Hvězda nad Betlémem
- betlémy ze sbírky Františka Karase
Dříve než budeme hovořit o betlémech sestavovaných z tiskových archů, které budou především na výstavě prezentovány, je třeba se zmínit o způsobu, jakým se betlémy staví. Pokud nejsou betlémy uzavřeny ve skříňce, umožňují obměnu scény podle příslušného data. Můžeme tak hovořit o betlému adventním, kdy se v něm před Štědrým dnem objevuje pouze scéna hledání noclehu pro Marii a Josefa. V noci z 24. 12.na 25. 12.mizí výjev hledání noclehu a do centra dění se dostává scéna Narození s andělem zvěstujícím tuto radostnou událost pastýřům. K 6.lednu mizí ze scény pastýři, případně jsou jejich postavičky posunuty k levému okraji a z pravé strany přicházejí tři králové s doprovodem. Z betléma se odstraní Zvěstování a místo anděla s nápisem Gloria in excelsis Deo (Sláva na výsostech Bohu v české verzi) se přidá hvězda – kometa, ukazující cestu třem králům – mudrcům. Panna Maria sedí a Ježíška drží na klíně. Po svátku Uvedení Páně do chrámu (2.února – Hromnic) se místo betlémské jeskyně staví chrám s výše zmíněným výjevem. Rovněž se můžeme setkat, byť v našich končinách ne tak často, s betlémem pašijovým. Ten zobrazuje celé utrpení Páně od Poslední večeře až po Zmrtvýchvstání (Diecézní muzeum Vídeň). Jako každá figurální kompozice se betlém člení do několika částí. Jeho centrální část sestává ze Svaté rodiny, zvěstujícího anděla a zvířat kolem jeslí. Ježíšek po narození leží buď nahý nebo zahalený rouškou v jeslích. K pastýřům může jako batole vztahovat ruce. Po příchodu Tří králů – mudrců – sedí občas na matčině klíně již oblečený a v ruce mívá jablko jako symbol královské moci. Marie – Bohem vyvolená Ježíšova matka – zaujímá místo po evangelijní straně; tedy vlevo od středu z pohledu diváka. Z této strany hledí k jesličkám i osel. Oděna je obvykle
do bílé – rouška, modré – tunika, červené – plášť. Josef bývá zachycen jako starší muž stojící u jesliček po epištolní straně; tedy vpravo od středu z pohledu diváka. Opírá se o hůl, která představuje prodloužené královské žezlo, jako připomínku na jeho původ z rodu krále Davida. Svatá rodina se nachází ve chlévě spolu s oslem jako symbolem pohanství a volkem, symbolem židovstva. Nad průčelím chléva se vznáší anděl zvěstující radostnou zprávu o Ježíšově narození s vlající stuhou s nápisem „Gloria in excelsis Deo“. Levou stranu betléma (opět z pohledu diváka) zabírají pastýři s ovečkami, kteří se seběhli vzdát hold právě narozenému Spasiteli. Pravou stranu vyplňují Tři králové s doprovodem. Přinášejí mu dary – zlato, kadidlo a myrhu – které symbolizují jeho úděl krále, oběti a vítěze nad smrtí (Spasitele). Základní scéna se pak rozvíjela do otevřené scény, kterou vyplňovaly postavy darovníků. Jejich počet a provedení závisel obvykle na fantazii a technické zdatnosti autora. Nezanedbatelný byl i vliv prostředí, ze kterého tvůrce vyšel. Od roku 1994, tedy již patnáct let, pořádá Muzeum Podblanicka ve své pobočce v Benešově v době adventu a vánočních svátků výstavy betlémů. I když se tyto výstavy nekonají každý rok,
měla
veřejnost
možnost
seznámit se s celou řadou betlémů od obr.1
profesionálních i amatérských tvůrců.
K pracím vynikající kvality patřily zejména kostelní betlémy, případně i ty, které byly pořizovány pro šlechtické či měšťanské domácnosti. Sem náleží například rokokový skříňkový betlém s voskovými oblékanými figurkami (obr.1) z poloviny 18.století (patrně španělské provenience). Nebo betlém zhotovený Chrámovým družstvem z Pelhřimova v roce 1952 pro kostel Nanebevzetí P. Marie v Louňovicích pod Blaníkem, na jehož vytvoření se podíleli výtvarníci Jan Přerovský
a
Jaroslav
(obr.2)
Vaněk.
