I. Slovácký rok

Historie Slováckých roků 1921 – 2007, z kroniky města Kyjova

I. Slovácký rok - 1921 Událostí nad jiné významnou bylo pořádání velkého národopisného podniku – Slováckého roku – v Kyjově ve dnech 14. a 15. srpna. Snahou pořadatelů, vesměs členů Sokola a Národních jednot bylo, předvésti veškeré zvyky a obyčeje našeho lidu, jak je během roku doba přináší a povzbuditi tím zájem o krásné naše slovácké kroje, které mnohde již pomalu zanikají. Snaha ta byla korunována úspěchem nebývalým, který ostatně již předem byl zajištěn jak pro rázovitost povahy, krojů a obyčejů slováckých, tak i samou volbou našeho města k slavnostem těm, protože ono je středem a možno říci i srdcem naší moravské Slovače. Vše hýřilo původní a ryzí svérázností, která světu ukázala, co krásy a umění, síly a jarosti tají náš kraj. Pro pořádání Slováckého roku zvoleno několik odborů. Řízení a dozor měl pak užší výbor, jehož členy byli: Karel Antoš, knihkupec, Štěpán Cibulka, župní sokolský tajemník, Jan Urban, úředník spořitelny, učitelé Matěj Urban a František Kapoun. Vrchní pořadatelství svěřeno učiteli Jaroslavu Hudečkovi z Poštorné. 14. srpna v neděli ubíral se městem o 2. hodině odpoledne sokolský průvod, současně se konal v Kyjově slet Sokolstva župy Komenského, jehož se zúčastnilo 420 Sokolů v kroji a několik set v obleku občanském. O 3. hodině bylo cvičení, jehož jádrem byla prostná mužů (460) a žen (410). Počet návštěvníků odhadoval se na 15.000 lidí. 15. srpna dopoledne provedena na náměstí “Jízda králů” sokolskou jednotou z Vlčnova. Odpoledne o 2. hodině krojový průvod městem, v němž šly jednotlivé skupiny krojové vždy pohromadě. O 3. hodině předvedeny na cvičišti u nádraží tyto zvyky: 1./ Dožatá (Ježov, Kelčany, Žádovice), 2./ Zahájení hodů (Lanžhot), 3./ Věnec (Bukovany, Sobůlky), 4./ Stínání berana (Bohuslavice), 5./ Mlácení kačera (Boršov, Něčice), 6./ Šlahačka (Vlkoš), 7./ Svatba (Milotice, Šardice), 8./ Kácení máje (Svatobořice). Hostů domácích i cizích bylo velmi mnoho (na 30.000 lidí), takže nebylo možno ani všechny zjistiti. Z domácích: dr. Scheiner, starosta ČOS, zástupci asi dvanácti sokolských žup, zpravodajové denních listů z Moravy a z Čech, ministr Staněk, senátor Sáblík, poslanec Stoupal, Buřival aj. Z cizinců zvláště známý spisovatel a publicista Villiam Ritter, žurnalista Giuseppe Cucini, švýcarský spisovatel Chapnissat s chotí (ze Ženevy), spisovatelka Elisabeth Thormannová ze Stokholmu, asi patnáct spisovatelů a žurnalistů z Jugoslávie, četní Francouzi, Angličané, Američané aj. Slavnosti byly filmovány Lloyd filmem z Brna a film předváděn v evropských městech i v Americe, což mělo jistě nemalý význam.

II. Slovácký rok - 1922 Neobyčejný úspěch Slováckého roku pořádaného v roce 1921 vynutil si takřka samovolně, aby byl letos o svatodušních svátcích 4. a 5. června v neztenčeném rozsahu opakován. Pořádala jej opět jednota kyjovského Sokola za přispění jednot a poboček okolních. O 2. hodině odpolední v neděli dne 4. června ubíral se z náměstí Masarykova krojový průvod k sletišti u nádraží, kde o 3. hodině počaly

se předváděti ukázky zvyků, slavností a radovánek slováckého lidu moravského: 1./ Stavění máje (provedl Vracov), 2./ Fašaňk (chasa z Velké) 3./ Rekruti (Kostelec a Moravany), 4./ Pod šable – babkování (Komna), 5./ Šlahačka (Vlkoš), 6./ Královničky (100 děvčat z Labut a Osvětiman), 7./ Svatba (Milotice a Šardice, asi 160 osob). V pondělí 5. června o 1/2 11 hod. dopoledne po koncertě na náměstí “Jízda králů” (Vlčnov), odpoledne po krojovém průvodu předvedena na cvičišti: 1./ Dožatá (Ježov, Kelčany, Žádovice), 2./ Svatba (Milotice, Šardice), 3./ Zahájení hodů (Lanžhot), 4./ Stínání berana (Bohuslavice), 5./ Věnec (Bukovany, Sobůlky), 6./ Mlácení kačera (Boršov, Nětčice), 7./ Kácení máje (Svatobořice). Kyjovské ulice rozléhaly se slováckými písněmi, oživovány ve dne i v noci hloučky chasy v kroji. Kdo neviděl veselí slováckého lidu, měl příležitost o těchto slavnostech je zblízka spatřiti. Pořadatelem byl jako loni učitel Hudeček z Poštorné, podporován většinou svými kolegy. Účast po oba dny byla obrovská (na 10.000 lidí). Firma Komenius v Praze a Zemské museum moravské filmovaly národní tyto slavnosti, které nad to zachyceny byly řadou soukromých fotografických aparátů. Z cizích hostů zasluhuje pozornosti návštěva dánského žurnalisty Holma, z domácích byl přítomen dr. Pluhař, přísedící zemského výboru, rektor české techniky v Brně a zástupci předních našich denních listů.

III. Slovácký rok - 1927 A tak šířil opět slovácký rok jméno Kyjova po celé republice. Kromě propagace plakátové vydal o Velikonocích obrázkový časopis Hvězda velké propagační číslo s ukázkami některých výjevů z předešlého slováckého roku. Ve dnech 5. a 6. června se tento vzácný národopisný podnik znamenitě vydařil. Hosté ze vzdálených končin sjížděli se do Kyjova již 4. června, aby se zúčastnili slavnostního představení divadelní hry Gabriely Preisové “Její pastorkyňa” dávané dramatickým odborem kyjovského Sokola v sále Sokolovny. V neděli dopoledne dne 5. června nebylo počasí příznivé a též odpolední průvod měl půlhodinové zpoždění pro deštivé přeháňky. Na nádvoří Sokolovny předvedeny toho odpoledne: stavění máje (Svatobořice), hody (Lanžhot), věnec (Bukovany a Sobůlky), mlácení káčera (Boršov a Nětčice), svatba (Šardice). Diváků bylo na 6.000. Živo tu bylo až do rána druhého dne, tančilo se celou noc v obou sálech Sokolovny a zpívalo se v slovácké bůdě při zvucích myjavské hudby. V pondělí svítilo slunce již od rána a to dodalo slavnosti pravého rázu a nálady. Dopoledne provedli chlapci z Vlčnova na koních po městě “jízdu králů”, odpoledne byl opětně krojový průvod od Nového světa k Sokolovně, v němž rozvila se jedinečná barvitost Slovácka. Zahájila jej selská jízda, za ní následovaly pak krojové skupiny. Účastníků v kroji bylo na 1.200 osob. Na nádvoří Sokolovny předveden druhý díl zvyků: rekruti (Moravany, Kostelec, Vacenovice), fašank (Veličané), velikonoční zvyky jako: sypání sečky, dávání “pána”, šlahačka (Vlkoš, Skoronice), milotická svatba, dožatá (Žádovice, Kelčany, Hýsle), doslůžená (Vlkoš, Skoronice) a úvodnice (Kostelec a Moravany). Účast toho dne byla veliká, snad 10 tisíc lidí. Mezi účastníky bylo viděti Frantu Úprku, protektora slováckého roku M. Antoše Frolku, Leoše Janáčka, starostu města Brna Tomeše, starostu ČOS dra Scheinera, četné senátory, poslance aj. Město, které tonulo v záplavě praporů, bylo celé dva dny vzhůru. Denní tisk přinášel nadšené referáty o našem slováckém roku, obrázkové časopisy zase rázovité výjevy ze slavností, které byly také filmovány. Slovácký rok skončil nejenom s plným morálním úspěchem i rozsáhlá režie byla úplně kryta.

IV. Slovácký rok, manifestace za československou vzájemnost - 1931 Největší společenskou i kulturní událostí tohoto roku byl opět Slovácký rok, pořádaný 28. a 29. června. S přípravami k němu začalo se již v lednu a měl býti současně jakousi dekorací k 60. výročí trvání kyjovského Sokola. V únoru promítal se v Kyjově a v sousedních obcích film, předvádějící významnější čísla z posledního slováckého roku. Vzbuzoval všude radostný ohlas a živý zájem především v těch obcích, které se ho činně zúčastnily. Umělecké plakáty s bujným ratiškovickým šohajem o svatbě, dílo akademického malíře Josefa Prokopa, byly rozeslány i do ciziny s francouzským textem. Tento slovácký rok měl však kromě staré myšlenky udržeti a zachovati krásný lidový kroj a zvyky, písně a tance, jež byly samy o sobě cílem a účelem již předešlých slováckých roků, ještě také ideu vyšší. Měl se státi z podnětu samých slovenských členů Sdružení pro zachování umění a rázu Slováků obrovskou manifestací československé vzájemnosti a jednoty. Proto též zavítali do Kyjova přední kulturní pracovníci na poli československého sblížení obapol Karpat, zemské vlády

moravskoslezská i slovenská požádány byly o protektorát nad tímto sjezdem, jenž byl největším toho druhu od převratu. Přátelské schůzky večer 27. června zúčastnili se ze Slovenska spisovatel Vladimír Roy, Štefan Krčmery a Karel Plícka za Slovenskou Matici, Michal Šimonovič a Lud. Kubáň (za Slobodné sedliacké učenie, Jan Geryg za slovenskou museálnou společnost, vrchní školní rada Jelinek za osvětový svaz pro Slovensko, Antonín Granatier za slovenskou odbočku Národní rady, Pavel Socháň za vlastivědný spolek, M. Korman za zemský výbor slovenský, inspektor Karol Tresky za okres novoměstský, inspektor Jan Obetko za město Skalici, dostavil se také bývalý ministr školství a národní osvěty poslanec dr Štefánek a ředitel Boh. Haluzický z Bratislavy. Z české strany v zastoupení protektorů země moravskoslezské okresní hejtman kyjovský Arnošt Blaha, předseda Sdružení rázu Slováků Fiala z Brna, místopředseda Mistr Antoš Frolka a navrhovatel manifestace profesor dr Jan Husek z Bratislavy a několik poslanců. Pěvecké sdružení z Uherského Brodu společně s pěveckým odborem kyjovského Sokola předneslo za vedení profesora Zaorala slavnostní sbory. Večer byl velmi srdečný, Novákův “Kyjov” musil býti dvakrát opakován. Druhého dne dopoledne konal se manifestační průvod z nádvoří Sokolovny, ve kterém čestné místo měly krojové družiny a deputace ze všech význačnějších obcí západního Slovenska. Na náměstí změnil se průvod v tábor lidu, na kterém po úvodním proslovu dra Vladimíra Bročka promluvili jako slavnostní řečníci profesor dr Hůsek ze společného československého stanoviska dr Štefánek za Slováky a ředitel Pilát za Čechy. Za zemský výbor slovenský učinil projev M. Korman, za Slovenskou Matici tajemník Krčméry, za bratislavskou universitu profesor dr Milota, za okresní zastupitelstvo kyjovské rolník František Dvořan. Přihlášena byla sice ještě řada řečníků k projevům, kteří se však pro pokročilou dobu slova vzdali. Po manifestaci koncertovaly slovácké hudby na náměstí. Presidentu republiky byl poslán pozdravný telegram. Ve 2 hodiny odpoledne vyšel nádherný krojový průvod z Wilsonova náměstí k Sokolovně, kde na hřišti předvedeny jednotlivé zvyky slováckého venkova, které dopodrobna tentokrát neuvádíme, protože opakovaly se celkem tytéž, jako u předešlých slováckých roků. Rozmnoženy byly však o svatbu z Bošáce a fašankáry z Vradiště na Slovensku. Večer měli Lanžhoťané v sokolském sále “muziku”, myjavská kapela s primášem Samko Dudíkem hrála zase ve slovácké bůdě. V pondělí dopoledne po koncertě na náměstí provedli chlapci z Vlčnova “jízdu králů” a odpoledne prošel městem opět veliký krojový průvod do Sokolovny, kde dávána na nádvoří II. část slováckých zvyků. Večer hráli v Sokolovně zase Veličané. Vstupné na jeden den činilo na hlavní tribuně 20-28 Kč, jinde 13 Kč, k stání 6 Kč, děti 2 Kč. Podle prodaných vstupenek navštívilo tento Slovácký rok as 15 tisíc hostů. Možno říci, že se dobře vydařil a splnil po stránce národopisné vše, co se slibovalo i očekávalo.

