Hospodářský růst a míra chudoby v rozvojových zemích

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Hospodářský růst a míra chudoby v rozvojových zemích Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Luděk Kouba, PhD.

Adéla Chlumecká

Děkuji Ing. Luďkovi Koubovi, PhD. za pomoc a odborné vedení mé bakalářské práce.

Tímto prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci na téma „Hospodářský růst a míra chudoby v rozvojových zemích― vypracovala samostatně a užila pramenů uvedených v seznamu použité literatury. V Brně dne 26. května 2011

__________________

Abstract This bachelor thesis deals with the relation between poverty and long-term economic growth rate in developing countries. In the first section of the work poverty is being defined from the perspective of social sciences, along with its causes and ways of measuring it and introduces development aid. In the second section a postulate that the relation between poverty and the growth rate is nonexisting or insignificant is introduced. This relation is being examined using the correlation coefficient from the assay of 32 countries in Africa. Keywords Poverty, causes of poverty, measuring poverty, development aid, growth rate and development, relation between the economic growth and poverty.

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá vztahem mezi mírou chudoby a dlouhodobým tempem hospodářského růstu v rozvojových zemích. První část práce definuje chudobu z pohledu několika vědních disciplín, vymezuje její příčiny, to jak ji měříme a popisuje rozvojovou pomoc. V druhé části je zkoumá vztah mezi hospodářským růstem a chudobou na vzorku 32 afrických zemí. Klíčová slova Chudoba, příčiny chudoby, měření chudoby, rozvojová pomoc, hospodářský růst a rozvoj, vztah mezi hospodářským růstem a chudobou

Obsah 1

Úvod

2

Cíl práce a metodika

10

3

Charakteristika chudoby z pohledu více vědních disciplín

12

3.1

Historický vývoj nerovnosti a chudoby ................................................... 12

3.1.1

Středověk ......................................................................................... 12

3.1.2

Novověk............................................................................................ 13

3.2

4

Charakteristiky chudoby .......................................................................... 15

3.2.1

Sociologie ......................................................................................... 15

3.2.2

Politologie ........................................................................................ 15

3.2.3

Lidsko-právní pohled ....................................................................... 16

3.2.4

Feminizace chudoby ........................................................................ 17

3.2.5

Mezinárodní instituce ...................................................................... 17

3.3

Absolutní a relativní chudoba..................................................................18

3.4

Závěr ........................................................................................................ 19

Ukazatele a měření chudoby

20

4.1

Pyramidy přístupů k měření chudoby .................................................... 20

4.2

Měření nerovnosti.................................................................................... 21

4.2.1 4.3

5

9

Giniho koeficient a Lorenzova křivka .............................................. 21

Měření chudoby ...................................................................................... 22

4.3.1

Proč měříme chudobu ..................................................................... 22

4.3.2

Indikátory chudoby ......................................................................... 23

4.3.3

Indexy určené pro měření chudoby ................................................ 23

4.4

HDP vs HDI ............................................................................................ 24

4.5

Závěr ....................................................................................................... 25

Příčiny chudoby 5.1

26

Externí síly .............................................................................................. 26

5.1.1

Kolonialismus ................................................................................. 26

5.1.2

Chování lidí ..................................................................................... 26

5.1.3

Geografická past .............................................................................. 27

5.1.4

Přírodní zdroje ................................................................................. 27

5.1.5

Demografická past .......................................................................... 28

5.2

5.2.1

Fiskální past .................................................................................... 28

5.2.2

Vládní selhání ................................................................................. 28

5.2.3

Nedostatek inovací ..........................................................................29

5.3 6

7

8

Závěr ........................................................................................................29

Rozvojová pomoc

30

6.1

Morální hledisko rozvojové pomoci ....................................................... 30

6.2

Přispívá rozvojová pomoc rozvoji? .......................................................... 31

6.2.1

Bludný kruh chudoby – ANO rozvojové pomoci ............................ 31

6.2.2

NE rozvojové pomoci .......................................................................32

6.2.3

Závěr ................................................................................................32

Hospodářský růst, rozvoj a chudoba

34

7.1

Kritika hospodářského růstu ...................................................................34

7.2

Historický vývoj názorů na význam ekonomického rozvoje ...................34

7.3

Koncept vyváženého a udržitelného rozvoje ........................................... 35

7.4

Závěr ........................................................................................................36

Vlastní práce

37

8.1.1

Korelace pro relativní data .............................................................. 37

8.1.2

Proč africké země nerostou?........................................................... 44

8.1.3

Rozdíl v korelaci u absolutních a relativních dat ........................... 44

8.1.4

Procento lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby $2 .............................. 45

8.2 9

Interní síly............................................................................................... 28

Diskuze k výsledkům ...............................................................................45

Závěr

46

10 Literatura

48

Seznam obrázků a grafů Obr. 1

Maslowa pyramida potřeb

Obr. 2

Měření chudoby v různých stupních agregace

Obr. 3

Lorenzova křivka a giniho koeficient

Obr. 4

Bludný kruh chudoby

Graf 1

Příjem na hlavu ve vztahu k míře demokracie

Graf 2 Bissau

Vztah mezi hospodářským růstem a míra chudoby - Giunea

Graf 3 sotho

Vztah mezi hospodářským růstem a míra chudoby - Le-

Graf 4 swana

Vztah mezi hospodářským růstem a míra chudoby - Bot-

Graf 5 mbie

Vztah mezi hospodářským růstem a míra chudoby - Za-

Seznam tabulek Tab. 1 Korelační koeficient Tab. 2 Relativní počet lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby $ 2

1 Úvod V roce 2000 přijalo OSN Miléniovou deklaraci, která byla podpořena hlasy všech států. V ní se státy zavázaly odstranit extrémní chudobu a zajistit lidem bez rozdílu rasy, věku, pohlaví a náboženství rovnost a solidaritu. Světová chudoba se v dnešní době jeví jako jeden z nejpalčivější problém. V Africe je průměrná délka dožití 50 let, téměř 20 % lidí žije v extrémní chudobě, populační růst dosahuje 2,7 % ročně, důchodová nerovnost je v afrických státech větší, než kdekoliv jinde na světě a jedna desetina dětí zemře do věku pěti let. (Tožička, 2008) Všudypřítomné HIV/AIDS, špatný stav životního prostředí, velké zadlužení a často nedemokratická vláda – to vše jsou aspekty dnešních rozvojových zemí, které se ocitly v bludném kruhu chudoby. Toto téma jsem si vybrala, protože si myslím, že v dnešním globalizovaném světě, kde žijeme ve značném materiálním přepychu, je nepřípustné, aby lidé umírali hladem a žili v nelidských podmínkách. Začala jsem si tedy klást otázky, proč se lidem v rozvojových zemích stále nedaří lépe a co je příčinou tohoto neblahého stavu. O odstranění chudoby se snaží spousta neziskových a vládních organizací. Necháváme se uspávat velkými summity, na kterých se slibuje: „Do roku 2015 snížíme počet chudých na polovinu, všechny děti na světě budou moci dokončit základní školu, snížíme o dvě třetiny kojeneckou úmrtnost a o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti.― (Tožička, 2008) Avšak dodržení těchto slibů již nikdo nekontroluje. Rozvojová pomoc se pak často stává pouze politickým tématem. O tom, jestli hospodářský růst snižuje chudobu, se diskutuje již několik desítek let. Nepochybně nám, rozvinutým státům, hospodářský růst přinesl pokrok, který ačkoliv zvýšil nerovnost v bohatství, pomohl vymanit se z chudoby mnoha miliónům lidí. Je tomu však stejně i u států rozvojových? „Přimět― rozvojovou ekonomiku k růstu není snadným úkolem. A když už „roste―, vede to k eliminaci chudoby?

9

2 Cíl práce a metodika Hlavním cílem práce je zkoumat vztah mezi dlouhodobým tempem hospodářského růstu a mírou chudoby v rozvojových zemích. Dílčími cíly pak popsat chudobu z pohledu několika vědních disciplín, nalézt její příčiny a nastínit způsoby měření a v neposlední řadě popsat rozvojovou pomoc. V práci si kladu otázku typu, co to chudoba je a jakým způsobem se dá charakterizovat. Jelikož neexistuje jediná všeobecně uznávaná definice chudoby, je vhodné k tomuto problému přistupovat z pohledu více vědních disciplín. Dále zkoumám jaké existují příčiny chudoby, jak chudobu měříme a zda rozvojová pomoc je správnou cestou k odstranění chudoby. Světové ekonomy rozděluje debata o vztahu hospodářského růstu a chudoby na dva tábory s opačným názorem. Jedna skupina je přesvědčena, že potenciální benefity, které hospodářský růst přináší, spadají do rukou úzké skupiny nejbohatších, čímž vzniká obrovská nerovnost a pozitivní dopad pro nejchudší je minimální. Druhá skupina argumentuje tím, že liberální ekonomické politiky, zaměřené na fiskální a monetární stabilitu, a otevřené trhy zvyšují příjmy všech vrstev společnosti rovnoměrným způsobem. (Dollar, 2002) Přikláním se k první skupině ekonomů, kteří tvrdí, že mezi hospodářským růstem a chudobou nemusí nutně existovat vztah a že benefity z hospodářského růstu přináší prospěch jen těm nejbohatším. Tato myšlenka bude testována pomocí korelační analýzy. Ta se zabývá vzájemnou závislostí mezi prvky a klade více důraz na intenzitu daného vztahu, než na zkoumání příčiny a následku. (Hindls, 2007) Pro výpočet byl zvolen jednoduchý korelační koeficient, který je v rámci tohoto výzkumu postačující. Koeficient se pohybuje v rozmezí od <-1,1>. A měří těsnost závislosti. Pokud je koeficient +1, existuje mezi danými proměnnými funkční přímá lineární závislost, když je koeficient -1 existuje zde nepřímá funkční lineární závislost. Čím více se tedy koeficient korelace blíží 1 v absolutní hodnotě, tím je závislost silnější. Avšak koeficient korelace, který se blíží 0 nemusí vždy znamenat slabou závislost, proměnné mohou být silně závislé, ale jinak než lineárně. (Hindls, 2007) Vztah mezi hospodářským růstem a chudobou může být dvojího typu – přímá lineární závislost, kde je korelační koeficient kladný (příklad: roste hospodářský růst a s ním roste i chudoba, klesá hospodářský růst a klesá i chudoba – křivky se často téměř kopírují a mají stejný směr) nebo nepřímá lineární závislost, kdy je korelační koeficient negativní (příklad: roste hospodářský růst a chudoba klesá – křivky se kříží a jdou proti sobě).

10

V práci očekáváme přímou lineární závislost, tedy to, že korelační koeficient bude kladný a bude se co nejvíce blížit 1. V práci jsou použita data z 32 afrických států z let 1981 až 2005. Pro jejich zpracování byly použity programy Excel a Gretl. Při výběru států jsem byla nucena přihlížet k dostupnosti statistických údajů. Díky chybějícím statistikám jsem do práce nemohla zařadit státy jako je například Somálsko, Pobřeží slonoviny, Zimbabwe a jiné. Hospodářský růst je v práci charakterizován reálným hrubým domácím produktem v konstantních cenách. Data jsem získala z výzkumu The Penn World Table (2006). Je to nejdostupnější soubor dlouhodobých dat, z kterého čerpají například Světová banky i Harvardský Institut pro mezinárodní rozvoj. Ukazatelem, který lépe zohledňuje životní úroveň obyvatel dané země, se jeví být spotřeba.Avšak vzhledem k chybějícím údajům se nedá plnohodnotně využít. Ukazatel příjmu i spotřeby je pro ekonomy přitažlivý, protože je možné jej užívat v analýze ekonomických změn. Díky tomu můžeme spojovat chudobu s trhem práce, a to vše pak usnadňuje vyvozování závěrů o chudobě. (Social Watch, 2010) Míra chudoby je charakterizována relativním počtem lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby (pod $1,25/den). Tento mezinárodní práh chudoby je stanoven Světovou bankou. Jsem spíše zastáncem národního prahu chudoby, i přesto, že toto mezinárodní stanovení nám pomáhá spočítat chudé na celém světě, opomíjí dle mého mnoho faktorů (jež jsou například důležité z pohledu občanské společnosti) a velmi zjednodušuje realitu. Alternativní, často opomíjenou hranicí chudoby jsou $ 2/den, mezi $1,25 a $2 žije velký počet lidí, kteří v mezinárodním měřítku nejsou považováni za extrémně chudé, přitom velikost této skupiny stále roste (hlavně tedy v Jižní Americe). Počet lidí, kteří žijí pod touto hranicí chudoby, je v práci porovnáván s počtem lidí žijících v extrémní chudobě. Relativní čísla jsou získána z databáze Světové banky. (World Bank, 2011) Od roku 1980 do roku 2005 byla u každého z afrických států tato data zveřejněna pouze dvakrát nebo třikrát. Takový soubor dat tedy nebyl dostatečně vypovídající a korelace by byla velmi zavádějící. Z toho důvodu jsem oslovila ředitele rozvojového výzkumu Světové banky doktor Martin Ravallion, který mi poskytl další soubor dat. Veškerá data a výpočty jsou uvedeny v přílohách.

11

3 Charakteristika chudoby z pohledu více vědních disciplín Shania – Jamajka: „Chudoba je jako žít ve vězení s želízky na rukou a čekat na svobodu.“ Definice chudoby prochází neustálou změnou v závislosti na vývoji společnosti. Empirický výzkum chudoby vytyčuje dvě základní koncepce: koncepci existenčního minima a koncepci relativní deprivace. Existenční minimum bylo poprvé definováno v roce 1899, rodina je podle něj považována za chudou, jestliže její příjmy ji neumožnily zajistit nezbytné fyzické potřeby. Relativní deprivaci popisuje Peter Townsed a bližší vysvětlení nacházíme v následující kapitole.

3.1 Historický vývoj nerovnosti a chudoby Diskuze o rovnosti a nerovnosti ve společnosti má zárodky hluboko v lidské historii. Jednalo se o nerovnost v osudu, moci či v materiálních podmínkách. Hladomor byl tak častý jevem, že se zaznamenávaly pouze ty nejhorší případy. Nebyl také zdaleka výsadou dnešních rozvojových zemí, ale postihoval celý svět. Jen v Anglii během 11. a 12. století byl zaznamenán v průměru každých čtrnáct let. Seznam hladomorů od 18. století je zajímavý tím, že nepostihl jedinou dnes rozvinutou zemi, což zapříčinila průmyslová revoluce. Země při nedostatku vlastních zdrojů byly schopny dovážet odjinud. Tato schopnost se v rozvojových zemích bohužel nevyvinula doposud. (Hazlitt, 1973) 3.1.1

Středověk

Pro raný středověk v Evropě je charakteristické šíření křesťanství. Jedním z hlavních posláním církve bylo pomáhat chudým a na tuto činnost byla zpravidla věnována třetina až čtvrtina příjmů církve. Právě v raném křesťanství se začalo šířit hnutí poustevníků a mnichů, kteří žili velmi skromně po materiální stránce. Jejich dobrovolná chudoba demonstrovala protest materiálním přepychu a aroganci mocných. A zároveň tím usilovali o křesťanskou dokonalost. (Geremek, 1999) V Bibli se rozlišují následující čtyři druhy chudoby: Negativní hmotná chudoba – nedobrovolné společenské postavení, proti kterému je potřeba bojovat. Je to celospolečenský jev, který odlidšťuje toho, kdo je jeho obětí. Pozitivní hmotná chudoba – evangelijní ideál, o který se máme snažit, tato chudoba povznáší a dává nám svobodu. Negativní duchovní chudoba – chudoba „boháčů―, která je typická nedostatkem pravých lidských hodnot a materiálním přebytkem. Pozitivní duchovní chudoba – bohatství chudých, vzniká při důvěře v Boha.

