Pramen: Bundeszentrale für politische Bildung Dossier Geschichte begreifen http://www.bpb.de/methodik/01V8O0.html Překlad: Kateřina Bradáčová/Jana Pietschmannová
Hledání stop Werner Imhof Werner Imhof pracuje jako publicista, lektor a vydavatel. Od roku 2003 je koordinátorem projektu „Dialog s pamětníky“ při Nadaci Brücke/Most pro českoněmecké porozumění a spolupráci. -------Pomalu, ale jistě ubývá pamětníků doby nacismu. A ani hledání stop nezacelí onu bolestivou ztrátu. Na druhou stranu se hledání stop věnuje také pohledu na dějiny každodennosti a je tedy velmi dobrým pomocníkem v nouzi tím, že vtahuje a nutí žáky k samostatné a činnostně orientované práci. Kromě toho je tato metoda vhodná jako protipól k znepokojující tendenci médií poupravovat dějiny při zprostředkování a komercionalizaci historie nacismu. Na to upozorňuje Johannes Heer: •
•
•
Hitler a Goebbels jsou – podobně jako ve filmu Bernda Eichingera „Der Untergang“ (česky Pád Třetí říše), nebo v televizních seriálech Guida Knoppse – představováni jako zločinci, kteří zešíleli a z velitelského bunkru ženou půlku světa do záhuby. Koncetrační a likvidační tábory jsou zobrazovány většinou jako přísně utajená místa, která leží daleko na Východě a kde sadističtí příslušníci SS provádějí strašlivé zločiny – a nikdo o ničem nevěděl. A válka pak působí jako nepochopitelná katastrofa, ve které stateční a poslušní vojáci odvážně bojovali, i když je jejich šílený velitel Hitler posílal do nesmyslných bitev, a která nakonec Německo při bombardování proměnila v hrst trosek.
Nemusíte být historikem, ani nemusíte navštívit Osvětim, proto, abyste zjistili, že toto není veškerá pravda. Mladí hledači stop odhalí při své práci i další pohled: Holokaust se odehrával před našimi dveřmi, u sousedů a spoluobčanů. Diskriminace, pronásledování, okrádání a vraždění Židů, Romů, postižených, Svědků Jehovových, homosexuálů a jinak smýšlejících lidí nezačalo v Osvětimi, nýbrž zde končilo. Ale nezřídka se vše odehrávalo také v sousedním domě, v blízkém lomu či lesíku, kde se nacházely sklepy Gestapa k mučení pronásledovaných lidí. Nacistický režim odvlekl z okupovaných zemí na 13,5 milionu lidí a nutil je v Německu pracovat. Tito lidé žili mezi námi, bydleli v nelidských podmínkách v táborech a nouzových ubytovnách. Podvyživeni a nuzně oděni museli často
1
pracovat až do padnutí. To mohl sotva někdo přehlédnout. Na každém místě v Německu se nacházejí stopy. Je potřeba pouze trocha organizace, ale hledání těchto stop je každopádně velkým didaktickým přínosem v pedagogickém učebním procesu.
Napínavá změna v jednotvárnosti školního dne Regionální projekty hledání stop jsou metodický přístup, kterému patří budoucnost – nejen v rámci dějepisu, ale také v rámci pedagogické pomoci při návštěvě památek. Vedou k rozptýlenému vzpomínání, v ideálním případě k "celoplošnému" uznání historické odpovědnosti.
Profil metody • • • • •
Počet účastníků: 10 – 150 Věková kategorie: 8. – 13. třída Časová náročnost: Projektové týdny; 4-5 dvouhodin mimo školu Náklady (bez jízdného): výdaje na spotřební a prezentační materiál, audio a videokazety, baterie, CD, DVD, fólie, kopie aj. Potřebná výbava: pracovní listy, digitální videokamera, příp. mikrofon, diktafon; podle formy prezentace např. nástěnka, výstava, power-point prezentace, pro přednáška: PC, projektor, plátno, pult
U žáků vzbuzuje právě tato změna oproti frontální výuce pocit, že na pořadu dne nebude žádná běžná školní výuka. Žáci pak budou samostatně aktivní, zaujmou vlastní stanovisko k tématu, které je z pohledu hlavních cílů výuky (prevence pravicového extremismu) bezpodmínečně vyžadována. Žáci si také procvičí vlastnosti empatie a spoluodpovědnosti, které v Německu v letech 1933 – 1945 chyběly. Takové stanovisko je také důležité pro připravu, realizaci a následné zpracování setkání s pamětníky. V ideálním případě je vše zakončeno projektem hledání stop. Bohužel nebudou časoví svědci z NS- časů z věkových důvodů již dlouho k dispozici. O to důležitější je více se věnovat právě nástroji „hledání stop“. Jak postupovat? Metodický prostředek hledání stop nabízí velké množství podnětů, jak lze žáky samostatně zapojit do výuky. Toho je potřeba velmi využívat. Pro mnohé učitele toto ale není jednoduché. Téma se jim sice zdá mimořádně důležité, ale mají pochybnosti, jestli ho žáci budou brát také stejně vážně. Tyto obavy jsou po všech zkušenostech neopodstatněné.
