Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny
HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU PŘÍRODNÍHO PARKU VELKÝ KOSÍŘ (DIPLOMOVÁ PRÁCE)
Brno 2010
Vypracovala: Bc. Eva Němcová
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Hodnocení krajinného rázu přírodního parku Velký Kosíř zpracovala samostatně a uvedla jsem všechny pouţité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uloţena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyţádá písemné stanovisko univerzity o tom, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne........................................
Podpis studenta........................................
PODĚKOVÁNÍ Především bych chtěla poděkovat Ing. Jiřímu Schneiderovi, Ph. D., vedoucímu práce, za cenné rady a připomínky. Dále děkuji Mgr. Gillové z AOPK ČR za poskytnutí materiálů. V neposlední řadě děkuji své rodině, která mi poskytla zázemí a podporovala mě po celou dobu studia.
Jméno autora: Eva Němcová
Název diplomové práce: Hodnocení krajinného rázu přírodního parku Velký Kosíř
ABSTRAKT
Diplomová práce se zabývá hodnocením krajinného rázu přírodního parku Velký Kosíř. V hodnocení jsou zohledněny především přírodní, kulturní a historické charakteristiky oblasti. Na základě přírodních podmínek a vyuţití daného území jsou vymezeny v přírodním parku krajinné celky a krajinné prostory, ve kterých je podrobně hodnocen krajinný ráz a jeho jednotlivé hodnoty. Na základě hodnocení jsou následně stanoveny limity, slouţící k ochraně krajinného rázu. Po zhodnocení všech poznatků bylo nakonec navrţeno také rozšíření přírodního parku. Klíčová slova: krajinný ráz, charakteristika, přírodní park, Velký Kosíř
Title of Final thesis: The evaluation of the landscape character of the Velky Kosir Natural Park
ABSTRACT
This thesis deals with the evaluation of the landscape character of Velky Kosir Natural Park. The rating primarily reflects the natural, cultural and historical characteristics of this district. Due to nature conditions and use of the territory, landscape units and landscape areas are defined in the natural park in which is detaily evaluated landscape and its individual values. Following the evaluation, limits are specified to protect the landscape. After reviewing all the evidence was eventually proposed the extension of the natural park.
Keywords: landscape character, characteristics, natural park, Velky Kosir
Obsah 1.
ÚVOD ...................................................................................................................................................... - 8 -
2.
CÍL PRÁCE .......................................................................................................................................... - 10 -
3.
AKTUÁLNÍ STAV PROBLEMATIKY HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU ........................... - 11 3.1. 3.2. 3.3.
4.
LEGISLATIVA .................................................................................................................................. - 11 VYMEZENÍ POJMŮ ........................................................................................................................... - 11 PŘEHLED FOREM A METODIK HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU ........................................................ - 12 -
MATERIÁL A METODY ................................................................................................................... - 21 METODICKÝ POSTUP ....................................................................................................................... - 21 POSTUP VLASTNÍ PRÁCE .................................................................................................................. - 22 -
4.1. 4.3. 5.
VÝSLEDKY PRÁCE ........................................................................................................................... - 24 5.1. LOKALIZACE ÚZEMÍ ........................................................................................................................ - 24 5.2. PŘÍRODNÍ CHARAKTERISTIKA ......................................................................................................... - 24 5.2.1. Geomorfologické poměry ......................................................................................................... - 24 5.2.2. Geologické poměry .................................................................................................................. - 25 5.2.3. Pedologické poměry ................................................................................................................. - 25 5.2.4. Klimatické poměry ................................................................................................................... - 26 5.2.5. Hydrologické poměry ............................................................................................................... - 26 5.2.6. Vegetační pokryv ...................................................................................................................... - 27 5.3. KULTURNĚ-HISTORICKÉ CHARAKTERISTIKY KRAJINY..................................................................... - 28 5.3.1. Osídlení – vývoj a současný stav .............................................................................................. - 28 5.3.2. Historický způsob využití krajiny ............................................................................................. - 30 5.3.3. Současný způsob využití území (land-use)................................................................................ - 31 5.3.4. Drobné sakrální objekty v krajině ............................................................................................ - 32 5.3.5. Pomníky.................................................................................................................................... - 33 5.3.6. Stavby mimo intravilán obcí..................................................................................................... - 33 5.3.7. Nemovité kulturní památky ...................................................................................................... - 33 5.3.8. Územní systém ekologické stability .......................................................................................... - 36 5.3.9. Maloplošná zvláště chráněná území ........................................................................................ - 36 5.3.10. Natura 2000 ............................................................................................................................. - 38 5.3.11. VKP .......................................................................................................................................... - 39 5.3.12. Památné stromy........................................................................................................................ - 39 5.4. CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍCH KRAJINNÝCH SLOŢEK A KRAJINNÝCH PRVKŮ .............................. - 39 5.5. VÝČET ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK ÚZEMÍ ............................................................................... - 40 5.6. DIFERENCIACE ÚZEMÍ A VÝČET CHARAKTERISTIK KRAJINNÉHO RÁZU ............................................ - 42 5.6.1. KC 1 – VELKÝ KOSÍŘ ............................................................................................................. - 43 5.6.1.1.
5.6.2.
5.6.2.1.
5.6.3.
KP Gabrielov ................................................................................................................................... - 44 -
KC 2 – PODKOSÍŘSKO .......................................................................................................... - 44 KP Čechy pod Kosířem – areál zámeckého parku ........................................................................... - 45 -
KC 3 – SLATINICKO ............................................................................................................... - 46 -
5.6.3.1.
KP Vápenice .................................................................................................................................... - 47 -
5.6.4. KC 4 – LOMY ........................................................................................................................... - 47 5.6.5. KC 5 – DRAHANOVICKO ....................................................................................................... - 48 5.7. STANOVENÍ REGULATIVŮ K OCHRANĚ KRAJINNÉHO RÁZU .............................................................. - 49 5.8. NÁVRH NA ROZŠÍŘENÍ PŘÍRODNÍHO PARKU ..................................................................................... - 51 6.
DISKUZE .............................................................................................................................................. - 53 -
7.
ZÁVĚR .................................................................................................................................................. - 55 -
8.
SUMMARY........................................................................................................................................... - 57 -
9.
POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................................................. - 58 -
10.
SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................................. - 62 -
Seznam použitých zkratek AOPK
Agentura ochrany přírody a krajiny
EVL
Evropsky významná lokalita
ČÚZK
Český úřad zeměměřický a katastrální
CHKO
Chráněná krajinná oblast
JV
Jihovýchod
JZ
Jihozápad
KC
Krajinný celek
KP
Krajinný prostor
KR
Krajinný ráz
MZCHÚ
Maloplošné zvláště chráněné území
MŢP
Ministerstvo ţivotního prostředí
NKP
Nemovitá kulturní památka
NPP
Národní přírodní památka
PP
Přírodní památka
PR
Přírodní rezervace
SV
Severovýchod
SZ
Severozápad
TTP
Trvalý travní porost
ÚSES
Územní systém ekologické stability
VKP
Významný krajinný prvek
VÚV T. G. M.
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka
ZCHÚ
Zvláště chráněné území
1. ÚVOD
Oblast Velkého Kosíře je významným vrchem pro celou Hanou. Je to patrné i z pověstí, které se k němu váţí, především k jeho vzniku: „V dávných dobách, kdy ještě chodili po světě čerti, země Morava byla skoro pustá, žil tu tehdy jen jeden národ - Hanáci. Vládl jim král, který se narodil na ječném poli - Ječmínek. Jeho udatnost se projevila, když hanácké království přepadli čerti. Chtěli nejúrodnější kousek celé Moravy. Kolem dokola jen rovná půda, hory daleko na severu. Z těch kopců přitáhla armáda čertů. Na vozech vezli plno tvrdých a velkých balvanů. Hanáci jako mírumilovný národ místo zbraní měl jen nářadí na selskou práci, hlavně kosíře, kterými kosili bohatou úrodu. Než slunko zapadlo, začali čerti ustupovat. Když to spatřil sám kníže pekel, objevil se s největším balvanem, který dokázal uzvednout jen on. Rozmáchl se s ním po Ječmínkovi, ale ten po něm mrštil kosířem. Trefil se rovnou do ruky. Ďábel zařval bolestí a upustil kámen. Ten kámen do rána o něco povyrostl a dostal na paměť jméno Kosíř.“ (HRADY.CZ, 2007) Krajina místa, které představuje především symbol patriotismu obyvatel Hané, byla inspirací také pro mnoho umělců. Jedním z nejslavnějších obdivovatelů tohoto kraje byl malíř Josef Mánes, který si místní kraj a lid zamiloval natolik, ţe zde byl častým hostem na zámku u rodiny Silva-Taroucců s přestávkami téměř 30 let. Vznikla zde celá řada jeho děl. „Vy moje Čechy, Čechy pod Kosířem, mé místo štěstí v tomto bědném světě! Zámeček bílý pod zelenou strání a před ním Haná, rozlehlá a plodná. Zde je mé místo pevně ohražené, kam nepronikne zloba ani lež, zde je můj mír a útočiště moje. Zde jedna radost druhou střídá. Zde dýchá se mým plicím snáze...“ Otto F. Babler (o pobytu malíře J. Mánesa v Čechách pod Kosířem) Hodnocení krajinného rázu je v dnešní době velmi aktuální téma, coţ také dokazuje velké mnoţství metodik jak preventivního, tak i aktuálního hodnocení krajinného rázu a snah o uchopení pojmu krajinného rázu jako takového. V současnosti je hlavním poţadavkem na metodiky objektivizace hodnocení, protoţe je jasné, ţe kaţdý hodnotitel vnáší do výsledků určitou míru subjektivního pohledu.
-8-
Jednotlivé metodiky přistupují k hodnocení krajinného rázu různým způsobem (důleţitost jednotlivých sloţek, určení oblastí krajinného rázu, atd.) - závisí to samozřejmě především na specializaci autora metodiky. Při zpracování hodnocení však zřejmě nikdy nelze vyuţít metodik bez přizpůsobení dané krajině. Metodiky je proto vhodné kombinovat a vycházet z různých pohledů na krajinný ráz a jeho chápání a snaţit se tak co nejobjektivněji zhodnotit aktuální stav krajiny a posoudit jak přírodní tak kulturní a historické charakteristiky krajiny (které podle zákona č. 114/1992 Sb. tvoří krajinný ráz). O pochopení a preventivní zhodnocení krajinného rázu určité oblasti, konkrétně na území přírodního parku Velký Kosíř, usiluje i tato diplomová práce. Hodnoceny jsou právě nejen přírodní, ale i kulturní a především historické charakteristiky oblasti, která má velký význam pro okolní krajinu Hané.
-9-
2. CÍL PRÁCE Diplomová práce si klade za cíl popsat aktuální stav problematiky hodnocení krajinného rázu a nejpouţívanější metodiky hodnocení. Vlastní práce je zpracována na území přírodního parku Velký Kosíř, kde je provedeno vyhodnocení aktuálního stavu krajiny a na jeho základě jsou definovány nejdůleţitější hodnoty krajinného rázu – přírodní, kulturní a estetické. Následně jsou navrţeny zásady ochrany krajinného rázu na řešeném území.
- 10 -
3. AKTUÁLNÍ STAV PROBLEMATIKY HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU
3.1. LEGISLATIVA Ochrana krajinného rázu je v České republice legislativně zakotvena v § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů: (1) „Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností sniţující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.” (2) „K umisťování a povolování staveb, jakoţ i jiných činnostem, které by mohly sníţit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu můţe stanovit ministerstvo ţivotního prostředí obecně závazným právním předpisem.” (3) „K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, můţe orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového vyuţití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.”
3.2. VYMEZENÍ POJMŮ Krajina Krajinu je moţné chápat z mnoha významů a úhlů pohledu. Proto existuje velké mnoţství definic pojmu krajina. V § 3 zákona č. 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů je krajina definována jako „část
zemského povrchu
s charakteristickým
reliéfem,
tvořená
souborem
funkčně
propojených ekosystémů a civilizačními prvky.“ Podle SKLENIČKY (2003) je krajina „systémem přírodních, resp. přírodních a člověkem podmíněných elementů, jejichţ vztahy mohou být harmonické či nevyváţené. Předmětem studia je struktura, funkce a dynamika krajiny.“ FORMAN
ET
GODRON (1993) definují krajinu jako „heterogenní část zemského
povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje.“ - 11 -
3.3. PŘEHLED FOREM A METODIK HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU Vzhledem ke sloţitosti problematiky hodnocení krajinného rázu, vznikla od 90. let 20. století (na základě vzniku zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny) do současnosti řada metodik, zabývajících se tímto tématem. Metodiky hodnocení krajinného rázu se zpravidla soustředí na dvě základní formy hodnocení, a to na preventivní hodnocení krajinného rázu a hodnocení vlivu konkrétního záměru na krajinný ráz. Např. VOREL, BUKÁČEK ET AL (2004): a) preventivní ochrana krajinného rázu – vyhodnocení krajinného rázu a stanovení limitů k jeho ochraně b) aktuální ochrana krajinného rázu – posouzení vlivů konkrétního záměru na krajinný ráz daného území. Některé metodiky však pracují i s dalšími formami hodnocení KR – např. v metodice BUKÁČKA
ET
MATĚJKY (1999) jsou vylišeny tři formy hodnocení a ochrany (aplikace)
krajinného rázu: a) preventivní – hodnocení krajinného rázu a stanovení jeho ochrany a limitů ochrany b) kauzální – hodnocení vlivu konkrétního záměru c) tvůrčí – tvorba v krajině s narušenou kvalitou krajinného rázu a sníţení negativních vlivů V ČR se uplatňuje při hodnocení krajinného rázu mnoho metodik. Z těch nejznámějších je to metodika zpracovaná Ing. Igorem Míchalem, CSc. pro Agenturu ochrany přírody a krajiny s názvem Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě (MÍCHAL, 1999). Cílem metodického doporučení je:
efektivní, metodicky jednotné a operativní uplatňování § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění
přispět ke zkvalitnění a sjednocení výkonu státní správy
umoţnit co nejširší zapojení občanských iniciativ do rozhodovacích procesů.
