HUDEBNÍ PEDAGOGIKA A JEJÍ SYSTEMATIZACE HUDEBNÍ DIDAKTIKA JAKO VĚDECKÁ DISPIPLÍNA
Hudební pedagogika = věda o hudební výchově rozhraní sfér hudební pedagogiky a hudební výchovy – Hudební pedagogika může existovat až tam, kde se „přirozené“ hudebně výchovné procesy stávají předmětem záměrné kognitivní reflexe Hudební pedagogiku je třeba chápat jako kognitivní reflexi onoho hudebně výchovného procesu, tedy jako vědu, jejíž systém se v průběhu kontinuálního či přetržitého vývoje ustavičně mění. Hudební pedagogiku tedy definujme jako odbornou aktivitu, s jejíž pomocí lidé bezprostředně poznávají a zprostředkovaně ovládají a optimalizují procesy přípravy lidského subjektu na osvojování hudby, jakož i procesy samotného formování hudebního subjektu.
- hudebně pedagogické odborné myšlení vzniká zobecňováním hudebně výchovné empirie i tvorbou teorií hudebně zaměřeného učení s vyučování
vztah pedagogiky, muzikologie a hudební pedagogiky - hudební pedagogika je mezioborová disciplína, jejíž teoretická východiska se vyvozují jednak z muzikologie, jednak z pedagogiky. - pedagogika chce být vědou o výchově vůbec, z čehož plyne její povinnost i právo vyslovovat se též k otázkám hudební výchovy - muzikologie se vyvinula jako věda o hudbě a o nejrůznějších jevech s hudbou relevantně spjatých, takže nemůžeme nevěnovat pozornost hudebně zaměřené pedagogické komunikaci a jejím formám, nástrojům či problémům - hudební pedagogika tedy nevznikala pouhým průnikem dvou věd s širším předmětným záběrem, nýbrž jako poznávací činnost tvořící si (byť s ohledem na tyto vědy) svou vlastní systematiku
- hudební pedagogika provádí teoreticko-systematický i historický výzkum svého předmětu, plní kognitivní cíle a funguje poměrně intenzivně jako obor praxeologický. Nelze jí upřít ani normativní působení na sféru jejího předmětu - hudební pedagogika může vystupovat jako významný člen „rodiny“ pedagogických věd jen tehdy, když sem, obrazně řečeno, přinese své vlastní „věno“ v podobě samostatných koncepcí a přesvědčivých badatelských výsledků - muzikologie přijímá hudební pedagogika do své rodiny ochotněji a frontálněji než pedagogika
hudební pedagogiku si můžeme představit jako nezastupitelný, žádnou jinou vědou nenahraditelný obor, jehož předmětné pole se nachází na rozhraní sfér studovaných pedagogikou a muzikologií
hudební pedagogika „shora“
vzniká z vůle s kognitivního úsilí badatele
koncept hudební pedagogiky
hudební pedagogika „zdola“
vzniká díky učiteli reflektujícímu svou vlastní činnost
struktura hudební pedagogiky Podle nejaktuálnější publikace, Slovníku české hudební kultury1, vyčleňuje hudební pedagogika ve své systematizaci (struktuře) tyto následující resorty: Obecná teorie disciplíny, do které se promítá vymezení základních metodologických problémů a koncepce hudební pedagogiky jako vědního oboru. Postavení hudební výchovy v rámci estetické výchovy. Úkoly hudební výchovy, její prostředky a metody při výchově dětí i dospělých, ve škole i mimo školu. Srovnávací hudební pedagogika, která v sobě zahrnuje výzkum dějin a vzájemných souvislostí hudebně výchovných typů a věnuje se analýze soudobých hudebně výchovných typů a výzkumů.
1
FUKAČ, J., et al. Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997. 1035 s. ISBN 80-7058-462-9.
Experimentální hudební pedagogika sleduje rozpracování technik, metod a experimentů v hudební pedagogice. Interdisciplinární resort psychologie, hudební psychologie a hudební pedagogiky v sobě zahrnuje psychologické a hudebně psychologické základy hudební pedagogiky. Obecná hudební pedagogika je založena na budování terminologie, studiu cílů, prostředků, metod, organizačních forem, modelů hudební výchovy aj. Obecná hudební didaktika jako obecná teorie vyučování hudby, která zkoumá cíle, úkoly, metody a formy vyučování a vzájemné ovlivňování základních činitelů vyučování (učitel – žák – učivo). Speciální didaktiky jednotlivých kategorií školské hudební výchovy – všeobecné hudební výchovy; hudební výchovy výběrově organizované a odborně specializované; specializované přípravy profesionálních hudebníků; Paralelně s didaktikou se formují teorie předškolní, školní a mimoškolní hudební výchovy, hudební výchovy dospělých (tzv. hudební andragogika) a funkcionální hudební výchovy, která působí nepřímo např. úpravami životního stylu, prostředí aj. Hudební pedagogika se musí pokoušet (pomocí svých disciplín a resortů) určit i místo hudební výchovy v jinak zaměřených výchovně vzdělávacích procesech a ve výchově vůbec, kdyby sledovala jen fenomén hudební výchovy, nepochopila by, čím je tento jev v dějinách determinován.
