HISTORIE KINA SVĚTOZOR vypracoval Adam Rajčan soukromé reálné gymnázium Přírodní škola www.prirodniskola.cz
1
ÚVOD Jakmile na konci 19. století vznikl kinematograf, bylo nutné začít zakládat místa, kde by se kinematografická díla promítala. Kinofikaci se neubránilo ani Československo. V nadcházejících letech se Československem šířila vlna zřizování kin. Pro obyvatele Československa byla návštěva kina společenskou událostí, která měla stejnou váhu jako například návštěva divadla. Českoslovenští diváci chodili třeba na filmy o prezidentu Masarykovi atd. V menších městech sloužilo kino hlavně jako zdroj informací. V Praze v tomto období vznikala kina, která byla rozdělena do několika cenových tříd. Nejprestižnější třídou byla premiérová kina. V našem výzkumu jsme se zabývali kinem Světozor, které patřilo mezi premiérová kina a řadilo se k elitě kin v Praze. Náš historický výzkum se zaměřil na zmapování historie kina Světozor mezi lety 1918 až 1960. Další část výzkumu se týká budovy, která stála na místě kina Světozor. Jednalo se o renesanční věž, která byla před stavbou paláce České banky srovnána se zemí. Poslední část našeho výzkumu se váže k paláci České banky. CÍLE Historie kina Světozor 1) zřizování 2) důležité přestavby 3) kinoautomat Architektonický vývoj budovy 1) 2) 3) 4)
původní budova vlastníci architektura dokumentace Nová budova
1) architektura 2) dokumentace
2
METODIKA
HISTORIE KINA SVĚTOZOR Naši první kapitolu jsme tvořili většinou z materiálů Národního filmového archivu, který sídlí v Bartolomějské ulici v městské části Praha 1. Zde jsme získali publikace jako je např. Iluminace ze které jsme použili materiál např. na sál kina Světozor. Další kniha, kterou jsme využívali byla Data a fakta z dějin Československé kinematografie. Tato kniha obsahovala staré novinové články z novin1, které jsme využili v příloze2. Informace o KINOAUTOMATU jsme získali prostřednictvím Národního filmového archivu. Staré propagační materiály jsme získali po dohodě se soukromým sběratelem Františkem Wolfem, který sídlí v kinematografickém muzeu v kině Morava v městské části Praha 4. Fotodokumentaci sálu jsme vyhotovili digitálním fotoaparátem Pentax optio 330gs ) ARCHITEKTONICKÝ VÝVOJ BUDOVY Naši druhou kapitolu jsme tvořili většinou z dobového časopisu Za starou Prahu, který jsme získali v oddělení Pragensia v Městské knihovně. Z tohoto časopisu jsme získali převážnou většinu materiálů, které jsou uvedeny ve druhé kapitole. Starou fotodokumentaci jsme získali prostřednictvím fotoarchivu Národního památkového ústavu, který sídlí na Valdštejnském náměstí. NOVÁ BUDOVA Naši třetí kapitolu jsme tvořili většinou z materiálů Městské knihovny. Zejména jsme používali časopis Architekt z roku 1978. ze kterého jsme vytvořili text o peněžních ústavech. Starou fotodokumentaci jsme získali prostřednictvím již zmíněného fotoarchivu Národního památkového ústavu.