12

Starý zákon nám představuje Boha, který je zde „pro chudé―, Nový zákon pak Boha, který se stává „chudým―. Toto jsou dvě podstatné složky biblické chudoby. (Cantalamessa, 1995) Již církev upozorňovala na to, že je potřeba rozlišovat mezi chudými. A z práva pobírat sociální dávky vyloučit ty, kteří odmítají pracovat. Díky křesťanství nastal ve 12. a 13. století ohromný rozvoj charitativních fundací. Zakládání špitálů bylo tou nejvýznamnější charitativní činností, která prohlubovala vztahy mezi jednotlivými sociálními skupinami. Kláštery se almuženské péči věnovaly systematicky, a to zejména v období Velikonoc a Vánoc. Panovníci, šlechtici a bohaté měšťanstvo spíše příležitostně, ale je prokázáno, že mnozí panovníci na významné dny objížděli svou zemi a rozdávali chléb a víno. S rostoucí charitativní činností a se zvětšujícím se počtem chudých lidí bylo potřeba dát charitativní činnosti určitý řád. Chudým se proto rozdělovaly speciální odznaky, které museli odevzdat při získání podpory. Díky tomu chudí nemohli získat podporu víckrát po sobě a dostalo se tak spravedlivě na všechny. Ve výběru chudých, kterým bylo systematicky pomáháno, se odráží základní znaky středověké chudoby. Patří tam lidé postižení chorobami, mrzáci, sirotci, starci, čili ti, jejichž nouze se projevuje ve společenském postavení. (Geremek, 1999) V první polovině 14. století se rozmohla velká populační exploze a objevila se masová chudoba, s níž souvisel sociální chaos. Lidé byli nuceni brát křesťanskou chudobu jako žádoucí, proto i se i nadále materiální bohatství nerozrůstalo. Tímto vznikl rozpor, se kterým se rozpadající Evropa dokázala jen těžko vyrovnat. 3.1.2

Novověk

Už na počátku 18. století Bernard Mandeville ve své kontroverzní Bajce o včelkách aneb Jak soukromé neřesti působí obecné blaho považoval za normální, že bída garantuje nabídku práce. „Žádný člověk, pokud by na něm záleželo, by nechtěl, aby trpěl bídou. Naléhavá potřeba jídla a pití, v zimním období navíc také oblečení a střechy nad hlavou, však umožňuje, že se lidé vydávají všanc všemu, co se jen dá vydržet. Kdyby nikdo nic nepotřeboval, nikdo by ani nepracoval.“ (Mandeville, 1774) Mandeville se tím snažil naznačit, že člověka v bídě lze donutit pracovat i za špatných podmínek. Moc drží v rukách většina, které vyhovují takto nastolené podmínky, tudíž neexistuje žádná iniciativa něco změnit. O nerovnosti a chudobě píše také J.J.Rousseau v eseji O původu nerovnosti mezi lidmi z roku 1754. Přirovnává člověka ke zvířeti a poukazuje na to, že lidé nepotřebují o moc více, než měl první člověk na zemi. Pro prvního člověka nebyla neštěstím nahota nebo chybějící obydlí, proto když si tyto věci člověk sestrojil, ztratil tím svou svobodu. Všechen pokrok, který vedl ke zdokonalování už zdokonalených věcí, vedl ve skutečnosti ke zkáze lidského pokolení. Nadbytek volného času nám umožnil obstarávat si věci, které naši předkové neznali a nepo-

13

třebovali. Uložili jsme si tím břemeno většího pohodlí, které podporovalo změkčování těla a ducha. Se zavedením vlastnictví se práce stala nezbytnou. Dříve volný člověk se díky novým potřebám a bližním stal otrokem i pánem zároveň. Bohatý potřeboval služby, chudý jejich pomoc. Závislost jednoho na druhém se do dnešní doby stále zvětšuje. Už nejsme schopni ušít si oblečení, vypěstovat si jídlo nebo si vyrobit postel. V 18. a 19. století se v některých oblastech Evropy rychle rozvíjela industrializace, s níž souvisely mnohé společenské změny, které přinášely množství nových otázek. Ekonomové a sociologové té doby nejčastěji řešili prohlubování sociálních rozdílů mezi bohatými a chudými. Již Adam Smith si klade ve svém největším díle Bohatství národů otázku, proč jsou některé národy bohatší, než ty druhé a jaká je příčina toho rozdílu. Upozorňuje na rozdílné bohatství mezi městem a venkovem. Nejdůležitější obchod se podle něj odehrává právě mezi obyvateli měst a obyvateli venkova. Venkov dává městu životní prostředky a město vrací obyvatelům venkova část vyrobeného zboží. Dodává, že zdroje nezbytné k fungování jsou takové, které jsou nutné k odvrácení nouze. A nouze znamená být bez základních životních nezbytností. Každý tedy k přežití potřebuje prostředky a kritérium nouze je nutnost. Po nouzi následuje nedostatek a kritériem nedostatku je stud. A právě o něm mluví Adam Smith, když ve svém díle hovoří o tom, „bez čeho by se … důvěryhodní lidé, i z nejnižších vrstev, … styděli objevit na veřejnosti…“ (Smith, 1776) Karl Marx chápe pomyslné rozevírání nůžek a prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými jako nutnou podmínku kapitalistické produkce. Ve svém díle Kapitál rozlišuje tři kategorie chudáků: práceschopné, děti a práceneschopné. Svět chudoby pak definuje jako „dům invalidů aktivní armády dělníků a mrtvý balast rezervní armády nezaměstnaných―. Teorie chudoby dle Marxe se radikálně odklání od jiných teorií té doby. Jejím hlavním rysem je to, že neobviňuje chudé za jejich chudobu, ale spíše obviňuje vlastníky továren. Pro tuto dobu bylo příznačné, že nově zaváděné stroje „braly― práci obyčejným lidem. Stroje byly častěji rychlejší a hlavně levnější než lidská síla, díky čemuž se mnoho dělníků stalo nezaměstnanými. (Novotný, 2010) Thomas Malthus chápe pauperismus1 jako ohrožení společenské rovnováhy a jeho příčiny vidí v nadbytku pracujícího obyvatelstva. Ve své práci Essay on the Principle of Population z roku 1798 vytvořil něco jako populační zákon. Teorií tohoto zákona bylo, že populace má tendenci neustále převyšovat potravinové zásoby a produkci. Pokud se populace nebude sama korigovat, bude se rozpínat až k hranicím své existence a tam bude udržována nemocemi, válkou a hladomorem. (Hazlitt, 1973) 1

Chudoba široké vrstvy obyvatelstva

14

Lidstvo se dle něj rozmnožuje geometrickou řadou, zatímco možnosti obživy řadou aritmetickou. (Sojka, 2010)

3.2 Charakteristiky chudoby 3.2.1

Sociologie

Jak závažný sociální problém představuje chudoba? Sociologové se shodnou na tom, že chudoba znamená nedostatek svobody. Svobody uspořádat si svůj život dle vlastních přání a hodnot. Pokud veškeré zdroje, které člověk má, pohltí jeho základní potřeby, nemá nic, co by ušetřil nebo změnil, pak není ani z čeho vybírat. Díky tomu je právě ohrožena jeho svoboda – svoboda volby. Chudoba je materiální deprivace. V materiálním smyslu totiž chudoba vychází z majetku. Majetek má podobu fyzického (materiální vlastnictví) a lidského kapitálu (zdraví). Chudý člověk postrádá fyzický kapitál a v důsledku toho často i kapitál lidský. (Ringen, 2005) Těžkou deprivací můžeme chudobu nazvat, pokud se stává nepřijatelnou. A nepřijatelnou se stává tehdy, když je člověk vyloučen ze sociálního života a z fungování ve společnosti. Cítí stud, o kterém se zmínil již Adam Smith. Chudoba má různé stupně. Již první výzkum věnovaný chudobě, který vedl sociolog Seebohm Rowntree (1901) rozlišoval dva stupně chudoby: Primární chudoba znamenala existovat bez příjmu nezbytného k zachování stavu fyzické funkčnosti. Sekundární chudoba potom život ve zjevné bídě a nedostatku, ale způsobeného vlastní vinou (neefektivnost využívání prostředků). I v běžné mluvě můžeme nalézt slova k různým stupňům chudoby. Existuje nouze tedy postrádání toho, co je bezpochyby potřebné. Známe také nedostatek – postrádání toho, k čemu by měl mít každý přístup. V neposlední řadě nacházíme slovo ohrožení – které definujeme jako nejisté životní podmínky. Pokud tedy uznáme, že chudoba má různé stupně, je potom složité oddělit jasnou hranicí „chudé― od „nechudých―. (Ringen, 2005) 3.2.2

Politologie

"Kapitalismus je typický nerovnoměrným rozdělením bohatství, socialismus rovnoměrným rozdělením bídy." Winston Churchill V některých zemích panují podmínky, které jsou pro vládnutí a demokracii nepříznivé. Státy s větší mírou demokracie mají často vyšší příjmy – tedy jsou bohatší.

15

Příjem na hlavu v US dolarech

Příjem na hlav u v e v ztahu k míře demokracie, 2002 1 2000 1 0000 8000 6000 4000 2000 0 Čtv rtina států s Čtv rtina států s Čtv rtina států Čtv rtina států s nejnižší mírou druhou druhou nejv y šší mírou demokracie nejnižší mírou nejv y šší mírou demokracie demokracie demokracie

Graf 1 Příjem na hlavu ve vztahu k míře demokracie, Easterly (2010)

Při seřazení zemí od nejdemokratičtější po nejméně demokratickou, naroste příjem desetkrát. Otázkou je, zda-li chudobu způsobuje špatná vláda. Nebo chudoba automaticky generuje autokracii? Co je příčinou a co důsledkem? Dle Easterlyho (2010) a dalších studií (např. od autorů Daron Acemoglu, Simon Johnson a James A. Robinson, „Insitutions as the Fundamental Cause of LongRun Growth―) bývá špatná vláda často skutečně příčinou chudoby. Vůdci mnoha nejchudších zemí jsou paradoxně nejbohatšími lidmi na světě, kteří svého majetku nabyli díky korupci a zneužívání svých pravomocí. V některých rozvinutých státech bývá chudoba také důsledkem tamějšího ekonomického systému. Příčinou chudoby nemusí být nedostatek zdrojů, ale způsob, jakým jsou zdroje přerozdělovány. (Mareš, 1999) Dle Samuelsona a Nordhouse (2005) existují dva pohledy na chudobu. Tyto rozdílné přístupy často vycházejí z rozdílného chápání kořenů chudoby. První pohled stoupenci zastávají zásadní role vlády, kteří vnímají chudobu jako důsledek ekonomických podmínek, na které chudí nemají vliv. Při přijetí tohoto přístupu můžeme říci, že vláda nese odpovědnost za zmíněnou chudobu. Druhý pohled vychází z nepřizpůsobivého chování jedince, který může zlepšit své postavení jen sám. Zastánci druhého pohledu jsou často pro přiškrcení vládní podpory chudým. 3.2.3

Lidsko-právní pohled

Chudoba je celosvětovým fenoménem a je součástí agendy většiny sociálních a politických aktérů. Social Watch upozorňuje na to, že je potřeba chudobu vnímat jako mnohorozměrný jev a že neexistuje žádná všeobecně přijatelná a vyčerpávající definice. Mnohorozměrný jev je vysvětlen tak, že vše je propojeno a

16

navzájem se ovlivňuje. Například zhoršení v oblasti zdravotní péče může omezit svobodu pohybu. Lidsko-právní přístup k charakteristice chudoby, který je založen na právech uznává jednotlivce jako „držitele práv―, ostatní jsou pak „nositeli povinností―. Nositeli povinností jsou v koncepci lidských práv jednotlivé vlády. Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva je přesvědčen, že chudoba představuje popření lidských práv. Lidé žijící v chudobě trpí porušováním svých hospodářských, sociálních, kulturních, občanských a politických práv, takže základním předpokladem odstranění chudoby je to, aby byla práva dodržována a chráněna. (Social Watch, 2010) 3.2.4

Feminizace chudoby

Obyvatelé planety jsou postiženi chudobou velmi nerovnoměrným způsobem. Chudých žen je dvakrát více, nežli mužů. Díky tomu se téma rovnosti dostalo mezi Rozvojové cíle tisícletí. Tato nerovnost mezi pohlavími vzniká již při vzdělání, kdy chlapci ve školách představují většinu. Právě negramotnost, nízká vzdělanost a tradice, která ženu staví do pozice hospodyně, ji znemožňuje aktivně hledat zaměstnání. Bohužel chudoba žen se netýká pouze jich samotných, ale působí i na jejich děti, které vychovávají. (UN Women, 2009) Diskriminace se týká i platových podmínek a nemožnosti získat úvěr. To se pokouší napravit tzv. mikropůjčky, což je dle mého názoru jeden z nejlepších způsobů rozvojové pomoci. Koncept mikrofinancování poskytuje bankovní služby chudým podnikatelům po celém světě. Podnikatelé v rozvojových zemích nemají možnost dosáhnout na úvěr od banky, a pokud ano, je nastaven tak vysoký úrok, že by půjčku spláceli celý život. Většina klientů mikrofinancí jsou ženy, které díky půjčce mohou začít sami podnikat. Mikrofinance nejsou zajímavé pouze pro lidi z rozvojových zemí, ale také pro ty, kteří jim své peníze poskytují, garantují jim určitý zisk ve formě úroku, který se pohybuje okolo 4 % p.a. Osobně jsem poskytla finanční částku ženě z Mexika na vybudování zeleninového stánku a částka mi byla i s úrokem splacena. V České republice je zatím jediným projektem myELEN (My Electronic Loan Exchange Network). 3.2.5

Mezinárodní instituce

Pro analýzu a definici chudoby určuje Světová banka přesnou hranici, která je použitelná na celém světě. Touto hranicí je pro extrémní chudobu finanční příjem $1,25 na den a $2 na den pro chudobu, která je také velmi vážná. V roce 2005 žilo v rozvojovém světě asi 1,4 miliardy lidí pod hranicí extrémní chudoby. Lidí žijící s příjmem pod 2 dolary na den je na světě 2,6 miliard. (The World Bank, 2011) UNDP (United Nations Development Programme) charakterizuje chudobu stejně jako Světová banka pomocí příjmů, ale upozorňuje na to, že chudoba také zahrnuje nedostatečný přístup ke vzdělání, k základní zdravotní péči, k pitné

