HISTORIE A SOUČASNOST CHEMICKÝCH ZBRANÍ

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

FAKULTA CHEMICKÁ ÚSTAV CHEMIE A TECHNOLOGIE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ FACULTY OF CHEMISTRY INSTITUTE OF CHEMISTRY AND TECHNOLOGY OF ENVIRONMENTAL PROTECTION

HISTORIE A SOUČASNOST CHEMICKÝCH ZBRANÍ HISTORY AND PRESENT STATUS OF THE CHEMICAL WEAPONS

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BACHELOR'S THESIS

AUTOR PRÁCE

KATEŘINA VIRGLEROVÁ

AUTHOR

VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR

BRNO 2011

Ing. OTAKAR JIŘÍ MIKA, CSc.

Vysoké učení technické v Brně Fakulta chemická Purkyňova 464/118, 61200 Brno 12

Zadání bakalářské práce Číslo bakalářské práce: Ústav: Student(ka): Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce Konzultanti:

FCH-BAK0565/2010 Akademický rok: 2010/2011 Ústav chemie a technologie ochrany životního prostředí Kateřina Virglerová Ochrana obyvatelstva (B2825) Krizové řízení a ochrana obyvatelstva (2804R002) Ing. Otakar Jiří Mika, CSc.

Název bakalářské práce: Historie a současnost chemických zbraní

Zadání bakalářské práce: Zpracujte odborné pojednání o historii a současném stavu chemických zbraní. Zaměřte se na současnou úpravu zákazu chemických zbraní a její realizaci v podmínkách České republiky. Vypracujte odborné pojednání v rozsahu 50 stran textu.

Termín odevzdání bakalářské práce: 6.5.2011 Bakalářská práce se odevzdává ve třech exemplářích na sekretariát ústavu a v elektronické formě vedoucímu bakalářské práce. Toto zadání je přílohou bakalářské práce.

----------------------Kateřina Virglerová Student(ka)

V Brně, dne 31.1.2011

----------------------Ing. Otakar Jiří Mika, CSc. Vedoucí práce

----------------------doc. Ing. Josef Čáslavský, CSc. Ředitel ústavu ----------------------prof. Ing. Jaromír Havlica, DrSc. Děkan fakulty

ABSTRAKT Ve své první þásti se tato bakaláĜská práce zabývá historií chemických zbraní od dávného starovČku až po jejich souþasný stav. V další þásti práce seznamuje s mezinárodní Úmluvou o zákazu chemických zbraní (1993), a to zejména se zamČĜením na souþasný stav jejího plnČní v oblasti likvidace chemických zbraní a bojových chemických látek. V závČru je práce zamČĜena na souþasnou národní úpravu zákazu chemických zbraní a realizaci tČchto opatĜení v podmínkách ýeské republiky, kde je pĜedevším zhodnocena kontrolní þinnost Státního úĜadu pro jadernou bezpeþnost a navrženo její možné zlepšení.

ABSTRACT In the first part, this bachelor thesis deals with the history of chemical weapons from the high antiquity to present. In the next part, the thesis concentrates on the international Convention on the Prohibition of Chemical Weapons (1993) with a special focus on the current status of its implementation in the area of the destruction of chemical weapons and chemical warfare agents. The final part of the thesis is aimed at the current national regulations on the prohibition of chemical weapons and at the implementation of these measures in the conditions of the Czech Republic. The control activity of the State Office for Nuclear Safety is evaluated primarily and its possible improvement is suggested.

KLÍýOVÁ SLOVA chemické zbranČ, bojové chemické látky, zbranČ hromadného niþení, Úmluva o zákazu chemických zbraní, chemické odzbrojení

KEYWORDS chemical weapons, chemical warfare agents, weapons of mass destruction, the Convention on the Prohibition of Chemical Weapons, chemical disarmament 3

VIRGLEROVÁ, K. Historie a souþasnost chemických zbraní. Brno: Vysoké uþení technické v BrnČ, Fakulta chemická, 2011. 62 s. Vedoucí bakaláĜské práce Ing. Otakar JiĜí Mika, CSc.

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakaláĜskou práci vypracovala samostatnČ a že všechny použité literární zdroje jsem správnČ a úplnČ citovala. BakaláĜská práce je z hlediska obsahu majetkem Fakulty chemické VUT v BrnČ a mĤže být využita ke komerþním úþelĤm jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a dČkana FCH VUT.

................................................ podpis studenta

PodČkování: Touto cestou bych chtČla podČkovat svému vedoucímu bakaláĜské práce Ing. Otakaru Mikovi, CSc. za poskytnutí odborných materiálĤ a konzultace. Dále bych chtČla podČkovat vedoucímu OddČlení pro kontrolu zákazu chemických zbraní Státního úĜadu pro jadernou bezpeþnost Ing. Ladislavu StĜedovi, CSc. a jeho kolegyni Ing. MarkétČ Bláhové za kritiku a cenné informace. Velké díky patĜí i dnes již zesnulému prof. Ing. JiĜímu Matouškovi, DrSc.

4

OBSAH 1. Úvod .............................................................................................................................. 7 2. Chemické zbranČ ........................................................................................................... 8 2.1. Definice a obsah chemických zbraní ..................................................................... 8 2.2. Klasifikace bojových chemických látek ................................................................ 9 2.3. Historie použití bojových chemických látek ....................................................... 10 2.3.1. Dávná historie.............................................................................................. 10 2.3.2. PĜíprava na chemickou válku ...................................................................... 12 2.3.3. První svČtová válka...................................................................................... 12 2.3.4. Meziváleþné období..................................................................................... 18 2.3.5. Druhá svČtová válka .................................................................................... 20 2.3.6. Pováleþný vývoj .......................................................................................... 23 2.4. Souþasný stav chemických zbraní ve svČtČ ......................................................... 25 2.4.1. Spojené státy americké ................................................................................ 25 2.4.2. Ruská federace............................................................................................. 29 2.4.3. Indie ............................................................................................................. 31 2.4.4. Jižní Korea................................................................................................... 31 2.4.5. Libye............................................................................................................ 31 2.4.6. Korejská lidovČ demokratická republika (KLDR) ...................................... 32 2.4.7. Egypt............................................................................................................ 32 2.4.8. Jihoafrická republika (JAR)......................................................................... 33 2.4.9. Sýrie............................................................................................................. 33 2.4.10. Alžírsko ....................................................................................................... 33 2.4.11. Írán............................................................................................................... 34 2.4.12. Irák............................................................................................................... 34 2.4.13. Izrael ............................................................................................................ 35 2.4.14. Japonsko ...................................................................................................... 35 2.4.15. ýína.............................................................................................................. 35 2.5. Chemický terorismus........................................................................................... 36 3. Úmluva o zákazu chemických zbraní.......................................................................... 38 3.1. Jednání o zákazu chemických zbraní pĜedcházející ÚmluvČ .............................. 38 3.2. Obecné informace o ÚmluvČ............................................................................... 38 3.3. Obsah Úmluvy..................................................................................................... 38 3.4. Cíle Úmluvy ........................................................................................................ 39 3.5. Souþasný stav zavedení Úmluvy o zákazu chemických zbraní........................... 39 3.5.1. Chemické odzbrojení................................................................................... 40 3.5.2. Kontrola nešíĜení ......................................................................................... 42 3.5.3. Pomoc a ochrana.......................................................................................... 43 3.5.4. Mezinárodní spolupráce .............................................................................. 43 3.6. Organizace pro zákaz chemických zbraní ........................................................... 44 3.6.1. Obecné informace........................................................................................ 44 3.6.2. Hlavní orgány .............................................................................................. 44 3.6.3. Pomocné orgány .......................................................................................... 45 4. ýeská republika a chemické zbranČ............................................................................. 46 4.1. Historie ................................................................................................................ 46 4.2. ýeská republika a zavedení Úmluvy ................................................................... 46 4.3. Kontrolní þinnost ýeské republiky ...................................................................... 48 4.3.1. Obecný cíl kontrol ....................................................................................... 49 4.3.2. Konkrétní cíl kontrol ................................................................................... 49 4.3.3. Chemické látky Seznamu 2 ......................................................................... 50

5

4.3.4. Chemické látky Seznamu 3 ......................................................................... 51 4.3.5. Urþité organické chemické látky a PSF látky.............................................. 52 4.4. Národní legislativa............................................................................................... 53 4.4.1. Zákon þ. 19/1997 Sb.................................................................................... 53 4.4.2. Zákon þ. 594/2004 Sb.................................................................................. 53 4.4.3. Zákon þ. 38/1994 Sb.................................................................................... 54 4.5. Zhodnocení kontrolní þinnosti SÚJB a navrhnutí jejího zlepšení ....................... 54 5. ZávČr............................................................................................................................ 56 6. Seznam použitých zdrojĤ............................................................................................. 57 7. Seznam použitých zkratek a symbolĤ ......................................................................... 61

6

1. ÚVOD Myšlenka používat v ozbrojených konfliktech zbranČ na bázi chemických látek má pĤvod již v dávné historii. Užívání jedĤ rozmanitých druhĤ mČlo však pouze epizodický a podružný charakter, a proto se nedá mluvit o chemických zbraních v pravém slova smyslu. O chemických zbraních lze hovoĜit až na pĜelomu 19. a 20. století, kdy došlo k rozvoji chemického prĤmyslu, který je schopen dodat základní komponentu chemických zbraní – bojové chemické látky v množství nutném pro vedení chemické války (tj. stovky až desítky tisíc tun). Schopnost chemického prĤmyslu vyrábČt kvanta chemických látek mĤžeme oznaþit jako technické a technologické pĜedpoklady vedení chemické války. MĤžeme tedy Ĝíci, že o chemických zbraních jako takových mluvíme, až když se jejich použití stalo masovým. Za tento okamžik je považován hromadný útok chlorem u belgického mČsta Ypres dne 22. dubna 1915, který byl uskuteþnČn ze strany NČmcĤ vĤþi FrancouzĤm. Že NČmci disponovali technickými a technologickými pĜedpoklady vedení chemické války, se mĤžeme pĜesvČdþit i tím, že v letech 1900 – 1914 získali celkem 6 Nobelových cen za chemii, mezi konkrétní nositele Nobelovy ceny by patĜil Hermann Emil Fischer (1902), Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer (1905), Eduard Buchner (1907), Wilhelm Ostwald (1909), Otto Wallach (1910) a Alfred Werner (1913). Chemické zbranČ však byly používány i po skonþení 1. svČtové války v ĜadČ lokálních konfliktĤ, Itálií v Habeši v 30. letech, Japonskem v ýínČ v 30. a pozdČji i 40. letech, Egyptem v Jemenu v 60. letech, armádou USA ve Vietnamu v letech 1961 – 1973 a Irákem proti Íránu i vlastnímu kurdskému obyvatelstvu v prĤbČhu irácko-íránské války v letech 1980 – 1988. Na základČ tČchto zkušeností byla po usilovných jednáních trvajících desetiletí k problematice chemického odzbrojení koneþnČ 13. ledna 1993 v PaĜíži otevĜena k podpisu Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadČní zásob a použití chemických zbraní a jejich zniþení.

7

2. CHEMICKÉ ZBRANċ 2.1. Definice a obsah chemických zbraní Chemické zbranČ (dále jen „CHZ“) patĜí spoleþnČ s biologickými a jadernými zbranČmi do kategorie zbraní hromadného niþení (dále jen „ZHN“). Jako ZHN byly chemické a biologické zbranČ definovány Komisí OSN pro konvenþní výzbroj v r. 1948. CHZ se Ĝadí bezesporu k historicky nejstarším.[1] V obecné rovinČ je CHZ chápána jako toxická chemická látka, která je obsažena v systému pro její dopravu na cíl a pĜevedení do bojového stavu, napĜ. v letecké pumČ, bojové hlavici Ĝízené stĜely nebo v dČlostĜeleckém granátu. PĜestože je toto chápání technicky správné, definice založená na tomto pojetí by zahrnovala pouze malé množství látek, které Úmluva o zákazu chemických zbraní (dále jen „Úmluva“) zakazuje jako CHZ. Z toho dĤvodu také Úmluva definuje CHZ jako:[2] → toxické chemické látky a jejich prekurzory, s výjimkou tČch, které jsou urþeny pro úþely nezakázané Úmluvou, pokud typy a množství odpovídají tČmto úþelĤm; → munice a prostĜedky speciálnČ urþené k usmrcení nebo zpĤsobení jiné újmy na zdraví prostĜednictvím toxických vlastností toxických chemických látek, uvedených výše, které by se uvolnily v dĤsledku použití této munice a prostĜedkĤ; → libovolné zaĜízení speciálnČ urþené k pĜímému použití v návaznosti na použití munice a prostĜedkĤ, uvedených výše.[3] K bojovým chemickým látkám (dále jen „BCHL“) se vztahuje pestrá škála výrazĤ, kterými mohou být vyjádĜeny: chemická zbraĖ, bojová otravná látka, chemický bojový agens, chemický váleþný agens, váleþná chemická látka atd. V souþasné dobČ se ve vojenské terminologii ustálily výrazy „bojová chemická látka“ a „chemická zbraĖ“.[2] Chemickou zbraĖ tedy spoleþnČ tvoĜí bojová chemická látka, chemická munice a prostĜedek dopravy na cíl.[4] ProstĜedky dopravy na cíl zahrnují jednak nosné systémy, tj. prostĜedky pĜímé dopravy BCHL na cíl, což je chemická munice všeho druhu (ruþní granáty, pozemní miny, chemická munice pro minomety, kanóny, houfnice a raketomety, letecké pumy, hlavice balistických a Ĝízených raketových stĜel), jednak další prostĜedky a pĜístroje k vypuštČní oblaku BCHL, který je dopraven na cíl vzdušným proudČním (tlakové lahve, dýmovniþky, dýmovnice, aerosolové generátory), popĜípadČ vþetnČ pĤsobení gravitace (letecké rozstĜikovaþe a dýmovnice) a koneþnČ speciální zaĜízení pro použití chemické munice (napĜ. jednoúþelové chemické raketomety).[5] Výhoda CHZ spoþívá v relativnČ nízkých ekonomických nákladech na jejich výrobu a dostupnosti výchozích surovin pro výrobu bojových chemických látek. Soudobé CHZ se vyznaþují: → specifickým, mnohostranným a zpravidla charakteristickým úþinkem, → rychle se klinicky projevujícím patofyziologickým efektem, → schopností úþinnČ zasáhnout na pomČrnČ velké ploše, → vysokým poþtem zasažených – intoxikovaných, → pomČrnČ dlouhodobým pĤsobením a znaþným morálním dopadem na zasažené.[4]

8

2.2. Klasifikace bojových chemických látek Existuje celá Ĝada zpĤsobĤ dČlení BCHL na základČ jejich rozdílných úþelových hledisek. VytvoĜení jediné univerzální klasifikace BCHL je prakticky zcela nemožné. Mezi nejjednodušší používanou klasifikaci BCHL by se Ĝadila klasifikace fyzikální, podle které lze za normálních podmínek dČlit BCHL podle skupenství – na plynné, kapalné a pevné. Vzhledem k tomu, že je tato klasifikace znaþnČ primitivní, tak není bČžnČ používána. Další klasifikací, která stojí za zmínku, je klasifikace chemická, podle které lze v zásadČ rozlišovat BCHL ve vztahu k jejich chemické struktuĜe. Jde o relativnČ složitou klasifikaci, protože dodnes nelze jednoznaþnČ vyjádĜit jednoduché obecné zákonitosti mezi strukturou a toxicitou látky (v pĜípadČ BCHL jde spíše o spoleþné reakþní mechanismy pro potĜebu dekontaminace). Za nejþastČji používanou klasifikaci BCHL se považuje klasifikace toxikologická, která dČlí BCHL podle nejcharakteristiþtČjšího úþinku pĜíslušné slouþeniny. Podle tohoto aspektu je možno dČlit BCHL zpravidla na:[5] → nervovČ paralytické látky – narušují cholinergní pĜenos nervového vzruchu cestou ireverzibilní inhibice cholinesteráz: tabun (GA – O-ethyl-N,Ndimethylfosforamidokyanidát), sarin (GB – O-isopropyl-methylfosfonofluoridát), cyklosin (GF – O-cyklohexylmethylfosfonofluoridát), soman (GD – Opinakolylmethylfluorofosfonát), látka VX (O-ethyl-S-[2-N,N(diisopropylamino) ethyl]-methylfosfonothioát), → zpuchýĜující BCHL – vyvolávají cytostatické úþinky s následnou nekrózou a vazivovou degenerací v místČ kontaktu: yperit sirný (HD – bis(2chlorethyl)sulfid), yperit dusíkatý (HN – chlorované deriváty terciárních alkylaminĤ), lewisit (L – 2-chlorvinyldichlorarsan), fosgenoxim (CX – dichlorformaldoxim), → všeobecnČ jedovaté BCHL – narušují bunČþné dýchání a oxidativní procesy v buĖce: kyanovodík (AC), chlorkyan (CK), → dusivé BCHL – vyvolávají toxický otok plic poškozením membrán plicních alveolĤ: fosgen (CG – karbonyl dichlorid), difosgen (DP – trichlormethylchlorformiát), chlorpikrin (PS – trichlornitromethan), → psychicky nebo fyzicky zneschopĖující BCHL – þasto jsou oznaþovány jako látky psychoaktivní, vyvolávají narušení vyšších nervových funkcí a narušení nervosvalové koordinace: psychicky – látka BZ, LSD, fencyklidin, tremorogeny, fyzicky – enteroto-xin B, → dráždivé BCHL – vyvolávají intenzivní dráždČní senzitivních zakonþení nervĤ spojené s intenzivní bolestí: slzné látky – chloracetofenon (CN), CS látka, CR látka a látky dráždící horní cesty dýchací – adamsit (DM), Clark I (DA) a Clark II (DC).[4]

9

Mezi další þasto užívanou klasifikaci by patĜila klasifikace vojenská, jejímž základním kritériem je jejich bojové urþení nebo stálost v terénu. Na základČ bojového urþení se rozlišují BCHL:[5] → smrtící BCHL – schopné v bojových koncentracích zapĜíþinit v krátkém þase tČžká zdravotní postižení nebo smrt osob (nervovČ paralytické, zpuchýĜující, všeobecnČ jedovaté a dusivé látky), → zneschopĖující a oslabující BCHL – nezpĤsobují smrt nebo tČžké poškození organismu, ale jsou urþeny k ztížení bojové þinnosti, popĜípadČ až k doþasnému zneschopnČní (dráždivé a psychicky a fyzicky zneschopĖující látky), → BCHL k zasažení rostlinstva – schopné v bojových koncentracích zniþit zelené þásti rostlin þi úrodu a sterilizovat tak pĤdu.[4] Podle stálosti v terénu se rozeznávají BCHL: → trvalé (stálé, perzistentní) – setrvávají v terénu dny až týdny, zástupci: yperit, lewisit, látky typu V, → prchavé (nestálé) – vyskytují se v terénu desítky minut až hodiny, jsou zastoupeny zejména látkami za normálních podmínek plynnými: chlor, fosgen, kyanovodík a sarin, → polotrvalé – chlorpikrin, tabun, soman, cyklosarin.[5] Skuteþná stálost BCHL v terénu, na objektech, na technice a na materiálech všeho druhu není pouze projevem jejich chemických a fyzikálních vlastností. Podléhá ĜadČ þinitelĤ napĜ. povČtrnostním podmínkám, vlastnostem kontaminovaného povrchu, zpĤsobu rozptýlení BCHL v cílovém prostoru apod.