Hudební výchova - Hudební výchova představuje důležitou složku komplexní estetické výchovy, jejím posláním je “výchova hudbou k hudbě“. Hudebně výchovný proces v užším smyslu je uskutečňován pod záštitou instituce, u nás MŠMT a je koncipován jako komplexní, cílevědomé, plánovité a řízené osvojování hudby dělení hudební výchovy hudební výchova všeobecná
základní a střední školy
hudební výchova výběrově specializovaná
základní a střední školy
hudební výchova profesionální
pedagogicky zaměřené hudební vzdělávání
konzervatoře, akademie múzických umění
učitelské obory na vysokých školách
hudební výchova intencionální
hudební výchova funkcionální
(cílevědomě a záměrně realizovaná)
(bezprostřední vliv okolí…)
institucializovaná
neinstitucializovaná
školsky organizovaná hudebně výchovná
je vázána na prostředí, které je pedagogicky
aktivita se snaží vytvářet své vlastní „umělé
víceméně neregulovatelné, leč hudebně
prostředí“
specifické („hudebně život sám“)
Intencionální hudební výchova např. nemusí jedince přivádět k celému spektru společensky realizované hudby, např. dnešní „oficiální“ hudební výchova mnohdy opomíjí populární hudbu.
Vztah mezi oběma typy je silně konkurenční a zůstává otázkou, jak jej učinit harmonicky vyváženým.
další možnosti úvah o hudební výchově hudební výchova
školní
mimoškolní
receptivní výběrová
povinná zájmová
aktivní
Didaktika hudební výchovy - obor hudební pedagogiky analyzující hlavní zákonitosti hudebně výchovného procesu (obsah a formy vyučování, výchovně vzdělávací cíle, rozsah a metody vyučování, postavení hudební výchovy v soustavě ostatních vyučovacích předmětů, včetně mezipředmětových vztahů atd.).
Metodika hudební výchovy - hudebně-pedagogická disciplína, která se orientuje na normativní stránku vyučování, na popis metod, návody a organizační rady pro práci učitele v jednotlivých složkách hudební výchovy (ve všeobecné, specializované a profesionální). Jde o aplikační část didaktiky hudební výchovy.
HUDEBNÍ VÝCHOVA V RÁMCI ESTETICKÉ VÝCHOVY - u kolébky esteticko-výchového konceptu stál Friedrich Schiller (90. léta 18. století) - snahy o systémové vřazení hudební výchovy do rámce školsky realizované estetické výchovy, jsou nicméně až novějšího data - Estetická výchova znamená cílevědomé a systematické formování osobnosti člověka, jejímž cílem je rozvoj základních uměleckých schopností a vědomostí (např. o druzích, žánrech a tradicích uměleckých děl), jakož i kultivace vkusu a podpora samostatné tvořivé činnosti jedince. - na salcburské vysoké hudební škole Mozarteum rozpracovával od 80. let Wolfgang Roscher s kolegy koncepci tzv. polyestetické výchovy. Východiskem této koncepce se stala tzv. integrativní hudební výchova - Roscherova koncepce se opírá o aristotelovskou představu smyslové kooperace (polyaisthetis) jako faktoru, který umožňuje hlubší a komplexnější chápání světa. - polyestetická výchova vycházející z hudebního či múzického základu se tak má stát výchovným procesem aplikovatelným v nadnárodním měřítku a v transkulturní dimenzi - Multimediální, interkulturní a sociálně komunikativní aspekty jednotlivých složek hudební výchovy se zde promítají do oblasti systematického plánování, rozvoje a hodnocení hudebních činností žáků všech věkových skupin na všech stupních uměleckých škol. - Kromě aspektů hudebně pedagogických, přináší tento nový trend estetické výchovy četné návrhy pro komplexní uměleckou výchovu a řadu podnětů pro rozvoj muzikoterapie, léčebné pedagogiky i mnohé pragmatické aspekty speciální, specialiované a profesionální hudební výchovy.
