HNANICE OBNOVA SKLEPNÍ ULICE. Syrový a Syrová, architekti Kuršova 30, Brno

HNANICE OBNOVA SKLEPNÍ ULICE textová èást © Syrový a Syrová, architekti Kuršova 30, 635 00 Brno

Historický pøehled Hnanice

1645 vyhoøela kaple sv. Wolfganga (údajnì jiný objekt než kostel téhož patrocinia). 1657 se jmenuje k Šatovu filiální kostel sv. Wolfganga s kaplí sv. Leonarda. Bylo tu 200 katolíkù.

Nìm. Gnadlersdorf. Mìsteèko s farním kostelem sv. Po tøicetileté válce, v dobì lánové vizitace bylo mìsVolfganga leží tìsnì u hranic s Dolním Rakouskem na silnici teèko na jaroslavickém panství druhou nejvìtší obcí po souze Znojma do rakouského Retzu. Poblíž samota Devìt mlý- sedním mìsteèku Šatovu (celkem 131 usedlostí). Z celkovénù / Neunmülen. ho poètu 60 usedlíkù na domech v Hnanicích bylo 46 sta1201 iuxta villam Gnanlitz. 1228 Gnanleizdorf, 1284 ves rých, 1 nový, 5 starých a 8 nových poustek. Staøí usedlíci Cleinedorf, 1363 In Gnedlersdorf, 1393 Nikolaus, rusticus de drželi jeden 2/4-7/8 lán, 15 usedlostí o 1/8-3/8 lánù a 30 bylo Gnanic, 1494 k vsi Knadlastorfu, 1563 mìsteèko Hnanice, starých domkáøù. Jediný nový usedlík mìl 1/8-3/8 lán. Mezi 1672 Knädlsdorff, mìsteèko, 1708 / 12 Knadlersdorf, neopev- starými poustkami bylo pouze 5 domkù, mezi novými poustnìné mìsteèko, 1751 Knadlersdorf, 1854 Gnadlersdorf, 1890 kami 8 domkù opuštìných úmrtím držitele. Pøi mìsteèku byl Hnanice t. Gnadlersdorf, 1905 Hnanice, 1924 Hnanice, svobodný dùm Viléma Puchera, døíve Ondøeje Kühabera s 36 Gnadlersdorf, mìsteèko, 1938 Gnadlersdorf, 1945 Hnanice. mìø. pozemkù. V Hnanicích se pøíznivì projevil fakt že jaroslavické panství nebylo válkou pøíliš postiženo a že se po Místní jméno se vykládá pøejetím z nìmeckého osobní- válce úspìšnì rozbíhala obnovovací èinnost, k èemuž bezho jména Gnanno, deminutivum Gnannel. pochyby napomáhal úrodný vinorodý kraj. R. 1200 v osadì kaple sv. Volfganga odvádìjící desátek Louckému klášteru. 1201 - 1284 Hnanice v hospodáøském zázemí Louckého kláštera. Již na poè. 13. stol. zde doloženy vinice - po r. 1201 daroval velmož Rudgerus louckému klášteru vinné desátky z vinice u Hnanic 1. Poté až do r. 1513 obec v majetku ženského kláštera v Oslavanech, za nìhož v 80. letech 15. stol. významnì pøestavìn farní kostel. Po zániku kláštera pøešly Hnanice k svìtskému panství Jaroslavice, u nìhož zùstaly až do 19. stol. Panství v 16. století náleželo pánùm z Kunštátu, pak Krajíøùm z Krajku. 1563 od Jiøího Volfa Krajíøe z Krajku koupil mimo jiné pøedmìtné mìsteèko Hanuš Fridrich hrabì z Hardeka. Do zaè. 17. století se tu vystøídalo více vrchností, aby zde trvaleji svá vlastnická práva uplatnili pánové z Althanu, a to od poèátku 17. stol. až do r. 1790. Do poloviny 19. stol. sídlo samostatné vrchnostenské správy.

R. 1783 zøízena lokalie. 1788 Náboženský fond postavil dùm oltáøníkù, pozdìji opravený a zmìnìný na faru se 4 pokoji, kuchyní a hospodáøskými budovami i zahrádkou. Kostelu náležel vinný sklep a lisovna (1790 prodána). 1793 75 domù, 644 obyvatel. 1812 na náklady jaroslavické vrchnosti po zboøení staré byla postavena nová školní budova. 1836 v mìsteèku s právem týdenního trhu ležícím 3 a 1/4 hodiny západnì od centra panství Jaroslavice v údolí bylo 88 domù a 572 obyvatel (271 mužù, 301 žen). Pozemky zahrnovaly 54 jitra (?) 123 ploš. s. polí, 63 j. 1161 ploš. s. luk, 345 j. (?) 828 5/6 ploš. s. pastvin a 445 j. 1553 ploš. s. vinic. Od r. 1849 pøifaøeny ètyøi dyjské mlýny 3/4 hodiny vzdálené a ležící na území Dolního Rakouska.

Archivní údaje o vinohradních stavbách (v horenských 1862 ve farnosti žilo 655 katolíkù nìmecké národnosti. a gruntovních knihách, inventáøích pozùstalostí) nebyly doPatron Náboženský fond. sud podrobnì zpracovány. Dalibor Zachoval (1996) uvádí 1880 103 domù, 629 obyvatel, z toho 625 Nìmcù. pouze celkový poèet lisoven a sklepù dle Keller und Pres1890 106 d., 613 ob., 608 nìm., 2 è. shausgrundbuch vom Markte Gnadlersdorf z roku 1820 2 - 51 sklepù s lisovnou a 55 sklepù vedle lisovny. 1900 113 d., 595 ob. 582 nìm., 13 è. 1910 122 d., 587 ob., 583 nìm., 3 è. 1930 129 d., 565 ob., 452 nìm., 83 è. 1961 71 d., 293 ob. è. Už ve støedovìku významná zemìdìlsko vinaøská obec na obchodní cestì ze Znojma do Rakouska, nadaná tržním právem, se v poètu domù od poloviny 17. stol. do 30. let tohoto stol. pøibližnì zdvojnásobila. Poèet obyvatel od konce 18. století do meziváleèné doby vzdor rostoucímu poètu domù mìl mírnì klesající tendenci z 644 na 565 osob. Po stránce národnostní byly Hnanice až do konce 19. stol. takøka ryze nìmecké. V meziváleèném období podíl èeských obyvatel zøetelnì narùstal. Po pováleèném znovuosídlení èeský živel absolutnì pøevážil.

Hnanické vinohrady a vinohradní stavby Již první zmínka o Hnanicích se váže k vinicím. Roku 1201 (èi mezi lety 1200 - 1213) daroval Rudger z Hnanic louckému klášteru právem nìmeckým desátky všech svých vinic v hoøe ležící pøi vsi Hnanicích 1. 1497 podøídil král Vladislav vinohrady v Havraníkách, Hnanicích a Konicích mìstskému právu ve Znojmì. Dalibor Zachoval (1996) cituje vleklý spor o vinice a vinné desátky z let 1525 - 1584 i jiné zmínky (nadání oltáøe svaté Anny v kapli sv Wolfganga z r. 1518).

1/ “Inde est / quod ego Rudgerus miles / dignum dixi notum facere / tam presentibus / quam futuris / christiane professionis / veris cultoribus / me contradisse / more teutonico / decimas integrales / in omnibus vineis / que site sunt in monte qui iacet iuxta villem Gnanlic quod factum / gloriosus marchio morauorum / Vladiszlaus / in consecratione lucensis ecclesiae” (CDM 11, 57. CDB LL., 28. Erben Reg. 1., 335; MZA Brno, E 57, L) 2/ MZA; Pozemkové knihy SAB, C17, ZN 116

Urbanistický rozbor a stavebnì historický vývoj sklepní ulice

jící. Na stranì východní pak vytváøí enklávu v prostoru bývalého hliníku. Na mapì nalézáme jednak velké lisovny hloubkovì nebo podélnì orientované, drobnìjší lisovny podélné s krátkým postranním køídlem, které mùžeme interpretovat jako šíji sklepa vybíhající nad terénem z lisovny a drobné hloubkovì orientované objekty, což mohla být jednoduchá pøedsklepí nebo sklepní šíje. Výjimeènì jsou zde zachycena i èela šíjí; vìtšina sklepù však, jak je to obvyklé, zachycena není.

