HOROSEDLY – 300 let kaple sv. Jana Nepomuckého OBNOVENÍ PROVOZU PO REKONSTRUKCI
POUŤOVÁ MŠE SVATÁ sobota 17. května 2014 – 10.00 hodin po skončení KONCERT, který uvede pan Oldřich Vlček Christina Johnson - Anglie – soprán Oldřich Vlček – housle MUDr. Jaroslav Eliáš – varhany Podrobný historický popis na dalších 10 stranách:
Kaple sv. Jana Nepomuckého a Talmberkové v Horosedlech Dne 20. 11. 1710 prodala Clara Bernardina, ovdovělá hraběnka ze Sternberka, ves Horosedly za cenu 22.000 zlatých Janu Františkovi z Talmberka a jeho choti Josefě Maxmiliáně, rozené z Löwenfels. Po roce - 7. 11. 1711 - podal pan Talmberk pražské arcibiskupské konsistoři formální žádost o povolení výstavby kaple. Stavební práce a zařizování kaple probíhalo v letech 1711 – 1714. Dne 28. 1. 1713 pověřila pražská arcibiskupská konsistoř píseckého děkana a vikáře P. Václava Bezděku, aby nově vysvěcenou kapli vysvětil. Z dochované korespondence mezi panem Talmberkem, pražskou arcib. konsistoří a píseckým děkanem P. Bezděkou nepodařilo se zjistit, který den ke svěcení kaple došlo. Trvá i pochybnost pana učitele Jana Tomana o původním zasvěcení kaple. Ze zmíněné korespondence skutečně to nevyplývá a je pravděpodobné, že původní zasvěcení bylo sv. Janu Křtiteli a k zasvěcení sv. Janu Nepomuckému došlo později po roce 1720. Z písemností o vyřizování pozdějšího sporu mezi panem Talmberkem a mirovickým farářem Kamlachem, který tehdy řešil opět písecký děkan a vikář P. Václav Bezděka, konkrétně ve výpovědi mirovického primase Hendrycha Pacovského se uvádí, že když byla svěcena nově vystavená kaple v Horosedlech, žádal p. Talmberk mirovický magistrát o účast, a tak se v určený den vypravilo z Mirovic do Horosedel celé procesí s korouhvemi v čele s městskou radou a primasem Hendrychem Pacovským. Přesně den slavnosti však uveden není. Horosedlská kaple je obdélná stavba, uzavřená v presbytáři třemi stranami osmiúhelníka. V zděném průčelí kaple je nad římsou zasazen znak Tallenbergů a Löwenfeldů. Stejné znaky jsou i nad oltářem. Znak tallenbergský má v černém poli dva jetelové listy. Znak löwenfelský je složitější: černý orel v zlatém poli, ve dvou rozích na kříž, v červeném poli je lev, jenž drží kotvu a v druhých protilehlých polích v červeném poli se spatřuje zelená skála (Fels). Celý dvojdílný znak je ozdoben zlatou korunou. Nad vchodem do kaple je elipsovité okénko. Nad sedlovou střechou zdvíhá se nízká, osmiboká věžička s lucernou. Vnitřek je valeně sklenutý s lunetami při oknech a nad závěrem kaple. Hlavní oltář z počátku 18. století zdobí pěkný oltářní obraz sv. Jana v řezaném rámu s akantovými rozvilinami a stuhami, oživeném andílky. Na levé, východní straně stojí vedlejší oltář s relikviářem, opět v přebohatém, akantovými rozvilinami zdobeném rámu. Cenné jsou i původní povlaky oltářních polštářů, pestře vyšívané lidovými motivy ze století 18.
Poslední a vlastně jediný inventář horosedlské zámecké kaple se zachoval až z roku 1884. Pořídil jej tehdejší mirovický farář a vikář P. Josef Rozsypal, za spolupráce vikariátního sekretáře, pohořského faráře P. Františka Beránka. V popisu kaple se uvádí, že je dlouhá 9,5 m, široká 7,6 m, vysoká rovněž 7,6 m. Má šestiúhelníkový závěr presbytáře a nad vchodem malý chór, na němž je malý positiv (varhany). Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazem téhož světce v dřevěném pozlaceném rámu, nad nímž je menší obraz sv. Jana Ev. – byl oceněn za 20 zlatých. Po levé straně stojí oltář P. Marie s jejím obrazem v dřevěném polověnci a se sochami sv. Prokopa a sv. Mikuláše – byl oceněn za 7 zl. Po pravé straně ve výklenku třetí oltář s velkým krucifixem a malovanými obrazy s. Maří Magdaleny a sv. Jana Ev. se sochami Krista a sv. Jana Křtitele vše v prostředním stavu – oceněno za 10 zl. Dřevěná kazatelna – za 1 zl. 50 kr., 2 lavice v kapli a tuplovaná na chóru – za 2 zl. 50 kr., místo zpovědnice se nachází pouze obyčejná židle s roztrhaným potahem – bez ceny, malý positiv, zcela rozbitý s cínovými píšťalami za 5 zl., kaditelnice – 10 kr., 6 větších cínových svícnů za 12 zl., 10 malých cínových svícnů – 4 zl., 1 velikonoční svícen ve zdi – 10 kr., věčná lampa 30 kr., skříňka se zásuvkami – cena neudána, trůnek pod sochu P. Marie při procesích – 1 zl., 1 bezcenný biret, 2 oltářní polštáře – 1 zl., 4 menší polštáře pestrou látkou potažené ve špatném stavu – 20 kr., 2 opotřebované fangle s obrazy P. Marie a sv. Anny – 20 kr., 1 misál v černé kůži z r. 1725 – 50 kr., Celkem 51 kusů v ceně 80 zl. 16 kr. Po smrti Josefy Maxmiliány Deymové r. 1766 zdědil statek Horosedly – Touškov její nevlastní bratr Jan Karel Běšín, který nechal dne 5. 3. 1772 v Praze pořídit nadační instrument na zámecké kaplanství v Horosedlech, jímž se splňuje přání a vůle jeho zemřelé nevlastní sestry paní Josefy Maxmiliány, ovdovělé svobodné paní Deymové, dříve provdané Tallenberkové, rozené z Löwenfels, která testamentem z 3. ledna 1750 a jeho doplňkem z 2. února 1756 zavázala svého dědice i všechny příští držitele statku Horosedly k plnění následujících ustanovení:
