HVĚZDA PRVNÍ VELIKOSTI. Barytonista Thomas Hampson představí ve světové premiéře písňový cyklus pro sólový hlas a velký symfonický orchestr

Festivalove_noviny_5_Sestava 1 4.7.2012 7:35 Stránka 1

FESTIVALOVÉ NOVINY /5

54. MEZINÁRODNÍ OPERNÍ FESTIVAL SMETANOVA LITOMYŠL 4. ČERVENCE 2012

HVĚZDA PRVNÍ VELIKOSTI. Barytonista Thomas Hampson představí ve světové premiéře písňový cyklus pro sólový hlas a velký symfonický orchestr.

foto archiv

Festival má světovou premiéru Provede ji hvězda opery Thomas Hampson Světoznámý americký barytonista Thomas Hampson zazpívá v Litomyšli. Ve světové premiéře zazní písňový cyklus Lingua angelorum české skladatelky Sylvie Bodorové. Hvězda koncertních sálů a věhlasných operních domů vystoupí na festivalu Smetanova Litomyšl. Amerického barytonistu Thomase Hampsona doprovodí Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK pod taktovkou dirigenta Christophera Zimmermana. První polovina večera bude patřit Osmé symfonii Antonína Dvořáka. Druhá

Thomas Hampson • Narodil se roku 1955 ve státě Indiana. • Studoval mimo jiné u legendární německé sopranistky Elisabeth Schwarzkopfové. • Roku 1981 zvítězil v renomované soutěži National Council Auditions, kterou pro mladé zpěváky pořádá Metropolitní opera.

je poctou rudolfínské Praze. Písňový cyklus Sylvie Bodorové vzniknul přímo pro Thomase Hampsona. Připomíná výročí 400 let od smrti Rudolfa II. Doba, kdy se na císařském dvoře střetávaly výjimečné osobnosti jako Tycho de Brahe, Giordano Bruno společně s lidmi pochybné pověsti, jakou měli mystik John Dee nebo jeho druh alchymista Edward Kelley, je hodně inspirující. Rozmanitost na dvoře Rudolfa II. se projevila i v díle Sylvie Bodorové. Thomas Hampson bude zpívat v devíti jazycích. Anglicky, italsky, německy, francouzsky, osmansky, španělsky, hebrejsky, latinsky a česky. V českém jazyce zazní Komen-

• V roce 1986 debutoval v Metropolitní opeře jako hrabě v Mozartově Figarově svatbě. • Jeho operní repertoár zasahuje od Mozarta přes Čajkovského, Verdiho až po Wagnera. • Je jedním z nejoceňovanějších interpretů klasických písní, především skladatele Gustava Mahlera. • Roku 2003 založil nadaci Hampsong Foundation, která má podporovat písňovou interpretaci.

ského chorál Soudce všeho světa, který pochází z trochu pozdější doby. Světová premiéra se koná 4. července na II. zámeckém nádvoří. Kateřina Prouzová

Generální partner festivalu

Záštitu nad festivalem převzali Václav Klaus, prezident České republiky, Alena Hanáková, ministryně kultury České republiky Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje Spolupořadatelé festivalu Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund


česká premiéra

Pohádkový zámek přivítá magickou a snovou Královnu víl

POD ŠIRÝM NEBEM. Purcellova opera Královna víl se odehraje v romantickém prostředí venkovního zámeckého divadélka v Nových Hradech.

Rokokový zámeček Nové Hrady hostí Smetanovu Litomyšl. Hned čtyřikrát v jeho zahradním divadélku bude uvedeno scénické provedení opery Henryho Purcella Královna víl. Dílo barokního zakladatele anglické opery čerpá ze Shakespearova Snu noci svatojánské. Příběh plný elfů, víl a kouzel Henryho Purcella měl svou premiéru v Londýně v roce 1692. Na české území se v upravené podobě dostává až teď v rámci Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl. Královnu víl nastudovala režisérka Magdalena Švecová společně se svým manželem, dirigentem Davidem Švecem. Festivalu přímo na míru Purcellova opera musela projít mnohými úpravami. „Vzhledem k prostoru zahradního amfiteátru a celému konceptu barokního večera na zámku v Nových Hradech jsme vytvořili jakousi komorní verzi. Eliminovali jsme mluvený text a počet zpívaných rolí zredukovali z dvaceti na pět. Samotná linie hudebních částí je velmi nesouvislá, proto jsme pěvcům přiřadili role původně mluvené, nesoucí hlavní zápletku (Titánie, Oberon, Klubko). Místo masek s výstupem alegorických postav užíváme jevištních situací a obrazů,” popisuje postup nastudování Magdalena Švecová.

2

Jako pěvečtí sólisté se v inscenaci objeví Lenka Máčiková, Jan Šťáva, Anna Hlavenková, Jaroslav Březina a Jiří Sulženko. Sborové party zazpívá Český chlapecký sbor Boni Pueri. Zpěváky doprovodí soubor historických nástrojů Le Chamarré Chateau Ensemble. Věčný Shakespeare Sen noci svatojánské napsal William Shakespeare před více než čtyřmi sty lety. Od té doby se tato svatební komedie dočkala nesčetných zpracování a je dodnes sama o sobě stálou výzvou pro inscenátory nejrůznějších světových scén. Ostatně jako většina textů tohoto geniálního básníka. „V tomto díle se setkává antika, renesance a baroko se současným člověkem. Pokud v obrazech partnerských konfliktů, žárlivosti, tužeb, bláhových lásek, společenských tanečků a touhy po harmonii nalezneme částečně sami sebe, je to jen další důkaz, že my lidé se v průběhu staletí ve své podstatě měníme jen velmi málo,” říká Magdalena Švecová. Henry Purcell byl nejvýznamnější anglický skladatel období baroka. Zkomponoval řadu jednotlivých hudebních čísel k činohrám a lidovým hrám. Jeho autorský rukopis vyšel z odkazu kontrapunktického umění doby královny Alžběty I. Kolem roku 1680 se v něm objevily prvky italské hudby, zejména v harmonické složce. To se projevuje například v uplatňování tóninových kontrastů či nápodobě lidových

foto Jiří Mělnický

melodií. Purcellova Královna víl je jedním z prvních samostatných zhudebnění Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské. Libreto, jehož autora neznáme, nesleduje děj Shakespearovy hry. Vybírá z ní jednotlivé scény a situace jako obraz vztahů mezi lidmi a pohádkovými bytostmi, jako obrazy lásky a žárlivosti, citů a vášní. „Shakespearův text je mnohovrstevný a naprosto nadčasový. Purcellova hudba dává těmto kořenům křídla, je originální, svěží, inspirativní. Obě díla navíc ponechávají velký prostor pro tvůrčí imaginaci,” myslí si režisérka Švecová a dodává, že důležité je i místo, pro které je inscenace připravena. Zámecké zahradní divadlo se nesnažila přetvořit, ale naopak z něj vyjít. Zámecká zahrada není „athénským lesem“, ale zahradou, barevnost zámku se odráží v barevnosti kostýmů, tvary zámeckých ozdob ve tvarech scénografických a kostýmních detailů. Jako v dobách baroka Obecenstvo si v Nových Hradech neužije jenom barokní hudbu. Připravena je i prohlídka zámku, malé občerstvení nebo krátký kurz barokního tance. Pořadatelé festivalu a majitelé zámečku manželé Kučerovi slibují, že se v půvabném prostoru objeví opera pravidelně. A to vždycky na začátku prázdnin. Královna víl je prvním takovým titulem. Kateřina Prouzová


