Hlavní faktory ovlivňující spokojenost rodilých mluvčích v jejich zaměstnání

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce

Hlavní faktory ovlivňující spokojenost rodilých mluvčích v jejich zaměstnání Diplomová práce

Bc. Michaela Hamouzová

Vedoucí diplomové práce:

PhDr. Imrich Vašečka, Ph.D.

Brno 2011 1

2

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně a ţe jsem čerpala pouze ze zdrojů uvedených v přiloţeném seznamu pouţité literatury. V Brně, 22. května 2011

----------------------------Michaela Hamouzová

3

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce PhDr. Imrichu Vašečkovi, Ph.D. za cenné rady a za čas, který mi věnoval. Mé díky patří i respondentům za jejich ochotu zúčastnit se mého výzkumu a za poskytnutí úţasného mnoţství zajímavých a uţitečných informací.

4

Obsah Úvod

8-9

1. Identifikace cílové skupiny

10 - 16

1.1. Cizinec

10

1.2. Imigrant

11 - 13

1.2.1. Integrace

11 - 12

1.2.2. Transnacionální migrace

12 - 13

1.3. Kulturní identita

13

1.4. Rodilí mluvčí

14 - 15

1.4.1. Moţnosti zaměstnání rodilých mluvčích 1.5. Shrnutí

15 15 - 16

2. Zaměstnávání cizinců v České republice

17 - 20

2.1. Vývoj počtu cizinců z anglicky mluvících zemí po roce ´89

17

2.2. Typy pobytů

17 - 18

2.3. Kompetentní úřady

18

2.4. Trh práce

18 - 19

2.5. Shrnutí

19 - 20

3. Spokojenost a motivace

21 - 26

3.1. Vymezení pojmů

21 - 22

3.1.1. Spokojenost

21 - 22

3.1.2. Motivace

22

3.1.3. Potřeby

22

3.2. Teorie potřeb

22 - 25

3.2.1. Maslowova pyramida potřeb

23 - 24

3.2.1.1. Pouţití Maslowovy pyramidy potřeb v teorii řízení 3.2.2. Herzbergova dvoufaktorová teorie 3.3. Shrnutí

24 25 26

4. Multikulturní organizace

27 - 34

4.1. Multikulturní řízení lidských zdrojů

27 - 29

4.2. Vliv kultury

29 - 34 5

4.2.1. Interkulturní komunikace

30

4.2.2. Stereotypy

30 - 33

4.2.3. Interkulturní kompetence

33 - 34

4.3. Shrnutí

34

5. Metodologická část

35 - 41

5.1. Cíl diplomové práce a hlavní výzkumná otázka

35

5.1.1. Vedlejší výzkumné otázky

35

5.2. Charakteristika cílové skupiny

35

5.3. Metodika

36 - 38

5.3.1. Kvalitativní výzkum

36

5.3.2. Zdroje informací

37

5.3.3. Výzkumná strategie

37

5.3.4. Metoda rozhovoru

37

5.3.5. Výzkumný vzorek

37 - 38

5.3.6. Úskalí výzkumu cizích kultur

38

5.4. Operacionalizace

38 - 39

5.5. Vedlejší výzkumné otázky a konkrétní dotazy respondentům

39 - 41

6. Výzkumná část

42 - 84

6.1. Průběh výzkumu

42

6.2. Respondenti

43

6.3. Obecná charakteristika rodilých mluvčích

44 - 61

6.3.1. Etnická/Státní identita

44

6.3.2. Demografická identita

44

6.3.3. Profesní identita

44 - 45

6.3.4. Důvody pro výběr povolání lektora anglického jazyka

45 - 47

6.3.5. Důvody pro výběr České republiky

47 - 48

6.3.5.1. Brno

48 - 49

6.3.6. Češi

49 - 50

6.3.7. Co mají/ nemají rádi na ţivotě v ČR

50 - 51

6.3.8. Problémy, s nimiţ se setkali

51 - 52

6.3.9. Plány do budoucna

52 - 54

6.3.10. Znalost jazyka a sledování českých médií

54

6

6.3.11. Zájem o profesi učitele

55

6.3.12. Očekávání

56

6.3.13. Důvody pro výběr instituce

57 - 59

6.3.14. Důvody, proč s prací skončil

59 - 60

6.3.15. Shrnutí

60 - 61

6.4. Spokojenost

61 - 69

6.4.1. Uspokojení mimopracovních fyziologických potřeb

62

6.4.2. Uspokojení mimopracovní potřeby jistoty

62 - 63

6.4.3. Uspokojení mimopracovních sociálních potřeb

63 - 64

6.4.4. Uspokojení pracovních potřeb fyziologických potřeb

64 - 66

6.4.5. Uspokojení pracovní potřeby jistoty

66 - 67

6.4.6. Uspokojení pracovní sociální potřeby

67 - 68

6.4.7. Shrnutí

69

6.5. Motivace

69 - 77

6.5.1. Uznání

70

6.5.2. Náročnost

71

6.5.3. Odpovědnost

72

6.5.4. Kariéra

73

6.5.5. Růst

74

6.5.6. Seberealizace

74 - 75

6.5.7. Záliba

75 - 76

6.5.8. Motivace učit

76

6.5.9. Shrnutí

77

6.6. Multikulturní personální práce

77 - 83

6.6.1. Organizace práce a problémy

77 - 78

6.6.2. Vedení

79 - 81

6.6.3. Komunikace

81

6.6.4. Pracovní kolektiv

82

6.6.5. Stereotypy a vztahy s českými kolegy

82 - 84

6.6.6. Shrnutí

83

7. Závěr

84 - 89

Použitá literatura

90 - 91

7

Anotace

92 - 93

Jmenný a věcný rejstřík

94 - 95

Stať

96 - 106

8

Úvod V České republice vzniklo po revoluci velké mnoţství agentur zabývajících se výukou cizích jazyků. Většina z nich zaměstnává jako lektory tzv. rodilé mluvčí čili cizince vyučující v naší zemi svůj rodný jazyk. Setkat se s touto skupinou vyučujících můţeme i v různých typech školských zařízení, od cizojazyčných mateřských školek, přes základní a střední školy, aţ po univerzity, bez ohledu na to, zda se jedná o státní či soukromé školy. Na tuto skupinu pracovníků bych se ve své práci ráda zaměřila. Sama jako lektorka působím a reflektuji zvláštnosti v zaměstnávání a specifické postavení rodilých mluvčích v rámci organizace. Zahraniční lektoři jazyků představují dle mého názoru velice specifický druh migrantů. Jelikoţ tito lidé přicházejí ze zemí, které jsou na vyšší hospodářské úrovni neţ Česká republika, nedá se předpokládat, ţe by materiální zajištění bylo hlavním impulsem pro jejich imigraci do naší země. Přesto právě otázka pracovní činnosti je téma, které mě v souvislosti s touto skupinou zajímá nejvíce. Jaké byly jejich důvody pro výběr povolání lektora svého rodného jazyka? Bylo jím nedostatečné vzdělání, jeţ jim v domovské zemi bránilo najít uplatnění, nebo je v prvé řadě lákala myšlenka bydlení v cizí zemi a druh povolání byl pro ně druhotnou záleţitostí? Nalezení odpovědí na otázky týkající se jejich identity by mi mohlo napomoci naplnit cíl mé práce, jímţ je zjištění hlavních faktorů zajišťujících spokojenost těchto imigrantů. Má výzkumná otázka totiţ zní: Jaké hlavní faktory ovlivňují spokojenost a motivaci rodilého mluvčího v zaměstnání? Aplikačním cílem mé práce je pak nalezení

faktorů

ovlivňujících

spokojenost

těchto

zaměstnanců,

které

můţe

zaměstnavatel svou činností přímo ovlivnit. Informace o jejich tuţbách a potřebách mohou dále umoţnit i zlepšení efektivity práce s touto skupinou zaměstnanců a zvýšení jejich integrace do organizace. Jak uţ jsem zmínila dříve, zajímat mě budou především témata týkající se pracovní činnosti rodilých mluvčích. Mým záměrem je však získání uceleného obrázku jejich ţivota, takţe se nebudu vyhýbat ani otázkám týkajících se jejich soukromého ţivota, především témat jako je rodina, přátelství, bydlení, plány do budoucna, problémy ţivota v České republice či souţití s jejími obyvateli. Ačkoli je mým primárním cílem zjištění faktorů, týkajících se jejich pracovní činnosti, ráda bych 9

zjistila i informace o jejich celkové spokojenosti a to i té mimopracovní. Tito lidé většinou nemají v České republice svou rodinu ani ţádné zázemí, coţ by měl jejich zaměstnavatel v personální práci s nimi reflektovat a brát na vědomí. Pokud totiţ nebudou spokojení s ţivotem v České republice, nemůţe je ani sebelepší práce personalisty udrţet v zaměstnání, potaţmo v naší zemi.

10

1. Identifikace cílové skupiny Vzhledem ke skutečnosti, ţe nejvíce vyučovaným cizím jazykem v České republice je anglický jazyk, rozhodla jsem se zaměřit na anglicky hovořící rodilé mluvčí a to především na osoby pocházející z Velké Británie a Spojených států amerických. Tato skupina má mnoho různých charakteristik. Co je však na první pohled zřejmé a co do značné míry ovlivňuje náš přístup k nim i jejich k nám je fakt, ţe se jedná o osoby odlišné národnosti. Identita, která nás tedy v souvislosti s nimi zajímá nejvíce, je identita etnická a kulturní. Identitou rozumíme „typické rysy jedince nebo skupiny, obvykle podmíněné sociálními charakteristikami. U jedince, ale i u skupiny je takovým označením především jméno. Národní identita se například řídí tím, zda se povaţujeme za „Angličana“, „Američana“, „Francouze“ apod.“ (Giddens, 1999, p. 550) Jak ale poznamenává Eriksen (2007) identifikace můţe být vnitřní a vnější, zvolená i vnucená, coţ záleţí na tom, jestli bereme v úvahu to, jak člověk vidí sám sebe, nebo to, jak ho vidí jeho okolí. Identifikace je navíc proměnlivá. Liší se podle toho, ke komu ji vztahujeme. Jediný člověk tak můţe být pro své rodiče synem, pro prodavače zákazníkem a pro další například pákistánským zubařem provozujícím praxi ve Stockholmu. Jakými termíny tedy osoby odlišné národnosti v souvislosti s jejich etnickou identitou nazýváme a jaké další charakteristiky nás v souvislosti s nimi zajímají?

1.1. Cizinec Cizinec je obecný termín, jímţ chceme obvykle vyjádřit, ţe je člověk odlišné národnosti neţ obyvatelé daného státu. Jedná se tedy o osobu bez státního příslušenství státu, ve kterém právě pobývá. Podle cizineckého zákona je cizincem „fyzická osoba, která není státním občanem České republiky včetně občana Evropské unie.“1

1

http://portal.gov.cz/

11

1.2. Imigrant V souvislosti se stěhováním osob z jednoho státu do druhého hovoříme o migraci. Podle Velkého sociologického slovníku se jedná o „prostorové přemisťování osob přes libovolné hranice (zpravidla administrativní), spojené se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, případně natrvalo.“ (Petrusek, 1996, p. 627) Slovník antropologie občanské společnosti přichází naproti tomu s definicí migrace jako „přesunu jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních.“ (Dohnalová, Malina, 2006, p. 424) Osoby, jeţ se procesu migrace účastní, nazýváme imigranty nebo emigranty. Imigrant je „osoba přicházející do země za účelem pobytu dlouhodobějšího charakteru.“ (Dohnalová, Malina, 2006, p. 276) Emigrant je naproti tomu „vystěhovalec čili osoba, opouštějící zemi za účelem vystěhování se do ciziny.“ (Dohnalová, Malina, 2006, p. 187) Tatáţ osoba můţe být jak imigrantem, tak emigrantem. Z hlediska České republiky je Američan, který se přistěhoval do naší vlasti, imigrantem, zatímco pro americkou stranu je emigrantem, protoţe svou zemi opustil. Mezinárodní definice imigranta je pak poměrně široká. Podle ní lze za imigranta povaţovat „kaţdého drţitele povolení k pobytu, který v cizí zemi pobývá déle neţ rok.“ (Horáková, 2008, p. 17) 1.2.1. Integrace imigrantů Cílem většiny vyspělých demokratických států je integrace, coţ je „proces postupného začleňování imigrantů do struktur a vazeb společnosti domácího obyvatelstva. Jedná se o komplexní jev, který je přirozeným důsledkem migrace a který má své politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboţenské aspekty.“ (Dohnalová, Malina, 2006, p. 288) Mezi čtyři hlavní dimenze patří podle Trboly (2010) dimenze: sociální, kam patří všechny oblasti bydlení, například jeho kvalita a místo, délka pobytu, zdravotní péče nebo sociální zabezpečení, ekonomická, do té zahrnujeme trh práce a přístup na něj, ekonomické postavení 12

imigranta a moţnost dosaţení určitého stupně ţivotní úrovně, kulturní, která znamená získání klíčových kompetencí přijímající společnosti při zachování kompetencí původních, například jazykových schopností, přístupu k informacím a vzdělávání, moţnost udrţet své tradice či praktikovat své náboţenství, politická, ta zahrnuje například volební právo, přístup k veřejným sluţbám, participace na rozhodování a moţnost veřejného sebevyjádření. Kromě těchto základních dimenzí společenského ţivota by měl mít přistěhovalec podle Trboly a Rákoczyové „moţnost začlenění do primárních vztahů a sociálních sítí přijímající společnosti, a to jak ve vztahu k jejím jednotlivým členům, tak i ve vztahu k institucím reprezentujícím zájmy dané společnosti. Jen tak je totiţ proces integrace přistěhovalce završen v subjektivní rovině pocitem sounáleţitosti s přijímající společností a identifikací se sociálními skupinami, které se v ní vyskytují. Základním rámcem pro celý tento proces je ovšem integrace imigranta v souladu s právním systémem přijímající společnosti.“ (Trbola, 2010, p. 10) Eriksen naproti tomu jasnou definici integrace nenabízí. Můţe se jednat jak o proces, kdy „členové minorit pomalu ztrácejí svou vlastní identifikaci se skupinou a stávají se členy majoritní společnosti, tak o jev, kdy se minorita přizpůsobí majoritě, aniţ by se vzdala své vlastní kulturní příslušnosti.“ (Eriksen, 2007, p. 57) Domnívá se tedy, ţe existují různé stupně integrace a musíme tedy brát v úvahu situační kontext. 1.2.2. Transnacionální migrace Je patrné, ţe rodilí mluvčí nepatří mezi většinu imigrantů, kteří přicházejí do České republiky. Impulsem k přistěhování se do naší země není zlepšení jejich ţivotní úrovně, neboť pocházejí ze zemí, které jsou na tom ekonomicky mnohem lépe neţ český stát. Z jejich domovské země je tedy nevyhnala ani ekonomická situace, ani ţivelná pohroma či autoritářský politický reţim, a lze tak předpokládat, ţe k ní nepřátelský vztah nechovají a imigrace do České republiky můţe být jen dočasnou záleţitostí. Csaba Szaló přichází s termínem transnacionální migrace, který by nám o této problematice mohl prozradit více. Autor hovoří o tzv. transmigrantech, coţ jsou „přistěhovalci, kteří nerezignují na udrţování sociálních vztahů propojujících je s místem původu a nevzdávají se svých původních identit (…) Soudobá teorie

13

transnacionální migrace spočívá v odkrývání působení paralelních procesů začleňování se do přijímací společnosti a udrţování přes-hraničních sociálních vazeb, jejichţ prostřednictvím transmigranti budují a udrţují souběţně dva domovy. Jejich ţivotním světem je transnacionální sociální pole propojující místa jejich nového a původního domova.“ (Szaló, 2007, p. 7-8) Tento druh imigrantů tak ţije ve více národních komunitách. Daří se mu to tak, ţe udrţuje kontakt s původním domovem a zároveň se začleňuje do nového domova v další zemi. Autor (2007) tedy hovoří o nové formě migrantů a označuje je jako tzv. cirkulující přistěhovalce či dočasně pobývající přistěhovalce. Důleţité je uvědomit si, ţe v procesu transnacionální migrace dochází nejen k přeshraniční cirkulaci osob, ale i peněz, informací či zboţí a migranti tak s sebou přinášejí mnoţství cenných poloţek.

1.3. Kulturní identita Jak jiţ bylo řečeno na začátku, při identifikaci rodilého mluvčího se jako jedna z klíčových jeví kulturní identita. Jak poznamenává Eriksen (2007) klíčovými momenty identifikace jsou pro nás především kontrasty, tedy jevy, kterými se od nás jedinec odlišuje. O tom, ţe se imigrant liší svou národností, jsem se jiţ zmínila, ale co tato odlišnost znamená v praxi? Jedinec vyrostl v odlišném kulturním prostředí, jeţ napomáhalo utvářet jeho postoje a ovlivnilo jeho současné chování. Kultura představuje „sdílení pohledu na ţivot a obraz světa členů určité skupiny, který je odlišuje od členů jiných skupin.“ (Eriksen, 2007, p. 17-18) Vzhledem k variacím uvnitř jednotlivých skupin, jejich přirozené proměnlivosti a neustálému procesu vývoje však stanovení hranic jednotlivých kultur není nic jednoduchého. Podle Szalóa (2007) můţe migrace ovlivnit sebepojetí člověka a obohatit jeho kulturní repertoár, ať uţ se jedná o vědomosti či schopnosti. Domnívám se, ţe v současné době, kdy se přítomnost cizinců v našem světě stává jeho přirozenou součástí, dochází k obohacování nejen samotného imigranta, ale i kultury společnosti, kam se přistěhuje.

14

1.4. Rodilí mluvčí Uţ od začátku označuji svou cílovou skupinu jako rodilé mluvčí. Tento pojem poukazuje na jejich specifickou vlastnost a vystihuje hlavní rys, jímţ se liší od ostatních lektorů na pracovišti. Všeobecně rodilými mluvčími rozumíme osoby, které hovoří jazykem, jeţ je jich rodným, coţ znamená, ţe se ho naučily v dětství a pouţívají ho přirozeně. V literatuře však nacházíme i definici rodilého mluvčího jako „ideálního typu čili dokonalé osoby s úplnou a přirozenou znalostí daného jazyka“2 (Pennycook in Doerr, 2009, p. 1), která je zaloţena na představě, ţe „existuje ohraničený, homogenní a stabilní jazyk a homogenní skupina mluvčích, která je vázána na národní stát.“ (Pennycook in Doerr, 2009, p. 1) Davies pak rodilé mluvčí charakterizuje jako osoby, jeţ mají „zvláštní kontrolu nad jazykem, tzv. znalost zasvěceného, a vědí přesně, co tímto jazykem je a není.“ (Davies, 2003, p. 1) Představují „stakeholdery daného jazyka, starají se o jeho udrţení a tvarují jeho směr.“ (Davies, 2003, p. 1) Z těchto charakteristik částečně vyplývá nadřazenost rodilých mluvčích nad ostatními uţivateli daného jazyka. Rodilí mluvčí jsou „modelovými mluvčími, které jejich intuice v pouţívání jazyka činí přirozenými soudci, představují model, normu či cíl v učení se cizímu jazyku, základnu pro jazyk či vzdělávací politiku.“ “(Doerr, 2009, p. 8) Ne-rodilý mluvčí je tak vnímán jako „nedostatečný či deficitní vůči rodilému a jejich vztah je tak uspořádán hierarchicky.“(Doerr, 2009, p. 8) Rodilí mluvčí jsou tak ne-rodilým mluvčím nadřazení, coţ můţe mezi oběma skupinami vést k určitému napětí. Pravdou je, ţe určité schopnosti v uţívání jazyka je obzvláště sloţité získat v jiném jazyce, neţ je ten mateřský. Jedná se například o výrok řečený různými způsoby, váhání a zamlčování informací, předvídání věcí, co se jiná osoba chystá říci či doplnění nových verbálních dovedností (učení se novým slovům a významům) při mluvení a poslechu. (Davies, 2003) Jednou z hlavních devíz rodilých mluvčích oproti ne-rodilým učitelům jazyka, kterých si jejich ţáci cení, je i jejich akcent. Některé hlásky se totiţ člověk snadno naučí v dětství, ale v dospělém věku je to jiţ nesmírně obtíţné. Cílem učení se jazyku je pak hovořit a znít jako rodilý mluvčí, coţ sebelepší pedagogické vzdělání nemůţe nahradit. (Doerr, 2009)

2

Autorčin překlad z anglického jazyka u všech citací od autorů Doerr a Davies uvedených v této podkapitole

15

Ve skutečnosti se s těmito modelovými, ideálními mluvčími jazyka nesetkáváme. Důvodem je nejen dynamický charakter jazyků ale i fakt, ţe standardní jazyk pouţívají jen někteří rodilí mluvčí a jazyk ostatních je ovlivněn místními dialekty. (Trudgill in Doerr, 2009) I mezi samotnými rodilými mluvčími existuje hierarchie. Například za ideální mluvčí anglického jazyka jsou povaţováni Britové či Američané, niţší postavení mají obyvatelé Indie či Nigérie, přestoţe i oni jsou rodilými mluvčími tohoto jazyka. (Davies, 2003) U anglicky hovořících rodilých mluvčích, kteří jsou cílovou skupinou této práce, je známá jejich neochota učit se cizí jazyky, protoţe se se svým rodným jazykem mohou domluvit skoro všude na světě. (Murphy, 2004) Stávají se tak učiteli cizího jazyka, ačkoliv sami často ţádný jiný jazyk kromě svého rodného neovládají. Neznalost jazyka země, kam se imigrant přistěhuje, můţe hrát důleţitou roli v jeho sociálních vazbách. Okruh jeho přátel a známých se pak můţe skládat především z osob pocházejících ze stejné země nebo alespoň hovořících stejným rodným jazykem Pojí je vztah k místu původu či společnému jazyku, coţ do značné míry znesnadňuje jejich integraci. 1.4.1. Možnosti zaměstnání rodilých mluvčích O výuku anglického jazyka je v současné době velký zájem a rodilí mluvčí tak mají na výběr z mnoha zařízení, kde mohou povolání lektora vykonávat. Setkat se s nimi můţeme ve školství a to na všech stupních od mateřských školek po univerzity, ve státních i soukromých institucích. Druhou silnou skupinou jsou zaměstnanci jazykových škol, poslední tvoří lektoři, kteří preferují soukromou formu doučování.

1.5. Shrnutí Rodilí mluvčí představují specifický druh imigrantů, protoţe lepší podmínky pro ţivot, ani finanční ohodnocení, nejsou důvodem jejich přistěhování do naší země. Jedním z úkolů mého výzkumu tak bude zjištění jejich skutečné motivace. Dá se téţ předpokládat, ţe tento druh imigrantů neplánuje zůstat v České republice natrvalo, a proto se ve své práci zaměřím i na zamýšlenou délku pobytu a jejich celkové plány do 16

budoucna. Předpokládám, ţe plánovaná dočasnost pobytu se můţe projevovat na sociálních vztazích a jejich případné povrchnosti, ať uţ se jedná o vztahy mezi partnery, přáteli či zaměstnancem a zaměstnavatelem. Domnívám se, ţe to, zda imigrant plánuje v zemi zůstat déle, můţeme poznat například podle jeho snahy naučit se jazyk země, do které se přistěhoval. Rodilí mluvčí, ţijící v naší zemi, se mi v tomto okamţiku jeví především jako „světoobčané“, coţ jim usnadňuje jejich kompetence domluvit se anglickým jazykem, který je dnes jazykem globalizovaného světa, pouţívaný ve všech moţných odvětvích. Domnívám se, ţe rodilí mluvčí pocházejí z moderních vrstev společnosti odmítající jistoty, kterých se jim v domovské zemi dostávalo a volící raději „dobrodruţnou“ zkušenost v postkomunistické zemi. V souvislosti s rodilými mluvčími bych zvaţovala vhodnost pojmu migrace, spíše bych volila termín pohyb. Předpokládám, ţe se dotyční do svých národních států často vracejí a pohybují se tak v nemalé míře mezi oběma zeměmi. Zabývala jsem se i problematikou identit. Domnívám se, ţe v českém prostředí se jedná především o identitu mluvčího ţádoucího jazyka, která se stává jejich klíčovou předností, ačkoli v zemi původu nebudila ţádnou pozornost. V naší společnosti však tato vlastnost získává na výjimečnosti. Česká republika představuje v celosvětovém srovnání i díky dlouholeté izolovanosti během komunistické éry velice homogenní zemi a pro českou společnost je tak člověk ze Západu někým výjimečným.

17

2.

