Hlodavci Nejpočetnější skupina savců
základní charakteristika řádu • přes 40% všech druhů savců • přizpůsobiví – všude kromě Antarktidy • většinou: – malí, dlouhý ocas, drápy – 4 dlouhé řezáky (sklovina jen zepředu, dorůstají) – terestrické (pozemní) druhy – sociální, tvoří velké společnosti – vysoce přizpůsobiví – zvětšený hlavní žvýkací sval (pohyb čelistí svisle i dopředu a dozadu)
základní charakteristika řádu • • • • • •
vysoká plodnost - krátká březost, hodně mláďat převážně býložraví, ale mnozí i všežraví velké slepé střevo – bakterie – trávení celulózy požírání výkalů – potravy zpracované ve sl. střevě asi 2 000 druhů, z toho přes 1 000 – myšovití 3 podřády (podle uspořádání čelistních svalů): – veverkovci (veverkočelistní) – morčatovci (dikobrazočelistní) – myšovci
hlodavci ČR • 7 čeledí – 27 druhů – Veverkovití – Plchovití – Myšovití – Křečkovití – Nutriovití (nepůvodní) – Bobrovití – Myšivkovití
veverka obecná (Sciurus vulgaris) • • • • • • •
210-410 g, délka 200-270 mm silné zadní nohy s protáhlými prsty, huňatý ocas proměnlivé zbarvení – od rezavé po černou skáče 3 – 4 metry ocas – kormidlo + padák – zvl. svaly mění jeho tvar hnízda z větviček – nocleh, mláďata potrava: lesní plody, semena šišek, pupeny stromů, ptačí vejce • dělaá si zásoby – v dutinách, v zemi, houby nabodává na větve
plch velký (Glis glis) • • • •
80-155 g, délka 120-180 mm připomíná malou veverku šedohnědé barvy v listnatých lesích a zahradách, i na území Prahy noční aktivita, přes zimu hibernuje, do stavu strnulost upadá i při nepřízni počasí– prospí až 8 měsíců • hnízdí v dutinách stromů nebo volně na větvích • vzteklá a nesnášenlivá povaha
myš domácí (Mus musculus) 9-25 g, 70-100 mm původní rozšíření – stepi polopouště na jihu Eurasie a v severní Africe; zavlečena člověkem do celého světa většinou je pevně vázána na lidská obydlí (synantropní) znám výskyt i např. v mrazírnách nebo v šachtách dolů čilá hlavně večer a v noci teritorium si značí pachem; vylučuje feromony ročně 5 – 10 vrhů o 4 – 9 mláďatech laboratorní forma - albinotická
potkan (Rattus norvegicus) • • • • • • •
140-500 g, 160-270 mm bývá zaměňován s krysou původ – bažiny východní Asie Evropa – až v 18 století, dnes – velmi rozšířený kanály, sklepy, skladiště, skládky, zeměděl. objekty dobře běhá, skáče, plave; nešplhá po půdách žije v rodinných klanech – základem březí samice nebo pár – složitý sociální řád, střeží své území • velmi inteligentní, nedůvěřivý • odhad počtu v Praze – 5 milionů – riziko nemocí
krysa obecná (Rattus rattus) • • • • • • • •
130-250 g, 160-235 mm menší, subtilnější, ocas delší než tělo, velké uši působí čistotnějším dojmem (i výběrem prostředí) suchomilný, původně stromový druh – na půdách, ve vyšších patrech skladišť, hospodářských objektů původem z JV Asie, v Evropě již před 2 – 3 tis. lety vymizela se zavedením kamenných podsklepených staveb s kanalizací namísto suchých dřevěných návrat do Čech – po r. 1929 (lodní dopravou po Labi) dnes – výskyt v širším okolí Labe, je na vzestupu
myšice lesní (Apodemus flavicollis) • 18-45 g, 90-123 mm • oproti myši – větší uši i oči, delší zadní chodidla, hnědá, ostře ohr. bílé břicho, žlutá skvrna na hrdle • výskyt – smíšené lesy, sady, zahrady, lidská obydlí • rychle běhá, skáče až 1 m, šplhá až do 7 m výšky • živí se plody a semeny, drobnými živočichy • aktivní i přes zimu, pouze za silných mrazů – krátkodobá strnulost • u nás ještě m. křovinná, m. malooká, m. temnopásá
další naše druhy myšic: • myšice temnopásá (Apodemus agrarius)
• myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) • myšice malooká (Apodemus uralensis)