2.3. Historie použití bojových chemických látek 2.3.1. Dávná historie Poþáteþní používání chemických látek proti lidské síle je však pĜece jen více spojováno s ohnČm, který se používal pĜi ochranČ pĜed útokem zvíĜat i lidí, pozdČji pĜi obranČ þi dobývání mČst a opevnČní. Jako hlavní komponenty k tomu sloužily lehce zápalné a dostupné látky, jako napĜ. oleje, pryskyĜice apod.[8] StarovČk 2 000 pĜ. n. l. – dochované prameny hovoĜí o tom, že již asi 2000 let pĜ. n. l. se používaly toxické dýmy obsahující i vyluhované extrakty z rostlin, které vyvolávaly hromadný spánek. Tyto dýmy jsou þasto popisovány v þínských pramenech z doby dynastie Sun.[1] 6. stol. pĜ. n. l. – pocházejí zprávy o tom, že ěekové a AsyĜané otravovali vodní zdroje þemeĜicí, zpĤsobující tČžké krvácení.[5]

10

4. stol. pĜ. n. l. – podle historických údajĤ využívala Spartakova vojska bČhem peloponéských válek (431 – 404 pĜ. n. l.) toxické dýmy a zápalné šípy. PĜi obléhaní Platají ve 4. stol. pĜ. n. l. byly použity látky vyvíjející oxid siĜiþitý.[1] 184 pĜ. n. l. – jsou dochovány údaje o Hanibalovi, který mČl v roce 184 pĜ. n. l. pĜipraveny koše s jedovatými hady, které vrhal na nepĜátelská plavidla, aby je donutil vzdát se.[8] StĜedovČk Z historie jsou známy pĜíklady odstraĖování nepohodlných osobností pomocí jedĤ. Dále byly používány odvary z rĤzných bylin k vyvolání halucinací až k usmrcení. Dotyþné osoby se však vystavovaly nebezpeþí, že budou považovány za spolþení s peklem a jako þarodČjnice þi þarodČjové budou upáleny. Typickou rostlinou používanou k tČmto úþelĤm byl rulík zlomocný obsahující atropin, který je schopen ve vyšších dávkách vyvolat halucinace.[8] 673 n. l. – Kallinikos popisuje tajemství „Ĝeckého ohnČ“, který obsahoval ledek, síru, smolu a ropu a mČl dráždivé, dusivé a zápalné úþinky. 1168 – pĜi obléhání Fustatu (dnešní Káhira) byl použit v masovČjším mČĜítku ropný základ jako zápalná látka.[1] 1241 – v latinsky psané Kronice horního a Dolního Slezska líþí její autor Cureus použití „þpavého dýmu“, vzniklého pálením síry a arzenu, Mongoly pĜi obléhání Legnice v roce 1241.[5] Konec 13. stol. – Hassan Alrammah uvádí, že byly používány jedovaté dýmy, vzniklé spálením látek, které obsahovaly arzen a omamné opiové substance. 1422 – I v ýechách je známo využití „chemických látek“ pro bojové úþely. PĜi obléhání Karlštejna v r. 1422 do nČj Pražané v þele se Zikmundem Korybutoviþem vrhli 1 822 soudkĤ (asi po 25 l) s obsahem pražských žump. Zápach v hradu byl údajnČ nesnesitelný a sirovodík uvolnČný z fekálií zĜejmČ zpĤsobil intoxikace – obráncĤm zaþaly vypadávat vlasy, dostavily se hromadné žaludeþní a stĜevní potíže apod.[8] 1456 – BČlehrad byl pĜi obléhání Turky ubránČn s pomocí jedovatého oblaku, který vznikl hoĜením toxického prášku obsahujícího slouþeniny arzenu, kterým obránci mČsta posypali krysy, a hromadnČ je vypouštČli proti útoþníkĤm.[1] 15. stol. – Leonardo da Vinci navrhl granát, obsahující arsenik a práškovou síru, který mČl sloužit k odehnání nepĜátelských lodí.[7] NovovČk 1570 – v rakouských kronikách je uvedeno, že kolem roku 1570 rakouský rytíĜ Veit Wulf von Senftenberg neboli Vít Wulf z Vamberka navrhl v boji proti TurkĤm vrhání koulí, vyvíjejících dýmy arseniku.[7] Koncem 18. stol. Francouzi zaþali používat zápalnou munici, plnČnou fosforem, vyvíjející dráždivý dým.[7] Anglický admirál Dundonald navrhl využít jedovaté plyny proti ruským vojskĤm bČhem krymské války, avšak nedosáhl podpory anglické vlády (r. 1855).[1] V roce 1862 J. Dount z New Yorku poradil tehdejšímu ministru války E. Stentonovi použít v bojích proti lidské síle chlor. I když tato myšlenka nebyla realizována, je zĜejmé, že pĤvodní myšlenky masového použití BCHL patĜí AmeriþanĤm. Jejich realizace byla

11

provedena v EvropČ na základČ doporuþení nČmeckého chemika Habera opČt s chlorem v 1. svČtové válce.[1] V dobČ prusko-francouzské války (1870 – 1871) bylo navrženo pruskému velení použití veratrinu (smČs alkaloidĤ v semenech kýchavice bílé) se silnČ dráždivými úþinky, který však nebyl k dispozici v dostateþném množství.[7] SouþasnČ s hledáním vhodných BCHL byly vyvíjeny i prostĜedky jejich bojového nasazení: granáty, plynomČry apod. Koncem 19. stol bČhem anglo-burské války již Angliþané používali dČlostĜeleckou munici s kyselinou pikrovou. Tyto a další pĜíklady použití toxických látek proti þlovČku se stávaly stále þastČjšími a objektivnČ vytvoĜily podmínky pro hromadné nasazení BCHL ve 20. stol.[8] 2.3.2. PĜíprava na chemickou válku CHZ byly zkoumány v intenzivním mČĜítku i pĜes všechny uskuteþnČné mírové konference a deklarace. Již Ĝadu let pĜed vypuknutím první svČtové války se konaly zkoušky s celou sérií plynných a tČkavých toxických látek se smrtícím úþinkem, které byly uskuteþĖovány nČmeckou armádou a námoĜnictvem. Tyto látky byly testovány ve formČ dČlostĜeleckých granátĤ, jednalo se pĜedevším o benzylbromid, brom, bromaceton, bromtoluen a kyanovodík, který byl generovaný pĤsobením kyseliny chlorovodíkové na kyanid draselný. Panovaly urþité obavy ze strany FrancouzĤ, že NČmecko by mohlo tyto plyny ve válce použít. Na základČ tČchto obav došlo dokonce k navrhnutí jednoduchých ochranných masek a k plnČní dČlostĜeleckých granátĤ chlorpikrinem. V letech 1906 – 1909 dosáhl významného rozvoje i výzkum a vývoj maskovacích dýmĤ. V roce 1913 provádČla rakousko-uherská armáda experimenty s tzv. smrdutými bombami, plnČnými hoĜþiþnými oleji. Ve Francii byl v téže dobČ navržen k bojovému použití sirný yperit, byl však zavrhnut kvĤli údajné nízké bojové úþinnosti. V roce 1913 Spojené státy americké provádČly na Long Islandu testy, které se zabývaly úþinností metody vývoje þerného dýmu pomocí lodních komínĤ. Ve Velké Británii se uskuteþĖovaly pokusy se speciálním dýmotvorným zaĜízením obsahujícím smolu, loj, þerný prach a ledek.[6] Poþátkem 20. století dosáhla vČdecká a materiálnČ technická základna špiþkové úrovnČ, která ji poskytla možnost rozpoutat skuteþnou chemickou válku. KromČ toho, že bylo známo rozsáhlé množství BCHL, došlo mimo jiné i k objevení možnosti syntetické výroby amoniaku z dusíku a vodíku francouzským chemikem v roce 1901, dále k vypracování prĤmyslového technologického postupu nČmeckými chemiky v roce 1909, k vynalezení metody prĤmyslové výroby syntetického kauþuku nČmeckým chemikem v roce 1909. Dále se amoniak stal strategickou surovinou v oblasti výroby zemČdČlských hnojiv i v oblasti výroby vojenských výbušných látek.[6] Již zmínČné objevy, poznatky a vynálezy tehdejší doby nemČly sice pĜímý vliv na dČní blížícího se váleþného konfliktu, nicménČ do vývoje chemických zbraní dĤraznČ zasáhly v dalších letech. Jako konkrétní pĜíklad si mĤžeme uvést výzkum organických slouþenin fosforu, jejichž studie vyústily pĜed druhou svČtovou válkou v objev bojové chemické látky tabunu s nervovČ paralytickým úþinkem, po kterém bČhem krátké doby následoval i objev sarinu, somanu a po válce látky VX.[6] 2.3.3. První svČtová válka Vzniku první svČtové války pĜedcházely dlouhodobé utajené konflikty mezi svČtovými velmocemi, které vyústily Ĝadou lokálních válek. ZostĜení tČchto sporĤ vyvrcholilo v roce 12

1913, kdy NČmecko hospodáĜsky pĜedstihlo Velkou Británii a vzneslo požadavek na pĜerozdČlení svČta. Jako východisko této situace byla zvolena válka, která vypukla 1. srpna 1914 a trvala do 11. listopadu 1918.[6] První svČtová válka byla tedy dĤsledkem nerovnomČrného ekonomického a politického vývoje svČtových mocností.[9] Do váleþného konfliktu se zapletlo 34 státĤ s celkovým poþtem populace pĜesahujícím 1 miliardu. Mobilizováno bylo kolem 65 miliónĤ vojákĤ.[6] Válka se odehrávala se na 3 kontinentech. NejvýznamnČjší fronty se vyskytovaly v EvropČ, dále se válþilo v Asii a Africe a všech oceánech, pĜiþemž hlavním bojištČm byl Atlantik. Na jedné stranČ váleþného konfliktu stála Dohoda pĜedstavovaná Velkou Británií, Francií, Ruskem, dále USA a Itálií. A na druhé stranČ stál Trojspolek v þele s NČmeckem, dále Rakousko-Uherskem, Tureckem, Bulharskem.[7] BČhem války vzrostl pĜedevším význam zbrojního a chemického prĤmyslu. NČmecko poþítalo s vedením války na 2 strany, proti Francii a Rusku. Proto mČli NČmci vypracovaný operaþní plán bleskové války tzv. Schlieffenplan, který pĜedpokládal pomalou mobilizace v Rusku. Za tu dobu mČlo NČmecko rychle dobýt Francii a následnČ pĜesunout vojsko na východ a porazit Rusko. Selhání všech operaþních metod vedlo k tomu, že z bleskové války se nakonec stala vleklá poziþní a zákopová válka.[6] Již v roce 1913 patĜila NČmecku pĜední pĜíþka ve výrobČ prĤmyslových barviv s množstvím asi 140 000 tun, což pĜedstavovalo zhruba 86 % svČtové produkce. Co se týþe jeho váleþných nepĜátel, byla produkce chemického prĤmyslu výraznČ nižší, Francie 0,6 %, USA 1,8 % a Anglie 2,5 % svČtové produkce. V prĤbČhu první svČtové války byly nasazeny chemické zbranČ poprvé v masovém mČĜítku s použitím zejména na pĜední linii.[9] Fáze slzotvorných látek Srpen 1914 – ethylbromacetát, Francie Krátce po zahájení nČmecké invaze na západní frontČ použily francouzské ozbrojené síly v þele s generálem Ferdinandem Fochem proti útoþícímu nČmeckému vojsku chemické puškové náboje ráže 26 mm naplnČné 19 ml slzotvorného ethylbromacetátu. Nedošlo k vážnČjšímu ohrožení NČmcĤ, protože dosažená koncentrace BCHL byla velmi nízká.[6] ěíjen 1914 – o-dianisidin, NČmecko Jedná se o látku používanou na výrobu anilinových barviv, která se vyznaþuje zejména dráždČním horních cest dýchacích. Tato chemická látka byla poprvé použita NČmeckem v podobČ šrapnelové munice, která se pĜi explozi mČla uvést do bojového stavu rozprášením. KonkrétnČ bylo nČmeckým vojskem použito 3 000 granátĤ ráže 105 mm oznaþovaných jako Ni-schrapnel – kýchací prášek proti spojeneckým jednotkám u Neuve Chapelle.[6] Listopad 1914, chloraceton, Francie Podle amerického autora Augustina Prentisse byl chloraceton poprvé použit již v listopadu 1914 pod kódovým oznaþením tonite; uvádí to ve své publikaci Chemicals in War. Francouzi použili chloracetofenon v podobČ ruþních a puškových granátĤ.[7] Tato lépe dostupná chemická slouþenina nahradila ethylbromaceton. Vyrábí se chlorací acetonu, tedy zavádČním plynného chloru do acetonu.[6]

13

Leden 1915, xylylbromid, NČmecko K prvnímu použití tohoto slzného plynu došlo na východní frontČ v bitvČ u Bolimova nacházejícího se 50 km od Varšavy dne 31. ledna 1915. Útok byl proveden ze strany NČmcĤ, kteĜí vystĜelili 18 000 ks houfnicových nábojĤ 12T ráže 150 mm naplnČných xylylbromidem (T-Stoff – šeĜíkový plyn) proti RusĤm. Použití plynu se v zimních mČsících neosvČdþilo, protože nedošlo k jeho vypaĜování kvĤli malé tČkavosti plynu.[7] BĜezen 1915, xylylbromid, NČmecko Xylylbromid použitý na západní frontČ u Nieportu ve Flandrech byl obohacen pĜídavkem bromovaných ketonĤ, které mají nižší bod varu a v tom pĜípadČ vyšší tČkavost. PrávČ toto složení vedlo k odstranČní nedostatku, který se projevil v lednu 1915.[7] Fáze vlnového útoku Ztráty na životech byly za rok 1914 nesmírnČ vysoké. Na západní a východní frontČ zaþala panovat beznadČj v podobČ vleklé vyþerpávající zákopové války. Snaha nalézt východisko z této situace spoþívala v narušení vojenské rovnováhy, prĤlomu fronty, nebo naopak v zastavení pĜípadného nepĜátelského útoku. Jednu z možností pĜedstavovalo nalezení a použití dostateþnČ efektivních BCHL. Dobrým Ĝešením se jevilo použití dusivého a vysoce jedovatého chloru byla ovlivnČna zejména jeho dostupností, protože se ve velkém množství používal v prĤmyslu organických barviv. Toxický chlor byl plnČn do ocelových lahví, opatĜených vypouštČcím ventilem.[6] Duben 1915, chlor, NČmecko VšeobecnČ je za poþátek moderní chemické války pokládán hromadný útok chlorem na západní frontČ poblíž belgického mČsta Ypres dne 22. dubna 1915. NČmecká armáda na 6 – 8 km úseku fronty vypustila chlor proti FrancouzĤm z 6 000 tlakových lahví a dalších 24 000 tlakových lahví mČla vyrobeno. Dlouho se þekalo na potĜebný smČr vČtru. Ten zaþal vát o rychlosti 2 až 3 metry za sekundu v šest hodin veþer. BČhem 5 minut bylo do vzduchu rozptýleno kolem 150 – 180 tun chloru, výsledkem provedeného plynového útoku bylo 15 000 zasažených osob, z nichž do 2 – 3 dnĤ umĜela jedna tĜetina, tedy 5 000 osob. NČmecké velení bylo úspČchem tak zaskoþeno, že jej ani nevyužila k prolomení fronty. Do dČjin armád dohody se tato událost zapsala jako ýerný den u Ypres.[7] KvČten 1915, chlor, NČmecko NČmecká vojska provedla dne 31. kvČtna 1915 u Bolimova na frontČ dlouhé 12 km útok proti 12 000 ruským vojákĤm. Ruské jednotky se o chystaném útoku sice dozvČdČly od pĜebČhlíkĤ a velení objednalo ochranné prostĜedky v MoskvČ, ale ty byly dodány až po útoku.[7] Bylo vypuštČno 264 tun chloru z 12 000 ks tlakových lahví. V dĤsledku zasažení plynem bylo otráveno kolem 9 000 vojákĤ, z nichž 1 200 zemĜelo.[8] ýervenec 1915, chlor, NČmecko V noci z 6. na 7. þervence 1915 v prostoru Sucha-Volja-Šidlovskaja provedli NČmci další plynový útok chlorem. O úþincích plynu nejsou známy žádné zprávy. Je pouze známo, že ruské vojsko po plynovém útoku postrádalo témČĜ 4 000 vojákĤ.[7]

14

Srpen 1915, chlor, NČmecko Dne 6. srpna 1915 použili NČmci plyn pĜi útoku u ruské pevnosti Osowiec, kterou se za pomoci tČžkého dČlostĜelectva pokoušeli neúspČšnČ dobýt. Chlor pronikl do hloubky 20 km a v hloubce 12 km mČl ještČ vyĜazovací úþinky. Oblak dosáhl výšky 12 m.[7] ZáĜí 1915, chlor, Velká Británie Dne 25. záĜí 1915 použili Britové proti NČmcĤm chlor pod krycím oznaþením „þervená hvČzda“ (podle hvČzdy na tlakových lahvích). Útok se odehrál v ranních hodinách v oblasti Loos a mČl pĜedcházet pČchotnímu útoku. Bylo použito 5 500 ks tlakových lahví s obsahem 150 tun chloru. BČhem vypouštČní chloru z lahví došlo ke zmČnČ vČtru a plyn se obrátil, výsledkem bylo více obČtí na stranČ BritĤ než u NČmcĤ. Tomuto problému mČlo v budoucnu pĜedejít použití dČlostĜeleckých granátĤ s plynem, které se ukázalo mnohem spolehlivČjší.[7] ěíjen 1915, chlor, NČmecko Ve dnech 19. až 20 Ĝíjna 1915 byl uskuteþnČn nejvČtší plynový útok, kdy bylo NČmci použito 25 000 tlakových lahví s 550 tunami chloru, vypuštČného ve 2 vlnách bČhem 24 hodin v úseku 17 km. Událost se odehrála u Remeše u pevnosti Pompelle.[7] Prosinec 1915, fosgen, NČmecko Dne 19. prosince 1915 provedli NČmci pod vedením prof. Fritze Habera první útok smČsí chlor-fosgen u Nieltje v blízkosti Ypres. Bylo použito 88 tun plynu, jehož úþinky vyĜadily 1 069 vojákĤ, z nichž asi 120 zahynulo.[7] DČlostĜelecké chemické zbranČ Prosinec 1915, fosgen, NČmecko NČmci poprvé použili toxiþtČjší plyn – fosgen, který se poté stal nejpoužívanČjší BCHL 1. svČtové války. PĜipadá na nČj celkem 80 % obČtí chemické války let 1914 – 1915.[8] Únor 1916, fosgen, Francie Francouzská armáda zahájila první fosgenový útok proti NČmcĤm v bitvČ u Verdunu dne 21. února. 1915. Fosgen byl uskladnČn v dČlostĜeleckých granátech ráže 75 mm, které byly opatĜeny zeleným nátČrem a oznaþením Aub (Aubervilliers – jedná se o francouzské mČsto). Tyto granáty byly plnČny smČsí fosgenu a chloridu cíniþitého tzv. collongite. BČhem první svČtové války bylo vyrobeno 36 600 tun fosgenu.[6] KvČten 1916, difosgen, NČmecko Zpravidla šlo o odvetu ze strany NČmcĤ proti FrancouzĤm. NČmci zavedli difosgen s krycím názvem Perstoff a po jeho zkušebním použití v dubnu 1916 zaútoþili na francouzskou armádu u Fort Souville a Tavannes v kvČtnu 1916. Bylo vypáleno 13 800 dČlostĜeleckých granátĤ zeleného kĜíže plnČných difosgenem. BČhem první svČtové války bylo vyrobeno 11 600 tun difosgenu.[6]

