Hranice bezúplatné citace a nezákonného vytěžování databáze na internetu

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Jan Menšík

Hranice bezúplatné citace a nezákonného vytěžování databáze na internetu Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Jiří Čermák Katedra: Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 7. srpna 2009

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.

2

Obsah Slovo úvodem ................................................................................................................... 5 II. Základní technické pojmy ............................................................................................ 9 HTML ................................................................................................................... 9 Odkaz (link) ........................................................................................................ 10 Webová stránka ................................................................................................... 11 Doména example.com, example.cz..................................................................... 12 Hotlink, inline linking ......................................................................................... 12 Vodoznak (watermark) ....................................................................................... 13 Index vyhledávače, Robot Crawler ..................................................................... 14 Deep link (hluboký, vnořený odkaz)................................................................... 15 RSS feed .............................................................................................................. 16 Proxy server ........................................................................................................ 16 Captcha................................................................................................................ 17 Log webserveru ................................................................................................... 17 Frames (HTML rámy) ......................................................................................... 18 Robots.txt ............................................................................................................ 18 Webhosting ......................................................................................................... 19 HTTP (Hypertext Transfer Protocol) .................................................................. 19 Mashup aplikace ................................................................................................. 19 II. Právní normy .............................................................................................................. 21 1. Autorský zákon ............................................................................................... 23 Osobnostní práva................................................................................................. 25 Majetková práva .................................................................................................. 28 Výjimky a omezení práva autorského ................................................................. 29

3

Ochrana práva autorského................................................................................... 34 Úprava smluvních typů, licence .......................................................................... 38 Zvláštní právo pořizovatele databáze .................................................................. 43 Souběh ochrany, správní delikty, ustanovení přechodná a závěrečná ................ 47 2. ČSN ISO 690 - Bibliografické citace: Obsah, forma a struktura .................... 49 3. Bernská úmluva............................................................................................... 50 III. Současný reálný stav a výsledky šetření ................................................................... 51 1. Obecné povědomí ........................................................................................... 51 2. Dotazníkové šetření......................................................................................... 54 Shrnutí dotazníkového šetření ............................................................................. 60 3. Některé (časté) způsoby užití .......................................................................... 61 Citace na webových stránkách ............................................................................ 61 Vytěžování a zužitkovávání cizích databází ....................................................... 63 Volné licence typu GNU/GPL, Creative Commons a obdobné.......................... 65 Internetové vyhledávače ..................................................................................... 66 Webové agregátory dat ....................................................................................... 73 IV. Nejlepší (doporučené) praktiky ................................................................................ 76 1. Užití cizího díla formou citace ........................................................................ 76 2. Ochrana autorských práv ................................................................................ 78 Závěr ............................................................................................................................... 80 Použitá literatura: ............................................................................................................ 81 English resumé ................................................................................................................ 86

4

Slovo úvodem Užití cizích autorských děl, vytěžování databází, a problémy s tím vznikající jsou v současné době intenzivního rozvoje celosvětové internetové sítě stále důležitější téma, kterému se bohužel zatím nevěnuje dostatečná pozornost. Stále snadnější způsoby užití autorských děl na internetu, zejména webových stránkách, a četnost těchto jevů nejdou ruku v ruce s rostoucím právním povědomím jak laické, tak odborné veřejnosti. Diplomová práce se věnuje jen určité části problematiky, a to bezúplatné citaci a vytěžování databáze na internetu. Tedy otázkám, které jsou v praxi neustále nastolovány, respektive by měly být nastolovány. Je potřeba zkoumat nejen přístup a záměr uživatele (vytěžovatele), ale i způsoby sdělování děl majitelem. Žel bohu se tak často neděje a z dotazníků i nahodilého průzkumu stavu na českém internetu vyplývá, že právní aspekt je buď brán na zřetel minimálně, nebo vůbec. A není se čemu divit, když i profesionální média a zpravodajské organizace často chybují. Stále je možné vidět i v televizním zpravodajství přejímání cizích autorských děl s uvedením „zdroj: Internet.“ Na druhou stranu praktické problémy s dohledáním skutečného autora, původního zdroje či licenčních podmínek jsou často velmi obtížné, ne-li rovnou nemožné. V diplomové práci se zaměříme právě na problematiku přebírání autorských děl na internetu, převážně přes webové stránky. Hranice, kdy jde ještě o bezúplatnou zákonnou formu citace a kdy se už jedná o nezákonné vytěžování databáze, není zcela jasná a zaslouží si pozornost. Cílem diplomové práce je pomoci stanovit pravidla pro určení mezí přebírání obsahu coby zákonné bezúplatné licence na internetu v České republice a tak alespoň dílčím způsobem přispět k řešení tématu, kterému u nás dosud bylo věnováno málo pozornosti.

5

Téma práce bylo vybráno s ohledem na autorovy osobní poznatky, že prostředí internetu je „velká džungle“, kde provozovatelé webových stránek autorská práva příliš neřeší. A to nejen amatérští tvůrci, ale i profesionálové. Chybí-li nějaký obrázek, nejjednodušší možnost je si jej někde „vypůjčit“, přičemž se většinou hřeší na to, že oprávněný autor nebude neoprávněné užití svého díla hledat a řešit. V nejhorším se obrázek odstraní a nahradí jiným, opět nelegálně užitým. Při získávání obsahu se obdobně nezřídka použijí data z cizích, veřejně přístupných databází. Naprogramovat automatické načítání dat z cizího zdroje je obvykle jednodušší než je pracně získávat a udržovat. Tím dochází k neoprávněnému vytěžování databází a opět porušování autorského zákona.

A protože se autor diplomové práce sám tvorbou webových stránek a aplikací zabývá, je mu problematika velmi blízká a může vhodně skloubit znalosti a zkušenosti jak technické, tak právnické. Bohužel v českém právní úpravě je tomuto tématu věnováno velmi málo prostoru, rozhodně méně než je potřeba. V dnešní době, kdy jsou na internetu okamžitě dostupné milióny autorských děl utříděných v databázích či samostatně, kdy se rozšiřuje syndikovaný obsah formou webových služeb či RSS feedů a kdy převzít dílo a použít jej pro svoji potřebu je snadnější než kdy jindy, je vidět, jak málo pružný je český zákonodárný sbor, exekutiva i soudy. I odborných prací je poskromnu a tato práce má tudíž méně zdrojů, než by bylo záhodno. Je vidět že svět informatiků a právníků je stále rozdělen. Pokusíme se zde alespoň částečně oba pohledy spojit. Hned v úvodu je třeba zmínit, že se budeme zaobírat primárně citací ve smyslu autorského zákona a vytěžováním cizích databází. Tato témata jsou, zvláště v prostředí internetu, úzce propojena a je potřeba se na ně takto dívat. Naopak některé podobné instituty, jako Úřední a zpravodajská licence či Knihovní licence zmíníme jen okrajově, stejně tak jako specifické formy licencí pro volné užití poskytnuté autorem. Zde jde hlavně o licence typu GNU/GPL nebo právě vznikající českou verzi licencí Creative Commons (vysvětleny dále), pomocí kterých lze definovat, jaká z autorských práv k

6

dílu si chce jeho autor ponechat a jakých se naopak vzdát ve prospěch veřejnosti 1, přitom tyto otázky samy o sobě by vydaly na samostatné dílo. Teoretická část diplomové práce nejdříve definuje několik technických pojmů, které nejsou v právních kruzích všeobecně známé a jejichž pochopení je z hlediska tématu nezbytné. Následně se zaměří na shrnutí současné právní úpravy a na pokus o vytyčení základních poznávacích znaků, které pomohou při posuzování, o jaký druh užití se jedná. Empirická část pomocí kasuistiky rozebere některé velké poskytovatele obsahu a naopak vytěžovatele jak v Česku, tak v zahraničí. Internet totiž nezná hranic a samotné téma určení, pod jaký právní systém dílo, autor či uživatel spadá, by vydalo na samostatnou práci. A konečně krom rozebrání těchto konkrétních případů budeme vycházet z kvantitativního výzkumu ve formě dotazování mezi poskytovateli obsahu a provozovateli webových stránek. Lze se domnívat, že většina tvůrců a provozovatelů webových stránek má základní povědomí o právu, konkrétně právu autorském, a tuší, že jen tak užít cizí dílo bez svolení autora není legální, nebo alespoň není správné. Avšak snadnost takového užití, všeobecné rozšíření neoprávněného užívání autorských děl, praktická neexistence osvěty o této problematice (vyjma pochybných kampaní proti „kradení“ programů, filmů a hudby organizací BSA, IFPI, RIA atd.) a velmi komplikovaná aplikace současných autorskoprávních norem na reálnou situaci v prostředí internetu nahrává tomu, že se mnohdy tito tvůrci a provozovatelé k neoprávněnému užívání autorských děl a vytěžování cizích databází často uchylují. Tomu nahrává prakticky neexistence pravomocných soudních rozhodnutí, které by exemplárně působily jako odstrašující případy.

1 ZICHA, Ondřej. Creative Commons licence [online]. BioLib, c1999-2009 , 11.11.2007 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .

7

V závěru zhodnotíme zjištěná poznání a pokusíme se, formou srozumitelnou i laikům, najít jednoduchá pravidla pro užívání cizích autorských děl v prostředí internetu a zvýšit tak šance na vybudování kvalitního právního povědomí v internetové komunitě, stejně jako osvětlit právním odborníkům někdy značně nepřehledné prostředí internetu a webových stránek. Je totiž zcela zřejmé, že spory ohledně autorských děl budou stále častější.

8

II. Základní technické pojmy Vzhledem k častým odkazům na technické pojmy z oboru internetu a webových stránek, které nejsou všeobecně známé, je nezbytné alespoň základně definovat ty nejdůležitější.

HTML HyperText Markup Language, označovaný zkratkou HTML, je značkovací jazyk pro hypertext. Je jedním z jazyků pro vytváření stránek v systému World Wide Web, který umožňuje publikaci dokumentů na Internetu. 2 Základním prvkem hypertextových dokumentů, ať už u původního HTML, jeho novějšího nástupce XHTML, či jiného formátu, je možnost přímo odkazovat na další dokument, či jakýkoliv jiný dokument nebo médium, které je přístupné stejným způsobem. Je tedy možné rovnou, bez omezení, přejít na další dokument, který se nemusí nacházet u stejného poskytovatele obsahu. Uživatel tento přechod provádí většinou kliknutím na zvýrazněnou část obsahu, textu nebo obrázek (odkaz).

Samotný HTML dokument je normální, sémanticky strukturovaný text, který obsahuje speciální značky, zvané tagy, které umožňují zobrazit jej dle požadavků autora dokumentu, případně uživatele. Každá HTML stránka je tedy textový dokument, na který je nutno pohlížet jako na literární dílo ve smyslu § 2 zákona č. 121/2000 Sb., pokud splňuje další náležitosti, zejména jestliže je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). 3 Vlastní HTML dokument není v žádném případě počítačový program či zdrojový kód.

2 HyperText Markup Language [online]. WikiPedie, 10. 3. 2009 v 17:54 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . 3 Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) Další citace, které nemají poznámku pod čarou, jsou citace z tohoto zákona jsou uváděny bez uvedení zdroje.

9

HTML dokument přímo obsahuje pouze textové informace a veškerý další obsah, běžně využívaný a zobrazovaný na webových stránkách, se vkládá pomocí meta informací, obsahujících odkaz na tento samostatný obsah (nejčastěji fotografie, grafy, videa, aj.), který je až při vlastním zobrazení (zpracování) stránky prohlížečem nahrazen skutečným médiem, tedy například obrázkem.

Odkaz (link) Hned v úvodu je potřebné rozlišit dva typy odkazů v HTML dokumentech, které se diametrálně liší, bohužel ale nemají své vlastní ustálené pojmenování a často tak dochází k omylům. První, řekněme „pravý“ či „prostý“ typ odkazu, stál u samotného vzniku hypertextových dokumentů a je jeho hlavním pojmem. Jedná se o ohraničenou část obsahu dokumentu (ať už část textu, obrázek, či jiný multimediální obsah), který v sobě má meta informaci sdělující, že směřuje na odlišný dokument či médium. Po provedení specifické akce (kliknutí, označení) je uživatel dokumentu prohlížečem přesměrován na zcela jiný, na původním dokumentu nezávislý obsah. Ve formátu HTML je odkaz primárně určován pomocí meta tagu text

odkazu,

který

značí,

že

kliknutím na „text odkazu“ prohlížeč uživatele přesměruje z aktuální stránky na stránku http://www.example.com/stranka.html. Cílem přitom nemusí být opět HTML dokument, ale i jakýkoliv jiný obsah. Do druhé skupiny spadá tzv. zapuštěný odkaz, známější spíše jako inline-link, inlining (nebo též image link). 4 Tento typ odkazu pouze říká, že součástí HTML dokumentu je i jiný vložený obsah, většinou netextový. Protože přímo v HTML dokumentu může být pouze text, je toto jediná cesta jak výsledné webové stránky obohatit o multimediální obsah. Například u fotografie je v HTML dokumentu uvedeno . Prohlížeč tu část textu z vlastního

4 ČERMÁK, Jiří. Právní aspekty odkazů (hyperlinks) : část I: Úvod [online]. ITPrávo, 25. 2. 2002 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-4089.

10

dokumentu

vyjme,

na

pozadí

stáhne

vlastní

obrázek

z adresy

http://www.example.com/obrazek.jpg a vloží jej na původní místo. Tento typ odkazu nikam nepřesměrovává, uživatel stále zůstává na původním dokumentu. Jak je vidět, samotný obrázek musí být nezávisle přístupný na internetu a je možné si jej prohlédnout samostatně, bez nutnosti zobrazit HTML dokument. Není součástí stránky ani se nejedná o přílohu.

Webová stránka Samostatný dokument je přístupný většinou přes jedinečné URL pomocí protokolu HTTP v rámci celosvětové sítě internet. Webová stránka je v základu tvořena pouze HTML dokumentem, který obsahuje vlastní obsah (text) a další meta informace. K jeho zobrazení se využívá prohlížeč, což je specializovaný program určený právě primárně pro zobrazování webových stránek. Nicméně HTML dokument je v čisté podobě přímo čitelný text. V praxi se webové stránky skládají z komplexu více děl, které můžeme rozdělit na několik základních částí: • Textový obsah – přímo obsažený v HTML dokumentu a čitelný bez dalšího • Grafický design (layout) stránky – je určován sémantickými tagy v HTML dokumentu, CSS zápisem v externím souboru či přímo v HTML dokumentu, který určuje vzhled celé stránky (barvy, velikost, rozložení, atd.) a ilustračními obrázky. • Vložené obrázky a další média (video, zvuk) – externí média, která jsou v HTML dokumentu obsažena ve formě inline linků na samostatné soubory.

11

• Programový kód (JavaScript, ActiveX) – obvykle se spouští až po stažení WWW stránky z Internetu (tzv. na straně klienta). 5 Je tedy poskytován jako nezkompilovaný kód, který se interpretuje až v prohlížeči klienta. Vlastní webová stránka je tedy souhrnem více elementů, přitom každý z nich může být samostatné autorské dílo. Jako celek se pak jedná o dílo souborné.

Doména example.com, example.cz Speciální internetové domény jsou standardizační organizací Internet Task Force rezervovány pro dokumentační, výukové a testovací účely, jak je popsáno v dokumentu RFC 2606 (http://tools.ietf.org/html/rfc2606). Tyto domény není možné registrovat jiným subjektem a obecně slouží pro ukázkové účely, přestože jsou plně funkční. V této práci jsou hojně využívané, protože je krajně neetické pro názorné či hypotetické účely používat domény jiných subjektů. Vyjma example.com a example.cz lze použít i example.net a další. Pro účely rozlišení a pochopení popisované problematiky je potřeba dbát zvýšené pozornosti na části za tečkou v doméně. Přestože první část (example) je stejná, rozlišení .com proti například .cz znamená, že se jedná o dvě zcela nezávislé domény a servery, v příkladech většinou zamýšlené jako domény (weby, stránky) provozované dvěma různými subjekty.

Hotlink, inline linking Specifický způsob, kterým se dá odkazovat např. na obrázky nebo soubor z jiných serverů. 6 Rozdíl spočívá v tom, že kupříkladu u obrázku zobrazeného na stránce http://www.example.com/stranka.html se tento v průběhu zobrazování nenačítá ze stejného serveru (example.com), ale ze serveru example.cz.

5 6

JavaScript [online]. WikiPedie, 9. 2. 2009 v 19:41 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .

Hotlinking [online]. WikiPedie, .

22.

9.

2008

v

12

08:58

[cit.

2009-03-19].

Dostupný

z

WWW:

Přestože tento způsob je pro koncového uživatele zcela transparentní, znamená, krom zcela praktických problémů, vážné ohrožení oprávněných zájmů a práv provozovatele zdrojového serveru (example.cz), protože ten musí nést provozní a transakční náklady na tento přenos dat ze serveru k uživateli, což může být kvalifikováno jako nezákonné chování dle odstavce 5 paragrafu 90 Autorského zákona: Opakované a systematické vytěžování nebo zužitkování nepodstatných částí obsahu databáze a jiné jednání, které není běžné, přiměřené a je na újmu oprávněným zájmům pořizovatele databáze, není dovoleno 7. Jak bude dále vysvětleno, toto jednání se ve většině případů nedá zařadit pod paragraf 91 Autorského zákona. Aniž bychom předbíhali následující výklad, je nutné zmínit, že zatímco někteří provozovatelé proti tomuto způsobu aktivně bojují technickými prostředky, jiní jej naopak podporují. Zde je možné uvést příklad se vkládáním videí do jiných stránek ze serveru YouTube.com.

Vodoznak (watermark) Digitální vodoznak je technika, která do digitálního dokumentu (obrázek, zvuk, film apod.) vkládá dodatečné informace. 8 Používá se zejména pro ochranu autorství, respektive pro alespoň částečné zachování informace o původu díla a jeho autorovi. Je možné rozlišovat dva typy vodoznaků, skrytý a viditelný. Skrytý vodoznak je technika, jejíž pomocí je možné do dokumentu vložit pro lidský zrak neviditelnou informaci. Používá se zejména pro vyhledávání a následné prokázání neoprávněného užití díla a pro naše účely není příliš podstatný. Viditelný vodoznak je naproti tomu viditelný, nejčastěji se používá u obrázků a videí formou částečně průhledného nápisu s uvedením jména autora, zdrojového serveru, či názvu držitele licence na dotyčné autorské dílo.

7 Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 8 Digitální vodoznak [online]. WikiPedie, 27. .

1.

2009

13

v

21:59

[cit.

2009-03-19].

Dostupný

z

WWW:

Oprávněná osoba se tak snaží alespoň částečně zmírnit škodu způsobenou zákonným i nezákonným užíváním jeho děl tím, že jeho jméno, název nebo webová adresa zůstane viditelná, i když dojde k užití díla na cizích webových stránkách. Jedná se vlastně o jistou formu reklamy. Index vyhledávače, Robot Crawler Bez internetových vyhledávačů jako jsou Google.com či Seznam.cz si dnes již málokdo dokáže představit fungování internetu. Pro jejich správné fungování je nezbytný robot zvaný crawler a databáze uchovávající data webových stránkách. V první fázi robot (crawler) simuluje chování běžného uživatele internetu a prochází jednotlivé webové stránky pomocí odkazů, načež jejich obsah zpracovává, ukládá do své databáze a dále zpracovává a indexuje. Následně při zadaní dotazu uživatelem na nějaké konkrétní informace je vyhledá a zobrazí jejich seznam s ukázkou části obsahu. V současné době vyhledávače prohledávají a indexují nejen textový obsah, ale i další multimédia, zejména obrázky. Vyhledávače se tak mohu dostávat do kolize s autorským zákonem hned v několika bodech: 1. Při procházení jednotlivých webových stránek je robot schopen zobrazit tisíce stránek za vteřinu a tak silně vytěžuje cizí databáze. 2. Vyhledávače uchovávají extrémně velké soubory dat, z nichž velká část je autorské dílo jiných subjektů. Je to ale potřebné pro jejich funkcionalitu a je možné tomu u konkrétních děl na přání autora zabránit. 3. Při zobrazení nalezených výsledků vyhledávače zobrazují část, někdy ale celé autorské dílo.