17

vodě, nedostatek příležitostí a nemožnost ovlivňovat politické dění, čímž definuje chudobu jako vícerozměrný pojem. (UNDP, 1999) Kodaňská deklarace charakterizuje chudobu jako nedostatek lidských práv, pitné vody, základních potravin, informací, vzdělání a právní ochrany. Je ovšem složité vyčíslit nebo přesně určit danou hranici chudoby. Právo na rozvoj, jež zahrnuje odstranění chudoby, je základním lidským právem. (Social Watch, 2010) ICESCR (International Committee on Economic, Social and Cultural Rights) definuje chudobu jako lidskou situaci charakterizovanou trvalým nebo chronickým odpíráním zdrojů, schopností, voleb, bezpečí a moci nutných pro to, aby se člověk těšil přiměřené životní úrovni a dalším občanským, kulturním, hospodářským, politickým a sociálním právům. (Social Watch, 2010)

3.3

Absolutní a relativní chudoba

Relativní chudobu lze definovat jen ve vztahu k referenčním skupinám. Jednotlivec proto může mít více než dostatečný důvod k zachování života, pokud však disponuje velmi nízkým důchodem ve srovnání se zbývající částí společnosti, ve které se pohybuje, bude zařazen mezi chudé. Mnoho osob, které jsou považovány za chudé ve Velké Británii, by nebyly považovány za chudé v Číně. Výstižně definuje relativní chudobu britský sociolog Peter Townsend: „Jedinci, rodiny a skupiny mohou být označeny za chudé, jestliže jejich zdroje nejsou postačující pro zajištění druhu stravy, participace, životních podmínek a požitků, které jsou obvyklé nebo jejich dosažení je přinejmenším široce podněcováno a schvalováno ve společnosti, k níž náležejí. Jejich příjmy jsou natolik pod úrovní příjmů, kterými disponují v této společnosti průměrní jedinci či rodiny, že je to de facto vylučuje z životních standardů, zvyklostí a činností v ní obvyklých.“ (Mareš, 1999) Georg Simmel, který je považován za zakladatele sociologie prohlašoval, že chudí nejsou pouze ti, kdo jsou na dně společnosti, ale chudobu lze nalézt v každé sociální vrstvě. Proto je podle něj téměř nemožné chudobu ze společnosti vymýtit. (Simmel, 1977) Absolutní chudoba je definována Světovou bankou jako „absolutní zhoršování postavení nejnižších důchodových skupin obyvatelstva, jehož životní situace, která je charakterizována podvýživou, negramotností a nemocemi, vymykající se jakékoli definici lidských podmínek důstojného života.― (Jeníček, Foltýn 2003) Je též definována potřebami chudých, ne jejich výdaji ve vztahu k výdajům bohatých.

18

V této práci se budu dále zabývat pouze absolutní chudobou. Tedy chudobou, která se převážně vyskytuje v rozvojových zemích.

3.4 Závěr Historie chudoby je historií lidstva. Nerovnost mezi lidmi nás bude pronásledovat pořád. Avšak od 19. století postihuje chudoba na ekonomickém „Severu― jen menšiny, které se stávají pořád menšími. Ve zbytku světa bohužel chudoba neustále přetrvává. Pomyslné nůžky se rozevírají a nerovnost mezi bohatými a chudými se zvětšuje. Chudoba je v dnešním globalizovaném světě považována za jeden z největších problémů. K tomu, abychom mohli stanovit příčiny chudoby, je potřeba ji správným způsobem definovat. Charakteristika chudoby, jak je evidentní z této kapitoly, není jednoznačná. Každý z vědních oborů i mezinárodních institucí ji definuje jiným způsobem a vyvozuje z ní jiné výsledky. Problém chudoby nelze vyřešit jedním správným způsobem. Je potřeba k ní přistupovat individuálně. Shrnout chudobu mohu následujícími slovy jedné africké ženy: ―Chcete ode mě vědět, jaké je to být chudá, co je to chudoba? Jak se na to můžete ptát, když vidíte, že žiji v chudobě? Podívejte se na mě. Chudoba stojí rovnou před vámi. Jsem sama, nemám dost jídla, nemám šaty ani kde bydlet. Nemám čistou vodu na pití. Podívejte se na mou oteklou nohu. Nemůžu jít na kliniku, protože je pěšky moc daleko. Tak co chcete, abych vám řekla o chudobě víc než to, co vidíte vlastníma očima!“ (Social Watch, 2010)

19

4 Ukazatele a měření chudoby V této kapitole jsou popsány způsoby měření chudoby, které jsou nezbytné pro budoucí návrhy strategií, jak se s chudobou vypořádat. Měření chudoby se často chápe jako záležitost „identifikace― chudých a „agregace― určení úrovně chudoby.

4.1 Pyramidy přístupů k měření chudoby Základní lidské potřeby pojmenoval již Abraham Herbert Maslow v roce 1943 ve své knize Motivation and Personality. Seřadil je hierarchicky od těch nejnaléhavějších po ty méně naléhavé a vytvořil tzv. Maslowovu pyramidu potřeb, kde na nejvyšším stupni stojí potřeba seberealizace.

Obr. 1 Maslowa pyramida potřeb, http://www.skuhry.com/img/maslow.gif

Podobnou pyramidu, jako Maslow vytvořila OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development). Má znázorňovat přístupy k měření chudoby na různých úrovních. Pokud pyramidu OECD otočíme vzhůru nohama a přiložíme ji k pyramidě podle Maslowa, vznikne nám lichoběžník, kde oddělené části na sebe navazují a můžeme z nich velmi zjednodušeně odvozovat správný indikátor chudoby. Např. fyziologické potřeby měříme pomocí spotřeby, naopak pro „vyšší― potřeby potřebujeme index, který bude komplexnější a bude zahrnovat více aspektů, tím může být například Human Development Index.

20

Obr.2 Měření chudoby v různých stupních agregace, (OECD 2011)

Chudobu je ovšem nutné měřit více exaktněji, nežli je výše popsaný přístup. (Putna, 2009)

4.2 Měření nerovnosti Nerovnost je širší pojem, nežli chudoba, a to z toho důvodu, že charakterizuje celkovou populaci, nezaměřuje se pouze na chudé. Nejjednodušší měření nerovnosti představuje rozdělení populace dle procenta jejich příjmu - tzv. příjmové rozdělení. Příjmy populace se seřadí dle velikosti. Typickým příkladem může být to, že nejchudší pětina získává pouze 6 % veškerých příjmů a nejbohatší pětina například 40 % veškerých příjmů. (Haughton, Khandker, 2009) Samotný pojem příjmové nerovnosti v nás evokuje spojení s chudobou a vyspělé ekonomiky vykazují menší příjmovou nerovnost než země rozvojové. 4.2.1

Giniho koeficient a Lorenzova křivka

Giniho koeficient je nejrozšířenějším kvantitativním měřítkem nerovnosti ve společnosti. V případě dokonalé nerovnosti se rovná jedné, což znamená, že jedna osoba obdrží celkový příjem. V případě dokonalé rovnosti pak nule, kdy všechny osoby mají příjem proporcionálně rozdělen. Matematicky je Giniho koeficient dán předpisem:

Kde n je velikost celkové populace, μ průměrný příjem, yi příjem i-té osoby, y1 nejvyšší příjem a yn nejnižší příjem. V podstatě se jedná o rozdíly v příjmech, kde se porovnává každý s každým.

21

Graficky znázorňujeme Giniho koeficient pomocí Lorenzovy křivky.

Obr. 3 Lorenzova křivka a Giniho koeficient

Obrázek nám znázorňuje ideální Lorenzovu křivku, tedy křivku absolutní rovnosti, a skutečnou Lorenzovu křivku, což je skutečné rozdělení příjmů ve společnosti. Čím více je Lorenzova křivka prohnutá, tím větší je nerovnost ve společnosti. Každé Lorenzově křivce odpovídá pouze jeden Giniho koeficient, avšak Ginimu koeficientu odpovídá nekonečně mnoho Lorenzových křivek. (Korner, 2001)

4.3 Měření chudoby 4.3.1

Proč měříme chudobu

Podle Haughtona a Khandkera (2009) existují následující důvody, proč se snažíme změřit chudobu: 1.

Pokud se má začít o chudobě jednat na politickém poli, je potřeba ji statisticky zpracovat, z toho důvodu je měření chudoby nezbytné.

2.

Člověk nemůže pomáhat chudým, aniž by věděl, kdo je tím chudým. Je tedy důležité chudobu identifikovat. Jen díky správné identifikaci mohou být využity vhodné nástroje k jejímu odstranění.

3.

Měření chudoby pomůže při sledování a následném vyhodnocování projektů a politických zásahů zaměřených na chudé. Měření pomáhá vylepšit projekty a z programů vyřadit ty, které nefungují.

4.

Měření je důležité pro zhodnocení efektivity organizací a institucí, jejichž cílem je pomáhat. Z výše uvedeného vyplývá, že měření chudoby je pro nás naprosto nezbytné.

22

4.3.2

Indikátory chudoby

Indikátory chudoby lze podle UNDP (2006) dělit na: 1. Monetární indikátory jsou dané spotřebou nebo příjmem na hlavu. Spotřeba se zdá být lepším ukazatelem než příjem, protože: - to jakou spotřebu budeme mít, záleží na tom, jaký příjem si domů přineseme - spotřeba je také lépe měřitelná, příjem hlavně v zemědělství v průběhu roku značně kolísá - spotřeba lépe reflektuje aktuální životní standard rodiny, spotřebitelské výdaje odráží nejen služby a zboží, ale také například možnost získat úvěr 2. Capability approach je indikátor který byl prvně pojmenována Amartya Senem. Určité aspekty tohoto indikátoru můžeme pozorovat již u Adama Smithe, Johna Stuarta Milla nebo Karla Merxe. Je to indikátor, který je založen právě na tzv. „vyšších― potřebách, jako je například možnost svobodně obchodovat a politicky se rozhodovat. Tento ukazatel inspiroval Human Development Index, o kterém se budu zmiňovat později. (Sen, 1993) 3. Sociální vyloučení, čímž je myšleno vyloučení ze sociálního života, příkladem jsou etnické menšiny. 4. Participatory approaches je dle mého velmi účinný indikátor, kdy sami chudí definují své potřeby a touhy a navrhují způsoby jejího řešení. Myslím si, že tímto směrem by se měla ubírat dnešní rozvojová pomoc, kdy si sami postižení chudobou určí, co potřebují, a co jim schází. 4.3.3

Indexy určené pro měření chudoby

V následující kapitole budou představeny různé indexy, které se využívají pro měření chudoby. Všechny níže uvedené vzorce jsou založené na předpokladu, že průzkum představuje jednoduchý namátkový vzorek populace. V případě, že vzorek je složitější, což je typické například pro praxi, se pro jejich výpočet užívá specializovaných statistických programů. Jeden vůbec z nejrozšířenějších a nejjednodušších indexů je Headcount index.

Kde Np je počet chudých a N je velikost populace. Index vykazuje značné nedostatky – není citlivý na intenzitu a na hloubku chudoby. To znamená, že nezohledňuje to, jak moc je člověk chudý (jestli jeho příjem leží přesně na hranici chudoby nebo je daleko za ní). (The World Bank, 2005) Často bývá tento index doplňován Poverty Gap Indexem, který ho rozšiřuje a zpřesňuje. Zohledňuje totiž i relativní hloubku chudoby vůči její hranici a je dán následujícím vzorcem

23

Tento index vyjadřuje, do jaké míry jednotlivci v průměru poklesnou pod hranici chudoby, a vyjadřuje nám to právě procento chudoby. Přesněji řečeno, definuje past chudoby (Gi) jako hranici chudoby (z) a nejnižší aktuální příjem a N jako celková populace. Tento index bude dále využit v mé praktické části. Další často používaným indexem je Sen Index. Pojmenovaný podle jeho tvůrce, nositele Nobelovy ceny za ekonomii, Amartya Sen. Index byl navrhnut v roce 1976.

Kde Po je již výše zmíněný Headcount index, GP představuje Giniho koeficient a μP označuje příjem chudých. Senův index je předmětem širokých diskuzí. Má tu vlastnost, že bere v úvahu distribuci příjmů mezi chudými, nicméně je zřídka využíván mimo odbornou literaturu. Je tomu tak možná proto, že postrádá intuitivní kouzlo jednodušších ukazatelů chudoby. (Haughtona a Khandkera, 2009)

4.4 HDP vs. HDI Hrubý domácí produkt je měřítkem produkce statků a služeb. Využívá se k mnoho účelům, ale nejčastěji k měření celkové výkonnosti ekonomiky daného státu. (Samuelson, Nordhaus 2007) Ukazatel HDP se používá tak hojně hlavně pro svou relativní jednoduchost. Má ovšem mnoho nedostatků. Neříká nám nic o tom, jak žijí obyvatelé daného státu. Příkladem může být Ladakh (oblast ležící na pomezí Indie a Kašmíru) nebo jeho sousední himalájské Království Bhútán. Lidé v těchto oblastech, ač žijí na naše poměry nuzným životem chudých zemědělců, jsou schopni si zabezpečit základní potřeby a mají svou vlastní nádhernou kulturu. Světová banka ovšem Bhútán řadí mezi nejchudší země světa, protože jeho HDP je téměř nulové. To však nemusí znamenat, že obyvatelstvo trpí hladem. Neexistuje potom myslím žádné rozlišení mezi bezdomovcem v Londýně a zemědělcem v Bhútánu. Situace se stává poněkud absurdní, když pro naši ekonomiku je lepší, když si místo vypěstované zeleniny na naší zahradě koupíme zeleninu z druhého konce světa. Státní rozpočet se stává vyrovnanější při vykácení lesa, jehož dřevo nám přinese peníze. (Norberg-Hodge, 1996) UNDP v roce 1990 poprvé představilo Human Development Index. Tento index se snaží postihnout skutečnou kvalitu lidského života. Skládá se z průměrné očekávané délky života při narození, dále úroveň vzdělanosti stanovená jako

24

podíl gramotného obyvatelstva a v neposlední řadě zahrnuje index hmotnou životní úroveň, jež je vyjádřena jako hrubý domácí produkt na osobu v USD v přepočtu na paritu kupní síly. (UNDP, 2010)

4.5 Závěr V této kapitole bylo poukázáno na způsoby měření nerovnosti a chudoby. Jednotlivé koncepty měření chudoby byly původně založeny na existenčním minimu, které bylo odvozeno od nutriční hodnoty potravy. V současné době se ovšem více přihlíží k již výše zmíněným „vyšším potřebám―, znázorněných na Maslowově pyramidě potřeb. Na tento popud byl vytvořen Human Development Index, který je komplexnější než samotný hrubý domácí produkt. Vědci a ekonomové se snaží o neustálé vylepšení tohoto indexu. Ideální index by měl být podle UN(2003) jasný svou interpretací, zbytečně nezatěžovat administrativu, být konzistentní s ostatními indikátory, poskytovat informace o pokroku či poklesu a umožňovat dlouhodobé měření. Dle mého názoru je správné, že se vědci snaží vyvinout nové indexy. Ale je důležité, aby se tyto indexy začaly i využívat v praxi, protože většina statik a přerozdělování rozvojové pomoci se stále děje podle hrubého domácího produktu. Což je způsobeno tím, že tento ukazatel je tím nejjednodušším a nejdostupnějším.