15

ýervenec 1916, kyanovodík, Francie Kyanovodík v dČlostĜeleckých granátech byl poprvé použit francouzskou armádou bČhem spojeneckého útoku na SommČ dne 1. þervence 1916. Oþekávaný úþinek se nedostavil, protože se nepodaĜilo vytvoĜit úþinnou bojovou koncentraci.[6] Dráždivé aerosoly V roce 1916 zaþal v NČmecku probíhat prĤzkum organických slouþenin arzenu. NČmcĤm se podaĜilo pĜipravit více než 100 toxických arzenových slouþenin (Flury), z nichž pro vojenské úþely byly vybrány zejména látky Clark I (difenylchlorarsan) a Clark II (difenylkyanarsan). Látku Clark I použila nČmecká armáda v roztoku s fosgenem a difosgenem. Munice obsahovala krystalický arsan plnČný do sklenČných kuliþek, uzavĜených zátkou a zalitých tritolem. Látka se uvedla do bojového stavu po explozi rozprášením. Vznikl dráždivý dým, který i pĜi nízké koncentraci pronikal ochrannými maskami. Na základČ této vlastnosti dostaly arsany oznaþení „drtiþe masek“. Ochrana proti dráždivému aerosolu se ukázala jako znaþnČ komplikovaná a do konce války nebyla úspČšnČ vyĜešena.[6] ýervenec 1917, Clark I, NČmecko Tato látka byla poprvé nČmeckými ozbrojenými silami nasazena u Nieuportu ve Flandrech dne 10. þervence 1917 v podobČ dČlostĜelecké munice modrého kĜíže.[6] Rok 1919, adamsit, Velká Británie Tato látka byla pomocí aerosolového termogenerátoru poprvé použita v roce 1919 u Archangelska proti Rudé armádČ v období obþanské války.[6] ZpuchýĜující látky ýervenec 1917, yperit, NČmecko NČmci vyvinuli novou bojovou chemickou látku se zpuchýĜujícím úþinkem, která byla známa pod chemickým oznaþením bis(2-chlorethyl)sulfid. Poprvé byl nasazen NČmci v noci 12. – 13. þervence 1917 u belgického mČsta Ypres proti BritĤm. NČmci proti BritĤm vystĜelili 50 000 chemických granátĤ žlutého kĜíže ráže 75 a 105 mm, které byly naplnČny dohromady 125 tunami yperitu, v prĤbČhu pČti hodin. Yperit získal pojmenování podle místa prvního použití, jeho krycí název znČl Lost (podle Lommela a Steinkopfa).[6] Bylo zasaženo 2 229 britských a 348 francouzských vojákĤ, z nichž 87 zemĜelo. BČhem bojĤ ve Flandrech použila nČmecká armáda celkem 1 000 000 ks granátĤ žlutého kĜíže (2 500 tun yperitu). V dĤsledku toho došlo bČhem šesti týdnĤ k vyĜazení 20 000 vojákĤ.[7] Ameriþané jej nazývali hoĜþiþný plyn (mustard gas). Zdravotnické ztráty zpĤsobené úþinkem yperitu byly ohromující, proto byl rovnČž mnohdy nazýván „králem plynĤ“.[8] V rámci svých chemických a fyzikálních vlastností a charakteru úþinku na živou sílu se yperit stal nejvýznaþnČjší BCHL té doby. PĜestože byl do chemického arzenálu zaþlenČn až v þervenci 1917.[9] Duben 1918, yperit, NČmecko Yperit ve formČ granátĤ žlutého kĜíže byl opČt použit NČmci v noci 28. – 29. dubna 1918 i proti civilnímu obyvatelstvu ze severofrancouzského mČsta Armentiere.[6]

16

Shrnutí 1. svČtové války Celkem bylo v prĤbČhu 1. svČtové války použito asi 45 druhĤ BCHL, z nichž 18 bylo letálních a 27 v rĤzném rozsahu dráždivých. Mezi nejnebezpeþnČjší patĜily zejména chlor, fosgen, difosgen, kyanovodík a v neposlední ĜadČ yperit.[8] Celkem bylo chemickými zbranČmi zpĤsobeno 1 297 000 lidských ztrát, z toho 91 200 na životech. Na vyĜazení z boje jednoho vojáka bylo zapotĜebí 250 kg výbušnin, ale pouze 96 kg BCHL.[5] V prĤbČhu první svČtové války bylo vyrobeno a naplnČno do munice 136 000 tun BCHL, z nichž bylo ve váleþním konfliktu použito asi 113 000 tun. (Tab. 1) Tab. 1 – Výroba a použití BCHL v 1. svČtové válce (v tunách)[5] Hlavní uživatelé NČmecko Francie Velká Británie Rakousko-Uhersko Itálie Rusko USA Celkem použito Vyrobeno podle druhu lakrymátory sternity dusivé látky zpuchýĜující látky Celkem vyrobeno

52 400 26 300 14 400 7 800 5 300 4 700 1 000 113 000 5 500 6 600 112 000 12 100 136 000

V období první svČtové války se BCHL þlenily podle nČmeckého vzoru na následující skupiny: Tab. 2 – RozdČlení BCHL podle nČmeckého vzoru[8] nČmecké oznaþení

látka

úþinek

tun

slzotvorný

5 500

modrý kĜíž

chloracetofenon, brombenzylkyanid Clark I, Clark II, adamsit

dráždivý

6 600

zelený kĜíž

chlor, fosgen, chlorpikrin

dusivý

112 000

žlutý kĜíž

yperit

zpuchýĜující

12 100

bílý kĜíž

17

2.3.4. Meziváleþné období Meziváleþné období trvalo od roku 1918 – 1939. Po skonþení první svČtové války byly chemické zbranČ nadále používány, i když v menším rozsahu. V tomto období se vyhodnocovaly zkušenosti získané z použití BCHL bČhem první svČtové války a zároveĖ se navrhovaly nové a pĤsobivČjší BCHL, a to jak po stránce teoretické, tak praktické. Mimo jiné také docházelo k vylepšování nejen vlastní niþivé náplnČ BCHL, ale také prostĜedkĤ dopravy na cíl. Na základČ selhání Haagské konvence z roku 1908, která odsoudila používání stĜel, jejichž jediným cílem je šíĜení dusivých nebo jiných otravných plynĤ, se zaþala opČt Ĝešit otázka zákazu chemických zbraní.[9] Výsledkem byl tzv. Ženevský protokol, který zakazuje použití dusivých, jedovatých a jiných plynĤ a všech podobných kapalin, látek a pĜístrojĤ stejnČ jako i bakteriologických prostĜedkĤ.[1] Rok 1918 Chemické zbranČ k potlaþení rolnických povstání použila dČlnicko-rolnická rudá armáda poprvé v Jaroslavli.[7] Rok 1919 V omezeném rozsahu byl použit adamsit BČlogvardČjci a Brity v dobČ obþanské války v Rusku. BĜezen 1919 – došlo k ĜadČ povstání na Horním Donu. DČlostĜelectvo Zaamurského pluku použilo chemické granáty s fosgenem dne 18. bĜezna 1919. KvČten 1919 – dne 23. kvČtna 1919 byly použity chemické granáty pĜi ostĜelování Kerþe a blízkých vesnic.[7] Rok 1920 V tomto roce použilo ŠpanČlsko chemické zbranČ v Maroku proti domorodému obyvatelstvu. Srpen 1920 – byly použity chemické granáty plnČné fosgenem proti þásti 16. armády v prostoru BaranoviþĤ v BČlorusku. Granáty, získané od BritĤ, použili BČlogvardČjci.[7] Rok 1921 Došlo k použití chemických zbraní v masivnČjším mČĜítku pod velením Tuchaþovského proti povstalecké armádČ Antonova v Tamborské gubernii. Byly zde použity dČlostĜelecké granáty s fosgenem a tlakové láhve s chlórem.[7] ýervenec 1921 – dne 13. þervence 1921 bylo použito 47 ks chemických granátĤ divizní dČlostĜeleckou brigádou Zavolžského vojenského okruhu.[7] Srpen 1921 – dne 2. srpna 1921 bylo použito 59 ks chemických granátĤ na ostrovy poblíž osady Kipec.[7] Rok 1930 V Libyi byl použit yperit Itálií.[7] Rok 1936 BČhem invaze do Etiopie použila Itálie proti HabešanĤm yperit. SpotĜeba BCHL v Etiopii dosáhla asi 700 tun, z nichž 60 % tvoĜily zpuchýĜující látky a zbytek látky dusivé. PĜedpokládané ztráty þinili 10 000 vojákĤ a 5 000 civilistĤ. Podle odhadĤ se mohlo 18

celkové množství zasažených rovnat až 250 000 lidí. RovnČž zde došlo k použití yperitu rozstĜikováním z letadel.[7] Velká Británie V 30. letech provádČla experimenty s yperitem na stovkách indických vojákĤ, aby zjistila, zda plyn poškozuje pokožku IndĤ více než bČhem první svČtové války pokožku BritĤ. Testy zpĤsobily rozsáhlé popáleniny, pĜiþemž Ĝada vojákĤ musela být hospitalizována. V pĜedváleþném období byly rovnČž stovky britských dobrovolníkĤ vystaveny úþinkĤm yperitu.[7] NČmecko V roce 1935 popsal chemik koncernu I. G. Farben Gerhard Schrader pĜi výzkumu nových insekticidĤ významné toxické úþinky u O-ethyl-N,N-dimethylfosforamidokyanidátu. Na základČ tohoto objevu byla zahájena syntéza velké Ĝady toxických organofosforových slouþenin. Tyto látky byly sice známy od poþátku 20. století, avšak až SchraderĤv výzkum otevĜel cestu k jejich cílené syntéze. → tabun – patĜil mezi jednu z prvních skupin látek se systémovými úþinky obsahující deriváty alkylesterĤ N, N-dimethylamidofosforeþné kyseliny. Továrna v Dyhernfurthu byla postavena po zahájení poloprovozní výroby a vojenském ovČĜení tabunu. Za dobu jejího pĤsobení (od dubna roku 1942 do zaþátku roku 1945) zde bylo vyrobeno až 30 000 tun tabunu, z þehož do munice bylo údajnČ naplnČno 12 000 – 15 000 tun. → sarin – patĜil mezi nejvíce toxické slouþeniny (vzniklé syntézou slouþenin fosforu a fluóru) a byl pojmenován podle svých objevitelĤ v roce 1939 (Schrader, Ambros, Ritter, Linde) Na jeho výrobu byla v záĜí 1943 zahájena výstavba závodu, ale nebyla dokonþena. ÚdajnČ bylo vyrobeno 0,5 – 10 tun sarinu. → soman – podstatnČ toxiþtČjší než sarin. Byl pĜipraven koncem druhé svČtové války R. Kuhnem, pozdČjším nositelem Nobelovy ceny. Jedná se o pinakolylový analog sarinu, který však zĤstal ve fázi laboratorního výzkumu.[8]

Sarin (GB)

Soman (GD)

19

Tabun (GA)

Obr. 1 – Prostorové rozmístČní atomĤ v molekulách sarinu, somanu a tabunu 2.3.5. Druhá svČtová válka Na jedné stranČ stály vyspČlé kapitalistické státy s tradiþním demokratickým režimem jako Francie, Velká Británie, USA spojené se socialistickým SovČtským svazem. Na stranČ druhé stály státy s totalitním režimem jako Itálie, Japonsko a NČmecko, které usilovaly o rovnováhu svého mocenského postavení se stávajícími velmocemi a následnČ za použití násilí o vládu nad svČtem. PĜed vypuknutím druhé svČtové války došlo k ĜadČ lokálních konfliktĤ. Druhá svČtová válka vypukla dne 1. záĜí 1939 a skonþila 2. záĜí 1945 a byla nejvČtším a nejniþivČjším váleþným stĜetnutím v dČjinách lidstva. Celkem se války zúþastnilo 70 státĤ všech kontinentĤ, ale samotná válka probíhala na území 40 státĤ. Výsledkem druhé svČtové války bylo více než 58 milionĤ obČtí. Za zaþátek 2. svČtové války se považuje pĜepadení Polska NČmeckem.[9] Zatímco v 1. svČtové válce bylo použito relativnČ velké množství BCHL (45 – 75 druhĤ BCHL), v následujících letech se sortiment BCHL zúžil zejména na nejvhodnČjší zástupce skupiny dusivých, všeobecnČ jedovatých a zpuchýĜujících látek. Ani ve 2. svČtové válce nebyly CHZ použity v masovém mČĜítku na území Evropy, pĜesto se CHZ udržovaly ve vysoké pohotovosti. Mezi možné pĜíþiny, proþ nebyly CHZ v prĤbČhu 2. svČtové války použity na evropském válþišti, patĜí zejména: právní úprava Ženevského protokolu (1925); CHZ již nebyly novou zbraní; NČmecko nepotĜebovalo v úvodu CHZ; v dobČ ztráty strategické iniciativy (Stalingrad, Kursk) došlo ke ztrátČ letecké pĜevahy NČmecka; chybná informace v NČmecku o tom, že spojenci znají a mají nervovČ paralytické BCHL; v nČmeckém generálním štábu panovaly vážné obavy z toho, že Velká Británii a USA nasadí hromadnČ CHZ jako možnou odpovČć na použití nČmeckých CHZ; civilní obyvatelstvo NČmecka nebylo dobĜe vybaveno prostĜedky protichemické ochrany (masky, pláštČ, balíþky), vybavenost byla odhadována maximálnČ na 40 %; pomČrnČ vyspČlá protichemická ochrana vojenských jednotek obou válþících stran; negativní osobní zkušenosti A. Hitlera, který byl zasažen v první svČtové válce apod.[9]

20

Tab. 3 – Výroba BCHL v 2. svČtové válce[9] Stát NČmecko Japonsko USA Velká Británie

BCHL v tunách 62 000 – 250 000 10 000 135 000 20 000 – 60 000

NČmecko CHZ byly ze strany fašistického NČmecka v prĤbČhu 2. svČtové války použity jen zĜídka. V NČmecku se posuzovaly plány na použití tabunu a sarinu, návrh na nasazení nervovČ paralytických látek byl však na podzim roku 1944 zamítnut samotným Adolfem Hitlerem. DĤvodem byla letecká pĜevaha spojencĤ. NČmecko jako jediné vlastnilo bČhem druhé svČtové války nervovČ paralytické látky.[8] Mezi ojedinČlé pĜípady použití CHZ v prĤbČhu 2. svČtové války ze strany NČmecka patĜily následující události: → ZáĜí 1939 – dne 3. záĜí 1939 svrhlo NČmecko pumy s yperitem na pĜedmČstí Varšavy v Polsku. → KvČten 1942 – NČmecko použilo chemické miny na sovČtská postavení na Krymu. → ýerven 1942 – NČmecko použilo oxid siĜiþitý proti civilním obyvatelĤm Kerþského poloostrova, aby je vyhnala z jeskyní, v nichž se ukrývali.[8] V roce 1942 vyrobil závod v Dyhernfurthu kolem 12 000 tun tabunu, ten však byl vojensky témČĜ nepoužitelný, protože docházelo k jeho rozkladu již v nádržích bomb a pĜi nižších teplotách se nevypaĜoval. Dne 2. prosince 1943 byla pĜi leteckém útoku na pĜístav Bari v Itálii zasažena americká loć s nákladem yperitu. Katastrofa byla díky pĜíznivému smČru vČtru (od pevniny) zažehnána a následky byly vzhledem k možným následkĤm pomČrnČ malé.[8] Ve velkém mČĜítku probíhala výroba nových toxických látek, které se mimo jiné používaly v koncentraþních táborech k usmrcení vČzĖĤ. V tomto pĜípadČ se nejedná o použití BCHL, ale spíše o zneužití prĤmyslových toxických chemických látek.[8] Mezi toxické látky používané v plynových komorách koncentraþních táborĤ patĜí zejména: → „Cyklon B“ (= kyanomravenþan ethylnatý) – obchodní název pro insekticid nČmecké firmy IG Farben. Byla to granulovaná kĜemelina nasycená kyanovodíkem (HCN). Byl používán k zabíjení vší ve švech vČzeĖských šatĤ. Od roku 1941 se zaþal používat jako nástroj genocidy v plynových komorách koncentraþních táborĤ. Jen v letech 1942 – 1943 bylo dodáno témČĜ 195 tun tohoto smrtícího plynu. Cena za 1 kg Cyklonu B se pohybovala v rozmezí 3 – 5 marek. U nás se dodnes vyrábí Cyklon B pod zmČnČným obchodním názvem Uragan D2 v Luþebních závodech Draslovka a. s. v KolínČ. VyrábČl se i Cyklon A, což byla smČs methylkyanomravenþanu (90 %) a methylchloromravenþanu (10 %).[7] → oxid uhelnatý – z výfukových plynĤ[8] Plynové komory byly nalezeny v Buchenwaldu, Sachsenhausenu, Lublinu, Ravensbrücku a v ĜadČ dalších koncentraþních táborĤ. Pouze firma Gegesch dodala do tČchto koncentraþních táborĤ pĜes 28 000 tun BCHL.[8] NejvČtším vyhlazovacím koncentraþním táborem byla OsvČtim, jejímž velitelem byl Rudolf Hoess, který byl zodpovČdný za smrt 2,5 milionu lidí. PrávČ tomuto muži se 21

v hlavČ zrodila myšlenka použití Cyklonu B k vraždČní lidí v koncentraþních táborech. První pokus byl proveden v létČ 1940 na 200 ruských vČzních.[7] V koncentraþních zaĜízeních probíhaly i pokusy na lidech za úþelem získání informací o dalších možnostech vojenského využití chemických látek. Jako pĜíklad si mĤžeme uvést experimenty na 5 odsouzených vČzních s použitím nábojĤ ráže 7,65 mm naplnČných akonitinnitrátem v krystalické formČ, které byly realizovány dne 11. záĜí 1944. PrĤbČh experimentu: → pokusné osobČ byla vleže vstĜelena kulka do levého stehna, → nejdĜíve se neprojevily žádné zvláštnosti, → po 20 – 25 minutách, pĜíznaky: motorický neklid, lehký slinotok, → po 40 – 44 minutách, pĜíznaky: silný slinotok, dále dávení a zvracení, → po 2 hodinách – SMRT.[8] Velká Británie V prĤbČhu druhé svČtové války byl za vhodnou BCHL považován diizopropylfluorfosfonát (známý pod oznaþením DFP-3), který byl vyrábČn v poloprovozním mČĜítku. Dále se v Británii zkoumala receptura složená z yperitu a DFP, protože Britové uvažovali o použití DFP nejen samostatnČ, ale i ve smČsích s dalšími BCHL. Výzkum a vývoj CHZ probíhal v úzké spolupráci s USA.[9] PĜedseda vlády W. Churchill v roce 1940 prohlásil, že v pĜípadČ nČmecké invaze použije yperit. V té dobČ Británie vlastnila 950 tun yperitu, 24 tun fosgenu a více než 70 tun dráždivých látek.[8] Spojené státy americké V USA byl pĜipraven dicyklohexylfosfonát. Jedná se o látku, která je úþinnČjší než DFP. Bývá oznaþována také jako „president gas“. Ameriþané v prĤbČhu druhé svČtové války vlastnili velké zásoby yperitu, ale žádné nervovČ paralytické látky. USA sice v této oblasti vyvíjely urþité aktivity, ale pozornost se soustĜedila spíše na organické slouþeniny arzenu a ke konkrétním výsledkĤm se nedošlo. Americká armáda s sebou vozila zásoby yperitu, a to pro pĜípad, že by jej NČmci použili jako první. Jako pĜíklad si mĤžeme uvést situaci, která se odehrála 2. prosince 1943, kdy byla v italském pĜístavu Bari zasažena americká loć s yperitem.[8] Japonsko ZvláštČ koncem druhé svČtové války projevovali Japonci velkou aktivitu. IntenzivnČ sledovali možnosti využití chemických zbraní i biologických zbraní za použití lidí jako pokusného materiálu. Toto testování probíhalo pĜedevším v jejich pĜísnČ tajném výzkumném stĜedisku v Charbinu pod vedením Širo Išiji. Japonsko vyrobilo 4 991 tun yperitu, 255 tun kyanovodíku, 172 tun chloracetofenonu a 1 957 tun difenylkyanarsanu v období 1930 – 1946. [8] Japonská armáda použila CHZ proti ýínČ. V letech 1937 – 1945 používali Japonci biologické prostĜedky a jedy k otrávení vody, široce nasadili BCHL v podobČ leteckých pum, dČlostĜeleckých granátĤ a jedovatých svíþek. Jako BCHL byly použity látky zpuchýĜující (yperit, lewisit), látky dusivé (fosgen, difosgen, chlorpikrin), látky dráždivé (chloracetofenon, Clark I, Clark II) a látky všeobecnČ jedovaté (kyanovodík).[9]