Slovácký rok po stránce finanční Méně radostný byl však finanční výsledek, neboť na účet pokladny Slováckého roku provedena byla i manifestace za československou vzájemnost, které se zúčastnily velmi četné delegace ze slovenskomoravského pohraničí, jimž hradilo se cestovné i strava, což při několika stech osobách činilo slušný obnos. Také účinkujících bylo ke dvěma tisícům. Nicméně morální úspěch kyjovských slavností, jenž byl výsledkem spolupráce kyjovského Sokola a jeho poboček, zůstane ve vděčné paměti všech účastníků Slováckého roku.

V. Slovácký rok – 1956 Tradice Slováckého roku ožila v Kyjově 23. a 24.6. po 25leté přestávce. Bylo nutno vyvinout velké úsilí celého štábu kulturních pracovníků, aby se tato velká národopisná slavnost vydařila. V sobotu 23. června v 17. hodin byla v Domě osvěty zahájena výstava krojových součástek. Koncertovala hudba OB ze Sobůlek. V 19 hodin na hřišti Sokolovny se stavěl máj, který stavěla skupina chlapců z Bukovan za veselé slovácké muziky. V neděli již od 7 hodin na náměstí vyhrávaly slovácké kapely a vítaly tak přijíždějící autobusy. Na nádraží vítala hosty jiná kapela. V 9 hodin byla na náměstí předvedena Jízda králů skoronskými šohaji. Měli přes 100 zastavení u různých občanů po městě. Přednášeli původní tradiční verše. Odpolední slavnost začala velkolepým průvodem všech účinkujících se skupinou jezdců z Jízdy králů. Pořad byl tak bohatý a pestrý, že těžko vyzvednout, co bylo nejlepší. Byla to prostě přehlídka všech zachovalých slováckých zvyků z okolí Kyjova, jako svatba z Kostelce, šlahačka z Nenkovic, Dožínky z Mistřína, odvody z Ježova, hody ze Svatobořic a fašaňk z Kyjova. Návštěva byla ohromná, primitivní amfiteátr se až prohýbal a mnoho lidí stálo po bokách i v uličkách. Stadion Sokolovny byl prostě “natřísknutý”. Osvěžení a hlavně vína bylo dost a posezení “v slovácké búdě” bylo příjemné. Pošta pro zájemce měla filatelistickou přepážku s nápisem na razítku: Slovácký rok v Kyjově. Večer bylo kácení máje a veselice až do bílého rána. Plakáty velmi působivé byly dílem mladého malíře Vladimíra Vašíčka. Básník Karel Kapoun zvěčnil tento den ve svých básních, malíři zachytili jeho detaily, ostatní bylo dílem fotografů, kteří měli bohatou žeň snímků všech druhů.

VI. Slovácký rok - 1957 Tradiční slavnost Slováckého roku v Kyjově se stala populární a proto se letos opět pořádala a to 18. srpna. Ústřední plakát slavností byl navržen známým slováckým malířem Františkem Bezděkem. Slovácký rok byl spojen se sjezdem abiturientů kyjovského gymnasia a s odhalením desky prvnímu řediteli – Josefu Klvaňovi. 11. srpna byla ve všech místnostech bývalého gymnasia otevřena výstava, zachycující rozvoj tohoto ústavu i rozvoj českého města. Slovácký rok byl opět přehlídkou rázovitých zvyků na Kyjovsku a vystoupili na něm se svými zvyky celé dědiny se svým osobitým životem od jara do zimy. Bylo zastoupeno všech osm krojovaných oblastí Kyjovska, od čistě slováckých jako obce Svatobořice, Mistřín, Milotice a Vacenovice až po slovácko-hanácké jako obce Ždánska. V sobotu odpoledne na přírodním hledišti vystoupily dětské soubory z Kyjova, Ježova, Nenkovic a Vracova, i z Dambořic. Večer v hledišti Sokolovny byla otevřena klenotnice krojů písní a vyprávění z Kyjovska. Krojované dvojice za slavného doprovodu učitele Ladislava Pátka ukazovaly své rozdílné kroje, písně a nářečí. Hrály primášské horňácké kapely Samko Dudíka, který už hrál na prvém Slováckém roku 1921 a Jožky Kubíka. V neděli dopoledne byla předvedena na náměstí “Jízda králů” šohaji ze Skoronic. I na Újezd si zajeli se svými vtipnými říkadly. Odpoledne se rozvinula barevně hýřivá stuha průvodu všech účastníků, provázená dechovkami, směrem k Sokolovně i na přírodní hlediště. Program začal známou šlahačkou, kterou ukázaly chlapci a děvčata z Nenkovic. A svatba, dosud okleštěně na dědinách pořádaná, byla předvedena se všemi zvyky z vesnice Kostelec. Dožínky, ty ještě postaru, předvedli z Milotic. Asendu Ježovjáci, hody Dambořáci a Mistříňáci, fašank slovácký krúžek z Kyjova. A pěkné staré pěsničky ve svých slušivých krojích s nejkratšími slováckými sukněmi jako Šardičtí – zpívali mládež i starší z Hovoran. Dlouho, až do bílého rána zněly písně, hudba a šustil tanec. “Vždy veselo v Kyjově bývalo, vždy veselo v Kyjově bude.” Škoda, že tvůrce této nesmrtelné básně Kyjov – Petr Bezruč, se nemohl slavnosti zúčastnit, jen na pozvání poslal lístek se svým obvyklým veršováním: Za pozvání děkuji, ze slavnosti se raduji a všech Vás pozdravuji. Chrastí ve mně staré kosti, ale přes tu chybu jen budu duchem přítomen při slavnosti. K jeho devadesátým narozeninám mu přijeli kyjovští hudebníci zahrát až do Kostelce na Hané. 15. září byla otevřena výstava jeho díla a slavnostní vzpomínkový večer uspořádala Okresní lidová knihovna.

VII. Slovácký rok – 1961 Slovácký rok v Kyjově 1961 byl uspořádán jako okrsková dožínková slavnost zaměřená k obnovení a oživení národopisné oblasti Kyjovska. I přes nepříznivé přeháňkové počasí byl o tyto slavnosti velký zájem a v počtu vystupujících se podílelo hodně mladých lidí z vesnic. V sobotu večer začalo tradiční stavění máje, které provedl soubor z Vracova pěkně, bez chyb a rázovitě. V slavnostně vyzdobeném náměstí se tato ukázka starodávného zvyku pěkně vyjímala. V programu, který k této příležitosti sestavil umělecky Dr. Jiří Dunděra s fotografiemi Bedřicha Chyby a básněmi Pavel Černý, doslovem Dr. Jan Húsek – můžeme po věnování Petru Bezručovi přečíst si krátce popis každého zvyku. V sobotu večer na přírodním hledišti byla provedena akce “klenotnice”, několik starých zvyků s písněmi, tanci a lidovým vyprávěním s. Bimky a Krejčové. Mohutný závěr souboru skláren Moravia s písněmi o víně přerušil déšť. Návštěvníci se podle chuti uchýlili do Záložny, Sokolovny nebo do radničního sklepa i dvora, kde všude byly lidové veselice do bílého rána a dobrá polovina Kyjova té noci nespala a druhá jen málo. A přišel druhý den s veselým ranním budíčkem dechovky, vypraný deštěm a prozářený klamným přeháňkovým sluníčkem. Program začal až v 9 hodin, takže se hosté po probděné veselé noci mohli trochu prospat. Opět na náměstí byla provedena skoronskými šohaji Jízda králů, podle posudku odborníků z Ústředního domu Lidové tvořivosti v Praze snad lépe a věrněji než Vlčnovská, ale pořad byl neúměrně dlouhý a Jízda se rozjela po Kyjově k význačným občanům, kterým pronášela zdravice, zdržela se tak a přijela pozdě na průvod. O půl desáté přes náměstí projížděli regrůti z Vacenovic. Předváděli je tak dokonale, jak si je už v alkoholovém opojení nepřejeme mít. Krojově byli oblečeni bezvadně a fotografické aparáty měli žeň. V deset hodin na přírodním hledišti vyhrávaly asi 2.000 návštěvníkům krojované hudby a pak prý dechovky už nejsou v oblibě! Jen když zahrají tak od podlahy, to se každá žilka v těle zatřase! Odpolední průvod měl přes tisíc účastníků, byl pestrý, bujarý, i když ho kropil déšť a klížilo dlouhé čekání na skoronskou jízdu. Odpolední program byl na dvou podiích a to na přírodním hledišti a na stadionu Jiskry. Počasí se trochu umoudřilo a tak návštěvníci mohli shlédnout to nejkrásnější, co si Kyjovsko uchovalo. Na obou podiích měl zahajovací proslov předseda MNV, s. Radoslav Navrátil, na druhém podiu byl pozdější začátek. Stručně a srdečně, jak on to umí, návštěvníky přivítal a popřál jim, aby se jim v Kyjově moc líbilo a na dnešní slavnosti rádi vzpomínali. Byly ukázány nejznámější zvyky jako vinobraní provedené souborem z Hovoran, krojově zvlášť čisté a tradičně zachovalé. Svatoborské hody byly nejlepším číslem, byl to pořad pečlivě nacvičený a provedený s plným slováckým temperamentem. Zpívali čistě a tančili – no to se muselo vidět. Hudebně souboru pomáhal kyjovský odborník PhMr. Augustin Kůr. Kyjovští regrůti se snažili podat co nejlepší výkon, ač jim scházela ta jiskra, jakou zapalují se praví odvedenci z jižních dědin – i bez vína. Také fašank z Ratíškovic bylo skvělé číslo, takové typické figurky, že mohlo se říci, to může dobře posloužit ateistické výchově – i ve zbožném lidu se tyto prvky objevovaly bez pohoršení. Královničky byly ukázkou dívčí lyriky, dívky ukázaly v této prastaré hře o králi Ječmínkovi pravou něhu – čekání na krále, na muže, lásku. Nenkovická šlahačka byla krojově dobrá, ale jinak více improvizací. Kostelecká svajba byla věrná, dojemná i živelná, aby se na svatbě zaplakalo, ale více se smálo a dovádělo, o to se postarají “zatahovačky”. Dnes už není smutných nevěst, protože majetky se už nedávají dohromady. A po šťastné svatbě co jiného, než Vítání do života malého občánka, nový to zvyk, který se zakořeňuje i na našem venkově, jak to ukázali Vracovští. Dožínkové závěrečné číslo vyznělo slaběji, prováděl je Kyjov sám, ač mu měly vypomoci Svatobořice a Hovorany. Tématika, spojování družstev ve větší celky, jak bylo proponováno ve scénáři, byla takto oslabena. I tak to bylo číslo velmi dobré a kyjovský soubor zaslouží pochvalu. Na druhém podiu prováděly hody Šardice a ač tento soubor je mladý (ČSM při JZD) v práci i účastníky, ukázal velmi dobrou snahu i přípravu a také dobrý výsledek. Také regrůti z Milotic se pěkně uplatnili a předvedli tento ještě živý slovácký zvyk věrně a působivě. Večerní veselice se soustředila na Záložně a protože se hosté již rozjížděli, nebylo již v radničním sklepě návštěvníků. Slavnosti byly řízeny velkým počtem dobrovolných pracovníků, nejvíce se o dobrý průběh slavností zasloužila programová komise, jejíž předseda s. Oto Dostál se do úpadu staral o dobrou přípravu a průběh slavností. Také v programové komisi pracovali dobře členové s. Jan Rokyta a Miroslav Čančík, v organisační s. Ludvík Pokorný a jiní. Zdravotní a bezpečnostní služba dobře pracovala. Stánků s občerstvením bylo dost, ač nebyl dost velký sortiment zboží. Mnoho nejmenovaných pracovníků se podílelo o zdar kyjovského Slováckého roku.