25

5 Příčiny chudoby V minulosti se obecně předpokládalo, že příčinou chudoby je nedostatečný ekonomický růst, o kterém bude pojednávat další část práce. Zde bych ráda poukázala na příčiny, které jsou často nazývány jako rozvojové pasti. Tato myšlenka je nejčastěji spojována s prací Jeffryho Sachse (2005). Rozvojové pasti patří k jednomu z nejdiskutovanějších témat na akademické půdě. Názorová odlišnost byla nepřehlédnutelná. „Pravicoví― ekonomové rozvojové pasti popírají a tvrdí, že každá země, pokud přijme ta správná opatření, chudobě unikne. „Levice― se domnívá, že globální kapitalismus se přirozeně projevil vznikem těchto pastí. Každý z autorů se k příčinám chudoby staví trochu jiným způsobem. V práci je předložen vlastní návrh dělení, který obsáhl většinu příčin chudoby a spojuje názory několika autorů. Příčiny chudoby budu dělit na tzv. externí a interní.

5.1

Externí síly

Externí vlivy jsou takové, jejichž příčinu nemají dotčení lidé, možnost ovlivnit. Jsou tedy způsobeny prostředím či postojem institucí. Ať se tyto příčiny vyskytují kdekoliv na světě, potíže by byly pořád stejné. Jsou společnosti dány a nejde s nimi nic udělat. 5.1.1

Kolonialismus

V 19. století byly hranice afrických států rozvrženy bez ohledu na geografický či historický kontext. Evropské mocnosti, které si tyto státy rozdělily, mnohdy spojily dohromady nepřátelské kmeny nebo naopak přetrhaly dlouhotrvající vazby kmenů spřízněných. Easterly (1997) je zastáncem hypotézy, že africké problémy jsou z velké míry způsobeny velkou etnickou diverzifikací. Díky ní je složité kooperovat jako celek. Téměř opačný názor má Collier (1998), který říká, že problémem není velká diverzifikace, ale nízká úroveň politických práv v rámci této diverzity. Koloniální minulost tyto země postavila do role závislého území, kde docházelo k přesunu bohatství z kolonie do metropolí v Evropě. (Jeníček, 2003) 5.1.2

Chování lidí

Pocit méněcennosti a jakési podřadnosti afrických lidí pramenil z dob kolonialismu a často trvá dodnes. Tento stav bývá nazýván tzv. kolonizací mysli. Lidé v Africe mají navíc jiný způsob myšlení a jiný žebříček priorit. Afričané jsou plně pohrouženi do přítomnosti a projevují velmi málo zájmu o budoucnost. “Afričan, který je ukotven v kultuře svých předků, a své cesty považuje za výsledek všudypřítomné vyšší vůle, se zajímá o budoucnost jen velmi zběžně. Nicméně, bez dynamického náhledu na budoucnost neexistuje plánování, bu-

26

dování scénářů, jinými slovy, neexistuje žádná taktika, jak ovlivnit běh věcí. Afričané se spoléhají na přirozený běh času a dějů.“ (Bauer, Chytilová 2005) 5.1.3

Geografická past

Již Adam Smith (1776) poukazuje na to, že přítomnost řek, moří a zálivů je pro mezinárodní obchod nezbytná. Zároveň si všímá, že Afrika má těchto vodních ploch minimum, což považuje za hlavní příčinu nerozvinutosti místních obyvatel. Geografická poloha daného státu je velmi důležitá. Záleží na tom, jací sousedé nás obklopují, v jakém klimatickém pásmu se nacházíme, a jestli máme přístup k moři či oceánu. Například Uganda je stát afrického vnitrozemí a má tropické podnebí. Obklopuje jej Rwanda, která má za sebou tragickou genocidu, Súdán, který se zmítá v občanské válce, Somálsko, které je na pokraji zhroucení, a Tanzanie, která na Ugandu zaútočila. Bez ohledu na svou polohu na zemi profitují země z růstu svých sousedů. Celosvětově platí, že pokud HDP v sousední zemi vzroste o procento, zrychlí se tím růst našeho státu o 0,4 procenta. Pro demokratickou a relativně stabilní Ugandu je proto velmi složité vymanit se z geografické pasti a začlenit se do světového obchodu. (Collier, 2007) 5.1.4

Přírodní zdroje

Objevení přírodních zdrojů v rozvojovém státě nevede často k prosperitě, což je nepříjemný paradox. Toto prokletí přírodních zdrojů je známo pod názvem Holandská nemoc. Název pochází z Nizozemí, které se poté, co v Severním moři objevilo ropu, ocitlo v situaci, kdy jej sužovala rostoucí nezaměstnanost. V důsledku nalezení přírodních zdrojů vzrostl směnný kurz a země nedokázala vyvážet zemědělskou produkci a na druhou stranu domácí výrobci nemohli konkurovat dovozům z ciziny. Výkonnost přírodou obdařených států se obecně vysvětluje následujícími příčinami. Stát, který nalezne ropu, ji samozřejmě chce začít vyvážet a bohatnout z jejich příjmů. Může ji začít prodávat za tržní cenu nebo se nechají vrchní představitelé podplatit a budou prodávat pod cenou. Což lze jednoduše vysvětlit tak, že představitelé států se snaží uloupit co největší část pro sebe. Důsledkem pak bývá často válka. Ceny přírodních zdrojů jsou kolísavé a je složité vyrovnávat tyto výkyvy. Ropa a jiné přírodní bohatství nevytvářejí samy o sobě pracovní příležitosti. (Stiglitz, 2004) Vhodným příkladem rozvojové země je Nigérie. Po objevení ropy začaly růst její příjmy z ropy a vývoz jiných produktů (burských oříšků a kakaa) díky tomu přestával být ziskový. Ztráta těchto příležitostí poškodila zemědělce, kteří tyto produkty pěstovali, ale růstový proces to samozřejmě nezastavilo, protože zemědělství není příliš dynamickým sektorem. Když potom cena ropy prudce klesla, příjmy Nigérie z ropy se rapidně snížily, s tím se vytratila i ochota bank půjčovat jí

27

další prostředky. Nigérie byla dokonce bankami vyzvána k splacení svých starých dluhů. Díky tomu se snížila životní úroveň na polovinu, nejvíce tuto změnu zaregistrovala vrstva nejchudších obyvatel. V současné době se Nigérie snaží vytvořit stabilizační fondy a v budoucnu své zdroje prodávat tržními postupy. (Collier, 2007) 5.1.5

Demografická past

Vysoká hustota obyvatelstva, nerovné postavení žen a nedostatečné sociální zázemí, jsou jevy typické pro země třetího světa. Chudé rodiny mají často mnoho dětí, bohužel nemohou zajistit dostatečné vzdělání, zdravotní péči a jídlo pro všechny. Štěstí má většinou pouze nejstarší dítě. V populačním růstu jde zejména o vztah mezi množstvím lidí a potravin. S postupem času se např. snižuje velikost jednotlivcem obdělávané: otec rozdělí své pole na menší části pro své syny, kteří v dospělosti tedy získají menší pole k obživě. (Sachs, 2005)

5.2 Interní síly Interní vlivy jsou takové volby, které mají příčinu přímo na určitém území a jsou pro takovou oblast specifické. 5.2.1

Fiskální past

Nemožnost vybírat daně kvůli chudobě obyvatelstva, nedostatečná infrastruktura a obrovské státní zadlužení vede k fiskální pasti. Zadluženost se ukazuje jako největším problémem rozvojových zemí do budoucna. (Sachs, 2005) 5.2.2

Vládní selhání

V mnoha zemích panují nepříznivé podmínky pro rozvoj demokracie. Státy, které jsou bohaté na přírodní zdroje, kde existují velké sociální rozdíly mezi lidmi, a kde jsou přítomny etnické konflikty, mají často vlády zkorumpované a nedemokratické. Dle Easterlyho (2010) existuje mezi výší příjmu a mírou demokracie vztah. Způsobuje však špatná vláda chudobu nebo je tomu naopak? Většina výzkumů poukazuje na to, že špatná vláda je příčinou chudoby. Ohlásit zločin na policii bývá v těchto zemích často nebezpečné, protože policie se zločinci spolupracuje. Moc je v rukách bohatých a vlivných. Gastillův index politických práv měří na stupnici 1-7, přičemž číslo 1 znamená demokracii a číslo 7 autokracii. V 80. letech 20. století se africké země pohybovaly kolem čísla 6. V čele země s tak vysokým indexem stál zpravidla vzdělaný vůdce (který velmi často vystudoval univerzitu na Západě). Tito politici často rozšiřují kompetence veřejného sektoru do neúnosné míry. Typickým příkladem může být Ghana, kde státní sektor zaměstnával celou čtvrtinu obyvatelstva. Příplatek na mzdy činil těm, kteří byli příslušníci ghanské et-

28

nické skupiny 25%. Místo na výkonnost veřejného sektoru se úředníci soustředili na kvalitní známosti. Výdaje na veřejné služby tedy dosahovaly obrovských částek. Úroveň veřejných služeb, kterou pociťoval obyčejní lid, byla ovšem velmi nízká. (Bauer, Chytilová 2006) 5.2.3

Nedostatek inovací

Bohaté země mají velké trhy, které rostou každý den závratným tempem, a kde se konkurence neustále zvětšuje. Masivní investování do výzkumů a vyvíjení nových technologií zvyšuje hospodářský růst. Lidé bez vzdělání jen stěží mohou zavádět nové postupy a inovovat ty staré. Nedostatek kapitálu a žádná konkurence znemožňují jakýkoliv pokrok. Za posledních 200 let je tato past inovací tím, co nejvíce způsobuje rozdíl mezi státy rozvojovými a zeměmi rozvinutými. (Sachs, 2005)

5.3 Závěr V této kapitole bylo poukázáno na příčiny chudoby. Dle Colliera (2009) je v některé z pastí chycena více než miliarda lidí, tedy každý šestý člověk na světě. Bohužel většina zemí je rovnou „zachycena― ve více pastech zároveň. Když se k tomu navíc přičte nedostatečná zdravotní péče, nefungující školství a nemožnost zapojení do pracovního procesu, stává se život v takovém státu spíše než cokoliv jiného pouhým bojem o přežití.

29

6 Rozvojová pomoc Termín rozvojová pomoc či spolupráce se zrodil po druhé světové válce jako výraz pro soustavnou pomoc ekonomicky vyspělých států zemím třetího světa. Klade si za cíl napomáhat rozvoji v málo rozvinutých zemích neboli zemích třetího světa. K dosažení tohoto cíle používá přímých finančních plateb, půjček, subvencí a mnoho dalších nástrojů přerozdělování. Na otázku ohledně přínosu rozvojové pomoci existuje celé spektrum názorů. Od tvrzení, že bez rozvojové pomoci by v některých chudých státech nastal naprostý sociální kolaps, po opačný názor, že rozvojová pomoc dokonce škodí, a že připravila o život minimálně stejné množství lidí jako těm, jimž život zachránila. Afrika je ze všech kontinentů cílem největšího objemu rozvojové pomoci na obyvatele. Dárci obvykle upřednostňují své bývalé kolonie. Často také státy se středním příjmem, které jim mohou nabídnout určitou protislužbu.

6.1 Morální hledisko rozvojové pomoci Peter Singer, filozof a aktivista, poukazuje na to, že způsob, jakým my, lidé žijící v relativním blahobytu reagujeme na existenci bídy, je morálně nepřípustný. Považujeme ty, kteří pomáhají a starají se za vzory. Ale ty, co to nedělají žádným způsobem, neodsuzujeme. Máme prostředky těmto chudým lidem pomoci, ale neuděláme to. To, že nepomáháme chudým a hladovým dětem přirovnává k tomu, jako bychom nepomohli topícímu se dítěti. Pomoc těmto lidem by neměla být charitativním aktem, ale samozřejmostí. (Singer, 1999) Doslova opakem k tomuto postoji stojí názor Garetta Hardina (1974). Podle něj bychom lidem v chudých zemích neměli poskytovat žádnou pomoc. Argumentuje tím, že ve výsledku by naše pomoc znamenala ještě větší pohromu, než máme pocit, že teď chudoba je. Toto možností pohromy myslí přelidnění. Problém ilustruje metaforou, přirovnávající každý stát ke člunu, který má svou určitou nosnost. Člun USA je velmi stabilní a jeho nosnost je 60 lidí, ale plaví se na něm lidí jen 50, tudíž má určitou rezervu v případě problémů. Kolem se plaví spousta chatrných vorů, jejichž nosnost je dávno překročena a lidé z nich padají. Hardin (1974) se tedy táže, zdali by člun USA měl topícím se lidem nabídnout záchranné kolo. Koho z těch mnoha lidí vybrat? Jakým způsobem výběr provést? Nakonec navrhuje, že nejlepší možností je nepomáhat nikomu, protože člun USA rezervu potřebuje a případný výběr právě deseti lidí je složitý a mohl by nás v budoucnu ohrozit. Možným předchůdcem Garetta Hardina byl Thomas R. Malthus. V eseji „Essay on the Principle of Population― staré přes dvě sta let upozorňuje na to, že počet lidí roste geometrickou řadou, zatímco prostředky na obživu řadou aritmetickou. Přikláněl se proto k tomu názoru, že bychom chudým státům pomáhat neměli.

30

6.2 Přispívá rozvojová pomoc rozvoji? K největšímu Mojžíšovému skutku patřilo, když se mu podařilo vysvětlit jeho národu, že je lépe zůstat hladový, ale svobodný než se stát otrokem „jídlem zadarmo“. ( Sedláček 2009) 6.2.1

Bludný kruh chudoby – ANO rozvojové pomoci

Bludný kruh chudoby je argumentem, který prohlašuje, že rozvojové země se bez zahraniční pomoci nedokážou zbavit chudoby, jelikož ze svých nízkých příjmů, nejsou schopni akumulovat kapitál potřebný k rozvoji. Nízký nebo žádný důchod vede k nízkým úsporám a ty zpomalují růst kapitálu. Nedostatek kapitálů znemožňuje výrobu nových strojů a tím brání růstu produktivity. Nízká úroveň produktivity vede k nízkým důchodům a tak stále dokola. (Samuelson, Nordhaus , 2000)

Obr. 4 Bludný kruh chudoby, (The World Bank Group, 2000)

Zastáncem velké finanční podpory rozvojových zemí je Jeffrey Sachs. Domnívá se, že pokud bude Afrika zvenčí podpořena masivní intervencí (tzv. Big push) a také budou překonány externí síly příčin chudoby, lidé se začnou chovat stejně jako v rozvinutých ekonomikách. Tedy pokud se jejich ekonomiky dostanou přes určitou úroveň fyzického kapitálu, budou automaticky nastartovány přírůstové procesy. Navrhuje také, aby byly zdaněny velké mezinárodní banky, dále aby byly získány příspěvky od nejbohatších lidí na světě (na zemi žije přes tisíc miliardářů, kteří vlastní majetek v hodnotě 3,5 bilionu dolarů). Aby se firmy, jež působí přímo v Africe, a vydělávají tam ohromné částky, aktivně zapojovaly do boje proti chudobě. Sachsovy teorie se staly teoretickým předpokladem pro Rozvojové cíle tisíciletí, které se mají do roku 2015 vypořádat s následujícími body: 1. Odstranit extrémní chudobu a hlad 2. Dosáhnout základního vzdělání pro všechny

31

3. 4. 5. 6. 7. 8.

Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti Snížit dětskou úmrtnost Zlepšit zdraví matek Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi Zajistit udržitelný stav životního prostředí Budovat světové partnerství pro rozvoj

Rozvojová pomoc je pro zvýšení životní úrovně většiny obyvatel často rozhodně účinnější než objevení ropy. Protože zvyšuje hospodářský růst, ropa naproti tomu snižuje. Obě mají přitom podobu finančních transferů vládám. Liší se pouze v tom, že rozvojovou pomoc spravují rozvojové agentury. A přestože to občas vypadá, že aktivity těchto agentur jsou zbytečné, obohacují finanční transfery o přidanou hodnotu. (Collier, 2007) 6.2.2

NE rozvojové pomoci

Asi největší názorový odpůrce Jeffryho Sachse je William Easterly. Ten upozorňuje na to, že objem rozvojové pomoci je vstupem do rozvoje, ne jeho výstupem. Svou námitku vysvětluje na filmovém průmyslu a říká, že to jestli byl daný film dobrý nebo ne, nezávisí na tom kolik stál. Snaží se tedy upozornit na to, že důležité jsou výstupy, efektivita a zpětná vazba. A možnost se zodpovídat za své výsledky. (Easterly, 2010) Thomas P. Bauer (1981) kritizuje již samotný název „rozvojová pomoc―, dle něj je to spíše boj s větrnými mlýny. Dodává, že i kdyby prostředky byly využity efektivně a přispívaly k všeobecnému rozvoji, je tento příspěvek vždy menší, než jsou náklady za vypůjčení kapitálu na trhu. Rozvojová pomoc je dle něj přerozdělování prostředků od chudých obyvatel bohatých zemí, k bohatým obyvatelům chudých zemí. K chudým obyvatelům třetího světa se tak podle něj pomoc příliš nedostane. Bauer i Easterly upozorňují na břemeno zadluženosti. Nové půjčky, které jsou chudým zemím poskytovány, nemají žádný vliv na budoucí lepší splácení nových dluhů. Navíc poprvé v roce 1996 byly mezinárodní organizace nuceny těmto zemím odpustit své vlastní půjčky, protože dosáhly extrémní výše. Existují státy, které i přestože, nesplácely staré půjčky, nové dostávaly. Stačilo k tomu třeba jen to, že se změnil vůdce, jakoby stát začal od znovu s čistým štítem a na staré „vroubky― se zapomnělo. Jakou schopnost a chuť splácet bude mít stát, který ví, že mu budou půjčky odpuštěny nebo dostane půjčku novou na splacení starého dluhu? 6.2.3

Závěr

O rozvojové pomoci byly napsány celé knihy, proto je velmi složité sepsat hlavní body jen na několik stránek textu. Rozvojová pomoc je v neposlední řadě dnes i politickým a volebním tématem, což situaci činí ještě více nepřehlednou.

32

Dle mého názoru je rozvojová pomoc až tragicky neefektivní. Příkladem může být situace, která se odehrála ve slumu v Keni. Sešly se tam tři neziskové organizace z různých států, které chtěly postavit nemocnici na stejném místě. Naštěstí se rozhodly spolupracovat, ale díky administrativním průtahům mohly začít pracovat až za několik let. Zbytečné a neefektivní projekty vznikají každý den. Jsem toho názoru, že poptávka a velká část vzniku projektu by měla být na obyvatelích daného místa. Ti sice nemají dostatečné vzdělání, ale žijí tam a vybudovanou školu nebo studnu budou využívat právě oni. Chudí lidé se na bohatství západního světa stávají čím dál tím víc závislejší. „Natahují ruce― a čekají, že vše, co dostanou, bude zadarmo. Myslím si, že bychom je spíše měli učit samostatnosti, nežli je nechávat závislými na nás. Otázkou je, jestli tato situace není pro naše ekonomiky výhodnější, a proto se nic neobrací k lepšímu. Bývá také problémem, pokud rozvojová pomoc zasahuje do kultury některého etnika a prosazuje západní styl života, což se bohužel stává velmi často. A také to, že se v rozvojovém světě není komu zpovídat. To že si člověk myslí, že dělá dobro a prezentuje to tak svému okolí, může však mnohdy znamenat opak.

33

7 Hospodářský růst, rozvoj a chudoba Hospodářský růst je stále diskutovaným tématem dnešní doby. Z ekonomů se stávají novodobí „proroci―, jejichž úkolem je na setiny předvídat hospodářský růst příštích dekád. Přitom mnozí z nich pojem růst a rozvoj zaměňují, ačkoliv jsou to dvě odlišné věci. Jaký je tedy vztah mezi ekonomickým růstem a rozvojem společnosti? Ekonomický růst tvoří materiální základ pro rozvoj společnosti a pro naplnění potřeb lidí, avšak rozsah uspokojení těchto potřeb závisí především na využití a přerozdělení daných příjmů. Závislost mezi ekonomickým růstem a růstem životní úrovně společnosti není úplně samozřejmá. Ekonomický růst má spíše pozitivní vliv na rozvoj lidské společnosti, avšak jednotlivé země se liší v tom, jak s růstem umí zacházet a zdali ho umí transformovat na rozvoj. (Jeníček, Foltýn, 2003) „Ekonomický rozvoj je vývoj kvalitativních momentů a konkrétních historických forem ekonomického systému.“ (Varadzin, 2004)

7.1

Kritika hospodářského růstu

Jedním z největších kritiků hospodářského růstu byl Ezra J. Mishan. Hospodářský růst se vysvětluje jako proces, který rozšiřuje „oblast volby―. Což ovšem nemusí znamenat, že se lidé mají automaticky lépe. Ekonomická teorie ovšem předpokládá, že více je lépe. Statisticky nelze tuto hypotézu vyvrátit či potvrdit, a tak zůstává otevřená, což nahrává podpoře ekonomickému růstu. Obecně je totiž považován hospodářský růst za něco pozitivního. „Kdybychom mohli prokázat negativní příčinný vztah mezi hospodářským růstem a společenským blahem, mohli bychom dospět k přání zpomalit růst, bez ohledu na ekonomické důsledky.“ Upozorňuje také na to, že hospodářský růst je spojen s zhoršujícím se životním prostředím a vyčerpáním zdrojů. „Ekonomický růst není ani nutný, ani postačující pro růst společenského dobra a máme se připravit na poznání, že další honba za ekonomickým růstem je nepřátelská k dobrému životu, o který usilujeme. „ (Mishan, 1977, s.31)

7.2 Historický vývoj názorů na význam ekonomického rozvoje Rozvoj je od 50. a 60. letech 20.století považován často téměř za synonymum ekonomického růstu. Je tomu tak proto, že rozvinuté ekonomiky dosahovaly v těchto letech dlouhodobého a rychlého ekonomického růstu a díky tomu se mnoho obyvatel vymanilo z pasti chudoby. Státům rozvojovým byl proto doporučen stejný způsob úniku z chudoby. V těchto chudých zemích tak byl kladen

34

důraz na rozvíjení vědeckých technologií a nových postupů s tím předpokladem, že brzy začnou ekonomicky růst jako země rozvinuté. Příkladem takového nového postupu byla Zelená revoluce, která spočívala v industrializaci zemědělství. Využívání umělých hnojiv, pesticidů a fosilních paliv mělo pomoci rozvojovým zemím se samovolně uživit. Bohužel se zatím nikomu nepodařilo vyhrát nad přírodními podmínkami, které jsou v rozvojových zemích pro zemědělství často nepříznivé. A obecně se v této době nepotvrdil předpoklad, že by jednoduchý růst HDP podporoval rozvoj společnosti. V 70. letech začal být koncept ekonomického růstu zpochybňován, bylo tomu tak proto, že nerovnost mezi bohatými a chudými se začala zvětšovat. Ekonomové se začali více zaměřovat na konkrétní situaci v rozvojových zemích. Z této situace vznikaly nové teorie. Příkladem může být Teorie jádra a periferie, jejímž základem bylo tvrzení, že zaostalost jedné části světa je přímým důsledkem rozvinutosti v jiné části světa. V letech 80. byl hospodářský růst stále pokládán za základ rozvojových teorií. Ekonomové si ale pokládali otázku, jaký ekonomický růst je ten správný a komu z něj plynou hlavní výhody, zdali je to pouze úzká skupina nejbohatších nebo i širší vrstvy obyvatel. Této době se také říká „ztracená dekáda―, je tomu tak proto, že rozvojové země nedosahovaly žádného nebo dokonce záporného růstu. Devadesátá léta se pak nesla ve znamení dluhů, které musely země splácet, a také dalších nových půjček. V současnosti neexistuje jedna široce uznávaná teorie rozvoje. Uplatňují se různé kombinace a spíše převažuje názor, že hospodářský růst se nesmí stát cílem, ale prostředkem. A že bychom ekonomický růst neměli opustit, ale dát mu nový směr. (Stojanov, 2008) Velmi často se objevuje teorie udržitelnosti rozvoje, která je blíže popsána v následující kapitole.

7.3 Koncept vyváženého a udržitelného rozvoje Teorie i praxe vycházely celou řadu let z ekonomického pojetí rozvoje, což jsme si ukázali v minulé podkapitole. V současné době je výzvou tzv. udržitelný rozvoj. Tento výraz se objevil nejdříve v roce 1987 ve zprávě Světové komise pro životní prostředí a rozvoj. A byl ve velké míře spojován s životním prostředím. Koncepce udržitelného rozvoje je stále systematicky rozvíjena do různých směrů. Nejrozšířenější pojetí staví udržitelný rozvoj na tři pilíře – ekonomický, sociální a enviromentální a do budoucna se uvažuje o pilíři kulturním. Rozvoj vyvážený je sice starší než udržitelný rozvoj, ale je mu věnována menší pozornost. Potřeba vyváženého rozvoje je založena na představě, že i přesto, že

35

se některé státy rozvíjejí, existují mezi nimi rozdíly. Tuto nerovnost můžeme hledat: - mezi státy navzájem – nejbohatší země, kde žije zhruba jedna pětina obyvatelstva, vytváří asi čtyři pětiny HNP - nerovnost v rámci státu – kdy veškeré bohatství drží pouze úzká skupina, - nerovnost mezi lidmi na světě – 1% nejbohatších na světě má stejné příjmy jako 57% nejchudších. (Jeníček, 2010)

7.4 Závěr Hlavní podstatou této kapitoly bylo ukázat rozdíl mezi hospodářským růstem a rozvojem. Pokud hospodářský růst eliminuje chudobu, je pro společnost rozvojem. Existuje mnoho kritiků hospodářského růstu, kteří označují honbu za stálým ekonomickým růstem za negativní trend. Ovšem připouští, že nelze jednoduše odsoudit hospodářský růst, aniž bychom znali přijatelnou alternativa. Jejich kritika je však často oprávněná a pro společnost v mnohém inspirující. Od 60. let minulého století víra v ekonomický pokrok natolik ovládla naše myšlení, že si ani nedokážeme představit, jaké je to nerůst. Zastánci stálého růstu tvrdí, že k tomu, aby se odstranily škodlivé důsledky minulého růstu, lze využít současný růst, pokud mu bude dán správný směr.

36

8 Vlastní práce Poslední číst práce je věnována zkoumání existence vztahu mezi hospodářským růstem a chudobou. 8.1.1

Korelace pro relativní data

Jak již bylo zmíněno v metodice, v práci jsme pracovali s daty z 32 afrických států, pro které byl spočítám korelační koeficient. Korelován byl Poverty gap Index (%), který vyjadřuje, kolik obyvatel daného státu žije po hranicí chudoby $1,25/den a reálný HDP/den vyjádřený v konstantních cenách. Výsledky jsou následující: Uganda -0,96 Tunis -0,95 Botswana -0,86 Swazijsko -0,83 Egypt -0,82 Ghana -0,82 Angola -0,78 Etiopie -0,75 Senegal -0,74 Mali -0,73 Maroko -0,71 Niger -0,67 Džibuti -0,64 Guinea Bissau -0,52 Madagaskar -0,49 Rwanda -0,45 Mosambik -0,44 Alžírsko -0,38 Keňa -0,37 Burkina Faso -0,21 Guinea -0,21 Kamerun -0,15 Čad 0,06 Mauritánie 0,06 JAR 0,07 Lesoto 0,07 Negerie 0,25 Zambie 0,51 Tanzanie 0,52 Malawi 0,63 Středoafrická republika 0,74 Siera Leone 0,78 Tabulka č. 2 Vlastní zpracování – korelační koeficient

37

Z korelace nelze jednoznačně odpověď na otázku, zda existuje jakýkoliv vztah mezi hospodářským růstem a chudobou. Státy byly proto rozděleny do skupin a dále komentovány. Rozdělení do skupin proběhlo podle korelačního koeficientu a také podle grafického znázornění daných křivek. To, proč jsou v jednotlivých skupinách určité státy, bylo zkoumáno z pohledu: - geografického (přístup k moři, tropické podnebí) - kolonialismu (který ze západních států byl kolonizátorem) - míry chudoby, výše HDP, HDI, počtu a vývoji obyvatelstva - dodavatelské a odběratelské země - vývoji demokracie a způsobu vládnutí - náboženství a jazyka Avšak zde nebyl nalezen žádný společný znak. Z toho důvodu byla práce zaměřena i na zkoumání tempa růstu – tzn. podíl HDP v roce 2005 a v roce 1981. 1. skupina: Státy, jejichž křivka HDP nelze proložit lineárním trendem Korelace nám dává správné výsledky, pouze pokud křivku HDP lze proložit lineárním trendem. Do této skupiny patří státy, které mají velké meziroční výkyvy HDP, většinou způsobené vojenským povstáním nebo občanskou válkou, a tedy není možné jejich křivku HDP lineárním trendem proložit. Mauritánie Keňa Guinea Bissau Guinea

0,06 -0,37 -0,52 -0,21

Guinea Bissau zažila výkyv HDP v letech 1997-1998, kdy po rozpuštění vlády došlo k vojenskému povstání. Tento výkyv je na grafu zaznamenán a znemožňuje proložit křivku HDP lineárním trendem.

38

Graf č. 2 Vztah mezi hospodářského růstu a míry chudoby, vlastní zpracování

Tempo růstu vycházelo u jednotlivých států v této skupině odlišně. Je to způsobeno tím, že dané státy, kromě nelineární křivky HDP, nemají žádný společný znak. Mauritánie Guinea Keňa Guinea Bissau

0,96 1,01 1,05 1,57

2.skupina: Státy, kde existuje korelace od určitého roku nebo korelace není průkazná Do druhé skupiny řadíme státy, kde se korelační koeficient pohybuje okolo nulové hodnoty, tedy projevuje se zde velmi slabá či žádná závislost. Také státy, kde se korelace přibližuje 1 nebo -1, ale z grafu bylo zřejmé, že se tak děje až do určitého roku. Džibuti Niger JAR Lesotho Mosambik Burkina Faso Alžírsko Rwanda Maroko Senegal Mali Kamerun Čad

-0,64 -0,67 0,07 0,07 -0,44 -0,21 -0,38 -0,45 -0,71 -0,74 -0,73 -0,15 0,06

39

Příkladem může být Lesotho, kde se od roku 1990 snižuje chudoba a zároveň roste hospodářský růst. Do té doby ovšem s růstem hospodářským, rostla i chudoba.

