Hvězdná obloha příběhy souhvězdí na severní obloze
Eva Hölzelová
Text © Eva Hölzelová, 2013 Ilustrace © Renata Petříčková, 2013 Tvorba obálky © René Vaněk, 2013 Korektury astronomické části © Věra Bartáková, 2013 Jazykové korektury © Renata Petříčková, 2013
ISBN: 978-80-87739-30-3
Děkuji Petru Scheirichovi z České astronomické společnosti za poskytnutí hvězdných map a paní Věře Bartákové z České astronomické společnosti za kontrolu a korektury astronomické části knihy.
Předmluva Na obloze lze pozorovat celkem 88 souhvězdí, z nichž 48 bylo pojmenováno již ve Starověkém Řecku, a to astronomem Klaudiem Ptolemaiem, který vypracoval první hvězdné mapy. Některé názvy souhvězdí převzali Řekové z Mezopotámie a Egypta. Většinou nesou jména hrdinů, bohů, zvířat i nestvůr řeckého bájesloví a jsou mezi nimi dnes již notoricky známé názvy souvězdí zvířetníku. Antická souhvězdí pokrývají především severní nebeskou klenbu a vidíme je na severní polokouli. Zpracovala jsem řecké mýty vztahující se celkem k 37souhvězdím, jejichž příběhy spolu vzájemně souvisí. Každé souhvězdí je popsáno z hlediska astronomického a ke každému je připojena ilustrace. Souhvězdí jsou zobrazena tak, jak plují na obloze, proto např. Malý medvěd, Koníček či Pegas jsou znázorněni hlavou dolů.
Hvězdné mapy jsou v jednom rozlišení, aby byla na první pohled patrná velikost jednotlivých souhvězdí. Pouze největší souhvězdí na obloze, Hydra, je vůči ostatním souhvězdím trochu zmenšená. A stejně jako Eridanus je znázorněna ve dvou mapách. Hvězdy na mapách jsou označeny řeckými písmeny. V níže uvedeném textu jsou tato písmena buď rozepsána latinkou, tučným písmem, pokud nemá hvězda vlastní jméno, nebo řeckým písmenem v závorce za jménem hvězdy. Podle toho si můžete dané hvězdy v mapách vyhledat. Toto
označení zavedl roku 1603 německý astronom Johanes Bayer ve svém atlasu Uranometria a prakticky se používá dodnes. Pořadí v řecké abecedě obvykle naznačuje klesající jasnost, takže hvězda „alfa“ je v daném souhvězdí nejjasnější.
OBSAH VELKÁ MEDVĚDICE A MALÝ MEDVĚD
1
VODNÁŘ
17
RYBY
25
BERAN
32
BÝK
39
BLÍŽENCI
48
HÉRAKLÉS – ÚVOD
60
HÉRAKLÉS – PRÁCE PRVNÍ: NEMEJSKÝ LEV
66
HÉRAKLÉS – PRÁCE DRUHÁ: LERNSKÁ HYDRA, RAK 71 HÉRAKLÉS – PRÁCE JEDENÁCTÁ: DRAK
81
PANNA A VÁHY
95
ŠTÍR A ÓRIÓN
107
KENTAUŘI
124
STŘELEC A KOZOROH
141
PERSEUS A ANDROMEDA
152
DELFÍN
183
ORFEUS A EURIDIKA
191
ARIADNA A THÉSEUS
201
VELKÁ MEDVĚDICE A MALÝ MEDVĚD „Dones ještě víno,“ rozkázal otrokovi arkádský král Lykáón a mrštil prázdným pohárem do kouta. Odhodil právě okousané žebro, otřel mastná ústa a žádostivě se zahleděl na svou dceru Kallistó. Krásná dívka prudce vstala a kvapně odešla. Uchýlila se do svých komnat a poručila mladé thrácké otrokyni: „Odvedeš krále do jeho lože a budeš mu po vůli.“ Stále se opakující scénář. Chlípný otec se opil a pokoušel se ji znásilnit. Pokaždé mu nastrčila jednu ze svých otrokyň či sličného otroka, král se sexuálně uspokojil a usnul tvrdým opileckým spánkem. Kallistó se rozhodla. Už nechce žít v paláci, kde se obden konají opulentní a rozmařilé hostiny, kde se všichni neustále opíjejí, kde vyvrcholením těchto trachtací je ponižování a zneuctění mladých a pohledných sloužících, kde se musí skrývat před vlastním otcem, který jí je odporný. A když se ji nepokoušel připravit o panenství prostopášný vládce Arkádie, pronásledoval ji někdo z jeho podroušených hostů. Ne, už to tu nevydrží, už nedokáže snášet otcovu zvůli! Utekla tedy z paláce, který jí byl až doposud jediným domovem, a bezcílně se potulovala po kraji. 1