1
- Kniha DATA A FAKTA Z DĚJIN ČESKOSLOVENSKÉ KINEMATOGRAFIE obsahovala staré novinové články novin – Právo, Mladá fronta atd. 2 - Jako významné filmy hrané v kině Světozor mezi lety 1918 - 1938
3
KAPITOLA PRVNÍ KINEMA U zrodu kina Světozor stála společnost Kinema. Byla založena dne šestého června 1913. Jejím zakladatelem byl bývalý pražský starosta, poslanec a majitel advokátní kanceláře Dr. Vladimír Srb. V čele společnosti Kinema dále stáli jednatelé F.Materna (velkoobchodník a továrník), A. Duda (továrník) a S. Kolářský (ředitel České banky). Společnost chtěla vyrábět a půjčovat filmy, získat oprávnění k provozování kinematografických divadel a vydávat populární a odborné kinematografické časopisy. Dále plánovala zřídit filiálky v Československu i v cizině. Tomuto záměru však neodpovídal kmenový kapitál, který byl pouze 20 000 korun. První významnou akcí společnosti Kinema bylo vybudování moderního kina pro několik set diváků. Kinema na toto kino dostala licenci prostřednictvím Spolku pro péči a zdraví dělnictva Humanita. Stavba kina započala roku 1914 a byla dokončena 8. prosince 1918. Kino však mělo řadu odpůrců, především ze strany majitelů kin v Praze. Majitelé kin v centru Prahy se obávali nového konkurenčního podniku. Snažili se různými intrikami zastavit stavbu kina a znemožnit jeho vybudování. Protestovali také prostřednictvím Spolku českých majitelů kin. Přeze všechny intriky a protesty bylo kino nakonec zbudováno. Jako půjčovna začala společnost Kinema fungovat později něž se předpokládalo až v roce 1918. Tehdy bylo také změněno vedení společnosti. Novým ředitelem se stal J.Souček, nový ředitel české banky. Majetkem společnosti Kinema bylo nadále kino Světozor v paláci České banky, půjčovna přestala fungovat již v polovině dvacátých let. Roku 1949 byla rozhodnutím ministerstva informací a osvěty zavedena nad touto společností národní správa.
PRVNÍ KROKY VEDENÍ KINA První původní název kina byl ELEKTRA. Po krátké době byl však pozměněn na SVĚTOZOR 3. Kino Světozor bylo součástí koncernu, jenž tvořily Pragafilm, Excels, Orfilm a půjčovna Kinema. Prvním ředitelem kina byl Jan Kříženecký. Místo dramaturga bylo obsazeno Jaroslavem Horáčkem, jedním z podílníků akciové společnosti Kinema.
3
Domníváme se, že tento název neměl nic společného s časopisem Světozor, který vycházel v době zrodu kina. Časopis Světozor - pojednával o politických, hospodářských a kulturních zajímavostech, které se děly doma i ve světě. 4
SÁL KINA SVĚTOZOR První promítání v tomto sále bylo zahájeno na konci roku 1918. Interiér sálu byl značně protažených proporcí (32 *13, 5m), byl jednotný (bez balkonu). Na jeho výrazně svažité podlaze stoupalo 33 řad zprvu ve značně zakřivených obloucích, postupně pak narovnaných až do přímky, obsahujících vždy podle podmínek 18 až 20 míst. Za nimi pak bylo 7 frontálně orientovaných loží, další lože byly po stranách sálu (dohromady s 50 sedadly), přičemž výhledu mělo sloužit dosti výrazné výškové odstupnění. Z původní předpokládané kapacity 1200 až 1500 míst byla kapacita zmenšena na cca 700 míst.
4
DŮLEŽITÉ PŘESTAVBY A ÚPRAVY KINA Víme, že v roce 1957 bylo kino navráceno původnímu účelu.V roce 1958 bylo na jeden rok uzavřeno. Začaly probíhat potřebné adaptační práce, kino bylo přestavěno na panoramatické a v důsledku přestavby se odstranily lože. V té době začaly některé radikální adaptace starších kinosálů, jejichž společným cílem bylo vedle technické inovace zlepšení podmínek pro diváky. Obecně se usilovalo o zlepšení křivky viditelnosti zvýrazněním elevace řad. Roku 1968 byl v kině instalován 4
Půdorys sálu kina Světozor. Byl převzat z Časopisu ILUMINACE
5
Kinoautomat. Při příležitosti instalace Kinoautomatu byla zvýšena elevace řad, jejichž počet byl při šířce dvaceti míst snížen ze třiatřiceti na šestadvacet, boční lože byly zrušeny a jejich otvory v přední části hlediště též. Zároveň byla rozšířena promítací kabina, která v nové úpravě zabrala celou šířku sálu.
