Hrubý koncept důchodové reformy: Mezigenerační důchodový systém s individuálními důchodovými účty Tento materiál si klade za cíl seznámit odbornou i širokou veřejnost s nutností provést radikální reformu důchodového systému v České republice, s cíly, které taková reforma musí naplnit, a s možným řešením spočívajícím v zavedení mezigeneračního důchodového systému s individuálními důchodovými účty. / Autor: Jan TRAXLER
Historie a současný stav penzijního systému Důchody jsou vymožeností dvacátého století První státní důchodový systém spatřil světlo světa roku 1881 v Německu. Jeho tvůrce Otto von Bismarck je dodnes považován za zakladatele státního sociálního systému. Málokdo však ví, že tento systém byl kapitalizační (příspěvky byly spravovány v samostatném fondu) a důchody byly vypláceny až při dožití 85 let, tj. o 30 let více, než byl tehdejší průměrný věk dožití. Bismarckův sociální systém měl více částí, pro dělnickou třídu bylo mnohem podstatnější zdravotní a invalidní pojištění, starobního důchodu se dožila jen malá část populace. Také v naší zemi se ještě za Rakouska-Uherska začaly vyplácet důchody, ovšem tehdy se týkaly pouze státních úředníků. V roce 1926 byl zaveden důchodový systém pro dělníky. Mimochodem důchod byl tehdy přiznán až od 65 let, přitom v těchto letech byla průměrná délka života kolem 62 let (po očištění o kojeneckou úmrtnost). Až v roce 1948 bylo uzákoněno plošné důchodové pojištění pro všechny občany. V té době byla střední délka života 68 let a důchod lidé začali pobírat v 60 letech. Tedy teprve v druhé polovině minulého století byl u nás zaveden plošný důchodový systém tak, aby si většina lidí mohla několik let před smrtí dopřát zasloužený odpočinek. Systém byl nastaven na průměrných 8 let čerpání důchodu. Dnes odchází muži do důchodu v 62,5 letech a tento věk se má postupně posouvat na 65 let. To bylo povyku kvůli pár rokům práce navíc. Že dnes při střední délce života 77 let čerpáme ze systému skoro dvakrát déle než na počátku, to si nikdo neuvědomuje. Systém musí být radikálně reformován, jinak brzy zkrachuje Díky progresivní demografické struktuře obyvatelstva a průběžnému financování jsme si mohli dovolit mnoho let dojit náš důchodový systém. Dnes v něm ale nejsou peníze. Demografická struktura obyvatelstva se změnila. Rodíme příliš málo dětí – porodnost 1,27 dítěte na ženu, osmá nejnižší na světě, je doslova alarmující (pro zachování populace musí statisticky každá žena porodit v průměru minimálně dvě děti). Naše populace tak postupně stárne. Nových důchodců čerpajících ze systému přibývá stále rychleji. Pracující část populace je při stávajícím nastavení systému nemůže uživit. Všem je jasné, že systém je neudržitelný a musí se radikálně reformovat. Jenže 15 let se o tom stále jen mluví a reforma nikde. Občas se objeví snaha, ale prodloužení důchodového věku o tři roky dlouhodobě nic nevyřeší. Stejně tak přesun peněz na soukromé fondy je irelevantní. Pár finančních ústavů na tom vydělá, ale v systému budou stále chybět peníze.
8.3.2012
Strana 1/5
Cíle penzijní reformy Opravdová reforma musí • vyrovnat objem vybíraných a čerpaných prostředků, • motivovat občany k účasti na důchodovém systému, • respektovat férové přerozdělování zdrojů a • zajistit dostatečné důchody pro stávající důchodce. Vyrovnaná bilance důchodového účtu Dlouhodobě udržitelný systém důchodového zabezpečení musí být nastaven tak, aby čerpané prostředky korespondovaly s vybranými příspěvky. Zda se bude jednat o systém průběžný, fondový, nebo kombinovaný, nehraje roli. Ve všech případech je potřeba systém nastavit tak, aby byl dlouhodobě vyrovnaný. Momentálně máme povinný systém průběžný, který je v deficitu, a bez zásadní reformy se tento deficit bude prohlubovat. Reforma tedy musí buď zvýšit stranu „dal“, nebo snížit stranu „má dáti“. Stranu příjmů se současná minireforma snaží navýšit zavedením důchodového spoření, o kterém se s velkou dávkou troufalosti hovoří jako o druhém pilíři penzijního systému. Člověk, který se rozhodne 3 % z povinných odvodů z příjmu odvádět do soukromého systému místo do státního, musí k těmto prostředkům přidat další 2 % navíc. Celkově by tak lidé měli do systému odvádět více prostředků, ale pouze o ty dva procentní body. Stranu výdajů lze snížit krácením vyplácených penzí, nebo zvýšením věku pro přiznání důchodu. Oba kroky jsou samozřejmě velmi nepopulární a těžko