Zastoupila jí cestu ztepilá a pohledná žena v podkasaných splývavých šatech, loveckých sandálech a zlatým lukem přes rameno. Oslovila ji: „Vím, před čím utíkáš. Přidej se ke mně a budeš pod mou ochranou.“ „Kdo jsi spanilá paní?“ překvapeně se otázala uprchlice. „Bohyně lovu Artemis,“ usmívala se ta krásná povzbudivě. „Ráda se k tobě připojím, nakonec nic jiného mi nezbývá. Nemám kam jít, nemám na světě spřízněnou duši,“ zašeptala princezna a smutně sklopila hlavu. „Postarám se o tebe, nebudeš litovat. Ale musíš mi něco slíbit.“ Kallistó zvědavě vzhlédla a z jejího pohledu vyzařovala nevyřčená otázka. „Navždy si zachováš svou čistotu a nikdy neprojevíš zájem o žádného mužského tvora,“ kladla si podmínku bohyně, z tváře jí zmizel úsměv a vystřídala jej úzká linka přísně stažených rtů. „Po všem, co jsem prožila, ti toto s radostí slíbím,“ ulehčeně vydechla. Podmínku považovala za neobvyklou, ale snadno splnitelnou. A tak se Kallistó začlenila do Artemidiny lovecké družiny. Naučila se střílet z luku, štvát a zabíjet zvěř. 2
Arkádskou princeznu a jejího zvrhlého otce měl už dlouho na mušce samotný vládce Olympu, Zeus. Tyranského panovníka proto, že se rouhal a vysmíval všem, kteří věřili v bohy. Kallistó proto, že se mu velmi líbila a chtěl se jí zmocnit. Číhal na správný okamžik, kdy bude jeho žárlivá manželka Héra zaneprázdněna a žádoucí Kallistó nebude v doprovodu svých družek. Vhodný okamžik nastal, když se Héra zapovídala s nymfou Echó a Kallistó zamířila do háje zralých fíkovníků. Zeus věděl, že kdyby jej spatřila jako muže, ihned by prchla a zburcovala ostatní dívky z družiny. Zeus se proto proměnil v bohyni Artemis. Utrhnul několik šťavnatých plodů a zjevil se před vytouženou kráskou: „Ochutnej tyto, má milá, jsou ze všech nejsladší.“ „Děkuji, má paní, také máš tak ráda fíky?“ poděkovala nic netušící Kallistó. „Ano, je to má oblíbená pochoutka,“ řekl Zeus a vzápětí se vrátil do své mužské podoby. Vrhnul se na Kallistó, serval z ní lovecký šat a znásilnil ji. Dívka byla tak zaskočena nenadálou proměnou bohyně v boha a bleskově rychlým atakem, že se nevzmohla na žádný odpor. Ani křičet nedokázala. 3
Když Zeus ukojil svou touhu, jen ucedil: „Nikdy jsi mě neviděla, jinak poznáš hněv bohů.“ A zmizel stejně tak rychle, jako se objevil. Zneuctěná Kallistó se nikomu nesvěřila se svým strašlivým zážitkem. Po pár měsících se zděšením zjistila, že čeká s Diem dítě. „Kallistó, vylez okamžitě z vody, chci s tebou mluvit,“ poručila Artemis. Děvčata z její družiny se koupala v lesním jezírku a bohyni se zdálo, že jedna z nich má podezřele zakulacené bříško. Kallistó se přiznala, že je těhotná, avšak neprozradila s kým. Bála se pomsty boha Dia. „Porušila jsi svůj slib, že zůstaneš navždy pannou. Odejdi z mé družiny, nechci tě ani vidět,“ vyhnala nešťastnou dívku bohyně. Zoufalá a bezradná Kallistó bloudila lesem, nevěděla, kam se vydat, co dělat. Ujaly se jí horské nymfy a uchýlila se do jejich příbytku. Porodila syna Arkáda. Sotvaže chlapec udržel luk a kopí, matka jej naučila lovit. „Cože?“ zahřměla Héra. „Jak to, že mi to říkáš až teď?“ vyčinila Hermovi. Posel bohů a Diův syn Hermés viděl, jak se otec zmocnil Kallistó, ale nikomu nic neřekl. Ne proto, že by se snažil nejvyššího boha krýt, ale protože on sám byl bohem 4
podvodníků a zlodějů a známým pletichářem. Když Arkás trochu povyrostl, vychytrale usoudil, že nyní nadešla ta správná chvíle vše prozradit Diově manželce, neboť její hněv bude dvojnásobný. „Dozvěděl jsem se to teprve nyní od satyra, který bydlí v jeskyni nedaleko jejich úkrytu,“ lhal úlisně Hermés a v duchu se těšil na Héřinu pomstu. Rozlícena Héra vtrhla do lesa, právě když Kallistó sundávala oko z uloveného zajíce. Popadla ji za vlasy a prudce s ní smýkla o zem. Zasyčela: „Tak ty jsi ta lovkyně, co ošálila mého muže? Chceš lovit? Až do své smrti budeš muset lovit a budeš lovena!“ A proměnila Kallistó v obrovskou medvědici s mohutnými tesáky, silnými ostrými drápy, zažloutlým bělmem a krvelačným pohledem. Tento příšerný netvor se stal postrachem honáků a psů. Arkás oplakal svou matku, domníval se, že se stala obětí divé zvěře. Vychovávaly ho horské nymfy a chlapec lovil zvěř pro sebe i pro své opatrovatelky. Do horského obydlí dorazily zvěsti o ukrutné medvědici, která trhá a požírá vše živé. Arkás si vyrobil velký oštěp, ostrý tak, že se jeho hrotu nedalo dotknut. Byl připraven na setkání s obávaným tvorem. 5