22

2.3.6. Pováleþný vývoj Po druhé svČtové válce bylo zahájeno další období vývoje a výroby CHZ. ýást zásob BCHL a technologií fašistického NČmecka se dostala do rukou dnes již bývalého SSSR, þást získala britská a americká vojska.[8] Pováleþný vývoj organofosfátĤ byl zamČĜen zejména na insekticidy, které by mČly praktické využití pĜi ochranČ rostlin v zemČdČlství. Jako spolehlivé a efektivní látky se jevily thiofosfáty, které mají v molekule místo kyslíku síru vázanou dvojnou vazbou k fosforu.[7] Ze syntetizovaných látek podobných amitonu, oznaþených jako V-látky, byla vytypována jako vojensky nejvhodnČjší slouþenina pod kódovým názvem VX. Její výroba byla zahájena v newportském vojenském závodČ (stát Indiana) v dubnu 1961 a byla ukonþena v þervnu 1968. Struktura látky VX byla dlouho utajována a k jejímu objasnČní napomohl incident pĜi polygonním testování na zkušebním polygonu chemického vojska USA Dugway Ground nedaleko Great Salt Lake ve státČ Utah. Roku 1968 pĜi zkouškách leteckého postĜiku došlo k odvátí primárního oblaku látky VX v dĤsledku pĜekroþení výšky pro vypouštČní do blízkého Rush Valley a Skull Valley, kde bylo zasaženo 6 000 ovcí.[8] Binární chemická munice – se zaþala vyvíjet koncem 60. let v USA, principem binární chemické munice je syntéza 2 relativnČ netoxických prekurzorĤ v samotnou BCHL až pĜi použití munice. Úþelem tohoto opatĜení mČlo být zvýšení bezpeþnosti osob a okolí pĜi skladování, pĜepravČ, zásobování a další manipulaci s chemickou municí.[10] Noviþoky – spekuluje se, že od 2. pol. 70. let probíhal v bývalém SSSR pĜísnČ utajený výzkumný program pod krycím názvem Foliant, o nČmž se objevily poþátkem 90. let zprávy na veĜejnosti. Jeho výsledkem mČlo být nČkolik chemických slouþenin nebo snad jejich smČsí, pĜedstavujících kvalitativnČ novou skupinu BCHL s obtížnou detekcí a se zvýšenou schopností pronikat bČžnými ochrannými prostĜedky. Jejich toxicita byla údajnČ až 8krát vyšší než u somanu a látky VX. Látek této skupiny bylo údajnČ vyrobeno ve volgogradském výrobním závodČ kolem 10 tun, jejich testy údajnČ probíhaly ještČ v 90. létech a byly údajnČ pĜíznaþné mnoha mimoĜádnými událostmi spojenými s úmrtím þi tČžkým zasažením osob. Jako zvláštČ významná se zdĤrazĖuje skuteþnost, že žádná z uvedených slouþenin ani výchozí látky pro jejich výrobu nefigurují v žádném soudobém seznamu chemických látek podléhajících mezinárodní kontrole.[11] Válka v Koreji Je považována za jeden z nejvČtších konfliktĤ studené války, který je spojován s pravdČpodobným použitím CHZ. Vypukla dne 15. srpna 1945 a bojovala zde KLDR za pĜímé vojenské podpory ýíny proti Jižní Koreji, která byla podporována silami OSN. SovČtský svaz dodával KLDR zbranČ. V této válce zcela urþitČ použily USA zápalná zbranČ (ohĖomety, napalmové pumy) a spekuluje se o nasazení CHZ a bojových herbicidĤ. Podle nezávislých þínských zpráv nasadily USA chemické zbranČ v následujících konfliktech: Dne 23. února 1951 na Ĝece Han, kde byly použity chemické pumy s obsahem dusivých látek. Dne 6. kvČtna 1951 u mČsta Napho, kde byly nasazeny letecké pumy s neznámým toxickým plynem žlutozelené barvy. Usmrceno bylo 480 lidí.

23

Dne 6. þervence 1951 ve vesnici Poong Po, kde byla nasazena munice s obsahem zpuchýĜujících látek. Dne 1. srpna 1951 ve vesnici Yen Seug a Wen Chol, kde byla opČt použita neznámá látka v podobČ chemických pum. ÚþinkĤm podlehli 4 lidé.[12] Vietnamská válka (1961 – 1973) Ameriþané na území Vietnamu vyzkoušeli v prĤbČhu této války 15 rĤzných chemických látek, herbicidĤ a defoliantĤ k niþení polí, lesĤ, keĜových porostĤ a plantáže.[8] Experimenty s použitím herbicidĤ a defoliantĤ se poprvé uskuteþnily dne 13. ledna 1962 na lesních porostech v oblasti Saigonu a pozdČji na podzim 1963 na rozsáhlejší ploše na poloostrovČ Ca Mau. Po uspokojivých výsledcích tČchto pokusĤ došlo k jejich nasazení do všech oblastí jižního Vietnamu zpoþátku za úþelem zlepšit vizuální kontrolu, pozdČji zlikvidovat výživovou základnu obyvatel. V letech 1964 – 1967 došlo k jejich nejmasivnČjšímu použití.[12] Barely s chemickými látkami byly vČtšinou pojmenovány podle barevných pruhĤ na pĜepravních sudech.[7] V prosinci 1971 vydal prezident Richard M. Nixon pĜíkaz k zastavení masového používaní herbicidĤ a defoliantĤ.[12] V letech 1962 – 1964 se používaly tzv. „duhové“ defolianty: Látka Purple, Látka Pink, Látka Green.[7] Od roku 1964 se používaly defolianty: → Látka Orange – nejznámČjší, nejpoužívanČjší, použita v 60 % pĜípadĤ, odhadované množství této látky použité ve Vietnamu je desetitisíce tun s více než 110 kg dioxinu; v podstatČ se jedná o smČs n-butylesterĤ kyseliny 2,4-dichlorfenoxyoctové (2,4-D) a kyseliny 2,4,5-trichlorfenoxyoctové (2,4,5-T). Látka byla vyvinuta pro tvrdé porosty a širokolisté rostliny, → Látka Blue – obsahuje sodnou sĤl kyseliny dimetylarzinové (kakodylové), vysoce toxická pro trávy (napĜ. niþení rýžových polí), → Látka White – jde o smČs soli triisopropanolamonia 2,4-D a picloramu (kyselina 4-amino-3,5,6-trichlorpikolinová), moderní herbicid s vysokou stabilitou.[12] Za období trvání války spotĜebovala americká armáda celkem 90 000 tun úþinných složek herbicidĤ, to znamená 44 milionĤ litrĤ látky Orange, 28 milionĤ litrĤ látky White a 6 milionĤ látky Blue, pĜiþemž bylo rozptýleno 170 – 500 kg dioxinu. Dále americká armáda používala znaþný poþet testovaných herbicidĤ (bromacil, monuron, donosil, trinoxil, diuron, dalapon a tandem) a insekticidních látek (DDT, chlordan, malathion).[12] Celkem byla kontaminována desetina území Vietnamu, což pĜedstavuje 44 % všech lesĤ v zemi.[8] Celkový objem zemČdČlské výroby klesl o 30 %.[12] Následkem kontaminace území byly zejména ekologické škody a genetické poruchy.[8] Ve vietnamské válce bylo chemickými látkami zasaženo 1 536 016 lidí, z nichž 1 620 – 3 500 na následky zemĜelo. KromČ herbicidĤ a defoliantĤ používala americká armáda v IndoþínČ klasické BCHL. Už od roku 1964 se na bojišti objevila chemická munice plnČná dráždivými látkami (chloracetofenon, adamsit, smČs chloracetofenonu s chlorpikrinem, brometylacetátem a zejména o-chlorbenzylidenmalononitrilem, který byl v 50. letech v Británii zkoumán a dostal kódové oznaþení CS).

24

V bĜeznu 1966 americká vojska poprvé použila psychoaktivní látku BZ s úþinkem na nervový systém. Americké ozbrojené síly použily i chemickou munici s obsahem dusivých látek (fosgen, thiofosgen) a ke konci váleþného konfliktu i s obsahem nervovČ paralytických látek (látka VX a sarin).[12] Irácko-íránská válka Vypukla v záĜí 1980 a pĜedcházelo jí þetné množství konfliktĤ o strategické ostrovy v Perském zálivu. V letech 1983 – 1988 použil Irák CHZ ve velkém rozsahu, bylo hlášeno 50 pĜípadĤ použití CHZ za strany Iráku, a to jak na íránská vojska, tak na civilní obyvatelstvo. Byly použity pĜedevším nervovČ paralytické látky s okamžitým úþinkem. Irák použil CHZ pĜi dobytí ostrova Majnoon v bĜeznu 1984, kdy úþinky BCHL vyĜadily 2 000 vojákĤ. K použití CHZ došlo ještČ v posledním roce války, kdy Irák použil Ĝízené stĜely typu Scud na dobytí poloostrova Al Faw. Do roku 1986 uplatĖoval Irák strategii obrannou, která se po ĜadČ vítČzství zmČnila na ofenzivní pojetí boje. Irácká armáda zpoþátku používala v obranČ yperit, pozdČji jej nahradila organofosfáty. BČhem irácko-íránské války byl použit pĜedevším yperit, tabun, sarin a kyanovodík. Ztráty zpĤsobené CHZ dosahovaly 100 000 obČtí. PĜíþinou tak vysokých ztrát na životech byla nedostateþná pĜipravenost, výcvik a vybavení íránských vojenských jednotek.[12] Válka v Afghánistánu SovČtská vojska, která vpadla do Afghánistánu dne 12. prosince 1979, používala v první etapČ boje chloracetofenon a látku s kódem K (pravdČpodobnČ totožná s látkou CS). V další etapČ nasadila americká armáda yperit, kyanovodík, nervovČ paralytické látky a novou neznámou látku „Blue X“. BCHL byly použity letectvem, dČlostĜelectvem a diverzními skupinami pĜi otravování vodních zdrojĤ. SovČtské ozbrojené síly byly staženy až po 10 letech.[12]

2.4. Souþasný stav chemických zbraní ve svČtČ V této kapitole se seznámíme se státy, které jsou spojovány s držením chemických zbraní, aĢ už držení chemických zbraní deklarovaly nebo ne. U nČkterých státĤ se jedná pouze o domnČnku, u jiných státĤ jsou zase popsány možnosti chemického prĤmyslu vyrábČt chemické zbranČ. 2.4.1. Spojené státy americké USA ratifikovaly Úmluvu dne 25. dubna 1997 a tím se zavázaly, že zniþí veškeré zásoby chemických zbraní do dubna 2007. Podle vyjádĜení oficiálních amerických pĜedstavitelĤ koncem roku 2001 bylo vysoce nepravdČpodobné, že USA zlikvidují své chemické zbranČ v požadovaném limitu. USA tak požádaly o prodloužení až do dubna 2012. V souþasné dobČ již oficiálnČ prohlásily, že tento termín nesplní. Americké zákony navíc zakazují pĜevoz chemických zbraní pĜes území USA do již existujících zaĜízení na likvidaci chemických zbraní, takže je nutné postavit další zaĜízení na likvidaci chemických zbraní

25

v místech skladování, kde ještČ vybudovány nejsou (Pueblo, Blue Grass). Tato výstavba by mČla být ukonþena v roce 2015. Zbytek chemických zbraní skladovaných v tČchto zaĜízeních by podle ministerstva obrany mČl být zniþen do roku 2021.[13] PĜed zahájením likvidace deklarovaly USA 30 599,55 tun neþlenČných BCHL (pĜedevším nervovČ paralytických látek) a 680,19 tun binárních látek, které byly skladovány na devíti místech: Aberdeen (stát Maryland), Anniston (Alabama), Blue Grass (Kentucky), Johnston Atoll (Pacific Ocean), Newport (Indiana), Pine Bluff (Arkansas), Pueblo (Colorado), Toole (Utah) a Umatilla (Oregon). K 9. bĜeznu 2011 bylo zniþeno 85 % deklarovaných zásob chemických zbraní v USA.[2]

Obr. 2 – Území v USA vztahující se k CHZ[14] → HnČdČ jsou vyznaþeny státy, na jejichž území byly CHZ skladovány, ale které již jejich likvidaci dokonþily. → ZelenČ jsou znázornČny státy, na jejichž území likvidaþní proces CHZ dodnes trvá. → ŽlutČ jsou vyznaþeny státy, na jejichž území nebyly CHZ skladovány. Aberdeen, Maryland Výstavba zaĜízení pro likvidaci CHZ byla zahájena v roce 1999. V roce 2002 probČhla rekonstrukce, která vedla k urychlení likvidace bojových chemických látek. O rok pozdČji byla zahájena likvidace zpuchýĜujících látek uložených ve velkých ocelových zásobnících, ukonþena byla v únoru 2006. ZaĜízení bylo oficiálnČ uzavĜeno v þervnu 2007.[15] V Aberdeenu byly uskladnČny zpuchýĜující látky, které pĜedstavovaly 5,3 % pĤvodních zásob chemických zbraní USA.[2]

26

Johnston Atoll Výstavba zaĜízení byla zahájena v roce 1985 a dokonþena v roce 1987.[15] Skladovány zde byly pĜedevším zpuchýĜující a nervovČ paralytické látky, které byly uskladnČny v dČlostĜeleckých granátech, leteckých pumách, pozemních minách a zásobnících.[2] Likvidace zásob chemických zbraní byla zahájena v roce 1990 a dokonþena v roce 2000, bylo zniþeno více než 412 000 chemických zbraní, které pĜedstavovaly 3,7 % pĤvodních zásob chemických zbraní USA.[15] Newport, Indiana Výstavba zaĜízení byla zahájena v roce 2000 v chemickém skladu v Newportu. I v tomto zaĜízení probČhla v roce 2002 rekonstrukce, která mČla vést k urychlení likvidace bojových chemických látek. V kvČtnu 2005 byla zahájena likvidace nervovČ paralytické látky VX, která byla skladována ve velkých ocelových zásobnících.[15] V chemickém skladu v Newportu bylo uloženo 4,1 % pĤvodních zásob chemických zbraní.[2] Likvidace byla dokonþena v srpnu 2008, zaĜízení bylo oficiálnČ uzavĜeno v lednu 2010.[15] Pine Bluff, Arkansas Dne 15. ledna 1999 byla zahájena výstavba zaĜízení na likvidaci chemických zbraní v arzenálu Pine Bluff, v roce 2005 byl zahájen proces likvidace.[15] V arzenálu Pine Bluff bylo skladováno 12,6 % pĤvodních zásob chemických zbraní. Jednalo se o nervovČ paralytické a zpuchýĜující látky uskladnČné v zásobnících, raketách a pozemních minách.[2] V roce 2008 byla zniþena poslední pozemní mina naplnČná látkou VX. Dokonþení likvidace se vztahuje k 12. listopadu 2010, k tomuto datu bylo celkovČ zlikvidováno 123 100 kusĤ munice a pĜibližnČ 3 175 tun CHZ.[15] Tooele, Utah Výstavba byla zapoþata v roce 1989 a o 4 roky pozdČji byla dokonþena. V roce 1996 byla zahájena likvidace nervovČ paralytických a zpuchýĜujících látek, které pĜedstavovaly 44,6 % zásob chemických zbraní USA. V roce 2002 byla kompletnČ dokonþena likvidace sarinu. O 2 roky pozdČji byla již zniþena polovina chemických zbraní uložených v tomto zaĜízení.[15] Chemické zbranČ zde skladované jsou pĜedevším ve formČ dČlostĜeleckých granátĤ, zásobníkĤ, raket, leteckých pum, pozemních min a leteckých rozstĜikovacích zaĜízeních.[2] V roce 2006 byla zahájena likvidace zpuchýĜujících látek. Dosud bylo zniþeno 98 % chemických zbraní.[15] Anniston, Alabama Výstavba byla zahájena v roce 1997 a byla dokonþena v roce 2001 v armádním skladu Anniston. Následující rok bylo dokonþeno testování zaĜízení na likvidaci chemických zbraní a v srpnu 2003 byla již zahájena likvidace nervovČ paralytických a zpuchýĜujících látek uložených v armádním skladu Anniston, ve kterém je uloženo 7,4 % pĤvodních zásob chemických zbraní.[15] Chemické zbranČ se zde vyskytují pĜedevším ve formČ dČlostĜeleckých granátĤ, zásobníkĤ, raket a pozemních min.[2] V roce 2008 byla zniþena poslední pozemní mina naplnČná látkou VX. Do dnešní doby bylo odstranČno 94 % chemických zbraní.[15]

27

Umatilla, Oregon Výstavba zaĜízení byla zahájena v roce 1997 v chemickém skladu Umatilla a dokonþena byla v roce 2001. V roce 2004 byla zahájena likvidace chemických zbraní uložených v chemickém skladu Umatilla, ve kterém bylo uloženo 12,1 % pĤvodních zásob chemických zbraní.[15] Jednalo se o nervovČ paralytické a zpuchýĜující látky ve formČ zásobníkĤ, dČlostĜeleckých granátĤ, raket, leteckých pum, pozemních min a leteckých rozstĜikovacích zaĜízení.[2] V roce 2008 byla zniþena poslední pozemní mina plnČná nervovČ paralytickou látkou VX. Dosud bylo zlikvidováno 72 % chemických zbraní.[15] Blue Grass, Kentucky Likvidace chemických zbraní v tomto zaĜízení má být zahájeno v roce 2017 a dokonþeno v roce 2023.[15] Je zde umístČno 1,7 % pĤvodních zásob chemických zbraní, což pĜedstavuje 523 tun zpuchýĜujících látek (destilovaný yperit) uskladnČných ve formČ dČlostĜeleckých granátĤ a nervovČ paralytických látek (sarin, látka VX) uskladnČných v dČlostĜeleckých granátech a raketách.[2] Pueblo, Colorado Likvidace chemických zbraní v tomto zaĜízení má být zahájena v roce 2015 a dokonþeno o 5 let pozdČji.[15] Je zde umístČno 8,5 % pĤvodních zásob chemických zbraní, což pĜedstavuje 2 611 tun zpuchýĜujících látek (destilovaný a kyslíkový yperit) uskladnČných ve formČ dČlostĜeleckých granátĤ.[2]

Grafické znázornČní þ. 1 – Zásoby CHZ v USA

1,70% 3,70%

5,10%

5,30% 7,40%

44,60%

8,50% 12,10% 12,60%

Blue Grass Pueblo

Johnston Atoll Umatilla

Newport Pine Bluff

Aberdeen Tooele

Annniston

28

Grafické znázornČní þ. 2 – Likvidace CHZ v USA 10

0% 00% 00% 00% % 1 1 1 98

% 94 85 72

%

0%

Aberdeen, MD Anniston, Al

Newport, IN Umatilla, OR

Pine Bluff, AR Blue Grass

%

0%

Johnston Island Pueblo

Tooele, UT Celkem

2.4.2. Ruská federace Ruská federace ratifikovala Úmluvu 5. listopadu 1997 poté, co jí byla pĜislíbena pomoc s otázkou technologicky nároþné a nákladné likvidace chemických zbraní. Rusko splnilo závazek zlikvidovat do konce roku 2007 20 % svých zásob chemických zbraní a dále v jejich likvidaci pokraþuje. K 31. lednu 2011 Ruská federace zniþila 48,98 % svých zásob chemických zbraní. StejnČ jako Spojené státy americké nebude schopna zlikvidovat své chemické zbranČ do roku 2012 a koneþný termín likvidace se pĜedpokládá v roce 2016.[16] PĜed zahájením likvidace deklarovala Ruská federace více než 40 000 tun BCHL skladovaných na sedmi místech: Gornyj (Saratovská oblast), Kambarka a KiznČr (Udmurtská republika), Leonidovka (Penzenská oblast), Maradykovskij (Koþovská republika), Poþep (Brjanská oblast), Šþuþje (Kurganská oblast). 32 300 tun skladovaných zásob sestává z nervovČ paralytických látek (sarin, soman a látka VX), 7 700 tun tvoĜí zpuchýĜující látky (lewisit, yperit, smČs yperitu s lewisitem) a 10 tun fosgen.[2] Gornyj V tomto zaĜízení byly umístČny zpuchýĜující látky (yperit, lewisit a jejich smČsi), které pĜedstavovaly 2,9 % veškerých zásob chemických zbraní v Rusku. Byly uskladnČny pĜevážnČ v podobČ velkoobjemových zásobníkĤ.[2] Likvidace tČchto chemických zbraní byla zahájena v prosinci 2002 a k jejich úplnému zniþení došlo již v prosinci 2005. Jednalo se o množství 1 143 tun.[16]