1) podle § 11 připomenutých testamentů, jež byly vloženy do knihy testamentů desek zemských 21. ledna 1766, zřizuje se a uvolňuje se kapitál 4000 zl., z jehož výnosu má být vydržován světský kněz – kaplan při zámecké kapli v Horosedlech, jehož povinností bude: a) čest boží stále více vyhledávati a podporovati b) každou neděli a svátek sloužit v horosedlské kapli mši sv., při níž bude sv. evangelium česky zřetelně čísti a je vykládati, pomodlit se 5 Otčenášů s Pozdravením andělským a Vyznání víry k intenci (na úmysl) fundátora (zakladatele nadace). V ostatní dny v týdnu, tj. v pondělí, ve středu a v sobotu má se modlit s věřícími totéž za duše všech věrných zemřelých s připojením litanie Fidelium antima. c)pondělní mše bude sloužena za všechny ubohé duše v očistci, ve středu za fundatorku a její rodiče, barona von Löwenfels a její matku paní Kateřinu Běšínovou, rozenou z Dobřenic a za její dva zemřelé manžely, Jana Františka z Tallenbergu a Jana Felixe Dejma ze Stříteže. d) sobotní mše bude sloužena za duši milostivé fundatorky Josefy Maxmiliány, svob. paní Deymové ze Stříteže, rozené z Löwenfelsu, prvně provdané Tallenbergové, dále za její bratry a sestry a za nevlastního otce Jana Václav Běšína z Běšin. e) podle § 12 téhož testamentu zřizuje se při horosedlské zámecké kapli další fundace 600 zl., z níž vypadající 4 % zemské úroky mají patřit fundačnímu kaplanu, ale část tohoto úrokového výnosu ve výši 20 zl. bude náležet školnímu učiteli za výkon kostelního zpěvu, 10 zl. privilegovanému oltáři a zbytek, po odečtení výloh na světlo (svíčky pro hlavní oltář), má patřit po vyúčtování kaplanovi. f) podle § 13. testamentu pojišťuje se a zanechává na statku Horosedly dalších 300 zl., jež mají být uloženy rovněž v zemských obligacích a příslušný z nich výnos, s vědomím patrona, má být obrácen na usus fructus, tj. na nákup mešního vína, vosku a svíček. g)držitelé statku horosedlského se tímto nadačním instrumentem zavazují dávat do horosedlské kaple z Touškova ročně 50 pfuntů omastku na udržování věčného světla před hlavním oltářem. h) fundační kaplan se zavazuje k tomu hleděti, aby byl tento instrument ve všech ustanoveních a bodech řádně dodržován. ch) nadační instrument ve trojím vyhotovení bude předložen ke schválení českému místodržitelství i pražské arcibiskupské konsistoři. Po jeho schválení má být jeden exemplář uložen u zemské nadační komise, druhý u arcibiskupské konsistoře a třetí v kapli v opatrování kaplana. Instrument je zpečetěn a vlastnoručně podepsán Janem Karlem Běšínem, tj. dědicem a vykonavatelem testamentu zemřelé fundatorky. Jako svědci se na nadační listině podepsali Josef František Deym za Stříteže a Erkanach Ubellio de Siegburg. Prvním skutečným nadačním kaplanem horosedlským, jemuž patřily požitky z uvedených fundačních kapitálů, byl P. František Davon, který však již po dvou letech 23. září 1774 zemřel. Kšaftem z téhož roku odkázal horosedlské kapli aktivní přebytek své celkem chudé pozůstalosti ve výši 174 zl. 47 krejcarů. Po smrti kaplana Františka Davona, který je pohřben v kryptě Loubských mirovického kostela, stal se zámeckým kaplanem v Horosedlech a současně kooperátorem mirovického faráře P. Vojtěch Klimeš, který v této funkci setrval v Horosedlech i po prodeji statku svob. pánovi Meyerovi a dožil se tu i prodeje Horosedel Schwarzenbergům v roce 1789. Koupí Horosedel k Orlíku přestaly být Horosedly sídelním místem vrchnosti a zámecké kaplanství zde prakticky ztratilo existenční oprávnění. Proto, když počátkem r. 1791 zemřel tehdejší zámecký kaplan orlický P. Jan Michálek, byla 13. ledna 1791 požádána českobudějovická biskupská konsistoř o svolení, aby se horosedlský kaplan P. František Klimeš směl přestěhovat na Orlík, kde je kaplan mnohem více zapotřebí než v Horosedlech a aby kaplanská nadace horosedlská byla spravována z Orlíka. Mělo jít jenom o krátkodobé a přechodné řešení, protože faktické přenesení horosedlské nadace na Orlík by bývalo vyžadovalo souhlas nejvyššího tehdy státního úřadu v Čechách, zemského gubernia v Praze. Pro sjednocení kaplanství orlického a horosedlského byly uváděny tyto důvody: 1) V Horosedlech již nikdy nebude sídlit vrchnost, pro kterou bylo kaplanství zřízeno. 2) Horosedly jsou pouze čtvrt hodiny vzdáleny od farního kostela v Mirovicích. 3) Horosedlský kaplan četl nadační mše většinou v Mirovicích. 4) Nedělní bohoslužby v Horosedlech by věřící zbytečně přetahovaly od jejich povinnosti zúčastnit se bohoslužeb ve svém farním kostele. 5) Ve všední dny bývali v Horosedlech na mši přítomni nejvýše 3 až 4 lidé.
