Hvězda čísla p.uč. str. 9

Číslo: 22

cena: 5 Kč

Obsah

Hvězda čísla p.uč. Šiling Valentýn = podvod LDT Svojanov 2002 Mr. Kasper a jeho… IQ Filmy DAISY- nejlepší vzduchovka

str. 2 str. 3 str.4 str. 5 str. 6 str. 8

Bradlo Expedice Tatry Dějiny Trutnova Umag Florbal IQ nad 100

str. 9 str. 10 str. 11 str. 12 str.13 str.15

ROZHOVOR S MGR. ŠILINGEM Datum nar. : 4.11.1970 Znamení: štír Vzdělání: MGR. Znalost jazyků: ano ?????????????? Zájmy: fotbal, florbal, ryby, vaření 1. Jaký je váš nejoblíbenější televizní pořad? Ze všeho nejvíce sleduji sportovní zprávy. To musí být doma klid, nikdo nesmí mluvit a běda, jak zazvoní telefon. Z filmů dávám přednost historii a ztřeštěným komediím. 2. Jaké tři věci by ste si vzal na pustý ostrov? Určitě rybářský prut. A dobrou návnadu - pro ryby i pro mne. 3. Jakou postavou v dějinách lidstva byste chtěl být? Abych pravdu řekl, tak jsem nejraději tím, čím jsem. A asi bych s nikým jiným neměnil. 4. Máte nějakého oblíbeného žáka? Samozřejmě, že mám. A hned několik. A upozorňuji, že to nejsou jenom holky! Asi každý učitel si oblíbí žáka, který je ukázněný, aktivní, ochotný a upravený... 5. Věříte na pověry? Na pověry nevěřím, ale v pátek 13. radši nic nedělám. A taky nezabíjím pavouky. 6. Máte nějaký talisman? A jaký? Talisman? Teď snad ani ne. Ale na studiích mi pomáhalo malý, ošoupaný, růžový prasátko. 7. S jakou hračkou jste si v dětství hrál nejraději? V dětství ? Už ani nevím. Ale zato vím, co je mojí nejoblíbenější hračkou teď - dálkový ovladač na televizi. 8.Jaké zvíře máte nejraději? Nejraději mám ryby. Jen tak si klidně plavou, do ničeho mi nekecaj a takovej pstruh nebo kapr na roštu...! 9. Slyšela jsem, že vám někteří učitelé říkají Šilaz. Co je na tom pravdy? Občas jsem se s tím setkal, ale nijak mi to nevadí. My Češi máme neustále potřebu někomu nějak komolit jména. 10. Vsadil jste si Sportku s výhrou cca 152 000 000 Kč? Sportku nesázím, ale přiznám se, že o tuhle výhru jsem se také pokusil. Jinak sázení je moje velké hobby. Strašně rád sázím na výsledky sportovních událostí. Dívat se na fotbal a nemít 2

při tom vsazeno, to už by mě snad ani nebavilo. Manželka se mě už dokonce ptala, jestli se nechci do Fortuny odstěhovat, že tam jsem stejně víc než doma. Ale ve Fortuně není takové pohodlí jako doma. 11. Chodíte někdy na nuda pláž? Na nuda pláži jsem snad v životě nebyl. Ani nevím proč. Vůbec mě to neláká. 12. Jakou herečku máte nejraději? No, myslím si, že na Sharon Stone, Sandru Bullock a Kim Bassinger se podívá snad skoro každý chlap. Kdo ví proč? 13. Máte něco, co Vám vždy dodá sílu? Příroda, voda, klid a dlouhé, dlouhé, dlouhé ...chvíle pohody u hladiny načechrané hřbety ryb. 14. Kolik kravat dohromady vlastníte? Víte, že ani nevím? Jestli mi touto otázkou chcete složit poklonu, jak skvěle a vkusně a elegantně chodím oblečen, tak...to běžte za mojí manželkou. Ženy nás oblékají proto, abychom se jim co nejvíce líbili! Sluší mi to, ne?

Hmmmmm

Katka a Aneta

Znovu a zase se pouštím do kritiky další akce. Ne, že by mě to nějak bavilo, ale všechno odsaď po saď. Jako každý rok i tenhle jsem posílal valentýnky svým idolům (jmenovitě Fišer, Horčička). Všechny jsem si pilně doma připravil, vsunul do obálky a navoňafkoval. Ráno, když jsem šel do školy, stavil jsem se u služby, kde ležela bedna s valentýnkama. Vytasil jsem moje dopisy a hodil je do bedny. Spokojeně jsem odcházel do třídy, s pocitem radosti. Už jsem jenom čekal, kdy uvidím valentýnskou četu kráčet po chodbě. Moje cvičené ostříží oko je zpozorovalo. Nedočkavě jsem čekal, kdy se jim do ruky dostanou moje zamilované texty. Když četa odkráčela zpátky do lovišť, šel jsem za mými idoly, vyzvídat. „Tak co, dostal jste něco??? , nenápadně jsem se ptal. „Ne!, dělá si srandu, myslel jsem si. „Ani ode mne??? „Řekl jsem, že ne!“ V tu chvíli mi zatrnulo. U druhého mistra to samý. NEDOSTALI !!!!!!!! Nakonec mi řekli, že mi taky posílali. Takže to bylo oboustranné zklamání. Celou školu jsem prohledal ten den snad stokrát…nic. Moje a jejich valentýnky byly fuč. Nastartovanej jsem běžel za Lingest, původkyní tohohle klamu. Marně jsem se jí 3

snažil vysvětlit, že moji hrdinové nedostali moje valentýnky. Nic. Dokonce se mě i drze zeptala, jestli jsem je tam hodil a napsal na ně jméno. Z toho plyne jednoduché ponaučení. Příště jim pošlu mejl nebo textovku (i když budu na jiný škole).

