Hodnocení ukazatelů životní úrovně

Hodnocení ukazatelů životní úrovně Diplomová práce

Vedoucí práce: prof. Ing. Jana Stávková, CSc.

Brno 2013

Bc. Klára Bošanská

Zadání diplomové práce [Zde se nachází originál zadání diplomové práce]

Děkuji vedoucí práce prof. Ing. Janě Stávkové, CSc. za odborné vedení práce, rady, připomínky a konzultace, které mi během zpracování práce poskytla. Ráda bych také poděkovala Ing. Nadě Birčiakové z Ústavu marketingu a obchodu Provozně ekonomické fakulty Mendelovi univerzity za zajímavé rady a konstruktivní připomínky. Velký dík patří také mé rodině za jejich bezmeznou pomoc a podporu.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Hodnocení ukazatelů životní úrovně“ vypracovala samostatně, pod odborným dohledem vedoucí práce a že jsem použila prameny, které uvádím v přehledu literatury.

V Brně dne 20. května 2013

_________________

Abstract BOŠANSKÁ K., Evaluation of standard of living indicators. Diploma thesis. Brno, 2013 This diploma thesis deals with evaluating and analyzing available standard of living indicators. It observes its development in six European Union countries – Bulgaria, Czech Republic, Hungary, Luxembourg, France and United Kingdom. The second part of this diploma thesis is focused on analyzing chosen indicators, thus study, which factors influence each indicator and how they can make living standard higher or lower. There are recommendations which factors should be (on the basis of regression analysis) integrate in new standard of living indicator in the third part. Keywords Standard of living, regression analysis, indicator, GDP

Abstrakt BOŠANSKÁ K., Hodnocení ukazatelů životní úrovně. Diplomová práce. Brno, 2013 Tato diplomová práce se zabývá hodnocením a analýzou dostupných ukazatelů životní úrovně. Sleduje jejich vývoj ve vybraných šesti státech Evropské unie – Bulharsku, České republice, Francii, Lucembursku, Maďarsku a Velké Británii. Druhá část práce se zabývá samotnou analýzou vybraných ukazatelů, tedy zkoumá, jaké faktory jednotlivé ukazatele ovlivňují a jak přispívají k utváření životní úrovně. Třetí část je věnována doporučením, jaké faktory by na základě regresní analýzy měly být zařazeny do nově vznikajícího ukazatele životní úrovně. Klíčová slova Životní úroveň, regresní analýza, indikátor, HDP

Obsah

6

Obsah 1

Úvod a cíl práce

9

1.1 Úvod 9 1.2 Cíl práce............................................................................................................. 10 2

Literární rešerše

11

2.1 Životní úroveň z pohledu ekonomického ......................................................... 11 2.1.1 Příjmy a jejich vliv ......................................................................................... 12 2.1.2

Chudoba ........................................................................................... 13

2.1.3

Spotřeba ........................................................................................... 15

2.2 Životní úroveň z pohledu sociologického ......................................................... 15 2.2.1

Další definice životní úrovně ........................................................... 16

2.3 Kvalita života ..................................................................................................... 17 2.4 Blahobyt ............................................................................................................ 19 2.5 HDP na obyvatele jako ukazatel životní úrovně ............................................... 21 2.5.1

Kritika HDP .....................................................................................22

2.6 Ekonomický rozvoj, růst a trvale udržitelný rozvoj ..........................................24 2.7 Historický vývoj pohledu na měření životní úrovně ........................................ 25 2.7.1

Aktivita OSN .................................................................................... 25

2.7.2

Aktivita OECD..................................................................................26

2.7.3

Aktivita Světové banky .................................................................... 27

2.7.4

Aktivita Evropské unie .................................................................... 27

2.7.5

Stiglitzova komise ............................................................................29

7

Obsah

2.8 Indikátory ......................................................................................................... 30 2.8.1

Sestavování indikátorů ................................................................... 30

2.9 Alternativní indikátory k měření životní úrovně .............................................. 31 2.9.1

Indikátory upravující HDP .............................................................. 31

2.9.2

Indikátory nově vytvořené .............................................................. 33

3

Metodika

36

4

Vlastní práce

40

4.1 Ekonomické ukazatele....................................................................................... 41 4.1.1 Analýza indexů GCI a GSI ............................................................................ 55 4.2 Ekologické ukazatele ......................................................................................... 61 4.2.1

Hodnocení dle ekologických ukazatelů .......................................... 64

4.2.2

Analýza ekologických indexů .......................................................... 72

4.3 Společenské ukazatele ...................................................................................... 78 4.3.1

Hodnocení dle společenských ukazatelů ........................................ 82

4.3.2

Analýza společenských indexů........................................................ 89

4.4 Výběr faktorů pro nový ukazatel ...................................................................... 93 5

Diskuze a závěr

100

6

Literatura

107

7

Seznam zkratek

115

8

Seznam obrázků

116

9

Seznam tabulek

118

Přílohy

119

Obsah

8

A

HDP počítaný výdajovou metodou

120

B

Vývoj indexů u ekonomických ukazatelů

121

C

Analýza ekonomických indexů

123

D

Vývoj indexů u environmentálních ukazatelů

124

E

Analýza environmentálních indexů

126

F

Vývoj indexů u společenských ukazatelů

127

G

Analýza společenských indexů

129

H

Data pro výběr faktorů do nového ukazatele

130

Úvod a cíl práce

9

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Životní úroveň je pojem, jehož samotná definice není zcela jednoznačná a který ovlivňuje řada faktorů. Životní úroveň může být hodnocena jak objektivně, a to pomocí takových ukazatelů jako je příjem, spotřeba, tedy materiální zázemí jedince, tak také subjektivně, a to vzdělání, zdravotní stav, možnosti kulturního vyžití, životní prostředí apod. Do takto vymezené oblasti životní úrovně zasahují ale i další faktory. Jsou to například spokojenost s dosavadním politickým systémem, s vývojem ekonomiky a jejími prognózami do budoucna, s kvalitou poskytovaných služeb, ale také strategie v rámci hospodaření s rodinným rozpočtem. Velmi důležitou roli hraje i srovnávání jednotlivců či domácností s jinými a posuzování své životní úrovně v rámci společenského spektra. Není proto divu, že se životní úroveň stala nejen zájmem čistě vědeckým, ale také ekonomickým a politickým. Životní úroveň byla měřena výškou hrubého domácího produktu, za předpokladu, že čím je vyspělejší ekonomika, tím se bude zvyšovat i životní úroveň. Již ekonom Moses Abramovitz roku 1959 vznesl první skutečnou kritiku HDP tvrzením, že životní úroveň se nedá abstrahovat na pouze ekonomickou rovinu a HDP této představě neodpovídá. Zahrnuje v sobě výdaje na takové položky, které životní úroveň nezvyšují (vládní nákupy pro ozbrojené síly), anebo ji naopak snižují (velký vliv zde má hlavně environmentální problematika). V roce 1971 Simon Kuznets upozornil při přebírání Nobelovy ceny za ekonomii na limity HDP a jeho neschopnosti podat ucelený obraz o blahu národa. (Foreign Policy, 2011) Životní úroveň a její měření se stalo bodem jednání a zájmů mnoha národních i mezinárodních organizací. Cíl vytvořit takový ukazatel, který by jednak odstraňoval nedostatky HDP a zároveň by v sobě dokázal zakomponovat subjektivní složku, si vytyčili například OSN, OECD, Světová banka i Evropská unie. V roce 2008 byla svolána tzv. Stiglitzova komise - komise věhlasných ekonomů a sociologů v čele s nositelem Nobelovy ceny Josephem Stiglitzem, kteří si dali za úkol zkonstruovat takový ukazatel, který by určil limity HDP a zároveň by obsahoval všechny potřebné informace o sociálním rozvoji. V průběhu historie zkoumání životní úrovně vznikla celá řada ukazatelů. Některé tyto ukazatele vycházejí z HDP, který dále upravují, jiné HDP nezahrnují vůbec. Ukazatele se také vyčleňují podle oblasti, na kterou se více zaměřují. Vyskytují se ekonomické, které za hlavní ukazatel životní úrovně považují zdravou ekonomiku, a tak v jejich vzorcích jsou k nalezení výše nezaměstnanosti, inflace, velikost veřejného dluhu, materiální spotřeba a další. Nebo ukazatele environmentální zaměřující se hlavně na životní podmínky, jako ukazatele lidské spokojenosti a také udržitelnosti dosavadních činností. Tedy v sobě zahrnují emise oxidu uhličitého, poškození půd, úbytek fauny a flóry, ale

10

Úvod a cíl práce

také dostupnost k pitné vodě a její kvalitu, dostupnost a kvalitu potravin, možnost získat důstojné bydlení, výskyt nemocí a úmrtí v důsledku zanedbané hygieny apod. Poslední sadou ukazatelů jsou ukazatele společenské, které se všeobecně snaží postihnout všechny oblasti lidského života a blahobytu, zahrnují tedy jak ekonomický a environmentální aspekt, tak také například rovnost (jak příjmovou tak i například genderovou), délku vzdělávání, sociální soudružnost, spokojenost se zaměstnáním, korupci, bankovní systém, apod. Některé ukazatele vybírají pár proměnných, jiné jich mají desítky. Různým proměnným se také přikládá různá váha. Ukazatelů v ekonomické teorii přibývá. Žádný ze vznikajících indikátorů není ovšem univerzální. Mnohdy se indikátorových sad používá více tak, aby se v různých oblastech mohly doplňovat. Dalo by se říci, že vznikla věda o životní úrovni. Faktorů, které ovlivňují životní úroveň, je bezpočet a samotný fakt, že jejich podstatná část je subjektivního rázu, činí velkou výzvu pro tuto vědu.

1.2 Cíl práce Cílem této diplomové práce je, na základě zhodnocení vybraných ukazatelů životní úrovně, navrhnout faktory, které by měly být zahrnuty do hodnocení životní úrovně. Tyto ukazatele a jejich vývoj bude hodnocen pro vybrané státy Evropské unie. Na základě zjištěných skutečností budou navrženy doporučení pro tvorbu nového ukazatele. K dosáhnutí hlavního cíle je nutné vytyčit si cíle dílčí. Mezi tyto dílčí cíle patří následující: • zjistit, jaké ukazatele životní úrovně jsou veřejnosti k dispozici a jak jsou tyto ukazatele konstruovány a jaké položky zahrnují, • provést komparaci těchto ukazatelů z hlediska jejich obsahu, • vybrat státy Evropské unie na základě jejich HDP, jelikož je jeho výše považována za míru životní úrovně, • srovnat vybrané státy na základě vybraných ukazatelů životní úrovně, • zjistit, jaké faktory ovlivňují životní úroveň, • z těchto faktorů vybrat ty, které by měly být zahrnuty do nového ukazatele.


11

2 Literární rešerše Spotřebitel, jako subjekt pohybující se na trhu zboží a služeb, je při svém rozhodování o koupi ovlivňován mnoha faktory. Mezi tyto faktory patří kulturní, společenské, psychologické a osobní. Do posledního zmiňovaného faktoru řadíme, mimo jiné, ekonomickou situaci spotřebitele, tedy jeho důchod a finanční příjem. (Kotler, 2001) Právě směnou takto získaných peněžních prostředků za zboží a služby může spotřebitel dle Tučka (2003) uspokojit své potřeby a míra tohoto uspokojení spoluvytváří životní úroveň spotřebitele. Životní úroveň jako pojem je v odborné literatuře vymezován širokým spektrem definic. Čtenářse může setkat s definicemi stručnými i definicemi, které se životní úrovní zabývají více do hloubky a určují oblasti, které by měla zahrnovat. Ve vědeckých publikacích je na pojem životní úroveň také pohlíženo z různých oborových hledisek. Některé tento pojem spojují s přístupem čistě ekonomickým, v jiných se setkáváme s přístupy socio-ekonomickými či také socio-psychologickými. (Knausová, 2005) Již Bennett v publikaci The Quarterly Journal of Economics (1937) vyslovuje myšlenku, že životní úroveň je nejvíce komplexním a také těžko uchopitelným konceptem a z této souvislosti poté vychází i jisté obtížnosti pro statistiku, kde jsou lidské uspokojení nebo radost vágními pojmy. Ze současných autorů se k tomuto vyjádření přiklání i Knausová (2005), která tvrdí, že „neexistuje žádná obecně přijatá definice životní úrovně, která by přesně stanovila věcný obsah a způsob jejího vyjádření“.

2.1 Životní úroveň z pohledu ekonomického Životní úroveň z pohledu ekonomického je tvořena položkami, které jsou ovlivňovány kvantifikovatelnými ukazateli. Mezi data, která jsou uvažována v rámci měření životní úrovně z hlediska ekonomického, patří zejména příjmy a výdaje, spotřeba, kupní síla, mzdy, nezaměstnanost, cenová hladina. (National Accounts of Well-being, 2007) Tato kvantifikace a návaznost na matematické vědy ve vyjádření životní úrovně je vidět v definici, kde „v rámci statistiky se životní úroveň vyjadřuje kvantifikovaně, tj. v měřitelných veličinách. Charakterizují ji především příjmy, předpokládaná spotřeba na osobu apod., tedy reálné mzdy, případně důchody obyvatelstva, faktor, který je v neustálém dynamickém pohybu a měnící se v čase. V různých etapách vývoje společnosti nebo obdobích a v různých částech světa mají jednotliví ukazatelé životní úrovně rozdílný význam“. (Knausová, 2005). K ekonomickému pohledu na životní úroveň se přiklání další ekonomové. Sen například považuje životní úroveň jako ekonomickou svobodu s možností

12


alokovat svůj příjem tam, kde spotřebitel chce. Z dalších měřítek pro životní úroveň pak vyjmenovává užitek ze spotřeby a také z okázalosti. Stejně tak i Cottam a Mangus do své definice zapojují myšlenku svobody, kdy životní úroveň definují takto: „V americké kultuře se očekává, že každý bude bydlet v domě a že bude mít ošacení, ale každá osobnost má širokou možnost výběru toho, v jakém domě bude bydlet a jaký typ šatů bude oblékat“. Naopak Williams a Zimmerman definují životní úroveň jako ideální výši spotřeby, která může být měřena ve velikosti zboží a služeb odpovídající kvality a množství. Stejně tak Konus se zabývá spotřebou a uvádí jako definici životní úrovně hodnotu spotřebního zboží, které bylo spotřebováno za určitý časový úsek a to průměrnou rodinou, Blackorby a Russell za hlavní položku, která má přímý vztah k životní úrovni, považují náklady na živobytí. Ekonom Pope se zabýval vztahem mezi reálným důchodem a životní úrovní, kdy tvrdil, že se životní úroveň zvyšuje s rostoucím příjmem obyvatel.(In Wolf, 2009) 2.1.1

Příjmy a jejich vliv

Příjmy či spotřeba a jejich výše jsou často považovány za metr pro určování životní úrovně. Jako důvody pro používání příjmu jako míry životní úrovně se nejdříve uvádí jejich silná vzájemná vazba, která představuje možnost, jak snadněji dosáhnout uspokojení jedincových potřeb, a jako druhý důvod je snadná kvantifikace takovýchto dat a jejich použití ve statistických měřeních.(Deaton, Grosh 2000) Samotná definice termínu příjem znamená množství peněžních prostředků, které jedinec získá za svou pracovní aktivitu a také běžnými transfery. Takto stanovený příjem se dle McKaye (2000) skládá ze čtyř hlavních komponent – mzda za poskytnutou práci, renta plynoucí z pronájmu půdy či kapitálu, sociální a jiné transfery a peněžní prostředky plynoucí ze samostatné výdělečné činnosti. Jak uvádí Kahneman (2010) životní úroveň nelze vysvětlit jen příjmy a takto ji izolovat. Existuje celá řada faktorů, které se na utváření životní úrovně podílejí, na druhou stranu však ve své studii s názvem High income improves evaluation of life but not emotional well-being uvádí, že lidé s vyššími příjmy jsou více spokojení se svým životem, ale emocionálně pocit štěstí vyšší příjem nezaručuje. Lidé v nižší příjmové skupině hodnotí svůj život jako méně uspokojivý a dále i jako méně emocionálně šťastný. Tedy méně peněz (menší příjem) vede k většímu neuspokojení a nižšímu ohodnocení životní spokojenosti. V současném světě ale probíhají změny, které v mnoha společnostech zvyšují příjmové nerovnosti. Příjmová nerovnost se definuje jako nerovnoměrné rozdělení peněžních prostředků k domácnostem (či jedincům) v rámci celé ekonomiky (státu). Často se vyjadřuje v procentech, kde například 20 % jedinců drží 70 % příjmů dané země. Zároveň také rostou rozdíly mezi průměrným příjmem a příjmem mediánovým (charakteristickým pro „typickou“ osobu, jejíž


13

příjem leží uprostřed rozložení všech příjmů). Například pokud poroste výrazněji příjem u určité skupiny osob, průměrný příjem může růst, i když příjmy většiny osob klesají. Takže statistika HDP na hlavu nemusí odrážet dění, které se týká většiny občanů. (Project Syndicate, 2009) Jednou z možností, jak měřit nerovnoměrnost příjmů je použití Giniho koeficientu. Tento koeficient nabývá hodnoty 0 až 1, kde 0 znamená dokonalou rovnost příjmů (všichni mají příjem stejný) a hodnota 1 znamená dokonalou nerovnost (jedna osoba má veškerý příjem a ostatní lidé žádný). Pro grafické znázornění příjmové nerovnosti se používá Lorenzova křivka, kde na ose x je zobrazeno procento populace a na ose y procento bohatství ve společnosti. Linie 45° poté zobrazuje společnost, kde mají všichni stejný příjem. (Juračka, 2010)

Obr. 1 Lorenzova křivka Zdroj obrázku: Juračka, 2010

Mnoho ekonomů je také znepokojeno faktem, že zvětšující se rozdíly v příjmech mohou mít škodlivé vedlejší účinky jak na společnost, tak na ekonomiku. Nerovnost má totiž sporný vztah k prosperitě. Může podpořit růst, protože bohatší lidé víc investují a lidé pracují usilovněji, pokud dostávají finanční pobídky. Ale velké příjmové rozdíly jsou neefektivní, protože brání talentovaným lidem v přístupu ke vzdělání a živí hněv, který vede k populistické politice likvidující růst. Ekonomové z Mezinárodního měnového fondu varují, že příjmová nerovnost zpomaluje hospodářský růst, vyvolává finanční krize a oslabuje poptávku. (The Economist, 2012) 2.1.2

Chudoba

Souhrnný pohled na chudobu přináší Světová banka, která definuje chudobu jako velmi komplexní problematiku, která zahrnuje velké množství fenoménů, jako například neschopnost uspokojit základní potřeby, nedostatečný přístup k

14


nezbytným přírodním zdrojům, nedostatek vzdělání a dovedností, špatné zdraví, podvýživu, nedostatečnou kvalitu bydlení, nedostatečnou hygienu, náchylnost vůči náhlým změnám, násilí a kriminalitě, nedostatek politické svobody a možnosti se prosadit ve společnosti. (Stojanov et al 2008). Na chudobu můžeme nahlížet ze dvou základních pohledů – jako na chudobu absolutní a chudobu relativní. Absolutní (nebo také extrémní) chudoba je stavem, kdy lidé nemají dostatek potřeb či prostředků pro život/přežití. V takovéto situaci nemají dostatek vody, potravin, lékařské péče, přístřeší apod. Relativní chudoba je stav, kdy příjem jedince a jeho způsob života je horší než standard v dané zemi nebo regionu a zhoršuje mu možnost podílet se na ekonomických, sociálních nebo kulturních aktivit. Relativní chudoba se liší v různých zemích a záleží na životním standardu, jaký zde panuje. (European Anti-Poverty Network, 2008) Pro účel měření chudoby bylo sestaveno mnoho indikátorů. Jako příklad může být použita úroveň příjmů a spotřeby, sociální indikátory na lokální či národní úrovni, indikátory měřící zranitelnost vůči rizikům apod. Aby bylo umožněno srovnání s ostatními regiony či státy, byly na základě parity kupní síly v jednotlivých zemích vytvořeny přehlednější indikátory hranice chudoby, a to příjem 1 USD/den (tzv. hranice extrémní nebo také absolutní chudoby) nebo 2 USD/na den (tzv. hranice relativní chudoby). (World Bank, 2012) V Evropské unii se pro výpočet hranice chudoby považuje určitý procentuální podíl z průměrného příjmu. Lidé, kteří mají méně než 60 % průměrného příjmu, jsou zařazeni do rizikové skupiny chudoby. Tyto údaje o chudobě se dále mohou členit například dle pohlaví, věku, typu domácnosti nebo podle zaměstnání tak, aby bylo co nejlépe viditelné, která skupina může být nejvíce ohrožena chudobou. (European Anti-Poverty Network, 2008) Vyjádření relativní chudoby je složitější než vyjádření chudoby absolutní. V takovémto případě je totiž obtížné vybrat právě ten „bod zlomu“, který určuje hranici chudoby, protože ta je dána podmínkami určitého státu nebo regionu. Proto se užívá tzv. mezera chudoby. Ta se zjišťuje jako rozdíl mezi průměrným nebo mediánovým příjmem osob, které se nacházejí pod hranicí chudoby a stanovenou hranicí chudoby a vyjadřuje se v procentech z této hranice. Vyšší hodnota ukazuje na hlubší propad osoby pod hranici chudoby. (European AntiPovertyNetwork, 2008) Někteří sociologové ale vyslovují názor, že pojem chudoba je v západní Evropě vnímán spíše pocitem. Představuje myšlenku, že nemáme to, co ostatní, že se nedokážeme vymanit z každodenních finančních starostí a že neumíme držet krok s většinovou společností. (Klimánková, 2008)


2.1.3

15

Spotřeba

Člověk musí vstupovat na trh, aby uspokojil své potřeby. Tedy spotřebovává. Spotřeba je dle Koudelky (2006) činnost sloužící k upokojení potřeby. Je ovšem již dle něj rozdíl, jak tuto potřebu budeme uspokojovat. Při těchto úvahách je možně vyjít z publikace Solomona (2008), který spotřební aktivity rozlišuje na následující typy: • spotřeba jako prostředku uspokojení základní potřeby (např. nápoj pro uhašení žízně), • spotřeba jako zážitek (emocionální či estetická reakce na spotřebu produktu), • spotřeba jako prostředek integrace (používání a spotřeba produktu spotřebitele včleňuje do společnosti), • spotřeba jako klasifikace (volba předmětů má vliv na to, jak nás vnímá okolí a kam nás zařazuje), • spotřeba jako hra. Spotřeba tedy není jen základním prostředkem pro naplnění potřeby, ale svou kvantitou a kvalitou vyjadřuje životní úroveň. (Tuček, 2003)

2.2 Životní úroveň z pohledu sociologického Dle Svobodové je vyjádření životní úrovně charakterizováno jako „stupeň uspokojování životních potřeb obyvatelstva a souhrnu podmínek, za nichž jsou uspokojovány. Do soustavy ukazatelů životní úrovně společnosti se většinou řadí úroveň výživy, bydlení, odívání, dopravy, kultury a rekreace, vzdělání a kvalifikace, zdravotní a sociální péče, zaměstnanosti a pracovních podmínek, spotřeby a úspor, dodržování lidských práv a podobně.“ (In Klimentová, 2009) Dle Tučka (2003) je životní úroveň jako sociologický termín definována jako míra uspokojování materiálních i nemateriálních potřeb a tužeb jednotlivce či skupiny zbožím a službami. Jedná se o relaci mezi skutečností a tím, co je pociťováno jako žádoucí, což se podle něj značně blíží sociologické kategorii kvality života. Takto charakterizovaná životní úroveň dle něj zahrnuje kvalitu životního prostředí, kvalitu výživy, zdravotní prevenci, úroveň zdravotní péče atd. Obvykle se měří podle norem, jako reálný důchod na osobu a mírou chudoby. Jiná měřítka představují například přístup a kvalitu zdravotní péče, ekonomické nerovnosti a úroveň vzdělání, aj. Dalšími jsou například přístup k určitému zboží (např. počet automobilů na 1000 lidí) nebo kvalita zdraví a života. Sova (1978) vymezuje životní úroveň obecně a její definicí je „absolutní úroveň spotřeby hmotných statků a služeb a souhrn ostatních hmotných a společenských podmínek, které ovlivňují uspokojování potřeb obyvatelstva.“

16

2.2.1


Další definice životní úrovně

Z dalších možných definicí je možno uvést i definici Encyklopaedia Britannica (2012): 1.

Nezbytnosti, komfort a luxus, které jsou užívány jednotlivcem nebo skupinou, nebo po kterých jednotlivci nebo skupina touží. 2. Minimální úroveň nezbytností, komfortu a luxusu, které jsou nezbytné k udržování stejného životního statusu jednotlivce nebo skupiny. Pojmem životní úroveň se zabývá ve svých studiích i Světová banka. Dle ní je životní úroveň stupeň blahobytu (buďto jednotlivce, skupiny nebo celého národa), která se měří dle velikosti příjmů (například HDP na obyvatele) nebo množstvím jednotlivého zboží nebo služeb, které jsou spotřebovávány (například počet aut na tisíc obyvatel nebo počet televizí na sto obyvatel apod.). (World Bank, 2004) Dle Concise Encyclopedia of Economics je pojem životní úroveň definován následovně: „Životní úroveň je úroveň bohatství, komfortu, materiálního zboží a nezbytností dostupných pro určitou socioekonomickou třídu v určité geografické oblasti.“ Následně tato encyklopedie také popisuje, jaké položky životní úroveň zahrnuje. Těmito položkami jsou příjem, kvalita a velikost zaměstnanosti, třídní rozdíly, velikost chudoby, kvalita a cenová dostupnost bydlení, počet odpracovaných hodin nutných k tomu, aby si jednotlivec mohl dovolit koupit základní potřeby, hrubý domácí produkt, velikost inflace, počet dní dovolené za rok, cenová dostupnost a kvalita zdravotní péče, kvalita a dostupnost vzdělání, průměrná délka života, výskyt nemocí, náklady na zboží a služby, infrastruktura, národní ekonomický růst, ekonomická a politická stabilita, politická a náboženská svoboda, kvalita životního prostředí, klima a bezpečnost. (Investopedia, 2012) Publikace Cambridge Dictionary je ve své definici stručnější a životní úroveň definuje jako množství peněžních prostředků a velikost komfortu, kterou mají lidé k dispozici v dané společnosti. (Matthews, 2007). Jiné vysvětlení bere životní úroveň jako komplex demografických charakteristik (patří sem například vzdělání, lékařská péče, délka života, genderová rovnost, politická stabilita a kupní síla), které poté přetváří ve statistickou veličinu. (Wise Geek, 2012) Charakteristikou životní úrovně se také zabývají některé státy, které ve svých reportech informují o tom, co je to životní úroveň, co do ní zahrnují a jak se životní úroveň v dané zemi mění. Dle zprávy Social Report, kterou vydává vláda Nového Zélandu, je životní úroveň úrovní bohatství, která je dostupná


17

jednotlivci nebo skupině a zároveň také zobrazuje složitost, s jakou je provázáno dosažení a uspokojení potřeb jednotlivce nebo skupiny. Také se zabývá prostředím, kde lidé žijí a zbožím a službami, které spotřebovávají a zdroji, kterých jsou schopni dosáhnout. Social Report také vymezuje položky, které by měla životní úroveň obsahovat. Je to množství dostupného zboží a služeb a jeho distribuce uvnitř populace, a dále je zde zahrnuta i jeho kvalita. Životní úroveň by měla obsahovat také makroekonomické veličiny, a tak se zde zařazuje i reálný důchod (neboli důchod, který je očištěn od inflace) a dále míra chudoby. (Ministry of Social Development, 2010)

2.3 Kvalita života Kvalita života a životní úroveň byly po dlouhou dobu považovány za synonyma a i když se v současné době jejich významy více vymezují, přesto je vztah mezi těmito dvěma pojmy velmi silný. Stále nebyla vymezena univerzální definice kvality života a ani možnosti či modely, jak ji měřit. Kvalita života je značně individuální hodnotou vztahující se k určitému jednotlivci a ukazuje krátkodobou perspektivu, kde právě současné podmínky a jejich subjektivní vnímání hraje klíčovou roli. Kvalita života se proto měří pomocí subjektivních faktorů (často se zde zahrnuje pocit štěstí a životní spokojenost), ale můžou do ní být zahrnuty i faktory objektivní. (European Foundation of Living and Working conditions, 2007). Definici, která je nejvíce komplexní, uvádí Felce a Perry (1995). Dle nich je kvalita života celkové bohatství, které zahrnuje jak objektivní tak subjektivní ohodnocení fyzického, materiálního, sociálního a emociálního bohatství, osobní rozvoj a činnosti. Vše je ohodnoceno podle osobnostního žebříčku hodnot. To, jak je možné definovat kvalitu života, se mění v závislosti na jejím účelu. Oblasti, které se pro měření do kvality života zahrnují, budou jiné v demografickém, ekonomickém či sociologickém pojetí, než pokud by byla zjišťována kvality života handicapovaných jedinců, drogově závislých nebo dětí. (Vymětal, 2003) Jak bylo řečeno výše, kvalita života v sobě zahrnuje jak složku subjektivní, tak také složku objektivní. Objektivní pohled na kvalitu života je souborem ukazatelů ekonomických (sleduje se zde materiální zabezpečení), sociálních (zde patří například sociální status, sociální podmínky), zdravotních (zařazuje se sem fyzické zdraví jedince) a environmentálních. Subjektivní vymezení kvality života se týká toho, jak jedinec sám vnímá své postavení ve společnosti, která je vymezena určitým kulturním rámcem, a jaké jsou jeho osobní hodnoty. Do jeho spokojenost a tedy i kvality života se poté promítá dosažení jeho osobních cílů, splnění nebo nesplnění očekávání či možnost realizovat své osobní zájmy. Dalšími důležitými faktory jsou poté nálada a emoce. (Vymětal, 2003).