Osu historického jádra mìsteèka tvoøí Daníž, obtékající kostel, jehož tok sleduje zakøivený pùdorys jihozápadní øady usedlostí. Sklepní ulice je situována v prodloužení jihozápadního humna. Svou urbanistickou strukturou øadového, ulicového uspoøádání s oboustrannou zástavbou, sledující bìh cesty, má blíže k souborùm vinohradních staveb na okrajích obcí jaké nacházíme (s výjimkou Havraníkù) spíše na Vìtšina staveb zachycených stabilním katastrem, Rakouské stranì hranic. Specifický je i vlastní prùbìh cesty, a všechny stavby vinohradní, jsou znaèeny rùžovì - z nekterá má høebenový charakter. spalného materiálu. Šlo nejspíše v naprosté vìtšinì o konBylo by unáhleným závìrem spojovat stáøí této struktu- strukce z nepálené hlíny (nakládané, války dusané do bedry s prvními zmínkami o vinicích v Hnanicích. Bez podrobnìj- nìní, nepálené cihly) a v menší míøe kamenné. ší archivní rešerše a doplnìní stavebnì historického prùzkumu o interiéry lisoven a sklepù, které nebyly v rámci této práce v celém rozsahu prozkoumány, mùžeme dle dosavadních poznatkù a rozboru dochovaných konstrukcí vinohradních staveb klást její stáøí do prvé poloviny 18. století.

Historickou skladbu a následující urbanistický vývoj upøesòuje indikaèní skica a originál stabilního katastru, které byly reambulovány v prùbìhu 19. století (indikaèní skica k roku 1876, originál k roku 1889). V rámci reambulací mùžeme sledovat jednak proces dìlení velkých lisoven, jednak Tak jako i jinde na Znojemsku (z nejbližších lokalit jme- rozšiøování starších drobných vinohradních staveb. Pouze nujme Šatov a Havraníky) jsou v Hnanicích vinohradní stav- nìkolik lisoven vzniká zcela novì a to na místech, kde mohl by - lisovny a sklepy - vedle soustøedìné zástavby na okraji již existovat sklep mapou stabilního katastru nezachycený. obce (v Šatovì na humnech, v Havraníkách ve sklepní ulici) Od konce 19. století probíhá proces zaèleòování výsituovány i uvnitø usedlostí (viz. obr. pøíloha). Otázka stáøí obou chodního konce sklepní ulice do domkáøské zástavby na zpùsobù situování není dosud objasnìna. Nicménì je zøej- jižním humnì mìsteèka. mé, že pokud tak jako v Havraníkách èi Šatovì vinohrady Období po roce 1945 s sebou pøineslo zánik øady vinos lisovnami a sklepy zakupovali a drželi v Hnanicích i pøeshradních staveb, z nichž mnohé jsou dnes identifikovatelné polní, jednalo se o vinohradní stavby vnì usedlostí. pouze prostøednictvím historických map. Novostavby s výPrvním graficky pøesným zachycením sklepní ulice je jimkou chatky na sklepì (kat. è. 74) na “zeleném drnu” vznimapa stabilního katastru z roku 1824. Zachycuje souvislou kaly pøevážnì radikální rekonstrukcí na místì zaniklých staoboustrannou zástavbu vinohradních staveb po obou stra- veb, pøièemž lisovny nebyly v øadì pøípadù obnovovány nách sklepní ulice, postupnì se na západní stranì rozvolòu- v celém pùdorysném a objemovém rozsahu.

Na západním okraji sklepní ulice vznikl areál zemìdìlského družstva, který svými naddimenzovanými halami pùsobí v kontextu historické zástavby velmi rušivì.

Typologie vinohradnických staveb v Hnanicích s pøihlédnutím k celkovému kontextu na Znojemsku

totiž širší využití jako stavební materiál i surovina pro výrobu keramiky. Sklepy jsou vìtrány ventilaèními otvory (rampúchy) ve vrcholu klenby, prostupujícími pøes vrstvu zeminy na povrch, kde jsou ukonèeny kamennými (obr. 34) (novìji i betonovými èi plechovými) komínky.

Vinohradnické stavby, sloužící ke zpracování a ukládání vína, mùžeme v zásadì roztøídit na sklepy a lisovny (na Znojemsku nazývané presúz, preshúz, presóz), které mohou, ale nemusejí být vzájemnì prostorovì a dispoziènì propojeny, pøípadnì spojeny s jinými hospodáøskými stavbami.

Vinné sklepy bez nadzemních staveb jsou v Hnanicích zastoupeny zvláštì na východní stranì severní øady lisoven a sklepù hnanické sklepní ulice, kde s využitím terénní konfigurace jsou i jejich šíje a pøedsklepí zahloubeny ve svahu. Pokud vyènívají nad terén, je jejich klenba pøekryta pouze drnováním a v dochovaném historickém stavebním fondu se nesetkáváme s jejich pøestøešením (s výjimkou druhotných provizorních plechových støíšek ze 70. - 90. let dvacátého století).

Vinné sklepy jsou budovány pod zemí nebo ve svazích s pøímým vchodem zvenku. Hloubka vinných sklepù bývá znaèná, což je dáno potøebou zajistit stálou teplotu nezbytnou pro zajištìní dobré kvality vína (mezi 10-15 o C). Výškový rozdíl mezi podzemní a nadzemní èástí pøeklenuje užší chodba se starobylým názvem “šíje”, pøed níž mùže u samostatných sklepù být situováno menší pøedsklepí. Pøedsklepí i šíje pøispívají k udržování stálé teploty ve sklepì. Èelo pøedsklepí (resp. šíje) je u vìtšiny hnanických sklepù velmi prostì ztvárnìné s horním ukonèením rovnou nebo nízkou støechovitou øímsou. Šíje mùže být ukonèena i jednoduchým výstupkem, resp. pøetažením boèních stìn a jejich pøeklenutím, chránícím vstup šíje. Øada autorù (Mencl, 1980; Škabrada, Vodìra, 1986) upozoròuje na pøíbuznost takovéhoto útvaru, resp. šíje, se vstupním žudrem, které si u komor v jižních Èechách uchovalo název šíje. Se vstupními žudry lisoven a komor se na Znojemsku v nejbližším okolí Hnanic setkáváme zøídka (viz. Šatov obr. 15).

V sousedních obcích (Konicích, Popicích, Šatovì - viz. obr. 18 - 20) se však takováto jednoduchá krytá hloubkovì orientovaná pøedsklepí dochovala. Jedná se o drobné stavby sloužící k uskladnìní náøadí, nádob a jiných pøedmìtù s nízkými obvodovými stìnami a hloubkovou sedlovou støechou, vìtšinou se zahloubenou úrovní podlahy, se vstupem v ose úzkého štítového prùèelí, jemuž v zadní stìnì odpovídá protilehlý vstup do sklepní šíje. Vlastní štít ukazuje vìtšinou na druhotné pøezdìní; je obvykle zcela jednoduchý a reminiscence na barokní tvarosloví u sklepa v Konicích (obr. 18) je na Znojemsku zcela výjimeèné. Takovouto podobu mohly v hnanické sklepní ulici mít nìkteré dnes již nedochované drobné hloubkovì orientované stavby zachycené mapou stabilního katastru z roku 1824. Z dochovaných staveb Vlastní sklepy mohou mít podobu jednoduché protáh- k nim mají nejblíže dvì nejmenší hloubkovì orientované lilé sklepní chodby, v Hnanicích i jinde na Znojemsku (Šatov, sovny kat. è. 38 (è. 34) a kat. è. 53 (è. 47) (obr. 21 - 22). Havraníky) vytváøejí vìtšinou složitý postupnì rozšiøovaný sysVedle drobných hloubkových lisoven nalézáme i drobtém vzájemnì propojených chodeb. Rozšiøování systému né lisovny podélné. Ve svém dispozièním uspoøádání zachosklepních chodeb nemuselo být vždy dáno potøebou zvìt- vávají pøímou vazbu vstupu a šíje, jejíž napojení je vìtšinou šení prostoru pro uskladnìní vína; vytìžená kvalitní hlína mìla zcela jasnì patrné v èásti vystupující nad úroveò terénu pøi-

léhající k zadnímu podélnému prùèelí naproti vstupu (viz. obr. 23). Po stranì vstupu pak (na rozdíl od malé hloubkové lisovny) zùstává nerušený pracovní prostor. Taková je klasicistní lisovna kat. è. 48 (è. 42) (viz. obr. 23 - 24, 26), která nese na klenáku vstupního portálu nejstarší datování, které jsme ve sklepní ulici zaznamenali, 1791. Obdobné uspoøádání má lisovna kat. è. 69 (è. 64) (obr. 25) a mìly je i další lisovny zachycené mapou stabilního katastru z roku 1824 (kat. è. 65, 72) i vìtší lisovna kat. è. 28, u nichž krátké kolmé køídlo na mapì lze interpretovat jako nadzemní èást vybíhající sklepní šíje. Již u klasicistních lisoven z konce 18. století (Šatov, obr. 28) se setkáváme u malých podélných lisoven i se symetrickým uspoøádáním se støedním vstupem v ose hlavního podélného prùèelí (obr. 27 - 30); v Hnanicích je to lisovna kat. è. 57 ( è. 51) (obr. 30), zachycená již mapou stabilního katastru a upravovaná koncem 19. století. Mapa stabilního katastru zachycuje i rozmìrné lisovny, hloubkovì èi podélnì orientované. Vìtšina z nich prošla dalšími stavebními úpravami, takže se charakteristické znaky tìchto staveb pokusíme popsat na dochovaných nejstarších lisovnách v okolí. Velikost lisovny je dána velikostí jejího hlavního zaøízení, lisu. Na Znojemsku se z na Moravì rozšíøených dvou historických typù lisù kládových a vøetenových, vyskytují pøedevším typologicky zøejmì starší a rozmìrnìjší lisy kládové (Frolec, Petráò, 1967), na Moravì doložené od 16. století (vyobrazení z roku 1582 v gruntovní knize Uherského Brodu). Poøízení nákladného kládového lisu bylo podmínìno majetkovými pomìry vinaøe a vyžadovalo i stavbu rozmìrnìjší lisovny. Nejstarší v Hnanicích dokumentovaný lis dochovaný v lisovnì kat. è. 56 (è. 50) datovaný na kládì letopoètem 1807 je dlouhý 7,5 m (Zachoval, 1996). Kládový lis je dochován i v lisovnì datované na podstavci sochy sv. Kateøiny v nice ve štítì a na sloupu podpírajícím stropní prùvlak letopoètem 1718 v Havraníkách (obr. 36 - 38), která je jednou z nejstarších lisoven na Znojemsku. Tato unikátnì