Sloučením kaplanské nadace orlické a horosedlské se podstatně zvýšil peněžitý příjem i deputát kaplana na Orlíce: na penězích pobíral z Horosedel 240 zl., z Orlíka 100 zl. a spolu s deputátem bylo orlické kaplanství prebenda značně vysoká. Bývalý kaplan horosedlský P. Fr. Klimeš pěkných příjmů však dlouho neužíval. Na jaře r. 1793 na Orlíce zemřel. Jeho odchodem na Orlík byl však částečně poškozen mirovický farář, jemuž měl podle přání fundatorky nadace pomáhat v duchovní správě. Byl proto odškodněn tím, že od roku 1791 pobíral z výnosu horosedlské nadace ročně 44 zl. Mše v horosedlské kapli se potom sloužila jen o svatojánské pouti 16. května. Sloužil ji mirovický farář nebo kaplan pouze z dobré vůle a ochoty, protože žádným ustanovením nebo ujednáním k tomu zavázán nebyl. Naopak u následujících farářů mirovických vznikalo postupně přesvědčení, že přenesení horosedlské nadace na Orlík je jen dočasné, jak se o tom v knížecí žádosti konsistoři z 13. 1. 1791 hovoří a že by vlastně její výnos měl patřit mirovickému faráři, v jehož farním obvodu se kaple i ves nalézají. Velmi významně se horosedlské kaple dotkl i známý rakouský finanční úpadek v roce 1811. Nejen že muselo být z kaple odevzdáno všechno kostelní stříbro v ceně 340 zl., ale podstatné znehodnocení měny znehodnotilo i staré nadační kapitály a tím i jejich úrokový výnos. Spojený nadační kapitál zámecké kaple orlické a horosedlské před vydáním finančního patentu v roce 1811 činil 5 071 zl. s výnosem 240 zl. ročně. Tento kapitál kníže Karel I. Schwarzenberg velkoryse zvýšil v roce 1812 na 8 959 zl. tak, aby jeho úrokový výnos činil v nové měně opět 240 zl. „Dočasné“ a „na čas potřeby“ provedené sloučení nadací kaplanství orlického a horosedlského se stalo zařízením trvalým a Orlík nikdy potom už na nějakou změnu v tomto ohledu nepomýšlel. Jen mirovičtí faráři občas připomínají „dočasnost“ tohoto opatření zřejmě s pocitem křivdy, že tak bohaté nadání kaple v jejich farním obvodu nepřináší duchovnímu správci osady mirovické žádný užitek. Souvislou posloupnost horosedlských kaplanů neznáme, zachovala se jen ojedinělá jména. Po kaplanu Fr. Dušičkovi, který se připomíná v letech 1718 – 1719, byl v době úmrtí p. Jana Deyma kaplanem v Horosedlech P. Antonín Valter 1747 -1749. V letech 1770 – 1772 tu kaplanoval P. Josef Tauchman a v roce 1774 zde zemřel kaplan P. Josef Davon. Posledním horosedlským kaplanem v letech 1787 – 1790 byl František Klimeš.
V roce 1841 byla kaple už v tak špatném stavu, že bylo nutné přikročit k důkladné opravě. Sanktusová věžička byla nakloněná a tak zchátralá, že hrozila zřícením. Tím by vznikly další velké škody na krytině. Při deštích do kaple zatékalo, čímž trpěla klenba a byla vážně poškozena i římsa pod okapem. Za tohoto stavu odmítl farář Vrána vykonávat v kapli bohoslužby, dokud nebude provedena řádná oprava. Roku 1842 povolil krajský úřad provedení generální opravy kaple a pořízení nové věžičky. Rozpočet na opravu nebyl malý, řemeslnická práce byla rozpočtena na 1 680 zl., nádenické práce na 26 zl., plech a jiný materiál na 106 zl. Po schválení rozpočtu biskupskou konsistoří a vikářem byla oprava provedena z prostředků fondu zámecké kaple. Zda šlo o první opravu kaple nevíme, ale jisté je, že následovaly další, o některých z nich se nám zachovaly zprávy. V době nejtěžší hospodářské krize v roce 1932 zúčastnila se obec společné akce na opravě krytiny a věžičky zámecké kaple sv. Jana v bývalém horosedlském dvoře. Na opravu přispěla obec částkou Kč 600, mirovický kaplan P. Jan Vrba daroval 500 korun a mezi občany sebráno 900 korun. Nějakou částkou přispěl i orlický patronát. V zápisu v obecní kronice z roku 1932 se mimo jiné uvádí, že celková oprava byla rozpočtena na 5 530 korun, celkový obnos od obce byl 2 000 a nedostávající se obnos doplatí správa na Orlíku. „Nějaká“ částka tedy činila 3 530 korun, více jak polovinu rozpočtu. Kronika obce – rok 1942 – dne 21. 3. byl na příkaz okresního úřadu sňat zvon pro válečné účely ze zdejší kaple – vážil 50 kg. Kronika obce – rok 1944 – pro zdejší kapli byl zakoupen nový zvonek, neb obec byla bez zvonu, jenž sebrali Němci pro válečné účely dne 21. 3. 1942. Zvonek byl zakoupen v Českých Budějovicích Karlem Hřídelem z č.p. 36, jenž o tuto věc se nejvíce zasloužil. Zvonek byl pak slavnostně vysvěcen a zavěšen dne 23. 7. toho roku. Kmotry při svěcení byly p. Anastázie Vágnerová z č.6, p. Anna Mašková z č. 1 a p. Božena Hřídelová z. č. 48 – každá darovala 500 Kč. Obecní kronika – rok 1958 - dne 9. 3. provedena sbírka na opravu zdejší kaple Janou Hřídelovou čp. 36 – vybráno 4 802 korun. Kaple je v bídném stavu, práci má zadanou Alois Svojše – pokrývač. Obecní kronika – rok 1959 – z iniciativy mirovického děkana Dr. Kavale a předsedy MNV v Horosedle Jana Tlacha bylo na jaře 1959 započato s opravou zdejší kaple. Výnosu sbírky provedené v minulém roce v částce