Metodické doporučení je určeno především okresním úřadům, správám národních parků a chráněných krajinných oblastí a právnickým a fyzickým osobám, které jsou pověřeny hodnocením krajinného rázu. Hodnocení krajinného rázu podle metodického doporučení je součástí dokumentace vlivů na ţivotní prostředí podle zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na ţivotní prostředí. Jako odborný podklad slouţí hlavně pro: - 12 -
stanoviska do řízení k záměrům při územním rozhodování a povolování staveb a terénních úprav účast orgánů na zadávání, zpracování a schvalování územně plánovací dokumentace návrhy přírodních parků a krajinných památkových zón posuzování návrhů pozemkových úprav plány péče o velkoplošná chráněná území diferencovaný přístup k udělování dotací Vymezení obsahu pojmů uvedených v § 12, pouţitých v tomto metodickém doporučení: - Místo krajinného rázu je část krajiny, stejnorodá z hlediska přírodních, kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických a přírodních hodnot, které odlišují místo krajinného rázu od ostatních míst krajinného rázu. Je to prostor s jasně určeným individuálním charakterem zpravidla o velikosti desítek aţ stovek hektarů. - Oblast krajinného rázu je rozsáhlá část území s podobnou přírodní, kulturní a historickou charakteristikou, která se výrazně liší od jiné oblasti ve všech charakteristikách či v některé z nich a která zahrnuje více míst krajinného rázu. Jejich výměra obvykle dosahuje tisíce ha. - Přírodní charakteristika krajinného rázu zahrnuje vlastnosti krajiny určené jak trvalými přírodními podmínkami (geologické, geomorfologické, klimatické a biogeografické poměry), tak aktuálním stavem ekosystémů. - Kulturní charakteristika krajinného rázu je dána způsobem vyuţívání přírodních zdrojů člověkem a stopami, které v krajině zanechal. - Historická charakteristika krajinného rázu je specifickou součástí kulturní charakteristiky a spočívá v časové posloupnosti a souvislostech kulturních a přírodních charakteristik oblasti či místa, které se projevují přítomností historických a památkových hodnot. - Estetická hodnota krajinného rázu je průmětem charakteristik místa kladných a záporných hodnot. Pokud estetické hodnocení nabude podobu dostupnou intersubjektivní kontrole, není vyloučeno z objektivního poznávání podstaty, vzniku a vývoje estetické hodnoty. - Přírodní hodnota je dána kvalitativními charaktery zastoupených ekosystémů, členitou geomorfologií, harmonickým charakterem interakcí mezi ekosystémy a výraznými přírodními dominantami. - Kulturní dominanta krajiny je převáţně stavební objekt, hmotově vynikající nad terénem i okolní zástavbou a esteticky působící svým vzhledem.
- 13 -
- Harmonické měřítko krajiny vyjadřuje soulad měřítka krajiny s měřítky jednotlivých krajinných prvků (je to členění krajiny, které odpovídá harmonickému vztahu činností člověka a přírodního prostředí). - Harmonické vztahy v krajině jsou součástí estetické hodnoty krajinného rázu. Stanovují se na základě integrity obsahového hodnocení ekologického a estetického. V metodice je obsahem hodnocení jak hodnocení vlivu konkrétního záměru na krajinný ráz, tak i pořizování dokumentace pro prevenci v ochraně krajinného rázu. Postup: Vymezení širšího krajinného prostoru, který je dotčený ve vizuálních vztazích vlivem navrhovaného zásahu. Vymezení dílčích krajinných prostorů, míst krajinného rázu, která bezprostředně souvisejí s hodnoceným zásahem. Identifikace přírodních, kulturních a historických, eventuelně i dalších (estetické) hodnot spoluurčujících krajinný ráz dle charakteristik ve smyslu §12 zákona. Tyto hodnoty budou pro kaţdé dotčené místo krajinného rázu popsány a bude stanoveno jejich působení, význam a jedinečnost z hlediska krajinného rázu. Posouzení vlivu posuzovaného zásahu na hodnoty krajinného rázu a stanovení, zda se jedná o ovlivnění silné, slabé nebo ţádné. Souborné vyhodnocení zásahu do krajinného rázu, včetně doporučení povolení či zamítnutí záměru, případně návrh opatření, která by minimalizovala negativní ovlivnění krajinného rázu zásahem. Charakteristiky se v metodice dělí na charakteristiky přírodní, charakteristiky na přechodu přírodních a kulturních, kulturní charakteristiky a historické charakteristiky. Hodnocení by mělo mít charakter expertního soudu. Je pravděpodobné, ţe bude obsahovat i subjektivní sloţku. Objektivizace hodnocení můţe být zprostředkována několika způsoby:
shodou více expertů
hodnotící soud vyřkne všeobecně uznávaná autorita (přestoţe neformálně) v oboru
hodnotící soud vyřkne znalec (s autorizací v oboru)
Expertní hodnocení by mělo být předloţeno také veřejnosti a mělo by dojít k hledání shody o vnímaných hodnotách krajinného rázu. Tématický podklad by měl být dále objektivizován s orgány státní správy, s orgány místní samosprávy, odbornou veřejností, místními autoritami i zájmovými nevládními organizacemi.
- 14 -
Výstupem se má stát veřejně projednaný elaborát „Hodnoty krajinného rázu okresu (resp. VCHÚ)“ zahrnující mapu s objektivizovaným vymezením dílčích prostorů, jak je vnímá místní populace. Další metodika vznikla z podnětu ředitele Správy CHKO. Tu vypracovali Ing. Roman Bukáček a Petr Matějka. Metodika vznikala v letech 1997-1998 a v roce 1999 vznikla její upravená verze (BUKÁČEK ET MATĚJKA, 1999). Jak uţ bylo napsáno výše, zahrnuje tato metodika tři formy hodnocení – preventivní, kauzální a tvůrčí. Metodika je členěna do několika částí:
Obecná část – obsahuje cíle, základní podklady potřebné pro hodnocení, formy výstupů a pouţitou terminologii
Hodnocení kvality krajinného rázu – metoda hodnocení + metodika zpracování
Posouzení vlivu záměru na krajinný ráz – postup hodnocení změny krajinného rázu s ohledem na realizaci konkrétního záměru
Rozšiřující hodnocení – detailní hodnocení sloţek krajinného rázu
Pomocný materiál – obsahuje seznam charakteristik krajinného rázu
Terminologie vychází ze zákona č. 114/1992, Sb. a dále metodika pouţívá pojmů: - Krajinný ráz je souborem specifických charakteristik pro určitou konkrétní oblast či místo v krajině, které jsou příčinou jejího komplexního projevu (funkčního, vizuálního, senzuálního aj.) a činí ji tak typickou aţ nezaměnitelnou. - Oblast krajinného rázu je krajinný celek se specifickým přírodním a kulturně-historickým projevem a je odlišitelný hranicí (horizont, přírodní prvky i umělé prvky). - Místo krajinného rázu je specifickým menším krajinným prostorem uvnitř krajinného celku s určujícími charakteristikami. Vyznačuje se homogenitou hodnot. - Estetická hodnota je projev přírodních a kulturních hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině. - Přírodní hodnota je určena přírodními charakteristikami dané oblasti či místa z hlediska jejich funkce, původnosti a historického vzniku. - Kulturní dominanta krajiny je krajinný prvek či sloţka v krajině, jehoţ význam je nesporný z historického hlediska, architektury či jiného oboru lidské činnosti, který ve svém projevu ovlivňuje souhrn charakteristik daného místa či oblasti. - Přírodní dominanta je krajinný prvek či sloţka v krajině, který svým významem a projevem ovlivňuje souhrn charakteristik daného místa či oblasti. - 15 -
- Harmonické měřítko a vztahy v krajině jsou výsledkem poměru jednotlivých charakteristik (jejich prostorového rozměru, funkčního vztahu). - Krajinný prvek je skladebnou jednotkou krajinné sloţky. Je buď přírodní nebo umělý. - Krajinná složka je relativně homogenní ekologická jednotka. Je souhrnem prvků uvnitř krajiny, má jednotný projev a vyznačuje se stejnou funkcí. - Charakteristika krajinného rázu je souhrnný popis uspořádání krajinných sloţek a prvků nebo jejich souborů, které se podílejí na tvorbě krajinného rázu dané krajiny. Jedná se biogeografický přístup, tzn. ţe se zaměřuje na krajinnou strukturu a méně pracuje se subjektivními pojmy (např. estetika). Vychází z charakteristik dané krajiny – zaměřuje se na ochranu atributů přírodní a estetické kvality a eliminaci charakteristik sniţujících kvalitu. Postup: Determinace základních charakteristik krajinného rázu v daném území Diferenciace daného území na specifické územní celky Determinace a sestavení seznamu charakteristik krajinného rázu tvořených krajinnými sloţkami, krajinnými prvky nebo jejich soubory Stanovení významu a projevu každé charakteristiky krajinného rázu Hodnocení prostorových vztahů charakteristik krajinného rázu Stanovení návrhu ochrany a ochranných limitů Další metodika Ing. Romana Bukáčka s názvem Preventivní hodnocení krajinného rázu rozsáhlejšího území (BUKÁČEK, 2006) vychází z hodnocení krajinného rázu dle BUKÁČKA ET MATĚJKY (1999). Jde o preventivní hodnocení, které postupuje ve 4 krocích. Ty vznikly sloučením původních 6 kroků hodnocení BUKÁČKA
ET
MATĚJKY (1999). Rozdíl je také v tom, ţe tato
metodika nepracuje s charakteristikami jako takovými, nýbrţ se znaky charakteristik. Je vypracován seznam znaků a stanoví se váha jejich projevu, významu a cennosti. Identifikované znaky jsou uspořádány do tabulky včetně jejich vlastností – významu, projevu a cennosti. Postup: Vymezení a charakteristika sledovaného území, diferenciace jeho krajiny na územní jednotky - ke kterým se bude vztahovat samostatné vyhodnocení stávajících kvalit krajinného rázu ve vztahu k danému území i uvnitř
- 16 -
Identifikace stávajících znaků a hodnot krajinného rázu v územních jednotkách, jejich klasifikace, stanovní podílu na utváření estetické a přírodní hodnoty krajinného rázu Nalezení vztahů v krajině a to nejen z pohledu vymezených menších územních jednotek, ale i z pohledu řešeného území, nalezení měřítka krajiny a harmonizujících prvků měřítka Vytvoření pravidel ochrany krajinného rázu ve vztahu k potenciálnímu rozvoji krajiny. Dalším významným autorem v hodnocení krajinného rázu je Doc. Ing. Arch. Ivan Vorel, CSc., který se touto problematikou zabývá od roku 1995, kdy formuloval určitá obecná východiska při hodnocení CHKO Ţďárské vrchy na objednávku MŢP. Jeho metodika pracuje se třemi charakteristikami krajinného rázu (přírodní, kulturní a historickou), které se vizuálně uplatňují estetickými hodnotami, harmonickým měřítkem a harmonickými vztahy v krajině. V místech krajinného rázu jsou pak v jednotlivých charakteristikách hledány charakteristické rysy, z nichţ některé mohou být pozitivními hodnotami, které podléhají ochraně dle § 12. Metodika pracuje s pojmy uvedenými v § 12 (Přírodní charakteristika, kulturní charakteristika, historická ch., přírodní hodnota, estetická h., kulturní dominanta, měřítko krajiny, harmonické měřítko krajiny, a harmonické vztahy v krajině) a dále s pojmy, uţívanými v krajinářské kompozici: - Struktura krajinných složek je skladba přírodních a umělých sloţek tvořících krajinu (ve smyslu území). Je podstatou typu krajiny. - Krajinný obraz je obecným pojmem pro obraz prostorové skladby hmot a forem jednotlivých krajinných sloţek. Jedná se o vjem prostorový, vnímaný různými smysly. - Krajinná scéna se vyznačuje tzv. scénickými hodnotami, které jsou závislé na vzájemném uspořádání hmotných sloţek krajiny. Další pojmy se týkají jevů a vlastností neměřitelných a na první pohled těţko pozorovatelných: - Kulturní význam a tradice místa, které dávají krajině zvláštní hodnotu; můţe vzniknout charakter jedinečnosti, neopakovatelnosti dojmu – tyto hodnoty dávají vzniknout vztahu návštěvníka nebo pozorovatele k určitému místu, jeho subjektivnímu, emotivnímu vztahu. Principem je opět rozdělení celkového problému do dílčích částí, rozdílných podle různého charakteru různých částí krajiny – území se tedy člení na krajinné celky (KC) jako - 17 -
oblasti krajinného rázu a krajinné prostory (KP) jako místa krajinného rázu. V charakterově homogenních místech krajinného rázu jsou následně identifikovány rysy jednotlivých charakteristik krajinného rázu a určeny pozitivní hodnoty. Dalším krokem je vymezení pásem diferencované ochrany krajinného rázu nebo pro stanovení regulativů ochrany krajinného rázu. Postup při preventivním hodnocení: Popis hodnoceného území a výchozí charakteristiky Prostorové členění území z hlediska krajinného rázu (členění na KC a KP, identifikace dalších významných území - např. s výraznými estetickými hodnotami) Identifikace rysů a hodnot krajinného rázu v krajinných prostorech – místech krajinného rázu (přírodní, kulturní a historická charakteristika) Vymezení pásem ochrany krajinného rázu (místa s pozitivními hodnotami, místa s výraznými a jedinečnými přírodními a estetickými hodnotami a s výrazně harmonickými vztahy zahrnout do hranic pásma A – přísné ochrany krajinného rázu a moţno vymezit i pásmo B – zpřísněné ochrany krajinného rázu). Postup hodnocení vlivu navrhované stavby nebo vyuţití území na krajinný ráz: Popis navrhovaného záměru výstavby Popis krajinného celku, ve kterém se navrhovaná stavba nachází a vymezení dotčených krajinných prostorů Identifikace hodnot krajinného rázu v dotčeném krajinném prostoru Hodnocení vlivu navrhovaného stavebního záměru na identifikované pozitivní hodnoty Závěr
(vyhodnocení
s identifikovanými
kroků
a
hodnotami)
posouzení –
vztah
důleţitosti
stavby
konfliktů
k hodnotám
záměru
můţe
být
neproblematický/problematický/konfliktní; stavba je z hlediska ochrany krajinného rázu přijatelná/na hranici přijatelnosti/nepřijatelná. Další
metodika
hodnocení
krajinného
rázu
s názvem
Metodické
moţnosti
posudzovania krajinného rázu na regionálnej a mikroregionálnej úrovni byla zpracována Doc. Dr. Ing. Alenou Salašovou (SALAŠOVÁ, 2006) na ZF MZLU. Hodnocení krajinného rázu se zde věnuje od roku 1997. Byl vypracován metodický postup a ten byl ověřován na případových studiích (diplomové a bakalářské práce, ateliérové práce a modelové studie). Postupně byl vytvořen vlastní metodický postup s relativně pevnou osnovou, ale na druhou stranu dostatečně otevřený pro adaptace metod v závislosti na krajinných zvláštnostech. - 18 -
Postup: Určení typologie a diferenciace krajiny Identifikace znaků krajinných typů a individuí Vymezení vjemových charakteristik krajiny (znaků krajinného obrazu) Identifikace významů a symbolů krajiny Definování hodnoty a kvality vymezených krajinných typů a individuí V roce 2004 vznikl při spolupráci několika z výše zmiňovaných odborníků na hodnocení krajinného rázu Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny vyuţití území na krajinný ráz (VOREL, BUKÁČEK ET AL., 2004). Jedná se o hodnocení, které je moţné aplikovat na většinu běţných případů posouzení vlivu navrhovaného záměru na krajinný ráz – jde tedy o metodiku aktuální ochrany krajinného rázu. Úkolem metodického postupu je sjednocení způsobů posouzení vlivu konkrétního záměru na krajinný ráz a vytvoření maximálně standardizovaného postupu. Pro tento účel jsou zde zaváděny postupy, vyuţívající metod krajinářské a architektonické kompozice, aby došlo k co největší objektivizaci hodnocení. Posouzení podle tohoto postupu představuje objektivizovaný podklad pro rozhodování dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. v případech aktuálního hodnocení. Aktuální hodnocení potom můţe být součástí:
přípravné dokumentace záměru
projektové dokumentace do územního řízení
přílohy dokumentace pro řízení o zásahu do krajinného rázu
dokumentace hodnocení vlivů na ţivotní prostředí (dle zákona č. 100/2001 Sb.)