Zaměstnávání

cizinců

v

České

republice 2.1. Vývoj počtu cizinců z anglicky mluvících zemí po roce ´89 Vzhledem k převaze výuky anglického jazyka jsem se rozhodla zaměřit se na imigranty ze zemí, kde je angličtina národním jazykem, tedy především na Velkou Británii a USA. Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v České republice v roce 2008 celkem 265 374 dlouhodobě (nad 90 dnů) pobývajících cizinců, z nich bylo 3 295 britské a 2 630 americké národnosti. U Velké Británie se jedná o zvyšující se tendenci, protoţe v roce 1994 zde pobývalo jen 1274 jejích obyvatel, u Spojených států amerických zůstávají výsledky na podobné úrovni a to 2 256 v roce 1994 3. Výzkumem počtu cizinců v České republice se zabývá i Milada Horáková. Podle jejích záznamů se obyvatelé Velká Británie a USA řadí mezi cizinci s platným povolením pobytu mezi nejčastěji zastoupené národnosti a patří jim 11. a 13. místo. V první desítce jsou zastoupeni občané Ukrajiny, Slovenska, Vietnamu, Ruska, Polska, Německa, Moldavska, Mongolska, Bulharska a Číny. Na 12. místě jsou pak obyvatelé Srbska a Černé hory. Většina Američanů a Britů ţije ve větších městech, především v Praze. (Horáková, 2008)

2.2. Typy pobytů Zákon o pobytu cizinců na území České republiky rozlišuje dva základní typy pobytů, v závislosti na tom, zda jedinec plánuje ţít v naší zemi natrvalo, nebo zda zde plánuje strávit pouze omezenou dobu. Pobytů přechodných existuje více druhů, ale trvalý je pouze jeden. Dělení přechodných pobytů se ovšem netýká občanů Evropské unie. Ti mohou poţádat o tzv. potvrzení o přechodném pobytu, ačkoliv na našem území mohou bydlet i bez něj. Druhy pobytů pro občany mimi evropskou unii: 3

http://www.czso.cz/

18

A) pro přechodné pobývání na našem území a) bez víza b) na základě krátkodobého víza c) na základě dlouhodobého víza (vízum k pobytu nad 90 dnů) d) na základě povolení k dlouhodobému pobytu e) na základě výjezdního příkazu B) povolení k trvalému pobytu na našem území Kaţdý cizinec, jenţ na našem území zůstává déle neţ 90 dní a je drţitelem dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu, musí vykazovat jeho účel. Moţných účelů existuje více, já se však zaměřím na ty, které cizinci umoţňují vykonávat výdělečnou činnost. Jsou jimi: A) účel zaměstnání -má platné povolení k zaměstnání -má platné povolení k pobytu (zelená karta nahrazuje obě povolení) B) účel podnikání na základě ţivnostenského oprávnění C) účel účast v právnické osobě4

2.3. Kompetentní úřady Cizinci mohou o vízum poţádat na zastupitelském úřadě. O jeho získání však rozhoduje inspektorát cizinecké policie v místě předpokládaného pobytu. Ten rozhoduje i o udělení povolení k dlouhodobému pobytu.5

2.4. Trh práce Statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí uvádějí, ţe v říjnu 2010 bylo v České republice celkem 219 917 cizích státních příslušníků v postavení zaměstnanců. Občanů Spojeného království bylo v zaměstnaneckém poměru 2 370 a z toho pouze 400 bylo ţen. Osob s americkou státní příslušností bylo 1609, z nichţ 560 bylo ţenského pohlaví. Občanů USA, kteří nepotřebují ţádné pracovní povolení, bylo 580, 1011 mělo platné 4 5

http://www.cizinci.cz/ http://www.cizinci.cz/

19

povolení k zaměstnání a zbytek byl drţitelem některého druhu zelené karty6. Tyto informace představují zajímavý fenomén v genderovém zastoupení obou národností. Ze všech občanů britské státní příslušnosti pracujících v ČR je pouze jedna pětina ţenského pohlaví. U amerických státních příslušníků je situace vyváţenější, protoţe ţeny představují cca jednu třetinu amerických zaměstnanců u nás. V roce 2006, kdy bylo na českém pracovním trhu 1584 občanů Spojeného království, 46,6 % z nich působilo jako vědečtí a duševní pracovníci a 25,7% v technických, zdravotnických a pedagogických oborech. Je tedy zjevné, ţe Britové působí na našem území v kvalifikovaných pozicích a mají tak přístup na primární trh práce. (Trbola, 2010) Statistiky o zastoupení cizinců v jednotlivých oborech uvádí i Horáková. Podle ní ze všech cizinců zaměstnaných v České republice jich 5319 pracuje ve vzdělávání, z nich 3500 jsou občané zemí EU. (Horáková, 2008) Se zajímavým příspěvkem k zaměstnávání cizinců na našem území přichází Trbola, který v souvislosti s úspěšným působením cizinců na trhu práce zdůrazňuje důleţitost schopnosti ovládat český jazyk. Autor tak upozorňuje na fakt, ţe na rozdíl od kaţdodenních situací, kdy cizinec neovládající český jazyk, můţe poţádat o pomoc své známé nebo profesionální tlumočníky, v práci se bez znalosti jazyka neobejde. Existují však případy, kdy neznalost jazyka a statut cizince nejen ţe nevadí, ale naopak můţe být ve srovnání s českými zaměstnanci výhodou. „Výjimku v tomto směru tvoří zaměstnanci mezinárodních společností, ve kterých se naopak hovoří pouze některým z cizích jazyků. V takovémto pracovním prostředí není uplatnitelnost cizinců omezována neznalostí českého jazyka a někteří z respondentů ţijí v České republice i několik let s minimální znalostí češtiny. Specifické jazykové kompetence cizinců mohou být naopak podstatnou komparativní výhodou ve srovnání s domácími pracovníky, neboť pokud je u pracovního místa poţadavek na plynulou znalost cizího jazyka, potom bývá konkurence domácích zájemců značně omezená a šance pro rodilé mluvčí naopak značně vysoké.“ (Trbola, 2010, p. 28)

2.5. Shrnutí Na území České republiky dlouhodobě ţije kolem tří tisíc Britů a dva a půl tisíce 6

http://portal.mpsv.cz/

20

Američanů. Podle Horákové se vzdělávání jako pracovní činnosti věnuje 5 319 cizinců. Lze tedy předpokládat, ţe počet rodilých mluvčích anglického jazyka se pohybuje v řádu stovek. Zajímavou se mi jeví skutečnost, ţe muţi výrazně převyšují ţeny. Co se týče povolení k pobytu a práci, britští občané jako obyvatelé Evropské unie ţádné nepotřebují. Američané vyuţívají povolení k pobytu a zaměstnání nebo některý typ zelené karty. Jako mluvčí anglického jazyka mají Britové a Američané velkou výhodu oproti jiným cizincům, protoţe se v České republice domluví svým rodným jazykem. U lektorů cizích jazyků je znalost odlišného jazyka logicky základním předpokladem a znalost českého jazyka není vyţadována.

21

3. Spokojenost a motivace Jak jsem jiţ uvedla v úvodu, cílem mé práce je zjištění faktorů vedoucích jak k celkové, tak pracovní spokojenosti rodilých mluvčích. Jejich identifikace by zaměstnavatelům umoţnila efektivnější práci s tímto typem zaměstnanců, neboť by mohla poodhalit jejich hlavní priority a potřeby. Faktory, jeţ ovlivňují pracovní spokojenost, můţe organizace přímo ovlivnit, o těch, jeţ utvářejí celkovou spokojenost člověka ţijícího v cizí zemi, pro ni můţe být uţitečné mít přehled.

Co tedy pro organizaci znamená, ţe má

spokojené a motivované zaměstnance?

3.1. Vymezení pojmů 3.1.1. Spokojenost Výzkumný ústav práce a sociálních věcí přichází s definicí míry pracovní spokojenosti jako „výpovědní hodnoty o kvalitě pracovního ţivota jednotlivce. Celková pracovní spokojenost je pak ukazatel, který v sobě syntetizuje hodnocení většiny aspektů pracovního ţivota, jakými jsou platové ohodnocení, zaměstnanecké benefity, pracovní podmínky (fyzické podmínky, autonomie, zajímavost práce atd.) a celková atmosféra na pracovišti (mezilidské vztahy)“7. Obdobně pak můţeme říci, ţe míra celkové spokojenosti člověka vypovídá o kvalitě jeho ţivota a zjistit ji můţeme hodnocením jednotlivých aspektů ţivota. Neuberger a Allerbeck hovoří o pracovní spokojenost jako „o postoji pracujících k různým aspektům pracovní situace.“ (Neuberger, Allerbeck in Nakonečný, 2005, p. 119) Spokojenost zaměstnance zjistíme podle autora (2005) z jeho postoje k: a) moji kolegové b) moji nadřízení c) moje činnost d) mé pracovní podmínky e) organizace a její vedení 7

http://praha.vupsv.cz/

22

f) moţnosti mého vývoje g) můj plat h) pracovní doba i) zajištěné pracovní místo Podle Lubasové8 je pracovní spokojenost součástí stabilizace zaměstnanců. Pokud máme spokojené stabilizované zaměstnance, dosáhneme toho, ţe by z organizace neměli odcházet. Naproti tomu motivace zvyšuje výkon člověka. Můţe působit zvnějšku jako stimulace nebo zevnitř jako nutkání uspokojit potřeby. Přesto mají některé prvky společné, například mzda můţe být jak motivací, tak důvodem spokojenosti zaměstnance (Lubasová, 2010). 3.1.2. Motivace Motivace je tedy pojem, který se spokojeností zaměstnanců souvisí, ale jejich význam se liší. Motivace je „úsilí a vytrvalost dosáhnout cíle, přání odvést výkon“ (Donnelly, 1997, p. 366), vše, co nás „pohání kupředu.“ (Adair, 2004, p. 14) 3.1.3. Potřeba Potřebou rozumíme nedostatek něčeho, co je pro nás nezbytné. Rozlišujeme primární a sekundární potřeby. Na uspokojení primárních potřeb závisí naše přeţití, sekundární potřeby dávají našemu ţivotu vyšší smysl. Neuspokojenou potřebu můţeme chápat jako motivující činitel našeho jednání (Adair, 2004). Sám Maslow o potřebě hovoří jako o hnací síle (Maslow in Adair, 2004).

3.2. Teorie potřeb V této části bych chtěla představit dvě teorie zaměřené na obsah. „Teorie zaměřená na obsah se snaţí rozpoznat, co je v jedinci nebo v pracovním prostředí a co vyvolává a udrţuje určité chování, tj., co člověka motivuje.“ (Donnelly, 1997, p. 370) Mezi tyto 8

Z přednášek PhDr. Aleny Lubasové, 2010

23

teorie patří například Maslowova teorie potřeb nebo Herzbergova dvoufaktorová teorie, které bych ráda představila blíţe. Obě tyto teorie představují faktory, které ovlivňují spokojenost a motivaci člověka. Ve své práci pracuji se základními potřebami jako s faktory spokojenosti a s vyššími potřebami člověka jako s faktory, které mají vliv na jeho motivaci. 3.2.1. Maslowova pyramida potřeb Ve své práci tedy vycházím z předpokladu, ţe uspokojení potřeb vede ke spokojenosti a motivaci člověka. Podle Maslowa můţeme potřeby hierarchicky řadit. Obecně platí, ţe uspokojení základních potřeb, v pyramidě níţe poloţených, je vţdy naléhavější. (Donnelly, 1997) Obrázek 1: Maslowova pyramida potřeb potřeba sebeaktualizace potřeba úcty potřeby náleţení potřeba bezpečí fyziologické potřeby Pramen:

(Nakonečný,

2005, p. 130) Fyziologické potřeby Fyziologické potřeby představují primární potřeby člověka, které pokud nejsou uspokojeny, dominují. Jsou základem tzv. biologického zachování člověka. Patří mezi ně potrava, voda, apod. Pokud bude člověk například hladovět, bude pro něj uspokojení

24

této potřeby důleţitější neţ cokoli jiného. Potřeba bezpečí Potřeba bezpečí značí důleţitost jistoty, bezpečí, stability a ochrany v ţivotě člověka. Patří sem například ochrana před nebezpečím a nemocí či stabilita kaţdodenních mezilidských vztahů. Potřeba náležení Potřeba náleţení vychází ze společenské povahy člověka a z jeho potřeby se sdruţovat. Uspokojení této potřeby nachází člověk ve vztahu k jiným lidem, členství ve skupině, přátelství či lásce. Potřeba úcty Potřeba úcty odkazuje na potřebu uznání od ostatních osob, coţ zvyšuje sebedůvěru jedince. Člověk tak potřebuje ke spokojenosti váţnost, respekt a pocit vědomí vlastních schopností. Potřeba sebeaktualizace Nejvyšší potřebou je potřeba sebeaktualizace či jinak řečeno seberealizace. Na jejím základě člověk touţí mít moţnost realizovat svůj talent a schopnosti a dále se rozvíjet. (Donnelly, 1997) 3.2.1.1. Použití Maslowovy pyramidy potřeb v teorii řízení Potřeby, jejichţ uspokojení vede ke spokojenosti člověka v ţivotě, jsme jiţ zmínili, jak ale ukazuje následující tabulka, Maslowovu pyramidu potřeb lze vyuţít i pro stanovení faktorů ovlivňujících pracovní spokojenost člověka. Na jaké aspekty práce by se měl tedy řídící pracovník zaměřit?

25

Tabulka 1: Oblasti působení manažerů v jednotlivých kategoriích hierarchie potřeb

Kategorie potřeb

Oblast působení manažerů

Seberealizace

Podnětnost práce Příleţitost k povýšení Prostor pro tvořivost Motivace k vyšším cílům

Uznání

Veřejné uznání dobrého výkonu Pověřování významnými pracovními aktivitami Respekt budící název práce Pověřování odpovědností

Sociální

Příleţitost k sociální interakci Stabilita pracovní skupiny Povzbuzování spolupráce

Bezpečí a jistota

Bezpečné pracovní podmínky Jistota zaměstnání Zaměstnanecké výhody

Fyziologické

Spravedlivá odměna Pohodlné pracovní podmínky Teplo, světlo, prostor, klimatizace Pramen: (Donnelly, 1997, p. 374)

3.2.2. Herzbergova dvoufaktorová teorie Herzbergova dvoufaktorová teorie, která do značné míry na Maslowovu pyramidu navazuje, vychází z předpokladu, ţe existují dva typy faktorů spokojenosti. Některé faktory, které v organizaci chybí, způsobují nespokojenost zaměstnanců, ačkoli pokud přítomny jsou, jejich spokojenost nezvyšují. Tyto faktory se nazývají hygienické, udrţovací nebo téţ dissatisfátory a jsou nezbytné k udrţení nejzákladnější spokojenosti. Jak přitom můţeme vidět v Tabulce 2, jedná se především o vnější podmínky práce. Druhý typ faktorů nazýváme motivační, motivátory či satisfátory. Jejich absence nespokojenost nezpůsobuje, ale jejich přítomnost spokojenost výrazně zvyšuje. Tyto faktory jsou vnitřní a týkají se především samotné práce. (Donnelly, 1997)

26

Tabulka 2: Faktory Herzbergovy dvoufaktorové teorie Motivátory Spokojenost

Neutrální stav (ţádná spokojenost)

Hygienické faktory

Přítomnost

Přítomnost

Úspěch (dosaţení cíle) Uznání Práce sama Odpovědnost (pravomoci) Povýšení Moţnost osobního růstu

Podniková politika a správa Dozor (odborný dozor) Vztahy s nadřízeným Vztahy s kolegy Vztahy s podřízenými Mzda/plat Pracovní podmínky Jistota práce Osobní ţivot

Nepřítomnost

Nepřítomnost

Neutrální stav (ţádná spokojenost)

Nespokojenost

Pramen: (Koubek, 2007, p. 54)

3.3. Shrnutí V této části své práce jsem se zabývala pojmy spokojenost, motivace a potřeby, které spolu bezprostředně souvisí. Mým úkolem tak kromě zjištění faktorů spokojenosti rodilých mluvčí bude i odhalení potřeb, které se zaměstnavatelům nedaří uspokojit, či aspektů práce, které rodilé mluvčí motivují. Zjištění těchto informací mi můţe umoţnit poodhalení moţných problémů, se kterými se cizinci v českém prostředí potýkají.

27

4. Multikulturní organizace 4.1. Multikulturní řízení lidských zdrojů Organizace, které zaměstnávají rodilé mluvčí, musí počítat s tím, ţe řízení lidských zdrojů má v multikulturním prostředí mnohem komplexnější podobu a v některých oblastech činnosti personalisty vyţaduje větší pozornost. Torrington jmenuje potřeby mezinárodního řízení lidských zdrojů na základě těchto 7K (Torrington in Armstrong, 2002): kosmopolitismus -vyuţití výhody mnohojazyjačnosti v kariéře či návrat do domovské země; kultura -rozdílnost díky odlišnému původu; kompenzace -různé poţadavky na odměňování a zaměstnanecké výhody; komunikace -udrţování; konzultace -potřeba odbornosti v místním prostředí; kompetence -rozvoj schopností bez ohledu na rozdílnost; koordinace -zabezpečení spolupráce. Multikulturní management pak Adler (2008) popisuje jako odvětví, které se snaţí o vysvětlení chování lidí v organizacích po celém světě, a které ukazuje, jak pracovat se zaměstnanci a klienty, kteří pocházejí z různých kultur. Popisuje organizační chování a především se snaţí porozumět a zlepšit interakci všech spolupracovníků, manaţerů, vedoucích, klientů, dodavatelů a společníků. Multikulturní personální řízení s sebou nese řadu dilemat. Bez znalosti plánů cizince, kde chce ţít v následujících letech, nemůţeme efektivně pracovat na jeho kariérním plánu či rozvoji. Personalista je téţ nucen řešit obsazení klíčových pozic v organizaci a promyslet, zda je lepší do nich dosadit domácí občany, cizince nebo nejlepší osoby bez ohledu na jejich národnost. Nejedná se však pouze o zvýšené legislativní, administrativní či komunikační nároky, ale důleţité je i povědomí o národní kultuře jedince, které nám můţe pomoci rozumět jeho jednání či způsobu uvaţování v 28

okamţicích, kdy se nám zdají nepochopitelné. Například anglosaské pojetí managementu je odlišné neţ české. Chápe ho jako univerzální činnost zaloţenou na všeobecných a přenositelných dovednostech, kterou můţe vykonávat kaţdý člověk, jenţ intenzivně pracuje na svých schopnostech. Mezi oblasti řízení lidských zdrojů, které národní kultura ovlivňuje, tedy patří:

definice toho, co dělá manaţera efektivním manaţerem poskytování zpětné vazby tváří v tvář připravenost přijmout pověření prací v zahraničí očekávání ve vztazích mezi manaţerem a podřízeným systémy odměňování a rozdílné pojetí sociální spravedlnosti přístupy ke strukturování organizace a strategické dynamičnosti (Armstrong, 2002) Příchod do nové země s sebou můţe cizinci přinášet psychické potíţe, o nichţ by měl personalista vědět a v případě potřeby situaci řešil. Člověk trpí v cizí zemi v počáteční fázi tzv. kulturním šokem. „Jedná se o označení pro všechny negativně pociťované psychické jevy, které se objevují u lidí nejrůznějšího typu při přestupu do jiné kultury. Pojem kulturní šok zahrnuje i lehčí formy iritace a zmatení při proţívání cizosti v jiné kultuře, které vedou k distanci od dané cizí kultury, popřípadě k jejímu popření.“ (Nový, 2005, p. 65) Furnham a Bochner ( Furnham, Bochner in Nový, 2005) rozlišují tzv. push a pull faktory. Push faktory vedou k odvracení se od cizí kultury, pull faktory přitahují cizince zpátky k jeho domovině. Mezi „push“ patří: Námaha Poznávání nového prostředí, lidí či práce představuje pro cizince zvýšenou námahu. Vyčerpanost se pak negativně projevuje na psychice jedince. Bezmocnost Neúspěšná aklimatizace v cizím prostředí vede k pochybnostem o moţnostech zvládnout novou situaci. Zmatení rolí

29

Není vyjasněno vzájemné očekávání cizince a osob v jeho novém prostředí. Vnímání odlišnosti Pro člověka je obtíţné přijmout odlišné hodnoty a normy cizí společnosti. Mezi „pull“ patří: Stesk Člověku se stýská po bývalém ţivotě (rodině, domově, přátelích, práci apod.). Obává se, ţe po návratu uţ nic nebude stejné. Ztráta statusu Bývá časté, ţe ve své vlasti měl člověk vyšší postavení neţ v zemi, kam se přistěhoval. V novém prostředí je nucen začít od začátku, coţ bývá důvodem zklamání Přes všechny obtíţe, které multikulturní personální řízení můţe obnášet, přináší do organizace nové impulsy a v mnohém ji obohacuje. Kandola a Fullerton hovoří o tzv. řízení rozmanitosti jako o váţení si odlišností mezi jednotlivými pracovníky. Ti přinášejí různé vlastnosti a zvyky, coţ můţe být pro podnik prospěšné a vést k vyšší produktivitě. (Kandola, Fullerton in Armstrong, 2002)

4.2. Vliv kultury Kultura člověka ovlivňuje do značné míry jeho chování a způsob myšlení. Moran, který ve své definici neopomíjí ani pracovní oblast, kulturu charakterizuje jako „jednoznačně lidské prostředky adaptace na podmínky, přenos těchto zvládnutých dovedností a znalostí na další generace, smysl pro to, kdo jsme, sounáleţitost, jak se chovat a co vykonávat. Kultura má vliv na chování, morálku, produktivitu v práci, zahrnuje hodnoty a vzorce, které ovlivňují organizační postoje a jednání.“9 (Moran, 2007, p. 6) Autor rozlišuje deset kategorií, které nám mohou pomoci porozumět rozdílům kultur celého světa. Jedná se o sebepojetí a smysl pro prostor, komunikaci a jazyk (např. řeč těla), oblečení a vzhled, jídlo a stravovací návyky, čas a pojetí času, vztahy, hodnoty a normy (např. peníze, právo, pořádek, poslušnost, pracovní etika, apod.), víra a postoje, 9

Autorčin překlad

30

vnitřní procesy a učení (zpracování informací) a pracovní návyky a postupy. (Moran, 2007) Jaké problémy s sebou potom interkulturní komunikace nese a jakým způsobem můţeme odlišné kulturní standardy zvládat? 4.2.1 Interkulturní komunikace Jednání s lidmi pocházejícími z jiného kulturního prostředí s sebou můţe nést řadu nedorozumění. Nejedná se pouze o pouţívání odlišného jazyka, jehoţ nedokonalá znalost můţe způsobovat chybnou interpretaci sdělení, ale o celou řadu aspektů, které ovlivňují vzájemné porozumění. Lidé přijímají informace přes filtr, jeţ představují jeho: znalosti status postoje emoce komunikační dovednosti kultura Z tohoto přehledu mimo jiné vyplývá, ţe komunikace bývá snadnější v homogenním kulturním prostředí. Odlišné kulturní standardy účastníků komunikace totiţ mohou vést k rozdílné interpretaci sdělení a ke konfliktům. (Nový, 2007) 4.2.2. Stereotypy Eriksen (2007) popisuje stereotypy jako naše zjednodušené představy své vlastní i cizí kultury. Přes svou obecnost nám mohou pomoci lépe se orientovat v cizí kultuře. Představují strukturované, přehledné a jednoduché vzorce chování, které od příslušníka dané kultury můţeme očekávat. Ačkoli je lidská osobnost mnohem komplexnější a dané charakteristiky představují silné zjednodušení, mohou být pro nás přesto praktické a umoţnit nám alespoň částečně pochopit jednání osob z jiného kulturního prostředí. (Nový, 2007). Jaké chování tedy máme od britských a amerických občanů očekávat? 31

a) Stereotypy o britských občanech Sebekázeň Tímto stereotypem myslí autor typickou vlastnost obyvatel britských ostrovů nedávat na veřejnosti najevo své emoce a drţet je raději v sobě. Projevování radosti či hněvu je totiţ ve společnosti povaţováno za nevhodné. Toto chování mohou ostatní povaţovat za chladné a odtaţité. Za správné není povaţováno ani vychloubání se svými znalostmi a schopnostmi. Nepřímá komunikace Pro Brity je velice důleţitá svoboda. Kaţdý jedinec tak má nárok na vyjádření vlastního názoru a kritika jeho mínění by znamenala odepírání tohoto základního práva. Odlišný názor na věc je tak vyjadřován jen opatrně. Redukce odstupu v interpersonálním vztahu I přes přátelskou atmosféru rozhovoru je důleţité respektovat soukromí jedince. Komunikující by měli hovořit o obecných tématech a nevyptávat se na soukromé záleţitosti či politické smýšlení. Pragmatismus Britové oplývají nechutí k podrobnému plánování činností a teoriím a upřednostňují zdravý rozum a zkušenosti. Při hledání řešení nedbají tolik o prostředky ale především o to, aby naplnili svůj cíl Ritualizované porušování pravidel (ventilová funkce) Občas se stává, ţe Britové poruší obecně platná pravidla a ztrácí zábrany. Chovají se pak nezdvořile a pouţívají černý humor a sarkasmus. Ritualizace Typické je členství v různých formálních skupinách a identifikace jedince s těmito skupinami, ať uţ se jedná o stát, školy, organizace či kluby. Britové jsou hrdí na svoji zemi, její historii a tradiční hodnoty.

32

b) Stereotypy o občanech USA Rovnost Američané věří, ţe úspěchu můţe dosáhnout kaţdý člověk. Předpokladem jsou stejné šance pro všechny. Nepotrpí si na formální a autoritativní jednání. Orientace na jednání Přednost mají konkrétní záleţitosti před abstraktními a výsledky a efektivita před procesem, jak jich dosáhnout. Podstatný je cíl, ne postup práce. Pro Američany obecně je práce velice důleţitou součástí ţivota. Jsou optimističtí a věří, ţe vlastním přičiněním můţe člověk dosáhnout čehokoli. Kritika a pesimismus se neuznává. Klid Obyvatelé USA se snaţí udrţet si nad situací nadhled. Věří, ţe se díky němu, flexibilnímu a spontánnímu jednání a své kreativitě dokáţou přenést přes všechny překáţky. Orientace na výkon Typickou vlastností je i soutěţivost. Úspěch a vítězství, které jsou vnímány jako důkazy schopností jedince, přináší uznání. V pracovním kolektivu je důleţité chválení za odvedenou práci. Konkurence není vnímána negativně, ale jako výzva a moţnost dokázat své kvality. Individualismus Američané vědí, ţe svoboda jedince s sebou nese i osobní odpovědnost. Nejsou zvyklí spoléhat na ostatní nebo na stát. Člověk by měl být samostatný. Vlastní zájmy jsou upřednostňovány před skupinovými, coţ však nevylučuje vzájemnou pomoc, která však má být dobrovolná. Potřeba sociálního uznání V osobním kontaktu panuje obvykle přátelská atmosféra. Lidé jsou zdvořilí a vyhýbají se konfliktům. Je totiţ důleţité působit sympaticky a být ve společnosti oblíbený a

33

obdivovaný. Rádi dosahují úspěchu, aby se jim dostalo uznání. Minimalizace interpersonální distance Je však důleţité rozlišovat přátelské jednání a skutečné přátelství. Vztahy, i kdyţ na první pohled vřelé, mohou postrádat důvěrnost a být jen povrchní. Není zvykem mluvit o svých problémech a zatěţovat tak druhé. Modely vztahů mezi osobami opačného pohlaví Rovnost šancí platí i mezi muţi a ţenami. Bojuje se proti diskriminaci ţen. Naráţky na vzhled jsou ve společnosti tabu, protoţe jsou vnímány jako sexuální obtěţování. Patriotismus Američané jsou velcí vlastenci. Jsou hrdí na svou demokracii. Vadí jim kritika jejich země, přestoţe sami nemusí s její politikou souhlasit. (Nový, 2005) Podobné vlastnosti jako Nový u obyvatel USA pozorují i jiní autoři. Například Elashmawi (2001) zdůrazňuje rovnost, svobodu, otevřenost, spoléhání na sebe a spolupráci. Adler pak zmiňuje „provinčnost“, kterou popisuje jako „pohled na svět pouze ze své perspektivy“10 (Adler, 2007, p. 14), coţ dokládá skutečností, ţe Američané hovoří méně cizími jazyky a projevují menší zájem o ostatní kultury. 4.2.3. Interkulturní kompetence Nový (2007) přichází se způsoby, jak můţeme kulturní rozdíly zvládat: Cizí kulturu je třeba dobře znát. (uvědomit si rozdíly a pochopit je, být schopen sebereflexe a relativního srovnání) Cizí kulturu je třeba respektovat. (nepodrobovat odlišnosti hodnotícím soudům) Ve vztahu k cizí kultuře je třeba učinit vstřícné kroky. (snaţit se nalézt řešení, učinit krok k vzájemnému pochopení, ne se ale vzdát své vlastní 10

Autorčin překlad

34

identity a nepoţadovat to ani od svých partnerů) Interkulturní kompetence Pojem interkulturní kompetence představuje důleţitou stránku sociální kompetence mezinárodních manaţerů. Jedná se o „schopnost vstupovat do interkulturních sociálních situací, schopnost pochopit je, přiměřeně je zvládat a v jejich kontextu úspěšně řešit věcné úkoly.“ (Nový, 2007, p. 34)

4.3. Shrnutí Organizace zaměstnávající cizince se musejí vypořádávat s faktem, ţe řídí multikulturní tým. Kulturní rozdílnost zaměstnanců organizaci obohacuje, ale zároveň způsobuje zvýšené nároky na personální řízení. Personalista by měl být schopen tyto odlišnosti reflektovat a do své práce je zahrnout.