14

Problematice vyhledávačů je věnována samostatná kapitola této práce. Deep link (hluboký, vnořený odkaz) Jedná se o prostý odkaz, který vede na nějakou konkrétní webovou stránku v rámci určité komplexní webové prezentace (website) a to odkaz na stránku zanořenou někde hlouběji ve struktuře webové nástěnky a vlastně ulehčí uživateli prodírání se pavoukem předchozích stránek, homepage počínaje. 9 Odkaz tedy nevede jen na úvodní stránku cizího webu (http://www.example.cz), ale nějakou podstránku, která může být z úvodní stránky jen velmi složitě přístupná, často pouze nepřímo (například http://www.example.cz/clanky/archiv/kveten-2008/pohadka-o-webu.html). Opačnému způsobu kdy odkaz vede pouze na úvodní stránku prezentace, se říká povrchový odkaz (surface link). V knižní analogii můžeme říci, že zatímco povrchový odkaz směřuje pouze na knihu jako celek a konkrétní pasáž musí dohledat sám čtenář, vnořený odkaz jej navede přímo na konkrétní stránku a tedy mnohem rychleji k cíli. Zatímco pro uživatele přináší vnořený odkaz jednoznačně pozitiva, protože jej směřuje přímo na odkazovaný materiál, někteří provozovatelé obsahu webových stránek se, zejména v minulosti, proti tomuto způsobu aktivně bránili technickými i právními prostředky. Poukazovali zejména na fakt, že tako uživatel, návštěvník jejich stránek, pravděpodobně zhlédne celkově méně jejich webových stránek, čímž se jim krátí zisky z příjmů za reklamu. Naštěstí naprostá většina poskytovatelů obsahu již od toho bránění odstoupila. Jak na nátlak všeobecné internetové komunity, tak z důvodu rozhodující role vyhledávačů a jejich hodnotících kritérií pro určování pořadí při zobrazení výsledků hledání. Nutno podotknout, že výše uvedené se týká primárně odkazů na HTML dokumenty (webové stránky) a v případě odkazů na jiná média, zvláště u inline-linků a 9 ČERMÁK, Jiří. Právní aspekty odkazů (hyperlinks) : část I: Úvod [online]. ITPrávo, 25. 2. 2002 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-4089.

15

s ohledem na problematiku takzvaných hotlinků, je situace jiná a jistou formu blokování provádí značná část provozovatelů.

RSS feed RSS je zkratka, která znamená Rich Site Summary. Jedná se o informační zdroje, které dokáží automaticky uživatele upozorňovat na nové zprávy, přidané informace a další novinky. Zpravodajský server, který chce své RSS nabízet, musí jen na svůj web umístit soubor, který v předem stanovené struktuře obsahuje výtah z nabízených informací. Tento výtah se pak automaticky aktualizuje. 10

Proxy server Proxy server funguje jako prostředník mezi klientem a cílovým počítačem (serverem), překládá klientské požadavky a vůči cílovému počítači vystupuje sám jako klient. Přijatou odpověď následně odesílá zpět na klienta. Může se jednat jak o specializovaný hardware, tak o software provozovaný na běžném počítači. Proxy server odděluje lokální počítačovou síť (intranet) od Internetu. 11 Používá se z důvodu ochrany soukromí, větší bezpečnosti a zvýšení výkonu komunikace. Zvláště poslední důvod nabírá s rozšiřujícím se mobilním připojením na internet, které je však stále řádově pomalejší než běžné připojení, silně na intenzitě. Proxy server funguje jako jakýsi prostředník, který uživatelův požadavek na zobrazení nějaké stránky převezme, sám dotyčnou stránku načte, volitelně provede určité úpravy a optimalizaci, načež ji zpět vrátí uživateli. Pro něj je celý proces transparentní, jako kdyby stránku načetl přímo on, respektive jeho prohlížeč. Dojde ale k úspoře datového objemu a tím ke zrychlení celého načítání.

10 KRČMÁŘ, Petr. Vše podstatné o RSS [online]. Root.cz, c1998–2009, 14. 9. 2006 0:00 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . ISSN 1212-8309. 11 Proxy server [online]. WikiPedie, .

27.

2.

2009

16

v

01:29

[cit.

2009-03-19].

Dostupný

z

WWW:

Důležitá vlastnost proxy serverů je, že často ukládají dočasnou kopii stažených stránek a dalších dat ve své paměti, aby mohly následné dotazy na stejný obsah rychleji odbavit. Tak se dostávají do možného konfliktu s autorským zákonem.

Captcha CAPTCHA je Turingův test, který se na webu používá ve snaze automaticky odlišit skutečné uživatele od robotů. 12 Používá se pro zamezení automatických přístupů robotů k části webových stránek, nejvíce při registraci uživatele, stažení nějakého média nebo při četném využívání nějaké služby, například vyhledávače, jako obrana před neúměrným zatěžováním databáze a tedy jejím neoprávněným vytěžováním. V praxi je nejčastější podoba ve formě obrázku se zdeformovaným nápisem, který musí uživatel opsat. Robot takto deformovaný nápis nedokáže rozluštit a selže.

Log webserveru Log webserveru je většinou běžný textový dokument, který obsahuje záznamy o veškerém provozu na konkrétním webovém serveru, případně specifické doméně. Webserver je počítačový program, na kterém jsou uloženy HTML a další dokumenty. Je odpovědný za vyřizování požadavků HTTP od klientů - programů zvaných webový prohlížeč. Vyřízením požadavků se rozumí odeslání webové stránky. 13

Každý jednotlivý dotaz (požadavek) na server je zaznamenán a uložen do log souboru. Ukládá se IP adresa žadatele (uživatele), požadovaný dokument a další technické informace. Jedná se o velmi významný institut v souvislosti s neoprávněným vytěžováním cizí databáze a na druhé straně při akceptaci smluvního ujednání při užití cizího díla, k němuž autor poskytuje licenci blíže neurčité skupině osob (viz další výklad).

12 CAPTCHA [online]. WikiPedie, .

9.

13 Webový server [online]. WikiPedie, .

3. 15.

2009 3.

v

2009

17

21:33 v

20:45

[cit. [cit.

2009-03-19]. 2009-03-19].

Dostupný Dostupný

z

WWW:

z

WWW:

Frames (HTML rámy) Frames je název pro speciální typ HTML dokumentu, který v sobě obsahuje další HTML dokumenty. Okno prohlížeče je rozděleno na několik obdélníkových částí (rámů). V každém rámu je (třebaže to nemusí být vidět) samostatná HTML stránka (soubor). Zpravidla je jeden z rámů menu s odkazy, které se po kliknutí realizují v jiném, hlavním okně. 14 Ve vztahu k autorskému právu má význam užívání HTML rámů způsobem, kdy jedna webová stránka obsahuje jinou, cizí webovou stránku, avšak maskuje ji jako vlastní obsah. Pro uživatele je velmi těžko dešifrovatelné, že se nejedná pouze o jednu stránku, ale o dvě či více, čímž může být uveden v omyl.

Robots.txt Robots.txt je textový soubor, který umožňuje správci webu zakázat nebo povolit přístup některých Botů (např. Googlebot, Jyxobot aj.). 15Jedná se o jednoduchý a seriózními roboty uznávaný nepsaný standard jak může provozovatel webu zakázat přístup robotům na celý jeho web nebo jen do určitých částí. Dodržování ale není možné nějak vyžadovat, je to doporučení, nebo spíše přání provozovatele. Nicméně je všeobecně přijímán. Možnost omezit vytěžování databáze od automatických robotů je tedy vcelku snadná. Pokud však nějaký robot pravidla pro přístup v souboru robots.txt nedodrží, není možné jej za to jakkoliv právně postihnout a v případě, že si provozovatel nepřeje takové užívání a vytěžování jeho díla, musí použít odlišné technické prostředky k zamezení přístupu nebo obecné právní normy vztahující se k vytěžování cizích databází.

14 JANOVSKÝ, Dušan. Rámy na webu : základy rámů [online]. Jak psát web, 15. února 2009. [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . 15 Robots.txt [online]. WikiPedie, .

14.

1.

2009

v

18

11:23

[cit.

2009-03-19].

Dostupný

z

WWW:

Webhosting Webhosting je pronájem prostoru pro webové stránky na cizím serveru. Pronajímatel serveru bývá označován jako poskytovatel webhostingu (webového prostoru). Díky webhostingu si můžete své webové stránky umístit na internet, aniž byste museli mít vlastní server. 16 Většina webových stránek je provozována na webhostingu poskytovaném třetím subjektem, pouze velké weby mají vlastní řešení, neboť je to finančně i odborně mnohem náročnější. Navíc současné kapacity počítačů zvládají provozovat desítky až stovky samostatných webů s tisící až milióny webových stránek na jednom fyzickém počítači.

HTTP (Hypertext Transfer Protocol) Hypertext Transfer Protocol je protokol pro přenos objektů libovolného typu (stránky, obrázky, …) mezi webovým serverem a prohlížečem. 17 Je to primární protokol používaný pro přenos dat v rámci webových stránek. Dále se používá jeho zabezpečená, šifrovaná varianta HTTPS. Byl určen původně pro výměnu hypertextových dokumentů ve formátu HTML. V současné době je používán i pro přenos dalších informací. Pomocí rozšíření MIME umí přenášet jakýkoli soubor. 18 Jsou přes něj načítány všechny komponenty webové stránky, tedy i obrázky, videa a další.

Mashup aplikace Mashup je webová aplikace kombinující data z více než jednoho zdroje do kompaktního celku. Obsah Mashupů je obvykle generován z třetích zdrojů, 19 které pro 16 Webhosting [online]. WikiPedie, .

24.

3.

2009

v

14:06.

[cit.

2009-03-24].

Dostupný

z

WWW:

17 KOSEK, Jiří. 4IZ228 – tvorba webových stránek a aplikací [online]. c2000-2006 , 2006/11/23 15:18:08 [cit. 2009-03-24]. Dostupný z WWW: . 18 Hypertext Transfer Protocol [online]. WikiPedie, 19. 3. 2009 v 13:40. [cit. 2009-03-24]. Dostupný z WWW: .

19 KOVAL, Filip. Mashup [online]. Owebu.cz, 19.09.2007 . ISSN 1214-7958.

19

[cit.

2009-03-19].

Dostupný

z

WWW:

tento účel dobrovolně připraví speciální rozhraní, z RSS feedů, nebo za pomocí získávání dat z webových stránek či jiných dostupných dokumentů třetí strany bez jejich vědomí a souhlasu. V současné době je trend velmi silný a mnoho významných poskytovatelů služeb a dat tvorbu mashupů nad svými zdroji podporují. Na stranu druhou ale často takové užití limitují a připravením specifického rozhraní de facto dávají najevo, že si nepřejí jiné formy vytěžovaní.

20

II. Právní normy Přestože citace a vytěžování databází jsou v dnešní době, zejména v oblasti internetu, hojně využívané, zákonodárce této části autorskoprávních norem nevěnoval mnoho pozornosti jak v samotném paragrafovém znění zákonů, tak i v důvodové zprávě. Obdobně judikatura je zatím skoupá na nalézání řešení konkrétních otázek či vyřčení jednotících nálezů. I odborné literatury je poskromnu, což můžeme přikládat částečně za vinu nižší erudici právních odborníků v technické problematice internetu a výpočetní techniky obecně. Abychom ale nekřivdili: jelikož toto téma bylo ještě před několika lety zcela marginální, není divu, že se mu nevěnovalo dosud tolik pozornosti, kolik by bylo v dnešní době záhodno.

Opírat se tedy budeme zejména o: • Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (Autorský zákon). • Zákon č. 216/2006 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Novelu autorského zákona) • Vyhláška ministra zahraničních věcí 133/1980 Sb. ze dne 8. července 1980 o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. Září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971 (Bernská úmluva) • ČSN ISO 690 Bibliografické citace: Obsah, forma a struktura (platnost od r. 1997) – tato česká technická norma není právně závazná, jedná se pouze o doporučení.

21

• Zákon č. 40/1964 Sb. (Občanský zákoník) • Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti Podrobně rozebereme autorský zákon v platném znění s poukazem na vazby na další právní normy a jeho změny, respektive pouze jeho významné části ve vztahu k tématu této diplomové práce. Dále pak jen velmi krátce probereme Českou státní citační normu a Bernskou úmluvu. Ostatní normy zmiňujeme, s ohledem na jejich omezený dopad na řešenou problematiku, přímo ve výkladu o autorském zákonu.

22

1. Autorský zákon Autorský zákon ve svém paragrafu 1 definuje předmět úpravy, který postihuje. Inkorporuje předpisy Evropských společenství. S ohledem na diplomovou práci jsou důležité zejména body a) 1. a 2., c) a d).

V odstavci 1 paragrafu 2 zákon definuje vlastní autorské dílo jako literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Autorským dílem je i databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným, což definuje druhá věta odstavec 2 paragrafu 2. Fotografie jsou upraveny taktéž rozdílně od obecné definice, neboť u nich není podmínka, aby se jednalo o jedinečnou tvůrčí činnost a o umělecké nebo vědecké dílo. Jsou chráněny autorským zákonem mnohem širším způsobem (stejným jako u počítačových programů). Postačí, jedná-li se o dílo původní, vyjádřené postupem podobným fotografii. Důležitý je dále odstavec 4 paragrafu 2: Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla. Odstavec 5 paragrafu 2 je také nutno brát v potaz: Sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiný soubor nezávislých děl nebo jiných prvků, který způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu splňuje podmínky podle odstavce 1, je dílem souborným. Zde je nejasná, v praxi často nenalezitelná hranice, jedná-li se o dílo spadající pod tento odstavec, odstavec 4 (databáze) či pod oba. Naštěstí se zde zákon omezuje jen na shodnou definici, že takové dílo je dílem souborným.

23

Všechny výčty v tomto paragrafu jsou však pouze demonstrativní. Zákon chrání i taková díla, která sice nesplňuji požadavek jedinečnosti, ale jsou původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. 20 Vedle originálních děl můžeme rozlišovat díla odvozená, vzniklá zpracováním původního díla, jeho napodobením v jiném uměleckém formátu či překladem, a díla souborná, která jsou definována výběrem a uspořádáním jiných děl. Vždy se však musí jednat o jedinečnou tvůrčí činnost a to i když se celé souborné dílo skládá z děl, která nejsou autorskými. U odvozených i souborných děl nadále zůstávají práva autora původního díla a nesmějí být krácena. Ne všechna autorská díla jsou chráněna stejně. Paragraf 3 uvádí výčet typů děl, u kterých veřejný zájem na jejich volné šíření převyšuje a jsou proto vyjmuta z ochrany. U takovýchto děl není potřeba svolení autora k jejich šíření a nepřísluší za ně finanční náhrada. Je možné je i volně překládat. Je však nutné dodržet smysl tohoto ustanovení. Tato část autorského zákona je zcela konformní s požadavky Bernské úmluvy. Jedná se o úřední díla, právní předpisy nejrůznější síly, veřejné listiny, rejstříky a sbírky, úřední dokumentaci, parlamentní publikace, obecní kroniky, překlady takových děl, státní symboly a další podobná díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany. Vedle toho jsou z autorské ochrany vyjmuty i výtvory tradiční lidové kultury bez známého autora, nejedná-li se o dílo anonymní. Tato díla ale nelze užít způsobem snižujícím jejich hodnotu. Paragraf 4 definuje zveřejnění a vydání díla, což je významné s ohledem na možnosti dalšího užití takového díla. Prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti je dílo zveřejněno. První oprávněné rozšiřování rozmnoženin se bere jako vydání díla.

Sněmovní tisk 443/0: Vládní návrh zákona o právu autorském - EU - Důvodová zpráva [online]. 15. listopadu 1999 [cit. 2009-0319]. Formát DOC. Dostupný z WWW: .

20

24

Paragraf 7 a 8 určují kdo je autor či spoluautor. Ten může, vedle svého skutečného jména, použít pseudonym nebo zveřejnit dílo jako anonymní. To se stává v prostředí internetu velmi často a tak nabírá na důležitosti první část ustanovení odstavce 2 paragrafu 7: Dokud se autor díla anonymního nebo díla pseudonymního veřejně neprohlásí, zastupuje autora při výkonu a ochraně práv autorských k dílu vlastním jménem a na jeho účet osoba, která dílo zveřejnila, není-li prokázán opak. To ale neplatí, je-li autor veřejně znám. Například když autor vydá článek jednou pod svým pravým jménem a v jiném médiu pod přezdívkou, je možné při citaci užít obě možnosti, přičemž pravé jméno by mělo být preferováno. Avšak i když obecně známý autor sdělí dílo pouze pod pseudonymem, mělo by jeho přání být respektováno.

Otázka spoluautorství je významná s ohledem na webové stránky, které jsou dílem souborným, nicméně v praxi na finální podobě díla úzce spolupracují všichni autoři jednotlivých děl v souboru, zejména HTML kodér, grafik, textař a případně programátor. O spoluautorství jde tehdy, jestliže společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů vznikne dílo jediné, i když jednotlivé příspěvky spoluautorů výsledného jednotného a nedílného díla lze rozeznat. Kritériem pro posouzení jednotnosti a nedílnosti díla je, jsou-li příspěvky jednotlivých autorů způsobilé k samostatnému užití, či zda tuto způsobilost má pouze celek díla. Pouze v tomto druhém případě jde o dílo spoluautorské; v prvém případě může jít např. dílo souborné. 21 Protože webová stránka většinou jde rozdělit na jednotlivé, samostatně použitelné části (text, HTML šablona layoutu stránky, obrázky, atd.), většina webových stránek spadá pod dílo souborné, jehož autor je osoba, která všechny složky spojila do jedné, tedy HTML kodér který vytvořil finální HMTL dokument. I v případě souborného díla ale samozřejmě zůstávají díla jednotlivých spolupracovníků chráněna i samostatně.

Osobnostní práva Osobnostní autorská práva jsou upravena v druhém oddílu v paragrafu 11. Přísluší výhradně autorovi, jsou nepřevoditelná, autor se jich nemůže vzdát a zanikají až jeho smrtí, přičemž část z nich zůstává dál v platnosti (práva post mortal) a můžou je vymáhat dědici (pozůstalí). Sněmovní tisk 443/0: Vládní návrh zákona o právu autorském - EU - Důvodová zpráva [online]. 15. listopadu 1999 [cit. 2009-0319]. Formát DOC. Dostupný z WWW: .