Tehdy se jednalo o jednu z posledních prací, která v této instituci vznikla. Její vznik inicioval
v
první
polovině
20.století pelhřimovský děkan F. B. Vaněk za účelem zvýšení kvality
církevního
umění
v
obr.2
regionu. Do stejné kategorie náleží i betlém z dílny F. V. Buka s výrazně polychromovanými figurkami oblečenými do lidových krojů, zakoupený pro kostel sv. Jakuba v Kozmicích. S těmito pracemi si nezadaly ani další betlémy, pocházející od soukromých
sběratelů
či
amatérských tvůrců. Do této kategorie
náleží
například
novopacký betlém ze 2.poloviny obr.3
19.století
(obr.3),
na
jehož
vzniku se podíleli nejméně dva tvůrci, a který byl v majetku Jana Pilaře z Vlašimi. Z ruky poloprofesionálního tvůrce pak pochází rozsáhlý betlém z Benešova, jehož autorem byl s největší pravděpodobností na přelomu 19. - 20.století rámař a řezbář Jan Šoun, který měl dílnu v domě čp. 2 na Velkém (dnes Masarykově) náměstí. Od jeho potomků koupilo na počátku 21.století betlém Muzeum Podblanicka a nechalo jej restaurovat. Při té příležitosti se ukázalo, že také na vzniku tohoto betléma, obdobně jako v případě výše zmíněného novopackého, se podílel více než jeden řezbář. K regionálním tvůrcům 2.poloviny 20.století náležel Zdeněk Pazdera z Krhanic. Pro jeho práce z lipového dřeva byly charakteristické vzrostlé palmy a buď pestře polychromované figurky a výrazně zelené palmy
nebo jednotné zlacení všech součástí betléma včetně palem. Práce Zdeňka Votápky z Vlašimi se vyznačují naopak netradiční adjustací betlémové scény. Za zmínku stojí například betlém situovaný do závěsného obrazu. Soustružené a ručně malované betlémové figurky Zdeňka Šperlinka ze Stuchanova připomínají do určité míry lidové hračky ze západočeského Skašova. Soustružené betlémové figurky vytváří i Jiří Bučinský z Bystřice. K renomovaným tvůrcům náleží i Jaroslav Suchý ze Sázavy, který tvoří jak klasické trojrozměrné betlémy, tak i základní betlémové scény v reliéfu. Pracuje s lipovým dřevem a to jak v jeho přirozené barevnosti, tak i polychromovaným. Lipové dřevo bez polychromie si pro své prostorově výrazné figurky oblíbil i J. Bumbálek z Benešova. Ovšem dřevo není jediným materiálem, ze kterého lze s úspěchem vytvořit betlém. Paní Marta Králová z Benešova zhotovuje betlémy z kukuřičného šustí. Práce je o to náročnější, že materiál je nutné předem velmi pečlivě připravit, to nejenom usušit, ale pro oděvy postaviček i přibarvovat. Figurky jsou velmi živé, dobře zvládnuté a kompozice betléma se základní scénou narození a darovníky je oživena i žánrovými výjevy (včetně postavičky samotné autorky). Kromě velkých betlémů výtvarnice komponuje základní betlémovou scénu (postavy P. Marie, sv. Josefa a Ježíška v jeslích) do vydlabaných kokosových ořechů. Působivé jsou i keramické betlémy a to jak polychromované, tak i nepolychromované. (obr.4) Jejich tvůrce
nalezneme
profesionálních keramiků
v
řadách
výtvarníků
amatérů.
Mezi
i těmi
prvními vynikají zejména betlémy obr.4
renomovaného výtvarníka Gabriela
Vacha z Netvořic. Bez půvabu však nejsou ani práce Václava Pokorného ze Sázavy a rovněž betlémy dětí ze Základní umělecké školy ve Vlašimi a Sázavě.
Betlémy však lze tvořit i z méně obvyklých materiálů. K těm patří například vynikají Krejčové
perník.