35

5. Metodologická část 5.1. Cíl diplomové práce a hlavní výzkumná otázka Cílem této práce je nalezení odpovědi na hlavní výzkumnou otázku, která zní: Jaké hlavní faktory ovlivňují spokojenost a motivaci rodilého mluvčího v zaměstnání? Její zodpovězení by umoţnilo zefektivnění práce s rodilými mluvčími, řešení problémů vyskytujících se na pracovišti a hlavně zvýšení jejich spokojenosti a motivace. Domnívám se, ţe problematika zaměstnávání zahraničních lektorů je vzhledem k relativně krátké historii působení cizinců na českém pracovním trhu nepropracovaná. Jednotlivé školy a soukromé instituce zabývající se výukou cizích jazyků mohou znát jen konkrétní případy z praxe a publikace, kde bych se pokusila o zobecnění, by jejich práci mohla obohatit. 5.1.1. Vedlejší výzkumné otázky Danou problematiku rozpracovávají tyto vedlejší výzkumné otázky: 1) Jaké rysy má cílová skupina -rodilí mluvčí? 2) Jaké konkrétní faktory přispívají ke spokojenosti zahraničního lektora? 3) Jaké konkrétní faktory přispívají k motivaci zahraničního lektora? 4) Jaké jsou rysy multikulturní personální práce ve vztahu ke spokojenosti a motivaci rodilých mluvčích v českém prostředí?

5.2. Charakteristika cílové skupiny Cílovou skupinou této práce jsou rodilí mluvčí. Konkrétně jsou tím míněni občané anglicky hovořící země, kteří dlouhodobě11 pobývají na území České republiky a pracují jako lektoři svého rodného jazyka.

11

Nad 90 dní

36

5.3. Metodika 5.3.1. Kvalitativní výzkum V této práci bude pouţito kvalitativní výzkumné metody. Jako její tři hlavní rysy Disman (2000) uvádí: Mnoho informací o velmi malém počtu jedinců Silná redukce počtu sledovaných jedinců Problematická a někdy i nemoţná generalizace na populaci Jejím cílem je pak „vytváření nových hypotéz, nového porozumění, vytváření teorie.“ (Disman, 2000, p. 286) Na rozdíl od kvantitativního „kvalitativní výzkum pouţívá induktivní logiku. Na začátku výzkumného procesu je pozorování, sběr dat. Pak výzkumník po pravidelnostech existujících v těchto datech, po významu těchto dat, formuluje předběţné závěry a výstupem mohou být nově formulované hypotézy nebo nová teorie.“ (Disman, 2000, p. 287) Hendl (2008) uvádí tyto výhody a nevýhody kvalitativního výzkumu: Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, fenoménu. Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí. Umoţňuje studovat procesy. Umoţňuje navrhovat teorie. Dobře reaguje na místní situace a podmínky. Hledá lokální (idiografické) příčinné souvislosti. Pomáhá při počáteční exploraci fenoménu. X Získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci a do jiného prostředí. Je těţké provádět kvantitativní predikce. Je obtíţné testovat hypotézy a teorie. Analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné etapy. Výsledky jsou snadněji ovlivnitelné výzkumníkem a jeho osobními preferencemi

37

5.3.2. Zdroje informací Informace získám studiem literatury a dostupných online dokumentů a především pak z interview s respondenty. 5.3.3. Výzkumná strategie Mým prvním krokem bude oslovení rodilých mluvčích (přímo nebo přes jejich zaměstnavatele)

a

ţádost

o

rozhovor.

Hlavní

výzkumnou

metodou

bude

polostrukturovaný rozhovor, odpovědi si zaznamenám na nahrávací zařízení. Vzhledem k předpokladu, ţe respondenti neovládají český jazyk, interview povedu v angličtině. Z následné analýzy získaných dat bych chtěla získat souhrnný obrázek o ţivotě a práci rodilých mluvčích v České republice a případných problémech, s nimiţ se potýkají. 5.3.4. Metoda rozhovoru Metoda rozhovoru má nejen klady ale i zápory. Výhodou přímého kontaktu je zvýšená šance, ţe získáme odpovědi na všechny naše otázky od člověka, jehoţ jsme opravdu vybrali. Její nevýhodou je nízká anonymita, vysoká nákladovost výzkumu při nutnosti dojíţdět, pracnost a časová náročnost. (Disman, 2000) Výzkumník je před zahájením rozhovoru nucen učinit celou řadu rozhodnutí. Jedná se o obsah otázek, jejich formu a pořadí. Je nutné uváţit i délku rozhovoru a místo, kde ho provedeme. (Hendl, 2008) Zvolila jsem formu strukturovaného dotazování s otevřenými otázkami, jehoţ výhodou je snazší analýza. Hodí se i v situacích, kdy máme moţnost vidět respondenta pouze jednou a potřebujeme tedy od něj hned napoprvé získat kompletní informace. Mezi jeho nevýhody však patří omezení moţnosti vzít v úvahu individuální rozdíly jednotlivých respondentů a omezené mnoţství informací, které získáme díky restrikci probíraných témat (Hendl, 2008). 5.3.5. Výzkumný vzorek Rozhodla jsem se pro účelové vzorkování, jehoţ předpokladem je „volba informačně

38

bohatých případů pro hlubší studium. Počet případů a jejich výběr závisí na účelu studie.“ (Hendl, 2008, p. 154) Vzhledem ke skutečnosti, ţe je výzkumný vzorek rozdělen ještě do tří podskupin, jedná se o stratifikovaný účelový vzorek. (Hendl, 2008) 5.3.6. Úskalí výzkumu cizích kultur Výzkumník zkoumající cizí kulturu by měl reflektovat moţnosti ovlivnění výzkumu svou vlastní kulturou. Termín egocentrismus představuje „interpretaci jiných kultur v pojmech naší vlastní kultury.“ (Disman, 2000, p. 330) Podstatná je i otázka překladu. Výzkumník překládající odpovědi z cizího jazyka si musí dát pozor nejen na problém gramatiky a slovníku, ale i na rozdíl v kulturním kontextu výrazů. Nedorozumění lze částečně předcházet optimalizací výběru indikátorů, překladem a organizací výzkumu. (Disman, 2000) 5.4. Tabulka 3 -operacionalizace Dílčí výzkumná otázka

Dimenze

Oblasti

Ukazatele

Jaké rysy má cílová skupina -rodilí mluvčí?

Identita

Etnická/Státní

Státní příslušnost Status pobytu Délka pobytu Věk/pohlaví Rodinný status Místo bydliště Vzdělání Současné povolání Předchozí povolání Znalost jazyka Zájem o dění v ČR Důvody pro volbu ČR Současné pracoviště (místo, typ) Délka působení (Ne)naplnění očekávání Problémy v ČR Plány do budoucna

Demografická Profesní Pobyt v ČR

Vztah k ČR Práce v ČR

Očekávání

39

Jaké konkrétní faktory přispívají ke spokojenosti zahraničního lektora?

Spokojenost mimopracovní

Fyziologické potřeby Potřeba jistota Sociální potřeby

pracovní

Fyziologické potřeby Potřeba jistota Sociální potřeby

Jakým konkrétní faktory přispívají k motivaci zahraničního lektora?

Motivace

Uznání

Seberealizace

Jaké jsou rysy multikulturní personální práce ve vztahu ke spokojenosti a motivaci rodilých mluvčích v českém prostředí?

Multikulturní personální práce

Organizace práce Vedení Komunikace Pracovní kolektiv Stereotypy

Bydlení Kvalita ţivota Pocit bezpeční Zkušenosti s diskriminací Rodina Partneři Přátelé a známí Mzda/plat/benefity Pracovní podmínky Jistota práce Vztahy s nadřízeným Vztahy s kolegy Vztahy se studenty Náročnost práce Dosaţení uznání Odpovědnost Dosaţená pozice Moţnost kariérního postupu Moţnosti osobního růstu Záliba v práci Moţnosti realizovat se Náplň práce Problémy Práce vedoucího Kontrola Hodnocení práce Efektivita interkulturní komunikace Konflikty/nedorozumění Vztahy na pracovišti Přístup okolí Zkušenosti

5.5. Tabulka 4 -vedlejší výzkumné otázky a konkrétní dotazy respondentům Dílčí výzkumná otázka

Konkrétní otázky

Jaké rysy má cílová skupina rodilí mluvčí?

Odkud pocházíte? Jaká je forma Vašeho pobytu v ČR? Jak dlouho ţijete v České republice? Kolik je Vám let? Jste svobodný(á)? Kde v České republice bydlíte? Máte pedagogické vzdělání? Co jste studoval/a? V jaké instituci pracujete? Jaká je Vaše pozice? Pracoval/a jste v České republice či jinde ve světě i na jiných pracovištích neţ je to současné? Kde? Jak dlouho? Jaké bylo Vaše zaměstnání v domovské zemi? Proč se věnujete práci lektora anglického jazyka? Pracoval/a jste jako lektor/ka v domovské zemi? Umíte nebo učíte se česky?

40

Ovládáte nějaký jiný jazyk neţ svůj rodný? Jaký? Domluvíte si všude česky? Proč jste si vybral/a právě ČR? Zajímáte se o dění v ČR? Sledujete média? Jaký byl Váš důvod vybrat si v ČR soukromé (veřejné) vzdělávací zařízení? Jak jste tuto práci získal/a? Jak jste na současném pracovišti dlouho? Jaké největší rozdíly vidíte mezi svou domovskou vlastí a ČR? Jaké největší rozdíly vidíte mezi obyvateli své vlasti a Čechy? Co se Vám na ţivotě v ČR líbí/nelíbí? Setkal/a jste se v ČR s problémy? Co se stalo? Plánujete svoji budoucnost? Uvaţujete o tom zůstat v České republice? Proč? Jaké konkrétní faktory přispívají ke spokojenosti zahraničního lektora?

Domníváte se, ţe v ČR vedete kvalitní ţivot? Jste spokojený/á se svým bydlením? Připadáte si v ČR v bezpečí? Setkal/a jste se v ČR s nějakou formou diskriminace? Máte rodinu? Kde? Jaký je okruh Vašich známých v České republice? Jaké národnosti je okruh Vašich přátel? Hodnotíte svou mzdu jako přiměřenou? Jste s ní spokojený/á? Umoţňuje Vám výše mzdy vést kvalitní ţivot? Máte v zaměstnání nějaké výhody, benefity? Jak hodnotíte své pracovní podmínky? Zázemí Vašeho pracoviště. Domníváte se, ţe byste jinou práci získal/a snadno? Jaké jsou vztahy s Vašimi studenty? Stýkáte se s kolegy z práce? Jak často? Jaké jsou Vaše vztahy s kolegy s práce, s nadřízeným? Vídáte své kolegy i mimo Vaše pracoviště?

Jaké konkrétní faktory přispívají k motivaci zahraničního lektora?

Cítíte se v práci doceněný/á? Povaţujete svou práci za náročnou/nenáročnou? Jak hodnotíte svoji pozici v rámci organizace? Cítíte odpovědnost své práce? V čem? Naplňuje Vás práce lektora? Baví Vás? Chcete se této profesi věnovat i v budoucnu? Máte moţnost se dále rozvíjet? Vzděláváte se? Máte v zaměstnání nějakou moţnost kariérního postupu? Domníváte se, ţe se v ČR můţete plně realizovat?

Jaké jsou rysy multikulturní personální práce ve vztahu ke spokojenosti a motivaci rodilých mluvčích v českém prostředí?

Popište mi svůj pracovní týden. Vyhovuje Vám současná organizace Vaší práce? Dělal/a byste něco jinak, kdybyste mohl/a? Setkáváte se na pracovišti s problémy? S jakými? Jak byste popsal/a způsob vedení Vašeho nadřízeného? Jak byste hodnotil/a Vaše vztahy? Jak často s vedoucím hovoříme o Vaší práci? Kontroluje někdo Vaši práci? Jakým způsobem je prováděno hodnocení Vaší práce? Hodnotíte práci svého zaměstnavatele kladně/záporně? Co byste dělal jinak? Co by dělal jinak zaměstnavatel ve Vaší domovské zemi? Jakou formou s Vámi zaměstnavatel nejčastěji komunikuje? Jak

41

často? Účastníte se schůzí, porad? Jsou vedeny v angličtině? Působí na Vašem pracovišti i jiní cizinci? Jací? Kolik? Vnímáte rozdílný přístup zaměstnavatele k Vám a českým pracovníkům? Máte s Čechy nějakou negativní zkušenost v pracovním prostředí?

42

6. Výzkumná část 6.1. Průběh výzkumu Hned na počátku výzkumu se ukázalo, ţe bude mnohem sloţitější získávat respondenty ze soukromých jazykových škol přes jejich zaměstnavatele. Ti se obávali úniku interních firemních informací a odvolávali se na skutečnost, ţe nikomu neposkytují kontakty na své zaměstnance. Podle mého názoru se jazykové školy z pochopitelných důvodů obávají, ţe by se jejich lektoři a veřejnost mohli domlouvat na hodinách bez jejich patronátu a přicházeli by tak o své zisky. V případě respondentů z jazykových škol jsem se proto rozhodla vyuţít svých vlastních kontaktů. U veřejných vzdělávacích institucí jako jsou gymnázia nebo vysoké školy byla situace snadnější. Tyto organizace uveřejňují e-mailové kontakty na své zaměstnance na svých webových stánkách. Náhodně oslovení učitelé pak byli ochotní se výzkumu zúčastnit. Poslední a velice specifickou institucí, kterou jsem pro svůj výzkum vybrala, byla křesťanská základní škola, jejíţ personalistka mi poskytla kontakty na zbývající učitele. Výzkum probíhal obvykle „face to face“12 v kavárnách v Praze a Brně, dva rozhovory byly provedeny telefonicky, přes skype. Délka rozhovorů se pohybovala mezi cca 35-75 minutami. Všichni respondenti souhlasili s nahráváním interview. Z důvodu zachování autentičnosti odpovědí jsem se rozhodla uvádět odpovědi respondentů v anglickém jazyce, ve kterém i výzkum proběhl. Domnívám se totiţ, ţe překladem by mohlo dojít ke znehodnocení získaných informací. Překlady do českého jazyka přesto uvádím a to v poznámkách pod čarou. Některá slova v rozhovorech jsem pak vinou ruchu v místnosti, který nahrávací zařízení pořídilo společně s interview, nedokázala identifikovat. V textu jsou nahrazeny otazníky.

12

Tváří tvář

43

6.2. Respondenti Jak jsem jiţ zmínila, respondenti pracují ve třech typech zařízení. Abych zachovala rovnováhu, vybrala jsem tři informanty ze soukromých jazykových škol, tři z veřejných vzdělávacích institucí a tři z mezinárodní soukromé křesťanské školy. Celkem tedy na mé otázky odpovědělo 9 respondentů. Z nich je pak pět muţského a čtyři ţenského pohlaví. Jejich věk se pohyboval mezi 23 a 68 lety. Na rovnováţné zastoupení zemí původu jsem se nakonec nezaměřovala a rozlišovala jsem jen, aby byl respondent skutečně rodilým mluvčím anglického jazyka.13 Většina z nich má americkou státní příslušnost, výjimku tvoří respondenti z Velké Británie a Kanady. Čtyři respondenti bydlí v Brně, pět jich ţije v Praze. Dalšími důleţitými charakteristikami, které v následujícím přehledu informantů uvádím, byly i délka pobytu a rodinný status. Vzhledem ke slibu, ţe rozhovory jsou anonymní, místo jmen jednotlivých respondentů uvádím jen označení písmeny abecedy. Tabulka 5 -přehled respondentů Označení respondenta

Typ instituce

Pohlaví

Věk

Místo původu

Místo bydliště

A

soukromá jazyková škola+ vlastní kontrakty14 soukromá jazyková škola+ vlastní kontrakty soukromá jazyková škola gymnázium +částečně i soukromá jazyková škola gymnázium

muţ

29

USA

Praha

Délka pobytu (roky) 3

muţ

56

USA

Praha

2,5

rozvedený

muţ

68

Olomouc

5

svobodný

muţ

29

Velká Británie USA

Brno

3,5

svobodný, zasnoubený

ţena

27

USA

Brno

3,5

muţ ţena

29 23

USA Kanada

Brno Praha

7 0,5

svobodná, zasnoubená ţenatý svobodná

ţena

23

USA

Praha

2

svobodná

B C D

E F G

H

univerzita křesťanské jazykové centrum +křesťanská základní škola křesťanská základní škola

13

Rodinný status svobodný, zasnoubený

Některé jazykové školy označují jako rodilé mluvčí i učitele, kteří skutečnými rodilými mluvčími nejsou a kteří pouze nehovoří česky a anglický jazyk studovali. 14 Do června 2010

44

I

křesťanská základní škola

ţena

30

USA

Praha

2+1

svobodná

6.3. Obecná charakteristika rodilých mluvčích Vedlejší výzkumná otázka: Jaké rysy má cílová skupina -rodilí mluvčí? 6.3.1. Etnická/Státní identita Jak jsem jiţ zmínila, sedm mých respondentů bylo americké státní příslušnosti. Ti společně s kanadskou respondentkou G potřebují k pobytu víza. Pouze britský informant C, jakoţto obyvatel Evropské unie, ţádná povolení mít nemusí. Délka jejich pobytu na území České republiky se v době výzkumu pohybovala mezi půl rokem a sedmi lety. Nejčastěji ovšem mezi dvěma a čtyřmi lety. 6.3.2. Demografická identita Věk sedmi respondentů se pohyboval mezi dvaceti a třiceti lety. Pouze respondenti B a C byli starší -56 a 68 let. Zajímavé dozajista je, ţe věk ţádného z respondentů se nepohyboval mezi produktivními 31 a 55 lety. Pouze respondent F byl ţenatý a respondent B rozvedený, ostatní byli svobodní. Respondenti A, D a E mají ovšem právě před svatbou. Respondenti D a E jsou partneři, které jsem kontaktovala nezávisle na sobě a aţ v rámci rozhovoru jsem se dozvěděla o jejich známosti. Ţenatý respondent F a zasnoubený respondent A mají oba partnerku slovenské národnosti. Navíc jen respondent B má dítě, ostatní byli bezdětní. Všichni oslovení bydlí ve dvou největších městech ČR v Praze a v Brně. 6.3.3. Profesní identita Překvapivým zjištěním pro mě byla skutečnost, ţe všichni respondenti měli vysokoškolské vzdělání. Respondenti A, C, G, H a I studovali nějakou z forem učitelství, respondenti D, E, F plánovali učit to, co sami studovali. Pouze tedy respondent B studoval a plánoval svoji kariéru mimo obor učitelství. Ten je však stejně 45

jako respondent A drţitelem mezinárodní certifikátu pro učitele jazyků. V následující tabulce je u kaţdého respondenta uveden konkrétní obor jeho studia a zaměstnání, která v minulosti vykonával. Tabulka 6 -přehled vzdělání a předchozích zaměstnání Respondent A B C

Obor studia Učitelství historie Elektrické inţenýrství, obchod Matematika

D E F G

Historie, latina, řečtina Latina, starořečtina, sociologie Svobodná umění (liberal arts) Učitelství biologie na středních školách Učitelství na základních školách Učitelství na základních školách

H I

Předchozí zaměstnání Učitel historie Obchodník s medikamenty Pilot stíhaček, VŠ učitel matematiky a PC dovedností, trenér atletiky mládeţe Učitelka na základní škole -

Z uvedeného přehledu vyplývá, ţe mnou oslovení lektoři působící v jazykových školách a jedna z učitelek křesťanské školy měli i jiné pracovní zkušenosti, neţ jen učitelství anglického jazyka. Pro všechny respondenty působící ve veřejném školství a dvě učitelky z křesťanské školy je povolání učitele anglického jazyka jejich prvním po dokončení studia. Všichni respondenti působící v současné době ve veřejném školství si vyzkoušeli i práci v jazykové škole, ale nevyhovovala jim. Klíčovým informátorem se v mém výzkumu stal respondent A, který se po dvou letech vykonávání této profese rozhodl pro výběr jiného povolání a v současné době pracuje na manaţerské pozici v jedné praţské mezinárodní společnosti. Tento informátor mi poskytl řadu informací týkajících se úskalí vykonávání profese lektora svého rodného jazyka. Ostatní respondenti by v oboru učitelství rádi zůstali i nadále. Tím, jestli i nadále budou učit anglický jazyk, si však jisti nejsou. 6.3.4. Důvody pro výběr povolání lektora anglického jazyka Oslovení respondenti uváděli různé důvody pro výběr tohoto povolání:

46

Respondent A: „It didn´t seem very likely that any…let´s say international corporation or something would hire me for type of position that I would like on ten months…I knew that when I have five years of teaching experience that it would be very easy for me to find work teaching here…so that´s more or less why I chose to teach English.“15 Respondent B: „I am older than the average English teacher because I did not look at this as a location or career I simply look at it as something to do in Europe…so to make…for me to try something new…you know to try a new field because I´ve never taught.“16 Respondent C: „Having decided after many trips to the Czech Republic…that the czech people and the lifestyle was preferable to Great Britain…Originally when I came here I had no intention to teach English.“17 Respondenta D pak kromě skutečnosti, ţe se chtěl po skončení studia učitelem jednou stát, inspirovali přátelé, kteří měli zkušenosti s učením anglického jazyka po světě: „We thought it might be fun to go…far…It´s good way to travel and work.“18 Respondentka E, partnerka respondenta D, která pochází z učitelské rodiny, chtěla vţdycky učit, ale na vysoké škole: „I planned to be a teacher but not an English teacher.“19 Respondent F uváděl v rozhovoru hned několik důvodů: „ I wanted to teach but I didn´t have qualification for doing it in States.“ „I know English very well so I can teach that.“ „I wanted to teach and I was given the oportunity to teach“.20 Respondentka G: „I had decided after university that I wanted to travel 15

Nezdálo se moc pravděpodobné, ţe by mě nějaká… řekněme mezinárodní společnost nebo tak, najala na pozici, která by se mi líbila, na deset měsíců. Věděl jsem, ţe kdyţ mám pět let zkušeností s učitelstvím, ţe pro mě bude snadné nalézt zde práci jako učitel. To je tedy víceméně důvod, proč jsem si vybral učení angličtiny. 16 Jsem starší neţ průměrný učitel angličtiny, protoţe jsem se na to nedíval jako na lokaci nebo kariéru. Jednodušše se na věc dívám jako na dělání něčeho v Evropě…dělat…pro mě je to něco nového, víš, zkusit novou oblast, protoţe jsem nikdy předtím neučil. 17 Po mnoha cestách do České republiky jsem se rozhodl, ţe obyvatelé ČR a jejich ţivotní styl jsou pro mě přijatelnější neţ Velká Británie. Původně kdyţ jsem sem přijel, nebylo mým záměrem učit angličtinu. 18 Mysleli jsme si, ţe by to mohla být zábava…jet daleko. Je to dobrý způsob, jak cestovat a pracovat. 19 Plánovala jsem stát se učitelkou, ale ne učitelkou angličtiny. 20 Chtěl jsem učit, ale neměl jsem kvalifikaci dělat to ve Spojených státech. Znám angličtinu velice dobře, takţe ji mohu učit. Chtěl jsem učit a dostal jsem příleţitost učit.

47

somewhere and I really wanted to work with mission organizations…and so I originally didn´t like the idea of teaching English but I went to a conference and just heard about how important English is to people to know and how it can be pretty useful with telling people about what I believe… and so… I´ve decided I wanted to teach English…“21 Respondentka H: „I was (?) teaching overseas… I´ve just I picked Europe and this school was the one that contacted me…“22 Respondentka I: „I really like teaching and I always wanted to teach overseas…and so after my second year of teaching in United states…I started (?) teaching overseas…I feel like teaching is a great way to be able to travel and live abroad because… you know there is usually school (?) English speaking…like you know… where people learn English…“23 Z uvedených důvodů vyplývá, ţe respondenti touţili po moţnosti vyzkoušet si práci v zahraničí a práce lektora jejich rodného jazyka pro ně představovala nejsnazší cestu, jak tohoto snu dosáhnout. 6.3.5. Důvody pro výběr České republiky Jak se ukázalo, důvody, které uvedli pro výběr České republiky jako místa pobytu, dělí respondenty do dvou skupin. První skupina si Českou republiku vybrala z konkrétního důvodu. Například respondent A chtěl pracovat v Evropě a jako učitel historie se touţil o naší zemi a její historii dovědět více. Navíc se mu Praha zdála jako skvělé místo umoţňující cestování po celé Evropě. Respondentka I navštívila Českou republiku na výletě se školou a vţdycky se chtěla jednou vrátit. Respondent C jezdil do naší země často, protoţe působil jako trenér atletiky mládeţe a časem si uvědomil, ţe zde tráví více času neţ doma ve Velké Británii a rozhodl se zůstat. Respondenta D ovlivnila vzpomínka z mládí: „I remember when I was younger 21

Po univerzitě jsem se rozhodla, ţe bych chtěla někam odcestovat a opravdu jsem chtěla pracovat s misijními organizacemi a tak…původně se mi nelíbila myšlenka, ţe bych učila angličtinu, ale zúčastnila jsem se konference a slyšela o to, jak je důleţité, aby lidé angličtinu znali a jak to můţe být pěkně uţitečné, kdyţ chci lidem vyprávět o tom, čemu věřím a tak…rozhodla jsem se, ţe chci učit angličtinu. 22 (?) Učit v zámoří… Vybrala jsem si Evropu a tahle škola byla jediná (první), která mě kontaktovala. 23 Opravdu ráda učím a vţdycky jsem chtěla učit v zámoří, a tak po dvou letech učení ve Spojených státech jsem začala (?) učit v zámoří. Myslím, ţe učení je skvělý způsob, jak být schopen cestovat a ţít v zahraničí, protoţe…víš, je obvykle škola (?) anglicky hovořící…víš, kde se lidé učí anglicky.

