HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO TÉMA MĚSÍCE. Publikováno v Jáchymovském ZPRAVODAJI 2010, Redakce Jaroslav Ochec

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO

TÉMA MĚSÍCE Publikováno v Jáchymovském ZPRAVODAJI 2010, 2011 Redakce Jaroslav Ochec

OBSAH Poř.č. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

Název poznámky M. Machaňová: Jak to všechno začalo M. Machaňová: Poţár v roce 1873 J. Loukota: 492 let historie dolu Svornost J. Loukota: Radonová voda Zd. Čepeláková: Lípy na Mariánské Jan Nedvěd: Královská mincovna Sokolovské muzeum připravuje investice do Štoly č.1. P. Hejský: Pár slov o hornických tradicích K. Pašková: Školy a školky v Jáchymově J. Ochec: Ţivot a práce Madame Marie Curie Sklodowské J. V. Nečas: Poklad v Šedivé skále P. Hejský: Proč v prosinci kvetou Barborky M. Hanč, J.Ochec: Údolí mlýnů P. Hejský: Letos Chodov, vloni Stříbro Holmanová: Marie Curie Sklodowská J. Pihera, J. Loukota: Něco o jámě Josef M. Machaňová: Lázeňství L. Modrovič: Jáchymov a hornické památky P. Hejský: Proslavila Jáchymov L.Kozohorská: Jak vzniká radonová voda

Jáchymovský zpravodaj únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec prosinec leden únor březen duben květen červen červenec srpen

2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2011 2011 2011 2011 2011 2011 2011 2011

1

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO

1.

JAK TO VŠECHNO ZAČALO Píše se rok 1433, je neděle 31. května, kdy se slavily letnice, přijal 65ti letý Zikmund Lucemburský z rukou papeţe Evţena IV. císařský diadém. Obřadu se zúčastnil také Kašpar Šlik, Zikmundův kancléř. Úřad říšského kancléře poprvé obsadil člověk světského stavu, syn chebského měšťana, teprve nedávno povýšený mezi šlechtice. Roku 1437, rozsáhlé pohraniční území Krušných hor zastavuje císař Zikmund svému kancléři, Kašparu, hraběti Šlikovi z Holíče a Pasounu (Kašpar Šlik obdrţel dědičně panství Bassano Vicentino v severní Itálii, Falknov, Holíč v západním Slovensku a statky na Chebsku a Loketsku). Šlikové jsou původně chebský měšťanský rod a právě Kašpar byl za svoji sluţbu císaři Zikmundovi povýšen do panského stavu, jmenován pronotářem, potom vícekancléřem a roku 1433 říšským kancléřem. Následovalo jmenování palatinem a 30. října tohoto roku povýšení do stavu říšských hrabat. Tím byl zaloţen jeden z nejbohatších panských rodů v Čechách. Majetek Kašpara Šlika se opírá především o dvě darovací listiny z tohoto roku. Prvá listina, vydaná v Chebu v den svatého Petra v okovech, je pouze darovací listinou statku Hroznětín (se vším příslušenstvím a doly na všechny kovy, které tam byly objeveny, a s oproštěním od všech daní). Hroznětín sice císař uţ dříve s Loktem svému kancléři zastavil, nyní však vykoupil od opata Racka a konventu v Teplé a zaplatil, proto má také Hroznětín dědičně zůstat Šlikům. V této listině je Kašpar Šlik jmenován rytířem a správcem Chebu a Lokte. V zástavní listině města a panství Schönbergu, Lokte a četných statků okresů Loket s obnosem 11 900 kop grošů je Kašparu Šlikovi udělena horní výsada na dobývání kovů, o mincovním právu však v tomto dokumentu není ani zmínka. Druhá listina z pátku po svatém apoštolovi Bartoloměji, vydaná v Praze, vyvolává pochybnosti o své pravosti především po věcné stránce, ale i pouţitým názvoslovím. Šlikům se dědičně propůjčuje právo razit mince kdekoli v říši a navíc se ve výčtu zásluh Kašpara Šlika objevuje název Jáchymov, který vznikl aţ o 80 let později. Miroslava Machaňová Literatura: Josef Suldovský, Vladimír Horák „Kronika města Jáchymova a jeho hornictví“

2.

POŢÁR V ROCE 1873 Den 31. 3. je dnem velké tragédie města Jáchymova. Tak vzpomínáme kaţdý rok na tragický poţár z 31. března roku 1873. Obrovský poţár města byl posledním dějstvím velké tragédie zániku horního města. Podle dochovaných fotografií nebo autentických kreseb to vypadá, ţe se městem přehnala válečná smršť. Během 4 hodin lehl Jáchymov popelem. Zničeno bylo 400 obytných domů. Ze sedmitisícového města jich 4000 zůstaly bez domova. Došlo k mnohamilionovým ztrátám na majetku, na kulturním dědictví. Město přišlo o svoji původní podobu s charakteristickými hrázděnými domy s vysokými sedlovými střechami. Z kostela sv. Jáchyma zůstaly jen kamenné zdi a uprostřed nich v troskách a popelu zbytky vzácných uměleckým památek včetně oltářního obrazu L. Cranacha. Hořet začalo ve čtvrt na dvanáct dopoledne v dolní části města v opuštěné zámečnické dílně a oheň se za jasného počasí při silném jihovýchodním větru šířil do horní části města po pravé i levé straně náměstí. Zpočátku padlo plamenům za oběť šest domů, mezi nimi i krásný dům doktora

2

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO Friedla s doškovou střechou. Ve 12.15 hodin hořel měšťanský pivovar a přes deset dalších domů plameny přeskočily k patricijskému domu pekaře Früchtla a dál městem vzhůru. Nakonec poţár obklíčil z obou stran děkanský kostel sv. Jáchyma, který také shořel. Kolem 16 hodiny poţár končil. Ještě druhý den se při pohledu z jáchymovských kopců vznášel nad městem popelavý dým a kouř a byly vidět neutěšené trosky. Brzy ráno den po poţáru přijela do Jáchymova Jeho Excelence český místodrţící v doprovodu místodrţícího rady rytíře von Rotky a místodrţící věnoval městu dar 4600 zlatých a ve všech městech království českého vyhlásil veřejnou sbírku k rychlé obnově Jáchymova. Během dalších týdnů zaslaly Karlovy Vary 4000 zlatých, Teplice 2079 zlatých, Most 2030 zlatých, Chomutov 1568 zlatých, Kadaň 2030 zlatých. Podporu vyjádřili i soukromé osoby císař František Josef věnoval městu 4000 zlatých, arcivévoda František Karel 1000 zlatých, arcivévoda Toskánský 1000 zlatých. Hned večer po poţáru se dostavila deputace občanů z Českého Wiesenthalu a přivezla občanům naturální pomoc ve formě chleba a masa. Miroslava Machaňová Literatura: Kronika horního města Jáchymova (J. Suldovský, V. Horák)

3.

492 LET HISTORIE DOLU SVORNOST Kdyţ se v roce 1518 začala na 5. míře ţíly Stella (dnešní ţíla Geschieber) hloubit jáma Svornost (tehdy s původním názvem Konstantin, název Svornost se pouţívá od roku 1530), chtěl zde rýnský těţař Georg Schweizer těţit stříbro, jehoţ bohaté loţisko zde objevili zhruba kolem roku 1510-1512. Následoval prudký rozvoj města, raţení mincí, další vývoj dobývání rud v jáchymovské oblasti dobývání stříbrných rud (1516 – 1600) dobývání barevných kovů (1600 – 1852) dobývání uranové rudy (1852 – 1962) jímání a čerpání radonových vod pro lázeňskou léčbu (1906 do současné doby) A jak se kdysi v Jáchymově těţilo? Horníci dobývali stříbro v horních patrech Svornosti hornickými kladívky, perlíkem a mlátkem. Pro narušení horniny pouţívali také oheň a vodu. Nahřívali skálu a poté ji polili vodou. Skála popraskala, a tak se dostávali hlouběji. Později přišly modernější metody, jako je střelný prach (zhruba od roku 1670 ) a jiné trhaviny jako např. dynamit (zhruba od roku 1870 ). Ve starých dílech jsou dodnes vidět dvoucentimetrové záseky postupů. Musela to být velice namáhavá práce. Jiţ od poloviny 19. století byl hlavní těţenou horninou smolinec, vyuţívaný k výrobě speciálních uranových barev ke zdobení skla a porcelánu. Továrna na uranové barvy byla v provozu do roku 1939. Po druhé světové válce byl důl Svornost aţ do roku 1964 součástí Jáchymovských dolů produkujících uran. Období po druhé světové válce bylo negativně ovlivněno prudkým rozšířením těţby uranu, která poznamenala pověst i vzhled města a proslulost lázní vzala za své. Změnu k lepšímu přineslo teprve ukončení těţby uranu počátkem šedesátých let. Statut lázeňského města získalo město Jáchymov v roce 1963, od 1.4.1964 přešel důl Svornost do správy majetku ministerstva zdravotnictví a Státních lázní Jáchymov, od tohoto data slouţí pouze pro jímání a čerpání radonové vody ze 4 pramenů (Curie, Běhounek, Agricola a C1) pro lázeňské provozy. Jindřich Loukota

3

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO

4.