5
KINOAUTOMAT Kinoautomat (princip interaktivního kina) byl připraven jako součást kulturního programu v československém pavilonu na výstavě EXPO '67 v Montrealu. Jeho autorem je Radúz Činčera, filmový dramaturg, režisér, scénárista, scénograf a v neposlední řadě pedagog. Režisérem filmu byl Ján Roháč, scénář napsal Pavel Juráček a průvodce dějem byl Miroslav Horníček. Konkrétně se jednalo o film Člověk a jeho dům. Ten vznikl ve filmovém studiu Barrandov v roce 1966 a měl 63 minut. Zahráli si v něm: Miroslav Horníček, Libuše Švormová, Leopolda Dostalová, Karla Chadimová, Miroslav Macháček, Josef Somr. Film o životě v jednom činžáku byl komentován přítomným hercem. Diváci pak mohli hlasováním pomocí elektronického zařízení rozhodovat o dalším možném pokračování příběhu. Příběh pana Nováka, který při návratu nalezne vlastní dům v plamenech a zpětně přemítá, jak to celé začalo, působil na návštěvníky jako zjevení. Na promítání v československém pavilonu se stály nekonečné fronty.
,
5
Nynější podoba velkého sálu v Kině Světozor
6
STARÉ PROPAGAČNÍ MATERIÁLY KINA
6
6
Tento plakát propaguje kino Světozor. Domníváme se, že cílem tohoto plakátu bylo upozornit na to, kde se kino nachází. V dolní části plakátu si můžeme všimnout zmínky o Spolku pečujícího o zdraví dělnictva HUMANITA. Viz. Str. 4
7
7
7
Programy kina Světozor z první poloviny třicátých let. Chronologicky seřazené .
8
KAPITOLA DRUHÁ
VLASTNÍCI V městské knize Nového Města pražského z roku 1377 je zápis, že na místě domu č.p. 791 stál dům M. Tracovského s pivovarem. Po jeho smrti přešel dům i s pivovarem na vdovu Víta, která se ho vzdala ve prospěch řeholníků z kostela sv. Štěpána. Roku 1413 byl dům prodán bratry Lexou, Jakubem a Mauriciem, o nichž není známo, jak ho nabyli, Kateřině Níčkové za 80 kop. Roku 1414 dům koupil Bernášek se svoji ženou Margaretou za 73 kop bez patnácti grošů. Po jeho smrti roku 1416 dům koupil manželce Kateřině Jíra z Českého Brodu a po roce ho předal P. Bečváři a jeho ženě Anně. V husitských válkách se dům stal majetkem obce novoměstské a od ní ho koupil roku 1426 Jan Žatecký za 33 kop. Asi kolem roku 1429 za 29 kop převzal dům Martin z Pšov, v roce 1462 prodal za 84 kopy dům Václavovi ze Zvíkovic a jeho ženě Barbaře, ale ten dům prodal již roku 1465 za 90 kop bratru Petrovi ze Skalé. Od něj ho ihned odkoupil Petr ze Stelčevsi se svoji manželkou za 90 kop. Jak si dům dlouho ponechal nelze určit. Ale roku 1490 vystupuje jako majitel Bartoš Koptiš, který si roku 1493 koupil i sousední dům (čp. 790) od Matěje Kováče. Po čase ho za 120 kop prodal. Koptiš měl dům ( čp. 791) ve svém vlastnictví velmi dlouho, proto se tomuto domu začalo říkat Koptišovského. Roku 1511 se majitelem domu stal Beneš, který v roce 1516 zemřel. Od jeho sirotků koupil dům za 210 kop českých Duchek Kolda, který se oženil s Benešovou vdovou Ludmilou. Roku 1530 se stali majiteli domu Jiří Boreš a jeho žena Ludmila z Police. Ti ho roku 1532 prodali Mikolášu Labounskému a jeho ženě Kateřině z Valdštejna za 325 kop českých. Když Mikoláš zemřel, jeho žena ještě roku 1532 dům prodala Tomáši Peníškovi za 287,5 kopy, který je měl ve lhůtě splácet. Ale Mikolášova dcera Eliška nálezem městské rady dosáhla toho, že roku 1540 Tomáš Peníšek přijal zpět již zaplacené peníze a práva domu se vzdal v její prospěch. Eliška roku 1546 dům prodala