ŠKOLNÍ ČASOPIS č. 7 2011/2012
Do Vysoké jsme se přijeli podívat na Památník Antonína Dvořáka. Nejprve jsme navštívili Rusalčino jezírko, poté jsme čekali na prohlídku. Průvodce nám ukázal koncertní sál, kde pan Kounic přijímal návštěvy. V dalším patře jsme viděli knihovnu a galerii. Ve sklepě přestavěném na kinosál nám promítli dokument o Antonínu Dvořákovi. Budovu zámečku v novorenesančním slohu nechal postavit Dvořákův švagr Václav Kounic. Do Vysoké Dvořák zajížděl až do své smrti roku 1904. V parku u zámečku se nachází dvě jezírka, z nichž jedno inspirovalo Dvořáka ke složení opery Rusalka. Zámeček je v současnosti upraven jako muzeum, které připomíná i osobnost hraběte Kounice. Nachází se v něm koncertní sál, knihovna a galerie, konají se zde i svatební obřady. První stálá výstava, i když v nevelkém rozsahu, byla veřejnosti otevřena již v roce 1963. Z důvodu celkové rekonstrukce zámku a následně i přilehlého parku (8 ha) byl památník v letech 1990 - 1993 uzavřen. Od května 1994 slouží opět veřejnosti jako muzeum, tentokrát s využitím všech tří podlaží zámku. Pro pořádání krátkodobých výstav byla v jeho sklepních prostorách v květnu 2001 otevřena Galerie Václava Kounice.
Otevřeno: leden, únor, březen, listopad, prosinec úterý - pátek 10-15 h duben, květen, červen, září, říjen úterý - neděle 10-16 h červenec, srpen úterý - neděle 10-17 h Eliška Kozáková a Klára Flanderová, 8. třída
Hornické muzeum Se školou jsme byli na výletě v Příbrami. Nejdříve jsme navštívili Památník Antonína Dvořáka. Pak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina šla do hornického muzea a druhá se jela podívat do dolu Drkolnov. V dole byla zima, museli jsme se všichni obléct. Pán, který nás prováděl, nám říkal o historii dolu, kdy a co se postavilo atd. V podzemí bylo obrovské vodní kolo a dlouhá skluzavka. Výlet byl pěkný, ale štvalo nás, že jsme se v autobuse museli mačkat. Lucie Šípková, 8. třída
2
BESINKA Už je to dávno, co jsme si pořídili malou fenku. Jmenuje se Besinka. Besinka byla tak malá, že se vešla do dlaně. Jako každý pes je zvědavý, i naše fenka byla zvědavá a některá zkoumání nedopadla dobře. Třeba když zkoumala tužku. Víš, jak to dopadlo? Dopadlo to tak, že se píchla do oka a asi den neviděla. Naštěstí zase začala vidět. Kdybyste ji viděli, když zkoumala ropuchu. To šlo i o život, ale nakonec vše dobře dopadlo. Besinka nám pořád rostla, až nám přerostla. Naší Besinku máme moc rádi. Má se u nás jako princezna. Už jsme si zvykli, že ji musíme něžně budit až v 10 hodin. Besinka už neroste a po zkoumání zjistila, že nás musí poslouchat.