Hledání stop Osvědčilo se přistupovat k tématu dvěma otázkami, které vedou k určitým poznatkům: 1. Nacházejí se v našem rodném městě/regionu stopy židovských obyvatelů jaké osudy měli židovští spoluobčané v letech 1933- 45?
2
2. Byli zde přítomni nuceně nasazení? Odkud pocházeli? Kde pracovali? Jak s nimi bylo zacházeno? Která z těchto dvou cest bude plodnější a pro žáky zajímavější, závisí na regionálních podmínkách a bude se případně vztahovat k tomu, jestli se bude v průběhu projektu spolupracovat s pamětníkem. Výsledek hledání stop bude v ideálním případě zobrazovat individuální osud pamětníka a zároveň dá tento osud do určité souvislosti. Dalším krokem je rozdělení úkolů: • Interview – kdo bude mluvčí? • Protokol – kdo si bude dělat poznámky? • Technik – kdo filmuje/fotografuje/nahrává? Kdo není tak nakloněn přímé komunikaci, může např. vést protokoly, dělat si poznámky nebo pracovat s technikou. Hledání stop nemusí být rozsáhle zdokumentováno (např. natáčeno na video). Jde spíše o krátké představení skupiny, otázky, která má být zodpovězena, a o představení nejdůležitějších výsledků. Praktické tipy k videodokumentaci najdete na www.dialogpametniku.cz. Osoby, se kterými chcete udělat rozhovor, spíše vystraší, když si na první setkání ihned přinesete kameru a mikrofon. Teprve poté, co získáte důvěru, budou mnozí určitě rádi souhlasit s poskytnutím rozhovoru v rámci dokumentace. Důležité je vyměňovat si pravidelně zkušenosti, abyste mohli stanovit, jak budete dál pokračovat: • Co bylo pro mě velmi neobvyklé? • Co bylo zvlášť důležité? • Co mě překvapilo/potěšilo? • Kde a jak můžeme dál dojít? Následující zásady při hledání stop si zapamatujte: Být slušný, ale tvrdošíjný! Netlačit na pilu. Přátelsky vysvětlit, odkud pocházíte a z jakého důvodu to děláte. Pokud se náhodou nějaká stopa ztratí – nevadí. Sledujte jinou! A pokud vám někdo bouchne dveřmi před nosem, i to může být pro vaši dokumentaci výpovědí – můžete ukázat na dveře a okomentovat to např. takto: „Tady se nám bohužel nedostalo žádné další informace“. Jak začít? V zásadě platí toto: nerozhoduje to, kde pátrání začne! Důležité je, aby stopy, které se stanou viditelnými, byly dokumentovány a neustále sledovány. Jako první se nabízí začít přímo ve vaší škole: • Existovala již před rokem 1945? Pokud ano: • Jak byla budova tenkrát využívána? • Existují nějaké staré školní dokumenty? • Kde se nacházejí nyní? • Zkuste najít informace o učitelích a žácích, kteří byli tenkrát pronásledováni kvůli svému židovskému původu a/nebo byli z jiných důvodů ze školy vyloučeni. • Co se s nimi stalo?