48

reading all of the…all of the Americans who went to Prague in early nineties…you know I was teenager…That sounded interesting…it seemed like a good idea.“24 Druhá skupina respondentů se v České republice ocitla zcela náhodou, bez vlastního přičinění nebo bez zvláštního důvodu, který by je k zemi přitahoval. Respondentovi F nabídla po studiích práci česká univerzita, respondenta B ovlivnilo seznámení po internetu s českou dívkou a v zemi, kam za ní přicestoval, se mu zalíbilo. Respondentka E vyuţila návrhu kamaráda učit na letním táboře ve Valticích a poté se s přítelem chtěla přesunout jinam: „We planned to go somewhere and teach English…for a year or two years.“25 V zemi se jim však zalíbilo a pobyt se rozhodli protáhnout na šest měsíců. Vsoučasné době uţ v České republice ţijí téměř čtyři roky. „Sometimes I feel like that Czech Republic chose me.“26 Respondentky G a H pak do České republiky poslala agentura, do které poslaly přihlášku. Respondentka G: „I sent an application into an organization and I originally wanted to apply to Kazachstan but it didn´t work...there is…I couldn´t get visa for long enough and so…they sent me: We have position open in the Czech Republic. Would you like to go? So I didn´t originally choose coming to Czech Republic it just came up as an oportunity.“27 Stejnou zkušenost měla i respondentka H: - It [Česká republika] chose me actually… I didn´t have any knowledge of the Czech Republic before coming here.28 6.3.5.1. Brno Vzhledem ke skutečnosti, ţe cílem velkého počtu cizinců pobývajících v České republice bývá Praha, zeptala jsem se respondentů bydlících v Brně a Olomouci na důvody, které je vedly k jejich výběru. Respondentka E se domnívá, ţe v Praze je příliš mnoho Američanů a zároveň i větší konkurence na trhu práce: „It seemed like it would 24

Pamatuji si, jak jsem v mladí četl o všech těch…všech těch Američanech, kteří jeli do Prahy na začátku devadesátých let…byl jsem teenager, víš…Znělo to zajímavě…zdálo se to jako dobrý nápad. 25 Plánovali jsme jet někam a učit angličtinu…na rok, dva… 26 Občas cítím, ţe si Česká republika vybrala mě. 27 Poslala jsem přihlášku do organizace a původně jsem chtěla zaţádat do Kazachstánu, ale to nefungovalo…je tam…nemohla jsem získat víza na dost dlouhou dobu a tak…poslali mi: Máme volnou pozici v České republice, chtěla byste jet? Takţe původně jsem si nevybrala jet do České republiky, prostě se to objevilo jako příleţitost. 28 Vlastně si vybrala mě… Neměla jsem ţádnou znalost o České republice, neţ jsem sem přijela.

49

be more difficult to have a normal life teaching English in Prague…So we came to Brno.“29 Taktéţ respondentovi D se zdálo, ţe je v Praze příliš mnoho cizinců. Navíc vzhledem k předpokládaným příjmům a nájmům povaţoval z finanční stránky výhodnější Brno. Respondentovi F se zdá Praha příliš velká a turistická: „I like Prague to visit but I don´t like for living.“30 Respondent C bydlí v Olomouci, která mu připomíná jeho rodné Cambridge, a kaţdý všední den dojíţdí do Brna za prací. 6.3.6. Češi A jak vidí oslovení respondenti obyvatele České republiky? Jednotlivé odpovědi byly velice podobné. Češi jsou oproti Američanům uzavřenější a opatrnější a trvá nějakou dobu, neţ se otevřou. Poté jsou však velice přátelští a sdílní. Nejsou tolik optimističtí a veselí a jsou více upřímní. Respondent A si všiml, ţe lidé nejsou příliš zvyklí na tzv. small talk31, krátké rozhovory s cizím člověkem ve frontě v obchodě či na zastávce. Cítil, ţe se lidem zdá divný, kdyţ na ně začal mluvit. Liší se i ţivotním stylem, protoţe tráví více času na veřejnosti, oproti Američanům, kteří jsou více doma. Na ulicích jsou pak tišší, vůbec se neusmívají a dívají se do země. Respondent D si například všiml rozdílnosti ve sluţbách. V obchodech ho nepronásledují zaměstnanci, kteří by mu doporučovali různé produkty. Respondent B oceňuje osobnější způsob jednání mezi lidmi. Domnívá se téţ, ţe Češi nejsou tak agresivní a snaţí se nejprve o věcech hovořit. Líbí se mu, ţe mají větší zájem o dění ve světě a dá se s nimi diskutovat o různých tématech. Povaţuje je za „considerably higher civilization“32. Respondentka G pocházející z Kanady se domnívá, ţe Kanaďané a Češi jsou si hodně podobní. Myslí si, ţe oba národy nejsou tak materialističtí a dbají o ţivotní prostředí. Respondent C, původem z Velké Británie, si téţ mnoha rozdílů nevšiml. Líbí se 29

Zdálo se mi, ţe by bylo mnohem obtíţnější vést normální ţivot, v Praze…Tak jsme šli do Brna. 30 Mám rád Prahu na navštěvování, ale ne na bydlení. 31 Krátké popovídání 32 Podstatně vyšší civilizovanost

50

kdybychom učili angličtinu

mu, ţe Britové a Češi mají stejný smysl pro humor. Rozdíl vidí v neochotě lidí cestovat, ať uţ na výlety nebo za prací, a odlišném přístupu ke starým lidem: „They have different attitude to…you know…senior citizens like me compared to British youngsters…I would say…At the moment you have a lot of respect to your elders.“33 Obecně však respondenti mnoho rozdílů nenacházeli a spíše upozorňovali na podobnost. Jejich odpovědi jednoduchým způsobem shrnuje respondent A: „Generally people aren´t so different.“34 Respondent D se pak dokonce domnívá, ţe Češi se Američanům podobají více, neţ jiné evropské národy. 6.3.7. Co mají/ nemají rádi na životě v ČR Respondenti logicky nacházeli více věcí, které na ţivotě v České republice rádi mají, neţ nemají. Mezi negativní poloţky patřilo pomalejší tempo, tedy skutečnost, ţe zde vyřízení věcí trvá trochu déle (například zapojení internetu apod.), nedostupnost různých produktů, na které byli doma zvyklí a samozřejmě velká vzdálenost, která je dělí od jejich rodin. Upozorňují také, ţe některé produkty jako například oblečení a elektronika a taktéţ nájmy povaţují vzhledem ke zdejším mzdám za příliš vysoké. Respondent A se diví místním cenám v porovnání se Spojenými státy: „The prices here…I would say it´s for some items at least twice as high than they would be… you know… in the States and it´s quite strange.“35 Respondentku E pak překvapilo velké mnoţství opilých lidí ţebrajících na ulici, na coţ z domova není zvyklá. Jak jsem se jiţ zmínila, respondenti nacházeli na ţivotě v České republice mnoho dobrého. Většina zmínila své nadšení z místního dopravního systému a skutečnosti, ţe se poprvé ve svém ţivotě obejdou bez auta. Respondentka G porovnává situaci s rodnou Kanadou: „You must drive everywhere…like…There´s no way you could not have a vehicle…like my parents lived two hours from where I live and there´re no trains or buses that would take me to my parents.“36 Mnoho superlativů si téţ vyslouţila Praha a to díky kráse svého historického 33

Mají jiný přístup k…víš…ke starším občanům jako jsem já ve srovnání s britskou mládeţí. Řekl bych… v tuto chvíli chováte ke svým starším občanům hodně úcty. 34 Obecně lidé nejsou tak rozdílní. 35 Řekl bych, ţe ceny zde jsou za některé poloţky dvakrát tak vysoké, neţ by byly ve Spojených státech, víš…a to je dost zvláštní. 36 Musíš všude řídit…jako…není moţnost, ţe bys neměla vůz…jako moji rodiče ţijí dvě hodiny od místa, kde bydlím já a nejsou tam ţádné vlaky nebo autobusy, které by mě vzaly k mým rodičům.

51

centra, přiměřené velikosti umoţňující dostat se na různá místa pěšky, nebo výhodné poloze v „srdci Evropy“, která dovoluje cestování po celém kontinentu. Prahu navíc povaţují za mezinárodní město, kde jiţ mnoho cizinců ţije, a místní ceny, především za sluţby a zábavu, povaţují za přijatelné. Opět padaly pochvaly za výbornou městskou hromadnou dopravu, kterou respondent B povaţuje za nejlepší, s jakou se kdy setkal. Respondentům i chutnalo české jídlo a pivo, líbilo se jim mnoţství zeleně ve městě a spousta parků a zahrad, kde je moţné se procházet. Příroda jim připomíná tu, kterou znají z domova a i klima se jim zdá příjemné. Objevily se i odpovědi, které oceňují místní ţivotní styl. Respondentovi A se líbí pomalejší tempo a domnívá se, ţe si zde lidé dokáţí více uţívat ţivota. Lidé se zde tolik nezaměřují na práci, ale na ţivot samotný. Doma by podle něj bylo neobvyklé, aby si po práci zašel na pivo nebo se jen tak procházel. Respondent B povaţuje ţivot v ČR za mnohem svobodnější, neţ ten, který ţil ve Spojených státech: „They leave you alone here… you can do what you want if you don´t hurt anybody…I mean you know they sort of leave you alone…in US there´s a lot of laws, a lot of security issues… Nothing´s big deal…Everybody sort of just …peacefully coexists.“37 Upozorňuje tak na mnoţství pravidel a zákazů, které ho doma omezovaly. Jako příklad uváděl nemoţnost pít v USA na ulici pivo. Domnívá se, ţe lidé si zde nedělají problémy a nechávají se na pokoji ţít. Respondentka E pak uváděla i ryze praktické důvody: „I like that I have a job here which in America is getting harder and harder to find…I like that I have health insurence here which in America is quite difficult…my life is really comfortable.“38 6.3.8. Problémy, s nimiž se setkali Problémů, s nimiţ se respondenti v České republice setkali, mnoho nebylo. Nejčastější odpovědí byly potíţe s komunikací s místním byrokratickým aparátem a především pak získáváním víz. Stěţují si především na obtíţnost tohoto procesu a na neochotu českých úřadů. Respondent A problém komentuje takto: „Nobody tells what I need to know or 37

Nechají tě tady být, můţeš si dělat, co chceš, pokud nikomu neubliţuješ…Víš, myslím tím, ţe tě nechají na pokoji…ve Spojených státech je spousta zákonů a spousta bezpečnostních opatřeních… Z ničeho se nedělá velká věda. Všichni si svým způsobem… mírumilovně koexistují. 38 Líbí se mi, ţe tu mám práci, coţ se v Americe stává čím dál tím těţší…Líbí se mi, ţe tu mám zdravotní pojištění, coţ je v Americe dost obtíţné…můj ţivot je opravdu pohodlný.

52

where I need to go.“39 Nepochopení vyvolala i skutečnost, ţe zodpovědní úředníci nehovoří česky. Respondent B: „And when you go to Minister offices or foreigners police they don´t speak English which I think is kind of interesting considering foreigners police is processing visa for everybody who is not from the Czech Republic…and they don´t speak any other languages except czech.“40 Přidává se respondentka E: „Getting my visa was really difficult in the Czech Republic because the foreign police is quite stressful…because they don´t speak English…They are the foreign police but they don´t speak any languges.“41 Jako bezproblémové povaţoval vyřízení víz pouze respondent D. Respondent C, jako občan Evropské unie, ţádná víza nepotřebuje. Naopak chválí český systém, kdy se cizinec musí po 90 dnech pobytu přihlásit na cizinecké policii a dodat potvrzení, ţe má bydlení a práci, nebo dostatečné prostředky na ţivobytí. Uvedl však jiné potíţe, se kterými se v ČR setkal, a to problémy s mobilním operátorem, sčítacími komisaři nebo úředníky na poště. Pokud respondenti měli nějaký další problém, týkal se většinou jejich neznalosti českého jazyka, kdy neuměli vyjádřit, co potřebovali. 6.3.9. Plány do budoucna Na otázku, zda plánují svůj ţivot v České republice, se respondenti vyjadřovali opatrně. Kladně se vyjádřili i respondent B a C. Oba mají ţivot zde rádi a chtějí navštívit ještě spoustu míst. Jistotu vyjádřil i respondent F: „I really like my job…most of the time…and I feel supported there and it´s interesting and I like what I do…and my wife is Slovak and would not want to move back to America because she´d be too far from her family…so the Czech Republic is nice in between.“42 Navíc stejně jako respondent A plánuje koupi bytu. Ten však vyjadřuje trochu menší jistotu: „It´s difficult to know if 39

Nikdo ti neřekne, co potřebuješ vědět nebo kam máš jít. Kdyţ přijdeš do kanceláří ministerstva nebo cizinecké policie, oni nemluví anglicky, coţ si myslím, je docela zvláštní, kdyţ vezmeš v úvahu, ţe cizinecká policie zpracovává víza pro všechny, kdo nejsou z České republiky…a nemluví ţádným jiným jazykem neţ česky. 41 Dostat víza bylo v České republice opravdu sloţité, protoţe cizinecká policie je docela stresující…protoţe nemluví anglicky…jsou cizinecká policie, ale nemluví ţádnými jazyky. 42 Opravdu mám rád svoji práci…většinu času…cítím tam podporu, je to zajímavé a mám rád, co dělám…a moje ţena je Slovenka a nechtěla by se stěhovat do Ameriky, protoţe by byla moc daleko od své rodiny…takţe Česká republika je hezky mezi. 40

53

you´d interviewed me three years ago four years ago I had never were thought (?) that I´ll be living in Prague for you know almost three years now, that I´ll be getting married here and looking for flat so of course things can change quickly but for now yes i´m certainly (?) to stay.“43 Ačkoliv připouští moţnost, ţe by kvůli práci ţil někdy jinde, v současné době jsou se svou slovenskou snoubenkou v České republice spokojení a bydlení v jiné zemi neplánují. Partnerská dvojice respondenti D a E také změny neplánují, ale stále neví, jestli zde zůstanou nebo ne. Respondent D: „The situation in US…it makes me pesimistic…I don´t feel extremely eager to go back to the US…and well I don´t know where go somewhere else now.“44 Respondentka E: „To be perfectly honest…I feel like I´m getting old, I´m 27…and I think about like having kids…and if I were going to have kids I would do it in Czech Republic than in USA…because in USA we have no maternity leave…like none… You have maximum of six weeks…but here you have three years…it´s better…I think about that but I don´t know.“45 Dalším důvodem, který respondentku E vede k přesvědčení zůstat, je fakt, ţe v příštím roce, tedy po pěti letech v České republice, by s přítelem získali povolení k trvalému pobytu, které by jim ţivot zde usnadnilo. Respondentky pracující jako dobrovolnice v křesťanské škole jsou v trochu odlišné situaci neţ jejich kolegové a moţná i proto jsou jejich odpovědi váhavější a spíše se kloní k přesvědčení, ţe se vrátí do USA. Respondentka H se v červnu vrací alespoň na rok domů a stále si není jistá, zda se ještě vrátí: „At moment no [neumí si představit, ţe by tu ţila], but I´m not going to…like I´m not willing to say no forever…like right now probably not…but it´s always a posibility.“46 43

Je těţké to vědět, kdyby ses mě zeptala před třemi, čtyřmi lety, nikdy bych si nepomyslel (?), ţe budu v Praze ţít nyní uţ skoro tři roky, ţe se tu budu ţenit a hledat si byt, takţe samozřejmě věci se mohou rychle změnit, ale v tuto chvíli ano, jsem jistě (?) zůstat. 44 Situace ve Spojených státech…vyvolává ve mně pesimismus. Necítím se extrémně horlivý vrátit se do Spojených států a v tuhle chvíli nevím, kam bych šel. 45 Abych byla naprosto upřímná, cítím, ţe stárnu, je mi 27…a přemýšlím o dětech a pokud bych se chystala mít dítě, udělala bych to raději v České republice neţ ve Spojených státech…protoţe v USA nemáme ţádnou podporu v mateřství…jako opravdu ţádnou…máš maximálně šest týdnů…tady máte tři roky… je to lepší…Přemýšlím o tom, ale nevím. 46 V tuto chvíli ne…ale nebudu…nejsem ochotná říct ne napořád…v tuto chvíli asi ne…ale je to vţdycky

54

Respondentka I stále neví, ráda by zde ještě pár let zůstala, ale domnívá se, ţe se nakonec vrátí do USA: „I am planning staying for a while….I don´t know…who knows...I think I´ll eventually go back.“47 I respondentka G plánuje nyní návrat domů, ale pouze z nedostatku finančního prostředků. Chce se ale později vrátit a to i se svým přítelem, který zůstal v Kanadě. Vzdálenější budoucnost však vzhledem ke svému věku zatím neplánuje. 6.3.10. Znalost jazyka a sledování českách médií Domnívala jsem se, ţe znalost českého jazyka a ochota učit se ho můţe spolu se zájmem o česká média prozrazovat respondentův zájem v České republice zůstat. Ukázalo se však, ţe nejlépe hovoří česky respondenti ţijící mimo Prahu a logicky i ti, kteří jsou v České republice nejdéle. Respondent B zde sice plánuje zůstat, ale jazyk moc dobře neovládá, protoţe se v Praze všude domluví anglicky nebo mu někdo pomůţe. Skutečnost, ţe zde chce opravdu ţít, tak dokládá spíše fakt, ţe si dokázal zařídit ţivnostenský list a platí si zde zdravotní a sociální pojištění a daně. Respondenti D, E a F ţijící v Brně potvrzují, ţe by se anglicky všude nedomluvili. Situaci shrnuje respondentka E: „Living in Brno I think you really have to speak Czech…I can´t get my haircut and speak English ….and I can´t get new glasses and speak English, speak English in the supermarket… so I speak it beacause I have to.“48 Respondent C uvádí jiný důvod, proč se ve svém pokročilém věku učí česky: „It´s common courtesy…I´m in your country…I should be able to converse with people.“49 Navíc mu učení se českého jazyka pomáhá objasnit některé obtíţe jeho ţáků: „I can now understand why students have problems with some English you know… constructions.“50 I Respondent A vidí důleţitost znalosti českého jazyka ve společenském

moţnost. Plánuju chvíli zůstat…nevím…kdo ví?...myslím, ţe se nakonec vrátím. 48 Myslím, ţe kdyţ bydlíš v Brně, tak opravdu musíš mluvit česky…nemůţu se nechat jít ostříhat a mluvit anglicky… a nemůţu dostat nové brýle a mluvit anglicky, mluvit anglicky v supermarketu…takţe mluvím, protoţe musím. 49 Je to běţná zdvořilost…jsem ve vaší zemi…měl bych být schopen domluvit se s lidmi. 50 Nyní chápu, proč mají studenti problémy s některými anglickými, víš…stavbami. 47

55

kontextu: „I try very hard to speak czech…I think people actually appreciate that.“51 6.3.11. Zájem o profesi učitele Většina respondentů kromě respondenta A, který uţ má práci v jiném oboru, chce v profesi učitele zůstat i nadále, nejistota však panuje v otázce, zda by i nadále učili pouze anglický jazyk. Respondenti E a D dále studují a rádi by jednou učili i něco jiného. Respondent D chce v práci pokračovat přinejmenším v blízké budoucnosti, ale zvaţuje i další moţnosti: „Probably I would like try to teach something else…like to speak well enough to teach history or latin or something little bit more intellectual content.“52 Respondentka E pochází z učitelské rodiny a nedokáţe si představit, ţe by se někdy věnovala jiné profesi, navíc příští rok konečně dostane smlouvu na dobu neurčitou a její pracovní kontrakt se tak zlepší. I respondent B vyjádřil silnou jistotu, protoţe práce v kanceláři uţ pro něj nyní není vůbec zajímavá. Respondent C v ní bude pokračovat, dokud bude moci a dokud bude o jeho práci zájem. Respondentce I se zalíbila práce v mezinárodním prostředí a ráda by jednou získala podobnou i doma v USA. Ostatní respondenti vyjadřovali různou míru pravděpodobnosti, ţe v profesi zůstanou. Jejich stanovisko je podobné tomu, které učinila respondentka H: „For a while at least… I don´t know that I´ll ever get completely away from teaching.“53 Plány do budoucna, znalost jazyka a zájem o česká média shrnuje následující tabulka.

51

Velice se snaţím mluvit česky…myslím, ţe to lidé oceňují. Pravděpodobně bych rád zkusil učit něco jiného…kdybych mluvil dost dobře, učil bych dějepis, latinu nebo něco intelektuálně náročnějšího. 53 Aspoň chvíli…nevím, jestli někdy úplně odejdu od učení. 52

56

Tabulka 7 –plány do budoucna Respondent A

Domluví se česky? ano

B C D E

trochu učí se ano ano

F

ano

G H I

učí se ne učí se

Sleduje česká média? noviny, časopisy, zprávy, filmy ne televizi, filmy noviny, časopisy zprávy, noviny, časopisy noviny, zprávy online, filmy Prague Post ne ne

Chce v ČR zůstat? asi ano

Chce pokračovat v práci učitele? ne

ano ano neví, spíše ano neví, spíše ano

ano ano spíše ano ano

ano

spíše ano

neví asi ne zatím ano, do budoucna asi ne

spíše ano spíše ano ano

6.3.12. Očekávání Respondenti ţádná zvláštní očekávání před příjezdem do České republiky neměli a ţádný velký kulturní šok neutrpěli. Spíše je překvapilo, ţe se s ničím neobvyklým nesetkali a mnoho rozdílů nenašli. Mnohým z nich se zde však ţivot změnil a jejich ţivotní dráha nabrala směr, který neočekávali. Respondent A: „I´ve planned on just doing that for one year and coming to the states…coming to Prague to teach English…and after few months you know here in Prague enjoying that…You know now it´s almost three years…“54 Respondentka E: „I´ve planned to stay in the Czech Republic for three weeks…“55 Respondentka H: „I am very thankful for that…It changed who I am and how I think…so…very, very, very, very positive experience, good experience.“56 Respondent B: „I can almost not explain how happy I am and how my expectations were just completely turned around.“ „I´m living in Disneyland.“57

54

Plánoval jsem dělat to jeden rok a vrátit se do států…jet do Prahy učit angličtinu…a po pár měsících, víš, tady v Praze, uţívám si to…Víš, uţ to jsou teď skoro tři roky. 55 Plánovala jsem zůstat v České republice tři týdny. 56 Jsem za to velice vděčná…Změnilo to, kým jsem a jak přemýšlím…tolik, tolik, tolik pozitivní zkušenost, dobrá zkušenost. 57 Nemůţu skoro ani vyjádřit, jak jsem šťastný a jak se má očekávání úplně obrátila. Ţiju v Disneylandu.

57

6.3.13. Důvody pro výběr instituce V této části se chci věnovat důvodům, které respondenty vedly k výběru instituce, kde vyučují nebo vyučovali anglický jazyk. Respondent A hledal velké školy s dobrou reputací, které by pro něj měly hodně práce. Dával přednost práci pro jedinou jazykovou školu, která mu zajistí dostatek kurzů před nutností pracovat pro více zaměstnavatelů. Vycházel i z předpokladu, ţe větší jazyková škola bude mít dobré zázemí a knihovnu: „When I started teaching for them…you know by the first week I had like more or less full schedule so for me it was very easy choice.“58 A proč dal přednost soukromému zaměstnavateli před veřejným školstvím?: „I liked the idea of having oportunity to meet people from different age groups…I liked the idea that I´ll meet different people by working for private school.“59 Respondentovi B se líbí, ţe v jazykové škole můţe učit to, co ho opravdu baví. Nejraději učí pokročilejší studenty a rád se zabývá business English, kde můţe vyuţít své zkušenosti z obchodní činnosti. V současné době vlastní i ţivnostenský list a má vlastní kontrakty se studenty. Učí i sociální dovednosti na různých seminářích. Jeho práce je tak skutečně pestrá a důvody, proč by nechtěl pracovat ve veřejném školství, shrnuje jednoduše: „If you work in a public institution than you must follow certain curriculum.“60 Respondent C si taktéţ pochvaluje moţnost učit v jazykové škole business English, kde vyuţívá své ţivotní zkušenosti. Práci mu pomohl sehnat kamarád, který mu na internetu ukázal inzerát. Respondent D si vyzkoušel práci v jazykvé škole, ale nevyhovovala mu: „One month was really good and the next was not as good…Working in a school system is…quite predictable work I guess…It´s the same thing every day…I know how much I

58

Kdyţ jsem pro ně začal učit…Víš, první týden jsem měl více méně plný rozvrh, takţe pro mě to byla velice snadná volba. 59 Líbila se mi myšlenka mít příleţitost potkávat se s lidmi z různých věkových skupin. Líbila se mi myšlenka, ţe budu pracovat s různými lidmi, tím ţe budu pracovat pro soukromou školu. 60 Kdyţ pracuješ pro veřejnou instituci, musíš se řídit určitými osnovami.

58

will be paid every month and this kind of things.“61 V současné době pracuje v jazykové škole uţ jen minimálně a učí na gymnáziu, kam ho doporučil kamarád. Na práci ve veřejném školství se mu mimo jiné líbí, ţe dostává zaplaceno i v létě. Přesto přiznává, ţe i práce pro jazykovou školu pro něj měla svoji zajímavost, protoţe v ní měl „more inspiring moment“62, kdy mohl sledovat úplné začátečníky dělající velké pokroky, coţ ve škole nemůţe: „When you have the room with fifteen teenagers…you see them for forty-five minutes or ninety minutes every week…you can´t really see the development.“63 Respondentka E má stejnou zkušenost: „I never knew months to months how much money I was going to be paid…and sometimes I had lots of work…and sometimes I had almost no work… So I like that working in a grammar school is more stable.“64 Respondent F dostal po studiích nabídku pracovat na české univerzitě. Ani on nebyl v jazykové škole spokojený: „At the language school it´s about like just language…it wasn´t about other things that are interesting…At the university I can do other things that are interesting…and also I hated my boss…because she treated the czech teachers badly and didn´t care about what the classes were…and so on.“65 Domnívá se také, ţe práce ve veřejném školství je zásluţnější, neţ práce v jazykové škole: „If I´m training people to be good teachers than I´m doing more good than training business people.“66 Pro respondentky G, H a I je prioritou práce v křesťanské organizaci, takţe o jiné

vůbec

neuvaţují.

