Hodiny ukazují půl čtvrté. Nechápu to. Můj mozek se prostě rozhodl, že když stejně musí vstávat v půl páté, nemá vlastně ani cenu se vypínat. A to jsem kvůli strašlivému času, ve kterém mě začne budík
Naštěstí jsou popeláři velcí chlapi, oblíkli i Willyho.
burcovat, šel spát v deset, asi tak tři hodiny před svou tradiční večerkou. Nezabral jsem ani na minutu. Až do té děsivé hodiny jsem nedokázal usnout, takže když se ve 4.30 budík začal hlásit o svá práva, prostě jsem jenom odhrnul deku, přehodil nohy přes okraj postele a s pocitem čerstvě vyhrabané zombie jsem vyrazil na tradiční ranní kolečko záchod – koupelna – šatna. Jenže tentokrát jsem ho absolvoval ještě v noci. Vždyť kdo by tomuhle času říkal ráno?! Kdybych jenom tušil, že touhle dobou už moji budoucí spolupracovníci obíhají Dejvice a připravují všechny ty popelnice a kontejnery, které já potom jenom naložím na auto! Je to tak. Ve chvíli, kdy já vyrážel z domu, zaměstnanci Pražských služeb už byli připraveni ve startovacích blocích ve své šatně. Tak totiž začíná pracovní směna každého popeláře. Asi v půl páté dorazí do práce, převlečou se do tradičních zeleno-oranžových montérek a jdou do terénu. Já zatím pláču nad svým osudem, když vycházím z baráku a do obličeje mě udeří závan studeného vzduchu. Naštěstí už není 20 pod nulou, přesto se tomu, co mě venku čeká, nedá říkat teplo ani po flašce rumu. Nořím se do podzemí, lezu do vlaku metra a v polokómatu se nechávám odvézt na druhou stranu Prahy. Moje šichta právě začíná. První samozřejmě musím nafasovat montérky. „Tyhle vám budou. Tady dělá spousta velkejch chlapů,“ směje se na mě sympatická paní ve skladu. Dost se mi po té poznámce ulevilo. Už jsem viděl, jak se snažím nasoukat do prťavé kombinézy, ze které mi vytéká břicho, a směje se mi kompletní osazenstvo šatny. Stále ještě v polospánku se soukám do montérek a pomalu mířím k autu, které už má nastartovaný motor a čeká jenom na mě. Teprve teď se od řidiče dozvídám, že zbytek posádky už je více než hodinu v terénu a připravuje nám práci. „No chlapi se po rajonu rozběhnou už před pátou. Musej vytahat popelnice z baráků. Někdy jsou až dvě patra pod zemí ve sklepě,“ vypráví řidič během vyjíždění z garáží. „Dřív tohle dělali domovníci, ale ti už na to dneska kašlou.“ „A jak tohle ranní vstávání zvládáte? To je přece strašný bejt na nohou každej den ve čtyři.“ „Člověk si zvykne na všechno. Zase jsme brzo doma a máme celý odpoledne čas.“ Přijíždíme k prvnímu stanovišti. Připravené popelnice čekají na kraji chodníku, v tuto chvíli je mým hlavním úkolem se koukat. Zastavujeme, chlapi seskakují ze stupátek, chytnou popelnici, pod každým podpažím jednu, zavěsí je na zvedák v zadní části vozu, zatlačí na páku, popelnice se zvedají, ještě trochu s nimi pomocí páky 04/12
061
|
5
U KLÍ Z Í M E
ÚKOL OD ŠÉFREDAKTORA: HOĎ NA SEBE TY MONTÉRKY A JDI KONEČNĚ MAKAT!