21

25

Autor má zejména právo rozhodnout o zveřejnění jeho díla. Tedy jak o termínu, tak případně rozhodnout že dílo nebude vůbec zveřejněno. Mezi další práva patří: právo osobovat si autorství, právo rozhodnout zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití, právo na nedotknutelnost svého díla, právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla a další. Ve vztahu k tématu této diplomové práce je důležitá část ustanovení v odstavci 5 paragrafu 11: Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a, je-li to obvyklé, musí být uveden autor díla, nejde-li o dílo anonymní. V paragrafu 12 autorského zákona se dostáváme k majetkovým právům autora, konkrétně k právu dílo užít. Nejdůležitější je odstavec 1: Autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem. V další samostatné části práce se budeme věnovat některým možnostem a formám udělení smluvního oprávnění, stejně jako různým formám oprávněného užití bez svolení autora, které zákon stanovuje. Odstavec 1 paragraf 13: Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě. Za rozmnožování díla by dle tohoto ustanovení bylo bráno jakékoliv zhotovení kopií, což by zcela paralyzovalo fungovaní internetu v současné podobě. Internetové vyhledávače, které hrají jednoznačný prim jako základní přístupový bod pro webové stránky, by nemohly poskytovat své služby. Nebylo by možné používat Proxy či CDN serverů, které umožňují rychlejší fungování přenosu dat. Samotný prohlížeč musí uložit dočasné kopie webové stránky, respektive všech textů, obrázků a dalších děl v alespoň RAM počítače uživatele a nemohl by tedy také pracovat. Naštěstí na to zákonodárce myslel. Obecné ustanovení o rozmnožování děl je třeba v případě počítačových programů vykládat také v souladu s § 66 o právech autora k počítačovému programu, resp. o výjimkách z tohoto práva. 22 Zejména však Sněmovní tisk 443/0: Vládní návrh zákona o právu autorském - EU - Důvodová zpráva [online]. 15. listopadu 1999 [cit. 2009-0319]. Formát DOC. Dostupný z WWW: .

22

26

písmeno a) odstavce 1 paragrafu 38a vytváří výjimku pro toto užití. Její aplikace na indexy vyhledávačů je však sporná a je jí věnována samostatná kapitola diplomové práce.

V paragrafu 18 a následujících autorského zákona nalezneme definici pojmu sdělování veřejnosti. Význam s ohledem na téma této práce má zejména odstavec 2, který definuje sdělování veřejnosti i jako: zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí. Z dikce „kdokoli“ je patrné, že za sdělování se nepovažuje, je-li dílo přístupné jen omezenému okruhu příjemců, zejména při ochraně přístupu pomocí přihlašování. Ovšem vystavení díla formou obecně přístupné webové stránky na internetu je rozhodně nutné chápat jako sdělování veřejnosti. Toto právo autora je upraveno v nové Smlouvě WIPO z roku 1996 a je obsaženo také v návrhu nové směrnice Společenství o informační společnosti. 23 Dnes je směrnice již plně inkorporována do českého právního systému. WIPO je zkratka pro Světovou organizaci duševního vlastnictví. Je to jedna z 16 specializovaných agentur Spojených národů. WIPO byla vytvořena v roce 1967 za účelem „povzbudit tvůrčí činnost a podporovat ochranu intelektuálního vlastnictví po celém světě“. WIPO byla formálně vytvořena konvencí zakládající světovou organizaci intelektuálního vlastnictví, která vstoupila v platnost 26. dubna 1970. WIPO se stala specializovanou agenturou UN v roce 1974. V odstavci 3 paragrafu 18 nalezneme další důležité ustanovení: Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování. Jakákoliv bližší specifikace, co zákonodárce pod tímto zařízením myslel, bohužel i v důvodové zprávě chybí. Pravděpodobně půjde o vysílače, směrovače a další technologické prvky, zajišťující možnost přenosu dat, ať už se jedná o televizní, rozhlasové, nebo jiné datové přenosy. Budou to i vlastní přijímače a zobrazovače v podobě televizí, monitorů či reproduktorů. Pod pojem zařízení je nutné chápat nejen vlastní hardware, ale i software, Sněmovní tisk 443/0: Vládní návrh zákona o právu autorském - EU - Důvodová zpráva [online]. 15. listopadu 1999 [cit. 2009-0319]. Formát DOC. Dostupný z WWW: .

23

27

tedy aplikace, které umožňují sdělování díla veřejnosti. Například webový server ve spojení s operačním systémem lze začlenit pod definici zmíněné části zákona. Ovšem jakmile se pokusíme rozšířit pojem „zařízení“ i na internetové vyhledávače či webové aplikace poskytující prostor pro obsah dodaný návštěvníky typu Youtube, Flicker nebo eStranky, vyvstanou velmi důležité otázky nejen s ohledem na autorské právo, ale i na trestní odpovědnost a další. Webové služby s obsahem nahraným uživateli se ve většině případů schovají pod ochranu zákona 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, i když nutnost dodržet zákonnou podmínku nezměnit poskytovatelem služby obsah bude často přinášet problémy při posuzování, co již změna je a co ještě není. Jak je rozebráno dále v práci, využití odstavce 3 paragrafu 18 na internetové vyhledávače je více než sporná.

Majetková práva Další, k tématu významné ustanovení, je odstavec 1 paragrafu 26: Majetkových práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná… Není tedy možné vzdát se těchto práv, zejména práv, která mohou vzniknout teprve v budoucnu, jak je upraveno v kogentní normě občanského zákoníku v odstavci 2 paragrafu 574: Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná.

Toto má vztah zejména s ohledem na možnost užití díla, u kterého má autor záměr poskytnout jej jako dílo volné, komukoliv k užití. Možné řešení částečně nabízí využití neadresné nabídky, ve které autor nabízí všechny, nebo jen některé formy užití jeho díla třetím osobám. Zde však je problematická akceptace návrhu, respektive oznámení o přijetí takového návrhu uživatelem autorovi. Tyto otázky dále probereme v samostatné části. Zbývá podotknout, že tato majetková práva k autorskému dílu jsou děditelná a v případě zániku právnické osoby bez právního nástupce přechází na stát, jak uvádí odstavec 3 paragrafu 26 autorského zákona.

28

Paragraf 27 se týká doby trvaní majetkových práv k autorským dílům. Toto ustanovení, často kritizované a na druhou stranu s významnou lobbyistickou skupinou zastupující zájmy zejména velkých vydavatelských společností, pojednává o lhůtách, po dobu kterých platí ochrana majetkových autorských práv. Obecná lhůta pro jejich trvání je v současné době stanovena na 70 let ode dne smrti autora, případně smrti posledního spoluautora. U děl anonymních a pseudonymních trvá ochrana také 70 let, ale nikoliv od smrti autora (který nemusí být znám), nýbrž od prvního oprávněného zveřejnění díla. V navazujícím paragrafu 28 je upravena ochrana majetkových práv u děl, která nebyla zveřejněna a u kterých uplynula doba trvání majetkových práv. Ten, kdo takové dílo zveřejní, má výlučná majetková práva k tomuto dílu 25 let od zveřejnění, jako by měl sám autor (ve stejném rozsahu). Dílo, u kterého uplynula majetková práva, může každý bez dalšího volně užít, avšak nesmí si osobovat autorství.

Výjimky a omezení práva autorského Paragraf 29 autorského zákona obsahuje obecné ustanovení výjimek a zásady omezení autorských práv, kterou obsahuje jak Bernská úmluva, tak Dohoda TRIPS. Tyto výjimky a omezení lze uplatnit pouze v případech, stanovených v tomto zákoně a za podmínky, že: užití není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Toto ustanovení se týká všech částí 4. dílu autorského zákona, tedy i volného užití, citace a dalších specifických druhů licencí v paragrafech 30 až 39. Odstavec 2 paragrafu 29 omezuje tato užití, krom několika výjimek, pouze na díla již zveřejněná. Je třeba zvažovat, zda v každém jednotlivém případě nenarušují běžný výkon práva autorského a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora.

29

Volné užití děl a bezúplatné zákonné licence jsou v návrhu uvedeny taxativně a jejich aplikace nedovoluje extenzívní výklad. 24 Paragraf 30 upravuje volné užití díla pro osobní potřebu. Fyzická osoba může užít cizí autorské dílo, pokud se nejedná o užití za účelem hospodářského nebo obchodního prospěchu, a toto volné užití se nepovažuje za užití ve smyslu autorského zákona. Zákon však stanoví výjimky, například pokud se jedná o zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze. To autorský zákon, obdobně jako autorské zákony jiných států, vylučuje. Protože užití díla na internetu se prakticky vždy rovná jeho sdělení a šíření, nenajde toto ustanovení, jakož celý paragraf 30, velkého uplatnění. Je ale možné takto volně užít dílo vložením na internet, pokud webová stránka, na které je dílo užito, jakož i případně externí soubor s dílem, nebude veřejně přístupný, respektive bude přístupný pouze této fyzické osobě. Obecně platí, že do této soukromé sféry budou spadat rovněž osoby v rámci domácnosti (členové rodiny) či osoby blízké zhotoviteli rozmnoženiny (přátelé, individuálně určení hosté aj.). 25 Paragraf 31 autorského zákona - Citace je jedním ze stěžejních zákonných ustanovení, o kterém tato práce pojednává. Nejdříve tedy přesné znění:

(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo a) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle, b) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem,

24 Sněmovní tisk 443/0: Vládní návrh zákona o právu autorském - EU - Důvodová zpráva [online]. 15. listopadu 1999 [cit. 2009-0319]. Formát DOC. Dostupný z WWW: . 25 SÝKORA, Martin. Výjimka z ochrany autorského díla : Volná užití ( III. ) [online]. Pravoit, 22. 09. 2008 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .

30

c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu;

vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen. (2) Do práva autorského nezasahuje ani ten, kdo výňatky z díla nebo drobná celá díla citovaná podle odstavce 1 písm. a) nebo b) dále užije; ustanovení odstavce 1 části věty za středníkem platí obdobně. Bezúplatná licence pro možnost citovat z cizího autorského díla, včetně novin a časopisů, byla zavedena již první verzí Bernské úmluvy. V další revizi byla tato možnost rozšířena krom použití ve svém díle i na potřeby vzdělávací a vyučovací. Při citaci je však vždy třeba dodržovat zákonné podmínky, tedy užít takto dílo pouze v odůvodnitelné míře v souladu s poctivými zvyklostmi a nezbytném rozsahu, případně pro jiný účel než přímý či nepřímý hospodářský nebo obchodní prospěch. Z dikce odstavce 1 tohoto paragrafu vyplývá, že je nutné rozlišovat, podle kterého písmene je dílo citováno, protože každé písmeno podmiňuje oprávněnost citace odlišným souborem podmínek. Zatímco pro užití v jiném autorském díle jsou podmínky relativně nejvolnější, písmeno c) možnost zužuje. Dle písmena a) a b) je možné citovat opět pouze v autorském díle, ať už vědeckém či uměleckém, a to pouze výňatky, ne tedy celé dílo (respektive pouze drobná celá díla). Není tedy ve většině případů možné do svého díla takto zahrnout například celou cizí fotografii. Naproti tomu písmeno c) povoluje užít i celé cizí autorské dílo a to nejen v novém, vlastním díle. Nesmí ale touto citací dojít k dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu a užití je omezeno na rozsah odpovídající sledovanému účelu, přičemž toto ustanovení není dále rozvinuto a bude tedy posuzováno opět dle obecných zásad.

31

V důvodové zprávě k autorskému zákonu je stanoveno, že: Za dovolené užití se nepovažuje, jestliže autor vytvoří dílo souborné pouze z citátů chráněných děl. 26 Je to zřejmé i přímo ze zákona, neboť při vytváření souborného díla zůstávají práva původních autorů nedotčena. To je velmi významné ve vztahu k našemu tématu, kdy mnoho webů je tvořeno obsahem prakticky výlučně takto převzatým. Takové užití tedy nespadá pod volné užití dle paragrafu 31. Je vyžadováno, aby byla alespoň část souborného díla vlastním autorským dílem. Odstavec 1 za středníkem pokračuje ustanovením, že je-li to možné, je vždy nutné uvést jméno autora, respektive osoby, pod jejímž jménem je dílo zveřejněno, název díla a pramen (zdroj). Důvodová zpráva zde není příliš nápomocná, protože toto pouze mírně rozvádí: Citát je nutno vždy jako takový zřetelně označit, např. uvedením v uvozovkách, a připojit jméno autora a název díla v přímé souvislosti s citátem. 27 Možnost uvedení či neuvedení autora a dalších náležitostí u citace je velmi problematická. Obecně je prakticky vždy možné na webové stránky tyto údaje umístit, složitější je to s konkrétním způsobem uvedení těchto informací a jejich získání. V prostředí internetu vyvstávají ryze praktické otázky ohledně původu díla a autorství. Díla jsou často několika násobně citována, uváděna pod jménem různých autorů či pseudonymů a zjistit tak původní zdroj může být obtížné, ne-li nemožné. V další části uvedeme několik pravidel, jejichž dodržení se dá považovat za splnění účelu této části zákona a tedy za legální citaci, byť nakonec není autor uveden. Paragrafy 32 a 33 nemají pro účely této práce velký význam. V paragrafu 34 autorského zákona, který se týká úřední a zpravodajské licence, je nejdůležitější písmeno b) a c). Písmeno b) upravuje užití cizího díla ve zpravodajství ohledně aktuálních událostí, kde při užití odpovídajícímu informačnímu účelu se toto nepovažuje za zásah Sněmovní tisk 443/0: Vládní návrh zákona o právu autorském - EU - Důvodová zpráva [online]. 15. listopadu 1999 [cit. 2009-0319]. Formát DOC. Dostupný z WWW: .

26


27

32

do autorských práv. Zákonodárce zde měl na mysli zejména rozhlasové a televizní vysílaní, na ostatní formy zpravodajství se však toto ustanovení jistě vztahuje také. Tuto možnost je třeba vykládat zúženě, tedy pouze při skutečné aktuální události za účelem informování veřejnosti, event. v souvislosti s jiným zpravodajstvím, při kterém dochází mimoděk k užití díla, aniž by to bylo záměrem. 28 Písmeno c) uvádí klasickou zpravodajskou licenci. Zákon zmiňuje díla v periodickém tisku, televizním či rozhlasovém vysílání nebo jiném hromadném sdělovacím prostředku zpřístupňujícím zpravodajství o aktuálních věcech politických, hospodářských nebo náboženských, uveřejněné již v jiném hromadném sdělovacím prostředku nebo jeho překlad. Zde je vidět částečná zastaralost ustanovení, které přímo nepamatuje na moderní média. Naštěstí pod hromadné sdělovací prostředky lze podřadit i webové stránky pokud jsou přímo přístupné a obsahují zpravodajství o vyjmenovaných okruzích témat. Otázka, zda se jedná o zpravodajství politické, hospodářské či náboženské vždy zaleží na konkrétním obsahu. Pod toto se dá zařadit skoro vše a posouzení tedy může být nelehké. Zde je nejlepší postupovat pomocí literárních a žurnalistických pojmů při zjišťování o jakou formu díla se jedná a jaký má účel. Stejně je nutné postupovat v případě sportovního zpravodajství, které sice ze znění paragrafu vypadlo, jde ale pravděpodobně o legislativní chybu, nikoliv záměr zákonodárce. Za druhým středníkem pokračuje ustanovení důležitou částí, která podmiňuje možnost užití díla pouze tehdy, není-li zapovězeno. Zde tedy, na rozdíl od citace dle ustanovení paragrafu 31, má význam časté uvádění textu v patičce webové stránky: „Jakékoliv užití obsahu, včetně převzetí článků je bez souhlasu autora zapovězeno.“ Dle názoru autora této práce v takovém případě není možné bez souhlasu autora v rozsahu písmene c) paragrafu 34 autorského zákona dílo či jeho část užít. Druhý názor podmiňuje konkrétní zapovězení citace dle paragrafu 31, nikoliv jen obecné.

Z dalších forem volného užití a zákonných licencí autorského díla je z hlediska této diplomové práce důležitý paragraf 38a a 38c autorského zákona.


28

33

Paragraf 38a upravuje licenci pro dočasné rozmnoženiny díla. Odstavec 1 jednoznačně stanoví, že do práva autorského není zasaženo pokud jde o dočasné rozmnoženiny děl, které jsou pomíjivé nebo podružné, tvoří nedílnou a nezbytnou součást technologického procesu, nemají žádný samostatný hospodářský význam a jejich jediným účelem je umožnit přenos díla počítačovou nebo obdobnou sítí mezi třetími stranami uskutečněný prostředníkem. Bez tohoto ustanovení by, mimo jiné, nemohly fungovat webové prohlížeče a vyhledávače, neboť jak již bylo uvedeno v technickém popisu, při zpracování webových stránek je nutné samostatně načíst další díla. Obdobně proxy servery většinou vytvářejí dočasné kopie přenášených dat. Internetové vyhledávače pro svoji funkčnost mají databáze vytvářené z částí obsahu webu, zejména textu a obrázků. Zde je však situace spornější, neboť se jedná o trvalejší uložení dat a vlastní databáze, zejména jejich systém setřídění má vysoký hospodářský význam. Proto se této otázce věnujeme podrobně v samostatné kapitole. Paragraf 38c upravuje případ náhodného užití díla v souvislosti se záměrem hlavně užít jiné dílo nebo prvek. Takové jednání se nepovažuje za zásah do autorských práv. Půjde například o užití fotografie, na které je vyobrazeno na pozadí jiné autorské dílo. Samozřejmostí je, že užití primárního díla je v souladu se zákonem a dále že se jedná opravdu o náhodné, nepodstatné užití díla. Určující bude poměr kolik celkové plochy zabírá náhodně užité dílo a pak záměr autora. Jen těžko lze pod toto ustanovení podřadit situaci, kdy kamerou natočím celý záznam filmu s tím, že jsem natáčel obrazovku v mém bytě, nikoliv vlastní film.

Ochrana práva autorského Další díl zákona pojednává o ochraně autorských práv. V paragrafech 40 až 45 se specifikují možnosti ochrany jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní. Další úpravu bychom nalezli například v trestním zákoně, konkrétně v paragrafu 152.

34

Moderní prostředky šíření děl umožňují v dosud nebývalé míře zásahy do práva autorského, které vážně poškozují majetková práva autorů a jiných nositelů práv, popř. osob v zákoně uvedených. Mezinárodní společenství proto přijalo zvláštní Dohodu TRIPS, která v části III upravuje prostředky k dodržování těchto práv. 29 Na to je již v české právní úpravě pamatováno.

Paragraf 40 autorského zákona uvádí právní možnosti autora na ochranu jeho díla; jak osobnostní, tak majetková. Pokud již bylo do díla neoprávněně zasaženo, nebo pouze hrozí neoprávněný zásah, může se autor domáhat celé řady věcí. Výčet v odstavci 1 je utříděn v logickém sledu požadavků, kde první je nejmírnější a postupně se požadavky zostřují co do následků pro neoprávněného uživatele. Jedná se pouze o demonstrativní seznam, není tedy vyloučeno, aby se autor dožadoval jiné ochrany. Stejně tak není nutné, aby nejprve užil první, nejmírnější způsob ochrany, i když je to s ohledem na praxi, zejména v prostředí internetu, velice rozumné. Autor má zejména právo na určení autorství, tedy aby se jednak jiná osoba neprohlašovala za autora díla, druhak aby bylo jeho jméno či pseudonym u díla uvedeno. Právo domáhat se zákazu ohrožení nebo neoprávněného zásahu do svých práv, včetně hrozícího opakovaní, spočívající v možnosti zákazu dalšího rozmnožování, dovozu, či sdělovaní veřejnosti, je v úzkém vztahu se základními osobnostními a majetkovými právy autora, jak jsou uvedena v paragrafu 11, 12 a následujících. Trochu kontroverzně může působit ustanovení písmene c), které udává právo autora na sdělení údajů o rozsahu a způsobu neoprávněného užití díla, jakož i dalších informací.