prosaditelné. Ale musíme si připomenout, že dnešní důchodce v průměru čerpá ze systému dvakrát tak dlouho co v padesátých letech. Motivace k účasti a zodpovědnosti Ať už je systém povinný, dobrovolný, nebo kombinovaný, aby fungoval, musí být lidé motivováni k účasti. Musí vědět, na co přispívají a co z toho budou mít. Dnes se každý člověk mladší čtyřiceti let obává, že bude celý život platit do důchodového systému peníze, živit dnešní důchodce, ale sám se důchodu nedožije. Lidé potřebují vědět, na jaký důchod budou mít nárok a že jim ho stát bude garantovat a bude schopný závazků dostát. Zároveň by ale systém měl vést lidi k větší zodpovědnosti. Systém může být státní, nebo soukromý, ale v každém případě by měl motivovat lidi, odvést do systému dostatek prostředků. Když nikdo nebude chtít pracovat a když nikdo nebude chtít vychovávat děti (budoucí pracovní sílu), tak nikdo nebude mít ani důchody. Každému podle jeho potřeb a každému podle jeho zásluh Penzijní reforma musí brát také v potaz férové přerozdělování zdrojů, a to férové z pohledu zásluh a férové z pohledu potřeb. Stávající systém upřednostňuje přerozdělování zdrojů podle potřeb lidí – aby každý důchodce měl na obživu. Určitě se shodneme na tom, že důchodový systém musí zabezpečit důchodcům nejdůležitější potřeby, a to všem, jinak nemá takový systém smysl a mohli bychom důchody rovnou zrušit.
8.3.2012
Strana 2/5
Ale zároveň by měl zohledňovat také zásluhy. Člověk, který odvedl do systému výrazně více prostředků, celý život platil vyšší daně a zaměstnával spoustu lidí, by měl mít adekvátně vyšší i důchod. V podobném duchu se vyjádřil i Ústavní soud. Chcemeli hrát fair play, tak na obě strany. Dostatečné důchody pro dnešní důchodce Jakýkoliv reformovaný systém nesmí zapomenout na stávající důchodce. Je velmi jednoduché říct: „Zrušme důchody,“ nebo „Zaveďme individuální důchodové účty.“ Jenže podmínky můžete změnit lidem, kteří teprve do systému vstoupí. Ti, kteří řadu let odváděli příspěvky do průběžného systému, z něj nyní musí mít právo čerpat. Kde ale na důchody vzít?
Řešení = mezigenerační důchodový systém s individuálními důchodovými účty Jak dosáhnout všech čtyř cílů reformy? Navrhuji • zvednout věk odchodu do důchodu, • zavést individuální důchodové účty a • zavést mezigenerační důchodový systém. Do důchodu později Abychom vyrovnali bilanci příjmů a výdajů celého důchodového systému, bude nutné v nejbližších letech postupně zvedat hranici důchodového věku rychlejším tempem než doposud, například o 6 měsíců každý rok. Za pět let už by se chodilo do důchodu v 65 letech. Následně by se důchodový věk zvedal přímo úměrně střední délce života. To by pomohlo udržet deficit stávajícího systému na uzdě. Zajisté to mnoha lidem bude připadat nespravedlivé a všichni padesátníci se budou ptát: „Proč bychom to měli odnést my?“ Znovu však opakuji, dnešní reálný důchodový věk neodpovídá původnímu nastavení. Důchodový systém nebyl postaven tak, abychom do něj 35 let přispívali a pak z něj 15 let čerpali. To by odvody musely být vyšší. Zvednutí věku pro odchod do důchodu je návratem k realitě – zajištění nejnutnějších potřeb pro ty, kteří už nejsou schopní pracovat. Individuální důchodové účty Navrhuji zavést systém s individuálními důchodovými účty vedenými ministerstvem financí, popřípadě ministerstvem práce a sociálních věcí. Je nutné, aby každý účastník důchodového systému měl náhled na svůj individuální účet, aby mohl kontrolovat, že na účet došla platba pojistného (raději bych používal jiný pojem), a aby v každém okamžiku viděl, na jaký měsíční důchod má nárok. Individuální důchodové účty zajistí transparentnost a důvěryhodnost celého důchodového systému. Výše důchodu by se kalkulovala z objemu prostředků na individuálním důchodovém účtu a aktuální střední délky života. Pokud by se člověk dožil vyššího věku, po dočerpání svého účtu by začal čerpat ze státního sociálního účtu. Ze stejného zdroje by částečně čerpali důchod také ti, kteří by neměli na svém individuálním účtu dostatečný objem prostředků pro čerpání minimálního důchodu. To by byli všichni stávající důchodci a většina padesátníků, ale také lidé zdravotně postižení apod. Ti všichni by měli zaručen minimální důchod – něco na způsob životního minima – který by měl být na úrovni dnešních průměrných důchodů, aby stávajícím důchodcům zůstal 8.3.2012
Strana 3/5