V budově devítiletky na Komenského ulici byla umístěna výstava malířů Kyjovska, celkem málo obsazena, protože Dům umění v Hodoníně dodal celkem málo obrazů, vhodných pro instalaci. Výstava zároveň se sklářskou a jinými výrobky vzbudila značný zájem. Ač finanční efekt Slováckého roku byl malý, přece význam jeho byl velký a měl široký ohlas, jsa dokladem, že živá lidová tradice je pořád povzbudivá i v dnešní více technické době. Básník Karel Kapoun, který se slavností také zúčastnil, věnoval kyjovským dívkám a chlapcům báseň Slovácká láska. Odborník národopisu Dr. Jan Húsek zhodnotil Slovácký rok v Kyjově nejen jako reprezentaci “slováckého národopisu”, ale také jako representaci a propagaci za hranicemi (bylo přítomno i dost cizinců a krajanů z Ameriky). Vzpomíná prvních Slováckých roků 1921 a 1922 jako radostné manifestace osvobození, další 1927, 1931 jako nerozborné vzájemnosti mezi Čechy a Slováky a poslední 1939 se už pro okupaci neuskutečnil. Obnovené Slovácké roky mají cílem tvůrčí činnost našeho lidu, tak umělecky nadaného, i v budovatelském úsilí i za sbratření národů, za světový mír!

VIII. Slovácký rok - 1971 Nejvýznamnější kulturní akcí v roce 1971 byl Slovácký rok. Příprava na tuto velkolepou slavnost nebyla pouze záležitostí organizátorů, přípravou žilo celé naše město. Majitelé domů opravovali fasádu, prováděli nátěry vrat, dveří, oken, dávali svým domům nové kabáty. Byli si dobře vědomi, že na Slovácký rok se přijede podívat mnoho lidí nejen ze všech koutů naší vlasti, ale že po tři dny Slováckého roku budou hosty našeho města i lidé ze zahraničí. Je tedy třeba, aby si všichni tito návštěvníci udělali o Kyjovu co nejlepší dojem, je třeba, aby tato slavnost se po všech stránkách dobře vydařila. Při radě SZK byl vytvořen pracovní štáb, který pracoval již od října 1970. Později se utvořil aktiv asi 80ti dobrovolných pracovníků. Jezdilo se po okolních obcích, zjišťovali se možnosti vystoupení souborů z jednotlivých krojových oblastí. Jednalo se s funkcionáři souborů, sestavovaly se scénáře, jezdilo se na instruktáže a nácviky. Práce organizátorů a práce všech účinkujících přinesla dobré ovoce. Slovácký rok, tato velkolepá folkloristická slavnost, se bez jakékoliv nadsázky znamenitě vydařila. Nemálo ke zdaru přispělo jedinečně příznivé počasí. V prostoru pěkně upraveného, vyzdobeného a v pravém slova smyslu “vyparáděného” našeho přírodního hlediště se uskutečnily čtyři pořady, a to “Klenotnice Kyjovska”, “Od jara do zimy”, “Od kolébky po svatbu” a “Od žní do žní”. Pořady byly uváděny jedinečně pěkným způsobem osvědčenou kulturní pracovnicí Maruškou Poledňákovou. Když se její hlas ozval v reprodukci amplionu, publikum ztichlo a velmi pozorně sledovalo každé slovo, v hledišti zavládla poklidná atmosféra. Na podiu při uvedených pořadech se vystřídalo celkem 1.576 krojovaných zpěváků, tanečníků ze dvaceti obcí, 8 krojovaných dechových hudeb, několik cimbálových muzik a jedna hudecká kapela.

Během těchto tří krásných dnů se uskutečnilo celkem devatenáct akcí. Na různých místech ve městě koncertovaly krojované dechovky, návštěvníky přijíždějící vlakem vítala na vyzdobeném nádraží krojovaná hudba a nádražní rozhlas. Pacientům kyjovské nemocnice a obyvatelům Domova důchodců přišla také zahrát krojovaná dechovka, aby i oni věděli, že je Slovácký rok. Druhý den slavnosti prošel ulicemi města a náměstím krojovaný průvod, kterého se zúčastnilo na 1.000 účinkujících. Kdo tento průvod sledoval, ten se neubránil dojetí. Bylo to slavnostní defilé krásy našich krojů, defilé našich zdravých, krásných dětí, defilé švarných děvčic a ztepilých šuhajů. Při pohledu na toto defilé radostné, krásně vyšňořené mládeže nejednomu divákovi vyvstala na mysl slova básně národního umělce, básníka Petra Bezruče. A tento nadšením dojatý divák by jistě těm ztepilým šuhajům v čižmách, těm děvčatům v suknici rudé mohl říci: Udělali jste mi velkou radost, zapsali jste se hluboko do mých vzpomínek. Jednou z pěkných akcí Slováckého roku byla Jízda králů, které se zúčastnilo 26 krojovaných šuhajů na vyšňořených koních. Slovácký rok byl “lovištěm” fotografů a filmařů. Po dva dny zde natáčela Československá televize – studio Brno, která Slovácký rok později uvedla ve třech pořadech. Péčí SZK je natočen třicetiminutový barevný film, který zůstane vzácným dokumentem. Uskutečněny byly také dvě soutěže, a to fotosoutěž a soutěž výzdoby výkladních skříní, které se zúčastnilo 54 prodejen. Během slavnosti probíhala výstava obrazů a plastik starého i současného umění Slovácka a výstava s názvem Lidové umění na Kyjovsku. Slavnostně vyzdobené město v tyto nádherné dny Slováckého roku navštívilo několik desítek tisíců návštěvníků, včetně politických a veřejných funkcionářů okresu a kraje. Všichni byli nadmíru spokojeni a nešetřily slovy, vyjadřující pochvalu, uznání a dík všem, kteří se o zdar Slováckého roku zasloužili. Při slavnostně provedeném závěrečném zhodnocení, kdy byl rovněž promítán barevný film a množství diapozitivů, bylo všem pořadatelům předáno písemné poděkování a věnována v upomínku brožurka Slovácký rok v Kyjově 1971 a keramická visačka. Zasloužilým organizátorům a vedoucím souborů a kapelníkům hudeb bylo uděleno čestné uznání.

IX. Slovácký rok - 1975 Slovácký krúžek nesl na svých, tedy na bedrech svých funkcionářů, téměř celou tíhu organizačních prací spojených s pořádáním Slováckého roku v Kyjově. Slovácký rok byl krásným a bohatým představením kyjovského folklóru.

X. Slovácký rok v Kyjově - 1979 Jak ten čas letí! Ještě nedozněly vzpomínky na krásný průběh těchto oslav před 4 lety, a už je tu zase, tentokráte jubilejní X. ročník, v němž se znovu setkáváme s nefalšovanými slováckými zvyky, písničkami i kroji, zkrátka s celým ryze slováckým prostředím. Letošní jubilejní rok, připravený sdruženým závodním klubem ROH Domu kultury, byl obzvláště slavný. Jeho program byl podstatně rozšířen a vyvrcholil okresními mírovými slavnostmi, okresními dožínkami a mezinárodním družstevním dnem. Na oslavách 35. výročí Slovenského národního povstání, třicátého výročí socializace vesnice a 30. výročí založení pionýrské organizace i Mezinárodního roku dítěte, které probíhaly pod záštitou městského výboru KSČ a městského národního výboru byl účasten i ministr financí ČSSR ing. Leopold Lér, představitelé stranického a veřejného života, delegace a oráči mezinárodní soutěže členských států RVHP v orbě a další čestní hosté z celé republiky i ze zahraničí. A počet návštěvníků? Ten se odhadoval aspoň na 30 tisíc. Už v pátek 17. srpna v odpoledních hodinách vítal Kyjov promenádními koncerty účastníky tohoto jubilejního Slováckého roku. A těch návštěvníků, z nichž mnozí přijeli zdaleka, nebylo jich málo a všichni chtěli vidět tu skutečně ojedinělou národopisnou slavnost. Kyjov byl tedy již v pátek plný hostů, ubytovací kapacity byly doslova vyčerpány. Už od 14 hodin se koncertovalo na náměstí i na autobusovém nádraží a vlastní slavnosti byly oficiálně zahájeny slavnostními fanfárami v 17 hodin. Vlastní program začal tradičním způsobem – stavěním máje. Šohaji z Bukovan a Boršova se ukázali jako velmi šikovní a proto netrvalo dlouho a máj, jako symbol důležité oslavy vévodil celému náměstí. Hlavním programem prvního dne byl národopisný program “Život v písni” a v něm byly uvedeny písně a tance z oblasti Kyjovska. Přírodní hlediště bylo zcela naplněno a tak pro ty, na něž se místo v hledišti již nedostalo, byla připravena další možnost zábavy – tanec. A tancovalo se nejen

v estrádním sále Domu kultury, ale i na parkovišti za tímto domem a tak již první den slavnosti končil vesele tak, jak se na takovou oslavu patří. Hlavním dnem celé slavnosti byla sobota 18. srpna. To byl den skutečně krásný a počasí, jak se u nás říká, jak na objednávku. Kyjov se probouzel do pěkného rána hudbou, promenádní koncerty na 14 místech Kyjova obsáhly celé město a zalily je hned zrána dobrou náladou. A bylo se skutečně nač dívat a z čeho se radovat a potěšit. Přehlídka krojů či atraktivní jízda králů chlapců ze Skoronic byla zajímavá nejen pro odborníky, ale upoutávala i ty, kteří Slovácko ještě tak zblízka a důvěrněji nepoznali. Na ty snad přece jen nejzajímavěji zapůsobil odpolední slavnostní krojovaný průvod, který nejprůkazněji dokázal bohatost lidových krojů Kyjovska. A že tyto kroje jsou po stránce pestrosti a lidového uměleckého projevu pokládány za ojediněle krásné a jedinečné, bylo poznat na všech přihlížejících. V odpoledním programu, který byl vyvrcholením celé slavnosti, zhlédli diváci v rámci festivalu zájmové umělecké činnosti pásmo “Okolo Kyjova – zvyky, písně a tance našeho lidu”. Účinkovalo celkem 11 skupin a předvedly se krúžky z Kyjova, Vracova, Archlebova, Žarošic, Vacenovic, Věteřova a Svatobořic-Mistřína. Pro ty, kteří byli zvědaví na vystoupení souborů dětských, bylo v tutéž dobu uspořádáno na náměstí pásmo “Dokolečka – dokola”. Zde předvedlo své umění 6 dětských souborů a představil se i orchestr mladých místního JZD Družba. Pořad “Okolo Kyjova” se večer ještě opakoval proto, aby všichni zájemci – a těch nebylo málo – byli uspokojeni. Slovácký rok sice sobotou končil, ovšem hned v neděli na něj navazovaly slavnosti další. Končil tak, jak je zde zvykem: vesele a s muzikou. A tak se vyhrávalo až do nedělních ranních hodin k tanci, poslechu a také ke zpěvu. Hrálo se na stadionu, v estrádním sále i za Domem kultury a nakonec i na tržišti v Palackého ulici. Kyjov, jásal, Kyjov zpíval, Kyjov se radoval. Od časného nedělního rána sjíždějí se do Kyjova družstevníci a zemědělští pracovníci z celého okresu na okresní mírové slavnosti, okresní dožínky a mezinárodní družstevní den. A počet účastníků byl ještě vyšší než ty dva dny předtím, protože hosté ze slováckého roku dosud ještě neodjeli a už další tisíce jich na tuto slavnost přijely. Kyjov byl doslova plný lidí i radostné nálady. Manifestace pracujících na zcela zaplněném náměstí, projev ministra ing. Léra a schválení mírové rezoluce bylo počátkem slavnosti. Pestrobarevný průvod s dožínkovými věnci a scénky před přehlídkovou tribunou ukázaly našim představitelům i zahraničním hostům pestrost našeho folklóru. Celkem 18 zemědělských družstev a 3 další zemědělské podniky okresu se zúčastnilo dožínkové přehlídky. Velmi zapůsobila ukázka STS Hodonín, která názorně předvedla techniku od začátku socializace až po dnešní dobu, od soukromé malovýroby s potahovými stroji až po dnešní velkovýrobní techniku, bez níž si již dnešní práci představit ani neumíme. A odpoledne rozjásalo Kyjov znovu. Ve slavnostním pořadu, nazvaném “Za šťastný život v míru” vystoupili hosté ze SSSR (Uralský lidový soubor písní a tanců ze Sverdlovska), dechová hudba Mistříňanka, soubor Závadka z Čejkovic a další. Pásmo “Veselo u muziky”, v němž účinkovaly dechovky Žadovjáci a Mistříňanka, předvedlo na náměstí dožínkovou scénu a po skácení máje byly slavnosti odtroubením slavnostních fanfár ukončeny. V rámci slavností bylo uskutečněno v Kyjově celkem 5 výstav, zaměřených vesměs na Kyjovsko a jeho okolí. Neděle 19. srpna 1979 se nachýlila ke svému konci. Třebaže slavnosti skončily, slavnostní nálada ještě trvala. Na stadionu i za Domem kultury ještě hrály dechovky, lidé tančili, ale všichni se už těšili na ten další, v pořadí už jedenáctý Slovácký rok v Kyjově, kde vždy veselo bývalo a veselo bude…