18


Faktory, které ovlivňují kvalitu života, se dle zdroje jejich působení mohou rozlišit na vnitřní a vnější. Za vnitřní aspekty jsou považovány ty, které ovlivňují rozvoj a integritu osobnosti. Do těchto aspektů můžou patřit například fyzické dispozice. Vnějšími aspekty se rozumí ty, které vytvářejí podmínky pro život či existenci jedince. Do těchto podmínek spadají ekologické, sociální, kulturní, vzdělávací, pracovní, technické a ekonomické faktory. Dalo by se říci, že tato oblast koresponduje s objektivním vnímáním kvality života. (Jesenský, 1995) Kvalitou života a oblastmi, které by měla zahrnovat, se ve svých výzkumech zabývá také Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo Research unit v Torontu. WHO definuje kvalitu života jako jedincovu percepci jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Dle WHO existují čtyři základní oblasti, které ovlivňují život jednotlivce, a to bez ohledu na jeho věk, pohlaví, etnikum a postižení. Do těchto oblastí patří: • Fyzické zdraví, úroveň samostatnosti: patří sem například schopnost práce, stupeň závislosti na lékařské péči/pomoci, mobilita, množství odpočinku, ale také vnímání únavy a bolesti. • Psychické zdraví, duchovní stránka: sebehodnocení, vnímání sama sebe, pozitivní a negativní emoce, schopnost učení a koncentrace, paměť, víra a vyznání. • Sociální vztahy: osobní vztahy, schopnost navázat přátelství, sociální podpora. • Prostředí: je zde myšleno prostředí v širším kontextu, které obsahuje finanční zdroje, pocit bezpečí, zázemí, svobodu, dostupnost zdravotní i sociální péče, prostředí stimulující k získávání nových dovedností, vědomostí, zkušeností, fyzikální prostředí - hluk, klima, znečištění, hustota provozu, apod. (WHO – Quality of Life, 1996) Z podobných teoretických základů vychází při stanovování kvality života i Research Unit z Toronta. Na rozdíl od WHO ale neklade takový důraz na zdravotní stránku a věnuje se spíše spokojenosti. Takto pojatý koncept zdůrazňuje fyzické, psychické a duševní schopnosti, vazby na okolní prostředí a následně možnost zlepšování schopností a vědomostí. Kvalita života obsahuje tři hlavní oblasti a každá z těchto oblastí obsahuje dále tři podoblasti. Prvně je struktura modelu orientována na oblast Existence („kdo jsem“), kterou podrobněji člení na fyzickou stránku (osobní hygiena, péče o vzhled, cvičení, výživa), psychickou stránku (vnímání, pocity, sebehodnocení, sebepojetí) a duševní stránku (hodnoty, víra, vyznání). Druhou oblastí vymezenou v modelu je Sounáležitost („vazba na prostředí“), která se dále dělí na podoblasti místo na světě (domov, práce, škola, užší společnost), místo mezi lidmi (rodina, přátelé, spolupracovníci) a na místo ve společnosti (příjem, zaměstnání, volný čas,


19

společenské dění). Poslední oblastí je Adaptabilita („dosahování cílů a přání“), kam patří každodenní život (zaměstnání, domácí práce, dobrovolné činnosti), volný čas (relaxační činnosti a činnosti redukující stres) a plány do budoucna (adaptace na změny, činnosti pro zlepšování dovedností). (The Quality of Life Model, 2007) Pro chápání pojmu kvalita života a její měření existuje velké množství metod a modelů. To, co tyto modely obsahují, je odrazem jak rozdílného chápání tohoto pojmu, měnících se podmínek ve společnosti s přihlédnutím k ekonomickým a sociálním změnám, tak také pro účel, ke kterému je toto měření použito. Byly ale vytvořeny tři základní skupiny metod pro měření kvality života. První metodou měření je objektivní přístup, kde kvalitu života hodnotí nezávislá osoba, druhou metodou je subjektivní přístup, kde kvalitu života hodnotí daná zkoumaná osoba a poslední metodou je smíšený přístup, který kombinuje subjektivní i objektivní přístup. (Křivohlavý, 2001) Z dalších metod použitých pro měření kvality života uvádí Kirby metodu, která opět vychází ze tří hodnotících oblastí. První je objektivní měření sociálních ukazatelů, druhou oblastí je subjektivní odhad jedince s jeho celkovou spokojeností se životem a poslední třetí oblastí je subjektivní odhad spokojenosti jedince ale zaměřený na jednotlivé oblasti života. (In Dragoměřická, Škoda, 1997)

2.4 Blahobyt Ve starověku byl blahobyt předmětem diskuzí filozofů, ale v posledních letech se dostává spíše do sféry vědecké a vznikají výzkumy, které se snaží zjistit, jaké faktory přispívají k lidskému blahobytu a jak jej ovlivňují. Pro samotný pojem blahobyt existuje velké množství definic a náhledů, ale již samotné slovo naznačuje, že blahobyt je subjektivní pojem, který se vztahuje k vnímání přímo konkrétního jedince. Názory na to, jak blahobyt měřit a zda vůbec lze měřit, se různí. V rámci tzv. ekonomie blahobytu se vyčlenily dva přístupy. Makroekonomický a mikroekonomický. Mikroekonomický je spojen s možností blahobyt kvantifikovat a makroekonomický říká, že blahobyt není měřitelná veličina (Boyes, Melvin, 2010). Příkladem mikroekonomického pohledu na vnímání blahobytu může být definice z Ottova slovníku naučného (1908), která říká, že blahobyt „vyjadřuje se určitý, a to příznivý poměr mezi potřebami a prostředky k jejich ukojení. V tomto širším smysle zahrnuty jsou v pojmu všeliké stupně příznivého poměru mezi potřebami a ukojením, tedy i bohatství a přebytek. V užším smysle značí jeden ze stupňů těch, kteréž jsou asi následující: dostatek, bohatství, přebytečné bohatství.“ Na podstatu blahobytu z makroekonomického pohledu nahlíží i Holman (2004), který definuje blahobyt takto: „Blahobyt není měřitelná veličina,

20


protože zahrnuje takové neměřitelné věci jako užitek z volného času nebo užitek z čistého vzduchu.“ K vyjádření blahobytu využívá Holman následující rovnici: blahobyt = produkt + přírůstek volného času - zhoršení kvality životního prostředí Jak ale Holman (2004) tvrdí je její vyjádření problematické, neboť jak sám produkt je velmi přibližná veličina, tak další dvě proměnné jsou velmi subjektivně vnímány a tudíž jsou obtížně kvantifikovatelné. Dle Hamiltona (2006) je možné blahobyt měřit tak, že se rozšíří ukazatele spotřeby o blahobyt a spočítá se současná hodnota budoucí spotřeby. Další možností je zahrnout do standardního systému národních účtů aktiva jako přírodní a lidské zdroje. Definicemi blahobytu se zabývají i další encyklopedie a naučné slovníky, z nichž například je pojem blahobyt dle Encyklopadie Britannica (2012) definován jako stav, kdy je jednotlivec šťasten, zdravý, nebo bohatý. Oxfordský slovník definuje blahobyt jako zdraví, štěstí a bohatství osoby nebo skupiny osob a také jako legální postup či společenské úsilí vytvořené k podpoře základních fyzických a materiálních potřeb pro osoby v nouzi – ochrana práva na vzdělání, domov a sociální zabezpečení. (Oxford dictionaries, 2000) Organizací, která je zaměřena na zkoumání blahobytu a jeho definice a zkoumání je asociace National Accounts of Well-being. Tato asociace ve své studii z roku 2009 uvádí, že blahobyt je ve všech směrech podstata lidské existence. Dle této asociace lidé ke svému blahobytu potřebují životní elán, podnikat aktivity, které jsou smysluplné a mají pro ně význam, jsou zajímavé a díky nimž se mohou cítit užiteční a nezávislí a kromě toho mít také zásobu vnitřních zdrojů pro období, kdy se daří méně. Kromě této definice rozlišuje asociace také mezi osobním blahobytem a sociálním blahobytem. Osobní blahobyt definují jako míru pozitivních a negativních emocí, uspokojení, vitality, odolnosti a sebeúcty a smyslu pro pozitivní náhled na svět. Sociální blahobyt měří lidské vztahy, které jsou pro člověka důležité a které ho podporují, smysl pro důvěru a možnost někam patřit. (National Accounts of Well-being, 2009) Pojmy životní úroveň, kvalita života a blahobyt si jsou velmi podobné. Tato koherence mezi nimi je velmi silná, a proto je téměř nemožné mluvit a těchto pojmech odděleně, protože se ve většině případů překrývají. Životní úroveň je především vyjadřována reálným důchodem jedinců a jejím smyslem je vyjádřit především materiální a ekonomické podmínky člověka. Vyjadřuje zboží a služby, které člověk spotřebovává a které jsou pro něj dosažitelné. Kvalita života


21

poukazuje na celkové bohatství člověka uvnitř dané společnosti, které je zaměřeno na možnost člověka využívat příležitostí, které mu pomohou naplnit jeho cíle. Na rozdíl od životní úrovně neobsahuje pouze ekonomické a materiální proměnné, ale další, které ovlivňují lidský život – spokojenost, pocit štěstí apod. Blahobyt je uvažován především jako subjektivní pocit. Má velmi blízko k pojmům jako spokojenost, individuální prožívání, pohoda. Jeho měření je velmi obtížné, neboť zahrnuje právě tyto subjektivní pocity. (Boyes, Melvin, 2010)

2.5 HDP na obyvatele jako ukazatel životní úrovně Hrubý domácí produkt je celková hodnota statků a služeb, které byly nově vytvořeny za dané období (většinou za jeden rok) v dané zemi. Vzhledem k heterogenitě vyprodukovaných statků se jako měřítko hodnoty používá peněžní vyjádření. Hodnota HDP, ač je využívána k mnoha účelům, používá se nejčastěji jako vyjádření výkonnosti ekonomiky a při přepočtení HDP na obyvatele slouží jako měřítko rozvinutosti dané země. (Samuelson, 2008). Existují také statky, které se do HDP nezapočítávají a tím činí tento ukazatel méně přesným. Jedná se například o šedou ekonomiku, protože je těžké ji změřit a přesně ocenit, ale kromě ilegálního prodeje, jsou to například osobní služby (např. činnosti v domácnosti, sousedská výpomoc apod.), finanční transakce, peněžní transfery. (Mankiw, 2000) V České republice je hrubý domácí produkt jedním z výstupních ukazatelů systému národních účtů. Stále většímu využívání SNÚ napomohla mezinárodní harmonizace národních účtů, ať již na základě SNA 1993 nebo ESA 1995. Důležitá je i propojenost SNÚ se systémem platební bilance a se statistikou veřejných financí. (Spěváček, 2005) Dle Českého statistického úřadu je možno k výpočtu hrubého domácího produktu přistupovat třemi způsoby – metodou produkční, výdajovou a důchodovou. • Produkční metoda: součet veškeré finální produkce (výrobků a služeb), bez ohledu na to, zda jsou prodávány spotřebitelům nebo jiným firmám v podobě kapitálových statků. • Výdajová metoda: součet výdajů domácností na spotřebu, výdajů státu, výdajů firem na investice a čistého exportu. • Důchodová metoda: založena na tom, že s výrobou a prodejem určitého statku jsou spojeny platby (důchody), které někomu plynou jako odměna za poskytnutí svých výrobních faktorů, a to zaměstnancům mzdy a plat, majitelům půdy renta, majitelům kapitálu čistý úrok a zisky. (Český statistický úřad, 2012)

22

2.5.1


Kritika HDP

Hrubý domácí produkt patří jistě mezi základní a důležité makroekonomické ukazatele. Vývoj hrubého domácího produktu je pečlivě sledován a na základě jeho vývoje jsou poté přijímaná ekonomická opatření a rozhodnutí. Vývoj a velikost hrubého domácího produktu je také jedním z konvergenčních kritérií (tzv. Maastrichtská kritéria), podle nějž je rozhodováno o přijetí do Evropského společenství. Roční deficit vládního rozpočtu musí být menší než 3 % HDP. Zadlužení vlády musí být menší než 60 % HDP. Tyto podmínky musí členský stát splňovat po celou dobu členství. (Evropská komise, 2012) Dalo by se říci, že HDP se stal něco jako indikátorem zdraví ekonomiky dané země a vzniká zde jednoduchý vztah. Když HDP roste, roste i zaměstnanost. Podniky najímají do svých továren více pracovníků, kteří mají poté ve svých peněženkách více peněz. A více peněz v peněžence znamená vyšší životní standard, kvalitu života a blahobyt. Za tento přístup úzkého pohledu na složitou propojenost ekonomiky a životní úrovně je právě hrubý domácí produkt často kritizován. Toto analyzování ekonomiky je neadekvátní a nehodící se, pokud je zde možnost přesunout se od čistě ekonomických údajů do ekonomické reality, kde se spíše promítají životní podmínky nebo také pocity spotřebitelů. HDP je dle této zmíněné teze pouze součet výdajů, které se v dané ekonomice realizují. Samotný ukazatel neříká nic o tom, zda jsou spotřebitelé, kteří spotřebovávají a „dělají“ výdaje spokojení či nikoliv. V tomto tvrzení spočívá také celá kritika HDP a dle ní není HDP adekvátním zobrazením lidského pokroku a blahobytu nebo životní úrovně. Ekonomický systém je úzce napojen na přírodní a sociální prostředí. Je to koloběh, kde ekonomika čerpá z přírodního, sociálního a lidského kapitálu a naopak jak kvalita tak také kvantita tohoto kapitálu je ovlivňována investicemi z ekonomického prostředí. Pokud je brána v potaz pouze ekonomická aktivita na trhu, pak HDP ignoruje jakékoliv změny v přírodních, sociálních a lidských „součástí“, na kterých je ale závislá kontinuita a blahobyt. (Costanza et al, 2009) HDP se považuje za ukazatele zdravé ekonomiky. Pokud je ale možno mluvit o kvalitě života nebo o síle společnosti, jsou ignorovány důležité hodnoty. K těmto hodnotám je možno přiřadit například dobrovolnická práce, ale také kojenecká a mateřská úmrtnost, vzdělání, gramotnost, a další. HDP také nic nevypovídá o tom, zda ekonomika, která se dle tohoto ukazatele jeví jako silná, je také dlouhodobě udržitelná a může zaručit dlouhodobý růst. Pokud bude daná ekonomika plně využívat svá nerostná bohatství (nerosty, ropa, těžba dřeva apod.), udržovat dlouhodobě nízkou úrokovou sazbu, která poté může podporovat špatné investice. Hrubý domácí produkt může být z tohoto důvodu na velmi vysoké úrovni, ale je otázkou, zda takto nastavená ekonomika má dlouhodobou vidinu prosperity nebo dokonce, zda takto může růst ještě i v střednědobém termínu. (Woodard, 2008)


23

To, co zvyšuje hrubý domácí produkt, jsou výdaje dané ekonomiky. A v tomto případě nezáleží na cíly, kam mají tyto výdaje doputovat. Tuto situaci vystihuje citát senátora Roberta Kennedyho, který v roce 1968 v prezidentské kampani podrobil ukazatel HDP kritice, když pronesl tato slova: „Hrubý domácí produkt nehodnotí kvalitu dětské zdravotní péče, rovněž nevypovídá o kvalitě jejich vzdělání, nebo jak děti tráví volný čas. Nezahrnuje v sobě krásu naší poezie nebo sílu manželských svazků, inteligenci politických diskuzí ani bezúhonnost našich státních úředníků. Neměří odvahu, moudrost ani vlastenectví. Stručně řečeno neměří nic, co činí náš život hlubokým a krásným, a říká nám o Americe vše mimo to, proč bychom měli být hrdi na to, že jsme Američany.“ (Mankiw, 2000) I přesto, že se může zdát tento projev nadnesený a hodně emoční, obsahuje v sobě to, kde je možno spatřovat velkou slabinu HDP. Tato slabina je opět v produkci a výdajích. Pokud by například v dané ekonomice neexistovaly ekologické limity pro výrobu, mohli by továrny vyrábět více a za méně vynaložených nákladů, stoupla by tedy i spotřeba zboží neboli výdaje na zboží a stát by zvýšil své výdaje na sanaci životního prostředí, na jeho udržování a v neposlední řadě by se také zvýšily výdaje na lékařskou péči, protože ovzduší zamořené chemikáliemi by vyvolávalo dodatečné zdravotní problémy. Co také podporuje růst HDP, jsou různé katastrofy, havárie, přírodní pohromy apod. Například hurikán Katrina, který na konci srpna roku 2005 zasáhl Spojené státy, pozvedl HDP v USA o několik procent. I v České republice povodně a vichřice zajišťují růst HDP. I například zloděj nebo lupič má velký význam pro tvorbu a růst HDP. Zajišťuje platy policistů, advokátů, státních zástupců, soudců a dalších. Čím více zlodějů, tím více policistů, advokátů a soudců a tím pádem také větší HDP. Jiným příkladem může být nákup vojenské techniky a zbraní, které zvyšují HDP, ale na životním standardu se neprojeví. Stejně tak je možné uvést příklad na kácení lesů v Amazonii, kdy je všeobecně známo, že toto kácení má zničující vliv na klima, biodiverzitu a všeobecně na ztrátu přírodního kapitálu, ale ve svém ekonomickém důsledku toto počínání zvyšuje HDP, ať již z prodeje samotného dřeva nebo koupí traktorů, které se při kácení používají. A nesmí být opomenut i další důležitý fakt, a to odkaz pro budoucí generace.( Criticism of the GDP, 2008) K dalším položkám, které HDP nezahrnuje, je faktor volného času. Pokud by stále rostl podíl pracovních hodin, lidé by měli méně času na své koníčky (měli by méně volného času). Toto opět způsobí růst hrubého domácího produktu, ale neznamená to, že se zvýší životní úroveň nebo blahobyt. A vytanuje zde opět otázka takto dlouhodobě udržitelného stavu pro danou ekonomiku. Jevem, o kterém nic nevypovídá hrubý domácí produkt, je rozdělení příjmů v ekonomice. Země, které mají podobné HDP, mohou mít zcela odlišnou distribuci příjmů v ekonomice. Rozdělení zemí dle příjmů může být nejen na zemi se středními příjmy a zemi s příjmy vysokými a nízkými, ale také na zemi s velmi vysokými příjmy a velmi nízkými příjmy a zemi s příjmy nízkými. Poté

24


jen horní bohatá vrstva, které připadá větší část příjmu, zvyšuje celonárodní průměr. (Criticism of the GDP, 2008) Mankiw (2000) ve své knize Zásady ekonomie reaguje na výše citovaný projev senátora Kennedyho a převrací ho ve prospěch HDP. HDP dle něj nepostihuje kvalitu zdravotní péče ani úroveň vzdělávání, ale země s vyšší hodnotou HDP si ji mohou dovolit spíše než země s nízkým HDP. Krása poezie, která není oceněna v HDP, ale umožňuje „bohatším“ zemím si ji více užívat než zemím „chudším“ a stejně tak moudrost, inteligence a patriotismus je více otevřen a dostupnější pro země s vyšším HDP. Na druhou stranu nelze říci dle Skořepy (2004), že HDP je konceptem pro vyjádření bohatství národa a že jeho změna neznamená změnu bohatství. Hrubý domácí produkt je bezesporu důležitým ukazatel, ale jeho význam spočívá v ukazateli výroby. Bohatství a životní úroveň země nezáleží pouze na produkční výkonnosti (tedy na HDP), ale i na jiných faktorech, proto by neměl být HDP jediným souhrnným ukazatelem hodnocení celkového vývoje ekonomiky. (Spěváček, 2005)

2.6 Ekonomický rozvoj, růst a trvale udržitelný rozvoj V souvislosti s životní úrovní a blahobytem jsou často spojovány termíny jako ekonomický růst a ekonomický rozvoj či také trvale udržitelný rozvoj. Tyto pojmy se často používají jako synonyma, ale jejich význam se liší. Ekonomický růst je významem růst produkce statků a služeb, které jsou měřeny buď celkem za danou zemi, nebo v přepočtu na jednoho obyvatele. Ekonomický rozvoj je konceptem v širším slova smyslu a zahrnuje celou řadu faktorů, které ovlivňují kvalitu lidského života. K těm nejdůležitějším pak patří zdraví a vzdělání. (Syrovátka, 2008) Trvale udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby. Udržitelný rozvoj znamená ale také rovnováhu mezi třemi základními oblastmi lidského života - ekonomikou, sociálními aspekty a životním prostředím. Dále také rovnováhu mezi zeměmi, různými společenskými skupinami, dneškem a budoucností apod. Trvale udržitelný rozvoj má deset základních principů – propojení základních oblastí života (ekonomické, sociální, životní prostředí), dlouhodobá perspektiva, omezenost kapacity životního prostředí, předběžná opatrnost (důsledky našich činů nejsou vždy známé), prevence, kvalita života, sociální spravedlnost, zohlednění vztahu „lokální“ – „globální“, rovnost práv a demokratické procesy. (Česká informační agentura životního prostředí, 2007)


25

2.7 Historický vývoj pohledu na měření životní úrovně Již Simon Kuznets poukazoval na to, že měření HDP neposkytuje ucelený obraz o blahu národa, které lze jen velmi málo postihnout v měření národního důchodu. Je třeba vidět souvislosti v delším časovém horizontu a rozlišovat také kvalitativní a kvantitativní růst. Na metodologické problémy ve statistice národních účtů upozornil i při přebírání Nobelovy ceny za ekonomii roku 1971. I přes tento argument se stal HDP indexem veřejného blaha. Možná na toto chápání HDP měl vliv ekonom Arthur Okun, který v roce 1962 formuloval Okunův zákon, který říká, že pokud HDP vzroste o 2 %, pak nezaměstnanost poklesne o 1 %. Pro blaho by bylo tedy nutné udržovat ekonomiku neustále na rostoucí křivce.(Foreign Policy, 2011) Již před Simonem Kuznetsem vznesl první skutečnou kritiku na HDP roku 1959 ekonom Moses Abramovitz, který poukázal na limity HDP a vznesl otázku, zda je HDP výstižným měřítkem lidského a společenského blahobytu. Za hlavní slabinu považoval hledání příčiny mezi růstem lidského blahobytu a mezi růstem výstupu ekonomiky. O vhodnosti, limitech a použití HDP se tak na začátku 70. let 20. století začíná otevírat diskuze a objevují se návrhy, jak HDP doplnit či upravit, aby postihovalo i jiné aspekty života a dokázalo tak v rámci ekonomického prostředí postihnout a změřit blahobyt. (Foreign Policy, 2011) Mezi nejvýznamnější pokusy, jak upravit HDP patří počin ekonomů Williama Nordhause a Jamese Tobina, kteří roku 1972 sestrojili ukazatel ekonomického blahobytu s názvem Measure of Economic Welfare - MEW. (Economics online, 2012). V roce 1989 byl ekonomy Dalym a Cobbem zveřejněn ukazatel trvale udržitelného ekonomického blahobytu - The Index of Sustainable Economic Well-being - ISEW. ISEW je dalším ukazatelem ekonomického blahobytu, který v sobě zahrnuje monetárně oceněné, environmentální a ekonomické položky z hlediska trvalé udržitelnosti. Východiskem je opět standardně měřený důchod, který se dále upravuje o vliv nerovnosti v rozdělování příjmů, práci v domácnosti, poškození přírodního kapitálu a sociální a environmentální ”obranné” výdaje. (Ščasný et al, 2008) 2.7.1

Aktivita OSN

V 90. letech 20. století byla debata o reformulaci HDP stále aktuální. Symbolem tohoto stále pokračujícího trendu byl Organizací spojených národů vytvořený index lidského rozvoje (Human Development Index - HDI), který kombinuje HDP s údaji o zdraví a vzdělání. I když je tento poměrně jednoduchý index užitečný výhradně pro srovnávání rozvojových zemí, je také jedním z mála ukazatelů, které jsou pravidelně v mnoha zemích sestavované. Vzhledem k systematickému mezinárodnímu srovnávání hraje tento index důležitou roli v diskusi o mimoekonomických rozměrech kvality života.(Čáslavka et al, 2010).

26


V roce 1992 se v Riu de Janeiru konala konference, která znamenala především všeobecné přijetí myšlenky trvale udržitelného rozvoje. Byla zde také přijata tzv. Agenda 21 - dokument definující trvale udržitelný rozvoj. Agenda 21 se stala otevřenými dveřmi pro další debatu o trvale udržitelném rozvoji. Na základě ní byla vytvořena Komise OSN pro trvale udržitelný rozvoj (UN CSD), která se ve svém pětiletém pracovním programu zaměřila na vypracování indikátorů trvalé udržitelnosti, které by mohly být počítány ve všech zemích. V roce 1996 byl vydán dokument tzv. "Blue Book " neboli návrh souboru indikátorů, které jsou testovány různými zeměmi. Postupný vývoj vedl nakonec až k sestavení celkem 134 indikátorů. Program Komise OSN je vůbec prvním oficiálním pokusem o jednotný přístup k tvorbě a výpočtu indikátorů na mezinárodní úrovni. Bohužel testování indikátorů a zkoumání vazeb mezi sociální, ekonomickou, environmentální a institucionální dimenzí trvale udržitelného rozvoje ukázalo, že nebylo na tomto vědeckém poli dosaženo téměř žádného úspěchu. Zvýšil se jen počet různých indikátorů, které se toto pokouší měřit. (Ščasný et al, 2008) 2.7.2

Aktivita OECD

Na mezinárodní úrovni se konstrukcí indikátorů zabývá i OECD. OECD rozčleňuje indikátory do dvou základních souborů, kde jsou na jedné straně aktiva a na straně druhé jsou položeny běžné potřeby a jejich uspokojování. Struktura indikátorů vypadá následovně (Czesany, 2006): • Indikátory zdrojů o Environmentální aktiva: kvalita vzduchu (emise skleníkových plynů, oxidů uhlíku a dusíku), vodní zdroje (intenzita využití vody), energetické zdroje (spotřeba energetických zdrojů) a biodiverzita (podíl chráněného území) o Ekonomická aktiva: produkční aktiva (stavy fixního kapitálu), aktiva výzkumu a vývoje (tempo růstu multifaktorové produktivity), finanční aktiva (čistá zahraniční aktiva, saldo běžného účtu platební bilance) o Lidský kapitál: podíl sekundární a terciární kvalifikace, investice do lidského kapitálu, nevyužitý lidský kapitál: míra nezaměstnanosti • Indikátory životní úrovně o Spotřeba: spotřeba domácností, intenzita municipálních dopadů o Distribuce příjmů: Gini koeficient o Zdraví: průměrná délka života o Zaměstnanost: míra zaměstnanosti o Vzdělání: míra participace na vzdělání


2.7.3

27

Aktivita Světové banky

Světová banka se zaměřuje na trvale udržitelný rozvoj a indikátory trvalé udržitelnosti a velmi důležitá je proto v její organizaci Sekce pro environmentálně udržitelný rozvoj (Environmentally sustainable development). Vydala studii Monitoring Environmental Progress (Monitorování environmentálního pokroku). Zpráva se pokouší nalézt odpovědi na otázky, jak mohou být indikátory a data o životním prostředí užitečná pro rozhodování, jaký má být obsah indikátorů a jaká jsou omezení jejich použití. V jednotlivých kapitolách pak již provádí samotnou analýzu vybraných typů indikátorů a ukazuje, jaký je současný stav v dané oblasti a perspektiva dalšího rozvoje. Specificky se zabývá těmito indikátory: hospodaření v lesích, ztráta biologické diverzity, znečištění vody a ovzduší, přírodní zdroje a jejich užití, daně a dotace v oblasti životního prostředí, indikátory pro klimatickou změnu, přírodní zdroje a aktiva, úspory obyvatel, skutečné bohatství národů a indikátory chudoby. (Moldan, 2007) 2.7.4

Aktivita Evropské unie

Dle prohlášení Evropského parlamentu jsou tři možnosti jak přistupovat ke konstrukci nového indexu jdoucí za rámec HDP - ukazatele přizpůsobující HDP, ukazatele nahrazující HDP a ukazatele doplňující HDP. Ukazatel upravující HDP je tradiční ukazatel jako HDP nebo národní úspory, které jsou přizpůsobovány vložením monetarizovaných environmentálních a sociálních faktoru. Monetarizace je však obtížná a dalo by se říci, že i subjektivní, protože velmi závisí na způsobu ocenění těchto faktorů. Ukazatele nahrazující HDP se pokouší ohodnotit blahobyt jinou, přímočařejší metodou než HDP, například hodnocením spokojenosti nebo stupně dosažení základních lidských potřeb. Ukazatele doplňující HDP jsou takové, kde je HDP doplňováno o dodatečné environmentální a sociální aspekty. Prvními doplňujícími proměnnými jsou ukazatele ze systému satelitních účtů. Druhá skupina využívá sociálních a environmentálních dat při tvorbě dalších kompozitních ukazatelů, které jsou dávány do vztahu k HDP. (Křovák, Ritschelová, 2008) Evropské komise se, spíše než o vznik nového komplexního ukazatele, snaží pomocí různých statistik a výzkumů najít položky, které by doplnily HDP. Jedná se o vytvoření integrovanějšího environmentálního, sociálního a hospodářského účetnictví. Komise proto spolupracuje s Evropským hospodářským a sociálním výborem a snaží se k této problematice přispět. Komise ustanovila pět opatření, kterým se chce v této souvislosti dále věnovat.(Evropská hospodářská a sociální komise, 2010) Prvním bodem je doplnění HDP o ukazatele životního prostředí a sociální ukazatele. V rámci tohoto bodu má Komise ve spolupráci s OECD předložit pilotní verzi indexu zatížení životního prostředí a vylepšit indikátory kvality života. Součástí indexu zatížení životního prostředí by měly být následující

28


oblasti: změna klimatu a spotřeba energie, příroda a biologická rozmanitost, znečištění ovzduší, spotřeba a znečištění vody, produkce odpadů a využívání zdrojů. Co se týče sociálních ukazatelů a indikátorů kvality života byly dosud zahájeny pouze studie proveditelnosti ukazatelů blahobytu a posílení práv spotřebitele. Druhým bodem jsou včasné informace. V současné době existují výrazné rozdíly v aktuálnosti statistik v různých oblastech. Například údaje o HDP nebo nezaměstnanosti se obvykle zveřejňují během několika týdnů po skončení daného období, což umožňuje velmi rychlé rozhodování a uskutečnění daných opatření. Na druhé straně údaje o životním prostředí nebo sociálních otázkách jsou v mnoha případech neaktuální a zastaralé k tomu, aby poskytly kvalitní informace například o rychle se měnící kvalitě vzduchu a vody nebo o rozvržení pracovní činnosti. Třetím bodem je přesnější podávání zpráv o rozdělování a nerovnostech. Komise podává členským státům zprávu o souboru ukazatelů, které mají informovat tvůrce hospodářské politiky v daných státech o rozdílech v příjmech a zejména o situaci v nižších příjmových skupinách. Předkládaná analýza současné situace v členských státech se zabývá také vzděláním, zdravím, nadějí na dožití a různými nepeněžními stránkami sociálního vyloučení. Zároveň jsou součástí vypracovaných analýz i ukazatele rovného přístupu ke kvalitnímu bydlení, dopravě a jiným službám a infrastruktuře, které jsou nezbytné pro plné zapojení do společnosti. Kromě těchto studií se dostává do pozornosti také možná souvislost mezi sociálním vyloučením a nevyhovujícím životním prostředím. Čtvrtým bodem je vypracování evropské hodnotící tabulky udržitelného rozvoje. Ukazatele udržitelného rozvoje EU jsou v dvouletých intervalech zveřejňovány v tzv. „Zprávě Komise o pokroku“. Tato zpráva ale úplně nezachycuje současný vývoj v udržitelnosti produkce a spotřeby nebo v otázkách správy veřejných věcí, což je sféra, kterou se oficiální statistiky dosud důkladně nezabývají. Komise proto na základě těchto faktů, spolu s členskými státy zvažuje možnost vypracování tzv. „hodnotící tabulky udržitelného rozvoje“. Tato tabulka, jejíž jádro je založeno na souboru ukazatelů udržitelného rozvoje EU, by také mohla obsahovat další veřejně dostupné kvantitativní a kvalitativní informace. Takovýmito informacemi by mohly být například informace o obchodních a politických opatřeních.(Evropská hospodářská a sociální komise, 2010) Pátým bodem je rozšíření národních účtů. Veškeré hospodářské statistiky Evropské unie (včetně metodiky výpočtu hrubého domácího produktu) vycházejí z Evropského systému hospodářských účtů. Již současně používaný systém zahrnuje také ukazatele, poukazující na společensky důležité otázky, jako je disponibilní důchod domácností a údaj o upraveném disponibilním důchodu, který zohledňuje rozdíly v systémech sociální ochrany různých zemí. Tyto údaje


29

zobrazují to, co mohou lidé spotřebovat a ušetřit, lépe než HDP na obyvatele. (Evropská hospodářská a sociální komise, 2010) 2.7.5

Stiglitzova komise

V roce 2008 byla svolána tzv. Stiglitzova komise - komise věhlasných ekonomů a sociologů v čele s nositelem Nobelovy ceny Josephem Stiglitzem. Důvodem, proč byla tato komise svolána, bylo určit možnosti a omezení HDP, jako ukazatele ekonomické výkonnosti a sociálního rozvoje. Součástí práce komise bylo posoudit problémy s měřením HDP a dále to, jaké ukazatele by měla zkonstruovat tak, aby obsahovaly všechny potřebné informace o sociálním rozvoji. Dalším bodem jejich práce bylo zvážit možnost alternativních nástrojů měření a zvolit takovou metodiku, aby interpretovala statistické informace nejvíce vhodným způsobem. Názor Komise byl jednoznačný. Hrubý domácí produkt je nevyhovujícím ukazatelem pro zjišťování environmentálních, ekonomických a sociálních dopadů, protože nevypovídá nic o kvalitě života, nezachycuje znečišťování životního prostředí, vyčerpávání přírodních zdrojů a v neposlední řade také nic nevypovídá o trvale udržitelném rozvoji. Tato komise navrhla dvanáct doporučení, která se odklání od měření produkce a spíše inklinují k měření příjmu, spotřeby a dostupných zdrojů domácností a sledování nerovností. Dále také navrhla odlišovat kvalitu života současné generace a udržitelnost života generací příštích, neboli jinak řečeno měřit zásoby fyzického, přírodního, lidského a sociálního kapitálu. Kvalita lidského života závisí dle komise nejen na ekonomických zdrojích, ale také na službách poskytovaných veřejným sektorem, tedy na vzdělávání, zdravotních a sociálních službách, bezpečí veřejných prostranství, dostupnosti bydlení a míry zaměstnanosti. Zároveň také doporučuje konstruovat nejen souhrnné indexy, ale sledovat i jednotlivé složky. Komise usiluje, aby jednotlivé země ustavily „kulaté stoly“, jejímiž účely by byla diskuze o dané problematice a následně doporučení indikátorů hospodářského a sociálního pokroku, které by vhodně vypovídaly o kvalitě života a udržitelném rozvoji. (Čáslavka, 2010; Stiglitz, 2009) Jednotlivá doporučení zní následovně: • Při hodnocení materiálního blahobytu je třeba dívat se spíše na spotřebu než na výrobu. • Je třeba zdůraznit perspektivu domácností. • Uvažujte příjmy a spotřebu společně s bohatstvím. • Dejte větší důraz na rozdělení příjmů, spotřeby a bohatství. • Rozšířit měření příjmů na netržní činnosti. • Kvalita života závisí na objektivních podmínkách obyvatelstva a jejich schopnostech. • Ukazatele kvality života ve všech dimenzích by měly posoudit nerovnosti komplexním způsobem.