29

35

Písmeno d) příkladmo uvádí možnosti odstranění následků neoprávněného zásahu do autorských práv. Nejčastější forma je stažení a zničení neoprávněných rozmnoženin díla. Je však možné požadovat i zničení materiálu a nástrojů, které byly použity pouze nebo převážně k výrobě neoprávněných rozmnoženin díla. V prostředí internetu se jedná o stažení, smazání webových stránek nebo jejich částí, na kterých jsou díla neoprávněně užita, jakož i případné smazaní dalších neoprávněně užitých děl, například obrázků. Možnost zničení hardwarového vybavení, zejména serverů a diskových polí, je s ohledem na situaci, kdy provozovatel webových stránek je často odlišný od provozovatele webhostingu, velmi sporná. Vhodné a přiměřené by to bylo pouze u výrazného porušení autorskoprávní ochrany, přičemž pak se nabízí možnost využití institutu trestního práva, tedy trestu propadnutí věci dle paragrafu 55 trestního zákona nebo ochranné opatření ve formě zabrání věci dle paragrafu 73 trestního zákona. Naštěstí do této situace vstupuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, který upravuje odpovědnost provozovatele služby informační společnosti a šíří obchodní sdělení. Poskytovatel informační služby je definován v paragrafu 2 zmíněného zákona relativně široce. V prostředí internetu se tak jedná o většinu poskytovatelů prostoru či služby, kam může sám uživatel (návštěvník) vkládat obsah. Díky tomu se poskytovatel zprošťuje odpovědnosti za obsah a jeho případnou kolizi s autorskoprávní, ale i občanskoprávní a trestněprávní právní normou. Odpovědnost spočívá na uživateli, který daný obsah vložil, což rozvádějí paragrafy 3 až 5 zákona 480/2004 Sb., včetně výjimek z toho pravidla. Pokud poskytovatel obsah informace změní nebo neaktualizuje, případně pokud nezjedná nápravu ihned po zjištění porušení práv v uvedeném obsahu, odpovídá za něj.

Paragraf 6 zákona 480/2004 Sb. pak stanoví významnou zásadu, že poskytovatel informační služby není povinen dohlížet na jím přenášený nebo ukládaný obsah a ani nemusí vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.

36

Tato ustanovení mohou budit silný dojem alibismu, ale v prostředí internetu je prakticky nemožné kontrolovat obsah vkládaný uživateli. Důležitá je však povinnost ihned po oznámení informace o porušení práv zjednat nápravu, nejčastěji znepřístupněním závadného obsahu. Jako předposlední možnost uvádí ustanovení odstavce 1 paragrafu 40 autorského zákona možnost poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, zejména omluvu nebo finanční zadostiučinění. Jeho výši určí soud na základě závažnosti a okolnostech způsobené újmy. Odstavec 2 moderuje případné opatření dle odstavce 1 písmena d) tak, že musí být přiměřené s ohledem na závažnost porušení práva autora, zájmům třetích osob a jednání v dobré víře. Odstavec 3 pak upravuje možnost přiznání práva na uveřejnění rozsudku autorovi, jehož návrhu bylo vyhověno, a to na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl.

V odstavci 4 je pak upravena náhrada škody. Právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno. Místo skutečného ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ve výši odměny, které by v dané době obvykle dosáhl. Výše bezdůvodného obohacení činí dvojnásobek obvyklé odměny. Autor díla zde pravděpodobně má právo vyžadovat vícero plnění, tedy jak škodu, bezdůvodné obohacení, tak i ušlí zisk. Otázka těchto náhrad a jejich přiznaných výší by však vydala na samostatné dílo, proto ji dále nerozebíráme. Paragraf 41 upravuje ochranu autorských práv v situaci, kdy autor udělí výhradní licenci, případně je této osobě, odlišené od autora, výkon majetkových práv svěřen zákonem. V takovém případě se jen tato osoba může domáhat nároků dle paragrafu 40 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 3 a 4. Ostatních nároků se i nadále může domáhat sám autor.

37

V paragrafu 44 nalezneme důležité ustanovení, které definuje jako zásah do práv autora také umožňování, usnadňování nebo zastírání autorských práv tím, že: Odstraňuje nebo mění jakoukoli elektronickou informaci o správě práv k dílu, nebo rozšiřuje, dováží nebo přijímá za účelem rozšiřování, vysílá nebo sděluje veřejnosti, a to i způsobem podle § 18 odst. 2, dílo, ze kterého byla informace o správě práv nedovoleně odstraněna nebo změněna. V druhém odstavci zákon definuje informace o správě práv k dílu jako jakékoliv informace určená autorem, která identifikuje dílo, autora nebo jiného nositele práva, nebo informace o způsobech a podmínkách užití díla a jakákoli čísla nebo kódy, které takovou informaci představují. Totéž platí i pro informaci, která je připojena k rozmnoženině díla nebo se objevuje v souvislosti se sdělováním díla veřejnosti. Osoba, která například odstraní (vyretušuje) jméno autora z fotografie či vymaže jeho digitální podpis nebo licenční ujednání, jakož i ten kdo takto upravené dílo zpřístupní komukoliv na internetu, tedy porušuje práva autora původního díla se všemi možnými následky. Tato ustanovení zcela vyhovují návrhu nové Smlouvě WIPO o právu autorském a návrhu směrnice ES o informační společnosti. Přesto, nebo právě proto, přináší řadu praktických problémů při citacích děl v prostředí internetu. Zejména otázka co je ještě „připojená informace k rozmnoženině díla“ na webové stránce je nelehká a je vždy potřeba důkladně posuzovat konkrétní situaci. V případě vložení informací přímo do díla je situace jasná, ovšem když je informace o licenci a autorovi fotografie, která je použita na webové stránce, uvedena ve zcela jiné části stránky, vznikají otázky, vztahují-li se informace k webové stránce nebo ke konkrétní fotografii. Nejasná je odpovědnost v případě citace z takto již upraveného a pozměněného díla. Úprava smluvních typů, licence Paragraf 46 upravuje základní ustanovení licenčních smluv. Touto smlouvou, která obecně není podmíněna písemnou formou, poskytuje autor nabyvateli právo dílo užít ke všem nebo jen některým způsobům užití a to v omezeném či neomezeném rozsahu. Pouze u výhradní licence je předepsána písemná forma. Nabyvatel je povinen, 38

není-li stanoveno jinak, poskytnout autorovi odměnu. Základní požadavky na platnost právních úkonů, týkající se vůle a jejího projevu jsou obsaženy v § 34 a násl. občanského zákoníku, tzn. že i pro autorskoprávní vztahy platí, že právní úkon musí být učiněn svobodně, vážně, srozumitelně a určitě, jinak je absolutně neplatný. 30 Autor a nabyvatel mají relativně velkou smluvní volnost a to při souběžném posílení výchozí vyjednávací pozice autora, kdy pro případ neexistence smluvní úpravy zákon stanoví úpravu pro autora výhodnější. Úprava odstraňuje již překonanou regulaci závazkových vztahů v autorském právu, která omezovala autora proti jeho vlastní vůli a která s sebou nesla nebezpečí absolutní neplatnosti projevů vůle a tím i značnou právní nejistotu oblasti regulované autorským zákonem. 31 Stále zůstávají některá omezení uvedená v dalších odstavcích tohoto paragrafu. Odstavec 2 autorského zákona, shodně s odstavcem 2 paragrafu 574 občanského zákoníku, vylučuje možnost poskytnout oprávnění k výkonu práv způsobem, který v době uzavření smlouvy neexistuje. Pokud v licenční smlouvě není stanoveno jinak, je nabyvatel povinen licenci využít, což stanoví odstavec 3. Významnou a žádanou změnu přinesla novela autorského zákona číslo 21/2006 Sb., která přidala další možnosti kontrakce při uzavírání licenčních smluv. Úprava odstraňuje již překonanou regulaci závazkových vztahů v autorském právu, která omezovala autora proti jeho vlastní vůli a která s sebou nesla nebezpečí absolutní neplatnosti projevů vůle a tím i značnou právní nejistotu oblasti regulované autorským zákonem. 32 Odstavec 5 paragrafu 46 definuje návrh na uzavření smlouvy i tehdy, směřuje-li projev vůle vůči neurčitému okruhu osob. Následující odstavec pak dále rozvádí 30 Sněmovní tisk 443/0: Vládní návrh zákona o právu autorském - EU - Důvodová zpráva [online]. 15. listopadu 1999 [cit. 2009-0319]. Formát DOC. Dostupný z WWW: .


31


32

39

možnost přijetí návrhu licenční smlouvy k autorskému dílu: S přihlédnutím k obsahu návrhu nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo přijme plnění. V tomto případě je přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl tento úkon učiněn. Novela tak přinesla zásadní průlom do oblasti uzavírání licenčních smluv, zejména s ohledem na poskytování bezúplatných licencí k volnému žití díla autorem a možnost používat licence typu GNU/GPL, Creative Commons a podobné. O tato ustanovení se budeme opírat i v problematice internetových vyhledávačů v dalších částech práce. Přestože tato nová možnost uzavření licenčních smluv přináší řadu problémů a otázek, je pro české právní prostředí velmi přínosná. Před účinností novely 216/2006 Sb. totiž byla jediná možnost uzavřít licenční smlouvu mezi konkrétními osobami, respektive návrh a akceptace návrhu musely být adresné. To vyplývá z obecného ustanovení paragrafu 43a a 43c občanského zákoníku v návaznosti na paragraf 490 občanského zákoníku. Paragraf 43a zákona č. 40/1964 Sb. uvádí: Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám… Tedy návrh vůči konkrétním subjektům, nikoliv neurčitému okruhu osob. Obdobně akceptace dle paragrafu 43c zákona č. 40/1964 Sb. definuje přijetí návrhu: Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen… Díky novele zákonem 216/2006 Sb. je tedy umožněno autorovi poskytnout nevýhradní licenci (výhradní je z logiky věci vyloučena, jakož i podmíněna písemnou formou, kde jsou obě strany smluvního vztahu určeny) komukoliv, kdo přijme a bude splňovat autorem stanovená licenční ujednání. Je pak na každém zdali tento návrh přijme, přičemž o této akceptaci může dát zpět vědět autorovi (navrhovateli) i formou, která je s přihlédnutím k obsahu návrhu, praxi nebo zvyklostem obvyklá, zejména provedením určitého úkonu případně vyrozuměním, jak je uvedeno v odstavci 6 paragrafu 46. Tento úkon se pak bere jako termín přijetí návrhu a tedy i uzavření smlouvy, přestože se o tom autor (navrhovatel) může dozvědět až později, nebo vůbec

40

ne. Ovšem případ kdy se autor o akceptaci vůbec nedozví je velmi sporná a přináší řadu nových otázek.

Paragraf 47 autorského zákona upravuje výhradní a nevýhradní licence. Základní, není-li smlouvou stanoveno jinak, je nevýhradní. Autor tak i nadále může poskytnout licenci dalším subjektům. U výhradní licence, která má předepsanou písemnou formu, autor již další licence na stejné formy užití díla poskytovat nesmí a ani sám nesmí dílo užívat. Další licence na stejnou formu užití by byla neplatná, ledaže by s tím písemně souhlasil držitel již platné výhradní licence. Tím by ale prakticky došlo ke změně výhradní licence na nevýhradní.

Takzvanou podlicenci, tedy poskytnutí práva užít dílo držitelem licence dalšímu subjektu, umožňuje paragraf 48 pouze za předpokladu, je-li tak sjednáno v primární licenční smlouvě mezi autorem a nabyvatelem. Postoupit licenci může nabyvatel jen v případě písemného souhlasu autora. Tento princip je v zájmu jednotnosti právního řádu prolomen pouze v případě prodeje podniku. 33 V odstavci 3 je uvedeno, že souhlas autora s převodem licence při prodeji podniku nebo jeho samostatné organizační části není potřeba, není-li stanoveno v licenční smlouvě jinak. Paragraf 49 autorského zákona upravuje právo na odměnu autora z licenčních smluv. Při vědomí toho, že autor bude nezřídka ve smlouvě slabší smluvní stranou, vychází návrh z principu, že zákonná úprava straní autorovi; odlišná úprava pak musí být vždy výslovně ve smlouvě vymíněna. 34 Zákon předpokládá úplatnou licenční smlouvu. Pokud není částka stanovena konkrétně, musí být ve smlouvě uvedena metodika, jak bude odměna pro autora, respektive poskytovatele licence, stanovena. Není-li tomu tak, je smlouva stižena neplatností, pokud nedojde k jedné z výjimek.


33


34

41

Prvně je to dle písmene a) odstavce 2 tohoto paragrafu situace, kdy z jednání stran je patrná vůle smlouvu uzavřít úplatně, i když odměna ani způsob jejího určení nejsou specifikovány. Poskytovatel licence má pak právo na odměnu ve výši obvyklé odměny v době uzavření licenční smlouvy u obdobných děl a smluvních podmínek.

V písmenu b) se pak zavádí, v návaznosti na odstavec 1 paragrafu 46, možnost poskytnout licenční smlouvu bezúplatně. Zákonodárce zde měl na mysli zejména charitativní účely a považuje tuto možnost za výjimečnou, což lze usuzovat z až přehnané specifikace úplatnosti smlouvy a mimořádnosti bezúplatné licence. Toto ustanovení v současné době plní úlohu jednoho z klíčových opěrných bodů pro dobrovolné poskytování autorských děl volně k užití, jehož masový nárůst jde v ruku v ruce s rozšiřováním využívání internetu a sdílením respektive sdělováním děl autory amatéry, a který je mnohem dynamičtější než vývoj právní vědy. Paragraf 50 autorského zákona upravuje omezení licence. Zákon umožňuje omezení co do způsobu, rozsahu, místa i času. Stanovení omezení je podstatnou náležitostí licenční smlouvy. Jejich neuvedení ve smlouvě však nemá za následek neplatnost smlouvy jako tomu bylo dosud, ale zákon pro tento případ přímo předjímá určitou úpravu, vycházející z běžné a tedy pravděpodobné vůle smluvních stran. Současně výslovně v odstavcích 4 až 6 upravuje vyvratitelnou domněnku, že licence zahrnuje i způsoby užití, které jsou předpokladem využití licence. Úprava odpovídá evropskému standardu. 35 Oprávněný držitel licence k rozmnožování tedy může dílo vystavit i na internetu, pokud není uvedeno ve smlouvě jinak. Paragraf 51 zakazuje měnit či upravit licencované dílo nabyvatelem, ledaže by licenční smlouva stanovila jinak, nebo pokud lze spravedlivě očekávat, že by s tím autor souhlasil. Pokud si však úpravy díla autor vyhradil pro sebe, není to možné. Toto ustanovení se týká i vkládání hlaviček (log) cizích serverů do děl jiných autorů, zejména u videí a obrázků, kde tím může utrpět celkový dojem z díla. Otázka, jestli by s takovou úpravou autor souhlasil, je velice problematická.


35

42

Zvláštní právo pořizovatele databáze V hlavě III je upraveno zvláštní právo pořizovatele databáze, které s autorským právem přímo nesouvisí, pokud databáze sama nesplňuje kritéria pro přiznání ochrany jako díla souborného. 36

Rozlišení databáze spadající pod ochranu jako zvláštní nehmotný statek sui genesis a databáze jako souborného díla je komplikované. Důraz je třeba dát na způsob uspořádání. Souborné dílo je způsobem výběru či uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. 37 Předmětem autorskoprávní ochrany je, vedle samostatných dílčích děl v souboru, způsob výběru a/nebo struktura, při kterém osoba autora tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala prvky souborného díla. 38 Naopak předmětem ochrany u zvláštních práv pořizovatele je tvůrčí vklad pořizovatele obsažený v kvalitativně jiném řazení/uspořádání nebo v kvalitativně pohodlnějším vyhledávání 39 a obsah databáze, respektive její pořízení. Zásadní problém je přímo v autorském zákoně, protože nerozlišuje oba aspekty a používá shodné pojmenování „databáze“. Nedostatečná terminologická jasnost obou aspektů databáze se promítla již do § 1 písm. c) AZ, kde se hovoří o "právu pořizovateli k jím pořízené databázi", čímž se míní pouze obsah databáze a právo sui generis, tedy úprava v hlavě třetí, na niž zde zřejmě měl být odkaz. 40 Je třeba tedy rozlišovat dva základní typy ochrany databáze:


36

37 RESSLER, Miroslav . Informační věda a knihovnictví : Výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. Výběr z hesel v databázi TDKIV [online]. 1. vyd. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická v Praze ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, c2006 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . ISBN 80-7080-599-4.

RESSLER, Miroslav . Informační věda a knihovnictví : Výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. Výběr z hesel v databázi TDKIV [online]. 1. vyd. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická v Praze ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, c2006 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . ISBN 80-7080-599-4. 38

39 Autorské právo [online]. 15. 3. 2009 .

v

10:18.

[cit.

2009-03-19].

Dostupný

z

WWW:

40 BOHÁČEK, Martin. Stručný komentář autorského zákona pro SKIP a knihovny : 1. varianta [online]. 4.1.2001 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .

43

1. Struktura databáze jako autorské dílo. Ochrana takového souborného díla je upravena v odstavci 2 paragrafu 2 a v odstavci 5 paragrafu 5 autorského zákona. Zde se bude jednat například o sbírku básní, která je specificky uspořádána a jako celek přináší vlastní (přidanou) hodnotu k jednotlivým samostatným básním. 2. Obsah databáze – zvláštní práva pořizovatele. Ochrana právem sui generis podle § 88 odst. 1 věta druhá jen tehdy, když představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad k jeho pořízení, ověření nebo předvedení. 41 Typicky telefonní seznam, katalog firem, atd. Nesmíme ale zapomínat že vedle toho může existovat další autorskoprávní ochrana: 3. Ochrana jednotlivých prvků (částí) obsahu databáze jako samostatných autorských děl. 4. Ochrana struktury a formy databáze – a to i prázdné. Nejpřiléhavější je coby literární dílo – počítačový program.

Oba typy ochrany ale stojí vedle sebe, každý se týká odlišného aspektu databáze a vůbec se nevylučují. Následující část textu se týká druhého typu ochrany, které je věnována hlava III. autorského zákona. Je třeba mít na paměti, že na databázi se může vztahovat i ochrana jako na souborné autorské dílo a tedy se na databázi může uplatňovat dvojí ochranná doba, každá k odlišným právům. To je i explicitně uvedeno v paragrafu 105. V paragrafu 88 je definována databáze jako: Soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Zvláštní práva (viz dále) přísluší pořizovateli databáze při každém kvalitativně nebo

41 BOHÁČEK, Martin. Stručný komentář autorského zákona pro SKIP a knihovny : 1. varianta [online]. 4.1.2001 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .

44

kvantitativně podstatném vkladu, přičemž se nebere ohled, jestli databáze nebo její obsah jsou předmětem autorskoprávní nebo jiné ochrany. Databáze je tedy soubor, sestávající se z minimálně dvou elementů, které mohou nést jakoukoliv informaci. Důležitý je požadavek na jejich uspořádání, které musí mít nějakou formu. Nahodilé seskupení informací tedy není databáze. Jednotlivé elementy databáze dále musejí být individuálně, jednotlivě přístupné, což ale nebrání možnosti přístupu ke všem částem najednou. Pokud jde o formu nebo prostředky, zákon zde neklade žádné požadavky. V odstavci 2 paragrafu 88a se stanoví stavění běhu trvání zvláštního práva pořizovatele databáze při každém kvalitativně nebo kvantitativně podstatném vkladu do databáze, spočívajícím v doplnění, zkrácení či jiných úpravách. Zvláštní práva pořizovatele databáze trvají 15 let od pořízení databáze, respektive 15 let od prvního zveřejnění databáze, což upravuje paragraf 93. Díky povaze databází, které jsou většinou pravidelně aktualizovány a doplňovány, je však tato doba neustále obnovována a tím pádem jsou de facto databáze, respektive zvláštní práva pořizovatele databáze, chráněny bez časového omezení. Ochrana se ale omezuje jen na podstatnou část databáze, ať už kvalitativně nebo kvantitativně určenou. Paragraf 90 autorského zákona definuje tato zvláštní práva: Pořizovatel má právo na vytěžování či zužitkování celé nebo jen části databáze a může toto právo udělit jiné osobě. Vytěžování je definováno jako trvalý nebo dočasný přepis celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části na jiný podklad, a to jakýmikoli prostředky nebo jakýmkoli způsobem. Zde je podstatná část „jiný podklad.“ Bohužel zákonodárce ani v důvodové zprávě toto více nerozvinul, výklad tedy bude záležet až na judikatuře v konkrétních případech. Domnívám se, že za jiný podklad nelze považovat pouze jiné médium (například CD versus papírový výtisk), nýbrž spíše jinou databázi, datovou strukturu nebo uspořádání. V rozsudku Evropského soudu (4. Soudního dvora) je slovo

45

„podklad“ překládáno i jako „nosič“ 42 a je takto uveden i ve směrnici 96/9, ze které česká právní úprava vychází. To potvrzuje domněnku, že zákonodárce měl na mysli jako vytěžování kopírování databáze, respektive jakékoliv jednání, která spočívá v neoprávněném přivlastnění si celé databáze nebo její části, přičemž povaha a forma použitého postupu není v tomto ohledu důležitá. 43 Za zužitkování databáze je autorským zákonem, konkrétně odstavcem 3 paragrafu 90, považován jakýkoli způsob zpřístupnění veřejnosti celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části rozšiřováním rozmnoženin, pronájmem, spojením on-line nebo jinými způsoby přenosu. Odstavec 5 téhož paragrafu pak zakazuje opakované a systematické vytěžování nebo zužitkování nepodstatných částí obsahu databáze a jiné jednání, které není běžné, přiměřené a je na újmu oprávněným zájmům pořizovatele databáze. Paragraf 91 je rozvinutým opakem výše uvedeného 5. odstavce a může být připodobněn paragrafu 30 o volném užití cizích autorských děl. Do práva pořizovatele databáze, která byla zpřístupněna jakýmkoli způsobem veřejnosti, nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části obsahu databáze nebo její části, a to k jakémukoli účelu, za podmínky, že tento uživatel databázi užívá běžně a přiměřeně, nikoli systematicky či opakovaně, a bez újmy oprávněných zájmů pořizovatele databáze, a že nezpůsobuje újmu autorovi ani nositeli práv souvisejících s právem autorským k dílům nebo jiným předmětům ochrany obsaženým v databázi. Nepodstatné části obsahu databáze, která je zpřístupněna veřejnosti, tak může užít kdokoliv pro jakékoliv účely.

Následující paragraf 92 autorského zákona upravuje bezúplatnou zákonnou licenci tak, že do pořizovatelem zpřístupněné databáze nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává podstatnou část obsahu databáze. A to buď pro svou osobní potřebu, pro účely umělecké, vědecké nebo vyučovací, případně pro účely 42 ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu): Directmedia Publishing GmbH proti Albert-Ludwigs-Universität Freiburg [online]. 9. října 2008 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . 43 ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu): Apis-Hristovič EOOD proti Lakorda AD [online]. 5. března 2009 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .

46

veřejné bezpečnosti nebo správního či soudního řízení. Pro účely umělecké, vědecké nebo vyučovací je však nutno uvést pramen, obdobně jako u citace autorského díla. Úprava je tedy v mnohém podobná citacím v autorském zákoně. Rozlišuje se užití podstatné a nepodstatné části, což je určitá analogie k užití celého díla a výňatku. Na rozdíl od ochrany autorských děl ale není možné užít celé dílo pro účely zpravodajské či ilustrační. Zásadní tedy je definování podstatné části databáze. Je nutné vždy posuzovat konkrétní věc, obvyklé způsoby užití dané nebo obdobné databáze a k objemu celkového obsahu databáze v porovnání s konkrétní užitou částí. Pokud totiž uživatel vytěží nebo zužitkuje kvantitativně významnou část obsahu databáze, jejíž vytvoření si vyžádalo vynaložení podstatných prostředků, vklad připadající na vytěženou nebo zužitkovanou část je poměrně k tomu rovněž podstatný. 44 Souběh ochrany, správní delikty, ustanovení přechodná a závěrečná Paragraf 105 autorského zákona upravuje souběh ochrany. Jednotlivá práva, tedy právo autorské, práva související s právem autorským, právem pořizovatele databáze k jím pořízené databázi, a jejich ochranu je nutné posuzovat samostatně. Ochrana děl podle práva autorského také nevylučuje ochranu stanovenou zvláštními právními předpisy.

Hlava VI. upravuje správní delikty. Dle paragrafu 105a a 105b se fyzická nebo právnická osoba dopustí přestupku tím, že neoprávněně užije autorské dílo nebo databázi, obchází technické prostředky ochrany práv, upravuje elektronickou informaci o správě práv k dílu, takto upravené dílo dále rozmnožuje nebo zveřejňuje, případně takové jednání usnadňuje. Paragraf 105b umožňuje právnické osobě zprostit se odpovědnosti za správní delikt když prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Výše pokuty se určuje dle závažnosti deliktu. 44 ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu): Apis-Hristovič EOOD proti Lakorda AD [online]. 5. března 2009 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .

47

Z ustanovení přechodných a závěrečných, uvedených v hlavě VII. autorského zákona, je významných hned několik. V odstavci 3 paragrafu 106 je upravena doba trvaní majetkových práv. Ta se řídí tímto zákonem i v případě, že počala běžet před jeho účinností. Pokud již doba trvání těchto práv před nabytím účinnosti tohoto zákona uplynula a podle tohoto zákona by ještě trvala, ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona se obnovuje na dobu zbývající. Vzhledem k závažnosti tohoto ustanovení na zachování práv je dále uvedeno, že rozmnoženiny, u kterých doba ochrany zanikla a obnovuje se, lze ještě volně šířit tato díla po dobu 2 let. Tato doba ale již uplynula. V odstavci 4 stejného paragrafu se ochrana rozšiřuje i na předměty, které do nabytí účinnosti této úpravy ochranu nepojímaly. Paragraf 107 obsahuje závěrečná ustanovení. Díla občanů České republiky jsou chráněna, i když vznikla mimo území ČR. Ochrana dle tohoto zákona se vztahuje i na díla autorů s cizí státní příslušností, pokud ochranu odchylně neupravují platné mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů České republiky, byla-li poprvé v České republice zveřejněna, anebo má-li zde autor či výkonný umělec bydliště. Další ochrana cizích děl vyplívá z mezinárodních smluv. Odstavec 4 pak upravuje trvání práva u děl cizích státních příslušníků. Ta nemůže být delší než ve státu původu díla.

48

2. ČSN ISO 690 - Bibliografické citace: Obsah, forma a struktura Rozsah této normy značně přesahuje téma této diplomové práce a nejedná se o právní normu, není tedy závazná, respektive právně vymahatelná. Její využití může být pouhou pomůckou, protože ani autorský zákon v části věnované citacím z cizích děl nepodmiňuje vždy uvedení zdroje, nýbrž jen je-li to možné. Omezíme se tedy pouze na stručné shrnutí. Vlastní norma se dělí na dvě části: • ČSN ISO 690. Dokumentace : bibliografické citace : obsah, forma a struktura, která obsahuje způsoby citací z klasických děl a • ČSN ISO 690-2. Informace a dokumentace - bibliografické citace : část 2 : elektronické dokumenty nebo jejich části, která upravuje specifika citovaní z elektronických, respektive elektronicky zveřejněných a přístupných děl, zejména z internetu. Údaje do bibliografických citací se přebírají vždy přímo z primárních dokumentů, tj. z dokumentů, které autor měl v ruce. Přepisujeme je tak, jak jsou uvedeny v originálu. Zachováváme pravopisné normy pro daný jazyk citovaného dokumentu. 45 Vzhledem k neustálému vývoji elektronických médií se vyvíjí i citační norma. Mezi povinné údaje v citacích elektronických dokumentů určitě patří druh média, přístup ke zdroji (URL v případě internetových stránek), datum kdy byla citace čerpána a datum aktualizace zdroje, je-li známo, jméno autora nebo pseudonym a název díla.

45 FARKAŠOVÁ, Blanka, KRČÁL, Martin. Jak citovat [online]. c2004-2009 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .

49

3. Bernská úmluva Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl je mezinárodní smlouva uzavřená roku 1886 ve švýcarském Bernu, která zajistila mezinárodní význam autorských práv. Před uzavřením této úmluvy běžně státy neuznávaly autorská práva cizích státních příslušníků, tato dohoda zajistila jednotný minimální základ pro ochranu těchto práv ve všech státech, které úmluvu podepsaly. 46 Do českého právního řádu byla inkorporována vyhláškou ministra zahraničních věcí 133/1980 Sb. ze dne 8. července 1980 o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. Září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971 (Bernská úmluva).

Vedle zavedení obecné ochrany autorských práv v mezinárodním kontextu je významný přínos Bernské úmluvy v požadavku automatické ochrany autorských práv bez nutnosti jakékoliv formální registrace díla.

46 Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl [online]. WikiPedie, 9. 3. 2009 v 16:18. [cit. 2009-03-24]. Dostupný z WWW: .

50

III. Současný reálný stav a výsledky šetření 1. Obecné povědomí Přestože obecné právní povědomí v českém prostředí není v porovnání s okolními státy nikterak nízké, jejich skutečné dodržování, zvláště co se týče autorských práv na internetu, není dostatečné. Jak vyplývá z níže uvedeného dotazníku, ale i z běžných rozhovorů či úvah na nejrůznějších diskusních serverech, většina lidí si uvědomuje, že si nemůže jen tak přisvojit cizí autorské dílo. I užití takového díla pro své účely jen tak, bez kontaktování autora a dohody, považuje majorita za nesprávné a nelegální, i když zde se již začínají projevovat názory typu „co je na internetu, je a má být volně přístupné všem“ nebo „když to vystavil na webových stránkách, dal tak souhlas k tomu, aby toto dílo každý užil, jak chce.“ Dále mnoho lidí rozlišuje užití pro komerční a nekomerční záměry, přičemž u nekomerčního užití posouvají hranici neoprávněnosti dál, tedy pro volnější a širší možnost užití cizího autorského díla, než v případě komerčního využití. Skoro každý také má alespoň základní povědomí o možnosti citací, získané z osobních zkušeností při čtení a sledování různých medií, kde se citace užívají. Konkrétní podmínky a omezení citace v naprosté většině případů ale neznají. Je až zarážející skutečnost, jak málo provozovatelů a tvůrců webových stránek zná konkrétní ustanovení autorského zákona, jakož i dalších právních norem, které se na tuto problematiku vztahují. Jedná se ale o všeobecný stav, kdy jen málokdo je skutečně seznámen s právní úpravou, která se týká jeho profesní činnosti. Většinu informací získávají zprostředkovaně, často z pochybných, neověřených zdrojů. Tomu i nasvědčuje nepochopení institutu copyrightu a jeho význam, tedy spíše „nevýznam“ v českém a obecně kontinentálním právním prostředí. Mnoho českých autorů totiž milně a zbytečně přidává ke svým dílům ustanovení o copyrightu s typickým znakem © v domnění, že tím je jejich výtvor chráněn více, lépe, nebo že bez toho chráněn jako autorské dílo nebude vůbec.

51

Na druhou stranu se není čemu divit, když nás naši zákonodárci neustále zásobují novými právními úpravami a novelami zákonů, které jsou bohužel často takovými právními zmetky, že ještě před nabytím účinnosti musí být opět novelizovány. Vlastní autorský zákon je tomu naštěstí víceméně uchráněn, poslední významnou změnu prodělal novelou z roku 2006. Vrátíme-li se zpět k původní otázce, můžeme konstatovat, že obecné povědomí o tom, že jen tak bez dalšího užít pro své účely cizí autorské dílo není možné, leč jsou tu možnosti formou citací, u kterých je dobré uvést zdroj nebo autora, v komunitě českých tvůrců a provozovatelů webových stránek existuje. Pokud jde o vytěžování databází, je situace horší. Zvláště dnes, kdy je trend tvorby mashup aplikací a obecně kombinace zdrojů více poskytovatelů dat do nového, jedinečného celku s přidanou hodnotou, se mnoho lidí domnívá, že je možné vytěžovat cizí databáze bez omezení. Myšleno ale pouze formou, kterou provozovatel databáze veřejně umožňuje, pouze ve větší intenzitě nebo rozsahu. Nikdo se nedomnívá, že může odcizit například CD nebo pevný disk s databází a tu pak volně užít.

Za rozumný se dá považovat argument, že provozovatel databáze si má sám určit, do jaké míry považuje vytěžování kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné, běžné a přiměřené a že nad tuto hranici má sám technickými prostředky vytěžování a užívání zamezit. Nutno podotknout, že se tak skutečně v mnoha případech děje, nejčastěji zablokováním přístupu (většinou v případě hotlinků), testem na vyloučení automatizovaných přístupů formou testu CAPTCHA, případně prostým dočasným nebo trvalým zablokováním služby pro konkrétního uživatele.

Do toho bohužel vstupují další faktory, které snižují ochotu dodržovat právo a ctít autory, jejich díla a právo na odměnu za užití takového díla. Můžeme zmínit pochybné kampaně BSA a podobných organizací proti pirátství, často nesmyslně vysoké autorské poplatky při prodeji nosičů a zařízení schopných kopírovat data, ceny audiovizuálních děl a počítačových programů, dostupnost a snadnost získávání autorských děl prostřednictvím výměnných sítí a špatnou reputaci kolektivních správců autorských práv jako OSA. I vlastní licenční ujednání, která jsou bohužel ve většině

52

případů velmi rozsáhlá a psána „právnickým jazykem“, který je pro uživatele často nesrozumitelný, přispívají k tomu, že jsou prostě „odklepnuta“ bez vlastního přečtení a pochopení ze strany koncového uživatele. Ten se pak řídí namísto této smlouvy svým obecným povědomím o možnostech užití takového díla. Všechny tyto faktory tak přispívají k reálné situaci, kdy se většina lidí řídí ne platným právem či licenční smlouvou, ale spíše svým pocitem. Jelikož dennodenně je možné se setkávat se špatnou citací, vytěžováním databází a dalšími praktikami, které jsou na hraně nebo už za hranou legálnosti, a jen málokdy dojde na autorskoprávní spory, které by působily jako odstrašující případy, obecné povědomí ještě více klesá a nezákonné užívání autorských děl vzrůstá.

53

2. Dotazníkové šetření Kvantitativní šetření bylo provedeno formou dotazníku přes anonymní online internetový formulář v počátku roku 2009. Podařilo se shromáždit 45 validních odpovědí,

převážně

od

profesionálních

a

poloprofesionálních

tvůrců

nebo

provozovatelů webových stránek, oslovených na odborných serverech, které tato skupina osob navštěvuje. Ve velké míře se jedná o průnik těchto dvou skupin, neboť tvůrci často i provozují nějaké webové stránky. Je pravděpodobné, že pokud by byl průzkum prováděn v jiné skupině, například mezi fotografy, dopadl by mírně odlišně. Odpovídat na otázky bylo možné formou výběru jedné, případně více z předem daných alternativ odpovědí, přičemž bylo možné na otázku neodpovídat, pokud s ohledem na předchozí odpověď byla nesmyslná nebo pokud dotazovaný nechtěl nebo nemohl projevit svůj názor. Bylo položeno celkem 14 otázek. Dvě otázky byly všeobecné a po šesti zaměřené na autory, respektive uživatele autorských děl. Otázka 1: Domníváte se, že je možné legálně užít, alespoň v omezené míře, každé zveřejněné dílo? Tato otázka směřovala na základní povědomí o citacích. Možná byla pouze volba ano/ne. 30 odpovědí bylo ano, 14 ne. 68 % respondentů se tedy správně domnívá, že alespoň za určitých okolností je možné dílo užít. V poznámce bylo uvedeno, že užitím se zamýšlí hlavně citace části díla jako součást vlastního autorského díla. Otázka 2: Domníváte se, že odkaz na zdrojovou (webovou) stránku je dostatečný pro legální citaci cizího díla? 64 % respondentů odpovědělo ano, 36 % ne. Autorský zákon si vyžaduje pro citaci více informací než jen uvedení zdroje, zejména jméno autora, ovšem s významným „je-li to možné.“ Přesto z odpovědí lze usuzovat, že zhruba dvě třetiny tvůrců stránek považuje vložení odkazu na původní zdroj za dostatečné při užití cizího autorského díla formou citace.

54

Otázka 3: Setkali jste se již někdy s neoprávněným užitím vašeho díla na internetu? První ze série otázek pro autory, které se týkají ochrany a vymáhání náhrad za neoprávněné užívání jejich děl. Sešlo se 25 odpovědí ano proti 20 odpovědím ne. Tedy velmi vyrovnané výsledky na hranici statistické chyby. Důležité je korelovat tuto otázku s následující, protože šance na zjištění neoprávněného užití díla se zvyšují s tím, jak aktivně takové užití hledáte. Otázka 4: Hledáte aktivně neoprávněné užití svých děl? Zde se volila jedna odpověď z možných ano, občas a ne. 17 respondentů odpovědělo občas, pouze 3 ano a 25 ne (tedy celých 55 %). Aktivní hledání bylo specifikováno buď jako používání konkrétních nástrojů typu Copyscape.com, klasických vyhledávačů, nebo analýzy příchozích návštěv nebo log souborů. Je velmi pravděpodobné, že kdyby všichni respondenti aktivně hledali neoprávněné užití svých děl, kladných odpovědí na předchozí otázku by bylo více. I tak je ale alarmující, že více jak polovina dotazovaných má zkušenost s neoprávněným užitím svého díla. Poukazuje to na rozšířenost fenoménu „půjčování si“ děl bez patřičných oprávnění.

Na druhou stranu respondenti mohou považovat užití svého díla za neoprávněné, přestože se ve skutečnosti jedná o oprávněnou citaci či jinou zákonnou výjimku. Otázka 5: Dosahujete úspěšně zamezení neoprávněného užívání svých děl? Úspěch byl definován buď jako zdržení se dalšího užívání nebo narovnání s autorem, případně jako splnění podmínek pro nějakou formu volného užití díla. Respondenti mohli volit jednu z možností ano (vždy) – 11 odpovědí, většinou – 8 odpovědí, výjimečně – 9 odpovědí a ne – 12 odpovědí.