Vše to začalo po příjezdu do tábora Svojanov.Jako první jsme došli k táborové budově, kde si nás hlavní oddíláci rozdělili do jednotlivých oddílů podle věku.Po rozdělení do oddílů jsme byli ubytováni do překrásně vyzdobených chatek. Po zabydlení se hrály, až do prvního nástupu seznamovací hry v oddílech. Na něm jsme se dozvěděli, že tento tábor se bude odehrávat v kouzelnickém duchu školy čar a kouzel DRNHOLEC. A současně jsme byli rozděleni do kouzelnických kolejí jménem Mrakočar, Modroford, Obduko a Sollarius. V dalších dnech se odehrála spousta her, jak mezi oddíly, tak i v oddílech a hlavně mezi kolejemi.Vyřádili jsme se na dvou super diskotékách. Výletovali jsme na hrad Svojanov .Je to na něj 3km, ale my jsme šli asi 15km. Mezi nejlepší hry bych zařadil závody K1 a famfrpál.Závody Koštat 1- každá kolej si vyrobila 2 a více košťat, s nimiž se obíhala půlka tábora. Každá kolej měla své depo kde se muselo doplňovat palivo a měnit obutí. Kdo vystřídal všechny členy své koleje vyhrál.Famfrpál- ve hře byl jeden míč, 2 potlouky v podání vedoucích Ládina a Pavla a Zlatouš, kterého ztvárnil krásně vyzdobený pan učitel Horčička. Hrálo se na 2 a 2 obruče. Když míč proletěl jednou obručí bylo to za 10 bodů a chycení zlatouše bylo za 150 bodů. Kdo chytil zlatouše, tak většinou vyhrál.V týmu byl jeden chytač a pět hráčů. Samozřejmě, že tam byla i spousta dalších her, ale tyto byly ze všech ty nejlepší. Dále stojí za zmínku krásné vyzdobení celého tábora, které spáchala paní učitelka Schubertová se svými pomocnicemi.7., 8.a 9. oddíl se činil a udělal dobrý skutek: Byl sbírat kameny z pole místního sedláka. Jednoho krásného dne se uskutečnilo sportovní klání mezi naším táborem a táborem Otakar. Otakar vyhrál, co se dalo, ale my jsme vyhráli softbal a volejbal. Ještě ke konci bych chtěl podotknout, že všichni vedoucí byli ze všech nejlepších vedoucích ti nej. O tomto nej táboře by se dalo psát do nekonečna, ale do tohoto čísla se toho už víc nevejde. Táborový Honza a Dan.

4

Jen tak dál, hombré!

Mr.Kasper a jeho bouchlý míč. Začnu asi tímhle. Je čtvrtek 11.4. 13:00 . Máme hodinu volna. Většina mých spolužáků a spolužaček ze 7.B ( teď už z 8.B ) se právě vracela z oběda, mezi němi pochoduje zatím vysmátý Mr.Kasper. Než přišli před školu, tak jsem já a Michal došli pro malý míček, se kterým jsme hráli před školou fotbal. Je půl druhé, zvoní na přestávku. Právě jsme vyhrávali 9:5. Za deset minut zazvonilo podruhé a osudová hodina začala. Hráli jsme, jako by se nic nedělo, dali jsme ještě jednoho góla a pak jsme museli do šatny a pak před kabinet tělocviku, kde na nás čekal Macek úplně nadrženej, jak nás zase prožene. Suma, Michala, Kmoška, Papeže a Fišera ( v tomhle pojmu se nemyslí paní učitelka Fišer, ale Martin Fišer ze 8.B ) poslal rochnit se v písku a šel jim to vysvětlit. Mezitím zbytek Galčík, Mr.Kasper, Honza, Horák, Roman ( kanec ), Mach a samozřejmě jááááááá jsme měli nafukovat míče. Jako vždy se ke stroji, který ty velký skákavý zlý potvory nafukoval, hnal se o něj Mr.Kasper. A tak nafukoval až do té doby, něž přišel osudový míč. Začal nafukovat. Když dofoukal, tak nafouklý míč dal Galčíkovi, ale naneštěstí (nebo jestli chcete naštěstí ) se na volejbalovém míči v mezeře udělala velká bublina. Galčík zařval ,,Tys ho přefouk!!!!!!“ a hodil ho zpátky Mr.Kasperovi. Ten řekl ,, Já za to nemůžu.“ Najednou rána jako z děla. !!! BOOOOOOOOM !!! Všichni padli na zem se slzami v očích a mohli se pořezat smíchy a Mr.Kasper čumí na míč, jako by se stal zázrak. To už jsme ale nevnímali, kdyby se za zasmátí mělo dávat 10 Kč, můžem si teď koupit celé Rusko. Mezi tím, co jsme se tlemili, se přibelhala za námi paní učitelka Macek. Mr.Kasper začal vysvětlovat a vtom jsme najednou chytli další hromadný záchvat smíchu. Mezi tím, co jsme se tlemili, se za Mackem objevil v zelených trenýrkách Oskar, kterého jsme nakazili záchvatem smíchu. Poprvé jsem viděl ( troufám si říct jsme viděli ) Oskara při pořádném smíchu. Potom to musel ještě Mr.Kasper vysvětlovat zástupci Švarcovi, který z toho měl taky srandu. Z tohoto příběhu si vezměte, milé děti, ponaučení, že nic nikdy nedávejte Mr.Kasperovi do rukou, neboť je důvodné podezření, že vám to rozfláká.