30


• Průzkumy by měly být navrženy tak, aby posoudily vazby mezi různými dimenzemi kvality života za každou osobu, a tyto informace by měly být použity při navrhování politik v různých oblastech. • Statistické úřady by měly poskytovat informace potřebné k souhrnu oblastí kvality života, což umožňuje konstrukci různých indexů. • Statistické úřady by měly včlenit otázky k zachycení života lidí, hodnocení hédonických zkušeností a priority do svých vlastních šetření. • Posouzení udržitelnosti vyžaduje dobře definované ukazatele. • Environmentální aspekty udržitelnosti si zaslouží samostatnou reakci na základě dobře vybraného souboru fyzikálních ukazatelů. (Stiglitz, Sen, Fitoussi, 2009)

2.8 Indikátory Indikátor jako všeobecný pojem představuje ukazatele vývoje určitého vybraného jevu, který je získán průběžným sledováním, zaznamenáváním a vyhodnocováním souboru přesně stanovených a definovaných údajů. Pomocí indikátorů se informace stávají jednodušší, kde je ale slovo „jednodušší“ bráno jako snadněji pochopitelné. Informace o složitých jevech se tak díky indikátorům stávají srozumitelnějšími a jsou snadněji sdělitelné. Jak bylo uvedeno v definici, indikátory vznikají zpracováním primárních dat a data v takovéto podobě představují v podstatě empirický model skutečnosti. Samotný výpočet indikátoru musí být věcně odůvodnitelný a metodika jeho pořízení a výpočtu by měla být jednoznačná a trvalá. (Timur, 2012) 2.8.1

Sestavování indikátorů

Samotné indikátory se různě člení a jejich sestavování se řídí několika pravidly. Indikátory je možno rozdělit do dvou skupin, na indikátory jednoduché a indikátory složené. Jednoduché indikátory jsou charakterizovány jako jednoduchá veličina, jejímž úkolem je pochopitelným a jasným způsobem poskytnout informaci o jediném jevu, a to v určitých souvislostech. Jako příklad je možné uvést těžbu uhlí na území daného státu. Většina současných indikátorových souborů je získávána přímo z primárních dat a mají tak podobu jednoduchého indikátoru. Složené indikátory jsou uskupením vícero proměnných nebo veličin v jednom indexu. Tyto proměnné mají samozřejmě stejné nebo podobné vlastnosti a jejich uskupení do jednoho indikátoru neboli číselné hodnoty má vyjádřit či popsat jejich souhrnné (společné) vlastnosti. Metodika vytváření složených indikátorů je různá, stejně tak i komponenty, které je možno do indikátoru přiřadit. Stinnou stránkou těchto indikátorů je, že možné proměny v sestavování indikátoru přinášejí chaotické výsledky, protože stejné indexy mohou mezi s sebou podávat rozdílní informace a zároveň i zmatené výsledky při jejich promítaní do dlouhodobých trendů. Na popud


31

tohoto nedostatku vznikl koncem 70. let například standardizovaný index znečištění (PSI, Pollution Standard Index) sloužící k okamžitému hodnocení imisní situace. Rok 1970 je také spojen s rozvojem a používán složených indikátorů (hlavně ve Spojených státech amerických, kde vznikl takto index kvality ovzduší). (Čáslavka et al, 2010) Složené indikátory jsou dále členěny dle použitých metod seskupení a úrovně sloučení na tři typy – agregované indikátory, kompozitní indikátory a indexy. • Agregované indikátory: slučují dohromady několik proměnných, dat nebo také dílčích indikátorů, které jsou ve stejných jednotkách (naturální, peněžní). Nejjednodušší metodou jejich získání je prosté sečtení dílčích hodnot. Příkladem agregovaného indikátoru může být hrubý domácí produkt nebo indikátor domácí materiálové spotřeby. • Kompozitní indikátory: ústředním bodem je jeden jev, kde jsou brány v potaz jeho různé aspekty, které jsou poté kombinovány do jednoho číselného vyjádření. Výsledkem výpočtu tohoto indikátoru je číslo, které má společnou jednotku (například počet let, počet hektarů apod., což jsou jednotky indikátoru očekávaná délka života a ekologická stopa). • Indexy: dalo by se říci, že indexy jsou informačním vrcholem mezi složenými indikátory. Index je charakterizován jako bezrozměrné číslo, které vzniká jako součet jednotlivých dat. Tato data jsou ale před samotným sčítáním obvykle transformována například do podoby odchylky od průměru. Takovýmto příkladem indexů je index lidského rozvoje, index kvality ovzduší nebo index environmentální výkonnosti. (Čáslavka et al 2010)

2.9 Alternativní indikátory k měření životní úrovně Alternativní ukazatele se snaží hrubý domácí produkt upravit nebo k němu navrhnout jiný ukazatel, který by lépe odrážel ekonomickou aktivitu v závislosti na životní úrovni. Při konstrukcích se berou v potaz různé položky jako například hodnota volného času, stínová ekonomika, škody způsobené na životním prostředí, domácí práce, hodnota vzdělání, délka života, stabilita politického systému, sociální podpora, příjmy a jejich distribuce ve společnosti apod. (Hák, 2009) 2.9.1

Indikátory upravující HDP

Následující indikátory vycházejí z hodnoty hrubého domácího či národního produktu, který dále upravují a modifikují o různé položky. Nejčastěji to jsou škody na životním prostředí, čerpání vzácných přírodních zdrojů, hodnotu volného času, externality či stínová ekonomika.

32


V roce 1972 sestrojili ekonomové Nordhaus a Tobin ukazatel ekonomického blahobytu MEW, aby lépe ukázali vztah mezi ekonomickým růstem a blahobytem. Účelem MEW je upravit čistý národní produkt o netržní aktivity a volný čas, reklasifikovat konečné výdaje hrubého národního produktu na spotřebu, dále korekce vyplývající z urbanizace a zahrnutí služeb kapitálu spotřebitelů. (Ščasnýet al, 2008) V roce 1989 byl ekonomy Dalym a Cobbem zveřejněn ukazatel trvale udržitelného ekonomického blahobytu ISEW, který v sobě zahrnuje, monetárně oceněné, environmentální a ekonomické položky z hlediska trvalé udržitelnosti. Východiskem je opět standardně měřený důchod. Tento výchozí bod je poté dále upravován. (Ščasný et al, 2008). Rovnicí se výpočet tohoto indexu zobrazuje následovně: ISEW = vážená osobní spotřeba + nedefenzivní veřejné výdaje defenzivní osobní výdaje + služby práce v domácnosti + úpravy kapitálu – náklady znehodnocení životního prostředí - znehodnocení přírodního kapitálu Ukazatel čistého ekonomického blahobytu (NEW) upravuje HDP tak, že se k němu připočítává hodnota volného času, zvyšování kvality výrobků, výrobky a služby, které jsou vyprodukovány pro sebe nebo pro rodinu, stínová ekonomika a odečítá se od něj náklady spojené s odstraněním negativních dopadů na životní prostředí a dodatečné výdaje na zdravotní péči, která vznikla jako důsledek zhoršeného životního prostředí. Dále by se měly ohodnotit a odečíst škody, které mají povahu externalit, tedy ty situace, které nepostihují subjekt, který tyto škody způsobil, ale poškozují třetí stranu, další položka jsou státní výdaje na zbrojení a udržování státní armády. Hodnota NEW bývá většinou vyšší než hodnota HDP, nicméně v průměru roste mnohem pomaleji. Důvodem je především to, že rozsah volného času roste pomaleji než rozsah škod na životním prostředí. (Klíma, 2006) Ukazatel Skutečného bohatství národů (GPI) upravuje HDP například o rozdělení příjmů, přičítá se zde hodnota domácích prací, dobrovolnické práce a vyšší vzdělání, které se také projevuje ve vývoji trhu. Dále se od HDP odečítají náklady spojené se zločinem, čerpání přírodních zdrojů, náklady na odstraňování škod na životním prostředí a lidském zdraví, náklady na odstraňování dlouhodobých dopadů na životní prostředí (patří sem například změny klimatu, zmenšování ozonové vrstvy, problémy s nukleárním odpadem apod.). Dalšími položkami upravující HDP jsou změny ve spotřebě volného času – růst této spotřeby vede k růstu GPI a naopak, „obranné“ výdaje (například výdaje domácností na filtrační konvici na vodu) – HDP tyto výdaje bere pozitivně, GPI je od HDP odečítá. (Genuine Progress Indicator, 2005) Při výpočtu indexu Green Net National Product (gNNP) se hrubý národní produkt očišťuje o škody týkající se životního prostředí, neboli opotřebení


33

způsobené na lidskou rukou vytvořeném kapitálu, a dále čerpání vzácných a nenahraditelných zdrojů. (Pearce, 1997) Na základě tohoto tzv. zeleného účetnictví můžeme získat i ukazatel reálných úspor neboli Genuine Saving Index (GSI). Takto konstruovaný index měří skutečnou míru úspor v ekonomice a bere v úvahu investice do lidského kapitálu, čerpání přírodních zdrojů a znečištění životního prostředí. (Adjusted net savings - The World Bank, 2010) 2.9.2

Indikátory nově vytvořené

Tyto indikátory, na rozdíl od předchozího typu, nevycházejí ze základu hrubého domácího či národního produktu, který poté upravují, ale při svém sestavování vychází z nových proměnných. Jsou to například položky jako gramotnost, délka života, kultura, svoboda, zdraví apod. (Hák, 2009) Mezi takto sestrojené indikátory patří i Human development index (HDI). Na vytvoření Human developmentindex neboli indexu lidského rozvoje měl největší zásluhu pákistánský ekonom Mahbubul Haq, avšak na vývoji se podílel i pozdější nositel Nobelovy ceny za ekonomii Amartya Sen. HDI se stal pro svou jednoduchost a v té době i komplexnost hojně používaným ukazatelem. Od roku 1990 byl každoročně publikován ve Zprávě o lidském rozvoji. Index rozlišuje, zda je země vyspělá, rozvojová nebo nejméně rozvinutá. Také poměřuje vliv ekonomických politik na kvalitu života. (Syrovátka, 2008) HDI jako komplexní index se zaměřuje na tři oblasti lidského rozvoje a na základě průměrných hodnot těchto oblastí stanovuje index dané země. Mezi tyto sledované oblasti patří lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a životní úroveň. Ačkoliv se metodika výpočtu od roku 1990 mírně pozměnila, tyto tři oblasti zůstávají pořád stejné. Od roku 2010 se jako výchozí hodnoty pro tyto tři oblasti považují střední délka života (pro lidské zdraví), gramotnost obyvatelstva staršího 15 let (2/3 indikátoru) a počet přihlášených dětí na školy prvního, druhého a třetího stupně (1/3 hodnoty indikátoru) – pro úroveň vzdělanosti a pro životní úroveň je to HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly a v dolarech. Při výpočtu HDI se postupuje ve čtyřech krocích: 1. 2. 3.

Operacionalizace konceptu: nalézt takové měřítko, podle kterého by bylo možné dané tři složky měřit. Standardizace ukazatelů: hodnoty vyjádřené v různých jednotkách jsou standardizovány na jednu stupnici od nuly do sta. Výpočet dílčích indexů: u ukazatelů očekávané délky života a HDP na osobu jsou standardizované hodnoty zároveň i hodnotami dílčích indexů, ale pro index vzdělání jsou ukazatele dva, a proto je nutné ho ze dvou ukazatelů vypočítat.

34

4.


Výpočet celkového indexu lidského rozvoje: je vypočítán jako aritmetický průměr dílčích získaných indexů. (Syrovátka, 2008) Dalším indexem nově sestavovaným je Index kvality života, který je každoročně sestavován organizací International Living. Kvalitu života hodnotí v devíti oblastech – životní náklady, kultura a zábava, ekonomika, životní prostředí, svoboda, zdravotnictví, infrastruktura, bezpečnost a podnebí. (Bassett, 2010) Physical Quality of Life Index (PQLI) vyjadřuje kvalitu života a blahobyt dané země. Byl vytvořen v 70. letech a jeho hodnota je aritmetickým průměrem tří oblastí, přičemž každá z těchto oblastí má ve výpočtu stejnou váhu. Jsou to základní gramotnost, dětská úmrtnost a délka života. Za podobné proměnné a jejich překrývání (dětská úmrtnost a délka života) je tento index často kritizován. (Alkire, Sarwar, 2009) Index lepšího života je od roku 1961 sestavován organizací OECD. Má postihnout a změřit kvalitu života a blahobyt v jednotlivých zemích. Tento index se sestavuje na základě jedenácti dimenzí. První tři dimenze se týkají materiálních podmínek a dalších osm postihuje široce pojatou kvalitu života (OECD Better Life Index, 2012) Index prosperity hodnotí blahobyt občanů nejen po stránce materiální, ale hodnocena je také vyspělost země z pohledu zdravotního a sociálního, dále také přístup občanů ke vzdělání a míra osobní svobody. Tento index je sestavován britským nezávislým institutem – Legatum Institute. Zahrnuje na 79 ukazatelů a hodnotí 110 zemí. Z ekonomického hlediska sem patří charakteristiky jako průměrná výše příjmu v paritě kupní síly, míra nezaměstnanosti, HDP na jednoho obyvatele, otevřenost domácí ekonomiky. Z hodnocení kvality života je to pak očekávaná délka života, počet vysokoškolsky vzdělaných občanů, kvalita životního prostředí, osobní svoboda a míra korupce. (The Legatum Prosperity Index, 2012) Index globální konkurenceschopnosti publikuje každoročně ve Zprávě o globální konkurenceschopnosti Světové ekonomické fórum. Takto pojatý index představuje porovnání ekonomické produktivity jednotlivých zemí. Při sestavování indexu se sleduje 12 pilířů konkurenceschopnosti a je pozorováno více než sto ekonomických ukazatelů. Mezi těchto 12 pilířů patří instituce (sem patří například stupeň korupce, byrokracie, administrativní rámec,…), infrastruktura (kvalita a množství silnic, dálnic, železnic,…), makroekonomické prostředí, zdraví a základní vzdělání, vyšší vzdělání a další vzdělávací kurzy, fungování trhu se zbožím (kvalita a kvantita zboží, odpovídající služby, zdravá hospodářská soutěž,…), efektivita trhu práce, vývoj finančního trhu, stav technologií (vývoj a výzkum,…), velikost trhu, obchodní trh (počet a velikost firem, podíl zahraničních a domácích firem, jejich kvalita a spolupráce,…) a inovace. (The Global Competitiveness Index, 2012) Index Šťastné planety se pokouší měřit kvalitu života ve vztahu k životnímu prostředí. Stanovování tohoto indikátoru probíhá tak, že se délka šťastného


35

života (spokojenost obyvatel a zdraví) vydělí uhlíkovou stopou (zátěž na životním prostředí). (Indikátory blahobytu, 2010). Lidská chudoba se již nehodnotí jen z hlediska příjmu, ale dle současných ekonomů má více rozměrů. Index lidské chudoby (HPI) byl vyvinut OSN v roce 2009. HPI pracuje s proměnnými jako je procento populace, které se pravděpodobně nedožije čtyřiceti let věku, procentem gramotných a složenou hodnotu zohledňující poměr lidí bez přístupu k čisté vodě a zdravotní péči spolu s poměrem podvyživených dětí do pěti let věku. (Kotýnková, Kubelková, 2010)

36

Metodika

3 Metodika Ke splnění cíle vytyčeného v diplomové práci je potřebné provést čtyři kroky – výběr zemí na základě shlukové analýzy, hodnocení vybraných zemí Evropské unie dle vybraných ukazatelů životní úrovně, analýzu zkoumaných ukazatelů a výběr proměnných, které budou zařazeny do nového ukazatele. Dolní hranicí pro rozsah dat bude rok 2000, horní hranice nebude stanovena jednotně v důsledku různé časové souslednosti vstupních dat. Prvním krokem je výběr zemí Evropské unie, které budou v práci hodnoceny. Hlavním kritériem pro výběr zemí je výše HDP počítaného výdajovou metodou. HDP je chápán jako měřítko pro porovnávání velikosti životní úrovně mezi tímto ukazatelem a jinými ukazateli životní úrovně. Proměnné spadající do takto vyčísleného HDP ukazuje následující rovnice:

HDP = spotřeba (C) + hrubé investice (I) + veřejné výdaje (G) + čistý vývoz (NX), kde C je definováno jako osobní výdaje na spotřebu (statky dlouhodobého užití, statky krátkodobého užití, služby), I jako hrubé soukromé domácí investice (fixní investice firem, změny stavu zásob, fixní investice do bytové výstavby), G jako vládní výdaje na nákup statků a služeb a NX jako saldo obchodní bilance (hodnota vývozů – hodnota dovozů) (Klíma, 2006) Pro třídění zemí dle výše uvedených kritérií bude použita shluková analýza. Z každého utvořeného shluku (skupiny zemí) bude vybrán jeden reprezentativní zástupce tak, aby byly mezi zeměmi patrné rozdíly ve výši HDP. Shluková analýza bude provedena pomocí softwaru STATISTICA 10. Druhým krokem je již samotné hodnocení zemí dle ukazatelů životní úrovně. Pro přehlednost byly jednotlivé ukazatele rozděleny na tři skupiny – ukazatele ekonomické, environmentální a společenské – dle jejich hlavní náplně, tedy podílu složek zaměřených na danou zkoumanou oblast. Nevylučuje se proto možnost, že každá skupina v sobě obsahuje proměnné i jiných skupin. Jednotlivé skupiny a jejich ukazatele jsou uvedeny v tabulce:

Metodika

37

Tab. 1Skupiny ukazatelů životní úrovně a jejich indexy Ekonomické ukazatele Index trvale udržitelného ekonomického blahobytu Indikátor čistého pokroku

Environmentální ukazatele

Společenské ukazatele

Ekologická stopa

Index lidského rozvoje

Index reálných úspor

Uhlíková stopa Index environmentální výkonnosti Index šťastné planety

Index globální konkurenceschopnosti

Index živoucí planety

Index lidské chudoby Index materiální kvality života Index lepšího života Sustainable Society Index

Index prosperity

Zdroj: tvorba autorky

Každá kapitola je uvedena tabulkou srovnávající jednotlivé položky, které obsahuje daný index. Toto porovnání je důležité pro samotné hodnocení zemí, neboť i přesto, že indexy patří do stejné skupiny, zaměřují se na různé oblasti ze svého vymezeného okruhu. Například ekonomické ukazatele mohou hodnotit konkurenceschopnost země v globálním měřítku, ale také udržitelný ekonomický růst. Třetím krokem je již samotná analýza ukazatelů životní úrovně. Tyto analýzy jsou zaměřeny na tři oblasti, podle třídění ukazatelů – ekonomická, environmentální a společenská. V této části bude třeba zjistit, jak daný ukazatel reaguje na různé proměnné patřící do dané skupiny a jak je jejich vztah silný. Pro tyto účely budou použity regresní analýzy a koeficient determinace R2. Tento koeficient se pohybuje v intervalu <0;1> a udává, jaký podíl rozptylu v pozorování závislé proměnné se podařilo regresí vysvětlit, přičemž čím vyšší hodnota tohoto koeficientu, tím větší úspěšnost regrese (tedy větší těsnost vztahu). Zkoumaná proměnná je definována jako závislá proměnná (tedy ta, jejichž chování se snažíme vysvětlit a popsat matematickou křivkou). Vstupující nezávislé proměnné (tedy ty, jejichž chováním se vysvětluje chování závisle proměnné. Tyto proměnné jsou v modelu jako příčinné proměnné, to znamená, že v důsledku jejich změny se mění vysvětlovaná proměnná) jsou vybírány buďto z dané oblasti nebo dle takového předpokladu (tedy uvažuje složení ukazatele nebo oblast, na kterou se může zaměřovat), za kterého mohou dané proměnné spolu souviset. Tyto analýzy jsou prováděny za pomoci software GRETL 1.9.4. Výstupní grafy použité v práci budou převáděny pomocí aplikace Microsoft Excel kvůli jejich lepším možnostem grafické úpravy. Čtvrtým krokem je výběr proměnných, které by měly být zařazeny do nového ukazatele. Výběr proměnných je prováděn na základě předchozích

38

Metodika

analýz. Tedy budou vybrány takové proměnné, které dobře reagovali v předchozích analýzách, a jejich koeficient determinace byl vysoký. Z těchto proměnných bude sestaven matematický regresní model, který je vyjádřen jako soustava n rovnic: Yi = β1 + β2X2i + ... + β k Xki + ui,

i = 1,2,…, n,

kde Y je sloupcový vektor n pozorování hodnot vysvětlované proměnné, X matice n x k pozorování hodnot vysvětlujících proměnných, Β sloupcový vektor k neznámých parametrů, u sloupcový vektor n hodnot nepozorovatelné náhodné složky. (Hušek, 2007) Model je zkoumán metodou nejmenších čtverců. Tato metoda je založena na předpokladu, že součet čtverců odchylek empirických a teoretickým hodnot závisle proměnné je minimální. Předpoklad je následující: Yi– Yi = ei n

n

Q = ∑ e = ∑ ( Yi −Yˆi 2 i

i=1

)

2

→min,

i=1

n

kde

∑e

2 i

je funkcí neznámých parametrů, přičemž je požadováno, aby byl

i=1

(Dufek, 2003): n

∑e

2 i

→min.

i=1

Model je následně testován na významnost proměnných. Tato významnost je určována pomocí p-hodnoty jednotlivých proměnných v modelu na základě stanovené spolehlivosti. Pro tuto práci byla určena hladina spolehlivosti α = 0,1. Tedy p-hodnota dané proměnné musí být menší nebo rovna hodnotě α. Proměnné, které toto nesplňují, budou z modelu vyloučeny. V práci je hodnocení významnosti určeno i podle počtu hvězdiček, které určuje přímo systém GRETL. Dále je model testován na klasické předpoklady regresního modelu – správnou specifikaci, chyboví člen má nulovou střední hodnotu, všechny vysvětlující proměnné jsou nekorelovány s chybovým členem, není zde sériová korelace, není zde heteroskedasticita, není zde perfektní multikolinerita a chybový člen je normálně rozdělen. (Hušek, 2007). Data budou zpracována pomocí software GRETL 1.9.4.

Metodika

39

Tab. 2Hodnocení významnosti proměnné na základě symbolu hvězdičky

* ** *** α = 0,1 α = 0,05 α = 0,01 Zdroj dat: Tvorba autorky

40

Vlastní práce

4 Vlastní práce Tradičním pohledem na hodnocení životní úrovně je velikost hrubého domácího produktu. Podle něj se měří materiální bohatství daného státu a díky němu se usiluje o stále více rostoucí ekonomiku, protože pokud roste ekonomika, roste i HDP. Dalším důvodem pro použití HDP jako ukazatele životní úrovně je jeho zdánlivá srozumitelnost a také jednoduché porovnání mezi státy, protože výše HDP je sestavována celosvětově. Ovšem, jak bylo vysvětleno v předcházejících kapitolách, tento pohled se stále více považuje za velmi úzkoprofilový. Jsou proto sestavovány ukazatele, které by mohli lépe odrážet životní úroveň. Pro výběr států Evropské unie dle HDP byl sestaven dendrogram. Dendrogram ukazuje rozpad zemí do šesti skupin. I když by poslední skupina mohla být rozdělena na další dvě větve, je ponechána jako jedna, aby byla zachována větší soudružnost dat ve skupině.

Obr. 2 Dendrogram zemí Evropské unie podle výdajové metody výpočtu HDP Zdroj dat: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu.

Pro větší přehlednost byly jednotlivé státy zaneseny do tabulky. Na základě shlukové analýzy byla z každé skupiny vybrána jedna reprezentativní země. V tabulce jsou tyto země označeny červeně. Jedná se o Českou republiku, Bulharsko, Velkou Británii, Lucembursko, Maďarsko a Francii. Vyčlenily se tak země s velmi vysokým HDP (Lucembursko), s velmi nízkým HDP (Bulharsko), s HDP pod průměrem Evropské unie (Česká republika a Maďarsko) a HDP nad průměrem Evropské unie (Velká Británie a Francie)

Vlastní práce

41

Tab. 3Rozdělení zemí do shluků podle dendrogramu

Shluk

Země

1.

Malta, Litva, Estonsko, Rumunsko, Česká republika

2.

Slovensko, Lotyšsko, Bulharsko

3.

Velká Británie, Irsko

4.

Polsko, Lucembursko, Řecko

5.

Německo, Maďarsko

6.

Rakousko, Itálie, Francie, Portugalsko, Nizozemí, Španělsko, Finsko, Švédsko, Kypr, Dánsko, Slovinsko, Belgie

4.1 Ekonomické ukazatele Do skupiny ekonomických ukazatelů patří indexy, jejichž hlavní část tvoří ekonomická dimenze. Ta může být tvořena přímo makroekonomickými ukazateli (inflace, zaměstnanost, hrubé domácí úspory, HDP,…) nebo ukazateli podílející se na utváření ekonomiky (velikost trhu, spotřeba, korupce, podnikatelské klima,…). Pro účely této diplomové práce byly vybrány tyto ukazatele – ISEW, GSI, GPI, GCI, index prosperity (LI). V ekonomických ukazatelích je vidět snaha o nápravu často kritizovaných míst HDP a tak také započítávají práci v domácnosti, dobrovolnickou práci nebo naopak očišťují HDP o náklady na kriminalitu apod. Dále tyto ukazatele zahrnují v různě velké míře údaje podílející se na velikosti blahobytu. Mohou zde být zahrnuty položky týkající se zdraví a vzdělání. Z dalších položek se v indexech objevují například kvalita silnic, pocit bezpečí, dostupnost internetu a technologií, důvěra ve finanční sektor a v neposlední řadě i pocit bezpečí. Posledním hlediskem je práce s ekologickými faktory. Jedná se povětšinou o náklady vynaložené na jednotlivé oblasti biosféry, popřípadě náklady na kontrolu stavu životního prostředí. Následující tabulka ukazuje, jaké položky1 obsahují vybrané indikátory. Ty jsou rozděleny na ekonomické ukazatele, ukazatele týkající se zdraví a vzdělání, veřejné a osobní hledisko a ekologie. 1

Z důvodu velmi široké škály položek, které obsahují výše uvedené ukazatele, byly do této

tabulky zahrnuty pouze vybrané položky.

42

Vlastní práce

Tab. 4Porovnání jednotlivých ekonomických indikátorů dle jejich obsahui Položka/Indikátor

ISEW

GPI

N N A A A

LI A národní N N N N N

Hrubé domácí úspory

N

N

Hrubý domácí produkt Velikost veřejného dluhu Spotřebitelské výdaje Index příjmové nerovnosti Vážená osobní spotřeba Rozdíl mezi výdaji a toky služeb ze zboží dlouhodobé spotřeby Velikost trhu Výdaje na reklamu Čistý růst kapitálu Změna v mezinárodní pozici Náklady na přezaměstnanost/podzaměstnanost Zaměstnanost žen Inflace Veřejné výdaje na zdraví/vzdělání Kojenecká úmrtnost Soukromé výdaje na zdraví /vzdělání Počet lůžek v nemocnicích Míra spokojenosti se zdravotním stavem Dostupnost internetu ve školách Služby silnic a dálnic Náklady na urbanizaci Náklady dojíždění Náklady automobilových nehod Náklady kriminality Pocit bezpečí Míra rizika války Důvěra v banky Dostupnost finančních půjček Politická důvěra Etické chování firem Dostupnost technologií Dobré klima pro podnikatele Míra korupce Ztráta volného času

N N A A A

GSI

N N A N A

GCI A národní N N N N N

A

A

N

N

N

N A A A

N N A A

A N N N

N N N N

A A A A

N

A

A

N

N

N N A N A N

N N N N A N

A A A A A A

N N N N A N

A A A A A N

N

N

A

N

N

N A A A A A N N N N N N N N N N

N A N A A A N N N N N N N N N A

A A N N N N A A A A A A N A A N

N N N N N N N N N N N N N N N N

A A N N N A N N A A A A A A A N

A

Vlastní práce

43

Položka/Indikátor ISEW GPI LI GSI GCI Práce v domácnosti A A N N N Dobrovolnická práce v komunitách N A A N N Spokojenost zákazníků N N N N A Počet vlastníků mobilních tel. N N A N A Dostupnost bydlení a potravin N N A N N Míra tolerance k menšinám N N A N N Náklady čerpávání neobnovitelných A A N A N zdrojů Náklady čerpávání obnovitelných N N N N N zdrojů Náklady na kontrolu znečištění A N N N N Náklady na znečištění vod A A N A N Náklady úbytku ozónové vrstvy N A N N N Náklady znečištění hlukem A A N N N Náklady znečištění ovzduší A A N A N Dlouhodobé environmentální škody A A N A N Náklady ztráty přírodních statků A A N N N Náklady ztráty zemědělské půdy A A N N N Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Redefining Progress (2012), Legatum Institute (2012), ISEW methodology by Atkinson (2008), GSI methodology by Ščasný (2012), Světové ekonomické fórum

Index trvale udržitelného ekonomického blahobytu (Index of Sustainable Economic Welfare - ISEW) Základem pro výpočet ukazatele ISEW je osobní spotřeba. Důležitou metrikou pro výpočet je rovnost v rozdělování (zde je tato rovnost vyjádřena Giniho koeficientem), která současně slouží jako váha pro modifikaci osobní spotřeby. Giniho koeficient je důležitou součástí výpočtu, neboť právě rozdělování ovlivňuje úroveň lidského blahobytu. Při výpočtu ISEW se pracuje s náklady, které vytváří daná činnost nebo s náklady, které jsou nutné na odstranění jejich následků. Výsledná hodnota ISEW je proto vyjádřena v peněžních jednotkách a je již na daném systému účtů státu, zda tuto hodnotu přepočítává na obyvatele, nebo ji nechává v absolutním vyjádření. Jelikož je dle Ščasného (2012) metodika výpočtu ISEW stále nesjednocená a není ani počítán celosvětově (aktuálně je zjišťován u osmi zemí – např. Chile, Austrálie, Rakousko, Velká Británie), nebude do hodnocení zahrnut. Nicméně ukazatel ISEW bývá často porovnáván s hodnotou HDP. Právě z dlouhodobých průzkumů v těchto státech se ukazuje, že nůžky mezi těmito dvěma ukazateli se rozšiřují – zatímco HDP roste, ISEW naopak klesá. Za hlavní faktory jsou uváděny zvyšování příjmové nerovnosti (což je důležitá metrika pro výpočet vážené spotřeby), vyčerpávání

44

Vlastní práce

neobnovitelných zdrojů a následně také rostoucí náklady na odstraňování environmentálních škod. Indikátor čistého pokroku (Genuine Progress Indicator – GPI) Indikátor čistého pokroku na základě spotřebitelských výdajů (zjišťovaných i u HDP), které jsou očištěny o náklady poškozování životního prostředí, ale také další společenské náklady (například ztráta volného času, za dobrovolnickou práci, náklady z kriminality apod.) vyjadřuje čistý ekonomický pokrok. Jelikož se jedná o spotřebu a náklady, je tento ukazatel vyjádřen v peněžních jednotkách. GPI se následně porovnává s HDP a jako takový se snaží zjistit, zda zvýšená produkce zboží a služeb (zvýšená spotřeba) vede také ke zvyšování blahobytu. Jde zde o to, že HDP je zvyšován i škodlivými jevy (katastrofy, ekologické znečištění apod.), ale ty nezvyšují blahobyt. Neboli ekonomický růst se může dít na úkor růstu blahobytu. (Talberth et al., 2006) Index prosperity (Legatum Institute Index - LI) Index prosperity hodnotí blahobyt občanů ze dvou hledisek – materiálního a kvality života, přičemž z tabulky srovnání obsahové náplně je zřejmé, že ekonomická hlediska jsou v indexu v menšině. Ekonomické hledisko má však i zde své zastoupení. HDP se používá jako závisle proměnná v regresní analýze2. Regresní koeficient je pak důležitý pro výpočet váhy každého sub-indexu. Již samotný index je počítán jako průměr předchozích indexů. Výsledná hodnota je bezrozměrné číslo, které udává pořadí země v žebříčku zemí. Čím je tedy číslo menší, tím je země lépe hodnocena a více naplňuje materiální předpoklady a kvalitu života. (Gamester, N., 2012) Index reálných úspor (Genuine Savings Index - GSI) Pro výpočet indexu reálných úspor jsou základem hrubé domácí úspory, které se dále upravují. Z tabulky je vidět, že tento index má nejmenší rozsah položek a z každé oblasti zahrnuje souhrnnou část vyjádřenou v nákladech. Tedy jedná se o spotřebu, výdaje na zdraví a vzdělání, více se věnuje ekologické stránce a do indexu patří náklady na čerpání neobnovitelných zdrojů, znečištění vod a ovzduší a dlouhodobé environmentální škody. Hodnota GSI se vyjadřuje v peněžních jednotkách nebo také (a častěji) jako % z hrubého národního produktu. Čím vyšší je hodnota, tím jsou menší škody na životním prostředí a naopak je větší spotřeba. (Lin G., 2004)

2

Těchto regresních analýz se tvoří celkem osm – pro každou sadu sub-indexů zvlášť. Těmito

sub-indexy jsou ekonomické prostředí, vláda, vzdělání, zdraví, bezpečnost, osobní svoboda, sociální kapitál, podnikatelské prostředí a příležitosti.

Vlastní práce

45

Index globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Index - GCI) Index globální konkurenceschopnosti, jak je zřejmé z tabulky, je více zaměřen na ty položky, které odráží materiální faktory3 a položky jako spokojenost, bezpečí, či ekologická hlediska vůbec neuvažuje. Dalo by se říci, že jde o vyjádření ekonomické produktivity. Rozpětí pro hodnocení globální konkurenceschopnosti je 1-7 bodů, kde sedm bodů představuje nejvyšší možnou ekonomickou produktivitu. (Schwab, K., 2012) Pro Českou republiku byly hodnoceny indikátory GSI, GCI, LI. Jejich vývoj je zachycen v grafu4. Hodnoty všech ukazatelů rostly, kromě indexu prosperity, který klesá. 210,00 160,00

HDP GSI GCI

110,00

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

60,00

Obr. 3Vývoj HDP, GSI a GCI v České republice Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu, Světové banky a Světového ekonomického fóra

Z grafu je patrné, že průběh indexu GSI je narušen dvěma zlomy, a to v roce 2003 a v roce 2009, kdy GSI po růstu značně klesá. V roce 2003 ale klesá jen tento index, HDP i index GCI si udržují rostoucí tendenci. V roce 2009 je pokles GSI provázen i poklesem HDP. Velkou část GSI tvoří v roce 2003 hrubé národní úspory a také opotřebení fixního kapitálu. Čistý národní kapitál poklesl o více jak polovinu, z hodnoty 2400 mil. USD za rok 2002 na hodnotu 1320 mil. USD pro rok 2003 a i když se prudce zvyšovaly veřejné náklady na vzdělání (mzdy se zvyšovaly v tomto roce nejvíce za dané období), tak rostly náklady environmentální – náklady na čerpání energetických surovin, úbytek zalesněné plochy a náklady na pokles kvality životního prostředí. Proto HDP stále roste, ale GSI klesá. Podíl na tomto vývoji měl i růst tržeb z průmyslového exportu a 3

Náklady na kriminalitu započítávají, ale již ne pocit bezpečí. Dále je to například počet

mobilních telefonů, dostupnost internetu, ale už nepočítá například s kvalitou služeb apod. 4

V grafu jsou uvedeny hodnoty růstu vztažené k roku 2000 jako základu.