A stalo se, co se muselo stát. Na lovu Arkás stanul tváří v tvář strašné medvědici. Celý se zachvěl, netušil, jak je obrovská. Kallistó okamžitě poznala svého syna. Chtěla mu říci, ať se jí nebojí, že mu nic neudělá, ale z hrdla se jí dral jen hrůzostrašný zvířecí řev. Arkás zamířil oštěp a chystal se proklát jí srdce. V tom zasáhl Zeus. Trápilo jej, že Héra proměnila jeho milenku v medvědici, ale nemohl s tím nic dělat. Bohové nedokázali rušit kletby ostatních bohů. Mohli je pouze svými vlastními činy zmírňovat. Zeus nemohl dopustit matkovraždu, a proto proměnil svého syna v medvěda. Uchopil oba medvědy za ruku a přenesl je na oblohu. Od té doby září jako souhvězdí Velká medvědice a Malý medvěd. Král Lykáón pokračoval ve zhýralém životě a bezuzdných pitkách. V opilosti vykřikoval: „Hlupáci, myslíte, že bohové jsou vševědoucí? Že jsou lepší než já? Já jsem váš bůh, mně se budete klanět, mě budete poslouchat.“ Zeus se rozhodl, že jej za takovou kromobyčejnou zpupnost a nadřazenost potrestá. Sestoupil na Zemi v podobě obyčejného smrtelníka. Oznámil prostým lidem, že je ve skutečnosti bůh. Lidé mu uvěřili a začali jej uctívat. Nosili mu dary a modlili se k němu. 6
Král Lykáón se dozvěděl, že nedaleko jeho paláce sídlí poustevník, který o sobě prohlašuje, že je bůh. Rozkázal: „Přiveďte sem toho drzouna, dokážu vám, že to žádný bůh není.“ Otroci splnili jeho rozkaz, dovlekli poustevníka do paláce a ranami a kopanci jej donutili, aby poklekl před králem. „Ty tvrdíš, že jsi bůh. Tak to bys měl být vševědoucí. Nebo ne?“ výsměšně zakřičel arkádský panovník. Zeus neodpověděl, jen se pohrdavě ušklíbl. „Zvu tě zítra na hostinu, ať se ukáže tvá božská prozřetelnost,“ prohlásil potměšile král. Zeus mlčky kývl. Mohl by jej potrestat už nyní, ale byl zvědav, co má proradný vladař v úmyslu. Lykáón mu hodlal uvařit lidské maso, aby se poskvrnil zakázaným jídlem. Předpokládal, že to ten troufalec nemůže poznat. Ve vězení měl zajatce. Tento rukojmí měl být nedotknutelný a jeho život posvátný. Král však nedbal žádných pravidel o výměně rukojmích. V noci se potají proplížil do vězení a cizinci prořízl hrdlo. Rozsekal jej na malé kousíčky, část z nich upekl a část rozdrtil do omáčky. Hostina začala. Věrolomný mocnář přežvykoval chléb a netrpělivě vyčkával, až se jeho host zakousne do pečínky.
7
Zeus smetl maso ze stolu a zahřměl: „Lidská zrůdo a ubožáku. Myslíš, že nepoznám, že jsi zavraždil nevinného člověka a předložil mi jeho maso?“ Nejmocnější bůh udeřil hromoklínem a zapálil královský palác, který za chvíli zcela lehl popelem. Lykáón se však stačil zachránit a utíkal do lesa. Zde ho vládce Olympu dostihl, donutil kleknout na kolena a vyřkl ortel: „Nezasloužíš si žít jako člověk.“ Král se celý chvěl a chtěl prosit o slitování. Z úst mu však vycházelo jen zlovolné vytí, jak se postupně proměňoval ve vlka. Héra se nemohla smířit s tím, že na obloze září oba medvědi. Požádala boha moří Poseidóna, aby nikdy nenechal zapadnout obě souhvězdí pod obzor do mořských vln. Proto Malý medvěd a Velká medvědice nikdy nezapadají. A aby dokonala svou pomstu, poslala za nimi Vlka na oblohu.
V tomto příběhu jsme si vyprávěli o těchto souhvězdích: Velká medvědice - Ursa Maior, Malý medvěd - Ursa Minor a Vlk - Lupus.
