ICHNOS Plus
The Toolkit – sada nástrojů pro implementaci regionálního centra kompetencí v regionech připraveného projektem ICHNOS Plus
1
Obsah 1.
Úvod ................................................................................................................................................ 3
2.
Politiky EU v oblasti zakládání podniků ......................................................................................... 4
2.1
Směrnice o službách ............................................................................................................... 4
2.1.1
Zjednodušení postupů a formalit ve vztahu k poskytovatelům služeb ........................ 4
2.1.2
Jednotné kontaktní místo............................................................................................... 5
2.1.3
Zřizování „jednotných kontaktních míst“ ...................................................................... 6
2.1.4. Elektronické postupy .................................................................................................................... 9 Akt o drobném podnikání pro Evropu ................................................................................................... 11 3.
Implementace OSS a RCC krok za krokem ................................................................................... 13
3.1
Co je OSS? ............................................................................................................................. 13
3.2
Jakým způsobem lze nalézt OSS v mém regionu? ............................................................... 13
3.3
Co je RCC? ............................................................................................................................. 13
3.4
Model RCC formulovaný na základě projektu ICHNOS ....................................................... 13
3.4.1
Observatoř .................................................................................................................... 13
3.4.2
Poradenství, konzultantská činnost a pomoc .............................................................. 14
3.4.3
Školení ........................................................................................................................... 14
3.4.4. Informace a komunikace ............................................................................................................ 14 3.5
Zřízení modelu RCC? ................................................................................................................. 14
3.5.1
Národní a regionální legislativa........................................................................................ 14
3.5.2
Informovanost a závazek zúčastněných subjektů a klíčových aktérů............................. 15
4.
Jak řídit RCC .................................................................................................................................. 15
4.1
Zdroje pro RCC ...................................................................................................................... 16
4.1.1
Analýza nákladů ............................................................................................................ 16
4.1.2
Udržitelnost RCC ............................................................................................................... 17
4.2
Technologická platforma pro RCC ........................................................................................ 18
4.2.1
Interoperabilita ............................................................................................................. 18
4.2.2
Požadavky na služby ..................................................................................................... 22
5.
Případové studie RCC.................................................................................................................... 23
5.1
Galicie .................................................................................................................................... 23
5.2
Sardinie ................................................................................................................................. 25
5.3
Vysočina ................................................................................................................................ 28
2
1.
Úvod
V rámci projektu ICHNOS PLUS, kapitalizačního projektu financovaného z programu INTERREG IVC, se The Toolkit považuje za užitečný prostředek k jasnému vysvětlení základních rysů a požadavků na sestavení modelu pro koordinaci jednotlivých kontaktních míst pod názvem One Stop Shop pro podniky (OSS) partnerských regionů, orgány veřejné správy a zainteresované subjekty z ostatních regionů EU. Modelem koordinace je regionální centrum kompetencí (RCC) zřízené v rámci předchozího projektu ICHNOS (2005 – 2007) financovaného z programu INTERREG IIIC. Tato sada nástrojů stanoví počáteční „nezbytné“ požadavky a provozní požadavky na implementaci modelu RCC v ostatních regionech. Proces zřízení RCC je uveden níže a je rovněž popsán v následujících oddílech:
3
2.
Politiky EU v oblasti zakládání podniků
Proč je RCC potřebné? A proč EU podporuje zřizování OSS? V této kapitole budeme hovořit o závěrech jarní Evropské rady z roku 2006, aktu o drobném podnikání a směrnici o službách. To jsou nejdůležitější rámce, které podporují OSS.
2.1
Směrnice o službách
Cílem směrnice 2006/123/ES, známé jako směrnice o službách, je omezit administrativní zátěž, která působí na poskytovatele služeb a která jim brání zakládat podniky v jiných členských státech, a odstranit veškeré zbývající zákonné a technické překážky pro volný pohyb služeb v Evropském hospodářském prostoru usnadněním poskytování služeb, a to buď dočasně, nebo vzdáleně. Kapitola II (články 5 – 8) směrnice o službách vytyčuje ambiciózní program administrativního zjednodušení. Klíčovým prvkem je zřízení „jednotného kontaktního místa“ (JKM) v každém členském státě, což poskytovatelům služeb a dalším zainteresovaným subjektům umožní získávat informace o vnitrostátních požadavcích a postupech elektronickými prostředky. JKM je nutno zřídit do 27. prosince 2009. Zatímco směrnice stanoví minimální právní požadavky pro JKM, každý členský stát musí rozhodnout o jejich nejlepší implementaci.
2.1.1 Zjednodušení postupů a formalit ve vztahu k poskytovatelům služeb V souladu se článkem 5 (1) musí členské státy přezkoumat veškeré postupy a formality, které se vztahují k přístupu k činnosti poskytování služeb a jejímu výkonu, a jsou povinny tyto postupy, pokud nejsou dostatečně jednoduché, zjednodušit. To vyžaduje, aby členské státy vyvinuly skutečné úsilí k administrativnímu zjednodušení. Při realizaci těchto kroků by členské státy měly přezkoumat a posoudit postupy a formality z hlediska poskytovatele majíce na paměti, že zjednodušení postupů současně sníží administrativní zátěž pro samotnou státní správu. Členské státy by mohly vzít v úvahu zjednodušené administrativní postupy používané v členských státech a vyměňovat si osvědčené postupy. Komise vyvine veškeré úsilí k usnadnění této výměny. Pojetí postupů a formalit je velmi široké a zahrnuje veškeré administrativní kroky, které musejí podniky učinit, jako je předkládání dokumentů, podávání prohlášení nebo registrace u příslušného
4
úřadu. Pokrývá nejen postupy a formality, které jsou předpokladem k výkonu činnosti služeb, ale i takové, které jsou ukládány v pozdější fázi, v průběhu výkonu činnosti nebo i po jejím ukončení (například povinnost ročně vykazovat podrobnosti o realizovaných transakcích). V průběhu analýzy projektu ICHNOS Plus, jejímž výsledkem byla zelená kniha OSS State of the Art Opportunities to develop a common model, provedli tři nezávislí partneři analýzu svých příslušných normativních a administrativních požadavků, které se týkají založení a provozování podniku. Bylo skutečně velmi obtížné najít veškeré příslušné právní předpisy a porovnat tyto tři velmi odlišné právní řády. Práce pro nové partnerské regiony je snazší v tom, že členské státy musí přezkoumat všechny formality a postupy (proto již tato byla tato analýza provedena státem) a dále musí zjednodušit veškerou administrativní zátěž.
2.1.2 Jednotné kontaktní místo Za prvé se koncepce jednotného kontaktního místa (JKM) stanovená článkem 6 směrnice o službách velmi blíží koncepci One Stop Shop (OSS), kterou používá projekt ICHNOS Plus. OSS a JKM však nemají nutně stejné pole působnosti. Mohou plnit různé úkoly. Mohou přímo odpovídat za registraci podniků nebo za udělování jednoduchých oprávnění. Jednotná kontaktní místa mají být jediným institucionálním partnerem pro poskytovatele služeb, který nebude muset kontaktovat různé úřady nebo orgány k tomu, aby získal veškeré příslušné informace a provedl veškeré nezbytné kroky, které souvisejí s jeho činností v oblasti služeb. Členské státy musí zpřístupnit jednotná kontaktní místa všem poskytovatelům služeb, kteří působí na jejich území nebo na území jiného členského státu. Na základě článku 6 je členský stát povinen zajistit, aby poskytovatelé služeb mohli splnit veškeré postupy a formality, které jsou potřebné pro provozování obchodní činnosti prostřednictvím jednotného kontaktního místa. To je jeden z požadavků, které uvádí směrnice o službách. Členské státy musí rozhodnout o způsobu zavedení těchto jednotných kontaktních míst a musejí zajistit zřízení a fungování jednotných kontaktních míst nejpozději do konce implementačního období. Cíl zřizování kontaktních míst (One Stop Shops) pro podniky sledují členské státy již několik let. Povinnost uložená směrnicí o službách je současně v souladu a jde nad rámec cílů dalších iniciativ EU, zejména závazku přijatého Evropskou radou ke zřízení kontaktních míst pro zakládání podniků do konce roku 2007. Právní závazek obsažený ve směrnici o službách je však širší a zahrnuje veškeré 5
druhy podniků (nejen založené), příjemce služeb (pro informační účely) a veškeré druhy postupů (nejen postupy pro zakládání podniků). Na druhé straně je zřejmé, že další funkce, které mají kontaktní místa pro zakládání podniků plnit, jdou nad rámec závazků stanovených ve směrnici o službách. Dosažení cíle v oblasti kontaktních míst (One Stop Shops) stanoveného Evropskou radou přispěje k zavedení jednotných kontaktních míst. V každém případě je zřejmé, že členské státy nemusejí poskytovat dvě samostatné sítě a mohou ke splnění právního závazku obsaženého ve směrnici o službách navázat na stávající iniciativy.
