HOSTIVICKÝ ULIČNÍK. Historický vývoj ulic a domů v Hostivici. Husovo náměstí. Krycí list 6. části dokumentu (strany )

HOSTIVICKÝ ULIČNÍK Historický vývoj ulic a domů v Hostivici

Husovo náměstí Krycí list 6. části dokumentu (strany 91–113)

Pracovní verze k 29. březnu 2009

Hostivice, březen 2009

HOSTIVICKÝ ULIČNÍK: Historický vývoj ulic a domů v Hostivici Husovo náměstí

91

Dolejší hostinec a nákupní středisko – čp. 17 Parcelní číslo původní: Parcelní číslo současné:

PK st. 36, k. ú. Hostivice KN 666/2, k. ú. Hostivice

Při zavedení stálého číslování v roce 1770 získala čp. 17 bývalá dolejší krčma, ze které se stal zájezdní hostinec. V roce 1785 ho vlastnil Jan Brož, který je v roce 1840 uveden jako panský šenkýř. Zákres v indikační skice stabilního katastru dokládá, že někdy mezi roky 1840 a 1858 byly zcela přestavěny hospodářské budovy. Kolem roku 1850 byla domácí paní Františka Brožová, nájemcem šenku (hostince) Vydra a řezníkem Josef Novák. V roce 1875 byl majitelem Václav Vlček s manželkou Annou, po kterých hostinec roku 1910 zdědili Antonín a Anna Vlčkovi. Na počátku 20. století byl nájemcem hostince Václav Bubník. 1 Podle trhové smlouvy z 9. dubna 1913 prodal Antonín Vlček celou držbu čp. 17 Antonínu a Antonii Šroubkovým. Hostinec se v té době nazýval U českého lva a sídlila v něm řada spolků. Později byl znám i pod názvem „u Marty“ podle hostinské Marty Kučerové. V domě měl rovněž obchod Josef Pelc a nacházel se zde poštovní úřad (ve 20. letech se přestěhoval do Nouzova) a četnická stanice, která od roku 1931 získala nové prostory v bývalé škole čp. 59. Od 1. ledna 1934 zde otevřel Jiří Šimůnek lékárnu. Po smrti Antonína Šroubka zdědil hostinec s vedlejším domem a pozemky jeho zeť Ing. František Dlabal, který odprodal pole náležící k hospodářství. Po 2. světové válce celý areál postupně chátral a v roce 1967 byl zbořen.

Srovnání císařského otisku mapy stabilního katastru z roku 1840 (vlevo) s indikační skicou stabilního katastru, do které byly vyznačeny změny, k nimž došlo mezi roku 1840 a 1858, ukazuje zásadní přestavbu a rozšíření hospodářských budov zájezdního hostince čp. 17. ÚAZK a NA ČR

1

Přehled základních pramenů k historii domu čp. 17: - ÚAZK, Parcelní protokol pozemkového katastru z roku 1875 a navazující výkazy změn - Pamětní kniha obce Hostivice, str. 59, 156, 177, 198 a další - Kronika obce Hostivice (1950–1970), str. 42, 201 a další - Kronika budování Hostivice 1976–1985, str. 147 a 163


92

Dům čp. 17 na snímku z konce 19. století. V tmavé části domu sídlila pošta a četnická stanice. Levý vývěsní štít označuje obchod Josefa Pelce, pravý hostinec U českého lva. Foto E. Velim, fotografii zapůjčil Václav Fršlínek

V hostinci U českého lva sídlil také Křesťanský sociální spolek katolických mužů a jinochů, žen a dívek pro Hostivici a okolí, jak dokládá snímek pořízený snad po roce 1913. Pravý vývěsní štít patří řezníkovi a uzenáři Antonínu Šroubkovi. Fotografie ze sbírky Jiřího Pergla


93

Zájezdní hostinec čp. 17 z ulice a ze dvora na snímcích Adolfa Vyšaty z roku 1942. Na spodním snímku je vidět přístřešek pro formanské vozy a vlevo hospodářská budova. © Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., inv. č. 23209HK a 23210HK