XI. Slovácký rok - 1983 Tradice kyjovských národopisných oslav je trvalá a nezastupitelná. Zatímco v jiných tradičních místech se původní oslavy rozrostly i o národopis zemí jiných a tak přešly někdy až na národopis mezinárodní, kyjovské Slovácké roky uvádějí výlučně jen národopis náš, slovácký. A proto jen kyjovský Slovácký rok je skutečně slovácký a je již jedinou přehlídkou pravých a nefalšovaných krojů a zvyků našich předků. Od pátku 12. srpna do neděle 14. srpna 1983 probíhal tedy v Kyjově již jedenáctý Slovácký rok. Písně, které návštěvníky provázely po celé tři dny, vyjadřovaly hlubokou touhu po lásce, klidu a pokoji. Slavnostně vyzdobený Kyjov přivítal své návštěvníky jako vždy velmi srdečně a ti, kteří sem přišli z okolí či ze vzdálenějších krajů nebo dokonce i z ciziny, byli rozhodně spokojeni. Cílem každého Slováckého roku je předvést divákům staré zvyky a kroje, jejichž krásu chce dnešní generace nejen udržet, ale předat je jako neporušené i dalším generacím. Už v pátek vítala hudba “Kyjovjáci” spolu se 1.600 diváky na autobusovém nádraží první hosty. Na náměstí současně probíhal koncert mladé dechové hudby JZD Družba Kyjov a 2.500 diváků mohlo

obdivovat nový soubor, který vychovává známý muzikant Josef Frýbort. Atrakcí, již shlédlo nejméně tři tisíce diváků, bylo tradiční stavění máje, které provedli mládenci z Bukovan. Ovšem to hlavní prvního dne slavností se odbývalo až večer na přírodním hledišti a před 3 tisícovkami diváků: národopisný pořad Klenotnice. A byla to událost skutečně nezapomenutelná. Byly zde předvedeny staré zvyky, slyšeli jsme i písně, téměř již zapomenuté. Dobýt si srdce diváka nebylo nijak lehké, protože všechny soubory byly velmi dobré, každý předvedl něco jiného, ale snad přece jen největší ohlas mělo vystoupení zpěváků ze Ždánic a cimbálová muzika z Osvětiman, tedy z míst, kde se o Slovácku dá mluvit skutečně jen okrajově. Sobota 13. srpna začala budíčkem. Koncertovali zase mladí z JZD a po nich impozantní přehlídka slováckých krojů přímo na náměstí sobotní dopoledne završila. Více než 2.500 diváků, kteří se na náměstí shromáždili, vidělo pravé slovácké kroje. Všichni byli nadšeni krásou těchto krojů a ti, kteří je uviděli poprvé, byli nadšeni nejvíce. Ovšem zlatým hřebem sobotního programu a vlastně i celého Slováckého roku je vždy krojovaný průvod. Letos průvodu přihlíželo podle odhadu asi 15.000 diváků. I když pořadatelům nelze upřít největší snahu, přece jen tento průvod prostě nevyzněl tak, jak oni sami očekávali. Zatímco první část, kde byly zastoupeny ty menší obce, byla uspořádaná, dodržovaly se počty v řadách i odstupy, kyjovský průvod, a v něm bylo lidí nejvíce, který tvořil závěr a měl být tedy vyvrcholením, šel hodně neorganizovaně, nebyly dodržovány ani počty v jednotlivých řadách, ani odstupy a tak jediným kladem byly skutečně pěkné kroje a jejich množství, které nakonec celou situaci zachraňovaly. Po skončení průvodu proběhlo na náměstí pásmo “Veselo, hody” a s jeho úrovní bylo spokojeno asi 7.500 přihlížejících. Na přírodním hledišti proběhla v sobotu dokonce dvě pásma. Odpoledne to bylo “Ej, lásko, lásko” a večer pak “U nás na dědině”. A závěr soboty patřil již tanečním zábavám. Ty se uskutečnily všude, kde to jen šlo a počet těch, kteří ze soboty na neděli tohoto dne holdovali tanci, se odhaduje na 6.000. A tak počet těch, kteří v sobotu byli na té které akci, se nakonec odhaduje na 39.000 a to nasvědčuje, že národopisná slavnost, i když je zaměřena jen na určitý kraj, přece jen i dnes táhne. Zlatým hřebem neděle byla dnes již neodmyslitelná “Jízda králů”. Tuto jízdu, kterou již po řadu Slováckých roků připravují a provádějí chlapci ze Skoronic, sledovalo letos asi 17.000 diváků. Po dobu této jízdy, která projížděla městem, koncertovala na náměstí zase mladá hudba JZD Družba. Mezitím na přírodním hledišti probíhalo pásmo “U nás na dědině”. Na náměstí bylo ještě uskutečněno kácení máje a celý letošní Slovácký rok byl zakončen taneční zábavou. O zájmu diváků svědčí nejlépe skutečnost, že se tohoto národopisného svátku zúčastnilo podle spolehlivých odhadů celkem 76.500 přihlížejících. Slavnostem přálo i počasí, mírně pršelo jen v sobotu asi 20 minut a tak jen jediný program “Čížečku, čížečku…” musel být přesunut z náměstí do divadelního sálu Domu kultury. Průběh celého Slováckého roku byl podroben důkladné analýze, byly zhodnoceny jeho klady i zápory a už se připravuje další, již dvanáctý ročník v roce 1987. Už dnes se zvažuje o účelnějším rozmístění programů, o povýšení průvodu na dominantní akci, o lepší organizaci slavností i některých služeb apod., takže příští Slovácký rok bude ještě vydařenější, než byl ten letošní, s nímž však celková spokojenost přece jen byla. A pokud si udržíme to, aby tyto slavnosti byly zaměřeny jen na to naše Slovácko, pak věřme, že Slovácké roky budou i nadále něčím mimořádným, a že žádné národopisné slavnosti, třeba i s mezinárodní účastí, nedají divákovi tolik, co náš stále živý – Slovácký rok.

XII. Slovácký rok - 1987 …Jestliže dříve stála kultura spíše na okraji lidského života, pak dnes má nezastupitelné místo při budování rozvinuté socialistické společnosti… Ve dnech 14., 15. a 16. srpna 1987 se konala pod záštitou OV KSČ a ONV v Hodoníně, MěstV KSČ a MěstNV v Kyjově národopisná slavnost Slovácký rok. Pořadatelem byl Dům kultury ROH v Kyjově. V pátek 14.8. byla otevřena v Domě kultury ROH výstava Slovácký rok, kde si návštěvníci prohlédli písemnosti, fotografie a jiné materiály z historie pořádání Slováckých roků. Odpoledne pak od 14. hodiny koncertovala dechová hudba Kyjovjáci na nádraží ČSAD, na náměstí Klementa Gottwalda, na Zahradní ulici a ve čtvrti Boršov. V 17 hodin zazněly z podloubí věže městské radnice fanfáry na zahájení národopisného festivalu Slovácký rok 1987. Hned na to krojovaná chasa postavila na náměstí 30ti metrový máj, zdobený pestrými stuhami, květy a šátkem “turečákem”. Dělo se to za veselého zpěvu, vyhrávání muziky