8
Souhvězdí Velké medvědice (Ursa Maior) Velká medvědice je třetím největším souhvězdím na obloze. Větší je jen Hydra a Panna. V Evropě je známé spíše pod názvem Velký vůz, ačkoliv toto označení patří ve skutečnosti
jen části celého souhvězdí, tzv. asterizmu (skupině hvězd tvořící charakteristický obrazec).
9
Velký vůz je tvořen sedmi nejjasnějšími hvězdami tohoto medvědího souhvězdí. V Americe říkají těmto sedmi zářivým hvězdám Velká naběračka. Větší část souhvězdí Velké medvědice je takzvané cirkumpolární souhvězdí, to znamená, že nikdy nezapadá za obzor. Ve střední Evropě je nejlépe vidět od března do července. Těleso Velkého vozu tvoří bedra medvědice, oj vozu je ocas a hvězdy vycházející od vozu směrem k souhvězdí Lva jsou nohy medvědice. Na oji vozu/ocasu medvědice leží jedna z nejznámějších dvojhvězd Mizar/Alcor (ζ). Jasnější Mizar se již v malém dalekohledu ukáže jako dvojhvězda a navíc je každá z těchto tří hvězd sama dvojhvězdou - jde tedy o systém 6 hvězd. Velká medvědice sousedí se souhvězdími Drak, Žirafa, Rys, Malý lev, Lev, Vlasy Bereniky, Honící psi a Honák.
10
Mizar/Alcor je na mapě ζ a leží napravo od modré hvězdy Alkaid (η) na ocasu medvědice. 11
Souhvězdí Malého medvěda (Ursa Minor) Malý medvěd je velmi malé souhvězdí a známe je spíše pod názvem Malý vůz. Malý medvěd se otáčí kolem severního pólu, patří proto mezi obtočnová neboli cirkumpolární souhvězdí, která na obloze vidíme po celý rok. Malý medvěd obsahuje pouze tři jasné hvězdy, a to Polárku, Kochab a Pherkad. Nejjasnější a nejznámější Polárka (Polaris - α) leží nad severním pólem, a proto v minulosti sloužila námořníkům jako navigace. Protože „ukazuje“ sever, je známá také jako Severka. Skládá se tří hvězd a mění svou jasnost, jelikož patří do skupiny tzv. proměnných hvězd cefeid. Tyto hvězdy pravidelně mění svůj objem, smršťují se a zase zvětšují. Díky precesním pohybům Země se na místo Polárky časem „přesune“ hvězda Vega ze souhvězdí Lyry. Precese znamená, že se Země při svém otáčení kymácí a chvěje, podobně, jako když roztočíte káču, a tím se její osa vychyluje. Takže přibližně za 14 000 let bude zemská osa mířit ke hvězdě Veze. Za 25 725 let (tzv. platónský rok – doba, za kterou průsečík zemské osy s nebeskou sférou vykoná uzavřený okruh kolem pólu ekliptiky) Polárka zase pomyslně vystrčí Vegu a bude zářit jako nejsevernější hvězda nad severním pólem. 12
Malý medvěd sousedí se souhvězdími Drak, Žirafa a Kefeus.
13
Polárka je α a je to zelená hvězda na konci ocasu. 14
Souhvězdí Vlka (Lupus)
Vlk leží mezi souhvězdími Štíra a Kentaura, která jsou velmi výrazná a Vlka zastiňují. Toto souhvězdí se u nás nedá pozorovat – v jarních měsících vystupuje velmi nízko nad obzor jen jeho severní část a v ní se nenacházejí žádné výrazné hvězdy. Nejjasnější hvězda celého souhvězdí (α) září o poznání méně než například hvězdy ve Velké voze a od nás ji nikdy neuvidíte. 15
16
VODNÁŘ Po hrůzostrašném zážitku na Lykáónově hostině Zeus zanevřel na lidstvo. Svolal všechny bohy na Olympu a zahájil sezení pochmurnou vizí: „Lidé v nás přestávají věřit, vysmívají se nám, rouhají se, nechtějí nám stavět chrámy, nosit oběti. Jsou hříšní, zákeřní, vzájemně se vraždí, jen aby se mohli chopit moci.“ „Tyranští vládci hlásají, že jsou nejmoudřejší na světě, a že vědí více než bohové,“ přidala se Athéna, bohyně moudrosti. „Zabíjejí posvátná zvířata a loví v místech, která jsou vyhrazena jen pro bohy,“ vztekala se Artemis, bohyně lovu a zvěře. „Drzé a zpupné ženy tvrdí, že jsou krásnější než já,“ postěžovala si uraženě Afrodíta, bohyně krásy a lásky. „Zaslouží si zničit, zahubit, vyhladit,“ zvolal Arés, bůh války. Zeus potěžkal svůj hromoklín a obrátil se na Héfaista, boha ohně: „Ano, musíme lidstvo tvrdě potrestat. Až vrhnu svůj hromoklín na první města, ty Héfaiste, se postaráš, aby se oheň rychle rozšířil.“ 17