Respondentka

G

oceňuje

pomoc

svého

amerického

zaměstnavatele při nejrůznějším vyřizování: „I don´t have…with private…I don´t have to worry about…ehm…maybe relations with Czech government or Czech bank account and anything like that... Maybe it´s a little easier to not speak Czech or things like that.“67 61

Jeden měsíc byl opravdu dobrý a příští nebyl tak dobrý…pracovat ve školství je…dost předvídatelná práce, myslím… Kaţdý den to samé. Vím, kolik kaţdý měsíc dostanu zaplaceno a tyhle věci. 62 Více inspirující momenty 63 Kdyţ máš místnost s patnácti teenagery…vidíš je čtyřicet pět nebo devadesát minut týdně…nemůţeš moc vidět jejich rozvoj. 64 Nikdy jsem nevěděla, měsíc od měsíce, kolik peněz dostanu zaplaceno…a někdy jsem měla hodně práce… a někdy téměř ţádnou práci…Takţe se mi líbí, ţe práce pro gymnázium je stabilnější. 65 V jazykové škole je to jen o jazyce…nebylo to o dalších věcech, které jsou zajímavé. Na univerzitě můţu dělat další věci, které jsou zajímavé… a také jsem nesnášel svoji šéfovou, protoţe jednala špatně s českými učiteli a nestarala se, jaké jsou lekce a tak. 66 Kdyţ učím lidi, aby byli dobrými učiteli, dělám více dobra, neţ kdybych učil podnikatele. 67 Nemám…se soukromou…nemusím se starat…hmmm…moţná vztahy s českou vládou nebo českými

59

Stejnou zkušenost má i respondentka H: „School helps me… they help all of us with dealing with visas and the rules.“68 O jiné práci nepřemýšlí, učení křesťanských hodnot je pro ni hlavním důvodem výběru instituce, kde pracuje, coţ by jí jiná neumoţňovala: „I would be limited just teaching English…“69 Respondentka I pak popisuje, jak tuto práci získala: „I wanted to teach at school that was for elementary kids…And I wanted to teach at Christian school…and I wanted to teach…work with kids whose parents were in ministry or have been in another country so when I started looking for school, I was looking for Christian school that work with missionary kids.“70 6.3.14. Důvody, proč s prací skončil Jak jsem jiţ uvedla, respondent A je pro mě klíčovým respondentem, protoţe s prací lektora skončil: „Well, I mean there´s two things really…I guess that´s you know trust of career… and just it was not the type of life style that I was interested in having because I think I taught more than any other teacher that I had met here in Prague…I had fiftyeight contract hours a week… and when I was working here you know…so I was basically leaving the house at seven o´clock in the morning and I got home at ten o´clock at night…and you know I did that because basically like I thought I needed to work that much in order to make the amount of money that I wanted to make…“ „…I think the teaching the language here in Prague is certainly…You know you can make a living doing it but it´s not very safe career in sense that you know…you´re not a regular employee first one…you know you have no holiday you have no health benefits…You can only count on certain amount of lessons..(?)...because students always cancell or you know sometimes if you´re teaching more in one of those large larger schools they offer you things like FCE courses you know these courses only run for certain period so it´s very common that teachers would be here for summer and you know they won´t have work or they won´t have enough work you know to save any

bankovními účty a nic takového…Moţná je to trochu snazší nemluvit česky a takové věci. Škola mi pomáhá…pomáhají nám všem s vízy a pravidly. 69 Byla bych omezená učit jen angličtinu. 70 Chtěla jsem učit na základní škole…a chtěla jsem učit v křesťanské škole…a chtěla jsem učit…pracovat s dětmi, jejichţ rodiče byli v duchovenstvu, nebo byli v jiné zemi, takţe kdyţ jsem začala hledat školu, hledala jsem křesťanskou školu s dětmi misionářů. 68

60

money…It´s just it´s not consistent…you know and that was one those things I really did not like about it…“ „…and after two years and teaching for five years in States…I just didn´t find so challenging.“71 Nakonec věděl, ţe s učením úplně přestane nebo si zaloţí vlastní jazykovou školu. Zkoumal moţnosti, ale nakonec se rozhodl, ţe by všechno vyřizování nestálo za vyloţený čas a peníze, a rozhodl se najít si práci.

6.3.15. Shrnutí Domnívám, se ţe důleţitými charakteristikami při pokusu identifikovat tuto skupinu zaměstnanců je skutečnost, ţe se věk ţádného z mých respondentů nepohyboval mezi 30 a 50 lety. Nebyli v produktivním věku, ve kterém lidé zakládají rodiny a budují si zázemí. Ve většině případů se jednalo absolventy, pro které práce lektora anglického jazyka byla jejich prvním zaměstnáním, ve kterém mohli vyuţít své pedagogické vzdělání. Výjimkami byli respondent B a C, kteří se od zbytku respondentů výrazně lišili i svým věkem. Pro ně tato práce představuje nový impuls do ţivota, který se rozhodli radikálním způsobem změnit. Práce

lektora

představovala

alespoň

z počátku

pro

mé

respondenty

dobrodruţství, chtěli si vyzkoušet ţivot v Evropě a cestovat a aţ po nějaké době v ní a v České republice našli zalíbení a rozhodli se zůstat déle. Pouze pro respondentky pracující v křesťanské škole bylo šíření své víry v cizí zemi nad ostatní „světské“ 71

No, myslím, ţe tu jsou dvě věci… Myslím, ţe to je, víš, víra v kariéru…a prostě to nebyl typ ţivotního stylu, který bych měl zájem vést, protoţe si myslím, ţe jsem učil více neţ kterýkoli jiný učitel, kterého jsem tady v Praze potkal…Měl jsem dohodnuto 58 hodin týdně…a kdyţ jsem tu pracoval, víš…tak jsem v podstatě odcházel z domova v sedm hodin ráno a dostával se domů v deset večer…a víš, dělal jsem to proto, ţe jsem si v podstatě myslel, ţe musím tolik pracovat, abych si vydělal tolik peněz, kolik jsem si chtěl vydělat…Myslím si, ţe učení angličtiny tady v Praze je jistě…Víš, můţeš si učením vydělat na ţivobytí, ale není to moc jisté povolání ve smyslu, víš…nejsi řádný zaměstnanec zaprvé…víš, nemáš ţádné prázdniny, nemáš ţádnou nemocenskou…Můţeš počít jen s omezeným mnoţstvím lekcí…(?)...protoţe studenti vţdycky ruší nebo víš, někdy kdyţ učíš víc v jedné z větších jazykových škol, nabízejí ti věci jako kurzy FCE, víš, tyhle kurzy běţí jen po určitou dobu, takţe je velmi běţné, ţe učitelé tu zůstanou na prázdniny a víš, nebudou mít práci nebo nebudou mít dost práce, víš, aby si ušetřili nějaké peníze…Je to prostě, není to konzistentní…Víš a to byla jedna z těch věcí, kterou jsem na tom opravdu neměl rád… A po dvou letech a pěti letech učení ve státech…Uţ to pro mě nebylo podnětné.

61

důvody. Výběr České republiky jako země pobytu nebyl pro respondenty nijak zvlášť podstatný, vztah k zemi měli před nastěhováním pouze respondenti C a I, ostatní se u nás ocitli vlivem náhodných faktorů. Českou republiku a její obyvatele si však brzy oblíbili. Ţivot v ní je pohodlný a bezproblémový a dokáţí vyjmenovat velké mnoţství věcí, které na ní mají rádi. Nikdo z mých respondentů se výrazným způsobem nevyjádřil, ţe by v zemi nechtěl zůstat. Většina z nich chce zůstat, nebo o tom uvaţuje a pouze opět respondentky pracující pro křesťanskou školu vyjadřují menší ochotu zůstat, coţ však můţe souviset s jejich pozicí neplacených dobrovolnic. Zůstat v učitelské profesi chtějí všichni, pouze respondent A uţ má jiné povolání. Důvodům jeho nespokojenosti se budu více věnovat v další části. Co se týče výběru instituce, pro respondentky G, H a I byla křesťanská škola jasná volba. Respondentům působícím ve veřejném školství vyhovuje stabilita a předvídatelnost jejich práce a její uţitečnost. Respondenti pracující v jazykových školách pak oceňují její variabilitu a zajímavost.

6.4. Spokojenost Vedlejší výzkumná otázka: Jaké konkrétní faktory přispívají ke spokojenosti zahraničního lektora? Tabulka 8 -spokojenost Respondent Mimopracovní potřeby Fyziologické Potřeba potřeby jistoty A ano ano B ano ano C ano ano D ano ano E ano ano F ano ano G ano ano H ano ano I ano ano

Pracovní potřeby Sociální Fyziologické Potřeba potřeba potřeby jistoty ano částečně částečně ano částečně ano ano ano neví ano dočasně ano ano ano neví ano ano ano ano dočasně ano částečně dočasně ano částečně dočasně ano

62

Sociální potřeby ano ano ano ano částečně ano ano ano ano

6.4.1. Uspokojení mimopracovních fyziologických potřeb Všichni respondenti se shodli, ţe jsou v České republice spokojení a vedou zde ţivot podle svých představ. Něktří dokonce dodali, ţe kvalita jejich ţivota, především pak podmínky bydlení, je zde vyšší, neţ byla doma. Respondentka I: „I have nicer apartment here than I have in United states.“72 Respondentka H: „In fact, my roommates and I joke that we´re living in better apartment here than we do in states… It´s really funny.“73 Respondentka G: „Rent for me is very affordable…it´s good…it´s cheaper than Canada.“74 Spokojenost vyjádřil i respondent F: „The salary isn´t very high but the cost of thing isn´t very high either.“75 Respondent C upozornil na nedávné velké zvyšování daní ve Velké Británii a místní vysokou nezaměstnanost. Náklady na ţivot, které má v naší zemi, jsou pro něj mnohem přijatelnější: „Cost of living here in the Czech Republic is considerably less than in Britain.“76 Pouze respondent A dodal, ţe mohl ţít tak, jak byl zvyklý, ale musel jako učitel pracovat opravdu tvrdě. 6.4.2. Uspokojení mimopracovní potřeby jistoty Potřebu jistoty zkoumaly otázky týkající bezpečnosti a zkušenosti s diskriminací. Velkým překvapením se pro mě stala skutečnost, ţe si všichni respondenti připadají v ČR mnohem bezpečněji, neţ ve své domovské zemi. Respondentka G: „Yes, something I´ve noticed here actually… maybe I don´t know…the bad section of town but…I don´t have problem walking home by myself…And even in the news I don´t read a lot about crime…“77 72

Mám tu hezčí byt, neţ mám v USA. Vlastně jsme se spolubydlící vtipkovaly, ţe tu ţijeme v lepším bytě, neţ ve Státech…je to fakt vtipné. 74 Nájem je pro mě velice dostupný…je to dobré…je to lepší neţ v Kanadě. 75 Plat není moc vysoký, ale ceny věcí také ne. 76 Ţivotní náklady tady v České republice jsou podstatně niţší neţ v Británii. 77 Ano, něco, čeho jsem si tu vlastně všimla…moţná neznám…špatné části města ale…nemám problém 73

63

Respondent D: „It´s safer than cities in US, definitely.“78 Respondent C: „A lot safer than in England.“79 Respondent B: „There´s no crime.“80 Velká část respondentů s ţádnou formou diskriminace zkušenost neměla, našly se však i výjimky. Respondenti A a B si vzpomněli na komplikované jednání na úřadech, respondent C na neochotu bank a telefonních společností a respondentka E na nepříjemné sousedy, nemající rádi cizince. Respondentka G však uvedla přímý důkaz dikriminace: „Sometimes when you go to a restaurant…or just other places that have to do with money…I learnt after that there is a cheaper menu for Czech people or…if you are exchanging money they´ll give you…they´ll give Czech people the better price than English speakers.“81 Opačnou zkušenost s diskriminací pak uvedli respondenti F a B. Respondent F se cítí diskriminován, ale ne negativním způsobem, jako Američan si připadá vnímán jako kuriozita. Stejný pocit má i respondent B: „I feel like I get a lot of attention because I´m American and I´m a teacher…Almost I feel sometimes I am getting too much attention…you know…because I´m sort of curiosity…I just feel like it´s too much.“82 Všeobecně řečeno však všichni zdůrazňovali spíše kladný pocit z ţivota v České republice a zmíňované negativní případy označovali jako výjimky. 6.4.3. Uspokojení mimopracovních sociálních potřeb Ukázalo se, ţe všichni respondenti mají v České republice velké mnoţství přátel, které získali hlavně mezi studenty a kolegy. Respondenti ţijící v Praze měli logicky více přátel cizinců, respondenti ţijící mimo Prahu pak hlavně přátele mezi Čechy. Respondentky pracující v křesťanské škole se vídají hlavně s jinými Američany. Na otázku, proč si myslí, ţe mezi nimi není více Čechů, respondentka H odpověděla: „I jít domů sama…a ani v novinách nečtu moc o zločinu. Je tu kaţdopádně bezpečněji neţ ve městech v USA. 79 Mnohem bezpečněji neţ v Anglii. 80 Není tu ţádná kriminalita. 81 Někdy kdyţ jdu do restaurace…nebo na jiná místa, která mají co dočinění s penězi…Dozvím se pak, ţe mají levnější menu pro Čechy nebo…kdyţ si měníš peníze, dají ti…dávají Čechům lepší ceny neţ anglicky hovořícím. 82 Cítím, ţe se mi zde dostává hodně pozornosti, protoţe jsem Američan a protoţe jsem učitel…Občas téměř cítím, ţe se mi dostává přílíš pozornosti…víš…protoţe jsem něco jako kuriozita…prostě cítím, ţe uţ je toho moc. 78

64

didn´t have time or didn´t make time… but if I would try that would be rather easy [mít více českých přátel].“83. Respondenti A a B pak mají „nice mix of friends“84. Respondenti E a D ţijící v Brně mě pak svou odpovědí překvapili, protoţe se v Brně stýkají pouze s Čechy a jen jedním cizincem. Respondentka E: „We sort of try to stay away from other Americans when living abroad…we don´t really… I´m ignorer…“85 Domů do Spojených států pak většina respondentů dojíţdí jedenkrát do roka, maximálně dvakrát do roka. Pouze respondent B absolvuje cestu obvykle třikrát a to proto, ţe má v USA dospívajícího syna a obchod, který jinak řídí z České republiky přes informační technologie. Ostatní jezdí především v létě, kdy mají nejméně práce. Respondenti D a E tak oceňují práci ve veřejném školství. Respondentka E: „This is one of the reasons that working for public school is so perfect cause I have two months of holiday.“86 Dojíţdění do USA je však pro ně z učitelského platu nákladnou záleţitostí. Samostatnou kapitolu tvoří respondent C, který ve Velké Británii ţádnou rodinu nemá. Jeho současnou rodinu tak tvoří přátelé, které nalezl v České republice. Tvrdí, ţe uţ nyní nemá důvod jezdit někdy do Británie, protoţe domov má nyní zde. Respondent C: „Sometimes when I´m travelling around Czech Republic I go to somewhere and….I don´t honestly believe in it but I have feeling that I´ve been somewhen before…It´s familiar.“87 6.4.4. Uspokojení pracovních potřeb fyziologických potřeb Otázky týkající se této části hledaly odpovědi na otázky, zda jsou respondenti spokojeni se svojí mzdou a pracovním zázemím. Respondenti povaţují všeobecně mzdy v České republice za nízké, ale nikdo z nich nepociťuje, ţe by mu něco chybělo. Respondentky pracující pro křesťanskou školu navíc pracují jako dobrovolnice a ţádnou mzdu nedostávají. Situaci popisují respondentky G a H. Respondentka G: „I´m not…technically paid by any of the organization I work 83

Neměla jsem čas nebo neudělala jsem si čas…ale kdybych to zkusila, bylo by to dost jednoduché. Hezký mix přátel 85 My tak nějak zkoušíme nestýkat se s jinými Američany ţijícími v zahraničí…opravdu ne…jsem ignorant. 86 Tohle je jeden z důvodů, proč práce ve škole je tak úţasná, protoţe mám dva měsíce prázdnin. 87 Někdy kdyţ cestuju po České republice, někam jedu a …Upřímně v to nevěřím, ale mám pocit, ţe uţ jsem tam někdy byl…Je mi to povědomé. 84

65

for…to come here I had to raise money…so I work through mission organizations and they told me how much money I must raise for coming here… so the money the people give me …is my salary if people don´t give money I don´t have a salary…but…before I came I made sure I had enough money…so yes I´m satisfied…but it´s not…I don´t get paid from anybody in the Czech Republic.“88 Respondentka H: „I raised my own support, I raised my own salary…and people back home are supporting me but it´s plenty of money for me to live the way I want to live.“89 Pouze respondentka I vyjádřila, ţe se svými příjmy spokojená je, ale fakt, ţe mzdu od zaměstnavatele nedostává, nezmínila. To můţe být způsobeno faktem, ţe jí současná situace úplně nevyhovuje a není proto ochotná o ní s cizím člověkem hovořit. Pro všechny dívky ale platí, ţe ačkoliv jsou nyní se svými finančními podmínkami spokojené, jedná se pouze o dočasnou situaci a dříve nebo později, aţ své úspory vyčerpají, budou muset hledat nějaké zdroje příjmu, ať uţ v České republice nebo doma. Ostatní si s penězi vystačí, ale výši své mzdy povaţují za relativně nízkou. Respondentka E: „Whenever I have to like change my czech salary into American dolars…you know how much…it´s a shock, really scary.90 Vyjít se však dá, protoţe bydlí se svým přítelem a o náklady se tak dělí. I can´t imagine being single and living by myself…I think it wouldn´t work at all…because rents are quite high.“91 Její partner respondent D uvedl, ţe nyní spokojeni jsou, ale v budoucnu, kdyby měli dítě, si moc nedovede představit, ţe by s příjmem vyšli. Respondent A musel tvrdě pracovat, aby si vydělal dost peněz: „Only when I taught as many hours that I taught…I had to work quite hard for that.“92 Respondent B nemusí spoléhat na příjem z učitelství, protoţe má svůj podnik 88

Nejsem…technicky vzato placena ţádnou organizací, pro kterou pracuju…abych sem mohla přijet, tak jsem si musela opatřit peníze…takţe pracuji přes misijní organizace…a řekli mi, kolik peněz si musím sehnat, abych sem mohla přijet…takţe peníze co mi lidé dávají, jsou můj plat…pokud mi lidé nedají peníze, nemám plat…ale…neţ jsem přijela, tak jsem se ujistila, ţe mám dost peněz…takţe ano jsem spokojená…ale není…nejsem placena nikým v České republice. 89 Sehnala jsem si svou vlastní obţivu, sehnala jsem si vlastní příjem…a lidé doma mě podporují, takţe pro mě je to dost peněz, abych si ţila, jak si chci ţít. 90 Kdykoli musím vyměnit svůj český plat do amerických dolarů…víš, kolik…je to šok, opravdu strašidelné 91 Neumím si představit být svobodná a ţít sama…Myslím, ţe by to vůbec nešlo…protoţe nájmy jsou dost vysoké. 92 Jen proto, ţe jsem učil tolik hodin, kolik jsem učil…Musel jsem na to dost tvrdě pracovat.

66

v USA a z něho příjem. O penězích z učení hovoří jako o „beer and pizza money“93: „For me again teaching is not necessary as…to make an income you know…it is more to do it…I feel like I have something to offer students than…otherwise I would feel I could be wasting their time or my time. …I´m not trying to make money teaching.“94 Pracovním zázemí se všem zdálo vyhovující, ale opět se našly i výjimky. Respondentka I: „Maybe sometimes it´s not that easy to get things here that I´m used to…like for a classroom…In the United states they have a lot of stores that are just for teachers…they have lots of supplies and different things…so I miss those but no the working conditions here are fine.“95 Respondent B měl nejvíce výhrad k zázemí svého pracoviště. Potíţe měl především s nefungující kopírkou a tiskárnou, které byly často rozbité. Nevyhovovali mu ani některé učebnice nebo vybavení knihovny patřící jazykové škole: „I bought a laser printer for my flat…so that I could actually just create all my materials at home and then bring them to my students so that I was absolutely sure…they get the materials…and you know we´ll all have successful class.“96 Díky tomu, ţe nyní učí velké mnoţství soukromých hodin, si však nyní můţe vybírat, kde bude učit. I další učitelé zmínili nemodernost vybavení, ale zároveň se shodli, ţe jako učitelé víc neţ místnost, tabuli a psací náčiní vlastně ani nepotřebují. 6.4.5. Uspokojení pracovní potřeby jistoty Většina respondentů se domnívá, ţe by v případě ztráty současného zaměstnání snadno našli jinou práci. Zároveň si však myslí, ţe by byli omezeni pracovat pouze znovu jako lektoři anglického jazyka. Respondentka G: „I don´t think I would know where to go…I think I´m not 93

Peníze na pivo a pizzu Znovu, pro mě není učení potřeba jako…abych měl příjem, víš…spíše dělat to…Cítím, ţe mám studentům co nabídnout neţ…jinak bych cítil, ţe bych plýtval jejich časem nebo svým…Já si učením nezkouším vydělat peníze. 95 Moţná občas není tak snadné dostta tu věci, na které jsem zvyklá…jako pro třídu…ve Spojených státech mají spoustu skladů, které jsou jen pro učitele. Mají spoustu zásob a různých věcí…takţe to mi schází, ale jinak tu jsou pracovní podmínky dobré. 96 Koupil jsem si do bytu laserovou tiskárnu…tak abych si vlastně mohl dělat všechny své materiály doma a potom je přinesl svým studentům, abych si byl naprosto jistý…ţe dostanou materály…a víš, ţe budeme mít všichni vydařenou hodinu. 94

67

qualified…as a TOEFL…like..I don´t have an English teaching course…but I think beacause I have an education degree I could probably get a job… teaching English…if I needed to…There are always looking for native speakers somewhere…“97 Respondentka H: „Probably not that easily…I´d be limited to English speaking schools…but I think it would be possible if I had… I needed to…“98 Respondentka I: „I think if I wanted to teach English here it would be easy but any other job probably no.“99 Respondent F: „If I wanted to I could in a language school starting next week.“100 Respondentka E se domnívá, ţe by našla jinou práci, kdyby měla ty správné kontakty: „I think it depends on who you know…I got this job because I knew the right person.“101 Nejistý je i respondent C, který neví, jestli by v dnešní době, kdy se firmy snaţí šetřit a sniţili náklady na vzdělávání svých zaměstnanců, našel práci snadno. Naopak spoustu příleţitostí vidí respondent B, který by dokonce rád s přáteli zaloţil další obchod a v současné době se dívá po moţnostech, které by se daly vyuţít. Sám navíc jako lektor business English pomohl mnoha svým studentům najít si práci, protoţe je připravil na pohovor. 6.4.6. Uspokojení pracovní sociální potřeby Otázky týkající se sociálních potřeb zkoumaly vztahy respondentů s jejich studenty a kolegy v práci. Ačkoliv jsem se domnívala, ţe práce lektora je hodně individuální, ukázalo se, ţe respondenti měli spoustu příleţitostí potkávat své kolegy a na pracovišti, v knihovně či na různých schůzích. Nikdo nebyl ve svém pracovním kolektivu nerad a často mezi svými kolegy nacházeli přátele. I vztahy se studenty byly často 97

Nemyslím si, ţe bych věděla, kam mám jít…Myslím, ţe nejsem kvalifikovaná…jako TOEFL…Nemám kurz pro učitele angličtiny…Ale myslím si, protoţe mám učitelský titul, mohla bych pravděpodobně dostat práci… učením angličtiny…kdybych potřebovala…Vţdycky někde hledají rodilé mluvčí… 98 Pravděpodobně ne tak snadno…byla bych omezená na anglicky hovořící školy…ale myslím si, ţe by to bylo moţné, kdybych musela…potřebovala. 99 Myslím, ţe kdybych tu chtěla učit angličtinu, tak by to bylo snadné, ale nějakou jinou práci pravděpodobně ne. 100 Kdybych chtěl, mohl bych v nějaké jazykové škole začít třeba příští týden. 101 Myslím, ţe to záleţí na tom, koho znáš…Dostala jsem tuhle práci, protoţe jsem znala tu správnou osobu.

68

nadstandardní. Respondent B udrţuje se svými studenty velice přátelské vztahy: „My students tend to look at me as not just their teacher but also as their confidant and their friend.“102 Často se vídá s kolegy, kteří se s ním chodí radit o učitelské práci, protoţe si myslí, ţe má spoustu zkušeností. On však při tom učí jen dva roky. Domnívá se, ţe je to jeho věkem a nazývá situaci „grey hair syndrom“103. Stejnou zkušenost má i respondent C, za nímţ se kolegové chodí radit, protoţe si myslí, ţe má rozsáhlé zkušenosti s učením. Občas je vídá i mimo práci a jde s nimi na oběd. O studentech pak hovoří jako o členech své rodiny. I pro respondentku G je vztah se studenty důleţitý: „It´s really nice to be able to meet with students outside of class……I can meet students outside of class and have relationship with them.104 Respondentka H má ráda děti:…the best part of my job be able to see them [děti], watch them growing…it´s great…“105 Nejlepší přátele pak našla mezi kolegy z práce. Pro respondenta A představovali lidé to nejzajímavější, co na práci lektora nacházel: „That [potkávání lidí] was far most interesting thing to me about teaching English in the Czech republic.“106 Práce mu totiţ umoţnila potkat spoustu zajímavých osobností, se kterými by jinak neměl moţnost se seznámit. Učil mimo jiné i ministra dopravy, různé podnikatele i univerzitní studenty, tedy lidi z různých profesních oblastí i částí republiky. Ţe věk kolegů či studentů hraje důleţitou roli, potvrzují například respondenti E a F. Respondentka E má dobré vztahy se svými kolegy, ale mimo práci je nevídá, protoţe jsou mnohem starší neţ ona. Se studenty má většinou dobré vztahy, ale přiznává, ţe někteří teenageři, které učí, jí někdy příliš nerespektují. Naopak mezi respondentem F působícím na vysoké škole a jeho studenty velký věkový rozdíl není. Dobře vychází i s většinou svých kolegů a občas s nimi zajde na kávu nebo na oběd. Respondent D má na svém pracovišti mladší kolegy neţ jeho partnerka, takţe jeho vztahy s ostatními učiteli jsou lepší. 102

Moji studenti mají sklon nedívat se na mě jen jako na učitele, ale také jako na důvěrníka a přítele. Syndrom šedých vlasů 104 Je opravdu příjemné mít moţnost vídat se studenty mimo třídu a mít s nimi vztah. 105 Nejlepší část mojí práce je moci je vidět, sledovat je růst…je to úţasné. 106 To byla pro mě ta nejzajímavější věc na učení angličtiny v České republice. 103

69

6.4.7. Shrnutí Své mimopracovní potřeby mohou v České republice naplnit všichni respondenti. Ţijí kvalitním, pohodlným způsobem a v zemi se cítí velice bezpečně. V zemi mají i velké mnoţství přátel a kromě respondentek H a I nevyjádřili velký stesk po rodině ve své domovině, kam pravidelně dojíţdí. Naplnění potřeb spojených s prací uţ tak jednoznačné není. Pro většinu respondentů je mzda dostačující, i kdyţ její výši povaţují za nízkou. Respondentky pracující v křesťanské škole ţádnou pravidelnou mzdu nedostávají a ţijí ze svých úspor a podpory od svých rodin. Jejich fyziologická potřeba je tedy naplněna jen dočasně, protoţe dříve nebo později, aţ své zdoje vyčerpají, budou nuceny najít si placenou práci. Většina respondentů si je jistá, ţe kdyby chtěli, snadno by si našli jinou práci, jen respondenti C a E váhají. Velkou jistotu v práci nepociťoval respondent A, jemuţ nevyhovovala nepravidelnost práce a tím i různě vysoká mzda kaţdý měsíc. Respondent B a C, kteří také pracují v jazykové škole, mají k učitelskému platu i jiný příjem. Se svými kolegy vycházejí respondenti velice dobře a pouze respondentka E si postěţovala na starší kolektiv, ve kterém moc přátel nemá.