4 802 bylo použito na opravu již chatrné střechy a poškozených omítek uvnitř kaple. S velkým pochopením pro opravu této památky provedl opravu střechy, nátěr věže a křížku pokrývač Alois Svojše z Horosedel, opravu omítek uvnitř kaple a obílení zedník Karel Hřídel z Horosedel. Dne 31. 12. 1963 byla zámecká kaple sv. Jana Nepomuckého v Horosedlech zapsána do státního seznamu nemovitých kulturních památek Jihočeského kraje pod pořadovým číslem rejstříku 2510. Obecní kronika – rok 1970 – MNV projednal s odborem kultury ONV v Písku opravu památky-zámecké kaple sv. Jana Nepomuckého a se souhlasem ONV připravuje rozpočtovou dokumentaci a zajišťuje potřebný materiál. Dne 27. 12.1970 předložen rozpočet na opravu kaple v částce 57.717.82 Kč, jakož i hlášení příprav a zajištění materiálu potřebného na opravu kaple. Bylo již vyhašeno 27 q vápna, navezeno 20 m3 plaveného říčního písku, objednána prejzová krytina z cihelen Gustava Klimenta n.p. Brno. Zajištěno trubkové lešení a pokrývač Václav Říha ze Lnář – odborník na prejzovou krytinu. Fasádní práce provedou zdejší zedníci. Obecní kronika – rok 1971 – pokácen kaštan u kaple, 5. 7. započato s opravou: provedena výměna části krovové konstrukce, nové laťování (Jaroslav Tlach se synem Jaroslavem, vypomáhal Kopáček ze Slavkovické Hory), vyměněna prejzová krytina (Václav Říha a Václav Beneš, oba ze Lnář), pokrývač Říha také opravil věžičku a instaloval hromosvod. V září starší mládež pod vedení Jaroslava Tlacha ml. postavila trubkové lešení u průčelí a západní strany kaple. Dne 22. září 1971 zednická četa JZD Orlík Lety zahájila práce na průčelí kaple. Na západní straně pokračovali Jaroslav Vaněček a Jiří Kyzman- pomáhali Jiří Dohnal, Ladislav Kroupa a Tatoušek ze Šerkova. Pak přesunuto lešení na jižní stranu a dokončena fasáda i na této části. Východní strana provedena v následujícím roce. (Poznámka – vlevo od vstupních vrat do statku č. 1 těsně k dnešní vozovce stával objekt, zvaný „kaplanka“ , do kaple se vcházelo ze dvora statku. Při pravém rohu objektu od vchodu do kaple stával již vzrostlý kaštan. Ten byl „oplakán“ a jak již uvedeno, před zahájením opravy kaple pokácen. Rovněž objekt bývalé kaplanky byl zbourán mimo jiné s ohledem na plánovanou výstavbu vodovodu a rozšíření vozovky. Vlevo od vstupních vrat do statku k pravému severnímu rohu kaple pak byla vystavěna nově zeď uzavírající dvůr č. 1). Obecní kronika – rok 1984,1985,1986 a 1987 – při srpnových bouřích v roce 1984 vyvrácen železný kříž na vrcholu věžičky kaple, koncem dubna osazen do konstrukce věže nový trám o rozměru 12x14x450 cm (připravil truhlář Karel Hřídel čp. 36), montáž kříže na původní místo provedl za použití výsuvné plošiny Sboru požární ochrany Písek Jaroslav Petr z Nerestec. Po květnové pouti v roce 1986 provedena oprava omítek uvnitř kaple, celá kaple nově vybílena, (zednické práce – asi 300 hodin- provedl zdarma Josef Fousek-rodák z č. 2), opravena a nově zasklena v Táboře okna, před okna instalovány rámy s ochranným pletivem, rozebrán a opraven hlavní oltář (práce provedl truhlář Václav Hřídel z č. 36, na počátku roku 1987 při opravě oltáře odpracoval zdarma více jak 300 hodin) instalován ocelový rám k opětovné montáži oltáře, osazena nově ocelová mříž za vstupní dveře (vyrobil p. Pixa v Putimi – hradil Jiří Hřídel č. 36). Před poutí v roce 1987 byl vnitřek kaple opravený a hlavní oltář i veškerý inventář kaple opět na svém místě. Zasklení oken (20.254 Kč) i další potřebný materiál hradil tehdy MNV v Mirovicích. Během stavebních prací byly restaurovány i obraz s. Jana Nepomuckého na hlavním oltáři – provedl Okresní konzervátor ochrany památek pan Václav Vlček se svojí dcerou (akademická malířka Lenka Helfertová). Z roku 1987 pochází i oválný obraz sv. Jana Nepomuckého od píseckého malíře Romana Dragouna – práci objednával tehdy Jiří Hřídel z č.p. 36. Z jeho iniciativy asi o rok později byl kontaktován Petr Rudolf Manoušek na Zbraslavi, který nám pak odlil nový zvonek z kvalitní zvonoviny. Oproti původnímu padesátikilovému zvonu je tento poloviční – váží 25 kg. Na jeho pořízení provedli jsme tehdy sbírku mezi občany a chalupáři a z jejího výnosu cca 10.000 Kč, jsme práci na Zbraslavi vyrovnali. Slavnostní vysvěcení a zavěšení zvonu konalo se o pouti 21. 5. 1989 za účasti Mons. Josefa Kavale (1950 - 1959 administrátor naší farnosti Mirovice) a P. Karla Kosteleckého. Po roce 1989 byla zámecká kaple v Horosedlech vrácena v restitucích majiteli orlického panství panu Karlu Schwarzenbergovi. Obecní kronika - 2003 – v říjnu při běžné kontrole kaple shledali manželé František a Božena Fouskovi, že vzácný oltář na levé východní straně kaple se zřítil a leží poškozený na podlaze kaple. Opravu oltáře zajistila Správa Schwarzenbergského majetku a v roce 2006 byl nově opravený a zrestaurovaný oltář instalován opět do zámecké kaple. Náklad na opravu činil
Při práci související s instalací nově opraveného oltáře bylo nalezeno pečetidlo s nápisem Frantz-Max-Leopoldvon-Talmberk. Restaurované pečetidlo bylo pak opětovně uloženo v zámecké kapli. (Pečetidlo patřilo otci stavitele zdejší kaple Jana Františka Talmberka).
Stavitelé kaple v Horosedlech Jak již bylo uvedeno, provedena výstavba kaple v roce 1711 – 1714 novými majiteli vsi Horosedel Janem Františkem z Talmberka a jeho chotí Josefou Maxmiliánou z Löwenfels. Johann Franz Ludwik z Talmberka se narodil 1. 10. 1680 (podle genealogické sbírky Jana Václava Dobřenského z Dobřenic – Národní archiv Praha - byl jeho otcem Franz Maxmilián Leopold, který byl oddán 24. 3. 1663 s Evou Reginou ??? – zemřel a pohřben byl 8. 10. 1689 v Ratajích nad Sázavou. Děd Jana Františka byl Franz Wilhelm – ten byl oddán 25. 11. 1640 s Urschulou Katharinou Pappenheim – smlouva svatební uzavřena 19. 11. 1640 Regensburgu – Franz Wilhelm zemřel 1. 12.1662 a pochován byl ve Vlašimi. Starším bratrem Jana Františka byl Franz Anton – ten se oženil 10.8.1700 v Praze s Felecitas Franciscou z Vrtby a dne 22. 3. 