Urbanu Kožešníkovi a jeho ženě Magdaleně za 332 a půl kopy. Dům předali Štěpánu Stříbrskému a jeho manželce. V pozdějších letech se vedly o dům spory, které vyhrál V. Špehař. Ten však dům okamžitě prodal Bohuslavu Kapštickému za 525 kop. Když zemřel Bohuslav Kapštický, jeho žena se provdala za Jiljího Pergara. Pergar byl zámožný a vlastnil i další majetek. Když zemřel, ujala se domu vdova Mariana. Později její syn Jiljí Pergar prodal dům Fridrichu Sporentfleyovi za 1400 kop. Fridrich zemřel roku 1638 a v roce 1652 byl dům dán do rukou Juditě Wagnerové, Juditě Gregorové a Anně Truskovské. V té době se o dům nikdo nestaral a pustl. Roku 1666 byl dům prodán Janem Wagnerem panu Jindřichu Gsolitzovi za 3100 kop, ale Gsolitz jej prodal již roku 1668 panu Janu Missironovi za 3300 kop. Ten však roku 1690 těžce onemocněl a učinil univerzálními dědici bratry Diviše. Avšak v roce 1696 byl dům odkoupen Danielem Voříkovským za 6000 zlatých. V roce 1701 se stal majitelem Arnošt Mesa, se svojí manželkou za dům zaplatili 5800 zlatých. Vzhledem k tomu, že neměli žádné dědice dům roku 1725 koupil Jan Kozák za 5800 zlatých a 20 dukátů. V roce 1756 byl dům prodán Antonínu Wágnerovi, v roce 1758 Danielu Boreckému. Jan Jiří Bergr koupil dům v roce 1797 a vybudoval zde továrnu na čištění plátna. Po něm dům zdědil v roce 1819 Antonín Bergr a po jeho smrti se stal majetkem státu, protože Bergr neměl dědice.
9
STAVEBNÍ HISTORIE Ve stavební historii domu č.p. 791 můžeme rozlišit čtyři stavební období. Ke starému středověkému domu byla kolem roku 1600 přistavěna věž. Mezi léty 1750 až 1800 byla úplně přestavěna křídla do ulice. Na počátku dvacátých let 20. století byly vybudovány ve dvoře středověkého domu dvě budovy. Jednalo se o obytnou budovu a pavilon se zahradou. Na podzim roku 1913 byla většina z těchto staveb zbořena. Tomuto osudu se neubránila ani renesanční věž s cennými nástěnnými malbami v prvním patře. Jediné, co nebylo zbořeno, byl empírový pavilon. ARCHITEKTURA Zajímavou součástí domu, která se nedočkala dnešních dní, byla renesanční věž. Věž byla vestavěna do kouta mezi domy č.p.791/II a 789/90-2. Byla čtyřpatrová, vybudovaná na půdorysu čtverce. Stěny byly bez členění, plochá bossáž v maltě byla snad přidána později. Nad okapní římsou stálo ještě atikové patro se štíty na všech stranách, pokryté břidlicovou moderní střechou s oplechovanými vikýři. Přízemí bylo upraveno moderně, v patrech byla na dvě strany sdružená okna s profilovanými rámy, spodními i návojovými římsami. V atikovém patře uprostřed stran byla sdružená okna s polokruhovým obloukem a společným rámem, po stranách kanelové pilastry na stylobatech mezi nimi v nárožních polích prázdné niky. Štíty měly v ploše sdružené obdélné prolomy a po stranách stlačené volonty, též toskánské pilastry. Na vrcholu byl trojúhelný římsový nástavec, rozeklaný s podstavcem pro vížku uprostřed a s piniemi se scházely po stranách. Na nároží, na styku štítových volut stály velké vížky válcové. V pokoji v prvním patře byla renesanční křížová klenba. Nahoru vedly dřevěné schody. Též v prvním patře odkryli na klenbě pod moderní patronovanou malbou temperové malby J. Navrátila z let 1840, jejichž význam nebyl dosud oceněn. Jednalo se o cyklus maleb „Jaro“, část byla sňata nákladem Muzea Hlavního města Prahy a uložena v lapidariu na Výstavišti.