světová premiéra

„Skládat pro někoho přímo na tělo? To je, jako když dáváte polibek.” Písně Sylvie Bodorové připomenou dobu vlády Rudolfa II. Vznikly na přání barytonisty Thomase Hampsona. Cyklus Lingua angelorum má na festivalu svou světovou premiéru. Jaký je pro vás rozdíl v tom, když píšete dílo přímo někomu určené a když nevíte, komu se nakonec dostane do ruky? Musím přiznat, že většinu svých skladeb píši na objednávku, tudíž v případě premiéry vím, kdo bude jejich interpretem. Považuji to za velkou výhodu. Je to, jako když dáváte polibek někomu, o kom víte, že vás má rád. Umíte si jistě představit, že líbat někoho, komu nejste vůbec sympatická, je frustrující pro obě strany. Jsem ráda, pokud se tomu mohu vyhnout. Psát pro Thomase Hampsona je však ještě něco zcela jiného – Thomas Hampson je pěvecká hvězda světové velikosti, a to se nikomu nestává každý den, aby mohl pro někoho jeho formátu psát, a ještě k tomu, aby umělec jeho velikosti vznik skladby podnítil. Cyklus Lingua angelorum se váže ke 400 letům od smrti Rudolfa II. Co bylo pro vás při tvorbě největším zdrojem inspirace a co jste si musela nastudovat? Tentokrát toho bylo opravdu hodně. Málokteré období našich dějin je tak podrobně zpracované a navíc opředeno tolika dohady a legendami jako právě doba vlády Rudolfa II. Hlavní otázka zněla: Jak to uchopit, aby se ze skladby nestala právě jenom snůška informací a aby téma dostatečně promlouvalo k dnešnímu posluchači? Snažila jsem se podívat se na období Rudolfa II. z lidské stránky, najít to, co nás spojuje, a bylo toho nad očekávání mnoho. Některé texty, ke kterým jsem se postupně dopracovala, mne zcela uchvátily svou nadčasovostí i aktuálností. Například španělský satirik F. Quevedo a jeho báseň „Dneska je žít jen krást a krást“ je tak žhavě aktuální, že máte pocit, že čtete spíše novinové zpravodajství než poezii starou 400 let. Jeho verše s názvem Don Dinero (Pan Peníze) jsem také použila pro jednu z částí. Stejně tak Shakespearovy sonety, které jsem si vychutnala v nádherném překladu Martina Hilského, i když ve skladbě vždy užívám originální jazyk, abych zdůraznila multikulturní charakter tehdejší Prahy. V závěru skladby je samozřejmě použita i čeština. Nechybí ani část věnovaná alchymii, která byla charakteristická pro tuto dobu a která, jak jsem se z velkého množství literatury dočetla, obsahovala zcela vše – od mystiky, podvodu, zárodků celé řady vědních disciplin až k filozofii.

SKLADATELKA. Sylvie Bodorová sleduje roku 2008 světovou premiéru svého oratoria Mojžíš. foto František Renza

Skladatelek u nás příliš mnoho není. Nebo alespoň o nich není slyšet. Jaké to je pohybovat se v tomto výlučně mužském prostředí? Když jsem začala psát hudbu, bylo mi teprve sedm let. V té době samozřejmě nepřemýšlíte o tom, zda je dobře, že jste holka. Prostě jsem psala, protože mne to fascinovalo. Do jisté míry, musím uznat, to je to i výhoda. Je na vás více vidět, všimnou si vás. Ale protože žádná mince nemá jenom jednu stranu – má to i řadu nevýhod. Soupeřivost mezi autory a mezi umělci obecně – to je známá věc. Pokud jste žena a máte úspěch, asi to ostatní více bolí… Nechci se zařazovat pouze mezi píšící ženy, chci psát dobrou hudbu a soupeřit se všemi. Když slyšíte hudbu, nikdo nepozná, zda ji psala žena, anebo muž, ale jistě poznáte, jestli se vám líbí, anebo ne. Znám ženy, které jsou tvrdší než nůž, a muže, které je třeba ochraňovat. Můžete uvést příklady dalších vašich kolegyň skladatelek? Protože se věnuji pouze psaní, neučím na žádné škole, nemám přehled o mladých talentovaných studentkách kompozice.

Vím, že jich přibývá, a to je dobře. Držím jim palce. Pro ženu tato profese není lehká zejména tím, že je to běh na dlouhou trať a ne každá z těch, které na počátku vypadají nadějně, dokážou tento běh ustát. Hlavní je vydržet a nikdy nepřestat psát. Osobně považuji za velkou škodu, že česká hudba ztratila předčasným úmrtím Vítězslavy Kaprálové skladatelskou osobnost, která mohla do hudebního života vnést mnoho zajímavého. Máte v této chvíli něco rozpracovaného? Můj diář je nabitý k prasknutí. Čekají mne velké i malé projekty, domácí i zahraniční. Držte palce, ať to zvládnu! Na Smetanově Litomyšli vás můžeme vidět pravidelně. Jaký máte vztah k tomuto festivalu? Litomyšl miluju. Mám ráda město, mám ráda festivalové publikum, mám ráda lidi, kteří zde festival dělají, protože to dělají skvěle, a všichni, kdo do Litomyšle na festival přijedou, se vracejí a vracejí se rádi a to je ta nejlepší vizitka. Doufejme, že jedním z těch, kdo se bude vracet bude i Thomas Hampson. Kateřina Prouzová

Aktuální zpravodajství z festivalu najdete na

www.smetanovalitomysl.cz 3


svět opery

„Orchestr musí z Carmen udělat strhující drama” Do Litomyšle jste dorazili s velkým předstihem. Co všechno bylo potřeba udělat, než jste předstoupili před diváky? Měli jsme tady generální zkoušku, protože ta inscenace je komplikovaná a samozřejmě byla koncipovaná pro jiné prostředí. Tady je všechno jinak. Bylo nutné všechny si projít, vyzkoušet akustiku, některé věci změnit. U režijních záměrů to chápu, protože jeviště je tu mělké a docela široké. Nejsou tu tahy nad jevištěm, aby se daly spustit kulisy. Není tu točna, kterou v Ostravě máte. Co se ale mění pro hudebníky? Pro muzikanty v zásadě nejsou změny zase tak velké. Hudební koncepce a tempo se nemění. Ale festival se odehrává venku. Je to otevřený prostor, má jiný zvuk. Bylo potřeba vyzkoušet, jak s tím zacházet.

Dirigent Robert Jindra.

foto archiv

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava přivezlo na letošní festival Bizetovu Carmen. Uvedlo ji po sobě dva večery a pokaždé v jiném obsazení. Opera vzbudila mnohé polemiky. Zvláště kvůli scénickému nastudování. Na jedné věci se ale shodli všichni. Orchestr pod vedením dirigenta Roberta Jindry odvedl dobrý výkon.