„Počkejte, když vyhubíme úplně všechny lidi, tak to nás už pak nikdo nebude uctívat. A nikdo nám už nikdy nepostaví žádný chrám!“ namítl zcela pragmaticky Apollón, bůh světla a slunce, ochránce života a pořádku, neomylný věštec. „To je pravda, měli bychom nechat nějaké lidi přežít, aby vzniklo nové, lepší pokolení,“ vmísila se do debaty Héra. „A jací lidé by to měli být? Kdo o tom rozhodne?“ zeptal se své manželky s úlevou Zeus, protože Apollón vyřkl, co si on a všichni ostatní mysleli, ale báli se to vyslovit nahlas. „A co Deukalión, syn Prométhea? Prométheus se vždycky lidí zastával, dobře je zná a má je rád. Zaslouží si, aby jeho syn přežil,“ navrhla Diké, bohyně spravedlnosti. Všichni bohové souhlasně přikyvovali. Titán Prométheus udělal pro lidi hodně, ukradl pro ně Héfaistovi oheň, naučil je tavit kovy, počítat, číst a psát. Zkrotil divoké býky, aby mohli obdělávat pole, pokácel stromy a postavil první loď. Za lidi trpěl přikovaný ke skále, kde mu orel přes den kloval játra, která mu přes noc dorostla. Z těchto muk ho vysvobodil teprve Héraklés a Kentaur Cheirón. Jeho syn Deukalión a jeho žena Pyrrha jsou zbožní, čestní a poctiví lidé. To bylo moudré rozhodnutí. Rozhostilo se ticho. Bohové přemýšleli, jak se mohou tito dva zachránit, až celou Zemi zachvátí oheň. 18
Zeus dal rozřešení, v němž ohně nebylo třeba: „Poseidóne, až nastane čas, vrhneš na Zemi všechny vody světa, které ji zcela zaplaví. Až vody opadnou, přežijí jen tito dva vyvolení, kteří založí nový lidský rod.“ Posel bohů Hermés dostal za úkol o všem zpravit Titána Prométhea. Prométheus poručil svému synovi Deukaliónovi, aby postavil velkou loď, dal do ní zásoby jídla, do klece uvěznil holubici a vyčkal. Poté Poseidón třikrát udeřil trojzubcem do země. Ze všech moří, ze všech řek, potoků a jezer se vyvalily obrovské vlny. Zeus se postaral o prudký liják a bouři. Provazce vody padaly na zem, spojovaly se s pozemskými vodami a dokonávaly dílo zkázy. Marně se lidé schovávali do věží, marně prchali do hor. Voda smetla vše živé, strhla všechny domy, mosty i velkolepé kamenné chrámy, které se zdály, že odolají všemu. Bouře obrátila a potopila všechna plavidla, do nichž se lidé stačili nalodit. Za několik hodin byla Země zcela zatopena. Jen jediná loď plula po rozbouřených vodách. Byla to archa, v níž se plavil Deukalión a jeho žena Pyrrha. Vyděšeně se drželi za ruce, tiskli k sobě a doufali, že ta strašlivá katastrofa zakrátko přejde. 19
Devět dní trvala ničivá potopa, devět dní brázdili nekonečným oceánem. Poté začaly vody opadávat. Deukalión vypustil na průzkum holubici. Když se holubice vrátila, bezpečně je dovedla na vrcholek hory Parnasu, který vyčníval z moře. Manželé vystoupili na souš a pozorovali, jak pomalu klesá hladina, a jak se z ní vynořují vrcholky stromů a zříceniny chrámů. Nikde však neviděli žádné lidi. Sestoupili o něco níže k řece Kefis a poděkovali bohu Diovi, že jim umožnil přežít. V nedalekých troskách Themidina chrámu se modlili: „Mocní bohové, mocný Die, poníženě prosíme, vraťte na naši Zemi lidstvo, nechceme tu být sami.“ Zjevila se samotná bohyně Thetis a nařídila jim: „Zahalte si hlavy, jděte pryč od tohoto chrámu a cestou za sebe házejte kosti své matky.“ Deukalión a Pyrrha na sebe překvapeně pohlédli. Pyrrha se zhrozila: „Přeci nemohu rozkopat hrob své matky a vyházet z něho její kosti!“ Deukalión zavrtěl hlavou: „To jistě tak nemyslela, bohové rádi mluví v hádankách, musíme přijít na to, co nám chtěla naznačit.“
20
Přemýšleli, lámali si hlavu. Pyrrha náhle radostně povyskočila: „Myslím, že to mám! Matka je matka nás všech, bohyně Gaia, matka Země.“ „A její kosti jsou kameny a skály. Musíme za sebe házet kameny,“ doplnil ji Deukalión. A tak si poslední přeživší na Zemi zahalili hlavy, odcházeli pomalu od ruin chrámu, sbírali kameny a házeli je za sebe. Kameny dopadaly do blátivé a rozbahněné půdy a začaly vyrůstat ze země. Dorostly do podoby kamenných soch, které ožívaly a vytahovaly nohy ze ztěžklého bláta. Byli to první lidé po velké potopě. Z kamenů, které hodila Pyrrha, vznikly ženy a z těch, které hodil Deukalión, vyrostli muži. Proto bylo první pokolení lidí silné a odolné. Protože pocházelo z tvrdých kamenů hory Parnasu. Zeus lijící proudy na Zemi představuje souhvězdí Vodnáře.