1711 se jim v Praze narodil syn Josef Wenzel). (Z historie Ratají nad Sázavou –od Kateřiny z Lobkovic roku 1636 kupuje Bedřich z Talmberka, roku 1656 Vilém František z Talmberka zahájil přestavbu zámku, kterou dokončil jeho syn František Maxmilán Leopold. V letech 1675 – 91 byl stržen a nákladem Maxmilána z Talmberka nahrazen raně barokní stavbou kostel sv. Matouše podle projektu Ondřeje de Guarde. Rovněž v roce 1675 Postavil František Maxmilán z Talmberka za účasti stavitele Ondřeje de Guarde v Ratajích zámek. Nad půjezdem v západním křídle je erb pánů z Talmberka, roku 1712 Jan z Talmberka prodává celé panství). Jan František Ludwik se oženil v Pohoří dne 9. 11. 1706 s Josefou Maxmiliánou rozenou z Löwenfels.(viz fara Pohoří 2 – snímek 219). Zemřel v Horosedlech ve věku 50 let dne 24. 9. 1730 – pochován byl u Karmelitánů v Praze.(viz fara Mirovice 2 – snímek 308). Dne 8. 6. 1735 zemřel v Horosedlech jeho již zmíněný synovec Josef Wencel ve věku 24 roků a tím vymřel rod Talmberků po meči. (fara Mirovice 2 – snímek 317). Kdo byla Josefa Maxmiliána von Löwenfels? Matkou Josefy Maxmiliány byla Katharina Helena Dobřenská z Dobřenic (*10.9.1668). Dle již zmíněné genealog. sbírky Jana Václava Dobřenského se Kateřina poprvé provdala v Slavíkově dne 23. 11. 1688 za Johanna Hieronyma von Löwenfels – otce první dcery – Josefy Maxmiliány. Brzy potom se však provdala podruhé za Jana Václava Běšína, pána na Vostrově a Svučicích, protože dne 3.3.1692 byla v Pohoří křtěna jejich 1. dcera Anna Victoria (zemřela malá v Pohoří) a pak následovaly další děti – Jan Josef (*24.9.1693, + 22.12.1693), Jan Josef Jiří (28.4.1695, + 7.5.1740), Kateřina Františka (*16.8.1696, odd. 4.3.1728 v Horosedlech,+30.5.1730), Maxmiliána Františka (16.10.1698), Jan Václav (*5.9.1703, +1.12.1732 svobodný) a Jan Karel Vladislav (*29.12.1704, +10.6.1778 v Horosedlech ve věku 74 let). Matka uvedených dětí Kateřina Běšínová, roz. z Dobřenic zemřela v Touškově ve věku 65 let a dne 29. 4. 1732 byla pochována v Mirovicích (viz fara Mirovice 2 – snímek 311). Josefa Maxmiliána tedy vyrůstala s matkou a nevlastními sourozenci od dětství patrně v nedalekých Svučicích, proto se v roce 1706 vdávala právě v Pohoří. Manželům Janu Františkovi Talmberkovi a Josefě Maxmiliáně se narodily, dle genealog. sbírky hraběte Dobřenského dvě dcery, první Marie Anna * 6.8.1716, + 13.8.1718, druhá Marie Kateřina * 5.9.1720, + 29.9.1721. Otázkou zůstává, kde Dobřenský zápisy o narození a úmrtí první dcery vyhledal, protože v mirovické matrice zaneseny nejsou. Obě dcery byly pochovány v Praze u Karmelitánů. Předcházely tomu J. Tomanem podrobně popsané spory pana Talmberka s mirovickým farářem Kamlachem, jejichž příčinou měly být neúměrně vysoké poplatky požadované za pochování dětí do krypty Loubských v mirovickém kostele. (V Národním archivu v Praze jsou ve fondu pražského arcibiskupství dochovány písemnosti o vyšetřování celé záležitosti, které prováděl v říjnu 1722 písecký děkan P. Václav Dezděka, včetně výpovědí vybraných horosedlských občanů – byli to Václav Bašta – rychtář, věk přes šedesát let, Mařena Skoumalová – mlynářka, věk okolo devětadvacet let, Matěj Borák, věk asi 30 let, Václav Chamrada – chalupník, věk okolo 30 let a kantor mirovický Jan Mikánek, věk 39 let). Patří se asi také vysvětlit nejednotné uvádění jména majitele horosedlského panství Jana Františka Talmberka nebo Tallenberga. V genealogické sbírce Dobřenský uvádí rod z Talmberka, Jan Toman v historii Horosedel
píše Tallenbeg. I písař v kupní smlouvě z roku 1710 uvádí jméno jednou Tallenberg, na jiném místě píše Talmberk. Věřím, že všichni píšeme o stejném majiteli a stejné osobě. V této souvislosti by snad bylo potřeba prověřit popisovaný erb Talmberků v kapli v Horosedlech – Jan Toman uvádí při popisu kaple, že rod Tallenbergů má v černém poli dva jetelové listy – rod Talmberků má mít v erbu dvě lekna - listy leknínu. Když Jan František v roce 1730 zemřel, provdala se vdova Josefa Maxmiliána podruhé dne 12. 10. 1732 za Jana Felixe Dejma ze Stříteže, majitele manského karlštejnského statku Touškova (viz matrika Mirovice 2 – snímek 238). Pan Deym dne 8. 12. 1748 ve věku 56 let v Horosedlech zemřel. Vdovu Josefu Maxmiliánu zastihla smrt v Horosedlech dne 9. ledna 1766. Testamentem z 3. ledna 1750 a jeho doplňkem z 2. února 1756 odkázala panství na Horosedlech a Touškově svému nejmladšímu nevlastnímu bratrovi Janu Karlu Běšínovi, který pak dne 5. března 1722 dal v Praze pořídit nadační instrument na zámecké kaplanství. Svůj vztah ke kapli a kaplanství v Horosedlech vyjádřila Josefa Maxmiliana již v listině, kterou nechala sepsat, či snad sepsala vlastnoručně česky v Horosedlech dne 3. 3. 1739. „…že toho kaplana ustanovuji a na něj zanechávám ty tři tisíce zlatých k větší cti a slávě boha všemohoucího……..a všech božích svatých a obzváště mému milému patronu svatýmu Janovi Nepomuckýmu, tak aby Pán Bůh všemohoucí ctěný byl, a ta má milá kaple, v níž ta začatá pobožnost, aby v skázu nepřišla a se zachovávala….