Jaká je pro vás po hudební stránce opera Carmen? V době, kdy byla složená, zaznamenala obrovský neúspěch. Dnes je to jedna z nejhranějších a divácky nejoblíbenějších oper. Je to dílo živoucí, energické. Příběh je o vášních, lásce. Je to něco, co se může odehrát také v dnešní době, protože jsou tam zásadní emoce. Carmen nepřináší, co se týče orchestrálních partů, nic těžkého nebo náročného. Těžiště je na pěveckých partech. Všechny hlavní postavy jsou velice náročné. Carmen je napsaná pro mezzosoprán, ale rozpětí té role je obrovské. José patří mezi nejkrásnější dramatické role. Potom jsou tu masové scény. Velký sbor s dětským. Všechno musí do sebe zapadat, aby šla z hudby obrovská energie a korespondovala s textem. Georges Bizet byl velkým obdivovatelem tvorby Richarda Wágnera, který dokonalé spojení toho, co se děje na jevišti, textu a hudby. Bizet se v Carmen o to pokouší jasně a zřetelně. Orchestr nesmí jenom doprovázet. Je to hudební drama. Jak se vám komunikovalo s orchestrem?

Spolupracujeme spolu už dva roky a přirostl mi k srdci. Jako šéf ostravské opery vím, co dokáže, znám jeho barvy, k jakému maximu se dá zvednout. Kde má ještě rezervy. Jací jednotliví hráči jsou. U této inscenace došlo k tomu, že původně ji nastudoval můj kolega Oliver Dohnányi. Dovedl k premiéře a ještě letos ji někdy dirigoval. Když jsem ji převzal, trochu jsem sáhl k určitým změnám a pojetí. Udělal jsem dva nové škrty. Orchestr to rychle pochopil a zareagoval dobře. Předpokládám, že s Carmen nevyjíždíte často a Smetanova Litomyšl byla výjimka. To je pravda. Není to titul, po kterém sáhnou festivaly. Většinou se přehlídky zaměřují na zajímavosti a unikátní věci. A Bizetova Carmen patří mezi divácky oblíbené tituly. Ale ať už hrajeme doma nebo venku, musí to být strhující drama a lidé tomu musí porozumět. Kateřina Prouzová

Podívejte se na zámek Máte vstupenku na festival Smetanova Litomyšl? Tak ji nezahazujte. Využijte ji jako slevu při návštěvě renesančního litomyšlského zámku. Po předložení platné vstupenky na některý z pořadů Smetanovy Litomyšle vám bude v pokladně Státního zámku Litomyšl místo obvyklých 120 korun účtováno pouze 70 Kč. Pozor - týká se pouze plného vstupného. Na zvýhodněné vstupné nelze další slevu uplatnit. Akce platí pro obě hlavní prohlídkové trasy, a to až do konce 54. ročníku festivalu.

Carmen přinesla publiku dva rozdílné zážitky. Kameny na druhém nádvoří litomyšlského zámku ještě žhnuly, když repríza „Carmen" s Národním divadlem moravskoslezským začala. Nehnuté vedro evokovalo toreadorskou arénu ještě víc než včera. Možná i díky tomu mělo dnešní představení větší říz. Přitom působilo uvolněněji a vášnivěji. Tři hlavní role byly při první repríze obsazeny jinými pěvci než při prvním uvedení: Carmen zpívala Zuzana Šveda, v roli dona

4


svět opery

„V Litomyšli jsem zničila drahé a hlavně vypůjčené šaty” Na festivalu Smetanova Litomyšl jste už vystupovala osmkrát. Zažila jste zde nějaké zajímavé chvíle? Zajímavé, napínavé, náročné, nádherné a osudové. Například jednou, to bylo na koncertu s FOKem a zpívala Carminu Buranu. Moje píseň měla krásný prostý text o dívce, která stojí v červených šatech, a když se pohne, šaty něžně zašustí. Napadlo mě, že by bylo krásné mít takové červené šaty. Podařilo se mi přemluvit naší přední módní návrhářku Helenu Fejkovou, aby mi zapůjčila její exkluzivní model. Hedvábné, rudé šustivé šaty, které prezentovala na mnoha světových přehlídkách a které byly jejím rodinným stříbrem. Zpívalo se v nich dobře, koncert byl oceněn dlouhým potleskem, ale katastrofa na sebe nedala dlouho čekat. Při nástupu na děkovačku mi kolega omylem stoupl na vlečku. Udělala jsem krok vpřed a pak už jen bezmocně poslouchala ten šílený praskot látky na zádech. Krve by se ve mně nedořezal. Za mnou seděl celý orchestr a ohromný sbor, přede mnou diváci. Věděla jsem, že se nemůžu otočit ani na jednu stranu. V uších mi zněla varování Heleny Fejkové. Asi si umíte představit, co si všechno chudák můj milý kolega vyslechl.

Marie Fajtová jako Violeta.

foto archiv

Sopranistka Marie Fajtová je v Litomyšli jako doma. Sólistka Národního divadla Praha letos vystoupí jako hlavní hrdinka Verdiho opery La Traviata. Do inscenace, která se hraje už čtrnáct let, naskočila před čtyřmi lety. A hraje ji nejraději.

pasují. Ať už barvou, technikou, potažmo způsobem frázování. Když i vzhledem odpovídají charakteru postav. Váš repertoár je široký. Hodně se věnujete barokní hudbě. Ostatně letošní litomyšlský festival je na ni i poměrně dost zaměřený. Co pro vás znamená zpívat baroko? Obvykle jsem obsazována do technicky náročných koloraturních běhavých partů. Často do těch, které zpívali kastráti. Zpívat barokní repertoár pro mě znamená nutnost cvičit, cvičit a cvičit. Udržet si vedle operních legát i pořádnou techniku. Jsem tomu ráda, ostatně i Lilli Lehmann říká, že zpěvák bez trylku je jako kůň bez ocasu. Čemu se v současné době věnujete? Nejraději a především své dcerunce a svým blízkým. Před námi je léto. Bude pro vás odpočinkové, nebo pracovní? Jsem moc ráda, že nám nakonec vyjde týden dovolené, ale jinak bude pracovní. V Německu mě čeká natáčení DVD nádherného Requiem Franze von Suppeho. Také jsem byla požádána o lektorské kurzy. Mám před sebou dost koncertů a pak už tu je nová sezóna. Kateřina Prouzová

Tentokrát vás diváci uvidí jako Violettu v opeře Traviata. Kterou ze svých operních rolí máte nejraději? Jednoznačně Violettu. Především proto, že je to velmi rozmanité zpívání. Jak technicky, tak výrazově. V první části koloraturní, v druhé zase dramatické a v poslední části téměř lyrické až křehké. Každé představení Traviaty je pro mě velká výzva skloubit a interpretovat všechny tyto styly. Jak hodně určuje konkrétní obsazení výsledek konkrétního představení? Domnívám se, že hodně. Krásné je, když se sejdou zpěváci, jejichž hlasy do sebe jaksi