Postup: Vymezení hodnoceného území o Popis navrhované stavby nebo navrhovaného vyuţití území, konfliktů, definování cíle a klíčových otázek hodnocení o Vymezení dotčeného krajinného prostoru pomocí okruhu potenciální viditelnosti a pomocí vizuálních bariér. Hodnocení krajinného rázu dané oblasti a místa o Vymezení oblastí a míst krajinného rázu o Identifikace znaků krajinného rázu a jejich klasifikace Posuzování zásahu do krajinného rázu - 19 -
o Posouzení míry vlivu navrhovaného záměru na identifikované znaky a hodnoty o Určení únosnosti zjištěné míry vlivu z hlediska rázovitosti daného místa.
- 20 -
4. MATERIÁL A METODY
4.1. METODICKÝ POSTUP Metodický postup byl čerpán z výše jmenovaných metodik. Hlavním zdrojem, jímţ byl postup hodnocení v této práci inspirován, je metodika BUKÁČKA ET MATĚJKY (1999), ze které byly převzaty jednotlivé základní kroky (opakující se však v menších obměnách ve všech dalších metodikách) a která byla přizpůsobena podmínkám přírodních, estetických a historických charakteristik řešeného území přírodního parku Velký Kosíř. Metodika byla přizpůsobena zejména při určování charakteristik: o dodatečně byly popsány vymezené ochranné reţimy v území (Natura 2000, MZCHÚ, ÚSES, VKP). o Původní metodika je navíc členěna do více bodů, které jsou v této práci sloučeny – konkrétně se jedná o určení prostorových vztahů a dominant, které jsou s ohledem na menší rozlohu území přírodního parku zmíněny u jednotlivých krajinných celků a krajinných prvků. Vlastní metodický postup práce hodnocení krajinného rázu byl řešen v následujících krocích: Popis a hodnocení přírodních charakteristik Popis a hodnocení kulturně-historických charakteristik Charakteristiky a definování základních krajinných sloţek a krajinných prvků území Diferenciace území na krajinné celky a krajinné prostory Výčet charakteristik krajinného rázu krajinných celků a krajinných prostorů Projevy jednotlivých sloţek krajinného rázu Stanovení regulativů k ochraně krajinného rázu Kroky diferenciace území, výčet charakteristik krajinného rázu a určení jejich projevu a významu je v této práci sloučeno do jedné kapitoly. Charakteristiky jsou uvedeny pro jednotlivé KC případně KP a pro větší přehlednost jsou zaznamenány do tabulek, ve kterých je následně určen význam jednotlivých sloţek (zásadní, určující, významný) a jejich projev (negativní, pozitivní, neutrální).
- 21 -
4.2. MATERIÁLY A PODKLADY Materiály a podklady vyuţité k hodnocení jednotlivých charakteristik území:
Přírodní charakteristiky: -
Tématické vrstvy připojené pomocí ArcIMS sluţby z portálu Cenia
-
Výšková
členitost
zjištěná
z dat
ZABAGED,
poskytnutá
Českým
úřadem
zeměměřickým a katastrálním -
Klimatické
charakteristiky
získané
z internetového
serveru
Českého
hydrometeorologického úřadu
Hydrologické charakteristiky získané z portálu VÚV T. G. M. Kulturně-historické charakteristiky:
-
III. vojenské mapování z portálu oldmaps.geolab.cz
-
I. a II. vojenské mapování poskytnuté AOPK
-
Současný stav vyuţití krajiny byl zaznamenán do mapy na základě ortofotomap a terénních průzkumů
-
Internetové stránky Národního památkového ústavu
-
Informace o zvláště chráněných územích, EVL soustavy Natura 2000, ÚSES, VKP a památných stromech získané z AOPK, Krajského úřadu Olomouckého kraje a z digitálních dat připojených pomocí ArcIMS sluţby z portálu Cenia
-
Výsledky terénního šetření
4.3. POSTUP VLASTNÍ PRÁCE Vlastní práci při hodnocení krajinného rázu tvořilo 5 základních fází:
Shromaţďování materiálů a podkladů pro hodnocení přírodních a kulturně-historických charakteristik: Mapové podklady a materiály pro zjištění přírodních, kulturních a historických
charakteristik byly shromaţďovány z úřadů obcí s rozšířenou působností (pro severní část přírodního parku z magistrátu města Olomouce, pro jiţní část z městského úřadu města Prostějov), podklady k MZCHÚ byly poskytnuty AOPK v Olomouci a Správou CHKO Litovelské Pomoraví. Údaje byly také ověřovány v územně analytických podkladech okresu Olomouc a Prostějov. Část informací byla převzata z knih, týkajících se přírody Velkého Kosíře a jednotlivých obcí. Hodnotným zdrojem byly také studie zpracované pro AOPK a diplomová práce z Univerzity Palackého v Olomouci. V neposlední řadě byly zjišťovány další informace na webových stránkách různých institucí (např. Olomoucký kraj, Národní - 22 -
památkový úřad, Cenia, AOPK, ÚHÚL). Výšková členitost byla zpracována z dat ZABAGED, poskytnutých ČÚZK.
Terénní šetření Terénní průzkumy probíhaly od října 2009 do dubna 2010. Šetření se soustředilo na
ověření charakteristik, zjištěných při studiu materiálů, dále na lokalizaci charakteristik, které je moţné zjistit pouze v terénu (např. drobných sakrálních staveb v krajině, negativně působících prvků a dominant) a pořízení dokumentačních fotografií a panoramat.
Diferenciace území na krajinné celky a krajinné prostory Po prostudování dostupných podkladů a terénním šetření byly na základě reliéfu (v
úvahu byly brány také krajinotvorné horizonty) a vyuţití území v přírodním parku vymezeny krajinné celky (KC) a v nich případně krajinné prostory (KP).
Stanovení charakteristik krajinného rázu Pro jednotlivé KC a KP byly následně určeny charakteristiky krajinného rázu, jejich
význam a projev. A tyto byly zaznamenány do tabulek.
Určení regulativů k ochraně krajinného rázu Na základě zjištěných poznatků byly stanoveny limity vyuţití území a doporučení,
které krajinné sloţky a činnosti by měly být na území omezeny a které naopak podporovány.
- 23 -
5. VÝSLEDKY PRÁCE
5.1. LOKALIZACE ÚZEMÍ Přírodní park Velký Kosíř se nachází 14 kilometrů západně od Olomouce a 9 kilometrů na sever od Prostějova. Název přírodního parku je odvozen od hory, na které se rozkládá. Velký Kosíř je se svou výškou 442 m n. m. nejvyšší horou Hané a vzhledem k rovinatému charakteru okolní krajiny je dominantou širokého okolí. Jeho název je patrně odvozen od označení pro nástroj na řezání slámy a odřezávání hroznů révy, která se na svazích Velkého Kosíře od středověku pěstovala. Často bývá Kosíř označován jako „Hanácký Mont Blanc“. Jiţní část přírodního parku náleţí do okresu Prostějov, severní část do okresu Olomouc. Okresními úřady v Prostějově a v Olomouci byl přírodní park vyhlášen v roce 2000. Vzhledem k tomu, ţe je přírodní park vymezen na základě geomorfologického členění, nerespektuje správní hranice. Zahrnuje tak části katastrálních území 9 obcí – Čechy pod Kosířem, Čelechovice na Hané, Drahanovice, Kníničky, Lhota pod Kosířem, Slatinice, Slatinky, Sluţín a Stařechovice.
5.2. PŘÍRODNÍ CHARAKTERISTIKA 5.2.1. Geomorfologické poměry Provincie Česká vysočina Soustava Krkonošsko-jesenická Podsoustava Jesenická Celek Zábřeţská vrchovina Podcelek Bouzovská vrchovina Okrsek Velký Kosíř (ŠAFÁŘ A KOL., 2003) Vrchovinný reliéf nese stopy zlomové tektoniky – výraznou hrástí je Velký Kosíř (ŠAFÁŘ A KOL., 2003). Přírodní park pokrývá větší část vrchu Velký Kosíř, který náleţí geograficky k Zábřeţské vrchovině, geologicky je řazen ke kulmu Drahanské vrchoviny (SEDLÁČEK, 2002).
- 24 -
5.2.2. Geologické poměry Geologicky se Velký Kosíř řadí ke kulmu Drahanské vrchoviny. Charakteristickým rysem kulmských uloţenin je tzv. flyšový ráz
- rytmické střídání hrubozrnnějších a
jemnozrnnějších vrstev, které vzniklo změnami v charakteru přinášeného materiálu (SEDLÁČEK, 2002). Kulmské horniny jsou tvořeny výhradně úlomkovitými sedimenty – jílovými břidlicemi, drobami a slepenci. V prostoru Velkého Kosíře dosahuje mocnost sedimentů přibliţně 2 km (ŠAFÁŘ A KOL., 2003). V podloţí se nachází tzv. kristalinikum tvořené různými druhy ţul. Na povrch vystupuje krystalinikum pouze v malých ostrůvcích u Čelechovic a je zde doprovázeno devonskými vápenci, které vytvářejí jeho nadloţí. (ŠAFÁŘ A KOL., 2003). Čelechovický devon se řadí k mělkovodnímu vývoji typu Moravského krasu s převahou vápenců. Lokalita Čelechovice na Hané je výjimečná především výskytem zkamenělin prvohorní mořské fauny – např. trilobitů, korálů, schránek drobných korýšů - ostrakodů (SEDLÁČEK, 2002). Variské vrásnění se projevilo v této oblasti po uloţení vrstev spodnokarbonských hornin, kdy byly vrstvy devonu i kulmu zvrásněny a poté porušeny systémem zlomů (SEDLÁČEK, 2002). V důsledku pohybu v třetihorách vznikla mořská předhlubeň vyplněná sedimenty, na Prostějovsku – např. u Slatinek a Čelechovic se vyvinuly i příbojové facie vápnitých písků a štěrků s bohatou mikrofaunou a mlţí faunou. V nadloţí je v celé neogenní předhlubni vyvinut šedozelený vápnitý jíl – tégl. Tyto tégly obsahují také vloţky organodetritických řasových vápnitých pískovců, které jsou známé pod označením „litotamniové vápence“ a byly u Sluţína těţeny v minulosti ke stavebním účelům (ŠAFÁŘ A KOL., 2003). Konečnou podobu získal Velký Kosíř vlivem pliocénní a kvartérní tektoniky, kdy došlo k rozpadu kry Hornomoravského úvalu a vytvoření hrástě Velkého Kosíře (SEDLÁČEK, 2002). Významnými čtvrtohorními sedimenty jsou eolické spraše a sprašové hlíny (ŠAFÁŘ A KOL., 2003).
Skalní tvary jsou plošně velmi omezené a nevýrazné, vázané především na lomy v kulmových sedimentech (CULEK A KOL., 1995). 5.2.3. Pedologické poměry Na vrchu Kosíři se v lesních porostech vyskytují zejména kambizemě, vzniklé na metamorfovaných horninách. Ty na jihozápadních příkrých svazích Velkého Kosíře nad obcemi Čechy pod Kosířem, Sluţín a Stařechovice přechází v rankery na silikátových - 25 -
horninách. V severní a východní části přírodního parku se vyvinuly hnědozemě a na ně na východní hranici vybraného území navazují černozemě na spraších a sprašových hlínách (především v okolí Slatinic). Podél vodních toků se vyskytují fluvizemě, na nivních sedimentech. 5.2.4. Klimatické poměry Oblast Velkého Kosíře se řadí podle Quitta do mírně teplé oblasti MT 11. Průměrná roční teplota je 8,7 ° C a roční úhrn sráţek činí 570 mm. Tab. č. 1: Charakteristika klimatické oblasti MT 11 (ŠAFÁŘ A KOL., 2003) Počet letních dnů
40-50
Počet dnů s průměrnou teplotou 10 C a více
140-160
Počet mrazových dnů
110-130
Počet ledových dnů
30-40
Sráţkový úhrn ve vegetačním období
350-400 mm
Sráţkový úhrn v zimním období
200-250 mm
Tab. č. 2: Průměrná teplota vzduchu ve ° C v období 1961-1990 v Olomouci (ČHMÚ, 2005) I II -2,4 -0,2
III 3,8
IV 9,1
V VI VII VIII IX 14,2 17,1 18,6 18,0 14,3
X 9,1
XI 3,7
XII -0,4
Rok 8,7
Tab. č. 3: Průměrný úhrn sráţek v mm v období 1961-1990 v Olomouci (ČHMÚ, 2005) I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Celkem 27,5 25,5 27,2 37,8 73,3 78,4 76,4 68,8 44,5 40,0 40,4 30,3 570,0 5.2.5. Hydrologické poměry Území náleţí do povodí řeky Moravy. V oblasti přírodního parku se nacházejí 4 vodní toky – Český potok, Deštná, Slatinka a Zlatá stružka. Číslo hydrologického pořadí těchto drobných vodních toků je 4 – 12 – 01. Český potok (4 – 12 – 01 – 039/0) protéká po jihovýchodní hranici přírodního parku přes obce Čechy pod Kosířem, Sluţín a Stařechovice a ústí u Drţovic do Romţe, pravostranného přítoku Moravy. Zlatá stružka (4 – 12 – 01 – 015/0) pramení necelý kilometr jiţně od Lhoty pod Kosířem, protéká přes Drahanovice a ústí do Blaty, taktéţ pravostranného přítoku Moravy.
- 26 -
Deštná (4 – 12 – 01 – 017/0) pramení nedaleko vrcholu Velkého Kosíře, protéká přes Slatinky a za Lutínem, kde přibírá říčku Slatinku (4 – 12 – 01 – 018/0), ústí také do Blaty. 5.2.6. Vegetační pokryv Podle fytogeografického členění České republiky je Velký Kosíř součástí Drahanského podhůří v rámci Českomoravského mezofytika, zatímco Malý Kosíř a východní a jihovýchodní části leţí jiţ ve fytogeografickém obvodu Panonské termofytikum jako součást Hanácké pahorkatiny. Tato poloha je základní podmínkou vysokého stupně biodiverzity (PODHORNÝ, 2003). Náhorní plošina ve vrcholové části Velkého Kosíře je z větší části porostlá smrkovou monokulturou, na svazích se nacházejí i doubravy nebo bukové doubravy. Nezalesněné svahy jsou zčásti intenzivně zemědělsky obdělávány (HORČIČKO ET ČELECHOVSKÝ, 2003), na části se nachází pestrá travinobylinná, především xerotermní vegetace (PODHORNÝ, 2003). Z druhů šípákových, lesostepních doubrav a skalních lesostepí nalézáme z dřevin na Velkém Kosíři jeřáb břek (Sorbus torminalis), slivoň trnku (Prunus spinosa), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), růţi nejtrnitější (Rosa spinosissima), dřišťál obecný (Berberka vulgaris). Z bylin se zde nachází divizna rakouská (Verbascum austriacum), oţanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), hlaváč ţlutý (Scabiosa ochroleuca), čistec přímý (Stachys recta), oman srstnatý (Inula hirta), kosatec dvoubarevný (Iris variegata), ostřice Micheliho (Carex michelli), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum) a jiné (HORČIČKO ET ČELECHOVSKÝ, 2003). Vedle těchto zde nacházíme i druhy přecházející do teplomilných dubových habřin, jako jsou prvosenka jarní (Primula veris), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), jetel alpský (Triforium alpestre) (HORČIČKO ET ČELECHOVSKÝ, 2003). V druhovém spektru subxerotermních travinných společenstev můţeme na Kosíři nalézt rozrazil klasnatý (Veronica spicata), ostřici nízkou (Carex humilis), bojínek Boehmerův (Phleum boehmeri), chrpu Triumfettovu (Centaurea triumfetti), sesel sivý (Seseli osseum), mateřídoušku časnou (Thymus praecox), smělek štíhlý (Koeleria macrantha), sveřep vzpřímený (Bromus erectus), řebříček chlumní (Achillea collina), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), šalvěj luční (Salvia pratensis), ovsíř luční (Avenochloa pratensis), bělozářku větvitou (Anthericum ramosum) a další (HORČIČKO ET ČELECHOVSKÝ, 2003). Na výrazně se odlišující části přírodního parku – vrcholu Malého Kosíře nedaleko obce Slatinice – se vyskytují travino-bylinná společenstva s xerofytními druhy panonské květeny. Větší část území je pokryta travnatým stepním porostem a zbývající část zaujímají - 27 -
především staré zanedbané sady. Z ohroţených taxonů se zde nachází sasanka lesní (Anemone sylvestris), zvonek moravský (Campanula moravica), třešeň křovitá (Cerasus fruticosa), plamének přímý (Clematis recta), vstavač kukačka (Orchis morio), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), sesel roční (Seseli annuum), chrastavec Kitaibelův (Knautia kitaibelli) a rozrazil vídeňský (Veronica vindobonensis) (HORČIČKO ET ČELECHOVSKÝ, 2003).