5

Dále pak banda Čejenů, cool duchové, učitel baletu a jako vždy statečný ochránce práv, co stejně zemře šerif. Příběh začíná tím, že Redova banda přepadne dostavník se zlatem, které patří Čejenům. Jejich stopař Čejen dostal od potrhlých duchů za úkol zmocnit se zlata a koupit za to pozemky pro Čejeny. Cestu mu zkříží šerif, zlata chtivá Ruth a teplý učitel baletu. Ale nakonec šťastný konec, kdy dobro zvítězí nad zlem. No, a ke kritice. Viděl jsem lepší. Jak jste někteří postřehli, tak se v úterý jelo do divadla. Odvezli a přivezli nás paní učitelka Švadlenová a paní učitelka Petr Horčička. Bylo to dobrý, až na jednu věc. V divadle mi před druhou půlkou sebrala jedna ,,stará paní´´ s dioptriema brambůrky. No, ale to je jedno. V hlavních rolích představení Nepohodlný indián Zdenka Plachého a Milana Šimáčka se objevili: Petr Jeníšta – Čejen Marcela Holubcová – Ruth ( Redova dcera ) Josef Hervert – Red Jan Mazák – bandita, co mučil jednu stařenku a pár čejenů

Vlastimil Čaněk – starý Redův společník Kamila Sedlárová – převtělený bandita Jan Sklenář – farmář -

A co názory druhých: Petr Kasper: ,,Napřed odmítla ona jeho a u konce on ji a mezi tím byl balet.´´ Marek Mach: ,,Jo bylo to dobrý. Líbilo se mi to.´´

A teď pro ty nadržený příznivce soutěží: Dnešní otázka je zapeklitá. Ptám se, jak se jmenoval v příběhu šerif? Pokud patříš k těm obětavým, co lítaj kvůli soutěži, tak až si to zjistíš, napiš to na papír a s obálkou a heslem DIVADLO to hoď do krabice IQ20.

Z deníku Ivana Kvákošlapa Pondělí: Olda je nejhorší žák ze třídy. Je tak hloupý, že jeho rodiče přišli na třídní schůzku pod pseudonymem. Úterý: Cestující v autobuse byli dnes nějací divní. Kupovali si lístky a pak je ničili v takových děrovacích krabičkách. Středa: Má starší sestra chodí s novým klukem. Říká o něm, že ,,vždycky stojí pevně na zemi´´. Zajímalo by mě jak si obléká kalhoty. Čtvrtek: Bratr mi poslal ……??????……..ze školy v přírodě. Píše, že se učí boxovat a rovnátka na zuby už nepotřebuje. Pátek: Sestřenice Zita drží banánovou dietu. Zajímá mě, jestli začne skákat po stromech! Jakub Hajný aneb Dr.Wamp

Milionový závod Šest týmů, dva miliony dolarů Pravidla? Žádná nejsou! Bohatý majitel casina Donald Sinclair ( John Cleese) připravili pro obveselení svých klientů novinku: velký závod o dva miliony dolarů. Zbohatlíci se o ně ovšem nebudou ucházet sami, ale budou sázet na šest týmů, lačnících po bohatství. Potenciální milionáři jsou vybráni náhodně a vzniknou tak notně bizarní sestavy: Rozhádaná židovská rodina s užvaněným otcem (Jon Lovitz), bratři-kriminálníci (Seth Green, Vince Vileuf), upjatý obchodník a krásná pilotka (Breckin Meyer, Amy Smart), matka, usmiřující se s dcerou (Whoopi Goldberg, Lanei Chapman), fotbalový rozhodčí na útěku (Cuba Gooding, Jr.) a narkoleptický Ital (Rowan Atkinson). Na cestu z Las Vegas do Nového Mexika mohou vyrazit jakkoli - pěšky, autem, letadlem, na koni, nebo v balónu. Pravidla nejsou žádná - zbohatne jen ten nejrychlejší... a nejzákeřnější. 6

Jako psi a kočky Od této chvíle už nikdy nebudete udiveni až uvidíte vašeho domácího mazlíčka jak operuje s high tech stíhacím bombardérem, připravuje k odpálení rakety země-země, nebo bojuje stylem kung-fu. A tady je příběh:

Již od počátku věků zuří na planetě Zemi tajná válka o její ovládnutí mezi dvěma rasami. Ta válka je tak dobře skryta lidským zrakům, že se klidně může odehrávat ve vašem obýváku a vy ji ani nezaregistrujete a stejně jako u lidských válečných konfliktů, i zde došlo po letech vyjednávání k uzavření křehkého příměří. Právě teď mu hrozí, že bude pohřbeno pod novou vlnou nepřátelství. A co se v takové chvíli stane s námi lidmi, kteří jsme nic netušíce na míru mezi kočkami a psy bytostně závislí? Raději nedomýšlet. Raději bez dechu sledujme manévry kočičích jednotek, které se pod vedením maniakálního kocoura Tinklese rozhodli dobýt domácnost profesora Brodyho, který má možnost vstoupit do dějin jako první vědec na světě, který vyvinul lék proti alergii na psy. Tajní agenti, rozvědčíci a nájemní vrazi obou stran jsou v pohotovosti. Obě dvě strany jsou vybaveny technickými vymoženostmi, jako jsou např.: night vision ( najt vižn – noční vidění ), skenery, infra červené radary, alarmy,………. Až ( jestli vůbec ) dobudou kočky profesorovu laboratoř a domácnost, tak už nebude nic stát v cestě kočičí invazi. Filmovej maniak Lingest

Rodiče, stýská se vám po škole? Zase byste se rádi dozvěděli něco nového nebo osvěžili staré znalosti? Neváhejte a přihlaste se! Od ledna 2003 otevíráme 1. z večerních kroužků pro dospělé:

POČÍTAČE, INFORMATIKA A VŠE KOLEM

Kdo máte zájem, hlaste se na e-mailové adrese [email protected] nebo přímo v kanceláři školy. Cena bude upřesněna v závislosti na počtu zájemců.