3
Jistě nebudete moct ve škole najít odpověď na každou z těchto otázek. A možná, že je vaše škola celkem mladá. To tedy znamená: vydat se po stopách jinam. Ale kam? Např. tzv. Ohlašovny obyvatel (nebo registrační místo obyvatel), které najdete při radnici nebo obecním úřadě, může být velkou pomocí. Nebo zde můžete poprosit o rozhovor se starostou. Na radnici vám také můžou poradit, jaké osoby nebo spolky zabývající se historií města/obce byste mohli kontaktovat. Můžou vám pomoci i při navázání kontaktu se staršími občany, kteří možná budou ochotní mluvit o minulosti. Kde se uchovávají spisy ze třicátých a čtyřicátých let a kdo by vám mohl poradit s orientováním se v nich? Cenné informace a kontakty najdete v místním muzeu nebo v archivech. Také archiv regionálních novin je velmi zajímavým pramenem. Z mnoha typů archivů jsou pro náš účel zajímavé především oblastní archivy. Sbírky archivů zahrnují především staré dokumenty v písemné podobě: spisy a listiny, které jsou je potřeba zachovat do budoucna. Nejčastěji se jedná o písemné prameny veřejné správy, úřadů a soudů. Ale najdete zde také sbírky novin, map, fotek, plakátů a dalších dokumentů. Často se zde nachází i písemné a jiné pozůstalosti různých firem, spolků a jiných organizací, příležitostně také velmi cenné pozůstalosti soukromých osob. Všechny tyto dokumenty jsou uvedeny v katalogu s příslušnou signaturou. Před návštěvou archivu si nejlépe telefonicky domluvte přesný termín. Pracovník archivu se pak může na vaši návštěvu připravit a lépe vám tak poradí, jak se v dokumentech můžete orientovat a jaké archivní sbírky by pro vás mohly být zajímavé. Případné důležité dokumenty si můžete s povolením pracovníka archivu zkopírovat. Hledání pamětníků, kteří pamatují období nacistického režimu, může začít u vlastního příbuzenstva. Pokud zde nenajdete žádné stopy, zeptejte se sousedů, na obci nebo radnici, v muzeu apod. Pokud jste našli někoho, kdo je ochoten hovořit o tomto období, jsou pravidla rozhovoru ta samá jako při setkání s člověkem, který přežil nacistický teror (viz pracovní list Orální historie). Zapamatujte si, že nejste instance, před kterou se má pamětník ospravedlňovat. Kdo je připraven vyprávět, je pro vás důležitým historickým pramenem. V Německu se spíše počítá s tím, že pamětníci patří více méně do generace přihlížejících, kteří mají určitý podíl viny na vzestupu nacistického režimu nebo se za to dokonce cítí vinni. Podíl těch, kteří byli obětí je malý, a ti, kteří se podíleli na zločinech, svou tvář neukáží. V České republice lze také najít kolaboranty s režimem, ale ve stejné míře i ty, kteří byli proti režimu.
Vyhodnocení a dokumentace Po skončení setkání s pamětníkem začněte nejlépe ihned s vyhodnocením rozhovoru, dokud je vše ještě čerstvé, a vyjádřete své emoce a zážitky z něj. Věcný rozbor bude následovat později. Nesrovnalosti nebo věcné pochybnosti, kritika postoje pamětníka – to jsou věci, o kterých se v jeho přítomnosti nediskutuje. Podstata rozhovoru se ukáže
4
následně v souvislosti s výsledkem hledání stop – a tímto jsme se dostali k dokumentaci a prezentaci výsledků, kde se fantazii a kreativitě meze nekladou. Z videodokumentace můžete sestříhat film a zvukové nahrávky mohou být základem pro rozhlasovou hru. Prvky z video a audio nahrávek, fotky a texty mohou být základem pro různé formy výstav. Před zvolením způsobu dokumentace vše nejprve společně prodiskutujte a rozhodněte: CO chceme KOMU a KDE ukázat? CO, KOMU a KDE – v tomto pořadí – rozhoduje o dalších krocích. Pokud chcete prezentovat zajímavé výsledky hledání stop k zapomenutým osudům, obětem nebo místům činu s cílem vytvořit oficiální vzpomínkové místo, tak je již od začátku nutná spolupráce s tiskem (např. „žáci dělají noviny“). Také akce na veřejnosti jsou velmi působivé (vyjít do ulic a upozorňovat kolemjdoucí na ono místo pomocí letáku, pořádání demonstrací, postavit informační stánek v pěší zóně, podpisová akce, domluvit si schůzku se starostou/hejtmanem/ poslancem apod.). Pokud chcete výsledky projektu představit především spolužákům, rodičům nebo další generaci žáků, nabízí se různé formy prezentace např. prostřednictvím nástěnek, výstav, jednoduchých publikačních projektů v powerpointové prezentaci, CD, webové stránky nebo filmy. Velmi povedeným příkladem webové prezentace a obdivuhodné výstavy k projektu hledání stop na vlastní škole vypracovala skupina Gymnázia Marie Terezie z Augsburgu (česky Aušpurk). Velmi povedené jsou i jejich tipy na odkazy. Možnosti internetu můžete samozřejmě využít již při rešerši, k výměně informací a při práci s věrejností např. pomocí webových stránek o projektu, chatu, komunikace prostřednictvím e-mailů apod. Tipy najdete např. na www.exilclub.de. Cíle, které se s projektem hledání stop prolínají, mohou být různorodé a mohou se protínat. Kvalitní práce s veřejností, pečlivá dokumentace a účelně připravená prezentace jsou základem k úspěchu a udržitelnosti projektu.
Literatura Heer, Johannes: Hitler war´s. Vergangenheit. Berlin 2005.
Die
Befreiung
der
Deutschen
von
ihrer
Kößler, Gottfried; Steffens, Guido; Stillemunkes, Christoph (Hrsg.): Spurensuche. Ein Reader zur Erforschung der Schulgeschichte während der NSZeit. Frankfurt/M. 1998.
5