RADONOVÁ VODA Kdyţ r. 1864 dobývali horníci rudu v půlkilometrové hloubce, vytryskl na dole Svornost silný pramen vody, která postupně zatopila šachtu. Desetiletí nikdo nevěděl, ţe to bude právě ona, která proslaví Jáchymov jako město lázeňské. O lázeňství lze v Jáchymově hovořit zhruba od roku 1906. Začínalo skromně privátními lázničkami, ale záhy se „vlády“ nad lázeňstvím ujímá stát. V roce 1911 je otevřena první lázeňská budova, do které je léčivá voda svedena z dolu několikakilometrovým potrubím. Velmi dobré léčebné účinky vedly k rozhodnutí postavit lázeňský hotel Radium Kurhaus – dnešní Radium Palace, který byl otevřen v roce 1912 a náleţel k tomu nejlepšímu, co mohla Evropa v té době nabídnout. Období po druhé světové válce bylo negativně ovlivněno prudkým rozšířením těţby uranu, která poznamenala pověst i vzhled města a proslulost lázní vzala za své. Změnu k lepšímu přineslo teprve ukončení těţby uranu počátkem šedesátých let. Statut lázeňského města získalo město Jáchymov v roce 1963, od 1.4.1964 přešel důl Svornost do správy majetku ministerstva zdravotnictví a Státních lázní Jáchymov, od tohoto data slouţí pouze pro jímání a čerpání radonové vody ze 4 pramenů (Curie, Běhounek, Agricola a C1) pro lázeňské provozy. Jak vzniká radonová voda. Předpokládá se, ţe radonová voda vzniká vnikáním sráţkových vod puklinami v granitovém masivu do hloubky cca 1000 m, kde dochází ke kontaktu vody se zbytkovými radioaktivními horninami na ţilných strukturách. Pro oběh podzemních vod jsou nejvýznamnější ţilné struktury severojiţního směru, většinou s dolomitovou, karbonátovou nebo křemennou výplní krušnohorského masivu. Tyto jsou poměrně dobře propustné a umoţňují tzv. ţivý oběh vody. Ţilné struktury Evangelist a Geschieber jsou výstupními cestami radonových term. Pod dvanáctým patrem Svornosti je hornina rozpukaná. Pronikáním vody puklinovým systémem podél uranového zrudnění ţíly Geschieber a rozpadem radia se voda obohacuje plynem - radonem. Z vrtů voda volně vytéká pod vlastním tlakem do potrubí a je sváděna do retenční nádrţe radonové vody na 12. patře. Z dvanáctého patra se voda čerpá do výšky 390 m do nádrţe na patro Barbora. Odtud je odváděna gravitačně podzemím potrubím o délce 2880 m k portálu štoly Curie a dále se rozvádí do léčebných ústavů Běhounek, Curie, Agricola a Radium Palace. Denně se ze Svornosti vyčerpá 550 m3 vody. 350 m3 je určeno na léčebné účely a zbytek na vytápění dolu Svornost pro tepelná čerpadla. Po privatizaci v 90. letech se důl Svornost stal součástí Léčebných lázní Jáchymov a.s. Vybudováním nové odvodňovací štoly, opravou jámy Josef a generální opravou jámy Svornost a celkovou automatizací čerpací stanice byla ukončena celková rekonstrukce celého dolu. Jindřich Loukota 5.

LÍPY NA MARIÁNSKÉ Málokomu připomene památná lípa na Mariánské, rostoucí v blízkosti místa kde stával po dvě staletí kapucínský klášter, starou pověst, která se váţe k předkům tohoto mohutného stromu. Byla tu celá lipová alej, která poskytovala stín tisícům poutníků, všem

4

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO kdo přicházeli sloţit svá trápení k nohám Matky Boţí Starostlivé ve zdejším kostele a prosit o její přímluvu. Kdysi, snad v šestnácté století, odešel z jednoho českého městečka do války chudý mladík, jménem Jiří. Zanechal doma starou matku a svou snoubenku Marii, která měla věrně vyčkat jeho návratu a svatby. Čekání ovšem trvalo jiţ sedm let a Jiří se nevracel. Mariina matka nepřestávala dceru přesvědčovat, ţe její snoubenec někde na válečném poli zahynul nebo ho špatná společnost svedla z cesty a na svůj slib zapomněl, zatímco soused, bohatý sedlák, který se o dceru ucházel, by jí zajistil pohodlný ţivot. Ještě rok dívka odolávala naléhání, pak se ale za souseda provdala. Jiří, který válku přeţil, mezitím v cizí zemi usilovně pracoval, aby mohl se svou budoucí ţenou zaloţit novou domácnost a zabezpečit i starou matku. Kdyţ se konečně vrátil domů a dozvěděl se, k čemu mezitím došlo, prohlásil: „ Marie mne měla za mrtvého, chci proto pro svět zemřít. Uchýlím se navţdy do samoty, k svatému poustevníku Niaviovi v horách.“ Na odchodu si uřízl z lípy u sousedova domu hůl a vydal se na dlouhou pouť. Kdyţ uţ byl téměř u cíle a zaslechl zvonek Niaviovy poustevny, zarazil ho nářek a sténání. Po hlase pak nalezl v houští polomrtvého muţe, ţidovského podomního obchodníka z blízkého Hroznětína. Loupeţníci, ho tu přepadli a oloupili, krvácel z mnoha těţkých ran. Jiří se pokoušel ošetřit zraněného, dál mu napít, ovázal rány - muţi přesto jiţ nebylo pomoci a za chvíli vypustil duši. Protoţe však chyběli svědci celé události, byl cizí mladík obviněn z vraţdy a přes dokazování své neviny odsouzen k smrti provazem. Ještě neţ zemřel, zarazil Jiří do země svou lipovou hůl a zvolal: „Ţe umírám nevinný, to ať Bůh dosvědčí na mé holi!“ A skutečně, s jeho posledním výdechem vyrazily na holi první zelené výhonky. Lidé potom hůl odnesli poustevníku Niaviovi, který ji zasadil a opatroval. Vyrostl z ní statný strom, pramáti řady lip, které později obklopily kapucínský klášter, vybudovaný na místě poustevníkovy chýše. Lípa na Mariánské a kus původní zahradní zdi na okraji lesa a také řada pověstí, to je dnes to jediné, co připomíná místo, pro někdejší obyvatele kraje tak posvátné a s nadějí navštěvované i jeho – v mnoha ohledech pohnutou - minulost. Zdeňka Čepeláková

6.

KRÁLOVSKÁ MINCOVNA Jáchymovská mincovna, jeţ je situovaná nad radnicí na náměstí významného horního města, byla postavena v letech 1534 – 1536 s okázalostí úměrnou jejímu významu. Objekt slouţil aţ do počátku 17. století jako Královská mincovna. Od 19. století v budově sídlila Báňská a hutní správa města Jáchymova. Dnešní muzeum, jeţ je součástí Muzea Karlovy Vary, sídlí v mincovně od roku 1964. Na přelomu 80. a 90. let se zde uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce celého objektu, jejímţ výsledkem je současná podoba. Původní význam mincovny připomíná expozice mincí a medailí, kterou pracovníci muzea renovovali počátkem roku 2010. Muzeum v expozici vystavuje mince od dvanáctého do dvacátého století, např. chebské feniky, šlikovské groše a tolary, groše praţské i saské, tolary z období Rudolfa II. či Ferdinanda II., dále řadu historických mincí z Ruska, Německa, Rakousko – Uherska či mince československé. Kromě mincí zahrnuje tato výstavní část i medaile, a to jak pamětní, tak i spolkové nebo s biblickými náměty. Další expozice jsou věnovány dějinám města Jáchymova s důrazem na renesanční kulturu (knihovna latinské školy ze 16. století, ukázky děl přírodovědce Georgia Agricoly, pastora

5

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO Johanna Mathesia a hudebního skladatele Nicklase Hermanna, epitafní obrazy aj.) Další expozice pak také ukazují místní průmysl a rozkvět města v éře radonového lázeňství, novinkou se stala dobová balneo-ordinace. Krušnohorský národopis přibliţuje těţký ţivot v drsných klimatických podmínkách hor. Lze vidět i stálou expozici o táborech politických vězňů při jáchymovských uranových dolech v padesátých letech 20. století. Součástí prohlídkové trasy je i rozsáhlé podzemí, v části sklepení je umístěno lapidárium s fragmenty portálů a ostění zejména z jiţ neexistujícího domu mincmistra. Vzhledem ke své poloze se stává jáchymovská mincovna cílem mnoha turistů, kteří vyhledávají nejen krásy Krušnohoří, ale také kulturní vyţití. V mincovně lze zakoupit i něco malého k jídlu a k pití. Přes letní sezónu je muzeum otevřeno od úterý do neděle (9 – 12 a 13 – 17 hodin). Jan Nedvěd 7.

Sokolovské muzeum , p.o. Karlovarského kraje připravuje investice do Štoly číslo jedna v Jáchymově. Štola č.1 byla raţena v rámci rozsáhlých průzkumných prací bývalými Jáchymovskými doly. Raţba byla zahájena dne 1.7.1952, čelby štoly ve vzdálenosti 230 m od portálu bylo dosaţeno dne 1.9.1952. Ve vzdálenosti 178 m od portálu byla jiţním směrem vyraţena rozráţka v délce cca. 50 m, která zachycuje vydobytý prostor na ţíle Evangelist z doby dobývání barevných kovů. Ve vzdálenosti cca 190 m od portálu prochází štola ţílou Evangelist. Čelby jiţní sledné chodby bylo dosaţeno dne 1.12.1953, čímţ pravděpodobně skončily na štole razicí práce. V polovině 90. let zpřístupnila skupina nadšenců, sdruţených v hornickém spolku Barbora ústí štoly č. 1. Cílem spolku bylo zřídit na štole č. 1 hornický skanzen. Členům spolku, v čele se starostkou paní Libuší Rudolfovou se do roku 2005 podařilo získat pronájem pozemků od města Jáchymov a štoly od státního podniku Diamo SUL Příbram. Spolku se ale nepodařilo získat dostatek finančních prostředků a proto v roce 2005 došlo k dohodě a správu areálu a štoly převzal Krajský úřad Karlovarského kraje, který je zřizovatelem Muzea v Sokolově, které následně převzalo správu areálu. Muzeum Sokolov v současnosti připravuje projekt , který chce uplatnit se ţádostí o dotace v říjnu letošního roku u Regionálního operačního programu Severozápad NUTS II. Projekt předpokládá investice ve výši pěti miliónů korun do Štoly č.1 v Jáchymově. V první fázi chce Muzeum Sokolov v Jáchymově vybudovat pouze zázemí, tedy stavby na povrchu, které by nahradily nyní nouzově vyuţívané stavební buňky. Podzemní část jiţ částečně funguje, takţe nyní je záměr postavit vedle štoly číslo jedna správní budovu, kde bude pokladna, zázemí pro personál, posezení pro veřejnost a výstavní místnost. Podoba tohoto objektu a celého areálu byla upravena na základě konzultace s vedením jáchymovské radnice. V rámci projektu by mělo rovněţ dojít k rekonstrukci Mauthausenských schodů od sousedního dolu Svornost k někdejšímu stejnojmennému lágru z 50. let minulého století. Budou obnoveny základy jedné z budovy lágru a dojde k vyčistění objektu původní korekce. Upraven by měl být i nedaleký portál vstupu do štoly Vysoká Jedle. Dalším krokem, jehoţ realizace přijde na řadu zřejmě aţ po roce 2014 (v případě získání financování i dříve) bude rozšíření návštěvnické trasy do tzv.stařin, tedy do chodeb z dob, kdy se v Jáchymově těţilo stříbro. V současnosti získává Muzeum Sokolov povolení pro vstup do těchto chodeb pro potřebný průzkum.

6

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO Samotná Štola č. 1. je otevřena jiţ nyní, od května do října, vţdy od středy do neděle. Štola se nachází asi 100 m za dolem Svornost, směrem na Mariánskou. Sokolovské muzeum

8.