2.1.3 Zřizování „jednotných kontaktních míst“ Každý členský stát může podle vlastního uvážení rozhodnout o organizaci jednotných kontaktních míst na svém území, musí však zajistit jejich dostupnost pro všechny poskytovatele služeb, kteří mají ze směrnice prospěch v podobě splnění veškerých postupů a formalit ve vztahu ke službám a záležitostem, které spadají do působnosti směrnice. Koncepce jednotného kontaktního místa neznamená, že členské státy musí na svém území zřídit jediný centrální úřad. Členské státy se mohou rozhodnout, že na svém území zřídí několik jednotných kontaktních míst. Jednotné kontaktní místo však musí být z hlediska jednotlivých poskytovatelů „jediné“ (tj. poskytovatel služeb by měl být schopen získat veškeré informace a provést veškeré postupy z jednoho kontaktního místa). Členské státy mohou rozhodnout, že jednotné kontaktní místo bude plnit pouze koordinační úlohu s tím, že konečná rozhodnutí budou přijímána příslušnými úřady. V tomto případě musí členské státy zajistit komunikaci mezi jednotnými kontaktními místy a příslušnými úřady, aby byla zaručena rychlost a spolehlivost. Členské státy se mohou nicméně rozhodnout, že určitými rozhodovacími pravomocemi pověří jednotná kontaktní místa. Členské státy mohou například dospět k názoru, že jednotné kontaktní místo přímo odpovídá za registraci podniku nebo za udělování jednoduchých oprávnění. V každém případě směrnice jednoznačně uvádí, že jednotné kontaktní místo nebrání v rozdělení pravomocí mezi příslušné úřady. Členské státy se rovněž mohou svobodně rozhodnout, které instituci/orgánu chtějí svěřit úkol jednotného kontaktního místa; příslušným úřadům na celostátní, regionální nebo místní úrovni, profesním komorám, jiným obchodním organizacím nebo dokonce soukromým provozovatelům. V každém případě je třeba dodržovat případná pravidla pro zadávání veřejných zakázek, zejména ustanovení o veřejných zakázkách na služby. Pokud se členské státy rozhodnou pro jednotná kontaktní místa provozovaná soukromými provozovateli, měly by přijmout vhodné mechanismy, které zajistí splnění jejich úkolů v souladu s požadavky stanovenými směrnicí.
6
Členské státy by dále měly rozhodnout o zřízení jednotných kontaktních míst pouze v elektronické podobě, bez zvláštní fyzické infrastruktury, k nimž mohou mít poskytovatelé služeb přístup. V tomto případě je třeba položit zvláštní důraz na jasnou strukturu informací a postupů uvedených na webových stránkách nebo v obdobných elektronických nástrojích. A konečně se mohou členské státy svobodně rozhodnout o financování jednotných kontaktních míst. Jak uvádí preambule, „jednotné kontaktní body mohou služby, které poskytují uživatelům, zpoplatnit“. Účtovaný poplatek však musí poměrně odpovídat nákladové efektivitě příslušných postupů. V každém případě by poplatky neměly být natolik vysoké, aby poskytovatele služeb odrazovaly od přístupu k jednotnému kontaktnímu místu. Jednotná kontaktní místa musejí být přístupná ke splnění postupů a formalit, které musejí poskytovatelé služeb podstoupit v členském státě pro získání přístupu k činnosti v oblasti služeb nebo jejich provozování. To zahrnuje povolení stejně jako prohlášení, oznámení, získání registračního čísla společnosti a další postupy a formality. Mělo by být zřejmé, že následnými odvolacími řízeními, ať soudní či správní povahy, jako je například podávání stížností nebo žalob na zrušení rozhodnutí, se jednotná kontaktní místa nebudou zabývat. Ke splnění veškerých postupů prostřednictvím jednotných kontaktních míst musí být poskytovatelé schopni získat veškeré příslušné informace, tiskopisy a dokumenty, které s postupy souvisejí, předložit dokumenty a žádosti a obdržet rozhodnutí a další odpovědi ve vztahu k žádostem podaným jejich prostřednictvím. Některé postupy, které budou splněny prostřednictvím jednotných kontaktních míst, mohou být složité, jako jsou například určité postupy pro založení velkých komerčních maloobchodů, a/nebo jejich součástí může být řada různých oprávnění. Jednotná kontaktní místa však mohou mít pouze koordinační úlohu, přičemž rozhodovací pravomoc bude stále spočívat na konkrétním příslušném úřadě. V každém případě je i nadále velmi důležité, aby jednotná kontaktní místa poskytla poskytovatelům jasný přehled o všech krocích, které musejí podniknout, a poskytla jim procedurální podporu a zpětnou vazbu k platným postupům. Přirozeně není povinností poskytovatelů služeb se na jednotné kontaktní místo obrátit. Mohou se svobodně rozhodnout, zda této možnosti využijí nebo nevyužijí, a mohou se také plně podle vlastního uvážení obrátit přímo na příslušný úřad a předložit/obdržet dokumenty, oprávnění a podobné písemnosti přímo. V případech, v nichž mají postupy a formality prováděné prostřednictvím jednotného kontaktního místa pevně stanovenou časovou lhůtu (například existuje termín pro podání dokumentu nebo příslušný úřad musí přijmout rozhodnutí ohledně žádosti o oprávnění ve stanovené časové lhůtě), okamžik převzetí všech požadovaných dokumentů jednotným kontaktním místem představuje okamžik, který je rozhodný pro výpočet těchto lhůt.
7
Článek 7 (1) obsahuje seznam nezbytných informací, které členský stát musí na jednotných kontaktních místech poskytovatelům a příjemcům služeb snadno zpřístupnit. Tyto informace musí být přístupné vzdáleně a elektronickými prostředky. Jednotná kontaktní místa musí na žádost o informace odpovědět co nejrychleji a v případě, že požadavek není srozumitelný nebo je neúplný, informovat o této skutečnosti neprodleně žadatele. Poskytnuté informace zahrnují požadavky, které poskytovatelé služeb musejí slnit, pokud chtějí v členském státě poskytovat služby. Také obsahují prostředky a podmínky pro přístup k veřejným registrům a databázím o poskytovatelích a službách, jako jsou například obchodní rejstříky, databáze o regulovaných profesích nebo veřejné databáze se statistikami o službách. Poskytnuté informace rovněž obsahují kontaktní údaje příslušných úřadů, včetně úřadů, které odpovídají za dohled nad činností v oblasti služeb, jakož i kontaktní údaje sdružení nebo organizací, od nichž poskytovatelé nebo příjemci mohou získat praktickou pomoc a dodatečné informace. Rovněž by měly být k dispozici informace o možnostech odvolacího řízení v případě sporu. Pokud jde o informace, které musí OSS poskytnout, tak Cesga, zatímco Ancitel Sardegna studovala v předchozím projektu ICHNOS Plus obsah databáze týkající se postupů, formalit a příslušných dokumentů, vytvořila strukturu informačních technologií. To předpokládá i směrnice. Ve skutečnosti budou členské státy muset uspořádat určité množství informací a budou nuceny vyvinout značné úsilí k přehledné organizaci informací a zajištění jejich poskytování v jednoduchém srozumitelném jazyce a jejich prezentaci přehledným, pochopitelným a strukturovaným způsobem. Prostý odkaz nebo kopie příslušných právních textů nebudou zjevně dostatečné. Členské státy budou povinny pravidelně informace přezkoumávat a aktualizovat. Kromě informací o požadavcích, které poskytovatelé služeb musí splnit, by měly příslušné úřady na žádost poskytovatelů nebo příjemců služeb poskytnout pomoc, pokud jde o způsob, jakým se tyto požadavky obvykle uplatňují nebo vykládají. Tuto pomoc lze například poskytnout prostřednictvím srozumitelných příruček, které by mohly vysvětlovat obecné použití určitých podmínek a různé procedurální kroky, které je nutno učinit. Jak objasňuje článek 7 (6), tato povinnost pomáhat je povinností poskytnout obecné informace a nevyžaduje, aby příslušný úřad poskytoval právní poradenství v jednotlivých případech. Ke zlepšení fungování vnitřního trhu a usnadnění příhraničního zřizování a poskytování služeb je důležité a v zájmu členských států, aby informace poskytované prostřednictvím jednotných kontaktních míst nebyly dostupné pouze ve vlastním jazyce členského státu, ale i v dalších jazycích Společenství. Jak stanoví článek 7 (5), tuto potřebu je nutno podpořit. Například členské státy by měly zvážit zpřístupnění informací v jazyce sousedního členského státu nebo v jazycích, které se obvykle používají v podnicích v EU.