. Větší vedro přineslo větší vášně José vystoupil Tomás Černý a v roli Micaëly Eva Dřízgová-Jirušová. Šveda se jako Carmen cítila zjevně dobře a nejen zpívala, ale také se dobře pohybovala a celkově působila věrohodně. Tomáš Černý má obrovský hlas, krásné legato a intonuje bezchybně. Jeho árie v druhém jednání byla nádherná. Oproti Lucianu Mastrovi mu možná v samém závěru opery chyběla živočišná divokost. Nečekané změny Kupodivu repríza přinesla změny ve scénických detailech. Hned v předehře, během

motivu Camen, světlo nejen zčervenalo, ale na pódium také přišla hlavní hrdinka s růží, rozpoutávající dění celé opery. Obě hlavní ženské role také oblékly jiné kostýmy. Carmen měla jasnou identitu, vystupovala v relativně dlouhých sukních, byla cikánkou i dámou najednou, což je jeden z obtížných rysů role. Micaëla sice i dnes evokovala dámu z velkoměsta, zato červenou maxikabelku nahradila o něco menší hnědá. Zvláštní bylo, že v obou přídavných letáčcích s obsazením byla Carmen uvedena jako opera o třech jednáních.

Sehrané těleso Orchestr hrál do detailu stejně dobře jako včera. Bylo ale znát, že se v Litomyšli už cítí více doma. Zněl hlasitěji a uvolněněji. To se týkalo i kompaktního a barevně vyrovnaného sboru, jehož tenor si zaslouží zvláštní uznání. Večer ukázal, jak prospěšné může být hrát více než jedno představení, zvlášť u scénických kusů. Publikum křičelo a poděkovalo dlouhým potleskem za krásný a silný večer. Šimon Voseček

5


festivalové ozvěny

Chystá se program na příští rok Zazní Má vlast nebo Novosvětská

DOBRÁ NÁLADA. V zákulisí koncertu Hvězdy operního nebe panovala uvolněná přátelská atmosféra – vlevo dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský, uprostřed dirigent Steven Mercurio, vpravo Marcello Giordani. foto František Renza

Už jenom pár dní zbývá z 54. ročníku Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl. Počasí bylo letos laskavé. Na zámek proudily davy hudbymilovných lidí. A vše klapalo, tak jak má. Za celým programem stojí už několik let dramaturg Vojtěch Stříteský. Pane Stříteský, festival ještě zdaleka není u konce, ale určitě se již dnes můžete ohlédnout za jeho dosavadním průběhem. Jak s ním jste spokojen? Musím říci – a říkám to nesmírně rád – že spokojenost je veliká a převládající. Nejde jen o velmi dobrou, až vynikající interpretační úroveň představení a koncertů, ale i o obecně dobrý pocit z dosavadního průběhu festivalu. Proti loňsku nám zatím výrazně více přeje počasí a stavební ruch na návrší, z nějž jsme měli velké obavy, návštěvníky neobtěžuje přespříliš. Ale přestože nás čeká již jen několik málo dní, máme před sebou zásadní projekty, jejichž úspěšnost bude velmi důležitá pro celkové hodnocení festivalu. Mohl byste říci, které programy a pořady na vás udělaly jako na dramaturga největší dojem a naopak zklamaly vás některé? Na první část otázky vám odpovím jako jeden z mnoha návštěvníků – milovníků krásné hudby: takřka celý uplynulý víkend byla jedna velká oslava muziky a českých muzikantů! Pro mne ta festivalová kulminace začala v Lanškrouně, kde Ivan Ženatý za doprovodu skvělého Barocco sempre giovane mistrovsky přednesl

6

Čtvero ročních dob, pokračovala nádherným, nepatetickým přednesem Dvořákovy Lužanské mše Českým filharmonickým sborem Brno, vyvrcholila neskutečným zážitkem s Radkem Baborákem a Českou sinfoniettou a klidně odezněla v půvabném chrámovém nokturnu Simony Šaturové. Žádný z pořadů dle mého soudu vysloveně nezklamal – ale samozřejmě: bavíme se o živém umění, o možných zaváháních, chybách a především různosti náhledů. Poslouchám všechny názory, to je pro mne velmi důležité. Vím, že někteří lidé měli problém s kostýmy a aktualizací Carmen, jiní nebyli příliš spokojeni s Koncertem na přání. Zajímavé je, že jedni tvrdili, že koncept koncertu byl příliš seriózní, druzí, že naopak příliš odlehčený. Někomu přišel Marcello Giordani jako zjevení z jiné galaxie vokální úrovně, ale slyšel jsem i povzdech, „čekal jsem víc“... Shoduji se s vámi, že nedělní koncert z děl vídeňských klasiků byl skutečně mimořádný. V čem podle vás spočívá kouzlo Radka Baboráka? Jeden z největších světových dirigentů Seiji Ozawa nazval Radka géniem a jeho jméno synonymem pro dokonalost. To myslím není třeba dál rozvádět. Setkali jsme se zkrátka s něčím absolutně mimořádným. On už jen pohled na obsazení orchestru byl nevídaný – vždyť třeba u prvního pultu primů seděla Martina Bačová s koncertním mistrem Daliborem Karvayem! Oba věhlasní sólisté a všichni další podřídili svá mistrovství a virtuozitu orchestru, hráli s obrovským nadšením, na

doraz, doslova se vyždímali. Právem si pak vychutnávali dvacetiminutové ovace. Ostatně – stane se mi maximálně jednou za dva tři roky, abych rovnou z hlediště odešel do šaten a pozval dirigenta a soubor k dalšímu účinkování. Tady jsem neváhal ani jedinou sekundu! Takže se sem Radek Baborák příští rok vrátí? Tak takhle jednoduché to u hvězd Baborákova formátu není. V příštím roce je v létě v Malajsii a pak v Soulu. Dohodli jsme se na Rok české hudby 2014 a jako výzvu postavili jeden z nejčestnějších, nejlákavějších – ovšem i nejnáročnějších - uměleckých úkolů vůbec. Můžete být konkrétní? A na co se mohou návštěvníci těšit příští rok? Nechci to již dnes prozrazovat, jen naznačím, že půjde o vrcholnou kompozici Antonína Dvořáka (smích), takže si to stejně každý domyslí.. 55. Smetanova Litomyšl se v příštím roce bude konat od 13. do 30. června a zahajovat bude opět Česká filharmonie. K naší radosti zazní přímo pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka dvakrát Má vlast, pražské Národní divadlo přiveze novou inscenaci Dvou vdov. Brněnská Janáčkova opera k nám zavítá s festivalovou premiérou Verdiho Sicilských nešpor a dílo Richarda Wagnera, od jehož narození uplyne také 200 let, bude zastoupeno koncertní verzí Bludného Holanďana. Myslím, že je reálné, aby se na sklonku podzimu objevila na webu první verze programu. Kateřina Prouzová


festivalové ozvěny

„Bez Smetanovy Litomyšle si svůj život nedovedu představit”

ŘEDITEL FESTIVALU. Jan Pikna bojuje se spoustou problémů okolo festivalu. Ale spokojenost diváků a plné hlediště jsou důvodem, proč jít další rok do toho naplno. foto František Renza

Festival Smetanova Litomyšl má obrovskou tradici a prestiž. Může se pochlubit neopakovatelnou atmosférou i kvalitní dramaturgií. Přesto jeho budoucnost nevypadá růžově. Jaké věci dělají starosti řediteli festivalu Janu Piknovi?

tury. Zachránil nás návrat České spořitelny na post generálního partnera a věrnost návštěvníků – výnos ze vstupného činil 35% rozpočtu! V tom nemáme mezi českými festivaly vážné hudby konkurenci. Přesto se nepodařilo rozpočet naplnit v plném rozsahu a musíme velmi šetřit, snažíme se ale, aby to diváci nepocítili.