8
8
- Pohled z Václavského náměstí do ulice Vodičkova. Vpravo renesanční věž. Viz. tato strana - ARCHITEKTURA
10
9
10
9
- Dřevěné schody, které se nacházely v renesanční věži. Viz. str.10. text - ARCHITEKTURA - Pohled z Václavského náměstí na renesanční věž. Fotka není kompletní. Jedná se pouze o výřez, který byl zhotoven při jejím kopírování. 10
11
KAPITOLA TŘETÍ PENĚŽNÍ
ÚSTAVY
Budovy pražských peněžních ústavů zaujímají mezi pražskými budovami významné místo. Jejich architektura přispěla k architektonickému obohacení hlavního města. Stavebně historický popis významných budov pražského peněžnictví je spjat s jeho vývojem a celkově i s českými hospodářskými dějinami. S rozvojem průmyslové výroby, obchodu i soukromého podnikání se též rozvíjí peněžnictví, ať již ve formě bankovnictví nebo lidového peněžnictví, a tím dochází k růstu samostatných peněžních budov, zejména koncem devatenáctého století, začátkem dvacátého a v období mezi dvěma světovými válkami. Sledujeme li architekturu budov peněžních ústavů v jejím historickém vývoji, můžeme zaznamenat některé charakteristické rysy těchto budov, vyplívající z požadavků kladených stavebníky při jejich projektování a stavbě i z potřeb užívání. CHARAKTERISTICKÉ RYSY PENEŽNÍCH ÚSTAVŮ Budovy peněžních ústavů se vyznačují především reprezentativností a solidností stavby, která v některých případech vedla nejen k mohutnosti, ale i k okázalosti a přepychu. Svaz československých spořitelen poukazoval na to, že přepychové stavby nepůsobí příliš dobře na zákazníka. Dále to byla potřeba spolehlivé ochrany a bezpečnosti úschovy množství peněz, drahých kovů, cenných listin i důležitých peněžních a obchodních dokumentů. Budovy pak též vyjadřovaly značné finanční prostředky a možnosti stavebníka při stavbě. Finanční možnosti stavebníků umožňovaly výběr nejlepších projektantů, architektů, stavitelů i umělců pro realizaci staveb, jako byl například Polívka, který se podílel na projektu České banky na Václavském náměstí. Právě tak jako výběr nejlepších stavenišť na nejfrekventovanějších a nejvýznamnějších místech v Praze. Kromě vnějších, formálních znaků architektury peněžních ústavů musely budovy plně zabezpečovat obchodně finanční činnost peněžních organizací. Celková činnost se rozpadala na dvě základní oblasti: 1) Především styk se zákazníky, poskytování půjček, úvěrů ukládání a vyplácení vkladů, ukládání cenných papírů a šperků, proplácení směnek atd. 2) Druhá oblast činnosti bylo zabezpečení vnitřního chodu a správní funkce vlastních orgánů peněžního ústavu. Proto každý peněžní ústav měl halu či dvoranu, umístěnou zpravidla v přízemí nebo zvýšeném přízemí, případně mezipatru, a to co možná nejblíže vstupu do budovy. Ve většině peněžních ústavů je hala, kde bylo umístěno provozní oddělení. V prvním nebo druhém patře byly umístěny sekretariáty a kanceláře vedoucích pracovníků. Poblíž kanceláře vedení peněžního ústavu byly umístěny zasedací