94

Snímky hlavní budovy čp. 17 z roku 1954 a 1955 ukazují postup chátrání. Fotografie ze sbírky MÚ Hostivice


Demolice bývalého zájezdního hostince čp. 17 v roce 1967. Fotografie ze sbírky Jiřího Pergla

95


Snímek z demolice domu čp. 17 ukazuje klenby v hospodářské budově. Fotografie ze sbírky Jiřího Pergla

Prostor po demolici hospodářských budov čp. 17

96


97

Na uvolněném místě byla vybudována novostavba obchodního střediska. Stavělo se svépomocí v tzv. akci Z a budova byla dokončena v roce 1981. Dne 28. ledna 1981 byly otevřeny prodejny masa, cukroví a tabáku a 25. února prodejna potravin. Stavba je umístěna severněji než původní zájezdní hostinec, který vyčníval do prostoru náměstí. Po napřímení karlovarské silnice vznikl u parku na náměstí jakýsi záliv, který nemá žádnou funkci, ale dokládá původní průběh silnice. Počátkem 90. let v rámci privatizace obchodní středisko koupili Pavel Filip a Ing. Oldřich Fišer. Na svém místě zůstaly prodejny potravin a tabáku, z dřívější cukrárny vznikla pobočka České spořitelny a místo prodejny masa je dnes květinářství. V roce 2002 majitelé rozšířili parkoviště i na místo parčíku před obchodním střediskem.

Stavba základů nákupního střediska koncem 70. let 20. století. Fotografie ze sbírky Jiřího Pergla


98

Na stavbě nákupního střediska se v roce 1979 podíleli i brigádníci z Vietnamu. Fotokronika města Hostivice FKM-A, list 23 zpředu

Stavba nákupního střediska v 80. letech 20. století. Foto Zdeněk Kadlec


Stavba samoobsluhy v roce 1979. Fotokronika města Hostivice FKM-A, list 23 zpředu

Stavba samoobsluhy v roce 1980. Fotokronika města Hostivice FKM-A, list 23 zpředu

99


100

Otevření samoobsluhy v roce 1982. Na spodním snímku vpravo předseda MěNV Karel Blätterbauer. Fotokronika města Hostivice FKM-A, list 23 zezadu


Samoobsluha při otevření v roce 1982. Fotokronika města Hostivice FKM-A, list 23 zezadu

Nákupní středisko čp. 17 v 80. letech 20. století

101


102

Nákupní středisko F+F s okolím na snímku z bývalého komína hostivické mlékárny 24. června 2003. Foto Roman Rozumek

Nákupní středisko F+F 12. srpna 2007


103

Statek čp. 18 Parcelní číslo původní: Parcelní číslo současné:

PK st. 34, k. ú. Hostivice KN 676, k. ú. Hostivice

Dům čp. 18 se v dávných dobách nazýval Kobylovský grunt. První zmínka o něm pochází z roku 1606, kdy ho po zemřelém Adamovi Starém zdědil jeho syn Filip. Vrchnosti měl za něj zaplatit 250 kop grošů. Hospodařil zde s matkou Magdalenou, která ho přežila a vdala se podruhé za Jana Kobylu, po němž byl grunt potom nazýván. Kobyla zaplatil zbytek sumy teprve v roce 1631, zřejmě krátce před saským vpádem. Co bylo s gruntem a jeho majiteli v průběhu třicetileté války, se můžeme jen domýšlet. V soupisu z roku 1662 je uveden jako pustý s jedním lánem ladem ležících polí. Znovu je zmíněn až v roce 1688, kdy ho za 100 kop koupil František Vodař. V roce 1707 mu za něj Matěj Holas zaplatil už 460 kop a po dvou letech ho za stejnou cenu od něho koupil Jakub Dejmek. Ten ještě téhož roku z něj zřejmě pro nedostatek peněz prodal 30 strychů polí Vojtěchu Chladilovskému. Jakubem začala generace Dejmků, která na gruntě hospodařila až do roku 1807, kdy poslední z nich Václav, svobodný a bezdětný, zemřel a statek připadl jeho sestře Magdaleně, provdané za Martina Hřebíka. Po něm a jeho synovi Václavovi získal grunt před rokem 1840 Jan Náprstek, manžel Václavovy sestry. Od jejich syna Jana ho někdy mezi roky 1881 a 1885 koupili Václav a Alžběta Nyklesovi, kteří hospodářství odevzdali v červenci 1923 Františkovi a Marii Nyklesovým. 2 V roce 1939 nebo 1940 prodal František Nykles za 50 000 K část dvora, na kterém postavila firma Baťa dům čp. 499 s prodejnou a bytem skladníka. V roce 1994 dům obnovili manželé Findejsovi a na vrchol znovu vybudované brány umístili letopočet L. P. 1606, tedy rok první zmínky o usedlosti.