“. Mluvíme-li o stavitelích zdejší kaple, neměli bychom asi opomenout ani místní obyvatelstvo – tedy poddané tehdejší vrchnosti. Patrně i oni „přiložili ruku k dílu“. Z matrik fary Mirovice dá se od roku 1708 např. zjistit, kdo od toho roku vstoupil v stav manželský, komu se v té době narodily děti a byl tedy, dnešním jazykem řečeno, v „produktivním věku“. Ze zápisů matriky zemřelých (s jistou nepřesností udaného věku) dá se zpětně vypočítat věk osob ve sledovaném roce. Dle zápisů matrik žili v obci Horosedly od roku 1708: Šimon Šátava se ženou Markétou (děti 1708 Kateřina,1713 Kašpar) Václav Korecký, žena Dorota (děti 1708Ludmila,1711Vojtěch,1713Katěřina,1715Jakub,1718Pavel,1720Dorota) Vít Kotnaur, žena Anna (děti 1708 Martin,1713 Jan) Řehoř Končelík, žena Alžběta (děti 1708Dorota,1710Josef,1711Matěšj,1714Marta,1717Bartoloměj) Tomáš Koňas, žena Voršila děti1708 Tomáš,1711Anna) Georg Geyer-šenkýř, žena Kateřina (děti 1709Pavel,1712Jan) Josef Končelík, žena Lidmila (děti 1709 Josef a Jan,1710 Vít,1712Václav) Martin Bahenský-Bartoš, žena Eva (děti 1709Kateřina,1718Dorota) Jakub Šátava, ženaMara (děti 1709Jan,1711Kateřina,1712Mařena,1714Jan) Bartoloměj Hájek, žena Veruna (děti 1709Anna,1711Bartoloměj,1713Dorota,1715Mařena,1717 Tomáš) Pavel Pivo, žena Anna (děti1709 Vít,1711Kateřina,1716Jan,1719Václav) Jan Bartoš, žena Alžběta (děti 1709Kateřina,1711Barbora,1713Tomáš,1716Vojtěch,1718Anna) Jan Červený, žena Anna (děti 1709 Barbora) Václav Baloun, žena Anna (děti1710Kateřina) Martin Bartoš, žena Kateřina (děti –syn Šimon) Matouš Červený, žena Lidmila (děti 1712Dorota,1713Matěj,1715Bartoloměj) Řehoř Kotnaur, žena Kateřina (děti 1712Lidmila,1715Rosina) Martin Kotnaur, žena Eva (děti1713Eva,1715Václav) Matěj Kotnaur, žena Alžběta (děti 1714Eva,1716Václav) Matěj Kotnaur, žena Anna (děti 1715 Eva-Kateřina,1718Kateřina,1720Magdaléna) Vít Kotnaur, žena Kateřina (děti 1715 Anna-Mařena) Josef Kotnaur, žena Lidmila, (děti 1715Martin) Václav Vinopal, žena Kateřina (děti1716Magdaléna,1718Rosina,1720Anna) Martin Podhradský, ženaDorota (děti 1715Matěj,1717Jan,1718Havel) Václav Trnka, žena Dorota (děti 1715Marie-Josefa,1717Matěj,1719Jan) Martin Trojan, žena Anna (děti 1716Jakub) Vít Trojan, žena Kateřina (děti 1717 Kateřina) Václav Trojan, žena Alžběta (děti 1718 Kateřina) Jakub Vrba, žena Magdaléna (děti 1718 Dorota,1720 Anna) Ondřej Černý – panský ovčák, žena Lidmila, (děti 1712 Anna) Jan Dolejší, žena Anna (děti – dcera Dorota)
Krom výše uvedených žili v obci v roce 1710 i následující obyvatelé: Barbora Králová – 16 let Václav Korecký – 60 let Matěj Kotnaur – 50 let Václav Borák – 55 let Anna Šlapáková – 25 let Řehoř Pišek – 80 let Bartoloměj Hájek – 30let Markéta Šátavka – 50 let Alžběta Trnková – 25 let Veruna Kalinová – 17 let Řehoř Končelík -69 let Kateřina Chvalová – 41 let polní mistrová Magdalena Klinková – 51 let, služebná p. Talmberka Alžběta Šabalková – 36 let Eva Menšíková – 60 let Mařena Kotnaurka – 15 let Maří Magdalena Baštová 49 let Alžběta Šátavová – 7 let Anna Kozelochová – 52 let Václav Bašta -48 let Voršila Uhlířová – 17 let Anna Tesařová – 46 let Anna Šabatová – 6 let Mařena – Řehoře žena - 46 let Řehoř Řemačka – švec – 46 let Dorota Končelíková - 5 let Ludmila Baštová – 15 let Anna Baštová – 3 roky Eva Kotnaurová – 69 let Magdaléna Kotnaurová – 6 let Anna Nedvědová – 6 let Alžběta Vecíňková? – 51 let z horosedlského mlýna V době výstavby kaple – v roce 1713 – došlo k pořízení nového pozemkového katastru. Tento katastr, čili nový soupis veškeré poddanské půdy, zvaný rektifikační nebo též tereziánský však vstoupil v platnost až po roce 1750. Původní soupisový materiál z roku 1713 byl v té době doplněn a opraven. Jan Toman na straně 40 – 41 „Historie obce Horosedly“ uvádí, že rektifikační vizitační komise zjišťovala i zatížení osedlých poddanskými povinnostmi, hlavně robotou. V Horosedlech zjistila, že zdejší poddaní jsou nuceni robotovat celoročně po celý týden, tj. 6 dní v týdnu od samého jitra do pozdního večera. Důrazně upozornila a vytkla vrchnosti, že to odporuje platným patentům a stanovila, aby 10 sedláků robotovalo s volským potahem jen 4 dny v týdnu a ostatních 7 osedlých, aby vykonávalo v týdnu 4 dny roboty pěší. (Zda se tak stalo již v roce 1713, nebo až po roce 1750, přesně nevíme, lze ale usuzovat, že život poddaných asi nebyl snadný). V soupisových materiálech je dochován seznam hospodářů k roku 1719, který souhlasí s výpisem obyvatel provedeným z matriky fary mirovické. Byli to Končelík Řehoř, Hájek Bartoloměj, Červenej Matouš, Kotnour Matěj, Pivo Pavel, Šátava Šimon, Koňas Tomáš, Bartoš Jan, Korecký Václav, Kotnour Tomáš, Švec Josef, Dolejší Jan, Kotnour Vít, Bašta Václav, Bahenský Václav, Johánek Jakub a Trojan Jan. Když jsme několikráte přečetli poutavé vyprávění pana učitele Jana Tomana o historii naší obce, zdálo se nám, že jen těžko ještě objevíme něco „nového“. A přece se nám v posledním desetiletí podařilo do mozaiky historie vložit několik střípků a také inventář zdejší kaple nám přinesl několik příjemných překvapení. Když bylo při instalování opraveného postranního oltáře v roce 2006 nalezeno v naší kapli pečetidlo s nápisem FRANTZ-MAX-LEOPOLD-HERR-VON-TALMBERK, byl to vskutku „Pozoruhodný nález“. Pod tímto titulem popsal událost pan Václav Vlček v časopisu Obnovená tradice č. 34 z roku 2006. A právě nález pečetidla inspiroval autora článku i nás v Horosedlech dozvědět se více o stavitelích zdejší kaple. Oltáře, sochy a historii obrazu hlavního oltáře naší kaple popsal pan Václav Vlček v článku „Osudy kaple v Horosedlech“, zveřejněném v Obnovené tradici č. 44 z roku 2011. Dalším významným překvapením bylo uslyšet v říjnu 2012 zvuk opraveného varhanního positivu ve zdejší kapli. Vše se událo následovně. (V roce 1884 při soupisu inventáře kaple bylo mimo jiné uvedeno, že se zde nachází malý positiv, zcela rozbitý s cínovými píšťalami v odhadnuté ceně 5 zl.).