a velkého počtu diváků. V 19 hodin pak byly v kinosále Domu kultury promítnuty filmy s folklórní tématikou. Ve 20.30 byl na zaplněném přírodním hledišti bohatý program “Klenotnice lidových písní a tanců Kyjovska”. Na pořadu vystoupila celá řada souborů a slováckých krúžků – cimbálové muziky Jury Petrů a ing. Jana Slaměny, ze ZK ROH Elektrosvit, z Osvětiman, cimbálovka Mládí z JZD Čejč, z Vracova a Rohatce. Účinkovaly mužské pěvecké sbory z Kyjova, Svatobořic-Mistřína, ze Šardic, z Milotic a Ždánic. Ženské sbory z Kyjova, Svatobořic-Mistřína, z Ježova, Ratíškovic a Milotic. Kromě souborů vystoupili i sólisté. V sále Domu kultury probíhala také taneční zábava a v areálu ZŠ v Komenského ulici byla beseda u cimbálu. V sobotu 15. srpna ráno od 8. hodiny koncertoval orchestr mládeže JZD Družba Kyjov a současně vyhrávala dechovka Podhoranka na nádraží ČSD, na sídlišti Za stadionem, v ulicích Antonína Zápotockého, Tyršové a Brandlové a na sídlišti V.I. Lenina. Koncerty se těšily velkému zájmu obyvatelstva. V 9 hodin začal na náměstí Klementa Gottwalda “jarmak”, kde si návštěvníci kupovali výrobky ze dřeva, kůže, proutěné zboží, suvenýry ze “šustí”, ale také pečivo, perník, keramiku, výšivky i části krojů. Nechyběly ani jarmareční dobroty, jako turecký med, kvašáky, koláče. Současně s jarmarečním hemžením vyhrávala na sídlišti Švabinského, na Lidické, před Domovem důchodců a v areálu nemocnice dechová hudba Skoroňáci. V 10 hodin na parkovišti za Domem kultury ROH probíhal zároveň jubilejní pořad dechové hudby Mistříňanka. V ukázce pořadu “Práce, zvyky, obyčeje a obřady v lidovém oděvu” se konala přehlídka lidových krojů Kyjovska. Účinkovali obyvatelé vybraných obcí a hrála cimbálová muzika ing. Slaměny. Přehlídka byla věnována 130. výročí narození prvního ředitele gymnázia v Kyjově a národopisce Josefa Klvani. Pořad s přehlídkou byl hojně navštíven. Velkému zájmu publika se těšil i zvykoslovný pořad “Kyjovská svatba”, který se konal v parku. Účinkovaly soubory Domu kultury Kyjov a cimbálová muzika Jury Petrů. Odpoledne za krásného počasí se konal mohutný průvod všech účastníků v krojích, který vyšel z ulice Obránců míru, dál Nerudovou ulicí, třídou Rudé armády přes náměstí a Komenského ulicí na přírodní hlediště. V jeho zaplněném prostoru tleskali diváci předvedeným ukázkám lidových zvyků a obyčejů v podání vesnických skupin, souborů a sólistů. Pořad měl název “Rok na Kyjovsku a Ždánsku – od vánoc do žní”. Na hřiště Sokolovny přišli ti, co mají rádi dětská vystoupení. Mělo název “Děcka, zahrajme si”. Soubory I. a III. Kyjovánek, Krušpánek z Vracova, Lučinka ze Svatobořic-Mistřína, Rozmarýnek z Ratíškovic, národopisná skupina z Kostelce a Příkopky z Ratíškovic byly za svoje vystoupení odměňováni silným potleskem. Pořad “Muzicírování s trochou vzpomínání” se konal podvečer v parku. Hrály cimbálové muziky z Osvětiman, Rohatce a Ždánic a rodinná kapela Jožky Varmuži ze Svatobořic-Mistřína. V “Okénku cimbalistek” vystoupily Jarka Svozilová, Magda Úprková a Adélka Veselá. Ve zdařilém pořadu dále účinkovali zpěváci – sólisté, sbor žen z Ježova a mužský sbor ze Ždánic. Pořad a vzpomínající uváděl Břeťa Rychlík z Brněnského Hadivadla. Ve 20 hodin na přírodním hledišti vystoupily soubory, vesnické skupiny a sólisté v pořadu “Rok na Kyjovsku a Ždánsku – od zarážení hory do hodů”. Následoval jubilující pořad cimbálovky Jury Petrů a Slováckého souboru Domu kultury ROH Kyjov: “Hrajte ně husličky”. Potom se rozproudila volná zábava u cimbálu. Na dalších místech se současně konaly taneční zábavy: u Sokolovny hrála Sobulanka, na parkovišti za Domem kultury účinkovali Skoroňáci, v sále Domu kultury vyhrávali Kyjovjáci, v areálu základní školy hrála k tanci Podhoranka a na stadionu TJ Jiskry dechovka Mistříňanka. Milovníci cimbálové muziky si poseděli v družném a veselém zpěvu na Besedě u cimbálu na nádvoří OPBH proti Lacrumu. Druhý festivalový den končil ve 2 hodiny po půlnoci. V neděli 16. srpna koncertoval od 8. hodiny dechový orchestr mládeže JZD Družba Kyjov. Od 9-18 hod. byla otevřena výstava Slovácký rok a zase se těšila zájmu návštěvníků. V 9.30 projížděla městem hustými špalíry lidí “Jízda králů”. Chasa na koních ozdobených růžemi a pentlemi, v čele s králem,vyjela k náměstí. Zastavovali v ulicích a u vybraných domů a vybírali na krále. Doprovázeli toto vtipnými říkankami a dary odváželi v košiňáku. Jízdu králů i v tomto roce provedla chasa ze Skoronic, kde tento starodávný zvyk z minulých století před desítkami let obnovili. Ve 14 hodin se na přírodním hledišti konala Okresní mírová slavnost s bohatým kulturním programem a předáním dožínkových věnců. V 15 hodin se za Sokolovnou opakoval úspěšný dětský pořad “Děcka, zahrejme si!”, tentokrát v rámci Okresních mírových slavností.

Nějak v tu samou dobu započal v parku jubilující pořad cimbálové muziky ing. Jana Slaměny a Slováckého souboru Lúčka ze Svatobořic-Mistřína, rovněž v rámci OMS. Pořad měl název “V tem kyjovském poli”. V 17 hodin krojovaná chasa začala s “Kácením máje” na náměstí Klementa Gottwalda. Ti, co máj postavili ji také káceli. Byli to chlapci z Bukovan. Před mnoha diváky k tomu vesele vyhrávala dechovka Sobulanka. Stavění i kácení máje patří k pořadům, kterým se zahajuje a končí Slovácký rok. Národopisné slavnosti Slováckému roku 1987 v Kyjově přálo po všechny tři dny počasí. Bylo slunečné a teplé. Zájem občanů, kyjovských rodáků, obyvatel ze širokého okolí i vzdálených míst – nechyběli ani cizinci – byl veliký. Tomu také odpovídaly i návštěvy na všech pořadech. Slovácký rok 1987 v Kyjově navštívilo ve všech třech dnech jeho konání a pořady zhlédlo 90.032 spokojených diváků. Československá televize Brno některé části slavností filmovala, aby je ve svých příštích pořadech uvedla pro diváky celé naší vlasti. Monumentálnost tohoto folklórního festivalu, bohatost a pestrost pořadů byla přijímána s nadšením a občané a milovníci národopisu se už zase těší na ten příští Slovácký rok 1991.

XIII. Slovácký rok - 1991 Bezesporu největší kulturní událostí za uplynulé dva roky byl Slovácký rok 1991. Vzhledem k tíživé ekonomické situaci Domu kultury požádal řídící štáb občany Kyjova a okolí o sponzorství Slováckého roku. Sponzory se stala většina kyjovských podnikatelů a jim patří dík za to, že Slovácký rok mohl se uskutečnit v tak velkém rozsahu, jak se uskutečnil. Z pořadů Slováckého roku můžeme jmenovat alespoň ty hlavní: Dne 16.8. – Slavnostní zahájení, fanfáry z radnice a stavění máje na Masarykově náměstí. Ve 20.30 hodin se konal již tradičně pořad na přírodním hledišti nazvaný Klenotnice. Dne 17.8. – Na náměstí TGM probíhal Jarmak, ukázka výroby a prodej lidových výrobků, současně vystoupení souborů s programem Řemesla. Ve 13.30 hodin se uskutečnil krojovaný průvod městem, v 16.30 hodin na přírodním hledišti program nazvaný Vítajte u nás, večer na přírodním hledišti pořad Muzikantský jarmak. Dne 18.8. – Dopoledne již tradiční Jízda králů, odpoledne opět krojovaný průvod a pořad na přírodním hledišti a večer Kácení máje. Po všechny tři dny se večer konaly taneční zábavy, které byly velmi hojně navštíveny. Organizátorům Slováckého roku 1991 také přálo počasí, po všechny dny bylo pěkně slunečno. Taneční návštěvy byly vyprodané, horší to bylo s účastí na pořadech na přírodním hledišti. Bezpečnost a klid ve městě zajišťovala vedle Policie ČR také Městská policie Kyjova a Ochranná bezpečnostní služba ze Zlína. Při příležitosti Slováckého roku 1991 byla vydána publikace Návraty Kyjovska. Vedle vzpomínek pamětníků na první Slovácké roky v knize najdeme vzpomínky a vyprávění slavných kyjovských rodáků – Skaličky, Roznera, Pantůčka, Černého aj. V Domě kultury je také půjčovna kostýmů a krojů (krojárna byla nejvíce využita při Slováckém roku) a dále půjčovna hudebních nástrojů.

XIV. Slovácký rok - 1995 Letos uplynuly ony tradiční 4 roky, kdy se naposledy konal Slovácký rok a nastal tedy čas k uspořádání jeho dalšího ročníku. Protože se jedná o rozsáhlou akci, jejíž příprava vyžaduje delšího období, scházel se již od konce předcházejícího roku štáb, aby slavnosti zabezpečil jak po organizační, tak programové stránce. Pořadateli akce byly již tradičně dvě instituce - město Kyjov jako garant slavnosti a Dům kultury Kyjov jako hlavní organizátor. V lednu vyhlášená soutěž na zhotovení výtvarného návrhu plakátu pro Slovácký rok 1995. Ze soutěže vítězně vzešel plakát brněnské výtvarnice Olgy Vlasákové. Ať už je myšlenka na uspořádání jakékoliv akce, tedy i Slováckého roku, sebevznešenější, nikdy se neobejde bez finančního krytí. Proto i tato materiální stránka byla jednou z prvních záležitostí, které štáb na svém zasedání projednal. Podstatnou část nákladů nesl vyhlašovatel akce, nezanedbatelný podíl tvořily příjmy ze vstupného, z poplatků, prodeje suvenýrů a publikací. Částečně přispěli i sponzoři. Drobných sponzorů bylo mnoho. Dvěma hlavními sponzory byly Šroubárna Kyjov, s. r. o., a Velkomoravská banka, a. s. Do kolonky příjmů byl zakalkulován také výnos ze vstupného,

propagační kulturní akce, která se pod názvem Malovaná noc uskutečnila 20. května ve všech sálech Domu kultury. Program byl opravdu bohatý a na své si mohl přijít opravdu každý: tancechtiví si mohli zvolit dechovku, cimbálovou muziku či taneční skupinu Ferrum, kdo měl dost tance a chtěl si odpočinout, mohl se v divadelním sále podívat na představení studentského divadelního spolku, na vystoupení Slováckého souboru nebo ukázku country tanců. Pro všechny byla připravena tombola s cenami opravdu lákavými. Za vše hovoří hlavní výhra, kterou byl letecký zájezd na Mallorcu pro dvě osoby s cestovní kanceláří Fischer Reisen. Přestože byl program opravdu lákavý, nesetkal se bohužel s odezvou u obecenstva a návštěvnost Malované noci byla nízká. A pak už tu byly ony srpnové dny, ve kterých se potvrdilo, že všechny ty přípravy, desítky hodin jednání, nácviků, zkoušek a řešení problémů nebyly marné. Slováckému roku přálo i počasí, takže více než 30 000 návštěvníků XIV. ročníku našich nejstarších folklorních slavností mohlo odcházet spokojeno. Pořadů i doprovodných akci bylo připraveno opravdu hodně a každý si mohl vybrat podle svého zájmu pravě ten program, který byl jeho srdci nejbližší. Slovácký rok tradičně zahájilo v pátek Stavění máje na náměstí, ale již ve čtvrtek se uskutečnily vernisáže výstav v Galerii Doma (Kresby Olgy Vlasákové), v Domě kultury (Život v krojích na Kyjovsku) i na radnici (Skoronská Jízda králů, Plakáty minulých Slováckých roků, návrhy plakátu SR 95) a přehlídka dechových hudeb v letním kině. Výstavu moravský a slovenský kroj očima Američanek otevřelo v pátek ve svých výstavních prostorách Vlastivědné muzeum Kyjov. Hlavním pořadem pátečního večera byla Klenotnice, které předcházel koncert mladých cimbálových muzik z Milotic a Dubňan. Nádvoří radnice se v 19 hodin rozeznělo hlasem Klimenta Navrátila, který tu měl svůj medailon. Doprovázela ho cimbálová muzika Jury Petrů a v programu se představili i hosté, jako např. devětaosmdesátiletý „bohatýr“ dr. Bimka z Petrova. V půl deváté večer se začalo u Domu kultury tančit. V areálu Pod kaštany za Domem kultury hrála cimbálová muzika Kunovjan, před Domem kultury dechová hudba Mistříňanka. Kdo si v sobotu přivstal, mohl již od 8 hodin procházet slováckým jarmakem na náměstí. Kromě nakupování shlédli příchozí i ukázky tradičních řemesel - prací kovářů i podkovářů, hrnčířů, ženy z Ježova ručně stloukaly máslo, vyšívačky a škrabačky kraslic předváděly své umění. I mimo jarmareční stánky se bylo na co dívat. Na schodech kostela se zástupci obcí Kyjova, Archlebova, Vracova, Milotic a Ježova promenádovali ve svatebních krojích, své taneční, muzikantské i pěvecké umění předvedli soubory přímo na náměstí. V pořadu Bez práce nejsou koláče vystoupily dětské soubory z Kyjova, SvatobořicMistřína, Dubňan, Kostelce a Vracova a vlastně uvedly na jeviště hlavní pořad slavností, který do posledního místečka zaplnil přírodní hlediště. V 18.30 patřilo nádvoří radnice dalšímu medailonu. Tentokrát se v něm představila zpěvačka Hedvika Varmužová. Především vyznavači folku čekali na noční pořad Folk a folklor, v němž vedle sebe vystoupily jak cimbálové muziky, tak folkové skupiny. Snad nejvíce všichni čekali na vystoupení Jana Nedvěda, ale právě ten své fanoušky nejvíce zklamal. Místo očekávaných a oblíbených písniček se z jeho úst linula mentorská slova na téma lidová píseň a my, Moraváci, potažmo Kyjováci, jak si vůbec neuvědomujeme, co máme, jak bychom si toho všeho měli více vážit a jak můžeme být rádi, že nám pravě on otevřel oči. Snad z něho mluvil nabubřelý Pražák, snad pýcha profesionálního zpěváka, snad nějaká ta vypitá sklenička navíc?! Kdo ví. Sobotní večer opět ukončily taneční zábavy, které se protáhly až do nedělního rána. Nedělní dopoledne patřilo mládencům na opentlených koních. Ano, uhodli jste správně. To Skoroňáci vyjeli ke své Jízdě králů, aby hlasitým voláním všem oznámili, že mají „krále poctivého, ale velmi chudobného“ a že tedy čekají, že jim dobři lidé na krále přispějí. Letos se ve skladbě programů Slováckého roku objevila jedna novinka – koncert vážné hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie, který zazněl jako pocta skladatelům L. Janáčkovi a V. Kaprálovi. Pořad Slovácko žije, věnovaný 100. výročí Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v r. 1895, byl posledním pořadem XIV. ročníku Slováckého roku. Pak už jenom chasa z Bukovan skácela máj a definitivně tak uzavřela třídenní maraton lidového umění. Přesto se našli tací, kteří toho všeho neměli dost a šli se ještě dotančit a dozpívat na taneční zábavu s dechovou hudbou Miločanka. Aby byl přehled akcí Slováckého roku 1995 úplný, nesmím zapomenout ani na ty doprovodné, které neměly s folklorem nic společného, ale přesto jaksi k městu patřily: komerční jarmak (prodej spotřebního zboží) - sobota, cyklisticky memoriál - patek, okresní výstava mláďat králíků, výletků holubů a místní výstava drůbeže - patek až neděle, jízdy historického vlaku k 95. výročí trati Kyjov Mutěnice - sobota a pro děti samozřejmě nesměly chybět houpačky, kolotoče a další atrakce.