dochovaná lisovna (v posledních letech bohužel architektonicky degradovaná nástøikem hrubé omítky) je postavena nad uzavøenou sklepní šíjí, jejíž blok vystupuje do prostoru lisovny (obr. 31). Podlaha lisovny má sníženou úroveò oproti okolnímu terénu, pøièemž vlastní nástup do sklepní šíje je snížen o nìkolik schodkù. Hlavní vstup do lisovny je na úrovni její podlahy a je tedy rovnìž zapuštìn. V pøípadì havranické lisovny je umístìn v ose prùèelí v souladu s jeho symetrickým øešením a nepodøizuje se umístìní sklepní šíje. Druhou možností vazby vstupu a sklepní šíje je situování vstupu v ose šíje, což se u velkých lisoven obvykle projeví asymetrickým umístìním vstupu. To je pøípad renesanèního portálu, který jsme mìli možnost dokumentovat v Šatovì (obr. 39 41). I zde je úroveò vstupu snížena, což je jedním z charakteristických znakù nejstarších lisoven. Co se týèe vzájemné prostorové vazby nadzemní lisovny a sklepní šíje, ani u velkých lisoven nemusí být úplné zaèlenìní sklepní šíje do prostoru lisovny pravidlem. Napø. u hnanické lisovny kat. è. 50 (è. 44) je èelo sklepní šíje zasazeno doprostøed zadní štítové stìny lisovny, z níž vystupuje pouze jako mìlký blok; na vnìjší stranì za zadním prùèelím se pak projevuje jako dobøe patrný pahrbek (obr. 34). V pøípadì této lisovny je vstup umístìn asymetricky bez pøímé vazby na šíji. Zdá se, že i když situování vstupu naproti šíji je èastìjší a u malých lisoven je v podstatì z provozních a prostorových dùvodù nezbytností, u vìtších lisoven je tato vazba relativnì volná. Úroveò podlahy lisovny je jako u naprosté vìtšiny hnanických lisoven snížená, zahloubená oproti okolnímu terénu, vstup je však situován na rozdíl od starších výše zmínìných lisoven na úrovni terénu a výškový rozdíl vyrovnává nìkolik schodkù v interiéru za vstupem. Podobnì øešený vstup nalézáme u øady klasicistních a již pøímo v Hnanicích nebo v okolních obcích (viz. obr. 42 - 44).

Dalibor Zachoval ve své diplomové práci vìnované Hnanicím (Zachoval, 1996) uvádí jako samostatný typ lisovnu “se sklepem vedle lisovny”, tj. s šíjí situovanou vnì prostoru lisovny. Stáøí tìchto šíjí ovšem v dnes dochované stavební podobì nepøesahuje druhou polovinu 19. století, na rozdíl od sklepù do nichž ústí a jejichž klenby mohou být klasicistní až pozdnì barokní. Omezený rozsah prùzkumu pro úèely tohoto projektu, nám bohužel nedovolil podrobnìji prozkoumat interiéry hnanických sklepù a lisoven v celém rozsahu, na základì získaných poznatkù se nicménì zdá, že se vìtšinou jedná o druhotné zpøístupnìní sklepù, vyvolané majetkovým dìlením (kat. è. 32, 33 (è. 27, 28 / 29) (obr. 35), kat. è. 69, 70 (è. 64) (obr. 33)).

jako novostavba až po poøízení stabilního katastru, podle datování nad vstupem r. 1847; skuteènost, že se jedná o stavbu koncipovanou již v dobì vzniku je zøejmá z dokonale symetrického øešení. U hnanických dvojlisoven naopak zùstává i díky zachovaným autentickým historickým výplním jasnì odlišitelný starší a mladší vstup. U lisoven hloubkových jsou oba vstupy situovány ve štítové stìnì (dvojlisovny kat. è. 64 (è. 57, 58) (obr. 68) kat. è. 68 (è. 62, 63) (obr. 70)), u velkých lisoven podélných je druhý vstup umístìn v boèním štítovém prùèelí (kat. è 33 (è. 28, 29) (obr. 73), kat. è. 34 (è. 30, 31) (obr. 74)). Majetkové rozdìlení se na prùèelí nemuselo vždy projevit, tak je tomu u lisovny kat. è. 85 (è. 78, 79) (obr. 69).

Vìtšina dochovaných historických vinohradnických staVìtšina klasicistních a pozdnì barokních hnanických veb není totiž (tak jako vìtšina ostatních staveb) produktem velkých lisoven prodìlala dodateènou úpravu zastøešení jediné stavební epochy, ale obráží se v nichž složitìjší sta- spojenou se zøizováním seníkového podstøeší. Jednou z mála vební vývoj. je klasicistní lisovna kat. è. 36 (è. 21) se sedlovou støechou a jednoduchým neoddìleným štítem (obr. 44); obdobné øeZákladním vývojovým procesem, který doznívá ještì šení jsme vidìli u havranické barokní lisovny (obr. 36) a nav prùbìhu 19. století je rozšiøování menších lisoven, respektilézáme je i u klasicistních lisoven v Šatovì (obr. 42, 43). Ideve stavba lisoven nad existujícími šíjemi. Tuto tendenci mùálním øešením pro rozmìrné lisovny byla ovšem valba, tak žeme po r. 1824 studovat i prostøednictvím reambulací stajak se dochovala u lisovny kat. è. 64 (è. 57 / 58) (obr. 45, 48). bilního katastru; ve sklepní ulici byly v tomto období rozšíøeToto øešení bylo pravdìpodobnì èastìjší pøed obecným ny napø. hloubkové lisovny kat. è. 55 (è. 49) (obr. 52, 53), rozšíøením pálené krytiny, která ovšem na Znojemsku nahrakat. è. 75 (è. 69) (obr. 49) a podélná lisovna kat. è. 24 (è. 21) dila starší došky (které byly ostatnì z hlediska tepelnì tech(obr. 50, 51). nických vlastností velmi výhodné) oproti jiným moravským Protichùdnou tendencí je dìlení velkých lisoven, oblastem pomìrnì èasnì. U lisoven upravovaných v prùbìhu k nìmuž dochází ve velké míøe v poslední ètvrtinì 19. století, 19. století nebo mladších zùstala ovšem valba logickým zpùzøejmì až po roce 1867 - 68 v souvislosti s patentem o volné sobem redukce objemu støechy nad velkým pùdorysem, i dìlitelnosti pozemkù. Mapa stabilního katastru z roku 1824 když pouze pøi zadním prùèelí, jako je tomu v Hnanicích u zachycuje ve sklepní ulici dvì lisovny na místì jediné dnešní lisovny kat. è. 67 (è. 61) (obr. 46) nebo do nedávné pøestavdvojlisovny - kat. è 33 (è. 28, 29) (obr. 73). Všechny ostatní by bylo u lisovny kat. è. 75 (è. 69) (obr. 49). dnešní dvojlisovny byly v té dobì ještì nerozdìleny. S pøíklaDochované úpravy pro seníková podstøeší u hnanicdem dvojlisovny pøed polovinou 19. století se setkáme kých lisoven vznikly v prùbìhu 19. století. To ovšem nevylui v Havraníkách (obr. 71, 72); tato dvojlisovna ovšem vznikla