6.5. Motivace Vedlejší výzkumná otázka: Jaké konkrétní faktory přispívají k motivaci zahraničního lektora? Tabulka 9 -motivace Respondent uznání A ne

náročnost odpovědnost kariéra ne ano ne

růst ano

B C

ano spíše ne

ano ano

ano ano

ano ano

ne ne 70

seberealizace záliba ne spíše ne ano ano ano ano

D E

ano spíše ne ano ano ano ano

F G H I

spíše ne ano

ano ano

ne ne

ano ano

spíše ne ano

ano ano

spíše ne spíše ne ano ano

ano ano ano ano

ano ano ne ano

ano ano ano ano

ano ano ne ano

ano ano ano ano

6.5.1. Uznání Většina respondentů se domnívá, ţe se jim v zaměstnání uznání dostává. Respondent B: „I feel very well respected and honoured.“107 Respondentka H: „I know that I am needed.“108 Někteří pak hledali, jakým způsobem by se uznání prakticky projevovalo. Respondentka E si vyloţeně uznávaná nepřidá jen v některých případech: „When my colleagues have a question about English they come and ask me and I guess that makes me feel good.“109 Naopak uznání se nedostávalo respondentovi A, který má o vzdělávání v jazykových školách jasnou představu: „It´s much business than education.“ „You know because there´re so many teachers…they come to Prague and you know stay for three months or maybe don´t think their job as seriously as they should… that everybody in the proffesion is hurt by that some ways because they know that… for example if you want a better salary…you know there´s certainly you know maybe a little (?) negotiate but it´s also question of you know…they know they could find somebody who will do it for one hundred crowns less…“110 Nedomníval se ani, ţe by profese učitele byla v České republice respektovaná: „You know some people that you meet outside of you know education… you know for 107

Cítím se velmi respektovaný a uznávaný. Vím, ţe jsem potřebná. 109 Kdyţ mají moji kolegové dotaz ohledně angličtiny, přijdou a zeptají se mě a myslím, ţe to mi dává dobrý pocit. 110 Je to spíš obchod neţ vzdělávání. Víš, protoţe tu je tolik učitelů…Přijdou do Prahy, víš, zůstanou tři měsíce nebo moţná neberou svoji práci tak váţně, jak by měli…všichni v profesi tím nějak trpí, protoţe oni vědí, ţe…například, kdyţ chceš lepší plat… Víš, je tu jistě, víš, moţná trochu (?) vyjednávání, ale také otázka, víš…Oni vědí, ţe mohou najít někoho, kdo to bude dělat za o stovku méně. 108

71

example if I was talking to businessmen that I was teaching that they would say „you´re smart guy, why are you only teaching?“ you know they said it was not something that was worthy of respectable person.“ „In States for example I think it ´s more than…maybe teachers are… cannot get rich from doing what they´re doing but position comes …in degree of respect that people think it´s worth having? job…“111 6.5.2. Náročnost Otázka na tuto povahu profese lektora ukázala, ţe ji většina za příliš náročnou nepovaţuje. Respondent A: „For me it wasn´t too difficult to be honest.“112 Její náročnost spočívá v něčem jiném. Práce můţe být emocionálně vyčerpávající. Respondent F: „It´s difficult at time and sometimes it´s emotionally demanding but it´s not…it´s not so hard.“113 Obtíţná je práce v cizím prostředí. Respondentka G: „To speak English with non-native speakers can be really quite tiring… Not demanding…to work in another culture…I think that it could be demanding…I tend to say no if I need to…“114 Respondentka I: „It´s busy…there are always things to do… and sometimes because we work with kids from so many different countries and languages there is a lot of…just thinking of new ways to help them learn English.“115 Práce lektora tak můţe být spíše vyčerpávající, neţ vyloţeně náročná. Respondent E upozornil na skutečnost, ţe učí svůj rodný jazyk a náročnost práce vidí v nutnosti být celý den v interakci s lidmi. Respondent C povaţuje za vyčerpávající 111

Víš, někteří lidé, které potkáš, víš, mimo učitelství…víš, například kdyţ jsem mluvil s podnikateli o tom, ţe učím, tak řekli: jsi chytrý chlap, proč jenom učíš? Víš, řekli, ţe to není něco, co by bylo hodné pro uznávanou osobu. Ve Spojených státech například, myslím si, ţe to je víc neţ…moţná učitelé…nemohou zbohatnout tím, ţe dělají to, co dělají…ale pozice je…v míře uznání, ţe si lidé myslí, ţe má cenu mít (?) práci 112 Pro mě to moc náročné nebylo, abych byl upřímný. 113 Je to těţké občas a někdy je to emocionálně náročné, ale není…není to tak těţké. 114 Mluvit s ne-rodilým mluvčím můţe být pěkně vyčerpávající…pracovat v jiné kultuře…Myslím, ţe by to mohlo být náročné…Řekla bych spíše ne, kdybych musela. 115 Je to rušné…je pořád co dělat…a někdy, protoţe pracujeme s dětmi z tolika různých zemí a jazyků, je tu tolik…jen přemýšlet o nových způsobech, jak jim pomoci naučit se angličtinu

72

dojíţdění a připravování lekcí. Pro respondenta B byla práce náročná v tom smyslu, ţe musel překonávat svou plachost při mluvení před lidmi. Za náročnou povaţuje i fázi, kdy se sám učil a opakoval si anglickou gramatiku, aby měl jistotu, ţe bude svou práci vykonávat kvalitně a bude vţdy znát odpovědi na otázky svých studentů. 6.5.3. Odpovědnost Všichni respondenti povaţují svou práci za odpovědnou. Většinou se cítí odpovědní za kvalitu své práce. Respondent A: „I always tried to be on time and well prepared… you know if I was in bad mood that day you know I would always try to at least appear… you know you have to make some degree of proffesionalism because you have to remember that these people are paying for your services…you know it doesn´t matter to them if you´re not having a great day or you´re tired…you know you have to perform certain level…to justify them spending their money on this lesson.“116 Respondent D: „I feel some responsibility to do my best for the students.“117 Respondentka G provádí evaluaci svého vlastního výkonu po kaţdé své hodině: „I think I have responsibility to provide high quality…lessons.“118 Vzhledem ke skutečnosti, ţe nepobírá mzdu, musela jsem se jí zeptat, kde bere motivaci podávat neustále kvalitní výkon. „I think…it´s the…as a Christian…we´re taught to do things…to do it the best of our abilities…I guess it´s really important in my faith to do it because God (?) to give him our best so I need to serve people…no matter if I´m getting paid or not…how they deserve to be served.“119 Respondenti D a H pak zmínili odpovědnost za děti, které učí. Respondentka H: „Responsible for kids and for the what they´re learning… I 116

Vţdycky jsem zkoušel chodit včas a být dobře připravený…Víš, kdyţ jsem měl špatnou náladu některý den, víš, vţdycky jsem alespoň zkoušel zdát se…víš, musíš předvést určitý stupeň profesionality, protoţe si musíš pamatovat, ţe tito lidé platí za tvoje sluţby…víš, je jim jedno, jestli máš špatný den nebo jsi unavený…víš, ţe musíš předvést určitý stupeň…odůvodnit jim, ţe zaplatili své peníze za tu hodinu. 117 Cítím zodpovědnost dělat to nejlepší pro své studenty. 118 Myslím, ţe mám odpovědnost poskytnout vysokou kvalitu…lekcí. 119 Myslím, ţe…je to…jako křesťanka…učíme se dělat věci…dělat to nejlépe v rámci našich schopností…Myslím, ţe je to opravdu důleţité pro moji víru, dělat to protoţe Bůh (?) dát mu to nejlepší z nás, takţe já musím slouţit lidem…je jedno, jestli jsem za to placená nebo ne…jak si zaslouţí, abych jim slouţila.

73

very much feel responsible for them.“120 6.5.4. Kariéra Mnoho moţností kariérního postupu v profesi lektora anglického jazyka respondenti nevidí. Respondent D se domnívá, ţe je to v povaze povolání být „pouze učitelem“. Respondent A: „No…it´s limited some way…you´re teacher or you not…you know maybe you can get better salary or you know some better clients…in the end of the day you know you´re teacher or you´re not teacher… there´s not really a different level…it´s not like working you know for an international company or you can you know go for one job and than become a manager…it just doesn´t work that way.“121 Respondent A měl při tom v jazykové škole pozici „senior teacher“, tedy vyšší postavení, neţ řadoví lektoři, kdy radil a pomáhal ostatním učitelům. Respondent B, pracující ve stejné organizaci jako respondent A, však toto povýšení za velkou výhru nepovaţuje. Domníval se, ţe se jedná o prestiţní funkci, ale pak se dozvěděl, ţe ji zastává mnoho učitelů a ţe pozice nestojí za námahu: „One hand it´s promotion and on the other hand it creates a lot more work for less money.“122 Respondentka H si myslí, ţe povýšena být nemůţe, pokud by nechtěla do administrativy. Její kolegyně respondentka I vidí situaci optimističtěji, protoţe se teoreticky můţe stát někdy ředitelkou školy. V úplně odlišné pozici je respondent F, který působí na akademické půdě. Připouští, ţe uţ nyní je na vyšší pozici, neţ kdyţ začínal. Pokud se bude i nadále vzdělávat a publikovat, můţe získat vyšší titul a tak i více peněz: „I mean I wouldn´t be responsible for more people but I would have more money.“123 Velice neváţně pak svou kariéru lektora bere respondent B: „I don´t take it seriously at all.“ „It is very serious hobby.“124 120

Zodpovědnost za děti a za to, co se učí…Cítím se za ně velice zodpovědná. Ne, je to určitým způsobem omezené…jsi učitel nebo nejsi…víš, moţná můţeš dostat lepší plat nebo, víš, lepší klienty…na konci dne, víš, jsi učitel, nebo nejsi učitel…není tu opravdu jiná úroveň…není to jako pracovat pro, víš, mezinárodní společnost nebo můţeš, víš, usilovat o práci a pak se stát manaţerem…takhle to nefunguje. 122 Na jednu stranu je to povýšení, na druhou stranu je to mnohem víc práce za méně peněz. 123 Myslím tím, ţe bych nebyl odpovědný za více lidí, ale měl bych více peněz. 124 Vůbec to neberu váţně. Je to velice váţná záliba. 121

74

6.5.5. Růst U všech respondentů byla do určité míry naplněna potřeba po vlastním růstu. Vidí na sobě pokroky a mají pocit, ţe se zlepšují jako učitelé. Respondentka E: „I hope that I´m becoming a better teacher as I get more experience.“125 Respondentka G vidí, jak je pro ni nyní snadné připravit lekci, ačkoliv dříve jí tato činnost zabrala velké mnoţství času. Respondent C si všiml, ţe ho profese naučila trpělivosti a ţe dokonce i přátelé ve Velké Británii mu říkají, ţe mluví mnohem pomaleji neţ dříve. Různá školení však respondenti příliš nenavštěvují. Respondentka E na ně chodí jen občas: „But it´s not like the other Czech teachers really go to continuing education.“126 Respondent B ze začátku na školení pořádaná jazykovou školou chodil, ale časem získal dojem, ţe přednášející příliš nevědí, o čem hovoří. Nyní raději čte o učení, mluví s kolegy a nachází si různé online informace. I respondentka H se ráda učí od svých kolegů, naopak její kolegyně respondentka I různá školení, workshopy a jiné formální způsoby vzdělávání ráda navštíví. 6.5.6. Seberealizace Kromě respondentů A, H a D všichni cítí, ţe se v profesi lektora mohou realizovat a práce je naplňuje. Respondent D nepřemýšlí o práci jako o svém naplnění a respondentka H se realizuje v rámci své víry: „No because I find my fulfilment through something else…through God, Christ… but because I am fulfiled through Christ…I can be happy and be fulfiled in my job.“127 Její kolegyně respondentka I práci naplňující povaţuje: „I love what I do I love working with kids I love being able to teach…Yes, I feel very fulfilled with my job.“128 125

Doufám, ţe se stávám lepší učitelkou, jak získávám více zkušeností. Ale není to jako…jiní čeští učitelé opravdu chodí na soustavné vzdělávání. 127 Ne, protoţe já nalézám své naplnění skrz něco jiného…skrz Boha, Krista…ale protoţe jsem naplněná díky Kristovi…mohu být šťastná a naplněná ve své práci. 128 Miluju, co dělám. Miluju práci s dětmi. Miluju, ţe můţu učit…Ano, cítím se ve své práci velice naplněná. 126

75

Nadšení vyzařovalo i z respondenta B: „I have…I walk away sometimes from a… meetings with students thinking how exciting that was like that was a really good class.“129 6.5.7. Záliba Profesi učitele mají všichni respondenti kromě respondenta A rádi. Ten připustil, ţe si po čase uvědomil, ţe práci dělá uţ jen pro peníze a ne proto, ţe by opravdu chtěl, a profesi opustil. Práce ho uspokojovala určitou dobu, ale věděl, ţe by ji nechtěl dělat dalších deset let. A co mají ostatní respondenti na své práci rádi? Respondentka G povaţuje svoji práci za „totally inspiring and motivating“130. Inspirují ji její studenti, interakce s lidmi a ţivot v odlišné kultuře. Respondentka E přiznává, ţe ráda učila úplné začátečníky a sledovala jejich pokroky: „Sometimes when my students like get what I…really get it you know…it´s really great…or they´re thinking and thinking and you can almost see their brains working…and suddenly it´s like… they have it…and it feels great.“131 Respondent D: „It´s connected with an interest that I have…you know it involves being active with people…you know I can´t…I couldn´t tolerate sitting at a desk and doing you know some administrative work.“132 Respondent F: „I mean what I like about the job so far it´s… every year it changes a little bit…there´s something what´s different and challenging.“133 Respondentka E: „Every day I go to work and do what I want…I have a lot of freedom.“134 Respondentka H zboţňuje děti: „It´s very tiring but the same time to see the kids 129

Mám…Někdy odcházím ze… setkání se studenty a říkám si, jak úţasné to bylo, jak skutečně dobrá hodina to byla. 130 Naprosto inspirativní a motivující 131 Někdy, kdyţ moji studenti pochopí, co…opravdu pochopí, víš…je to opravdu skvělé…nebo přemýšlí a přemýšlí a ty můţeš téměř vidět, jak jejich mozky pracují…a najednou je to jako…mají to…A to je skvělý pocit. 132 Je to spojeno se zájmem, který mám…víš, coţ zahrnuje být činný s lidmi…víš, nemohu…nemohl bych se smířit se sezením u stolu a dělat, víš, nějakou administrativní práci. 133 Myslím tím, co mám na práci doposud rád, je…kaţdý rok se trochu mění…je něco, co je jiné a podnětné. 134 Kaţdý den jdu do práce a dělám, co chci…Mám hodně svobody.

76

grow (?) and get better…You know it gives you energy to keep going.“135 Respondent C: „For the most of the time the teaching is you know to me... it´s a 136

joy.“

Práce je pro něj další ţivotní výzvou, protoţe nechce trávit čas před televizní

obrazovkou jako mnozí lidé jeho generace.

6.5.8. Motivace učit Někteří respondenti vyjádřili i zvláštní motivaci při vykonávání své profese. Respondent B: „I´m not teaching just for the money…actually money for teachers in the Czech Republic isn´t really very good…so I teach because I feel like I have something to share with students…and something to help them.“137 Respondent F měl na střední škole výborného učitele: „I had a teacher that helped me a lot in high school…I could be that inspiring for somebody else…“138 Respondentka I: „I think Christian work I´m motivated because I want honour God by how I use my gift and talent…I feel like he blessed me with love for working with kids and for teaching so that motivates me to be…and do the best that I can…I would say my kids motivates me they make me want to be better teacher…I would say the other staff that I work with motivates me…my family…they are very proud of what I am doing that I´m living overseas and I could be choosing living in the States but this is what (?) God wants me and I feel that can be honoured and motivating…“139

135

Je to velmi vyčerpávající, ale zároveň vidět děti vyrůstat (?) a zlepšovat se…Víš, dává ti to energii pokračovat. 136 Většinu času učení, víš, je to pro mě radost. 137 Neučím jenom pro peníze…vlastně, peníze pro učitele v České republice nejsou moc dobré…takţe učím, protoţe cítím, ţe mám co sdílet se studenty…něco, čím jim pomohu. 138 Měl jsem učitele, který mi na střední škole hodně pomohl…Mohl bych být tak inspirující pro někoho jiného. 139 Myslím, ţe jsem motivovaná křesťanskou prací, protoţe chci uctít Boha tím, jak pouţívám svůj dar a talent… Cítím, ţe mě poţehnal láskou pro práci s dětmi a učení, takţe to mě motivuje být… a dělat to nejlepší, co dovedu… Řekla bych, ţe moje děti mě motivují, způsobují, ţe se chci stát lepší učitelkou. Řekla bych, ţe ostatní personál, se kterým pracuju, mě motivuje…Moje rodina…jsou velice pyšní na to, co dělám, ţe ţiju v zámoří a mohla bych si vybrat bydlet ve Státech, ale to je to co (?) Bůh po mě chtěl a cítím, ţe to můţe být uznáváno a motivující.

77

6.5.9. Shrnutí Ačkoliv práce lektora anglického dokáţe uspokojit většinu základních lidských potřeb, u některých motivačních faktorů se jí to nedaří. U všech respondentů se jí daří naplnit potřebu mít odpovědnou práci, při níţ se člověk můţe zdokonalovat a vidět pokroky svého snaţení. Kromě respondenta A mají všichni svou práci i upřímně rádi. Ten se v práci necítil ani uznávaný, nebyla pro něj náročná, uvědomoval si, ţe v ní nemůţe kariérně růst a po určité době uţ ho práce nenaplňovala. Z jeho odpovědí je proto logické, ţe ačkoliv práce dokázala naplnit jeho základní potřeby, nenaplňovala jeho vyšší tuţby a ambice. Jako nenáročnou vnímají práci i další respondenti, kteří si přiznávají, ţe „jen učí svůj rodný jazyk“, práce je tak spíše vyčerpávající, neţ intelektuálně náročná. Naopak většina z respondentů se cítí ve své práci uznávaná. Kromě respondentů F, G a I se ostatní domnívají, ţe jim práce neumoţňuje kariérně růst a v učitelské profesi nemohou povýšit. Mimo jiţ zmíněného respondenta A a respondentů D a H se všichni cítí prací učitele naplněni a povolání jim tak umoţňuje realizovat se podle svých představ.

6.6. Multikulturní personální práce Vedlejší výzkumná otázka: Jaké jsou rysy multikulturní personální práce ve vztahu ke spokojenosti a motivaci rodilých mluvčích v českém prostředí? 6.6.1. Organizace práce a problémy Respondenti vyjmenovali širokou škálu věcí, které by na své práci a její organizaci změnili. Respondentce G vadí nutnost dojíţdět na různá pracoviště, protoţe tuto činnost povaţuje za vyčerpávající. Prací na jednom místě by i ušetřila spoustu času. Respondentce E nevyhovuje, ţe občas učí bez přestávek celý den v kuse a rozvrh by si raději navolila jinak. Respondent D si stěţuje na skutečnost, ţe má 270 studentů, které vidí jen jednou týdně: „It is not that easy to make much impact….If I saw them more

78

often you know it would be more effective.“140 Respondent F zmínil příliš mnoho byrokracie a fakt, ţe jeho studenti mají spoustu zbytečných předmětů, takţe jsou na konci dne, kdy mají hodinu s ním, unavení a demotivovaní. Respondentka H by uvítala větší organizovanost a administrativní zajištění celého pracoviště, protoţe jí často přijde chaotické: „You never know who´s gonna be doing what.“141 Respondentovi B vadí mnoţství času, které tráví přípravou lekcí, coţ však povaţuje za svůj vlastní handicap: „You can actually spend more time preparing the lesson than an actual lesson itself.“142 Respondentce I ztěţují práci problémy s komunikací, protoţe rodiče jejích ţáků často neumí anglicky. Respondent B by pak více přizpůsobil výuku potřebám studentů. Poměrně velké mnoţství nedostatků, které na pracovišti zaznamenal, uvedl respondent A. Vadilo mu především, ţe školy najímají nezkušené a nekvalifikované lektory, jen aby ušetřily na nákladech, a uţ se nestarají o kvalitu výuky: „I worked with some people who…I was shocked really that they continue to teach month after month because I knew what they are doing in a classroom….you know but I thought noone cares.“143 Jako senior teacher psal evaluace ostatních lektorů, ale ačkoliv touto prací trávil spoustu času a navrhoval, co by se mělo zlepšit, měl dojem, ţe jeho připomínky nikoho nezajímají, coţ prohloubilo jeho zklamání z práce: „I thought that noone really read you know or took it seriously.“144 Uvítal by i pomoc personálu jazykové školy s byrokratickými záleţitostmi, se kterými si cizinci po příjezdu nevědí rady a určitě by uvítali, kdyby jim někdo poradil, co je potřeba udělat a kam je nutné zajít: „School weren´t so willing to… you know help…It´s quite difficult you know I think for people to…who don´t speak the language or speak very little czech…you know to come here and to understand exactly what they need to

140

Není tak snadné mít moc vliv… Kdybych je viděl častěji, víš, bylo by to mnohem efektivnější. Nikdy nevíš, kdo co bude dělat. 142 Můţeš vlastně stávit více času připravováním lekce neţ samotnou lekcí. 143 Pracoval jsem s některými lidmi…Byl jsem opravdu v šoku, ţe pokračují v učení měsíc za měsícem, protoţe jsem věděl, co dělají ve třídě…Víš, myslím si, ţe to ale nikoho nezajímalo. 144 Myslel jsem si, ţe to nikdo opravdu nečetl, víš, nebo bral váţně. 141

79

do and how they need to do it so they could be legal.“145 6.6.2. Vedení Vedení jazykových škol a jiných institucí přistupují ke svým zaměstnancům, rodilým mluvčím, velice liberálně. Rodilí mluvčí mají v organizaci zvláštní postavení a dostává se jim velké svobody. Pracují většinou samostatně, jejich práce příliš kontrolována není a řídí si ji podle sebe a své vedoucí vidí minimálně. Respondent A: „There is not really very much leadership you know involved more or less I mean have …you know you´re given schedule and they tell which room to go to or which business to go to and you do it …you know and every semester they give student a sheet of question… the answers about you measure your performance and you know that´s it.“146 Hodnocen pak byl svým nadřízeným, ale nedomníval se, ţe by mělo velkou váţnost. „I think generally people are just more concerned about…you know making sure that there are students to teach …as long as a teacher comes to lesson on time…and that´s it you know.“147 I respondent D pracující na gymnáziu zaţívá velký pocit svobody. S ředitelem má dobrý vztah. Mluví spolu zřídka a kontrolován není. V jazykové škole měl alespoň o observace či hodnocení výkonu, ale na tomto pracovišti mu dopřávají naprostou svobodu, coţ v něm občas vyvolává aţ pocity nejistoty: „Sometimes I feel like I don´t know what´s going on.“148 Podobné zkušenosti má i respondentka E. Ředitel je velice flexibilní a hovoří spolu minimálně. Během jejího prvního roku se šel podívat na jednu hodinu: „He was happy so he hasn´t come again.“149 145

Školy nebyly tolik ochotné…víš, pomoci…Je to docela těţké, víš, myslím pro lidi…kteří nemluví jazykem nebo mluví česky jen málo…víš, přijet sem a porozumět přesně, co musí udělat a jak to mají udělat, aby tu mohli být legálně. 146 Tady není moc vedení, víš, více méně zahrnuto. Myslím tím…víš, dají ti rozvrh a řeknou ti, do které místnosti máš jít nebo do kterého podniku a ty to uděláš…Víš a kaţdý semestr dají studentům list s otázkami, odpovědi o tobě měří tvůj výkon a víš, to je všechno. 147 Myslím, obecně se lidé více zajímají o …víš, aby si byli jistí, ţe jsou studenti, které je moţné učit…pokud učitel chodí na hodiny včas…a to je všechno, víš. 148 Někdy cítím, ţe nevím, co se děje. 149 Byl spokojený, takţe znovu nepřišel.