XV. Slovácký rok - 1999 Čas hrozně letí. Než jsme se nadali, je tu opět další, Tentokrát půlkulatý 15. ročník národopisných slavností Slovácký rok. A opět nastal ten známý kolotoč příprav. Příprava a realizace letošního ročníku byla na rozdíl od minulých let, kdy hlavním organizátorem byl Dům kultury, svěřena firmě REGION,

s. r. o. Hlavním managerem Slováckého roku byl jeden z majitelů firmy Roman Šikuta. Garantem slavnosti bylo stejně jako v předešlých ročnících město Kyjov. První velkou propagací Slováckého roku byla prezentace na mezinárodním veletrhu cestovního ruchu v Brně GO 1999, přesněji řečeno v jeho regionální časti nazvané Regiontour, který se konal na brněnském výstavišti ve dnech 7. - 10. ledna. Hlavním mottem stánku okresu Hodonín byl tentokrát právě Slovácký rok. Před dominantou celé expozice - papírovou replikou kyjovské radnice - tančili členové Slováckého souboru Kyjov, hrála cimbálová muzika, návštěvníci veletrhu se nechali také zlákat koláčky a vínem. Celou řadu akci svázanou se Slováckým rokem pak 20. února odstartoval Ples Slováckého roku, z něhož připravil pan Jaroslav Březina třicetiminutový videozáznam s nejzajímavějšími okamžiky. V Kyjovských novinách i Slovácku vycházely články, které aktuálně informovaly o stavu příprav, ale seznamovaly čtenáře také s historií předcházejících ročníků. Aktuální informace si mohli zájemci a majitelé Internetu přečíst na internetových stránkách na adrese http://www.kyjov.cz a http://www.region-kyjov.cz. Na základě velkého zájmu médií o Slovácký rok proběhla 29. června v Praze velká tisková konference, jíž se zúčastnili zástupci pořadatelů - města Kyjova, Regionu, Domu kultury, Sdružení přátel Slováckého souboru Kyjov i Folklorního sdružení ČR. Zájem ze strany novinářů nebyl jenom o festival, ale také o město Kyjov samotné, o jeho aktivity, velké pozornosti se těšila také nově vydaná publikace PhDr. Františka Synka o historii Slováckých roků. Při organizaci SR došlo také k některým inovacím: předně byl rozšířen počet míst, na kterých se uskutečnily jednotlivé programy - o prostranství u kaple sv. Josefa, jedna z výstav se uskutečnila přímo v kapli. Díky této volbě se někteří Kyjováci podívali do kaple, která byla pro veřejnost mnoho let uzavřena, poprvé. Ke spolupráci na tvorbě programů byli přizváni vedle zkušených „harcovníků“ také mladí autoři. Přehlednout se nedala ani spolupráce se soubory a folklorními skupinami z vesnic celého Kyjovska a pochopitelně se starosty těchto obcí. Další novinkou bylo zahájení akcí Slováckého roku již ve čtvrtek odpoledne. Jako každý ročník SR i ten letošní provázel propagační plakát. Do soutěže o autorství plakátu se přihlásilo 6 výtvarníků, mezi nimi i autoři již osvědčení - Vladimír Vašíček a Borek Bayer. Vítězně ze soutěže nakonec vyšel návrh Moniky Wolfové (roz. Šmídové), kyjovské rodačky a dlouholeté členky Slováckého souboru v Kyjově, která v současnosti studuje Akademii výtvarných umění v Praze. Její plakát, na němž byly dvě dívky v jihokyjovských svátečních krojích držící se za ruce, jedna ve starším typu kroje, vyvedena černobíle, druhá v novém typu kroje, vyvedená barevně, měl symbolizovat sepětí minulosti s přítomností. Návrh i konečná podoba plakátu byl vystaven během Slováckého roku spolu s ostatními návrhy v kapli sv. Josefa. No a pak to všechno po téměř ročních přípravách (programová rada se začala scházet od října 1998) a stovkách hodin usilovné práce vypuklo. Jak se říká, lehce se píše, ale hůř se dělá. Tomu, kdo se do podobné pořádání akce nikdy nezapojil, těžce se vysvětluje, co to dá úsilí. Ten, kdo to již zakusil, ví, o čem mluvím. Už jsem se zmínila, že klubíčko šňůry pořadů se začalo odvíjet ve čtvrtek 12. srpna. V 16 hodin zahájila ve Vlastivědném muzeu výstavu věnovanou Josefu Klvaňovi její autorka Mgr. Taťjana Martonová. V půl páté odpoledne začal v parčíku u kaple sv. Josefa medailónový pořad (autor Josef Holcman) věnovaný nestorovi kyjovského folkloru a jednomu z pořadatelů prvních poválečných Slováckých roků Josefu Sedlářovi (Pepíčkovi). Pořad byl současně vernisáží výstavy Plakát Slováckého roku (autorka Mgr. Blanka Pokorná), jejímž prostřednictvím se návštěvníci mohli díky exponátům (především plakáty jednotlivých ročníků, fotografie, brožury a upomínkové předměty z velké časti ze sbírek Vlastivědného muzea v Kyjově) vrátit zpět do historie a připomenout si uplynulé ročníky Slováckých roků. Obsah několika vstupních panelů tvořily plakáty z letošní soutěže Plakát Slováckého roku a pochopitelně vítězný návrh i jeho realizace - propagační plakát Slováckého roku 1999. Na výstavě se rovněž prezentoval pan František Čagánek z Nového Hrozenkova se svou sbírkou tureckých šátků, kterou vkusným aranžmá do výstavy vkomponovala paní Květoslava Motáňová. Večer v půl deváté si přišli na své milovníci dechovky. Na přehlídce dechových hudeb Kyjovska (autor Ladislav Svoboda) se na jevišti letního kina postupně vystřídaly dechové hudby Mistříňanka, Žadovjáci, Podhoranka a Vacenovjáci. I když oficiální zahájení Slováckého roku připadlo na pátek 13. srpna, slavnostní náladu se domácím i přijíždějícím hostům snažily navodit dechové hudby, které už od půl čtvrté odpoledne koncertovaly na náměstí. V 17 hodin zazněly z radnice fanfáry, které ohlásily všem, že 15. ročník národopisných slavností Slovácký rok v Kyjově byl zahájen. Zanedlouho potom přivezli zástupci Bukovan na náměstí máju, kterou potom za doprovodu muzik a zpěváků a pod dohledem přihlížejících diváků vztyčili. Ti, kteří se vraceli ze stavění máje domů přes park, se mohli zrovna zastavit a zhlednout medailónový pořad věnovaný cimbálové muzice Jana Slaměny a cimbálové muzice Javor (autor Dušan Nenička). Protože druhý den byla sobota, kdy se obvykle nechodí do práce, mohl se páteční večer protáhnout i hodně přes půlnoc. A že se bylo opět na co dívat. Stěžejním a již tradičním programem pátečního dne byla Klenotnice. Její autor Josef Varmuža ml. ji nazval Od rozbřesku