Na podzim roku 2011 navštívili naši kapli MUDr. Jaroslav Eliáš a Dr. Bedřich Schwarzenberg a učinili obci velkorysou nabídku zajištění opravy nástroje a finanční podpory. Díky jejich iniciativě pak zastupitelstvo obce uvolnilo ze svého rozpočtu 20 tis. Kč, stejnou částku daroval Dr. Bedřich Schwarzenberg a Dr. Eliáš pak s varhanářem panem Nožinou a jeho synem Petrem zorganizovali převoz torza nástroje a jeho postupnou záchranu a renovaci. Obec oslovila sponzory a zorganizovala pro tento účel sbírku mezi občany a chalupáři. Díky práci a úsilí výše jmenovaných mohli jsme pak 21. října 2012 uslyšet v naší kapli zvuk opraveného nástroje. Během opravy varhanáři zjistili, že tento jednomanuálový varhanní positiv mechanické zásuvkové konstrukce postavil asi v letech 1690 – 1700 Johann Caspar Neumann, narozený někdy kolem roku 1654 v Karlových Varech. K řemeslu jej přivedl jeho otec Georg Christoph Neumann z Horního Slavkova, později varhaník a
varhanář v Karlových Varech. Johann Caspar Neumann žil od roku 1709 až do své smrti v roce 1720 ve vedlejších Mirovicích. Varhanní positiv v Horosedlech je dle odborníků velmi cenným nástrojem, ukázkou barokního varhanářství v Čechách. Jde zřejmě o nejstarší práci mirovického varhanáře a vzhledem k tomu, že v Mirovicích strávil poslední roky života, má nástroj i regionální význam. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že na panství Jana Františka Talmberka a zejména jeho choti Josefy Maxmiliány rozené z Lowenfels nám v obci zůstala další cenná památka, stojící prozatím „obrazně řečeno“ ve stínu zdejší zámecké kaple. Jde o sochu sv. Jana Nepomuckého, umístěnou při pravém břehu říčky Skalice, prohlášenou rozhodnutím Ministerstva kultury v Praze dne 30.3. 2004 za kulturní památku. V odůvodnění svého stanoviska Ministerstvo kultury mimo podrobného odborného popisu sochy uvádí, že socha sv. Jana Nepomuckého v obci Horosedly je kvalitní a velmi hodnotnou uměleckou prací z období baroka, zhotovenou neznámým kameníkem. V pamětní knize obce Horosedel, založené dne 17. 1. 1924 Obecním zastupitelstvem se starostou Emanuelem Koreckým v čele, zapsal první kronikář obce a bývalý starosta Emanuel Vítek, malorolník a zdejší rodák, při popisu památek obce mimo jiné, že kapli i sochu sv. Jana Nepomuckého nechala postavit zbožná baronka, majitelka zdejšího panství. Dovolává se svědectví stařičkého Vojtěcha Jelínka, od kterého nejvíce vyprávění čerpal, zemřelého asi r. 1908 ve věku 96 roků. (Dle matriky fary Mirovice – kniha 6 – Snímek 50 - narodil se dne 5. 5. 1818 krejčímu Matěji Jelínkovi skutečně syn Vojtěch v č. 41. V době, kdy mu bylo 14 a více let, tedy po roce 1832, zemřela v obci řada osob ve věku 8O – 90 roků. Ti sice nemohli pamatovat výstavbu kaple, ale jistě znali osobně stavitelku kaple Josefu Maxmiliánu. Myslím, že Vojtěcha Jelínka bychom tedy mohli považovat za „hodnověrného svědka“). Máme před sebou nový úkol – pokusit se doložit, kdy byla socha sv. Jana Nepomuckého v Horosedlech postavena. Oprava kaple v roce 2013 Dne 12. 6. 2013 zahájila firma Lareno demontáží krytiny střechy kaple celkovou její opravu. Následovala poměrně pracná a zdlouhavá výměna poškozených částí konstrukce krovu. Dne 29. 6. pomocí jeřábu vyzdvižena a demontována celá konstrukce věže. Opětovná montáž nové věže byla provedena opět jeřábem dne 20. září. Pak pokračovaly až do prosince práce na definitivním uložení prejzové krytiny a provádění nových venkovních omítek a do výše cca 2,5metru i opravy omítek uvnitř kaple. Během léta a podzimu opravil akademický sochař Ivan Tlášek z Libniče u Č. Budějovic alianční erb nad vchodem do kaple a akademický malíř Miloslav Blahout z Písku restauroval fresku ve výklenku pravého oltáře kaple. V prosinci zahájil opravu vstupních dveří truhlář Jan Dzamek ve své truhlářské dílně v Horosedlech č. 1. (Po demontáži věže očekávali jsme, co se zachovalo v její plechové části pod křížem. Otevřeli jsme plechovou schránku umístěnou tam při opravě kaple v roce 1971 a nalezli 2 ks patrně fotografií, jejichž vrchní část byla vlhkem zcela zničena a složený dvojlist papíru rozměru A 3, na němž byla čitelná pouze věta „více jest zapsáno v obecní kronice“. Před montáží nové věže nechali jsme na památku uložit zde 2 listy textu ze dne 15. 9. 2013, který obsahuje vše, co nám bylo známo o stavitelích kaple a minulých opravách, jednu 50ti korunovou minci a jeden list, na němž jsme uvedli stručně jak se nám v roce 2013 v Horosedlech žilo a příklady toho, co jsme mohli za 50 Kč pořídit a dále pak 1 stranu novin „Píseckých listů“ ze dne 20. září, kde byla uvedena krátká informace o opravě kaple).
Většina uvedených údajů byla čerpána z publikace Jana Tomana „Minulost a přítomnost vsi Horosedel“ z roku 1973. Doplněny jsou některé zprávy zapsané v kronice obce, údaje dohledané ve fondech Národního archivu v Praze a zápisy farních matrik v Pohoří a Mirovicích. 02/2014 – kronikáři obce L. M. K.