Č T V R T L E T N Í K A KC I O V É S P O L E Č N O S T I P R A Ž S K É S L U Ž B Y
NAPSALI O NÁS
I N F O KO N T E J N E R | 0 2– 2 012
4 | Č T V R T L E T N Í K A KC I O V É S P O L E Č N O S T I P R A Ž S K É S L U Ž B Y
NAPSALI O NÁS
7 062
04/12
„Vyndej mi tu kudlu ze zad, proboha!“
chytráky, kteří si myslí, že tihle tvrdě pracující chlapi jsou nějaký póvl, bych chtěl vidět, kdyby najednou přestali popeláři makat a Prahu by zaplavily tuny odpadků. Po necelých třech hodinách moje šichta končí. Pro mé nové kolegy však nikoli. Dneska je sice klidnější den, přesto budou ještě minimálně dvě hodiny kroužit po své obvyklé dejvické trase a sbírat to, co jiní zahodili. Nejvíc mě samozřejmě na téhle práci děsí představa, že každý den vstávám do práce v půl čtvrté. V každém případě je potřeba ocenit všechny ty chlapy v zeleno-oranžových kombinézách, kteří si zvykli a díky nimž můžeme v klidu chodit po ulicích bez rizika, že nás sežerou potkani bydlící v hromadách nevyvezených odpadků.
„Co tady necháš, musíš pak sežrat.“
„Počkáš s tím chcaním, až vylezu?!“
VEM SI TU ŠKRABKU A JDI NA TO Ten den jsem se prostě rozhodl uklidit Prahu. Když jsem se rozloučil s popeláři, namířil jsem si to přes celé město až do Vysočan, abych pro změnu zametl pár chodníků. Upřímně přiznám, že práce popeláře jsem se trošku bál. Bál jsem se, že budu za blba, až nebudu schopen zvednout popelnici. Bál jsem se, že spadnu ze stupátka nebo že v záchvatu totálního lemplovství, které mě čas od času přepadne, strčím ruku někam do drtiče a do konce života budu nucen
Vynořili se z podzemí, aby ovládli Zemi...
Zdražil benzin? Jezděte vstoje a ještě vám zaplatí.
Vlasta se mi směje a pot na čele mi stéká po brýlích. onanovat levou. Nakonec jsem byl příjemně překvapen, jak snadno mi to šlo. To o práci metaře jsem si naopak od počátku myslel, že to bude brnkačka. No co, no. Vrazej mi do ruky smeták, zametu pár chodníků, pak si vymyslím nějakou zápletku, abych uspokojil náročného šéfredaktora, a půjdu se válet domů. Kdybych předem věděl, jak moc se ve svých očekáváních pletu. Začalo to všechno docela nevinně. „Tady máte reflexní vestu, aby vás nesestřelilo nějaký auto. Tu si pak můžete nechat od nás na památku. A tady jsou rukavice, smeták a škrabka,“ podává mi můj nový přechodný šéf náčiní. „Jo, a tohle je Vlasta, ten vám ukáže, jak na to. Tak, Vlasto, proveď tady pána, očistěte ten chodník dole pod barákem, a až to budete mít, přijď sem a já ti najdu jinou práci,“ obrací se na usmívajícího se kolegu Vlastu. Bereme ještě pojízdnou popelnici a vyrážíme. Pořád jsem samý úsměv, protože tohle mě přece
„Hotovo. Přežil jsem to! Ja su tak šťastné!“
nemůže nijak překvapit. Chodník, který jsme dostali na starost, je plný drnů zarostlých ve škvírách, trávy sápající se přes okraj obrubníku, zaschlých žvýkaček a podobných chuťovek. „Aha, tak na to je ta škrabka,“ dochází mi a pouštím se do práce. Že to nebude taková brnkačka, mi definitivně dochází asi po dvaceti minutách, kdy mě zničehonic někdo zezadu zákeřně bodne nožem do ledvin. Jo tak to není násilník, to moje záda protestují proti poloze, ve které se snažím seškrábat z asfaltu zarostlé drny. Pokouším se narovnat, ale bolest se vrací s každým pohybem. Asi mě dohnal můj lenivý život. Přestože je stále poměrně chladno, po čele se mi začíná řinout pot. Připadá mi, že ten chodník drhnu už celý den, a přitom tady šaškuju teprve půl hodiny. Vlasta se mi směje a pot na čele mi stéká po brýlích. Ačkoli to tak na první pohled nevypadá, tohle rozhodně není jednoduchá práce. Pořád v předklonu, na seškrabání zarostlých drnů a přilepeného bordelu je třeba vynaložit dost síly, lopata plná hlíny také není nejlehčí, a když konečně po asi hodině a půl naložíme pojízdnou popelnici se seškrábaným bordelem, je plná a váží tak tunu. Musím říct, že jsem překvapen.