PÁR SLOV O HORNICKÝCH TRADICÍCH a o tom, že svých horníků si vážili i králové a císaři

„My, Václav, král český, markrabí moravský etc., (Václav IV. – syn Karla IV., též císař římský) oceňujíce poctivé úsilí všech věrných a poctivých pracovníků v našich dolech o rozkvět našich hor, rozhodli jsme se jim udělit právo veselých hornických slavností pořádání. Aby alespoň jedenkrát do roka se v hojném počtu sešli a porokovali o vykonané práci, co dobrého a nového jeden každý ve své práci vynašel či poznal, aby poctivě sdělil svým druhům, a tak aby svůj um společně věděním i zkušeností zbystřili a nejen věcem vážným, ale i s myslí veselou přehojným písním hornickým zaznívati dali. Aby na těchto shromážděních nové členy stavu hornického vlídně přivítali a složení slibu věrnosti hornickému povolání od nich vyžádali. Ve slibu tomto nechť jeden každý se zavazuje netoliko věrnost stavu hornickému zachovati, ale i všeho lajdáctva, bezpečnosti nedbání a sebe samého i druhů svých od nebezpečenství ostříhati. Ti pak, kteří již slavnostní slib věrnosti složili a svojí prací i životem k hornickému stavu prokázali, aby každoročně svoji bystrost a kumšt veřejně prokázali různými způsoby prubování, hlavně pak střílením ku ptáku. Aby se tak dálo poctivě a důstojně, ustanovujeme čestný úřad PERKMISTRA veselých slavností hornických, kterýžto nad skládáním slibu věrnosti stavu hornickému bedlivě a přísně dohlédati bude. Ku pomoci pak z vůle perkmistra veselých slavností hornických budiž ustaveno pár mistrů cechovních podle druhu práce, kterýžto každý z těchto mistrů všechny uchazeče o přijetí do stavu hornického zprubuje a prověří podle obyčeje těchto cechů. Za mistry budiž povoláni zkušení z řad bezúhonných a ctihodných pracovníků hor našich. Ježto k práci je nezbytné zvláště heslo „mens sana in corpore sano“ (zdravá mysl ve zdravém těle), ukládáme, aby skládání slibu věrnosti všeho mračení a rmoucení prázdné bylo, proto nechť všichni s myslí veselou a náležitou důstojností slavnosti této se zúčastní, k čemuž my svoji přízeň znovu potvrzujeme. K tomuto milému účelu početným způsobem prostředky peněžní nastřádané rádi uvolniti dovolujeme. Dáno Na Horách Kutných v den Lucie v měsíci octobru L. P. 1383.

7

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO Od těchto dávných dob po všechny časy dnešní i příští platí ve všech hornických městech království českého a říše římské, mocnářství rakousko-uherského a republiky československé i toliko české ne pouze právo, nýbrţ přímo povinnost všech horníků i pomocníků, řemeslníků i učedníků, dětí i starců, muţů i ţen, pánů i kmánů – pracovat i odpočívat a bavit se - jak nejlépe „po hornicku“ umíme. Naše horní město Jáchymov zvané téţ Údolí sv. Jáchyma - Joachimstal budiţ také takovýmto městem, budiţ hodno své bohaté a slavné historie, svých dlouholetých kořenů a tradic. Připomínejme si je a udrţujme je, povídejme si o nich a obnovujme je! Uţ jsme začali a pokračujeme. S hornickým Zdař Bůh! - Glück auf! Petr Hejský Pouţitá literatura: Ing. Hana Martiníková, Ing. Petr Mierva, HGF, VŠB – TU Ostrava

9.

ŠKOLY A ŠKOLKY V JÁCHYMOVĚ R. 1532 zaloţena Městská latinská škola s knihovnou. Po bitvě na Bílé hoře (r.1627) škola i s knihovnou byly uzavřeny. R. 1871 byly nalezeny zbytky latinské knihovny na půdě nové radnice. R. 1716 první hornické učiliště – Hornická škola v Jáchymově. R. 1899 obecná škola Františka Josefa I. I. a II. měšťanská škola pro chlapce a dívky. R. 1921 ve druhém patře II. německé obecní školy byla zřízena jedna třída české školy pro děti českých úředníků. 1. února 1926 zřízena soukromá česká mateřská školka. 1. září 1927 otevřena česká dvoutřídní obecná škola. 1. února 1928 došlo k postátnění české mateřské školky. 1. září 1928 otevřena česká trojtřídní obecná škola. R. 1945 obecní škola a měšťanská škola. Od 3. září 1945 měla obecní škola pět tříd a později zde byla i jedna třída mateřské školky. Ve škol. Roce 1953/54, 1954/55 a 1955/56 škola přičleněna k OSŠ v Jáchymově. Do spádové oblasti Jáchymova patřila národní škola v Suché a v Mariánské (1.9.1963 zrušena). 29. srpna 1954 otevřena nová škola v Husově ul. Do budovy této školy přesunuti ţáci z tzv. měšťanky (škola pod Svorností). Karin Pašková

10.

ŢIVOT A PRÁCE MADAME MARIE CURIE SKLODOWSKÉ Madame Maria Curie Sklodowská (dále jen MC), páté a nejmladší dítě známých středoškolských učitelů Bronislawy a Vladislawa Sklodowských, se narodila 7. 11. 1867 ve Varšavě. Dostalo se jí vzdělání na místních školách a nemalou zásluhu na jejím dalším ţivotě měl bezesporu i její otec (vyučoval matematiku a fyziku), který ji zacvičil do systému a postupů potřebných pro vědecké práce. MC se zapojila do studentského revolučního hnutí a musela opustit Varšavu (tehdejší Rusko), nějaký čas pobývala v Krakově (tehdejší RakouskoUhersko). Odtud v roce 1891 odešla do Paříţe za starší sestrou, kde pokračovala ve studiích

8

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO na paříţské univerzitě Sorboně a kde získala Licenciateships (oprávnění) pro fyzikální a matematické vědy. Na „Škole pro fyziku a chemii“ poznala pana profesora Pierre Curie, za kterého se v roce 1895 provdala. Svého manţela pak následovala na Sorbonu jako vedoucí fyzikální laboratoře. V roce 1897 se jim narodila první dcera Irena. Prvé výzkumy manţelů Curieových byly prováděny za obtíţných podmínek a v chudě vybavené laboratoři. Oba museli věnovat velkou část svého času vyučování, aby měli na obţivu. Objev radioaktivity (1896 Henri Becquerel) inspiroval manţele Curiových v jejich brilantním výzkumu a analysách. O dva roky později objevili nový prvek polonium (červenec 1898) a radium (prosinec 1898). MC potom vyvinula metodu pro separaci radia v mnoţství dostatečném pro to, aby ho bylo moţné charakterizovat, studovat jeho vlastnosti a částečně zkoumat i jeho terapeutické účinky. Jak Becquerel, tak manţelé Curieových vyuţily pro svou práci jáchymovskou uranovou rudu, tehdy odpad z továrny na uranové barvy. Rok 1902 – MC izolovala radium jako chlorid a z jedné tuny smolince vyrobila prvých 0,1 gramu Ra. Tento výrobní postup byl poté uplatněn i v Jáchymově, továrna na uranové barvy se změnila na laboratoř pro výrobu radia. V období 1902-1936 se v Jáchymově vyrobilo 100 gramů Ra, tohoto vysoce radioaktivního prvku. V roce 1910, jiţ bez svého manţela, MC izolovala radium v jeho čisté formě (kov). MC v roce 1903 získala doktorát DSc na paříţské univerzitě Sorboně. Téhoţ roku získala spolu se svým manţelem a H.Becquerelem Nobelovu cenu za fyziku. Byla první ţenou na světě, která získala toto vysoce prestiţní ocenění. V roce 1904 se narodila dcera Eva, která později napsala ţivotopis své matky. 19. dubna 1906 byl v Paříţi Pierre Curie zabit při pouliční nehodě. MC se jeho smrt velice dotkla a prakticky ovlivnila celý její následný ţivot. Po tragické smrti svého manţela MC zastávala jeho místo profesora pro fyziku na fakultě věd. Bylo to poprvé, co ţena zastávala tak vysoce významný post (např. v roce 1894 byla odmítnuta na univerzitě v Krakově jenom proto, ţe byla ţena). V roce 1911 se stala drţitelkou druhé Nobelovy ceny, tentokrát za chemii, jako uznání její vědecké práce v oblasti radioaktivity. Stala se tak prvním člověkem na světě, který byl nositelem dvou Nobelových cen. Ve Varšavě zaloţila Institut (1914), kde byl řízen výzkum v chemii, fyzice a lékařství. Téhoţ roku byla zaloţena „Laboratoř Curie“ v Institutu pro radium při paříţské univerzitě a MC byla postavena do čela laboratoře. Význam práce MC lze nejlépe shrnout mnoţstvím různých cen a ocenění, čestných doktorátů a dalších vědeckých hodností jakoţ i mnoţstvím čestných členství ve vědeckých společnostech po celém světě. Avšak o jednom uznání se musím zmínit. Jako výraz poděkování a uznání amerických ţen a amerických přátel vědy přijala MC v roce 1929 z rukou prezidenta Spojených států dar - jeden gram radia v hodnotě 50 000.- US dolarů. Toto radium pak MC věnovala institutu ve Varšavě pro vědecké účely. Během prvé světové války MC naléhavě ţádala, podporovala i provozovala uţití pojízdných radiologických stanic pro ošetřování zraněných vojáků. Tyto stanice se staly populární pod názvem petites Curies – malé Curie. Vyuţívala zde nejen tubičky s radiem, které sama připravovala, ale i účinky radonu. Udává se, ţe z této doby pochází její pozdější onemocnění. Její povahu a ryzí charakter vystihuje i to, ţe okamţitě po vypuknutí války věnovala zlatou medaily Nobelovy ceny pro válečné účely. MC navštívila také Jáchymov, kde sfárala na dole Svornost. Tam jí mohli ukázat nedávno objevenou silnou ţílu smolince. Doprovázel ji tehdy závodní dolu, který uvedl, ţe MC byla jiţ velice zesláblá a ţe ji musel podpírat. Madame Curie zemřela po krátké nemoci 4. července 1934 v sanatoriu Sancellemoz v Passy ve východní Francii ve věku nedoţitých 67 let. Práce této vyjímečné, nesmírně nadané

9

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO a pracovité, obětavé a skromné ţeny je v mnoha směrech spjata i s Jáchymovem, kde si v listopadu připomínáme výročí narození Marie Curie Sklodowské. Literatura: Pouţity materiály Nadace pro udílení Nobelových cen. Jaroslav Ochec 11.