Tereza Hrubá, 5. třída
3
1. DÍL BLÁZNIVÝCH SESTER Byly dvě sestry. Sandra a Laura. Sandře bylo sedmnáct a Laura byla jen o jedenáct měsíců mladší. Byly to dobré sestry. Sice se občas hádaly, ale uvnitř se měly moc rády. Měly maminku Evu a tatínka Davida. Bydlely v Praze, protože celá rodina má ráda velká města. Měly tam i své kamarádky: Klárku, Barču, Elišku, Moniku, Martinu a spoustu dalších. Jednou šla Laura se Sandrou do kina na film Úžasňáci 2. Tenhle film prostě zbožňují. Celý film si moc užily, ale když šly z kina, tak Sandra narazila do pohledného kluka. Sandře spadla kabelka a oba se pro ni natáhli, když se zvedli, podívali si do očí a hezky se na sebe usmáli. „Já jsem Tomáš“, řekl kluk. „Já jsem Sandra“, řekla. Laura už zatím pádila domů. Sandra si chvilku s Tomášem povídala a potom si vyměnili telefonní čísla. „Tak ahoj“, oba se vzájemně pozdravili. Romana Keřková, 4. třída
KINO SEDLICE 6. 10. 2011 jsme byli se třídou v kině na zábavném filmu TOY STORY3 PŘÍBĚH HRAČEK. Moc se nám to líbilo. Doma mám spoustu hraček, ale až vyrostu, nevím, co s nimi bude, protože o tomhle byl celý ten film. Romana Keřková, 4. třída
VTIP Pepíček šel nakoupit. Měl 7 Kč. Ptá se paní: „Kolik stojí čokoláda?“ Paní řekla: „9 Kč.“ Pepík řekl: „Ach jo.“ Vyjde před obchod a křičí: „Máme blbou vládu, zdražili nám čokoládu.“ A pak šel okolo pan starosta a říká: „Ty jsi blbý děcko, zdražili jsme všecko.“
Sabina Rodinová, 2. třída
4
Solasido Dne 13.10. 2011 se v Sedlici opět po dvou letech konala pěvecká soutěž – Solasido. Nejprve se na zdejší škole konal konkurz. Prošly jím jen děti, co opravdu zpívat umí. Do konkurzu se přihlásilo opravdu hodně dětí, takže bylo z čeho vybírat. Asi týden po konkurzu všechny děti, které postoupily, nahrávaly vybranou písničku v provizorním nahrávacím studiu. Co se komu zrovna nepovedlo, mohl přezpívat. Tyto písničky se nahrály na CD, které jsme všichni dostali v den, kdy se konalo Solasido v místním kině. Pro pana Justicha bylo hodně důležité, že místní kino bylo pronajato bez nájmu. Za to všichni moc děkujeme městu Sedlice, že se zde mohla tato soutěž konat. V den Solasida se všichni účinkující dostavili po osmé hodině ranní do kina, kde si to všichni nejprve vyzkoušeli. V deset hodin přišla škola a školka. Konala se taková generální zkouška. Večer všechno začalo v 18 hodin. Dlouho se čekalo na porotu, protože pan Šindelář nemohl najít naši malou Sedlici. Když dorazili všichni porotci, soutěž začala. Na uvítanou pan Justich zazpíval píseň. Úvod opravdu prodlužoval, a tak začal ztrácet pozornost lidí. Když ale začaly zpívat děti, všichni se bavili a poslouchali. Celá soutěž byla rozdělena na tři kategorie. Když porota všechno ohodnotila, dala dětem pamětní listy, CD a podle umístění ceny.
1.kategorie : 1.-3. třída 1. místo: Lucia Zadra 2.místo: Nela Heligová 3.místo : Šimon Semiginovský
2. kategorie : 4.-5. třída 1.místo: Iva Klímová 2. místo: Sabina Jíchová 3. místo: Veronika Hudáková 4.místo: Simona Benáčková
3.kategorie : 6.-9. třída 1.místo : Barbora Hudáková 2. místo: Leona Jíchová 3. místo: Hana Tothová Leona Jíchová 8.třída
5
Na začátku prosince žáci z 1., 2. a 3. třídy naší školy vyjeli na exkurzi do Českých Budějovic. Cílem bylo „OBJEVÁRIUM.“ Pro děti to byl nevšední zážitek. Zjistily, že není výstava jako výstava. Tahle nás opravdu všechny mile překvapila! Expozice totiž probíhala formou “škola hrou“, takže sahání na ni nejenže nebylo zakázáno, naopak bylo nutností. Děti si osvojily poznatky o umění, kultuře, technice a o přírodě. Prostřednictvím hry s jednotlivými exponáty si vyzkoušely fyzikální zákony v praxi. Děti velmi zaujala videoinstalace Recollection. Zde kamera snímala pohyb dětí a prostřednictvím počítačové úpravy vytvářela na plátně fantastické barevné efekty a pohybující se siluety. Žáci 1. třídy
BUŇKY Buňka je základní jednotkou pro život. Všechny organismy mají alespoň jednu buňku. Nemusí mít vždy hodně buněk, třeba bakterie má jen jednu, ale člověk jich má přes 10 bilionů. V lidském těle je více než 200 druhů buněk. Každá plní jiný úkol pro dobrý život. Každá z nich vypadá jinak a také jinak pracuje. Ale všechny buňky jsou nezbytné a musí pracovat, aby tělo fungovalo. Lucie Zadra, 2. třída
6
K V ÍZ Štědrý den je…. S a) 24.12 D b)24.11 Q c)1.1
BÁSNIČKOVÁ HÁDANKA
První den v týdnu je… Á a) středa P b) pondělí R c) neděle
krásně kvete, každý si ji s kopretinou plete.