8
Zřizování plně funkčních a interoperabilních elektronických postupů do konce implementačního období je klíčovým prvkem pro dosažení cíle administrativního zjednodušení směrnice o službách. Elektronické postupy jsou nezbytným nástrojem pro významné snížení zátěže spojené s administrativními postupy pro poskytovatele služeb i pro veřejnou správu. Možnost vzdáleného splnění administrativních postupů bude zvlášť důležitá pro poskytovatele služeb z jiných členských států. Dále elektronické postupy přispějí k modernizaci veřejné správy dosažením její vyšší účinnosti. Po počáteční investici se použití elektronických postupů pro správu prokáže jako finančně a časově úsporné. Zřizování elektronických postupů v příhraničním styku je již nějakou dobu součástí politiky členských států a Společenství v oblasti elektronické správy (e-Governmentu). Ve směrnici o službách nyní členské státy přijaly závazek zavést služby e-Governmentu do určitého data. Do konce roku 2009 by poskytovatelé služeb měli být schopni provádět elektronicky a na dálku ty postupy, které jsou nezbytné k poskytování dané služby.
2.1.4. Elektronické postupy Článek 8 stanoví povinnost členských států „zajistit, aby veškeré postupy a formality vztahující se k přístupu k činnosti poskytování služeb a k jejímu výkonu mohly být snadno splněny na dálku a pomocí elektronických prostředků, a to prostřednictvím příslušného jednotného kontaktního místa a u příslušných orgánů“. Aby byl zajištěn snadný přístup elektronických postupů pro poskytovatele, musejí být tyto postupy v zásadě dostupné prostřednictvím snadno přístupných komunikačních sítí, jako je internet. Toto pojetí je rovněž v souladu s užitím termínu „elektronické prostředky“ v dalších nástrojích vnitřního trhu. Článek 8 pokrývá postupy a formality potřebné pro založení podniku, jakož i postupy a formality, které mohou být nezbytné v případě přeshraničního poskytování služeb. Elektronické postupy musí být dostupné nejen pro poskytovatele služeb působící nebo založené v členském státě příslušného orgánu státní správy, ale i pro poskytovatele služeb působící nebo založené v jiném členském státu. To znamená, že poskytovatelé služeb by měli být schopnost splnit postupy a formality elektronickými prostředky přes hranice. Postupy a formality, které musí být poskytovatelé služeb schopni splnit elektronickými prostředky, v zásadě zahrnují veškeré postupy a formality vztahující se k přístupu k činnosti poskytování služeb a jejímu výkonu. Elektronické prostředky musí být dostupné pro celý administrativní proces, od první žádosti / předložení dokumentů poskytovatelem služeb po konečnou odpověď, je-li třeba, příslušného orgánu. Článek 8 (2) nicméně stanoví tři logické výjimky z povinnosti poskytnout elektronické prostředky: (i) inspekci prostor, ve kterých se služba poskytuje, (ii) nebo zařízení používaného poskytovatelem, ani (iii) fyzickou kontrolu schopností nebo osobní bezúhonnosti 9
poskytovatele nebo jeho odpovědných zaměstnanců. Na základě článku 8 by měly být elektronické postupy dostupné pro transakce prostřednictvím jednotného kontaktního místa a rovněž pro přímé transakce s příslušnými orgány. Prakticky to znamená, že elektronické postupy musí být za prvé dostupné pro veškeré administrativní postupy, které musí poskytovatelé služeb realizovat prostřednictvím jednotného kontaktního místa. Za druhé by poskytovatelé služeb měli mít, pokud si to přejí, možnost komunikovat přímo s příslušným orgánem, například tam, kde je dotčen pouze jeden příslušný orgán a kde může být snazší jednat přímo s tímto orgánem. Zřízení plně funkčních a interoperabilních elektronických postupů do konce implementačního období je klíčový prvek pro dosažení cíle administrativního zjednodušení směrnice o službách. Elektronické postupy jsou zásadním nástrojem pro snížení zátěže ve spojení a administrativními postupy pro poskytovatele služeb i veřejnou správu. Možnost realizace administrativních postupů na dálku bude zvlášť důležitá pro poskytovatele služeb z jiných členských států. Navíc elektronické postupy rovněž přispějí k modernizaci veřejné správy na základě jejich větší efektivity. Implementace závazku přijatého v článku 8 do konce roku 2009 postaví před členské státy velkou výzvu a měla by zvýšit jejich trvalé úsilí v práci směrem k interoperabilním službám e-Governmentu pro podniky. Členské státy jsou vyzývány k tomu, aby navázaly na stávající iniciativy. Závazek obsažený ve směrnici o službách je skutečně nutno vnímat jako příležitost k posílení současného úsilí a jako pomoc členským státům se zaměřit na splnění cílů, které si stanovily v rámci své práce v oblasti elektronické správy. Jednou z klíčových otázek, které je třeba řešit při zavádění fungujících elektronických postupů napříč EU, je interoperabilita. Vzhledem ke skutečnosti, že na vnitrostátní úrovni platí různé požadavky a právní, organizační, sémantická a technická úprava, pokud jde o stávající nebo plánované elektronické postupy, mohou vyvstat určité problémy, ať politické, právní nebo technické (spojené s identifikací, ověřením, výměnou/rozeznáváním elektronických dokumentů atd.), které budou vyžadovat určitou míru koordinace a spolupráce mezi členskými státy. To však neznamená, že se od členských států očekává harmonizace vlastních řešení v oblasti elektronické správy nebo použití pouze jednoho modelu. Členské státy si mohou svobodně vybrat vlastní model, musí však současně pamatovat na to, že elektronické postupy musí být dostupné pro jejich státní příslušníky/obyvatele a poskytovatele služeb z jiných členských států, kteří by měli být v zásadě schopni použít své vnitrostátní prostředky k jednání s orgány státní správy v jiných členských státech. To by bylo v souladu s cílem přeshraničních interoperabilních služeb v oblasti e-Governmentu, myšlenkou administrativního zjednodušení a usnadnění přeshraničního poskytování služeb. Pokud přístup ke službám elektronické správy v jiném členském státě vyžaduje, aby poskytovatelé služeb použili (identifikační/ověřovací) prostředky tohoto členského státu, mohou poskytovatelům služeb
10
vzniknout nové komplikace a zátěž. Pokud skutečně poskytovatelé služeb potřebují získat vnitrostátní prostředky všech členských států, v nichž chtějí poskytovat své služby, může to vést k prodlením a nákladům, kterým se lze v zásadě vyhnout. (Navíc mohou být dokonce v některých členských státech povinni získat různé prostředky, nezávisle na jednotlivých žádostech, což situaci dále komplikuje.) Při úvahách, jak tento problém řešit, se musejí členské státy vyhnout vytváření dodatečné zátěže nebo přijímání řešení, které může zpomalit zavádění interoperabilních služeb elektronické správy přes hranice v dlouhodobém horizontu.
2.2
Akt o drobném podnikání pro Evropu
Akt o drobném podnikání představuje soubor deseti zásad, které vedou členské státy v jejich politice ve vztahu k malým a středně velkým podnikům. Cílem Aktu o drobném podnikání je zlepšit celkový přístup politiky k podnikání, nezvratně zakotvit zásadu Think Small First do vytváření politik od regulace k veřejné službě a k podpoře růstu malých a středně velkých podniků na základě pomoci při řešení přetrvávajících problémů, které brání jejich rozvoji. Symbolický název „akt“, kterým byla tato iniciativa nazvána, podtrhuje politickou vůli k uznání ústřední role MSP v hospodářství EU a vůbec prvnímu přijetí komplexního rámce politiky pro EU a její členské státy: 1.
Vytvořit prostředí, v němž mohou podnikatelé a rodinné podniky prospívat a v němž se podnikavost oceňuje.
2.
Zajistit, aby poctiví podnikatelé, kteří se ocitli v úpadku, rychle dostali druhou šanci.
3.
Navrhnout pravidla podle zásady Think Small First.
4.
Zajistit, aby veřejná správa reagovala na potřeby MSP.
5.
Přizpůsobit nástroje veřejné politiky potřebám MSP; usnadnit účast MSP na veřejných zakázkách a lépe využívat možnosti státní pomoci ve vztahu k MSP.
6.
Usnadnit přístup MSP k financím a rozvíjet právní a podnikatelské prostředí, které bude podporovat včasné platby v komerčních transakcích.
7.
Pomáhat MSP využívat více příležitostí, které nabízí jednotný trh.
8.
Podporovat zlepšování dovedností MSP a veškeré formy inovace.
9.
Umožnit, aby MSP proměnily environmentální problémy na příležitosti.
10.
Povzbudit a podpořit MSP, aby těžily z růstu na trzích.