èuje že velký objem podkrovních prostor rozmìrných lisoven nemohl mít obdobné využití již døíve; jejich širší uplatnìní však nejspíše souvisí se zmìnami v možnostech pìstování píce pro dobytek od konce 18. století. Využití podstøeší jako seníku bylo výhodné i s ohledem na požární rizika. Pøíkladù, kdy lisovna byla již postavena s øádným seníkovým podstøeším není mnoho; jmenujme popickou lisovnu z roku 1838 (obr. 54) nebo hnanickou kat. è 75 (è. 69) (obr. 49). Èastìji byly vstupní dveøe do seníkového podstøeší druhotnì vkládány do štítu hlavního prùèelí (obr. 55, 56, 60); mnohdy je pøitom více èi ménì porušena kompozice prùèelí jako je tomu u barokní havranické lisovny z roku 1718 (obr. 36) nebo v Hnanicích u lisovny kat. è. 68 (è. 62, 63) (obr. 68). U velkých podélných lisoven byly dveøe do podstøeší umísovány ve štítech jejich boèních prùèelí (kat. è. 34 (è. 30, 31), obr. 57). V øadì pøípadù došlo ke zvýšení podstøeší pro úèely seníku; tyto úpravy jsou velmi dobøe patrné napø. na lisovnì kat. è. 35 (è. 32) (obr. 58). Specifickým pøíkladem nadstavby seníkového podstøeší je øada malých podélných lisoven v bývalém hliníku na jv stranì sklepní ulice, využívající terénní konfigurace. Vstup do lisovny je situován na úrovni dna hliníku a vstup do podstøeší na úrovni horní cesty (obr. 64 - 66). Mimo Hnanice nalézáme u samostatných lisoven i nadstavby podstøeší pro úèely sýpky (lisovny se sýpkovým podstøeším na severním humnì v Šatovì (obr. 61, 62). S komorami mohou být kombinovány i v rámci zástavby jednotlivých usedlostí. Lisovny mají s komorami øadu spoleèných znakù. Z prostorovì dispozièních znakù je to zahloubení úrovnì pøízemní, s nímž se setkáváme u nejstarších komor a již zmínìná pøíbuznost šíjí a jednoduchých žudrových výstupkù. Podobnì jako komory jsou zabezpeèeny bytelnými “trezorovými” dveømi a okenními møížemi (obr. 104 -116).

Na Znojemsku se prakticky nesetkáváme s jinde na Moravì bìžným zobytòováním lisoven doloženým od 17. století a již jako svìtnièka v patøe pro pøechodný pobyt, pro úèely m욝anského letohrádku èi “lufthausu” nebo jako nouzové bydlení. Z okolí Hnanic známe jediný pøípad nadsklepního domu èp. 300 v Šatovì s nadstavbou obytného patra z pøelomu 19. a 20. století (obr. 87, 90). V Hnanicích je to novoklasicistní novostavba sklepa s nadsklepním domem èp. 23 (býv. è. 95) z let 1841 - 1853 (obr. 86, 88), které vznikla nejspíše již podle plánù nìkterého v té dobì na Znojemsku pùsobící stavitele. Proces zobytòování lisoven se dotkl v Hnanicích pouze jv. okraje lisoven a sklepù, postupnì od konce 19. století pohlcovaných novodobou domkáøskou zástavbou rozrùstající se na jižním humnì mìsteèka (obr. 93).

Kompozice prùèelí Poèínaje nejstaršími lisovnami setkáváme se s dvojím základním uspoøádáním - symetrickým se støedním vstupem, a asymetrickým s postranním vstupem, pøièemž, jak jsme již vidìli, vstup vždy nemusí mít pøímou vazbu na sklepní šíji. S nástupem školených projektantù, stavitelù a zednických mistrù, nicménì zvláštì od poloviny 19. století pøibývá snaha po zesymetriètìní prùèelí (obr. 80 - 85). V obou pøípadech se na hlavním prùèelí dùslednì uplatòuje kompozièní princip horního a dolního (z vnìjšku na úrovni terénu) okna lisovny po stranì vstupu (obr. 104, 105).

Stavební materiál, konstrukce a povrchová úprava

Hlinìné konstrukce se na Znojemsko šíøily z jádra podunajské hlinìné oblasti. Vedle nepálené, na slunci sušené, cihly, obecnì rozšíøené od konce 18. století díky stavebním a protipožárním naøízením, to byly starobylé konstrukce válStavební materiály, použité stavební techniky a konstruk- kové a monolitické konstrukce nabíjené a nakládané. Tyto ce lisoven a sklepù se neliší od okruhu ostatních vernakulár- technologie mají své analogie v jiných èástech svìta a Evních staveb. Jejich spoleèným znakem je využití místních ropy; výjimkou jsou války, známé pouze z Podunají. snadno dostupných materiálù a surovin, pøièemž vývoj smìøoval od materiálù hoølavých a “mìkkých” k požárnì odol- a/ nakládaní ným a tvrdým. V bohatých vinaøských obcích na Znojemsku Archaický zpùsob tradièní konstrukce monolitické hlinìné zdi. podobnì jako na Mikulovsku a v pøilehlých oblastech Ra- Pøi stavbì se tìstovitá hlinìná smìs, promíšená obvykle se kouska je tento proces urychlen a výraznìji se projevují i vli- slámou nebo plevami vrství bez použití bednìní a povrch zdi vy slohové architektury. se teprve druhotnì upravuje osekáním po jejím proschnutí. Doklady tohoto starobylého zpùsobu stavby z hlíny, který má Nepálená hlína souvislosti v širší podunajské oblasti, jsou v èeské republice Pøevažujícím stavebním materiálem staveb existující známy pouze ze Znojemska. Tento stavební postup byl v dobì poøízení SK a používaným až do dvacátého století opuštìn pravdìpodobnì ještì v prùbìhu 19. století a teprve byla nepálená hlína. pomìrnì nedávno se jej podaøilo identifikovat u unikátnì O stáøí hlinìných staveb s masivní hlinìnou konstrukcí dochované nakládané baroknì - klasicistní lisovny v Šatovì na Znojemsku nemáme k dispozici podrobnìjší údaje. Nej- (obr. 61, 98). starším známým dochovaným dokladem hlinìné stavby u nás je nabíjená dolní komora z pøelomu 16. a 17. století renesanèního domu se žudrem v Pouzdøanech. K výraznému obecnému rozšíøení hlinìných konstrukcí došlo nepochybnì koncem 18. století díky opakovaným zákazùm stavìní ze døeva (“ohòový patent” z roku 1751 pro malou úèinnost obnovený r.1787) a nedostatkem stavebního døíví zpùsobeným úbytkem lesù a skuteèností, že po zrušení nevolnictví r. 1781 odpírala vrchnost poddaným právo brát stavební døíví ze svých lesù. Aktivnì pøispìl k rozšíøení zdìných staveb dvorský dekret z roku 1819, kterým bylo poddaným umožnìno vyrábìt na svých pozemcích cihly pro vlastní potøebu i na prodej.

b/ nabíjení Nabíjení je jedním ze dvou zpùsobù tradièní konstrukce monolitické hlinìné zdi. Vlhká hlína se pøi stavbì dusá do posuvného bednìní. Na hlinìné stìnì je pak èitelný pracovní postup konstrukce po vrstvách odpovídajících výšce bednìní. Pokud je dusání peèlivì provedeno pøi bednìní vzniká dokonalý hladký povrch, který bylo pro lepší pøichycení omítky tøeba zdrsnit pøíèným rýhováním. Nejstarší nabíjené stavby jsou známy ze starovìkého Kartága; jejich rozšíøení v Evropì bývá spojováno s pùsobením øímské øíše, výraznìjšího významu nabyly jako racionální levná stavební technika pro venkov od období osvícenství. Nabíjené stavby v Podyjí patøí do širší podunajské oblasti, zasahující na jižní Moravu, kde je nabíjení užíváno nejpozdìji od 16. století. Nabíjenou stìnu