POKLAD V ŠEDIVÉ SKÁLE jáchymovská pověst Na české straně Krušných hor, v blízkosti horního města Jáchymov, vypíná se v lese skála zvaná Šedivá. Lidé o ní říkají, ţe tam straší. Zvláště v parném létě tam číhá velké nebezpečí. Na rozpálených kamenech se vyhřívají zmije, které stráţí poklad. Staří lidé si šeptají, ţe leţí ukrytý ve skále. Moje maminka mně vyprávěla to, co slyšela od své babičky: Jednou za sto let se prý ve skále otevře otvor tak velký, ţe jím můţe vstoupit do hory člověk. Tam leţí zakletý zlatý poklad z pradávných časů. Šťastlivec, který ho uzří, si z něho můţe vzít tolik, kolik unese. Skála puká a otevírá se v prvních hodinách velikonoční neděle. Bývá otevřená od půlnoci do jedné hodiny zrána. Potom se zase na dalších sto let uzavře. Ne však kaţdý kdo přijde k Šedivé skále v pravý čas, objeví vchod do nitra hory. Tento člověk štěstěny musí být zrozený v neděli a ţít počestným ţivotem. Od okamţiku kdy vstoupí do nitra skály nesmí promluvit ani slovo, ať se děje cokoliv. Úderem jedné hodiny po půlnoci musí prostory uvnitř skály neprodleně opustit, jinak zůstane po dlouhých sto let v jejím zajetí. Kdo není nedělním dítkem a vědomě se o velikonocích ke skále přiblíţí, bude zlými duchy vypuzen. Jednou, před dávnými a dávnými časy bylo jakési nešťastné děvčátko v Šedivé skále bohatě obdarováno. Moje maminka mně to vyprávěla takto: Byla jednou jedna malá dívenka a ta zůstala na celičkém světě úplně sama. Tatínek s maminkou společně zahynuli při veliké bouřce. Jejich smrt dívenku tak strašně poznamenala, ţe v okamţiku oněměla. Lidé se tehdy ukázali velice zatvrzelí. Nikdo nešťastnou dívenku nepřijal. Tři dlouhé roky chodila po kraji ţebrotou. Úplně němá trpěla stále krutým hladem. Horko a chlad, hrubost a posměch. Přitom zůstala vţdy skromná a poslušná. I kdyţ měla často velký hlad, neukradla nikdy ani kousek chleba. Jednou pozdě odpoledne, bylo to právě na velikonoce, přišla do Jáchymova a odtud byla zlými lidmi vyhnána. Vystrašená schovala se v lese. S příchodem noci byla velmi unavená a ulehla pod skálu. Měsíc a hvězdy jasně svítily. Holčička vůbec netušila, ţe se nalézá u Šedivé skály a pověst o ní vůbec neznala. Unavená usnula, aţ ji náhle probudilo hromobití. Polekaně vyskočila. Skála se s velkým rachotem otevírala. Z nitra skály vycházelo zářivé světlo. V proudu světla se objevila překrásná víla. Pokynula přátelsky dívence a řekla: Ty jsi nedělní dítě a máš dobré srdce. Právě teď nastává velikonoční neděle a tebe čeká velké štěstí. Vejdi dovnitř ale nesmíš promluvit ani slovo, je-li ti ţivot milý. Pokynula ještě jednou a šla napřed. Děvčátko ji následovalo. Jasně osvětlený vchod vedl do obrovského sálu. Na stěnách se v kouzelném světle třpytilo tisíce drahokamů. Uprostřed sálu stál mramorový stůl. Dva ohromní obři s vlčími hlavami a kančími zuby vlekli okovanou truhlici, kterou postavili na mramorový stůl. Pak tiše odkryli těţké víko. Uvnitř truhlice se třpytily kusy zlata. „Naber si tolik, kolik můţeš unést,“ pravila víla dívence, „mysli však na to, ţe nesmíš promluvit!“ Holčička okamţitě přikývla. Tato podmínka se jí vůbec nezdála těţká; byla naprosto němá. Víla však pokračovala dále: „I kdyţ opustíš skálu a budeš venku, o tom, co jsi tady spatřila a zaţila, se nesmíš nikomu zmínit ani slovíčkem !“

10

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO Děvčátko opět přesvědčivě přikývlo. „Spěchej!“ přikázala víla a zmizela. Děvčátko naplnilo torničku do které jinak ukrývalo vyţebraný chléb vrchovatě zlatem a stejně tak šáteček, který zavázalo uzlem. V tom zapištěl netopýr, zasvištěl kolem hlavičky a pohrozil vystrčenými pazoury. Na podlaze se sem a tam plazily zmije. Děvčátko spěchalo ze sálu ven k východu. Náhle zhaslo světlo. Odněkud z temnoty zahřímal hrozivý a temný hlas. Holčička běţela jak nejrychleji uměla. Neustále vráţela do skály, klopýtala a padala přes balvany, zase vstávala a pádila dále. Hroznější a děsivější hlas jí stále více vyhroţoval. Konečně bylo všechno pryč. Na temném nebi zářily měsíc a hvězdy. Děvčátko zhluboka vydechlo a ulehlo do kyprého mechu. „Děkuji ti, můj Boţe,“ hleslo tiše a uleklo se svého hlasu. „Já mohu zase mluvit,“ zajíkala se a plakala radostí. Od samého štěstí, které ji tak nenadále potkalo, usnula... V čistém a chladivém ránu se divila ještě více. Měla na sobě překrásné šaty a znenadání se také objevil přívětivý jezdec na bílém koni. Nekladl jí ţádné otázky, vzal dívenku do náručí, posadil ji na koně a společně se ubírali ke Karlovým Varům. Tam k jejímu velikému překvapení zakoupil výstavní dům a všichni lidé byli k zámoţné a roztomilé dámě velice přátelští. Později se s hezkým mladým muţem zasnoubili a ţili mnoho let ve štěstí a spokojenosti. Nikdo se neptal na Šedivou skálu, protoţe ţádný člověk kromě ní o tom nevěděl. Ona sama o tom nikdy nehovořila. Zeptal jsem se maminky: „Jak se tedy o tom, co dívenka zaţila u Šedivé skály lidé dověděli?“ Maminka se jenom pousmála: „Na smrtelné posteli to celé vyprávěla svým dětem a vnukům.“ A kdo tomu nevěří, zaplatí tolar. z němčiny volně přeloţil Ing. Josef Václav Nečas

12. PROČ V PROSINCI KVETOU BARBORKY a proč je svatá Barbora patronkou horníků Všichni to známe - mnozí z nás nechávají v prosinci ve svých domovech rozkvétat „Barborky“. Zejména před Vánocemi květy třešní či jabloní zkrášlují naše obydlí a jsou příslibem jara, na něţ se těšíme, ale které je v té době ještě velmi daleko. Někteří přitom slavíme svátek té „naší“ Báry, Barči, Barborky či Barbory, pokud ji máme v rodině nebo nablízku. Ale proč vůbec má Barborka 4.prosince svátek? A proč navíc i všichni horníci si v tento den připomínají toto jméno? To zůstává pro řadu z nás otázkou nebo se nad tím ani moc nezamýšlíme. Na podnět přítele jsem si udělal malý laický průzkum dějinami. A co jsem zjistil? Našel jsem napínavý příběh s tragickým koncem. Příběh o krásné mladé dívce Barboře, který se odehrál jiţ někdy ve 3. nebo 4. století našeho letopočtu kdesi na Blízkém Východě. O děvčeti, které stihl tragický osud a krutá smrt. Stalo se to 4. prosince a příběh přetrval aţ do dneška. Dívka Barbora přijala křesťanskou víru v době, kdy lidé byli pohané a vládli zde Římané. Barbora byla za to odsouzena, mučena a nakonec popravena mečem, dokonce rukama vlastního otce. A co ţe se stalo pak? Legendy říkají, ţe Země se otevřela, tělo nešťastné dívky zmizelo v hlubinách a zůstalo tam po všechny další věky. Tam, kde v té době i v dobách pozdějších pobývali jen duchové a s nimi i lidé-odváţlivci, kteří tam hledali a nacházeli bohatství země. Tam, kde ţili skřítkové, permoníci a horníci. Ti se tam pak s ní občas potkávali a ona jim pomáhala ve chvílích práce i neštěstí. To ona jim přinesla světlo,

11

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO kdyţ to jejich zhaslo, to ona jim pomohla najít cestu ven, kdyţ zabloudili, nebo se jim štoly zbortily. A proto ji horníci přijali za svou patronku a ochránkyni a její příběh si stále připomínají. Její obrázky či sošky měli a dosud mají horníci i pod zemí, někdy také doma nebo na návsích a náměstích. Ten příběh nezapadne někam na dno truhlice dějin, protoţe je poučný a protoţe jsou i přímo kolem nás lidé, kteří nám ho budou připomínat. I u nás v Jáchymově máme své horníky – přátele, táty nebo syny, kteří ho ponesou dál. Těch jeho verzí je více, ale to hlavní mají společné. Vloţme tedy i my na den svátku Barbory do vázy tu naši „barborku“ a počkejme si na její vánoční květy, kterými nám tyto staré příběhy připomene. Petr Hejský a Z.V. Pouţitá literatura: WIKIPEDIE: SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hans Michael.; Jana Ossend Poznámka: Horníci v Jáchymově věřili na „Berggeista – Ducha podzemí“, který je v podzemí ochraňoval a který jim pomáhal, a se kterým se mnozí z nich, jak se dušovali, také setkali. A popisovali ho jako přívětivého muţíka malé postavy. Jaroslav Ochec 13. ÚDOLÍ MLÝNŮ Kdyţ nějaký návštěvník Jáchymova stojí mezi kostelem a radnicí poblíţ autobusové zastávky „Radnice“ u sochy sv. Jana Nepomuckého, ani si neuvědomí, ţe i tato socha stojí vlastně na mostě. Ano. A na pěkně širokém mostě, který v celé délce Jáchymova přemosťuje Jáchymovský potok. V dolní části města se Jáchymovský potok, který sviţně protéká pod tímto mostem, nabere další sílu spojením s potokem, který přitéká od Bratrství. Jáchymovský potok potom protéká Horním Ţďárem a v Ostrově vteče do říčky Bystřice. Jáchymováci chytře vyuţívali vodní sílu potoka a v prostoru mezi Jáchymovem a Horním Ţďárem na něm postavili řadu mlýnů. J.G.Sommer v Das Königreich Böhmen, sv.15, vydání 1847 na str.114 píše: Z Ostrova podél silnice leţí ves Horní Ţďár, ke které v úzkém, po obou stranách řetězci hor obklopeném údolí přitéká od severu potok Veseřice. Na konci vsi nalevo začíná město (míněn Jáchymov) prvým mlýnem drátovnou. Údolím se dále táhnou nahoru v délce půl hodiny chůze 2 mlýny – drátovny, 2 mlýny na papír – papírny, 5 mlýnů na mletí obilí vedle 1 pily na řezání prken a olejny. Dále proti proudu následuje přes potok vpravo huť, amalganovna a závod na modrou kobaltovou barvu. (Pohledem do starých map jsme zjistili, že ke všem třem podnikům vedly náhony.) Na levé straně potoka (směrem vzhůru) je kaplička svaté Barbory (později byla přemístěna na dnešní místo). Zde začínala dolní část města. Tolik J.G.Sommer. Na přiloţeném výřezu mapy z roku 1840 vidíme mnoţsví mlýnů od dolního konce Jáchymova po Dolní Ţďár. Také Jaroslaus Schaller v Topographie des Königreichs Böhmen vydání 1785, díl 12 (kraj Loket) se zmiňuje o mlýnech. Na straně 91 můţeme číst, ţe mlýn na papír (papírna) 12