11
V rámci projektu ICHNOS Plus musíme věnovat pozornost zejména zásadě číslo 4: zajistit, aby veřejná správa reagovala na potřeby MSP, co nejvíce MSP usnadnila život, zejména podporou elektronické správy a řešeními jednotných kontaktních míst. Moderní a pružně reagující veřejná správa může významným dílem přispět k úspěchu a růstu MSP tím, že jim uspoří čas a peníze a tím uvolní zdroje pro inovace a vytváření pracovních míst. Elektronická správa, a zejména jednotná kontaktní místa mají potenciál ke zlepšení a snížení nákladů. Probíhající proces implementace směrnice o službách přispěje k usnadnění života MSP a bude vyžadovat, aby členské státy zřídily jednotná kontaktní místa za účelem zeštíhlení a ulehčení způsobů udělování oprávnění a omezení zákonných překážek pro rozvoj činnosti poskytování služeb. Rovněž nabízí možnost jít dál za tyto požadavky v urychlení postupu zakládání podniků. Pokud jde o převedení těchto požadavků do praxe, členské státy jsou po vzoru nejlepších projektů EU vyzývány ke snižování výše poplatků požadovaných správou členských států za registraci podniku. Členské státy musí zkrátit dobu potřebnou k založení podniku na méně než jeden týden tam, kde toho dosud nebylo dosaženo, tak, aby bylo urychleno zakládání MSP prostřednictvím omezení a zjednodušení obchodních licencí a povolení. Konkrétněji mohou členské státy stanovit termín v maximální délce jednoho měsíce pro získání nezbytých licencí a povolení, kromě určitých případů, v nichž je delší lhůta ospravedlněna vážným rizikem pro osoby nebo životní prostředí. Členské státy se vyzývají, aby nepožadovaly po MSP takové informace, které jsou již dostupné v rámci správy, není-li třeba je aktualizovat. Zejména by neměl být drobný podnik vyzýván k účasti ve statistickém průzkumu, který provádí stát, regionální nebo místní statistický úřad ne častěji než jednou za tři roky za předpokladu, že potřeba statistických nebo jiných druhů informací nevyžaduje něco jiného. Tam, kde je to nezbytné, musí členské státy zřídit kontaktní místo, kam mohou zainteresované subjekty sdělit, která pravidla nebo postupy považují za disproporční a/nebo která zbytečně zasahují do činnosti MSP. Dále by měly zajistit plnou a včasnou implementaci směrnice o službách, včetně zřízení jednotných kontaktních míst, jejichž prostřednictvím mohou podniky získávat veškeré příslušné informace a splnit všechny nutné postupy a formality elektronickými prostředky.
12
3.
Implementace OSS a RCC krok za krokem
3.1
Co je OSS?
OSS – One Stop Shop (kontaktní místo) – lze vymezit jako jednotné kontaktní místo pro podnikatele. OSS je převážně vytvářeno veřejnou institucí (na celostátní, regionální nebo obecní úrovni) a poskytuje veškeré možné veřejné služby na jednom místě. Cílem OSS je poskytovat služby bez nutnosti cestování nebo putovat z jednoho místa na druhé, přičemž cílové skupiny při řešení problémů se státní správou šetří náklady, zdroje a čas. Za příklad může posloužit proces založení společnosti. Budoucí podnikatel přijde na OSS, kde na jednom místě provede veškeré úkony a může odejít z OSS se všemi nezbytnými povoleními a okamžitě zahájit podnikání.
3.2
Jakým způsobem lze nalézt OSS v mém regionu?
Váš region (nebo obce ve vašem regionu nebo stát ve vašem regionu) mohl zřídit instituce, které se podobají OSS, jež jsou schopny poskytovat veřejné služby na jednom místě. Zřizování OSS se neomezuje pouze na podnikatele, veřejné služby lze poskytovat jakékoliv cílové skupině. Pokud váš region stále nevyužívá koncepci OSS, můžete stanovit oblast činnosti, kde by mohl model OSS sloužit nejlépe.
3.3
Co je RCC?
Regionální centrum kompetencí (RCC) pro OSS se definuje jako zisková organizace, jejímž cílem je vývoj konkrétních opatření na odporu fungování OSS v regionu, jeho přispění k hospodářskému růstu v regionu usnadněním zakládání podniků a poskytováním větší podpory podnikatelům. V tomto smyslu a v souladu s požadavky návrhu Komise na směrnici o službách by RCC mělo zajišťovat určité požadované podmínky. Musí garantovat hladké a efektivní fungování OSS, přičemž hlavním cílem RCC je účinné a efektivní řízení sítě OSS. RCC má v systému řízení a obsluhování sítě OSS různé role. Tyto role/moduly jsou popsány v následujících oddílech.
3.4
Model RCC formulovaný na základě projektu ICHNOS
3.4.1
Observatoř
13
Modul observatoře, který vyhodnocuje aktuální regionální socioekonomickou situaci za účelem podpory zřizování nových OSS. Může současně sledovat výkonnost jednotlivých OSS a posuzovat překážky, které jim mohou bránit v hladkém chodu. Dále rovněž monitoruje nejnovější informace o administrativních řešeních pro OSS a procesy a doporučení pro zjednodušení byrokratických postupů veřejných služeb poskytovaných OSS. 3.4.2
Poradenství, konzultantská činnost a pomoc
Modul poradenství a pomoci, který vykonává hlavní činnost OSS, poskytuje podporu manažerům OSS, zaměstnancům OSS a regionálním a místním úřadům ve čtyřech hlavních oblastech: právní, technologické, marketingu na území a organizační. Tyto čtyři oblasti byly určeny jako hlavní pro efektivní poskytování služeb OSS. 3.4.3
Školení
Modul školení nabízí pracovníkům OSS a externím subjektům napojeným na činnost OSS znalosti a vědomosti. Hlavními prostředky jsou online kurzy (e-learning) a kurzy za osobní účasti stejně jako listinná dokumentace ke směrnicím, přičemž tyto prostředky se zaměřují na postupy ohledně zakládání podniků, postupy pro kontaktování třetích subjektů a novinky v oblasti právních a technických hledisek činnosti OSS. Modul školení podporuje jiné moduly třetích osob na základě vytvoření znalostní báze pro všechny, kteří mají co do činění s chodem OSS. 3.4.4. Informace a komunikace Tento modul se týká propagace OSS a informování o úspěších sítě OSS a jejích výhodách pro zainteresované subjekty v regionu mezi koncovými uživateli a na celostátní nebo meziregionální (eventuálně i mezinárodní) úrovni.
3.5
Zřízení modelu RCC?
3.5.1
Národní a regionální legislativa
Před procesem zřízení regionálního modelu RCC je nutno sledovat současnou legislativu. Některé služby lze dost dobře poskytovat konkrétním veřejným orgánem na základě určitého právního předpisu a nelze je „přesunout“ na RCC. Vedení neziskové organizace (RCC) veřejným orgánem také vychází z určitých právních předpisů. A nakonec provozování RCC musí řešit určité právní otázky ohledně interních a externích postupů, proto je základem znalost právních předpisů. Regiony
14
projektu ICHNOS Plus mohou podporovat váš region prostřednictvím odpovědí na konkrétní otázky k tomuto problému. K otázce vedení a řízení stačí jen poznamenat, že řízení sítě OSS (RCC) představuje obrovský úkol, protože v mnoha věcech jde o ovlivnění koncového „produktu“ – veřejné služby poskytované OSS. Proto otázky v oblasti vedení a řízení, kontrolních mechanismů a nástrojů pro řízení procesu slouží jako základ pro účinnou podporu ze strany RCC. Veškeré postupy je nutno posuzovat ke včasnému zjištění všech systémových chyb. Před uvedením modelu RCC do praxe by měla být vytvořena strategie řízení. 3.5.2
Informovanost a závazek zúčastněných subjektů a klíčových aktérů
1.
Určení možných příslušných zúčastněných subjektů
Bez regionální spolupráce mezi všemi klíčovými zúčastněnými subjekty a aktéry je negativně postižen každý nový systém již na samém začátku. Všichni zúčastnění na přípravné fázi by měli spolupracovat s regionálními a místními politickými zástupci, managementem veřejné správy, hlavními regionálními zástupci veřejného sektoru a univerzit a vítáno je veřejné stanovisko občanů. Projektový tým, který byl založen pro uvedení modelu do praxe, by měla podpořit zvláštní poradenská skupina vytvořená z klíčových zúčastněných subjektů. Stanoviska zpracovaná poradenskou skupinou jsou nejrelevantnější, protože klíčové zúčastněné subjekty znají prostředí v regionu a vztahy v něm a mohou ovlivnit obecný pohled na celou koncepci. 2.
Vytváření synergií mezi veřejnými organizacemi
OSS a RCC jsou nové veřejné subjekty, které se zabývají poskytováním veřejných služeb. Celá budoucí koncepce veřejných služeb směřuje k přívětivému prostředí pro koncového zákazníka, kde jsou všechny postupy a služby realizovány přímo uvnitř veřejného systému bez zvláštních požadavků pro občany. Budoucností veřejné správy je synergie, spolupráce a podpora vycházející ze zvláštních požadavků právních předpisů. Proto by RCC mělo nyní navazovat na tuto myšlenku a ukázat uživatelům, že existence koncepcí, jako jsou RCC-OSS, přináší skutečné výhody občanům, podnikatelům nebo veřejným klientům a že implementace takových modelů není plýtváním veřejných finančních zdrojů.