80

I přes skvělý vztah, který má respondent B se svým vedoucím, přiznává, ţe práce je často dělána nepořádně a nepravidelně, coţ působí velice chaoticky. Naopak výbornou zkušenost má respondent F, který má pro svou vedoucí jen samou chválu. Hovoří o ní jako o „most supportive boss I´ve ever had“150. Ačkoliv i jemu dopřává velkou míru svobody, jeho nadřízená je vţdy ochotná s ním hovořit a pomoci mu řešit případné problémy. Kaţdý semestr studenti vyplňují dotazníky, zda jsou s jeho hodinami spokojení, observace má pak jen výjimečně. Respondenti pracující v křesťanské škole pak mají zvláštní pozici. Respondentka G: „Because I am…because we´re all kind of volunteers nobody can really be a boss.“151 Dokonce i evaluaci svých hodin si provádějí samy. Práci by pak na místě svého vedoucího organizovala jiným způsobem: „I think I would have more meetings so it´d be less independent… more team.“152 Určitým způsobem nadřazené postavení má i respondent C: „I´m pretty much my own boss.“153 Ani on se svou vedoucí moc často nemluví. Pracuje si po svém a jejich vztah je volný a přátelský. Jeho šéfová by věkem mohla být jeho dcera a často mu sama klade otázky a radí se s ním. Kaţdý rok pak přijede učitel, který pracuje na pobočce jazykové školy v jiném městě, a provede evaluaci. O svou pozici obavy nemá a vychází ze svého postavení rodilého mluvčího: „The school needs me more than I need the school.“154 V jedné z otázek jsem se i ptala, zda by vedoucí v jejich rodné zemi řešil nějaké situace jiným způsobem či měl k věcem odlišný přístup, neţ český zaměstnavatel. Porovnání není jednoduché, protoţe v anglicky hovořících zemí nemá výuka jazyků velkou tradici a je zde jen malé mnoţství soukromých institucí vyučujících jazyky. Přesto některé rozdíly respondenti uvádějí. Respondent A: „There is lot more focus on how to become a better teacher.“155 150

Nejvíce podporující nadřízená, kterou kdy měl Protoţe jsem…protoţe jsme všichni vlastně dobrovolníci, nikdo nemůţe být opravdu šéf. 152 Myslím, ţe bych dělala více schůzí, aby to bylo méně samostatné…více týmové. 153 Jsem dost svým vlastním šéfem. 154 Škola mě potřebuje víc, neţ já potřebuji školu. 155 Je tam mnohem větší důraz na to, jak se stát lepším učitelem. 151

81

Myslí si, ţe by bylo potřeba, aby bylo určeno, co mají učitelé vyučovat a nalézt způsoby, jak měřit, jestli se studenti opravdu naučili to, co měli. Realita je však jiná a nikoho v jazykové škole, kde pracoval, spokojenost studentů nezajímala. Podobný názor má i respondent B: „They [v USA] know who is a good teacher and who needs help…because in my opinion the students pay quite a bit of money to go to the school.“156 Ve Spojených státech by byl stanoven řádný plán evaluace lektorů a jejich práce by byla lépe a více zabezpečována administrativními pracovníky. S větším mnoţství observací pak souhlasí i respondent D. Ředitel by prý měl být i aktivnější v získávání financí pro lepší zabezpečení chodu školy. Respondentka E si myslí, ţe ředitel v USA je přísnější a dává ţákům více trestů: „Headmaster at home would be much more strict than my headmaster is.“157 Respondentky pracující v křesťanské škole mají amerického zaměstnavatele, ale i zde rozdíly existují. Respondentka G si myslí, ţe zdejší vedoucí bere svou činnost pro křesťanskou instituci více jako povolání a je objektivnější. Respondentka se domnívá, ţe v USA by jednotlivé pozice byly vzdálenější a práce organizovanější. 6.6.3. Komunikace Komunikace v organizacích vyučujících jazyky probíhá standardním způsobem. Informace se respondenti dozvídají e-mailem, po telefonu či při osobním kontaktu. Respondentky pracující v křesťanské školy mají pracovní schůze jedenkrát týdně, ostatní respondenti méně často. Větší schůze probíhají na začátku a v polovině školního roku, kdy se tvoří rozvrhy. V jazykových školách probíhají schůze v angličtině, na školách většinou jen ty pro oddělení cizích jazyků a hromadné bývají v češtině. Toho někteří respondenti často vyuţívají a vynechávají je, ačkoliv česky rozumí dost dobře. Schůzky jsou často i individuální, neformálního charakteru, kdyţ je právě potřeba něco projednat.

156

Vědí, kdo je dobrý učitel a kdo potřebuje pomoc…protoţe podle mého názoru studenti platí dost peněz za chození do školy. 157 Ředitel doma by byl mnohem přísnější, neţ je můj ředitel.

82

6.6.4. Pracovní kolektiv Respondentky z křesťanské školy pracují v mezinárodní organizaci a mezi jejich kolegy patří jak mnoho Čechů a Američanů, tak i jiných národností. Češi na jejich pracovišti působí hlavně v administrativní a obchodní sféře. V jazykových školách, kde pracovali respondenti A a B působí velké mnoţství cizinců i Čechů, v organizaci, kde působí respondent C je i dalších šest rodilých mluvčích, on sám je však na tomto pracovišti nejdéle ze všech: „A lot of them come and go so they don´t spend very much…you know maybe two years…“ „Because they´re quite young so they…you know this may sound naughty but I think they´re using the teaching of English to be able to travel around the world and see the world.“158 Na oddělení, kde pracuje respondent F, působí další dva rodilí mluvčí. Přiznává, ţe si občas připadá „little separated“159. Respondenti E a D jsou na svých gymnáziích jedinými cizinci a respondentka E se svěřila, ţe si s nimi příliš nepopovídá: „Because they don´t speak English and they think that I don´t speak Czech.“160 6.6.5. Stereotypy a vztahy s českými kolegy Ukázalo se, ţe jejich čeští kolegové mají v různých typech organizací různé postavení. V křesťanské škole, kde mají amerického zaměstnavatele, jsou uznáváni nejvíce. Respondentky H a I si myslí, ţe jsou všichni uznáváni stejně, respondentka G má trochu jiný názor: „I think sometimes maybe…the Czechs are maybe even respected little bit more just because they´re able to connect… to communicate.“ „If you don´t have Czech people it´s [zařizování věcí] really difficult.“161 Respondent F ţádný rozdílný přístup zaměstnavatele nevnímá. Respondenti D a E přiznávají, ţe mají oproti svým českým kolegům řadu výhod. Respondent D se svěřil, ţe nemusí dělat tolik administrativy jako jiní učitelé, respondentka E zmiňuje 158

Spousta jich přijde a odejde, takţe nestráví mnoho…víš, moţná dva roky. Protoţe jsou dost mladí, takţe oni…víš, moţná to bude znít neslušně, ale myslím si, ţe oni vyuţívají učení angličtiny, aby mohli cestovat po světě, vidět svět. 159 Trochu izolovaný 160 Protoţe nemluví anglicky a myslí si, ţe já nemluvím česky. 161 Někdy myslím moţná…Češi jsou moţná trochu respektovanější, protoţe jsou schopni navázat…komunikovat. Pokud nemáš Čechy, je to opravdu těţké.

83

rozsáhlejší výhody: „For example I know that I get paid a little bit more than the Czech teachers that are the same age as me…because teachers get paid according to experience and because I´m a native speaker… my whole life is experience.162 Dostává se jí i pochopení, kdyţ o něco poţádá: They are quite understanding that I might need a few more days of travel [kdyţ cestuje domů do USA].“ „…I don´t think I´ve ever asked for something and they said (?) no…“163 Jak se zdá nejhorší postavení mají čeští učitelé v jazykových školách. Respondent B: „They [zaměstnavatelé] seem to show a lot of respect to English native speakers…“ „…I don´t think they treat them [české učitele] as fairly.“164 Odlišného přístupu si všiml i respondent C, který se na pracovišti staví do role mluvčího svých kolegů, kteří mají horší podmínky neţ on: „We´re all teachers. Why should there be any discrimination… you know just because I´m native speaker.“165 Stejný názor má i respondent A, který i upozorňuje na fakt, ţe jsou rodilí mluvčí placeni lépe, neţ čeští učitelé: „I think Americans were treated better…simply because…by nature of being foreigner…people are maybe more interested in you.“ „I think it was quite sad because my Czech colleagues were often more qualified you know than American guy or Irish guy or whoever who was working there…So I think that´s…it was quite sad and the difference was often significant.“166 Respondenti pak své české kolegy chválili a ţádné negativní zkušenosti s nimi neměli. Pouze respondentka I jednu výtku měla: „Sometimes communication can be hard depending on English how good the English is and sometimes I think just knowing culturally what´s accepted…like the Czech teacher if she´s sick sometimes it´s just cancelled class…they won´t give us…the little things like that I think can be different 162

Například vím, ţe dostávám zaplaceno trochu víc, neţ dostávají čeští učitelé, kteří jsou ve stejném věku jako já…protoţe učitelé jsou placeni podle zkušeností a protoţe jsem rodilá mluvčí…celý můj ţivot je zkušenost. 163 Jsou velice chápaví, ţe můţu potřebovat trochu více dní na cestování… Nemyslím si, ţe bych někdy o něco poţádala a oni by řekli (?) ne. 164 Oni ukazují hodně respektu k rodilým mluvčím angličtiny. Nemyslím si, ţe by s nimi jednali tak slušně. 165 Všichni jsme učitelé, proč by měla být nějaká diskriminace…víš, jen proto, ţe jsem rodilý mluvčí. 166 Myslím, ţe s Američany se zacházelo lépe…jednoduše proto… z podstaty, ţe jsi cizinec…lidé se o tebe moţná více zajímají. Myslím, ţe to bylo dost smutné, protoţe moji čeští kolegové byli často mnohem kvalifikovanější, víš, neţ Američan nebo Ir nebo kdokoli jiný, kdo tam pracoval…Takţe si myslím, ţe je to…Bylo to dost smutné a rozdíl byl často dost podstatný.

84

cause…they probably wouldn´t happen that way but not that it´s negative I think it´s just difference how they were taught in school and how they did it in school than what I was taught in school…“167 6.6.6. Shrnutí Respondenti nebyli příliš spokojení s organizací práce na svém pracovišti. Bylo patrné, ţe jsou ze své země zvyklí na profesionálnější jednání vedoucích pracovníků a své současné nadřízené neberou příliš váţně. Konstatují, ţe práce je často dělána chaoticky a uvítali by pevnější řád a pravidla a administrativní podporu ostatního personálu. Zvýšili by i celkovou kvalitu výuky, ať uţ její organizaci či práci ostatních učitelů, protoţe mají zájem o své studenty a naplnění jejich vzdělávacích potřeb. Komunikace probíhá standardním způsobem, jen z některých schůzí se respondenti s výmluvou na neznalost českého jazyka úmyslně vymlouvají. S českými kolegy mají bezproblémové vztahy a dokonce upozorňují na nespravedlivý přístup svých nadřízených, kteří zvýhodňují rodilé mluvčí před mnohdy kvalifikovanějšími českými učiteli.

167

Někdy komunikace můţe být těţká, v závislosti na angličtině, jak dobrá je angličtina a někdy, myslím vědět, co je kulturně přípustné…jako česká učitelka, kdyţ je někdy nemocná, prostě se zruší hodina…nedají nám…malé věci jako tohle, mohou být jiné, protoţe…pravděpodobně by se takhle neděly, ale ne ţe by to bylo negativní. Myslím, ţe je to jen rozdíl, jak byly učeny ve škole a jak to dělaly ve škole, neţ jak jsem byla ve škole učena já.

85

7. Závěr Respondenti, s nimiţ jsem vedla svůj výzkum, jsou obecně řečeno v České republice a své práci spíše spokojení., coţ je důvodem, proč se zde rozhodli zůstat, ačkoliv to původně v jejich plánu nebylo. Kombinace nejrůznějších faktorů je však nakonec přiměla k rozhodnutí zde setrvat. Práce lektora dokáţe naplnit jejich základní potřeby, ale profese je zároveň i baví a motivuje je k lepším výkonům. Specifickou skupinu respondentů představují učitelky z křesťanské základní školy, kterým bych se ráda věnovala jako prvním, protoţe se od ostatních respondentů v mnohém liší. Jejich hlavním motivačním činitelem je jejich náboţenství, které, ačkoliv je práce učitele naplňuje, hraje v jejich ţivotě nejdůleţitější roli. Proto jsou i ochotné vykonávat svoji práci dobrovolně, bez nároku na pravidelnou mzdu. Respondentky mají navíc jako jediné amerického a ne českého zaměstnavatele, coţ můţe být důvodem, proč jsem u nich pozorovala menší míru integrace do české společnosti, neţ u jiných respondentů. Americký zaměstnavatel za ně vyřizuje jednání s úřady a dalšími institucemi, coţ respondentky nenutí se v českém prostředí lépe orientovat a komunikovat česky. Spíše zahraniční pracovní kolektiv můţe být i důvodem, proč tyto respondentky měly méně přátel mezi Čechy, neţ ostatní. Mé doporučení pro jejich zaměstnavatele se bude týkat jen jedné věci. Učitelky v křesťanské škole nedostávají mzdu, coţ znamená, ţe v dlouhodobé perspektivě nemůţe být uspokojena jejich základní fyziologická potřeba týkající se nutnosti dostávat pravidelný příjem. V okamţiku, kdy jim jejich úspory dojdou a ony si nezajistí ţádný jiný výdělek, budou nuceny se odstěhovat zpátky domů, ať je jejich práce bude naplňovat sebevíc. Uspokojení jejich fyziologické potřeby je základním předpokladem jejich moţnosti tuto práci dále vykonávat a role ostatních faktorů je v tomto případě marginální. U ostatních respondentů je situace sloţitější. Jejich základní potřeby naplněny jsou, ale existuje i mnoho faktorů, které v nich mohou vyvolávat nespokojenost. Jedná se především o práci jejich nadřízených, týkající se neprofesionálního, příliš laxního přístupu a nezájmu o kvalitu sluţeb poskytovaných veřejnosti. Ukázalo se, ţe ačkoliv si

86

respondenti pochvalují pohodový ţivot v České republice, v práci upřednostňují profesionálnější přístup. Jejich zaměstnavatelé si jich však v zaměstnání cení, coţ se projevuje vyšším finančním ohodnocením, neţ u českých kolegů, a volnějším vztahem s nadřízeným, který jim v mnoha věcech vychází vstříc. Kaţdá instituce zabývající se výukou jazyků rodilé mluvčí potřebuje a zaměstnávat nějakého pro ně bývá otázkou prestiţe, mít moţnost veřejnosti jeho sluţby poskytnout. Přestoţe se tento trend především v Praze začíná díky velkému mnoţství cizinců měnit, mají rodilí mluvčí v organizaci výsadní postavení. Výjimku v těchto tvrzení představuje respondent F pracující na univerzitě. Jako jediný si práci své nadřízené pochvaloval a zaměstnavatel ho ani ţádným zásadním způsobem nezvýhodňuje před jeho českými kolegy. Mzdu dostává v závislosti na dosaţeném vzdělání a celkově panují na jeho pracovišti rovnější podmínky. To samé se nedá říci o respondentech D a E pracujících na gymnáziu. Zaměstnavatel k nim jako k běţným zaměstnancům nepřistupuje, coţ se projevuje volnějšími pracovními povinnostmi v oblastech, jako jsou účasti na schůzích, vyplňování dokumentace, pravidelná evaluace či systematická účast na školení. Respondenti mají i příliš mnoho studentů, aby kaţdý mohl mít aspoň jednu hodinu týdně s rodilým mluvčím, coţ však lektorovi nedovoluje se studenty soustavně pracovat. Výhodou tohoto zaměstnání je práce na plný úvazek, podpořená pracovní smlouvou, která zajišťuje jistotu a stabilitu. Odlišná situace panuje na soukromých jazykových školách. Lektoři nemají pracovní smlouvu, z čehoţ vyplývá, ţe si musejí sami platit zdravotní a sociální pojištění, nemají nárok na dovolenou, ani na fixní mzdu. Ţádnou jistotu práce nemají, nevědí, jak vytíţení budou který semestr nebo jestli získají nějaké kurzy i přes prázdniny. Domluvené hodiny někdy neproběhnou, takţe kaţdý měsíc nevědí, kolik si nakonec vydělají. Tato negativa vyvaţuje zajímavost práce, kdy člověk potkává různé lidi z různých profesí nebo její velká flexibilita, protoţe si učitel můţe sám určit, kolik hodin chce učit a kdy. Tato práce je výhodná pro osoby, které ji neplánují vykonávat dlouho, protoţe mohou více méně kdykoli odejít. Pokud člověk nemá další jistý příjem, není snadné tuto práci dlouhodobě vykonávat. Respondent A proto z jazykové školy nakonec odešel. Respondent B má potom svůj vlastní podnik, který mu zajišťuje pravidelný výdělek, a respondent C je uţ v důchodovém věku.

87

U učitelské práce ani neexistuje moc moţností, jak můţe osoba povýšit, coţ ambicióznějším povahám nemusí časem vyhovovat. Práce učitele svého rodného jazyka není ani příliš intelektuálně náročná, coţ můţe po nějaké době vyvolávat touhu po změně, jak se i vyjádřili respondenti učící ve veřejném školství, kteří by jednou rádi učili i něco jiného. Jaká doporučení bych navrhla jejich zaměstnavatelům? K učitelům pracujícím ve veřejném školství bych na místě jejich nadřízených přistupovala jako k ostatním zaměstnancům. Soudě podle výpovědi respondenta F se tak na vysokých školách děje, ale na středních školách se k rodilým mluvčím jako k plnohodnotným zaměstnancům zatím nechovají. Rozhodně bych nepodceňovala jejich znalost češtiny, jejíţ předem očekávaná neznalost rodilé mluvčí často vylučuje z některých aktivit, jako jsou schůze, školení či celkové poskytování informací. Pokud budou neustále vynecháváni a tím i izolováni, nikdy do pracovního kolektivu plně nezapadnou. Navrhovat zaměstnavatelům v jazykových školách zlepšení v podobě zvýšení pracovní jistoty je uţ z podstaty této práce těţké. Představitelé nezačnou dávat svým lektorům ze dne na den pracovní smlouvy a studenti nepřestanou rušit domluvené hodiny. Práce lektora v jazykové škole jako jediný zdroj příjmu velkou jistotu přinášet nikdy nebude. Co ovšem mohou zaměstnavatelé zlepšit je oceňování nadstandardně odvedené práce. Jako soukromé organizace by se jazykové školy neměly ohlíţet jen na bezprostřední zisk, ale měly by si váţit kvalitních lektorů. Dobře odváděnou práci by neměly brát jako samozřejmost a případná povýšení by měly myslet váţně a ne jako pouhou formalitu. A co zmiňovaná negativa vyvaţuje? Ţivot v České republice je pro mé respondenty velice pohodlný a pohodový. Někteří z nich stále proţívají euforii ze svého „nového ţivota“ v cizí zemi, mají zde spoustu přátel a ve společnosti jsou většinou díky své jinakosti v centru pozornosti. Mají rádi města, ve kterých nyní ţijí, zemi a její obyvatele a vyhovuje jim i evropský ţivotní styl, který je méně uspěchaný. Líbí se jim, ţe mají sociální jistoty jako je zdravotní pojištění, coţ pro ně není samozřejmostí. Jejich ţivotní standard je dost vysoký a vědí, ţe by kdykoliv v případě potřeby našli jiné pracovní uplatnění. V práci nezaţívají ţádný velký stres, mají výsadní postavení a učitelská profese je skutečně baví. S kolegy vycházejí velice dobře a své povolání hodnotí jako odpovědné. Ve své profesi se mohou stále rozvíjet a zlepšovat. Otázkou zůstává, jestli jim tato pozitiva budou stačit i do budoucna. Většina z nich se

88

blíţí kritickému třicátému roku, kdy člověk kalkuluje co v ţivotě dál. Jejich další směřování pak můţe nabrat jiný směr, ale moţná uţ v tomto věku budou natolik integrovaní do české společnosti a zvyklí na ţivot zde, ţe uţ další změny nepodniknou.

89

Použitá literatura ADAIR, John. Efektivní motivace. Praha : Alfa Publishing, 2004. ISBN: 80-86851-00-1 ADLER, Nancy J. GUNDERSEN, Allison. International dimensions of organizational behavior. Boston : South-Western College Pub, 2008. ISBN 0324360746 ARMSTRONG, Michael. Řízení lidských zdrojů. Praha : Grada, 2002. ISBN: 80-2470469-2 DAVIES, Alan. The native speaker: myth and reality. Clevedon : Multilingual Matters Ltd, 2003. ISBN: 9781853596223 DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost : příručka pro uživatele. Praha : Karolinum, 2000. ISBN: 80-246-0139-7 DOERR, Neriko Musha. The Native Speaker Concept: Ethnographic Investigations of Native Speaker Effects (Language, Power and Social Process). Berlín : De Gruyter Mouton, 2009. ISBN: 9783110220940 DOHNALOVÁ, Marie. MALINA, Jaroslav. Slovník antropologie občanské společnosti. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2006. ISBN: 80-7204-443-5 DONNELLY, James H., Jr. GIBSON, James L. IVANCEVICH, John M. Management. Praha : Grada, 1997. ISBN: 80-7169-422-3

90

ELASHMAWI, Farid. Competing globally: mastering multicultural management and negotiations (Managing Cultural Differences). Woburn : Butterworth-Heinemann, 2001. ISBN: 9780877193715 ERIKSEN, Thomas Hylland. Antropologie multikulturní společnosti. Praha : Triton, 2007. ISBN 9788072549252 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha : Argo, 1999. ISBN 80-7203-124-4. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní teorie, metody a aplikace. Praha : Portál, 2008. ISBN 9788073674854 HORÁKOVÁ, Milada. Dlouhodobé trendy ve vývoji pracovních migrací v České republice. Praha : VÚPSV, 2008. ISBN: 978-80-7416-020-2 KOUBEK, Josef. Řízení lidských zdrojů. Praha : Management Press, 2007. ISBN: 97880-7261-168-3 MORAN, Robert T. HARRIS, Phillip R. MORAN, Sarah Virgilia. Managing cultural differences: global leadership strategies for the 21st century. Burlington : Butterworth-Heinemann, 2007. ISBN: 9780750682473 MURPHY, Robert F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2004. ISBN: 80-86429-25-3 NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie organizace. Praha: Grada, 2005. ISBN 80247-0577-X NOVÝ, Ivan. SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : česko-německá. Praha : Management Press, 2007. ISBN: 978-80-7261-15891

4 NOVÝ, Ivan. Spolupráce přes hranice kultur. Praha : Management Press, 2005. ISBN: 80-7261-121-6 SZALÓ, Csaba. Transnacionální migrace: proměny identit, hranic a vědění o nich. Brno : CDK (Centrum pro studium demokracie a kultury), 2007. ISBN: 978-80-7325136-9 TRBOLA, Robert. RÁKOCZYOVÁ, Miroslava. Vybrané aspekty života cizinců v České republice. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2010. ISBN 9788074160677 Velký sociologický slovník. 1, A-O / [vedoucí redakční rady: Miloslav Petrusek]. Praha : Karolinum, 1996. ISBN: 80-7184-164-1 Internetové odkazy: 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky. [online]. [citováno 20-112010]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701 ?PC_8411_number1=326&PC_8411_p=1&PC_8411_l=326/1999&PC_8411_ps=10#10 821 Cizinci v ČR podle státního občanství 1994-2009. [online]. [citováno 17-11-2010]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/B900334BBE/$File/c01r02.pdf Informace pro cizince s dlouhodobým pobytem v ČR. [online]. [citováno 26-11-2010]. Dostupné

z:

http://www.cizinci.cz/files/clanky/658/pro_cizince_s_dlouhodobym_pobytem_cestina.p df

92

Spokojenost zaměstnanců. Manuál pro měření a vyhodnocení úrovně spokojenosti zaměstnanců.

[online].

[citováno

17-11-2010].

Dostupné

z:

http://praha.vupsv.cz/Fulltext/manual.pdf Zaměstnávání cizích státních příslušníků. [online]. [citováno 20-11-2010]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/zam_ciz_stat_prisl/?_piref37_1204418_37_1204416_12044 16.statse=2000000000011&_piref37_1204418_37_1204416_1204416.statsk=20000000 00030&_piref37_1204418_37_1204416_1204416.send=send&_piref37_1204418_37_1 204416_1204416.stat=2000000000091&_piref37_1204418_37_1204416_1204416.obd obi=J&_piref37_1204418_37_1204416_1204416.rok=2010&ok=Vybrat

93

Anotace Název: Hlavní faktory ovlivňující spokojenost rodilých mluvčích v jejich zaměstnání Klíčová slova: spokojenost, motivace, rodilý mluvčí, multikulturní organizace, identita Počet slov: 21 741 Tato diplomová práce se zaměřuje na zahraniční učitele anglického jazyka, tzv. rodilé mluvčí. Jejím cílem je nalezení faktorů, které v zaměstnání a v rámci ţivota v České republice ovlivňují jejich spokojenost a motivaci. Hlavní výzkumnou metodou byly rozhovory s vybranými respondenty a jejich následná analýza. Jednotlivá interview proběhla s učiteli pracujícími ve veřejném školství, v soukromé křesťanské škole a v soukromé jazykové škole. Ukázalo se, ţe kaţdá skupina pracovníků, se na svém pracovišti potýká s trochu jinými problémy, a proto i má doporučení jsou pro kaţdou instituci odlišná. Celkově tato profese dokáţe uspokojit základní potřeby pracovníků a obsahuje i mnoho motivačních činitelů. Má však i řadu negativ, přičemţ nejvíce výtek sklidilo neprofesionální jednání zaměstnavatelů. Tato práce obsahuje četná doporučení, která by zmíněné problémy mohla pomoci řešit.

Annotation Title: The Main Factors That Influence Satisfaction of Native Speakers in Their Job Key words: satisfaction, motivation, native speaker, multicultural organization, identity Number of words: 21 741 This thesis is focused on foreign teachers of English, so called native speakers. Its aim is disclosure of agents which influence their satisfaction and motivation at work and in terms of life in the Czech Republic. The main research method was the interview with select informants and its subsequent analysis. Particular interview was accomplished with teachers who work in public educational system, in private Christian school and in private language institute. It was revealed that every group of employees deals with slightly different problems in its workplace and so also my reccomendations are different for every institution. Generally, the proffesion can fulfil basic needs of 94

employees and it contains a lot of motivating agents, too. However, it has number of negatives and unprofessional behaviour of employers was an object of criticism the most. This thesis contains numerous reccomendations which could help with mentioned problems.