21
Souhvězdí Vodnáře (Aquarius)
Vodnář je typické podzimní souhvězdí, nejlépe viditelné od září do listopadu Je to sice velké souhvězdí, ale nemá žádné výrazné hvězdy. Pro pozorování triedrem je zajímavá kulová hvězdokupa M2. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je Sadalmelik (α). Její název pochází z arabštiny a česky to znamená „šťastná hvězda králů“. Druhou jasnou hvězdou je Sadalsuud (β), což 22
v překladu znamená „šťastná hvězda pro celý svět“. Na západ od Vodnáře leží Kozoroh, na východě najdeme Ryby. V souhvězdí Vodnáře se nachází největší planetární mlhovina Helix, která je také mlhovinou nejbližší Zemi. Je však velmi řídká a nedá se amatérskými dalekohledy pozorovat.
23
Sadalmelik je α, Sadalsuud je β 24
RYBY Gaia, matka Země, bohyně všech bohyň si vzala za manžela boha oblohy Úrana. Spolu potom plodili a plodili děti, z nichž nejznámější byli obři Titáni, Giganti a jednoocí Kyklopové. Úranos však byl permanentně sžírán strachem, že ho jeho bližní zbaví vlády. Proto uvěznil všechny své děti v podzemí, kde vládl bůh Tartaros. Nechal je spoutat v černé jeskyni a nakázal: „Nikdo z nich nesmí už nikdy vyjít na denní světlo.“ Matka Gaia se kvůli vězněným dětem velice trápila. Nakonec to nevydržela a navštívila je v podzemí. Navrhla jim: „Už se nemůžu dívat, jak všichni trpíte. Zbavím řetězů toho, kdo vysvobodí všechny své bratry a sestry a pomstí se Úranovi!“ Titáni, ač silní a mocní, sklopili hlavu. Báli se. Ókeanos potichu řekl: „Ty po nás chceš, abychom zavraždili vlastního otce! Nejmladší z Titánů, obr Kronos jako jediný zvedl hozenou rukavici: „Já to udělám, takového netvora nelze považovat za otce.“ Matka přesekala jeho řetězy a ocelový srp, kterým to udělala, mu vložila do ruky. Jakmile Kronos setřásl řetězy, 25
osvobodil všechny své sourozence a vydal se splnit matčino přání. Pronásledoval Úrana a brzy ho dostihl. Bez jediného slova jej napadl, srpem mu usekl přirození a hodil do moře. Z krve dopadající na zem vznikli obři Giganti a bohyně pomsty Erínye. Z mořské pěny, která se mísila s božskou krví a spermatem, povstala bohyně Afrodíta. Kronos se prohlásil za vládce celého světa. Pojal za ženu svou sestru Rheu a stejně jako jeho otec Úranos se velmi obával, že se mu pomstí jeho vlastní potomek. Všechny své narozené děti pro jistotu ihned polykal, v čemž se mu Rhea marně snažila zabránit. Vymyslela proto lest. Když se jí narodil Zeus, schovala ho v hluboké jeskyni v hoře Dikté na Krétě. Do kolébky místo něho vložila obrovský kámen. Kronos vtrhl do její komnaty a křičel: „Kde je to dítě!?“ Rhea mlčky ukázala na kolébku a rozezlený Kronos bezmyšlenkovitě spolknul obří balvan zabalený v plenách. Zachráněného Dia krmily horské nymfy, jeskyni hlídali horští démoni a dělali velký randál, kdykoliv se malý Zeus rozplakal. To aby jej Kronos neslyšel a nenašel. Zeus vyrostl ve statného jinocha a rodinná historie se opakovala. Syn se vzepřel otci, donutil ho vyvrhnout všechny své sourozence a zahájil s Kronem válku. 26
Válka rozdělila mocné Titány. Někteří se postavili na stranu Krona, jiní na stranu Dia, včetně Ókeana a jednookých Kyklopů, a krutě mezi sebou bojovali. Po deseti letech Zeus přemohl Krona i nepřátelské Titány a všechny je svrhnul do Tartaru. Tak začala Diova éra. Gaia se velmi hněvala na vnuka Dia, že pozabíjel její děti Titány. Spojila se s bohem Tartarem a porodila strašlivého stohlavého obra Týfóna. Týfón lačnil po krvi a byl připraven zabíjet. Kohokoliv a kdykoliv. Gaia mu nařídila: „Musíš zničit Dia a pomstít všechny mé děti, které sprovodil ze světa.“ A nastalo pronásledování Dia nelítostným Týfónem. Afrodíta, zrozená z mořské pěny vzniklé z Úranova penisu, se stala bohyní lásky a krásy a byla na to náležitě pyšná. Pronásledovala a zle trestala všechny ženy, které byť jen náznakem daly najevo, že jsou krásnější než samotná bohyně. S bohem války Arésem zplodila dítě, a to Eróta, boha lásky. Zeus věděl, že Erós, vyzbrojen lukem a šípy, si bude vybírat své oběti, a koho zasáhne, ten se okamžitě zamiluje, jedno zda šťastně či nešťastně. Strachoval se, že i on jednou bude terčem Erótova šípu a bude proti němu naprosto bezmocný. Chtěl tomu zabránit a rozhodl se ho zabít. 27