4.
Jak řídit RCC
15
Tato kapitola bude pojednávat o řízení a organizačních úkolech souvisejících s tímto modelem, stručně představí zdroje i to, které IT modely a služby se běžně v tomto typu organizací na základě služeb, které poskytují, používají.
4.1
Zdroje pro RCC
4.1.1
Analýza nákladů
Jak je uvedeno výše, model byl navržen za předpokladu dostatečné dostupnosti zdrojů. Tato kapitola se soustředí na méně ekonomicky orientovaný přístup, protože hospodářské podmínky a ceny se liší podle regionu. Pro tuto analýzu je vhodnější více zdrojově orientovaný přístup. Tyto zdroje jsou napojeny na organizační strukturu navrhovanou v modelu. Odhadované zdroje na zřízení RCC lze rozdělit do následujících hlavních kategorií: a.
Lidské zdroje
U zaměstnanců se předpokládá vysokoškolské vzdělání a znalost informačních technologií; u odborníků na metodologii a právo se očekává právní erudice, znalost obchodního prostředí a kompetence v oblasti informačních systémů pro veřejnou správu. Vzhledem k tomu, že činnost observatoře týkající se shromažďování informací úzce souvisí s poradenským a konzultantským modulem, první z těchto činností data shromažďuje, druhá je zpracovává a rozesílá mezi OSS. Tento modul není povinný a závisí na velikosti RCC. V každém případě se oba moduly mohou a měly by se dělit o zaměstnance, neboť je důležité, aby osoba, která informuje pracovníky OSS, měla hluboké znalosti o shromažďovaných informacích. Obě funkce by mohli zastávat dva lidé, neboť většina práce v oblasti observatoře není příliš dynamická (např. změny právní úpravy). Pokud jde o dotčené nezbytné personální obsazení, komunikační tým obsahuje nejméně dvě nebo tři osoby, které pokrývají následující profily: -
Manažer pro šíření informací a komunikaci, který koordinuje šíření informací a propagaci činností, vede a posiluje dialog s regionálními a mezinárodními zúčastněnými osobami.
-
Pracovníci podpory, kteří zadávají do systému obsah zpravodajů, webu a další materiál uveřejňovaný centrem.
-
Grafický designér, který řídí grafickou podobu publikací a webu.
16
Pro poradenskou a konzultantskou činnost a podporu: -
Zaměstnanec (zaměstnanci) pro zpracování dat
-
Administrátor (dohled, oprava chyb, zálohování, vedení číselníků)
-
Metodolog databází (logická struktura dat, procesy, kontroly)
-
Právník (externí nebo zaměstnanec)
-
Konzultant/metodolog pro stanovení procesů pro řešení klientských požadavků a rozvoj právních služeb pro síť OSS.
Nejméně jeden zaměstnanec je potřeba pro organizaci a koordinaci školicích činností – v závislosti na počtu OSS, které RCC vede – může být potřeba jeden člověk navíc. Bude určen i vrcholový manažer odpovědný za koordinaci a řízení a péči o zastupování před institucemi. Dále v případě, že RCC vlastní právnickou osobu, bude nezbytný jeden člověk pro vedení a řízení RCC jako výkonný ředitel. b.
Vybavení a zdroje prostorů
K zajištění výše uvedených lidských zdrojů musí být k dispozici následující vybavení: -
Oficiální prostory
-
Kancelářské vybavení (pracovní stoly, židle, telefonní linky)
-
Vytvoření a hosting veřejného/soukromého webu
-
Technická infrastruktura (sítě, počítače, telefony, faxy atd.)
-
Softwarové technologie a aplikace (helpdesk, databáze, webové publikační systémy, editovací rozhraní pro zadávání dat, vyhledávací systémy, EPR, CRM…)
4.1.2
Udržitelnost RCC
RCC jsou pro OSS klíčovým nástrojem pro zefektivnění procesu zakládání podniků. Z tohoto důvodu je udržitelnost v čase klíčovým faktorem pro dosažení výše uvedeného cíle. Je nutno podporovat i propagaci nejen prostřednictvím šíření informací, ale i prostřednictvím možné institucionální platformy. Tímto způsobem přispěje výměna zkušeností mezi státy EU k trvalému zlepšování fungování OSS a ke zjednodušení zakládání podniků se souvisejícím zvýšením podnikatelské činnosti v unii a následně vyššímu hospodářskému růstu.
17
RCC pro OSS mohou mít podobu interních orgánů nebo institucí v rámci vlastního právního subjektu. Ve druhém případě je třeba v souvislosti s obecným řízením centra vzít v potaz: -
-
Obecné úkoly řízení: -
Finanční řízení
-
Řízení lidských zdrojů
-
Ostatní administrativní úkoly (platby faktur, pořizování vybavení…)
Strategické řízení -
-
-
Vypracování strategického plánu pro RCC, který stanoví: o
Cíle RCC
o
Rozpočet RCC
o
Termíny pro dosažení cílů
o
Rozdělení zdrojů
Interní posuzování a kontrola výkonnosti RCC o
Definování kontrolních ukazatelů
o
Porovnávání úroveň dosahování cílů
o
Stanovení a realizace nápravných opatření
Institucionální vztahy -
Vztah s institucionálními členy, kteří se účastní programu OSS
-
Trvalá propagace členských institucí obchodní podpory a obchodních sdružení v rámci systému OSS
-
Neustálý dialog s členskými institucemi systému OSS
-
Propagace spolupráce veřejné správy v oblasti zakládání podniků
-
Propagace celoevropských sítí OSS
4.2
Technologická platforma pro RCC
4.2.1
Interoperabilita
Vývoj služeb elektronické správy představuje klíčový prvek v procesu zlepšování informací a služeb, které různé orgány veřejné správy nabízejí občanům a společnostem, stejně jako zjednodušení všech administrativních postupů.
18
Národní, regionální a místní evropská veřejná správa se nachází v rozhodujícím okamžiku, neboť musí čelit řadě výzev, jako jsou například nové potřeby a požadavky, měnící se hospodářské a sociální podmínky, institucionální změny vzhledem k vlivu nových informačních technologií a komunikace atd. Způsob, jakým přispějí k efektivitě, produktivitě a kvalitě jejich služeb, spočívá v jejich rukou. Nové technologie (ICT) mohou pomáhat vládám a orgánům veřejné správy řešit četné výzvy, které přináší informační společnost, to však nestačí. Řešení lze spatřovat v rozvoji elektronické správy. Dále musejí být informace dostupné v jednoduchém a přístupném formátu tak, aby hybatelé ekonomické aktivity byli schopni přijímat rozhodnutí svobodným a plně informovaným způsobem. Tato skutečnost zejména platí pro MSP, vzhledem k tomu, že se jedná o podniky s minimálními zdroji, ať měřeno časem nebo penězi, které mohou věnovat na vyhledávání informací, jež jsou často roztříštěné nebo rozptýlené na různých úrovních správy. Kvůli výše uvedenému jsou dvěma hlavními výzvami, kterým Evropská unie čelí, digitální konvergence a interoperabilita. První vyvolává rostoucí potřebu ohledně metod a designérských nástrojů a integrovaného řízení u často početnějších formátů, zařízení a přístupových kanálů k obsahu a digitálním službám a druhá potvrzuje nezbytnost nástrojů a standardních dohod o výměně informací a spolupráci mezi správou a třetími osobami. V tomto smyslu lze interoperabilitu definovat jako schopnost systémů na základě informačních a komunikačních technologií (ICT) a jejich řídicích procesů umožnit výměnu informací, jakož i myšlenkové sdílení informací a zkušeností. To vyžaduje, aby se integrovaly systémy ICT rozdílných subjektů na různých úrovních správy tak, aby vzájemně fungovaly. Velmi důležitými tématy jsou interoperabilita a software s otevřeným zdrojovým kódem. Interoperabilita je základním stavebním kamenem, protože bychom chtěli, aby systém ICT RCC „rozuměl“ systémům hostovaným jinými vládními iniciativami, abychom mohli využívat jejich služeb. Návrh Bolkensteinovy směrnice již zdůraznil důležitost a vzájemný vztah mezi infrastrukturou elektronické správy a mobilitou společností, v jejichž důsledku budou členské státy vyzvány k podpoře infrastruktury před interoperabilitou, která by umožnila poskytnutí jednotných kontaktních míst k dispozici společnostem za účelem okamžitého splnění administrativních postupů. Aby však bylo dosaženo této fáze vývoje, je nutno napomoci rozvoji modernizace veřejných služeb, změn procesů, podpoře interoperability systémů a databází zúčastněných subjektů na procesu a přijetí základních procesů pro vývoj a implementaci jednotných termínů. 19
Každé RCC by mělo přijmout a implementovat evropský rámec interoperability pro panevropské služby v oblasti elektronické správy, který definuje kombinovanou řadu doporučení a směrnic pro služby elektronické správy tak, aby správa, společnosti a občané byli schopni interagovat přes hranice v panevropském kontextu. Příjemci jsou manažeři projektů elektronické správy a OSS v národních správách a evropských institucích. Její cíle jsou: -
Napomoci strategii EU poskytnout elektronické služby zaměřené na uživatele a MSP na základě interoperability služeb a systémů veřejné správy, jakož i mezi správami a občany a společnostmi na panevropské úrovni.