55

Alespoň částečný, respektive občasný úspěch zaznamenalo 69 % dotazovaných. Z odpovědí také vyplývá, že minimálně 40 % respondentů řešilo neoprávněné užití svých děl více jak jednou, což opět potvrzuje četnost tohoto nešvaru. Otázka 6: Jaké (právní) metody používáte pro zamezení neoprávněného užívání svých děl? Otázka směřovala na respondenty, kteří již řešili takový stav, a jednalo se o netechnické prostředky k zabránění dalšího neoprávněného užívání ex post. S ohledem na rozšířenost neoprávněných užití je až s podivem, jak málo autorů se brání, respektive se snaží takovým užitím zabránit. Přes 50 % respondentů totiž uvedlo, že nepoužilo žádné prostředky, tedy že se nijak nesnažili dalšímu užívání zabránit. Jestli za tím stojí názor, že by ničeho nedosáhli, nebo že by náklady na vymáhání převážily nad výsledkem, dotazník nepostihoval. V odpovědích bylo většinou uvedeno vícero možností, které tvořily rozumnou posloupnost, jak problém řešit. Bohužel opět není z dotazníku zřejmé jestli další, tvrdší možnosti autoři nevyužili z důvodu vymožení cíle, tedy zamezení dalšího neoprávněného užívání svého díla, nebo protože další boj vzdali. Nejčastěji se vyskytovala možnost „Dopis (email) neoprávněnému uživateli“, konkrétně v 57 % případů. Významně méně, pouhých 28 % dotázaných zvolilo možnost „Dopis (email) společnosti hostující předmětné stránky“, myšleno stránky neoprávněného uživatele. Pouze dva respondenti uvedli, že „pohrozili žalobou“, vlastní soudní spor dle dotazníku neabsolvoval nikdo. Otázka 7: Používáte aktivní technické metody proti zabránění, či zmírnění neoprávněného užití svých děl? Tato a následující otázka byla zaměřena na autory, jak a jestli vůbec znesnadňují případné neoprávněné užívání svých děl.

56

Znovu se můžeme jen divit, že přes velkou rozšířenost neoprávněného užívání jen 42 % dotázaných nějaké technické prostředky používá, přičemž většina pouze občas. Otázka 8: Dáváte na webové stránky informace o podmínkách případného užití svých děl? Volby byly „většinou ano“ – 18 odpovědí a „většinou ne“ – 27 odpovědí. Autor práce se domnívá, že část respondentů odpovídajících ano se ve skutečnosti omezuje na vložení copyrightu, případně větičky: „Jakékoliv užití obsahu je zakázáno.“ Toto nebylo ke škodě věci u otázky důsledně specifikováno. Otázka 9: Byli jste již někdy kontaktováni, že na svých webových stránkách „neoprávněně“ užíváte cizí dílo? První otázka směřující na provozovatele webových stránek byla opakem prvních otázek pro autory. A zatímco autoři se ve zhruba polovině odpovědí již setkali s neoprávněným užitím svého díla, využili nějaké metody při pokusu o zamezení dalšího takového jednání a většinou byli úspěšní, na straně provozovatelů byly odpovědi zcela odlišné. 84 % z nich na otázku odpovědělo ne. Většina provozovatelů tedy nebyla vůbec kontaktována. Z důvodu požadavků na důvěryhodnost výsledků dotazníku nebyla zahrnuta otázka, jestli neoprávněně cizí díla užívají a není tedy možné zjistit, do jak vysoké míry je toto číslo zapříčiněno chvályhodným chováním respondentů v souladu s autorským zákonem. V poznámkách k otázce ale bylo uvedeno, že jestli opravdu šlo o neoprávněné užití, či o „křivé obvinění“, nehraje roli a v obou případech se počítá. Otázka 10: Studujete konkrétní licenci či podmínky, za jakých můžete užít cizí dílo? 88 % respondentů odpovědělo, že licenci či podmínky studují, konkrétně 40 % občas (většinou) a 48 % vždy. V návaznosti na předchozí otázku výsledky ukazují na

57

čestnost a uvědomělost respondentů, kteří dbají na autorská práva, nebo se alespoň o ně zajímají.

Otázka 11: Chcete-li užít cizí dílo, kontaktujete autora s žádostí o svolení? U této otázky bylo na výběr z vícera možností, vybrat ale musel respondent pouze jednu: vždy – 5 odpovědí, je-li to nutné – 28 odpovědí, výjimečně – 8 odpovědí, nikdy – 2 odpovědi. Výsledek po předchozí otázce nijak překvapující. Pouze necelých 5 % odpovídajících autora díla nikdy nekontaktují, ostatní alespoň někdy. Významná a dominantní byla odpověď „je-li nutné“, což by opět ukazovalo na nadprůměrnou znalost autorského práva mezi respondenty, protože autora kontaktují pouze v případě, kdy jim užití neumožňuje institut citace nebo přímo licence k předmětnému autorskému dílo. Otázka 12: Daří se vám dohledat autora díla, které chcete užít na svých stránkách? Víceméně kontrolní otázka inspirovaná zkušeností autora diplomové práce, že je mnohdy nesnadné dohledat skutečného autora díla. 66 ku 44 procentům respondentů s tím nemá větší potíže, když odpověděli „spíše ano“. Předpoklad autora o obtížnosti vyhledání autora díla se tedy nevyplnil. Je ale nutné zmínit, že rozdíl není nijak dramatický a že respondenti jsou převážné zkušení uživatelé internetu, kteří dokáží dobře využívat všech jeho možností a tak spíše dohledat skutečného autora. Otázka 13: Pokud užijete část cizího díla na svých (webových) stránkách, jak citujete? Otázka zaměřující se pouze na citace, snažící se nalézt nejčastější způsoby citace, respektive plnění požadavku odstavce 1 paragrafu 31 autorského zákona, věty za středníkem. Dotázaní měli možnost zvolit více odpovědí.

58

Nejčastější odpověď, konkrétně u 37 respondentů, byla „odkaz na zdrojovou stránku (webu)“, tedy prolink na původní zdroj informací. Jméno autora u citace uvádí 24 respondentů, 20 pak název (jméno) webové stránky, respektive webu, do kterého stránka patří, což lze podřadit pod legální definici „pramen díla“. Žádné informace o citovaném díle neuvádějí jen čtyři respondenti. Pouze jedna odpověď obsahovala i možnost uvedení „data převzetí díla“, kterážto je dále v této práci velmi doporučována. Celkově tedy opět příjemné překvapení. Nejčastější odpovědí byly kombinace odkazu a jména autora případě webu (webových stránek). Pouze devět respondentů užívá při citaci samotný odkaz na zdrojovou webovou stránku bez dalších údajů. To koresponduje se zjištěním, že většina odpovídajících při citování považovala uvedení odkazu za dostatečné. Otázka dostatečnosti samotného odkazu v prostředí webových stránek, kde stačí jedno klinutí a uživatel se dostane na nejaktuálnější informace o samotném díle i autorovi na zdrojové stránce, je rozebrána dále v práci.

Otázka 14: Pokud užijete cizí obrázek (fotografii) na svých (webových) stránkách, jakou formou? Techničtěji zaměřená otázka, která zjišťovala konkrétní provedení citací vizuálních děl. Na výběr bylo více možností, zvolit šla pouze jediná a jedna z možností byla kontrolní pro předchozí otázky. Zněla „bez svolení autora nepoužiji.“ Výsledky potvrdily, že respondenti odpovídali svědomitě, případně alespoň že skutečně četli otázky a jednotlivé odpovědi, neboť četnost této možnosti nebyla diametrálně odlišná od četnosti podobných odpovědí v předchozích otázkách ohledně užívání cizích autorských děl. Následující hodnoty tedy uvádíme po odečtení této možnosti. 44 % respondentů cizí vizuální dílo užije způsobem, kdy daný obrázek zkopírují na svůj webhosting a na webové stránce linkují tuto lokální kopii. 20 % na své stránky vloží jen zmenšený náhled celého obrázku, přičemž plná velikost je přístupná přes odkaz směřující na původní zdroj. A konečně 36 % respondentů použije takzvaný hotlink, tedy že obrázek je na jejich webových stránkách uveden pouze formou inline linku (zapuštěného odkazu), který data načítá z webhostingu původního autora. 59

Shrnutí dotazníkového šetření Výsledy jsou pro autora příjemné překvapení, očekával horší všeobecné povědomí o autorském právu. Zejména odpovědi na otázky pro provozovatele webových stránek, kteří užívají cizí autorská díla, dopadly nad očekávání: Většina provozovatelů zachovává základní zásady, zajímá se o osobu autora a snaží se dbát na jeho práva. Tomu odpovídá i velmi nízké procento těch, kteří měli problém s neoprávněným užitím cizích děl. U vlastních autorů situace již není tak růžová, těsná majorita se již setkala s neoprávněným užitím svého díla. Přesto, nebo možná právě proto, většinou dosáhnou úspěchu při zamezení takového užívání, přičemž nejčastěji použijí prostý dopis provozovateli stránky s upozorněním, že užívá jejich dílo neoprávněně. Většina autorů ale na ochranu svých děl příliš nedbá, protože nevyužívají technické prostředky, aktivně neoprávněné uživatele nehledají ani často neuvádějí podmínky, za kterých může jejich díla někdo užít. Je ale pravda, že k takovému jednání nemají důvod, neboť autorský zákon poskytuje ochranu autorských dílům automaticky.

60

3. Některé (časté) způsoby užití Níže jsou rozebrány některé aspekty autorského práva a zvláštních práv pořizovatelů databází v prostředí internetu, které dle mínění autora a s ohledem na téma této diplomové práce představují v současné době zásadní problémy.

Citace na webových stránkách Nejčastější pochybení při citacích cizích autorských děl dle paragrafu 31 autorského zákona jsou špatné, respektive žádné uvedení autora a zdroje citovaného díla a nadužívání citací v díle, kdy výsledek je spíše jen souhrn citací, než vlastní tvůrčí práce autora. Bohužel praxe mnoha autorů webových stránek, kteří citace vůbec neřeší a prostě cizí dílo převezmou, stále přetrvává, i když, jak ukázalo i dotazníkové šetření, situace se pomalu lepší. Tomuto zneužívání děl nahrává i velmi málo soudních sporů v českém právním prostředí, které by získaly veřejnou publicitu a působily jako odstrašující případy. Jeden z mála autorovi diplomové práce známých sporů byl Jiří Jírů proti firmě AMATI - Denak, s.r.o. Ta na svých firemních webových stránkách užívala několik let fotografii bývalého amerického prezidenta Billa Clintona, jak při návštěvě Prahy v roce 1994 hraje v klubu Reduta na saxofon. U fotografie nebyl uveden autor. Tuto fotografii pořídil fotograf Jírů jako jediný, autorství tedy bylo jasně prokázané. Argumentace ve sporu se točila kolem definice autorského díla. Právní zástupce firmy AMATI – Denak zastával názor, podložený znaleckým posudkem, že předmětná fotografie nesplňuje požadavky kladené na autorské dílo a jedná se spíše o „reportážní fotografii“. Krajský soud v Plzni si ale vyžádal další znalecký posudek, který již potvrdil, že tato fotografie splňuje požadavky na umělecké autorské dílo a v květnu roku 2004 odsoudil firmu AMATI – Denak k omluvě, zaplacení odškodného panu Jírů za neoprávněné obohacení a přiměřené zadostiučinění. Přestože se celková částka vyšplhala do řádu statisíců, kauza nevzbudila větší zájem v médiích.

61

Naprostá většina sporů ale do stádia soudního řízení nedospěje. Obvykle stačí, když autor neoprávněně užívaného díla zašle dopis či hrozbu žalobou a protistrana zjedná nápravu, případně se s ním domluví na mimosoudním vyrovnání. Přitom dodržet relativně mírné zákonné podmínky pro užití díla formou citace je snadno splnitelné. Za jakých podmínek je to možné jsme již rozebrali v části věnované autorskému zákonu. Zde se zaměříme na část odstavce 1 paragrafu 31 autorského zákona za středníkem – způsob a formu uvedení zdroje citovaného díla. Zákon v této větě klade podmínku: Vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen. Otázky vzbuzuje zejména část „je-li to možné“. Měl na mysli zákonodárce případ, kdy nejsou údaje k dispozici, nebo kdy není možné údaje uvést z technických či jiných důvodů? Odpověď v autorském zákonu nenalezneme. Převládající názor dohledatelný v odborných publikacích a materiálech se přiklání k zužujícímu výkladu, kdy tyto údaje je nutno uvést, jsou-li dostupné.

V rámci webových stránek je možné zdroj a další údaje identifikující citované dílo technicky uvést vždy, konkrétní forma jejich ztvárnění nabízí nepřeberné množství variant. Zcela jistě je vhodné, aby tyto údaje byly přímo viditelné, tedy nikoliv skryté. Ovšem postup, kdy u citovaného díla je uvedena jen krátká poznámka a až po akci uživatele (kliknutí, najetí, atp.) se zobrazí kompletní informace, je ospraveditelný. Konkrétnější doporučení jsou uvedena níže v kapitole „nejlepší praktiky“. Co je odůvodnitelný rozsah (míra) citace je nemožné obecně určit. Bude se lišit pro různé typy děl i jednotlivá díla. Ať už se jedná o posouzení rozsahu oprávněnosti citace z jednoho díla (jak velký úryvek je citován) nebo počet citací celkově, je nutné každé dílo posuzovat jednotlivě, ale zároveň jej porovnat s obdobnými díly. Velikost vlastního díla, ve kterém je citováno, by roli hrát neměla, respektive by měla být brána vždy proporčně k citovanému dílu. Je zcela nepřijatelné, aby citace zabíraly polovinu nebo více rozsahu díla, ve kterém jsou použity.

62

Obdobně je potřeba posuzovat formu citovaného díla. Je zcela zřejmé, že je rozdíl mezi citováním jednoho políčka z miliónů u celovečerního filmu oproti jednomu políčku ze série 3 snímků z krátké animace. Podobně u hudebních děl je nutné odlišně přistupovat k jingu (krátké hudební předěl, trvající většinou jen několik sekund) a k citaci z několikahodinové symfonie.

Je možné tedy shrnout, že citace dle paragrafu 31 autorského zákona jsou relativně dobře použitelný způsob jak legálně využít část cizího díla i bez svolení autora. Je třeba ale dodržovat jak formální zákonné podmínky na formu a uvedení zdroje, tak jejich rozumný rozsah a poměr vůči vlastnímu dílu a v neposlední radě aby jejich užití bylo odůvodnitelné. Při citacích je nutné brát ohledy vedle autorských i na další práva, například k ochranným známkám. Velký význam dále má posouzení, jestli jsou uživatel citace a autor citovaného díla soutěžiteli v hospodářské soutěži. Pokud ano, možnou ochranu proti případům kopírování cizího obsahu poskytují ustanovení o nekalé soutěži dle § 44 a násl. obchodního zákoníku. … V případě využívání cizího úsilí pro dosažení vlastního prospěchu se tak může jednat „o jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu“ jinému soutěžiteli ve smyslu obecné klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku. 47 S ohledem na výše uvedené můžeme prohlásit, že mnoho webových stránek autorský zákon porušuje, neboť jejich obsah je z velké části tvořen pouze autorskými díly jiných autorů, navíc často bez uvedení jména pravého autora a zdroje. Časté a zcela nesprávné je tako pouhé uvedení „zdroj: Internet.“ Vytěžování a zužitkovávání cizích databází Hned v úvodu této časti je vhodné zmínit, že některé databáze je možné vytěžovat nebo zužitkovávat legálně v jakémkoliv rozsahu, a to i komerčně. Volně lze ze zákona užít databázi právních předpisů, různých úředních i soudních rozhodnutí, 47 AUJEZDSKÝ, Josef. Kopírování obsahu webové stránky [online]. Asociace pro elektronickou komerci : právní oběžník č. 05/2007 a 6/2007, 2007 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: .

63

veřejné rejstříky. Jedná se totiž o tzv. veřejné dílo. 48 Dále se nevěnujeme specifickým případům vytěžování databáze pro osobní potřebu, protože není předmětem tématu této práce. Veřejně přístupnou databázi může kdokoliv vytěžovat nebo zužitkovávat, ale pouze její kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části, pokud zužitkování nezpůsobuje újmu oprávněným zájmům pořizovatele databáze. Do práva pořizovatele též nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává podstatnou část obsahu databáze pro vědecké nebo vyučovací účely (nekomerční využití). Takovýto uživatel musí navíc uvést přesný pramen. 49 Není dovoleno systematické a opakované vytěžování nebo zužitkování nepodstatných částí obsahu databáze nebo jiné jednání, které je nepřiměřené, či není běžné, a může způsobit újmu pořizovateli databáze. Rozhodující tedy bude případná újma při vytěžování nebo zužitkovávání databáze (jejích částí). K takové újmě dojde zejména tehdy, když takto užívat databázi bude přímý konkurent, respektive soutěžitel s pořizovatelem databáze. Tedy relativně častá praxe, kdy naplnění obsahu databáze dochází přebíráním obsahu cizí databáze, ať už automaticky programem, nebo ručně, je bez patřičného svolení jednoznačně nelegální, jedná se o zásah do zvláštních práv pořizovatele databáze. Zásah do práv k databázi může znamenat i spáchání trestného činu porušování práv k databázi (§ 152 TZ). 50 Možnost

vytěžováním

databáze

způsobit

újmu

oprávněným

zájmům

provozovatele (pořizovatele) je tedy zcela klíčová. Je nutno mít na paměti, že vlastní obsah databáze může být chráněn autorským zákonem, případně se může jednat o jinak chráněný obsah (ochranné známky, atp.). 48 JANSA, Lukáš. Právní úprava databází (II.) [online]. právoit, 25. 06. 2007 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . 49 SMEJKAL, Ladislav. Právní ochrana databází v novém autorském zákoně. Ikaros [online]. 2001, roč. 5, č. 3 [cit. 2009-03-30]. Dostupný z WWW: . URN-NBN:cz-ik718. ISSN 1212-5075. 50 JANSA, Lukáš. Právní úprava databází (II.) [online]. právoit, 25. 06. 2007 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .

64

Volné licence typu GNU/GPL, Creative Commons a obdobné Licence typu GNU/GPL, BDS, MIT a další zažily první rozmach při vzniku a užívání takzvaného open source softwaru, tedy volně dostupných programů, které mohl uživatel zdarma užívat, dále upravovat a nabízet. Samozřejmě za dodržení licenčních podmínek, které se u jednotlivých licencí liší, a to hlavně v otázkách možného komerčního využití a formy licence u odvozených děl. Licence GPL byla napsána Richardem Stallmanem v roce 1989 pro použití s programy poskytovanými jako součást projektu GNU. 51 Byla to nutnost při vývoji operačních systémů založených na UNIXu, zejména Linuxu. Až mnohem později začalo docházet k užívání volných licencí i pro ostatní druhy autorských děl a to zejména s rozvojem internetových služeb, kde mohou amatérští tvůrci snadno vystavovat a sdílet svá díla, přičemž řada z nich je ochotna dát svá díla volně k užití komukoliv, nejčastěji za podmínky uvedení původního autora. Stále častější užívání volných licencí, komplikovanost licenčních smluv a pro běžného člověka nepřehlednost autorskoprávních norem vedla k myšlence vytvoření jednoduchého typu licencí, které i laik dokáže sestavit dle svých požadavků a naopak kdokoliv ihned dešifruje, za jakých podmínek je možné takové dílo užít. Tak se zrodily licence Creative Commons. Organizaci Creative Commons založil v roce 2001 Lawrence Lessig. První sada licencí Creative Commons byla zveřejněna 16. prosince 2002. 52 Jedná se o sadu licenčních ujednání, která držitelům autorských práv umožňují nabídnout některá práva na užívání díla veřejnosti, zatímco jiná práva jim stále zůstávají. Hlavní přínos těchto licencí je v rychlosti a snadnosti zjištění, za jakých konkrétních podmínek je možno takto sdělené autorské dílo užít. Česká verze licencí Creative Commons byla v dubnu roku 2009 oficiálně uvedena. Rozbor jednotlivých typů smluv by vydal na minimálně jednu další diplomovou práci, proto se do něho nebudeme pouštět. Pro naše účely stačí konstatovat, že vždy je nutné před užitím takto licencovaného díla prostudovat konkrétní podmínky, protože 51 GNU General Public License [online]. WikiPedie, 26. 3. 2009 v 15:53 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW: . 52 Creative Commons [online]. WikiPedie, .