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO vybudovaný na potoku Veseřice vyráběl dobrý a pevný papír, který ještě ke konci minulého století měl vynikající vlastnosti, nejlepší v celých Čechách. Celá produkce se v té době vyváţela do Leydenu v hrabství Holland, kde byl z jáchymovského papíru vyráběn s dvojnásobným ziskem jemný holandský papír. I v záznamech „Tereziánského katastru českého“ z období 1713 aţ asi 1745 se dočteme u Jáchymova, královského horního města o mlýnech na nestálé vodě o 4 kolech, dále o 1 papírně o 12 stoupách na stálé vodě, byly zde také dva obecní mlýny o 4 kolech na stálé vodě. Další informace získáme z výčtu řemeslníků: 1 mlynář ve mlýně o 2 kolech na nestálé vodě, který má tovaryše, druhý rovněţ ve mlýně o 2 kolech na nestálé vodě, 1 mlynář ve mlýně o 1 kole na stálé vodě, 1 mlynářský tovaryš v obecních mlýnech, dva tovaryši v papírnách a dva v drátovnách. Zdá se, ţe význam mlýnů byl na vrcholu v osmnáctém a devatenáctém století, neboť v Klínovecké ročence 1909 je zmíněn jiţ jen válcový mlýn Josefa Schöffla s turbinou a poněkud nejasně pila. Ještě dnes se můţeme vydat podél potoka po stopách historie jáchymovských mlýnů a v terénu najdeme jasné známky o tom, kde stál mlýn, kde byl náhon. Někde ovšem po někdejším mlýnu není ani stopa, jako například před levým křídlem Radium Palace je dnes zarovnané parkoviště. Ale jiţ o kousek níţe po potoce u Technických sluţeb býval Panský mlýn, pod ním u vilky Maderův mlýn a v zatáčce silnice pod nehezkou ruinou jsou zbytky Peterova mlýna, s kašnou pro turbinu. Potok dále zesílí přítokem ze Suché. Pod tímto soutokem bývala drátovna a nedaleko, „U Vlčků“ stávala papírna. Další papírna byla co je dnešní restaurace MUT. Později zde byla pila. Poblíţ mostu, kde potok podteče silnici bývala drátovna, další mlýn býval podle dnešního označení „U Václava“ a o kousek dál po proudu poblíţ odbočky na Arnoldov stával mlýn ,,u Semeráda,“. Vidíte, tak takový stav byl před 200lety, časem se vyuţití vody a vodních kol změnilo a přizpůsobilo době . Oblast mlýnů a vyuţití vody k pohonu strojů je zajímavá a v naší oblasti skoro neznámá , proto autoři ocení kaţdou doplňující informaci na adresy: [email protected] nebo [email protected] Martin Hanč a Jaroslav Ochec

14. LETOS CHODOV, VLONI STŘÍBRO A PŘED TÍM …

Foto Ochec

Malá historie velkých hornických slavností - jednou moţná i Jáchymov Ţe jsou horníci velmi kamarádští a se sousedy se rádi setkávají, to všichni „od fochu“ dobře vědí. Ostatní veřejnost v Česku se o tom postupně jiţ řadu let přesvědčuje. Pamětníci říkají, ţe kaţdý hornický cech v minulosti vţdy aspoň jednou do roka pozval na návštěvu kamarády odjinud a naopak zase „ti naši“ rádi zajeli okouknout sousedy v jiném revíru.

13

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO Tyhle tradice se v naší republice podařilo před patnácti lety obnovit a od té se doby kaţdoročně konají velká hornická setkání v některém z hornických měst. A nejen u nás, ale i na Slovensku a ve většině sousedních zemí. Konají se tam, kde se dodnes něco těţí či doluje nebo tam, kde dobývání sice uţ přestalo, ale hornický duch a památky zůstaly. Letos jiţ po patnácté se sjedou horníci, šichtmistři i hormistři notovat své „karmíny“, skákat přes „kůţi“, koštovat „masť“ a přebírat různá ocenění pod dohledem slavného vysokého a neomylného „prezídia“. S těmi podivnými názvy jste se mohli seznámit třeba vloni ve Stříbře, předloni v Jihlavě nebo předtím v Mostě. A pokud některým z těch záhadných slov dosud nerozumíte, nic si z toho nedělejte. Porozumíte jim třeba letos v září, pokud pojedete na jubilejní 15. setkání hornických měst a obcí České republiky do Chodova v našem Karlovarském kraji. Veřejnosti se účastníci předvedou v hornickém průvodu za doprovodu hornických kapel a předvedou své slavnostní i historické kroje, hornické prapory, znaky a insignie. Ale protoţe cílem tohoto článku je pohovořit celkově o historii novodobých hornických setkání, tak musím začít „od Adama“, tedy vlastně od Příbrami, protoţe tam to v roce 1996 začalo. V porevoluční náladě se příbramští rozhodli uspořádat první novodobé setkání hornických měst a obcí a pozvali všechny ostatní z celého tuzemska. Pro velký úspěch přijali pak hozenou rukavici bývalí horníci a současní muzejníci ze Sokolovska, kteří takové setkání uspořádali v Krásně u příleţitosti otevření hornického skanzenu. Potom se setkání přestěhovalo do historického hornického města Zlaté Hory v Jeseníkách, které se v minulosti proslavilo tím vzácným ţlutým kovem. Štafetu převzali „havrani umazaní“ z černé Ostravy u příleţitosti otevření Hornického muzea v Landeku. Pro nedostatek místa bohuţel nelze na tomto místě popisovat podrobně všechna setkání, i kdyţ by to stálo za to. Pátým v pořadí, kdo hornické delegace přivítal, bylo Královské horní město Stříbro v roce 2001 jakoţto nejstarší důlní revír v Českém království. Teď uţ jen heslovitě o dalších setkáních – 2002 Planá u M.Lázní, 2003 Sokolov, 2004 Rudolfov v jiţních Čechách, 2005 Ostrava v Radvanicích-Bartovicích a 2006 jiţ po druhé Příbram. A nyní se dostáváme do období nedávného – v paměti máme 11.setkání v r.2007 v Horním Slavkově, jenţ se stal v pořadí jiţ třetím pořádajícím městem z Karlovarska. V roce 2008 uspořádal setkání severočeský Most, který to udělal opravdu velkoryse a s bohatou programovou náplní. Snad ještě bohatší program připravilo rok později město Jihlava a kraj Vysočina pod názvěm „Jihlavské havíření“ jehoţ zlatým hřebem ve stříbrné historii města byl nesporně „Jihlavský havířský průvod“ s jiţ stoletou tradicí a nepřekonatelnou hornickou i historickou úrovní. Zatím posledním pořadatelem z loňského roku a to jiţ po druhé, bylo město Stříbro, jeţ představilo svůj vynikající hornický skanzen, svou bohatou historii i kulturu a svou krásnou historickou architekturu. Jiţ předloni se k pořadatelství v letošním roce 2011 přihlásilo novodobé hornické město Chodov a uspořádá tedy jubilejní 15.setkání. Měli bychom se tam setkat nejen s tuzemskými účastníky, ale jako kaţdoročně i s hosty ze zahraničí, konkrétně z Německa, Slovenska a moţná i z Polska a Maďarska. Bude se konat 16.-17. září a Jáchymov se tohoto setkání zúčastní podobně, jako nevynechal většinu z těch předchozích. A jestli tomu bude přát osud, městská pokladna a konstelace na radnici, tak se snad i Královské horní město Jáchymov stane za pár let pořadatelem takovéhoto setkání, aby tím vyjádřilo svůj zcela mimořádný význam v historii i současnosti hornictví v Českém království a v Rakouskouherské monarchii, v Československé i dnešní České republice, v Evropské unii i ve světě. Petr HEJSKÝ

14

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO

15. MARIA CURIE - SKLODOWSKÁ Narodila se 7. listopadu 1867 ve Varšavě jako nejmladší z pěti dětí manţelů Sklodowských. Pocházela z velice váţené polské rodiny. Otec byl profesorem fyziky a zástupcem ředitele na chlapeckém gymnáziu. Matka byla učitelkou hudby a zároveň zakladatelkou konzervatoře. Rodina s dětmi měla po matce šlechtický původ a po otci kontakty ve společnosti vzdělanců. Mladá Marie proto velmi dobře a také brzy nejen matematiku a přírodní vědy ale ovládala i světové jazyky od frančtiny počínaje po angličtinu, a tehdy také povinně vyučovanou ruštinu. Jejími sourozenci byly tři sestry a jeden bratr Josef, kterým se dostalo podobně jako Marii patřičného vzdělání a všichni se zapojili v různých ohledech do tehdejšího veřejného ţivota. Marie však jako jediná z dětí rodiny Sklodowských odjela ve svých 19 letech přes původní zásadní nesouhlas rodičů do Paříţe studovat na Univerzitu Sorbonna oblast fyziky a chemie. Na svá studia a svoji obţivu včetně nanejvýš skromného bydlení si však mladičká Marie musela vydělat peníze docela sama. Její ţivot proto od této doby nebyl vůbec jednoduchý. V roce 1891 sloţila jako první ţena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie. Přes den studovala a po večerech doučovala jiné líné ţáčky a vydělávala si tak na ţivobytí. V roce 1893 získala na univerzitě tzv. licenciát jako první stupeň vzdělání pro vědeckou práci a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů ve Francii. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát z matematiky získala v roce 1894. V roce 1894 poznala také svého budoucího manţela pana Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henri Becquerela – pozdějšího spoluobjevitele radiového záření. Pierre byl jako vědec bez vyznání a Marie byla náboţensky vlaţná, proto měli v roce 1896 občanský sňatek, coţ na nějaký čas vedlo k roztrţce Marie s její polskou katolickou rodinou. Roku 1897 se jim narodila první dcera Irène, která se později stala se svým manţelem nositelkou Nobelovy ceny za výzkumy v oblasti radioaktivity a jejího vyuţití v medicíně. O sedm let později se pak manţelům Curievým narodila druhá dcera Eva, která se stala učitelkou a která napsala matčin ţivotopis pod názvem Madame Curie, také v českém vydání. Pierre doporučil Marii nejprve Becquerelovi, který jí nabídl doktorandské studium pod svým vedením na zdánlivě neatraktivní a značně pracné téma. Zjistit, proč je radioaktivita některých druhů uranové rudy mnohem vyšší neţ by se dalo předpokládat z podílu čistého uranu v rudě. Marie pracovala zpočátku s pomocí mladého chemika Debiernea, který zde skládal licenciát. Začala obtíţnou práci při dělení uranové rudy na jednotlivé chemické sloučeniny a hledala sloučeninu, která způsobovala tak výjimečně vysokou radioaktivitu. Debiernea to ale brzy přestalo bavit a nahradil ho po čase jiţ doktor sám Pierre Curie. Práce to totiţ nebyla lehká. Výzkumy vedly po čtyřech letech nejprve k objevu prvku polonia, jeţ paní Skłodowská pojmenovala po své vlasti, a posléze k objevu mnohem radioaktivnějšího prvku rádia. Výsledkem bylo také vyjasnění pravděpodobných příčin radioaktivity, vedlejšího efektu při rozpadu atomových jader radioaktivních prvků. Bohuţel byl tento objev později ve druhé světové válce zneuţit.