Nečekal jsem takový záběr. Jedním z mých úkolů bylo přijít na to, jestli manuální práce opravdu dokáže intelektuálně vyčerpanému člověku poskytnout prostor pro vyčištění mysli. Škrábání chodníku takhle jistě funguje. Jenom nesmí být onen jedinec fyzicky nezpůsobilý, jako jsem já. To potom spíš přemýšlí, kdy už bude konec. Mladý, fyzicky aspoň průměrně vytrénovaný muž, který touží po manuální práci bez nutnosti lámat si neustále s něčím hlavu, který chce jenom vypnout a vyčistit mozek od odpovědnosti a stresu, je ideální adept na tuhle práci. Můžu vřele doporučit.
KANÁLNÍCI
FOTO: ONDŘEJ TYLČER
zatřást, aby se vysypaly případné nalepené hnusy, pak dolů, sundat z držáků a zpátky na chodník. Tam se jich chopí jiný kolega, čapne je a odnese je zpátky do sklepa, kam patří. A takhle pořád dokolečka. Na třetím stanovišti je mi dovoleno stát se obsluhou páky. „Nic na tom není. Normálně ji dáš dolů, pak trochu zatřást, a když jsou ty popelnice dole a má se jet dál, zmáčkneš tady to červený tlačítko, to je znamení k řidiči, že jsme hotovi a můžeme jet.“ Během pár minut se definitivně probouzím a stává se ze mě popelář. Tahám popelnice, tlačím kontejnery, mačkám páku, sundávám popelnice ze zvedáku, jiné nandavám, tahám i smrduté plastové nádoby do sklepa. V Praze je takových popelnic podle zdrojů Pražských služeb asi 140 000 a každý den se z nich vyveze kolem 1300 tun odpadků. Mám tedy co dělat. Nikdy bych nečekal, že mně, nemehlu neschopnému zatlouct si doma skobičku, to půjde takhle pěkně od ruky. Navíc mě to začíná dokonce bavit. Ta práce není složitá. Samozřejmě je fyzicky náročná. Všichni chlapi kolem mě jsou udělaní, klidně nosí plné popelnice, každou v jedné ruce a ještě si u toho zvládnou pískat, zpívat, povídat si a smát se. Frajer je i řidič, který se proplétá úzkými ulicemi s autem širokým 2,5 metru, aniž hrozí, že někomu odře jeho naleštěnou Fabii. Už jsem úplně vzhůru a během popojíždění na stupátku kukačky (tak se říká popelářskému vozu proto, že systém, jakým funguje, vyvinula německá firma KUKA), tahání popelnic a mačkání páky si uvědomuji, že kdybych měl dost neustálého lámání si hlavy s tématy nových článků, vymýšlení děsně vtipných, originálních slov a dumání nad člověkem, se kterým bych měl udělat rozhovor, a potřeboval bych nechat mozek odpočívat, byla by možná zrovna tohle práce, kterou bych šel dělat. Jasně že je potřeba neustálá ostražitost. Popelnice se může sesmeknout z držáku a spadnout mi na hlavu. Ruka se mi může dostat mezi zvedák a konstrukci na autě a během okamžiku se změnit v krvavé pyré. Můžu spadnout ze stupátka přímo pod kola jiného auta. Větve ze stromů podél silnice mi můžou vystřelit oko. Prostě může se stát cokoli, pokud se nesoustředím. Na druhé straně všechny pohyby se dají rychle zautomatizovat, po pár dnech na stupátku by se tahle práce mohla stát východiskem pro všechny, kdo v kanclu vyhořeli a dostali se do fáze, že se jim při vstupu do kancelářské budovy dělá fyzicky špatně. Navíc je tahle práce opravdu důležitá. Lidé často nad popeláři ohrnují nos. Dělají špinavou práci, tak musí být logicky také špinaví. Všechny
U KLÍ Z Í M E
Protože město je potřeba vyčistit nejenom na povrchu, vrhl jsem se nadšeně i na čištění kanálů. „Abychom vás mohli pustit do těch nejhorších míst, tam, kde byste se fakt brodil po kolena v sajrajtu, musel byste podstoupit týdenní školení, důkladné lékařské vyšetření a mít v pořádku spoustu očkování,“ říká mi hned mezi dveřmi kanceláře Milan Zeliska, vedoucí provozu kanalizační sítě z Pražských vodovodů a kanalizací. „Ale to nevadí, aspoň nám můžete vyčistit nějaké