do soumraku a vystoupení dospělých zpěváků a muzikantů, kteří v ní účinkovali, předcházela tzv. Dětská klenotnice - přehlídka dětských cimbálových muzik a zpěváčků Zahraj ně muziko… (autor Pavel Petržela). Oba pořady se odbývaly na jevišti letního kina. Po čtvrtečním pořadu věnovanému Pepíčkovi Sedlářovi ožil parčík u kaple sv. Josefa znova v pátek ve 22.30 hod. Nokturnový pořad cimbálových muzik a zpěváků pod názvem Zpívání pod hvězdami připravil pro tuto příležitost bývalý redaktor brněnského rozhlasu Jaromír Nečas. Ten, kdo se v pátek dostatečně hudby a zpěvu nenabažil, mohl své chutě ukojit jak při tanečních zábavách v areálu Pod Kaštany, v parčíku u kaple či městském parku, tak u improvizovaných vystoupení řady „cimbálek“ po celém městě. Ovšem kdo chtěl v sobotu 14. srpna stihnout začátek Jarmaku, musel jít spát dřív a ráno si přivstat, protože prodejci otevírali své stánky již v 8 hodin. Celé dopoledne se v prostranství, kde se jarmak konal, střídaly soubory se svým vystoupením, aby zpestřily nakupujícím rozhodování, zda to či ono koupit, nebo nekoupit. Přehlídka krojů (autor Ing. Ivo Šimeček) se pod názvem V barvách duhy konala opět na schodech kostela. V půl druhé odpoledne se městem začal plazit pestrobarevný had. To vykročilo ze seřadiště v prostoru kolem sokolovny čelo průvodu, v němž byly zastoupeny téměř všechny obce Kyjovska a Ždánska. Organizaci průvodu měl „na svém triku“ Zdeněk Langášek a podle toho jak často cvakaly spouště fotoaparátů a vrčely kamery, se průvod moc líbil. Po průvodě se rozběhl celý maraton pořadů: od 15 hodin na přírodním hledišti zahájil dětský pořad autorů Hany Vašulkové, Ladislava Šimečka a Jany Brhlové Málo nás, málo nás, od 16. hodiny současně probíhaly dva pořady - stěžejní pořad Slováckého roku se stejnojmenným názvem, jehož autorem byl PhDr. František Synek, a pod titulem Veselo v Kyjově se v parku odehrávalo volné vystoupení souborů a muzik, jemuž formu vtiskl Pavel Růžička. Jiří Petrů umístil opět do parku svůj pořad Zazpívali sobě, v němž zazpívali sobě i ostatním členové mužských a ženských sborů. Večerní program otevřel pořad vedoucího Slováckého souboru Kyjov Milana Pokoráka Dyž tys ně nechtěla. Ten se taneční formou pokusil ztvárnit vztahy dvou pohlaví. Různé muzikantské žánry spojil ve svém nočním programu Musique, musici, muzikači autor Ing. Jiří Frolec. A pak se znovu až do samého rána po městě zpívalo a tančilo jak při organizovaných tanečních zábavách při dechové a cimbálové muzice, tak při improvizovaných setkáních muzikantů a zpěváků. Neděle 15. srpna začala klidněji. Od 9 hodin se konala ve farním kostele mše s poutí na počest patronky kostela Panny Marie Nanebevzaté. Od 10 hodin se městem začalo rozléhat volání Hýlom, hálom — ano, to se vyvolávači a výběrčí Jízdy králů rozjeli po městě, aby vybírali na „krále poctivého, ale velmi chudobného“. Pro znalce už ani není třeba udávat, kdo všechnu tu krásu připravil. Samozřejmě, sourozenci Marie a Josef Holcmanovi ze Skoronic. Kdo chtěl nedělní dopoledne prožit trochu klidněji, zajisté si nenechal ujít pořad Ze společných kořenů a zasedl do lavic farního kostela a spolu s tóny skladeb v podání sboru AMATORES MUSICAE ANTIQUE (sbormistr Petr Varmuža) nechal svou mysl plynout do nadoblačných výšin. Pro děti i dospělé bylo v parku připraveno loutkové divadlo Slovácko v pověstech a pohádkách, kterého se ujal domácí loutkový soubor Sluníčko. Posledním pořadem, který během letošního Slováckého roku probíhal na přírodním hledišti, byl komponovaný pořad souborů Slovácka Paprsky slunce, který jeho autor PhDr. Jan Krist pojal jako jakousi reminiscenci na první ročníky Slováckých roků - k účinkováni pozval soubory Kopaničiar, Malé Zálesí, Kunovjan, Vlčnovjan, Velička, Břeclavan, dále soubory ze Starého Hrozenkova, Ždánic a samozřejmě soubor domácí, tedy Slovácký soubor Kyjov. Učinkující i diváci pak průvodem odešli z letního kina na náměstí, kde se 15. ročník národopisných slavnosti Slovácký rok oficiálně ukončil. A jak jinak než kácením máje. Na rozloučenou všem hostům i domácím pak ještě do půlnoci vyhrávaly cimbálové a dechové muziky. Pokud nevypukne třetí světová válka, nebude Kyjov srovnán se zemí nebo lidé neztratí chuť dělat radost sobě i jiným, sejdeme se za čtyři roky zas. A ještě trochu statistiky. Letošní ročník Slováckého roku navštívilo celkem 60 230 hostů. Také z pohledu Policie ČR a městské policie probíhaly slavnosti velmi uspokojivě. Městští policisté zasáhli během celých 4 dnů pouze jednou, a to když se jim při sobotním průvodu přihlásili manželé, že postrádají dítě. Díky tomu, že strážníci dostali perfektní popis holčičky, se rodina sešla po dvaceti minutách. Od té doby měli „městští“ klid. Také statní policisté měli jenom jeden případ. Z improvizované šatny pro účinkující na letním kině totiž někdo ukradl tašku s mobilním telefonem a fotoaparátem v celkové hodnotě 21 tisíc korun. Jinak byl klid, dokonce se ani nikdo neporval. U příležitosti XV. Slováckého roku vyšlo připomínkové CD a magnetofonová kazeta, které jsou reedicí v r. 1991 vydané LP desky. Na nahrávce se představují cimbálová muzika Jury Petrů z Kyjova, Varmužova muzika z Mistřína, Ženský sbor z Ježova, Cimbálová muzika Pavla Borovičky, mužské sbory z Kyjovska a další. Celkem tři filmové projekty zachycovaly na videokazetách průběh Slováckého roku 1999. Nakonec byl pro propagační účely vybrán videosnímek Jaroslava Březiny. Autorem scénáře a průvodního slova je etnograf PhDr. František Synek z Mistřína. Zhruba pětadvacet minut záznamu je reprezentativním průřezem celých slavnosti. Projekty, z nichž se vybíralo, byly chronologickým zachycením průběhu

Slováckého roku. To bylo obvyklé i u kazet z předešlých ročníků slavností. Snímek J. Březiny a F. Synka přinesl nový, neotřelý pohled na celý festival. Kazeta zatím vyšla v nákladu 200 ks a je k dostání v cestovní kanceláří Regio. Kromě video a audionosičů vyšly v souvislosti se Slováckým rokem také dvě knihy s folklorní tématikou. První publikace se jmenuje Slovácký rok v Kyjově 1921 1999. Jejím autorem je místopředseda Folklorního sdružení ČR, etnograf a autor pořadů několika ročníků Slováckého roku PhDr. František Synek. Na 80 stranách předkládá čtenáři historii všech ročníků festivalu. Kniha je doplněna množstvím fotografií a reprodukcí plakátů slavností. Druhá novinka, Sbírka lidových písní Kyjovska a Ždánicka, je opravdovým skvostem. Po delší době vyšel opravdu reprezentativní sborník lidových písní, které pro vydání připravila brněnská etnografka Olga Hrabalová a ilustracemi doprovodila kyjovská výtvarnice Dagmar Pucharová. V knize je v notách i textu zaznamenáno na devět set písní. Aby mohla být vůbec vydána, přispěly finančně všechny obce regionů celkovou částkou 300 000 korun. XV. ročník festivalu svou přítomností „ozdobila“ i řada osobností české politiky: místopředsedkyně vlády Petra Buzková, ministr vnitra Václav Grulich, senátor Jan Ruml, kandidát na senátorské křeslo Ivan Medek či prezident České lékařské komory David Rath.

XVI. Slovácký rok - 2003 Letos se naplnila čtyřletá perioda a Kyjov opět ožil folklorem. Už od konce minulého roku se pod vedením svého předsedy Miroslava Blahúška scházela programová rada, aby připravila pro návštěvníky slavnosti co nejpřitažlivější program. S propagaci Slováckého ruku se započalo hned na začátku roku 2003, a sice na veletrhu cestovního ruchu v Brně Regiontour. Kyjov a Slovácký rok se prezentovaly hned na dvou stáncích: na stánku Jihomoravského kraje a v expozici Slovácka. Kyjov a hudební a taneční pozvánky na Slovácký rok obsadily v sobotu 11. ledna také centrální podium, na němž se střídaly soubory z Kyjovska. Jak tomu bylo už při pořádání minulého ročníku Slováckého roku i tentokrát uspořádalo Městské kulturní středisko s městem Kyjov ples na podporu Slováckého roku. Uskutečnil se v sobotu 25. ledna a přítomným zahrála dechová hudba Gloria a cimbálová muzika Hudci z Kyjova. Další doprovodnou akcí Slováckého roku byla v sobotu 22. února uskutečněna Slovácká přehlídka ovocných destilátů a dezertů, kterou Městské kulturní středisko připravilo ve spolupráci se Zahradnickou fakultou v Lednici. Samotnému koštu kořalek předcházela přednáška Příprava ovoce a řízení kvasného procesu pro destilaci. Ke každému Slováckému roku patří také jeho plakát. Možnost propagovat národopisnou slavnost našeho regionu svou prací dostal tentokrát výtvarník Jaroslav Homola, který pro svůj plakát zvolil zcela netradiční techniku — nejdříve figurky i nápis pro plakát vytvořil z keramiky a potom je fotografickou cestou přenesl na papír. Jeho vtipný návrh se třináctičlenné hodnotící komisi líbil nejvíce. Návrhy ostatních výtvarníků jsou uloženy ve zdejším muzeu. K propagaci Slováckého roku zajisté také přispěla tisková konference v rámci zasedání senátního výboru pro vědu, kulturu a vzdělávání. Vyslanci Kyjova (starosta Jan Letocha, ředitel Městského kulturního střediska Stanislav Pokorný, předseda programové rady Slováckého roku Ing. Miroslav Blahúšek a čestný občan Kyjova Josef Somr) informovali přítomné o celé akci a pozvali je k osobní účasti na festivalu. Překvapením pro všechny byla nečekaná přítomnost ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody, který převzal nad Slováckým rokem záštitu. Pozvánku svým vystoupením podpořila cimbálová muzika Denica z Osvětiman s tanečními páry. Svým vystoupením ve Valdštejnské zahradě potěšili i množství kolemjdoucích. Pozadu nezůstala ani Kyjovská televize, která připravila pro své diváky desetidílný dokument Jaroslava Březiny Takový byl Slovácký rok 1999. První díl odvysílala televize 20. února, poslední se dostal na obrazovku v červnu. Novinkou v propagaci Slováckého roku byla (nebo vlastně měla být) soutěž MISS Slovácka 2003 aneb Dívka Slováckého roku v Kyjově. Nevím sice, co měl pořadatel soutěže na mysli, jak že to má MISS propagovat Slovácký rok (snad že se při ni finalistky prošly v krojích?), ale nebyla jsem v Kyjově sama, kdo si myslel, že pořadatel zpropagoval hlavně sám sebe. Je pravda, že vítězka se během slavnosti mihla několikrát v davu a poctila svou krásou oficiální setkání, ale to je tak všechno. A jak to všechno dopadlo, dovídáme se nejen ze zprávy Městského kulturního střediska, hlavního pořadatele slavností, ale také z ohlasů návštěvníků. Garantem slavnosti bylo město Kyjov, spolupořadateli byly Folklorní sdružení ČR a Sdružení přátel Slováckého souboru Kyjov. Záštitu nad slavnostmi převzali místopředseda vlády a ministr zahraničních věci Cyril Svoboda, ministr životního prostředí Libor Ambrozek, senátor Josef Kaňa, kteří se Slováckého roku osobně

zúčastnili. K nejvýznamnějším hostům patřili mimo jiné čestný občan Kyjova herec Josef Somr a mezzosopranistka Magdalena Kožená. Generálním sponzorem byla akciová společnost Vetropack, hlavním mediálním partnerem byl Český rozhlas, který během slavností připravil živé vysílání z Kyjova a rozhovory s lidmi, kteří měli se Slováckým rokem co dočinění. Dalšími mediálními partnery byly Rádio Jih, Folklorní sdružení ČR, Rádio Proglas, Folklorní sdružení Jánošík, Tradice ČR a Mediatel, hlavními sponzory firmy MSO servis s. r. o. Kyjov, Strabag a. s. Brno a Pivovar Černá Hora, a. s., Černá Hora. Průběh a organizace Slováckého roku byly jako vysoce zdařile hodnoceny nejen ze strany Výboru Slováckého roku, ale především ze strany 30 000 návštěvníků (Kyjov má 12 000 obyvatel) z domova i ze zahraničí. Velká pochvala patří především pracovníkům Městského kulturního střediska, protože celá tíha pořadatelství tak velkého podniku ležela hlavně na jejich bedrech. Vše zvládli se svými spolupracovníky opravdu bravurně. Svědčí o tom také rychlé přeměny jarmarkového náměstí se stánky ve volný prostor pro průvod. Ještě ve 12 hodin málokdo věřil tomu, že se to může podařit. Během 90 minut „spadly“ stánky jako podťaté kosou. Tento malý zázrak se podařilo uskutečnit díky velkému nasazení členů PHB (volné sdružení kyjovských vodáků), klukům z KROKu, brigádníkům a zaměstnancům Městského kulturního střediska. Čtyřdenní program Slováckého roku nabídl na 70 tisícům diváků 23 programů, sedm výstav, osm tanečních zábav a doprovodných akcí, které se uskutečnily na Masarykově náměstí, v letním kině, v parku, v atriu radnice, u kaple sv. Josefa nad zámečkem a dalších prostorách. V pořadech vystupovaly téměř 4000 členů dětských a dospělých národopisných souborů z Kyjovska a Ždánicka. Největší zájem poutal sobotní lidový jarmak na náměstí s 90 stánky řemeslníků a lidových výrobců, který navštívilo asi 12 000 lidí (podotýkám od 8 do 12 hodin). Přehlídkou krojové krásy a rozmanitosti Kyjovska a Ždánicka byl sobotní průvod, do něhož se zapojili obyvatelé 30 obcí regionu. Někteří čekali na seřadištích v tom vedru celé hodiny, než na ně dojde v průvodu řada a oni budou moci předvést krásu kroje své obce. Jejich odhodlání i um organizátorů zvládnout takovou masu lidí i desítek koní ohodnotilo 12 000 diváků nadšenými ovacemi a bouřlivým potleskem. Pro úplnost se musím zmínit také o některých perličkách, které Slovácký rok provázely. Tou první byla likvidace vosího roje, který si své hnízdo vybudoval v jedné z částí dřevěného podia uloženého u zdi Domu kultury. Když chtěli pracovníci Městského kulturního střediska připravit pro vystoupení, vyrojily se na nové podnájemnice hnízda velikosti poloviny fotbalového míče. Na místo musel být přivolán odborník — pracovník deratizační firmy z kyjovského letiště Vojtěch Souček, který vosy náležitě zpacifikoval. Pět dnů před zahájením Slováckého roku, v noci z pátku na sobotu, nějaký „vtipálek“ přelepil téměř všechny plakáty s programem Slováckého roku černobílými přelepkami zrušeno. Práce několika lidí z Městského kulturního střediska tak mohla začít znovu, nemluvě o dalších finančních nákladech a zmatku mezi některými Kyjovjáky. Od rána pracovníci MKS spolu s městskou policií napravovali něčí zlý úmysl — o recesi zde nemůže být řeči. Bylo dokonce podáno trestní oznámení na neznámého pachatele, ale nepodařilo se nic vypátrat. Další příhoda byla naštěstí z toho veselejšího soudku, netoliko pro jeho hlavního aktéra, jednoho z hlavních pořadatelů nedělní Jízdy králů Josefa Holcmana. Když totiž vysedal na koně, prudký švih jeho nohou nevydržely švy jeho sukenic a na tom nejinkriminovanějším místě se prostě roztrhly. Což o to — v sedle koně to ještě až tak vidět nebylo. Horši bylo, že se pan Holcman měl účastnit oficiálního zakončení v estrádním sále Domu kultury. Protože se Jízda králů tradičně protáhla a zakončení začalo v době, kdy královská družina ještě brázdila město, přišel pan Holcman s kalhotami pospínanými spínacími špendlíky. Samozřejmě takto upravené pozadí neuniklo zvědavým objektivům fotoaparátů. Památku na Slovácký rok si mohli jeho účastníci uchovat také prostřednictvím videokazety, CD nebo DVD, na němž jsou zachyceny některé programy Slováckého roku slovem, písní i obrazem. Multimediální projekt vznikl ve spolupráci Městského kulturního střediska v Kyjově s nadací Tradice ČR FOS. Samozřejmě vznikl i velký počet fotografií, které si zájemci mohli rovněž objednat.