Více na http//: www.zskomtu.cz/info/krouzky02.htm

7

Chtěli bychom všechny děti, žáky, rodiče i známé pozvat na zajímavé předvánoční odpoledne na naší škole.

Dne 3. prosince 2002 od 14:00 hod.

se konají adventní ukázky výroby vánočních ozdob. Také budou otevřena stanoviště, kde si děti mohou něco vyrobit. Děti si musí přinést vánoční zdobení (mašle, suché květiny, nit) a svíčku na svícen. Navíc si můžete za malý peníz pořídit vánoční drobnost. Rozhodně přijďte! Všichni se na Vás budeme těšit.

STANOVIŠTĚ -

UKÁZKY

svícny zdobení perníčků přáníčka z krupice provazová dekorace figurky z drátku čertíci ozdoby z včelího vosku

KE KOUPI

- adventní věnce - sladkosti - háčkovaní andílci - cukroví - paličkování - přáníčka - živý Čert a Mikuláš - pohledy - jmenovky - káva, čaj - svařené víno

To samé na http//: www.zskomtu.cz/info/advent.htm

Daisy- NEJLEPŠÍ VZDUCHOVKA Hough (houk) byl šéfem michiganského podniku v druhé polovině 18.stol., vyráběl větrná kola pohánějící vodní čerpadla. Větrná kola byla v té době běžnou ozdobou amerického venkova. Ale v té době měl velké existenční potíže. Hamilton , muž, který DAISY vymyslel a také zkonstruoval. Byl to kutil a vynálezce . Když ji dokončil, předvedl ji Houghovi. Ten jí byl nadšen a rozhodl se, že nechá vyrobit pár kusů, které rozdával zákazníkům, kteří si kupovali větrné kolo (mlýn).Pak se ukázalo, že o DAISY je opravdový zájem, dokonce víc než o mlýny.

Vzduchovka za 5 centů

16. ledna r. 1889 se Daisy začala vyrábět sériově. Větrné mlýny přestala Houghova společnost vyrábět a přejmenovala se na Daisy Manufacturing Company. Do Hamiltonova prototypu se vyráběná vzduchovka podstatně lišila především použitím materiálu. Původní hlaveň a vzduchovou komoru z tažených mosazných trubek, nová už z pevnější a trvalejší poniklované oceli. Niklování hlavně se však ukázalo jako zdlouhavé a drahé, tak se později přešlo k popouštění oceli na modro. (Postupným zchlazováním oceli se docílí modrého odstínu ). Zbraň se tenkrát prodávala 8

po 50 centech. (dneska má jeden dolar 100 centů a je běžně k dostání za 30 Kč – kolik by stála vzduchovka dnes ?)

Vinčestrovka na vzduch

Puška Red Ryder 111, model 40 z roku 1947 ( nahoře) Dvě různé pušky limitovaných sérií model 1938 ( dole)

Královna Výroba pušek Daisy s menšími obměnami pokračuje v Americe až do současnosti. Pamětníci si stěžují, že novější vzduchovky už nestřílejí tak, jako ty původní. RED RYDER 111, model 40 ( vyrobená v letech 1940 – 1942 ) tak zůstává královnou mezi vzduchovkami.

Jan Šimůnek

Mělo se odjíždět v pátek 4.6. v 9:00 od školy. Sice jsme si neměli na první hodinu brát učení. Ale měli jsme se jít učit. Když jsme se shromáždili před školou, začala se hledat paní učitelka Schubertová. Ta přijela v 9:05 autem. Potom jsme nastoupili do autobusu a odevzdávali jsme papíry. A někteří je samozřejmě neměli, ale jeli. Potom jsme jeli ke škole na šestidomí a potom jsme jeli do poříčí ke škole. Dohromady nás jelo 47 dětí, 3 paní učitelky a 1 pan učitel. V autobuse byl hrozný randál, ale byla tam docela legrace. Cesta trvala asi dvě hodiny. Když jsme přijeli do Bradla, vzali jsme všechny svoje věci a šli jsme asi čtyři sta metrů do tábora Horní Bradlo. Tam na nás čekali tři vedoucí Anežka, Luboš a Martina. Potom nás pan učitel Miloš ubytoval do chatek po šesti, ale my jsme byli čtyři. A chatek bylo devět. Vedoucí a někteří učitelé spali v chatě. Když jsme se ubytovali, šli jsme do jídelny na oběd. Potom Miloš svázal oranžové a zelené provázky . A my jsme měli chytit každý jeden konec a pak se to muselo rozmotat. Tak vznikly dvojice. Potom musel toho druhého popsat aspoň tři věci o něm. Já si vytáhnul sestru. Každý dostal cedulku se svým jménem. A musel ji pořád nosit, aby ostatní věděli, jak se jmenuje. Potom ty dvojce které spojoval oranžový provázek šli hrát petanque a ti co měli zelený provázek šli kreslit části svého těla. Potom byla a pak se skupiny vyměnily. Potom jsme šli zase na půl hodiny do chatek. A pak jsme se přemístily do 9