29

Kambarka V tomto zaĜízení bylo uskladnČno 15,9 % ruských zásob chemických zbraní (lewisitu uchovávaném ve velkoobjemových zásobnících).[2] Likvidace této látky byla zahájena v bĜeznu 2006 a celé množství 6 349 tun bylo zlikvidováno do dubna 2009.[16] Šþuþje Jedná se o objekt s rozlohou 250 akrĤ, který se nachází v Kurganské oblasti, v jehož prostorách se vyskytuje 13,6 % zásob chemických zbraní Ruska, jedná se hlavnČ o nervovČ paralytické látky (sarin, soman, látka VX).[2] Objekt byl slavnostnČ otevĜen v kvČtnu 2009, nicménČ likvidace v nČm probíhá již od bĜezna 2009, jejichž celkové množství se odhaduje na 5 457 tun. Dokonþení likvidace je plánováno v dubnu 2012, kdy má být zniþeno 2 miliony kusĤ chemických zbraní.[16] Zde skladované bojové chemické látky jsou uchovávány ve formČ bojových hlavic raket, munice pro hlavĖové a reaktivní dČlostĜelectvo.[2] Maradykovskij Tento objekt se nachází v Kirovské republice a je v nČm uskladnČno 17,4 % zásob chemických zbraní. Chemické zbranČ tohoto objektu jsou zastoupeny nervovČ paralytickými látkami (sarin, soman, látka VX) uskladnČných v leteckých pumách a leteckých rozstĜikovacích zaĜízeních a dále zpuchýĜujícími látkami (smČs yperitu s lewisitem) v dČlostĜeleckých granátech.[2] Množství bojových chemických látek je odhadované na 6 890 tun. Jejich likvidace byla zahájena v záĜí 2006 a jejich definitivní odstranČní se má uskuteþnit do roku 2012. Do kvČtna 2009 bylo zniþeno 4 546 tun, což odpovídá 66 %.[16] Poþep Tento závod leží v Brjanské oblasti a je v nČm uskladnČno 18,8 % zásob chemických zbraní. CHZ nacházející se v tomto objektu tvoĜí nervovČ paralytické látky (sarin, soman, látka VX) uskladnČných v leteckých pumách a leteckých rozstĜikovacích zaĜízeních.[2] Odhadované množství tČchto látek je 7 498 tun. Provoz byl zahájen v listopadu 2010 a pĜedpokládá se do roku 2012.[16] KiznČr Toto zaĜízení se nachází v Udmurtské republice a je v nČm uloženo 14,2 % zásob chemických zbraní, které jsou tvoĜeny nervovČ paralytickými látkami (sarin, soman, látka VX) a otravnými zpuchýĜujícími látkami (lewisit) uskladnČnými v munici pro hlavĖové a reaktivní dČlostĜelectvo.[2] Množství tČchto látek se odhaduje na 5 745 tun. PĜedpokládá se, že likvidace bude zahájena v kvČtnu 2011.[16] Leonidovka Tento objekt se nachází v Penzenské oblasti a je v nČm umístČno 17,2 % zásob chemických zbraní, které jsou zastoupeny nervovČ paralytickými látkami (sarin, soman, látka VX) uskladnČnými v leteckých pumách a leteckých rozstĜikovacích zaĜízeních.[2] Množství tČchto látek je odhadováno na 6 885 tun. Likvidace byla zahájena v roce 2008 a ukonþení se pĜedpokládá v roce 2012. Do kvČtna roku 2009 bylo zniþeno 4 370 tun bojových chemických látek.[16]

30

Grafické znázornČní þ. 3 – Zásoby CHZ v Rusku

2,90%

18,80%

13,60%

14,20%

17,40% 15,90%

17,20%

Gornyj

Šþuþje

KiznČr

Kambarka

Leonidovka

Maradykovskij

Poþep

2.4.3. Indie Indie ratifikovala Úmluvu dne 2. záĜí 1996 jako 62. zemČ. V þervnu 1997 se uvedla, že byla vlastníkem chemických zbraní, yperitu v množství 1 044 tun skladovaného na 5 místech. V listopadu 2003 bylo zniþeno již 45 % chemických zbraní Kategorie 1. Do konce roku 2004 Indie zlikvidovala 100 % chemických zbraní Kategorie 2 i Kategorie 3. V letech 2004 – 2006 se objevili urþité problémy s likvidací chemických zbraní, a proto Indie požádala Organizaci pro zákaz chemických zbraní (dále jen „Organizace“) o prodloužení termínu likvidace, v prosinci 2006 jí bylo vyhovČno a koneþný termín byl stanoven na 28. dubna 2009. V bĜeznu 2009 Indie oznámila definitivní zniþení deklarovaných zásob chemických zbraní a stala se tak 3. smluvním státem vlastnícím chemické zbranČ, který zcela a prokazatelnČ zniþil všechny své chemické zbranČ a související zaĜízení.[17] 2.4.4. Jižní Korea Po ratifikaci Úmluvy dne 28. dubna 1997 Jižní Korea deklarovala tisíc tun BCHL a existenci jednoho zaĜízení na výrobu chemických zbraní. Jižní Korea se zavázala, že zniþí veškeré své zásoby CHZ do dubna 2007. KvĤli technickým problémĤm na zaĜízení pro likvidaci chemických zbraní požádala o prodloužení do konce roku 2008, pĜiþemž dokonþila likvidaci již v polovinČ roku 2008.[18] 2.4.5. Libye V 80. – 90. letech 20. stol. existovalo podezĜení, že Libye usiluje o výrobu chemických zbraní. Spolehlivé dokumenty potvrzují, že Libye použila v roce 1987 yperit proti ýadu.

31

Až do roku 2003 nebylo zĜejmé, jaké jsou schopnosti libyjského chemického programu. V prosinci 2003 po sérii tajných jednáních s Velkou Británií a USA, jejichž souþástí byla i likvidace chemických zbraní a pĜistoupení k ÚmluvČ, Libye zveĜejnila, že v 80. – 90. letech 20. stol. vyrobila kolem 23 tun yperitu v továrnČ Rabta a 3 500 kusĤ chemické munice. RovnČž usilovala i o výrobu malého množství nervovČ paralytických látek. V lednu 2004 probČhla ze strany Velké Británie a USA v Libyi inspekce zaĜízení na výrobu chemických zbraní a zároveĖ pomoc pĜi pĜípravČ na pĜístup Libye k ÚmluvČ. Libye ratifikovala Úmluvu dne 6. ledna 2004. V bĜeznu 2004 Libye deklarovala, že bylo vyrobeno pĜibližnČ 23 tun yperitu, 1 300 tun prekurzorĤ pro výrobu nervovČ paralytických látek a 3 500 chemických leteckých pum. Dále bylo deklarováno jedno bývalé výrobní zaĜízení a dvČ skladovací zaĜízení chemických zbraní. V listopadu 2004 bylo Libyí zaruþeno, že zaĜízení v Rabta mĤže být konvertováno na farmaceutickou továrnu pro výrobu vakcín a léþiv na AIDS, malárii a tuberkulózu pro africký trh.[19] Dne 24. srpna 2009 Libye pĜedložila Výkonné radČ nótu, ve které byly nastínČny problémy týkající se pĜíprav na likvidaci. V dĤsledku toho Libye požádala o prodloužení lhĤty pro likvidaci CHZ Kategorie 1. Konference smluvních státĤ Organizace žádosti vyhovČla a stanovila koneþný termín likvidace na 15. kvČtna 2011. PrĤbČžné a koneþné termíny vztahující se k likvidaci CHZ Kategorie 1 mĤžeme rozdČlit do následujících fází: → fáze 1 (1 %) mČla být dokonþena do 1. listopadu 2010, → fáze 2 (20 %) mČla být dokonþena do 15. prosince 2010, → fáze 3 (45 %) mČla být dokonþena do 31. ledna 2011, → koneþná likvidace bude dokonþena do 15. kvČtna 2011.[20] Do dnešního dne zlikvidovala Libye asi 13 tun yperitu. Vzhledem k souþasné politické situaci byla likvidace pozastavena a nejsou aktuální informace o dalším zpĤsobu likvidace.[21] Dále Libye zlikvidovala 39 % chemických zbraní Kategorie 2 a veškeré chemické zbranČ Kategorie 3.[20] 2.4.6. Korejská lidovČ demokratická republika (KLDR) KLDR patĜí mezi nejvČtší vlastníky chemických zbraní na svČtČ. Odhaduje se, že je držitelem 1 000 – 5 000 tun BCHL, pĜiþemž by mČlo jít o fosgen, kyanovodík, yperit a sarin. Velitel amerických ozbrojených sil v Koreji však v roce 2002 tvrdil, že KLDR disponuje pouze BCHL, které byly používány v 1. sv. válce (tedy fosgen, lewisit a rĤzné druhy yperitu). Spekuluje se, že KLDR je schopná vyrábČt 4 500 tun BCHL za rok v dobČ míru. V dobČ války je schopna rozšíĜit výrobu až na 12 000 tun za rok. Souþasné BCHL jsou skladovány nejen v zásobnících, ale i laborovány v munici, a to v dČlostĜeleckých granátech a bojových hlavicích raket. ÚdajnČ v KLDR existuje dvanáct zaĜízení, kde jsou vyrábČny anebo skladovány BCHL. KLDR není smluvním státem Úmluvy.[22] 2.4.7. Egypt Egypt je další stát, který doposud nepodepsal Úmluvu a od roku 1993 nČkolikrát odmítl stát se jejím þlenem. Je jednou z mála zemí, která použila CHZ ve váleþném konfliktu po skonþení první svČtové války, a to v prĤbČhu Jemenské obþanské války (1962 – 1970). V tomto konfliktu byly údajnČ použity letecké pumy a dČlostĜelecké granáty naplnČné yperitem a fosgenem. Vedly se dohady, že došlo i k použití nervovČ paralytických látek, tento pĜedpoklad však nebyl nikdy potvrzen. Po roce 1970 neexistuje pĜíliš mnoho vČrohodných sdČlení z otevĜených zdrojĤ týkající se egyptského programu CHZ. Spekuluje

32

se, že poskytoval své CHZ Sýrii v 70. letech 20. stol. a Iráku v 80. letech 20. stol. V 80. letech 20. stol. spolupracoval s USA na programu ochrany proti CHZ. Egypt zahájil svĤj program CHZ jako odpovČć na utajené provozování kapacit jaderných zbraní v Izraeli.[23] 2.4.8. Jihoafrická republika (JAR) JAR ratifikovala Úmluvu dne 13. záĜí 1995. Když Úmluva vstoupila v platnost dne 29. dubna 1997, všechna prĤmyslová chemická zaĜízení JAR se stala pĜedmČtem mezinárodní inspekce. V roce 1981 byl zahájen program chemických a biologických zbraní tzv. Project Coast, který mČl charakter obranný i útoþný. V obranném programu se JAR podaĜilo vyrobit jedny z nejlepších prostĜedkĤ individuální ochrany v tehdejší dobČ. V útoþném programu bylo zĜízeno nČkolik výrobních a výzkumných zaĜízení, která byla orientována na výrobu a laboraci BCHL do munice (pĜedevším se jednalo o látky typu CS a CR) a rovnČž na výrobu zaĜízení pro speciální operace urþené na likvidaci nepĜátel státu. V rámci tohoto programu byla vyrobena i nepatrná množství dalších BCHL (yperit, sarin, tabun, látka BZ a pravdČpodobnČ i VX). RovnČž tento program pracoval i na výzkumu psychicky zneschopĖujících látek (napĜ. LSD a kokain), pĜiþemž nČkolik tČchto látek bylo distribuováno na þerný trh pro vlastní výnos. Projekt Coast byl oficiálnČ ukonþen v roce 1993. Existují signály, že nČkolik zasvČcených lidí do Projektu Coast nabízelo technologie rĤzným „problémovým“ režimĤm jako napĜ. Libyi, zahraniþním zpravodajským službám, na þerný trh a možná i pravicovým extremistĤm. NČkteré prameny uvádí, že JAR použila látku BZ na jednotky Fronty pro osvobození Mozambiku v roce 1992.[24] 2.4.9. Sýrie Sýrie není smluvním státem Úmluvy, i když od roku 2004 se snaží angažovat v Organizaci. Zrození chemického programu v Sýrii se vztahuje k poþátku roku 1980. Sýrie v té dobČ vybudovala chemický arzenál jako protiváhu konvenþních sil Izraele. První výrobní zaĜízení byla postavena v 2. polovinČ 80. let 20. stol. NejzásadnČjší význam mČla výroba sarinu, která byla zahájena v roce 1984, pĤvodnČ mČl být sarin uskladnČn do leteckých pum, ale vzhledem k vzdušné pĜesile Izraele se zaþal laborovat do bojových hlavic raket, to bylo v roce 1987. Mimo jiné byla v Sýrii ještČ zahájena výroba yperitu a spekuluje se i o výrobČ látek typu V. V souþasné dobČ se pĜedpokládá, že Sýrie má 100 – 200 raket SCUD vybavených sarinem (nČkteré z nich dokonce i látkou VX) a že je skladováno nČkolik set tun sarinu a yperitu v dČlostĜeleckých granátech a leteckých pumách. Dále se má za to, že v Sýrii existují nejménČ tĜi zaĜízení na výrobu CHZ, která by mohla být využita. RovnČž se pĜedpokládá, že Sýrie od roku 1990 stále pracuje na svém výzkumu látek typu V a usiluje o zdokonalení dostĜelu balistických raket.[25] 2.4.10. Alžírsko Alžírsko ratifikovalo Úmluvu 8. srpna 1995. Existuje podezĜení, že Alžírsko použilo BCHL v boji proti teroristĤm v kvČtnu 2006. Neexistují však žádná další sdČlení, které by toto podezĜení potvrzovala.[26]

33

2.4.11. Írán Írán ratifikoval Úmluvu dne 3. listopadu 1997 a byl aktivním úþastníkem pĜi práci Organizace. PĜiznal, že v prĤbČhu irácko-íránské války (1980 – 1988) existoval program na výrobu BCHL (nervovČ paralytické látky – yperit, fosgen a kyanovodík), které ke konci konfliktu Írán nČkolikrát sporadicky použil ve formČ dČlostĜeleckých granátĤ a leteckých pum. Poþet obČtí CHZ ze strany Íránu se odhaduje na deseti tisíce. Írán vlastnictví a použití CHZ ve váleþném konfliktu striktnČ odmítá. Po ratifikaci Úmluvy byla však þinnost zaĜízení na výrobu CHZ zastavena, objekt byl zpĜístupnČn mezinárodním inspekcím a poté zniþen nebo pĜebudován pro mírové úþely. USA však na pĜelomu tisíciletí tvrdily, že Írán ve svém chemickém programu pokraþuje, že je schopen vyrobit 1 000 tun BCHL za rok a že vlastní nČkolik tisíc tun BCHL (sarin, yperit, fosgen, kyanovodík, látku CS a dokonce i látky typu V) v zásobnících i laborovaných do chemické munice (155 mm dČlostĜelecké granáty, minometné stĜelivo, letecké pumy, chemické bojové hlavice do raket SCUD). Jelikož se tyto informace z žádných otevĜených zdrojĤ nepotvrdily, musely USA ze svých výrokĤ slevit. V roce 2008 vláda USA tvrdila, že velký a neustále se rozvíjející íránský prĤmysl je schopen okamžité výroby chemických zbraní.[27] 2.4.12. Irák Irák ratifikoval Úmluvu dne 13. ledna 2009 jako její 186. stát. Irák deklaroval dvČ skladovací zaĜízení s chemickou municí (s laborovanou i nelaborovanou BCHL), nČkterými prekurzory a rovnČž pČt bývalých zaĜízení na výrobu CHZ. RovnČž by mČl Irák dodat plán na zniþení zbývajících CHZ. Od poþátku 80. let byly v Iráku vyrobeny tisíce tun BCHL. USA a západní Evropa poskytovala Iráku klíþové technologie pro výrobu moderních BCHL. V prĤbČhu irácko-íránské války byl poprvé v roce 1983 použit Irákem yperit. O rok pozdČji se zaþal používat tabun, poprvé došlo ke svržení leteckých pum naplnČných nervovČ paralytickými látkami. Irák se ve své þinnosti stále zdokonaloval, válka však skonþila nerozhodnČ, pĜímČĜím. RovnČž použil CHZ proti vlastnímu civilnímu obyvatelstvu (1988). Poþátkem 90. let byl Irák držitel 1 000 tun BCHL (nervovČ paralytických látek, yperitu). Od kvČtna roku 1985 do prosince roku 1990 vyvíjel nervovČ paralytickou látku VX a vlastnil také jednoduchou binární munici. Po prohrané válce v Perském zálivu Irák deklaroval UNSCOM (United Nations Special Comission), že v letech 1982 – 1990 vyrobil 3 859 tun BCHL a více než 125 000 kusĤ plnČné a neplnČné chemické munice. Do konce roku 1998 bylo v Iráku pod dohledem UNSCOM zniþeno 690 tun BCHL, 30 tun tabunu a 70 tun sarinu, 3 275 tun prekurzorĤ a dále nČkterá výrobní a výzkumná zaĜízení. Finální správa UNSCOM pro OSN obsahovala informace, že UNSCOM není schopen ovČĜit data, která Irák deklaroval v dĤsledku používání chemických zbraních v irácko-íránské válce a také tvrdil, že nČkterá munice byla ztracena a také z nedostatku informací o látce VX, aþkoliv byly nalezeny prekurzory pro výrobu této látky. V prosinci 1998 byl UNSCOM z Iráku vyhnán a následovala operace Desert Fox, jejímž cílem byla vytipovaná zaĜízení programu na výrobu ZHN. V letech 1999 – 2002 se všeobecnČ vČĜilo, že Irák obnovuje svĤj program CHZ. Od listopadu 2002 do bĜezna 2003 pĤsobila na území Iráku další komise OSN (UNMOVIC – United Nations Monitoring, Verification and Inspection Comission), která potvrdila zniþení 30 – 39 % deklarovaného množství (1,5 tuny) látky VX a nalezla malé 34