rozlišíme v historických konstrukcích od nakládané pøedevším mùže zpùsobit erozní problémy, je-li použito odlišného druhu podle hladkého povrchu a ostrých nároží (obr. 96). hlíny. Na rozdíl od výše uvedených technologií je tøeba hlínu ve formì cihly pøed použitím ve stavbì øádnì vysušit. c/ války Nechávaly se proschnout nakladené do pyramidálních nebo Starobylá tradièní hlinìná konstrukce z ruènì tvarovaných kubických figur a pokryté proti pøímému dešti slámou. válkù tvaru protáhlého bochníku zdìných klasovitì jako Vedle cihel se vyrábìly i nepálené pùdovky. "opus spicatum" nebo dusaných do posuvného bednìní. Na Znojemsku, kde její rozšíøení souvisí s širší podunajskou oblastí, Rozpoznání použitého typu konstrukce metodou povrse užívalo obou tìchto zpùsobù. Zdìné války jsou dobøe chového prùzkumu znesnadòuje jejich pøekrytí ochrannou rozpoznatelné díky pravidelné výtvarnì pùsobivé struktuøe hlinìnou omítkou, které bylo pravidlem u obytných staveb. zdiva. Výhodou bylo pøi našich klimatických podmínkách Hospodáøské stavby bývaly èasto ponechány režné. U hnaoproti nepálené cihle okamžité použití do stavby; války se nických lisoven je pak zøejmé že omítnuta byla mnohdy nechávaly pouze oschnout a pøed uložením se namáèely, pouze štítová stìna a stìny boèní (zvláštì v úzkých soutaby k sobì lépe pøilnuly. Z válkových staveb zasluhuje kách mezi stavbami) bývaly ponechány režné. I zde však pozornost pøedevším unikátnì dochovaný soubor podélnì bývá obtížné identifikovat použitou technologii, pokud je prùjezdných stodol ve Slupi z klasovitì zdìných válkù. povrch zdi degradován. Na tìchto boèních stìnách je nicV Hnanicích a obcích v nejbližším okolí jsou dochovány ménì obvykle dobøe patrné postupné zvyšování, pøípadnì konstrukce z válkù dusaných do bednìní; pøi nabájení i rozšiøování pùdorysu lisovny. Dolní, nejstarší èást zdi, je pøidochází k dokonalejšímu spojení válkù a k jejich deformaci, tom monolitické hlinìné konstrukce - nejèastìji nakládané takže je tato technika mnohdy obtížnì odlišitelná od nabíjené nebo z válkù dusaných do bednìní; nepálená cihla se obnebo nakládané monolitické hlinìné zdi (obr. 100, 101). jevuje teprve v horní èásti zdí; koruna zdi je obvykle již pøezdìna z pálených cihel. d/ nepálená cihla Pro lepší pøichycení omítky se povrch zdi drsnil rýhováCihla sušená na slunci je bezesporu jedním z nejstarších ním nebo jiným narušením povrchu; omítka se pak nanášea nejrozšíøenìjších stavebních materiálù (nepálené cihly la jako jedno nebo dvouvrstvá na navlhèený povrch. Obz doby 8000 pø. n. l. byly nalezeny v Jerichu). Po dobu své vykle se používalo omítky hlinìné nebo vápenné, vìtšinou dlouhé historie se cihly tvarovaly pøevážnì ruènì; stavby u nás s koneènou úpravou vápennou lièkou. Pata zdi byla zvýdochované patøí již k mladší historii hranolových cihel raznìna barevným pruhem podrovnávky, který i maskoval tvarovaných pomocí døevìné formy (bez dna, s pevným zneèištìní odstøikujícími kapkami dešové vody. nebo výsuvným dnem). Rozvoj nepálené cihly (“vepøovice, Nejstarší hlinìné stavby jsou provedeny bez podezdívkotovice,...”) nastal u nás v 18. a 19. století, a to i mimo tradièní hlinìné oblasti, hlavnì v dùsledku dobových protipožárních ky s odvodem povrchové vody zajištìným okapním hlinìným chodníèkem. Také zdi zapuštìných hnanických lisoven a stavebních naøízení. vyrùstají pøímo ze zemì, podzemní èást mùže být vyzdìna Cihly jsou pøipravovány z hustého hlinìného tìsta a tradiènì z kamene na “sucho”; okapní chodníèky jsou dùslednì upraspojovány hlinìnou maltou, která v pøípadì neomítnuté stìny

veny pøedevším v úzkých soutkách mezi lisovnami; i u samostatných lisoven je však dùležité vyspádování terénu od paty zdi. Hlinìné stavby vzniklé v prùbìhu 19. století mívají již kamennou podezdívku (nìkdy s mezivrstvou pálených cihel). Koruna zdí bývá zpevnìna korunní øímsou z pálených cihel, èasto na koso ozdobnì kladených. Tato úprava paty a koruny zdi je dobøe patrná na øadì lisoven na Znojemsku. Kombinaci nepálené a pálené cihly najdeme i u prùèelí z konce 19. a pøelomu 19. a 20. století s otvory se záklenky z pálených režných cihel (obr. 83 - 85).

Kámen Kámen sbíraný (v souvislosti s kultivací krajiny), pozdìji i lomový, kladený na sucho nebo spojovaný hlinìnou maltou byl používán nejdøíve pro podezdívky døevìné, resp. døevohlinìné, konstrukce nebo masivní hlinìné zdi, kde zajišoval izolaci proti zemní vlhkosti. Z obdobných dùvodù se ho používalo pøi stavbì sklepù; u sklepù kroužených v rostlé hlínì jsou obvykle v Hnanicích vyzdìny z kamene alespoò boèní støeny. Z protipožárních dùvodù se kamene užívalo ve zdivu bezprostøednì souvisejícím s topeništìm, pro stavbu samostatných komor a komorových èástí domu. U lisoven se èasto sekáváme s pøezdìním èelní stìny související obvykle s úpravami representaèního hlavního prùèelí.

V Podyjí mìla široké použití hlína i jako hlinìná malta pro zdivo ze sbíraného nebo lomového kamene a nepálených i pálených cihel, hlinìná mazanina pro podlahy, izolaèní vrstva kryjící døevìné stropy, omazávky srubù obytných Pálená cihla místností (Havraníky), drnování ohradních zdí a sklepù. Na cihly nepálené navazuje cihla pálená. V porovnání Za konstrukce hlinìné mùžeme považovat i ty, které jsou s nepálenou je odolnìjší proti vlivùm vlhkosti; tato výhoda je hloubené v zemi (sklepy kroužené v rostlé hlínì, u nichž ne- vykoupena nevýhodou vìtší køehkosti a menší pružnosti. V rozporu s obecnými pøedstavami a pøedsudky vùèi byla klenba dodateènì podklenuta). nepálené hlínì nemusí být ani pevnìjší. Vytìžená hlína sloužila mnohdy jako stavební materiál. Každá obec mìla ovšem na svém okraji obvykle hliník, Její rozšíøení ve vesnickém prostøedí umožnil dvorský dekret z nìhož se brala hlína pro stavbu. Z dùvodu kvality hlíny po- z roku 1819 povolující poddaným pálit cihly na jejich tøebné pro stavbu i hloubené sklepù i jinde na Moravì bývá pozemcích pro vlastní potøebu i prodej. Rukodìlnì vyrábìné èasto areál vinohradních staveb situován v návaznosti na cihly vystøídaly pozdìji výrobky cihelen, zùstávaly však ve hliník; napø. “plže” (tedy selské sklepy) v hliníku jsou zmiòo- srovnání s nepálenou cihlou obtížnìji finanènì dostupným vány již v 16. století. Hnanický hliník na jv okraji sklepní ulice materiálem. Užívalo se jich proto pøedevším pro stavbu byl zastavìn lisovnami již v dobì poøízení stabilního katast- komínù, protipožárních štítových zdí a kleneb a ztužení koruny zdí z nepálené hlíny. Pøi úpravách a zvyšování podstøeší ru. po úèely seníkù v prùbìhu 19. století byla vìtšina štítù hnanických lisoven vyzdìna již z pálených cihel. Mùžeme Masivní zdìné stìny Pro zdìní se vedle nepálené cihly užíval pøedevším ká- pøedpokládat, že v øadì pøípadù nahradily buï starší valby men a pálená cihla. Jejich širší užití je na Znojemsku oproti nebo lehèí døevìné konstrukce bednìné (jak je známe z Dolního Rakouska) nebo pletené. Prùèelí s dekorativním jiným oblastem relativnì staré. užitím režných cihel, které vìtšinou jsou použity pouze

Dalším vývojovým stupnìm je deskový záklop s laovájako obklad líce zdi nepálených cihel, mají pak pøedevším reprezentativní charakter a vyjadøují movitost stavebníka (obr. ním, který se v území nás zajímajícím objevuje až koncem 19. století. 83 - 85).

Povrchové úpravy

Strop v obou pøípadech kryla vrstva hlinìné mazaniny.