5.3. KULTURNĚ-HISTORICKÉ CHARAKTERISTIKY KRAJINY 5.3.1. Osídlení – vývoj a současný stav Oblasti
v blízkosti
Kosíře
byly
po
celý
pravěk
hustě
osídleny.
Pobyt
mladopaleolitických loveckých skupin před více neţ 30 tisíci lety dokazují nálezy kamenných štípaných nástrojů (SEDLÁČEK, 2002). První zemědělci se na tomto území objevují v 6. tisíciletí př. n. l., ti zakládali trvalejší osady a u nich obdělávali pole a chovali dobytek. Vyráběli také keramiku. V katastru jsou stopy po osídlení nositelů kultury s lineární keramikou (SEDLÁČEK, 2002). V eneolitu (pozdní době kamenné) ve 4. a 3. tisíciletí př. n. l. bylo území opět hustě osídleno. Ve starším a středním eneolitu tu byly kultury s keramikou nálevkovitých pohárů a s keramikou kanelovanou, v mladším eneolitu kultura s keramikou šňůrovou a v závěru tohoto období po sobě zanechal výrazné stopy lid s keramikou zvoncových pohárů (SEDLÁČEK, 2002). Počátek doby bronzové kolem roku 2000 př. n. l. je charakterizován kulturou únětickou. K největšímu rozmachu zpracování bronzu dochází aţ v mladší a pozdní době bronzové (1200-750 př. n. l.). V této době území obýval lid luţických popelnicových polí. V okolí Kosíře je zachycena hustá síť osad a ţárových pohřebišť z jednotlivých vývojových stupňů této kultury – luţického, slezského a platěnického (ten jiţ náleţí starší době ţelezné – halštatské – 8. a 7. st. př. n. l.) (SEDLÁČEK, 2002). Sídliště jiţ tehdy měla svá centra-hradiska, kde se nacházeli správci a slouţila téţ jako úkryt v době napadení (VOJKOVSKÝ, 2008). V mladší době ţelezné - laténské začali Moravu osídlovat Keltové (od pol. 5. stol. př. n. l.), kteří zprostředkovali nové kulturní výdobytky, tech. pokrok v řemeslné výrobě a dokonalejší postupy v zemědělství. Docházelo také k budování aglomerací městského charakteru (oppid) ve 2. stol. př. n. l. Region v okolí Kosíře byl tehdy ovlivněn blízkostí oppida Starého Hradiska a existencí obchodních cest vedoucích Pomoravím (SEDLÁČEK, 2002).
- 28 -
Doba římská (4. -1. stol. př. n. l.) je spojena s pohybem germánských kmenů. Toto období se na sledovaném území výrazně neprojevilo. Památky se nacházejí spíše v okolních katastrech, např. okolí Kostelce na Hané (SEDLÁČEK, 2002). Sporé archeologické památky se zde nacházejí i z doby stěhování národů (5. aţ 6. stol. n. l.) (SEDLÁČEK, 2002). Osídlení zde pravděpodobně přetrvávalo i v období Velkomoravské říše, důkazem tohoto tvrzení je nález nekropole vázané na úbočí Velkého Kosíře datované do střední doby hradištní (FOJTÍK, 2008). Obce, které se v této oblasti dochovaly dodnes, jsou písemně doloţeny od 12. (Čechy pod Kosířem – 1131), ale i ze 13.
(Slatinice – 1207, Slatinky - 1247) a 14. století
(Čelechovice na Hané - 1315, Drahanovice – 1322, Stařechovice - 1361). V 15. století v době husitských válek dochází v této oblasti ke značným nepokojům, které měly významný vliv na podobu zdejší krajiny. Dokladem pro to je i záznam prodeje uskutečněný v roce 1437, jehoţ předmětem byl dvůr v Drahanovicích s tvrzištěm (označení pro místo po tvrzi) a se zpustošenými lesy - vydrancování bylo pravděpodobně nařízeno Albrechtem II. Habsburským jako msta po útoku husitů v roce 1431 (VOJKOVSKÝ, 2008). V následujících stoletích hrála tato oblast významnou roli především díky svému reliéfu a strategickému umístění blízko Olomouce (tehdy hlavního města Moravy), zejména v době třicetileté války. Např. v letech 1642 – 1650 pobývala v Drahanovicích císařská vojska při obléhání Olomouce okupovanou Švédy. Odtud ze svahu Kosíře bylo moţné ovládat celé okolí. Jako památka na toto období se nedaleko Drahanovic nachází Lusthaus (téţ Lusthós) (VOJKOVSKÝ, 2008). Vojenské taţení v této oblasti mělo také vliv na počet obyvatel v okolí a s tím související změny krajiny. Uvádí se, ţe v roce 1642 byla ves Slatinice (Slatenicz) zcela pustá a později byla znovu obydlována (SLATINICE, 2002). Další válečný konflikt, který měl velký vliv na tuto oblast, proběhl v 18. století. Během sedmileté války (1756-1763) měl svůj hlavní stan pruský král Fridrich II. právě ve Slatinicích (SLATINICE, 2002). Na přelomu 19. a 20. století nastává ve zdejší oblasti značný pokrok v zemědělství – dochází mj. ke vzniku mlékařských druţstev. Po vzniku svobodného Československa, počátkem 20. let, došlo k parcelaci velkostatkářské půdy. V r. 1929 za hospodářské krize nastává utlumení hospodářských aktivit. Kolem roku 1930 dochází v některých katastrálních územích v prostoru dnešního přírodního parku ke scelování pozemků a jejich odvodnění (PETERKA, 1991). Po roce 1950 dochází ke vzniku JZD I. typu, které během dalších let přešlo na hospodaření III. typu. Po roce 1975 dochází ke slučování menších JZD (na území - 29 -
přírodního parku byly sloučeny druţstva v Čelechovicích, Slatinkách a Stařechovicích a Kostelci na Hané pod jménem JZD Petra Bezruče – které bylo v 80. letech sloučeno ještě s dalším druţstvem z Lešan). V 90. letech byly zpětně vytvořeny menší hospodářské jednotky a částečně začali hospodařit opět individuální vlastníci půdy (ALMANACH, 2002). 5.3.2. Historický způsob využití krajiny Pravděpodobně proto, ţe Velký Kosíř představoval odpradávna posvátné místo, nebyl v ţádné době osídlován. Lidská sídla se však vţdy nacházela v jeho bezprostředním okolí, coţ dokazují i nálezy nástrojů a hrobů neolitických a eneolitických kultur. Vrch Velký Kosíř byl pravděpodobně ve všech érách zalesněn. Důkazy pro toto tvrzení lze nalézt i v historických mapách (např. mapy I., II. i III. vojenského mapování, mapy stabilního katastru). Jednalo se zřejmě především o doubravy. V první polovině 19. století se začaly v původních porostech tvořených dubem a břízou objevovat borovice lesní, modřín a smrk (CHYTIL, 1991). V tomto období se zde hospodařilo bezplánovitě – především toulavou sečí. První hospodářská úprava byla provedena aţ v roce 1847. Podle následujících LHP se začíná v mladých porostech objevovat modřín, ve starých dub a bor. Poslední LHP z dob soukromé drţby, vypracovaný na léta 1934-1943, stanovil provádět obnovu porostu jak cestou přirozenou, tak umělou. Navrţeny byly úzké dlouhé holoseče v pařezinách, které se měly podle stanovištních podmínek zalesnit – hlubší čerstvé půdy jasanem, jilmem, javorem, jedlí, dubem a lípou; hlubší, ale suché půdy borovicí lesní; na středně hluboké svěţí půdy se měl dávat smrk, buk a jedle; na středně hluboké suché půdy měla přijít borovice černá; suchá aţ vyprahlá místa měla být zalesněna borovicí tuhou, habrem, akátem a břízou. Porosty, které vznikly při zalesňování do poloviny 19. století, jsou pravděpodobně domácího původu, protoţe bylo osivo získáváno robotním sběrem a luštěním. Následně se začíná osivo nakupovat a také dochází nově k výsadbě smrku, borovice a břízy sazenicemi. Na konci 19. století sadba převládla. V oblasti Čech pod Kosířem byla většina semenného materiálu cizího původu – dováţen byl často i dub - z Vídně a Uher, modřín byl dováţen z Insbrucku (CHYTIL, 1991). Zároveň se dá předpokládat, ţe okolí Velkého Kosíře bylo vţdy hojně zemědělsky vyuţíváno (téţ patrné z historických map). Vyplývá to i z úrodnosti zdejších půd. Dokladem je také fakt, ţe jeden z prvních cukrovarů na Moravě byl zaloţen v Čelechovicích na Hané v roce 1839 (HEKELE, 2004). V dnešní době se na území nejvíce pěstují obilniny a řepka olejná.
- 30 -
V minulých stoletích byla oblast Velkého Kosíře také proslulá pěstováním ovocných dřevin a vinné révy. Zejména v jihozápadní části území přírodního parku – přesněji na jiţních a západních svazích Velkého Kosíře byla pěstována nejdříve réva (přibliţně od 15. století), v polovině 19. století po napadení vinohradů révokazem byly zakládány na jejich místě ovocné sady (HEKELE, 2004). Sady byly v této oblasti zastoupeny v relativně hojném počtu – od Lhoty pod Kosířem aţ po Stařechovice na západní straně Kosíře. Zbytky sadů lze dodnes nalézt také na Malém Kosíři a nacházely se podle historických podkladů téţ na statku Gabrielov (nedaleko vrcholu Velkého Kosíře uprostřed lesního porostu), který náleţel k Čechám pod Kosířem a byl zdemolován v devadesátých letech 20. století, sady zde zanikly jiţ o deset let dříve. Většina jmenovaných sadů byla udrţována aţ do poloviny 20. století. V současné době většinou sady zarůstají náletem, v některých oblastech je však patrná snaha o obnovu případně o opětovné zaloţení sadů (např. v Gabrielově). Také dochází k zakládání nových stromořadí ovocných dřevin – např. alej hrušní při polní cestě ze Slatinic do Slatinek, mandloňová alej mezi obcemi Čelechovice na Hané a Kaple atd. 5.3.3. Současný způsob využití území (land-use) Pro zhodnocení současného způsobu vyuţití území byla zpracována mapa land-use, ve které byly vylišeny jednotlivé kategorie (mapa č. 7): Největší plochu na území přírodního parku zaujímají lesní porosty. Nacházejí se především na vrchu Kosíři, zasahují k severní, jiţní a také k západní hranici území přírodního parku. Pouze na východní hranici nenalezneme ţádné lesní porosty. Lesy se tedy rozkládají především na svazích různého sklonu a expozice. Velká část porostů byla přeměněna na smrkové monokultury, případně na kultury smrku s borovicí a modřínem. V západní části území na strmých svazích se západní aţ jihozápadní expozicí se objevují také přírodě blízké porosty dubu. Místy se v lesích vyskytují také nepůvodní porosty invazních druhů, především trnovníku akátu, ojediněle i pajasanu ţláznatého. Druhou nejrozšířenější kulturu tvoří v přírodním parku orná půda. Ta se nachází zejména v rovinách a mírných svazích pod Kosířem (při jihozápadní hranici území v okolí Sluţína a Stařechovic a podél celé východní hranice od Slatinic aţ po Čelechovice), část orné půdy se nachází také na prudších svazích v severní části území nad Slatinicemi. Do kategorie zastavěné území jsou řazeny intravilány obcí (Čechy pod Kosířem, Kaple, Kníničky, Lhota pod Kosířem, Slatinice, Slatinice-Lípy, Slatinky, Sluţín a Stařechovice) a dále solitérně stojící objekt tzv. Lusthósu náleţejícího do katastrálního území Drahanovic. - 31 -
Sady jsou na území zastoupeny v poměrně velkém počtu a nacházejí se rozptýleně po celém území řešeného území. Jedná se nejvíce o staré extenzivní vysokokmenné a převáţně opuštěné sady různých ovocných dřevin – nejvíce jsou zastoupeny jabloně, třešně, hrušně a švestky. Na území se nacházejí také ve velmi omezené míře TTP. Ty jsou na území pouze v některých maloplošných ZCHÚ, a to v NPP Státní lom a jeho okolí a na území PP Vápenice a PR Malý Kosíř. V jiţní části území a na území pod PR Malý Kosíř se nacházejí také zahrady, které nenavazují na intravilán obcí. Na řešeném území se také nachází liniová vegetace, která se uplatňuje hlavně podél komunikací a můţeme ji nalézt také jako doprovod polních cest a porost mezí. Tuto vegetaci tvoří často ovocné dřeviny, v menší míře se jedná také o liniovou vegetaci tvořenou duby a lípami, případně křovinami. Zvláštní kategorie byla přiřazena zámeckému parku v Čechách pod Kosířem, v mapě land-use je zaznačena jako rekreační plocha. 5.3.4. Drobné sakrální objekty v krajině Drobné sakrální objekty se v této oblasti vyskytují nejčastěji při polních cestách a silnicích. Přes velkou míru zalesnění se zde vyskytují v poměrně hojném počtu nejčastěji v podobě kamenných kříţů, místy nacházíme i dřevěné kříţe a svaté obrázky. Celkem bylo zaznamenáno 10 drobných sakrálních objektů – 4 kamenné kříţe (obr. č. 17, 18, 21, 25), 2 dřevěné kříţe (obr. č. 22, 23), 2 svaté obrázky (obr. č. 20, 26), 1 boţí muka (obr. č. 19) a 1 socha (obr. č. 24). Při objektech v polních tratích je doprovod stromů spíše ojedinělý, zpravidla na ně však navazuje stromořadí. Nad obcí Čechy pod Kosířem se nachází jedinečná socha Panny Marie (obr. č. 24). Byla zde postavena na paměť zázraku, který se zda údajně stal. Nedaleko od ní při bývalém statku Gabrielov se nalézají i boţí muka. O duchovním významu těchto staveb datovaných většinou k počátku 20. století svědčí i to, ţe jsou mnohé udrţovány, případně opravovány a jejich okolí je přizpůsobeno i v současnosti pobytu, v některých případech většího počtu, lidí. Také upravenost a výzdoba ukazuje na častou návštěvu těchto míst.