Letošní ročník se chýlí ke svému závěru, je čas hodnotit. Jaký byl letos zájem o vstupenky? I přes složitou ekonomickou situaci obvykle veliký. Letos jsme ale nasadili do prodeje rekordní počet vstupenek, takže na většinu pořadů se dalo získat místo téměř do poslední chvíle. Samozřejmě byly výjimky dlouho dopředu beznadějně vyprodané, ale na druhé straně se některé pořady doprodaly až po slevě. Je zřejmé, že lidé musejí šetřit, pravděpodobně si předem vybrali to, co prostě musí vidět, a u dalších pořadů ponechali náhodě, zda vstupenky zbydou a budou levnější. Přiznávám ale, že koncerty mládežnických těles se letos prodávaly velmi špatně, a abychom je zaplnili, nabídli jsme vstupenky bezplatně litomyšlským středním školám. Věřím, že to byl dobrý vklad do budoucnosti. Koncerty nakonec totiž patřily k těm nejlepším a studenti, kteří by třeba na Smetanovu Litomyšl jinak vůbec nešli, nadšeně aplaudovali. Myslím, že jsme získali další generaci příznivců.

A jak pořadatelsky? Musím říct, že se stabilizoval fantastický pořadatelský tým, schopný řešit nejen standardní naplánované úkoly, ale umí se okamžitě přizpůsobit změněným podmínkám a najít kreativní řešení každého problému.

Jak se vám podařilo zajistit letošní ročník finančně? Bylo to mnohem složitější než v minulosti, sponzoři ubývají nebo snižují své plnění. Stejně tak snížilo dotaci ministerstvo kul-

Myslíte například určitou kolizi s probíhající rekonstrukcí zámeckého návrší? Tam se to ukázalo vrchovatě, málokterý návštěvník by věřil tomu, jak zámecký areál vypadal ještě jeden den před zahájením festivalu. Ale nejen to, divadelní produkce, práce s množstvím lidí a techniky přináší prakticky stálé změny. Harmonogram příjezdů účinkujících, ubytování, návozů a staveb scén nikdy nelze předem dokonale vycizelovat a je velmi těžké skloubit změny například s požadavkem správy zámku, aby byla každá podrobnost předem sjednána ve smlouvě. Pak jsou zkrátka některé dveře zavřené jen proto, že to tak bylo kdysi ujednáno, a my musíme složitě hledat náhradní řešení, aby se vůbec pořad mohl uskutečnit. Co bude s festivalem dál? Smetanova Litomyšl je svou více než šedesátiletou tradicí národním kulturním dědictvím, které je třeba všemi prostředky

chránit. Mám tu čest stát po určitý čas v čele jejího organizačního týmu a snažím se dělat vše proto, aby zůstala zachována a měla prostor pro svůj další rozvoj. Mým úkolem než předám tuto pozici někomu mladšímu je zajistit festivalu budoucnost. Musíme přesvědčit správce zámku, že festival neomezuje jeho provoz, jen krátkodobě mění jeho chod s přidanou hodnotou stoprocentně naplňující účel památkového zákona: „..zpřístupňovat a vhodně využívat kulturní památky, aby se podílely na rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví…“. Musíme vyjednat trvalou podporu města a kraje, měli bychom získat sponzory a mecenáše, pro které bude účast na festivalu věcí prestiže a nebudou ji brát jen jako jeden z mnoha zábavných eventů pro své klienty. To zní i trochu skepticky. Momentálně nás obrovsky nabíjí spokojenost návštěvníků, pochvaly, plná hlediště, setkávání s dlouholetými příznivci festivalu. Teď si užíváme chvilky slávy a úspěchu, ale vím, že hned po skončení tohoto ročníku začne vše nanovo úplně od začátku – získávání peněz pro další ročník, partnerské podpory, nejvíc mne však vyčerpává nekončící boj za to, aby vůbec festival na litomyšlském zámku mohl být. Přesto mám festival moc rád, jsem šťastný v pořadatelské „rodině“, s kterou teď trávíme prakticky čtyřiadvacet hodin denně a už si bez ní ani nedovedu svůj další život představit. Takže se už teď těším na 13. červen 2013, kdy Smetanova Má vlast otevře 55. Smetanovu Litomyšl. Kateřina Prouzová

7


Smetanova výtvarná Litomyšl

Nenechte si ujít výstavu velkého malíře Kamila Lhotáka Galerie Zdeněk Sklenář v těchto dnech připomíná sto let od narození malíře Kamila Lhotáka. Ve svých prostorách v Mariánské ulici prezentuje třicet obrazů, které mapují umělecký vývoj Lhotáka. Výstava je k vidění do 29. července. „Výstava je překvapivá svou odzbrojující krásou obsaženou ve všech obrazech. Je to zážitek jak pro ty, kteří Kamila Lhotáka dobře znají, tak pro ty, co se s ním setkali jen letmo,“ říká galerista Zdeněk Sklenář. Představuje autora od prvních obrazů, které se zachovaly z 30. let až po léta devadesátá, kdy se jeho dílo značně proměnilo.

mým strýčkem malířem Zdeňkem Sklenářem a jeho přítelem malířem Kamilem Lhotákem.

Co nového přináší výstava ve vaší galerii? Kamil Lhoták je vnímán především jako člen Skupiny 42. Což je legendární uskupení, které vnímalo a zachycovalo jevy zdánlivě okrajové. Je vnímán jako velký malíř právě v letech 1942 až 1948. Touto výstavou jsem chtěl mimo jiné sdělit, že Lhoták je vynikající malíř od svých počátků až do pozdních obrazů, které známe. Vytvořil pozoruhodné dílo. Zobrazuje téma nastupující techniky ve 40. letech, kdy prudce prorůstala do společnosti. Ukazuje nám poetiku zaniklých technologií a krásy, kterou lidé kdysi obdivovali pro svoji modernost. Pro mě je to slavnost k 100. výročí Lhotákova narození. A připomínka velkého přátelství mezi generačními souputníky, mezi dvěma malíři,