přepady,“ dělá mi radost. Stejně jako v předchozích dvou případech fasuju slušivé montérky v modré barvě, na krk je mi pověšeno speciální zařízení na odhalení nebezpečných plynů v okolí, které jsem okamžitě důvěrně přejmenoval na Kanárka, na druhé rameno si dávám pohotovostní dýchací přístroj a vyrážíme do Újezda nad Lesy, kde ústí kanalizace, kterou musím vyčistit. Na úvod mého podzemního dobrodružství je dobré vědět, že kromě lenosti trpím tak trochu i klaustrofobií. Trochu se mi tedy rozklepou kolena, když se prodereme hustým křovím k místu, kudy do odpadní trubky polezeme. Můj dočasný šéf je mi neustále v patách, nevezme si přece na triko nějakého troubu, který se ztratí v kanálech pod Prahou. Po pár minutách prodírání se rourou vysokou 120 cm se dostáváme k mému dnešnímu úkolu. Tohle je místo, kde v případě zvednuté hladiny voda přepadem odchází do potoka a cestou je profiltrována od různých mechanických nečistot pomocí tzv. česlí. Trochu to tady páchne, ale pořád je to jenom náznak toho, co asi dýchají zaměstnanci v těch úplně nejdrsnějších částech kanálů. Přesto neustále po očku sleduji Kanárka,
nelze popřít, že z možnosti udušení několik metrů pod zemí nejsem příliš nadšen (až později z mého průvodce vypadne, že na tomhle místě se vážně otrávit nemůžu, ale že je docela sranda sledovat, jak jsem nervózní). Už teď je ale jasné, že tohle není práce, u které byste si mentálně příliš odpočinuli. Nebezpečí, která na vás číhají, jsou reálná a je potřeba neustále sledovat, co se kolem děje. Nikdo se nechce utopit v proudu fekálií a splašků celého města. Oškrabuji nánosy bordelu, různé papíry, kusy dřeva a také věcí, o jejichž původu raději vůbec nepřemýšlím, a v duchu si představuji, že jsou to třeba koláčky, které právě vyjely z pece. Na denní světlo se úzkým poklopem dostáváme asi po hodině. Práce to nebyla složitá, prostě jsem oškrabal pár česlí. Mnohem horší než fyzická dřina je pracovní prostředí. Tohle je vážně práce, u které se můžete tak trochu umazat. A smýt ze sebe zažraný smrad také nebude nic jednoduchého. Jasné ale je, že pokud se chcete zbavit tíhy odpovědné práce a vyčistit si mozek, pokud chcete práci, kterou můžete vykonávat automaticky a nezatěžovat si příliš hlavu, makačka v kanále není ta pravá volba. To radši běžte zametat nebo vyvážet popelnice. Nebo se seberte a odjeďte na druhý konec světa a rok se jenom válejte na pláži a prohánějte domorodky. To bude to vůbec nejlepší.
PÁR MOUDER NA ZÁVĚR Tak abychom to nějak shrnuli. Mákl jsem si jako už dlouho ne. Ale totéž bych mohl říct, i kdybych se šel jenom projít do lesa. Jsem typický městský člověk. K aktivitě a neutuchající dobré náladě mě dokáže probrat jenom pláž, šumění moře a nekonečné zástupy palem a polonahých holek v jejich stínu. Jinak se stále pohybuju na hraně snění a reálné existence. Dokonce i barák na venkově jsem musel prodat, protože mi začal padat na hlavu a já nebyl schopen se o něj postarat. Z toho všeho je patrné, že manuální práce a já nejsme přátelé. Ne že bychom se přímo nenáviděli, spíš se jenom neustále míjíme. Přesto, nebo možná právě proto, jsem nadšen, že jsem si mohl vyzkoušet, jaké to je, vstávat v noci a makat rukama, které jinak používám pouze při jídle a při sexu. Díky tomu si i mnohem víc vážím chlapů, kteří tyhle věci dělají. Nemají to jednoduché, přesto jsou schopni si i v tvrdé práci najít to příjemné a vychutnat si to. Za hlavní moudro dne ovšem považuji již zmíněnou větu, kterou pronesl řidič VÝSLEDEK: našeho kuka vozu uprostřed VŠECHNO BOLÍ, ALE MYSL JE probouzející se Prahy: „Člověk ČISTÁ. si zvykne na všechno...“ 04/12
063
I N F O KO N T E J N E R | 0 2– 2 012
Američané zase vedou Nejvíc odpadu na světě vyprodukují USA. Na každého Američana připadá ročně asi 726 kg odpadků.