místnosti, zpravidla nejméně jedna velká zasedací místnost pro zasedání správní rady a jedna malá zasedací místnost pro jednání užšího vedení ústavu. Případně další konferenční a reprezentační místnosti. V suterénních místnostech byly účtárny, registratury nebo spisovny archivy a trezory v případě České banky (na Václavském nám.) se k těmto místnostem připojilo také kino. Dále budova peněžního ústavu obsahovala dostatek kancelářských místností pro jednotlivá odborná oddělení. Ve většině peněžních ústavů bylo počítáno se služebním bytem pro ředitele či vrchního ředitele. Byt byl o čtyřech až pěti místnostech, dále zde byl byt méně komfortní pro správce budovy i vrátného. Budovy peněžních ústavů byly stavěny především podle požadavků stavebníků. Stavebníci převážně určovali, jak má budova, její vzhled i uspořádání vypadat. Podrobně projednávali předložené projekty i prováděcí plány a v neposlední řadě i rozpočty. V řadě případů ovšem za pomoci přizvaných 12
stavebních odborníků. Přestože peněžní ústavy disponovaly mimořádnými finančními prostředky, měly zájem na tom, aby náklady byly co nejmenší. K prosazení svých záměrů, kde správním radám nestačily jejich odborné znalosti, využívaly rad jedněch stavebních odborníků proti druhým. ARCHITEKTURA Dům České banky č.p. 791 na Václavském náměstí byl vybudován v období secese a moderny. Toto období probíhalo mezi lety 1900 – 1918. Období secese a moderny není slohově jednolitým a jednoznačným slohovým obdobím. Zde vedle klasických secesních projevů současně dochází k uplatňování dalších nových moderních slohových prvků jako je to např. u budovy již zmíněné České banky. Toto období je podstatně chudší na výstavbu nových budov peněžních ústavů a sice proto, že je to období jednak kratší, ale též poznamenané zhoršenou hospodářskou i mezinárodní situací blížící se k válce. Roku 1914 byla zahájena stavba Paláce České banky na místě bývalé renesanční věže a restaurační zahrady. Stavba byla dokončena v roce 1916. Architektem budovy byl Osvald Polívka, který byl významným představitelem české secese. Monumentální fasáda je pravděpodobně samostatným návrhem arch. Josefa Sakaře. Plastiky na průčelí jsou dílem soch Bohuslava Kafky.
11
11
- Palác České banky. Foceno směrem od muzea na Václavském náměstí.
13
PASÁŽ SVĚTOZOR12 Je kryta prosvětlenou sklobetonovou klenbou, umožňující poměrně nenápadný přechod do otevřeného prostoru, odkud se dříve vcházelo do divadla SEMAFOR, a do další pasáže paláce Alfa. K propojení obou pasáží došlo v roce 1929. Z dnešního pohledu se pasáž Světozor poněkud zúžila postupnou vestavbou prodejních krámků. Původně tady byla schodiště. Ta v roce 1947 nahradila dvě protilehlá dvouramenná schodiště na koncích pasáže. Stalo se tak v rámci přestavby celého objektu podle projektu arch. Karla a Jana Fišera. V poslední době se obnovila prodejní činnost i na galeriích pasáže, které jsou zpřístupněny zmíněnými schodišti.