13.

2.

2009

65

v

09:27

[cit.

2009-03-28].

Dostupný

z

WWW:

prakticky vždy kladou určité požadavky, které je nutné dodržet. V praxi je to nejvíce zachování jména autora, omezení komerčního využití, případně požadavek na zachování stejné licence u odvozených děl, jakou nese původní dílo. Je vhodné poznamenat, že až do novely autorského zákona zákonem č. 216/2006 Sb. byly tyto licence nekompatibilní jak s českým autorským právem, tak s obecnými pravidly uzavírání smluv. 53 Největší úskalí byla v přijetí návrhu k uzavření smlouvy a tedy vzniku vlastní licenční smlouvy, v možné bezplatnosti a případném požadavku na náhradu na základě institutu bezdůvodného obohacení a v odpovědnosti způsobené vadami. Zmíněná novela ale přinesla významnou změnu obsaženou v odstavcích 5 a 6 paragrafu 46 autorského zákona a umožnila tím využívání těchto bezúplatných licencí, protože přidala možnost neadresného návrhu smlouvy a konkludentní formu přijetí návrhu, jak již bylo rozebráno v II. části této práce. Internetové vyhledávače Bez fulltextových internetových vyhledávačů, jako je Seznam.cz nebo Google.cz, bychom si dnes jen stěží představili fungování internetu. Pro mnoho lidí znamenají výchozí bod při hledání informací či vůbec použití internetu. Provozovatelům webových stránek zase přinášejí velkou část návštěvníků. Celkově vyhledávače usnadňují hledání informací a naopak poskytují publicitu autorům, kteří si to u hledaného tématu, respektive klíčové fráze, „zaslouží“. Jejich fungování s sebou ale přináší několik závažných otázek stran autorskoprávní ochrany. Fulltextový vyhledávač se zcela zásadně liší od katalogu. Zatímco do katalogu jednotlivé záznamy vkládá ručně člověk, ať už zaměstnanec firmy provozující katalog, nebo provozovatel jiné webové stránky, který v katalogu chce být uveden, fulltextový vyhledávač získává data sám automaticky. Jedna jeho část, program zvaný crawler, robot nebo jen „bot“, se snaží simulovat skutečného uživatele internetu. Jako výchozí bod si zvolí nějakou webovou stránku, kterou si „přečte“, uloží a vybere odkazy, které směřují na další webové stránky či jiné dokumenty. V dalším kroku pak přejde na

53 CEPL, Matěj. Právní rozbor dvou volných licencí z hlediska českého práva [online]. 24. ledna 1999 , 20 Jan 2000, 01:33. [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW: .

66

nějaký z takto nalezených odkazů a cely proces opakuje. Po nějaké době tedy teoreticky přečte veškerá volně přístupná data na internetu, pokud na ně vede alespoň jeden odkaz. Vedle toho funguje samostatně databáze vyhledávače, ve které se data získaná crawlerem analyzují, třídí a filtrují. Při zadaní nějaké fráze do vyhledávacího pole vyhledávače jsou pak na základě složitých algoritmů vybrány webové stránky, které nejlépe odpovídají hledanému termínu, přičemž je uživateli zobrazen seznam setřídění dle relevance vždy s odkazem na danou webovou stránku a úryvkem z jejího obsahu, případně další informace. Internetové vyhledávače se mohou dostat do kolize s autorským zákonem ve třech bodech. Za prvé je to při procházení webových stránek crawlerem, které může být považováno za neoprávněný zásah do zvláštních práv pořizovatele databáze, konkrétně s ustanovením odstavce 2 a 5 paragrafu 90 a paragrafu 91 autorského zákona. Robot je schopen během vteřiny zobrazit stovky až tisíce stránek a v konečném důsledku se snaží získat veškerá dostupná data, která jsou veřejně přístupná. Nicméně většina robotů se tak nechová a rozdělují zátěž tak, aby neohrozily fungování webových stránek. Stejně tak je snadná možnost ze strany provozovatele webových stránek zamezit jejich procházení a indexování robotem úpravou meta informací v HTML kódu, případně pomocí souboru robots.txt (bližší viz http://www.robotstxt.org/robotstxt.html). Povědomí o této možnosti je již, alespoň v odborné komunitě, všeobecné. Případné vytěžování databází se omezuje pouze na jejich již zužitkované části, neboť crawler neprochází nepřístupné či chráněné stránky. S odstavcem 5 paragrafu 90 se můžeme vypořádat vcelku snadno, neboť nedovolené je jen jednání, které není běžné, přiměřené a je na újmu oprávněným zájmům pořizovatele databáze. Fungování vyhledávačů je běžné a ve prospěch pořizovatele databáze, neboť v konečném důsledku znamená větší počet návštěvníků webových stránek pořizovatele databáze a ti se naopak velmi snaží, aby je vyhledávače

67

do svých výsledků zahrnuly. Obdobně můžeme vyložit paragraf 91, kdy sice vyhledávač může databázi vytěžovat opakovaně, rozhodně ale nepůsobí újmu autorovi nebo pořizovateli databáze. Problémy může působit pomalá aktualizace dat ve vyhledávači, kdy v mezidobí dojde k aktualizaci databáze a webové stránky, ale vyhledávač tuto změnu dočasně nereflektuje a následně poskytuje neaktuální informace. Většina vyhledávačů ale na tuto možnost pamatuje a nabízí prostředky na odstranění takových dat. Můžeme tedy konstatovat, že internetové vyhledávače pravděpodobně neporušují zvláštní prává pořizovatele databáze, zejména s ohledem na vysokou přidanou hodnotu, kterou poskytují zpět provozovatelům databází a snadnou možnost upravit, omezit nebo zcela zakázat procházení webových stránek a databází ze strany provozovatele stránek, respektive pořizovatele databáze. Druhý problematický bod fungování vyhledávačů přichází po „přečtení“ webové stránky crawlerem, kdy je její obsah, případně jen část obsahu, uložen do databáze vyhledávače. Tyto databáze obsahují obrovské množství dat s utopickým cílem obsáhnout veškerá dostupná data na internetu. Konkrétní okolnosti se mohou odvíjet od zvoleného technologického postupu, nicméně obecně lze konstatovat, že ze strany provozovatelů internetových vyhledávačů tak dochází ke zhotovování rozmnoženin autorských děl, případně částí autorských děl. K této činnosti dochází pak v rámci podnikatelské činnosti provozovatele a zásadně za účelem hospodářského prospěchu (kontextová reklama apod.). 54 Jestli opravdu dochází ke zhotovování rozmnoženin autorských děl, to je velice komplikovaná otázka, která bude jistě záležet na technologii konkrétního vyhledávače. Data se totiž v jeho databázích neukládají v celku, ale rozdělené na menší či větší části, často jednotlivá slova a nemusí být možné zpětně sestavit původní obsah. Nechme tedy raději tuto otázku nezodpovězenou, protože posouzení by muselo být provedeno až u případného soudního sporu, který by jistě zaměstnal několik soudních znalců a nejdříve by se musely řešit otázky patentů a obchodních tajemství, protože konkrétní způsoby třídění, ukládání a indexace dat si jednotlivé

firmy

provozující

fulltextové

vyhledávače

chrání.

Dále

budeme

54 AUJEZDSKÝ, Josef. Jsou internetové vyhledávače nelegální? [online]. Lupa.cz, 1998-2009 , 11. 3. 2008 6:25 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-0702.

68

předpokládat, že vyhledávač uchovává ve své databázi alespoň část obsahu webových stránek jako rozmnoženiny autorských děl. První možnost je předpoklad uzavření licenční smlouvy mezi autorem obsahu webové stránky a vyhledávačem, zejména s ohledem na ustanovení odstavce 5 a 6 paragrafu 46 autorského zákona. Takovéto implicitní uzavření smlouvy je přijatelné, nicméně mnoho právní jistoty nepřináší a případný soudní spor by měl jen těžko předpokladatelný výsledek.

Další

možnost,

jak

obhájit

uchovávání

rozmnoženin

autorských

děl

vyhledávačem, nabízí paragraf 30 autorského zákona. Bohužel toto ustanovení se omezuje toliko na fyzické osoby a nesmí dojít k hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu. Tento paragraf je tudíž zcela nepoužitelný. Je možné uvažovat i o paragrafu 33 autorského zákona – užití díla umístěného na veřejném prostranství. Prostředí internetu asi jen těžko lze za takové prostranství považovat, navíc užití tohoto ustanovení by bylo zcela zjevně proti duchu zákona, který se snaží upravovat naprosto odlišnou situaci. Není dovoleno napodobovat díla stejnou vyjadřovací technikou, jakou je vyjádřeno dílo umístěné na veřejném prostranství. 55 Paragraf 38a přináší další možnost legalizace uchovávání rozmnoženin cizích autorských děl: do práva autorského nezasahuje ten, kdo provádí dočasné úkony rozmnožování děl, které jsou pomíjivé nebo podružné, tvoří nedílnou a nezbytnou součást technologického procesu, nemají žádný samostatný hospodářský význam a jejich jediným účelem je umožnit … b) oprávněné užití díla. Vyhledávače uchovávají rozmnoženiny dočasně, tento proces tvoří nedílnou a asi i nezbytnou součást technologického procesu, ale rozhodně se ze strany provozovatele internetového vyhledávače nejedná o úkony pomíjivé nebo podružné či o úkony nemající žádný


55

69

samostatný hospodářský význam. 56 Tím opět nejsou splněny všechny zákonné požadavky a tento paragraf také nelze využít. Dále v souvislosti s uchováváním webových stránek v přístupném archivu vyhledávačů bude uvedena ještě jedna možnost, opírající se o zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Tu autor, jak je níže rozvedeno, také nepovažuje za přijatelnou. Případné uchovávání byť jen částí rozmnoženin cizích autorských děl v databázích internetových vyhledávačů je tedy nesmírně problematické a je zřejmé, že tato situace v oblasti (nejen) českého autorského práva neodpovídá společenské potřebě a společenské realitě. 57 Na druhou stranu fulltextové vyhledávače přinášejí provozovatelům webových stránek nepopiratelný prospěch v dodávání významného počtu návštěvníků. Současný stav je možné nelépe definovat rčením „kde není žalobce, není ani soudce.“ Autorovi této práce není znám v prostředí českého právního řádu jediný soudní spor. Konečně třetí bod ve vztahu vyhledávačů k autorskému zákonu se týká služby, kdy na webové stránce s výsledky hledání vyhledávač nabízí zobrazení předmětné webové stránky ze svého archivu, s textem odkazu „archiv“, „náhled“ a podobně. Obsah stránky se pak zobrazí jakou součást webové stránky vyhledávače. Tuto službu poskytují jen některé vyhledávače a ve většině případů zřetelně uvádějí, že se jedná o dočasnou kopii obsahu, s odkazem na zdrojovou webovou stránku. Často se jedná jen o výňatek ze zdrojové stránky bez obrázků a grafické úpravy, není to však pravidlo. Tímto se internetové vyhledávače jednak usvědčují, že udržují alespoň dočasnou rozmnoženinu díla (viz výklad výše), za druhé lze toto považovat za zásah do práva autorského v podobě neoprávněného sdělování díla veřejnosti (tj. zpřístupnění díla v nehmotné podobě). Dále pak v případě nedostačeného zdůraznění, že se jedná o archiv nebo náhled, může být uživatel uveden v omyl v osobě autora. Významné jsou 56 AUJEZDSKÝ, Josef. Jsou internetové vyhledávače nelegální? [online]. Lupa.cz, 1998-2009 , 11. 3. 2008 6:25 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-0702. 57 AUJEZDSKÝ, Josef. Jsou internetové vyhledávače nelegální? [online]. Lupa.cz, 1998-2009 , 11. 3. 2008 6:25 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-0702.

70

možnosti poškození práv autora v situaci, kdy data již nejsou aktuální, autor si je nepřeje sdělovat vůbec nebo jen v rámci a kontextu původních stránek, kdy přístup k obsahu má být po určité době zpoplatněn a v neposlední řadě kdy může autor (provozovatel stránek) přicházet o příjem z reklamy nebo o jiné příjmy, protože uživatel neshlédne obsah na původní webové stránce. Rozšíření robot exclusion protokolu, kterým lze určit, že konkrétní stránka sice má být normálně indexována, ve vyhledavači však nesmí být dostupný náhled její archivní kopie 58, zatím není všeobecně rozšířeno a podporováno. Je

spodivem,

že

otázku

legálnosti

takového

počínaní

provozovatelé

internetových vyhledávačů příliš neřeší, alespoň ti čeští. Níže uvedená vyjádření jsou staršího data, autorovi diplomové práce se však nepodařilo nalézt novější relevantní názory, tudíž je považuje stále za platné, v čemž jej utvrzuje doposud stejná praxe při provozování této služby.

Zuzana Humlová z Centrum Holdings, provozující portál Centrum.cz: „V případě Morfea se nejedná o užití díla ve smyslu autorského zákona, ale o případ upravený v §18 odst. 3 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon, který říká: 'Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování.' Vyhledavač je zařízení umožňující sdělení díla veřejnosti provedené jinou osobou - jde tedy o stránky, které již byly někým jiným zveřejněné na Internetu - tato osoba je pak tou, která dílo (jde-li o dílo) užila a je zodpovědná za případné porušení autorských práv.“ 59

Postoj Cetrum Holdings je jasný. Zobrazení obsahu webové stránky, uložené v databázi vyhledávače, považují za pouhé provozování zařízení typu proxy server, síťového prvku nebo webového prohlížeče, tedy zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího vlastní sdělování díla. S tím není možné souhlasit hned z několika důvodů.

58 PROKOP, Marek. Porušují vyhledavače autorská práva? [online]. Lupa.cz, 1998-2009 , 23. 7. 2003 6:30 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-0702. 59 PROKOP, Marek. Porušují vyhledavače autorská práva? [online]. Lupa.cz, 1998-2009 , 23. 7. 2003 6:30 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-0702.

71

Předně je to vlastní paragraf 18 autorského zákona, který v 2. odstavci definuje jako sdělování díla veřejnosti i zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí. Toto ujednání je částečně rozvedeno i v důvodové zprávě, kde je uvedeno: Sdělováním veřejnosti je také zpřístupňování díla podle požadavku objednatele pomocí internetu. 60 V případě využití vyhledávačů se nepochybně jedná o požadavky objednavatele – uživatele, kterým může být kdokoliv, a tedy tento odstavec autorského zákona velmi přiléhá.

Další argument je možno nalézt spíše v technickém pozadí fungování databáze vyhledávače. Archivní verze náhledu nějaké webové stránky ve vyhledávačích je tvořena jiným postupem, než v případě proxy serverů a dalších technických zařízení, umožňujících sdělování. Je totiž tvořena dopředu, bez konkrétního požadavku uživatele, a často není nikdy využita, protože dané slovní spojení, respektive webovou stránku, nikdo nehledá. Naopak u naprosté většiny „skutečných“ zařízení umožňujících nebo zajišťujících sdělování se případná dočasná kopie obsahu vytváří až „on-demand“, tedy ve chvíli, kdy uživatel zadá požadavek na konkrétní obsah. I doba, po kterou zařízení udržují kopii vlastního předmětného obsahu (webové stránky), je obvykle jen několik minut či hodin, zatímco v případě vyhledávačů se jedná v zásadě o časově neomezenou kopii, která je udržována až do další reindexace webové stránky a často i nějakou dobu poté, co dotyčná stránka již není dostupná, případně je změněná. Rozdíl je i ve formě zobrazení, protože vyhledávače zobrazují archivní náhled webové stránky v upravené podobě a v rámci svých stránek. Z těchto důvodů je nutné argumentaci s poukazem na výjimku v odstavci 3 paragrafu 18 autorského zákona odmítnout.


60

72

Michal Illich, jednatel společnosti Jyxo, s.r.o., provozující vyhledávač Jyxo.cz, ospravedlňuje chování vyhledávače následovně: Jyxo si ukládá pouze to, co nezbytně potřebuje ke svojí funkci vyhledavače - tedy slova na daném URL. Neukládá si HTML kód, tedy jej ani nezobrazuje uživatelům. To považuji za důležité, protože Jyxo ukazuje pouze obsah své vyhledávací databáze, nikoliv stránku samotnou (v rovnocenné podobě). Navíc jsou to vše informace, které jejich autoři zveřejnili, a to s plným vědomím nebo dokonce přáním, aby byly jejich stránky nalezeny. 61

Argumenty jsou rozumné a konzistentní, je nutné je však taktéž odmítnout jako bezpředmětné. Vyhledávač Jyxo by dle tohoto vyjádření vytvářel nové, odvozené autorské dílo, případně citoval z díla. Ovšem těžko nalezneme jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, který je nezbytný. Jen stěží totiž lze považovat strojově pročištěnou kopii díla za nové autorské dílo. Chybí oprávnění dané autorem pro úpravu díla a často i údaje vyžadované zákonem pro užití formou citace. Archivní náhledy webových stránek ve vyhledávačích tedy musíme považovat za možný zásah do práva autorského coby neoprávněné sdělování díla veřejnosti, jakkoliv je tato funkce pro uživatele a někdy i provozovatele webových stránek přínosná. Opět se ukazuje, že česká zákonná úprava nestíhá odrážet reálný stav a potřeby.

Webové agregátory dat V typickém provedení fungují webové agregátory dat jako zpravodajské servery, které nabízejí články z dalších médií a zdrojů, od kterých přebírají data formou RSS feedů. První úkon tedy pochází od zdrojového média, které pravidelně publikuje a aktualizuje anotace vlastního obsahu, nejčastěji článků. V každé anotaci je uveden titulek, odkaz na webovou stránku s kompletním obsahem, úryvek článku (perex) nebo v některých případech celý článek, datum publikace a případné další údaje, jako jméno autora, tematické zařazení článku atd. 61 PROKOP, Marek. Porušují vyhledavače autorská práva? [online]. Lupa.cz, 1998-2009 , 23. 7. 2003 6:30 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-0702.