jídelny. Tam se hrály hry a zpívaly písničky. Večerka byla v deset hodin. Ráno jsme se probudili v sedm hodin a šli jsme na houby. Na houbách jsme byli asi hodinu. Nasbírali jsme plný tác. Když jsme houby odevzdali, šli jsme zase na houby. Po návratu jsme šli na snídani. Dále jsme si měli jít uklidit do chatek a vrátit se do jídelny. Tam jsme si povídali o barvách a o různých povahách. Taky jsme hráli různé hry a předváděli scénky. Potom jsme šli ven a hráli jsme na mašinky a molekuly. Potom se sloučily vždycky dvě mašinky tak vznikly 6ti členné skupiny a každá skupina měla za úkol postavit stavbu nebo obrazec ze šišek. Stavby byly: koloseum, bordel, vojenská základna a objekt na testování amerických raket. Obrazce byly: bludiště, obytná loď a chaloupka. Potom se udělaly skupiny po čtyřech. A každá skupina dostala jablko a to jablko musela ve vesnici vyměnit za nějakou věc. Když se skupiny vrátily byla večeře. Po večeři každá skupina řekla ostatním co vyměnila. Potom se zase hrály hry a povídalo se. Po tom všem byla diskotéka. Diskotéka byla dobrovolná ( všichni rozumní odešli do chatek). Někteří lítali z chatky do chatky a z chatky na diskotéku. Večerka byla někdy mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou. Někteří zase vstávali v sedm hodin a šli na houby, další byli v chatkách a zbytek ještě spal. Mezi osmou a půl devátou byla snídaně. Po snídani jsme se uskupili do skupin a každá skupina měla nakreslit ostrov na kterém ztroskotali. Ostatním ho potom představili. Potom jsme si povídali o tom, jak se máme chovat ve společnosti . jak s kým mluvit a jak správně vybírat slova. A tak jsme si povídali do oběda. Po obědě.jsme si sbalili věci, vyklidili a uklidili chatky. Po úklidu jsme dostali svačinu. Po svačině jsme se shromáždili před jídelnou. A učitelé a vedoucí měli proslov. Nejlepší proslov byl nás nedogoňá. Pak jsme vzali svoje věci a šli jsme k autobusu. Cesta autobusem byla stejná jako tam, akorát tam hráli flašku s mobilem na pusy. Každý vystoupil u své školy. My taky. A to je konec. Bylo to dobrý. Ondra

EXPEDICE TATRY 2001 EXTREME Jednoho krásného podzimního večera někdo plácl do větru zajímavou myšlenku, kam vyrazíme v létě? Takto nevinně začalo jedno z mých největších dobrodružství v životě. Celé jaro se potom připravovala akce, mezi trutnovskými obyvateli známa jako TATRY 2001 EXTREME. Již podle názvu je patrné, kam jsme měli naplánováno vyrazit. Odpich byl naplánován na pátek 13. července l.p. 2001 v 22:00 SELČ. Odjížděli jsme ve čtyřech(Já, Michna, Jelen, Míra). Domů jsme se měli vrátit do týdne. První překvápko bylo hned při odjezdu, a to naše expediční vozidlo mého bratra Škoda Favorit. Moc důvěrně nevypadalo, a taky uprostřed cesty tam nám najednou přestalo ve 2 hodiny ráno svítit. Stačilo vyměnit pojistky trochu do toho bouchnout a jelo se dál. Hranice jsme doslova přejeli a nebýt celníka, který na nás skoro vytáhl pistoli, tak jsme si jich ani nevšimli. Bohužel ten slovenský celník neměl pro náš omyl pochopení a nechal nás vyložit celý auto. Po půlhodině jsme odjeli už mírně nakvašení. V 8:00 byl první vizuální kontakt s nejvyššími horami Československa. Nabrali jsme kurs Starý Smokovec, který jsme si vybrali za naši základnu. Tam jsme také zanechali našeho miláčka na opuštěném místě u lesa a vydali jsme vzhůru. Hned několik hodin po příjezdu si všichni vylepšili výškový rekord na něco málo pod 2000 m.n.m. a spali jsme ve 10

výšce kolem 1700 m.n.m., což je pro Čechy něco neskutečného. Druhý den jsme brouzdali po úpatích komerčních hor jako jsou Gerlachovský a Lomnický štít. Třetí den jsme se přes mezi horolezci populární chatou Brnčálkou vrátili zpátky k autu, které mělo mimochodem vycuclou nádrž. Doplnili jsme benzín a vydali jsme se směrem Východní Tatry, zvaných Roháče. Po minulé 3 dny panovalo nádherné počasí, ale když jsme vycházeli čtvrtou hodinu na Baranec (2150 m.n.m) tak se zatáhlo a začalo kapat. To už jsme věděli, že je zle a vydali jsme se přímo dolů cestou necestou, kde měla být podle mapy asfaltová cesta. Jen jsme na ni došli, vyhledali jsme pěkný palouček, rozbalili jsme stany, ubytovali jsme se a začala bouřka, na kterou nadosmrti nezapomenu. Těm trutnovským bouřkám se teď jenom směji, ale tam nám šlo o kejhák. Po třech hodinách usilovného pršení nám začali protýkat stany značky COLEMAN (cena každého 4000 Kč). To byl poslední hřebíček do rakve. Ve 2 hodiny ráno jsme se po dlouhé hádce rozhodli jít zpátky k autu, které mělo být podle mapy vzdáleno 3 km. Po strastiplné hodince jsme se promočení, jsme ho našli. Další otázka byla co teď? Jelikož mám v Liptovském Mikuláši půl rodiny (dědu a tetu s rodinou) tak jsme se dohodli přespat u nich na zápraží pod střechou. Ráno byli velice překvapeni, že mě vidí. Jelikož stále pršelo, náš plán byl jednoduchý, navštívit okolí Lipt. Mikuláše. Nejdříve jsme chtěli ze sebe smýt špínu, tak jsme poctili svojí přítomností termální lázně ve Svatém Jáně. Odtamtud jsme posléze byli vyhoštěni, že se prý chováme jako na Jadranu. Pak jsme se koukli ještě na komerční Štrbské Pleso a jeli jsme zpátky do Mikuláše. Musím ještě podotknout, že v Mikuláši jsme potkali tolik hezkých holek, až nás bolelo za krkem z toho otáčení. Večer jsme se podívali u dědy na predpoveď počasia a počasí slibovalo záplavy. Následující den jsme to vzdali, rozloučili jsme se a jeli zpátky domů. Ještě jednu noc jsme strávili na území SR, a to v Těrchové v rodišti slavného zbojníka Jura Jánošíka. Bez nehod jsme po 6 dnech dorazili domů hladoví, špinaví, ale nesmírně šťastni a plní dojmů.