46

Vlastní práce

z těžby dřeva, což má vliv na růst HDP, ale projevuje se právě ve vyšších hodnotách environmentálních nákladů. V následujících letech hrubé národní úspory rostou rychleji než opotřebení fixního kapitálu a také výdaje na vzdělání se skokově zvyšují, a proto do roku 2008 zaznamenává GSI růst. V roce 2009 nastává opět zlom ve vývoji GSI – hrubé národní úspory klesají o 64 % (z původních 17 050 mil. USD na hodnotu 6 187 mil. USD), klesají výdaje na vzdělávání a také náklady na environmentální škody, které ale nestačí na udržení růstu GSI. Po útlumu v roce 2009 nastává prudký nárůst GSI, i přes nepříliš velký růst HDP. Čisté národní úspory se vrací na obdobnou hodnotu jako v roce 2008. I přesto však zůstává problémem znečišťování životního prostředí. Index globální konkurenceschopnosti si udržuje stabilní vývoj a jeho hodnota se pohybuje okolo 4,5. Dle Světového ekonomického fóra (2012) hodnotu indexu snižuje špatně fungující a strnulý trh práce, korupce a byrokracie a malý přínos k inovacím, kde Česká republika zaostává za vyspělými zeměmi, naopak vysoké hodnoty indexu dosahuje ve vzdělávací oblasti a v technologickém pokroku. Odděleně od předchozích ukazatelů je znázorněn index prosperity, jehož nižší hodnota indikuje lepší umístění země. Pozice České republiky se propadá. Pozici České republiky zhoršuje, stejně jako to bylo u ukazatele GCI, míra korupce, spokojenost s vládou a efektivita právního systému. Z dalších indikátorů je to pak míra osobní svobody, svobody vyjadřování, svobodu výběru apod. V této skupině se Česká republika propadla o 15 příček a hodnota je podobná jakou mají státy Jižní Afriky. Bulharsko má z hodnocených zemí nejmenší velikost hrubého domácího produktu a také hodnoty ostatních ukazatelů jsou nejmenší ze všech států. Hodnoty GSI se zde dokonce ve dvou letech – 2000 a 2007 - dostali do záporných hodnot. Kromě let 2008 a 2009, kdy HDP poklesl, měl stále rostoucí tendenci a i GCI s drobnými výkyvy rostl. Oproti tomu GSI značně kolísal, jak je i patrné z grafu, a jeho průběh není vůbec kopírován HDP či jinými indexy.

HDP

GSI

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

3 000,00 2 000,00 1 000,00 0,00 -1 000,00 -2 000,00 -3 000,00 -4 000,00

2001

47

2000

Vlastní práce

GCI

Obr. 4Vývoj HDP, GSI a GCI v Bulharsku Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu, Světové banky a Světového ekonomického fóra

Pokud je hodnota GSI negativní, udržitelný hospodářský rozvoj země je narušen a současná generace ubírá prosperitu generacím budoucím. Při podrobnějším náhledu na složky GSI, je hodnota čistých národních úspor za rok 2000 nejmenší za časovou řadu 2000 – 2011 (vyjma roku 2007) – její hodnota činí 102 mil. dolarů, nicméně je stále kladná. K této hodnotě se připočítávají i náklady na vzdělání ve výši 406 mil. dolarů. V roce 2000 byla hodnota spotřeby fixního kapitálu nejnižší za celé sledované období, ale stejně tak byla i nejnižší hodnota hrubých národních úspor. Hodnota GSI se ale postupně snižuje odečítáním škod na životním prostředí, až končí na hodnotě 22 tis. dolarů. Rok 2000 byl pro Bulharsko rokem zahájení předstupních jednání o vstupu do Evropské unie. I když bylo Bulharsko poznamenáno krizí v Rusku a Kosovu, díky stále rostoucímu exportu zabránilo poklesu HDP. Díky restrukturalizacím v zemědělství a výrobě (které byly součástí plánu přípravy Bulharska ke vstupu do Evropské unie) vzrostla nezaměstnanost. Hlavním důvodem byla zřejmě depreciace eura v roce 2000. Bulharská měna Lev je totiž na euro fixována. Toto mělo vliv na dluhovou službu, fiskální rezervy a také na vnější obchod. Bulharská vláda uvedla, že v červnu roku 2000 jsou hrubé oficiální rezervy na stejné hodnotové úrovni jako hodnota více než sedmi měsíců trvající import zboží. (Regular report from the Commision on Bulgaria´s, 2000) I přes počáteční propad ekonomiky byla opatření Evropské unie k Bulharsku účinná a jeho ekonomika roste až do roku 2009, kdy je její růst zasažen ekonomickou krizí. Další zlom, tentokráte velmi výrazný nastává v roce 2007, kdy (byť HDP stále roste), GSI se hluboce propadá na hodnotu – 5,65 % HDP. V tomto roce jsou čisté národní úspory záporné – jejich hodnota je – 2 052 mil. dolarů. Zatímco hrubé národní úspory poklesy oproti předchozímu roku o 27 %, spotřeba fixního kapitálu vzrostla o 23 % oproti předchozímu roku. Výdaje na

48

Vlastní práce

vzdělání rostou jen nepatrně a hodnotu dále snižuje úbytek minerálů a pokles kvality životního prostředí. Dle GCI je Bulharsko velmi dobře hodnoceno v oblasti makroekonomického prostředí a ve výdajích na zdraví a vzdělávání. Naopak nejnížeji hodnocené jsou položky inovace a instituce. Hodnocení dle GCI se ale neshoduje s výsledky, které uvádí Legatum Institute. Zde je totiž ekonomie hodnocena jako podprůměrná, stejně tak sociální kapitál a vláda. Při bližším pohledu na položky, které jsou do těchto kategorií zahrnuty, je zjištění, že GCI do ekonomického prostředí zahrnuje oproti indexu prosperity velikost veřejného dluhu, který je v Bulharsku velmi nízký, dále procentní změnu inflace a hrubé domácí úspory (které se po několika výkyvech začali v roce 2008 výrazně růst), což jsou faktory, které mají na velikost indexu pozitivní vliv. Oproti tomu index prosperity zahrnuje do ekonomického prostředí i míru nezaměstnanosti, jejíž hodnota je v Bulharsku dle Eurostatu (2012) 11,5 %, dále je to například velikost trhu, který vzhledem k nižšímu počtu obyvatel nemůže konkurovat velkým ekonomikám. Další položky jsou velmi subjektivní a například otázka, zda je lehké najít zaměstnání, a která doplňuje informaci o velikosti míry nezaměstnanosti, odpovídá kladně dle výzkumu Legatum Institute (2012) pouze 4,6 % respondentů, stejně tak otázka na to, jak jsou občané spokojeni s jejich životním standardem. Kladná odpověď je v tomto případě u 26 % dotázaných. Tyto faktory snižují hodnotu ekonomického sub-indexu a v důsledku toho se promítnou i do celkového hodnocení země. Je zde ale jasně vidět, že pokud je do daných ekonomických položek zahrnut subjektivní faktor (jako tomu bylo u indexu LI), hodnota klesá; naproti tomu index vycházející ze standardních makroekonomických veličin může být vyšší. HDP Velké Británie přesahuje průměr Evropské unie (EU-27) a ze sledovaných šesti zemí má jedno z nejvyšších HDP. Hodnota HDP až do roku 2007 rostla, poté byl růst v letech 2008 a 2009 díky rozpuknutí finanční krize zastaven, ale roky 2010 a 2011 naznačují opětovné nastartování ekonomiky. GCI se pohybuje s menšími či většími výkyvy za celý sledovaný úsek kolem hodnoty 5,5. Sledovaný index GSI má však velmi kolísavý průběh, o čemž svědčí i průběh jeho osy v grafu. Na rozdíl od indexu GCI vůbec nekopíruje průběh HDP a v roce 2010. Kdy HDP začíná opět růst, GSI prudce klesá. Hodnota GSI v dolarech se dostává z původních 107,7 miliard na hodnotu 41, 13 miliard.

Vlastní práce

49

150,00 100,00 50,00

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

0,00

HDP

GSI

GCI

Obr. 5Vývoj HDP, GSI a GCI ve Velké Británii Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu, Světové banky a Světového ekonomického fóra

Hodnota čistých národních úspor do roku 2007 kolísala kolem hodnoty 75 miliard dolarů, v následujících dvou letech svou hodnotu zvýšila téměř o 60 %, ale poté v roce 2009 začínají čisté národní úspory svou velikost prudce snižovat (pokles o 79 %), aby se v roce 2010 dostaly do záporných hodnot (čisté národní úspory činí – 39 miliard dolarů). Tento deficit je kryt z výdajů na vzdělání (114 miliard), které se k čistým národním úsporám přičítají a vytvářejí dostatečnou rezervu i na krytí škod způsobených na životním prostředí. Časové řady jednotlivých položek, které patří do výpočtu GSI jsou si svým průběhem podobné. Svou velikost nemění skokově, ale spíše se více či méně kolísají kolem původní hodnoty. V roce 2004 se začalo započítávat úbytek minerálů ze životního prostředí, ale jeho velikost je vzhledem k ostatním hodnotám zanedbatelná. Výraznější pohyby hodnot jsou zaznamenány v položce čerpání energetických zdrojů, ale v letech 2009 a 2010 tyto hodnoty výrazněji poklesly, což se pozitivně projeví v celkovém indexu. Celý vývoj indexu závisí spíše na položkách čistých národních úspor. Hrubé národní úspory do roku 2007 rostly (dostaly se na hodnotu 449 miliard dolarů), v roce 2008 mírně poklesly, ale propad nastává v roce 2009, kdy klesají na 280 miliard, následující rok klesnou ještě na 279 miliard, ale od roku 2011 začínají opět růst. Velkou Británii zasáhla v roce 2008 finanční krize, jejíž důsledek byl mimo jiné podlomení finančního zdraví několika klíčových britských bank, které byly vládou za vynaložení obrovských finančních prostředků obnovovány a některé nakonec i znárodněny. Pokusy oživit ekonomiku fiskálním stimulem byly odloženy (roku 2010 se konaly parlamentní volby) a vláda se co nejvíce snažila vyhnout škrtům ve veřejných výdajích. Teprve roku 2011 byly například zmraženy transfery. Stát se snažil udržovat nízký směnný kurz libry, ale obchod se zbožím to výrazně nestimulovalo, naopak se snížila výhodnost zaměstnávat cizince. (Ministerstvo zahraničních věcí, 2012)

50

Vlastní práce

Hodnocení Velké Británie dle indexu GCI je velmi pozitivní, Velká Británie patří dokonce mezi top deset nejlépe hodnocených zemí. Dosahuje nadprůměrného hodnocení téměř ve všech doménách, až na ekonomické prostředí, které je výrazně negativněji hodnocené. V pořadí států dle makroekonomického prostředí je Velká Británie na 110 místě ze 144 hodnocených států. Hodnotí se zde například hrubé národní úspory, velikost vládního dluhu, vyrovnanost státního rozpočtu, tedy položky, které má Velká Británie skutečně dle statistik ne na dobré úrovni. Tento fakt ale vyrovnávají jiné sady položek, které jsou naopak velmi dobře hodnoceny. Jedná se o efektivnost trhu se zbožím, fungování trhu práce nebo také finančního trhu, kde pouze jediná položka – dobrý stav bankovního systému - vykazuje horší hodnocení, což je ale vzhledem k minulému vývoji pochopitelné. Hodnocení země pomocí indexu prosperity se liší od hodnocení indexem GCI. Ač tedy Velká Británie spadá do top 30 zemí, v čemž se shoduje s indexem GCI, tak její hodnocení se trochu liší. Nejhůře ze sub-indexů je zde hodnoceno vzdělání, které naopak v předchozím indexu bylo hodnoceno kladně, poté následuje ekonomické prostředí, které si oproti rokům 2010 a 2011 téměř o deset bodů pohoršilo. Projevily se zde nízké hrubé národní úspory, pokles HDP a zvýšená nezaměstnanost. Lucembursko patří mezi země, které mají nejvyšší HDP v rámci Evropské unie; celosvětově je dle Central Intelligence Agency (2012) na třetím místě po Kataru a Lichtenštejnsku. Podle Eurostatu (2011) je možné částečně vysvětlit vysoké HDP Lucemburska díky skutečnosti, že je zde zaměstnán velký počet osob, které sem za prací přichází z okolních zemí a takto přispívají k velikosti HDP Lucemburska, ale nejsou přitom zahrnuty do počtu obyvatel. Druhým významným vlivem na velikost HDP je finanční sektor. Hodnota GSI je nadprůměrná a ze sledovaných států nejvyšší. Hodnota GCI je vyšší než u ostatních zemí, ale například Velká Británie je z hlediska tohoto indexu lépe hodnocena. Index prosperity řadí Lucembursko na 11 místo5. Jeho zařazení je velmi blízko postu Velké Británie.

5

Údaj je z roku 2011, kdy bylo Lucembursko zahrnuto do skupiny hodnocených zemí.

Vlastní práce

51

140,00 120,00 100,00 80,00 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

60,00

HDP

GSI

GCI

Obr. 6Vývoj HDP, GSI a GCI v Lucembursku Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu, Světové banky a Světového ekonomického fóra

Hodnoty GSI mají při pohledu na graf zachycující jeho průběh vůči HDP značně proměnlivou tendenci a dalo by se říci, že vůbec nekopírují jeho průběh, spíše se křivka GSI podobá cyklu, zatímco HDP povětšinou roste. Nejvýraznější rokem je rok 2009, kdy hodnota GSI oproti základní hodnotě roku 2000 klesla na 3,59 %. Hlavní důvod je v největší položce GSI, a to v čistých národních úsporách. Tyto úspory od roku 2000 do roku 2007 rostly, až dosáhli svého maxima 9 miliard dolarů, v dalším roce nastal pokles, který pokračoval v roce 2009, kdy čisté národní úspory spadly ještě více na hodnotu 0,10 miliard dolarů. Výdaje na vzdělání, které se k čistým národním úsporám přičítají a nízké náklady za škody na životním prostředí, zbrzdily další propad GSI a možnost dostat se do záporných hodnot. Jelikož je ekonomika Lucemburska velmi otevřená a zároveň je Lucembursko závislé na svém finančním sektoru, bylo vydáno Stanovisko Rady Evropské unie (2008), které obsahovalo kroky, jak zmírnit dopady finanční krize. Scénář byl vytvořen na období 2008 – 2010. Tyto ekonomická opatření se poté projevují i v indexu GSI. Prvním opatřením bylo snížení daní z příjmu fyzických osob, což sníží příjmy do státního rozpočtu. Druhým opatřením bylo urychlení investic, které byly plánované po roce 2010, což zvýší veřejné výdaje. Pro zachování stability byly v plánu zahrnuty i půjčky lucemburským pobočkám mezinárodně významných bank. Velikost indexu GCI je vysoká, i když Lucembursko nepatří do nejlepší desítky, jako například ze sledovaných zemí Velká Británie. Podle údajů Světového ekonomického fóra (2011) by obsadilo 20 příčku ze sledovaných 142 zemí. Nejlépe je Lucembursko hodnoceno z hlediska makroekonomického prostředí a úrovni zdravotní péče a vzdělávání. Z hlediska zdravotní péče je země hodnocena i indexem prosperity a i index GCI velmi dobře. Dokonce dle indexu prosperity obsazuje Lucembursko první příčku. Se svým zdravotním stavem je spokojeno 89 % obyvatel, kojenecká úmrtnost je nízká (2,1 na 1000

52

Vlastní práce

narozených dětí), očekávaná délka života naopak vysoká. Neshoda mezi těmito dvě indexy nastává v položce vzdělání, kde podle GCI je Lucembursko hodnoceno nadprůměrně, ale podle indexu prosperity je to naopak (je to také jediná položka, která je u jinak kladně hodnoceného Lucemburska průměrná). Pokud se podíváme podrobněji na obsah této položky, zjistíme, že dle indexu prosperity je nízká procentní úroveň zápisů studentů na univerzitu a že se tato hodnota pohybuje pod celosvětovým průměrem. Spokojeno s kvalitou vzdělávání je 75 % obyvatel. Dle GCI jsou výsledky shodné – malé procento zápisů na univerzity (dle tohoto indexu obsazuje Lucembursko 110 pozici ze 144). Rozdíl je také v tom, jaké položky se započítávají. V GCI se objevuje dostupnost internetu ve školách, kvalita výuky matematiky, kvalita vedení školy apod., tedy položky, které je možno objektivně měřit. Oproti tomu index prosperity se zajímá o spokojenost se vzdělávacím systémem, jaké příležitosti a zda škola dětem poskytuje možnost učit se a rozvíjet a hodnotí tak i položky (kromě tedy objektivně měřitelných) značně subjektivní. Hrubý domácí produkt Maďarska od roku 2000 do roku 2011 rostl, i když jeho vývoj byl v roce 2009 přerušen. Maďarsko a jeho ekonomika se ale potýkají s řadou problémů. Finanční krize zasáhla Maďarsko v roce 2009 a bylo díky své otevřené proexportní ekonomice nejvíce postiženou zemí. Co se týče indexu GSI ten s určitými výkyvy rostl, a pokud srovnáme pouze výchozí a konečnou hodnotu, je jeho nárůst značný. Při rozebrání jednotlivých položek indexu GSI se pozitivní vývoj nejeví tak jednoznačně a dokonce je možné jeho vývoj v letech 2000 – 2004 označit za dlouhodobě ekonomicky neudržitelný. Hrubé národní úspory stále rostou, vyjma roku 2009, kdy poklesly z 26 miliard dolarů na 24 miliard. Další rok tuto ztrátu dohnaly a v roce 2011 opět rostou. Spotřeba fixního kapitálu roste; zlom nastává v roce 2009, kdy začínají klesat (z hodnoty 22 miliard dolarů na 20 miliard) a následující rok se ještě sníží a dostávají se přibližně na hodnotu roku 2004 (přibližně 15 miliard dolarů). Čisté národní úspory jsou vždy kladné, ale jejich hodnota je nevelká. Výdaje na vzdělání stále rostou a svou velikostí převyšují národní úspory. Díky těmto výdajům zůstává hodnota GSI kladná.

Vlastní práce

53

200,00 150,00 100,00 50,00 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

0,00

HDP

GSI

GCI

Obr. 7Vývoj HDP, GSI a GCI v Maďarsku Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu, Světové banky a Světového ekonomického fóra

V grafu je průběh GSI narušen dvěma zlomy - v roce 2003 a 2007, kdy větší propad nastává v roce 2003. Ačkoli je hlavní vývojový trend dán právě čistými národními úspory, tak v roce 2003 dosahuje index GSI díky škodám na životním prostředí téměř nulových hodnot. Tento propad vyrovnávají výdaje na vzdělání (v hodnotě 5 209 milionů dolarů – a jsou tedy téměř 10tinásobně vyšší než samotné čisté národní úspory). Dle údajů zveřejněných Ministerstvem zahraničních věcí (2012) k zastavení poklesu ekonomiky provedla vláda několik opatření. Jejím hlavním cílem bylo zvýšit zaměstnanost. Zaměřuje se proto na snižování daní z příjmů (jak fyzických tak právnických osob (malé a střední podniky) na úkor vyššího zdaňování spotřeby (spotřebních daní). Naopak u velkých nadnárodních společností byly zavedeny speciální daně, například pro bankovní převody, přechodné sektorové daně (hlavně pro telekomunikace, energetiku a maloobchodu). Na výši hrubých národních úspor v roce 2010 mohly mít vliv tato opatření, jelikož spotřeba je hlavní komponentou, která tvoří hrubé národní úspory a její snížení je navýší. Index globální konkurenceschopnosti země má oproti předchozím indexům klesající trend a jak je vidět i na grafu s HDP se od sebe vzdalují. Naopak dle indexu prosperity je Maďarsko skoro na stejné pozici. Tyto dva indexy opět vykazují jisté odlišnosti v oblastech, které hodnotí. Typicky se jedná o ekonomický sub-index. U indexu GCI je ekonomické prostředí hodnoceno vcelku pozitivně, naopak u indexu prosperity je to nejhůře hodnocená oblast a ve srovnání s ostatními zeměmi je podprůměrná. Index globální konkurenceschopnosti hodnotí negativně pouze velikost státního dluhu, ale jinak jsou další hodnoty mírně nadprůměrné. Nezabývá se například mírou nezaměstnanosti nebo možností najít si práci. Tyto položky jsou zahrnuty do indexu prosperity a nejsou pro ekonomickou situaci příznivé. Stejně tak otázka

54

Vlastní práce

spokojenosti se životním standardem. S tím je spokojeno jen 46 % obyvatel, což je pod celosvětovým průměrem. V položce ekonomie u indexu prosperity se objevuje otázka, zda mají občané důvěru ve finanční instituce; má ji pouze 29 % (61 % je celosvětový průměr). GCI se zabývá spíše kvantifikovatelnými otázkami a v sub-indexu instituce hodnotí snadnost získání půjček nebo jejich cenovou dostupnost. Obojí s nízkou hodnotou, což je ale pochopitelné vzhledem k současné situaci, kdy je množství půjček vyšší než úspor a domácnosti mají velké problémy je splácet. Na čem se tyto dva indexy shodují, je vysoce hodnocené vzdělávání, což například dokazují i vysoké výdaje na vzdělávání v GSI. Další nadprůměrně hodnoceno položkou je pocit bezpečnosti jako subindex v indexu prosperity. Ten se sice v GCI indexu nenachází, ale z dobrých hodnot u výdajů na zločin a terorismus je možné vidět shodu. Francie patří v Evropské unii mezi země s vyšším hrubým domácím produktem. Jak je vidět v grafu, jeho tendence je rostoucí až na roky 2008 a 2009. V tomto období ale pokles nastává téměř u všech zemí. Ačkoliv HDP rostlo, tak ostatní sledované indexy (kromě indexu prosperity) vykazovaly opačný trend. 130,00 110,00 90,00 70,00

HDP

GSI

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

50,00

GCI

Obr. 8Vývoj HDP, GSI a GCI ve Francii Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu, Světové banky a Světového ekonomického fóra

Hrubé národní úspory začínají růst až od roku 2003 (první tři sledované roky se pohybovaly kolem hodnoty 282 miliard dolarů), v roce 2009 a 2010 je jejich růst následován poklesem. Spotřeba fixního kapitálu roste a v roce 2008 se dostává na hodnotu 394 miliard dolarů. Výdaje na vzdělání do roku 2008 rostly, poté začínají klesat. Francie je dle indexu prosperity na 21. místě. Nejhůře je hodnocena v oblastech bezpečnost a sociální kapitál. Naopak dobré hodnocení získává Francie v oblasti zdraví, kde toto umístění pozvedá fakt, že například až 90 % obyvatel se cítí být spokojeno se svým zdravotním stavem, dále vysoký věk dožití a nízké procento lidí, kteří uvádí, že mají nějaké zdravotní problémy.

Vlastní práce

55

Druhou nejlépe hodnocenou oblastí je osobní svoboda, kde až 90 % obyvatel je spokojeno se svobodnou volbou a 82 % uvádí Francii jako místo vhodné pro svobodné žití emigrantů a etnických minorit. I ekonomické podmínky jsou hodnoceny dobře. Až 80 % obyvatel je spokojeno se svým životním standardem, naopak jen čtvrtina obyvatel uvádí, že je dobrý čas pro nalezení zaměstnání (tento trend je patrný pro všechny země) a pouze 40 % má důvěru ve finanční instituce. Obdobně hodnotí Francii i index globální konkurenceschopnosti. Dle něj je Francie také na 21 místě. Shoduje se s indexem prosperity i v otázce důvěry ve finanční instituce a v kvalitě zdravotnictví. Kromě toho hodnotí Francii velmi dobře v oblasti infrastruktury. Tyto silné stránky mají dobrý vliv na obchodní a podnikatelský sektor a tím také na inovace a nové technologie. Francie ale ve své konkurenceschopnosti ztrácí nepružným trhem práce, jak stejně uvádí i index prosperity. 4.1.1

Analýza indexů GCI a GSI

Po porovnání grafů vybraných evropských zemí, které byly popsány v předchozích kapitolách, je zřejmé, že ačkoliv HDP a index GCI spíše rostou (pokud nebudou brány v úvahu roky 2008 – 2010, během nichž se ve všech zkoumaných zemích projevila finanční krize), tak GSI naopak osciluje kolem HDP s většími či menšími výkyvy. To, jak si země komplexně stojí ve vztahu růstu HDP a GSI, je ukázáno na grafu. Graf rozdělil země do dvou kvadrantů. Zemím, které se nacházejí v dolním kvadrantu (Francie a Velká Británie), roste HDP, tedy zažívají ekonomický růst podle tradičního měřítka, ale na druhou stranu je tento růst neudržitelný a vzniká na úkor budoucích generací. Navíc u Francie není tento ekonomický růst tak výrazný - pokles GSI je rychlejší než růst HDP. V horním kvadrantu jsou země, jejichž HDP i GSI rostou a jejich ekonomický růst není na úkor nadměrného poškozování přírodních zdrojů. Nejlépe je na tom Maďarsko, které má nejvyšší růst GSI a zároveň také rychle rostoucí HDP.

56

Vlastní práce

20 Maďarsko

růst GSI v % HDP

15 10

Lucembursko

5

Česká republika

0 -5

0

-10

Bulharsko

1 Francie

2 Velká Británie

3

4

5

6

růst HDP v % Obr. 9Hodnocení zemí ve vztahu růstu HDP a GSI Zdroj: Tvorba autorky na základě dat ze Světové banky a Eurostatu.

To, jak se podílejí jednotlivé indexy GSI, GCI na formování HDP, je zachyceno v následujícím grafu. Je vidět, že je zde vztah mezi ekonomickým růstem a těmito indexy. U indexu GSI vidíme, že je tento vztah silnější právě proto, že GSI zahrnuje položky, které přímo souvisejí s ekonomickým vývojem a ovlivňují HDP, i když menší měrou, protože výdaje, které by se jinak k HDP připočítávali, se při výpočtu GSI odečítají. Tyto vztahy byly zjišťovány pro průměrné hodnoty vybraných zemí. 15

4,9 4,8

R² = 0,427

GSI

GCI

10

4,7

5

4,6

R² = 0,904 0 15000

4,5 20000 HDP 25000

30000

15000

20000 HDP 25000

30000

Obr. 10Vztah mezi HDP a GSI a HDP a GCI. Zdroj: Tvorba autorky na základě dat ze Světové banky, Eurostatu a Světového ekonomického fóra

Po prozkoumání vztahů mezi jednotlivými zeměmi, jsou tyto hodnoty jiné. Česká republika a Maďarsko, jejichž HDP je obdobný a vykazuje podobné procento růstu, se podobně chovají i v rámci těchto indexů. Zároveň je zde podobný vývoj mezi spotřebou a čistým národním příjmem (NNI), kde se

Vlastní práce

57

200,00 150,00

Spotřeba NNI

100,00

Miliardy

Miliardy

spotřeba téměř vyrovnává s NNI, jak je znázorněno na grafu (levý Česká republika, pravý Maďarsko). Síla vztahu mezi GSI, GCI a HDP je také pevnější. 150

Spotřeba NNI

100 50

50,00

2000 2002 2004 2006 2008 2010

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

0

0,00

Obr. 11Vývoj spotřeby a NNI pro Českou republiku a Maďarsko. Zdroj: Tvorba autorky na základě dat ze Světové banky

Bulharsko je země, která je mezi sledovanými zeměmi nejméně ekonomicky rozvinutá. Z těchto zemí má ale nejvyšší roční přírůstek HDP (průměrně 7 %) a její spotřeba převyšuje NNI. Zároveň má ale hodnotu regresního koeficientu co se týče GCI vysokou. Při zkoumání růstu HDP v návaznosti na růst zkoumaných indexů se vyčleňují další skupiny – Velká Británie a Francie. Obě dvě mají opět obdobné tempo růstu HDP a zároveň obdobné výsledky GSI a GCI. Korelační koeficient mezi HDP, GCI a GSI se pohybuje kolem hodnoty 0,5, ale při použití polynomické spojnice trendu. To znamená, že data značně kolísají, a proto není možné je popsat jednodušší křivkou. To lze vidět i na grafech u jednotlivého hodnocení zemí. Jejich spotřeba je také vyšší než NNI. Posledním státem je Lucembursko, které naopak žádný silný vztah dle korelačního koeficientu nevykazuje. Jeho hodnota vzhledem GCI je 0,009 a vzhledem ke GSI 0,058. Lucembursko má ale na druhou stranu nejvyšší kladný rozdíl mezi spotřebou a adjustovaným čistým národním důchodem. Do analýzy ekonomických ukazatelů životní úrovně byla zařazena jako jeden z faktorů tuto úroveň ovlivňujících spotřeba. Spotřeba ovlivňovala spíše index globální konkurenceschopnosti než index ryzích úspor. Česká republika byla jedinou zemí, kde se spotřeba podílela na spoluutváření těchto indexů podobně (u GSI byl koeficient korelace 0,46 a u GCI 0,57). U Bulharska je naopak vidět silný vztah mezi spotřebou a indexem globální konkurenceschopnosti (R2 = 0,74) a stejně jako tomu v případě vztahu GSI a HDP, je tomu tak i mezi spotřebou a GSI. Zde je vysvětleno pouze 34 % hodnot. Spotřeba se u indexu globální konkurenceschopnosti projevuje výrazněji u Bulharska (R2 = 0,74), Maďarska (R2 = 0,82) a České republiky (R2 = 0,57). Průběh GSI i GCI vůči spotřebě je u Francie vysvětlen koeficientem R2 =

58

Vlastní práce

0,5, ale až po zavedení polynomu šestého stupně (hodnoty jsou značně rozkolísané). Pro Velkou Británie s hodnotou HDP vyšší než Francie jsou tyto hodnoty daleko menší (u GSI je R2 = 0,087 a u GCI je R2 = 0,14). U země s nejvyšším HDP ze zkoumaných zemí Lucemburska, je hodnota R2 u GSI 0,39 a GCI 0,29. Můžeme tedy usuzovat, že HDP Lucemburska je uměle navýšen, ale i tak se může Lucembursko řadit k zemím vyspělým. Země, které mají slabý vztah mezi indexem globální konkurenceschopnosti a spotřebou, mají naopak silný vztah mezi tímto indexem a průměrným příjmem na osobu. Čím je první vztah slabší, tím ten druhý více roste. Na grafu je znázorněn postupně vztah mezi průměrným příjmem na osobu a GCI u České republiky, Maďarska a Bulharska6 s jejich koeficienty determinace. U ostatních zemí není GCI kvalitně vysvětlen příjmy. To znamená, že Bulharsko patří ke stále se rozvíjejícím zemím, kde teprve začíná růst produktivita práce, efektivita trhu a tím pádem rostou i mzdy. Česká republika a Maďarsko se nacházejí na vyšší pozici než Bulharsko, mzdy jsou zde vyšší, trh práce efektivnější a trh zboží a služeb jsou zde efektivnější, ale pořád je zde ještě prostor pro další růst. Mzdy zde stále plynule rostou. Poslední tři zkoumané země – Velká Británie, Francie a Lucembursko – jsou zeměmi, které již jsou schopny udržet vysoké mzdy a s tím související životní úroveň, ovšem jsou zde pro udržení nutné inovace, nové podnikatelské modely a investice. Vzniká zde také větší prostor pro investice. Můžeme tedy říci, že pro index globální konkurenceschopnosti jsou důležité mzdy, které jsou odvozeny z vysoké produktivity práce, tato produktivita pomáhá spoluutvářet vyspělost ekonomiky dané země, navíc má i pozitivní vliv na růst investic a tím pádem má vliv i na zvyšování životní úrovně.

6

U Bulharska jsou zobrazeny pouze hodnoty za roky 2008 – 2011. Dřívější údaje pro průměrný

příjem nebyly k dispozici.

Vlastní práce

59

14000 12000

16000 Příjem

Příjem

16000 R² = 0,721

10000 8000

14000 12000

R² = 0,803

10000 4,2

4,4

4,6

4,8

4

4,2

GCI

4,4

4,6

4,8

5

GCI

Příjem

120000 100000 80000 60000

R² = 0,899

40000 3,90

4,00

4,10

4,20

4,30

GCI

Obr. 12Vztah mezi průměrným příjmem na osobu a GCI u České republiky, Maďarska a Bulharska. Zdroj: Tvorba autorky na základě dat ze Světové banky a Světového ekonomického fóra

Zatímco index globální konkurenceschopnosti byl závislý na příjmech na osobu, index čistých úspor je závislý spíše na majetku na osobu. Závislost je znázorněna na následujícím grafu7. Z této závislosti je možno usuzovat, že životní úroveň závisí právě na velikosti majetku na osobu. Na národní úrovni růst tohoto majetku ale vyžaduje investice a úspory, aby mohl být vůbec rozvoj financován.

7

Hodnoty průměrného majetku na osobu byly převzaty ze studií o světovém bohatství

společnosti Allianz. K dispozici byly pouze data pro roky 2009 a 2010, ve studii chyběla data pro Lucembursko.

Vlastní práce

Majetek na osobu

60

100 80 60 40 20 R² = 0,739 0 -20 0 5

10

GSI

15

Obr. 13Vztah mezi průměrným majetkem na osobu a GSI Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z výzkumu společnosti Allianz (2012).

Dalším faktorem ovlivňujícím indexy GSI a GCI je inflace. Inflace je více spojena s indexem ryzích úspor, protože investice a úspory, které tento index zahrnuje, jsou ovlivňovány inflací. Na následujících grafech jsou znázorněny regresní přímky mezi inflací, GSI a GCI.

8

6

R² = 0,416 Inflace

Inflace

8

4

4

2

2

0

0 5

7

9

11

R² = 0,114

6

4,5

GSI

4,6

4,7

4,8

4,9

GCI

Obr. 14Vztah mezi velikostí inflace a hodnotami GSI a GCI. Zdroj: Tvorba autorky na základě dat ze Světové banky a Světového ekonomického fóra

Důležitý je při zkoumání životní úrovně jednotlivých států i fakt, jak jsou tyto země zadluženy. Dle výzkumu společnosti Allianz (2012) platí pravidlo, že čím je země bohatší, tím také roste její zadluženost. Průměrná zadluženost evropských domácností každoročně dle této společnosti rostla o 26 %. V letech, kdy se projevila finanční krize, rostla jen 10 % ročně. Nejvíce zadluženými zeměmi jsou Velká Británie a Francie. Změnilo se i chování na poli úvěrů. Největší podíl měly hypoteční úvěry a naopak klesl podíl spotřebitelských úvěrů.