2 přlohy:
Příloha 1
Oprava zámecké kaple v Horosedlech v roce 2013-14 300 roků od její výstavby Dne 20. 11. 1710 koupili od paní Clary Bernardiny ovdovělé hraběnky ze Sternberga ves Horosedly manželé Johann Frantz Herr von Talmberg a Josepha Maxmiliana Frau von Talmberg gebohr. von Löwenfels. Nová vrchnost uvedla se v držení panství výstavbou této kaple v letech 1711 až 1713. (Formální žádost o povolení výstavby kaple podal p. Tallenberg Pražské arcibiskupské konsistoři 7. 11. 1711, která pak dne 28. 1. 1713 pověřila píseckého děkana a vikáře P. Václava Bezděku, aby nově vystavěnou kapli vysvětil.) O stavitelích zdejší kaple je nám známo, že byli oddání v blízké farnosti Pohoří dne 9. 11. 1706 (matrika Pohoří – kniha 2 – snímek 219). Jan František Talmberg (Tallenberg) zemřel v Horosedlech dne 24. 9. 1730 a pohřben byl v Praze na Malé Straně u Karmelitánů, stejně jako jeho dvě dcery, které se jim v Horosedlech narodily a zemřely v dětském věku. Dne 8. 6. 1735 zemřel v Horosedlech Josef Václav Talmberg – poslední mužský potomek toho rodu – byl to synovec majitele panství Horosedly. Za dobu tří set let kaple i její inventář prošly různými opravami z nichž o některých jsou zachovány písemné zprávy, jiné byly zapomenuty. Nenahraditelná je ztráta původního zvonu, který byl sňat ze zdejší kaple pro válečné účely dne 21. 3. 1942 a vážil 50 kg. Současný zvon odlil v r. 1986 Petr Rudolf Manoušek na Zbraslavi. V roce 2006 bylo pod mensou opraveného oltáře nalezeno pečetidlo rodu pánů z Talmberka s nápisem Frantz-Max-Leopold-Herr-von-Talmberk- tedy otce majitele Horosedel a stavitele zdejší kaple Jana Františka. Další radostnou událostí bylo uslyšet v říjnu 2012 zvuk opraveného varhanního positivu, jehož torzo patrně celé dvacáté století odpočívalo tiše ve zdejší kapli. Pří opravě nástroje zjistili varhanáři otec a syn Nožinové, že tento nástroj postavil koncem 17. století Johann Caspar Neumann, varhanář, který žil od roku 1709 až do své smrti v r. 1720 ve vedlejších Mirovicích. O opravu nástroje kromě jmenovaných varhanářů zasloužil se MUDr. Jaroslav Eliáš, Dr. Bedřich Schwarzenberg, George Málek a řada dalších sponzorů a občanů obce, kteří na opravu nástroje přispěli. Shromážděna byla celkem částka 148 tis. Kč. Při pročítání dochovaných záznamů o historii a opravách naší kaple prováděných v různých dobách, byla vždy obdobná situace. S obtížemi sháněly se prostředky na již potřebné opravy, ale vždy se nakonec podařilo práce provést a kapli uchovat již po 300 let. V roce 1989 byla kaple navrácena v restitucích majiteli orlického panství Karlu Schwarzenbergovi, v r. 2010 jeho syn Jan nabídl obci bezúplatný převod a tak se kaple stala majetkem obce Horosedly. Opravu kaple v roce 2012 zajistilo zastupitelstvo obce ve složení Lada Hašková – starostka obce, Josef Jouja – místostarosta, Jan Hřídel, Ing. Pavel Zárybnický, Jaroslav Čížek, Jaroslav Tlach a Josef Voříšek. Poslední opravu kaple v r. 2013-14 prováděla firma LARENO ze Stříbrné Skalice za nabídnutou cenu více jak 2 milióny Kč. Opravovala se konstrukce krovu, vyměněna celá konstrukce věže kaple, dodána nová střešní krytina, opraveny vnější a vnitřní omítky,
zrestaurována freska ve výklenku na pravé straně kaple, opraven alianční erb nad vchodem, opraveny vchodové dveře a zavedena elektroinstalace. Věříme, že opravená kaple sv. Jana Nepomuckého bude po dlouhou dobu připomínat poslední stavební vzepětí rodu Talmberků a sloužit zdejším občanům k užitku i ke cti a také k větší cti a slávě Boží, jak si přála zejména manželka stavitele paní Josefa Maxmiliána. Náš dík patří jak stavitelům kaple, tak i našim předkům, kteří jistě v době výstavby „přiložili ruku k dílu“, tak i všem dalším, kteří se zasloužili o zachování kaple i inventáře do dnešních dnů. Horosedly 15. 9. 2013
Příloha 2
Jak se žilo v Horosedlech v roce 2013? Na počátku roku 2013 bydlelo v obci trvale 117 osob, z toho 23 dětí a mládeže do 21 roků. Na svých, či pronajatých polích se hospodaří v č.p. 1, 3 a 17. Pěstuje se hlavně pšenice, ječmen, řepka a trochu brambor spíše pro vlastní potřebu. Brambory na svých záhumencích, či zahradách pro sebe pěstuje asi 10 dalších osob. Ostatní majitelé svou půdu pronajímají, pachtovné činí asi 1 – 1,5 tis. Kč ročně za 1 ha orné půdy. Jedna tuna obilí se v roce 2013 prodávala za 3 – 4 tis. Kč. Výnosy obilí jsou 5 – 6 tun z 1 ha, řepky asi 3,5 tuny z ha, její cena je asi 8 tis. Kč za tunu. Všechna pole jsou obdělána a sklízena, sečení luk je nutná povinnost, protože hovězí dobytek se v obci nechová, živočišná výroba upadá, maso se kupuje a do Čech i z části dováží. Na 50 korun českých, vložených na památku pracoval řadový zaměstnanec, či řemeslník asi ¼ až ½ hodiny. Koupil si za ně asi 2,5 kg chleba, nebo 0,3 kg másla, 16 vajec, ½ kg kuřete či drůbežího masa, ¼ - ½ kg masa vepřového, ¼ kg hovězího, asi 5 kg brambor, 3 litry mléka, 2,5 l piva, sotva 1,5 l benzinu nebo nafty. Za 50 Kč byl 1 m3 vody z veřejného vodovodu. Na 1 ovci je dnes třeba takových mincí asi 40 kusů, za 4 se dala koupit slepice. Na 100 kg uhlí je jich potřeba 7 ks. Pracovní doba v zaměstnaneckém poměru je stanovena na 8 hodin denně po 5 dnů v týdnu, při sezónních zemědělských pracích se však na počet hodin nehledí, pracuje se podle potřeby 10 i více hodin, stejně jako u řemeslníků i jinde, zejména pak ještě po zaměstnání při domácnostech. Hladem nikdo netrpí, potravin je prozatím dost, jejich kvalita, zejména masných výrobků je často sporná. Přes veškerou techniku, která práci usnadňuje a zrychluje se zdá, že volného času je stále méně a vzácnější jsou příležitosti, kdy se lidé ve vsi sejdou, zazpívají si a vypijí trochu toho piva, vína nebo kořalky. Horosedly 15. 9. 2013