Graf č.3 Vztah mezi hospodářským růstem a mírou chudoby, vlastní zpracování

Změna v roce 1990 mohla být způsobena obměnou vlády, která dokázala hospodářský růst využít k eliminaci chudoby. Jediným sousedem Lesotha je Jihoafrická republika, která patří k nejrozvinutějším státům Afriky a kde se soustřeďuje nejvíce zahraničních investic. Dle Colliera (2009) celosvětově platí, že pokud HDP v sousední zemi vzroste o procento, zrychlí se tím růst našeho státu o 0,4 procenta. Hospodářský růst Lesotha mohl tedy být způsoben „dobrým― sousedem. Lesotho je také jediný africký stát s klesající mírou růstu počtu obyvatel, a to kvůli pandemii AIDS. Úbytek chudého obyvatelstva je enormní. Může to být tedy paradoxně jedním z vysvětlení, proč se snižuje relativní počet chudých lidí. Míra růstu – podíl let 2005 a 1981 Džibuti Niger Kamerun Rwanda Burkina Faso JAR Alžírsko Senegal Mosambik Lesotho

0,606 0,78 0,833 0,841 0,94 1,13 1,25 1,36 1,39 1,47

40

Mali Maroko Čad

1,515 1,52 2,133

Z uvedených dat je zřejmé, že tempa růstu byla v této skupině velmi různorodá, což je způsobenou výraznou heterogenitou této skupiny. 3. skupina: Státy, kde se projevil silný vztah mezi chudobou a hospodářským růstem Ve třetí skupině se vyskytují státy, jejichž korelační koeficient se blíží -1, tedy existuje zde silná nepřímá lineární závislost. S růstem reálného HDP se míra chudoba snižuje, nebo s poklesem reálného HDP se míra chudoby zvyšuje. Tunis Egypt Botswana Etiopie Ghana Uganda Angola Swazijsko Madagaskar

-0,95 -0,82 -0,86 -0,75 -0,82 -0,96 -0,78 -0,83 -0,49

Botswana je důkazem toho, že objevení přírodních zdrojů, nemusí být vždy pro rozvojovou ekonomiku pastí. Když v 70. letech objevila jihoafrická společnost De Bedra zásoby diamantů, vláda místo znárodňování uzavřela s touto společností smlouvu o partnerství a využila tímto její zkušenosti. Ačkoliv bylo hospodářství Botswany posledních čtyřicet let závislé pouze na diamantech, patřil tento stát k ekonomicky nejrychleji rostoucím na světě. Od roku 2000 se Botswana kromě diamantů soustřeďuje také na export dobytka a snaží se vyrovnat s epidemií AIDS. Tento případ ukazuje, že správné využití přírodních zdrojů může být příčinou lepší životní úrovně velké části obyvatel. (Easterly, 2010)

41

Graf č. 4 Vztah mezi hospodářským růstem a mírou chudobou, vlastní zpracování

Míra růstu (podíl HDP 2005/1981) Madagaskar Etiopie Ghana Swazijsko Angola Tunis Uganda Egypt Botswana

0,878 1,14 1,31 1,46 1,59 1,63 1,96 2,21 3,03

HDP v těchto státech od roku 1981 do roku 2005 vzrostl ve většině příkladů markantním způsobem. Vzhledem k tomu, že jsou to státy, kde se projevila silná negativní korelace mezi chudobou a hospodářským růstem, mohl by tento výsledek potvrzovat tezi, že pokud míra růstu dosahuje určité hodnoty, dochází k eliminaci chudoby. 4. skupina: Státy, kde nebyl prokázán vztah mezi hospodářským růstem a chudobou Státy, kde se korelační koeficient blíží +1. Tedy existuje zde přímá lineární závislost – s rostoucím reálným HDP, roste i relativní počet lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby nebo s klesajícím reálným HDP, klesá i relativní počet lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby.

42

Siera Leone Negerie Středoafrická republika Malawi Zambie Tanzanie

0,78 0,25 0,74 0,63 0,51 0,52

Příkladem by mohla být Zambie, kde křivka chudoby téměř kopíruje křivku hospodářského růstu. Když hospodářský růst klesá, klesá i relativní počet lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby.

Graf č. 5 Vztah mezi hospodářským růstem a mírou chudoby, vlastní zpracování

Zambie získala od Světové banky a MMF v letech 1980–1999 osmnáct restrukturalizačních půjček. Ovšem roční míra růstu byla -2,1 %. Je skutečně paradoxní, že tyto instituce půjčovaly Zambii rok co rok obrovské částky, ale její stav se nezlepšoval. Pouze byla posilována závislost a zadluženost na západu. Půjčky se nepromítly do redukce chudoby. (Easterly, 2010) Zambie je dnes součástí uskupení COMESA (Společný trh východní a jižní Afriky) a zároveň i SADC (Jižní africké rozvojové společenství). Tato dvě uskupení spolu v roce 2004 uzavřely zónu volného obchodu. Zvyšující se hospodářský růst mohl být způsoben právě vytvořením této zóny. Avšak současný nárůst relativního počtu lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby, je těžce vysvětlitelný. Míra růstu (podíl HDP 2005/1981) Středoafrická republika 0,637 Siera Leone 0,7 Malawi 0,747

43

Zambie Nigerie Tanzanie

0,83 1,11 1,46

Tempo růstu je téměř ve všech případech v této skupině záporné (soustavně klesá), tedy v roce 1981 státy dosahovaly větší úrovně HDP/osobu nežli v roce 2005. Tyto státy tedy dlouhodobě nerostou. Je ale zajímavé, že i přesto, že nerostou, chudoba obyvatel se v nich často snižuje. Tedy existuje zde přímá lineární závislost. 8.1.2

Proč africké země nerostou?

Neoklasický model předpokládá, že výnosnost fyzického kapitálu je vysoká pro jeho nízké hodnoty. V rozvojových zemích by tedy měla být silná motivace k investicím, což by mohlo posílit jejich růst. Asijským zemím se tento předpoklad ve větší míře splnil, Afrika však zůstala pozadu a míra investic v posledních letech dokonce klesá. Nedostatečná investice do fyzického a lidského kapitálu může být příčinou dlouhodobého nerůstu těchto zemí. (Bauer, Chytilová 2006) Za další příčinu „nerůstu―, který se v průběhu zpracování této práce již objevil, může být brána „špatná― vláda. Špatná vláda je zde myšlena jako taková vláda, kde má z hospodářského růstu prospěch pouze úzká skupina nejbohatších. A která hospodářský růst nevyužívá ke zlepšení veřejného blaha. Velmi zajímavou příčinou nerůstu afrických ekonomik by mohla být jejich etnická rozdílnost. Odlišnost ve vzorcích chování je antropology prokázána, pojednává o ní například Moleaners (2000). Možná i tento jiný způsob vnímání světa by mohl být důvodem, proč mnohé africké státy ekonomicky nerostou podle evropských a asijských předpokladů. 8.1.3

Rozdíl v korelaci u absolutních a relativních dat

Jelikož jsou známy celkové počty obyvatel jednotlivých států, zmíněná data byla převedena na absolutní počet lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby. Přepočítání na absolutní čísla ukazuje jiný pohled na danou situaci. Od roku 1982 počet obyvatel v afrických státech prudce roste. Dokud byla data vyjádřena v relativních číslech, u některých států to vypadalo, že se míra chudoby snižuje. Ovšem v absolutních číslech počet lidí žijící pod hranicí chudoby neustále stoupá. Tento fakt je samozřejmě způsoben tím, že když vzrostl celkový počet obyvatelstva, vzrostl tím i počet bohatých, chudých a všech jiných dílčích skupin. V Guinei, kde v roce 1982 žilo pod hranicí chudoby 55 % obyvatelstva, v absolutním čísle 125 439,6 obyvatel. V roce 2005 žilo pod hranicí chudoby „pouhých― 32 % obyvatelstva, ale v absolutním čísle to znamenalo 146 230,6 obyvatel. Rozvojové země jsou tedy velmi ovlivňovány populačním růstem. Korelace absolutních a relativních dat vyšla rozdílně, nicméně velké rozdíly mezi daty zaznamenány nebyly.

44

8.1.4

Procento lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby $2

V této podkapitole je poukázáno na to, že často zmiňovaná extrémní chudoba ($1,25) je sice velmi vážným problémem, avšak situace lidí, kteří žijí v chudobě pod hranicí $2/den je neméně alarmující. Tato skutečnost bude ukázána na pěti státech, jejichž extrémní chudoba byla nejnižší a na pěti státech, jejichž extrémní chudoba byla nejvyšší. Státy Alžírsko Egypt Mauritánie Maroko Tunis

% lidí, kteří žijí pod hranicí $ 1,25 0,82 0,4 2,92 0,51 0,19

% lidí, kteří žijí pod hranicí $ 2 4,58 3,5 10,22 4,25 1,5

Burkina Faso 36,9 38,8 Malawi 32,31 51,88 Rwanda 36,22 53,96 Tanzanie 39,2 58,34 Zambie 32,76 48,36 Tab. 3 %Relativní počet lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby $2, vlastní zpracování

Z výsledů vyplývá, že relativní počet lidí, kteří žijí pod hranicí $2 je někdy i několikanásobně větší, než počet lidí, kteří žijí pod hranicí extrémní chudoby.

8.2 Diskuze k výsledkům Na začátku je nutné připomenout, že výsledky tohoto výzkumu jsou ukázkou působení pouze dvou ukazatelů. Hospodářský růst je zde určen pouze reálným růstem HDP, a to z toho důvodu, že je tento ukazatel nejrozšířenějším údajem. Výsledky mohou být zkresleny také kvůli nedostatečné statistice Poverty gap Indexu (% lidí, žijících pod hranicí chudoby), kde se podařilo data sesbírat 60% z celkových údajů. Myšlenka zmíněná na začátku této práce, že mezi hospodářským růstem a mírou chudoby existuje přímý lineární vztah, se nepotvrdila. Dle výsledků korelace lze usoudit, že u 6 států byla prokázána přímá lineární závislost a u 9 států naopak nepřímá lineární závislost. Ostatní státy je složité zařadit do některé z těchto skupin. Korelace dat je v jejich případě neprůkazná.

45

9 Závěr „Měli bychom si přiznat, že víme velmi málo o tom, co podnítí růst v Africe, či kdy toto nastane.“ Kremer, 2004 Cílem této práce bylo zodpovědět otázku, zda existuje vztah mezi hospodářským růstem a chudobou. Analýza existujících charakteristika chudoby v literatuře ukázala, že je velmi složité najít její jednotnou definici, která by komplexním způsobem shrnula vše podstatné. Chudoba je trvale přítomna ve všech lidských společnostech a nelze ji úplně odstranit, snad ji jen omezit. Je podstatné si uvědomit, že chudoba není pouze materiální strádání, ale současně i sociální vyloučení. Příčiny chudoby byly rozděleny na interní a externí, většina států postižených chudobou se zmítá hned v několika problémech a je proto velmi složité jim pomoci. O zmírnění chudoby ve třetím světě se pokoušíme mimo jiné také rozvojovou pomocí. Je to politika, která si klade za cíl řešit problémy nejchudších. Má však i své nedostatky, které vidím hlavně v neexistující zpětné vazbě, chybějící kontrole a v přístupu „od shora―, kdy jsou často vynecháni hlavní aktéři – samotní příjemci rozvojové pomoci. K tomu, aby bylo možné rozvojovou pomoc poskytovat, je nutné znát počet chudých lidí. Měřítek chudoby je mnoho. V práci byl použit tzv. Poverty gap index, který vyjadřuje relativní počet lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby: ta je Světovou bankou stanovena na $ 1,25/den. Hospodářský růst je vyjadřován zpravidla prostřednictvím změny HDP ve stálých cenách. Hrubý domácí produkt na obyvatele není nejlepším měřítkem hospodářského růstu a říká nám velmi málo o skutečné životní úrovni obyvatel jednotlivých zemí či dokonce o tom, jak jsou lidé v daném státě šťastní. Avšak společně s ukazatelem Poverty gap je tím nejdostupnějším indexem. Ekonomové se intenzivně snaží zavádět alternativní indexy, které by dokázaly zahrnout mnohorozměrnost chudoby. Mohl by jim být HDI (Human development index). Chudé státy si dnes smějí od rozvinutých zemí půjčovat technologie a znalosti, které vedou ke zvýšení produkce. Mohou tím v průběhu desítek let převzít vynálezy, které rozvinuté země nashromáždily v průběhu několika století. Tak se také děje, příkladem může být Čína či Indie či řada menších zemí jihovýchodní Asie. Afrika je ovšem jedinečná svou geografickou polohou, která často z mnoha důvodů znemožňuje vstup novým investorům. Problém rozvojových zemí se tedy stále více stává problémem Afriky. Teze, stanovená v úvodu práce, o existenci přímého lineárního vztahu mezi hospodářským růstem a poklesem chudoby obyvatel státu, byla testována na datech

46

z 32 afrických států pomocí korelačního koeficientu. Tuto myšlenku z daných výsledků nelze potvrdit, ovšem ani jednoznačně vyvrátit. Čtyři státy měly velké výkyvy v křivce HDP, která tak nešla proložit lineárním trendem a korelace proto nemůže být považována za průkaznou. U třinácti států byl prokázán vztah mezi hospodářským růstem a chudobou od určité doby nebo se korelace pohybovala okolo nulové hodnoty. Devět států vykazuje nepřímý vztah (korelační koeficient se blíží -1), tedy pokud roste HDP, snižuje se chudoba. Jsou to státy s nízkou mírou chudoby, ale i takové, které svůj hospodářský potenciál dokázaly využít při eliminaci chudoby. Šest státu vykazuje vztah pozitivní (korelační koeficient se blíží 1), tedy byl prokázán pozitivní lineární vztah – kdy HDP i chudoba zároveň dlouhodobě klesá nebo HDP i chudoba zároveň dlouhodobě roste. Co je u jednotlivých států příčinou rozličného vztahu mezi hospodářským růstem a chudobou obyvatel, bylo zjišťováno v geografických, demografických, ekonomických i historických souvislostech. Bohužel nebyl určen jediný společný znak. Je pravděpodobné, že situace, zda v daném státu chudoba obyvatel klesá nebo neklesá s hospodářským růstem, je způsobena z části jednoduše tím, jak schopnou vládu stát má. Za podstatné považuji také to, jakého tempa růstu dosáhly jednotlivé státy. Státy, s korelačním koeficientem blížícím se -1, měly vysoké tempo růstu. Je evidentní, že tyto státy rostly a chudoba se eliminovala. Naproti tomu státy, jejichž koeficient se blížil +1, měly v určitých případech tempo růstu záporné. Avšak i přes záporné tempo růstu se u půlky z těchto států chudoba obyvatel snižovala. Což může poukazovat na to, že hospodářský růst (vyjádřený hrubým domácím produktem) nutně chudobu neovlivňuje. Z uvedeného vyplývá, že nelze jednoznačně říci, zdali mezi hospodářským růstem a mírou chudoby existuje (přímý či nepřímý) vztah. Je potřeba se na každý stát dívat samostatně a doporučení k odstranění chudobě aplikovat na každý stát i oblast zvlášť. Dle mého mínění se ekonomové velmi málo zabývali možností, že lidé v Africe mají jiné chování a jiný způsob myšlení. Hodnoty a styl myšlení Západu je jednotný, ale lidé v Africe mají priority, které se spíše zaměřují na minulost a přítomnost, a nemyslí tolik do budoucna. (Moleaners, 2000).