XVII. Slovácký rok - 2007 Přípravy na tuto slavnou událost započaly samozřejmě již hluboko v loňském roce. Byl utvořen štáb, určeno vedení a rozděleny úkoly. Soutěž o plakát Slováckého roku vyvrcholila v podobě modré plochy s roztančeným krojovaným mládencem. K dění se přidaly i školy: učitelky základní školy Újezd přišly s nápadem vyhlásit celorepublikovou soutěž na téma „Folklór a lidové zvyky“ pro děti z mateřských a základních škol. K velké radosti všech zainteresovaných se sešlo více než 800 prací z různých míst

naší republiky a tak mohla být nejlepší díla odměněna cenami předanými starostou města Mgr. Františkem Luklem právě v úvodním dnu Slováckého roku. Nejlepšími pracemi byla zaplněna galerie ve škole Újezd. Již od počátku srpna se všude ve městě pilně uklízelo a majitelé obchodů zdobili výlohy, poněvadž další zavedenou tradicí v našem městě byla soutěž o nejkrásnější výlohu. Účastnilo se téměř 40 majitelů obchodů v centru města a bylo velmi těžké vybírat nejlepší. U všech bylo nutno ocenit snahu a chuť upravit výkladní skříň v duchu Slováckého roku. Samotné oslavy byly uvozeny již ve čtvrtek 9. srpna slavnostním otevřením hned několika výstav. V Radniční galerii to byla „Jízda králů v historii Slováckého roku“, ve Vlastivědném muzeu „Moravské kroje na fotografiích Josefa Klvani“, v Galerii Doma vystavoval řezbář František Gajda a v kapli svatého Josefa na Újezdě jsme mohli vidět díla Vladimíra Vašíčka s názvem „Slavnost zvonů“. V Galerii Pod schody jsme si prohlédli výstavu plakátů Slováckých roků od minulosti po současnost. Slavnosti se zúčastnilo mnoho hostů, mezi nimi starosta francouzského města Yvetotu, dále Walter Bartoš, poslanec Parlamentu České republiky, a Stanislav Juránek, hejtman Jihomoravského kraje. V pátek 10. srpna úderem 17. hodiny na radniční věži byl slavnostně zahájen Slovácký rok. Oči všech domácích i návštěvníků byly upnuty ke čtyřicetimetrové máji, kterou bukovanská chasa postavila ve středu náměstí. Všichni bedlivě sledovali povely mužů a následné pohyby vysokého kmenu, diskutovali na téma „Jen aby se nezlomila, a co kdyby…“, ale takto pochybovat mohli jen lidé neznalí tradic, vždyť praxe chasníků zaručuje bezchybné vztyčení máje i její upevnění v jámě pro tento účel připravené již před lety při rekonstrukci náměstí. Náměstí bylo pro potřeby akce vyklizováno již od poledních hodin, později bylo z důvodu bezpečnosti celé prostranství ohraničeno červenobílou páskou se zákazem vstupu, přesto při samém stavění máje bylo mnoho neukázněných zvědavců, kteří přes toto území chodili, jak se jim zamanulo. Nu, naštěstí se žádné nepříjemnosti nepřihodily. Vzduchem se nesly povely: „ Tož teď o 45 stupňů od lékárny ke kostelu!“ a „Chlapi – hééééj, teď!“, nebo „ Tož chlapi, eště kúsek a esli budeme mít žízeň, tak si uděláme přestávku a napijeme se!“. I popíjelo se, svlažovali si hrdla krojovaní i diváci, pan starosta s místostarosty nabízeli víno z demižónků, kameramani a fotografové pobíhali, přebíhali, klekali a zaostřovali. Jeden chasník v modré zástěře se jal nabízet divákům slivovici z placatice: „Tož ochutnejte, je dobrá, třicet roků stará!“ Máj se vztyčovala za zpěvu slováckých písniček. Vždyť jinak by to v Kyjově nešlo! Pátek uzavřel koncert dětských cimbálových muzik, jehož autorem byl Petr Petrů a klenotnicový hudební pořad Písně malované autora Pavla Růžičky. Hudba hrála k tanci v areálu Pod Kaštany na Masarykově náměstí a rušno bylo též v parčíku u školy na Újezdě. Sobotní ráno zahájil Lidový jarmak. Kdo si do desáté hodiny nakoupil, věnoval se přehlídce pracovních a letních krojů s dožínkovými věnci. Na pódiu Letního kina se pilně zkoušelo. Soubory, které měly vystupovat, zdokonalovaly ještě na poslední chvíli svá vystoupení, zvukaři splétali nepřehledné kabely, všude bylo plno fotoaparátů a kamer. Unavené děti spaly v kočárcích nebo jen tak na rameni svých otců. Odpoledne procházel městem tradiční průvod. Po dopolední podmračené obloze konečně vyhlédlo sluníčko, takže se kroje mohly zaskvět svou pestrostí v celé kráse. Nádherná přehlídka krojovaných byla umocněna úsměvy a vyjádřenou radostí ze života. Průvod bezmála dvouhodinový sledovalo množství lidí po trase, která vedla od vlakového nádraží přes celou Komenského ulici až na náměstí, kde se jednotlivé soubory promísily s diváky. Hrálo se a tancovalo nejen v průvodu, ale i po jeho skončení v centru města. Na městském stadionu, v Boršově na hřišti a v prostoru za Domem kultury se do noci hrálo, konaly se zde totiž taneční zábavy s dechovou hudbou. Postranní ulice byly zaplněny automobily a ještě o půlnoci korzovaly v centru města spousty lidí. O nedělním dopoledni se sešlo velké množství diváků na královskou podívanou – slavnou Jízdu králů v režii skoronických junáků. V tlačenici kolem trasy bylo slyšet i francouzský či anglický překlad vyvolávání králova doprovodu. Představitel krále se kvůli této důležité úloze musel naučit jezdit na koni a nechat narůst dlouhé vlasy. Kdo se potřeboval zklidnit v tomto rušném dni, zastavil se v gymnazijní kapli, kde souběžně s Jízdou králů probíhal koncert lidové, duchovní a liturgické hudby Světci v písních, nebo nakoupit „poklady“ u stánků postavených v ulici Komenského a Dobrovského. Věru - bylo z čeho vybírat! Výrobky ze dřeva, ozdoby kovové, dřevěné, kožené i voskové, voňavá mýdla a „značkové“ parfémy, nafukovací balónky, které nepozorným ulétaly vysoko k obloze, potištěná trička, porcelánové tabulky s nápisy o štěstí domova, „zaručeně nejdokonalejší“ systémy uzavírání víček na zavařování ovoce, masážní podušky, „nejzdravější“ nádobí, ale i turecký med, medovina, opékané klobásy, oříšky všeho druhu pražené, solené, slazené, polévané čokoládou, karamely, langoše, miniaturní koblížky, pravé nefalšované a poctivě vyrobené máslo, nepřeberné druhy koření, trdelníky, dřevěné škopíky. Mohli jsme se také nechat vyfotografovat se živou opičkou, „za pouhých 120,- Kč možnost odnést si

fotografii ihned s sebou, dotazy na opičku až po 18. hodině!“ Pokud se vám podařilo hodit kostkami 80 bodů (samozřejmě za patřičný obolus), směli jste si odvézt přímo z místa soutěže moped. Jinde zase dva muži atletické postavy neustále a s chutí znečišťovali kapotu svého automobilu, aby vzápětí předvedli superzázračnou emulzi, která nejen tento neodstranitelný nepořádek z laku odstraní, ale ještě auto vyleští, takže bude vypadat jako nové. Nedělní odpoledne bylo též zaplněno bohatou nabídkou, přesto již bylo ve znamení konce Slováckého roku. V parku se začalo s odstraňováním odpadků, městští policisté a policistky procházeli ulicemi a dozírali nejen na pořádek, ale také v roli výchovné v parku vyzkoušeli malé hochy, vyzbrojené dřevěnými meči, ze znalosti telefonních čísel hasičů, policie a záchranné lékařské služby. Dlužno dodat, že tito hošíci, zřejmě čerství absolventi mateřské školy, obstáli ve svých znalostech a nebojácnosti lépe než mnohý dospělý. Ochráncům pořádku se svěřili, že přijeli až od Jihlavy, v Kyjově se jim líbí a největší radost prý mají právě z oněch dřevěných mečů, které jim rodiče koupili na jarmaku. Mnoho hostí se již po obědě rozjíždělo do svých domovů a tak návštěvnost pořadu „Milostné příběhy v písni“ na Letním kině byla již méně početná. Své jistě udělalo i dvěstěkorunové vstupné. Přesto – kdo přišel, neprohloupil, protože hudba i zpěv byly skvělé. Na sedmnáctou hodinu ohlášené kácení máje bylo pokropeno krátkým, ale vydatným deštěm. Navzdory tomu byla máj za zpěvu mužských sborů z Kyjova i okolí řádně přemožena, což značilo definitivní tečku za letošním Slováckým rokem. Jaký byl? Bohatý, veselý, taneční, takový, jaký jsme si ho připravili. Na Slovácký rok přijelo veliké množství lidí. Nepotvrdily se obavy, že diváků bude málo vzhledem k současnému pořádání konkurenční „okurkové“ pouti ve Bzenci a slavnostem v Hodoníně. Centrum města bylo po celý víkend zaplněno lidmi, boční ulice zase automobily a pro policii městskou i státní bylo těžkým oříškem vše udržet v přijatelných mezích. V pondělí pak na náměstí již jen ojedinělé modré pytle s odpadky nachystané k odvozu připomínaly rušný víkend, z jehož barevnosti by měl malíř Joža Úprka jistě velikou radost.