15

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO První desetinu gramu radia izolovala paní Curie ze smolince pocházejícího z Jáchymova. Na její ţádost o trochu uranové rudy byl z Jáchymova odeslán celý vlak naloţený hlušinou, a zcela zdarma. V roce 1903 jako první ţena v historii získala Marie titul doktora fyziky a ve stejném roce jí byla udělena Nobelova cena za fyziku. Získání Nobelovy ceny manţele Curieovy proslavilo. Sorbonna Pierrovi přiznala místo profesora a souhlasila se zaloţením vlastní laboratoře, ve které se Marie stala vedoucí výzkumu. Ve stejné době také porodila svoji druhou dceru Evu. 19. dubna 1906 přejel Pierra tragicky nákladní koňský povoz a Marie tak ztratila ţivotního druha i spolupracovníka. Dne 13. května téhoţ roku se fakultní rada rozhodla zachovat katedru vytvořenou pro Pierra Curie a svěřila ji Marii Curie Skłodowské spolu s řízením laboratoře. Tak Marie Curie poněkud vyšla ze stínu manţela a stala se první profesorkou Sorbonny. V lednu roku 1911 nebyla Marie zvolena pouze o jeden hlas do francouzské Akademie věd. V prosinci téhoţ roku dostala paní Curie svou druhou Nobelovu cenu za chemii díky které přesvědčila francouzskou vládu, aby vyčlenila prostředky na vytvoření nezávislého Ústavu pro radium. Ten byl v Paříţi zaloţen v roce 1914 a prováděly se zde výzkumy v oblasti chemie a fyziky zejména v zájmu lékařství. Tento ústav se stal rovněţ líhní nositelů Nobelových cen. Vyšli z něho ještě čtyři další vědci a vynálezci. Mezi nimi i Mariina dcera Irène Joliot-Curie a její zeť Frédéric Joliot, kteří tak pokračovali v rodičovských šlépějích. Během tragické první světové války se Marie Curie stala šéfem vojenské lékařské buňky, která se zabývala organizací polních rentgenografických stanic, které zdarma vyšetřily celkem více neţ tři milióny případů těţkých zranění francouzských vojáků a nemocných zajatců. Po válce Marie nadále vedla Ústav pro rádium v Paříţi a zároveň cestovala po světě, kde její nadace pomáhala zakládat lékařské ústavy pro léčbu rakoviny a nový obor rentgenologie. U Marie Curie-Skłodowské studoval v letech 1920-1922 také budoucí akademik František Běhounek, který po návratu zkoumal radioaktivitu uranové rudy v jáchymovských dolech. V roce 1925 Marie Curie-Skłodowská osobně sfárala do starého dolu Svornost v Jáchymově. Absolvovala také cestu po Spojených státech, kde převzala mnoho čestných titulů a od amerického prezidenta slavnostně dostala na svoji počest jeden gram radia pro výzkum a léčbu nemocných. V roce 1932 byl s pomocí polského prezidenta Moścického jeden z těchto institutů zaloţen ve Varšavě. Prvním vedoucím ústavu se stala Mariina věrná a pečující sestra Bronisława. Díky tomu, ţe manţelé Curieovi si ještě před Pierrovou smrtí odmítli dát patentovat postup přípravy radia z uranových rud, ochudili se o značné finanční prostředky. Jejich úmyslem však bylo především přenechat vynález k neomezenému uţitku celého lidstva. Tento dobrý skutek jim ale po celou dobu jejich dlouhotrvající práce ztěţoval výzkum a provoz laboratoře. Maria Curie-Skłodowska zemřela 4. července 1934 v nemocnici Sallanches nedaleko Paříţe na leukémii, která byla pravděpodobně způsobena radiací, se kterou pracovala celý svůj ţivot. V roce 1995 byla pro své zásluhy jako první ţena na světě pochována pod kopulí paříţského Panteonu. Její zásluhy pro vědu, medicínu a pro lidstvo jsou však zcela jistě nepopsatelné a penězi k nevyváţení, jak manţelé Curieovi při svém bádání správně předpokládali a byli si vědomi mimořádnosti svého vynálezu. Holmanová

16

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO

16. NĚCO O JÁMĚ JOSEF Mnohý z návštěvníků Jáchymova si při procházce městem ani nepovšimne šedě natřené těţní věţe, nenápadně posazené mezi hustými stromy na návrší nad Anenskou kaplí, zvaném kdysi Schottenberk. Je to těţní věţ nad jámou Josef, která spolu s jámou Svornost, vypínající se asi 500 m dále směrem k hornímu konci města, slouţí dnes jako hlavní důlní dílo dolu Svornost. Přestoţe po celou dobu její existence bylo jámě Josef přisouzeno přeţívat ve stínu sousední známější a viditelnější jámy Svornost, svým osudem a svou historií si s touto svojí slavnější příbuznou v ničem nezadá. Jámu začal hloubit jeden z prvních jáchymovských těţařů Huber jiţ v samých počátcích města, to jest kolem roku 1520. Jámě dal jméno Helena. Jednalo-li se o jméno některé jeho příbuzné či přímo o patronku svatou Helenu, necháváme na posouzení fundovanějším znalcům jáchymovské historie. Jisto však je, ţe jáma byla zaloţena na jedné z dolových měr, vyměřených na nově objevené rudní ţíle Stella spolu s několika dalšími tzv. náleznými jámami, mezi nimiţ byla i dnešní jáma Svornost, v té době nazývaná Konstantin. Ţílu Stella, později přejmenovanou na Geschieber, která probíhá severojiţním směrem v podélné ose města, moţno označit za jednu z nejbohatších stříbrných rudních ţil celého loţiska. Dle údajů z 20.let 16.století byly v jejích horních partiích nacházeny aţ 100 kg těţké kusy ryzího stříbra a mnoho těţařů právě z dolování na této ţíle v krátké době dosáhlo velkých zisků. S postupem dobývacích prací do hloubky výskytů stříbra ubývalo, náklady na provoz dolů vzrůstaly a jednotlivé nálezné jámy zanikaly. V polovině 18.století zůstaly v oblasti horní části města v provozu pouze 4 jámy, a to Svornost., Vysoká Jedle ( Hohe Tanne ), Pole míru (Friedensfeld) a naše jáma Helena Huber. Tu však v roce 1764 prodal tehdejší soukromý majitel městu Jáchymov, kterému patřil i sousední důl Svornost. Kromě ţíly Geschieber byly v té době z jámy Helena opracovávány i další rudní ţíly a to Geyerská, Pauknerova, Trojice, Becken a Anna, hloubka jámy činila 133 m, tzn. dosahovala do úrovně odvodňovací štoly Daniel. Právě ve druhé polovině 18.století došlo po dlouhé stagnaci jáchymovského hornictví ( 1600 – 1750 ) na uvedených ţilách k několika bohatým nálezům stříbrných rud a tím i k zlepšení ekonomické situace dolů. V důsledku toho bylo moţno zač.70. let postavit na jámě Helena Huber nový ţentour ( Göpl ). Byla to dřevěná stavba kuţelovitého tvaru, v níţ dokola chodící páry koní zajišťovaly pomocí převodů svislý pohyb těţební nádoby ( sudu, volské kůţe ), zavěšené na řetězu v jámě. Zařízení to bylo natolik pozoruhodné, ţe jej dne 30.9. 1779, při svém druhém pobytu v Jáchymově, poctil svoji návštěvou i císař Josef II. Na jeho počest byla jáma od tohoto data přejmenována na jámu císaře Josefa, neboli Kaiser Joseph Schacht. Toto své jméno, pouze zbavené císařského titulu, nese jáma přes všechny další historické zvraty aţ do dnešní doby. Během 2.poloviny 18.století stát postupným nákupem dolových podílů převzal do své správy všechny činné jáchymovské doly, na jámu Josef došla řada v roce 1802. Rozhodujícím důvodem k převzetí dolu do státní správy byla tehdy ţaloba , adresovaná vrchnímu hornímu úřadu, v níţ si horníci stěţují na nevyplácení mezd, nedostatek potravin a na všeobecnou bídu a drahotu. Nakolik se převzetím dolu státem podmínky horníků zlepšily není známo. Ve státní správě přečkal důl Josef celé 19.století se všemi jeho lepšími i horšími obdobími. Zaţil opětný úpadek dolování v jeho 1.polovině, oţivení v důsledku zahájení těţby uranové rudy po objevu moţnosti vyrábět z ní tzv.uranové barvy, opětný úpadek poté co zájem o tyto barvy poklesl i nové oţivení v závěru století, kdy M.Curie objevila v jáchymovské uranové rudě do té doby neznámý prvek radium. Během všech těchto událostí byla jáma Josef postupně prohlubována, takţe do 20. století vstoupila s celkovou hloubkou 300 m. Dosahovala do úrovně V.patra a kromě vlastních dobývacích prací slouţila