množství munice vyrobené do roku 1990. Neshledala dĤkazy o pokraþování nebo znovuotevĜení iráckého chemického programu. USA odmítly závČry UNMOVIC a pod záminkou, že Irák vlastní a dále pokraþuje v programu výroby ZHN, zaútoþily na Irák (Operation Iraqi Freedom – OIF), což mČlo za následek svržení Husajnova režimu. Po svržení Husajnova režimu v dubnu 2003 byl ustanoven Iraq Survey Group (ISG), který mČl hledat dĤkazy o programu výroby ZHN. Vzhledem k složité bezpeþnostní situaci, rozloze Iráku a zniþeným archivĤm na zaþátku války, byl celkem neúspČšný, nicménČ 30. dubna 2004 vydal ISG finální zprávu o iráckém programu výroby ZHN. Díky svržení režimu Saddáma Husajna a postupnému pĜedávání správy nad iráckým územím nové irácké vládČ Irák do listopadu 2007 upravil domácí legislativu tak, aby se mohl stát þlenem Úmluvy, což se stalo 12. února 2009.[28] 2.4.13. Izrael Izrael podepsal Úmluvu dne 13. ledna 1993, avšak do dnešního dne ji neratifikoval. Existuje tvrzení, že Izrael zahájil svĤj útoþný program CHZ v roce 1948, ale nejsou o nČm známy žádné informace. Historie a souþasnost CHZ v Izraeli zĤstává pro svČt tajemstvím. Dále existuje teze, že Izrael na svém území vyrábČl a rozmísĢoval chemickou munici. Izrael pravdČpodobnČ dodnes udržuje kapacity CHZ urþených k odvetnému použití, jejich souþasný stav není znám. Vzhledem k tomu, že sousedící arabské zemČ ještČ nepodepsaly Úmluvu (a nČkteré z nich vlastní velké množství CHZ), udržuje Izrael pokroþilou znalost v oblasti CHZ.[29] 2.4.14. Japonsko Japonsko ratifikovalo Úmluvu dne 15. záĜí 1995. Aþkoliv od ukonþení 2. svČtové války neprovádí žádný útoþný program výroby CHZ, je zodpovČdné za zanechanou munici v ýínČ. Jedná se o 300 000 až 400 000 kusĤ munice. Termín pro vyzvednutí munice byl konec roku 2007, ale Japonsko spolu s ýínou požádalo o pČtiletý odklad termínu.[30] 2.4.15. ýína ýína je þlenem hlavních mezinárodních dohod regulujících CHZ. Úmluvu ratifikovala dne 25. dubna 1997. Po ratifikaci Úmluvy ýína deklarovala jedno malé zaĜízení na výrobu CHZ pro útoþné úþely. KromČ toho deklarovala, že není vlastníkem žádných CHZ. Deklarovala pouze starou japonskou chemickou munici z druhé svČtové války zanechanou na území ýíny. ýína se totiž stala obČtí CHZ bČhem druhé svČtové války, nČkteré odhady uvádČjí až 2 000 útokĤ CHZ ze strany Japonska v letech 1937 – 1945. Odkaz tČchto útokĤ nadále pĜetrvává a je hlavním problémem ýíny, odhadované množství zanechaných CHZ na území ýíny se pohybuje kolem 350 000 ks chemické munice. Likvidací zanechaných CHZ bylo povČĜeno Japonsko i ýína, zpoþátku docházelo k tomu, že ýína se neustále odvolávala na Japonsko. Po mnoha letech vyjednávání podepsala ýína s Japonskem smlouvu v þervenci 1999. Podle Úmluvy poskytne zanechávající smluvní stát, tj. Japonsko, všechny nezbytné finanþní a technické prostĜedky, odborné znalosti, objekty i jiné zdroje. Smluvní stát území, tj. ýína, poskytne odpovídající spolupráci. Likvidace mČla zaþít v roce 2000 a skonþit v roce 2007, ale vzhledem k problémĤm v domluvČ požádaly o pČtileté prodloužení. V prosinci 2006 byl vytvoĜen spoleþný orgán v þínské provincii Jilin, kde bylo soustĜedČno 90 % CHZ, orgán byl zĜízen za úþelem likvidace. Dále se ýína 35

s Japonskem dohodly na mobilních zaĜízeních urþených k likvidaci CHZ, které nemohou být bezpeþnČ pĜepraveny do provincie Jilin. V prosinci 2008 zaþalo testování pĜepravy CHZ. Aþkoliv ýína patĜí mezi vyspČlé zemČ, zahájení likvidace se stalo zdlouhavým procesem. JeštČ v bĜeznu 2010 nebyla likvidace CHZ zahájena, protože likvidaþní zaĜízení v Jilin nebylo ještČ dokonþeno. Od roku 1997 se provedlo na území ýíny více jak 170 inspekcí potenciálních chemických zaĜízení na výrobu CHZ. Aþkoliv ýína není souþástí Australské skupiny (skupina státĤ, která se snaží zabránit šíĜení chemických a biologických zbraní tím, že se snaží kontrolovat pohyb chemických látek a biologických agens vþetnČ technologií schopných tyto zbranČ vyrábČt), tak úzce s Australskou skupinou spolupracuje. Oficiální kroky a vyjádĜení þínské vlády staví ýínu do pozice odpĤrce CHZ. USA však podezĜívají ýínu, že tají svĤj program CHZ, i když nemají dostatek dĤkazĤ o tom rozhodnout, zda je v ýínČ aktivní útoþný program CHZ. RovnČž existují spekulace, že ýína drží urþitý arzenál klasických CHZ. USA pĜedpokládají, že je ýína schopna neprodlenČ zahájit výrobu CHZ (v pĜípadČ mobilizace). Další výhrady ze strany USA se zamČĜují na nČkteré chemické provozy vyrábČjící chemické látky tzv. dvojího užití, tzn. látky, které kromČ mírového použití v prĤmyslové výrobČ, jsou zároveĖ prekurzory pro výrobu BCHL. Další obavou je, že ýína vyváží technologie, které by mohly sloužit pĜi výrobČ CHZ do Íránu.[31]

2.5. Chemický terorismus Souþasným pojetím chemického terorismu se rozumí pĜímé ohrožení lidí nebezpeþnou chemickou látkou. Takovou chemickou látkou mĤže být jakákoliv chemická slouþenina nebo jejich smČs, která má nepĜíznivý úþinek na lidský organismus, který mĤže zranit, trvale poškodit, popĜípadČ usmrtit.[32] Existuje mnoho pĜípadĤ použití chemických zbraní popĜípadČ vysoce toxických chemických látek pro teroristické úþely. V následujícím odstavci si pĜipomeneme jen ty nejvýznamnČjší, kdy byly japonskou náboženskou sektou Óm Šinrikjó použity nejtoxiþtČjší BCHL. Za první vČtší test teroristického použití CHZ je považováno použití sarinu sektou Óm šinrikjó dne 27. þervna 1994 ve mČstČ Macumoto. Cílem útoku bylo pomocí speciálnČ vyvinutého rozstĜikovacího systému kontaminovat budovu oblastního soudu. V dĤsledku náhlé zmČny vČtru byla þást náplnČ sarinu vypuštČna do volného prostoru. Výsledkem útoku bylo 7 mrtvých a asi 500 zasažených osob. Nejrozsáhlejší chemický teroristický útok byl proveden 20. bĜezna 1995 kolem 8:00 ráno v tokijské podzemní dráze. ZpĤsob provedení útoku byl jednoduchý: pČt vybraných þlenĤ sekty Óm Šinrikjó, kterým bylo 2 hodiny pĜed útokem aplikováno antidotum, umístilo do 3 vlakových souprav celkem 11 peþlivČ zatavených igelitových sáþkĤ naplnČných 30 % sarinem, a v synchronizovaném rozmezí 3 – 5 minut propíchlo igelitové sáþky naostĜenými hroty deštníkĤ. Chemický útok v tokijském metru si vyžádal 12 obČtí a zranil více než 1000 osob, z þehož 17 bylo v kritickém stavu, 37 bylo vážnČ zdravotnČ postiženo a 984 bylo poškozeno jen lehce. Celkový poþet obČtí byl však podle policejní zprávy 4460 osob. Je známo, že pokud by byl použit sarin vyšší þistoty a v jeho nejúþinnČjší formČ – aerosolu poþty obČtí by byly nesrovnatelnČ vyšší. Na základČ pĜedchozích zkušeností z útoku v Macumoto byl sarin rychle identifikován a byly zahájeny úþinné záchranné práce a antidotní terapie.[3]

36

Pro teroristické úþely mohou být kromČ nervovČ paralytických látek použity i další BCHL (zpuchýĜující, dusivé a všeobecnČ jedovaté látky). ZpuchýĜující látky by byly použity spíše v pĜípadČ vyvolání zneschopnČní než usmrcení. Jestliže by cílem chemického teroristického útoku bylo spíše zranit mnoho lidí a pĜetížit regionální zdravotnická zaĜízení, než zpĤsobit hromadná úmrtí, v tom pĜípadČ zpuchýĜující látky, pĜedevším yperit, mohou být vhodnými prostĜedky. Vzhledem k tomu, že vČtšina dusivých látek (chlor, fosgen atd.) jsou bČžnČ snadno dostupné prĤmyslové chemické látky, mohou být teroristy snadno zneužity. Totéž platí pro všeobecnČ jedovaté látky, kyanovodík a chlorkyan. PĜi hodnocení možnosti chemického terorismu nelze zanedbávat fakt, že vedle BCHL mohou být použity taky další chemické látky, které nemusí být pĜedmČtem žádných kontrolních þinnností. Jako pĜíklad si mĤžeme uvést situaci z roku 2001, kdy belgické bezpeþnostní síly nalezly koncem záĜí 2001 v centru Bruselu více než stokilogramovou nálož, která obsahovala chemickou látku hydrazin. Vážnou hrozbu pĜedstavují teroristické útoky na petrochemická a chemická zaĜízení. Destrukce výbušninou nebo zásah reaktivní stĜelou vyvolá u chemických a petrochemických zaĜízení, obsahujících toxické, komprimované, zápalné a výbušné látky, dramatický výbušný dČj, jehož následkem jsou obrovské materiální škody.[33]

37

3. ÚMLUVA O ZÁKAZU CHEMICKÝCH ZBRANÍ 3.1. Jednání o zákazu chemických zbraní pĜedcházející ÚmluvČ Za poþátek skuteþných jednání, která vedla k zákazu CHZ, se považuje Petrohradská konference z roku 1868, na níž byla pĜijata Petrohradská deklarace, která prohlašuje, že jediným legitimním cílem, o nČjž se mají státy ve válce snažit, je oslabení vojenských sil nepĜítele. Na mírovou konferenci v PetrohradČ navazuje Bruselská konference z roku 1874, na níž byla pĜijata Bruselská mezinárodní deklarace o zákonech a zpĤsobech vedení války, která už mČla pĜímý vztah k budoucím CHZ, pĜesnČji Ĝeþeno, zakazuje použití jedovatých a otravných zbraní a zbraní, stĜel a látek zpĤsobujících nadbyteþné utrpení. ZmínČné deklarace nikdy nevstoupily v platnost, otevĜely však cestu k dalším jednáním. Následovaly dvČ mezinárodní mírové konference v Haagu, z nichž první se uskuteþnila v roce 1899 a byla na ní pĜijata Haagská deklarace o dusivých plynech, která zakazuje smluvním státĤm použití projektilĤ, jejichž jediným cílem je šíĜení dusivých nebo niþivých plynĤ. Následující Haagská konference z roku 1907 prodloužila platnost pĜedcházející konvence z roku 1899 a zakázala použití stĜel, jejichž jediným cílem je šíĜení dusivých a jiných otravných plynĤ. Dne 17. þervna 1925 byl podepsán v ŽenevČ Protokol o zákazu váleþného použití dusivých, jedovatých a jiných plynĤ a bakteriologických metod vedení války, tzv. Ženevský protokol, který je považován za nejstarší a dosud trvale platný mezinárodnČ právní dokument o regulaci zbrojení. Pro každou smluvní zemi vstoupil v platnost dnem její ratifikace, popĜípadČ notifikace.[5] Protokol však nezakazuje vývoj a výrobu CHZ.[10] Podepsalo jej celkem 38 státĤ dne 17. þervna 1925 a vstoupil v platnost 8. února 1928. ýeskoslovensko jako jeden z jeho prvních úþastníkĤ Protokol podepsalo 17. þervna 1925 a ratifikovalo jej 16. srpna 1938 s výhradou na odvetné použití CHZ v pĜípadČ útoku proti nČmu tČmito prostĜedky vedení války. ěada signatáĜĤ ratifikovala Protokol s výhradou rĤznČ formulovanou a vČcnČ spoþívající ve skuteþnosti, že se daná zemČ nebude cítit Protokolem vázána vĤþi státu, jenž jako první dohodu poruší. V podmínkách mezinárodního práva však již byl nahrazen a doplnČn Úmluvou o chemických zbraních z roku 1993.[9]

3.2. Obecné informace o ÚmluvČ Úplný název v anglickém jazyce zní Convention on the Prohibition of the Development, Production, Stockpiling and Use of Chemical Weapons and on their Destruction – CWC, þeský pĜeklad zní Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadČní zásob a použití chemických zbraní a o jejich zniþení (dále jen „Úmluva“). Trvání Úmluvy je neomezené a vstoupila v platnost dne 29. dubna 1997 – 180 dní po uložení 65. ratifikaþní listiny. DepozitáĜem Úmluvy je generální tajemník OSN.[2]

3.3. Obsah Úmluvy Úmluva se skládá z preambule, 24 þlánkĤ a 3 pĜíloh – PĜílohy o chemických látkách, PĜílohy o provádČní a kontrole (Kontrolní pĜíloha) a PĜílohy o ochranČ dĤvČrných informací (DĤvČrnostní pĜíloha) – které tvoĜí nedílnou souþást Úmluvy. Úmluva se od 38

ostatních dosud pĜijatých mezinárodních dohod liší svou univerzálností a propracovaným systémem verifikace plnČní závazkĤ vyplývajících z této Úmluvy.[2] 3.4. Cíle Úmluvy Úmluva je prvotním souhrnným mechanismem, který je zamČĜen na likvidaci celé jedné kategorie ZHN a zároveĖ stanovuje opatĜení pro kontrolu dodržování tohoto závazku. Hlavním zámČrem Úmluvy je naprosto zamezit možnosti použití CHZ. UskuteþnČní tohoto zámČru zahrnuje nejen likvidaci souþasných zásob CHZ a zabránČní jejich šíĜení resp. šíĜení komponent pro jejich výrobu, ale zároveĖ pĜedpokládá vytvoĜení efektivního systému, který by smluvním státĤm umožnil ochranu v situacích, kdy by byly CHZ pĜes veškeré úsilí použity.[34] 3.5. Souþasný stav zavedení Úmluvy o zákazu chemických zbraní Úmluva se opírá o þtyĜi základní pilíĜe, kterými jsou chemické odzbrojení, kontrola nešíĜení, pomoc a ochrana a mezinárodní spolupráce. Chemické odzbrojení pĜedstavuje povinnost smluvních státĤ nevyvíjet, nevyrábČt a nepoužívat CHZ a zlikvidovat souþasné arzenály CHZ a jejich výrobní zaĜízení do 10 let po vstupu Úmluvy v platnost, tj. do roku 2007. Kontrola nešíĜení je zajištČna soustavou deklarací a notifikací údajĤ smluvními státy podle požadavkĤ Organizace, verifikací tČchto údajĤ mezinárodními inspekþními týmy a kontrolou vývozu a dovozu chemických látek zahrnutých v ÚmluvČ. V rámci pomoci a ochrany je umožnČno smluvním státĤm, které nemají vybudován odpovídající systém ochrany pĜed úþinky CHZ, požádat Organizaci o pomoc v pĜípadČ napadení CHZ a tuto pomoc obdržet. Úmluva dále pĜedpokládá intenzivní mezinárodní spolupráci a mezinárodní výmČnu vČdeckých a technických informací, chemických látek a zaĜízení pro výrobu, zpracování nebo použití chemických látek pro úþely nezakázané Úmluvou ve prospČch posílení technického a hospodáĜského rozvoje všech smluvních státĤ.[35] Do 31. prosince 2009 se stalo smluvními státy Úmluvy 188 státĤ svČta. Mezi signatáĜské státy, které ještČ Úmluvu neratifikovaly, patĜí Izrael a Myanmar (Barma). Mezi zbývajících 5 státĤ, které dosud ani nepodepsaly, ani nepĜistoupily k ÚmluvČ, patĜí Angola, Egypt, KLDR, Somálsko a Sýrie.[36] Tab. 4 – Státy, které Úmluvu podepsaly, ale ještČ neratifikovaly[36] Stát Izrael Myanmar

Podpis 13. ledna 1993 14. ledna 1993

Tab. 5 – Státy, které Úmluvu nepodepsaly, ani k ní nepĜistoupily[36] Státy Angola Egypt KLDR Somálsko Sýrie 39

Izrael

Sýrie

KLDR

Egypt Barma Somálsko Angola

Obr. 3 – Státy, které nejsou þleny Úmluvy[37] 3.5.1. Chemické odzbrojení KromČ již dĜíve známých vlastníkĤ, USA a Ruska, deklarovala vlastnictví tČchto zbraní i Indie, Jižní Korea, Albánie, Irák a Libye. Celkem 13 smluvních státĤ deklarovalo zaĜízení pro výrobu CHZ: Bosna a Hercegovina, ýína, Francie, Indie, Irák, Írán, Japonsko, Libye, Rusko, Velká Británie, USA, Jižní Korea, Srbsko a ýerná Hora. Staré CHZ na svém území deklarovalo 13 státĤ, 3 státy deklarovaly CHZ zanechané na svém území.[38] Staré chemické zbranČ jsou Úmluvou definovány jako zbranČ, které byly vyrobeny buć pĜed rokem 1925, nebo v období 1925 – 1946, které se zhoršily v takovém rozsahu, že nejsou dále vhodné. Zanechané chemické zbranČ jsou chemické zbranČ, vþetnČ starých chemických zbraní, jež byly zanechány státem po 1. lednu 1925 na území jiného státu bez jeho souhlasu.[35] CelkovČ bylo deklarováno 70 zaĜízení pro výrobu CHZ ve 13 smluvních státech, 38 zaĜízení pro skladování CHZ (7 státĤ), 37 zaĜízení pro likvidaci CHZ (6 státĤ), 47 míst se starými CHZ (13 státĤ) a 35 míst se zanechanými CHZ (3 státy). Od dubna 1997 do 30. záĜí 2010 inspektoĜi Organizace uskuteþnili celkem 4 167 inspekcí na území 81 smluvních státĤ, vþetnČ 2 305 inspekcí v zaĜízeních vztahujících se k CHZ. Bylo provedeno 195 inspekcí v zaĜízeních vztahujících se k CHZ z celkového poþtu 227 deklarovaných. 100% deklarovaných zásob CHZ bylo inventarizováno a ovČĜeno. 180 státĤ pĜijalo pĤvodní prohlášení. 100 % deklarovaných zaĜízení pro výrobu CHZ bylo vyĜazeno. 64 ze 70 deklarovaných zaĜízení pro výrobu CHZ deklarovaných Organizaci byla buć zniþena (43) nebo pĜevedena k mírovým úþelĤm (21).[38] Tab. 6 – Poþty deklarovaných a zlikvidovaných CHZ[38]

Deklarované CHZ Zlikvidované CHZ

CHZ (v tunách) 71 194 44 131

CHZ v munici (v milionech ks) 8,67 3,95

40

Tab. 7 – Deklarovaná a kontrolovaná místa vztahující se k CHZ[38]

ZaĜízení pro výrobu CHZ ZaĜízení pro likvidaci CHZ ZaĜízení pro skladování CHZ Ponechané CHZ Staré CH Celkem

Smluvní státy, které deklarovaly zaĜízení

Deklarovaná zaĜízení

Zkontrolovaná místa

Provedené inspekce

13

70

67

420

6

37

37

1 309

7

38

36

426

3 13

35 47 227

25 30 195

55 95 2 305

Grafické znázornČní þ. 4 – Likvidaþní proces vlastníkĤ CHZ Kategorie 1 0 10

%

0 10

%

0% 10 % 85

48

%

0%

Albánie

Jižní Korea

Indie

USA

Rusko

Irák

0%

Libye

CHZ, jenž jsou deklarovány smluvními státy se v souladu s Úmluvou pro úþely likvidace þlení do tĜí kategorií: Kategorie 1 jsou chemické zbranČ obsahující pĜedevším nervovČ paralytické látky a zpuchýĜující látky a jejich þásti þi komponenty. Likvidaþní proces této kategorie CHZ by mČl probíhat ve 4 etapách po vstupu Úmluvy v platnost (v 1. etapČ – do 3 let zlikvidovat nejménČ 1 % CHZ, ve 2. etapČ – do 5 let nejménČ 20 %, ve 3. etapČ – do 7 let nejménČ 45 % a ve 4. etapČ – nejpozdČji do 10 let zlikvidovat veškeré CHZ této kategorie). Ve