Vedle tìchto nároènìji øešených stropních konstrukcí Jak jsme již výše popsali u hlinìných konstrukcí opatøose užíval i u jiných hospodáøských staveb bìžný jednoduvali se i ostatní zdìné konstrukce (u lisoven pøedevším hlavní chý deskový záklop. representativní prùèelí) hlinìnou nebo vápennou omítkou. Tato omítka se opatøovala vápennou lièkou s barev- Klenby ným podrovnáním. Mladší technikou uplatòovanou od pøeKlenba vinných sklepù v Hnanicích a okolních obcích lomu 19. a 20. století je plastická omítka (nanášená rákosobývá ponechána v surovém stavu neomítnuté hlinìné hlouvou štìtkou nebo koštìtem) kombinovaná s hladkými lemubené konstrukce ve tvaru klenby pùlkruhového prùøezu se jícími obílenými pásy (obr 80). stopami opracování (obr. 99). Z Havraníkù a Šatova jsou Pokud byly použity dekorativní pálené cihly byly pone- známy i doklady dekorativního reliéfního zdobení hloubených stìn a kleneb z konce 19. a poèátku 20. století. chány vždy režné. V Hnanicích alespoò klenba hlavní sklepní chodby bývá Od konce 19. století se zaèaly uplatòovat moderní tvrdé omítky s výraznìjším podílem cementu a jiné neprodyš- podklenuta jednoduchou cihelnou valenou klenbou, ve starné úpravy (sokly z umìlého kamene), které u historických ším provedení více vzduté, pozdìjší klenby jsou odvážnìjší staveb, zvláštì hlinìných, nepøíznivì ovlivòují jejich vodní a plošší. režim. V køížení sklepních chodeb je podklenutí takøka pravidlem. Nejobvyklejší jsou klenby køížové resp. valené se styèVodorovné nosné konstrukce nými trojbokými výseèemi provedené z pálených cihel Stropy a rovnìž cihelné klenby plackové ve vesnickém prostøedí Pøedevším rozmìrné lisovny v Hnanicích a na Znojem- obecnì rozšíøené od poloviny 19. století. sku mají trámové stropy se záklopem z pøekládaných desek, Nejstarší dokumentované klenby hnanických sklepù jsou nesených vìtším poètem stropních trámù, jaké se obecnì pozdnì barokní - klasicistní; podstatná èást cihelných podna Moravì zaèínají uplatòovat od 17. století. Trámy i záklop klenutí vznikla až v prùbìhu 19. století. mívají okos s nábìhy. Stropní trámy obvykle podpírá støední Ruby kleneb šíjí a pøedsklepí jsou kryty drnováním prùvlak - “rošt”, který mohl být opatøen podpìrným døevìným sloupem (sloup s datováním 1718 podpírá prùvlak již Podlahy, schody vícekráte zmiòované barokní havranické lisovny (obr. 38)). Podlahy sklepù i lisoven, pokud nejsou novìji druhotnì upraveny, jsou hlinìné. Od konce 19. století se užívá i cihel-

ná dlažba. Režné cihelné stupnì tvoøí i konstrukci sestup- vodorovnì kladených fošen. Jejich bezpeènostní charakter bývá podtržen pobitím plechovými pláty. (obr. 110 - 115) ných schodù sklepních šíjí. Okenní otvory jsou opatøeny møížemi, u nejstarších pozdnì barokních a klasicistních lisoven s provlékanými møížemi, Krovové konstrukce používané na Znojemsku ve vesužívanými hluboko do 19. století. Další zabezpeèení poskynickém prostøedí patøí k nejbìžnìjším a nejjednodušším u nás tují jednoduché sbíjené vnitøní okenice, pøípadnì i vnìjší známým krokvovým soustavám s hambalky. Najdeme i arokenice ven otevíravé. chaický krov s høebenovou vaznicí, tedy s krokvemi zavìšenými, nikoli zespodu podepøenými, pøedevším krovy nùžkové bez podpìrných sloupù.

Krovy

Krytiny Tradièní krytinou byla po mnoho staletí v zemìdìlském venkovském prostøedí krytina slamìná, došková, která byla ovšem na Znojemsku oproti jiným oblastem pomìrnì záhy nahrazena krytinou pálenou. Zavedení nespalné krytiny obecnì souvisí s nástupem zdìného stavitelství od závìru 18. století, podporovaného stavební legislativou. Nejrozšíøenìjší byly ploché tašky, dnes nazývané bobrovky, starší s rovným koncem, pozdìji se segmentovým, teprve nakonec s témìø pùlkruhovým. Pro Znojemsko a pøilehlé oblasti Rakouska je charakteristické bílení spar maltou podmazaných tašek lemující okraje støešní plochy.

Otvory a výplnì Dveøní a okenní otvory lisoven a sklepù jsou vìtšinou velmi jednoduše ztvárnìny. Výjimeènì se u pozdnì barokních a klasicistních setkáváme i s jednoduchými kamennými ostìními (obr. 104, 107, 108) nebo vstupními portály s podloženými patami a klenáky ve vrcholu (obr. 104, 112, 113, 116). Dochované pozdnì barokní a klasicistní dveøe jsou robustní svlakové konstrukce s lícovou vrstvou z diagonálnì, klasovitì, sluncovitì nebo do kosoètvercù, u mladších dveøí

Literatura

Vìra Kuèová, Pavel Bureš: Principy péèe o lidové stavby, SUPP Praha 1999

W. Blaschka, Historisches Ortsverzeichniss Südmährens, Verlag Zdenìk Láznièka: Typy venkovského osídlení na Moravì, Brno des Südmährischen Landschaftsrates, Geislingen/Steige 1982. 1946 F. Bornemann, Kunst und Kunsthandwerk in Südmähren, Verlag Zdenìk Láznièka: Typy venkovského osídlení v Èeskoslovensku, des Südmährischen Landschaftsrates Geislingen/Steige 1990. Brno 1956 Pavel Bureš, Jiøí Škabrada, Hana Šnajdrová: Památková F.Matìjek, Lánové rejstøíky Jihlavského a znojemského kraje ochrana historických vesnic v Èeské republice, Praha 1996 z let 1671 - 1678, 1983. Èeskoslovenská statistika, 116, 1935. Václav Frolec: Jihomoravské vinohradnictví, Brno, 1984

Václav Mencl: Lidová architektura v Èeskoslovensku, Praha 1980

Václav Frolec: Lidová architektura na Moravì a ve Slezsku, A. Navrátilová: Lidové stavitelství na Znojemsku; nepublikovaná diplomová práce, filosofická fakulta Brno 1974 Masarykovy university v Brnì; Brno 1968 Václav Frolec, Josef Vaøeka: Lidová architektura, A. Navrátilová: Vinohradnické stavby na Znojemsku; in encyklopedie, Praha 1983 Národopisné aktuality, 8, 1971, str. 32 - 41 Václav Frolec, Jan Petrák: Vinaøské lisy na Moravì; in Èeský F.V. Peøinka , Vlastivìda moravská, Znojemský okres, 1904. lid, 54, 1967, str. 31 - 49 Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche F.J.Schwoy, Topographie vom Margraftrum Mähren, III, 1793/94. und Länder, X, 1905/1908.

Statistický lexikon obcí Èeskoslovenské republiky, II, 1935.

L. Hosák, Historický místopis zemì Moravskoslezské, 1938.

Statistický lexikon obcí ÈSSR 1965, 1966.

Týž, Historický místopis Moravy a Slezska, 1967.

Zuzana Syrová, Jiøí Syrový: Hlinìná architektura v Èeské L.Hosák, R. Šrámek, Místní jména na Moravì a ve Slezsku I, republice, sborník ze semináøe SEA Praha - Prùhonice, 1995 1970, 572. Jiøí Škabrada, Svatopluk Vodìra: Jihoèeská lidová Leop. Kleindienst, Die Siedlungsformen, Bäuerliche Bau-und architektura, Èeské Budìjovice 1986

Sachkultur Südmahren, Verlag des Südmährischen Jiøí Škabrada: Lidová architektura, Praha 1996 Landschaftsrates, Geislingen/Steige 1982. Jiøí Škabrada: Konstrukce historických staveb, ÈVUT Praha, Karel Kuèa: Mìsta a mìsteèka v Èechách, na Moravì a ve Praha 2000 Slezsku, 2. díl, Libri, Praha 1997 Ign. Tittel, Statistik des Gross - Grundbesitzes in Mähren, 1885.

Topographie von Niederösterreich, II/1 - 6, 1879/1906. Jaroslav Vajdiš: Architektonický charakter vesnic pøi Moravì a Dyji; in Zprávy památkové péèe 1971 A.Vrbka, Das Znaimer Ländchen, l92l. A.Vrbka, J. Wisnar, Heimatkunde des pol. Bez. Znaim l898-9. G. Wolny, Die Margrafschaft Mähren, III, 1836. G. Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren, 2/IV, 1857. Dalibor Zachoval: Hnanice, Historicko-etnografická monografie vinaøské vesnice na Znojemsku; nepublikovaná diplomová práce, Ústav evropské etnologie, filosofická fakulta Masarykovy university v Brnì; Brno 1996 Znaim und seine Umgebungen, 1871. Znojmo a okolí, l93l - 2.b

Prameny, ikonografie, mapy a plány Hist. mapy: 1824 originál stabilního katastru, UAGK Praha. 1824 indikaèní skica stabil. katastru, MZA Brno, D9, sign. 580. Z téhož roku mapa stabil. katastru. Tamtéž, D 11, sign. 580.