Kytička vyrostla na paloučku, rostla hezky, ale pomaloučku,
Její jméno každý zná. Jmenuje se _______________.
Žralok je… N a) ryba R b) savec D b) pták
Lenka Kozáková, 5. třída
Kolik je měsíců?? N a) 11 Á B) 12 K C) 5 Kdo je savec?? Á a) štika V b) žirafa S c) vlaštovka Co je sloveso? O a) pes N b) běhají D c) krásná Kolik dnů v týdnu se chodí do školy?? S a) 7 Ě b) 5 R c) 4 Tajenka: Udělal/a jsi to ____________________________. Lenka Kozáková 5.třída
7
Přednáška o HIV a AIDS 3. 11. 2o11 naši školu navštívily dvě studentky Sociálně správní školy ve Volyni. Přednášely nám o viru HIV a nemoci AIDS. Vysvětlily nám, jaký je mezi tím rozdíl. HIV = vir, který se dá chytit: • Nechráněným pohlavním stykem • Z matky na dítě • Krví AIDS = propuklá nemoc z viru HIV u člověka, který se neléčil a nepotlačoval vir HIV O viru HIV člověk nemusí ani vědět, nemusí mít žádné příznaky ani nic podobného. Hned ze začátku besedy nám děvčata pustila poučný film o přenášení viru HIV „Mezi nimi“ (najdete i na internetu). Nemoc AIDS ani vir HIV se nedá léčit. Holky, které nám přednášely, nám také říkaly o svém školení, aby mohly přednášet. Měly také puštěný film. Bylo to o AIDS na Ukrajině, kde je nakažený každý desátý člověk. Červená stužka je symbolem informovanosti o problematice HIV/AIDS. V ČR je to také název pro informační kampaň spojenou se sbírkou.
Národní linka pomoci: 8oo 144 444 Více informací na stránkách: www.planovanirodiny.cz A jak pomoct? : Odešlete SMS ve tvaru DMS AIDSPOMOC na tel. číslo 87 777 Cena DMS je 30 Kč, Česká společnost AIDS pomoc, o. s. obdrží 27 Kč. Leona Jíchová, 8. třída
8
Průvodce po skřítkovské říši Kapitola 1.
Seznámení
Vítejte u vůbec prvního sepisování průvodce po skřítkovské říši. Je tak první, že ani Gugl nenajde prvnější, a to je co říct, protože můj pes Gugl vyčmuchal už leccos. No, dáme se do toho. Tak hned ze začátku je nutno říci, že skřítci jsou všude. A to dokonce i na měsíci. A proto je velmi těžké popsat celou jejich říši. Jenže mně se to povede, to vím jistě, protože já vím o skřítcích hodně. Je důležité také zmínit, že vše, co je o skřítcích v televizi, nemusí být nutně pravda. Tak třeba to, že jsou všude jen malincí, a to, že je někteří lidé, většinou ti špatní, nemohou vidět. Není to pravda, vidět je může kdokoliv a nejsou všichni malincí, jsou jenom adaptabilní, a to neznamená, že musí být malí. Někteří dosahují velikosti velbloudího šušně a to je úctyhodná velikost, nemyslíte? Viděli jste nos velblouda? To je ale pořádný rypák a do toho se toho vejde určitě hodně. A když jsme u toho popisování, tak jsem ještě v televizi ani na počítači vyfoceného skutečného skřítka neviděl, a tak vám ho tedy zkusím popsat. Skřítků je víc druhů než pětek na základce, ale dá se snadno odhadnout, jak vypadají. Tak třeba skřítci takzvaní ponožkáři, kteří patří mezi nejzuřivější, nejsurovější, nejkrvelačnější zrůdy skřítkovské říše, bydlívají poblíž praček, a proto od nich převzali několik specifikací. Bývají