-
Doplnit národní rámce interoperability v těch oblastech, které nelze odpovídajícím způsobem řešit čistě z národního hlediska. Ověřte si však, jaké iniciativy vaše země/region přijímá, abyste postupovali v souladu s nimi.
-
Pokusit se dosáhnout interoperability v různých sektorálních oblastech a mezi nimi, zejména v kontextu programu IDABC a dalších programů a příslušných regionálních iniciativ.
Evropský rámec interoperability je konstruován na základě osmi zásad následovně: 1.
Přístupnost: Služby elektronické správy musí zajistit přístup k rovným příležitostem bez diskriminace. Je nutno uplatňovat obecně přijímané zásady designu, aby byl zajištěn i přístup osob s postižením. Je třeba pamatovat na směrnice WAI (směrnice pro přístupnost webů). Je nutno i zvážit socioekonomickou rozdílnost mezi regiony a skupinami občanů. Je nutno přijmout vícekanálový přístup pro zpřístupnění služeb prostřednictvím různých kanálů.
2.
Vícejazyčnost: V Evropě je jazyk klíčovým faktorem pro efektivní poskytování transevropských služeb elektronické správy. Podpůrné infrastruktury by měly být jazykově neutrální tak, aby se nezměnily na překážku v poskytování služeb.
3.
Bezpečnost: Důvěryhodná výměna informací musí probíhat v souladu se zavedenou bezpečnostní politikou. Toho je dosahováno řádnou analýzou rizik před zřízením služeb a přiměřenými bezpečnostními opatřeními. Zúčastněná správa by měla vzít v úvahu vlastní bezpečnostní politiky a dohodnout společnou politiku na panevropské úrovni.
4.
Ochrana osobních údajů: Panevropské služby elektronické správy vyžadují jednotnou úroveň ochrany osobních údajů v souladu s vnitrostátní legislativou a právními předpisy Společenství.
20
5.
Subsidiarita: Pokyny nabízení evropským rámcem interoperability nezasahují do interního rámce správ a evropských institucí. Každý členský stát a instituce musejí přijmout nezbytné kroky k zaručení interoperability na panevropské úrovni.
6.
Používání otevřených standardů: Evropský rámec interoperability stanoví minimální vlastnosti, kterým musejí technické specifikace odpovídat tak, aby je bylo možno považovat za otevřený standard:
a.
Standard byl přijat a je veden neziskovou organizací a ustavičný vývoj probíhá na základě rozhodovacího procesu, který je otevřen všem zúčastněných stranám (shoda nebo většinové rozhodnutí).
b.
Standard byl uveřejněn a je k dispozici dokument obsahující specifikace, ať bezplatně nebo na základě symbolického poplatku; je umožněno kopírování standardu, jeho šíření a užití bezplatně nebo na základě symbolického poplatku. Duševní vlastnictví – například možné patenty – standardu (nebo jeho některých částí) je neodvolatelně nabídnuto bez licenčního poplatku. To jsou omezení, která se vztahují na další užití standardu.
7.
Oceňování výhod svobodného softwaru: Tento software má sklon napomáhat a definovat otevřené standardy a otevřené veřejné specifikace. U produktů, které vycházejí ze svobodného softwaru, jsou z povahy věci veřejně přístupné specifikace a dostupnost zdrojového kódu podporuje otevřenou a demokratickou diskusi o specifikacích, která má za následek je větší spolehlivost a interoperabilitu. Svobodný software jako takový reaguje a odpovídá cílům tohoto rámce a měl by být upřednostňován společně se zákonem chráněnými alternativami.
8.
Použití vícestranných řešení: V prostředí několika účastníků přináší přijetí společné dohody ohledně interoperability prvořadé výhody pro řešení, které je vyvíjeno, jakmile vyhoví potřebám všech v porovnání s dvoustrannými řešení s vyššími náklady a nižší efektivitou.
V podstatě existují tři oblasti interoperability: -
Organizační interoperabilita: Schopnost určit hybatele a organizační procesy, které zasahují do dostupnosti konkrétní služby elektronické správy a dosažení dohody mezi nimi, pokud jde o strukturální interakce u životních cyklů občanů, jako jsou narozeniny, svatby, sociální pojištění atd.; obchodní události, jako plnění formalit s ohledem na registraci společnosti, platby daní, účast na veřejných zakázkách atd.
21
-
Technická interoperabilita: Kombinace IT systémů a softwaru a stanovení a užívání rozhraní, otevřených předpisů a protokolů pro tvorbu důvěryhodných, účinných a efektivních informačních systémů, které umožní komunikaci mezi počítači.
-
Sémantická interoperabilita: záruka, že smysl vyměněných informací nebude v procesu ztracen a že zúčastnění lidé, aplikace a instituce si budou pamatovat a porozumějí témuž. Strategie sémantické interoperability se vyvíjí kolem následujících doporučených prvků:
Vhodný referenční materiál, u kterého lze začít, je příručka sémantické interoperability pro IDABC, která stanoví zásady pro koordinaci a pokyny k formátům vycházejících z XML pro panevropské služby elektronické správy. Doplní směrnice IDABC v evropském rámci interoperability.
4.2.2
Požadavky na služby
IT služby podporující elektronickou správu se musejí strategicky orientovat tak, aby veřejné správě pomohly přispět k dosažení cílů Lisabonské strategie. Základní služby by měly být dostupné on-line, nejen pro občany, ale i pro společnosti, a měly by být výsledkem interakce dvou realit: na straně jedné postupu Sdružení pro informace s ohledem na modernizaci veřejného sektoru a jeho poskytování služeb občanům a společnostem a na straně druhé jejich potřeby v měnící se Evropské unii, která vyžaduje autentický přístup k poskytování veřejných služeb. Tyto veřejné on-line služby veřejné správy zaměřené na společnosti (A2B) a ty, které se vztahují k iniciativě z roku 2005 e-Evropa, byly následující:
1.
Zaměstnanecké příspěvky na sociální zabezpečení
2.
Korporátní daně: přiznání, podání
3.
DPH: přiznání, podání
4.
Registrace nových společností
5.
Přenos dat v rámci oficiálních statistik
6.
Celní prohlášení
7.
Povolení v oblasti životního prostředí
8.
Veřejné zakázky nebo výběrová řízení
22
Zjevně nejdůležitější službou, kterou by mělo RCC poskytovat, je 4. služba, třebaže by RCC mohlo spojit některé ostatní související služby, to však závisí na kompetencích udělených RCC vládou.
5.
Případové studie RCC
Zde nás někteří staří partneři v kostce seznámí s jejich implantací OSS, abychom získali první přístup ke studii proveditelnosti. Novými partnery/žadateli je lze využít jako příklad.
5.1
Galicie
Východiska Před několika lety cítila galicijská vláda potřebu podpořit založení společností se záměrem posílit galicijskou ekonomiku. V roce 1998 prezidentská rada a veřejná správa vnímaly nutnost podpořit a napomoci vytvoření odvětví a výsledkem bylo zřízení úřadu pro jednotná průmyslová řízení (OTU). Základním cílem tohoto úřadu bylo informovat a poskytovat poradenství osobám, které se zajímaly o založení průmyslového podniku. Současně tento úřad zpracovával veškerá podání ve vztahu k administrativním oprávněním, která byla požadována organizací Xunta de Galicia. Jako východisko pro založení OTU existovala koncepce pro zjednodušení procesů těch odvětví, která nevyžadovala předchozí oprávnění, čímž bylo dosaženo snížení procesů ze dvou na jeden. Je nutno poukázat i na pokus Galicie tuto praxi rozšířit vzhledem k tomu, že OTU existoval v provinciálním zastoupení rady průmyslu a obchodu. V těch dnech byla tato iniciativa důležitá a průkopnická a myšlenka, která byla původně navrhována, byla překonána nejen v koncepci, ale i ve způsobu jejího řízení, v podstatě s rozvojem ICT. V důsledku toho byla jedním z nejzávažnějších omezení skutečnost, že se omezovala na zakládání podnikatelských projektů ve vztahu k průmyslu, a v důsledku toho bylo z tohoto typu dotací vyloučeno velké procento podnikatelů. Dne 21. listopadu 2006 vláda schválila královskou vyhlášku 1332/2006, která od března 2007 umožňovala ustavení soukromé společnosti s ručením omezeným prostřednictvím internetu.