- 32 -
5.3.5. Pomníky Na území přírodního parku se poměrně hojně vyskytují různé památníky. Můţeme je rozdělit do dvou skupin – první skupinu tvoří pomníky na památku nešťastných událostí, katastrof apod. - jedná se tedy o pietní místa (typicky pomníky obětem 1. a 2. světové války), druhou skupinu tvoří pomníky a sochy významných osobností. Pietní místa jsou věnována především památce obětí světových válek a lze je nalézt např. v intravilánu obcí Slatinice (obr. č. 30) a Slatinky (obr. č. 31). V severovýchodní části přírodního parku Velký Kosíř západně od obce Slatinice na okraji lesa se nalézá pomník obětem tragické letecké havárie vojenského vrtulníku (obr. č. 27), která se zde stala v roce 1998. Významným pomníkem s bohatou minulostí je památník Františka Palackého (obr. č. 28, 29), který se nachází v prostoru přírodního parku vedle Státního lomu za obcí Čelechovice na Hané. Postaven byl roku 1898 a nese nápis „SLAVME SLAVNĚ SLÁVU SLÁVŮ SLAVNÝCH“. V době okupace měl být odstraněn a v lomu zničen. Dva místní občané památník převezli a ukryli ve stodole. Majitel lomu nato vydal potvrzení o jeho zničení. Po konci války byl slavnostně odhalen 27. 8. 1945 na původním místě (ALMANACH, 2002). 5.3.6. Stavby mimo intravilán obcí V zájmovém území se v minulosti nacházely dvě výrazné stavby, postavené mimo intravilán obcí – první stavbou je Lusthaus (místně označován Lusthós) mezi obcemi Drahanovice a Slatinice (obr. č. 41), druhou stavbou býval statek Gabrielov nedaleko vrcholu Velkého Kosíře, který byl však v posledním desetiletí 20. století strţen – jeho poloha je však stále patrná z pozůstatků ohradních zdí (obr. č. 42, 43). S ohledem na současný stav obou staveb (statek Gabrielov jiţ fyzicky neexistuje, Lusthaus prochází rekonstrukcí) mají především historickou hodnotu – jsou památkou na dějinné události, které se na Velkém Kosíři odehrály – Lusthós jako památka na třicetiletou válku, kdy hrál Kosíř významnou roli při okupování Olomouce Švédy, Gabrielov jako památka na slavnou historii zámku a rodu Silva-Taroucců v Čechách pod Kosířem, ke kterému náleţel.
5.3.7. Nemovité kulturní památky Na území přírodního parku se nachází podle ústředního seznamu kulturních památek 8 nemovitých kulturních památek (dále NKP). Významnou NKP je zámek v Čechách pod
- 33 -
Kosířem, dalšími NKP jsou fary, kostel, hrob, lázeňský dům, venkovská usedlost a pohřebiště na východním svahu Velkého Kosíře (NPÚ, 2003-2010).
- 34 -
Čechy pod Kosířem Zámek (obr. č. 36) byl postaven v roce 1583. V následujících stoletích byl zámek několikrát přestavován. Poslední přestavba do klasicistního slohu proběhla v letech 18391843. V té době byla původně barokní zahrada rozšířena, přeměněna v přírodně-krajinářský park a doplněna o stavby vyhlídkové věţe (obr. č. 38), skleníku (obr. č. 39) a zahradního domku (obr. č. 37), tzv. saletu (později slouţil Josefu Mánesovi jako letní ateliér, je proto označován také jako Mánesův pavilon). Kulturní památkou je celý komplex zámku a přilehlého parku (CECHYPK, 2000). Fara (obr. č. 40) je nejstarší stavbou v Čechách pod Kosířem. Tato barokní stavba byla postavena v letech 1769-1773 (CLAVIS, 2005). Slatinice Barokní Kostel Nanebevzetí P. Marie (obr. č. 32) postavený v letech 1769-1772 na místě původního kostela. Do roku 1878 byl kolem kostela hřbitov ohraničený zídkou se čtrnácti zastaveními kříţové cesty, která se zachovala dodnes. Při severní straně kostela se nachází kaple Panny Marie z počátku 19. století, původně slouţící jako márnice (SLATINICE, 2010). Vedle kostela se nachází fara (č. p. 33) (obr. č. 33), postavená v roce 1772 (SLATINICE, 2010). Na návsi se nachází další NKP, jejíţ vznik je spojen s lázeňstvím, které je zaloţeno na sirných pramenech. Lázeňský dům č. p. 29 (obr. č. 35) byl postaven v roce 1733 a dodnes se zde nachází restaurace a prostory pro různé lázeňské procedury (LÁZNĚSLATINICE, 2009). Venkovská usedlost č. p. 25 (obr. č. 34) patří mezi významnou lidovou architekturu 2. pol. 19. století. Poslední nemovitou památkou na území přírodního parku z katastrálního území Slatinic je hrob-náhrobek rodiny Pospíšilovy na místním hřbitově. Slatinky Také v katastru Slatinek se nachází jedna NKP. vedenou
v ústředním
seznamu
nemovitých
památek
Jde o archeologickou lokalitu jako
pohřebiště-mohylníky,
archeologické stopy. Lokalita se nachází na východním svahu Velkého Kosíře v blízkosti hradiska U Varhan. Jedná se o stopy pravěkého osídlení z eneolitického období, kultury s nordickou a šňůrovanou keramikou (ÚAPP, 2010).
- 35 -
5.3.8. Územní systém ekologické stability Územní systém ekologické stability je podle § 3 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udrţují přírodní rovnováhu. Skladebnými prvky ÚSES jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky. Na území přírodního parku Velký Kosíř je vymezena velká část komplexu lesních porostů východně od obcí Čechy pod Kosířem, Sluţín a Stařechovice aţ k obci Slatinky jako funkční biocentrum regionálního významu. Další regionální biocentrum je vymezeno na území PP Vápenice, na které na východě navazuje funkční regionální biokoridor. Západní část území přírodního parku od obce Kníničky v severní části aţ po obec Stařechovice na jihu území náleţí k vymezenému nadregionálnímu biokoridoru. 5.3.9. Maloplošná zvláště chráněná území Na území přírodního parku se nachází 6 maloplošných zvláště chráněných území – 2 národní přírodní památky, 2 přírodní rezervace a 2 přírodní památky. NPP Růţičkův lom(obr. č. 49) Jedná se o vápencový lom severozápadně od Čelechovic. Patří mezi jednu z nejvýznamnějších paleontologických lokalit na Moravě, zároveň je významnou botanickou lokalitou (ŠAFÁŘ
A KOL.,
2003). Předmětem ochrany je význačné paleontologické naleziště
devonských fosilií. Hlavním předmětem ochrany jsou tzv. červené korálové vrstvy, které se vyskytují v horizontu Čelechovického devonu po celém obvodu lomu a lněnka Dollinerova (Thesium dollineri) v rozvolněných stepní trávnících v jihozápadní části ochranného pásma (ONDRÁKOVÁ, 2006a). NPP Státní lom (obr. č. 45) Taktéţ opuštěný vápencový lom přibliţně 1 kilometr severozápadně od Čelechovic (ŠAFÁŘ
A KOL.,
2003). Předmětem ochrany je zde význačné naleziště devonských fosilií –
naleziště středně devonské fauny. Hlavními předměty ochrany je dobře odkrytý geologický profil s detailním členěním devonského souvrství do 146 vrstev po obvodě celého lomu, dále endogenní krasové útvary (celkem 6 menších puklinových jeskyní po obvodě celého lomu, na území NPP se vyskytuje jeskyně Komín, se zbytky sintrových povlaků) a tzv. červené korálové vrstvy, které se vyskytují pouze v západní stěně Státního lomu – obsahují zkameněliny středně devonských korálů, mechovek, stromatopor, měkkýšů, ramenonoţců, lilijic a trilobitů (ONDRÁKOVÁ, 2006b).
- 36 -
PR Andělova zmola (obr. č. 44) Jedná se o lesní porosty na jihozápadních zlomových svazích Velkého Kosíře, východně od Sluţína (ŠAFÁŘ A KOL., 2003, SERVUS ET ZIFČÁK, 2005). Na vysychavém svahu s místy prostupujícím podloţím se zachovaly doubravy blízké původním porostům. V porostech převaţuje dub zimní, vtroušena je borovice, bříza a habr. Předmětem ochrany jsou tyto zakrslé doubravy (SERVUS ET ZIFČÁK, 2005). PR Malý Kosíř (obr. č. 50) Subxerofilní společenstva s vodními tůněmi, které se nacházejí na Malém Kosíři (316,5 m n. m.). Území tvoří přirozené biocentrum v oblasti s rozsáhlými plochami orné půdy (ŠAFÁŘ A KOL., 2003). V minulosti byla lokalita vyuţívaná jako sady, pastvina a ve vrcholové části s výstupy skal se lámal kámen pro stavební činnost. Roste zde přes 230 druhů vyšších rostlin. K nejvýznamnějším patří například sasanka lesní (Anemone sylvestris), třešeň křovitá (Cerasus fruticosa), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), zvonek moravský (Campanula moravica), slivoň trnitá (Prunus spinosa) a rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum). Nachází se zde nejbohatší populace vstavače kukačky (Orchis morio) ve střední Moravě. Faunisticky je lokalita významná především výskytem 80 druhů motýlů a 94 druhů brouků, k nejvzácnějším patří přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria), ohniváček černočárný (Lycaena dispar) a ţluťásek barvoměnný (Colias myrmidone). Po těţbě kamene zde zůstaly dolíky ve kterých se nahromadila voda a dnes v nich ţije čolek obecný (Triturus vulgaris), č. velký (T. cristatus), ropucha obecná (Bufo bufo) a kuňka obecná (Bombina bombina). Zimuje zde kalous ušatý (Asio otus), hnízdí ťuhýk obecný (Lanius collurio) a další pěvci. Z velkých savců v rezervaci ţije jezevec lesní (Meles meles) (SAGITTARIA, 2010). PP Studený kout (obr. č. 46) Lokalita se nachází na vrcholu Velkého Kosíře. Jedná se o zapojenou smrkovou monokulturu, místy zcela bez podrostu. Předmětem ochrany je mravenec lesní (Formica rufa) (ŠAFÁŘ
A KOL.,
2003). Na území PP se nachází 52 vitálních mravenišť, cílem by mělo být
zachování druhu Formica rufa zařazeného na seznamu chráněných druhů ţivočichů, v kategorii ohroţený druh (VANÍČKOVÁ, 1993). PP Vápenice (obr. č. 47, 48) Přírodní památku tvoří malé opuštěné vápencové lomy, nacházející se jiţně od obce Slatinky. Území je charakteristické travnatými plochami a křovinami, které jsou členěné velkým mnoţstvím malých lomů (ŠAFÁŘ
A KOL.,
2003). Geomorfologicky je lokalita velmi
členitá, současná podoba reliéfu je výsledkem dlouhodobé lidské činnosti – především těţby vápence. Tím vznikly relativně drobné terénní nerovnosti zvané „zmoly“ (VRBICKÝ, 2003). - 37 -
Jde o botanicky nejvýznamnější lokalitu na devonských vápencích na Kosíři (ŠAFÁŘ A KOL., 2003). Předmětem ochrany jsou druhově bohaté xerotermní trávníky svazu Bromion erecti vyvinuté na vápencovém podloţí a dále populace vzácných a ohroţených druhů rostlin a populace vzácných a ohroţených druhů ţivočichů. Na východním okraji lokality jsou zbytky starých třešňových a švestkových sadů (VRBICKÝ, 2003).
5.3.10. Natura 2000 Na území přírodního parku Velký Kosíř se vyskytují 4 evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 (AOPK, 1999-2010). Čechy pod Kosířem Lokalita o rozloze 0,39 ha, která se nachází v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem. Předmětem ochrany je zde lokalita vrápence malého – kaţdoročně se zde nachází letní kolonie tohoto druhu. Kosíř – lomy (obr. č. 56, 57) Tato lokalita se nachází v okolí NPP Státní lom a NPP Růţičkův lom, částečně zahrnuje i menší lomy v jejich okolí. Území o celkové rozloze 41,81 ha je tvořeno především lučními společenstvy a suchými trávníky, místy se vyskytují i výchozy skal. Předmětem ochrany jsou lokality přástevníka kostivalového, koniklece velkokvětého, polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podloţích, extenzivní sečené louky níţin aţ podhůří a chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů. Malý Kosíř (obr. č. 51, 52, 53) Území o rozloze 13,38 ha, které se částečně překrývá s PR Malý Kosíř a které je z velké části tvořeno travnatým porostem, na části území se vyskytují staré zanedbané sady. Předmětem ochrany jsou polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podloţích, význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště, evropská suchá vřesoviště, lokalita přástevníka kostivalového. Vápenice (obr. č. 54, 55) Lokalita Vápenice částečně překrývá PP Vápenice. Její rozloha je 23,86 ha a předmětem ochrany jsou polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podloţích, význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště, lokalita přástevníka kostivalového, koniklece velkokvětého.
- 38 -
5.3.11. VKP Vedle VKP ze zákona, kterými jsou veškeré lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy se na zájmovém území nacházejí dva registrované VKP a to: Starý sad nad Sluţínem – třešňový sad s polopřirozeným travním porostem s výskytem vzácných druhů rostlin, např. ostřice Micheliho. Starý sad nad Stařechovicemi - převáţně třešňový sad travním porostem polopřirozeného charakteru s výskytem významných druhů rostlin. 5.3.12. Památné stromy Na území vlastního parku se nachází pouze jeden památný strom. Jedná se o tzv. Mánesovu hrušeň (obr. č. 58, 59) - Hrušeň obecná (Pyrus communis) poblíţ stavby „Lusthósu“ v polní trati zvané Kruhy mezi obcemi Drahanovice a Slatinice. Údajně je tento strom nejstarší ovocnou dřevinou v Olomouckém kraji (HEKELE, 2004). Stáří stromu je odhadováno na 280-330 let. Výška: 11 m. Obvod kmene: 310 cm.