47

10 Literatura ACEMOGLU, Daron; JOHNSON, Simon; ROBINSON, Jamea A. Insitutions as the Fundamental Cause of Long-Run Growth. Handbook ofEconomic Gmwth [online]. 2005, 1, [cit. 2011-04-25]. Dostupný z WWW: . BAUER, Michal; CHYTILOVÁ, Julie. Opomíjená heterogenita lidí aneb Proč Afrika dlouhodobě neroste. In IES Working Paper [online]. Praha : [s.n.], 18/2006 [cit. 2011-02-26]. Dostupné z WWW: . BAUER, Peter T. Equality : The Third World and Economic Delusion. Harvard : University Press, 1981. 304 s. CANTALAMESSA, Raniero. Chudoba. [s.l.] : [s.n.], 1996. 87 s. COLLIER, Paul. Miliarda nejchudších. Praha 3, Víta Nejedlého 15 : Vyšehrad, spol. s.r.o, 2009. 224 s. DOLLAR, David; KRAAY, Aart. Growth is good for the Poor. In Journal of economic growth [online]. Washington : [s.n.], 2002 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: . EASTERLY, William; LEVINE, Ross. Africa´s growth tragedy : Policies and Ethnic Divisions. In Wordpress [online]. [s.l.] : [s.n.], 1997 [cit. 2011-02-25]. Dostupné z WWW: . EASTERLY, William. Břímě bílého může : proč pomoc Západu třetímu světu selhává. Praha : Academia, 2010. 454 s. HARDIN, Garrett. Lifeboat Ethics : the Case Against Helping the Poor. In Psychology Today [online]. [s.l.] : [s.n.], September 1974 [cit. 2011-03-01]. Dostupné z WWW: . HAUGHTON, Jonathan; KHANDKER, Shahidur R. Handbook on Poverty and Inequality [online]. Washington : [s.n.], 2009 [cit. 2011-02-24]. Dostupné z WWW:
48

TPA/0,,contentMDK:22405907~menuPK:6626650~pagePK:148956~piPK:216 618~theSitePK:430367,00.html>. HAZLITT, Henry. Porobení chudoby. In Liberton [online]. [s.l.] : [s.n.], 2004 [cit. 2011-02-19]. Dostupné z WWW: . HINDLS, Richard, et al. Statistika pro ekonomy [online]. [s.l.] : [s.n.], 2007 [cit. 2011-05-15]. Dostupné z WWW: JENÍČEK, Vladimír, et al. Vyvážený rozvoj : Na globální a regionální úrovni. Praha : [s.n.], 2010. 132 s. JENÍČEK, Vladimír; FOLTÝN, Jaroslav.Globální problémy a světová ekonomika. Praha : C.H.Beck, 2003. 268 s. KORNER, Pavel. Chudoba v České republice a ve světě [online]. [s.l.], 2001. 92 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. MANDEVILLE, Bernard. From the fable of the bees: Or, private vices, publick benefits . In Pedagogie [online]. [s.l.] : [s.n.], 1774 [cit. 2011-02-19]. Dostupné z WWW:. MAREŠ, Petr. Sociologie nerovnosti a chudoby. [s.l.] : SLON, 1999. 248 s. MISHAN, Ezra J. Spor o ekonomický růst. Praha : Sociologické nakladatelství, 1994. 197 s. MOLEANERS, Nadia. Associations or Informal Networks? Social Capital and Local Development Practices. In University od Essex [online]. University of Antwerp, Belgium : [s.n.], 2000 [cit. 2011-04-29]. Dostupné z WWW: . NORBERG-HODGE, Helena . Dávné budoucnosti. Brno : [s.n.], 1996. 175 s. NOVOTNÝ, Radovan. Inevstujeme.cz [online]. 2.11.2010 [cit. 2011-02-19]. Karel Marx: Bohatí akumulují kapitál a chudí chudnou . Dostupné z WWW: . OECD. Poverty Reduction. In OECD. International development [online]. [s.l.] : [s.n.], 2001 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW: .

49

OLSON, Mancur. Vzestup a pád národů : Ekonomický růst, stagflace a společenská rigidita. Praha : Liberální institut, 2008. 251 s. Penn World Table : Data and Documentation [online]. 2006 [cit. 2011-04-29]. Penn World Table. Dostupné z WWW: . PUTNA, Michal. Rozvojové cíle tisíiletí a jejich plnění [online]. [s.l.], 2009. 90 s. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. RINGEN, Stein. Problém chudoby – několik doporučení k definici a měření. Sociologický časopis [online]. 2005, 1, [cit. 2011-02-19]. Dostupný z WWW: . ROUSSEAU, Jean Jacques . Discourse on the Origin and Basis of Inequality Among Men. In Constitution society [online]. [s.l.] : [s.n.], 1754 [cit. 2011-0219]. Dostupné z WWW: . ROWNTREE, Seebohm. Poverty : A Study of Town Life. London : Macmillian, 1901. 437 s. SACHS, Jeffrey. The end of poverty. London : Penguin Books, 2005. 396 s. SAMUELSON, Paul; NORDHAUS, William. Ekonomie. Praha : NS Svoboda, 2007. 775 s. SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla. [s.l.] : Nakladatelství 65. pole, 2009. 272 s. SEN, Amartya. Capability and Well-Being : M. Nussbaum and A. Sen. New York : Oxford Clarendon Press, 1993. 472 s. SIMMEL, Georg. Sociology in Switzerland [online]. 1977 [cit. 2011-02-19]. The Significance of Simmel's Work. Dostupné z WWW: . SINGER, Peter. The Singer Solution to World Poverty. The New York Times [online]. 1999, 1, [cit. 2011-03-01]. Dostupný z WWW: . SMITH, Adam. Pojednání o podstatě a bohatství národů. Praha : Liberální institut, 1776. 986 s.

50

STIGLITZ, Joseph E. Project Syndicate : A world of ideas [online]. 2004 [cit. 2011-02-25]. The Resource Curse Revisited. Dostupné z WWW: . STOJANOV, Robert, et al. Rozvoj. In Rozvojovka [online]. [s.l.] : [s.n.], 2008 [cit.2011-03-23]. Dostupné z WWW:. SOJKA, Milan. Dějiny ekonomických teorií. Praha : Havlíček Brain Team, 201é. 541 s. ŠŤASTNÝ, Dan. O blahobytu, násilí a paternalismu politiků. In Liberální institut [online]. [s.l.] : [s.n.], 1999 [cit. 2011-02-19]. Dostupné z WWW: . The World Bank [online]. 2005 [cit. 2011-02-19]. Poverty analysis-overview. Dostupné z WWW: . United Nations Development Programme [online]. 1999 [cit. 2011-02-19]. Poverty Assessment and Monitoring. Dostupné z WWW: . United Nations Development Programme. Poverty in focus. In International Poverty Centre [online]. [s.l.] : [s.n.], 2006 [cit. 2011-02-24]. Dostupné z WWW: . United nations development programme. Human development report [online]. 2010 [cit. 2011-02-25]. Composite indices — HDI and beyond. Dostupné z WWW: . United Nations Entity for Gender Equality and the Empowerment of Women [online]. 2009 [cit. 2011-02-22]. Women, Poverty & Economics. Dostupné z WWW: . VARADZIN, František, et al. Ekonomický rozvoj a růst. Praha : [s.n.], 2004. 329 s. Výzkumný tým Social Watch. Právo nežít v chudobě : Chudoba jako porušování lidksých práv. Praha : Filosofia, 2010. 142 s.

51

The World Bank Group [online]. 2000 [cit. 2011-04-25]. Beyond Economic Growth. Dostupné z WWW: . The World Bank : Working for a World free of poverty [online]. 2011 [cit. 201104-17]. Poverty gap at $1.25 a day (PPP) (%) . Dostupné z WWW: .

52

53

Přílohy

Veškerá data pochází z vlastního zpracování.

54

55 Alžírsko HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Počet obyvatel, kteří žijí pod hraPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel nicí chudoby 4732,160161 1,1 19407000 213477 4936,682198 5028,892495 5164,141253 1,02 21341000 217678,2 5174,041732 5176,812157 5125,902064 1,76 23255000 409288 4970,042266 1,8 23884000 429912 4993,818185 4961,887538 1,67 25093000 419053,1 4851,374558 4788,84421 4590,421364 1,24 26914000 333733,6 4436,369875 4517,033082 1,4 28083000 393162 4673,546107 1,36 28595000 388892 4644,706811 4823,553222 4902,506947 1,71 29963000 512367,3 4933,501057 5001,498599 5135,707981 1,06 31287000 331642,2 5437,399103 5632,707244 5899,726295 0,82 32 531 000 266754,2

55

56

Angola Počet obyvatel, kteří žijí pod hraniPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel cí chudoby 1953,83437 36,84 6 877 000 2533486,8 1981,388306 2006,686811 2152,018362 25,89 7440000 1926216 2121,78865 2253,245369 2358,664513 24,74 7874000 1948027,6 2491,753878 2406,902146 2358,584982 25,19 8291000 2088502,9 2496,33231 2422,790875 1734,111877 36,57 8961000 3277037,7 1749,225743 1997,204019 2308,076236 32,58 9660000 3147228 2414,508147 2274,961873 2437,646057 29,94 10263000 3072742,2 2335,856725 29,9 10443000 3122457 2193,946616 2505,890672 27,32 10866000 2968591,2 2483,573964 2640,140966 3108,685577 22,14 11827000 2618497,8 HDP

roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

56

57

Botswana HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Poverty gap at $1,25 3073,5 2974,9 3249,8 3589,5 3778,3 3900,1 4149,1 4044,5 5566,9 5803,4 5985 5861 5760,7 5709 5583,7 5625 6849,2 7047,1 7986,5 8579,9 8194,4 8772,5 8880,7 9648 9309,4

Počet obyvatel, kteří žijí pod hraPočet obyvatel nicí chudoby 13,8 934000 128892

17,6

1043000

183568

13,8 16,5

1115000 1151000

153870 189915

8,6

1264000

108704

11,04 11

1386000 1427000

153014,4 156970

11,42

1504000

171756,8

7,69

1589000

122194,1

8,72

1630000

142136

7,46

1640000

122344

57

58

Burkina Faso Počet obyvatel, kteří žijí pod hraniPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel cí chudoby 393,37 41,4 6472000 2679408 380,23 384,26 374,7 45,56 6983000 3181454,8 412,93 423,44 431,03 43,73 7587000 3317795,1 453,92 435,65 447,55 40,49 8336000 3375246,4 455,4 452,73 40,2 8878000 3568956 420,58 40,2 9160000 3682320 404,59 352,49 321,23 46,6 10061000 4688426 412,55 426,36 47,3 10652000 5038396 406,84 47,28 10975000 5188980 395,31 388,64 394,8 44,35 12251000 5433318,5 375,06 374,95 368,52 36,39 13492000 4909738,8

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Kamerun roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 2150,4 14,14 9024000 1275993,6 2264,5 2316,3 2392,4 20,04 9815000 1966926 2511,6 2587,5 2487,9 7,44 10781000 802106,4 2213,9 2097,7

HDP

58

59 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

1896,8 1761,7 1667,6 1654 1548,2 1540,5 1553,5 1596,2 1632,9 1660,3 1688,4 1718,4 1748,8 1778,4 1798,7 1793,1

15,57

11779000

1833990,3

20,28

12814000

2598679,2

18,9

13849000

2617461

10,2 10,17

15577000 15930000

1588854 1620081

7,83

16988000

1330160,4

Středoafrická republika Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí Poverty gap at $1,25 Počet obyvatel chudoby 858,16 53,06 2412000 1279807,2 897,45 789,71 837,24 52,52 2628000 1380225,6 843,06 854,92 793,2 53,44 2840000 1517696 786,33 779,53 741,32 54,58 3084000 1683247,2 716,58 673,29 637,19 57 3365000 1918050 644,62 655,26 590,29 45 3616000 1627200 620,07 631,04 643,04 35,8 3859000 1381522 634,36 625,75 610,91 28,3 4048000 1145584 556,08 28,3 4112000 1163696 552,46

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

59

60 2005

547,27

29,73

4238000

1259957,4

Čad HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Poverty gap at $1,25 580,07 586,91 589,97 649,63 656,15 793,41 739,05 697,92 780,52 791,08 743,95 780,39 807,78 792,22 805,24 799,42 719,55 740,76 775,01 754,42 731,19 768,61 818,07 905,49 1237,7

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPočet obyvatel doby 25,09 4646000 1165681,4

19,54

5126000

1001620,4

24,45

5499000

1344505,5

21,88

6023000

1317832,4

29,2

6656000

1943552

29,16

7329000

2137136,4

24,49

8059000

1973649,1

25,64 25,6

8836000 9104000

2265550,4 2330624

23,56

9657000

2275189,2

Džibuti roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986

HDP 3629,7 3580,8 3481,3 3960,9 3903,9 3708

Poverty gap at $1,25

Počet obyvatel, kteří žijí pod hraniPočet obyvatel cí chudoby 1,92 294000 5644,8

1,41

289000

60

4074,9

61 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

3618,6 3438,3 3124,1 3382 2262,9 2300,3 2448,3 2385 2407,6 2226,4 1984,6 1861,2 3034,1 1945,1 1923,4 1906,3 2012,5 2176,3 2198,2

1,55

311000

4820,5

0,79

366000

2891,4

1,42

393000

5580,6

1,6

414000

6624

3,43

427000

14646,1

5,3

447000

23691

5,19

477000

24756,3

Egypt roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

HDP 1940,9 2189,5 2306,6 2401,1 2390,7 2534,5 2358,3 2430,4 2533,6 2647,4 2906,5 3126,5 3186,8 3285,8 3402,8 3475,7 3497,8 3638,5 3758 3827,9 3857,6

Poverty gap at $1,25

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí Počet obyvatel chudoby 1,94 44196000 857402,4

1,36

48550000

660280

1,04

52799000

549109,6

0,6 0,6

56694000 58139000

340164 348834

0,47

60677000

285181,9

0,5

64705000

323525

0,32 0,5

69067000 70492000

221014,4 352460

61

62 2002 2003 2004 2005

3933,7 4007,8 4098,9 4280,7

0,5

73313000

366565

0,4

77506000

310024

Etiopie Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 448,94 22,39 37056000 8296838,4 434,18 22,4 38112000 8537088 439,2 423,6 21,11 40072000 8459199,2 407,18 413,53 349,5 21,66 43000000 9313800 443,47 408,87 413,53 25,18 48197000 12136004,6 386,37 334,71 370,37 24,36 53446000 13019445,6 372,61 383,39 21,2 56628000 12005136 416,83 17 58284000 9908280 471,01 438,43 451,63 16,21 63055000 10221215,5 459,66 16,2 64690000 10479780 480,81 471,15 13,18 67947000 8955414,6 439,45 465,54 509,95 9,6 73053000 7013088

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Ghana HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985