Vlastní práce

61

4.2 Ekologické ukazatele Ekologické ukazatele do svých indexů zahrnují dle následující tabulky čtyři hlavní oblasti – populaci, celkové škody způsobené na životním prostředí, dále škody způsobené v dané oblasti životního prostředí a dále vliv těchto škod na kvalitu lidského života. Jakékoliv ekonomické faktory jsou zde značně upozaděny a týkají se jenom spotřeby, popřípadě vlivu exportu či importu na životní prostředí. Kvalita života je zde vyjádřena jako vliv životního prostředí. Příkladem může být přístup k pitné vodě, kvalita vody, vliv znečištění ovzduší na lidské zdraví, vliv poškození životního prostředí na vznik a šíření chorob, užití pesticidů v zemědělství a další.

62

Vlastní práce

Tab. 5Porovnání jednotlivých ekologických indikátorů dle jejich obsahu HPI

Položka/indikátor

LPI

EPI

EF

CF

Populace Průměrný věk dožití Velikost populace Spokojenost obyvatel Spotřeba zboží/služeb na osobu

A

N

N

N

N

N

N

N

A

N

A

N

N

N

N

N

N

N

A(včetně exportu a importu)

A (vyjádřená množstvím CO2)

Celkové škody na životním prostředí Intenzita čerpání zdrojů

Zátěž na životním prostředí

Intenzita tvorby odpadu

N

N

N

A (včetně exportu a importu)

A (vyjádřená množstvím CO2)

A

N

N

N

N

N

N

A



Škody způsobené na jednotlivé části životního prostředí Velikost populace suchozemských druhů N A N N N Velikost populace mořských druhů N A N N N Velikost populace sladkovodních druhů N A N N N Znečištění vzduchu (vliv na ekosystém) N N A N N Ochrana biodiverzity Přírůstek a pokrytí lesy Intenzita lovu ryb

N

N

A

N

N

N

A

A

N

N

N

A

A

N

N

Kvalita života vzhledem k životnímu prostředí

Vlastní práce

Položka/indikátor přístup k pitné vodě Možnost hygieny Znečištění vzduchu (vliv na obyvatelstvo) Index nedostatku vody Index kvality vody Užití pesticidů v zemědělství

63

HPI

LPI

EPI

EF

CF

N

N

A

N

N

N

N

A

N

N

N

N

A

N

N

N

N

A

N

N

N

N

A

N

N

N

N

A

N

N

podíl prostředí na chorobách N N A N N Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Footprint Network, Yale Univerzity, WWF International, Happy Planet Index Organization

Ekologická stopa (Ecological Footprint - EF) Ekologická stopa představuje přivlastněnou biokapacitu. Biokapacita je plocha souše a moří využívané určitým způsobem a představuje tak schopnost biosféry uspokojit nároky lidí na spotřebu materiálů a zneškodňování odpadů. Výsledná ekologická stopa spotřeby každého státu je dána ekologickou stopou produkce zboží a služeb v dané zemi, od níž jsou odečteny exporty a k níž jsou zároveň přičteny importy. Ekologická stopa tak kombinuje kvalitu lidského života s environmentální výkonností. Výsledná hodnota je uvedena v globálních hektarech neboli plošných jednotkách biologicky produktivní země. Čím je ekologická stopa v globálních hektarech menší, tím méně člověk za sebou zanechává přírodní škody a více se dosahuje globální udržitelnosti. Poprvé byl tento indikátor počítán v roce 2006. (Ekologická stopa, 2011) Uhlíková stopa (Carbon Footprint - CF) Uhlíková stopa měří dopady lidské činnosti na životní prostředí, a jak se projevuje na změnách klimatu. Z tabulky lze vidět podobnost mezi uhlíkovou stopou a ekologickou stopou. V podstatě uhlíková stopa vychází z ekologické, ale veškerá činnost je přepočítávána na množství vypuštěného oxidu uhličitého do ovzduší. Udává se v gramech, kilogramech nebo tunách a jako měřítko je vyjádřitelná pro jakoukoliv lidskou činnost – vaření, výroba zboží, cesta autem apod. Platí, že čím menší je hodnota, tím je menší zátěž na životní prostředí. Jak je ale vidět z definice, velkým negativem tohoto indikátoru je jeho velmi úzké zaměření.(Hra o zemi, 2007). V této práci bude při hodnocení uhlíková stopa brána jako součást ekologické stopy.

64

Vlastní práce

Index environmentální výkonnosti (Environmental Performance Index - EPI) Index environmentální výkonnosti se dle tabulky zaměřuje na vliv životního prostředí (a jeho znečištění) na kvalitu života (a tedy i na lidské zdraví) – mezi položky patří například přístup k pitné vodě, choroby, hygiena, množství pesticidů v půdě apod. Další dimenze EPI je směřována ke zdraví životního prostředí, ale ne jako k celku (jak tomu bylo například u EF a CF), nýbrž k jednotlivým přírodním systémům – přírůstek a pokrytí lesy, intenzita lovu ryb apod. Naměřené nebo zjištěné veřejně dostupné hodnoty jednotlivých položek jsou porovnávány s cílovými hodnotami, které existují v mezinárodních nebo národních strategiíchenvironmentální politiky. Hodnoty indikátorů jsou pak přepočítány na takzvanou „vzdálenostod cíle“ na škále 0–100, přičemž cíl má hodnotu 100. (ČÁSLAVKA, J, 20010) Index šťastné planety (Happy Planet Index - HPI) Index šťastné planety srovnává blahobyt a zátěž zanechanou na životním prostředí (neboli ekologickou stopu), přičemž výpočet je značně jednoduchý – blahobyt8 se podělí ekologickou stopou. HPI se tak v podstatě snaží doplnit HDP, neboť jeho výpočet říká, že velká spotřeba přírodních zdrojů nemusí nutně znamenat růst blahobytu. Hodnoty jsou na škále 0 – 100 s cílovou hodnotou sto. (ČÁSLAVKA, J, 20010) Index živoucí planety (Living Planet Index - LPI) Index živoucí planety v sobě zahrnuje velikost populace jednotlivých ekosystémů a ukazuje úroveň devastace. Tento index se však nepočítá pro jednotlivé státy a nemůže být tak použit pro mezinárodní srovnávání. Dále s ním už proto nebude pracováno. (ČÁSLAVKA, J, 20010) 4.2.1

Hodnocení dle ekologických ukazatelů

Státy jsou v této kapitole hodnoceny podle tří ekologických ukazatelů – ekologické stopy, indexem environmentální výkonnosti a indexem šťastné planety. Ekologickou stopou, uhlíkovou stopou9 a indexem živoucí planety10 se 8

Blahobyt se pro účely výpočtu stanovuje jako očekávaná délka života násobená životní

spokojeností. Tato spokojenost je určována pomocí dotazníkového šetření. 9

Uhlíková stopa je součástí stopy ekologické, a proto bylo od samostatného hodnocení

upuštěno. 10

Index živoucí planety není do hodnocení zahrnut, protože se povětšinou zjišťuje na globální

úrovni a data pro jednotlivé státy či pro Evropskou unii nebyla dostupná.

Vlastní práce

65

zabývá organizace Global Footprint Network, která ve spolupráci s WWF každé dva roky zveřejňuje zprávu Living Planet Report. Zde jsou obsaženy výsledky analýzy ekologické stopy a biokapacity států světa. Poslední Living Planet Report byl publikován roku 2012 a obsahuje data z roku 2010. Na následujícím obrázku je znázorněn růst ekologické stopy pro Evropskou unii, dále biokapacita a průměrná biokapacita ve světě. I když celková ekologická stopa roste, její růst není velký, jak by se mohlo zdát. Některé státy ekologickou stopu dokonce snižují. Je nutné ale brát v úvahu i fakt, že populace neustále roste a tudíž ekologická stopa počítaná na obyvatele nezaznamenává tak vysoký růst. To znamená, že může růst, ale při přepočtu na jednoho obyvatele není růst tak velký. Zároveň je také ekologická stopa větší než dostupná biokapacita, to znamená, že zde vzniká ekologický deficit a evropské státy se tak stávají ekologickými dlužníky.

Obr. 15Ekologická stopa a biokapacita, EU – 27 Zdroj:Global Footprint Network (2006)

Na dalším obrázku je ukázán vývoj ekologické stopy, hrubého domácího produktu a počtu obyvatel pro Evropskou unii11. Pod osou x jsou napsány státy, které postupně do Evropského společenství přistupovali. Od roku 1971 se ekologická stopa více než zdvojnásobila a roste rychleji než populace.

11

Rok 1971 je zde brán jako základní rok.

66

Vlastní práce

Obr. 16Celková ekologická stopa, velikost populace a HDP pro Evropskou unii Zdroj: Global Footprint Network (2006)

Následující graf zachycuje vývoj ekologické stopy v hodnocených státech Evropské unie. Jak bylo patrno i z tabulky, hodnoty pro jednotlivé země se značně svými hodnotami odlišují. Hodnocení pro jednotlivé země je ale celkem stabilní a kolísá kolem určité hodnoty a povětšinou velikost ekologické stopy klesá. Výjimku tvoří Česká republika, Bulharsko a Lucembursko. 9 8 Ekologická stopa

7

Bulharsko

6 Česká republika

5

Maďarsko

4

Lucembursko

3

Francie

2

Velká Británie

1 0 2002

2003

2005

2006

2007

2010

Obr. 17Vývoj ekologické stopy ve vybraných státech Evropské unie Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Footprint Network

Vlastní práce

67

Vývoj ekologické stopy je závislý na příjmové skupině, do které země patří. Dle studií New Economic Founadation (2007) se ekologická stopa vyvíjela v těchto zemích odlišně. V zemích s nízkými nebo středními příjmy se ekologická stopa na obyvatele téměř nezměnila, oproti tomu v zemích s vysokými příjmy je její hodnota téměř trojnásobně vyšší a dále roste. Česká republika v průběhu sledovaného období svou ekologickou stopu zvyšovala. Například v roce 2007 byla ekologická stopa 5,7, ale dostupná biokapacita pouze 2,7. To znamená, že ekologický deficit dosahuje 3 globální hektary a navíc pokud by se celosvětová populace řídila stejnými spotřebními vzorci chování, bylo by k životu potřeba více jak tři planety. Pokud by ale byl brán v potaz fakt o příjmových skupinách, nelze růst ekologické stopy vysvětlit pouze touto skutečností. Česká republika není v skupině zde států nejbohatší a přesto má jeden nejvyšších růstů ekologické stopy. Dle publikace Indikátory blahobytu (2010) dvě třetiny její ekologické stopy zaujímá stopa uhlíková. Z tohoto předpokladu je možně vyvozovat, že Česká republika neefektivně využívá svých energetických a přírodních zdrojů a také že energetická náročnost výroby je vysoká (tzn., že potřebuje více energie na výrobu stejného zboží, které by mohlo být vyrobeno v jiných zemích). Dalším faktem, který velikost ekologické stopy ovlivňuje je i fakt, že Česká republika je dle Českého statistického úřadu (2012) třetím nejvyšším vývozcem elektrické energie v Evropě (na prvním a druhém místě je Francie a Německo). Do ekostopy státu se započítává totiž i produkce, která byla vyrobena v daném státě, ale spotřebována v jiném. V hodnocení ekologické stopy dopadlo nejhůře Lucembursko. V roce 2010 činila jeho ekostopa 8 gha. Lucembursko je nejvíce bohatou zemí v Evropské unii a zároveň má dle New Economic Foundation (2007) jednu z největších hodnot životní spokojenosti a také nejvyšší uhlíkovou stopu. Domácí produkce energie je ze sta procent obnovitelná, ale započítává se zde pouze dvě procenta primární energie (vodní energie, vítr sluneční záření) a zbytek je získáván intenzivní cestou z uhlí. Dalším významným přispěvatelem k vysoké ekostopě je transport, který spotřebuje až na 60 % z celkové energetické spotřeby. Třetím státem s nejvíce rostoucí ekostopou je Bulharsko. Bulharsko je zemí s nejnižším HDP a příjmem. Zároveň má také nízké vládní výdaje na vzdělání a zdraví, navíc je zde nízká důvěra ve vládní sektor, jak bylo popsáno v kapitole Ekonomických indikátorů. Toto se poté projevuje v nižších materiálních standardech. Naopak mělo Bulharsko vysokou spotřebu energie a zdrojů, které se projevovali v hodnotě GSI. Bulharsko je ale země, která se rozvíjí, a proto zde vzniká vyšší tlak na ekonomiku a tím pádem i na ekologickou stopu. Ekologická stopa Francie je téměř paralelou k vývoji celkové ekologické stopy v Evropě, i když se její hodnotu snaží snižovat. Francie jako rozvinutá země s rozvinutými technologiemi zvyšuje dostupnost svých zdrojů, ale přesto je

68

Vlastní práce

spotřeba stále více rostoucí. Tak jako v dalších zemích nejvíce rostoucí komponentou spotřeby je energie. (WWF International, 2012) Maďarsko má ze sledovaných států ekologickou stopu nejnižší. Poté, co byla ekonomika Maďarska transformována ze socialistického režimu na tržní, ekologická stopa stále klesá a to i přes růst ekonomiky. I přes tato fakta, Maďarsko je stále nad limitem své biokapacity. Maďarsko je ale zemí aktivní ve snižování ekostopy. Vznikají zde různá seskupení bojující za snižování ekologické zátěže (například Ekoturistika, Systém pro monitorování biodiverzity, informační systém pro ochranu přírody). Po vstupu do Evropské unie navíc Maďarsko získalo další finanční prostředky pro budování a rozvíjení svých ekologických projektů. (Fourth National Report to the Convention on Biological Diversity: Hungary, 2009) Velká Británie patří ke státům, které se snaží svou ekologickou stopu snižovat. Pro svůj stávající život by potřebovala Velká Británie tři planety. Vláda se proto snaží snižovat ekologický deficit a vláda přijala opatření, dle kterého se zavazuje, že do roku 2050 sníží výskyt uhlíkových emisí. Velká Británie ve svých opatřeních přenesla odpovědnost za velikost ekologické stopy na městské jednotky, které musí zavádět opatření vedoucí ke snižování jejich městské ekologické stopy. V tomto projektu úzce spolupracuje s WWF. (Ecological Footprint of British city residents, 2007) Index environmentální výkonnosti (EPI) je dalším sledovaným ukazatelem. Následující graf ukazuje jeho vývoj v jednotlivých zemích v letech 2000 – 2010. Na rozdíl od dalších indexů je sledován každý rok pro téměř všechny státy světa. EPI se měří na škále 0 – 100, kde 100 je cílová hodnota, proto je rostoucí trend žádoucí. Bohužel metodika tohoto indikátoru není zatím standardizována, a proto vývoj indikátoru v čase je jen hrubým náhledem. Naopak sledování pouze jednoho roku a porovnávání států je možné. Země budou porovnávány pro rok 2010. Pohled na výsledky ale potvrzuje fakt, že bohaté země nemusí být nutně umístěny na předních místech a chudé na posledních.

Vlastní práce

69

75,0 70,0

EPI

65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Bulharsko

Česká republika

Maďarsko

Lucembursko

Francie

Velká Británie

Obr. 18Vývoj indexu environmentální výkonnosti vybraných států EU Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Yale Univerzity

I přes obtížnou časovou porovnatelnost je vidět, že se země vyvíjejí a zvyšují svůj index EPI. Dalo by se tedy říci, že v plnění svých environmentálních cílů jsou úspěšnější. V roce 2010 byly Bulharsko a Maďarsko zeměmi s nejnižší hodnotou EPI v rámci zkoumané skupiny. Dále za nimi následuje Česká republika. Jsou to ty země, které měli naopak hodnotu ekologické stopy mezi nižšími. I přesto, že je Maďarsko velmi bohatou zemí v rámci rozmanité biodiverzity, má velmi vážné nedostatky, co se týče znečištění ovzduší a vod. Tyto problémy se pak projevují i v EPI hodnocení, ve kterém Maďarsko v rámci znečištění ovzduší a klimatických změn dosahuje pouze 45 % splnění daného cíle. Znečištění vod je méně závažným problémem a Maďarsko zde dosahuje relativně vysokého procenta plnění cílů – při dopadu na lidstvo 97 %, při dopadu na životní prostředí 82 %. (Yale University, 2010) Bulharsko má nejnižší hodnotu EPI ze sledovaných států. I přesto, že tato hodnota roste, je stále nízká. V Bulharsku je největším problémem dle hodnocení EPI, stejně jako v dalších státech, znečištění ovzduší a klimatické změny – i když například jsou stále lepší než u Lucemburska. Naopak se Bulharsku daří v lesnictví a udržování lesního hospodářství, kde dosahuje téměř sta procent. (Yale University, 2010) Česká republika dle rozpadu EPI na dva sub-indexy je hodnocena lépe v oblasti znečištění ovzduší, vod a životního prostředí (neboli v environmentálního zdraví) než v ekosystémové vitalitě (zemědělství, rybářství, změny klimatu, dopady znečištění ovzduší na ekosystém,…). V indikátorech jako je např. dostupnost pitné vody a kanalizační sítě či dětská úmrtnost dosahuje

70

Vlastní práce

plných hodnot při plnění nastaveného cíle. Také v ochraně biologické rozmanitosti, uměřené těžbě dřeva a odstraňování ekologicky nepříznivých zemědělských dotacích se České republice poměrně dobře daří. Avšak nepříliš úspěšná je naopak v oblastech kvality ovzduší a udržitelných energií. (Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2005, 2006) Francie patři k zemím ze zkoumané skupiny, která má nejlepší hodnocení hned po Lucembursku, které má o 2 desetiny bodu více. Francie se snaží pomocí legislativy udržet ovzduší čisté a snížit emise v ovzduší, dalším opatřením je například kontrola rybolovu ve smyslu udržitelnosti. Veškerá opatření jsou řízena Ministerstvem pro udržitelný rozvoj. (Yale Univerisity, 2010) Velká Británie má, stejně jako většina zemí, problémy v oblasti ekosystémové vitality a hlavně se znečištěním ovzduší – v této oblasti je na tom dokonce hůře než Maďarsko (dosahuje pouze 41 % při plnění cílů). Při pohledu na vývoj indexu je zřejmé, že Velká Británie se snaží zaváděním různých opatření ohledně ochrany přírody tento index zvyšovat. Lucembursko, ač se umístilo v hodnocení EPI vysoko, je zatíženo problémem klimatických změn a v této oblasti plní cíle na pouhých 28 %. Lucembursko má ale zároveň nejvyšší hodnotu ekologické stopy. Právě na případu Lucemburska se hovoří o tom, že tato hodnota je nadhodnocena a měla by být daleko menší tak, aby více korelovala s ekologickou stopou a s malým procentem v problému klimatických změn. Procento, které se přiřazuje právě položce klimatické změny, je vysoké a mělo by být dle Saisany a Saltelli (2010) sníženo. Index šťastné planety vychází z ekologické stopy, kterou zahrnuje a přidává další faktory jako délka života a životní spokojenost. Následující graf ukazuje hodnoty indexu pro roky 2006 a 2009.

Vlastní práce

71

50,00 40,00

Bulharsko

30,00

Česká republika

20,00

Maďarsko

10,00

Lucembursko

0,00

Francie Velká Británie

2006 2009 Obr. 19Srovnání Srovnání hodnoty indexu šťastné planety vybraných států

Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Happy Planet Index Organization

Nejhůře v hodnocení dopadla Česká republika, republika, ačkoliv by se hodnoty pro výpočet mohli jevit vyšší než například u Bulharska. Ekologická stopa České republiky je na úrovni průměru jiných vyspělých konzumních států. Dále zde figuruje fakt, že Češi jsou mnohem méně spokojení než jiné země a dále zde hraje roli i délka a dožití, která je kratší než u ostatních států. (Indikátory blahobytu) Lucembursko má nejvyšší uhlíkovou stopu a s průměrným věkem dožití 77,9 je za Francií (79,3) a Velkou Británií (78,4), na druhé straně je dle New Economic Foundation (2007) (2007) ze sledovaných zemí nejlépe hodnocen v kategorii životní spokojenosti, což hodnotu indexu pozvedá. Francie má hodnotu indexu šťastné planety nejvyšší. Prvním faktorem je vysoký věk dožití, i přesto, že ekologickou stopu nemá nízkou a faktu, že životní spokojenost Francouzů je dle NEW (2007) až na 19. místě z 30 hodnocených zemí. Těsně za ní je pak Česká republika. Velká Británie je hodnocena podobně jako Francie. Existují mezi nimi však určité rozdíly. Průměrný věk dožití je o něco menší než ve Francii, Francii ale naopak Britové jsou spokojenější než Francouzi. Maďarsko, ačkoliv má nejnižší ekologickou stopu ze všech států, naopak v hodnocení indexu šťastné planety dopadlo po České republice nejhůře. Studií, kterou prováděla New Economic Foundation, jsou Maďařii jedním nejméně spokojených národů. Jsou nejen nespokojení se svými životy ale také pesimističtí ohledně budoucnosti a například ekonomické výhlídky vidí vždy horší.

72

4.2.2

Vlastní práce

Analýza ekologických indexů

Jak již bylo řečeno v předchozí kapitole, ukazatel HDP do svého výpočtu nezahrnuje škody na životním prostředí, i přesto, že ekonomická aktivita tyto škody produkuje. Nejvíce viditelným příkladem může být znečištění ovzduší. Právě znečišťování ovzduší a klimatické změny patří k faktorům, kde jsou země hodnoceny nejhůře. Mezi HDP je ale vzájemná vazba. Znečišťování a nadměrné čerpání přírodních zdrojů – například znečišťování půdy nebo vody vede k menší zemědělské úrodě apod. a tedy následně i k menšímu ekonomickému výstupu. V této kapitole je nejdříve zkoumán vztah mezi HDP a ekologickou stopou, indexem environmentální výkonnosti a indexem šťastné planety. Následující dva grafy zobrazují právě první dva zmiňované vztahy. První zobrazuje vztah mezi indexem environmentální výkonnosti (EPI) a HDP12. Koeficient korelace je 0,897. Je zde tudíž silný vztah mezi ekonomickou výkonností a environmentálním indexem. U všech šesti zkoumaných států byl korelační koeficient vysoký. U České republiky byl roven 0,924, u Bulharska 0,941, u Maďarska 0,945, u Francie 0,847. Velká Británie měla koeficient nižší 0,491, a Lucembursko 0,56. Vztah mezi ekologickou stopou13 a HDP je slabší, ale stále je koeficient korelace souhrnně pro studované země 0,782. I pro jednotlivé státy je jeho hodnota vysoká a pohybuje se v rozmezí 0,8 - 0,97, pro Lucembursko je pak jeho hodnota 0,568. Avšak pro Velkou Británii je vztah mezi ekologickou stoupou a HDP zanedbatelný – R2 = 0,047. Tento vztah je možné vysvětlit právě v pojetí ekologické stopy. Při pohledu na ekologickou stopu exportu a importu Velké Británie převládá import, takže ekologická stopa je vyšší i přesto, že samotné emise (tedy uhlíková stopa, která tvoří většinovou část stopy ekologické) nejsou tak vysoké. (Ecological Footprint Atlas, 2009) Vztah jak mezi EPI a HDP, tak mezi ekologickou stopou a HDP je pozitivní. Rostoucí HDP totiž může zvyšovat tlak na životní prostředí, a to díky čerpání přírodních zdrojů a také díky nutnosti likvidovat odpad. Země, které mají vyšší HDP, mohou mít vyšší spotřebu. Například Bulharsko jako země s nejnižším HDP zvyšuje své HDP, ale stejně tak zvyšuje i ekologickou stopu. Pro vztah mezi spotřebou a ekologickou stopou je u Bulharska koeficient korelace 0,638. Ale tento vztah neplatí jen pro země s nízkým HDP. Velká Británie má koeficient korelace u tohoto vztahu 0,8 a je to dáno právě vztahem importu a exportu. Kromě tohoto faktoru je možné i uvažovat fakt, že země potřebuje finanční

12

Časová řada pro regresní analýzu je v rozsahu let 2000 – 2010.

13

Časová řada pro regresní analýzu je kvůli nedostatku dat pro ekologickou stopu v rozsahu let

2002, 2003, 2005, 2006, 2007 a 2009.

Vlastní práce

73

65 64 63 62 61 60 59 58

R² = 0,897

15000

10 Ekologická stopa

EPI

prostředky k tomu, aby mohla zůstávat ekologickou. A výše těchto prostředků se může odvíjet od toho, jak vyspělé technologie má daná země. Vyšší spotřeba zvyšuje HDP a jako důsledek i ekologickou stopu. Pokud je ale spotřeba brána za hlavní faktor blahobytu, je důležitou otázkou to, jak zvyšovat blahobyt bez nutnosti zvyšovat materiální zabezpečí a spotřebu.

8 R² = 0,782

6 4 2

20000

25000 HDP

30000

0 0

20 000

40 000 HDP

60 000

80 000

Obr. 20Vztah mezi EPI a HDP a vztah mezi ekologickou stoupu pro vybraných šest států Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu, Yale Univerzity a Footprint Network

Následující graf zobrazuje pozici států ve vztahu k jejich indexu šťastné planety (HPI) a jejich HDP. Ideálním stavem by bylo mít vysoký index šťastné planety a zároveň vysoký HDP – této pozici odpovídá pravý horní roh. Je vidět, že žádná země do tohoto kvadrantu nespadá. Lucembursko má vysoké HDP, ale HPI ne velký. Bulharsko má na rozdíl od Lucemburska HPI vyšší, ale výrazněji nižší HDP. Nejblížeji se pohybuje Francie, která má nejvyšší HPI a také jednu z nejvyšších hodnot HDP.

Vlastní práce

HDP

74

70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0

Lucembursko

Česká republika

Velká Británie Bulharsko

Francie

Maďarsko

38,00

40,00

42,00

44,00

46,00

HPI Obr. 21Pozice vybraných států EU v matici HDP – HPI pro rok 2009 Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu a Happy Planet Index Organization

Důležitým faktorem pro vývoj ekologických indexů je velikost populace a také hustota osídlení. Například u indexu šťastné planety je sice už obsažena v samotném výpočtu ukazatele, přesto má ale důležitou roli. Pro růst populace jsou důležité příjmové skupiny, do kterých státy patří. Nejvyšší nárůst populace se totiž předpokládá u nízko-příjmových skupin a nejmenší je u vysokopříjmových skupin. Ať je země nízko – či vysoko – příjmová, růst populace klade překážky rozvoji. U první skupiny zemí jak počet obyvatel roste, dostupná biokapacita pro uspokojování individuálních potřeb klesá a země se stává více závislou na biokapacitě „importované“. Země se středními příjmy zvyšují spotřebu paliv, ale také spotřebu potravin (hlavně živočišných produktů). (Living Planet Report, 2008). Na následujících grafech je vidět vztah mezi jednotlivými indexy a velikostí a hustotou populace. Koeficient korelace je všech případech významný. To znamená, že velikost lidské populace ovlivňuje jak tedy životní prostředí, tak i blahobyt, protože lidské potřeby mohou být lépe či hůř uspokojovány.

Vlastní práce

75

8 6

HPI

Ekologická stopa

10

R² = 0,465

4 2

45,00 44,00 43,00 42,00 41,00 40,00 39,00 38,00

R² = 0,456

0,00

0 100,00 200,00 Hustota populace

EPI

0,00

300,00

75,0 70,0 65,0 60,0 55,0 50,0

100,00 200,00 300,00 Hustota populace

R² = 0,267

0,00

100,00

200,00

300,00

Hustota populace

Obr. 22Vliv hustoty populace na ekologickou stopu, index šťastné planety a index EPI Zdroj: Tvorba autorky na základě dat Světové banky, Yale Univerzity, Footprint Network a Happy Planet Index Organization

Vlastní práce

10 R² = 0,608

5

HPI

Ekologická stopa

76

0 0,00

50,00

46,00 44,00 42,00 40,00 38,00

100,00

R² = 0,649

0,00

50,00

Miliony

100,00 Miliony

Velikost populace

Velikost populace

80,0 R² = 0,857

EPI

60,0 40,0 20,0 0,0 0,00

50,00

Velikost populace

100,00 Miliony

Obr. 23Vliv velikosti populace na ekologickou stopu, index šťastné planety a index EPI Zdroj: Tvorba autorky na základě dat Světové banky, Yale Univerzity, Footprint Network a Happy Planet Index Organization

Index environmentální výkonnosti hodnotí státy na bázi jejich schopností dosáhnout environmentálních cílů, tedy jakousi jejich konkurenceschopnost na poli životního prostředí. Nabízí se proto srovnání s indexem globální konkurenceschopnosti. Vztah mezi těmi to dvěma indexy je, ale není příliš výrazný. Konkurenceschopnost nemůže plně udávat směr pro environmentální výkonnost. Například Lucembursko bylo v indexu globální konkurenceschopnosti hodnoceno nejlépe ze sledovaných šesti států, ale naopak nejhůře v otázce životního prostředí. Dále byl index EPI rozdělen na dvě části – environmentální zdraví a vitalita ekosystémů – a větší míra korelace byla dosažena u environmentálního zdraví. To je totiž více napojeno na ekonomiku země než ekosystémová vitalita. Součástí indexu globální konkurenceschopnosti byla i efektivita vlády. Ta souvisí také s indexem EPI. Nízká byrokracie, tvorba strategií pro trvalou udržitelnost a dalo by se říci, že i nízká míra korupce, přispívají k lepšímu fungování ekonomického systému a tím také k plnění cílů. Pro index environmentální výkonnosti byly identifikovány jako další důležité faktory znečištění vzduchu (R2 = 0,875), dobré hygienické podmínky (R2 = 0,851), přístup k pitné vodě (R2 = 0,787) a dětská úmrtnost (R2 = 0,772).

Vlastní práce

77

Ekologická stopa

Pokud roste bohatství populace, roste spotřeba, roste také index lidského rozvoje, ale zároveň roste ekologická stopa. Následující matice ukazuje, jak si jednotlivé státy stojí v rámci velikosti ekologické stopy a naplňování svého blahobytu (index lidského rozvoje - HDI). Cílová pozice by měla být nízká ekologická stopa a zároveň vysoký index lidského rozvoje, tedy pravý dolní roh. Státy Evropské unie mají obě dvě proměnné vysoké. 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Lucembursko Česká republika Bulharsko

Francie

Velká Británie Maďarsko

0,76

0,78

0,80

0,82

0,84

0,86

0,88

0,90

HDI

Obr. 24Pozice států v matici ekologická stopa a HDI pro rok 2010 Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Footprint Network a Human Development Report Office

V rámci zkoumání indexu šťastné planety je důležitý vztah mezi délkou šťastného dožití (průměrný věk dožití používaný jako proměnná pro výpočet HPI) a ekologickou/uhlíkovou stopou. Tento vztah poukazuje na fakt, že jakmile státy překročí určitou míru ekologické stopy, pak další nárůst spotřeby vede jen k malému nárůstu štěstí (tedy šťastných let dožití). Stát tedy může zvyšovat HDP spotřebou přírodního bohatství, ale bez jakékoliv vazby na zvyšování blahobytu.

78

Vlastní práce

Obr. 25Vztah Vztah mezi uhlíkovou stopou a šťastnými roky života života pro Evropské státy za rok 2006. Pozn.: BG: Bulharsko, CZ: Česká republika, HU: Maďarsko, FR: Francie, LU:Lucembursko, UK: Velká Británie. Zdroj: TheEuropean Happy planet index, 2007

4.3 Společenské ukazatele Společenské ukazatele využívají při svém sestavování sestavování většinou sociální faktory. Pro účely této diplomové práce bylo vybráno pět ukazatelů – index lidské chudoby, index lidského rozvoje, index SSI, index lepšího života a index materiální kvality života. Při porovnávání vybraných ukazatelů byly jednotlivé jednotliv položky rozděleny do o čtyř kategorií, a to dlouhý a zdravý život, vzdělání, ekonomická rovina a osobní dimenze. Tyto čtyři hlavní dimenze v podstatě ukazují i hlavní náplň společenských indikátorů. Ekonomické faktory jsou zde upozaděny a obsahují HDP, popřípadě popřípadě materiální úroveň domácností (úroveň bydlení, příjem, mzda,…). Většinovou částí se ale zabývají blahobytem a kvalitou

Vlastní práce

79

života. Blahobyt je vyjádřen snadno číselně vyjádřitelnými položkami – střední délkou života, kojeneckou úmrtností, kolik procent podvyživených dětí je v dané populaci nebo kolik lidí má přístup k pitné vodě, ze vzdělání je to poté procento gramotné populace nebo počet žáků, kteří byli zapsáni k povinné školní docházce. Z kvality života, a tedy položek více subjektivních, je to rovnováha mezi volným časem a mezi prací, pocit bezpečnosti (zde se myslí například to, že nehrozí možná válka nebo také to, že člověk se nemusí bát jít sám po ulici apod.), úroveň terciárního vzdělávání, spokojenost v mezilidských vztazích (například pomoc od přátel apod.) nebo také celkový pocit spokojenosti. Ekologická stránka je zde zahrnuta velmi okrajově, vlastně je zde pouze zmíněna jako položka hodnocení kvality životního prostředí, a to pouze u indexu lepšího života. Ze společenského hlediska ale nejsou hodnoceny jen státy, kvalita života se měří i u světových měst a položky, které tato studie zahrnuje, jsou opět podobné – politika, ekonomika, zdravotnictví, školství, bezpečnost, úroveň služeb a kvalita životního prostředí. Při pohledu na společenské ukazatele je zřejmé, že jsou daleko méně obsáhlé než ty ekonomické. Prvním důvodem je malé zastoupení ekonomických faktorů – společenské obsahují většinou příjem (buď příjem domácnosti, nebo průměrnou mzdu) a HDP na rozdíl od ekonomických, které se snaží postihnout i takové faktory, které na domácnosti velký vliv nemají (výdaje na reklamu, změna v mezinárodní pozici apod.). Druhým faktorem je v podstatě zahrnutí nákladů na odstraňování škod jak na životním prostředí, tak také kriminality, nehod apod. Třetím důvodem je obsáhlé pojetí, co se týče životního prostředí. Veškeré tyto rozdíly vyplývají z rozdílného účelu sestavení těchto indikátorů. Zatímco ekonomické mají za základ HDP (ač to v tabulce přímo napsáno není, tak většina základních položek je právě odvozena z HDP) a tento základ se snaží upravovat přesně dle bodů kritiky HDP – tzn. odečíst náklady na škody na životním prostředí, na majetku apod. a naopak přičíst náklady na práci v domácnosti a na práci v dobrovolnických komunitách. Společenské ukazatele tuto snahu nemají. Zahrnují sice ukazatele ekonomické, ale pouze v rovině, která by mohla ovlivňovat blahobyt a kvalitu života občanů. A dále již přímo faktory, které ji ovlivňují.