Afrodíta však malého Eróta hned po narození skryla v lese, kde jej vychovaly lvice, a na Olymp se vrátil jako krásný mladík, kterého všichni obdivovali. Rozdával své střely hlava nehlava a zdatně matce sekundoval v líčení pastí lásky na nebohé smrtelníky. Jednou se Afrodíta procházela s Erótem po břehu řeky Eufratu, když v tom se před nimi zjevil obr Týfón, zlostně metal hlavami, celý natěšený, že oba roztrhá. Vyděšená Afrodita neváhala a skočila se synem do řeky. Ale neutopili se, včas zasáhl bůh Poseidón a proměnil je v Ryby. Aby se ti dva v moři sobě neztratili, svázal je k sobě na ocasech pentlí. Zeus obra Týfóna po lítém a dlouhém boji porazil, usekal mu všech sto hlav a srazil bleskem pod horu Etnu na Sicílii. Obr se tam občas bouří, lomcuje svým vězením a svými žhavými slinami ničí život kolem sebe. Na památku toho, jak chytře unikla Afrodíta nebezpečí, byly obě Ryby přeneseny na oblohu poblíž Pegase a Andromedy. Týfón znamená „větrná smršť“, a proto se jeho jméno vysloveno anglicky stalo označením silného větru „tajfun“.
28
Souhvězdí Ryb (Pisces) Ryby jsou veliké souhvězdí a jsou vidět na severní obloze od září do ledna. Souhvězdí tvoří jen málo jasné hvězdy, mnohem slabší než hvězdy ze sousedních souhvězdí. Nejjasnějšími hvězdami Ryb jsou gama a éta . Obě Ryby jsou spojeny ocasy v bodě, který tvoří dvojhvězda Alrescha (α). Ze zvířetníkových souhvězdí s nimi na západě sousedí Beran, na východě Vodnář. Součástí Ryb je van Maanenova hvězda, což je tzv. „bílý trpaslík“, a je přibližně velká jako Země.
29
30
Alrescha ve spojnici ocasů je α, éta (η) je v těle horní ryby. 31
BERAN Orchomenský král Athamás si vzal si za ženu bohyni oblak Nefelé. Měl s ní dvě děti, chlapce Frixa a děvčátko Hellé. Obě děti vyrůstaly zdravé a spokojené, vždyť byly pod ochranou bohů. Král se však zamiloval do obyčejné smrtelnice Ínó a božskou manželku vyhnal. To se mu stalo osudným. Zneuctěná a rozzuřená Nefelé se vrátila na Olymp, kde kverulovala, nadávala a proklínala lidstvo: „Lidé jsou falešní a zrádní!“ „Nelze věřit obyčejnému smrtelníkovi, protože vás nakonec vždycky podrazí,“ lamentovala. Protože všichni bohové měli nějakou špatnou zkušenost s lidskými bytostmi, souhlasně přitakávali: „Lidé si nezaslouží naši ochranu.“ Nová Athamásova manželka Ínó obě děti nesnášela, žárlila na ně a byla by nejradši, kdyby je král poslal na opuštěný ostrov. Když porodila chlapce Learcha a Melikerta, nastalo nevlastním dětem skutečné peklo. Macecha Ínó jim všemožně ubližovala, týrala je, ponižovala a všelijak ostouzela. 32
Z obavy, aby se jeden z jejích synů v budoucnu nezakoukal do hezoučké Hellé, namluvila jim: „Vaše nevlastní sestra je zlá a proradná. Dejte si na ni pozor.“ Nesnesla pomyšlení, že by Frixos mohl někdy nastoupit na trůn, protože toto místo by přeci mělo být vyhrazeno jejímu potomkovi. Přemýšlela, jak se nenáviděných božských sourozenců zbavit. Vymyslela ďábelský plán. Nakukala rolníkům: „Když zrno před setím usušíte, budete mít mnohonásobnou úrodu.“ Hloupí poddaní jí na to skočili, protože prostý lid z nevysvětlitelných důvodů věří svým vládcům, a oseli pole upraženým zrním. Samozřejmě, že nic nevzešlo, pole zůstala holá a neduživá a v zemi hrozil hladomor. „Kde je ta naše bohatá úroda, kterou jsi nám naslibovala?“ volali rozhořčení zemědělci. „Vyšleme posly do delfské věštírny a tam odpoví na vaši otázku,“ mlžila Ínó. Král skutečně vypravil posly do Delf, aby se poptali po katastrofě s neúrodou, ale netušil, že to jsou podplacení nohsledové jeho pletichářské manželky. Zkorumpovaní poslové se vrátili s neblahou zprávou: „Za všechno můžou Frixos a Hellé. Musíte je obětovat a pole se zase zazelenají a dají bohatou úrodu. Jen tak předejdete hladomoru a odvrátíte zlo od naší země.“ 33