5.4. CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍCH KRAJINNÝCH SLOŢEK A KRAJINNÝCH PRVKŮ Dominantním prvkem v zájmovém území je samotný vrch Velký Kosíř, který zaujímá většinu území stejnojmenného přírodního parku. Z geomorfologického hlediska se jedná o hrást. Vzhledem k okolnímu reliéfu zejména směrem na jih a jihovýchod tvoří zásadní prvek v krajině
rovinaté
Hané,
zároveň
leţí
na
přechodu
dvou
výrazně
odlišných
geomorfologických celků – Hornomoravského úvalu a Zábřeţské vrchoviny. Spodní část jihozápadního svahu Velkého Kosíře nad obcemi Sluţín a Stařechovice zaujímají sady (2 registrované VKP) a zahrady. Ve východní části přírodního parku od Čelechovic na jihu aţ po Drahanovice na severu převládá zemědělská půda. V této oblasti se také nachází několik lokalit, na kterých se zachovala semixerotermní bylinná vegetace, např. na území Vápenice nebo ve Státním a Růţičkově lomu. Kolem nich se ve východní části nacházejí scelené plochy orné půdy, které jsou členěny liniovými prvky – především stromořadím ovocných stromů. Samotné svahy a celý prostor vrchu Velkého Kosíře pokrývají souvislé lesní porosty. Značná část lesních porostů byla v minulosti přeměněna na smrkové monokultury, případně kultury smrku s modřínem a bory – hlavně v centrální a východní části porostů. Původní listnaté porosty teplomilných doubrav se nacházejí na jihozápadních a západních svazích Kosíře nad obcemi Čechy pod Kosířem a Sluţín a místy se nacházejí také nad obcí Slatinky. - 39 -
Na některých místech byl také záměrně vysazován akát, jehoţ porosty jsou nejvíce rozšířeny u obce Slatinice. Konfigurace terénu a krajinný pokryv v centrální části přírodního parku určuje částečnou neprostupnost tohoto území pro automobilovou dopravu. Obce na území přírodního parku tvoří pomyslný prstenec okolo vrchu Kosíře. Silnice se nacházejí pouze po obvodu přírodního parku, takţe propojují jednotlivá lidská sídla – na východní straně Kosíře je to od severu propojení Drahanovice – Slatinice – Slatinky – Čelechovice, v západní části pokračuje silnice po trase Čelechovice – Stařechovice – Sluţín – Čechy pod Kosířem – Lhota pod Kosířem – Drahanovice. Charakter krajiny se vzhledem k historickému vyuţívání změnil pouze částečně. Na území se zachovaly souvislé lesní porosty na vrchu Kosíři, pouze se místy změnila jejich druhová struktura. V minulosti byla tato oblast významná z hlediska pěstování ovocných dřevin (hlavně meruňky, hrušně a třešně) a dokonce i révy. Na jihozápadních a západních svazích se zachovaly zbytky starých ovocných sadů. Přestoţe se od cíleného pěstování ovocných dřevin upouští, na území se stále nachází fragmenty sadů nebo alespoň liniové prvky, tvořené ovocnými dřevinami. V západní části území se nachází větší plochy orné půdy, které jsou pro oblast Hané typické. Významná byla v minulosti také těţba vápence, po které jsou v jiţní a jihovýchodní části území patrné stopy v podobě opuštěných lomů a drobných modelací terénu, tzv. zmol. Tab. č. 4: Přehled krajinných sloţek Základní krajinné sloţky Vrch Velký Kosíř Plochy orné půdy po obvodu přírodního parku Komplex lesních porostů v centrální části přírodního parku Sady v jihovýchodní části přírodního parku Lomy Zmoly - drobné terénní deprese vzniklé těţbou vápence Liniové porosty 5.5. VÝČET ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK ÚZEMÍ Základními charakteristikami jsou především modelace terénu a
krajinné sloţky
velkého rozsahu, které viditelně diferencují krajinu na územní celky - krajinné celky a krajinné prostory. Charakteristika, která významně určuje daný prostor je samozřejmě vrch Velký Kosíř, který svou geomorfologií zásadně rozčleňuje v zájmovém území jednotlivé KC a současně výrazně určuje jedinečnost území přírodního parku Velký Kosíř. Velký Kosíř je výrazným - 40 -
konvexním tvarem reliéfu. Převýšení na území přírodního parku tvoří téměř 200 m. Okraje přírodního parku přecházejí do konkávních tvarů, především do akumulačních údolí. V jihozápadní části území přírodního parku se vyskytují také antropogenní tvary reliéfu vzniklé v souvislosti s těţbou vápence. Nalézt můţeme antropogenní tvary různého měřítka – specifický je mikroreliéf tzv. zmol (prohloubenin velikosti několika metrů aţ několika desítek metrů), který se nachází v prostoru označovaném jako Vápenice. Vyskytují se tu také lomy středních aţ větších rozměrů. Horizont je pozvolný a je tvořený dlouhými liniemi – zásadní je linie horizontu Velkého Kosíře, který v podstatě rozděluje území přírodního parku na několik částí a tvoří tzv. horizont nadmístního významu, který je patrný z většiny pohledů uvnitř zájmové oblasti i mimo ni. V jednotlivých KC a KP se potom uplatňují horizonty místního významu, které člení prostor přírodního parku právě na KC. Z krajinných sloţek se na území nejvíce vyskytují lesy, které tvoří velký porostní celek, nacházející se na většině plochy přírodního parku – z větší části se jedná o nepůvodní smrkové porosty s modřínem, v západní části se objevují i přírodě blízké doubravy. Orná půda se nachází na okrajích parku, kde vytváří velké bloky a navazuje dál směrem do Hornomoravského úvalu na ryze zemědělskou krajinu. Na území přírodního parku jsou bloky orné půdy členěny liniovými porosty ovocných dřevin. Lokálně se zde nacházejí také extenzivní vysokomnenné sady (JZ) a fragmenty bylinných společenstev v opuštěných lomech (JV). Vodní plochy se na území přírodního parku nalézají spíše sporadicky. Většinou se jedná o deprese menších rozměrů sezónně vyplněné vodou – např. na Malém Kosíři a místy v lesních porostech. Mimo ně jsou na území také 2 menší rybníky, a to v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem (tzv. malý rybník o rozloze 0,08 ha a tzv. velký rybník o rozloze 1,1 ha). Jedna malá vodní nádrţ se nachází při severní hranici přírodního parku mezi obcemi Kníničky a Lhota pod Kosířem. V řešeném území se nachází několik obcí. Jedná se především o vesnice silnicového typu, které jsou pro oblast Hané typické. V ţádné z těchto obcí se nezachovalo klasické venkovské stavení – statek se ţudrem. Za významnou hodnotu historické architektury můţe být povaţován zámek v Čechách pod Kosířem s přírodně-krajinářským parkem. Na ploše přírodního parku se vyskytují zejména polootevřené aţ otevřené prostory – je to dáno především celkovým reliéfem krajiny jak na území přírodního parku tak v jeho okolí Velký Kosíř tvoří právě základní „kulisu“ uzavírající prostory z jedné strany, naopak v širokém okolí zvláště východním směrem od Kosíře se nalézají široké roviny úvalu, které - 41 -
prostor pohledově otevírají. Pouze v centrální části přírodního parku tvoří často pohledové hranice horizont lesa a vznikají tak spíše intimní uzavřené prostory. Tab. č. 5: Přehled základních charakteristik území Základní charakteristiky území Výrazný konvexní tvar Velkého Kosíře Antropogenní tvary reliéfu v jihozápadní části přír. parku Horizont Velkého Kosíře - horizont nadmístního významu Jehličnaté lesní porosty v centrální části přír. parku Listnaté lesy na západních svazích Velkého Kosíře Rozsáhlé bloky orné půdy členěné liniovými porosty ovocných dřevin Vesnice silnicového typu Park v Čechách pod Kosířem Otevřené a polootevřené prostory po obvodu přírodního parku Uzavřené prostory v centrální části přírodního parku 5.6. DIFERENCIACE ÚZEMÍ A VÝČET CHARAKTERISTIK KRAJINNÉHO RÁZU Při diferenciaci území byla řešená oblast rozdělena na specifické krajinné celky (KC) a krajinné prostory (KP). Toto rozdělení území vychází z určení základních krajinných sloţek, které danou oblast charakterizují. Při vymezování krajinných celků byl nejdůleţitějším kritériem reliéf krajiny a dále aktuální vegetace a způsobu vyuţívání území. Rozdělení bylo řešeno tak, aby měl kaţdý krajinný celek charakteristický projev (přírodní, estetický, historický), odlišitelný od ostatních KC hranicí (tvořenou horizontem, nebo přírodními i umělými prvky). V jednotlivých KC byly dále vylišeny krajinné prostory, coţ jsou místa krajinného rázu. Jde o menší, uzavřené a výrazně specifické prostory uvnitř vymezeného KC. KP jsou tvořeny krajinnými sloţkami a prvky, které se jinde neopakují a které je jednoznačně odlišují od jiných KP. V rámci každého KC (případně KP) byl určen výčet charakteristik krajinného rázu. Charakteristiky krajinného rázu jsou determinovány na základě krajinných sloţek a prvků, jejich funkce a změny v čase a vyjadřují popis krajinných sloţek, prvků nebo jejich souborů, které se podílejí na tvorbě krajinného rázu dané krajiny. Následně byl stanoven význam jednotlivým charakteristikám a určení jejich projevu (pozitivního, negativního, nebo neutrálního). Charakteristiky, jejich význam a projev byly uspořádány pro větší přehlednost do tabulek ke kaţdému KC a KP. Řešené území bylo rozděleno na následující krajinné celky a v nich případně krajinné prostory, ve kterých byly určeny jednotlivé charakteristiky krajinného rázu:
- 42 -
KC 1 Velký Kosíř o KP Gabrielov (obr. č. 63) KC 2 Podkosířsko (obr. č. 64, 65) o KP Čechy pod Kosířem (obr. č. 66, 67) KC 3 Slatinicko (obr. č. 68, 69, 70, 71) o KP Vápenice (obr. č. 72, 73) KC 4 Lomy (obr. č. 74) KC 5 Drahanovicko (obr. č. 75, 76) 5.6.1. KC 1 – VELKÝ KOSÍŘ Krajinný celek, nazvaný podle stejnojmenného vrchu, který tvoří podstatnou část celého přírodního parku. Tento krajinný celek byl vymezen v prostoru kolem samotného vrcholu Velkého Kosíře. Zaujímá především lesní porosty, nachází se zde však také orná půda kolem bývalého panského dvora Gabrielov. Kvůli hustým lesním porostům nejsou patrné okolní horizonty. Pouze na otevřenější ploše orné půdy je umoţněn průhled mezi porosty severozápadním směrem na vzdálený horizont (Terezské údolí). Lesy zde tvoří takřka kompaktní krajinný pokryv. Nacházejí se tu jak lesy jehličnaté, tak lesy smíšené. Jehličnaté lesy jsou reprezentovány především smrkovými monokulturami, místy v kombinaci s modřínem a borovicí, případně čisté borové porosty. Z hlediska přirozenosti jsou to jednoznačně porosty nepůvodní, přesto umoţňují existenci jiných přírodních hodnot – příkladem můţe být výskyt velkého mnoţství hnízd mravence lesního (Formica rufa) – chráněné jako MZCHÚ, konkrétně PP Studený kout, podmíněný právě smrkovými porosty. V tomto KC se nachází také nejvyšší bod celého přírodního parku – Velký Kosíř s nadmořskou výškou 442 m a celkovým převýšením téměř 200 m. Velký Kosíř je jedním z nejvýznamnějších vrchů na Hané a je to také nejvyšší místo Hané. Od pradávna se k němu váţe mnoho pověstí, coţ předznamenává i duchovní hodnotu tohoto místa - např. pověsti o spletitých podzemních chodbách či o místním strašidle – Fajermonovi (ohnivci), mimo jiné se také tvrdí, ţe na Kosíři se nachází zlatý poklad (LUTÍN, 2000). Další pověst se váţe ke vzniku celého Kosíře.
- 43 -
Tab. č. 6: Výčet charakteristik krajinného rázu v KC 1 Velký Kosíř Výčet charakteristik krajinného rázu Význam Projev Rozsáhlé, téměř souvislé lesní porosty převáţně jehličnaté, místy smíšené Zásadní + Vrchol Velkého Kosíře Určující + Mírně svaţitý povrch Významný 0 Pohledová neprostupnost území Významný Pozn.: značka projevu : [+] jednoznačně pozitivní, [0] neutrální, [-] jednoznačně negativní
5.6.1.1.KP Gabrielov Gabrielov byl původně statkem náleţejícím k zámku v Čechách pod Kosířem. Na tomto statku se chovala hospodářská zvířata a v přilehlém sadu se pěstovalo ovoce pro zámek v Čechách pod Kosířem. Na statku se také nacházel rybník a chovali se zde ušlechtilí koně. Statek byl později opuštěn a postupně zchátral natolik, ţe musel být v 90. letech 20. století strţen. Současný majitel se však snaţí o obnovení sadů a zachování vyuţití pozemků.. Kolem statku, jehoţ původní umístění je v současné době patrné pouze ze zbytků kamenných zídek, kterými byl statek ohrazen, se nachází rozsáhlejší plochy orné půdy. KP je vymezen ze tří stran (SV, JV a JZ) horizontem lesních porostů, směrem na SZ je mezi lesními porosty vytvořen průhled na vzdálený horizont mimo přírodní park Velký Kosíř. Duchovní rozměr tohoto místa je patrný z několika památek drobné sakrální architektury – svaté obrázky, boţí muka. Tab. č. 7: Výčet charakteristik krajinného rázu v KP Gabrielov Výčet charakteristik krajinného rázu Význam Projev Rozsáhlejší plocha orné půdy Zásadní Vymezení lesními porosty ze všech stran Zásadní 0 Okolní stromořadí ovocných stromů Významná + Liniový porost křovin a vrbin Významný + TTP, malá vodní nádrţ a sad v centru KP (dřívější prostor statku) Významné + Průhled na vzdálený horizont Určující + Pozn.: značka projevu : [+] jednoznačně pozitivní, [0] neutrální, [-] jednoznačně negativní 5.6.2. KC 2 – PODKOSÍŘSKO Krajinný celek Podkosířsko označuje oblast na západ od Velkého Kosíře. Tento KC se nachází na samé hranici přírodního parku Velký Kosíř – překračuje jeho hranice. Na řešeném území zahrnuje jiţní a jihozápadní příkřejší svahy Velkého Kosíře, přecházející do roviny. Z hlediska vyuţití krajiny převládají v tomto KC listnaté a smíšené lesy na relativně strmých svazích, západní rovinatá část je tvořena ornou půdou a na přechodu těchto dvou výrazně - 44 -
odlišných kultur se často na úpatí svahů nacházejí zahrady, případně ovocné sady. Lesy jsou zde vzhledem k druhové skladbě přírodě blízké, v některých částech je však nadměrně zastoupena borovice lesní a modřín opadavý, které na těchto stanovištích původní nejsou. Dostatečně je však zastoupena kosterní dřevina – dub zimní (Quercus petraea agg.). Nejkomplikovanější příměsí zdejších lesů jsou však dva silně invazní druhy – trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a pajasan ţláznatý (Ailanthus altissima). V části lesních porostů se nacházejí vysýchavé doubravy velmi blízké přírodním porostům, s převahou dubu zimního a vtroušenou břízou, habrem a borovicí. Lesní porosty na východní straně tohoto KC tvoří jeho výrazný horizont. Velmi kladně je hodnocena přítomnost původních extenzivních vysokokmenných sadů, z nichţ některé jsou registrované VKP. V rámci KC Podkosířsko byl vymezen jeden krajinný prostor, který je v rámci tohoto KC jednoznačně odlišitelný a jedinečný – zámecký park v Čechách pod Kosířem. Tab. č. 8: Výčet charakteristik krajinného rázu v KC 2 Pokosířsko Výčet charakteristik krajinného rázu Význam Projev Západní svahy Velkého Kosíře Zásadní + Horizont Velkého Kosíře Zásadní + Listnaté lesy na spodních svazích Velkého Kosíře Významné + Rovina s ornou půdou Významná Sady na rozhraní mezi ornou půdou a lesy Významné + Pozn.: značka projevu : [+] jednoznačně pozitivní, [0] neutrální, [-] jednoznačně negativní 5.6.2.1. KP Čechy pod Kosířem – areál zámeckého parku Zámecký park v Čechách pod Kosířem je významným krajinným prostorem s vysokou hodnotou jak estetickou, tak historickou. Rozloha parku je přibliţně 21 ha. Při zaloţení parku bylo vyuţito zvlněného terénu - cesty, solitérní dřeviny, skupiny dřevin a aleje jsou umístěny tak, aby vytvářely různé průhledy, případně intimní prostory. Výrazným prvkem jsou vodní plochy – malý a velký rybník. Park je doplněn romantizujícími prvky drobné architektury – vyhlídkovou věţí, letním pavilonem v empírovém stylu a skleníkem s novogotickými znaky, v blízkosti velkého rybníku se nachází umělá jeskyně. Celý park je národní kulturní památkou. Se zámkem v Čechách pod Kosířem je spjato jméno malíře Josefa Mánesa, který zde strávil několik let a který tu sbíral inspiraci k mnoha svým dílům – např. Líbánky na Hané. Při jeho pobytu vznikla celá řada skic okolních vesnic a krajiny a také zámeckého parku se zámkem.