80

Vlastní práce

Tab. 6 Porovnání jednotlivých společenských indikátorů dle jejich obsahu

Položka/indikátor

HPI

PQLI

BLI

SSI

HDI

A

N

N

N

N

N

A

A

A

A

A

N

N

N

N

A

N

N

N

N

N

A

N

N

N

N

N

A

N

N

N

N

N

A

N

A

A

N

A

A

N

N

A

N

A

N

N

A

A

N

N

N

N

A

N

N

N

A

N

N

N

N

A

A

N

N

N

N

A

A

N

N

A

N

N

N

N

A

A

N

Dlouhý a zdravý život % populace, které se nedožije 40 let věku Střední délka života % podvyživených dětí % populace bez přístupu k čisté vodě Kojenecká úmrtnost Kvalita životního prostředí Dostatek potravin a vody

Vzdělání % gramotné populace Počet studentů při zápisu do školy Úroveň terciárního vzdělání Vzdělávací příležitosti

Ekonomická rovina Příjem domácnosti Efektivita veřejné správy HDP Úroveň bydlení Průměrná mzda a nezaměstnanost

Vlastní práce

81

Položka/indikátor Materiální spotřeba Index ryzích úspor

HPI

PQLI

BLI

SSI

HDI

N

N

N

A

N

N

N

N

A

N

N

N

A

N

N

N

N

A

N

N

N

N

A

N

N

N

N

A

A

N

N

N

A

A

N

Osobní dimenze Mezilidské vztahy Subjektivní pocit spokojenosti Rovnováha mezi prací a volným časem Bezpečí

Ekologická dimenze Kvalita vzduchu a vody Biodiverzita

N N A A N Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu, OECD, Living International a Sustainable Society Foundation

Index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI) Index lidského rozvoje je souhrnná míra pro dosažení rozvoje v dané zemi. Zahrnuje tři hlavní komponenty, a to délku života a úroveň zdravotní péče, přístup ke vzdělání a slušný životní standard. Pro každou z těchto tří dimenzí se spočítá hodnota a samotný index je již počítán jako průměr tří získaných hodnot. Přitom každý ze tří sub-indexů je vyjádřen na škále 0-1 a je počítán dle následujícího vzorce:

− =

áí ℎ − áí ℎ áí ℎ − áí ℎ

Sub-index přístupu ke vzdělání je tvořen dvěma položkami – procentem gramotné populace a počtem studentů při zápisu do školy. Každá se počítá dle uvedeného vzorce zvlášť, poté se jednotlivé hodnoty sečtou, přičemž gramotnost má váhu dvou třetin a počet žáků jednu třetinu. Hodnota výsledného HDI je nastavena na stupnici 0-1, přičemž 1 je hodnota cílová. (Syrovátka, M., 2008)

82

Vlastní práce

Index lidské chudoby (Human Poverty Index – HPI)14 Index lidské chudoby se velmi podobá indexu HDI; sleduje totiž stejné náležitosti, ale jeho úhel pohledu je jiný. Jak je zřejmé z názvu, je v indexu zohledněna materiální deprivace a nedostatek. Hodnotící škála je 0-100, jelikož se i jednotlivé vstupní údaje vyjadřují v procentech. Nevzniká potom nutnost (jako u HDI) vytvářet sub-indexy. U tohoto indexu pletí, že čím je hodnota menší, tím menší je lidská chudoba ve společnosti. (United Nations Development Progremme, 2009) Index materiální kvality života (Physical Quality of Life – PQLI) Index materiální kvality života jako měřítko blahobytu a kvality života, je konstruována jako obyčejný průměr tři oblastí. První je procento gramotné populace, druhá je kojenecká úmrtnost, která je přepočítávána na indexovanou kojeneckou úmrtnost dle vzorce (166 – kojenecká úmrtnost) x 0,625. Třetí vstupní proměnnou je délka života přepočítána jako indexovaná délka života a vzorec pro výpočet je (délka života - 42) x 2,7. Měřítkem je stupnice 0 – 100, kde opět vyšší hodnota indikuje vyšší stupeň blahobytu společnosti. (Alkire S., Sarwar M B., 2009) Index lepšího života (Better Life Index – BLI) Index lepšího života je projektem OECD a měří kvalitu života v zemích OECD. Index zahrnuje jedenáct dimenzí, z nichž první tři postihují materiální podmínky a dalších osm široce pojatou kvalitu života:bydlení, příjem, zaměstnání, mezilidské vztahy, vzdělání, životní prostředí, fungování veřejné správy, zdraví, subjektivní spokojenost se životem, osobní bezpečnost a rovnováha mezi prací a soukromým životem. Země jsou hodnoceny na stupnici 0 až 100. Sustainable Society Index - SSI Tento index je založen na souboru 24 indikátorů sdružených do tří skupin – ekonomický, environmentální a lidský blahobyt. Všechny hodnoty jsou poté normalizovány tak, aby vycházely na stupnici od 0 do deseti, kde desítka je nejlepší ohodnocení. (Sustainable Society Foundation, 2012) 4.3.1

Hodnocení dle společenských ukazatelů

V rámci této kapitoly bylo do hodnocení zahrnuto šest ukazatelů – index lidského rozvoje, index kvality života, index lepšího života, ssi index, index kvality lidských podmínek a index lidské chudoby. Na následující tabulce je seznam vybraných států s hodnotami jednotlivých indexů. Jednotlivé indexy

14

Vzhledem k nedostatku dat nebude tento index do hodnocení zařazen.

Vlastní práce

83

jsou zveřejňovány v různých časových intervalech, některé jsou nedávno uvedené nebo hodnotí jen některé země, a proto časová řada není kontinuální. Hodnoty indexů mají kolísavý charakter. Jen index lidského rozvoje si udržuje stále rostoucí tendenci. Vysvětlení je možné hledat v samotné konstrukci indexu a proměnných, které do něj vstupují. Položky, které do výpočtu vstupují, mají ze své podstaty také rostoucí tendenci – předpokládaná délka života, procento gramotné populace a také HDP. Naopak položky, se kterými počítají další indexy, jsou více proměnlivé a některé mají spíše negativní tendence. Například položka zaměstnání v indexu lepšího života je více proměnlivou. Velikost zaměstnanosti se nevyvíjí stejnou tendencí. Stejně tak třeba životní prostředí. Všeobecně se může zhoršovat jeho stav, ale vláda může opatřeními naopak dosáhnout zlepšení. Všechny tyto další indexy v sobě totiž zahrnují v různé míře ekonomické prostředí, ať již velikostí zaměstnanosti, průměrným příjmem, veřejným dluhem či ryzími úsporami; a také životní prostředí. Index lidského rozvoje je víc izolovaný ukazatel od tohoto prostředí. I když se určité faktory mohou projevit na vstupních proměnných, index lidského rozvoje není tak citlivý. Index materiální kvality života je jedním z těch indexů, které kolísají, a u některých států dokonce jejich hodnota klesá. Za rok 2011 byly nejlépe hodnoceny země Francie a Velká Británie. Zatímco si Velká Británie udržuje podobnou hodnotu, Francie (i přes celkové nejlepší hodnocení) o 13 bodů poklesla. Naopak k nejhůře hodnoceným zemím patří Bulharsko (69 bodů) a Lucembursko (63 bodů). Tedy země s nejvyšším HDP je dle indexu kvality života hodnocena v rámci těchto šesti zemí nejhůře. Průběh indexu jednotlivých zemí zobrazuje následující graf. 90 80 70 60 2006

2007

2008

2009

2010

2011

Česká republika

Bulharsko

Maďarsko

Francie

Lucembursko

Velká Británie

Obr. 26Průběh indexu kvality života Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z International Living

84

Vlastní práce

Velký rozdíl mezi Lucemburskem a Bulharskem je v nákladech na bydlení. Zatímco Lucembursko je má ze sledovaných států nejvyšší, Bulharsko je má naopak hodně nízké. Francie a Velká Británie mají náklady na živobytí na průměrné úrovni, což jim pomáhá ve vysokém umístění. Maďarsko má náklady na bydlení druhé nejnižší a Česká republika se v nákladech na bydlení umístila hned za Maďarskem. Francie je na druhou stranu špatně hodnocena díky svému byrokratickému systému a vysokým daním. Ve zdravotní péči je ale hodnocena jako jedna z nejlepších, stejně tak v otázkách osobní svobody nebo kulturního prostředí. Velká Británie je hodnocena lépe v ekonomické oblasti a v infrastruktuře. Maďarsko se umístilo před Českou republikou s rozdílem dvou bodů v hodnocení. V Maďarsku jsou nižší náklady na bydlení. Na ekonomické úrovni jsou země hodnoceny téměř shodně, Maďarsko je o tři body horší. Česká republika má ale vyšší hodnocení (o devět bodů) v rámci lepší zdravotní péče a infrastruktury (o osm bodů). Lucembursko jako země s nejnižším skóre v rámci sledované skupiny šesti států, si oproti předchozímu roku značně pohoršilo. V roce 2010 bylo ještě v top deseti zemích. Po porovnání roků 2010 a 2011 se Lucembursko výrazněji posunulo v nákladech na bydlení. V roce 2010 byly tyto náklady hodnoceny 44 body, v roce 2011 nulou. V Lucembursku jsou považovány za velmi vysoké nájmy a také daně, i když třeba spotřebitelské ceny se blíží evropskému průměru. Bulharsko je zemí opačnou, náklady na bydlení, ale také spotřebitelské ceny jsou zde na velmi nízké úrovni. V ostatních položkách si je Lucembursko s Bulharskem nepodobné, kromě životního prostředí. U něj je něco lépe hodnoceno Lucembursko, což je překvapivé vzhledem k jeho hodnocení v ekologických indexech. Takové položky jako ekonomické prostředí či infrastruktura jsou v Lucembursku hodnoceny daleko více. (International Living, 2010) Index lepšího života byl poprvé uveden v roce 2011 a hodnota tohoto indexu je pouze z tohoto roku, ale i přes tento nedostatek, podává index podrobné informace o životě v hodnocených státech. Jelikož ale index hodnotí pouze státy OECD, je Bulharsko vyčleněno z hodnocení. I přesto je zde tento index na zbývajících státech popsán. Z vybraných států je na prvním místě Velká Británie (95 bodů) a v závěsu za ní Francie (88), Lucembursko (87) a dále Česká republika (83) a Maďarsko (78). Velká Británie dosahuje nejlepších hodnocení v kvalitě životního prostředí. V rámci indexu jsou zkoumány dvě položky – kvalita vody a znečištění ovzduší. Ve znečištění ovzduší dosáhla jedné z nejlepších hodnot v rámci sledované skupiny. Druhým nejlépe hodnoceným státem bylo už jenom Lucembursko. Opět země, které se v hodnocení ekologických indexů nacházeli na posledních místech. Kvalita vody je hodnocena v rámci výzkumu. 97 % britské populace si myslí, že je voda kvalitní. Další vysoké hodnocení má Británie v sociální položce.

Vlastní práce

85

Zajímavý je fakt, že Britové své příležitosti chápou jako rovnocenné v souvislosti s generovou nerovností. Tedy že muži mají stejné příležitosti jako ženy. V ekonomické oblasti Británie také vyniká, je zde hlavně dobře hodnocena z pohledu vysokých příjmů. Nejslabším místem je položka vzdělání a její vyjádření v letech školní docházky. U Britů je to „pouze“ 16 let. Kromě Lucemburska (14,7 let) je tak na posledním místě ze sledovaných zemí. Druhý nejlépe hodnocený stát – Francie – se jen v jedné položce umístil lépe než Velká Británie, a to ve vyrovnanosti mezi pracovním a soukromým životem. Ve Francii lidé věnují 68 % dne na své koníčky, osobní péči apod., což je nad průměrem OECD. U Lucemburska jasně dominuje v hodnocení příjem, který je vůbec (po Spojených státech amerických) jedním z nejvyšších, zároveň jsou ale i náklady na bydlení také jedny z nejvyšších. Lucembursko má navíc počet nezaměstnaných rok a déle 1,3 %. Obyvatelé Lucemburska také uvádí, že jsou spokojení a 83 % obyvatel každý den hodnotí pozitivně (Průměr OECD je 80 %). Česká republika má dle OECD poměrně nízký příjem. Uvádí, že je to 16614 dolarů za rok, kdežto průměr zemí OECD je 22387 dolarů. Mírně pod průměrem je i počet ekonomicky aktivních lidí, kteří mají placenou práci 65 % (průměr je 65 %). Češi ale stráví v práci více času než je průměr OECD zemí, a to 1947 hodin za rok místo průměrných 1749. Česká republika je velmi dobře hodnocena ve vzdělávacím systému. Průměrná doba školní docházky je 17,6 let. 94 % absolventů také má příjem odpovídající jejich vzdělání, což je vyšší procento než OECD průměr (81 %). Oproti Lucembursku je Česká republika méně spokojeným národem a 75 % lidí tvrdí, že mělo více pozitivní den než negativní. Toto číslo je také pod průměrem OECD (80 %). U Maďarska, stejně jako u České republiky, je hlavním úskalím v indexu příjem. Ten je ještě nižší než u České republiky – 13 696 dolarů. Placenou práci má pouze 55 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a průměrný počet hodin strávených v práci za rok je 1961. Hodnocení Maďarska také snižuje zdravotnictví, kde se sleduje průměrný věk dožití při narození – ten je nejnižší z daných zemí – 74,3 let a pouze 54 % obyvatel považuje své zdraví za dobré. Maďaři jsou také méně spokojení občané. Jen 69 % lidí si myslí, že jejich den byl pozitivní. Hodnoty indexu SSI u všech zemí kolísají a jejich výkyvy nejsou nikterak velké. Na následujícím obrázku je znázorněn vývoj indexu SSI. Větší výkyvy jsou vidět u Bulharska, které postupně dohání vyspělejší země a jeho index roste výrazněji.

86

Vlastní práce

6 5,5 5 4,5 4 2006 Bulharsko Lucembursko

2008 2010 Česká republika Francie

2012 Maďarsko Velká Británie

Obr. 27Vývoj indexu SSI u vybraných šesti států Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Sustainable Society Foundation

Z grafu i z předchozí tabulky je patrné, že Česká republika má nejvyšší hodnotu indexu SSI (5,57). Dále je velmi blízko ní Lucembursko (5,53) a Velká Británie (5,52). Česká republika spolu s Lucemburskem je také zemí, kde tento index v čase rostl nebo si udržoval stejnou hodnotu, zatímco u ostatních zemí spíše klesal. V období od roku 2006 do roku 2008 index České republiky výrazněji narostl. Hlavní důvod je spatřován v nárůstu hodnot v ekonomickém blahobytu, kde porostlo pět ze šesti položek. Výrazněji se zvýšila i hodnota HDP, která následně ovlivnila další položky, a to velikost veřejného dluhu počítaného jako procento z HDP, velkou roli hrálo také snížení nezaměstnanosti. Toto navýšení bylo částečně sníženo zhoršením v oblasti ekologického blahobytu (stejně jako Českou republiku hodnotily ekologické indexy). V rozmezí let 2008 až 2010 index poklesl a situace, která vedla k jeho poklesu, byla přesně opačná, nežli v předchozím období. Ekologický blahobyt se zlepšoval, docházelo ke zlepšení indikátoru kvality vzduchu, na druhou stranu je zde zachyceno období počínající ekonomické krize, a tak indikátor ekonomického blahobytu klesá. Česká republika se ale dle Sustainable Society Foundation (2012) nachází v první pětce zemí, co se týče ekonomického blahobytu. Na prvním místě je Švýcarsko a Lucembursko je až na desátém místě. Index Lucemburska kolísá kolem hodnoty 5,53 a žádný velký růst nebo propad nezaznamenává. Lucembursko je velmi málo hodnoceno v oblasti životního prostředí, jak bylo i u ostatních indexů. Ekonomická situace je naopak velmi dobře hodnocena a s tím i blahobyt. V této oblasti zaujímá Lucembursko první příčky hlavně v ukazateli důvěryhodná vláda. Velká Británie je stejně jako další země nejhůře hodnocena v oblasti ekologického blahobytu. Nejhůře je na tom v oblasti skleníkových plynů, čerpání

Vlastní práce

87

energie a obnovitelné energie a znečištění ovzduší, naopak v úrovni biodiverzity a obnovitelných vodních zdrojů je hodnocena lépe. V ekonomické oblasti ztrácí body za index ryzích úspor (jak je vidět i v kapitole Ekonomických ukazatelů) a za vyšší nezaměstnanost. Francie téměř kopíruje stav Velké Británie. Opět jsou zde nízké hodnoty ekologického blahobytu a velikostí zaměstnanosti. Index ryzích úspor je vyšší, ale za co jsou Francii strhávány body, je vyšší stupeň příjmové nerovnosti a nižší hodnota důvěry ve vládu a také genderovou rovnost, kterou naopak index lepšího života hodnotí velmi dobře. Nejhůře hodnocenou položkou je vysoký veřejný dluh. Maďarsko je opět zemí s nízkým hodnocením ekologického blahobytu. Výjimku tvoří obnovitelné vodné zdroje, které jsou nejlépe hodnoceny z celé skupiny zemí. Problémy v Maďarsku jsou dle Sustainable Society Foundation (2012) také nízká zaměstnanost, vysoký veřejný dluh a nízká důvěra ve vládu. Naopak příjmová nerovnost není tak vysoká a je hodnocena kladně. Průměrně je hodnocena genderová nerovnost a položka zdravý život. Bulharsko má ekologické zdraví hodnoceno nejhůře ze šesti sledovaných zemí. Úroveň zaměstnanosti je nízká. Bulharsko je málo hodnoceno i v položce důvěra ve vládu a v příjmové nerovnosti (opět nejnižší ze sledovaných zemí). Také položky genderová rovnost, vzdělání a zdraví život jsou hodnoceny jako podprůměrné. Naopak položky, kde se Bulharsko umístilo výrazně lépe než ostatních šest zemí, jsou čistý vzduch a velikost veřejného dluhu, který je nejmenší ze sledovaných zemí. Index lidského rozvoje je jediným indexem, který v čase kontinuálně roste. Ve Zprávě o lidském rozvoji je uváděno, že se celosvětově tento index zvýšil za období 1990 až 2010 o 18 % - v čase roste průměrná délka života, lidé mají lepší přístup ke vzdělání a také ke statkům. Tento index je ale kritizován za fakt, že nezapočítává škody na životním prostředí, tak jako jiné indexy. Index také nepočítá s nerovností příjmů a s rozložením spotřeby a výroby ve světě, která se jeví jako dlouhodobě neudržitelná. Na následujícím grafu je vývoj indexu lidského rozvoje u vybraných šesti států. Všechny státy, kromě Bulharska, se řadí do top 50 států světa.

88

Vlastní práce

0,95 0,90

Bulharsko

0,85

Česká republika

0,80

Maďarsko

0,75

Lucembursko

0,70

Francie Velká Británie

Obr. 28Vývoj indexu lidského rozvoje u sledovaných států Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z UN Human Developmant Report 2011

Dle UN Human Development report (2011) nejvyšší hodnotu indexu má Francie (0,893) a celosvětově zaujímá 20. místo ze 187. Průměrně roste hodnota HDI Francie o 0,6 % ročně. Při zkoumání vstupních proměnných nejvíce zaznamenává růst průměrná délka života při narození, která je zároveň i jednou z nejvyšších hodnot celosvětově a nejvyšší hodnota ze sledovaných zemí. Francie je hodnocena z pohledu vzdělání hůř – počet let školní docházky se pohybuje na průměru. Z pohledu příjmů se zde projevuje větší nerovnost (ať již v příjmech, přístupu ke vzdělání, zdravotní péči apod.). Pokud by se tato nerovnost zohlednila v HDI, klesl by o 9 % na hodnotu 0,812 (pro rok 2011), což je nejvíce ze sledovaných zemí. Velmi blízko Francie je Velká Británie s hodnotou HDI 0,875. Průměrný růst indexu ročně činí 0,5 % a Velká Británie zaujímá 28. místo celosvětově. Stejně jako u Francie, nejvíce roste průměrná délka života při narození, a to o 6,8 % ročně; Velká Británie má po Francii nejvyšší hodnotu této proměnné ze sledovaných zemí (80,2). Velká Británie je ale zemí s nejnižší hodnotou let školní docházky – 9,3 let. A tato vstupní hodnota zaznamenává pouze 1,9% růst. Díky tomu je vzdělání hodnoceno jako nejnižší. Co se týče příjmové nerovnosti, je na tom Velká Británie lépe než Francie. Po uvážení nerovnosti by se hodnota HDI snížila o 8,3 %, což je méně než dosahuje Francie. Lucembursko má stejnou výši HDI jako Velká Británie, a to 0,875. Růst indexu je ale nejvyšší ze sledovaných zemí a v průměru činí 0,8 % ročně. Lucembursko si nejlépe stojí v položce zdraví. I když průměrná délka života není nejvyšší (80 let), narostla o 8,1 % od roku 1980. Na druhou stranu má Lucembursko po Velké Británii nejnižší hodnotu ve vzdělání, doba školní docházky činí průměrně 10,1 let a ani růst není nijak výrazný, od roku 1980 vzrostl o 1,8 %. Nerovnost ve společnosti zde ale klesá, a pokud by se tato

Vlastní práce

89

nerovnost vzala v úvahu, index lidského rozvoje by u Lucemburska poklesl o 7,2 % na hodnotu HDI 0,813. Z prvních třech zemí je to nejlepší umístění. Česká republika je ze sledovaných zemí na čtvrtém místě a její HDI je 0,873 a tudíž se nepatrně liší od Velké Británie a Lucemburska. Průměrný růst HDI je 0,6 % ročně, tedy stejný jako má Francie. Česká republika má při hodnocení velký nedostatek v průměrné délce života. Ta dosahuje 77,7 let a oproti nejdelší délce života ve Francii se liší téměř o čtyři roky. Druhou slabinou je nízký hrubý národní důchod. Naopak v čem je Česká republika hodnocena velmi dobře, je vzdělání. Průměrná délka školní docházky činí 12,3 let a očekávaná 15,6 let a patří tak mezi nejvyšší hodnoty nejen mezi sledovanými zeměmi ale také mezi nejlepší padesátkou. Nerovnost ve společnosti je také nižší než u předchozích hodnocených států a hodnota HDI by se snížila o 5 % na 0,826. Mezi Maďarskem a ostatními sledovanými zeměmi je již výraznější rozdíl mezi hodnotou HDI. U Maďarska činí 0,831. Růst indexu průměrně za rok je 0,5 % a je tedy podobný jako v předchozích případech. Maďarsko má ze sledovaných zemí nejmenší průměrný věk dožití, a to 74,4 let, což oproti České republice činí 3,3 roky a oproti nejlepší Francii 7 let. Průměrný věk narostl o 5,3 let oproti výchozí hodnotě z roku 1980, což nejmíň z předchozích států. Druhou slabinou je hrubý národní důchod, který je nejnižší v porovnání s předchozími státy. Stejně jako Česká republika je na tom Maďarsko ohledně vzdělávání. Průměrná doba školní docházky je 11,1 let a očekávaná doba školní docházky je 15,3 let a tyto hodnoty rychle rostou. V otázce nerovnosti se Maďarsko blíží Lucembursku. Pokud by byla hodnota nerovnosti zahrnuta do HDI, ten by se snížil o 7,4 %. Bulharsko má nejmenší hodnotu HDI ze sledovaných států – 0,782. Nepatří ani do top 50 zemí jako předchozí, ale přesto se s umístěním na 57. místě přibližuje. Průměrný růst HDI za rok činí 0,5 % a nevybočuje z řady růstu ostatních zemí. Průměrný věk dožití je nejnižší, i když velmi podobný Maďarskému – 73,6. Růst průměrného věku dožití je ale velmi nízký. Od roku 1980 vzrostl pouze o 2,4 % a je tak nejmenší z růstů průměrného věku uvedených zemí. Hodnoty věku školní docházky se ale blíží zemím s nejvíce rozvinutým HDI. U Bulharska činí průměrná hodnota školní docházky 10,6 let a očekávaná délka školní docházky 14 let. Bulharsko je zemí s největší nerovností dle HDI. Pokud by se nerovnost na všech úrovních započítávala, ztratilo by Bulharsko 9,9 % z hodnoty HDI, ten by pak byl 0,704. 4.3.2

Analýza společenských indexů

Společenské indexy hodnotí jednotlivé země na základě parametrů, které by mohly ovlivňovat společenský blahobyt. Důležitý je však fakt, jestli je společenský blahobyt ovlivňován ekonomickým růstem. Při porovnávání HDP a HDI se ukázalo, že mezi těmito dvěma ukazateli existuje pozitivní trend. HDP je již zahrnut do výpočtu HDI, ale i ostatní

90

Vlastní práce

proměnné indexu lidského rozvoje jsou ovlivněny výší HDP. Jak zobrazuje následující graf, Maďarsko a Bulharsko mají vztah těchto dvou veličin přímý a stupeň korelace velmi vysoký. 0,830 0,828

0,780

R² = 0,915

0,770 HDI

HDI

0,826 0,824

0,765

0,822

0,760

0,820

0,755

0,818

0,750

14 000

R² = 0,892

0,775

15 000

16 000

7 000

9 000

HDP

11 000

13 000

HDP

Obr. 29Vztah mezi HDP a HDI u Maďarska (vlevo) a Bulharska (vpravo) Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu a UN Human Development

0,874 0,872 0,870 0,868 0,866 0,864 0,862 0,860

HDI

HDI

Oproti tomu Francie, Velká Británie, Lucembursko a také Česká republika zaznamenávají také pozitivní trend mezi HDP a HDI, ale již ne vykreslený lineárně, nýbrž logaritmicky, jak znázorňuje následující graf. Z tohoto faktu je možné usuzovat, že od určité výše HDP tento vztah slábne.

R² = 0,841

17 000 18 000 19 000 20 000 21 000 HDP

0,882 0,880 0,878 0,876 0,874 0,872 0,870 0,868

R² = 0,815

55 000

60 000

65 000

70 000

HDP

Obr. 30Vztah mezi HDP a HDI u České republiky (vlevo) a Lucemburska (vpravo) Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu a UN Human Development

Index lidského rozvoje je kritizován za absenci jakékoliv proměnné odkazující na životné prostředí. I přesto, že takovouto proměnnou HDI nezahrnuje. Vztah

Vlastní práce

91

mezi tímto indexem a často sledovaným ukazatelem lidské činnosti a škod na životním prostředí – emisemi CO2– existuje a je pozitivní. Aktivity, které produkují oxid uhličitý do atmosféry, jsou ty, které se podílejí na výrobě, transportu a spotřebě zboží. Zároveň také země, které mají vyšší dynamiku růstu HDI, mají i vyšší dynamiku růstu emisí ve vzduchu. Vztah mezi emisemi oxidu uhličitého a HDI je na následujícím obrázku. 0,895 HDI

HDI

0,890 0,885 0,880

R² = 0,840

0,875 360,00

380,00

400,00

0,874 0,872 0,870 0,868 0,866 0,864 0,862 460,00

R² = 0,808

500,00

540,00

Tisíce Emise CO2

Tisíce Emise CO2

Obr. 31Vztah mezi HDI a emisemi CO2 u Francie (vlevo) a Velké Británie (vpravo) Zdroj: Tvorba autorky na základě dat Světové Banky a UN Human Development

Pro lidský rozvoj je důležitá rovnost. Lidé s vyššími příjmy mohou dosáhnout snadněji uspokojení svých potřeb a udržet si jistý životní standard. Pro vyjádření nerovnosti ve společnosti byl vybrán Gini koeficient. Na následujícím grafu je zobrazen jeho vývoj u sledovaných zemí. Země se pohybují kolem stejné hodnoty. Gini koeficient roste pouze u Francie a velmi výrazně (o 10 bodů) v Bulharsku.

92

Vlastní práce

40 35 30 25 20 2005

2006

2007

2008

2009

2010

Bulharsko

Česká republika

Maďarsko

Lucembursko

Francie

Velká Británie

2011

Obr. 32Vývoj Gini koeficientu u vybraných zemí Zdroj: tvorba autorky na základě dat z Eurostatu

Gini koeficient má také vztah k indexu lidského rozvoje. Nejvyšší je pro Českou republiku s hodnotou R2 = 0,833, nejmenší pak pro Maďarsko s R2 = 0,315. Přesto příjmová nerovnost hraje roli v otázce lidského rozvoje. Pokud je příjmová rovnost menší, index lidského rozvoje má tendenci růst. Proto státy, které chtějí mít vyšší příjem a zároveň nižší příjmovou nerovnost, by měli zařadit růst lidského rozvoje na první příčky. Pokud jsou hodnoty indexů SSI a HDI porovnány, jsou vidět značné rozdíly mezi hodnotami. Bulharsko má oba indexy na nejnižší úrovni, kdežto například Francie má vysoký index HDI a nízký index SSI. Tyto rozdíly jsou pravděpodobně způsobeny typem položky, který do indexů zařazuje. Francie je v HDI očištěna od škod na životním prostředí a nerovnosti, stejně tak třeba Lucembursko, ale v SSI se tyto nedostatky projeví.

Vlastní práce

93

Velká Británie Česká republika Lucembursko

5,6

SSI

5,5 5,4

Francie

Maďarsko

5,3 5,2 Bulharsko

5,1 0,76

0,78

0,80

0,82

0,84

0,86

0,88

0,90

HDI Obr. 33Postavení sledovaných států v rámci HDI aSSI Zdroj: Tvorba autorky na základě dat UN Human development report a The Sustainable Society Foundation

Jak index lidského rozvoje, tak SSI index jsou vysoce korelované s výdaji na zdraví a vzdělání a také s příjmovou nerovností. Korelace mezi HDI a výdaji na vzdělání je 0,598 a výdaji na zdraví 0,931. U SSI je korelace u výdajů na zdraví 0,821 a výdajů na vzdělání 0,354 a Gini koeficientem 0,544. Zdraví a vzdělání a stejně tak příjmová nerovnost má velký vliv jak na rozvoj, tak na blahobyt. Těsné spojení je i mezi indexem lidského rozvoje, SSI a indexem environmentální udržitelnosti braného jako ekologický ekvivalent pro rozvoj a udržitelnost. Korelační koeficient je u HDI a EPI 0,843 a SSI a EPI 0,935. U indexu kvality života byla prokázána závislost mezi HDP (R2 = 0,757), mezi příjmovou nerovností vyjádřenou Gini koeficientem (R2 = 0,961), mezi výdaji na zdravotní péči (R2 = 0,615) a mezi indexem environmentální výkonnosti (R2 = 0,694). Vztah mezi indexem kvality života a výdaji na vzdělání nebyl prokázán. Grafy k analýzám jsou k nalezení v příloze.

4.4 Výběr faktorů pro nový ukazatel Ukazatele jsou zde proto, aby ukázaly srozumitelnou cestou dění ve společnosti. Zároveň jsou zde také proto, aby stejně jako HDP, pomáhali zorientovat se v dané situaci a pomáhat nejenom tvůrcům domácí politiky, ale také ekonomům, environmentálním pracovníků, marketérům a dalším. Pomocí výsledných hodnot ukazatelů mohou jejich uživatelé přijmout potřebná opatření, zkvalitnit svá rozhodnutí a například díky vývoji časové řady daného ukazatele se vyhnout nebo zmírnit dopady krizových situací. Indexy analyzované v této práci se snažily různými způsoby dohnat nedostatky, které provází HDP, neboli je možné říci, že se snažili vzít do úvahy faktory, které zvyšují blahobyt občanů a také ty faktory, které tento blahobyt

94

Vlastní práce

snižují. Zároveň se také často snažily do svých konstrukcí zahrnout udržitelnost a činnosti klasifikovat dle tohoto vzorce. A samozřejmě je jejich dalším cílem (úzce související s cílem blahobytu) vyčíslit náklady, které lidský blahobyt snižují a také požitky, které jej naopak zvyšují. V analýzách jednotlivých skupin ukazatelů bylo zjišťováno, co je pro jednotlivé oblasti důležité a co tyto oblasti ovlivňuje. Na základě těchto zjištění je možné vybrat jednotlivé položky, které by se jevily jako vhodné pro zařazení do nově vzniklého ukazatele. Tab. 7Proměnné vybrané do nového ukazatele blahobytu

Proměnná

Definice

Rozsah dat

QOL

Příjem na osobu/výdaje na osobu.

2000 - 2011

Vzdelani

Celkové výdaje na vzdělání.

2000 – 2011

Zdravi

Celkové výdaje na zdraví.

2000 – 2011

GINI

Příjmová nerovnost vyjádřená Gini koeficientem.

2000 – 2011

CO2

Množství emisí oxidu uhličitého.

2000 – 2011

Pop_celk

Velikost populce.

2000 – 2011

Pop_hust

Hustota populace.