nejčastěji bílí, hranatí a jejich nejoblíbenější strava je vodní kámen. A teď proč jsou to ty největší zrůdy skřítkovské říše. Tak za prvé proto, že mají rádi vodní kámen, ale to samo o sobě tak strašné není, jen že my, lidé, ho rádi nemáme, a proto se ho snažíme, všemi nejrůznějšími způsoby zbavit. To oni vědí, a proto nás nenávidí a škodí, jak můžou. Zakládají v našich pračkách všelijaké odbory, pole, kde se snaží uměle pěstovat vodní kámen, a to nejhorší, kradou nám ponožky, z nichž si vyrábějí oblečení a ze všeho, co najdou uvnitř, udělají buď zbraň, nebo večeři. Nejspíše se divíte, na co jsou jim zbraně z našich nehtů. To já jsem se dříve také divil, ale pak jsem zjistil, že kvůli Kalgonitu nemají skoro co jíst, a tak zabíjejí ostatní skřítky, aby mohli pořádat velké grilovací párty uvnitř pračky. To je pro dnešek vše a příště se dozvíte něco málo o skřítcích mobilních. Jiří Brožovský, 9. třída
9
Desatero otázek pro pana učitele Diviše 1. Jak dlouho učíte na této škole? Od 1973 celkem 38let 2. Líbí se vám zde na této škole? Ano 3. Chtěl(a) byste na této škole učit i nadále? Vzhledem ke stáří a nezaměstnanosti mnoha učitelů
- Ne
4. Jaké předměty máte rád(a) (mimo těch, co učíte)? Přírodopis, Matematika 5. Máte rád(a) děti? Ano 6. Jaká(é) třída(y) Vám přirostla(y) k srdci? Třídu, kterou jsem měl jako třídní učitel 7. Chodil jste rád(a) do školy v našich letech? Neutrální 8. Jezdíte rád(a) na školní výlety? Ne (velká zodpovědnost) 9. Cestujete rád(a) do zahraničí nebo jste radši v ČR? Dnes už pouze v ČR. 10.Jaký dopravní prostředek máte nejradši? Motocykl, bicykl. Klára Flanderová, Eliška Kozáková, 8. třída
10
KVÍZ Co je prase? a) obojživelník b) savec c) ryba Kolik má týden dnů? a) 10 b) 8 c) 7 Kolik má pes nohou? a) 6 b) 5 c) 4 Jak se jmenuje hlavní město ČR? a) České Budějovice b) Praha c) Plzeň Jak se nazývá Štědrý den? a) Velikonoce b) Vánoce c) Silvestr Jak se jmenuje český prezident? a) Václav Klaus b) Václav Havel c) Gustav Husák Kolik má kvádr stran? a) 8 b) 10 c) 6 Je rok 2011. Za 20 let bude rok? a) 2054 b) 2021 c) 2031 Na stromu bylo 52 listů a 16 jich spadlo, kolik jich tam zůstalo? a) 15 b) 25 c) 36 Maminka je mojí sestřenice? a) babička b) teta c) sestra
Nela Zbíralová, Lenka Kozáková, 5.třída
11
Navštívili nás ČERTI…
Letos u nás ve škole chodili čerti přesně 5.12. Nově snad jen s jedinou výjimkou a to, že čerti neboli žáci devátého ročníku převlečení a dobře zamaskovaní ve svých maskách neběsnili a nedělali randál, jako bývá zvykem. Strach a averze žáků nižších ročníků byla tatam, když čerti tiše a pomaloučku vešli do tříd a rozdávali bonbony. Ano, bylo sice pár případů ve vyšších třídách, kde byli žáci ušpiněni uhlím, nebo nenásilně strčeni do pytle. Až na pár symbolických ran se čerti obešli bez jakéhokoliv fyzického kárání. Třídy dostaly seznamy zlobivých dětí, které by své chování měly zlepšit. Vše proběhlo podle představ vyučujících.
Jiří Brožovský, 9. třída
12
Průvodce po skřítkovské říši Kapitola 2.