Z čeho máte v souvislosti s výstavou Kamila Lhotáka největší radost? Její význam je pro mě osobní. Chtěl jsem ukázat všem, co milují výtvarné umění, že mám rád tyto formy realistického zobrazování. A mám radost z atmosféry, která panuje v Litomyšli. Z hlediska provozu soukromých galerií jsem pamětníkem. Galerie Zdeněk Sklenář je první soukromou v Litomyšli, která bez nadbytečného hluku od poloviny 90. let v celoročním provozu začala představovat nejvýznamnější jména 19. a 20. století a současného umění. Mařák a Slavíček, Kubišta, Kupka, Zrzavý a desítky dalších věhlasných jmen, legendární výstavy Boštíka a Sýkory. Není velkého jména, které bych zde nepředstavil. Děkuji velkému

množství přátel galerie, kteří mě upřímně podporují. Galerie Zdeněk Sklenář stála u zrodu celé řady aktivit, které působily jako rozbuška, a v mnohých rozproudily zájem o umění, podotýkám s náležitou skromností. Když jste tady například vystavoval Josefa Čapka, následovala velká pražská prezentace. Bude mít Kamil Lhoták podobný osud? Domnívám se, že Kamil Lhoták, který v současné době prožívá ohromný vzestup cen, se v budoucnu stane daleko větším fenoménem. Jeho velké objevitelské výstavy teprve čekají pro nové generace. Rozhodně moje směřování bude postupovat směrem do zahraničí, do Spojených států a do Číny, kde připravuji několik rozsáhlých výstav českého umění. Kateřina Prouzová

Mistři české malby čekají v domě U Rytířů Vydejte se na výlet s krajinářem Bohumilem Knittlem V Městské galerii v domě U Rytířů na Smetanově náměstí se koná až do 2. září výstava Mistři české malby, která je v jistém ohledu pokračováním výstavy Julius Mařák, kterou galerie představila v tomtéž prostoru od března do června. Obrazy z fondů České spořitelny (konkrétně z její litomyšlské pobočky) přestavují vedle několika Mařákových prací také díla jeho přímých i nepřímých žáků z kolekce, která v litomyšlské spořitelně vznikala od sklonku 19. století a je cenným svědectvím o lokálních zájmech i sběratelském vkusu v okruhu klientů i zaměstnanců našeho nejstaršího bankovního domu v průběhu 20. století. Vedle obrazů od špičkových tvůrců (k vidění jsou tu například dvě zcela ojedinělé Chitussiho práce či obrazy Kavánovy) na výstavě návštěvníci naleznou i díla lokálních umělců, například výborné oleje Gustava Porše a mnoha dalších veřejností oblíbených i zapomenutých autorů. Výstava je součástí celého cyklu, ve kterém Česká spořitelna

8

Generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka na vernisáži výstavy Mistři české malby. foto F. Renza

Bohumil Knyttl. V zatáčce U lipky u Střemošic. foto archiv

představuje obrazy ze svých rozsáhlých sbírek, které (oproti minulosti, kdy bývaly často vystaveny přímo ve veřejných spořitelních prostorách) jsou dnes spíše částí bankovních depozit.

odkud je tento neprávem zapomenutý krajinář pořídil. Kurátor výstavy Pavel Chalupa pozve návštěvníky na 19 kilometrů dlouhou pouť, při které představí na 50 obrazů, z nichž každý má svou GPS souřadnici. Pokud je známo, nikdy se žádná taková akce nekonala, máte-li tedy chuť a čas, ve čtvrtek mezi 13. a 14. hodinou můžete na místě 49°55'23.47"S 16° 7'25.09"V (první brtečský dům na silnici Lhůta - Brteč) vstoupit na trasu první světové GPS výstavy. Z Litomyšle je to 15 kilometrů... GPSku ovšem s sebou mít nemusíte. Trasa se dá zvládnout i podle mapy. Plán akce najdete také na gpsknyttl.vmyto.cz. (red)

Na výlet s Bohumilem Knyttlem Ve čtvrtek 5. července proběhne v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle také druhá z dvojice jednodenních akcí letošního ročníku, a sice plenérová výstava obrazů krajináře Bohumila Knyttla (1903-1977), který na Litomyšlsku a Vysokomýtsku maloval ve 30. a 40. letech 20. století. Obrazy budou vystaveny v přírodě přímo v místech,


Litomyšl žije

Objevte umělecký a duševní svět Josefa Váchala

foto archiv

PORTMONEUM. Malby tiskaře, malíře, graﬁka a spisovatele Josefa Váchala. Vítejte ve světě bezbřehé fantazie.

Při návštěvě Litomyšle se snadno dostanete do situace, že nebudete vědět kam zajít dřív. Na vašem seznamu by nemělo chybět Portmoneum - Museum Josefa Váchala. Najdete ho v ulici Terezy Novákové. Tak jako patří k Litomyšli skladatel Bedřich Smetana, tak k ní i neodmyslitelně patří knihtiskař Josef Portman. Tento muž, povoláním učitel a později knihovník, byl v soukromém životě pozoruhodnou osobností. Mezi svými sousedy vynikal především tím, že i když nepatřil mezi zámožné občany města, shromáždil velmi cennou sbírku knih a tisků. A nebál se ani experimentů. Proto pozval v roce 1920 do Litomyšle svého přítele Josefa Váchala a požádal ho, aby mu vyzdobil stropy a stěny dvou místností svého domu. Josef Váchal tak učinil a narodilo se Portmoneum. Kromě nástěnné výmalby se ale můžeme kochat i unikátním vyřezávaným nábytkem a nejrůznějšími bytovými doplňky. A také věcmi, které nám poodhalí tolik kontroverzní osobnost tiskaře, malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala. Co se skrývá v Portmoneu Možná zjistíte, že jedním z nejdůležitějších charakteristických rysů života a díla Josefa Váchala byla jeho naprostá, v dnešní době skoro nepochopitelná nezávislost. Celý svůj život byl tím, koho označujeme slovem solitér. O české společnosti si nikdy nedělal žádné velké iluze. Myslel si o ní to nejhorší a také to dával veřejně najevo. Jenže, když se vztekal nad maličkostmi, neměl nikdo ponětí, že pod slupkou sarkastického mystifikátora se skrývá vnitřní rána. Váchal totiž trpěl pocitem zneuznaného umělce a vůbec nechápal, proč jeho zcela osobitá, nikoho nenapodobující tvorba ostatní nezajímá. Ale my se teď nacházíme v roce 1920, kdy se pustil do výmalby domu svého přítele