95

Jmenný a věcný rejstřík Adair ……………………………………………………………………….22, 23, 83, 93 Adler ……………………………………………………………………….28, 34, 83, 94 Armstrong…………………………………………………………………. 28, 29, 30, 83 Cizinec……………………………………………………………… 5, 12, 19, 20, 54, 92 Davies……………………………………………………………………. 15, 16, 84, 101 Disman…………………………………………………………………….. 37, 38, 39, 84 Doerr…………………………………………………………………. 15, 16, 84, 92, 101 Dohnalová…………………………………………………………………. 12, 13, 84, 92 Donnelly………………………………………………………. 22, 23, 25, 26, 84, 93, 94 Elashmawi…………………………………………………………………………….. 34 Eriksen……………………………………………………………….... 11, 13, 14, 31, 85 Giddens………………………………………………………………………... 11, 85, 91 Hendl……………………………………………………………………… 37, 38, 39, 85 Herzbergova dvoufaktorová teorie……………………………………... 6, 23, 26, 93, 94 Horáková………………………………………………………………….. 12, 18, 20, 85 Identita……………………………………………….. 5, 7, 11, 14, 39, 47, 88, 91, 92, 97 Imigrant………………………………………………………………… 5, 12, 14, 16, 92 Komunikace…………………………….. 6, 8, 28, 30, 31, 32, 41, 77, 78, 80, 86, 99, 106 Kultura…………………………………………………………………….. 14, 28, 30, 31 Kvalitativní výzkum………………………………………………………... 6, 36, 37, 85 Malina……………………………………………………………………... 12, 13, 84, 92 Maslowova pyramida potřeb……………………………………………………….. 6, 23 96

Migrace…………………………………………………………. 5, 12, 13, 14, 17, 86, 92 Moran……………………………………………………………………………… 30, 86 Motivace…………………. 6, 8, 16, 21, 22, 25, 27, 36, 40, 68, 73, 83, 88, 91, 92, 93, 98 Multikulturní organizace………………………………………………………………...6 Murphy……………………………………………………………………………. 16, 86 Nakonečný…………………………………………………………………….. 22, 24, 86 Nový………………………………………………………. 29, 31, 34, 35, 60, 86, 95, 97 Organizace práce……………………………………………………………….. 8, 40, 74 Petrusek…………………………………………………………………………… 12, 86 Potřeby………………. 6, 8, 21, 22, 23, 24, 25, 27, 28, 29, 40, 61, 62, 65, 66, 67, 74, 80, 81, 82, 88, 93, 98, 99, 101 rodilí mluvčí……………………. 5, 13, 15, 16, 17, 36, 39, 41, 47, 76, 78, 79, 81, 92, 95 Spokojenost………. 1, 6, 8, 10, 21, 22, 23, 25, 26, 27, 36, 40, 61, 62, 77, 87, 88, 91, 92, 93, 94, 95, 98 Stereotypy……………………………………………………………. 6, 8, 31, 32, 41, 78 Szaló………………………………………………………………………………. 14, 86 Trbola………………………………………………………………………….. 13, 20, 86 Vedení…………………………………………………………..8, 22, 41, 43, 75, 76, 105

97

Stať Úvod Většina organizací zabývajících se výukou jazyků v České republice zaměstnává jako lektory tzv. rodilé mluvčí čili cizince vyučující v naší zemi svůj rodný jazyk. Setkat se s touto skupinou vyučujících můţeme v různých typech školských zařízení či v soukromých jazykových školách. Na tuto skupinu pracovníků jsem se ve své práci zaměřila. Cílem mé práce je zjištění faktorů, které mají vliv na spokojenost, respektive nespokojenost rodilých mluvčích pracujících v České republice. Má výzkumná otázka zní: Jaké hlavní faktory ovlivňují spokojenost a motivaci rodilého mluvčího v zaměstnání? Aplikačním cílem mé práce je nalezení faktorů ovlivňujících spokojenost těchto zaměstnanců, které můţe zaměstnavatel svou činností přímo ovlivnit. Informace o jejich tuţbách a potřebách mohou dále umoţnit i zlepšení efektivity práce s touto skupinou zaměstnanců a zvýšit jejich integraci do organizace. V teoretické části této práce Vás seznámím s identitou rodilých mluvčích, charakteristikami pojmů spokojenost a motivace a tématem multikulturní organizace. Metodologická část pojednává o výzkumu a pouţitých metodách a ve výzkumné části pak budu získaná data interpretovat. Teoretická část Identita Vybraná skupina má mnoho různých charakteristik. Co je však na první pohled zřejmé a co do značné míry ovlivňuje náš přístup k nim i jejich k nám, je fakt, ţe se jedná o osoby odlišné národnosti. Identita, která nás tedy v souvislosti s nimi zajímá nejvíce, je jejich identita etnická. Identitou rozumíme „typické rysy jedince nebo skupiny, obvykle podmíněné sociálními charakteristikami.“ (Giddens, 1999, p. 550). Jakými termíny tedy osoby odlišné národnosti v souvislosti s jejich etnickou identitou nazýváme? Cizinec je obecný termín, jímţ chceme obvykle vyjádřit, ţe je člověk odlišné 98

národnosti neţ obyvatelé daného státu. Podle cizineckého zákona je cizincem „fyzická osoba, která není státním občanem České republiky včetně občana Evropské unie.“168 Osoby, jeţ se účastní procesu migrace, nazýváme imigranty nebo emigranty. Imigrant je „osoba přicházející do země za účelem pobytu dlouhodobějšího charakteru“ (Dohnalová, Malina, 2006, p. 276). Emigrant je naproti tomu „vystěhovalec čili osoba, opouštějící zemi za účelem vystěhování se do ciziny“. (Dohnalová, Malina, 2006, p. 187) Uţ od začátku označuji svou cílovou skupinu jako rodilé mluvčí. Tento pojem poukazuje na jejich specifickou vlastnost a vystihuje hlavní rys, jímţ se liší od ostatních lektorů na pracovišti. Všeobecně rodilými mluvčími rozumíme osoby, které hovoří jazykem, který je jich rodným, coţ znamená, ţe se ho naučily v dětství a pouţívají ho přirozeně. V literatuře však nacházíme i definici rodilého mluvčího jako „ideálního typu čili dokonalé osoby s úplnou a přirozenou znalostí daného jazyka“169 (Pennycook in Doerr, 2009, p. 1), která je zaloţena na představě, ţe „existuje ohraničený, homogenní a stabilní jazyk a homogenní skupina mluvčích, která je vázána na národní stát“ 170 (Pennycook in Doerr, 2009, p. 1). V českém prostředí hraje důleţitou roli jejich identita, kterou můţeme charakterizovat jako mluvčí ţádoucího jazyka, coţ se stává jejich klíčovou předností. V naší společnosti získává tato vlastnost na výjimečnosti, ačkoli v zemi původu nebudila ţádnou pozornost. Česká republika představuje v celosvětovém srovnání i díky dlouholeté izolovanosti během komunistické éry velice homogenní zemi a pro českou společnost je tak člověk ze Západu někým výjimečným. Rodilí mluvčí představují v České republice zvláštní druh imigrantů, protoţe lepší podmínky pro ţivot, ani finanční ohodnocení nejsou důvodem jejich přistěhování do naší země. Domnívám se, ţe rodilí mluvčí pocházejí z moderních vrstev společnosti odmítající jistoty, kterých se jim v domovské zemi dostávalo a volící raději „dobrodruţnou“ zkušenost v postkomunistické zemi. Předpokládám, ţe se dotyční do svých národních států často vracejí a pohybují se tak v nemalé míře mezi oběma zeměmi.

168

http://portal.gov.cz/ Autorčin překlad 170 Autorčin překlad 169

99

Spokojenost a motivace Cílem mé práce je zjištění faktorů ovlivňujících celkovou i pracovní spokojenost rodilých mluvčích a jejich motivaci. Ty, které ovlivňují pracovní spokojenost, můţe organizace přímo ovlivnit, a o těch, jeţ utvářejí celkovou spokojenost člověka ţijícího v cizí zemi, pro ni můţe být uţitečné mít přehled. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí přichází s definicí míry pracovní spokojenosti jako „výpovědní hodnoty o kvalitě pracovního ţivota jednotlivce. Celková pracovní spokojenost je pak ukazatel, který v sobě syntetizuje hodnocení většiny aspektů pracovního ţivota, jakými jsou platové ohodnocení, zaměstnanecké benefity, pracovní podmínky (fyzické podmínky, autonomie, zajímavost práce atd.) a celková atmosféra na pracovišti (mezilidské vztahy)“171. Obdobně pak můţeme říci, ţe míra celkové spokojenosti člověka vypovídá o kvalitě jeho ţivota a zjistit ji můţeme hodnocením jednotlivých aspektů ţivota. Motivace je pojem, který se spokojeností zaměstnanců souvisí. Motivace je „úsilí a vytrvalost dosáhnout cíle, přání odvést výkon“ (Donnelly, 1997, p. 366), tedy to, co nás „pohání kupředu“ (Adair, 2004, p. 14). Abych odhalila faktory, které ovlivňují spokojenost a motivaci, vyhledala jsem dvě tzv. teorie zaměřené na obsah. „Teorie zaměřená na obsah se snaţí rozpoznat, co je v jedinci nebo v pracovním prostředí a co vyvolává a udrţuje určité chování, tj., co člověka motivuje“ (Donnelly, 1997, p. 370). Mezi tyto teorie patří například Maslowova teorie potřeb nebo Herzbergova dvoufaktorová teorie, které bych ráda představila blíţe. Podle Maslowa můţeme potřeby hierarchicky řadit, přičemţ platí, ţe uspokojení základnějších potřeb je vţdy nejnaléhavější. Rozlišuje fyziologické potřeby, potřebu jistoty, sociální potřeby, potřeby uznání a potřebu seberealizace (Donnelly, 1997). V oblasti uspokojení pracovních potřeb můţeme podle Maslowova dělení nalézt tyto faktory pracovní činnosti: Tabulka A -oblasti působení manažerů v jednotlivých kategoriích hierarchie potřeb

171

http://praha.vupsv.cz/

100

Kategorie potřeb

Oblast působení manažerů

Seberealizace

Podnětnost práce Příleţitost k povýšení Prostor pro tvořivost Motivace k vyšším cílům

Uznání

Veřejné uznání dobrého výkonu Pověřování významnými pracovními aktivitami Respekt budící název práce Pověřování odpovědností

Sociální

Příleţitost k sociální interakci Stabilita pracovní skupiny Povzbuzování spolupráce

Bezpečí a jistota

Bezpečné pracovní podmínky Jistota zaměstnání Zaměstnanecké výhody

Fyziologické

Spravedlivá odměna Pohodlné pracovní podmínky Teplo, světlo, prostor, klimatizace Pramen: Donnelly,

1997, p. 374 Herzbergova dvoufaktorová teorie, která do značné míry na Maslowovu pyramidu navazuje, pak vychází z předpokladu, ţe existují dva typy faktorů spokojenosti. Některé faktory, které v organizaci chybí, způsobují nespokojenost zaměstnanců, ačkoli pokud přítomny jsou, jejich spokojenost nezvyšují. Tyto faktory se nazývají hygienické, udrţovací nebo téţ dissatisfátory a jsou nezbytné k udrţení nejzákladnější spokojenosti. Jedná se především o vnější podmínky práce. Druhý typ faktorů nazýváme motivační, motivátory či satisfátory. Jejich absence nespokojenost nezpůsobuje, ale jejich přítomnost spokojenost výrazně zvyšuje. Tyto faktory jsou vnitřní a týkají se především samotné práce. (Donnelly, 1997) Multikulturní management Organizace zaměstnávající cizince se musejí vypořádávat s faktem, ţe řídí multikulturní tým. Kulturní rozdílnost zaměstnanců organizaci obohacuje, ale zároveň způsobuje

101

zvýšené nároky na personální řízení. Personalista by měl být schopen tyto odlišnosti reflektovat a do své práce je zahrnout. Multikulturní management charakterizuje Adler (2008) jako odvětví, kde se snaţí o vysvětlení chování lidí v organizacích po celém světě a ukazuje, jak pracovat se zaměstnanci a klienty, kteří pocházejí z různých kultur. Popisuje organizační chování a především se snaţí porozumět a zlepšit interakci všech spolupracovníků, manaţerů, vedoucích, klientů, dodavatelů a společníků. Pojem interkulturní kompetence představuje důleţitou stránka sociální kompetence mezinárodních manaţerů. Jedná se o „schopnost vstupovat do interkulturních sociálních situací, schopnost pochopit je, přiměřeně je zvládat a v jejich kontextu úspěšně řešit věcné úkoly“ (Nový, 2007, p. 34).

Metodologická část Jak jsem jiţ zmínila v úvodu, cílem této práce je nalezení odpovědi na hlavní výzkumnou otázku, která zní: Jaké hlavní faktory ovlivňují spokojenost a motivaci rodilého mluvčího v zaměstnání? Rozlišila jsem téţ čtyři vedlejší výzkumné otázky, které mi umoţní získat komplexnější pohled na tuto problematiku. 1) Jaké rysy má cílová skupina -rodilí mluvčí? 2) Jaké konkrétní faktory přispívají ke spokojenosti zahraničního lektora? 3) Jakým konkrétní faktory přispívají k motivaci zahraničního lektora? 4) Jaké jsou rysy multikulturní personální práce ve vztahu ke spokojenosti a motivaci rodilých mluvčích v českém prostředí? Výzkumná strategie Mým prvním krokem bylo oslovení rodilých mluvčích a ţádost o rozhor. Hlavní výzkumnou metodou byl polostrukturovaný rozhovor, odpovědi si zaznamenala na nahrávací zařízení. Vzhledem k předpokladu, ţe respondenti neovládají český jazyk, interview jsem vedla v angličtině. Z následné analýzy získaných dat bych chtěla získat 102

souhrný obrázek o ţivotě a práci rodilých mluvčích v České republice a případných problémech, s nimiţ se potýkají. Výzkumná část Respondenti Vybraní respondenti pracují ve třech typech zařízení. Abych zachovala rovnováhu, vybrala jsem tři informanty ze soukromých jazykových škol, tři z veřejných vzdělávacích institucí a tři z mezinárodní soukromé křesťanské školy. Celkem tedy na mé otázky odpovědělo 9 respondentů. Z nich je pak pět muţského a čtyři ţenského pohlaví. Jejich věk se pohyboval mezi 23 a 68 lety. Většina z nich má americkou státní příslušnost, výjimku tvoří respondenti z Velké Británie a Kanady. Čtyři respondenti bydlí v Brně, pět jich bydlí v Praze. Dalšími důleţitými charakteristikami, které v následujícím přehledu informantů uvádím, byly i délka pobytu a rodinný status. Vzhledem ke slibu, ţe rozhovory jsou anonymní, místo jmen jednotlivých respondentů budu uvádět jen označení písmeny abecedy. Tabulka B –přehled respondentů Označení respondenta

Typ instituce

Pohlaví

Věk

Místo původu

Místo bydliště

A

soukromá jazyková škola+ vlastní kontrakty172 soukromá jazyková škola+ vlastní kontrakty soukromá jazyková škola gymnázium +částečně i soukromá jazyková škola gymnázium

muţ

29

USA

Praha

Délka pobytu (roky) 3

muţ

56

USA

Praha

2,5

rozvedený

muţ

68

Olomouc

5

svobodný

muţ

29

Velká Británie USA

Brno

3,5

svobodný, zasnoubený

ţena

27

USA

Brno

3,5

muţ ţena

29 23

USA Kanada

Brno Praha

7 0,5

svobodná, zasnoubená ţenatý svobodná

B C D

E F G

172

univerzita křesťanské jazykové centrum

Do června 2010

103

Rodinný status svobodný, zasnoubený

+křesťanská základní škola křesťanská základní škola křesťanská základní škola

H I

ţena

23

USA

Praha

2

svobodná

ţena

30

USA

Praha

2+1

svobodná

Identita Domnívám, se ţe důleţitými charakteristikami při pokusu identifikovat tuto skupinu zaměstnanců je skutečnost, ţe se věk ţádného z mých respondentů nepohyboval mezi 30 a 50 lety. Nebyli v produktivním věku, ve kterém lidé zakládají rodiny a budují si zázemí. Ve většině případů se jednalo absolventy, pro které práce lektora anglického jazyka byla jejich prvním zaměstnáním, ve kterém mohli vyuţít své pedagogické vzdělání. Výjimkami byli respondent B a C, kteří se od zbytku respondentů výrazně lišili i svým věkem. Pro ně tato práce představuje nový impuls do ţivota, který se rozhodli radikálním způsobem změnit. Práce

lektora

představovala

alespoň

z počátku

pro

mé

respondenty

dobrodruţství, chtěli si vyzkoušet ţivot v Evropě a cestovat a aţ po nějaké době v ní a v České republice našli zalíbení a rozhodli se zůstat déle. Pouze pro respondentky pracující v křesťanské škole bylo šíření své víry v cizí zemi nad ostatní „světské“ důvody. Výběr České republiky jako země pobytu nebyl pro respondenty nijak zvlášť podstatný, vztah k zemi měli před nastěhováním pouze respondenti C a I, ostatní se u nás ocitli vlivem náhodných faktorů. Českou republiku a její obyvatele si však brzy oblíbili. Ţivot v ní je pohodlný a bezproblémový a dokáţou vyjmenovat velké mnoţství věcí, které na ní mají rádi. Nikdo z mých respondentů se výrazným způsobem nevyjádřil, ţe by v zemi nechtěl zůstat. Většina jejich chce zůstat nebo o tom uvaţuje a pouze opět respondentky pracující pro křesťanskou školu vyjadřují menší ochotu zůstat, coţ však můţe souviset s jejich pozicí neplacených dobrovolnic. Zůstat v učitelské profesi chtějí všichni, pouze respondent A uţ má jiné povolání. Důvodům jeho nespokojenosti se budu více věnovat v další části. Co se týče výběru instituce, pro respondentky G, H a I byla křesťanská škola jasná volba. Respondentům působící ve veřejném školství vyhovuje stabilita a předvídatelnost jejich práce a její uţitečnost. Respondenti pracující v jazykových 104

školách pak oceňují její variabilitu a zajímavost. Spokojenost Své mimopracovní potřeby mohou v České republice naplnit všichni respondenti. Ţijí kvalitním, pohodlným způsobem a v zemi se cítí velice bezpečně. V zemi mají i velké mnoţství přátel a kromě respondentek H a I nevyjádřili velký stesk po rodině ve své domovině, kam pravidelně dojíţdí. Naplnění potřeb spojených s prací uţ tak jednoznačné není. Pro většinu respondentů je mzda dostačující, i kdyţ její výši hodnotí jako nízkou. Respondentky pracující v křesťanské škole ţádnou pravidelnou mzdu nedostávají a ţijí ze svých úspor a podpory od svých rodin. Jejich fyziologická potřeba je tedy naplněna jen dočasně, protoţe dříve nebo později aţ své zdroje vyčerpají, budou nuceny najít si placenou práci. Většina respondentů si je jistá, ţe kdyby chtěli, snadno by si našli jinou práci, jen respondenti C a E váhají. Velkou jistotu v práci nepociťoval respondent A, jemuţ nevyhovovala nepravidelnost práce a tím i různě vysoká mzda kaţdý měsíc. Respondent B a C, kteří také pracují v jazykové škole, mají k učitelskému platu i jiný příjem. Se svými kolegy vycházejí respondenti velice dobře a pouze respondentka E si postěţovala na starší kolektiv, ve kterém moc přátel nemá. Motivace Ačkoli práce lektora anglického dokáţe uspokojit většinu základních lidských potřeb, u některých motivačních faktorů se jí to nedaří. U všech respondent se jí daří naplnit potřebu mít odpovědnou práci, při níţ se člověk můţe zdokonalovat a vidět pokroky svého snaţení. Kromě respondenta A mají všichni svou práci i upřímně rádi. Ten se v práci necítil ani uznávaný, nebyla pro něj náročná, uvědomoval si, ţe v ní nemůţe kariérně růst a po určité době uţ ho práce nenaplňovala. Z jeho odpovědí je proto logické, ţe ačkoliv práce dokázala naplnit jeho základní potřeby, nenaplňovala jeho vyšší tuţby a ambice. Jako nenáročnou vnímají práci i další respondenti, kteří si přiznávají, ţe „jen učí

105

svůj rodný jazyk“, práce je tak spíše vyčerpávající, neţ intelektuálně náročná. Naopak většina z respondentů cítí se ve své práci uznávaná. Kromě respondentů F, G a I se ostatní domnívají, ţe jim práce neumoţňuje kariérně růst a v učitelské profesi nemohou povýšit. Mimo jiţ zmíněného respondenta A a respondentů D a H se všichni cítí prací učitele naplněni a povolání jim tak umoţňuje realizovat se podle svých představ. Multikulturní organizace Respondenti nebyli příliš spokojení s organizací práce na svém pracovišti. Bylo patrné, ţe jsou ze své země zvyklí na profesionálnější jednání vedoucích pracovníků a své současné nadřízené neberou příliš váţně. Konstatují, ţe práce je často dělána chaoticky a uvítali by pevnější řád a pravidla a administrativní podporu ostatního personálu. Zvýšili by i celkovou kvalitu výuky, ať uţ její organizaci či práci ostatních učitelů, protoţe mají zájem o své studenty a o naplnění jejich vzdělávacích potřeb. Komunikace probíhá standardním způsobem, jen z některých schůzí se respondenti s výmluvou na neznalost českého jazyka úmyslně vymlouvají. S českými kolegy mají bezproblémové vztahy a dokonce upozorňují na nespravedlivý přístup svých nadřízených, kteří zvýhodňují rodilé mluvčí před mnohdy kvalifikovanějšími českými učiteli. Závěr a doporučení Respondenti, s nimiţ jsem vedla svůj výzkum, jsou obecně řečeno v České republice a své práci spíše spokojení., coţ je důvodem, proč se zde rozhodli zůstat, ačkoliv to původně v jejich plánu nebylo. Práce lektora dokáţe naplnit jejich základní potřeby, ale profese je zároveň i baví a motivuje je k lepším výkonům. Specifickou skupinu respondentů představují učitelky z křesťanské základní školy. Jejich hlavním motivačním činitelem je jejich náboţenství, které, ačkoliv je práce učitele naplňuje, hraje v jejich ţivotě nejdůleţitější roli. Proto jsou i ochotné vykonávat svoji práci dobrovolně, bez nároku na pravidelnou mzdu. Mé doporučení pro jejich zaměstnavatele se bude týkat jen tohoto faktoru. To, ţe respondentky nejsou zaměstnavatelem placeny, znamená, ţe v dlouhodobé perspektivě nemůţe být uspokojena jejich základní fyziologická potřeba týkající se nutnosti dostávat pravidelný

106

příjem. V okamţiku, kdy jim jejich úspory dojdou a ony si nezajistí ţádný jiný výdělek, budou nuceny se odstěhovat zpátky domů, ať je jejich práce bude naplňovat sebevíc. U ostatních respondentů je situace sloţitější. Jejich základní potřeby naplněny jsou, ale existuje i mnoho faktorů, které v nich mohou vyvolávat nespokojenost. Jedná se především o práci jejich nadřízených, týkající se neprofesionálního, příliš laxního přístupu a nezájmu o kvalitu sluţeb poskytovaných veřejnosti. Ukázalo se, ţe ačkoliv si respondenti pochvalují pohodový ţivot v České republice, v práci upřednostňují profesionálnější přístup. Jejich zaměstnavatelé si jich však v zaměstnání cení, coţ se projevuje vyšším finančním ohodnocením, neţ u českých kolegů, a volnějším vztahem s nadřízeným, který jim v mnoha věcech vychází vstříc. Výjimku v těchto tvrzení představoval respondent pracující na univerzitě. Jako jediný si práci své nadřízené pochvaloval a zaměstnavatel ho ani ţádným zásadním způsobem nezvýhodňuje před jeho českými kolegy. To samé se nedá říci o respondentech pracujících na gymnáziu. Zaměstnavatel k nim jako k běţným zaměstnancům nepřistupuje, coţ se projevuje volnějšími pracovními povinnostmi v oblastech, jako jsou účasti na schůzích, vyplňování dokumentace, pravidelná evaluace či systematická účast na školení. Výhodou tohoto zaměstnání je práce na plný úvazek, podpořená pracovní smlouvou, která zajišťuje jistotu a stabilitu. Odlišná situace panuje na soukromých jazykových školách. Lektoři nemají pracovní smlouvu, z čehoţ vyplývá, ţe si musejí sami platit zdravotní a sociální pojištění, nemají nárok na dovolenou, ani na fixní mzdu. Tato negativa vyvaţuje zajímavost práce, kdy člověk potkává různé lidi z různých profesí nebo její velká flexibilita, protoţe si učitel můţe sám určit, kolik hodin chce učit a kdy. Tato práce je výhodná pro osoby, které ji neplánují vykonávat dlouho, protoţe mohou více méně kdykoli odejít. U učitelské práce ani neexistuje moc moţností, jak můţe osoba povýšit, coţ ambicióznějším povahám nemusí časem vyhovovat. Práce učitele svého rodného jazyka není ani příliš intelektuálně náročná, coţ můţe po nějaké době vyvolávat touhu po změně. Jaká doporučení bych navrhla jejich zaměstnavatelům? K učitelům pracujícím ve veřejném školství bych na místě jejich nadřízených přistupovala jako k ostatním

107

zaměstnancům. Rozhodně bych nepodceňovala jejich znalost češtiny, jejíţ předem očekávaná neznalost rodilé mluvčí často vylučuje z některých aktivit, jako jsou schůze, školení či celkové poskytování informací. Pokud budou neustále vynecháváni a tím i izolováni, nikdy do pracovního kolektivu plně nezapadnou. Navrhovat zaměstnavatelům v jazykových školách zlepšení v podobě zvýšení pracovní jistoty je uţ z podstaty této práce těţké. Práce lektora v jazykové škole jako jediný zdroj příjmu velkou jistotu přinášet nikdy nebude. Co ovšem mohou zaměstnavatelé zlepšit je oceňování nadstandardně odvedené práce. Jako soukromé organizace by se jazykové školy neměly ohlíţet jen na bezprostřední zisk, ale měly by si váţit kvalitních lektorů. Dobře odváděnou práci by neměly brát jako samozřejmost a případná povýšení by měly myslet váţně a ne jako pouhou formalitu. A co zmiňovaná negativa vyvaţuje? Ţivot v České republice je pro mé respondenty velice pohodlný a pohodový. Někteří z nich stále proţívají euforii ze svého „nového ţivota“ v cizí zemi, mají zde spoustu přátel a ve společnosti jsou většinou díky své jinakosti v centru pozornosti. Mají rádi města, ve kterých nyní ţijí, zemi a její obyvatele a vyhovuje jim i evropský ţivotní styl, který je méně uspěchaný. Líbí se jim, ţe mají sociální jistoty jako je zdravotní pojištění, coţ pro ně není samozřejmostí. Jejich ţivotní standard je dost vysoký a vědí, ţe by kdykoliv v případě potřeby našli jiné pracovní uplatnění. V práci nezaţívají ţádný velký stres, mají výsadní postavení a učitelská profese je skutečně baví. Otázkou zůstává, jestli jim tato pozitiva budou stačit i do budoucna. Většina z nich se blíţí kritickému třicátému roku, kdy člověk kalkuluje co v ţivotě dál. Jejich další směřování pak můţe nabrat jiný směr, ale moţná uţ v tomto věku budou natolik integrovaní do české společnosti a zvyklí na ţivot zde, ţe uţ další změny nepodniknou.

108

109