13
12
Foto. pasáže viz. příloha str. 20 - Výřez z orientačního plánu Prahy a okolí z roku 1948. Česká banka č.p. 791 na rohu Václavského náměstí. Kompletní mapu můžete nalézt v příloze na str. 16 13
14
ZÁVĚR Námi vytyčené cíle se nám podařilo splnit a výsledkem je tato práce. První kapitola naší práce pojednává o historii kina Světozor. V této kapitole se můžete dozvědět o společnosti, která stála za zrodem tohoto kina. Dále se můžete dozvědět bližší informace k sálu kina. Nedílnou součástí této práce jsou důležité přestavby kina Světozor a jeho fotodokumentace. Druhá kapitola naší práce se zaměřila na zmapování domu, který byl poslední renesanční stavbou na Novém městě a před stavbou Paláce České banky byl srovnán se zemí. Tento dům jsme zkoumali z hlediska jeho vlastníků, stavební historie a architektonického popisu. Důležitou součástí této kapitoly je stará fotodokumentace. Třetí kapitola naší práce se zaměřila na Palác České banky, který byl vystavěn mezi lety 1914 – 1916 na bývalé parcele domu číslo 791/II. Tento dům jsme zkoumali z hlediska architektonického. Dále tato kapitola pojednává obecně o peněžních ústavech a jejich důležitosti ve městech. Získávání jakýchkoliv informací ohledně této práce bylo velmi obtížné. Setkali jsme se s nevlídným přístupem úřadů, které nám naši práci často komplikovaly. Informace, které jsme v naší práci použili, byly často roztroušeny po mnoha institucích. Naši práci hodláme uveřejnit na internetových serverech artového kina Světozor.V budoucnu může naše práce sloužit jako základní informační materiál o minulosti kina Světozor.
15
A) - POUŽITÁ LITERATURA Lukeš, Zdeněk: Architektura 20. století. Praha 2001 Malý, Zdeněk: Architektura ČSR 1978. č. 9 – 10. Článek - Vývoj architektury Pražských peněžních ústavů v letech 1850 – 1950 str. 468 - 472 Wirth, Zdeněk: Za starou Prahu. Praha 1912 Wirth, Zdeněk: Za starou Prahu, ročník IV. Praha 1913 – 1914 Guth, Karel – Wirth, Zdeněk: Za starou Prahu, ročník V. Praha 1914 - 1915 Wirth, Zdeněk: Za starou Prahu, ročník VI. Praha 1914 - 1915 Štabla, Zdeněk: Data a fakta z dějin Československé kinematografie díl I Štabla, Zdeněk: Data a fakta z dějin Československé kinematografie díl II Štabla, Zdeněk: Data a fakta z dějin Československé kinematografie díl III Štabla, Zdeněk: Data a fakta z dějin Československé kinematografie díl IV Hilmera, Jiří: Iluminace: Stavební historie pražských kinosálů B) – POUŽITÉ MAPY Výřez z orientačního plánu Prahy a okolí z roku 1948. Měřítko 1:5000 Mapa Václavského náměstí z roku 1842. Mapa Václavského náměstí z roku 1842. Měřítko 1:2880 Berní katastrální mapa z roku 1879. Měřítko 1:1440
Přílohy 1) mapy 2) fotodokumentace kina Světozor 3) Významné filmy hrané v kině Světozor
16
MAPY
14
14
Výřez z orientačního plánu Prahy a okolí z roku 1948. Měřítko 1:5000
17
15
15
- Mapa Václavského náměstí z roku 1842.
18
16
16
- Mapa Václavského náměstí z roku 1842. Měřítko 1:2880
19
17
17
- Berní katastrální mapa z roku 1879. Měřítko 1:1440
20
FOTODOKUMENTACE – KINO SVĚTOZOR
18
19
18 19
- Pohled na Pasáž Světozor z ulice Voďičkova. - Interiér Pasáže Světozor
21
20
21
20 21
- Levý vchod do kina Světozor - Velký sál v kině Světozor
22
22
22
- Velký sál v kině Světozor
23