73

Webový agregátor je pak samostatná stránka, která v určitém intervalu kontroluje RSS feed několika zdrojů a v případě nového článku jej uvede na svých vlastních stránkách formou upoutávky na článek, tedy s titulkem, odkazem na webovou stránku s plným zněním článku, perexem, a dalšími údaji z anotace. V případě že uživatele webového agregátoru upoutávka na článek zaujme, klikne na odkaz, čímž se dostane na webovou stránku provozovanou zdrojovým médiem. V tomto ohledu se jedná o vzájemně výhodnou spolupráci. Právní základy webových agregátorů nejsou jednoznačné. V prvé řadě je potřeba uvést, že většina těchto agregátorů funguje na komerčním principu, kdy na svých stránkách vedle anotací cizích článků zobrazují reklamu nebo nabízejí placené služby. RSS feedy ale primárně nejsou určeny pro toto použití, nýbrž pro koncové uživatele, kteří si je mohou automaticky načítat pomocí specializovaných programů pro osobní použití a mít tak neustále aktuální přehled o nových článcích z „odebíraných“ serverů. Z rozhovorů a diskuzí s provozovateli webových agregátorů vyplývá, že nejčastěji se odvolávají na užití formou citace dle paragrafu 31 autorského zákona. Přestože většinou uvádějí náležitosti požadované zákonem, tedy jméno autora, název díla a pramen (zdroj), je tu jedno velké ale. Jak již bylo uvedeno, za dovolení užití se nepovažuje, jestliže autor vytvoří dílo souborné pouze z citátů chráněných děl. 62 Nejedná se tedy o souborné ani jiné dílo a v tom případě není možné citace dle paragrafu 31 autorského zákona užít, protože tato forma není v souladu s ani jedním písmenem odstavce 1 zmíněného paragrafu. Je možné oponovat, že se o autorské dílo jedná, neboť webová stránka agregátoru může mít vlastní, jedinečné grafické ztvárnění, případně drobné vlastní příspěvky. Jedná-li se o dostatečný rozsah ospravedlňující považování takové stránky za autorské dílo je sporné, vždy bude záležet na poměru vlastního díla vůči citovanému, který by neměl být v hrubém nepoměru, respektive vlastní dílo by mělo převažovat.

62 CHALOUPKOVÁ, H., SVOBODOVÁ, H., HOLÝ, P. Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a předpisy : Komentář. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2004. s. 105

74

Jako další se nabízí paragraf 34 – úřední a zpravodajská citace, konkrétně písmena b a c. Písmeno b ale je možné využít pouze v případě zpravodajství týkajícího se aktuálních událostí, což nebude zachováno ve všech případech a s ohledem na automatizaci přebírání článků ani nemůže být ze strany provozovatele webového agregátoru kontrolováno. Užití díla dle písmena c je ve většině případu možné, ovšem nesmí být provozovatelem zdrojového média, od kterého jsou články přebírány, zapovězeno. A to v mnoha případech je. Možnost užití licence pro dočasnou rozmnoženinu dle paragrafu 38a autorského zákona je zcela nepoužitelná pro absurdnost takové konstrukce v těchto případech. Nejlepší varianta samozřejmě je mít na užití článků licenční smlouvu. Mnohé webové agregátory pravděpodobně takové licence nemají, nesplňují ani jiné podmínky výše uvedené a jsou tedy provozovány v rozporu s autorským právem.

75

IV. Nejlepší (doporučené) praktiky V této kapitole práce se pokusíme popsat takzvané „best practices“, neboli nejlepší praktiky pro užití cizího díla, ať už formou citace, či vytěžováním databáze, a naopak možnosti ochrany v případě porušení autorských práv třetí stranou. Zaměříme se na nejčastější způsoby, přičemž je nutné brát v úvahu, že konkrétní situace může být často velmi odlišná, vyžadující specifické postupy a závěry. Nelze tedy tyto doporučené praktiky brát jako kompletní návod, který zpracovává vyčerpávajícím způsobem problematiku, nýbrž jako stručný nástin možností a vhodných řešení u nejtypičtějších případů.

1. Užití cizího díla formou citace Předně je třeba si uvědomit, že citace se mají v uměleckých či vědeckých dílech používat pro stvrzení svých argumentů a názorů, k dokreslení nálady a atmosféry, případně jako ilustrační v recenzích a kritikách v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem. Nikoliv tedy jako samostatné ucelené části díla, natož aby se dílo z větší části skládalo pouze z citací.

Nejedná-li se o dílo vyjmuté z autorskoprávní ochrany, je nutné dostát zákonným požadavkům. Citované dílo musí být zveřejněné, jinak je možné citovat každé dílo. U zpravodajských licencí ale nesmí být takové užití díla zapovězeno, což v mnoha případech je (prohlášení „užití díla bez souhlasu autora je zakázáno“ a podobně). Ovšem před citací je vhodné zkoumat, jestli autor neposkytuje na zamýšlenou formu užití bezplatnou licenci. V takovém případě, za dodržení licenčních podmínek, není potřeba podle citační normy postupovat.

U citovaného díla je nutné, je-li to možné, uvést jméno autora, pramen (zdroj) a název díla. V prostředí internetu je vhodné uvést i odkaz na vlastní dílo, je-li samostatně dostupné přes webové rozhraní. Tyto informace je optimální vkládat do

76

těsné blízkosti k samotnému dílu, ovšem uvedení v rámci samostatné části, například na konci webové stránky, je možné, pokud ale bude zachována možnost identifikace jednotlivých děl a autorů.

Jako únosné autor této práce považuje, když informace o citovaném díle nejsou zobrazeny přímo (na první pohled), ale vyžadují určitou akci návštěvníka webové stránky, například kliknutí. Nesmí ale jít o záměrně matoucí způsob, který by se snažil zamaskovat, že se jedná o citaci. Pouhý odkaz na citované dílo je opodstatnitelný ve výjimečných případech a rozhodně by neměl být pravidlem. Na internetu se běžně stává, že stejné dílo je přístupné na mnoha zdrojích, nezřídka kdy i pod jmény různých autorů. Je žádoucí vždy se snažit dohledat původní zdroj nejbližší autorovi. Nepřímé citace jsou neetické a je u nich větší nebezpečí právních sporů v případech, kdy bylo dílo zveřejněno nelegálně, nebo kdy si autorství osobuje neoprávněná osoba. Pokud je více kopií díla přístupné s různým jménem autora, pseudonymem nebo bez uvedení autora a není možné určit nejpůvodnější zdroj, můžeme užít kterékoliv z nich, přičemž autor této práce by se v takovém případě klonil ke skutečnému jménu autora, je-li známo. U názvu díla je nejvhodnější užít to, které je uvedeno v citovaném zdroji. Slušné a velmi přínosné je u citací na webových stránkách vkládat i přímé odkazy na citovaná díla. Citujeme-li krátký úryvek literárního díla, největší přínos pro citovaného autora i návštěvníka má, pokud samotný text je odkaz na zdrojovou webovou stránku. U delších citací použijeme jako odkaz název díla anebo pramen (zdroj). Pokud jde o citace fotografií, je vhodné jejich zmenšeninu, případně výřez, užitý v citaci nahrát na vlastní webhostingu a nezatěžovat webhostingu autora. Samotný odkaz na zdroj v takovém případě pak směřovat na webovou stránku, která obsahuje

77

vlastní fotografii, pokud má samostatnou prezentaci. Tím nejlépe projevíme svůj vděk autorovi a poskytneme návštěvníkům svých webových stránek nejvyšší přidanou hodnotu, protože takové stránky často obsahují popis fotografie, diskuzi a další související informace. Není-li taková stránka a fotografie je užita jen v rámci rozsáhlejší prezentace, zvláště pokud není vidět bez nutnosti skrolování webovou stránkou, je vhodnější samotnou fotografii linkovat přímo na její originální verzi a odkaz na případnou webovou stránku autora, kde je použita, vložit do zdroje v informacích o citovaném díle. Audiovizuální díla prezentovaná na internetu většinou obsahují vlastní rozhraní pro vložení do svých webových stránek. V takovém případě často přímo v sobě zahrnují informace o názvu díla, autorovi a zdroji a není tedy nutné je ještě jednou uvádět. V ostatních případech je záhodno postupovat obdobně jako u fotografií. Vždy je však nejvhodnější způsob citovaného autora kontaktovat s žádostí o povolení užití jeho díla. Často k tomu dá svolení.

2. Ochrana autorských práv Zveřejněním

autorského

díla

na

internetu

vzniká

velké

nebezpeční

neoprávněného rozmnožování, které navíc není kompenzováno příjmem z autorských poplatků vybíraných kolektivními správci. Je nutné s tím počítat a případně provést určitá opatření k alespoň zmírnění následků takového neoprávněného užívání. Nechceme-li, aby se dílo, nebo část díla, vyskytovala ve výsledcích hledání či archivech internetových vyhledávačů, existuje relativně snadná možnost tomu zabránit pomocí technických opatření. Bohužel neexistuje možnost, jak zabránit kopírování a přejímaní díla, které je na internetu veřejně dostupné. Jakmile jej návštěvník může v jakékoliv formě zobrazit, může si jej i uložit, zkopírovat, upravit, atd. Různé technické prostředky pouze takové jednání znesnadní, ale zároveň i znepříjemní legální užití díla oprávněným uživatelem –

78

návštěvníkem webové stránky. Technické prostředky jsou v určitých případech vhodné pro zmírnění intenzivního využívání, jako v případě hotlinků. Nejjednodušší je se s vědomím, že dříve nebo později bude dílo neoprávněně užito, smířit a dopředu na takovou situaci myslet. Vhodné je do textů zakomponovat odkazy na vlastní stránky, uvést preferovaný způsob a formu citovaní díla, u fotografií vložit viditelný vodoznak, případně rovnou dílo opatřit licencí pro bezplatné užití za dodržení stanovených podmínek. V případě dobré přípravy a popularity díla je možné díky velkému počtu citací, které budou obsahovat odkaz získat velký počet návštěvníků, který může vyvážit vzniklou újmu. Při samotném vymáhání je vhodné rozlišovat mezi neoprávněnými uživateli. Jedná-li se o fyzickou osobu, která si „vypůjčí“ dílo na své osobní, nekomerční stránky, většinou stačí kontaktovat ji a požádat o stažení díla nebo uvedení formou správné citace. V případě nulové reakce je možné oslovit webhosting nebo provozovatele služby, kde je předmětná stránka provozována. K nápravě dochází rychle a bez větších komplikací. U komerčních subjektů jsou první doporučené kroky stejné. Je také možné rovnou zaslat fakturu za užívání díla. Pokud protistrana odmítá přistoupit na požadavky nebo zdržet se dalšího neoprávněného užívání, přichází na řadu občanskoprávní žaloba a soudní spor. Pokud jsou autor a neoprávněný soutěžiteli v hospodářské soutěži, je možné žalovat i podle paragrafu 44 a následujícího obchodního zákoníku, o nekalé soutěži. U zvlášť závažných a rozsáhlých porušení autorských práv přichází v úvahu i trestněprávní odpovědnost dle paragrafu 152 trestního zákona. Samostatnou kapitolou jsou otázky prokázání neoprávněného užití díla a prokázání autorství. Zatímco zneužití díla je celkem snadno prokazatelné a dokumentovatelné notářským zápisem, pro prokázání autorství je často nutné využít nejrůznější důkazní prostředky: Koncepty díla, zdrojová a podkladová data, svědectví, přítomnost ochranných prvků v díle a jiné.

79

Závěr Rozebrali jsme instituty autorského prává a zvláštních práv pořizovatele databáze v českém právním prostředí s ohledem na hranice citací děl a vytěžování databází v internetové síti. Je zjevné, že současná právní úprava zcela neodpovídá stavu a potřebám současného rozvoje společnosti. Zákonodárce má snahu nové, dříve neexistující formy a instituty zohledňovat, to ale někdy vede k nejistým právním následkům. Například extenzivní výklad odstavců 5 a 6 paragrafu 46 autorského zákona by měl zcela absurdní právní důsledky. Kupříkladu by bylo možné takto zavázat návštěvníka webové stránky k nejrůznějším plněním vůči provozovateli webové stránky (včetně platebních povinností) již tím, že se na tuto stránku dostane. 63 Aplikace autorského zákona v prostředí internetu je často velmi komplikovaná a nejasná, což se odráží i v nízké znalosti jednotlivých institutů mezi laickou veřejností, jak vyplývá z empirické části této práce. Samotné dotazníkové šetření ale ukázalo, že alespoň mezi profesionálními a poloprofesionálními tvůrci a provozovateli webových stránek je situace lepší, než by se mohlo předpokládat. Téma si určitě zasluhuje další pozornost, neboť je nutné podrobnějších zkoumání jednotlivých oblastí a širší vzdělávání veřejnosti, že duševní vlastnictví je potřeba i v rámci internetu chránit. Situace, kdy se mnohé, všeobecně používané služby pohybují na hranici nebo až za hranicí legálnosti je z dlouhodobého hlediska nepřijatelná a vyžaduje intenzivní práci jak ze strany odborníků na právo, tak expertů na jednotlivé oblasti internetu. Tato práce se zejména pokusila přispět ke sblížení světa práva a internetu a i laikům usnadnit pochopení některých aspektů autorského práva.

63 AUJEZDSKÝ, Josef. Jsou internetové vyhledávače nelegální? [online]. Lupa.cz, 1998-2009 , 11. 3. 2008 6:25 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-0702.

80

Použitá literatura: AUJEZDSKÝ, Josef. Jsou internetové vyhledávače nelegální? [online]. Lupa.cz, 1998-2009 , 11. 3. 2008 6:25 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 12130702

AUJEZDSKÝ, Josef. Kopírování obsahu webové stránky [online]. Asociace pro elektronickou komerci: právní oběžník č. 05/2007 a 6/2007, 2007 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW:

Autorské právo [online]. 15. 3. 2009 v 10:18. [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl [online]. WikiPedie, 9. 3. 2009 v 16:18. [cit. 2009-03-24]. Dostupný z WWW: BOHÁČEK, Martin. Stručný komentář autorského zákona pro SKIP a knihovny: 1. varianta [online]. 4. 1. 2001 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW:

CAPTCHA [online]. WikiPedie, 9. 3. 2009 v 21:33 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: CEPL, Matěj. Právní rozbor dvou volných licencí z hlediska českého práva [online]. 24. ledna 1999 , 20 Jan 2000, 01:33. [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW:

Creative Commons [online]. WikiPedie, 13. 2. 2009 v 09:27 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW:

81

ČERMÁK, Jiří. Právní aspekty odkazů (hyperlinks) : část I: Úvod [online]. ITPrávo, 25. 2. 2002 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-4089 ČSN ISO 690 Bibliografické citace: Obsah, forma a struktura (platnost od r. 1997)

Digitální vodoznak [online]. WikiPedie, 27. 1. 2009 v 21:59 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: FARKAŠOVÁ, Blanka, KRČÁL, Martin. Jak citovat [online]. c2004-2009 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW:

GNU General Public License [online]. WikiPedie, 26. 3. 2009 v 15:53 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW:

Hotlinking [online]. WikiPedie, 22. 9. 2008 v 08:58 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW:

HyperText Markup Language [online]. WikiPedie, 10. 3. 2009 v 17:54 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW:

Hypertext Transfer Protocol [online]. WikiPedie, 19. 3. 2009 v 13:40. [cit. 2009-03-24]. Dostupný z WWW:

CHALOUPKOVÁ, H., SVOBODOVÁ, H., HOLÝ, P. Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a předpisy: Komentář. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2004 JANOVSKÝ, Dušan. Rámy na webu : základy rámů [online]. Jak psát web, 15. února 2009. [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW:

82

JANSA, Lukáš. Právní úprava databází (II.) [online]. právoit, 25. 06. 2007 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW:

JavaScript [online]. WikiPedie, 9. 2. 2009 v 19:41 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: KOSEK, Jiří. 4IZ228 – tvorba webových stránek a aplikací [online]. c20002006 , 2006/11/23 15:18:08 [cit. 2009-03-24]. Dostupný z WWW:

KOVAL, Filip. Mashup [online]. Owebu.cz, 19.09.2007 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . ISSN 1214-7958 KRČMÁŘ, Petr. Vše podstatné o RSS [online]. Root.cz, c1998–2009, 14. 9. 2006 0:00 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . ISSN 1212-8309 PROKOP, Marek. Porušují vyhledavače autorská práva? [online]. Lupa.cz, 1998-2009 , 23. 7. 2003 6:30 [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-0702

Proxy server [online]. WikiPedie, 27. 2. 2009 v 01:29 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: RESSLER, Miroslav . Informační věda a knihovnictví : Výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. Výběr z hesel v databázi TDKIV [online]. 1. vyd. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická v Praze ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, c2006 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: . ISBN 807080-599-4

83

Robots.txt [online]. WikiPedie, 14. 1. 2009 v 11:23 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu): Apis-Hristovič EOOD proti Lakorda AD [online]. 5. března 2009 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu): Directmedia Publishing GmbH proti Albert-Ludwigs-Universität Freiburg [online]. 9. října 2008 [cit. 2009-0319]. Dostupný z WWW: SMEJKAL, Ladislav. Právní ochrana databází v novém autorském zákoně. Ikaros [online]. 2001, roč. 5, č. 3 [cit. 2009-03-30]. Dostupný z WWW: . URN-NBN:cz-ik718. ISSN 1212-5075 Sněmovní tisk 443/0: Vládní návrh zákona o právu autorském - EU - Důvodová zpráva [online]. 15. listopadu 1999 [cit. 2009-03-19]. Formát DOC. Dostupný z WWW:

SÝKORA, Martin. Výjimka z ochrany autorského díla : Volná užití ( III. ) [online]. Pravoit, 22. 09. 2008 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: Vyhláška ministra zahraničních věcí 133/1980 Sb. ze dne 8. července 1980 o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. Září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971 (Bernská úmluva)

84

Webový server [online]. WikiPedie, 15. 3. 2009 v 20:45 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW:

Webhosting [online]. WikiPedie, 24. 3. 2009 v 14:06. [cit. 2009-03-24]. Dostupný z WWW: Zákon č. 216/2006 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Novelu autorského zákona) Zákon č. 40/1964 Sb. (Občanský zákoník) Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (Autorský zákon) Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti ZICHA, Ondřej. Creative Commons licence [online]. BioLib, c1999-2009, 11. 11. 2007 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: http://www.biolib.cz/cz/help/id224/

85

English resumé Aim of this thesis is to help set rules for determining the limits of utilization the content as a legitimate license free of charge on the Internet in the Czech Republic. At least to partial contribute to addressing the topic, which for us has been paid little attention.

I chose the topic because I am personally and professionally interested in it and it. There are still many unresolved issues and daily practice is not even close to the actual legal status, often outdated. Nowadays, they are immediately available on the Internet millions of copyrighted works collated in databases or separately when extending syndicated content through web services or RSS feeds, and take the work and use it for your needs is easier than ever, there is still poor awareness the legal conditions for use of copyright works to the layman and the professional community.

The thesis will focus precisely on the issue of accepting copyright works on the Internet, mainly through web sites. Boundaries when there is still a legal form of unpaid quotations and when it is illegal utilization of the database is not entirely clear and deserves attention. There is a need to examine not only access to a user's intention, but also ways of conveyance works by owner (author).

The theoretical part will focus on a summary of current legislation and attempted identification of basic cognitive features which help in assessing what kind of use it is.

In the empirical part using case reports breaks down some major content providers and vice versa consumer from Cyech Republic, which compares with examples from abroad. Then they will be categorized using already identified key marks. Finally, the results generalized to the currently most common method of quotations online.

86

Klíčová slova • Autorské právo

• Copyright law

• Vytěžování databáze

• Database mining

• Citace

• Quotations

English title Boundaries free of charge quotations and illegal database mining on the Internet

87

Hranice bezúplatné citace a nezákonného vytěžování databáze na internetu

Recommend Documents