jejich důchod zachován v dnešní výši, postupně se však snižovat na úroveň životního minima. Lidé by mohli jít do důchodu v libovolném věku, pokud by jim to stav jejich individuálního důchodového účtu umožňoval. Ovšem nárok na minimální důchod by získali až při dosažení výše zmiňovaného důchodového věku, který bude nutné dlouhodobě adekvátně upravovat podle střední délky života. Tyto individuální důchodové účty by mohly fungovat na principu částečných rezerv, podobně jako v bance. Nicméně povinné rezervy by měly být vyšší, řekněme 20 %. Není nutné, aby 40 let peníze fyzicky ležely v trezoru, ale alespoň část prostředků by měla být skutečně držena jako rezerva, zbytek může být fyzicky používán jinde. Stát by si tímto způsobem mohl půjčovat z důchodových účtů peníze. V počáteční fázi například na financování důchodů dnešním důchodcům, jelikož na státním sociálním účtu by nebyl dostatek prostředků. Po vyrovnání příjmů a výdajů systému by si stát mohl z důchodových účtů půjčovat peníze např. i na investice do infrastruktury. Princip částečných rezerv je velmi ošemetný a musel by podléhat přísné kontrole. Pomohl by ale překlenout počáteční období přechodu na nový systém. Mezigenerační důchodový systém Nejradikálnější změnou, kterou navrhuji, je zavést zcela nový mezigenerační důchodový systém. Z odvodů, které by každý platil do důchodového systému, by část prostředků putovala na vlastní individuální důchodový účet, část prostředků na důchodový účet rodičů a zbytek na státní sociální účet. Hrubým odhadem by poměr mohl být 40 % na vlastní účet, 40 % rodičům a 20 % na státní účet. V počátečním období přechodu na nový systém by však podíl státního účtu musel být výrazně vyšší a postupně se snižovat ve prospěch individuálních důchodových účtů. Princip mezigeneračního důchodového systému
Zdroj: Jan Traxler, FINEZ Investment Management
8.3.2012
Strana 4/5
Takový systém je dostatečně motivující pro vlastní výdělečnou činnost a odvody do systému, ale také pro výchovu dětí – budoucí pracovní síly, bez které by jakýkoliv důchodový systém dříve nebo později zkrachoval. Tímto způsobem by také rodiči bylo kompenzováno období na mateřské resp. rodičovské dovolené, kdy nemá příjmy, a neodvádí tudíž žádné prostředky na svůj důchodový účet, zatímco lidé bez dětí by měli více odpracovaných let, čili více prostředků na vlastním účtu. Mezigenerační důchodový systém se částečně navrací k dřívějším dobám, kdy se o starší lidi starali mladší členové rodiny. Posiluje tedy funkci rodiny jako základního kamene společnosti, což je při současném trendu individualizace více než žádoucí. Mezigenerační důchodový systém je jakousi kombinací kapitalizačního a průběžného systému. Mám-li výdělečně činné děti, tak v okamžiku odchodu do důchodu budu mít na svém důchodovém účtu nahromaděné prostředky odvedené v předchozích letech, ale zároveň mi tam budou nadále chodit příspěvky z odvodů mých dětí. Tato kombinace je důležitá zejména vezmeme-li v potaz inflaci. Finance na důchodovém účtu budou časem ztrácet svou kupní sílu, ale příspěvky z odvodů dětí by dlouhodobě měly růst s inflací. Po úmrtí obou rodičů by se část příspěvku odváděná na účet rodičů rozdělila do obou zbývajících složek, řekněme v rovnoměrném poměru, tj. na vlastní důchodový účet by putovalo např. 60 % a na státní sociální účet 40 % odvodu. Pokud by na důchodovém účtu rodičů zbyly nedočerpané prostředky, staly by se součástí dědictví. V případě, že by nebyl přímý dědic, přesunuly by se na státní sociální účet. Je na čase provést opravdovou reformu Nabízím hrubou koncepci radikální penzijní reformy – zavedení mezigeneračního důchodového systému s individuálními důchodovými účty, který zajistí dlouhodobě vyrovnanou bilanci důchodového účtu, bude respektovat férové přerozdělování zdrojů, bude motivovat k účasti a zodpovědnosti a v kombinaci s rychlejším zvedáním důchodového věku a principem částečných rezerv zajistí dostatečné důchody i pro stávající penzisty. Tuto koncepci je třeba dál důkladně rozpracovat. Ale to už je práce pro úředníky ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí, popřípadě studenty vysokých škol ekonomických, kteří ještě nemají téma pro svou diplomovou práci, aby koncepci dotáhli do konkrétních čísel a domysleli všechny možné překážky a hypotetické situace – např. společný důchodový účet manželů apod.
Jan Traxler, ředitel FINEZ Investment Management
8.3.2012
Strana 5/5