Fantom Peca

Jan Amos Komenský v našem kraji J.A.Komenský přišel do kraje pod Krkonošemi ve svých 33 letech. Roku 1627 přebýval krátkou dobu i na Trutnovsku. Na zámku ve Vlčicích si prohlédl bohatou knihovnu. Zde se zdržel několik dnů. Zde, jak uvádí, ho zaujal spis o vyučování od Eliáše Bodina. Tím Komenský začal pracovat na shrnutí všech svých poznatků o základech vyučování a vzdělání pro všechny lidi bez rozdílu. Zde se zrodila Didaktika.

11

Po vánocích r. 1628 byli Čeští bratři prozrazeni. Komenský se rozhodl odejít z vlasti.1. února se vydal Komenský na cestu do Polska. V zámku Horní Branné se údajně zdržel se svou družinou do 3. února. Z Horní Branné pravděpodobná cesta uprchlíků vedla do Černého Dolu, Svobody nad Úpou, Mladých Buků, Kalné Vody, Babí a Žacléře. V Žacléři přenocoval v domě s podloubím čp. 82. Hranice překročil na cestě u Černé Vody ( u Žacléře). U Černé Vody je vybudován na věčnou paměť velký památník. Pomník zřídilo město Žacléř.Jeho původní okolí ( odpočívadlo s lavičkou a několika stromy upravil a vysázel můj děda, byl jsem se zde i podívat). Položení města Trutnova v blízkosti cest do Slezska bylo nevýhodou ve 30 leté válce i válkách s Pruským královstvím. Střídaly se zde vojenské oddíly císařské, švédské a saské.Trutnov tím dost trpěl. Docházelo k loupení, vypalování domů a povinnostem ubytovávat vojska, živit vojáky a koně. K tomu se přidal i mor a velká drahota. Lidé před tím vším utíkali do hor a lesů. V r. 1630 bylo v Trutnově 33 zpustlých domů. 30-letá válka těžce postihla město a jeho obyvatele. Švédové i císařská vojska město několikrát dobyli a obsadili, sebrali, co se dalo a pak ho ještě vypálili, jako r. 1642. Úporná práce Trutnovských vždy město vyzdvihla k dalšímu rozkvětu. Bylo tomu tak i po řadě požárů, které město postihly. Roku 1648 byl podepsán Vestfálský mír, který ukončil třicetiletou válku a v Českých zemích od tohoto roku vládli Habsburkové až do I. světové války.

Jan Šimůnek

Jednoho krásného slunečného dne jsme se všichni úspěšně nakýblovali do autobusu a vyrazili jsme do malého seskupení apartmánů nazývaného Stella Maris. Tato ,,osada´´ se nachází asi 5 km od Umagu. Na místo jsme dorazili asi v 10 hodin dopoledne a všichni učitelé nám s úsměvem na tváři řekli, že klíče nám dají asi ve 1400. Potom to naštěstí vyšlo tak, že jsme klíče dostali už ve 12 hodin. První den jsme se všichni ,,dohodli´´ na plánu dne. Nikomu se to nelíbilo, ale co se dalo dělat?! Po rychlém ubytování (asi 2,5 h) jsme se vydali na courání po areálu. Přičemž pí. uč. Černíkovou zkusil sbalit zmrzlinář jménem Dálí Bedeti, čímž nás štvala, protože celou dobu pobytu měla zmrzku zadarmo. Asi za dvě hoďky jsme se vrátili a na pokoji jsme se mezi sebou (ručně stručně) dohodli kdo, kde bude spát. Další den ráno nás přišel p. uč. Švarc vzbudit už o půl osmé. Potom nás protáhnul po pláži a po 5 minutách běhu jsme se zastavili a dali si pár ‚,lehkých“ cviků. Potom byla snídaně a poté vegáč u moře. Po obědě jsme šli hrát volejbal. Večer jsme šli ukázat pí. uč. Černíkové, kde se dá něco pěkného koupit. Oficiální večerka byla o půl jedenácté, ale my jsme neměli hodinky a tak jsme šli spát asi v jednu a to jenom díky p. uč. Švarcovi (nevím co bychom dělali, kdybychom ho neměli  ). V úterý jsme se místo koupání vydali hrát volej. A večer, když se setmělo, jsme šli na večerní koupání. Ten den byl krásný západ Slunce (asi proto, že byl poslední). Ve středu ráno nás přišli vzbudit až 12