41

výjimeþných situacích mĤže Konference smluvních státĤ na požadavek dotþeného smluvního státu rozhodnout o pĜípadném prodloužení jednotlivé prĤbČžné lhĤty þi koneþného termínu likvidace všech CHZ Kategorie 1, koneþný termín likvidace CHZ však nesmí být prodloužen o více než 5 let. Kategorie 2 pĜedstavuje CHZ na bázi všech ostatních BCHL (napĜ. fosgen, kyanovodík apod.) a jejich þásti þi komponenty. Likvidace CHZ této kategorie musí být dokonþena nejpozdČji 5 let po vstupu Úmluvy v platnost, pĜiþemž CHZ mají být likvidovány rovnomČrnČ po stejných množstvích každý rok po celou dobu likvidaþního procesu. Do Kategorie 3 jsou zaĜazeny nenaplnČná munice a zaĜízení specificky urþená pro použití v pĜímé souvislosti s nasazením CHZ (napĜ. rakety, letecké pumy, dČlostĜelecké granáty, letecká rozstĜikovací zaĜízení, trhací nálože apod.), pĜiþemž i tyto CHZ mají být likvidovány rovnomČrnČ po stejných množstvích každý rok po celou dobu likvidaþního procesu.[2] 3.5.2. Kontrola nešíĜení Tento pilíĜ patĜí mezi jeden z nejvýznamnČjších úkolĤ souþasnosti a dĤležitých principĤ Úmluvy. Praktické provádČní tohoto principu vede k zabezpeþení peþlivé kontroly znaþné þásti farmaceutického a chemického prĤmyslu a dále obchodu s chemickými látkami, které jsou vymezeny v ÚmluvČ.[2] CelkovČ bylo deklarováno a verifikaþnímu režimu podléhá 27 výrobních zaĜízení látek Seznamu 1 ve 22 státech, 468 podnikĤ látek Seznamu 2 ve 38 státech, 491 podnikĤ vyrábČjících látky Seznamu 3 ve 36 státech a 4 464 ostatních výrobních podnikĤ v 80 smluvních státech.[40] Od dubna roku 1997 do 30. záĜí 2010 uskuteþnili inspektoĜi Organizace celkem 4 167 inspekcí na území 81 smluvních státĤ, vþetnČ 1 862 inspekcí prĤmyslových objektĤ. Bylo zkontrolováno 1 103 prĤmyslových objektĤ z celkového poþtu 5 450 deklarovaných. Na celém svČtČ podléhá kontrole 4 913 prĤmyslových zaĜízení.[40] Tab. 8 – Deklarace a inspekce[40]

Seznam 1 Seznam 2 Seznam 3 UOCHL a látky PSF Celkem

Smluvní státy, které deklarovaly zaĜízení 22 38 36

Deklarovaná místa nebo zaĜízení

Zkontrolovaná Provedené místa inspekce

27 468 491

36 254 234

212 512 295

80

4 464

579

843

5 450

1 103

1 862

Úþinnost verifikaþního režimu je závislá na podpoĜe chemického prĤmyslu. Pro získání této podpory musejí být realizovány dvČ zásadní podmínky. První podmínka zní, že pĜíslušné smluvní státy a Organizace zajistí odpovídající ochranu jakýchkoliv dĤvČrných obchodních informací, jejichž poskytnutí je nezbytné pro demonstrování vyhovČní

42

opatĜením Úmluvy. Druhá podmínka zase pĜedpokládá, že povinnosti Úmluvy budou spravedlivČ rozdČleny na chemický prĤmysl všech smluvních státĤ.[35] 3.5.3. Pomoc a ochrana Pomoc a ochrana proti CHZ je založena na principu kolektivní obrany, jak je definována a uznávána Chartou Spojených národĤ, a závisí na úþinnosti mezinárodní spolupráce. Tato spolupráce posiluje odpor mezinárodního spoleþenství proti použití CHZ i právní normy obsažené v ÚmluvČ. Každý smluvní stát se zavazuje poskytovat pomoc prostĜednictvím Organizace a za tímto úþelem si vybere jeden nebo více z následujících zpĤsobĤ: → pĜíspČvek do dobrovolného fondu pomoci, → uzavĜení dohody s Organizací o poskytnutí pomoci na požádání, → oznámení, jaký druh pomoci by mohl smluvní stát poskytnout v odpovČć na výzvu Organizace.[35] Úmluva rozšiĜuje pro smluvní státy bezpeþnostní záruky. ÚstĜedním motivem Úmluvy jsou negativní bezpeþnostní záruky – smluvní státy nemohou použít CHZ za žádných podmínek nejen proti jinému smluvnímu státu, ale ani proti státu nesmluvnímu. Kontrola likvidace CHZ, odpovídajících zaĜízení a stálý monitoring, který potvrzuje, že se CHZ nevyrábČjí, posilují naprostý zákaz CHZ. PĜesto však možnosti použití CHZ nelze kategoricky zamezit. MĤže dojít k situaci, kdy proti smluvnímu státu použije CHZ nesmluvní stát nebo smluvní stát, který Úmluvu nedodržel, pĜípadnČ ji vypovČdČl. Pro tyto úþely poskytuje Úmluva smluvním státĤm bezpeþnostní záruky, které je opravĖují k obdržení pomoci a ochrany proti použití nebo hrozbČ použití chemických zbraní a k vývoji, výrobČ, získávání a používání prostĜedkĤ ochrany proti chemickým zbraním.[2] 3.5.4. Mezinárodní spolupráce ýinnost Organizace v oblasti mezinárodní spolupráce je zamČĜena do tĜí rozsáhlých oblastí: → poskytnutí administrativní a technické podpory národním orgánĤm smluvních státĤ, → podpora kapacit, vytváĜených ve smluvních státech, v oblastech významných pro zavedení Úmluvy, → usnadĖování výmČny chemických látek, vybavení, vČdeckých a technických informací, vztahujících se k rozvoji a aplikaci chemie pro úþely nezakázané Úmluvou. Podpora národních orgánĤ smluvních státĤ je jedním z nejdĤležitČjších úkolĤ Organizace v této oblasti, dČje se tak formou poĜádání výcvikových kurzĤ pro pĜíslušníky tČchto orgánĤ a zejména vypracování podpĤrného programu pro pĜípravu deklarací smluvních státĤ. Z hlediska podpory kapacit, vytváĜených ve smluvních státech, je to pĜedevším pomoc národním laboratoĜím (napĜ. financování návštČv vČdeckých pracovníkĤ), sponzorování návštČv expertĤ designovaných laboratoĜí Organizace v národních laboratoĜích a organizace regionálních analytických semináĜĤ. Úmluva klade dĤraz na dĤležitost usnadnČní pĜístupu všech smluvních státĤ k vČdeckým a technologickým informacím. Pro tyto úþely je zaveden program, který by mČl usnadnit vČdcĤm a inženýrĤm smluvních státĤ (z rozvojových zemí a ze zemí s transformující se ekonomikou) absolvovat mezinárodní semináĜe v oblasti chemie a chemické technologie 43

nebo v jiných oblastech relevantních pro zavedení Úmluvy. Cílem dalšího programu Organizace (programu mezinárodního pĜátelství) je pomoci vČdcĤm a inženýrĤm získat zkušenosti prací ve vyspČlých výzkumných institucích, upevnit vazby v rámci spoleþných programĤ výzkumných skupin v rozvojových a industrializovaných zemích. ProstĜednictvím webové sítČ se Organizace snaží podporovat výmČnu chemických technologií i laboratorního vybavení. Organizace financuje i jednoúþelové výzkumné projekty v rozvojových zemích, pĜipravuje databázi chemických látek podle seznamĤ Úmluvy a nabízí volný servis chemických informací institucím ve smluvních státech.[35] Organizace udržuje styk s mezinárodními a národními chemickými sdruženími. Tyto kontakty jsou obzvláštČ dĤležité, protože umožĖují výmČnu názorĤ mezi pĜedstaviteli chemického prĤmyslu, národních úĜadĤ a Organizace, a tak je získávána podpora chemického prĤmyslu zavádČcímu procesu Úmluvy.[35]

3.6. Organizace pro zákaz chemických zbraní 3.6.1. Obecné informace Anglický název zní Organisation for the Prohibition of Chemicals Weapons – OPCW, þeský pĜeklad je Organizace pro zákaz chemických zbraní (dále jen „Organizace“). Organizace je mezinárodním orgánem pro zavedení Úmluvy od jejího vstupu v platnost a sídlí v nizozemském Haagu. Organizace zároveĖ funguje i jako fórum pro konzultace mezi smluvními státy a jejich spolupráci v oblasti chemického odzbrojení.[35] Organizace uzavĜela v roce 2001 smlouvu o spolupráci s OSN, s kterou úzce spolupracuje. Tak jako v OSN se v Organizaci používá 6 oficiálních jazykĤ, kterými jsou angliþtina, francouzština, þínština, arabština, ruština a španČlština. Roþní rozpoþet Organizace (pĜíspČvková stupnice vychází z pĜíspČvkové stupnice OSN), do kterého pĜispívají podle velikosti svých ekonomik všechny þlenské státy, v souþasné dobČ þiní kolem 75 milionĤ EUR.[41] 3.6.2. Hlavní orgány Konference smluvních státĤ Je hlavním a nejvyšším orgánem Organizace, který je složen ze všech smluvních státĤ. Konference smluvních státĤ pĜijímá veškerá dĤležitá rozhodnutí, která se vztahují k procesu zavedení Úmluvy. Dále hodnotí všechny otázky v rozsahu stanoveném Úmluvou a mĤže vydávat návrhy a pĜijímat rozhodnutí k problematice zabývající se Úmluvou, kterou vznese smluvní stát nebo pĜedloží Výkonná rada. Dále dohlíží na provádČní Úmluvy, pĜijímá opatĜení k uskuteþnČní jejího obsahu a cíle, vyhodnocuje její dodržování a provádí kontrolu nad þinností Výkonné rady a Technického sekretariátu. Její Ĝádná zasedání se konají jednou roþnČ. Výkonná rada Jedná se o exekutivní orgán Organizace, který je složen z 41 smluvních státĤ, které jsou do nČj voleny na bázi regionálního zastoupení na období 2 let. Ve Výkonné radČ je v souladu s klíþem stanoveným Úmluvou zastoupeno 5 regionálních skupin (Afrika 9, Asie 9, Východní Evropa 5, Latinská Amerika a Karibik 7 a Západní Evropa a jiné státy 10 zástupcĤ; 1 další místo je obsazováno na bázi rotaþního principu smluvním státem z Asie 44

nebo Latinské Ameriky a Karibiku). ýleny Výkonné rady volí Konference smluvních státĤ, volení þleni jsou navrženi jednotlivými regionálními skupinami pĜi zohlednČní rovnomČrného geografického zastoupení, dĤležitosti národního chemického prĤmyslu a politických a bezpeþnostních zájmĤ. Konference smluvních státĤ na svém pravidelném zasedání volí vždy polovinu z jejích þlenĤ. PĜedseda Výkonné rady je volen na posledním pravidelném zasedání Výkonné rady, a to pĜed uplynutím roþního funkþního období pĜedcházejícího pĜedsedy. Výkonná rada je zodpovČdná Konferenci smluvních státĤ a jejím úkolem je pĜedevším pĜispívat k efektivnímu provádČní a dodržování Úmluvy. Dále dohlíží na þinnost Technického sekretariátu, spolupracuje s národními orgány smluvních státĤ a na požádání uvádí v soulad jejich vzájemné konzultace. Do oblasti její odpovČdnosti náleží také jednání o návrhu programu a rozpoþtu, sdČlení o provádČní Úmluvy a schvalování dohod o inspekcích se smluvními státy.[42] Technický sekretariát Technický sekretariát se zabývá zejména 2 hlavními þinnostmi: administrativní a kontrolní. Administrativní þinnost pĜipravuje materiály týkající se jednání ostatních orgánĤ Organizace, pĜedevším návrhy programu a rozpoþtu, dále zprávy o provádČní Úmluvy, které zahrnují prĤbČh i výsledky inspekcí, a kromČ toho pĜijímá jménem Organizace i korespondenci vztahující se k provádČní Úmluvy. Technický sekretariát má pČt divizí: verifikaþní, vnČjších vztahĤ, inspektorát, mezinárodní spolupráce a pomoci a administrativní. Kontrolní þinnost zabezpeþuje divize verifikaþní, která posuzuje pĜedané deklarace a pĜipravuje materiály pro inspekþní þinnosti, a inspektorát odpovČdný za organizaci a provádČní inspekcí v objektech, které podléhají verifikaþním závazkĤm. Technický sekretariát je tvoĜen asi 500 pracovníky (vþetnČ asi 200 inspektorĤ) v þele s generálním Ĝeditelem.[35] 3.6.3. Pomocné orgány Výbor pro administrativní a finanþní otázky Je tvoĜen asi 15 specialisty v oblasti administrativního managementu a financí, kteĜí hodnotí a poskytují doporuþená stanoviska vztahující se pĜedevším k problematice rozpoþtu. Tento výbor zasedá dvakrát do roka. VČdecký poradní sbor Je tvoĜen pĜibližnČ 20 významnými vČdci s odbornými znalostmi v oblasti chemie, chemické analýzy, toxikologie, vlastností BCHL a jejich bezpeþné likvidace, prĤmyslové chemie a chemického inženýrství, kteĜí jsou þleny smluvních státĤ. Zasedání VČdeckého poradního sboru se konají jednou do roka. VČdecký poradní sbor poskytuje doporuþení, která se vztahují k odborným chemickým otázkám. DĤvČrnostní komise Má 20 þlenĤ, kteĜí jsou jmenováni Konferencí smluvních státĤ. DĜíve než jsou þlenové Konferencí smluvních státĤ jmenováni, jsou všichni kandidáti navrženi jednotlivými regionálními skupinami, do kterých jejich smluvní státy patĜí.[42] 45

4. ýESKÁ REPUBLIKA A CHEMICKÉ ZBRANċ 4.1. Historie V období mezi svČtovými válkami se v ýeskoslovensku pĜipravoval program chemické obrany jako reakce na pĜípravu NČmecka na chemickou válku. Tato pĜíprava zahrnovala nejen prĤmyslovou výrobu ochranných, detekþních a dekontaminaþních prostĜedkĤ, ale i výrobu BCHL. Obranná doktrína ýeskoslovenska pĜedpokládala použití malého množství CHZ, kontaminací povrchu yperitem (rozstĜikovaného z pĜenosných zaĜízení, vozidel a železniþních vagónĤ) a použitím chemických pozemních min, v kombinaci s obrannými prostĜedky. VýhledovČ, poþínaje rokem 1938, byl pĜedpokládán vývoj chemických dČlostĜeleckých granátĤ a leteckých pum plnČných fosgenem a dráždivými látkami. V rámci této obranné strategie bylo v pĜedváleþném ýeskoslovensku vyrobeno omezené množství BCHL a prostĜedkĤ pro jejich použití. PĜed zaþátkem 2. svČtové války tak mČlo ýeskoslovensko k dispozici asi 80 tun yperitu a nČkolik tun dráždivých látek (adamsit, chloracetofenon a difenylchlorarsan). KromČ chemických pozemních min, plnČných yperitem, byly k dispozici i chemické dýmové svíþky, plnČné dráždivými látkami. Okupace ýeskoslovenska NČmeckem 15. bĜezna 1939 veškeré aktivity v této oblasti ukonþila. V prĤbČhu 2. svČtové války NČmecko odsunulo z ýeskoslovenska všechny CHZ a odpovídající výrobní a skladovací vybavení. Žádné CHZ z 1. a 2. svČtové války nebo z období mezi svČtovými válkami nebyly v ýeskoslovensku objeveny s výjimkou malých množství výcvikových látek a vybavení. To se týká jak nČmecké okupace ve 2. svČtové válce, tak období 1968 – 1991, kdy byla v ýeskoslovensku umístČna sovČtská vojska.[43]

4.2. ýeská republika a zavedení Úmluvy Ministr zahraniþních vČcí ýeské republiky podepsal Úmluvu dne 14. ledna 1993 a dne 6. bĜezna 1996 byla Úmluva ratifikována. Národní úĜad pro kontrolu zákazu CHZ byl vytvoĜen na základČ rozhodnutí vlády ýR s úþinností od 1. listopadu 1995 v resortu Ministerstva prĤmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) a jeho úkolem byla koordinace veškerých ustanovení vyplývajících z Úmluvy pro ýR.[2] Novelou zákona þ. 249/2000 Sb., kterým se mČní zákon þ. 19/1997 Sb., o nČkterých opatĜeních souvisejících se zákazem CHZ pĜešly od 1. záĜí 2000 kompetence pro kontrolu zákazu CHZ z pĤsobnosti MPO do pĤsobnosti Státního úĜadu pro jadernou bezpeþnost (dále jen „SÚJB“), který souþasnČ vykonává i pĤsobnost ÚĜadu pro kontrolu zákazu chemických zbraní. SÚJB je národním orgánem pro oblast zavedení Úmluvy a jeho úkolem je koordinace veškerých opatĜení, vyplývajících z Úmluvy pro ýR, spolupracovat s Technickým sekretariátem Organizace a s ostatními smluvními státy Úmluvy.[44] Podle poþáteþní deklarace z roku 1997 ýR nemČla a nemá CHZ a zaĜízení pro jejich výrobu, staré CHZ, zanechané CHZ a chemické látky Seznamu 1 (vysoce nebezpeþné látky) a zaĜízení, která by se vztahovala k tČmto látkám a která podléhala deklaraþním povinnostem. Naopak ýR má chemické látky Seznamu 2 (nebezpeþné látky) a zaĜízení vztahující se k tČmto látkám, chemické látky Seznamu 3 (ménČ nebezpeþné látky) a zaĜízení vztahující se k tČmto látkám, ostatní zaĜízení urþená k výrobČ urþitých organických chemických látek (dále jen „UOCHL“) a organických látek obsahujících v molekule fosfor, síru nebo fluor, 46

(dále jen „PSF látky“), látky užívané k potlaþování nepokojĤ v resortech Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti.[44] Vzhledem k tomu, že ýR nemČla ve sledovaném období od 1. ledna 1946 a nemá v souþasnosti CHZ a zaĜízení pro jejich výrobu, není pro ni tedy aktuální pĜímé plnČní prvního a hlavního pilíĜe Úmluvy – chemické odzbrojení. PĜesto je tato Úmluva pro ýR významná, protože deklaraþním a následnČ verifikaþním povinnostem podléhá znaþná þást chemického a farmaceutického prĤmyslu a dalších organizací, které vyrábČjí, zpracovávají, spotĜebovávají, dovážejí nebo vyvážejí Úmluvou stanovené chemické látky. ýR od vstupu Úmluvy v platnost aktivnČ plní veškeré úkoly a závazky, které pro ni vyplývají z þlenství v Organizaci. Byla zpracována potĜebná národní legislativa pro zavedení Úmluvy v ýR, pravidelnČ a v požadovaných termínech jsou pĜedkládány potĜebné deklarace, byl stanoven národní orgán a Organizaci jsou pĜedávány další požadované údaje a vytvoĜila podmínky pro pĜijetí mezinárodní inspekce – na území ýR bylo dosud provedeno 18 mezinárodních inspekcí a pĜi žádné z nich nebylo zjištČno nedodržení Úmluvy (Tab. 9). ýR zorganizovala nČkolik výcvikových kurzĤ pro inspektory Organizace, pro experty smluvních státĤ Úmluvy, semináĜe a konference k problematice zavedení Úmluvy (Tab. 10). Hlavní úsilí je vČnováno vytváĜení podmínek pro poskytnutí pomoci Organizaci podle þlánku X Úmluvy.[45] Tab. 9 – PĜehled mezinárodních inspekcí na území ýR[46] ý. Podnik 1 Luþební závody Draslovka, a. s., Kolín 2 Aliachem, a. s. Synthesia, Pardubice

Rok 1999

PĜedmČt kontroly Látky Seznamu 3

2000

Látky Seznamu 3

3

Spolchemie, a. s., Ústí nad Labem

2000

UOCHL

4 5 6

DEZA, a. s., Valašské MeziĜíþí Chemopetrol, a. s., Litvínov – Záluží Spolana, a. s., Neratovice

2000 2001 2002

UOCHL UOCHL UOCHL

7

Aliachem, a. s., odštČpný závod Synthesia, Pardubice – Semtín

2002

UOCHL

8

Synthesia, a. s., Pardubice – Semtín DUKOL Ostrava, s. r. o., Ostrava – Mariánské H.