|
NAPSALI O NÁS
Č T V R T L E T N Í K A KC I O V É S P O L E Č N O S T I P R A Ž S K É S L U Ž B Y
6 | Č T V R T L E T N Í K A KC I O V É S P O L E Č N O S T I P R A Ž S K É S L U Ž B Y I N F O KO N T E J N E R | 0 2– 2 012
NAPSALI O NÁS
9
3000 NÁVŠTĚVNÍKŮ NA 13. DOD V ZEVO MALEŠICE Při příležitosti DNE ZEMĚ pořádaly Pražské služby, a.s., v sobotu 21. dubna 2012 již třináctý Den otevřených dveří v Zařízení na energetické využití odpadu – ZEVO Malešice. Pražané si tak po roce opět mohli prohlédnout toto bezpečné a ekologické za-
|
STALO SE
Č T V R T L E T N Í K A KC I O V É S P O L E Č N O S T I P R A Ž S K É S L U Ž B Y
8 | Č T V R T L E T N Í K A KC I O V É S P O L E Č N O S T I P R A Ž S K É S L U Ž B Y
STALO SE
řízení, které patří k nejmodernějším v Evropě a které z jejich odpadu vyrábí nejen tepelnou, ale i elektrickou energii. Připraven byl také bohatý doprovodný
program
pro
malé
i velké. Návštěvníky jistě potěšilo vystoupení dívčí skupi-
DAV Y NADŠEN ÝCH MALÝCH FANOUŠ KŮ PRAŽSK Ý CH SLUŽEB
ny 5Angels, nově vycházející hvězdy Davida Deyla či oblíbené skupiny Maxim Turbulenc. Vyvrcholením sobotní akce pak bylo vystoupení hvězdy populární scény Dary Rolins, která zazpívala své největší hity, ale i novinky ze svého repertoáru. Návštěvníci si jako každoročně mohli prohlédnout moderní vozový park společnosti tentokrát doplněný i o elektromobil a elektroskútry, což nejvíce ocenili mladí se zájmem o alternativní mobilitu. Vzhledem ke kapacitě prohlídek ZEVO nemohli být v rámci DOD uspokojeni všichni zájemci, a proto se Pražské služby rozhodly i nadále umožnit prohlídky občanům hlavního města Prahy, kteří více informací cfm/kontakty/exkurze/. Děkujeme všem kolegům, kteří se na 13. ročníku Dne otevřených dveří podíleli.
I N F O KO N T E J N E R | 0 2– 2 012
I N F O KO N T E J N E R | 0 2– 2 012
najdou na www.psas.cz/index.
11
DEN ZEMĚ 22. 4. A AKCE V PRAZE S NÍM SPOJENÉ
PRAŽSKÉ SLUŽBY PARTNEREM PRAŽSKÉ
Magistrát hlavního města Prahy spo-
ku tradičně připojila. Poprvé jsme se
Celkem jsme se zúčastnili na 22 ak-
PREMIÉRY FILMU
lečně s městskými částmi jako kaž-
letos prezentovali dne 14. dubna v Tu-
cích po celé Praze a v infostáncích
doročně připravil program spojený
choměřicích a slavení Dne Země jsme
jsme informovali malé i velké Pražany
s osla vou svátku Dne Země a společ-
zakončili, vč. prezentace naší svozové
o našich produktech, třídění a recyk-
nost Pražské služby se k tomuto svát-
techniky, na Dni dětí 1. 6. v Praze 4.
laci odpadu, o nových technologiích,
LÍBÁŠ JAKO ĎÁBEL Je již tradicí, že Pražské služby
rozdávali jsme letáky a drobné dárky.
podporují český film. V letoš-
Stejně jako loni byl zájem o problema-
ním roce jsme se stali partne-
tiku životního prostředí v Praze velký
rem pražské premiéry nového
a to nás zavazuje i do budoucna.