2000 – 2011

Spotreba Velikost spotřeby. Zdroj dat: Světová banka

2000 – 2011

Analýzou předchozích ukazatelů nevyplynula taková proměnná, která by se mohla považovat za určitý ekvivalent k životní úrovni a blahobytu. Většinou je touto proměnnou spotřeba. Spotřeba ale může být značně zavádějící a do jejího vztahu vstupují i další faktory, například výrazným faktorem jsou preference. A také úspory. Domácnost, která má větší příjem, ale naopak si více spoří pro budoucnost, může mít menší spotřebu než domácnost, která má příjem menší, ale celý jej spotřebuje. Z druhého pohledu, který by bral v úvahu příjem, by byla ta domácnost s vyššími příjmy hodnocena jako s vyšší kvalitou života. Jako závisle proměnná, která by měla charakterizovat blahobyt, byla proto zvolena proměnná vznikající jako podíl dvou položek. První položka je příjem na

Vlastní práce

95

osobu a druhou jsou výdaje na osobu. Jelikož mají různé domácnosti různé příjmy, čelí také různě vysokým nákladům. Pro jednotlivé proměnné byla vytvořena korelační matice. Lze vidět, že vybrané proměnné se navzájem ovlivňují a je mezi nimi silný vztah. Proměnná emise oxidu uhličitého je jedinou proměnnou s nepřímou úměrností. Pokud emise CO2rostou, proměnná QOL se snižuje. Tab. 8 Korelační matice vybraných proměnných QOL QOL

Vzdelani

Zdravi

GINI

Spotreba

Pop_celk Pop_hust CO2

1

Vzdelani

0,865702

1

Zdravi

0,926033 0,985545

GINI

0,871769 0,882971 0,900937

Spotreba

0,868237 0,999043 0,987007 0,891186

1 1 1

Pop_celk 0,986345 0,906142 0,957693 0,883857 0,907721 Pop_hust 0,991043 0,884506 0,940782

1

0,87187 0,885444 0,997998

CO2 -0,83089 -0,50006 -0,6168 -0,54804 -0,49612 Zdroj dat: Tvorba autorky na základě dat Světové banky

1

-0,79721 -0,82734

Získaná data byla sestavena do ekonometrického modelu a následně byla provedena regresní analýza pro zjištění významnosti proměnných v modelu. Nejdříve byly na základě násobných grafů vybrány funkční formy.

1

96

Vlastní práce

Obr. 34Vykreslení jednotlivých proměnných vůči závislé proměnné QOL Zdroj dat: tvorba autorky na základě dat Světové banky

Z obrázku je patrné, že pro velikost a hustotu populace a Gini koeficient je vhodná lineární forma, pro ostatní proměnné se jeví jako vhodnější forma kvadratická. Rovnice regresního modelu má tvar:

QOLt= α + β1Vzdelani2t+ β2Zdravi2t + β3CO22t + β4GINI t + β5Pop_celkt + +β6Pop_hustt Parametry a kritéria výsledného modelu jsou uvedeny v následujících dvou tabulkách. I když model splňuje veškeré předpoklady, a adjustovaný koeficient determinace je vysoký, přesto jsou v modelu některé proměnné určeny jako nevýznamné (v tabulce vyznačeny růžovou barvou).

Vlastní práce

97

Tab. 9Parametry původního modelu Koeficient Směr. chyba const 1,4184 1,73877 sq_Vzdelani 0 0 sq_Zdravi 6,09676e-08 1,61893e-08 sq_CO2 1,01002e-011 5,09272e-012 GINI -0,0037201 0,0091729 Pop_celk -8,80866e-07 2,47733e-07 Pop_hust 0,15061 0,0380989 Zdroj dat: Tvorba autorky na základě dat Světové banky

t-podíl 0,8158 -3,4447 3,7659 1,9833 -0,4056 -3,5557 3,9531

p-hodnota 0,45174 0,01834 0,01308 0,10414 0,70184 0,01629 0,01082

** **

** **

Tab. 10Popisná kritéria původního modelu Střední hodnota závisle proměnné 1,125199 Sm. odchylka závisle proměnné Součet čtverců reziduí 0,000524 Sm. chyba regrese Koeficient determinace 0,996239 Adjustovaný koeficient determinace F (6, 5) 220,7417 P-hodnota (F) Logaritmus věrohodnosti 43,21110 Akaikovo kritérium Schwarzovo kritérium -69,02786 Hannan-Quinnovokritétium rho (koeficient autokorelace) -0,277390 Durbin-Watsonova statistika Zdroj dat: Tvorba autorky na základě dat Světové banky

0,112498 0,010233 0,991726 6,79e-06 -72,42221 -73,67892 2,248144

Tyto proměnné byly proto z modelu odstraněny a byl vytvořen nový model. Proměnné, které v modelu zůstaly, jsou hustota a velikost populace, výdaje na zdraví a vzdělání a emise oxidu uhličitého. První tři zmiňované proměnné mají vysokou míru spolehlivosti, emise CO2jsou významné na 10% hladině spolehlivosti. Model splňuje všechny předpoklady.

98

Vlastní práce

Tab. 11Parametry upraveného modelu Koeficient Směr. chyba const 1,36542 1,60861 sq_Vzdelani 0 0 sq_Zdravi 5,84363e-08 1,38587e-08 sq_CO2 9,0059e-012 4,00721e-012 Pop_celk -8,46644e-07 2,16093e-07 Pop_hust 0,144512 0,0324766 Zdroj dat: Tvorba autorky na základě dat Světové banky

t-podíl 0,8488 -3,8345 4,2166 2,2474 -3,9180 4,4497

p-hodnota 0,42854 0,00861 0,00558 0,06567 0,00782 0,00433

*** *** * *** ***

Tab. 12Popisná kritéria upraveného modelu Střední hodnota závisle proměnné 1,125199 Sm. odchylka závisle proměnné Součet čtverců reziduí 0,000541 Sm. chyba regrese Koeficient determinace 0,996115 Adjustovaný koeficient determinace F (5, 6) 307,7067 P-hodnota (F) Logaritmus věrohodnosti 43,01691 Akaikovo kritérium Schwarzovo kritérium -71,12438 Hannan-Quinnovokritétium rho (koeficient autokorelace) -0,379488 Durbin-Watsonova statistika Zdroj dat: Tvorba autorky na základě dat Světové banky

0,112498 0,009494 0,992878 3,83e-07 -74,03382 -75,11100 2,384487

Korelační matice upraveného modelu ukazuje závislosti jednotlivých proměnných. Všechny jsou pozitivní, a tudíž mezi jejich vztahy existuje přímá úměra. Tab. 13Korelační matice proměnných upraveného modelu QOL Pop_celk Pop_hust sq_Vzdelani sq_Zdravi 1,0000 0,9863 0,9910 0,8764 0,9542 QOL 1,0000 0,9980 0,9091 0,9735 Pop_celk 1,0000 0,8912 0,9625 Pop_hust 1,0000 0,9766 sq_Vzdelani 1,0000 sq_Zdravi Zdroj dat: Tvorba autorky na základě dat Světové banky

Velikost populace je v modelu s kladným znaménkem, ačkoliv ekonomická teorie tvrdí, že s rostoucí populací, klesá životní standard a je nutné udržet populační optimum15. K populaci byla proto přidána první diference, která

15

Populační optimum je nejvýhodnější početní velikost populace na určitém území vzhledem k

určitému druhu požadavků.

Vlastní práce

99

potvrzuje negativní vztah mezi velikostí populace a blahobytem a potvrzuje tak ekonomickou teorii. Model může indikovat optimální úroveň populace. Hustota populace je v rovnici také s kladným znaménkem. Důležité je definování hustoty osídlení. V hustěji osídlených oblastech je veškerá občanská vybavenost a také možnost strávit volný čas různými způsoby dostupnější a rozmanitější než v méně osídlených oblastech. Proto se v rovnici tento vztah definoval jako pozitivní. Pozitivní vztah mezi výdaji na zdraví a vzdělání k životnímu standardu byl očekáván. Čím je vzdělání a zdravotní péče dostupnější a na vyšší úrovni, všeobecně se zvyšuje životní standard obyvatelstva. Překvapující je ovšem pozitivní vztah mezi kvalitou života a emisemi CO2. Pokud by se tento vztah bral čistě z materiálního pohledu, je fakt, že množství vypuštěného oxidu uhličitého do ovzduší indikuje vyšší výrobu, spotřebu, apod. Zároveň ale ohrožuje populaci z hlediska dlouhodobé udržitelnosti. Na základě analýz by nově vznikající ukazatel měl obsahovat údaje u velikosti a hustotě populace, dále data o výdajích na zdraví a vzdělání a také informace o výši emisí oxidu uhličitého v ovzduší.

100

Diskuze a závěr

5 Diskuze a závěr Hodnocení ukazatelů životní úrovně bylo provedeno v šesti zemích Evropské unie – Bulharsku, České republice, Francii, Lucembursku, Maďarsku a Velké Británii. Tyto země byly vybrány na základě shlukové analýzy podle výše jejich HDP počítaného výdajovou metodou. Vyčlenilo se tak Bulharsko, jehož HDP byl nejmenší ze sledované skupiny, dále Lucembursko, jehož HDP je nejvyšší nejen v Evropské unii, ale řadí se také mezi celosvětově nejvyšší, dále Velká Británie a Francie, jejichž HDP se pohybuje nad úrovní průměru Evropské unie a jako poslední země Česká republika a Maďarsko, jejichž hodnoty HDP se pohybují pod tímto průměrem. V práci byly vyčleněny tři skupiny ukazatelů – ekonomické, společenské a environmentální. Bulharsko většinou končí na posledních místech, co se týče zkoumaných indexů. I přesto, že HDP za sledované období stále rostl (kromě propadu v roce 2009, kdy ale tento propad v důsledku světové krize zasáhl všechny země), ostatní ukazatele tuto tendenci neměly. Bulharsko jako jediné mělo GSI v záporných hodnotách a jeho celková ekonomická situace není hodnocena jako dobrá. U GSI se projevila nízká hodnota čistých národních úspor a naopak vysoká hodnota spotřeby fixního kapitálu, kde spolu s vysokými škodami na životním prostředí a nerostoucí hodnotou výdajů na vzdělání, generuje nízkou hodnotu. Bulharsko má ale velmi nízkou hodnotu veřejného dluhu (nejnižší ze sledovaných zemí). Proto zde nastává i rozpor v hodnocení dle ukazatelů GCI a LI, kde právě GCI hodnotí v rámci ekonomického prostředí Bulharsko dobře (a zahrnuje právě veřejný dluh) a LI naopak negativně (zahrnuje HDP, nezaměstnanost a inflaci). Tento rozpor je patrný ve všech zemích. Bulharsko má také nejvyšší tempo růstu ekologické stopy - je rozvíjející se zemí a vzniká zde vyšší tlak na ekonomiku. Největší problémy, jako u většiny zemí, zaznamenává v znečištění ovzduší. Systém pro snižování škod na životním prostředí není zatím plně vytvořen a dle EPI plní Bulharsko své ekologické plány v roce 2010 na 56,3 %, tedy nejméně ze sledovaných zemí. V rámci společenských ukazatelů dosahuje Bulharsko také nejnižších hodnocení. Například v PQLI života je ale hodnoceno stejně jako Lucembursko. Rozpor opět nastává v položkách indexu. Zatímco položka náklady na bydlení je v Bulharsku nízká, v Lucembursku jsou naopak náklady na bydlení vysoké. Ostatní položky jsou zcela rozdílné. Dle SSI je Bulharsko opět hodnoceno negativně. Genderová nerovnost, korupce a byrokracie snižují jeho hodnotu. Zároveň ale také tento index roste dynamičtěji než u ostatních zemí. Bulharsko se snaží postupně dohánět vyspělé země. Česká republika patří do skupiny zemí s hodnotou HDP pod průměrem Evropské unie. Výškou některých hodnot se však Česká republika přibližuje zemím s o mnoho vyšším HDP. Hodnoty GSI jsou jedny z nejvyšších (po Maďarsku). Jediný propad GSI (kromě roku 2009, kdy tento propad

Diskuze a závěr

101

zaznamenaly všechny země) nastává v roce 2003. Podíl na tomto vývoji měl i růst tržeb z průmyslového exportu a z těžby dřeva, což má vliv na růst HDP, ale projevuje se právě ve vyšších hodnotách environmentálních nákladů. Hodnota GCI se pohybuje kolem hodnoty 4,5 a tak na státy s vyšším HDP nedosahuje (zde se hodnoty pohybují kolem 5,5). Důvody takového ohodnocení spočívají ve špatně fungujícím a strnulém trhu práce, korupci a byrokracii a malému přínos k inovacím, kde Česká republika zaostává za vyspělými zeměmi, naopak vysoké hodnoty indexu dosahuje ve vzdělávací oblasti a v technologickém pokroku. Vzdělávání je všeobecně ve všech indexech velkou předností České republiky. V této oblasti nad všechny země vyniká a je hodnocena jako jedna z nejlepších a systém vzdělávání za velmi dobrý. Má jednu z nejdelších průměrných dob studia, a dokonce plat čerstvých absolventů je nad průměrem Evropské unie. Česká republika má naopak vysokou ekologickou stopu. Z tohoto předpokladu je možně vyvozovat, že Česká republika neefektivně využívá svých energetických a přírodních zdrojů a také že energetická náročnost výroby je vysoká (tzn., že potřebuje více energie na výrobu stejného zboží, které by mohlo být vyrobeno v jiných zemích). Dalším faktorem je i to, že Česká republika je třetím nejvyšším vývozcem elektrické energie v Evropě (na prvním a druhém místě je Francie a Německo). Z indexu EPI je ale vidět, že se ČR snaží o odstraňování škod na životním prostředí (hlavně v oblasti zemědělství, těžby dřeva, ochraně biologické rozmanitosti; ve snižování emisí oxidu uhličitého v ovzduší je to již o něco méně) a své ekologické plány plní na 64,8 %. V hodnocení společenských ukazatelů prokazatelně dominuje vzdělání (jež bylo zmíněno výše) a zdravotní péče, která je považována za velmi kvalitní. V čem ČR oproti ostatním zemím propadá a s Maďarskem mají tento fakt společný, je výše platu, která je nejnižší ze všech zkoumaných zemí. Oproti nejlépe placenému Lucembursku je plat v ČR 2,12 menší. Naopak v ČR roste počet odpracovaných hodin. Ve výši HDI je ČR na čtvrtém místě ze zkoumaných zemí. Průměrný růst HDI je 0,6 % ročně, tedy stejný jako má Francie. Česká republika má při hodnocení velký nedostatek v průměrné délce života. Ta dosahuje 77,7 let a oproti nejdelší délce života ve Francii se liší téměř o čtyři roky. Maďarsko je výší HDP podobné ČR. GSI s určitými výkyvy rostl, a pokud srovnáme pouze výchozí a konečnou hodnotu, je jeho nárůst značný. Při rozebrání jednotlivých položek indexu GSI se pozitivní vývoj nejeví tak jednoznačně a dokonce je možné jeho vývoj v letech 2000 – 2004 označit za dlouhodobě ekonomicky neudržitelný. Hlavními položkami, které jej navyšují, jsou výdaje na vzdělání. GCI má klesající trend, naopak index prosperity se pohybuje kolem stejné hodnoty. Důvodem je opět zahrnutí rozdílných položek do indexu. GCI hodnotí negativně pouze velikost státního dluhu, ale jinak jsou další hodnoty mírně nadprůměrné. Nezabývá se například mírou nezaměstnanosti nebo možností najít si práci. Tyto položky jsou zahrnuty do indexu prosperity a nejsou pro ekonomickou situaci příznivé. Stejně tak otázka spokojenosti se životním standardem. S tím je spokojeno jen 46 % obyvatel, což

102

Diskuze a závěr

je pod celosvětovým průměrem. Maďarsko má ze sledovaných států ekologickou stopu nejnižší, a to i přesto, že ekonomika stále roste. Maďarsko se snaží aktivně ekostopu snižovat. Vznikají různá vladní i nevládní uskupení, která se snaží prosazovat vyšší udržitelnost. Po vstupu do Evropské unie, získalo Maďarsko možnost dotací; po tomto vstupu ekostopa ještě více klesá. Maďarsko, ačkoliv má nejnižší ekologickou stopu ze všech států, naopak v hodnocení indexu šťastné planety dopadlo po České republice nejhůře. Studií, kterou prováděla New Economic Foundation, jsou Maďaři jedním nejméně spokojených národů. Jsou nejen nespokojení se svými životy ale také pesimističtí ohledně budoucnosti a například ekonomické výhlídky vidí vždy horší. Ve společenských indexech je Maďarsko hodnoceno na průměru všech sledovaných zemí. Velkou předností je oblast vzdělávání a příjmová nerovnost, která není tak velká jako v ostatních zemích, co však hodnocení snižuje, je průměrný příjem na osobu a dále průměrný věk dožití, který je nejnižší ze sledovaných zemí – 74,3 let. Velká Británie, má velmi nízké hodnoty GSI, které výrazně kolísají. V roce 2009 začínají čisté národní úspory svou velikost prudce snižovat (pokles o 79 %), aby se v roce 2010 dostaly do záporných hodnot (čisté národní úspory činí 39 miliard dolarů). Tento deficit je kryt z výdajů na vzdělání (114 miliard). Hodnocení Velké Británie dle indexu GCI je velmi pozitivní, Velká Británie patří dokonce mezi top deset nejlépe hodnocených zemí. Dosahuje nadprůměrného hodnocení téměř ve všech doménách, až na ekonomické prostředí, které je negativně hodnocené. V pořadí států dle makroekonomického prostředí je Velká Británie na 110 místě ze 144 hodnocených států. Ekologická stopa Velké Británie je po Maďarsku nejnižší, svou úroveň drží pod 5 bodů a patří mezi země, které se aktivně snaží ekologickou stopu snižovat. Ve svých opatřeních přenesla odpovědnost za velikost ekologické stopy na městské jednotky, které musí zavádět opatření vedoucí ke snižování jejich městské ekologické stopy. Dokládá to vysoká hodnota EPI (68,8 %) – Velká Británie plní své ekologické cíle. Ve společenských indexech je zajímavý fakt, že Britové své příležitosti chápou jako rovnocenné v souvislosti s genderovou nerovností. V ekonomické oblasti Británie vyniká z pohledu vysokých příjmů. Nejslabším místem je položka vzdělání a její vyjádření v letech školní docházky. Další dobře hodnocenou proměnnou je průměrný věk dožití – nejvyšší po Francii – 80,2 let. Francie má klesající tendenci GSI; i přesto je tato hodnota pořád vysoká (v roce 2010 je 8,52 % HDP). Hlavním problémem je vysoká spotřeba fixního kapitálu a postupné snižování výdajů na vzdělání. Francie ale v hodnoceních zaujímá top pozice. V GCI a indexu prosperity je hodnocena jako 21. nejlepší země. Dobré hodnocení získává v oblasti zdraví, kde toto umístění pozvedá fakt, že například až 90 % obyvatel se cítí být spokojeno se svým zdravotním stavem, dále vysoký věk dožití a nízké procento lidí, kteří uvádí, že mají nějaké zdravotní problémy. Francie ale ve své konkurenceschopnosti ztrácí nepružným trhem práce. Francie má jednu z nejvyšších ekologických stop. Jako rozvinutá země

Diskuze a závěr

103

s rozvinutými technologiemi zvyšuje dostupnost svých zdrojů, ale přesto je spotřeba stále více rostoucí - hlavně energií. Francie se snaží pomocí legislativy snížit emise v ovzduší, dalším opatřením je například kontrola rybolovu ve smyslu udržitelnosti. Veškerá opatření jsou řízena Ministerstvem pro udržitelný rozvoj. V rámci společenských indexů je Francie ve zdravotní péči hodnocena jako jedna z nejlepších, stejně tak v otázkách osobní svobody nebo kulturního prostředí. Dobře dopadla i v poměru pracovního a osobního života. Ve Francii lidé věnují 68 % dne na své koníčky, osobní péči apod., což je nad průměrem OECD. Na druhou stranu je špatně hodnocena díky svému byrokratickému systému a vysokým daním, vzdělávacímu systému a nerovnosti nejen v příjmech, ale i přístupu ke vzdělání, zdravotní péči apod. Lucembursko je zemí s nejvyšším HDP. Jeho GSI ale značně kolísá – hodnota v roce 2010 byla 9,13 % oproti výchozí hodnotě 21,54 z roku 2000. Nejvyšší podíl na GSI měly národní úspory, které ale v důsledku krize začaly prudce klesat. Lucembursko propadá v ekologických otázkách. Má největší ekologickou stopu. Domácí produkce energie je sice ze sta procent obnovitelná, ale započítává se zde pouze dvě procenta primární energie (vodní energie, vítr sluneční záření) a zbytek je získáván intenzivní cestou z uhlí. Dalším významným přispěvatelem k vysoké ekostopě je transport, který spotřebuje až na 60 % z celkové energetické spotřeby. V indexu materiální kvality života Lucembursko zcela propadlo. Je ale nutné brát v úvahu fakt, že nájmy a také daně jsou považovány za velmi vysoké, i když třeba spotřebitelské ceny se blíží evropskému průměru. Další nízko hodnocenou položkou je vzdělávání. U Lucemburska jasně v pozitivech dominuje v hodnocení příjem (například v indexu lepšího života). Pozitivně je brán i pokles nerovnosti jak v příjmech, tak v přístupu ke vzdělání či zdravotní péči. Druhá část práce se zabývá analýzou jednotlivých skupin indexů. V ekonomické oblasti byly analyzovány dva indexy – GSI a GCI. U obou dvou indexů byl vztah k HDP. U GSI vyšší (R2= 0,904) než u GCI (R2= 0,427), protože GSI zahrnuje položky, které přímo souvisejí s ekonomickým vývojem a ovlivňují HDP, i když menší měrou, protože výdaje, které by se jinak k HDP připočítávali, se při výpočtu GSI odečítají. Zároveň ale hodnoty těchto indexů souvisejí i s čistým národním příjmem a spotřebou. U zemí, kde je velikost obou veličin vyrovnaná, se stává vztah mezi HDP, GCI a GSI pevnější. Souvislost je i mezi tempem růstu HDP a GSI a GCI. Bulharsko jako země s největším růstem HDP má i těsnější vztah mezi HDP, GSI, GCI. Méně vyspělé země se rychleji rozvíjí a rychleji přispívají nejen k růstu HDP, ale i k ostatním oblastem. Lucembursko naopak žádný silný vztah dle korelačního koeficientu nevykazuje. Jeho hodnota vzhledem GCI je 0,009 a vzhledem ke GSI 0,058. Lucembursko má nejvyšší kladný rozdíl mezi spotřebou a adjustovaným čistým národním důchodem. Do analýzy ekonomických ukazatelů životní úrovně byla zařazena jako jeden z faktorů tuto úroveň ovlivňujících spotřeba. Spotřeba ovlivňovala spíše index globální konkurenceschopnosti než index ryzích úspor.

104

Diskuze a závěr

Z provedených regresních analýz vyplývá, že země, které mají slabý vztah mezi indexem globální konkurenceschopnosti a spotřebou, mají naopak silný vztah mezi tímto indexem a průměrným příjmem na osobu. Čím je první vztah slabší, tím ten druhý více roste. Index GCI je kvalitně vysvětlen výší příjmu u České republiky, Maďarska a Bulharska. Slabý vztah je pak u ostatních zemí – Francie, Velké Británie, Lucemburska. Po srovnání koeficientů korelace můžeme tedy říci, že pro index globální konkurenceschopnosti jsou důležité mzdy, které jsou odvozeny z vysoké produktivity práce, tato produktivita pomáhá spoluutvářet vyspělost ekonomiky dané země, navíc má i pozitivní vliv na růst investic a tím pádem má vliv i na zvyšování životní úrovně. Zatímco index globální konkurenceschopnosti byl závislý na příjmech na osobu, index čistých úspor je závislý spíše na majetku na osobu - R2 = 0,739. Na národní úrovni růst tohoto majetku ale vyžaduje investice a úspory, aby mohl být vůbec rozvoj financován. Druhou oblastí byla analýza ekologických indexů. Podrobně byly prozkoumány index šťastné planety, index environmentální výkonnosti a ekologická stopa. EPI a HPI měly silný vztah s HDP. U EPI byl tento vztah silnější než u HPI. Rostoucí HDP totiž může zvyšovat tlak na životní prostředí, a to díky čerpání přírodních zdrojů a také díky nutnosti likvidovat odpad. Kromě tohoto faktoru je možné i uvažovat fakt, že země potřebuje finanční prostředky k tomu, aby mohla zůstávat ekologickou. A výše těchto prostředků se může odvíjet od toho, jak vyspělé technologie má daná země. Vyšší spotřeba zvyšuje HDP a jako důsledek i ekologickou stopu. Pokud je ale spotřeba brána za hlavní faktor blahobytu, je důležitou otázkou to, jak zvyšovat blahobyt bez nutnosti zvyšovat materiální zabezpečí a spotřebu. Pro vztah mezi HDP a EPI je R² = 0,897 a pro vztah mezi HDP a ekologickou stopou je R² = 0,782. Důležitým faktorem pro vývoj ekologických indexů je velikost populace a také hustota osídlení. Koeficient korelace je v obou případech vysoký (u velikosti populace vyšší než u hustoty populace). To znamená, že velikost lidské populace ovlivňuje jak tedy životní prostředí, tak i blahobyt, protože lidské potřeby mohou být lépe či hůř uspokojovány. EPI byl pro analýzu rozdělen na dvě části – environmentální zdraví a vitalita ekosystémů – a větší míra korelace byla dosažena u environmentálního zdraví. To je totiž více napojeno na ekonomiku země než ekosystémová vitalita. S indexem EPI souvisí i efektivita vlády. Nízká byrokracie, tvorba strategií pro trvalou udržitelnost a dalo by se říci, že i nízká míra korupce, přispívají k lepšímu fungování ekonomického systému a tím také k plnění cílů. Pro EPI byly identifikovány jako další důležité faktory znečištění vzduchu (R2 = 0,875), dobré hygienické podmínky (R2 = 0,851), přístup k pitné vodě (R2 = 0,787) a dětská úmrtnost (R2 = 0,772). V rámci zkoumání indexu šťastné planety je důležitý vztah mezi délkou šťastného dožití a ekologickou. Tento vztah poukazuje na fakt, že jakmile státy překročí určitou míru ekologické stopy, pak další nárůst spotřeby vede jen k malému nárůstu štěstí (tedy šťastných let dožití). Stát tedy

Diskuze a závěr

105

může zvyšovat HDP spotřebou přírodního bohatství, ale bez jakékoliv vazby na zvyšování blahobytu. V rámci společenských ukazatelů byly zkoumány index lidského rozvoje a SSI. Ukázalo se, že mezi HDI a HDP existuje pozitivní vztah. Ten je nejsilnější u Bulharska a Maďarska a regresní křivku lze vykreslit lineárně. U zbývajících zemí je tento vztah stále silný, i když ne tak vysoký jako u prvních dvou. Navíc regresní křivka je vykreslena logaritmicky. Z tohoto faktu je možné usuzovat, že od určité výše HDP tento vztah slábne. I vztah mezi HDI a emisemi oxidu uhličitého je vysoký (R2 = 0,840). Zároveň také země, které mají vyšší dynamiku růstu HDI, mají i vyšší dynamiku růstu emisí ve vzduchu. Důležitou proměnnou pro životní úroveň je rovnost. Pro analýzu byla vybrána příjmová nerovnost vyjádřená Gini koeficientem. Opět se ukázal silný vztah k HDI. Pokud je příjmová rovnost menší, index lidského rozvoje má tendenci růst. Jak index lidského rozvoje, tak SSI jsou vysoce korelované s výdaji na zdraví a vzdělání a také s příjmovou nerovností. Korelace mezi HDI a výdaji na vzdělání je 0,598 a výdaji na zdraví 0,931. U SSI je korelace u výdajů na zdraví 0,821 a výdajů na vzdělání 0,354 a Gini koeficientem 0,544. Zdraví a vzdělání a stejně tak příjmová nerovnost má velký vliv jak na rozvoj, tak na blahobyt. Poslední kapitola se faktory, které by měly být zařazeny do nově vznikajícího ukazatele životní úrovně. Z analýz vyplynuly tyto faktory – velikost a hustota populace, výdaje na zdraví a vzdělání a emise oxidu uhličitého. Práce se zabývala hodnocením ukazatelů životní úrovně v návaznosti na sledované země. Problematika alternativních ukazatelů životní úrovně je značně široká a zdaleka ji rozsah práce nemůže pokrýt. Stále vznikají ukazatele nové snažící se co nejlépe vystihnout zkoumanou oblast a jak již bylo řečeno v úvodu, ze zkoumání životní úrovně se stává věda. Ukazatele ale narážejí na mnoho problémů, se kterými se autorka potýkala v předkládané diplomové práci. První problémem je rozsah zemí řazených do hodnocení daným indikátorem. Své ukazatele si vytvářejí jak státy, tak organizace na různých stupních globalizace. Například index lepšího života je sestavován OECD a dle toho jsou i hodnocené země z tohoto uskupení. Nemohlo tak být zkoumáno Bulharsko, jež není členem OECD. Dále také ISEW a GPI jsou sestavovány pouze pro pár zemí i přesto, že tyto ukazatele nejsou mezi indexy žádnými nováčky. Problematika je i samotné metodice ukazatelů. Jeden index má metodiku různou pro různé země, u některých je metodika stále neupravené a v každý rok se pozměňuje a tudíž časové srovnání je téměř nemožné. Velkým problémem, se kterým se autorka potýkala po celou dobu psaní práce, je časové sladění dat. Spodní hranice je stanovena na rok 2000, horní hranice časového úseku fluktuovala v závislosti na dostupnosti dat. Některá data jsou zveřejňována každoročně, jiná jsou zveřejňována periodicky jednou za dva/tři/pět let, jiné indexy jsou teprve novými, a tak uspokojivá řada dat chybí. U některých indexů data ani zveřejňována nejsou. Problémem je i interpretace ukazatele. Protože indikátory sdružují různé proměnné, které jsou různě ohodnocené (mají rozdílné

106

Diskuze a závěr

jednotky), musí se různě normovat, tak aby byly převedeny na společný základ, což opět znesnadňuje interpretaci. S tímto problémem souvisí i důležitost jednotlivých proměnných v ukazateli – tedy jakou váhu přidělit jednotlivým faktorům, co nejvíce ukazatel ovlivňuje. Některé ukazatele obsahují, ve snaze vyjádřit životní úroveň co nejlépe a nejobšírněji, až desítky různých položek a jejich agregace je pak značně ztížená. Možností je i místo agregace všech možných faktorů do jednoho indikátoru, vytvořit více různých indikátorových sad. Zde je ovšem možný problém snížené přehlednosti a interpretace široké sady dat. Analýzy provedené v předložené v diplomové práci vedou ke zjištění, že faktory, které mají vliv na životní úroveň a měly by být zařazeny do ukazatele životní úrovně, jsou velikost a hustota populace, výdaje na zdraví a vzdělání a emise oxidu uhličitého v ovzduší. Velikost populace snižuje životní standard a vede k vyšší zátěži na životním prostředí a také ke snížení trvalé udržitelnosti. Vliv hustoty populace určuje občanskou vybavenost. V hustěji osídlených oblastech jsou veškeré potřebné služby lépe dostupné – lékařská vybavenost, vzdělávací instituce, infrastruktura, obchodní centra, možnosti zábavy a volnočasových aktivit. Ovšem přelidněné oblasti mají efekt opačný. Zvyšující se úroveň zdraví a vzdělání má nesporný efekt na zvyšování životní úroveň. Rostoucí úroveň zdravotní péče vede k prodlužování průměrného věku dožití, vyšší spokojenosti obyvatel ve smyslu možnosti věnovat se svým potřebám a zájmům v důsledku lepšího zdravotního stavu. Vyšší úroveň vzdělání vede k možnostem získat lepší práci, lépe placenou a v budoucnu také možnost získat vyšší podporu ve stáří. Vyšší vzdělání a s ním spojená vědecká činnost vede k růstu počtu inovací, technologických změn apod. Naopak emise oxidu uhličitého vedou k narušování životní úrovně. Způsobují zdravotní potíže, další nezbytné výdaje na dodatečnou lékařskou péči a ochranu životního prostředí a také snižování komfortu v problémových oblastech. Faktory, které byly určeny jako podstatné pro zařazení do ukazatele hodnotící životní úroveň, jsou také důležitými pro spotřebitelské chování a preference. Hustota a velikost populace souvisí s geografickými charakteristikami spotřebitele a výše vzdělání dále určuje spotřebitelské vzorce dle socioekonomických kritérií. Zdraví určuje preference spotřebitele, hodnoty a jeho nákupní zaměření. Pro budoucí výzkum hodnocení životní úrovně by bylo vhodné doplnit statistická data (považována za základ) kvalitativním výzkumem. Statistická data oddělí důležité a nedůležité proměnné a dotazníková šetření celkový výzkum vhodně doplní.