- 45 -
Pozadí zámeckého parku tvoří horizont Velkého Kosíře s lesními porosty při pohledu od severovýchodu k jihovýchodu. Směrem na sever je patrná silueta obce, především kostel sv. Jana Křtitele. Tab. č. 9: Výčet charakteristik krajinného rázu v KP Čechy pod Kosířem Výčet charakteristik krajinného rázu Význam Projev Lehce zvlněný terén Významný + Kombinace solitérních stromů, alejí a skupin stromů Určující + Vodní plochy - malý a velký rybník Určující + Stavba zámku Určující + Drobná architektura - vyhlídková věţ, letní pavilon, Významná + skleník Horizont Velkého Kosíře v pozadí Určující + Pozn.: značka projevu : [+] jednoznačně pozitivní, [0] neutrální, [-] jednoznačně negativní
5.6.3. KC 3 – SLATINICKO Východní část přírodního parku byla vymezena jako krajinný celek Slatinicko. Krajina tohoto celku je lehce zvlněná a postupně přechází do roviny. Západní hranici KC tvoří lesní porosty, ze severu je vymezen pohledovým horizontem, který prochází podél polní cesty u Lusthósu severně od Slatinic. Východní hranici tvoří hranice přírodního parku, jiţní hranice je tvořena pohledovým horizontem lokálního významu, který se nachází pod jiţní hranicí PP Vápenice. KC Slatinicko je typický velkými bloky orné půdy, které jsou místy členěny liniovou vegetací – nejčastěji jde o meze tvořené keřovými porosty s řidším výskytem stromů. Nachází se zde také větší zastoupení TTP (často v kombinaci s ovocnými sady, např. na Malém Kosíři nebo Vápenici), které jsou často registrovány jako MZCHÚ. Území se vyznačuje výrazným antropickým ovlivněním, které se projevuje především na reliéfu krajiny – vliv člověka se samozřejmě projevoval tradičně obděláváním orné půdy, navíc vzhledem k horninovému podloţí, které je tvořeno vápnitými písky, byla krajina přetvářena také těţbou vápence – vznikly tak drobnější modelace terénu, tzv. zmoly. Toto území dále směrem na východ přechází do široké nivy řeky Moravy a jejích přítoků. V této oblasti se nacházely baţinné slatiny, které vznikaly u vývěrů minerálních vod – na tom bylo také zaloţeno v minulosti lázeňské vyuţití v obci Slatinice, které také výrazně ovlivňuje utváření a vyuţívání okolní krajiny. Objekt lázní je navíc nemovitou kulturní památkou.
- 46 -
Území tohoto KC má také výrazný kulturně-historický rozměr v podobě pravěkých pohřebišť u Slatinek, které je zapsané v seznamu nemovitých kulturních památek. Výraznou kulturně-duchovní dominantou je kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Slatinicích, jehoţ věţ je viditelná z velké části tohoto KC. Tab. č. 10: Výčet charakteristik krajinného rázu v KC 3 Slatinicko Výčet charakteristik krajinného rázu Význam Projev Rozsáhlé bloky orné půdy Určující Pravidelné členění orné půdy liniovou vegetací Určující + Přítomnost širších mezí Významná + Vyuţití ovocných dřevin ve stromořadích podél cest Významná + Rozsáhlejší plochy TTP a sadů Určující + Prorosty akátů v severní části KC Významné Xerotermní trávníky s výskytem řady ohroţených rostlinných druhů Určující + Historická dominanta kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Slatinicích Významná + Rozrůstání intravilánu bez dodrţování původního uspořádání zástavby Významné ve Slatinkách K východu se zvolna svaţující reliéf Zásadní 0 Pozn.: značka projevu : [+] jednoznačně pozitivní, [0] neutrální, [-] jednoznačně negativní 5.6.3.1. KP Vápenice Krajinný prostor vymezený v KC Slatinicko na základě reliéfu a krajinného pokryvu. Vápenice je charakteristická právě modelací terénu – tzv. zmolami – prohlubněmi, které vznikly při těţbě vápence. Na nich se vyskytují xerotermní trávníky svazu Bromion erecti. Vyskytuje se zde velké mnoţství ohroţených druhů rostlin – koniklec velkokvětý a vstavačovité. Vápenice je vyhlášena jako přírodní památka, zároveň je evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000 (EVL CZ0714074). Tab. č. 11: Výčet charakteristik krajinného rázu v KP Vápenice Výčet charakteristik krajinného rázu Význam Projev Specifický antropogenní reliéf - tzv. zmoly Zásadní + Xerotermní trávníky s výskytem ohroţených druhů Určující + Ovocné dřeviny Významný + Pozn.: značka projevu : [+] jednoznačně pozitivní, [0] neutrální, [-] jednoznačně negativní 5.6.4. KC 4 – LOMY KC, který se nachází na samém jiţním okraji přírodního parku. Ze severu je vymezen pohledovým horizontem, který tvoří jiţní okraj předešlého KC Slatinicko. Západní hranici tvoří horizont lesa, východní stejně jako jiţní okraj vytváří hranice přírodního parku. Reliéf - 47 -
tohoto KC je z velké části zcela přeměněn lidskou činností – těţbou vápence ve velkém mnoţství – vznikly tak velké vytěţené prostory. V prostorech lomů byly odkryty zkameněliny v devonských vápencích. Jedná se tedy o významné paleontologické lokality. Vzhledem k obrovským zásahům do krajiny při vzniku lomů jsou chápány jako negativní vliv na krajinu, z dnešního hlediska však můţe být chápán i jako vliv pozitivní, protoţe tak mohla vzniknout stanoviště s xerotermní bylinnou vegetací, případně zarůstající křovinami, která poskytují vhodné podmínky pro řadu rostlin a ţivočichů a přispívají ke stabilizaci okolní zemědělsky silně vyuţívané krajiny Hané. V prostorech mezi jednotlivými lomy se vyskytují menší plochy orné půdy a pozůstatky extenzivních sadů. Tab. č. 12: Výčet charakteristik krajinného rázu v KC 4 Lomy Výčet charakteristik krajinného rázu Význam Projev Antropogenní reliéf velkých měřítek Zásadní Xerotermní trávníky s výskytem ohroţených druhů zarůstající místy Významný + křovinami Ovocné sady Významný + Pozn.: značka projevu : [+] jednoznačně pozitivní, [0] neutrální, [-] jednoznačně negativní
5.6.5. KC 5 – DRAHANOVICKO Severní část přírodního parku byla vymezena jako KC Drahanovicko. Jedná se o velmi problematicky vymezitelný KC v rámci rozsahu této práce. Náleţí do něj obec Drahanovice, lesní porosty na jih od obce Drahanovice, obec Kníničky a okolní zemědělská krajina. Jiţní hranice je tvořena horizontem, procházejícím podél polní cesty kolem Lusthósu. Tento KC překračuje hranice přírodního parku – přirozená hranice KC by tedy procházela po protějším horizontu. Pro účely této práce je severní, západní a východní hranice KC tvořena hranicí přírodního parku. Výčet charakteristik krajinného rázu je však zaměřen i na prostor za hranicí přírodního parku, protoţe je samozřejmé, ţe členění nemůţe podléhat hranicím, vymezených bez uvaţování prostorových souvislostí. Zásadní pro vymezení KC je samozřejmě tvar reliéfu, tvořící široké údolí otevřené ve směru východ-západ. KC je tvořen na jihu jehličnatými lesy, těsně za hranicí přírodního parku Velký Kosíř zahrnuje VKP Prameniště Zlaté struţky – jedná se o prameniště potoka, fragmenty mokřadů, břehové porosty přirozeného sloţení, rákosiny, vrbiny a porosty charakteru měkkého luhu. Pohledovou dominantou je Černá věţ v Drahanovicích, která je významnou historickou památkou a dále celá silueta města Drahanovice s mnoha přírodními prvky často - 48 -
registrovanými VKP a historickými a duchovními památkami. Dalším objektem, který výrazně ovlivňuje prostor KC, je průmyslový areál přiléhající k hranici přírodního parku. Tab. č. 13: Výčet charakteristik krajinného rázu v KC 5 Drahanovicko Výčet charakteristik krajinného rázu Význam Projev Zemědělská krajina Určující Široké údolí otevřené ve směru V-Z Zásadní 0 Jehličnaté lesní porosty na severních svazích Velkého Určující Kosíře Prameniště a fragmenty mokřadů s vodní nádrţí Určující + Pohledová dominanta Černé věţe v Drahanovicích Významná + Průmyslový areál na okraji přírodního parku Významný TTP a sady na jiţním okraji Drahanovic Významné + Pozn.: značka projevu : [+] jednoznačně pozitivní, [0] neutrální, [-] jednoznačně negativní
5.7. STANOVENÍ REGULATIVŮ K OCHRANĚ KRAJINNÉHO RÁZU Krajinný ráz je hodnotou přírodní, kulturní a historickou. V předchozích kapitolách byly stanoveny charakteristiky krajinného rázu na území přírodního parku. Limity by měly být vyuţity na ochranu těchto charakteristik, případně jejich obnovu. Doporučení se týkají mnoha oblastí, zejména:
Zastavěného území obcí - Nové stavby stavět pouze v rámci intravilánu obcí - Respektovat původní typ zástavby (nejčastěji řadové oboustranné uspořádání rodinných domů se štítem směrem ke komunikaci, někdy s předzahrádkou, často však tvoří uliční čáru domy bez předzahrádky) (příklad nevhodného typu zástavby obr. č. 61) - Brát ohled na měřítko krajiny, případně historické a kulturní dominanty tak, aby nevznikala jejich konkurence – především technické stavby nebo průmyslové areály je neţádoucí stavět
na exponovaných místech zvláště v blízkosti kulturních
dominant (např. kostelů a zámku) (nevhodná dominanta obr. č. 60) - Vyuţití typických materiálů (cihlové zdivo s omítkou, sedlová střecha z pálené krytiny) - Dbát na vhodnou barevnost zástavby – světlá barva, bílá nebo světle ţlutá případně neomítnuté stavby z cihel (nevhodná barevnost viz. obr. č. 61) - V zeleni intravilánu prosazovat výsadbu geograficky původních a ovocných dřevin
- 49 -
- U rozlehlejších objektů (např. areálů zemědělských druţstev) doplnit vhodnou vegetaci, která by členila a částečně zakrývala velké objekty a potlačovala tak jejich pohledové dominantní působení v krajině – vzhledem k otevřenosti prostorů by bylo dobré toto respektovat i mimo hranice přírodního parku např. pro průmyslový objekt u Střechovic (obr. č. 62), v tomto případě je vhodná výsadba u západní hranice tohoto objektu, aby byla „rozbita“ jednolitá navíc nevhodně barevná plocha.
Objektů mimo intravilán (především Gabrielov a Lusthós) - Zachovat hranice pozemků, které jsou důleţitou historickou charakteristikou – především u Gabrielova, který byl zbořen během 90. let 20. století - Při případné rekonstrukci objektů respektovat původní stavby, volit tradiční materiály a barevnost - Respektovat původní vyuţití okolních pozemků, při vysazování dřevin respektovat geografické a historické souvislosti
Lesních porostů - Tam, kde to jiné zájmy (především s ohledem na chráněnou flóru a faunu) dovolí, převést části jehličnatých kultur na původní listnaté, případně smíšené porosty - Důsledně odstraňovat porosty akátu (případně pajasanu) a nahrazovat je stanovištně původními dřevinami - Údrţba lesních cest a omezení pouţití těţké mechanizace na nezpevněných lesních cestách
Zemědělské půdy - Vyuţívat protierozních opatření – např. orba po vrstevnicích, rozčleňování rozsáhlých ploch polí - Pokračovat v trendu obnovy polních cest a jejich doprovodné vegetace (vyuţívat historicky původní ovocné dřeviny, které se v oblasti k tomuto účelu pouţívaly) - Zákaz rušení mezí, naopak podpora dalšího zakládání - Případně moţná parcelace pozemků pro přizpůsobení měřítku krajiny - Zachovat zbytky remízů
Trvalých travních porostů - Zákaz převádění TTP na jiné druhy vyuţívání pozemků - V omezené míře podporovat přeměnu orné půdy na TTP (např. při přeměně na původní vyuţití území a pro zlepšení protierozních opatření)
- 50 -
Sadů - Zachovávat a obnovovat staré ovocné sady. Obnovu provádět postupně a několik starých stromů ponechat samovolnému rozpadu jako niku pro ohroţené druhy organismů, zejména brouků. - Zakládat sady výhradně jako extenzivní vysokokmenné s travním podrostem - Při obnově a zakládání vyuţívat odrůd, které se na území jiţ vyskytují nebo je doloţeno jejich vyuţití na území v historii, tj. tradičních krajových odrůd
Ochranných reţimů v území - U MZCHÚ respektovat předmět ochrany, tzn. přírodní hodnoty území - Způsob vyuţití přizpůsobit plánu péče, který stanoví principy vyuţití s ohledem na hlavní předmět ochrany - Respektovat ochranné pásmo MZCHÚ - Vyuţít případné moţnosti registrace sadů a trvalých travních porostů jako významné krajinné prvky
Kulturních a historických památek - Nestavět v pohledově exponovaných lokalitách stavby, které by mohly působit jako konkurenční dominanty historickým památkám (viz. obr. č. 60) - Chránit a obnovovat památky a místa v krajině s duchovním rozměrem (zejména drobné sakrální stavby, pietní místa, pomníky, atd.) - Při rekonstrukcích architektonických památek (domy, kostely, zámek, případně i drobné sakrální architektury) dbát na pouţívání tradičních materiálů, dodrţovat původní barevnost a vzhled, příp. konzervovat architektonické znaky - Podporovat základní historické uspořádání prvků v zámeckém parku, udrţovat výhledy do krajiny a průhledy na siluetu obce a Velkého Kosíře
Výhledů a průhledů - U vertikálních kulturních dominant nepovolovat jiné vertikální stavby, které by mohly působit rušivým dojmem a tříštit pozornost - Zachovat ţádoucí výhledy do okolní krajiny - Nepovolovat stavby rušící pohledové horizonty
5.8. NÁVRH NA ROZŠÍŘENÍ PŘÍRODNÍHO PARKU Při studiu materiálů a podkladů a při terénních průzkumech byly identifikovány další přírodní, kulturní a historické charakteristiky, nacházející se těsně za hranicí přírodního parku
- 51 -
(např. VKP prameniště Zlaté struţky a kulturní, duchovní a přírodní památky obce Drahanovice) – zejména ve vymezeném KC Drahanovicko. Přestoţe je pravděpodobné, ţe přírodní park byl, také vzhledem ke svému jménu, původně vymezen pouze na území vrchu Velkého Kosíře, bylo by vhodné přírodní park v této oblasti rozšířit a zahrnout do něj také tyto charakteristiky náleţící navíc do KC, který zasahuje do přírodního parku.