v osm, a bylo nám oznámeno, že prší, tak ať vylezeme z pelechů a rozcvičku dáme na chodbě. Ve čtvrtek ráno už nepršelo a tak Valis s Jíťou předcvičovali katu a ostatní podle nich cvičili. Pátek byl poslední den, kdy se dalo něco provést a tak nás všechny naložili do autobusu a jeli jsme do Novi Gradu. Tam naše partička vylezla na molo omývané dvoumetrovými vlnami, je jasné, že jsme byli mokří jak myši. Kluci z vedlejšího pokoje ještě stačili před odjezdem rozbít okno u vstupních dveří do pokoje. Odpoledne asi ve čtyři jsme se slezli před apartmány a učitelé nás rozdělili do skupin, ve kterých jsme měli plnit různé úkoly. Večer bylo vyhlášení soutěže vyhrál to Valda s Jitkou, protože sehnali zatracenou fotku s podpisem. Poslední den v sobotu jsme se sbalili a asi ve tři jsme se znovu nakýblovali do příjemně vyhřátého autobusu. Teplota v autobuse se pohybovala jen kolem 40°C. Cesta zpět byla super až na tu noc všichni spali a já jsem si neměl s kým povídat. Náhle se ozval Mirek:,,Já potřebuju chcát.“ A nato pí. uč. Černíková sedící vepředu a povídající si s někým úplně jiným prohlásila:,,To nevadí já mám velkej deštník.“ No a to už byli všichni u nás vzadu vzhůru a dostali hotovej výtlem. Po chvíli jsme všichni rozlámaní dorazili do Trutnova kde na nás čekali rodiče a dojeli jsme úspěšně domů, i když někteří z nás vyhrožovali, že budou zvracet (že jo, Jitko, ). Podle mého názoru nám tento „ozdravný“ pobyt v Umagu moc nového nedal. Skoro celou dobu pobytu pršelo a tak jsme se jen a jen nudili.

Tommy

Pokud to někomu nedošlo, tak v pondělí o prázdninách se hrál flórbalový turnaj. Mohl se přihlásit každý ( upozornění: jelikož předpokládám, že tento časopis, oprava, tento článek nebudou číst děti z prvního stupně, proto bych chtěl upozornit na jedno pravidlo - 1 stupeň nemohl hrát ). Stačilo se jenom domluvit se třídou, složit se na 50,- Kč a to vše donést Gepimu z 9.c. Byly dány 2 skupiny A a B.Z nich postupovali 3, a ti bojovali systémem 1-3, 2-2 a 3-1. Z těchto samozřejmě postupovali 3, kteří se mezi sebou utkali v tabulce. My jako tým HC 8.b jsme postupovali jako druzí ze skupiny B a bojovali jsme o postup s NJ Devils ( 7.b ). Prohráli jsme kvůli tomu, že s nimi byl dobrý obránce z prváku. Ale napřed porušovali pravidla tím, že ani jednou nevystřídali a neměli ani jednou na poli holku. A tak jsme dali protest, který vyšel a my jsme měli novou naději na postup. Hráli jsme 5 min a remizovali jsme 0:0 a tak byly nájezdy, na který jsme prohráli 3:2. No aspoň jsme byli 4 A teď k pořadí.

4. místo 3. místo 2. místo 1. místo -

HC 8.b New Jersey Devils HB Méďa Pusík 9.a

8.b 7.b 9.c

13

Ve složení (uvádím ofic. Soupisku) – Borůvková, Kamic, Počekajlo, Miler,Teichman, Kunc, Ročeň, Dr.Wamp

Více na http://WWW.zskomtu.cz/zaci_ucitele/zaci_akce/florbal_02/index.htm

Rama - počítače do škol

Sbírejte víčka od Ramy - dostanete do třídy počítač ! Od června do října tohoto roku, proběhlo první kolo soutěže rama- počítače do škol. Podstatou této soutěže je, to že žáci škol sbírají víčka od Ramy a 10 nejúspěšnějších škol dostane počítače za 100 000kč. Z těch ostatních, které se zúčastní dostane 10 nejlepších jedinců dárek. V prvním kole to byly docela solidní hodinky pro 5 žáků 7.B. Chcete se i vy s vaší třídou zúčastnit druhého kola, které začíná v listopadu a končí v lednu ? Není nic lehčího, přineste víčka od Ramy clasic 0,5 kg a předejte je p. uč. Fišerovi nebo třídnímu učiteli, který mu je předá. Ten je připíše na účet jednotlivých žáků a po skončení soutěže 10 z vás odmění, čím to ještě neví, ale něco se určitě najde (asi zase digitálky). Pokud by se zadařilo a naše škola se ocitla mezi desítkou vyvolených dostane nejlepší třída do třídy supráč tutáč počítač s připojením na internet k neomezenému (až na malé drobnosti) užívání. Co vy na to ? FYBEK