Dům čp. 18 asi v roce 1928. Fotografie ze sbírky Jiřího Pergla 2

Základním pramenem je 16. část seriálu Miloše Šrámka Hostivické grunty, Hostivický měsíčník 6/1994


104

Obytný dům se stodolou v roce 1958. Fotografie ze sbírky MÚ Hostivice

Dům čp. 71 a stodola statku čp. 18 z ulice V Koutě snad kolem roku 1930. Fotografie z webových stránek Lubora Houšky


105

Karlovarská silnice na Husově náměstí s domy čp. 18 a 499 za povodně v roce 1963. Fotografii zapůjčil Antonín Sláma

Dům čp. 18 dne 1. dubna 2007


106

Dům čp. 19 Parcelní číslo původní: Parcelní číslo současné:

PK st. 33 (33/1), k. ú. Hostivice KN 679, k. ú. Hostivice

O vzniku chalupy čp. 19, které se v 19. století říkalo „u Zemanů“, zatím nic nevíme. Vznikla určitě před zavedením číslování v roce 1770, roku 1785 i 1840 patřila Josefu Šafaříkovi. V roce 1875 byl majitelem Václav Ženíšek. Před rokem 1884 Václav a Anna Ženíškovi prodali Antonínu Jelínkovi z čp. 49 stodolu, která stála samostatně mezi oběma domy. V roce 1888 byl dům rozdělen na dvě části. Ta, které zůstalo čp. 19, připadla Alžbětě a Anežce (Anně?) Ženíškovým, druhou část s novým čp. 104.A koupil 7. ledna 1888 Leopold Poláček. Alžběta se provdala za p. Moryáka, Anna za Františka Nováčka. Jejich bratr se odstěhoval do Ruska při kolonizaci a pak už o sobě nedal vědět. 3 V březnu 1908 prodali František a Anna Nováčkovi dům bez polí, jen se zahradou, Josefu Bubníkovi, hostinskému z čp. 17, který v něm upravil řeznictví. O necelé dva roky později, v prosinci 1909 celou držbu čp. 19 koupili Antonín a Marie Mrázovi a zřídili zde koloniální obchod. V roce 1925 přistavěli první patro a budovu pak nazývali honosně jako obchodní dům. Kromě obchodu pana Mráze zde sídlil hodinář Jiří Attl. Kolem roku 1950 dům připadl obci, v roce 1951 byl veden jako majetek Sdružených podniků obce Hostivice. V roce 1981 zde vznikla prodejna papírnictví, otevřená 27. listopadu. Hostivické městské zastupitelstvo schválilo na svém zasedání 9. prosince 1993 prodej domu formou dražby. Nový majitel Petr Macháček dům opravil a zřídil zde vinárnu (bar) U koníka.