23
Následně byl prostřednictvím sítě PAIT programu CIRCE rozšířen tento telematický systém na všechny soukromé společnosti s ručením omezeným a nejen na nové soukromé společnosti s ručením omezeným. Od 22. března 2007 může být díky pilotnímu programu realizovanému ministerstvem průmyslu (na němž se rovněž účastnily regiony Madridu a Andalusie) galicijská SLR díky telematickému přenosu založena za pouhé tři dny prostřednictvím PAIT ve městech Vigo, Santiago de Compostela a La Corua, čímž bylo nahrazeno patnáct tiskopisů, které bylo dříve třeba vyplnit před notářem při zakládání společnosti. Jednotná kontaktní místa v Galicii V Galicii jsou PAIT (čili OSS nebo JKM) sítí poradenských míst a místy pro zahájení řízení, která jsou integrována do CIRCE (informační centrum a sít pro zakládání společností). PIAT má dvojí úkol. Na jedné straně je to poskytování informačních služeb a poradenství podnikatelům, přičemž stejnou pozornost věnuje prvním rokům činnosti nové soukromé společnosti s ručením omezeným (SLNE) a soukromých společností s ručením omezeným (SLR). Na druhé straně musí pokrýt veškeré požadavky zakládaných podniků v právní formě SLNE a SRL s pomocí elektronických kanálů. To vše probíhá v rámci jednoho administrativního kroku. Hlavní výzvou při prosazení jednotného kontaktního místa v Galicii bylo: -
Usnadnění interoperability veřejné správy
-
Usnadnění koordinace mezi organizacemi, které poskytují služby podnikatelům a společnostem (veřejným i soukromým).
-
Začlenění, vytvoření nebo založení jednotného kontaktního místa pro společnosti v Galicii do politického programu.
Hlavní cíle PAIT jsou: -
Zrychlení administrativních postupů a byrokracie, výrazné zkrácení doby a snížení nákladů souvisejících se založením podniku.
-
Zjednodušení administrativních postupů při registraci a založení podniku, vyhnutí se zbytečným cestám: Podnikatelé musí jít pouze do PAIT a k notáři. Žádné papírové tiskopisy!
24
Veškeré územní pobočky IGAPE (galicijská agentura pro regionální rozvoj) fungují jako jednotná kontaktní místa pro posuzování podniků a postupy, kde lze založit podnik v právní formě SLNE nebo SRL do 72 hodin. IGAPE provozuje web (http://www.igape.es/oficina-virtual.html), na kterém jsou uvedeny veškeré informace a služby nabízené podnikatelům. S touto právní formou bylo v Galicii založeno zhruba 5000 podniků (soukromá společnost s ručením omezeným). Studie GEM, která měří dopad podnikatelské činnosti, si všímá, že nejzávažnějšími problémy pro podnikatele zůstává financování a byrokratické postupy spojené s veřejnými dotacemi. V Galicii je důležitou otázkou i nedostatek společenského povědomí o podnikání a podnikatelé stále nejsou vnímáni pozitivně. Do roku 2007 zaznamenala Galicie vzestup na třetí místo mezi regiony na evropském žebříčku podnikání. Galicijské podnikatelské iniciativy jsou dále uvnitř EU dobře konsolidovány. Toto jsou hlavní body vytažené z přehledu za Galicii za rok 2007 sestaveného v rámci projektu GEM (Global Entrepreneurship Monitor), jednoho z nejvýznamnějších mezinárodních pozorovatelů podnikatelských aktivit. Rozvoj podnikatelských iniciativ a podniků je nejen charakteristickým rysem rozvinuté společnosti, ale jedním ze zásadních aspektů ekonomiky země, která konsoliduje svůj hospodářský růst. Region Galicie si v tom vede dobře, protože počet podnikatelských iniciativ výrazně stoupá a konsolidované iniciativy jsou v dobrém stavu. 5.2
Sardinie
Regionální centrum kompetencí pro kontaktní místa (One Stop Shops) bylo oficiálně na Sardinii založeno na základě regionálního předpisu č. 3 z roku 2008. V současnosti spadá do působnosti průmyslového úřadu regionu Sardinie koordinace a podpora sítě OSS a dohled na správné uplatňování regionálních předpisů, které upravují ekonomickou činnost (řemesla, obchod, průmysl, zemědělství, služby). Za účelem podpory zakládání OSS po celém regionu byla průmyslovým úřadem provedena řada přípravných aktivit.
25
V roce 2004, kdy byla tato činnost zahájena, existovalo pouhých 47 OSS zastupujících 239 obcí (z 377). Za funkční však bylo prohlášeno pouze 23 OSS. Mezi hlavní příčiny tohoto nedostatečného rozvoje a efektivity OSS na Sardinii byly: obtíže při zapojení různých úřadů, které musely vydávat povolení a licence v jednotlivých postupech; nedostatek zdrojů; vyžadování příliš velkého počtu stanovisek a mnoho různých subjektů. Navíc se podniky i nadále obracely na jednotlivé úřady namísto toho, aby se přímo obracely na OSS, ať už kvůli nedostatečným informacím nebo z valné většiny proto, že úřady i nadále ignorovaly existenci OSS. Na počátku roku 2005 regionální průmyslový úřad spolupracoval s Ancitel Sardegna (sdružení obcí na Sardinii) na projektu ICHNOS v rámci programu INTERREG III C. Díky této nové pozitivní situaci regionální správa oživila zájem o zakládání OSS na základě upřednostňování dohod mezi správou a směrnic. S cílem podpořit výměnu zkušeností a dovedností a řešení dotazů vyplývajících z každodenní práce regionální úřad pravidelně organizoval semináře a setkání provincií, místních úřadů a provozovatelů. Zapojením osmi regionální provincií byla kvalifikovaná podpora poskytnuta obcím ve prospěch zakládání nových OSS a finanční prostředky k nákupu hardwaru. Další podpůrná činnost byla vyvinuta společně s Formez (jeden z hlavních italských poskytovatelů školení pro veřejnou správu), pokračovala předchozí technická pomoc financovaná ministerstvem veřejné správy prostřednictvím programu Governance and Empowerment. Tato činnost se pohybovala od základního školení poskytovaného OSS s nízkou aktivitou a slabou přítomností na území po řešení velmi složitých problémů v případě vyspělých OSS a silných aliancí na území. S odkazem na informační nástroje a za účelem povzbuzení příležitostí ke srovnání a komunikaci projekt vytvořil internetové fórum věnované provozovatelům a dalším zúčastněným veřejným správám; projekt nabízel právní poradenství a vytvořil zvláštní portál (www.sardegnasuap.it), který poskytuje online služby a umožňuje zjednodušit vztahy mezi veřejnou správou a podniky. Byl vytvořen software pro správu souborů OSS. Díky tomuto softwaru mohou podniky zasílat nezbytnou dokumentaci veřejné správě a sledovat stav své žádosti online. Po školeních poskytnutých OSS a dalším zúčastněným veřejným správám nyní software využívání 208 obcí. Byla zorganizována masivní propagační kampaň prostřednictvím plakátů a hromadných sdělovacích prostředků, která zajistila, aby nedošlo k možným obtížím při aplikaci práva vzhledem k nedostatku znalostí na straně civilních úředníků nebo převážně na straně podnikatelů.
26
S poukazem na právní předpisy a zjednodušení postupů regionální úřad přijal tematický soubor právních předpisů podle předmětu úpravy. Velký podnět pro zkrácení času a snížení byrokratických nákladů znamenalo přijetí výše uvedeného regionálního předpisu č. 3/2008 , který zavedl samocertifikaci jako upřednostňovaný způsob pro zahájení ekonomické aktivity. S tímto cílem předpis upravil různé fáze žádosti podnikatelem a managementem veřejné správy. Díky samocertifikaci může podnikatel zahájit činnost nebo zřídit provozovnu (samocertifikace splňuje požadavky pro zřízení provozovny). Tímto způsobem může podnikatel dvacet dní po podání žádosti o založení podniku zahájit činnost bez dalšího čekání na odpověď veřejné správy a vyhnout se četným průtahům. Předpis dále předpokládá, že OSS je jedinečným adresátem pro podnikatele po celou dobu trvání jeho činnosti, a zakazuje jakémukoliv třetímu orgánu podnikatele kontaktovat přímo. Jakákoliv žádost nebo povolení jsou automaticky neplatné od samého počátku. Samocertifikace se nepoužije v určitých zvláštních případech (souvisejících například se zdravím, životním prostředím, bezpečností) jasně vymezených v § 24 regionálního předpisu; v tomto případě musí OSS do sedmi dnů svolat krátkou rozhodovací konferenci, která se musí konat v následujících patnácti dnech. Podnikatel musí před zahájením činnosti vyčkat na odpověď rozhodovací konference. Regionální úřad rovněž vydal memorandum na podporu OSS při řešení veškerých pochybností při vymáhání nového postupu. Memorandum bylo sepsáno skupinou expertů, kteří zastupovali různé úřady, včetně provozovatelů OSS, a obsáhlo veškeré příspěvky, které se objevily na internetovém fóru. Regionální úřad za podpory Ancitel Sardegna rovněž přezkoumává a aktualizuje databázi postupů a povolení pro zahájení nové ekonomické činnosti podle změn zavedených předpisem č. 3/2008. Databáze je dostupná online na tematickém internetovém portálu www.sardegnasuap.it a v řídicím softwaru. Obsahuje veškeré nezbytné formace pro zahájení různých činností a více než 160 souvisejících postupů (popisy, postupy, tiskopisy žádostí, licenční práva, memorandum, dokumentaci, anotace). Skvělé podpory této aktivitě se dostalo jak ze strany jednotlivých OSS, tak od dotčených místních orgánů a místní veřejné správy.