14

IQ nad 100 Marie Curieová-Sklodowská 7.11.1867-4.7.1934

Narodila se ve Varšavě v rodině gymnaziálního profesora matematiky a fyziky.Jmenovala se vlastně Marja a jméno si změnila až po příchodu do Francie r. 1891.Zapsala se ke studiu na pařížské Sorbonně,kde o dva roky později suverénně promovala jako nejlepší studentka.Věděla o sobě, že je neobyčejně nadaná,ale tušila také,že svou inteligencí převyšuje většinu mužů a jen stěží najde sobě rovného.Když r. 1894 v Paříži hledala laboratoř,seznámila se s Pierrem Curiem (1859-1906).Pětatřicetiletý fyzik se do ní okamžitě zabouchl,ale Sklodowská váhala (asi pro ni nebyl dost chytrej).Domnívala se ,že se stane samotářskou a oddá se jen vědě.Když se po roce provdala za Pierra,jejich manželství se stalo symbolem harmonie a vědecké spolupráce.Marie zjistila,že vedle uranu podobné záření vydávají i sloučeniny thoria.Jako první nazvala toto záření radioaktivitou.V uranové rudě, tzv. smolinci,který nechala dovézt až z českého Jáchymova,r.1898 objevila s manželem nový radioaktivní prvek.Prvek, který byl třistakrát radioaktivnější než uran,nazvala k poctě své vlasti polonium ( PO).Téhož roku objevili manželé Curieovi další prvek, který pojmenovali radium (RA), podle latinského slova radius-paprsek. Další 4 roky pracovali na izolování těchto prvků, takže r. 1902 mohli nejen prokázat jejich skutečnou existenci, ale zjistit i jejich fyzikální a chemické vlastnosti. Rok nato jim byla společně udělena Nobelova cena za fyziku za zkoumání radiačních jevů. Marie byla první ženou, která Nobelovu cenu získala. R. 1904 se Pierre stal profesorem fyziky na Sorbonně a rok nato byl přijat do francouzské Akademie. Manželé se dále věnovali účinkům radioaktivního záření na živé organismy, čímž položili základ léčby nádorových onemocnění. Ponurý dubnový den r. 1906 vešel její manžel roztržitě do silnice, kde byl stržen vozem, na místě zemřel. Aby zapomněla na bolestnou ztrátu, vrhá se do horečné práce, ale nezapomíná. Důkazem jsou její deníkové záznamy, vždy adresované Pierrovi:“Pracuji každý den v laboratoři,nic víc nemohu dělat.Je mi tam lépe, než kde jinde. Nechápu,že by něco mohlo udělat osobně radost, jen snad vědecká práce.A ani to ne,neboť kdybych měla úspěch,nemohla bych snést,že ty o tom nevíš. „V roce 1910 izolovala spolu se svým asistentem A.Debiernem radium v kovové formě,které předala mezinárodní komisi jako vzor pro měření radioaktivity.O rok později se stala nevídaná věc-získala jako první vědec Nobelovu cenu podruhé,tentokrát za chemii,právě za objev polonia a radia.Od r.1914 řídila Radiologický ústav v Paříži,kde pracovala především na zdokonalováním metod měření radioaktivity a ve svém týmu vychovala řadu významných vědců v oboru radiochemie.Dožila se i triumfálního objevu umělé radioaktivity,který se podařil její dceři Ireně Joliot-Curieové a jejímu manželovi Jeanu Frédérikovi Joliot-Curieovi.Největší objev Marie se zároveň stal jejím prokletím.Po dlouhé bolestivé agonii umírá na zhoubnou chudokrevnost,způsobenou nadměrným ozářením.

Aneta a Katka Vážení rodiče, v loňském školním roce se nám podařilo navázat kontakt se základní školou Lufkin Road Middle School v Severní Karolíně, USA. Zatím jsme se zapojili do dopisového programu „Pen pals for peace“, který se slibně rozjíždí. Z americké strany zaznělo přání navštívit naši zemi. Jednalo by se o zájezd cca 12 žáků s doprovodem asi 3 dospělých. Máme z jejich přání radost, neboť setkání s rodilými mluvčími bude pro všechny angličtináře skvělá zkušenost. Chtěli bychom jim ukázat nejen 15

okolí Trutnova a naše hlavní město, ale i to, jak žijeme, jak se učíme a jak se, pokud vůbec, liší náš styl života od jejich. A právě s posledním bodem potřebujeme pomoci. Rádi bychom americké studenty umístili do rodin našich žáků, kde nejlépe poznají naše zvyklosti, kulturu bydlení, rodinný život a v některých rodinách možná i krajové speciality. Zatím, bohužel, ještě nevíme, kdy přesně návštěva přijede (pravděpodobně květen 2003), na jak dlouho, kolik jich bude ani to, jak staří budou (s určitostí žáci 6. - 8. tříd). My zajistíme denní program a to včetně sobot a nedělí, na Vás bude večeře, nocleh a snídaně. Programu pro americké studenty se zúčastní i děti hostitelských rodin, aby se děti nesetkávaly jen večer a ráno, ale aby měly společné zážitky z výletů. Jelikož je celá záležitost teprve ve stavu jednání a my Vám nemůžeme poskytnout konkrétnější informace, berte, prosím, tento dotazník jako nezávazný. Bude nám zatím sloužit jen jako zdroj informací o Vašem zájmu a podpoře tohoto projektu. O dalším vývoji událostí Vás budeme průběžně informovat. Předem děkuji, V Trutnově 12.listopadu 2002

Jana Fišerová

Kontakt: [email protected] , telefon do školy: 499 811 195

No a to je všechno přátelé, zase jsme se dokopali k práci, není to jednoduchý, zase začínáme s novou partou, novými tvářemi, představami, myšlenkami….. Bude to chvíli trvat, ale tvoří se slibná parta, takže pokud nám dáte čas a důvěru můžeme leccos hezkýho vytvořit. Zase zopakuju okřídlený, chcete li se k něčemu vyjádřit, zde máte možnost, navštivte poslíčka p.uč. Fišera v jeho noře (4. patro - sklad výpočetní techniky) a on už si to nějak přebere. Za redakci FYBEK Na toto číslo se nadřeli : Autoři příspěvků: Katka Bratršovská, Aneta Jelínková, Kuba Hajný, Honza Homola, Honza Šimůnek, Ondra Pecen, Dan Kubík, Tony, Dex, Fantom Peca Úprava: Honza, Kuba, Aneta, Katka, FYBEK Jazyková korekce: Petr Horčička Ilustrace a obálka : Jarmila Schubertová Jelikož se do Vánoc už asi nesetkáme, tak Vám přejeme

Bohatýho Ježucha , pěknou jídelnu, a hodně štěstí do roku

2003 ! 16