17

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO jako větrací dílo pro sousední jámu Svornost. S jámou Svornost byla od roku 1882 propojena i povrchovou, 700 m dlouhou kolejovou dráhou. Dopravu obstarávali koně, táhnoucí 5 – 6 vozíků, většinou hlušiny, vyváţené na přilehlý odval. Na povrchu jámy fungovala v té době i úpravna rudy, tzv. výklepna a dvě stoupovny. Poté, co byla v roce 1901 jáma Svornost zatopena aţ po patro Daniel, zdálo se, ţe se naplnil i osud jámy Josef. Bylo rozhodnuto o její likvidaci zásypem, coţ bylo také i provedeno. Po dobu dalších téměř 50 let označovala jámu Josef pouze dřevená stavba ţentouru z poloviny 18.století, stojící nad zasypaným jámovým stvolem. Nový rozmach těţby uranu po 2.světové válce však téměř zapomenutou jámu Josef opět probudil k ţivotu. V roce 1948 byl dřevěný ţentour demontován a jako národní kulturní památka převezen do muzea v Kutné Hoře. Na jeho místo byla v roce 1949 postavena těţní věţ, která byla od roku 1924 osazená na jámě Svornost, zásypový materiál z jámy byl postupně odtěţen a jáma samotná byla prohloubena z V. na XII. patro, to jest na dnešní hloubku 470 m. Současně s hloubením jámy byl po XII. patře vyraţen od jámy Svornost překop J-XII, jímţ byly obě jámy propojeny. Během „uranové horečky“ v padesátých létech zajišťovala jáma Josef jednak vlastní těţbu, jednak odtěţovala hlušinu z pracovišť jámy Svornost, dopravovanou k ní po XII. patře. Jednou z posledních raţeb prováděných z jámy Josef byla v roce 1961 průzkumná sledná chodba G120 na XII.patře, na které byl následně v roce 1962 navrtán současný hlavní pramen jáchymovských lázní – Běhounek. V témţe roce byly těţební práce na jámě Josef ukončeny, v dubnu 1964 byla pak jáma společně s jámou Svornost předána Jáchymovskými doly n.p. Léčebným lázním Jáchymov n.p. pro potřeby čerpání radonových vod. V důsledku nedostatečné údrţby se však jáma Josef na začátku 80.let ocitla ve stavu téměř havarijním, dřevěná výztuţ zborcená, zčásti sesutá aţ na XII.patro, stěny jámy místy zavalené, takţe jáma nebyla schopna plnit ani větrací funkci. Bylo proto rozhodnuto o její celkové rekonstrukci, kterou v letech 1982 aţ 1987 provedl závod VDUP Horní Ţďár ( v technické funkci se akce zúčastnil i současný starosta Ing.Grulich ). Rekonstrukce zahrnovala opatření jámy novou betonovou výztuţí ( světlý profil 1,7 x 4,5 m ) a ocelovou výstrojí, postavení nové těţní věţe o výšce 15,2 m a osazení nového těţního zařízení. Rovněţ byla opravena náraţí jámy na patře Daniel a dále na V., X. a XII. patře. V úrovni těchto pater je v současné době jáma Josef propojena s jámou Svornost. Na povrchu byly v rámci rekonstrukce vybudovány nové objekty šachetní budovy, strojovny, transformovny a dvou plechových skladů. V tomto stavu z roku 1987 je jáma Josef jen s drobnými úpravami provozována dodnes. Jejími hlavními funkcemi je zajištění druhého východu z dolu Svornost pomocí těţního stroje H-1200 s jednoetáţovou klecí pro 6 osob ( nebo „pěšky“ lezním oddělením s cca 80-ti šestimetrovými ţebříky), dále zajištění přívodu vtaţných větrů do podzemí a rovněţ i vedení jedné větve elektrických kabelů 3kV pro napájení čerpacích stanic na XII.a X.patře. Jelikoţ destrukční působení zubu času se ani po roce 1987 nezastavilo, probíhají na jámě trvale údrţbářské práce a opravy zejména korodujících ocelových konstrukcí. V následujících letech nelze vyloučit ani nutnost rozsáhlejší rekonstrukce tak, aby jáma mohla v dobré kondici přivítat i blíţící se 500. výročí své existence. Jiţ z tohoto samotného čísla je zřejmé, ţe jáma Josef představuje jednu z nejstarších památek jáchymovského hornictví a ţe v její historii se odráţí i podstatná část dějin města Jáchymova. Ing. Jiří Pihera, závodní dolu Svornost Jindřich Loukota, vedoucí dolu Svornost

17.

18

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO LÁZEŇSTVÍ Píše se rok 1906. Hornické a hutnické listy přinášejí v čísle 5 tohoto roku zprávu o zjišťování radioaktivity jáchymovských rud. Radioaktivitu zkoumali Josef Štěp a F. Beck jednak v dolech na čerstvě vydobytých kusech, jednak na kusech, jeţ byly před tím osvětleny sluncem. Stínítko ze sirníku vápenatého poloţené na kus uranové rudy, aniţ by byl týţ kus dennímu světlu neb světlu kahance hornického vydán, počalo za několik minut zřetelně zářit, ano i scintillaci (jiskření) bylo lze pozorovati. Kusy rudy, poloţené v dole na fotografickou desku, zabalenou v dobrý, pevný, obyčejnému světlu neproniknutelný papír, ukázaly zřejmé zčernání desky. Nebylo při tom rozdílu v účinku, byla-li ruda před tím osvětlena po delší dobu denním světlem, neb byla čerstvě vydobyta a nijak osvětlena. Ano, i kusy, které daleko přes sto let leţely ve sbírkách, nejevily úbytku působivosti, a byly-li vloţeny mezi fotografickou desku a rudu olověné figurky, objevily se po vyvolání na desce stínové obrazy figurek. V domě pekaře Josefa Kühna na tehdejší Šlikově třídě vznikly první dvě provizorní kabiny radioaktivních lázní. Radioaktivní vodu sem pěšky donášel z Wernerova dolu ve 40litrových putnách nosič radioaktivní vody - horník Josef Prennig zvaný Donnerkheil. Počet pacientů, který absolvoval v tomto roce léčbu radioaktivní vodou, dosáhl čísla 30. Píše se rok 1907. Počet pacientů, který absolvoval v tomto roce léčbu radioaktivní vodou, dosáhl čísla 58. Jedna radioaktivní lázeň stála 3 rakouské koruny bez lékařova honoráře, coţ představovalo dva velmi dobré obědy. V Jáchymově byla zřízena při státní továrně na výrobu uranu laboratoř k výrobě radia, ve které zpracují se nyní hojně se tam hromadivší odpadky z výroby urania. Je také zahájena příprava k zřízení lázeňského a léčebného ústavu s radioaktivní vodou, čerpanou v dolech. Do Jáchymova přicházejí jiţ nyní četní nemocní, kteří pouţívají těchto koupelí v prozatímních lázních. Po zřízení nového ministerstva veřejných prací ve Vídni, jemuţ podléhaly i jáchymovské doly, se rozhodlo o generální reorganizaci jímání radioaktivních vod pro lázeňské potřeby. Urychleně byly postaveny další čtyři provizorní kabiny radioaktivních lázní, a to jiţně od radiové laboratoře c. k. uranové továrny. Vedením lékařských procedur byl zde pověřen báňský lékař doktor Adolf Langhans. Na rozkaz zmíněného ministerstva se přikročilo ke stavbě vodovodu radioaktivní vody z Danielovy štoly ve Wernerově dole 4325 metrů dlouhým potrubím, které bylo sestaveno ze čtyřmetrových Mannesmannových rour obalených jutou. Za extrémně těţkých podmínek v období jarního tání splnili horníci pod vedením vrchního horního správce Štěpa úkol – poloţení vodovodu – za necelý měsíc. Slavnostní uvedení do provozu proběhlo dne 29. dubna 1907. Počet pacientů, který absolvoval v tomto roce lázeňskou léčbu v radioaktivních lázních Jáchymov, dosáhl čísla 228. Koncem června roku 1912 je dokončena stavba hotelu Radium Kurhaus, později Radium Palace Hotel. V tomto roce absolvovalo lázeňskou léčbu v radioaktivních lázních Jáchymov 1898 pacientů. Jeho pohostinnosti vyuţívala především zámoţná klientela a první sezóny po otevření slibovaly, ţe návratnost vloţených investic bude otázkou několika nejbliţších let. Činili se rovněţ místní podnikatelé, kteří poblíţ postavili řadu soukromých penzionů. Také město počítalo se zvýšeným lázeňským a turistickým ruchem. Vznikají prodejní kiosky, lázeňský park a další. Škrt přes všechny propočty udělala světová válka. Mnohé penziony se proměnily v lazarety. Po válce se vedlo lázním nevalně. Aţ v roce 1929 proměnil hoteliér J.

19

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO Urban Radium Kurhaus na Radium Palace, byl upraven prostor před budovou, byla zbudovaná terasa s kolonádou a balustrádami, zmodernizovány provozní prostory, v podzemí zřízen bar a poblíţ hotelu lesní kavárna s tenisovým kurtem. Lázně poskytovaly koupele, radiové obklady, ozáření i zvláštní injekce. Ceny koupelí, kterých bývalo během pobytu 19 aţ 25, byly odstupňované podle vybavení kabin. Mimo sezónu, to znamená od listopadu do května, byly ceny pobytu i procedur aţ o 20% niţší. Dnes Vyuţívání termální radonové vody při koupelích v počtu 18 aţ 24, aplikovaných 6x v týdnu po dobu 20 minut o průměrné teplotě 36C, je základem léčebného postupu aţ do dneška. Vývoj medicíny poznamenal vývoj jáchymovské terapie. Léčebný postup, který byl vázán pouze na vyuţití přírodního léčebného prostředku, vyuţívá ke komplexní péči o pacienta dalších moţností. Vedle fyzioterapie to jsou nejrůznější aplikace zdrojů tepla, mechanoterapie, fototerapie, magnetoterapie. Nedílnou součástí léčebných postupů se staly všechny formy vodoléčby. Tradiční forma jáchymovské brachyterapie sahá do období před 1. světovou válkou. Ve 2. desetiletí 20. století byla v Jáchymově léčena závaţná onemocnění, především stavy po operacích nádorů, nádorová onemocnění kůţe a krvetvorby a tuberkuloza kůţe. Dále onemocnění pohybového aparátu, onemocnění kloubů a páteře, stavy po úrazech, nemoci periferního nervového systému nebo onemocnění zánětlivé – např. choroba Bechtěrevova. Moderní lázeňské léčebné postupy, kombinované s výrazným účinkem mimořádného radioaktivního zdroje, přinášejí pacientům úlevu od bolesti, stabilizují celkový stav chronicky nemocných. K tomu jsou vyuţívány všechny aktivní terapeutické metody cíleného pohybového tréninku. Miroslava Machaňová Pouţitá literatura: Kronika horního města Jáchymova (Josef Suldovský, Vladimír Horák) Jáchymov město stříbra, rádia a léčivé vody

18. JÁCHYMOV A HORNICKÉ PAMÁTKY Letos uplyne 501 let od okamţiku, kdy v roce 1510 dva horníci - Kašpar Bach horník z Geyeru a „starý“ Oeser z Ostrova začali u osady Konradsgrün razit první náleznou štolu Sv. Tří králů. Jejich dolování skončilo však malým úspěchem a dílo bylo záhy opuštěno. Po této epizodě se dolování ujali majitelé blízkého ostrovského panství Šlikové a vytvořili těţařstvo. Horníci se vrátili na staré důlní dílo a začali zde znovu kutat. Tentokrát byla jejich práce úspěšná, došlo k velkým nálezům stříbra a nastal prudký rozvoj hornictví a Šlikové v roce 1516 zde zaloţili město. V roce 1520 bylo město povýšeno na svobodné horní město a Šlikové získali na králi Ludvíku II. Jagelonském mincovní právo. Razila se kvalitní stříbrná mince – tolary. V roce 1545 dolování přešlo do rukou královské správy a tato etapa dolování trvala do roku 1620 – rozvoj města pokračoval – byla postavena řada význačných renesančních budov, v městě pracovala řada význačných osobností (lékař Georg Agricola, kazatel Johanes Mathesius,