Skřítci mobilní
Dnes si povíme něco málo o skřítcích mobilních. Nenechte se zmást jejich názvem, nejsou vůbec mobilní, ba naopak moc se hýbat nemůžou, protože nemají kam. Jejich jméno je stejné jako u většiny druhů skřítků, a to podle místa, kde žijí. Ano, skřítci mobilní žijí v mobilních telefonech. Jsou i výjimky, někteří žijí v pevných linkách, vysílačkách a už jen pár vyvolených a velmi, velmi starých žije v telegrafech. Ti moderní jsou jen velmi malincí a dnes se skřítka mobilního nebojí ani skřítek klíčník. Ale dříve to byli ti největší skřítkové, co kdy žili. Žili samozřejmě stejně jako jejich moderní potomci, jen s tou výjimkou, že telefony byly mnohem větší, a tak i oni, jak víme o adaptabilních skřítcích, byli větší. Zmenšovali se s pokrokem a dnes jsou jen malý prdíček toho, co byli před mnoha lety. Samozřejmě, že na tyto doby a na své předky velmi často a velmi rádi vzpomínají. Většinou bývá v jednom mobilu jeden skřítek, a tak se dorozumívají pomocí bluetootu, infraportu, Wifi a mnoha dalších prostředků. Lidi o nich nevědí, stejně jako o všech, a to je dobře, protože kdyby věděli, tak je asi vyhubí. O to se vlastně snažíme už od prvního zařízení na posílání hlasu na jiné místo. A hned vám řeknu proč. Je to kvůli tomu, že skřítci mobilní pojídají všechny zvukové záznamy, co v mobilu najdou a se kterými se mobil setká. A nezjistili jsme to jen proto, že oni je ihned vyměšují zpátky, ale v horší kvalitě. A čím je skřítek větší, tím větší spotřebu má a tím horší je zvuk, který vyjde ze zařízení, ve kterém žije. A proto byl v minulosti tak špatný přenos zvuků. Dnes jsou tak malincí, že to skoro ani nepoznáte. Jsou i docela obézní, protože se bojí kamkoliv chodit kvůli jednomu velmi přehnanému příběhu, který mezi nimi koluje. Ale o tom, až příště. Jiří Brožovský, 9. třída
13
1. Dcera a ………… 2. Máma a ……….. 3. Dvanáct měsíců má …….. 4. Hračka, která jezdí na provázku dolů a nahoru je…………….. 5. Na mapě je moře vyznačeno barvou …………………….. 6. Noc a………………… 7. Luštěnina …………………. 8. Je to sladké jako …………………. 9. Máma kůzlete je ……………………………
Na Vánoce zdobíme ……………….. Tereza Hrubá, 5. třída
14
Vývoj špačka Jednou jsem vyrazila k dědovi. Děda byl rád, že jsem přišla. Ukázal mi, jak si špaček staví hnízdo. Bylo to moc zajímavé, mně se to líbilo, tak poslouchej, já ti o tom povyprávím. Špaček si přinesl trávu a začal si ji obmotávat do kruhu, takhle to dělal do té doby, kdy už měl hnízdo veliké tak, že si do něj sám lehl. Za pár dní jsem zase přišla a už tam byla vajíčka. Byla tři a matka na nich seděla. Po dalším týdnu už v hnízdě byla tři malinkatá ptáčátka a matka je přikrývala svými křídly. Po několika dnech už byla ptáčátka větší a měla šedivé peří. Za další týden byla veliká a s oranžovými zobáčky a už se skoro nevešla do hnízda. Ale ptáčátka byla pořád roztomilá. O pár dní později už bylo hnízdo prázdné. Doufám, že se naučila létat a odletěla do teplých krajin. Tak nebo tak, bylo to zajímavé pozorování. Taky to někdy zkus. Uvidíš, že tě to bude bavit.
Leona Nováková, 5.třída
15
Kuba celý rok jen hoří, že pojede v létě k moři. Košili a šortky svleče, promění se v potápěče.
Á
Sotva v moři chvíli pobyl, odnesl mu příliv mobil.
E
Kuba potopil se ladně, už ho vidí, je až na dně. Kuba však nevidí to černě, je to pašák, ano správně. Jen dvě zprávy odeslané, zmizely v té vodě slané. Ivana Říhová, 4. třída
1. 2. 3. 4. 5. 6.