českého filmu Líbáš jako ďábel, pokračová-
DNES SLAVÍ DEN ZEMĚ VÍC
ním úspěšného filmu Líbáš jako
NEŽ MILIARDA LIDÍ VE 175
bůh. Pražská premiéra tohoto
STÁTECH SVĚTA, A TAK SE
filmu, jejíž partnerem byly Praž-
DEN ZEMĚ STAL NEJVĚTŠÍM
ské služby, se konala za účasti
SEKULÁRNÍM SVÁTKEM,
hlavních představitelů ve středu
KTERÝ SLAVÍ LIDÉ SPOLEČ-
16. května večer v multikině Ci-
NĚ NA CELÉ PLANETĚ BEZ
neStar na Andělu a bude jistě pa-
OHLEDU NA PŮVOD, VÍRU
třit mezi společenskou a kulturní
ČI NÁRODNOST.
který
je
volným
|
STALO SE
Č T V R T L E T N Í K A KC I O V É S P O L E Č N O S T I P R A Ž S K É S L U Ž B Y
10 | Č T V R T L E T N Í K A KC I O V É S P O L E Č N O S T I P R A Ž S K É S L U Ž B Y
STALO SE
událost roku 2012. Slavnostní předpremiéra pouze pro Pražské služby se konala
SOUTĚŽ O CENY V
ve čtvrtek 10. května v komplexu Gold Class na Andělu za účasti představitelky jedné z hlavních rolí, úžasné Nelly Boudové, a filmového syna hlav-
VÁŽENÍ KOLEGOVÉ, V TOMTO ČÍSLE NAŠEHO ČASOPISU JSME PRO VÁS PŘIPRAVILI NOVOU SOUTĚŽ, TENTOKRÁT NA TÉMA GLUTTONY O POUKÁZKY V HODNOTĚ 500 KČ Z PARFUMÉRIE SEPHORA.
ní hrdinky herce Romana Vojtka 1. Kdy
byly
komunální
vysavače
3. Na jaký pohon jezdí komunální vysavače?
B nafta
osmiletého Filipa Antonia. Fotografie z akce najdete na face-
A 2012
booku Pražských služeb:
B 2010
Své odpovědi nám posí-
h t t p : // w w w.f a ce b o o k . co m /p r a z-
C 2008
lejte do 31. 7. 2012 pod
C nat natural nebo elektrická energie
ulic?
heslem „Soutěž v Infokon-
skesluzbyas 2. Kolik
I N F O KO N T E J N E R | 0 2– 2 012
A CNG
poprvé nasazeny do pražských
mají
Pražské
ttejneru“. Buď e-mailem na
služby, a.s., aktuálně
[email protected],
komunálních
n nebo poštou na adresu Praž-
vysa-
vačů?
sské služby, a.s., Pod Šancemi
A
2
4 444/1, 180 77 Praha 9. A ne-
B 10
zzapomeňte uvést své jméno
C 24
a kontakt.
SPRÁVNÉ ODPOVĚDI NA OTÁZKY V MINULÉM ČÍSLE INFOKONTEJNERU: 1. B, 2. C, 3. A Na tyto otázky správně odpově-
děli, byli vylosováni a převzali poukaz na odběr 20 l PHM v PS tito
výherci: Petr Urban, Petr Sedláček a Vítězslav Valenta. Gratulujeme!
–
I N F O KO N T E J N E R | 0 2– 2 012
a jeho filmového syna v podání
POZVÁNKA
Redakční rada: Miroslava Egererová, Dana Tomášová, Kristýna Klemová | Grafické zpracování a produkce: T.T.V., spol. s r.o. Náklad 1000 výtisků | Vydávají Pražské služby, a.s., Pod Šancemi 444/1, 180 77 Praha 9