křeček polní (Cricetus cricetus) • 150-600 g, 215-340 mm • zavalité tělo, krátké končetiny a kratičký, řídce osrstěný ocas • pestré zbarvení (na rozdíl od sysla) • pole, louky, meze, břehy vodních toků • spíše v nížinách (nad 600 m n.m. vzácný) • žije samotářsky v norách – vyžaduje hlubokou půdu • vychází za soumraku, živí se zelenými částmi rostlin i drobnými živočichy • dělá si zásoby až 16 kg, přerušovaně hibernuje • nesnášenlivá a bojovná povaha – prská, vrže zuby •
http://www.youtube.com/watch?v=JLjxUeVRBas&feature=related
norník rudý (Clethrionomys glareolus) 10-36 g, 80-120 mm •jeden z našich nejběžnějších druhů drobných savců •nápadně červenavě rezavé zbarvení na hřbetě •zejm. v listnatých a smíšených lesích •aktivní hlavně v noci, ale i ve dne •hnízdí pod pařezy a v kořenech stromů pestrá potrava, mění se během roku – i živočišná
hraboš polní (Microtus arvalis) • • • • • • • •
15-40 g, 80-130 mm další z našich nejběžnějších drobných savců typický druh otevřené krajiny a kulturní stepi zima – stohy, sýpky, seníky podzemní nory, na povrchu pospojovány cestičkami systém chodeb – hnízdo, zásobárny „jídelny“… zimní hnízda – větší, pro více hrabošů přemnožení v 3 – 5 letých intervalech
hryzec vodní (Arvicola terrestris) • • • •
60-200 g, 120-200 mm náš druhý největší druh hraboše dlouhý, krátce osrstěný ocas, uši téměř skryté zarostlé břehy rybníků, potoků a řek s vyšším břehem => hrabe chodby – i desítky m dlouhé • na podzim – od vod => zahrady, louky • v létě – zelená potrava, v zimě – kořeny; nezimuje • nesnáší se s ondatrami
ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) • 1-1,6 kg, délka 25-40 cm • náš největší hraboš • ze stran zploštělý, lysý a drobnými šupinkami pokrytý ocas => kormidlo při plavání • nemá plovací blány; samci – pachové žlázy • zavlečeny do Čech ze Sev. Ameriky v r. 1905 • rozšířily se i do okolních států • břehy stojatých a pomalu tekoucích vod
ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) • žijí v párech, hrabou až 10 m dlouhé nory – hnízdní dutina + úkrytové, útěkové, větrací chodby, alespoň jeden východ pod hladinou
• hrady – v mělké vodě – až 1 m v průměru – uvnitř hnízdní dutina vystlaná suchou trávou – v zimě je zevnitř užírají
• potrava: – v létě – zelené rostliny, v zimně kořeny a oddenky – vodní živočichové (hlavně škeble)
myšivka horská (Sicista betulina) • • • • • • • •
7-13 g, 58-76 mm nápadně dlouhý ocas (120-170 % délky těla) černý pruh od hlavy až ke kořeni ocasu od myšice se odlišuje menší velikostí, delším ocasem, kratší zadní tlapkou, stanovišťěm příbuzná tarbíkům; chápavý ocas na moravských horách, v Čechách – Šumava většinu života prospí malá rozmnož. schopnost – max. 14 mláďat/ž.
nutrie říční (Myocastor coypus) • • • • • •
6-12kg, 40-80cm (mezi bobrem a ondatrou) příbuzná s morčetem zadní tlapky - 4 prsty spojené plovací blánou chlopňovité nozdry - při potápění se uzavírají mokřadní oblasti a okolí vodních toků v malých rodinných skupinách, které vede stará samice • mléčné bradavky vysoko na bocích-kojení ve vodě • do ČR – r. 1924, od 70. let – v přírodě, na vzestupu
nemoci přenášené hlodavci • leptospiróza – leptospira – bakterie, spirálovitý tvar – přenos – močí nakaženého zvířete (voda, nemyté plechovky, půda, potraviny, pokousáním) – příznaky: • jako chřipka, vysoké horečky, někdy druhá fáze – poruchy ledvin, strnutí šíje, zvracení • v závažných případech – žloutenka, zástava močení, krev ve stolici…
– léčba - ATB
nemoci přenášené hlodavci • dýmějový mor – – – –
tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis k nákaze hl. od krys dochází přenosem blechou inkubační doba 2-6 dnů, kdy se bakterie množí příznaky: • úbytek energie, horečka, bolest hlavy a pocit chladu dostavující se náhle na konci inkubační doby • od tohoto okamžiku infekce buď začne ustupovat, nebo se stane smrtelnou • zvětšení lymfatických uzlin =>v nadýmající se měchýřky hnisu, klasický znak dýmějového (bubonického) moru • ložiska bolestivě prohnisají i skrz kůži => celková sepse