27
V letech 2008 a 2009 získal region Sardinie národní ocenění za mimořádný a významný příspěvek na poli administrativního zjednodušení prostřednictvím své činnosti na koordinaci OSS a byl oceněn v rámci soutěže European Enterprise Awards.
5.3
Vysočina
Východiska Kraj Vysočina hledal v projektu ICHNOS vhodný model zohlednění specifických podmínek regionu a možnost přijetí schůdného řešení. Za vhodnou platformu pro možné pilotní testování byla zvolena síť podnikatelských inkubátorů v Třebíči. Podle krajské správy se od podnikatelských inkubátorů umístěných v sedmi různých obcích očekávalo, že budou plnit důležitou roli, pokud jde o OSS a z poradenského, školicího a výzkumného centra (PCPI) ve městě Třebíč mělo postupně vzniknout RCC. V dlouhodobém horizontu po vytvoření dalších podnikatelských inkubátorů a po založení vědeckotechnologického parku v Jihlavě krajské orgány rozhodly o převedení kompetencí RCC na toto přirozené centrum podnikatelské infrastruktury. Řídicí, kontrolní a koordinační funkce poskytuje vědecko-technologický park v hlavním městě regionu a ostatní podnikatelské inkubátory fungují jako OSS. Od roku 2007, kdy byl dokončen projekt ICHNOS, bylo zavedeno několik změn v podmínkách systému. Kraj Vysočina je musí zohlednit. -
V několika krocích byly schváleny významné změny v živnostenském zákoně (od snížení počtu živností po plně elektronickou on-line registraci).
-
Centrální instituce začaly poskytovat metodickou podporu podnikatelům.
-
Postupně vstoupila v platnost strategie v oblasti elektronické správy.
-
Česká vláda schválila plán snížení administrativní zátěže do roku 2010 a zahájila jeho realizaci.
-
Byl spuštěn proces implementace evropské směrnice o službách na vnitřním trhu (směrnice o službách).
-
Obecní živnostenské úřady městských řadů fungují jako centrální registrační místa, která poskytují postupy při zakládání stejně jako při rozvoji podniku.
-
Současná síť regionálních poboček CzechInvest rozšířila své služby o poradenskou činnost.
-
Obchodní komora rozšířila svou síť informačních míst pro podnikatele (InMP).
28
-
V regionech fungují Centra pro regionální rozvoj a Regionální rozvojová agentura.
-
Několik českých organizací vstoupilo do Enterprise Europe Network (EEN) a poskytuje služby na podporu podnikatelů v regionech.
-
V regionech bylo vytvořeno a zahájilo činnost několik clusterů.
Za těchto okolností bylo zřejmé, že realizace sítě OSS a RCC se nemusí vztahovat pouze na jeden typ instituce, jako jsou podnikatelské inkubátory nebo vědecko-technologické parky. Jejich úloha při zakládání podniků byla velmi důležitá, ale nebyly schopny pokrýt širokou řadu různých typů obchodních činností, jakož i veškeré RCC funkce rozvinuté v průběhu projektu ICHNOS a stanovené v jeho výstupech. Kraj Vysočina se rozhodl přehodnotit koncepci OSS/RCC, aby lépe odpovídala současné situaci. Vhodným modelem, který by mohl naplnit tyto požadavky, je takzvané Kontaktní centrum Kraje Vysočina. Jeho cílem je poskytnout rovný a transparentní přístup k informacím, které se týkají vztahu občan – veřejná správa a občan – region, bez ohledu na prostředky komunikace, z každého místa a v každém okamžiku. Integrace modelu RCC do koncepce Kraje Vysočina Projekt vytvoření Kontaktního centra Kraje Vysočina je součástí regionálního programu elektronizace veřejné správy. Jeho první podoba byla formulována v plánu regionálního rozvoje v roce 2004. Postupná realizace e-Governmentu jeho rozvoj jen urychlila. Projekt plně vyhovuje legislativním a normativním předpisům, které se týkají informačních systémů ve veřejné správě a schválené koncepci IT rozvoje Kraje Vysočina – základnímu dokumentu stanovujícímu priority a cíle z hlediska potřeb regionu. Kontaktní centrum se stane regionálním kontaktním místem pro občany, kteří musejí komunikovat s veřejnou správou, ať při řešení životní situace (poskytnutí procesu) nebo při získávání informací o regionu. Podobně návštěvníci regionu využijí kontaktní centrum jako jedinečné kontaktní místo pro získání příslušných informací. Z hlediska komunikačních kanálů se předpokládá, že kontaktní centrum bude využívat vícekanálový přístup: -
Telefonické hlasové služby (běžné call centrum)
-
SMS
-
E-mail
-
Webový portál
-
VoIP 29
Nepředpokládá se, že požadavkům uživatelů bude vyhověno při osobních návštěvách v kontaktním centru. Bude však možné si dohodnout schůzku s příslušným úředníkem. Kontaktní centrum Kraje Vysočina bude obsluhovat několik témat, která budou kontrolována odpovědnou osobou. Manažer témat rozdělí kompetence, pokud jde o vedení obsahu, technologickou infrastrukturu, provoz, kvalitu dat atd., mezi různé organizace (např. krajský úřad, obce, úřady mikroregionů, konkrétní organizace atd.). Tato odpovědnost bude vymezena v konkrétních smlouvách. V souvislosti se širokou řadou témat (většinou místního rozsahu) bude nezbytné vytvořit komplexní a snadno přístupnou znalostní bázi. Tato báze poskytne informační podporu, která bude nezbytná pro splnění požadavků uživatelů. Zvláštním druhem občana bude podnikatel s úlohou -
občana, který se zajímá o založení podniku (potenciální podnikatel),
-
nebo občana, který již podniká.
Některé služby kontaktního centra budou vytvořeny se zvláštním zřetelem k požadavkům těchto druhů uživatelů. Podle své životní situace se budou například zajímat o: -
registraci podniku;
-
založení společnosti;
-
změnu totožnosti, osobních nebo kontaktních údajů;
-
rozšíření podnikání (jsou nezbytné nové licence);
-
vyřizování daňových záležitostí a veškerých finančních závazků vůči veřejné správě (příspěvky, platby atd.);
-
oznámení o přeshraničním poskytnutí služby;
-
založení poskytovatele služeb s domicilem v jiném členském státě EU.
Informační potřeby těchto uživatelů budou zaměřeny na informace -
o ekonomické situaci v konkrétním sektoru, průmyslu nebo odvětví činnosti;
30
-
o dopravních možnostech (služby veřejné hromadné dopravy) na zájmovém území;
-
o investičních příležitostech a pobídkách;
-
o programech odpory podnikání, grantech atd.
Kontaktní centrum Kraje Vysočina se bude skládat z centrální řídicí struktury při krajském úřadu a provozovatelů služeb, kteří mohou být zaměstnanci obcí, informační kanceláře nebo jiné organizace. Hlavní požadavek je nabídnout odborníky na konkrétní témata nabízená v rámci služeb kontaktního centra. Jednotliví provozovatelé se budou považovat za virtuální OSS. Vedení kontaktního centra při krajském úřadu je budou řídit, budou jim poskytovat technologické a obsahové zázemí, budou komunikovat s manažery témat (čili manažery OSS) a poskytovat nezbytné obslužné funkce stejně jako provoz znalostní báze a obsahu. Proto bude kontaktní centrum hrát roli RCC těchto virtuálních OSS.
31
Webová stránka projektu www.ichnos-project.org E-mail projektu
[email protected]
Ancitel Sardegna Viale Trieste 6 - 09123 Cagliari Maria Rosaria Madau email:
[email protected]
CESGA Avenida de Vigo, s/n Campus Sur 15705 Santiago de Compostela Ramon Basanta email:
[email protected]
The Vysocina Region Zizkova 57, 587 33 Jihlava Vaclav Jachim email:
[email protected]
North Aegean Region 3, Arg. Eftalioti Rd. – Mytilene, 81100 Stratos Vougioukas email:
[email protected]
Tartu Science Park 185 Riia st, 51014 Tartu Sven Illing email:
[email protected]
The Ruda Slaska Business Incubator ul. Karola Goduli 36, 41-703 Ruda Slaska Anna Slupina-Swiac email:
[email protected]
32