Král se po této věštbě úplně sesypal, nechtěl obětovat své děti. Ale Ínó do něho pořád hučela, že musí myslet na blaho lidu a že zájmy země jsou přednější než vlastní zájmy, a tak se nešťastný král podvolil a vydal rozkaz: „Sedmého dne po úplňku přiveďte děti k obětnímu oltáři. Bude naplněna věštba.“ Ínó před vykonáním oběti zavřela vyděšené děti do komory, aby neutekly. Zapomněla však, že se na všechno dívají tam nahoře. Zejména Hermés, posel bohů, byl na lidi nabroušený, neboť než se dostal na Olymp, dobře poznal jejich zvyky a obyčeje. A když za děti orodovala samotná Nefelé, poslal Hermés pro její děti vysvoboditele v podobě zlatého létajícího Berana. Beran přistál v komůrce, dětem se zjevila jejich matka a nařídila: „Ničeho se nebojte, nasedněte na Berana a pevně se držte.“ Sourozenci poslechli maminku, naskočili na Berana a letěli. Cesta přes úžinu, spojující Egejské a Marmarské moře, trvala dlouho. Vysílená Hellé se už nedokázala udržet a spadla do moře. Ani bohové na nebi ani bohové v moři jí během pádu nepomohli, nevykonali žádný zázrak a nechali nebohou Hellé utopit. Lidé toto místo pojmenovali po děvčátku Helléspont (Hellino moře, Hellina úžina. Dnes známé pod názvem Dardanely). 34
Beran s osamoceným a vystrašeným Frixem doletěl bezpečně do Kolchidy, neboť jej řídil samotný Hermés. Zde se jej ujal král Aiétes, syn boha slunce Hélia. Aiétes okukoval zlatého Berana a vzpomněl si přitom na věštbu, která přivodila mnoho neštěstí. Vykutálený věštec kdysi královi řekl: „Budeš žít a kralovat tak dlouho, dokud budeš mít zlaté rouno.“ Aiétes toužil Berana získat, ale nevěděl jak to udělat. Nehodilo se, aby o něj škemral, byl přeci král. Rozřešení mu dal sám Frixos, když se jej zeptal: „Králi, jak se ti mám odvděčit za tvou pohostinnost a vlídné přijetí?“ Aiétes neváhal: „Líbí se mi tvůj Beran, kdybys mně ho daroval, byl bych ti pro změnu vděčný já.“ Nic netušící Frixos mu jej věnoval. Král se milému beránkovi za jeho služby odměnil „po lidsku“. Stáhl ho z kůže a zlaté rouno přibil na vysoký strom v posvátném háji boha Área, kde ho hlídal strašlivý drak, který nikdy nespí, a proto je těžké ho obalamutit. Nefelé se postarala o to, aby poskoci z králova okolí svému vládci vše vyzradili. Když se král dozvěděl tu strašnou novinu, seslala na něho bohyně Héra kletbu šílenství. Choromyslný král pronásledoval manželku Ínó a své syny Learcha a Melikerta. Learcha ubodal krutým způsobem. 35
Zděšená Ínó popadla Melikerta, a aby předešla dalšímu vraždění, vrhla se s ním do moře. Král Athamás hrozil smrtí dokonce samotným bohům, ale ti se mu jen smáli, neboť oni sami zavinili celou tragédii. Mladičký Frixos dlouho neželel smrti svého zachránce. Za pár let si vzal dceru krále Aiéta princeznu Chalkiope. Žádná legenda nám neříká, jak to dopadlo s hladovějícími lidmi v Orchomenu poté, co uletěly obě královské děti. A zlaté rouno? Na to už si brousí zuby Iásón a jeho argonauté. Ale to už je zcela jiný příběh.
Souhvězdí Berana (Aries) Beran, někdy také nazývaný Skopec, patří mezi malá souhvězdí. Tvoří ho pás hvězd blízko Andromedy. Na obloze je vidět od listopadu do ledna a obsahuje jen dvě jasnější hvězdy: Hamal (α α) a Sheratan (β β). V souhvězdí leží také dvojhvězdy Mesarthim (γγ) a lambda (λ) a několik galaxií. Beran, neboli Aries, byl ve starém Řecku prvním souhvězdím zvířetníku, neboť v něm tehdy ležel jarní bod čili místo, do něhož se Slunce promítá o jarní rovnodennosti. Tento 36
bod se díky precesnímu pohybu Země přesunul do souhvězdí Ryb, které s Beranem sousedí.
37
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