èp. 89: Plan zur Erbauuneines Presshauses mit anschliessenden Lagerraum..., 1929, Anton Køiwanek, Znojmo obsahuje pùdorysy a øezy sklad s komorou a lisovnou - novostavba èp. 107: plán na stavbu ? lisovny, 1892. Konrad Rosner

(První pol. 19. stol.) Pøehledný plán panství Jaroslavice, zem. mìøiè. Ant. Nechanský. MZA Brno, Vs Jaroslavice, F 53, iè. obsahuje pùdorys a øez 2246. jednotrostorový pøízemní objekt s podélnou sedlovou støechou (1837) Plán vrchnostenských pozemkù u obce Hnánice, týž s oboustrannou polovalbou, barokizující prùèelí autor, 3 vyhotovení. Tamtéž, iè. 2271 - 2273.

hist. plány (OA Znojmo):

Prùzkumy, zamìøení a projekty:

Zuzana Syrová, Jiøí Syrový, Petr Dostál: Stavebnì historický prùzkum národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma, grantový projekt MK ÈR 1996 - 1997; archivní rešerše èp. 6: Plan zur Erbauung eines Preßhaus im hause des hrn. Johann a historický úvod Jan O. EliᚠDuvald Nro 6 in Gnadlersdorf, 1924, Neubauer J. Kalmay: Hnanice, kus sklepní ulice, PU Brno, 1996 obsahuje èásteèný pùdorys, øez a pohled

nesignovaná nedatovaná zamìøení vybraných lisoven a sklepù in: Dalibor Zachoval: Hnanice, Historickopøístavba nové lisovny etnografická monografie vinaøské vesnice na Znojemsku; nepublikovaná diplomová práce, Ústav evropské etnologie, èp. 13: Plan zum Zubau eines Schupfen und hauseingang im hause filosofická fakulta Masarykovy university v Brnì; Brno 1996 des hrn Johann Bauer Nro 13 Gnadlersdorf, 1923, Neubauer obsahuje pùdorysy, øez a pohled pøestavba a nadstavba lisovny se stájí a sklepem - v pøízemí pøipojena kolna s prùchozí síní, nadstavìno obytné patro; kvalitní geometrizující prùèelí

Doporuèení pro regeneraci sklepní ulice Každá historická stavba je urèitým zpùsobem jedineèná a je výsledkem složitého stavebnì historického vývoje; uchování charakteristických znakù a autentických dochovaných historických konstrukcí a prvkù, tak jak byly zaèlenìny do organismu jednotlivých staveb, by mìlo být prioritním zájmem, pokud chceme uchovat specifiènost a jedineènost sklepní ulice jako celku. Východiskem pro potøebnou rehabilitaci urbanistické struktury sklepní ulice by se mìla stát analýza stabilního katastru - doložená v grafických pøílohách a GIS. Doporuèujeme smìøovat investice na místa zaniklých objektù; je pøitom tøeba poèítat s existencí starších podzemních substrukcí, které by mìly být po doplnìní prùzkumu využity jako souèást zamýšlené novostavby. Navržená prostorová regulace (tvar a orientace støechy, výška okapu a høebene) vychází z analýzy dochovaných historických konstrukcí.

A/ objekty stabilní - konstantní -, tj. velmi hodnotné objekty, jejichž zachování je bezpodmíneènì nutné. jsou to výjimeèné, velmi hodnotné stavby, památky chránìné státem nebo objekty zasluhující podání návrhu na prohlášení za kulturní památku. Vesmìs objekty, které jsou urèeny k restaurování, jsou nebo budou øádnì stavebnì udržovány a nelze uvažovat o zmìnách jejich dispozièního uspoøádání. (I v pøípadì pøimìøených zmìn funkèního využití jednotlivých prostorù). Nelze mìnit jejich prostorové uspoøádání pøístavbami a nástavbami. Prvky výškové a pùdorysné regulace jsou striktnì konstantní, nemìnné. Dále hodnotné objekty, které je nezbytné zachovat. Patøí k nim objekty, u kterých je možno navrhnout prohlášení za kulturní památku. I u tìchto objektù je tøeba zachovat prostorový, hmotový i dispozièní rozvrh. Kromì øádné údržby a restaurování lze pøipustit dostavbu objektu, pokud výška høebene a øímsy bude zachována. Rovnìž pøimìøená zmìna funkèního využití jednotlivých prostorù je možná.

Také ostatní doplòující a hmotovì tradièní objekty, jejichž zachování je dùležité z hlediska obnovy urbanistické struktury a uchování charakteru místa. Jsou to stavby prùmìrné stavitelské produkce první poloviny tohoto století nebo starší tradièní stavby vìtšinou modernizované s narušenou fasádou, jejichž hodnota spoèívá v tradièní prostorové skladbì a siluetì stavby (výšce høebene a øímsy), zakládají identitu sídla z blízkých i dálkových pohledù. Lze je adaptovat Návrh regulace èinností Výkres (resp. pøíslušný náhled GIS) architektonického a obnovovat - upravovat jejich fasádu, musí však zachohodnocení a návrh regulace podrobnì stanovují regulaèní vávat tradièní prostorový objem. Rovnìž pøístavby lze pøipustit v tomto tradièním prostorovém objemu (konstantní prvky u jednotlivých stávajících objektù. výška høebene i øímsy.) V hodnocení, které je východiskem k dalšímu pøístupu Objekty kategorie A mohou mít dílèí znehodnocení k jednotlivým objektùm pøi územním a stavebním øízení, rozfasád, parteru, støech, interiéru, jejichž nápravu urèí podroblišujeme následující typy objektù (s obdobným rozlišením pro nìjší regulaèní zásady (katalog objektù). prùèelí nebo jiné jejich èásti): K základnímu rozhodování o jednotlivých objektù by mìla sloužit textová a grafická analýza architektonických a památkových hodnot, urèující pøístup k jednotlivým objektùm. Podrobná doporuèení pro jednotlivé objekty jsou uvedena v katalogu objektù. Obecnì je tøeba øídit se následujícími zásadami:

B/ objekty indiferentní, tj. nerušící objekty, které je možno zachovat, pøípadnì provést jejich úpravu (podle obecných, resp. dále podrobnìji specifikovaných regulaèních zásad). Dále jsou to starší a tradièní stavby pronikavì modernizované nebo novostavby pøimìøené kontextu okolní zástavby. Platí pro nì regulaèní prvky prùmìrné výšky øímsy a høebene vzhledem k sousedním stavbám. Lze je v tomto smyslu i nadstavovat a pøistavovat v ulièních a stavebních èarách.

novì navrhované a obnovované objekty, resp. podrobnìji specifikovaných zásad). Barevná škála hodnocení fasád je stejná jako u objektù, od velmi hodnotných fasád do velmi rušících. V katalogu objektù jsou lazurním vybarvením podrobnì vyhodnoceny.

U novostaveb na místì zaniklého objektu je žádoucí optimální obnova prostorového a hmotového uspoøádání zaniklé stavby. Je tøeba, aby projekt vycházel ze znalosti C/ objekty znehodnocené. Pøi následujícím stavebním dochované dokumentace; v pøípadì dostateèných podklazámìru je tøeba dodržet doporuèení k obnovì objektu. Úpradù (zamìøení, fotodokumentace) lze provést vìdeckou revy mají smìøovat k obnovì pøedchozího hodnotnìjšího stakonstrukci. vu. Pro rehabilitaci znešvaøených staveb (jejich prùèelí nebo Podrobný návrh regulace (ve výkresu regulace, resp. jiných èástí) je zapotøebí dle možnosti využít dochovanou náhledu GIS, rozkreslený v katalogu objektù) urèuje prostostarší fotodokumentaci pøípadnì zamìøení. rovou regulaci pro novostavby na místì zaniklých objektù a D/ objekty rušící - k pøeøešení nebo výhledovému odrehabilitaci znehodnocených nebo rušících objektù. stranìní -, tj. rušivé objekty, které je, pokud mají zùstat zachovány, v pøípadì stavebních zásahù nezbytnì nutno upra- Obecné zásady vit (dle obecných zásad platných pro novì navrhované - v pøípadì pøipravovaného zásahu doplnit u dosud a obnovované objekty, respektive dále podrobnìji specifipodrobnì neprozkoumaných objektù prùzkum interiérù kovaných regulaèních zásad). Jde vìtšinou o novostavby - každý návrh musí respektovat prostorové a dispozièní z období šedesátých až poèátku devadesátých let. Pøi následujícím stavebním zámìru je tøeba dodržet regulaèní prv- uspoøádání historické stavby pøizpùsobením nového využití; ky jak v pùdorysné osnovì - dostavba do ulièní nebo sta- respektovat hodnoty zjištìné SHP vební èáry, tak ve výškové hladinì, aby byl alespoò u do- v maximální míøe respektovat autentické historické staveb dosažen tradièní pøíèný øez (prùmìrná výška øímsy konstrukce, prvky a detaily a høebene krovu vzhledem k okolním objektùm). - pøi obnovì historických objektù provádìt pouze taTaké urbanisticky nebo výraznì architektonicky rušivé, kové úpravy, které jsou odstranitelné a vratné event. i parazitní objekty, které je nutno po dožití nebo døíve - veškeré objekty je zapotøebí pravidelnì udržovat; pøíodstranit. Pøi následujícím stavebním zámìru je tøeba dosáhnout alespoò architektonicky a urbanisticky nerušícího sta- pady zanedbání údržby vlastníkem je tøeba øešit vèas vu. V pøípadì uskuteènìní navrhovaného zámìru (novostav- do doby obnovy zaniklých lisoven je zapotøebí zaby na jejich místì nebo nového øešení prostoru) nutno archi- bezpeèit koruny dochovaného obvodového zdiva hlinìnou tektonicky pøeøešit (podle obecných zásad platných pro