Poverty gap at $1,25 797,27 832,58 732,23 766,08 803,22

Počet obyvatel, kteří žijí pod hraniPočet obyvatel cí chudoby 17,16 731000 125439,6

19,26

805000

62

155043

63 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

763,74 747,61 796,63 838,1 843,9 876,06 831,88 816,98 826,5 844 861,97 775,21 821,06 803,31 887,05 907,01 913,84 952,05 1003,1 1045,1

18,18 18 17,2 17,99

880000 899000 918000 937000

159984 161820 157896 168566,3

18,3 17,9

986000 1013000

180438 181327

16,17

1097000

177384,9

14,4 14,35

1156000 1195000

166464 171482,5

12,5

1299000

162375

10,49

1394000

146230,6

Guinea HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000

Poverty gap at $1,25 865,41 864,49 854,66 829,73 826,93 820,95 829,16 855,72 870,75 860,96 811,55 801,51 817,6 822,34 831,59 845,47 729,33 741,35 754,85 756,36

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPočet obyvatel doby 55 4608000 2534400

56,33

5045000

2841848,5

63,03

5650000

3561195

63,34 63,3

6279000 6728000

3977118,6 4258824

34,98

7195000

2516811

52,31

7950000

4158645

22,52

8431000

1898661,2

63

64 2001 2002 2003 2004 2005

782,43 810,74 845,82 848,25 870,05

32,24 32,3

8808000 9020000

2839699,2 2913460

32,01

9453000

3025905,3

Guinea Bissau Počet obyvatel, kteří žijí pod hraniPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel cí chudoby 504,15 15,98 807000 128958,6 458,79 432,98 455,15 13,02 865000 112623 464,92 476,82 416,84 19,41 928000 180124,8 377,07 413,99 425,82 21,71 996000 216231,6 432,82 21,7 1020000 221340 441,37 529,26 20,6 1084000 223304 560,73 586,96 665,6 16,1 1166000 187726 661,28 472,5 464,73 22,51 1250000 281375 453,41 448,63 435,05 16,5 1332000 219780 433,35 425,99 793,62 13,53 1413000 191178,9

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Keňa Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 1116,3 15,35 16989000 2607811,5 1094,5 1049,7 1051,1 15,43 19052000 2939723,6

HDP roky 1981 1982 1983 1984

64

65 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

1021,2 1088,3 1121 1157,9 1179,5 1187,8 1166,1 1111,4 1091,7 1107 1128,6 1143,4 1099,5 1124,9 1151,6 1132,5 1116,3 1125,4 1155,9 1148,7 1171,9

14,45

21198000

3063111

13,74

23358000

3209389,2

15,4 15,35 9,3

25021000 25814000 26413000

3853234 3962449 2456409

5,93 4,6

27671000 28264000

1640890,3 1300144

5,01

29384000

1472138,4

5,66

31387000

1776504,2

6,1

33830000

2063630

Lesoto roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí Poverty gap at $1,25 Počet obyvatel chudoby 791,44 20,74 1377000 285589,8 782,78 772,54 746,1 17,9 1484000 265636 758,9 758,61 20,9 1560000 326040 782,15 20,9 1599000 334191 860,4 890,48 906,63 31,15 1722000 536403 900,58 898,31 963,03 30,2 1843000 556586 972,71 988,58 26,7 1920000 512640 1077,7 26,68 1953000 521060,4 1160,5 1112 1093,4 24,23 2025000 490657,5 1103,5 1115,3

HDP

65

66 2002 2003 2004 2005

1137,2 1179,7 1250,9 1166,9

20,76 20,8

2047000 2045000

424957,2 425360

18,05

2031000

366595,5

Madagaskar Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 810,01 50,5 8920000 4504600 786,87 50,52 9171000 4633189,2 744,54 751,27 761,67 45,45 9981000 4536364,5 761,44 917,55 912,96 32,37 10877000 3520884,9 914,32 965,04 916,88 31,57 11860000 3744202 859,25 842,57 826,38 34,8 12950000 4506600 810,58 800,14 792,94 36,91 14165000 5228301,5 786,83 32,8 14598000 4788144 783,54 803,28 44,3 15506000 6869158 810,87 830,12 41,4 16473000 6819822 685,33 41,37 16980000 7024626 701,15 711,57

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Malawi Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 691,74 48,86 6311000 3083554,6 667,88 662,19 676,13 49,55 6909000 3423409,5 677,04

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985

66

67 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

638,58 606,32 595,73 578,23 567,18 628,12 540,4 569,56 485,58 532,33 566,16 583,1 564,33 572,7 544,1 520,82 498,7 509,74 517,79 517

58,57

7825000

4583102,5

56,32

9287000

5230438,4

49,63

10182000

5053326,6

46,38

10144000

4704787,2

46 40,11

10698000 10977000

4921080 4402874,7

33,65

11824000

3978776

32,3 32,31

12407000 12707000

4007461 4105631,7

Mali Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí Poverty gap at $1,25 Počet obyvatel chudoby 587,81 47,07 6884000 3240298,8 611,33 558,46 544,14 46,7 7238000 3380146 586,54 683,62 659,41 53,31 7634000 4069685,4 650,17 686,35 688,73 51,82 8084000 4189128,8 667,29 722,51 719,5 53,09 8591000 4560961,9 714,07 53,1 8775000 4659525 706,02 762,97 41,24 9173000 3782945,2 775,34 820,33 843,2 37,68 9834000 3705451,2 748,17 808,14 25,8 10321000 2662818 813,57 21,44 10580000 2268352

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

67

68 2003 2004 2005

858,9 865,05 890,59

18,79

11415000

2144878,5

Mauritánie Počet obyvatel, kteří žijí pod hraniPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel cí chudoby 1425,2 16,77 1585000 265804,5 1295,6 1304,3 1240,2 18,25 1703000 310797,5 1250,9 1278,2 1277,5 18 1841000 331380 1270,8 1313,9 1269,6 18,28 1984000 362675,2 1275,7 1237,5 1275,2 14,4 2205000 317520 1196,3 1286,4 1344,9 7,1 2389000 169619 1189,4 1192,1 1240,1 6,29 2591000 162973,9 1229,9 5,7 2668000 152076 1233,9 1219,4 4,45 2829000 125890,5 1259,3 1317 1374,4 2,92 3087000 90140,4

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Maroko roky 1981 1982 1983 1984

HDP 2000 2145,2 2023,6 2062,2

Poverty gap at $1,25

Počet obyvatel, kteří žijí pod hraniPočet obyvatel cí chudoby 2,65 19846000 525919

2,18

21296000

68

464252,8

69 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

2137 2219,2 2100,2 2252 2297,7 2348,4 2509,6 2379,6 2277,5 2451,1 2273,8 2488,9 2431 2596,6 2562,8 2560,1 2683 2738,6 2888,1 3000,4 3045,4

2,2

21857000

480854

1,27

22987000

291934,9

0,35 0,5

24686000 25244000

86401 126220

0,97

26351000

255604,7

0,65

27990000

181935

1,2

29597000

355164

0,9 0,9

30645000 31168000

275805 280512

0,51

32726000

166902,6

Mozambik roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 456,02 25,09 12363000 3101876,7 429,63 380,65 384,08 37,29 12923000 4818986,7 357,41 342,04 362,13 37,76 12892000 4868019,2 390,64 416,5 405,6 45,1 12656000 5707856 415,48 370,77 379,13 370,58 359,38 373,98 41,97 16192000 6795782,4 402,68 42 16603000 6973260 430,88 436,91 27,04 17393000 4703067,2

HDP

69

70 2000 2001 2002 2003 2004 2005

437,69 488,27 533,25 561,19 598,46 634,06

35,4

18474000

6539796

35,4 29,99

19112000 19407000

6765648 5820159,3

Niger Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 670,33 19,89 6275000 1248097,5 659,3 619,38 499,84 36,46 6778000 2471258,8 526,69 558,55 543,11 25,75 7333000 1888247,5 603,3 564 505,88 24,31 7945000 1931429,5 526,09 491,78 29,7 8393000 2492721 475,54 29,66 8631000 2559954,6 492,02 38,6 8880000 3427680 476,61 489,92 38,37 9404000 3608314,8 476,12 518,88 509,85 36,68 10221000 3749062,8 475,73 494,96 504,1 524,3 497,66 524,59 28,1 12163000 3417803

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Nigeria HDP roky 1981 1982 1983

Poverty gap at $1,25 1394,4 1355,6 1264,9

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chudoPočet obyvatel by 18,06 70815000 12789189

70

71 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

1253,2 1323,4 1133,6 992,24 1049,4 1092,6 1180 1169,3 1123,8 1123 1098,3 1085,4 1127,1 1164,7 1164,7 1104,9 1135,6 1330,9 1578,6 1776,5 1527,2 1543,6

21,9

75527000

16540413

21,4 22,6

79345000 81552000

16979830 18430752

21,03

88510000

18613653

22,9

95885000

21957665

32,1

103537000

33235377

32,84

111580000

36642872

31,47

119901000

37732844,7

29,6 28,19

125744000 128766000

37220224 36299135,4

Rwanda HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998

Poverty gap at $1,25 996,95 830,1 881,32 745,44 755,75 765,16 767,65 713,69 715,03 773,41 801,48 848,47 717,38 391,7 650,46 648,55 606,6 629,57

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chudoPočet obyvatel by 21,6 5310000 1146960

19,71 19,7

5860000 6010000

1155006 1183970

30,2

6349000

1917398

30,16

6924000

2088278,4

31,72

7457000

2365360,4

35,96

6002000

2158319,2

71

72 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

656,92 661,59 693,66 738,75 725,58 741,3 839,09

30,79 38,2

7359000 7507000

2265836,1 2867674

36,51

7852000

2866765,2

36,22

8441000

3057330,2

Senegal roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

HDP 1076,5 1229,2 1217,3 1121,4 1127,6 1145,4 1150,1 1177 1117,1 1125 1090,9 1077,2 1023,9 1151,8 1166,7 1196,2 1215 1250,7 1305,1 1323,2 1351,3 1310,8 1372,4 1415,6 1464,7

Poverty gap at $1,25

Počet obyvatel, kteří žijí Počet obyvatel pod hranicí chudoby 36,36 5959000 2166692,4

34,96

6542000

2287083,2

33,22

7171000

2382206,2

34,3 26,2

8308000 8541000

2849644 2237742

19,5

9026000

1760070

18,34 16,09

9794000 10057000

1796219,6 1618171,3

28,3 13,22

10595000 10870000

2998385 1437014

10,8

11706000

1264248

Siera Leone Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 1060,8 42,34 3394000 1437019,6 1026,4

HDP roky 1981 1982

72

73 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

1005,1 1060,8 1010,6 1039,5 1046,2 1051 1065,6 1046 939,43 880,96 856,29 875,75 874,78 679,72 557,23 557,62 510,47 529,56 582,65 651,04 694,53 729,12 744,16

43,72

3615000

1580478

44,64

3869000

1727121,6

44,8

4221000

1891008

38,53

4214000

1623654,2

31,3

4439000

1389407

31,78

4699000

1493342,2

20,3 20,3

5359000 5564000

1087877 1129492

18,26

5867000

1071314,2

Jižní Afrika Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 6171 12,67 30169000 3822412,3 5832,2 5979,7 5856,3 13,38 33182000 4439751,6 5561,2 5279,6 5283,6 10,4 35933000 3737032 5414,3 5520,1 5389,5 5,85 38391000 2245873,5 5274,3 5074,3 5085,7 6,9 40639000 2804091 5229,7 5382,7 5,2 41779000 2172508 5480,6 7,01 42312000 2966071,2 5558,9

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997

73

74 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

5576 5687,7 5893,6 6005,3 6121,9 6252,9 6493,1 6960,8

6,88 8,2

43746000 44066000

3009724,8 3613412

7,54

44434000

3350323,6

5,44

44344000

2412313,6

Swazijsko roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 2274,9 62,63 631000 395195,3 2216,8 2192 2292,9 2467,4 2540,8 2759,2 55,32 779000 430942,8 2818,4 2904,6 3080,1 53,68 885000 475068 2982,6 2931,3 2888 47,74 992000 473580,8 2971,9 3084,8 47,7 1005000 479385 3121,7 41,4 1031000 426834 3110,8 3154,6 3235,1 36,73 1094000 401826,2 3174 3166,3 29,4 1122000 329868 3205,7 29,5 1130000 333350 3241,3 3247,5 3316 29,01 1138000 330133,8

HDP

Tanzanie Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 646,24 24,97 19274000 4812717,8

HDP roky 1981

74

75 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

622,93 598,02 597,25 606,97 608,65 633,18 639,39 640,5 663,35 714,81 682,9 641,29 642,29 641,79 675,41 688,61 711,88 718,96 719,34 738,24 778,46 796,44 825,15 940,95

23,89

21051000

5029083,9

25,51

23041000

5877759,1

28,1 29,7

25138000 25853000

7063778 7678341

38

27494000

10447720

43,11

30055000

12956710,5

40,9 46,8

32246000 33065000

13188614 15474420

44,09

34594000

15252494,6

39,2

36766000

14412272

Tunis roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996

HDP 3291,5 3184,9 3246,6 3304,3 3348,7 3125,2 3168,9 3096,8 3148,5 3354,4 3421 3667,2 3653,7 3649,7 3679,2 3928

Poverty gap at $1,25

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPočet obyvatel doby 2,22 6606000 146653,2

1,92 1,9

7185000 7362000

137952 139878

1,82

7725000

140595

1,4

8207000

114898

1,32

8680000

114576

1,3 1,17

8973000 9105000

116649 106528,5

75

76 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

4081,3 4224,5 4436,3 4623,6 4798,8 4797,8 5022,8 5264,4 5379,8

0,57 0,5

9459000 9564000

53916,3 47820

0,34

9771000

33221,4

0,19

10075000

19142,5

Uganda roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 510,02 31,36 12596000 3950105,6 541,26 561,12 544,67 31,8 13762000 4376316 512,99 506,79 512,01 35,92 15283000 5489653,6 515,98 531,22 33,2 16500000 5478000 553,07 33,18 17074000 5665153,2 565,64 30,3 18252000 5530356 564,59 589,86 30,33 18903000 5733279,9 703,17 691,32 722,68 24,8 20624000 5114752 746,8 772,91 809,94 24,5 22536000 5521320 820,5 838,29 861,24 22,7 24720000 5611440 876,22 890,69 1000,1 19,1 27269000 5208379

HDP

76

77 Zambie Počet obyvatel, kteří žijí pod hranicí chuPoverty gap at $1,25 Počet obyvatel doby 1679,4 33,67 5885000 1981479,5 1410,4 1290,8 1264,1 38,9 6563000 2553007 1298,6 1274 1289,9 32,84 7272000 2388124,8 1308,8 1232,6 1206,7 40,2 7942000 3192684 1187,9 1109,7 35,6 8381000 2983636 1007,1 35,56 8593000 3055670,8 944,88 901,25 892,23 29,5 9202000 2714590 897,56 868,83 26,9 9636000 2592084 856,07 27,5 9863000 2712325 828,82 810,22 862,33 910,22 27,1 10799000 2926529 1372,5 32,8 11026000 3616528 1396,2 32,76 11262000 3689431,2

HDP roky 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

77