Je to velké na moři Roste to zeleně Má to každý dům Zvíře v zoo podobné člověku Ovoce žluté a kyselé Je to v zimě na rybníku
V zimě jsou ……………………….. Kristýna Jarušková, 2. třída
Hrnečky Každý v naší rodině má svůj oblíbený hrneček, který nejčastěji používá. Bratr má nízký, baculatý, žlutohnědý hrnek s větším ouškem a s obrázkem slunečnice. Rád si do něj dělá granko, čaj, ale i polévku. Mamka nejčastěji na kávu používá červený hrnek od Nescafe a na čaj velký, hnědý, keramický hrnek s potiskem kytičky. Taťka si dělá čaj do velkého, bílého, puntíkatého hrnku s velkým uchem. Já nejčastěji používám větší, nízký, světlezelený hrnek s jedním ouškem. Je zdobený tmavými zelenými puntíky. Dělám si do něj čaj, granko a cappuccino. Svůj hrnek mám velmi rád a ze žádného jiného mi tak nechutná, jak z toho mého. Když uklízím hrnečky do poličky, dávám je vedle sebe. Připomíná mi to naši rodinu. Pavel Koutenský, 7. třída
16
Příběh hraček 3 Příběh byl o hračkách, které bydlely u dvou sourozenců doma, a pak se přestěhovaly do školky. Tam je přivítal fialový medvěd a jeho kamarádi. Ve školce si s nimi děti hrály, ale často se o ně tahaly. Fialový medvěd se jich chtěl zbavit, aby si děti hrály se starými hračkami, a proto je hodil do popelnice, kterou popeláři odvezli daleko na skládku. Pak se všechny hračky vrátily nazpátky, ale nekamarádily spolu ani teď. Vojta Brožovský, Anna Rybová, 3. třída
Variace na báseň Marka Ebena – Andulce z béčka „Andulko, chci v tvých očích číst jak v učebnici. Myslím ale spíš na noční túru nežli na literaturu. Literatura je také skvělá, jen ji nechci psát do večera. Tak raději své myšlenky nechám spát, nech si o mně něco zdát.“ Lukáš Matějovský, 7. třída
„Andulko, chci si stránky z matiky založit tvými obrázky. Spíš než na zlomky myslím na přestávky. Knížku fyziky chci ozdobit tvými úsměvy. Přestávka po fyzice ta se mi líbí velice.“ Pavel Koutenský, 7. třída
17
AQUA TERRA BURZA STRAKONICE Dne 24. 9. 2011 se ve strakonické sokolovně konala druhá Aqua terra burza. Vstup stál pro dospělé 30 Kč, pro děti 10 Kč. Stůl na prodávání (plus dvě osoby zdarma) stál 180 Kč. V místnosti sokolovny bylo celkem padesát stolů. Sám jsem se této akce účastnil. Burza byla sice malá, ale dalo se zde koupit mnoho druhů zvířat, ale také terárií, podestýlek, krmení a svítidel. Burza začínala v devět hodin, avšak již v půl desáté se všechny stoly zaplnily. Když jsem se tak procházel, viděl jsem mnoho druhů plazů, rybiček, hmyzu, savců a mnoho dalších. Z plazů zde byli k vidění agamy, scinkové, chameleoni, vodní i suchozemské želvy, korálovky, užovky a pár stromových hadů. V akváriích se míhaly mnohobarevné rybky. O kousek dál se v krabicích hemžili myši, křečci, potkani, morčata a králíci. Na můj vkus zde bylo příliš málo hmyzu, a když jsem konečně uviděl několik párů jemenských zlatohlávků, uvědomil jsem si, že už je vlastně chovám. Kromě brouků se v krabičkách povalovali i švábi, cvrčci, šneci, strašilky a kudlanky. Ještě před tím, než jsem odešel, vyndal někdo na stůl larvy a samce zlatohlávka Goliathus orientalis a já byl nucen se vrátit a prohlédnout si je. Nakonec jsem usoudil, že jich mám doma již plno a že si nemohu dovolit další brouky. I přesto, že tato burza byla jedna z nejmenších, na které jsem byl, moc se mi líbila a už se těším na další. Zatím není znám další termín, ale bude to až příští rok. Více informací na Aqua Terra burza Strakonice. Jan Lassner, 9.třída
18
ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA T. G. MASARYKA SEDLICE Adresa:
Komenského 256 387 32 Sedlice 750 01 128
IČ: Kontakt:
383 493 454
[email protected] www.zssedlice.cz
Ředitel školy:
Marek Charvát
Grafická a počítačová sazba: Marek Charvát, Věra Procházková, Vedení Redakce:
Věra Procházková, Šárka Zbíralová
Redakční rada: Sabina Rodinová, Lucie Zadra, Kristýna Jarušková – 2. třída Vojtěch Brožovský, Andrea Klímová – 3. třída Ivana Říhová, Romana Keřková – 4. třída Tereza Jarušková, Sabina Jíchová – 4. třída Lenka Kozáková, Leona Nováková, Adéla Krejčová - 5. třída Adéla Zadra, Veronika Hejduková - 6.třída Leona Jíchová, Klára Flanderová – 8. třída Lucie Šípková, Eliška Kozáková - 8. třída Jiří Brožovský, Jan Lassner - 9. třída
19