kápí nebo drnováním; vnitøní prostor a bezprostøední okolí vyèistit od náletové zelenì a veškerého nepoøádku, pøípadnì provizornì pøestøešit - preferovat užití tradièních stavebních materiálù a prvkù pøi rekonstrukcích i novostavbách - zohlednit specifika historických stavebních materiálù: - pro zajištìní vyváženého vodního režimu stavby používat vždy prodyšné úpravy povrchù (vodorovných i svislých) konstrukcí i bezprostøedního okolí stavby 3 - vyvarovat se kombinace odlišnì roztažných a pružných materiálù - historické stavby oèistit od nepatøièných prvkù: - oplechování a okapní žlaby nahradit tradièním detailem okraje bobrovkové støechy s podmazáním maltou; co se týèe okapù je u historických lisoven ochrana stìny zajištìna tradicí ovìøeným pøesahem okraje støechy - betonové tašky nahradit bobrovkou - komíny eliminovat zmìnou zpùsobu vytápìní - typové výplnì - v maximální míøe omezit obytné využití staveb - pøestože nìkteré objekty jsou rekreaènì nebo i trvale obývány a že jistému zájmu o rozšíøení tohoto zpùsobu využití budov nelze patrnì zabránit, je tøeba smysl tìchto objektù hledat pøedevším v jejich pùvodní funkci - odstranit prvky, které do historického prostøedí vinohradní ulice nepatøí: - ploty a zídky - betonové sloupy elektrického vedení

- rehabilitovat vazbu sklepní ulice na kulturní krajinu - udržovat zeleò; doporuèujeme provést odbornou inventarizaci zelenì s následným návrhem její obnovy 3 / Specifikem hlinìných staveb je jejich reagování na vlhkost projevující se dle druhu a množství obsaženého jílu objemovými zmìnami. Tuto skuteènost je tøeba zohlednit pøi kombinování s jinými stavebními materiály. Již v období první republiky se objevily nìkteré úpravy poškozující fyzický stav hlinìných staveb, pro nìž je nezbytné, aby nedošlo k nadmìrnému zvlhnutí, což se týká pøedevším paty zdi. Jsou pro ni nebezpeèné veškeré neprodyšné úpravy podlah, a bezprostøedního okolí stavby i tvrdé omítky s velkým podílem cementu. Tyto vzdor oèekávání nezamezí vniknutí vody do stavby, zbraòují však tomu, aby se mohla volnì odpaøit. Náhrada neuspokojivì pùsobících bøizolitových a jiných tvrdých omítek tradièními vápennými není tedy jen otázkou estetickou, ale týká se samé stavební podstaty staveb. Mnohde již provedené pøetøení bøizolitu latexem v žádném pøípadì nemùže být postaèující úpravou.

Památková ochrana Hnanická sklepní ulice byla zaøazena do výbìru navrhovaných památkových zón, pøedložených MK. Do doby prohlášení nepožívá památkové ochrany. V tomto ohledu by elaborát SHP vedle odborného a úøedního využití mohl být dùležitým podkladem pro nezbytnou osvìtu. Zpracovaný elaborát vytipoval nejhodnotnìjší s dochovaných historických vinohradních staveb k návrhu na prohlášení za kulturní památku, které by zabezpeèilo odstupòovaný režim ochrany.

Digitální zpracování

- s_zanik - zaniklé stavby dle porovnání s mapou stabilního katastru z roku 1824

Zpracování projektu hnanické sklepní ulice vychází struk- s_nskzan - zaniklé stavby dle mapového podkladu turou zpracování geografického informaèního systému z me- s_strech - tvar a orientace støechy todiky grantového projektu SHP Podyjí (Zuzana Syrová, Jiøí Syrový, Petr Dostál: Stavebnì historický prùzkum národního - n_strech - navrhovaný tvar a orientace støechy parku Podyjí a jeho ochranného pásma, grantový projekt Dále byla naskenována kopie císaøského otisku mapy MK ÈR 1996 - 1997; archivní rešerše a historický úvod Jan stabilního katastru z roku 1824 a letecký snímek (zpracovaO. Eliáš), z nìhož jsou pøevzata i podkladová data. ný správou NP Podyjí). Tyto soubory byly podtaženy pod Grafická èást je zpracována jako geografický informaè- vektorizovaný mapový podklad; podtažení byly provedení systém (dále jen GIS). Základní práce byly provedeny no pouze na základì ztotožnìní maximálního poètu znáv programu TopoL pro Windows a zpracované vrstvy pøelo- mých bodù bez další transformace tak, aby bylo možné poženy do programu ArcInfo s výstupem pro tisk a prohlížení rovnání se stávajícím stavem bez nežádoucích deformací. dat v programu ArcView 3.0a. Pro potøeby uživatele byla Projekt GIS ArcView obsahuje již i základní fotografické náhledy data upravena pro prohlížení v programu ArcExplorer jednotlivých objektù a umožòuje jejich interaktivní prohlížení. Tuto moža v nìm vygenerovány pøíslušné náhledy (projekty). nost nelze v programu ArcExplorer využít. Ke grafickým datùm jednotlivých vrstev jsou pøipojeny databáze umožòující generování a kompozici náhledù, které jsou obsahem grafické èásti tohoto elaborátu. Analogicky - regplan - urbanistické bloky a prostory v rozsahu øešebyly vygenerovány projekty k prohlížení pomocí programu ného území ArcExplorer: - s_stavby - stavby dle mapového podkladu - podklad.aep - podklad - s_stavbc - stavby doplnìné dle terénního prùzkumu - let_snim.aep - letecký snímek a leteckého snímku - sk1824.aep - porovnání stávajícího stavu s mapou sta- s_fasady - fasády bilního katastru z roku 1824 (s podtaženou mapou) - s_fasadc - fasády doplnìných staveb - sk1824a.aep - porovnání stávajícího stavu s mapou - s_ohrzdi - zdi (ohradní, opìrné, obvodové zaniklých sta- stabilního katastru z roku 1824 veb), ploty - hodnoceni.aep - architektonické a urbanistické hodnocení - s_drob - drobné objekty - sochy, køíže, boží muka fo:

V rámci GIS byly poøízeny následující coverage ArcIn-

- s_sklepy - sklepy

- regulace.aep - územní systém urbanistické stability / návrh regulace

- pampece.aep - památková klasifikace Katalog objektù byl zpracován v programu Adobe PageMaker 6.5 a exportován do formátu *.pdf pro prohlížení v programu Adobe Acrobat Reader. Obsahuje následující soubory: - sever. pdf - katalog objektù; severní èást sklepní ulice - jih. pdf - katalog objektù; jižní èást sklepní ulice - legenda. pdf - legenda Katalog je seøazen formou “procházky” poèínající sklepem ev. è. 1 na severovýchodním okraji sklepní ulice. Spoleèným identifikátorem s daty GIS je katalogové èíslo; v záhlaví je dále uvedeno evidenèní èíslo podle podkladu poskytnutého objednatelem a parcelní èíslo. V textové èásti je pro každý katalogizovaný objekt zpracován popis, stavební historie, hodnocení a doporuèení pro obnovu a rekonstrukci. Textová èást je doplnìna o fotodokumentaci a návrh prostorové regulace, zpracovaný v programu AutoCad. Fotodokumentace byla pøed zaøazením do katalogu zpracována v programu Adobe Photoshop 5.0, v nìmž byly pøedevším sezeny dílèí fotografie fasád. Na nich pak v rámci katalogu bylo podrobnì vyznaèeno hodnocení. Pro rychlé vyhledávání v katalogu je na titulní stranì obou jeho èástí pøehled katalogizovaných objektù s možností interaktivního rychlého vyhledávání pomocí programu Adobe Acrobat Reader.

Obsah Historický pøehled

2

Hnanice

2

Hnanické vinohrady a vinohradní stavby

3

Podlahy, schody Krovy Krytiny Otvory a výplnì

13 14 14 14

Literatura

15

Prameny, ikonografie, mapy a plány Urbanistický rozbor a stavebnì historický vývoj sklepní ulice 4 Hist. mapy: hist. plány (OA Znojmo):

Typologie vinohradnických staveb v Hnanicích èp. 6: s pøihlédnutím k celkovému kontextu èp. 13: na Znojemsku 6 Kompozice prùèelí

èp. 89: 9 èp. 107: Prùzkumy, zamìøení a projekty:

Stavební materiál, konstrukce a povrchová úprava

10 Doporuèení pro regeneraci sklepní ulice

Nepálená hlína a/ nakládaní b/ nabíjení c/ války d/ nepálená cihla Masivní zdìné stìny Kámen Pálená cihla Povrchové úpravy Vodorovné nosné konstrukce Stropy Klenby

10 Návrh regulace èinností 10 Obecné zásady 10 11 Památková ochrana 11 Digitální zpracování 12 12 12 13 13 13 13

17 17 17 17 17 17 17 17

18 18 19

21 22