- 52 -
6. DISKUZE
V této práci byl hodnocen krajinný ráz přírodního parku, tedy krajinný ráz území, které je vymezeno právě na základě soustředěných estetických a přírodních hodnot. Problematika hodnocení krajinného rázu je však velice obsáhlá a sloţitá pro mechanickou aplikaci. Přestoţe je při hodnocení vyuţíváno metodik k eliminaci subjektivního pohledu, můţe se stát, ţe různí lidé mají individuální ţebříčky hodnot a různý pohled na kvality, a proto se náhled a stanoviska i při hodnocení krajinného rázu mohou podle autorů lišit. Tradiční argument odpůrců krajinného rázu je proto vysoká míra subjektivity, kterou se ani osmnáct let po jeho legislativním ukotvení nepodařilo odstranit. A to i přes vývoj řady metodických postupů pro jeho určování. Tuto subjektivitu je však třeba konečně odmítnout jako slabinu celého principu krajinného rázu a je spíše třeba ji brát jako poţadavek na vysokou odbornou erudici hodnotitelů. Pro účely hodnocení v diplomové práci byla vyuţita metodika hodnocení dle BUKÁČKA ET MATĚJKY (1999). Pro větší přehlednost bylo sloučeno několik kroků v metodice – diferenciace na krajinné celky (KC) a krajinné prostory (KP), determinace charakteristik krajinného rázu, stanovení jejich významu a projevu a hodnocení prostorových vztahů charakteristik. Tzn. ţe charakteristiky krajinného rázu, jejich význam a projev a prostorové vztahy jsou vyjmenovány a určeny pro kaţdý KC a KP zvlášť a přehledně seřazeny do tabulek. Jedná se však pouze o formální záleţitost, která neovlivňuje výsledek hodnocení. Na území přírodního parku byly tedy vymezeny krajinné celky a krajinné prostory, ve kterých byly určeny charakteristiky krajinného rázu. Nejdůleţitější a zásadní pozitivní charakteristikou je jednoznačně samotný vrch Velký Kosíř, který dělá tuto krajinu nezaměnitelnou. V území celkově převaţují charakteristiky s pozitivním projevem a řada z velké části zachovalých struktur. Nejdiskutabilnější charakteristikou krajinného rázu jsou nepůvodní smrkové porosty, které však mají zásadní význam pro existenci zvláště chráněného druhu mravenec lesní
(Formica rufa). Navíc většina běţných občanů České republiky
nevnímá smrkové porosty jako problém a naopak v některých oblastech mimo přirozený areál smrku jsou vnímány jako určující kladná sloţka krajinného rázu. Ze všech zhodnocených charakteristik tedy vyplývá, ţe je toto území právem vyhlášeno jako přírodní park, tj. území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami. Pro zachování struktur a jednotlivých charakteristik byly následně určeny - 53 -
regulativy pro udrţení hodnot krajiny, případně k jejich zlepšování. Obecný charakter části těchto regulativů je dán jejich širokou platností a rovněţ návazností na limity územního plánování. Je nutné je konkretizovat aţ při kauzální aplikaci hodnocení krajinného rázu. Některé z těchto regulativů podporují uchování krajinného rázu nepřímo – např. vyuţívání protierozních opatření. Jsou však zřejmým důkazem, ţe krajinný ráz přírodního parku Velký Kosíř je jednotným dílem přírody i lidského bytí a hospodaření.
- 54 -
7. ZÁVĚR
Diplomová práce je zpracována na území přírodního parku Velký Kosíř, významného vrchu pro celou oblast Hané. Zabývá se hodnocení a ochranou krajinného rázu v tomto území. V teoretické části je rozebrán současný stav hodnocení krajinného rázu a nastíněny nejpouţívanější metodiky a jejich základní postupy. Jsou zde představeny nejvýznamnější směry hodnocení krajinného rázu v ČR, spolu s jejich autory. Z nich byla vybrána metodika a její úpravy pro potřeby hodnocení v diplomové práci – metodika BUKÁČKA
ET
MATĚJKY
(1999). V praktické části se tato práce zabývá vyhodnocením základních přírodních a kulturně-historických charakteristik. Vyhodnocovány jsou také jednotlivé krajinné sloţky a krajinné prvky. Následně byly stanoveny základní charakteristiky území. Přírodní park byl potom rozčleněn na jednotlivé krajinné celky, v nichţ byly případně vylišeny specifické krajinné prostory. V těchto dílčích částech přírodního parku byly vyhodnoceny charakteristiky krajinného rázu, jejich význam a projev a všechny tyto kroky shrnuty přehledně do tabulky na závěr kaţdé subkapitoly jednotlivých krajinných celků a krajinných prostorů. Z výsledků vyplývá, ţe základní charakteristikou je jednoznačně nezaměnitelný reliéf Velkého Kosíře. Dalšími důleţitými charakteristikami jsou přírodní sloţky a kulturní hodnoty území. Významné je zastoupení ovocných dřevin v této oblasti a duchovní hodnota krajiny představovaná sakrálními stavbami a pomníky. Z projevu charakteristik krajinného rázu zhodnoceného v tabulkách je patrné, ţe převaţují charakteristiky pozitivní - dokládají významnou hodnotu zdejší krajiny. Mezi významné negativní jevy pak patří např. nevhodně situované průmyslové stavby, tvořící často dominantu krajinných celků nebo nová architektura intravilánu obcí (Slatinky), nesourodá jak z urbanistického hlediska tak v barevnosti. Na základě všech těchto vyhodnocení byly stanoveny regulativy pro ochranu a zachování krajinného rázu a vyjmenovány limity při vyuţití daného území tak, aby nedošlo k narušení krajinného rázu. K nejdůleţitějším či pro přírodní park Velký Kosíř specifickým patří např. respektovat původní typ zástavby a dbát na její vhodnou barevnost, prosazovat výsadbu geograficky původních a ovocných dřevin, důsledně odstraňovat porosty akátu (případně pajasanu ţláznatého) a nahrazovat je stanovištně původními dřevinami, pokračovat v trendu obnovy polních cest a jejich doprovodné vegetace, zachovávat a obnovovat staré ovocné sady, nestavět v pohledově exponovaných lokalitách stavby, které by mohly působit jako - 55 -
konkurenční dominanty historickým památkám, nepovolovat stavby rušící pohledové horizonty.
- 56 -
8. SUMMARY
This thesis was worked up in the Natural Park Velký Kosíř, which is a major peak for the whole area of Haná. It deals with the evaluation and protection of the landscape in this area. In the theoretical part has been the current state of landscape character assessment and outlined the most common methodology and their underlying processes. Also there were presented the most important directions of landscape character assessment in Czech republic, together with their authors. The practical part of this thesis was concerned with assessing the basic natural and cultural-historical characteristics. There were also evaluated different landscape elements and landscape features. Consequently the basic characteristics of the territory were established. Natural Park was then divided into the individual landscape units, in which were eventually diferentiated landscape spaces. In the following sub-sections were evaluated the natural park landscape characteristics, their meaning and manifestation. On the basis of these assessments were determined regulators for the protection and conservation of landscape character and enumerated limits on the use of the territory so as to avoid disruption of landscape. The most important and for the park Velký Kosíř specific are respecting the originál type of housing and respect its proper color, promote the planting of indigenous and geographically originál fruit trees, carefully remove acacia stands and replacing them with native tree species, continue the trend of recovering field trips and their accompanying vegetation, preserve and restore old orchards, not to build in locations exposed fair face structures that could act as competitive dominants to historic monuments, to authorize the construction of disturbing visible horizons.
- 57 -
9. POUŽITÁ LITERATURA Zákony: Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů Tištěné publikace: BUKÁČEK, R. Preventivní hodnocení krajinného rázu rozsáhlejšího území – metodika a moţnosti jejího vyuţití. In: Ochrana krajinného rázu - třináct let zkušeností, úspěchů i omylů. Ed. I. Vorel, P. Sklenička. Praha: 2006. s. 91-98. ISBN 80-903206-7-8. BUKÁČEK, R., MATĚJKA, P. Hodnocení krajinného rázu. In: Péče o krajinný ráz – cíle a metody. Ed. I. Vorel, P. Sklenička. Praha: ČVUT, 1999. s. 159-187. ISBN 80-01-01979-9. CULEK, M. a kol. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1995. 347 s. ISBN 80-85368-80-3. FOJTÍK, P. Archeologické památky střední Moravy. vyd. 1. Olomouc : Archeologické centrum Olomouc, 2008. Slovanské osídlení Prostějovska ve světle hrobů a pohřebišť, s. 98. ISBN 978-80-86989-11-2. FORMAN, R. T.; GODRON, M. Krajinná ekologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1993. 583 s. ISBN 80-200-0464-5. HEKELE, S. Mapování starých krajových odrůd ovocných dřevin v oblasti Velkého a Malého Kosíře. 2004. Manuscript depon. In AOPK Olomouc. HORČIČKO, I.; ČELECHOVSKÝ, A. Přírodní park Velký Kosíř. In Přírodovědné studie Muzea Prostějovska, sv.6. Prostějov, 2003. s. 111-114. ISBN 80-86276-15-5. CHYTIL, P. Semixerotermní lesní společenstva Hané. Olomouc, 1991. 125 s. Diplomová práce. UP. MÍCHAL, I. a kol. Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě. Metodické doporučení. Praha: AOPK ČR, 1999, 41 s. - 58 -
ONDRÁKOVÁ, L. Plán péče o Národní přírodní památku Růžičkův lom na období 20072015. 2006a. Manuscript depon. In Správa CHKO Litovelské Pomoraví. ONDRÁKOVÁ, L. Plán péče o Národní přírodní památku Státní lom na období 2007-2015. 2006b. Manuscript depon. In Správa CHKO Litovelské Pomoraví. PETERKA, Miloslav. Stařechovice a jejich vývoj do roku 1945. Stařechovice : Obecní úřad ve Stařechovicích, 1991. 40 s. PODHORNÝ, J. Příspěvek ke květeně Velkého a Malého Kosíře. In Přírodovědné studie Muzea Prostějovska, sv.6. Prostějov, 2003. s. 25-29. ISBN 80-86276-15-5. SALAŠOVÁ, A. Metodické moţnosti posudzovania krajinného rázu na regionálnej a mikroregionálnej úrovni. In: Ochrana krajinného rázu - třináct let zkušeností, úspěchů i omylů. Ed. I. Vorel, P. Sklenička. Praha: 2006. s. 105-111. ISBN 80-903206-7-8. SEDLÁČEK, J. Znak a prapor obce Čelechovice na Hané. Obecní úřad Čelechovice na Hané: 2002. 53 s. SERVUS, M., ZIFČÁK, P. Plán péče o PR Andělova zmola 2006-2018. 2005. Manuscript depon. In AOPK Olomouc. SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. 2. vydání. Praha: Naděţda Skleničková, 2003. 321 s. ISBN 80-903206-1-9. ŠAFÁŘ, J. a kol. Olomoucko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 454 s. Chráněná území ČR. ISBN 80-86064-46-8. VANÍČKOVÁ, M. Plán péče PP Studený kout 1995-1999. 1993. Manuscript depon. In AOPK Olomouc. VRBICKÝ, J. Plán péče pro přírodní památku Vápenice na období 2004-2013. 2003. Manuscript depon. In AOPK Olomouc. - 59 -
VOJKOVSKÝ, Rostislav. Putujeme po hradech a zámcích. vyd. 1. Dobrá : Beatris, 2008. Drahanovice - Černá věţ a zbytky tvrze západně od Olomouce, s. 15. ISBN 978-80-8673784-3. VOREL, I., BUKÁČEK, R., MATĚJKA, P., CULEK, M., SKLENIČKA, P. Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz. Praha: ČVUT, 2004 a 2006. 22 s. ISBN 80-903206-3-5. Internetové zdroje: AOPK
ČR
[online].
c1999-2010
[cit.
Dostupné
2010-03-30].
z
WWW:
. Čelechovice na Hané [online]. 2002 [cit. 2010-02-13]. Almanach. Dostupné z WWW: . ČHMÚ : Informace o klimatu [online]. 7. 1. 2005 [cit. 2010-01-11]. Dlouhodobé normály klimatických
hodnot
za
období
1961–1990.
Dostupné
z
WWW:
. Hrady.cz [online]. 3. 6. 2007 [cit. 2010-02-20]. Přírodní park Velký Kosíř (pověsti). Dostupné z WWW: . Charita Konice [online]. 2005 [cit. 2010-03-30]. Záchrana kulturní památky. Dostupné z WWW: . Lázně Slatinice [online]. c2009 [cit. 2010-03-30]. Historie lázní. Dostupné z WWW: . Obec Čechy pod Kosířem [online]. 2000 [cit. 2010-03-27]. Zámek a park. Dostupné z WWW: . Obec Lutín [online]. 2000 [cit. 2010-02-20]. Naučná stezka Velký Kosíř. Dostupné z WWW: . - 60 -
Národní památkový ústav : Nemovité památky [online]. c2003-2010 [cit. 2010-03-25]. Dostupné z WWW: . Sagittaria [online]. c2010 [cit. 2010-03-27]. Přírodní rezervace Malý Kosíř. Dostupné z WWW: .
Slatinice
[online].
2002
[cit.
2010-02-11].
Historie.
Dostupné
z
WWW:
. Slatinice
včera
a
dnes
[online].
2010
[cit.
2010-03-30].
Dostupné
z
WWW:
. Ústav archeologické památkové péče Brno [online]. c2010 [cit. 2010-03-30]. Výzkumy 2007. Dostupné z WWW: . Seznam mapových podkladů (zdroj): Mapový server portálu cenia (ArcIMS sluţba) Mapový server ÚHÚL (WMS server) Územně analytické podklady Olomouckého kraje Půdní mapa ČR 1:50 000 (AOPK) Data ZABAGED výškopis (Český úřad zeměměřický a katastrální) Mapa povrchových vod (Hydroekologický informační systém VÚV T. G. M.)
- 61 -
10. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Obrazová příloha Příloha č. 2 – Odborný článek
- 62 -