20

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO hejtman Heinrich von Konneritz). Ve městě a jeho okolí byla celá řada důlních děl a město samo se na krátkou dobu stalo druhým největším městem v Českém království. Jenţe, kde ty staré časy jsou? Ještě dvakrát nastal v historii Jáchymova rozkvět hornictví - nejprve to bylo v souvislosti s těţbou barevných kovů (kobaltu, niklu a jiných) a poté ještě při těţbě uranové rudy. Těţba uranu se začala vyplácet v polovině 19. století (výroba uranových barev), potom ještě v prvé třetině 20. Století (výroba radia). Po druhé světové válce začala těţba uranové rudy pro SSSR. Byla otevřena, vyzmáhána a těţena řada starých štol a dolů, byly vykutány desítky kilometrů nových důlních děl. Avšak po vytěţení (vyrabování) nejlepších a nejbohatších částí loţisek následoval útlum a likvidace. Traduje se, ţe v dobách největšího rozkvětu uranových dolů bylo moţno sfárat v Abertamech a vyfárat na denní světlo aţ pod Klínovcem jámou Klement. Všechny hlavní doly jsou pospojovány spletí chodeb, které celkem dosahují délky okolo 1 000 kilometrů. Pokud však připočteme i chodby ze středověku a pomocná patra v dobývkách, dojdeme k číslu jistě o hodně vyššímu. Z této slavné a cca 500 let dlouhé hornické éry však v současné době na Jáchymovsku a v jeho okolí moc hornických památek nenajdeme, nepočítáme-li však do toho mnohé budovy a církevní památky Jáchymova a okolí. I ústí nálezné štoly bylo zazděno a začátek štoly se zavalil. Znovu se na ní přišlo počátkem 20. století. Dnes je zakryto budovou ve dvoře domu č. p. 496 náměstí Republiky. Jediné dvě těţní věţe, které návštěvník v Jáchymově nalezne, jsou těţní věţe dolu Svornost a dolu Josef. Do podzemí se však v současné době podívá pouze na jednom místě a to v hornickém skanzenu u silnice na Jáchymov - Nové město, kde můţe spatřit důlní kolejovou techniku a obnovený portál štoly č. 1. Kdo má zájem, můţe zde vstoupit do 160 m dlouhého podzemního tunelu štoly č. 1. O několik desítek metrů výše se nachází portál štoly Vysoká Jedle. Štola č. 1 byla v provozu v letech 1952 aţ 1957 a nafárala dobývky středověké štoly Vysoká Jedle. Ostatně portály a staré propady a haldy jsou nejčastější hmatatelné pozůstatky dolování, které zde na Jáchymovsku nalezneme. Mnoho informací o minulé hornické činnosti můţe návštěvník Jáchymova získat také v nádherně připravené expozici v muzeu v Královské mincovně. Z mnoha moţných, většinou nepřístupných památek se stručně zmíním alespoň o jediné. Nad jáchymovským náměstím Republiky se tyčí dominanta, které si všimne kaţdý, těţní věţ jámy Svornost (dříve Stelle, později od roku 1529 Einigkeit Schacht). Tento nejznámější důl, jehoţ chodby mají délku 112 kilometrů, dosahuje hloubky 500 metrů. Ohlubeň jámy se nachází v nadmořské výšce 752,2 metrů nad mořem, dno jámy je ve výšce cca 237 m. n. m. Od roku 1964 je majetkem a provozní jednotkou Léčebných lázní Jáchymov. Těţilo se zde jiţ od roku 1517 - nejdříve stříbro, pak rudy arsenu, vizmutu, niklu a nakonec uranové rudy. V současné době zde fárá obsluha čerpadel důlních vod a lázeňských pramenů. Čerpá se odsud na XII. patře v hloubce 258 metrů nad mořem radioaktivní voda pramenů C1 a akademika Františka, oba ze ţilné struktury Geschieber. Voda je zde jímána a štolou Curie přiváděna do lázní. Vzniká proto otázka: „Nezaslouţí si město, které má skoro 500 let starou hornickou minulost, které by bez hornické činnosti vůbec nevzniklo, lepší, důstojnější a hlavně veřejnosti přístupnou hmatelnou připomínku dolování?“ L. Modrovič

21

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO

19. PROSLAVILA JÁCHYMOV 4.července je to již 137 let od úmrtí Marie Curie Sklodowské

Jáchymov je jí plný – jiţ 76 let se tak jmenuje jeden ze čtyř pramenů léčivé radonové vody, jáchymovská základní škola jiţ 33 let nese její jméno a na průčelí Lázeňského hotelu CURIE jiţ 19 let čteme jméno této malé, skromné a přece mimořádné ţeny. V lázeňském parku u památníku manţelů Curieových si kaţdoročně 4.července připomínáme její přínos pro celý svět a její zásluhy na proslavení našeho města. Byla to ona - Maria Sklodowska - původem z Polska, páté dítě učitele matematiky a fyziky, nejprve učitelka ve Varšavě a podporovatelka své starší sestry a budoucí lékařky při studiu na paříţské univerzitě. Tam ji pak sama následovala, ke studiu disciplín svého otce - matematiky a fyziky. Co jiným trvalo někdy i deset let zvládla Maria za pouhé 4 roky díky své píli a vynikající paměti.. V Paříţi ji zaujaly výzkumy záření atomů uranu, jeţ prováděl profesor A. Henri Becquerel. Stala se doktorandkou v jeho laboratoři a věnovala se bádání v této nové a neznámé oblasti. V Paříţi ve svých sedmadvaceti letech poznala muţe, jenţ ji zaujal a ona jeho – chemika a také vědce Piera Curie. Spojil je společný vědecký zájem a společná vědecká práce. Za rok se vzali a spolu pokračovali v práci a zkoumání. Jak se později ukázalo, vznikl tak mimořádný vědecký tým. Neměli to snadné, práce bylo hodně, a věda tehdy stejně jako dnes vědce moc neţivila. K tomu se jim za nedlouho narodilo dítě, holčička, a v péči o ni jim pomáhal Pierův otec a Mariin tchán. Aby rodinu celou uţivili, museli hodně pracovat, psát a publikovat,. A jakou roli v tom hrál Jáchymov? Velmi důleţitou, neboť z Jáchymova dováţeli pro své výzkumy ten zvláštní kámen obsahující uran, rudu zvanou smolinec. Ten kámen, který jáchymovským horníkům při těţbě stříbra přinášel „smůlu“ a kdyţ na něj narazili, tak uţ naopak nenašli svou obţivu – stříbro. Smolinec neměl tehdy ţádné vyuţití a proto končil jako hlušina v odvalu, ale geology a vědce tenhle materiál uţ dlouho zajímal. Jiţ před téměř dvěma tisíciletími se totiţ něco takového pouţívalo v Itálii pro barvení glazury keramiky. Koncem 18.století se našlo i jeho moderní vyuţití - při barvení skla a německý lékárník Klaprothem objevil ve smolinci nový prvek nazvaný uran. Ale ţe je uran zdrojem i jakýchsi paprsků zvaných radioaktivita, to zjistil aţ profesor Becquerel na univerzitě v Paříţi. Mladí manţelé ten náš smolinec zkoumali a věnovali mu všechno své úsilí aţ zjistili, ţe té radioaktivity je ve smolinci jaksi více, neţ odpovídá záření samotného uranu. To jim nedalo spát a výsledkem pokusů a zkoumání byl v roce 1898 objev dvou nových přírodních prvků – první nazvali POLONIUM a druhý RADIUM. Za to jim oběma pak byla v r.1902 udělena Nobelova cena za fyziku. M.Curie Sklodowská po smrti manţela ve výzkumech pokračovala, stala se profesorkou na Sorboně, zaloţila nový vědecký ústav a v roce 1911 získala ještě i druhou Nobelovu cenu – tentokrát za chemii. Jedním z jejích ţáků byl v r. 1925-6 i český vědec a pozdější akademik František Běhounek, jehoţ jméno tady také máme. Naše město Jáchymov pak M.Curie Sklodowská dokonce i osobně navštívila a to v roce 1925. Přijela do místa, které svým černým kamenem – smolincem - přispělo k jejím objevům a spolu s ní se zapsalo do světových dějin. Při té příleţitosti dokonce i sfárala do

22

HORNICKÉ A HISTORICKÉ JÁCHYMOVSKO šachty Dolu Svornost a zde v houbce 500 metrů pod zemí pokřtila svým jménem nově objevený pramen léčivé minerální vody. Je tedy namístě, ţe si my tady v Jáchymově i dnes jméno a ţivot této mimořádné ţeny stále připomínáme a také v budoucnu budeme připomínat. Petr Hejský

20. Jak vzniká radonová voda aneb Radonové mystérium Za vznik radonové vody můţeme v první řadě vděčit dešti. Dešťové kapky protékají granitovým masivem aţ kilometr pod úroveň země, kde procházejí radioaktivními horninami na ţilných strukturách. Zde dochází k obohacení vody radonovým plynem. Odborníky je celý proces nazýván příznačně ţivým oběhem vody. Ten nejlépe podporují dolomit, karbon nebo křemen. Radonkův postřeh: Stáří jáchymovské radonové vody se podle zjištění odborníků z Karlovy univerzity v Praze odhaduje na 30 až 35 tisíc let. Léčivá voda vytéká pod vlastním tlakem do nádrţe dolu Svornost v půlkilometrové hloubce. Odtud je čerpána do výšky 390 m a potrubím o délce 2.880 m odváděna do léčebných domů Běhounek, Curie, Agricola a Radium Palace. A ještě trochu čísel: denně je ze Svornosti přečerpáno 550 m3 vody, z toho 350 m3 je určeno na léčebné účely. Zbytek vyuţívají tepelná čerpadla. I v současné době jsou realizovány další průzkumné vrty s cílem najít nové léčivé zdroje. Jeden z těchto vrtů, který specialisté navrtali ve 12. patře dolu 500 m pod zemí, má hloubku kolem 334,6 metrů a sahá tedy přibliţně 77 metrů pod hladinu moře! Nejmladším nalezeným pramenem je Agricola z roku 2000. Radonkův postřeh: Geofyzikální ústav Akademie věd ČR pravidelně sleduje záchvěvy zemské kůry pomocí seismografu, umístěného půl kilometrů po zemí – ve 12. patře dolu Svornost. Výňatek z delšího článku, který zaslala paní L. Kozohorská

Jiţ dvacetkrát jsem pro rubriku „Téma měsíce“ vybíral téma a domlouval autory. V nejlepším přestat a proto tuto rubriku povede od září 2011 paní K. Pašková. V rubrice „Jáchymovské zajímavosti“ hodlám ještě pokračovat. Děkuji všem čtenářům. Jaroslav Ochec. 23