Josefa Portmana. V této době si ještě zachovával nadhled a dokázal se na vše dívat se svým břitkým humorem. A právě Portmeneum je toho důkazem. Na první pohled budete mít pocit, že jeho malby jsou velmi chaotické. Spatříte tady krajinu a vedle ní nejrůznější ďáblíky, skřety a skřítky, do toho objevíte motivy s křesťanskou tematikou a pak se vám najednou zjeví hinduistická bhavagadhíta. Jenže všechno má svou vnitřní logiku, kterou nelze odhalit bez znalosti jeho díla, jeho životních postojů a uměleckých názorů. Přesně takhle totiž vypadal duševní a umělecký svět Josefa Váchala. Uživil se uměním Možná bychom si měli položit otázku, co živilo Josefa Váchala. Budete se asi divit, ale od mládí až do smrti byly jediným jeho příjmem peníze získané prodejem především vlastních výtvarných děl. Distancoval se od nejrůznějších uměleckých spolků a umělců, kteří se sdružovali v nejrůznějších spolcích a nesplňovali Váchalova kritéria umělecké nezávislosti. Jenže vliv, který měly tyto

spolky třeba na přidělování státních zakázek, stipendií nebo prestižních ocenění, byl tak velký, že umělec, který tvořil své dílo v ústraní, neměl moc velkou šanci se prosadit, či se dokonce svou prací slušně uživit. Ale Váchal byl přesvědčený, že je to správná cesta a že právě odpoutáním od svého uměleckého okolí upozorní na svou originalitu. Předpoklad mu ale nevyšel a už za svého života se dostal na okraj pozornosti jak veřejnosti, tak i mecenášů a postupně upadl v zapomnění. Není tomu ale tak v Litomyšli. Portmoneum vám nabídne pohled na svět očima umělce, který tvořil bez autocenzury a s nadhledem. A vy najednou zjistíte, že základním prvkem jeho díla je humor. Právě ten je totiž lékem na nemocnou lidskou duši. Kdo se nedokáže zasmát, dokáže jen těžko porozumět sobě i okolnímu světu. Humor je také možná tou nejlepší formou, jak vyjádřit vztek, nesouhlas či bolest. Může být jemný, nenápadný, absurdní, morbidní, sarkastický nebo groteskní. Jaký je ten Váchalův, to zjistíte právě v litomyšlském Portmoneu. Naďa Kubínková

VÁCHALOVY STOPY. Odkaz Josefa Váchala zdobí také Pension Paseka.

foto Pavel Vopálka

9


ozvěny festivalu

Přidejte se do Klubu přátel a mecenášů Smetanovy Litomyšle Smetanova Litomyšl je festival s dlouholetou tradicí. Festival byl založen roku 1949 a od té doby se uskutečnilo 54 ročníků. V posledních desetiletích se festival úžasně rozvinul. Z původně víkendové akce se stal plnohodnotný čtyřtýdenní svátek hudby. Kvalita dramaturgie, účast špičkových hudebníků a jedinečné prostředí zámku Litomyšl právem řadí festival mezi nejoceňovanější kulturní události v České republice. I vy se nyní můžete spolupodílet na kráse, lesku a další budoucnosti festivalu Smetanova Litomyšl. Mecenášské balíčky Základ pro všechny balíčky - zasílání programů na email - zdarma pozvánky na všechny vernisáže Smetanovy výtvarné Litomyšle pro dvě osoby - zdarma festivalový katalog - zdarma všechna čísla festivalových novin; - jmenovité poděkování ve festivalovém

katalogu v prostoru mezi sponzory a na webových stránkách festivalu. Bronzový mecenáš (přispívá darem od 5.000 Kč ročně) - základ pro všechny balíčky - přednostní nákup vstupenek v omezeném počtu 4 vstupenek na jedno představení; - čtvrtina ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označena jako VIP vstupenky a příslušný počet VIP parkovacích karet. Stříbrný mecenáš (přispívá darem od 20.000 Kč ročně) - základ pro všechny balíčky - přednostní nákup vstupenek v omezeném počtu 20 vstupenek na jedno představení; - polovina ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označena jako VIP vstupenky a příslušný počet VIP parkovacích karet; - pozvánka na raut pořádaný po zahajovacím a závěrečném koncertu podle počtu zakoupených vstupenek na uvedené pořady.

Obraz, který čeká velká sláva

Zlatý mecenáš (přispívá darem od 50.000 Kč ročně) - základní mecenášský balíček - přednostní nákup vstupenek v neomezeném počtu; - jakýkoli počet ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označen jako VIP vstupenka a příslušný počet VIP parkovacích karet; - automatické přiřazení pozvánek na raut k VIP pořadům, u nichž se raut uskuteční. Platinový mecenáš (přispívá darem od 150.000 Kč ročně) - základ pro všechny balíčky - přednostní nákup vstupenek v neomezeném počtu, 20 vstupenek dle vlastního výběru zdarma; - jakýkoli počet ze zakoupených vstupenek dle vlastního výběru označen jako VIP vstupenka a příslušný počet VIP parkovacích karet; - automatické přiřazení pozvánek na raut k VIP pořadům, u nichž se raut uskuteční. Barbora Krejčí, tel. 724 063 039 [email protected] www.smetanovalitomysl.cz

Nalaďte si rozhlas a televizi Smetanova Litomyšl den po dni Poslední díl se bude vysílat v sobotu 7. července od 21.50 hodin. Záznam z koncertů Česká televize i Český rozhlas zaznamenají pro své vysílání koncert Thomase Hampsona, konaný 4. července. Zachytí tak jedinečnou světovou premiéru nové skladby české autorky Sylvie Bodorové.

VELKOLEPÉ DÍLO. Velké pašije malíře Miroslava Rady vzbuzují obdiv.

Dva a půl roku maloval Miroslav Rada svůj největší obraz Velké pašije. Pozoruhodné dílo úctyhodných rozměrů – na šířku měří obraz sedm a půl metru a vysoký je tři metry čtyřicet - je nyní vystaveno v kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli. Během letošního festivalu Smetanova Litomyšl je kostel vždy před koncerty na zámku otevřen veřejnosti, aby si jej návštěvníci mohli prohlédnout. „Tento obraz vstoupí do dějin,” takto se

10

foto archiv

před rokem vyjádřil letohradský farář Václav Vacek, když byl obraz v jeho kostele vystaven. „Dlouho trvalo, než jsem se rozhodl, že nazrál čas toto téma namalovat. Je to událost, která inspirovala řadu hudebních skladatelů k nesmrtelným skladbám a malířů k nádherným obrazům plným Boží slávy, lidské pokory, ale i lidského soucítění s bolestí,“ svěřil se Miroslav Rada. Jistotu, že nastala pravá chvíle se do obrazu pustit, malíř podle svých slov pocítil až v sedmdesáti osmi letech. (pro)

Přímý přenos Český rozhlas pozve posluchače stanice Vltava 8. července k poslechu přímého přenosu závěrečného koncertu festivalu nazvaného „Největší symfonické maličkosti”. Na rozhlasových vlnách O festivalovém životě každý den informuje Český rozhlas Pardubice. Pravidelné okénko z Litomyšle vysílá ze svého pardubického studia v 8.20 hodin. Reportáže, rozhovory s umělci, perličky ze zákulisí jsou na programu v Odpoledním regionu po čtvrté hodině odpolední. (pro)


litomyšlský zámek

Litomyšlský zámek nabízí zábavu pro děti i adrenalin pro odvážné Dějištěm Smetanovy Litomyšle je krásný renesanční zámek, památka UNESCO. Jeho dveře jsou pro návštěvníky otevřené i během měsíčního festivalového maratonu. Co lidé najdou uvnitř? Například výstavu historických pokojíčků a domečků nebo do zámecké věže na nová strašidla. Rodiny s dětmi si užijí vyhlídkovou trasu s názvem Byl jednou jeden domeček. Historické domečky a pokojíčky pro panenky jsou rozprostřeny po celém prohlídkovém okruhu vedle nábytkových instalací, které ukazují návštěvníkům bydlení šlechty v 18. a 19. století. Exponátů je devadesát a pocházejí ze sbírek soukromých sběratelů, kteří si je s láskou hýčkají. Komu straší ve věži Dále děti potěší prohlídková trasa s názvem Komu straší ve věži. Z dílny, ze které pochází medvídek Kuky, vyšla i litomyšlská zámecká strašidla. Malí návštěvníci se ve věži učí rytířským ctnostem. Musí vyjít úplně nahoru, probudit bílou paní a splnit vše, co od nich očekává. Pokud obstojí ve zkoušce, jsou pasování na rytíře kamenné strašidelné věže. Z toho vyplývá povinnost, až bude zámku nejhůře, budou povoláni a přijdou ho zachránit. Stejně jako blaničtí rytíři českou zemi. Podzemní labyrint Ten, kdo hledá trochu vzrušení a dobrodružství, ocení prohlídku podzemních chodeb. Labyrint se nachází pod areálem