(obr.5)
především z
Václavic
Zde
práce a
R. Jany
Dřízhalové z Pecerad s figurkami bohatě
zdobenými
cukrovou
polevou. obr.5
Vzhledem k tomu, že se postupem doby poptávka po betlémech zvyšovala, objevila se myšlenka vydávat cenově dostupné betlémové figurky v podobě tištěných archů, z nichž bylo možné tyto vystřihovat. Zdá se, že první jesličkové archy přišly na svět v Německu. Ale ani Češi nezůstali dlouho pozadu, protože koncem 18.století tiskli jesličkové archy Josef Jan Rudl a Josef Kopecký – oba v Praze.
Kolem
poloviny
19.století pak zde působily firmy Bohmann, Hoffmann, Morack, (obr.6) které tiskly archy černobíle, a pak je nechávaly ručně kolorovat. Po Praze se začaly vydávat jesličkové archy i v dalších
obr.6
českých a moravských městech. V Plzni vydal Nové české jesličky V. J. Chmelíček. Velmi zdařilé pak byly jesličkové archy z edice J. Lorence v Třebíči. Snad nejznámější je soubor čtyř jesličkových archů od Mikoláše Alše. Jeho betlém obsahuje 88 kolorovaných kreseb osob, zvířat, stromů a dalších doplňků. Město Betlém je znázorněno jako opevněné středověké město. Postavy jsou
oblečeny do lidových krojů z Čech, Moravy a Slezska; nechybí ani darovníčci ze Slovenska. Podobně namaloval soubor čtyř jesličkových archů i Josef Wenig. Motivoval se spíše historicky – pohledem do českých dějin. Architektonickou dominantu tvoří Pražský hrad a postavičky jsou oblečeny do selských krojů 19.století. Josef Lada se při kresbách pro tyto figurky inspiroval svým rodným krajem, a proto betlémové figurky oblékal civilně – tak jak se lidé v okolí Hrusic oblékali na sklonku 19.století. Naopak Marie Fischerová-Kvěchová se přiklonila k pojetí Alšovu a postavičky oblékla snad do všech českých a moravských krojů. K zajímavostem mezi betlémovými archy náležely betlémy reklamní. Ty vznikaly především za první republiky a k firmám, které si je nechávaly zhotovovat a propagovaly tak své výrobky, patřily například Otta Rakovník, Schicht z Ústí nad Labem (Schichtovo mýdlo s jelenem), J. Pilnáček z Hradce Králové, Fy Perola a mnohé další. Ostatně s celou řadu zmíněných reklamních betlémů měla veřejnost možnost se seznámit na výstavě, kterou pořádalo Muzeum Podblanicka v Benešově a ve Vlašimi v roce 2007. Vystavené betlémy pocházely ze sbírky pražského betlémáře Františka Karase. Kromě toho v předvánočním čase otiskovaly betlémové figurky i redakce mnohých novin a časopisů. V šedesátých letech minulého století se pak objevovaly i vánoční přání v podobě rozkládacích betlémů. Jedním z autorů byl například Vojtěch Kubašta. Od devadesátých let pak vychází celá řada tištěných jesličkových archů i papírových rozkládacích betlémů. Jedná se jako reedice starších betlémů, tak i o nové práce současných autorů. Z nich můžeme připomenout Renatu Klogner-Štolbovou, Jarmilu Haldovou, J. Moštkovou, Marii Flaškovou, Editu Plickovou, Slavomíru Foretovou, Daniela Ladmana, Zdirada Čecha, P. Langhanse a mnohé další. Jak již bylo výše uvedeno, mezi betlémy, které vystavovalo muzeum před dvěmi lety byly zastoupeny betlémy ze sbírky pana Františka Karase. Jelikož tyto
betlémy vytvořené z tiskových archů byly věřejností kladně přijaty, rozhodli se pracovníci muzea představit sbírku betlémů F. Karase v širším měřítku. Soubor více než padesáti betlémů zhotovených z tiskových archů obsahuje jednak betlémy od současných výtvarníků a dále pak některé méně obvyklé práce – například secesní betlém, filigránský betlém, železniční betlém V. Pechara, betlém ve stylu lidové podmalby F. Skály, junácký betlém O. Drozda, skautský betlém, betlém z rodokapsu M. Šelbického a mnohé další.
Libuše Váňová, Muzeum Podblanicka