Domy čp. 499, 19, 104.A a 20 po roce 1980. Fotografie ze sbírky Jiřího Pergla 3

Přehled základních pramenů k historii domu čp. 19: - ÚAZK, Parcelní protokol pozemkového katastru z roku 1875 a navazující výkazy změn - Pamětní kniha obce Hostivice, str. 61 a 156; Kronika budování Hostivice 1976–1985, str. 149 - MÚ Hostivice, zápis ze zasedání městského zastupitelstva č. 15 konaného dne 9. prosince 1993


107

Dům čp. 19 s barem U koníka 4. října 2002

Statek čp. 20 Parcelní číslo původní: Parcelní číslo současné:

PK st. 32 (32/1), k. ú. Hostivice KN 682/1, k. ú. Hostivice

O vzniku statku čp. 20 opět nemůžeme říci nic určitého. V roce 1785 byl jeho majitelem Vojtěch Maršík a již před rokem 1840 Josef Trýb. Rolník František Trýb byl v letech 1868–1882 hostivickým starostou. Další majitel Josef Trýb usedlost nepořádným životem podle pamětní obecní knihy tak zadlužil, že po jeho smrti byla exekučně prodána. Podle katastru však přešla výměrem z 18. listopadu 1892 převedena z manželů Josefa a Alžběty Trýbových na Alžbětu Trýbovou, která ji prodala 15. dubna 1897 Václavu Chvojovi. 4 Od něj statek koupil již 19. ledna 1897 zednický mistr Pavel Šafařík s manželkou Alžbětou, který roku 1899 přestavěl obytné i hospodářské budovy a ve stejném roce prodal část zahrady Antonínu Šprunkovi, který na ní postavil dům čp. 125.

4

Přehled základních pramenů k historii domu čp. 20: - ÚAZK, Parcelní protokol pozemkového katastru z roku 1875 a navazující výkazy změn - Pamětní kniha obce Hostivice, str. 62 a 156


108

Postupní smlouvou z 25. listopadu 1902 převzal statek syn Štěpán s manželkou Marií, který postupně prodal část polí. Štěpán v roce 1918 zemřel a za necelý půl roku zemřela i jeho manželka. Sedm nedospělých dětí – Annu, Františka, Josefa, Alžbětu, Zdeňku, Miladu a Marii – si vzali k sobě příbuzní a statek byl dán do nájmu, nejprve Tomáši Chlupatému z čp. 9 a od roku 1924 Antonínu Maříkovi. Roku 1930 se ujal dědictví zatím dospělý syn Štěpána Šafaříka František Šafařík, který se později oženil s Magdalenou, dcerou rolníka Matěje Tůmy z čp. 11. Dne 2. ledna 1952 vznikl od elektrického zkratu požár stodoly, která vyhořela. Majitel statku byl kvůli požáru vyšetřován Státní bezpečností. Později statek převzal hostivický komunální podnik, který byl začleněn do Okresního podniku služeb Praha-západ. Po roce 1989 byl statek restituován a v roce 2004 prodán novému majiteli. Ten odstranil necitlivě umístěné okno v průčelí původně obytné budovy a obnovil původní vzhled tohoto průčelí. V areálu sídlila prodejna zdravé výživy, v současnosti je zde obchod s použitým oblečením (second hand). Vedlejší budova ve východní části dvora, která sloužila dočasně k bydlení, získala v roce 1920 samostatné čp. 183.B, které se používalo snad do 50. let. V 70. letech vznikla ve dvoře u ulice nová prodejna květinářství, která po prodeji získala samostatné čp. 1216.

Průčelí obytné budovy čp. 20 ve 20. letech 20. století (fotografii zapůjčila Magdalena Šafaříková) a po obnově původního vzhledu, 23. července 2004


109

Brána statku čp. 20 ve 20. letech minulého století. Fotografii zapůjčila Magdalena Šafaříková

Severní strana náměstí s domem čp. 20 zcela vpravo v 80. letech 20. století. Na snímku je vidět necitlivá úprava průčelí. Fotografie ze sbírky Jiřího Pergla


110

Další domy na náměstí Dům čp. 6 Parcelní číslo původní: Parcelní číslo současné:

PK st. 15 (dočasně st. 15/1), k. ú. Hostivice KN 29, k. ú. Hostivice

Dům čp. 6 patří k domkářské výstavbě asi z poloviny 18. století. V 19. století se zde říkávalo „u Hytychů“. V roce 1785 patřil domkáři Antonínu Pechovi, v roce 1840 Tomáši Levákovi a v roce 1875 Václavu Stádníkovi. Někdy kolem roku 1880 dům získali Jan a Kateřina Šimkovi. V srpnu 1892 dům koupili manželé František a Marie Donátovi. Odevzdacím listem ze 4. dubna 1899 přešla celá držba na Františka a postupní smlouvou z 26. února 1902 dům získala Terezie Součková, od níž ho 30. ledna 1904 koupila Kateřina Donátová. Podle obecní kroniky však František Donát propadl alkoholu a o domek příliš nestaral. Jeho manželce, na níž ležela celá tíha povinnosti o četnou rodinu i o domek, vypomáhal poctivě Františkův bratr Antonín. Když Marie zemřela a František opustil rodinu, ujal se Antonín plně pozůstalých dětí. Odevzdacím listem ze 13. listopadu 1916 byl však dům přiřčen Františkovi Donátovi. Smlouvou postupní z 9. prosince 1921 chalupu převzal synu Václav, který ji 27. února 1925 trhovou smlouvou předal svému bratru Karlovi. V roce 1937 dům patřil Václavu Součkovi a v roce 1951 Janu Smutnému. 5

Domy čp. 60, 113 a 6 dne 7. října 2002 5



111



Domu čp. 8, který vznikl někdy před rokem 1770, se říkalo „u Krauzů“, v roce 1785 však patřil domkáři Janu Fridrichovi. V polovině 19. století se zde říkalo „u Černejch“, jelikož tam bydleli domkáři Černých – v roce 1840 František a roku 1875 Václav. Někdy po roce 1875 se stal majitelem domu tesař František Kácl s manželkou Magdalenou, rozenou Holečkovou ze Břvů. Noví majitelé v roce 1891 přistavěli chlév a nadvakrát přikoupili kousky polí – v roce 1881 od Jana Náprstka z čp. 18 a v srpnu 1896 od Františka a Josefy Bahenských z čp. 2. Jejich syn Václav se odstěhoval do Prahy, kde se stal mistrem v dílnách státní dráhy, syn Josef byl v Hostivici tesařem u dráhy, syn František bydlel na Břvech a syn Karel zemřel v 1. světové válce následkem zranění. Podle odevzdací listiny z 19. května 1919 přešel majetek na nejmladší dceru Anežku provdanou za hospodářského dozorce Jana Černého. V majetku rodu Černých zůstal dům dlouhodobě. 6

Dům čp. 8 od jihu, přes Litovický potok 7. října 2002

6



112



Dům čp. 12 vznikl před rokem 1770, v soupisu z roku 1785 však nemá uvedeného majitele, protože k němu nepatřila žádná zemědělská půda. V roce 1840 patřil domkáři Františku Novotnému, roku 1875 Tomáši Pokornému a od roku 1891 Josefu a Kristině Pokorných. Trhovou smlouvou z 29. února 1892 dům získal majitel statku čp. 11.A, rolník Antonín Tůma s manželkou Magdalenou, který jej v lednu 1923 postoupil svému synovi Matěji Tůmovi. Za 2. světové války byl dům přestavěn a Tůmovi se do něj přestěhovali. Když byla v 50. letech zbořena obytná budova statku čp. 11.A, prostor po tomto statku přešel pod čp. 12. 7

Východní strana Husova náměstí na pohlednici G. Jílovského z roku 1927 ukazuje vpravo ještě přízemní dům čp. 117. Pohlednici poskytl Hynek Eiselt

7

ÚAZK, Parcelní protokol pozemkového katastru z roku 1875 a navazující výkazy změn a další prameny


113

Východní strana Husova náměstí s domy čp. 60, 113, 6 a dalšími na pohlednici, kterou vydal F. Deutsch v roce 1909

Východní strana Husova náměstí s domy čp. 60, 113, 6, 117 a dalšími 7. května 2003

HOSTIVICKÝ ULIČNÍK. Historický vývoj ulic a domů v Hostivici. Husovo náměstí. Krycí list 6. části dokumentu (strany )

Recommend Documents