NEJEN DO HLEDIŠTĚ. Renesanční zámek zve diváky festivalu na své prohlídkové okruhy.

zámku. Zasahuje až do parku. Trasa je přístupná pouze o víkendech. Kromě odborného výkladu dostanete ještě helmu a baterku na čelo. Pernštejnové v Litomyšli Renesanční zámek nechal postavit Vratislav z Pernštejna v letech 1568 – 1581. Na pomoc si pozval císařské stavitele Giovanniho Battistu Aostalliho a Ulrica Aostallise. Psaníčková a figurální sgrafita na fasádách a štítech a s dvěma velkými bitevními scénami na hlavním nádvoří vytvořili převážně italští mistři. Pro finanční těžkosti však Pern-

foto František Renza

štejnové postoupili litomyšlské panství v roce 1649 Trauttmansdorffům, za nichž došlo v zámku k barokním úpravám. Dalšími majiteli byli Valdštejnové – Vartenberkové a Thurn-Taxisové. Rodiště Bedřicha Smetany Zámek byl v roce 1962 vyhlášen Národní kulturní památkou. V jeho pivovaře se také 2. března 1824 narodil hudební skladatel Bedřich Smetana, který dal jméno mezinárodnímu opernímu festivalu. Od roku 1999 je celý zámecký areál na Seznamu světového dědictví UNESCO. (pro)

Na litomyšlském zámku se sešla šlechta

Jak se dostanete na pořad v Nových Hradech?

Smetanova Litomyšl se hlásí k Pernštejnskému roku. Na jeden ze svých pořadů pozvala významné šlechtické rody.

Pořadatelé festivalu nabízí zdarma dopravu na operu Královna víl, která je na programu 5., 6., a 7. července. Rezervace není nutná.

Letošní ročník Smetanovy Litomyšle reaguje na vyhlášený Pernštejnský rok a nese proto podtitul Pocta Pernštejnům. Už 63 let se festival koná v nádherném prostředí renesančního zámku, poslední velké stavbě tohoto kdysi mocného rodu. Pocta Pernštejnům je také název koncertu, který se konal 1. července na druhém zámeckém nádvoří. Zvuk lesního rohu se v Mozartově koncertu Es dur rozklenul skvělou akustikou arkádového prostoru v podání zřejmě nejlepšího hornisty světa Radka Baboráka, který se však v Beethovenově „Osudové" a Haydnově symfonii „Poledne" představil i jako dirigent. Hold Pernštejnům přijeli také vzdát po-

V ceně vstupenek na představení Královna víl v Nových Hradech je kromě občerstvení zahrnuta také doprava z Litomyšle do Nových Hradů a zpět. Zájemci o tuto službu mohou dvěma autobusy Smetanovy Litomyšle vyrazit vždy v den představení ve 20:00 od sochy Bedřicha Smetany na Smetanově náměstí v Litomyšli. Každý cestující se musí prokázat platnou vstupenkou na operu Královna víl daného večera, místa v autobuse není třeba rezervovat předem. Autobusy budou přistavené u rokokového zámečku v Nových Hradech také po skončení programu. Součástí vstupného je i občerstvení. Večer se koná i za nepříznivého počasí. (red)

Radek Baborák.


tomci dalších významných šlechtických rodů - Jana Germenis-Hildprandt ze zámku Blatná, Jan Podstatský-Liechtenstein z Velkého Meziříčí, Eliška HaškováCoolidge z Kundratic nebo William Lobkowicz ze zámku Nelahozeves. (red)

11


Litomyšl žije

Zářivý měsíc svěží vítr.cz dorazil do Galerie Miroslava Kubíka Galerie Miroslava Kubíka vystavuje deset zářivých fenoménů současnosti napříč všemi generacemi. Výstava s názvem Zářivý měsíc svěží vítr.cz ukazuje umění napříč generacemi a uměleckými médii – malbu, sochařství, sklo, architekturu, performance, nová média. „Její význam je didaktický a má vést k pochopení nových forem umění. Výstava a její koncept vznikly z celé řady debat s těmi, kteří se v umění vyznají. Od subjektivního směřuje k objektivnímu.“ Původně výstava nesla název Top ten contemporary.cz neboli Deset nejvýznamnějších v současnosti z České republiky. Její kurátor Zdeněk Sklenář se nakonec nechal inspirovat starým čínským názvem určeným pro uctění významného. „Název výstavy ukazuje na jména, která září jako měsíc v noci. A přináší pohyb a osvěžení podobně jako svěží vítr,“ vysvětluje Sklenář. Podle něj výstava představuje deset nejobjevnějších osobností současného českého umění. „Například dílo Karla Malicha a Milana Grygara považuji za geniální. Novou tvář estetiky nabízí tzv. ošklivé sklo Vladimíra Kopeckého. Zastoupena je naše téměř všemi uznávaná národní jednička v archi-

SOUČASNÁ ŠPIČKA. Chodící kbelík Krištofa Kinterii návštěvníky pobavil.

tektuře Josef Pleskot. U něho si vážím toho, že tam, kde jiní bourají, on staví z původního. Co jiní vyhodili, on uchopí, současnými technologiemi znovu zpracuje a učiní z něho jakousi stavební hostii,“ říká Zdeněk Sklenář. Ohlasy na Zářivý měsíc svěží vítr.cz jsou kontroverzní. Ale s tím její autoři počítali. „Je jasnozřivou čistotou,“ podotýká Sklenář. „Buď je přijímána a hodnocena příznivě,


nebo má své odpůrce. Dokonce jsem slyšela ohlas, že jsme se díky ní konečně dostali do 21. století,“ říká Miroslava Kubíková. Podle jejích slov jsou takové výstavy jejich cílem. Být se svými projekty v 21. století s přiznaným vlivem toho 20. Představovat mladé a zároveň kvalitní umění. Instatalce Zářivý měsíc svěží vítr.cz je přístupná do 29. července. Kateřina Prouzová

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2012 • V nákladu 3000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redaktor: Kateřina Prouzová • Korektury: Ivana Pulgretová, Šimon Voseček • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl

HVĚZDA PRVNÍ VELIKOSTI. Barytonista Thomas Hampson představí ve světové premiéře písňový cyklus pro sólový hlas a velký symfonický orchestr

Recommend Documents