Literatura

107

6 Literatura Adjusted net saving – a proxy for sustainability. The World Bank [online]. 2010 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/TOPICS/ENVIRONMEN T/EXTEEI/0,,contentMDK:20502388~menuPK:1187778~pagePK:148956 ~piPK:216618~theSitePK:408050,00.html ALKIRE, SABINA A MOIZA BINAT SARWAR. Multidimensional Measures of Poverty & Well-being. In: Oxford Poverty & Human Development Initiative [online]. University of Oxford, 2009 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/regional_policy/archive/policy/future/pdf/7_alkire_fi nal_formatted.pdf BENNETT, M. K. On Measurement of Relative National Standards of Living: The Quarterly Journal of Economics Vol. 51, No. 2, 1937. Beyond Economic Growth Student Book: Glosary. In: World Bank [online]. 2004 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: BOYES, WILLIAM A MELVIN. Economics. 8. vydání. USA: Nelson Education, 2010. ISBN 978-1-4390-3869-7. CALLEN, TIM. Gross Domestic Product: An Economy’s All. In: International Monetary Found [online]. 2012 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: COSTANZA, ROBERT, MAUREEN HART, STEPHEN POSNER A JOHN TALBERTH. Beyond GDP: The Need for New Measures of Progress. THE PARDEE PAPERS. 2009, č. 4, s. 46. Co je indikátor. In: Timur [online]. 2012 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Central Intelligence Agency: The world factbook. Country Comparison: GDP per capita (PPP) [online]. 2012 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2004rank.html Criticism of the GDP. In: Compendio para a sustentabilidade [online]. 2008 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: ČÁSLAVKA, JIŘÍ, TOMÁŠ HÁK, VIKTOR TŘEBICKÝ A STANISLAV KUTÁČEK. Indikátory blahobytu. Praha: Edice APEL, 2010 [cit. 2012-11-19]. ISBN 978-80-87417-02-7.

108

Literatura

ČÁSLAVKA, JIŘÍ. Růst versus udržitelný úpadek? Používáme špatnou metodologii. In: Glopolis [online]. 2010 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: DRAGOMIRECKÁ,E.; ŠKODA, C. Měření kvality života v sociální psychiatrii. Ces. Slov. Psychiatr, 1997, 93/8. DICKINSON, ELIZABETH. GDP: a brief history. In: Foreign Policy [online]. 2011 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: DEATON, A., AND M. GROSH. 2000. “Consumption.” In Designing Household Survey Questionnaires for Developing Countries: Lessons from 15 Years of the Living Standards Measurement Study, ed. M. Grosh and P. Glewwe. Washington, DC: World Bank. DUFEK, J. Ekonometrie. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1. vydání, 2003. 136 s. ISBN: 80-7157-654-9. European Quality of Life Surveys (EQLS). European Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions [online]. 2007. vyd. 2007 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: Eurostat. HDP na obyvatele, spotřeba na obyvatele a indexy cenové hladiny [online]. 2011 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/GDP_per _capita,_consumption_per_capita_and_price_level_indices/cs Ekologická stopa. Metoda [online]. 2011 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.ekologickastopa.cz/metoda/ Ecological footprint of British city residents. In: WWF International [online]. 2007 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://assets.wwf.org.uk/downloads/city_footprint2.pdf Ecological Footprint Atlas 2009 [online]. United States of America, 2009 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.footprintnetwork.org/images/uploads/Ecological_Footprint_ Atlas_2009.pdf Fourth national report to the convention on biological diversity: Hungary. In: Convention on Biological Diversity [online]. 2009 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.cbd.int/doc/world/hu/hu-nr-04-en.pdf FELCE D., PERRY J. Quality of life: A contribution to its definition and measurement. Vol. 16. No. 1.

Literatura

109

Fetiš HDP. Http://www.project-syndicate.org [online]. 2009 [cit. 2013-0122]. Dostupné z: http://www.project-syndicate.org/commentary/gdpfetishism/czech FISCHER, JAN A JAKUB FISCHER. Měříme správně hrubý domácí produkt?. [online]. 2005, s. 11 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: http://panda.hyperlink.cz/cestapdf/pdf05c3/jjfischer.pdf GDP and beyond – Measuring progress in a changing world. In: Evropský hospodářský a sociální výbor [online]. 2010 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Genuine Progress Indicator. Redefining Progress [online]. 2005 [cit. 2012-1212]. Dostupné z: http://rprogress.org/sustainability_indicators/genuine_progress_indicato r.htm GAMESTER, NATHAN. The 2012 Legatum Prosperity Index: Methodology and technical appendix [online]. United Kingdom, 2012 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://webapi.prosperity.com/download/pdf/PI2012_MethodologyV4.pdf Genuine savings measurment and its aplication to the United Kingdom and Taiwan. In: LIN, Grace. TheDevelopingEconomies [online]. 2004 [cit. 2013-03-21]. March 2004, XLII-1. Dostupné z: http://www.ide.go.jp/English/Publish/Periodicals/De/pdf/04_01_01.pdf HAMILTON, KIRK. Wealth, Welfare and Suistainbility. United Kingdom: Edward Elgar Publishing Limited, 2006. ISBN 978-1-84376-576-9. HAIG, BRYAN. Australian Economic History Review: New estimates of Australian GDP: 1861 - 1948/49 [online]. Australian National University, 2001[cit. 2012-11-19]. HOLMAN, R. Ekonomie. 3. Aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. 714 s. ISBN 80-7179-681-6. Hra o zemi. Co to je „uhlíková stopa”? [online]. 2007 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.hraozemi.cz/indikatory-ur/uhlikova-stopa.html Hrubý domácí produkt (HDP) - Metodika. In: Český statistický úřad [online]. 2012, 8. 2. 2012 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: HUŠEK, R. Ekonometrická analýza. Praha : Oeconomica, 1.vydání, 2007. 367 s. ISBN: 978 80 245 1300 3. Indikátory udržitelného rozvoje. In: CZESANY, SLAVOJ. Český statistický úřad [online]. Praha, 2006 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://panda.hyperlink.cz/cestapdf/pdf06c5/czesany.pdf

110

Literatura

JESENSKÝ, J. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. Praha: UK, 1995. ISBN 80-7066-941-1. JUREČKA, VÁCLAV. Mikroekonomie. České Budějovice: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3259-6. KLIMENTOVÁ, Eva. Sociální politika I. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2207-7. Konvergenční kritéria. In: Evropská komise [online]. 2012 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: KŘOVÁK, JIŘÍ A RITSCHELOVÁ. Za (rámec) HDP: měření pokroku, skutečného bohatství a blahobytu národu. 2008, s. 4 [cit. 2012-11-19]. KLÍMA, JAN. Makroekonomie. Brno: Alfa Publishing, s.r.o., 2006. ISBN 8086851-27-3. KOTÝNKOVÁ, MAGDALENA, KARINA KUBELKOVÁ. Indikátory lidského rozvoje se zaměřením na chudobu v České republice. Vysoká škola ekonomická v Praze [online]. 2011 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://kdem.vse.cz/resources/relik10/PDFucastnici/Kotynkova_Kubelkov a.pdf KNAUSOVÁ, IVANA. Vybrané kapitoly ze sociální politiky. Vyd. 2. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 80-244-1021-4. KLIMÁNKOVÁ, GABRIELA. Definici chudoby splňuje v Česku 8 % populace. Www.podnikatel.cz [online]. 2008 [cit. 2013-01-22]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/clanky/definici-chudoby-splnuje-v-cesku-8populace/ KOUDELKA, Jan. Spotřební chování a segmentace trhu. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006. ISBN 80-86730-01-8. KAHNEMAN, Daniel. High income improves evaluation of life but not emotional well-being. In: PNAS Early Edition [online]. Princeton: Princeton University, 2010 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://wws.princeton.edu/news/Income_Happiness/Happiness_Money_ Report.pdf Limitation of GDP statistics. In: Economics Online [online]. 2012 [cit. 2012-1119]. Dostupné z: MCKAY, A. 2000. “Should the Survey Measure Total Household Income?” In Designing Household Survey Questionnaires for Developing Countries: Lessons from 15 Years of the Living Standards Measurement Study, ed. M. Grosh and P. Glewwe. Washington, DC: The World Bank.

Literatura

111

MADDISON, ANGUS. The World Economy. New Delhi: New Delhi OECD, 2007. ISBN 978-81-7188-613-5. MANKIW, N. GREGORY. Zásady ekonomie. [s.l.] : Grada Publishing, 2000. 763 s. ISBN 80-7169-891-1. MATTHEWS, P. The concise Oxford dictionary of linguistics. 2nd ed. New York: Oxford University Press, 2007, 443 p. ISBN 01-992-0272-9. Measure of economic welfare. In: Economics online [online]. 2012 [cit. 2012-1119]. Dostupné z: MICHAELSON, ABDALLAH, STEUER, SAM THOMSON A NIC MARKS. National accounts of well-being: bringing real wealth onto the balance sheet. New economics foundation, 2009 [cit. 2012-11-19]. ISBN 978-1904882-50-3. MINISTRY OF SOCIAL DEVELOPMENT. The social report 2010 [online]. 2010. vyd. New Zealand, 2010[cit. 2012-12-11]. Dostupné z: http://www.socialreport.msd.govt.nz/documents/the-social-report2010.pdf Ministerstvo zahraničních věcí. Velká Británie [online]. 2012 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/velka_britanie/ind ex.html MOLDAN, BEDŘICH. Centrum pro otázky životního prostředí: Univerzita Karlova v Praze. Vývoj indikátorů [online]. 2007 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://www.czp.cuni.cz/Osoby/Moldan/moldan2.htm PEARCE, DAVID. Integrating the Economy and the Environment: Policy and Practise. London: Commonwealth secretariat, 1997. ISBN 0-85092-504-5. POSPÍŠIL, ALEŠ. Životní úroveň a kupní síla v ČR je bídná. Bude hůř. In: Uspořím [online]. 2010 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Poverty and Inequality in the European Union. In: The Poverty Site [online]. 2008 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: http://www.poverty.org.uk/summary/eapn.shtml Poverty. In: The World Bank [online]. 2012 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/en/topic/poverty Regular report from the Commisoin on Bulgaria´s [online]. 2000 [cit. 201303-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enlargement/archives/pdf/key_documents/2000/bg_ en.pdf

112

Literatura

SAMUELSON, PAUL A. Ekonomie. 18. vydání. NS Svoboda, 2008. ISBN 80-2050590-3. SAISANA, Michaela a SALTELLI. Uncertainty and Sensitivity Analysis of the 2010 Environmental Performance Index. Itálie: Office for Official Publications of the European Communities, 2010. ISBN 978-92-79-150715. SCHWAB, KLAUS. The Global Competitiveness report 2012-2013 [online]. Geneva, 2012 [cit. 2013-03-21]. ISBN 978-92-95044-35-7. Dostupné z: SKOŘEPA, MICHAL. Věrohodnost údajů o vývoji HDP. Česká národní banka. [online]. 2004 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: SOLOMON, Michael. The Truth About What Customers Want. USA: FT Press, 2008. ISBN 978-0-13-714226-9. SOVA, VÁCLAV. Životní úroveň a její plánování. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1978. SPĚVÁČEK VOJTĚCH. Ekonomický růst České republiky ve světle ukazatelů reálného důchodu [online]. Centrum ekonomických studií VŠEM, 2005 [cit. 2012-11-19]. ISSN 1801-2728. Dostupné z: Standard of living. In: Merriam Webster: Encyklopaedia Brttannica [online]. 2012 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Standard of living. In: Investopedia [online]. 2012 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: STIGLITZ, JOSEPH, AMARTYA SEN A JEAN-PAUL FITOUSSI. Report by the Commission on the Measurement of Economic Performance and Social Progress. In: Commission on the Measurement of Economic Performance and Social Progress [online]. 2009 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://www.stiglitz-sen-fitoussi.fr/documents/rapport_anglais.pdf STIGLITZ, JOSEPH. Progress what progress. In: Beyond GDP [online]. 2009 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: STOJANOV, ROBERT, MONIKA JAMBOROVÁ, LENKA DUŠKOVÁ A KLÁRA KAVANOVÁ. DEVELOPMENT ASSISTANCE IN THE LIGHT OF PRACTICE. Olomouc: Palacký University, 2008. ISBN 978-80-244-2017-2.

Literatura

113

SYROVÁTKA, MIROSLAV. Možnosti a omezeni ekologické stopy jako ukazatele udržitelnosti. In: Novaček, Pavel (ed.): Udržitelný rozvoj: nové trendy a výzvy. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 2007. ŠČASNÝ, MILAN, ONDŘEJ KOPECKÝ A EVA CUDLÍNOVÁ. Alternativy k ukazateli HDP - zhodnocení předpokladů a využití indikátoru trvale udržitelného ekonomického blahobytu (ISEW) pro Českou republiku. [online]. s. 134 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: TALBERTH, JOHN. The Genuine Progress Indicator 2006: A Tool for Sustainable Development [online]. Oakland, 2006 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: The Quality of Life Model. The Quality of Research Unit [online]. 2007 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: The 2012 Legatum Prosperity Index. Legatum Institute [online]. 2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://www.prosperity.com/ The Global Competitiveness Index 2012–2013: Strengthening Recovery by Raising Productivity. In: World Economic Forum [online]. 2012 [cit. 201212-12]. Dostupné z: http://www3.weforum.org/docs/CSI/201213/GCR_Chapter1.1_2012-13.pdf The Economist: Na světě se šíří ekonomická nerovnost. A nemusí to tak být [online]. 2012 [cit. 2013-01-22]. ISSN 1213-1792. Dostupné z: http://www.blisty.cz/art/65542.html TUČEK, MILAN, et al. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. Udržitelný rozvoj. In: Česká informační agentura životního prostředí [online]. 2007 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: http://www.ekoznacka.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB United Nations Development Programme. Human Development Report 2007/2008 [online]. 2009 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://hdr.undp.org/en/media/HDR_20072008_Tech_Note_1.pdf VYMĚTAL, JAN. Lékařská psychologie. 3. vydání. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-740-X. What is Standard of living. Wise Geek: Clear answers for common questions [online]. 2009. vyd. 2009 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: What’s Your Better Life Index?. OECD Better Life Index [online]. 2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://www.oecdbetterlifeindex.org/about/better-life-initiative/#question1

114

Literatura

Where to Find the World’s Best Quality of Life in 2011. BASSETT, EOIN. International Living [online]. 2010 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://internationalliving.com/2010/12/quality-of-life-2011/ WHOQOL - BREF. The World Health Organisation Quality of Life Assessment [online]. 1996 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: http://www.who.int/mental_health/media/en/76.pdf WOLFF, Edward N. What has happend to the quality of life in the advenced industrialized nations?. United Kingdom: Edward Elgar Publishing limited, 2004. ISBN 1-84376-193-9. WOODARD, JARED. Three Reasons to Scrap GDP. In: Condor Options [online]. 2008 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z: Zastupitelský úřad ČR v. Souhrnná teritoriální informace: Katar [online]. Businessinfo.cz, 2011-05-18, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2005. In: Česká informační agentura životního prostředí [online]. 2006 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFI6XPKE/$FILE/zprava.pdf

Seznam zkratek

115

7 Seznam zkratek BLI CF EF EPI EU GCI GPI GSI HDI HPI ISEW LI LPI PQLI SSI

Better Life Index (Index lepšího života) Carbon Footprint (Uhlíková stopa) Ecological Footprint (Ekologická stopa) Environmental Performance Index (index environmentální výkonnosti) Evropská unie Global Competitiveness Index (index globální konkurenceschopnosti) Genuine Progress Indicator (indikátor čistého pokroku) Genuine Savings Index (index ryzích úspor) Human development index (index lidského rozvoje) Happy Planet Index (index šťastné planety) Index of Sustainable Economic Welfare (index trvale udržitelného ekonomického blahobytu) Legatum Prosperity Index (index prosperity) Living Planet Index (Index živoucí planety) Physical Quality of Life Index (index materiální kvality života) Sustainable Society Index (index trvale udržitelné společnosti)

116

Seznam obrázků

8 Seznam obrázků OBR. 1 LORENZOVA KŘIVKA

13

OBR. 2 DENDROGRAM ZEMÍ EVROPSKÉ UNIE PODLE VÝDAJOVÉ METODY VÝPOČTU HDP

40

OBR. 3VÝVOJ HDP, GSI A GCI V ČESKÉ REPUBLICE

45

OBR. 4VÝVOJ HDP, GSI A GCI V BULHARSKU

47

OBR. 5VÝVOJ HDP, GSI A GCI VE VELKÉ BRITÁNII

49

OBR. 6VÝVOJ HDP, GSI A GCI V LUCEMBURSKU

51

OBR. 7VÝVOJ HDP, GSI A GCI V MAĎARSKU

53

OBR. 8VÝVOJ HDP, GSI A GCI VE FRANCII

54

OBR. 9HODNOCENÍ ZEMÍ VE VZTAHU RŮSTU HDP A GSI

56

OBR. 10VZTAH MEZI HDP A GSI A HDP A GCI.

56

OBR. 11VÝVOJ SPOTŘEBY A NNI PRO ČESKOU REPUBLIKU A MAĎARSKO.

57

OBR. 12VZTAH MEZI PRŮMĚRNÝM PŘÍJMEM NA OSOBU A GCI U ČESKÉ REPUBLIKY, MAĎARSKA A BULHARSKA.

59

OBR. 13VZTAH MEZI PRŮMĚRNÝM MAJETKEM NA OSOBU A GSI

60

OBR. 14VZTAH MEZI VELIKOSTÍ INFLACE A HODNOTAMI GSI A GCI.

60

OBR. 15EKOLOGICKÁ STOPA A BIOKAPACITA, EU – 27

65

OBR. 16CELKOVÁ EKOLOGICKÁ STOPA, VELIKOST POPULACE A HDP PRO EVROPSKOU UNII

66

OBR. 17VÝVOJ EKOLOGICKÉ STOPY VE VYBRANÝCH STÁTECH EVROPSKÉ UNIE

66

OBR. 18VÝVOJ INDEXU ENVIRONMENTÁLNÍ VÝKONNOSTI VYBRANÝCH STÁTŮ EU

69

OBR. 19SROVNÁNÍ HODNOTY INDEXU ŠŤASTNÉ PLANETY VYBRANÝCH STÁTŮ

71

OBR. 20VZTAH MEZI EPI A HDP A VZTAH MEZI EKOLOGICKOU STOUPU PRO VYBRANÝCH ŠEST STÁTŮ 73 OBR. 21POZICE VYBRANÝCH STÁTŮ EU V MATICI HDP – HPI PRO ROK 2009

74

OBR. 22VLIV HUSTOTY POPULACE NA EKOLOGICKOU STOPU, INDEX ŠŤASTNÉ PLANETY A INDEX EPI

75

OBR. 23VLIV VELIKOSTI POPULACE NA EKOLOGICKOU STOPU, INDEX ŠŤASTNÉ PLANETY A INDEX EPI

76

OBR. 24POZICE STÁTŮ V MATICI EKOLOGICKÁ STOPA A HDI PRO ROK 2010

77

OBR. 25VZTAH MEZI UHLÍKOVOU STOPOU A ŠŤASTNÝMI ROKY ŽIVOTA PRO EVROPSKÉ STÁTY ZA ROK 2006

78

OBR. 26PRŮBĚH INDEXU KVALITY ŽIVOTA

83

OBR. 27VÝVOJ INDEXU SSI U VYBRANÝCH ŠESTI STÁTŮ

86

OBR. 28VÝVOJ INDEXU LIDSKÉHO ROZVOJE U SLEDOVANÝCH STÁTŮ

88

OBR. 29VZTAH MEZI HDP A HDI U MAĎARSKA (VLEVO) A BULHARSKA (VPRAVO)

90

Seznam obrázků

117

OBR. 30VZTAH MEZI HDP A HDI U ČESKÉ REPUBLIKY (VLEVO) A LUCEMBURSKA (VPRAVO)

90

OBR. 31VZTAH MEZI HDI A EMISEMI CO2 U FRANCIE (VLEVO) A VELKÉ BRITÁNIE (VPRAVO)

91

OBR. 32VÝVOJ GINI KOEFICIENTU U VYBRANÝCH ZEMÍ

92

OBR. 33POSTAVENÍ SLEDOVANÝCH STÁTŮ V RÁMCI HDI ASSI

93

OBR. 34VYKRESLENÍ JEDNOTLIVÝCH PROMĚNNÝCH VŮČI ZÁVISLÉ PROMĚNNÉ QOL

96

118

Seznam tabulek

9 Seznam tabulek TAB. 1SKUPINY UKAZATELŮ ŽIVOTNÍ ÚROVNĚ A JEJICH INDEXY

37

TAB. 2HODNOCENÍ VÝZNAMNOSTI PROMĚNNÉ NA ZÁKLADĚ SYMBOLU HVĚZDIČKY

39

TAB. 3ROZDĚLENÍ ZEMÍ DO SHLUKŮ PODLE DENDROGRAMU

41

TAB. 4POROVNÁNÍ JEDNOTLIVÝCH EKONOMICKÝCH INDIKÁTORŮ DLE JEJICH OBSAHU

42

TAB. 5POROVNÁNÍ JEDNOTLIVÝCH EKOLOGICKÝCH INDIKÁTORŮ DLE JEJICH OBSAHU

62

TAB. 6 POROVNÁNÍ JEDNOTLIVÝCH SPOLEČENSKÝCH INDIKÁTORŮ DLE JEJICH OBSAHU

80

TAB. 7PROMĚNNÉ VYBRANÉ DO NOVÉHO UKAZATELE BLAHOBYTU

94

TAB. 8 KORELAČNÍ MATICE VYBRANÝCH PROMĚNNÝCH

95

TAB. 9PARAMETRY PŮVODNÍHO MODELU

97

TAB. 10POPISNÁ KRITÉRIA PŮVODNÍHO MODELU

97

TAB. 11PARAMETRY UPRAVENÉHO MODELU

98

TAB. 12POPISNÁ KRITÉRIA UPRAVENÉHO MODELU

98

TAB. 13KORELAČNÍ MATICE PROMĚNNÝCH UPRAVENÉHO MODELU

98

TAB. 14HDP VÝDAJOVOU METODOU PRO ROK 2010V RELATIVNÍM VYJÁDŘENÍ, KDE ROK 2000 = 100

120

TAB. 15SROVNÁNÍ EKONOMICKÝCH INDEXŮ U VYBRANÝCH STÁTŮ EU

121

TAB. 16SROVNÁNÍ EKOLOGICKÝCH INDEXŮ U VYBRANÝCH STÁTŮ EU

124

TAB. 17SROVNÁNÍ SPOLEČENSKÝCH INDEXŮ U VYBRANÝCH STÁTŮ EU

127

TAB. 18DATA POUŽITÁ PRO REGRESNÍ ANALÝZU PRO NOVÝ UKAZATEL

130

Přílohy

119

Přílohy

120

Přílohy

A HDP počítaný výdajovou metodou Tab. 14HDP výdajovou metodou pro rok 2010v relativním vyjádření, kde rok 2000 = 100 Země/Položka C

I

G

EX

IM

NX

Bulharsko

162,3

169,6

199,1

166,4

154,6

11,8

Česká rep.

178,1

154,2

205,9

126,6

132,3

-5,7

Francie

122,2

131,3

126,4

110,9

112,9

-2,0

Lucembursko

129,4

109,3

150,1

137,0

124,4

12,6

Maďarsko

164,9

164,8

170,0

102,5

106,1

-3,6

99,9

87,8

113,8

99,1

101,2

-2,1

Velká Británie

Zdroj: Tvorba autorky na základě dat Eurostatu

Přílohy

121

B Vývoj indexů ukazatelů

u

ekonomických

Tab. 15Srovnání ekonomických indexů u vybraných států EUii

Ukaz./Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

1450

1500

1590

1690

1780

1890

0

0

0

0

0

0

2007

2008

2009

2010

2011

2070

2020

1940

1950

2020

0

0

0

0

0

Česká republika 1350 HDP

0

GSI

6,50

6,60

6,20

4,70

6,30

9,40

10,70

11,00

10,90

6,40

11,60

:

GCI

4,26

4,41

4,47

4,48

4,55

4,42

4,74

4,6

4,6

4,67

4,6

4,5

LI

:

:

:

:

:

:

:

24

23

25

26

27

Bulharsko 10

10

10

10

11

5 400

5 900

6 500

000

7 500

200

9 000

000

900

300

700

600

GSI

-0,18

1,65

3,83

2,54

1,10

2,44

0,68

-5,65

3,08

7,20

10,41

:

GCI

3,2

3,23

3,54

3,67

3,98

3,83

3,96

3,9

4

4,02

4,1

4,2

LI

:

:

:

:

:

:

:

37

64

46

46

48

HDP

7

8

Francie 21

22

23

23

23

24

25

26

26

25

26

27

HDP

900

800

600

100

700

700

600

900

700

600

500

200

GSI

13,91

13,21

11,84

11,52

11,82

11,19

11,78

12,32

11,25

7,86

8,52

:

GCI

5,35

5,29

5,1

4,91

4,92

4,78

5,31

5,2

5,2

5,13

5,1

5,1

LI

:

:

:

:

:

:

:

23

14

17

19

18

63

68

65

60

65

68

Lucembursko HDP

46

46

49

51

54

57

122

Přílohy

Ukaz./Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

600

200

100

200

600

100

900

500

900

000

200

100

GSI

21,54

19,73

16,68

16,20

24,41

26,32

21,10

27,04

19,36

3,59

9,13

:

GCI

5,01

4,98

4,98

4,99

4,95

4,90

5,16

4,9

4,9

4,96

5

5

LI

:

:

:

:

:

:

:

:

:

:

:

11

Maďarsko 10

11

12

13

13

14

14

15

16

15

15

16

HDP

300

500

500

000

600

200

900

400

000

300

900

500

GSI

3,92

5,96

6,45

4,75

6,71

6,44

6,95

5,47

6,41

6,92

12,89

:

GCI

4,88

4,87

4,51

4,61

4,56

4,38

4,52

4,4

4,2

4,22

4,3

4,4

LI

:

:

:

:

:

:

:

35

41

27

34

36

Velká Británie 22

23

24

25

26

27

28

29

28

26

27

27

HDP

600

600

500

200

700

600

600

100

200

000

200

400

GSI

6,20

7,04

7,45

7,43

7,29

6,27

6,21

8,09

7,54

4,89

1,81

:

GCI

5,55

5,51

5,43

5,23

5,30

5,11

5,54

5,4

5,3

5,19

5,3

5,4

LI

:

:

:

:

:

:

:

17

14

12

13

13

Zdroj dat: Tvorba autorky na základě dat Eurostatu, Lagatum Institute, Světového ekonomického fóra a Světové Banky

Přílohy

C Analýza ekonomických indexů Tabulky s označením Obr. 35 – Obr. 89. Příloha je dostupná na přiloženém CD.

123

124

Přílohy

D Vývoj indexů u environmentálních ukazatelů Tab. 16Srovnání ekologických indexů u vybraných států EU

Ukaz./Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

:

5,3

5,32

5,7

:

:

5,73

Česká republika EF

:

: 60,5

EPI

60,7

4,9

4,91

60,9

61,2

61,8

63,0

63,6

HPI

:

:

:

:

:

:

HDP

13500

14500

15000

15900

16900

17800

18900

0,862

HDI

64,2

36,5

64,5

64,8

64,8

:

38,3

:

20700

20200

19400

19500

0,866

0,869

0,873

0,870

0,871

2,7

3,25

4,1

:

:

Bulharsko EF EPI HPI HDI HDP

3,1

3,11

:

4,07

48,7

50,5

55,4

52,6

53,0

54,3

56,5

55,0

55,4

56,1

56,3

:

:

:

:

:

:

31,59

:

:

42

:

:

:

:

:

:

0,756

0,760

0,766

0,773

0,774

0,778

5400

5900

6500

7000

7500

8200

9000

10000

10900

10300

10700

4,9

4,6

5

:

:

5,01

Francie EF EPI HPI HDI

:

:

62,3

:

5,6

5,63

61,8

66,7

66,5

67,1

67,9

68,2

68,6

68,7

69,0

69,0

:

:

:

:

:

:

36,42

:

:

43,9

:

:

:

:

:

:

0,877

0,881

0,885

0,887

0,888

0,891

Přílohy

Ukaz./Rok HDP

125

2000

2001

2002

2003

21900

22800

23600

23100

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

23700

24700

25600

26900

26700

25600

26500

Lucembursko EF

:

:

5,2

5,61

:

5,1

5,7

4,1

:

:

8

EPI

68,8

68,8

68,0

68,3

68,2

68,5

68,7

69,1

69,3

69,1

69,2

HPI

:

:

:

:

:

:

45,62

:

:

41,42

:

:

:

:

:

:

0,875

0,872

0,879

0,877

0,870

0,875

46200

49100

51200

54600

57100

63900

68500

65900

60000

65200

3,5

3,23

3

:

:

2,99

HDI

4660 HDP

0

Maďarsko :

:

EPI

52,4

3,5

53,1

53,4

53,9

55,1

56,5

56,5

56,8

57,0

57,1

57,1

:

:

:

:

:

:

37,64

:

:

38,9

:

:

:

:

:

:

0,820

0,825

0,826

0,828

0,827

0,829

10300

11500

12500

13000

13600

14200

14900

15400

16000

15300

15900

HPI HDI HDP

:

3,7

EF

Velká Británie EF

:

:

5,6

5,59

:

5,3

6,12

4,9

:

:

4,89

EPI

61,2

61,5

62,0

67,2

67,6

68,0

68,0

68,4

68,5

57,1

68,8

HPI

:

:

:

:

:

:

40,29

:

:

43,3

HDI

:

:

:

:

:

0,865

0,864

0,867

0,870

0,872

0,874

HDP

22600

23600

24500

25200

26700

27600

28600

29100

200

26000

27200

28

Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Footprint Network, Yale University, WWF International, Happy Planet Index Organization

126

E Analýza environmentálních indexů Tabulky s označením Obr. 90 – Obr. 110. Příloha je dostupná na přiloženém CD.

Přílohy

Přílohy

127

F Vývoj indexů ukazatelů

u

společenských

Tab. 17Srovnání společenských indexů u vybraných států EU

Ukaz./Rok

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Česká republika PQLI

:

70

74

70

70

73

70

:

SSI

:

5,59

:

5,68

:

5,52

:

5,57

BLI

:

:

:

:

:

:

83

:

HDP HDI

1890

2070

2020

17800

0

0

0

19400

19500

:

:

0,862

0,866

0,869

0,873

0,870

0,871

0,872

0,873

Bulharsko PQLI

:

66

72

70

65

69

69

:

SSI

:

4,9

:

4,72

:

5,13

:

5,13

BLI

:

:

:

:

:

:

:

:

HDI

0,756

0,760

0,766

0,773

0,774

0,778

0,780

0,782

HDP

8200

9000

10000

10900

10300

10700 75

:

Francie PQLI SSI

88

87

85

80

82

:

5,62

:

5,59

:

5,38

:

5,38

BLI

:

:

:

:

:

:

88

:

HDI

0,877

0,881

0,885

0,887

0,888

0,891

0,893

0,893

24700

25600

0

26700

25600

0

78

79

82

77

78

63

:

5,55

:

5,53

:

5,51

:

5,53

HDP

2690

2650

Lucembursko PQLI SSI

:

BLI

:

:

:

:

:

:

87

:

HDI

0,875

0,872

0,879

0,877

0,870

0,875

0,875

0,875

6850

6590

6000

6520

57100

63900

0

0

0

0

HDP

Maďarsko PQLI SSI

:

69

75

71

67

76

72

:

5,56

:

5,33

:

5,35

:

5,29

BLI

:

:

:

:

:

:

78

:

HDI

0,820

0,825

0,826

0,828

0,827

0,829

0,830

0,831

128

Přílohy

Ukaz./Rok

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

HDP

14200

14900

15400

16000

15300

15900

76

72

68

69

73

74

:

5,77

:

5,74

:

5,55

:

5,52

Velká Británie PQLI SSI

:

BLI

:

:

:

:

:

:

95

:

HDI

0,865

0,864

0,867

0,870

0,872

0,874

0,875

0,875

28

2600

27600

28600

29100

200

0

HDP

27200

Zdroj: Tvorba autorky na základě dat z Eurostatu, OECD, Living International a Sustainable Society Foundation

Přílohy

G Analýza společenských indexů Tabulky s označením Obr. 111 – Obr. 142. Příloha je dostupná na přiloženém CD.

129

130

Přílohy

H Data pro výběr faktorů do nového ukazatele Tab. 18Data použitá pro regresní analýzu pro nový ukazatel Rok/polož ka

Zdrav GIN QOL

Vzdelani

i

Pop_hu Spotreba

Pop_celk

st

CO2

1,0102 2000

0

24976851551,

1371,0

27,0 398617470393

24815533,

8

68

8

,26

50

25011690912, 1389,4

190482, 140,63

32

1,0075 6 2001

27,5 402701412092

24891566,

0

,05

17

6 27529303566, 1650,3

27,4 444255757021,

24967826,

72

33

533855983271

25070104,

3

31

195514,0 140,91

4

0,9924 2002

1

65

3

190448, 141,35

71

1,0244 6 33897031225, 2018,5 2003

8

1

,89

33

39072966693 2419,7

27,8 622581165376,

25188692,

4

13

50

7 39818040201, 2570,1

1,0506 2004

2

64

27,4

,68

194406, 141,88

62 194706,

142,56

09

1,0929 2005 2006

27,9 652867353969

25321365,

2

,45

33

1,12879 42094336484 2755,3

29,5 689375770637

25454226,

,84

67

9 5

95 ,43

1

195320, 143,36

92 194099,

144,22

20

3095, 1,14864 49111138419,9 2007 2008

7

,69

17

1,22287 50218835581, 3295,3

29,5 811299922729,

25723100,

99

83

1,25702 2009 2010

3 28,8 787506297876 25588066, 6

4 6

2 93

1

45184795257, 3234,3

29,1

6

17

1,27181 45146012336, 3198,5 28,8 730057894704

25983235,

92

9

3 49083990197,

3411,9

48

2

,12

33

787595388621

26085365,

,38

00

0 188716,

146,19

730408514651 25854000, ,24

7

55

191280,5 145,14

04 174613,3

147,03

7 173456,

148,00

80

1,2949 2011

1

29,6

Zdroj: Tvorba autorky na základě dat Světové Banky a Eurostatu

172298, 148,78

20

Přílohy

i

Symbol N znamená, že daný ukazatel položku neobsahuje, symbol A znamená, že danou položku obsahuje ii Symbol „:“ znamená, že data nebyla k dispozici

131

Hodnocení ukazatelů životní úrovně

Recommend Documents