2006

UOCHL

2007 2007 2007 2007 2008

UOCHL UOCHL UOCHL (MEěO) UOCHL (MEěO) UOCHL (MEěO)

14 SETUZA, a. s., Ústí nad Labem

2008

UOCHL/PSF, (MEěO)

15 VOP-026 Šternberk, s. p. Divize VTÚO Brno, Vyškov – RychtáĜov 16 BOCHEMIE, a. s., Bohumín

2008

Látky Seznamu 1

2009

UOCHL

17 PRIMAGRA, a. s., Milín 18 BorsodChem MCHZ, s. r. o. Ostrava – Mariánské H.

2009

UOCHL

2010

UOCHL

9 10 11 12 13

AMYLON, a. s., HavlíþkĤv Brod AGROCHEM, a. s., Lanškroun RPN, spol. s r. o., Chrudim ANIVEG ECO, s. r. o., Lovosice

47

Tab. 10 – Hlavní þinnosti ýR ve prospČch Organizace[47] Rok 1994 1997 1998 1999 1999 2000 2002 2003 2003 2003 2004 2005 2005 2006 2006 2007 2008 2009 2010 2010

ýinnost Regionální semináĜ na pĜípravu národního zavedení Úmluvy Výcvik inspektorĤ Organizace Ukázka ýR: Detekce, dekontaminace, mobilní laboratoĜe Výcvik expertĤ smluvních státĤ v civilní ochranČ proti CHZ Cviþení inspektorĤ Organizace pĜi ovČĜování údajného použití CHZ Výcvik expertĤ smluvních státĤ v civilní ochranČ proti CHZ Výcvik expertĤ smluvních státĤ v civilní ochranČ proti CHZ Cviþení inspektorĤ Organizace pĜi ovČĜování údajného použití CHZ Regionální semináĜ smluvních státĤ východoevropské regionální skupiny k zavedení Úmluvy Výcvik expertĤ smluvních státĤ v civilní ochranČ proti CHZ Výcvik expertĤ smluvních státĤ v civilní ochranČ proti CHZ Výcvik inspektorĤ Organizace s reálnými BCHL Výcvik expertĤ smluvních státĤ v civilní ochranČ proti CHZ Výcvik inspektorĤ Organizace s reálnými BCHL Výcvik expertĤ smluvních státĤ pro pokroþilé v civilní ochranČ proti CHZ Výcvik expertĤ smluvních státĤ pro pokroþilé v civilní ochranČ proti CHZ Výcvik expertĤ východoafrické regionální skupiny v civilní ochranČ proti CHZ Výcvik expertĤ smluvních státĤ pro pokroþilé v civilní ochranČ proti CHZ SemináĜ pro pĜedstavitele národních orgánĤ, celních a licenþních orgánĤ východoevropské regionální skupiny o technických aspektech zavedení Úmluvy Výcvik expertĤ smluvních státĤ pro pokroþilé v civilní ochranČ proti CHZ

Místo Brno/NedvČdice Pardubice LáznČ Bohdaneþ Brno/Vyškov LáznČ Bohdaneþ LáznČ Bohdaneþ Brno/Vyškov ěež u Prahy LáznČ Bohdaneþ LáznČ Bohdaneþ Brno/Vyškov LáznČ Bohdaneþ Brno/Vyškov LáznČ Bohdaneþ LáznČ Bohdaneþ LáznČ Bohdaneþ, PĜíbram LáznČ Bohdaneþ Praha LáznČ Bohdaneþ

4.3. Kontrolní þinnost ýeské republiky Rozhodující aktivitou SÚJB na národní úrovni je kontrolní þinnost. Pracovníci SÚJB, oddČlení pro kontrolu zákazu chemických zbraní, roþnČ provádČjí 40 – 50 kontrol podnikĤ, na které se vztahují povinnosti vyplývající z Úmluvy. Kontrolou jsou pokryty veškeré deklarované podniky a výbČrovČ i podniky nedeklarované. SÚJB pĜi své kontrolní þinnosti aktivnČ spolupracuje s ostatními složkami státní správy ýR – Ministerstvem prĤmyslu a obchodu – Licenþní správou v oblasti kontroly pĜevodĤ chemických látek podle Úmluvy, s Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra na základČ uzavĜených meziresortních dohod pĜi kontrolách provádČných u podnikĤ tČchto resortĤ, s Policií ýR a generálním 48

Ĝeditelstvím Hasiþského záchranného sboru ýR pĜi Ĝešení nálezĤ stanovených látek. Úþinná je rovnČž úzká spolupráce s bezpeþnostními složkami ýR. SÚJB rovnČž úzce spolupracuje s Národními úĜady smluvních státĤ pĜedevším v oblasti kontroly dovozĤ a vývozĤ chemických látek. PĜi své þinnosti souþasnČ bere v úvahu snížit na minimum administrativní zátČž dotþených subjektĤ. Úþinnost kontrolního režimu se projevuje i v rámci provádČných mezinárodních inspekcí Organizace. 4.3.1. Obecný cíl kontrol → ovČĜit dodržování ustanovení zákona þ. 19/1997 Sb., o nČkterých opatĜeních souvisejících se zákazem chemických zbraní, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, a jeho provádČcí vyhlášky þ. 208/2008 Sb., v oblasti nakládání se stanovenými látkami, → kontrola evidence stanovených látek v souladu s vyhláškou þ. 208/2008 Sb., → kontrola pĜipravenosti kontrolované osoby na pĜijetí mezinárodní inspekce, → kontrola ohlašovaných údajĤ. 4.3.2. Konkrétní cíl kontrol a) → → →

U organizací nakládajících s látkami Seznamu 1 provČĜování, zda nakládání s tČmito látkami je v souladu s udČlenou licencí, zda nenakládají s neohlášenými chemickými látkami Seznamu 1, zda se tyto látky nedostávají do nepovolaných rukou, pĜípadnČ nepoužívají pro jiné než zákonem þ. 19/1997 Sb., povolené úþely; provČĜování Ĝádné evidence látek Seznamu 1.

b) U organizací nakládajících s látkami Seznamu 2 → provČĜování, zda hlášení organizací o výrobČ, zpracování, spotĜebČ, dovozu a vývozu látek Seznamu 2 je v souladu s existujícím stavem, → ovČĜení nepĜítomnosti jakékoli chemické látky Seznamu 1, zvláštČ její výroby, → zda nedochází k pĜevodu chemických látek Seznamu 2 do nepovolaných rukou pro þinnosti, které jsou zakázány Úmluvou, → provČĜování Ĝádné evidence látek Seznamu 2. c) U organizací nakládajících s látkami Seznamu 3 → provČĜování, zda hlášení organizací o výrobČ, dovozu a vývozu látek Seznamu 3 je v souladu s existujícím stavem, → ovČĜení nepĜítomnosti jakékoli chemické látky Seznamu 1, zvláštČ její výroby, → provČĜování Ĝádné evidence látek Seznamu 3. d) U ostatních chemických výrobních organizací → provČĜování, zda hlášení organizací o výrobČ UOCHL je v souladu s existujícím stavem, → ovČĜení nepĜítomnosti jakékoli chemické látky Seznamu 1, zvláštČ její výroby. Ke splnČní cílĤ kontroly v chemických výrobních podnicích je provádČna podrobná provČrka záznamĤ. Kontrolní tým ovČĜuje materiálovou bilanci výrobní linky nebo provozu a u vybraných výrobních záznamĤ z urþitého þasového období konzistenci údajĤ.

49

PĜi kontrole evidence stanovených látek je ovČĜováno, zda je evidence vedena samostatnČ pro každou skupinu stanovených látek a zda je vedena na pĜíslušných formuláĜích podle vyhlášky þ. 208/2008 Sb. PĜi kontrole pĜipravenosti kontrolovaného subjektu na pĜijetí mezinárodní inspekce Organizace je ovČĜováno: → nepĜetržité spojení pro pĜijetí notifikace inspekce, → organizace a pĜíprava doprovodného týmu, → organizaþní zajištČní pobytu inspekþního a doprovodného týmu, → pĜíprava dokumentace o kontrolovaném subjektu a dotþených provozech vþetnČ map, plánĤ, hlášení, záznamĤ a podkladĤ pro poþáteþní instruktáž.[45] 4.3.3. Chemické látky Seznamu 2 U chemických látek tohoto seznamu musí být každoroþnČ Organizaci deklarovány podniky, které vyrábČjí, zpracovávají nebo spotĜebovávají více než Úmluvou stanovený limit, který je: → 1 kg pro látku BZ, → 100 kg pro amiton a perfluorisobutylen, → 1 t pro prekurzory chemických látek Seznamu 2. Dále smluvní stát poskytne souhrnné národní údaje o celkové výrobČ, zpracování a spotĜebČ, vývozu a dovozu látek Seznamu 2. Deklarace jsou požadovány pro chemické látky Seznamu 2, které jsou vyrábČny jako pĜísada pro smČsi, nebo jako meziprodukty (nezávisle na tom, zda jsou izolovány). Deklarace nejsou požadovány pro smČsi chemických látek, obsahujících do 30 % chemické látky Seznamu 2B. Export chemických látek Seznamu 2 do státĤ, které nejsou þleny Úmluvy, není povolen s výjimkou: → produktĤ pro maloobchodní prodej urþených k soukromé potĜebČ, → produktĤ obsahujících do 1 % chemické látky Seznamu 2A, → produktĤ obsahujících do 10 % chemické látky Seznamu 2B.[48] Tab. 11 – Podniky nakládající s nebezpeþnými látkami v roce 2010 (Seznam 2)[46] ý. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Podnik Výroba stuh – ELAS, s. r. o., Hrádek nad Nisou Lemfeld a syn, Vilémov, spol. s. r. o., Mikulášovice SIGMA-ALDRICH, spol. s. r. o., Praha MERCK, spol. s. r. o., Praha Tylex, Letovice, a. s. STAP, a. s., Vilémov u Šluknova HEDVA, a. s., Moravská TĜebová TEBO, a. s., Nová Vþelnice INOTEX, spol. s r.o., DvĤr Králové n. L. Cayman Pharma, s.r.o. Neratovice

ZpĤsob nakládání PĜevod a zpracování

D/N D

PĜevod a zpracování

D

PĜevod PĜevod Zpracování PĜevod a zpracování PĜevod a zpracování PĜevod a zpracování PĜevod a zpracování SpotĜeba

N N N N D D D N

50

4.3.4. Chemické látky Seznamu 3 U chemických látek Seznamu 3 musí být každoroþnČ Organizaci deklarovány podniky, které vyrábČjí více než Úmluvou stanovený limit, který je 30 t za rok. Dále smluvní stát také poskytne souhrnné národní údaje o celkové výrobČ, vývozu a dovozu látek Seznamu 3. Deklarace jsou požadovány pro chemické látky Seznamu 3, které jsou vyrábČny jako pĜísada pro smČsi, nebo jako meziprodukty (nezávisle na tom, zda jsou izolovány) a samozĜejmČ pro látky Seznamu 3, které pĜekroþily deklaraþní limit. StejnČ jako u chemických látek Seznamu 2 nejsou požadovány deklarace pro smČsi chemických látek, obsahujících do 30 % chemické látky Seznamu 3. Export chemických látek Seznamu 3 do státĤ, které nejsou þleny Úmluvy, je povolen, pokud je deklarován koneþný uživatel této látky a daná chemická látka mĤže být použita výhradnČ pro úþely povolené Úmluvou. Výjimku tvoĜí chemické látky Seznamu 3, které se vyskytují v koncentraci rovné nebo nižší než 30 % a dále spotĜební zboží pro soukromou potĜebu.[48] Tab. 12 – Podniky nakládající s ménČ nebezpeþnými látkami v roce 2010 (Seznam 3)[46] ý. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

Podnik FARMAK, a. s., Olomouc Luþební závody Draslovka, a. s., Kolín UNIPETROL RPA, s. r. o., Litvínov Czech AEROSOL, a. s., RtynČ nad Bílinou Synthesia, a. s., Pardubice – Semtín Lach-Ner, s. r. o., Neratovice Flexfill, s. r. o., Praha, provozovna Lovosice UNIVAR, a. s., Praha GNB chem, a. s., Praha, provozovna Bruzovice Spolpharma, a. s., Ústí nad Labem, závod Olomouc Brenntag ýR, s. r. o., Praha PARAMO, a. s., Pardubice TEVA Czech Industries s. r. o., Opava SIGMA-ALDRICH, spol. s r. o., Praha MERCK, spol. s r. o., Praha CHRYSO Chemie, s. r. o., Praha, Provozovna ýížkovice EURO-Šarm spol. s r. o., Šenov, provozovna SlatiĖany Stachema Kolín, spol. s r. o., Zibohlavy TRIGA spol. s r. o., Praha CB &I Lummus, s. r. o., Brno

ZpĤsob nakládání PĜevod a spotĜeba PĜevod a výroba PĜevod a zpracování

D/N D, D D, D D, D

Nákup a zpracování

N

PĜevod, prodej a výroba D, D, D PĜevod a zpracování, prodej D PĜevod a zpracování

N

PĜevod a prodej

D

PĜevod a spotĜeba

D

PĜevod a zpracování

D

PĜevod a zpracování, prodej PĜevod, nákup a zpracování PĜevod a zpracování PĜevod a prodej PĜevod a prodej

D N D D N

PĜevod a zpracování

D

PĜevod a zpracování, prodej D Nákup a zpracování Nákup a zpracování PĜevod

N N D

51

4.3.5. Urþité organické chemické látky a PSF látky Úmluva také urþuje požadavky na deklarování podnikĤ, které vyrábČjí UOCHL neuvedené v seznamech a zvlášĢ vyþleĖuje þást UOCHL, které obsahují ve své molekule fosfor, síru nebo fluor. Definice UOCHL zahrnuje tĜídu chemických slouþenin obsahujících všechny slouþeniny uhlíku s výjimkou jeho oxidĤ, sulfidĤ nebo karbonylĤ kovĤ. Ohlašovacím povinnostem nepodléhají podniky vyrábČjící výluþnČ výbušniny, polymery nebo uhlovodíky. Smluvní stát musí deklarovat výrobní podniky, které vyrábČjí souhrnné množství UOCHL pĜesahující množství 200 t za rok nebo PSF látek, pokud roþní objem výroby pĜesahuje 30 t každé jednotlivé PSF látky.[48] Tab. 13 – Podniky nakládající s UOCHL/PSF v roce 2010[46] ý. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Podnik FARMAK, a. s., Olomouc Luþební závody Draslovka, a. s., Kolín Bochemie, s. r. o., Bohumín DEZA, a. s., Valašské MeziĜíþí Momentive Specialty Chemicals, a. s., Sokolov OVERLACK, spol. s r.o., Sokolov Cayman, s. r. o., Neratovice Spolana, a. s., Neratovice Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s., Ústí nad Labem VUOS, a. s., Rybitví UNIPETROL RPA, s. r. o., Litvínov INOTEX, spol. s r.o., DvĤr Králové n. L. Synthesia, a. s., Pardubice – Semtín BorsodChem MCHZ, s. r. o., Ostrava – Mariánské Hory ýeská rafinérská, a. s., Litvínov Procter & Gamble – Rakona, s. r. o., Rakovník Agropodnik Jihlava, a. s., Jihlava FABIO PRODUKT, spol. s r. o., Holín DUKOL Ostrava, s. r. o., Ostrava – Mariánské Hory Explosia, a. s., Pardubice – Semtín PRIMAGRA, a. s., Milín DEZA, a. s., odštČpný provoz, Otrokovice Oleochem, a. s., Ústí nad Labem STZ, a. s., Ústí nad Labem Chemotex DČþín a. s., DČþín – Boletice nad Labem Habrinol DČþín s. r. o., DČþín – Boletice nad Labem Enaspol a. s., Teplice – VelvČty Oleochemical, a. s., Liberec PREOL, a. s., Lovosice Spolpharma, a. s., Ústí nad Labem FAME Ústí nad Labem, a. s.

D/N N D D D D N N D D, N N D N D, D D D D D D D N D D D D D D D, D D D D N

52

4.4. Národní legislativa → Zákon þ. 19/1997 Sb., o nČkterých opatĜeních souvisejících se zákazem chemických zbraní, v platném znČní. → Zákon þ. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských spoleþenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití. → Zákon þ. 38/1994 Sb. o zahraniþním obchodu s vojenským materiálem. 4.4.1. Zákon þ. 19/1997 Sb. Tento zákon upravuje práva a povinnosti fyzických nebo právnických osob, související se zákazem chemických zbraní a nakládáním s toxickými látkami a jejich prekurzory, zneužitelnými k porušování zákazu chemických zbraní. Dále upravuje výkon státní správy a kontroly v této oblasti, kterou provádí SÚJB. Tento zákon byl od svého vzniku devČtkrát novelizován, poslední novelizace byla provedena zákonem þ. 281/2009 Sb. s platností od 1. ledna 2011.[49] 4.4.2. Zákon þ. 594/2004 Sb. V první þásti jsou uvedena úvodní ustanovení, kde pĜedmČtem úpravy je pĜedevším kontrola vývozu zboží dvojího užití v rámci dodržování mezinárodních dohod, k nimž se ýR zavázala, dále práva a povinnosti osob pĜepravujících zboží z ýR do jiného þlenského státu EU. Dále jsou zde zmínČny úkoly MPO zabývající se jednotlivými okolnostmi. Dále jsou v tomto zákonČ vymezeny podmínky k získání povolení. Také jsou zde uvedeny druhy povolení, které lze získat, a to konkrétnČ: všeobecné vývozní povolení (všeobecné vývozní povolení Spoleþenství a všeobecné vývozní povolení ýR), individuální vývozní povolení a souhrnné vývozní povolení, dále jsou zde uvedeny povinnosti a požadavky kladené na vývozce v rámci tČchto povolení. Jsou zde také uvedeny náležitosti týkající se žádosti o povolení a následnČ jednotlivé body vztahující se k udČlení, popĜípadČ neudČlení žádosti. Další þást se zabývá povinnostmi vývozce po udČlení povolení, poskytnutím technické pomoci (její definice, náležitosti…), pĜepravou zboží dvojího použití uvnitĜ Spoleþenství (požadavky, náležitosti…), mezinárodním dovozním certifikátem. Je zde uvedeno, kdo odpovídá za kontrolu dodržení naĜízení Rady, prĤbČh kontroly atd., dále výše sankcí atd.[50] Jako konkrétní pĜípad kontroly vývozu zboží a technologií dvojího užití v ýR si mĤžeme uvést rok 2009, kdy bylo MPO vydáno celkem 158 rozhodnutí, z toho → celkem 140 udČlených povolení k vývozu do 32 zemí, → celkem 5 neudČlených povolení k vývozu na základČ zamítnutí žádostí, → celkem 13 zastavených správního Ĝízení (pĜedevším zpČtvzetí žádostí). K nejvČtším odbČratelĤm patĜily v roce 2009 Ruská federace (27x), ýína (23x), Írán (16x), Ukrajina (8x). NejþastČji vyváženými položkami v tomto roce byly strojírenské výrobky (obrábČcí stroje vþ. náhradních dílĤ), z chemického prĤmyslu pĜedevším kyanid sodný a draselný a krasol (kapalný polybutadién s koncovými -OH skupinami), uhlíková a aramidová vlákna, dále pak rastrovací elektronové mikroskopy, detekþní trubiþky, detekþní papírky BCHL a ochranné plynové masky.

53

4.4.3. Zákon þ. 38/1994 Sb. Tento zákon upravuje podmínky provádČní zahraniþního obchodu s vojenským materiálem a pĤsobnost orgánĤ státní správy v této oblasti. Je zde uvedeno co se rozumí pod pojmem obchod s vojenským materiálem v rámci tohoto zákona, dále je zde uvedeno, že se nevztahuje na AýR, co se rozumí vojenským materiálem a jeho kategorie, dále ukládá nČkteré povinnosti právnických osobám nakládajících s vojenským materiálem (povinnost získat povolení, licenci,…). Stanovuje povinnost shromažćovat, vyhodnocovat, ovČĜovat a kontrolovat údaje MPO. Ukládá povinnost celním orgánĤm kontrolovat, zda obchod s vojenským materiálem provozují pouze právnické osoby s povolením a licencí. V závČru zákona jsou uvedeny možné výše pokut pĜi nedodržení zákona.[51]

4.5. Zhodnocení kontrolní þinnosti SÚJB a navrhnutí jejího zlepšení Deklaraþní povinnosti podle Úmluvy o zákazu chemických zbraní jsou znaþnČ komplikovaným procesem. Deklaraþní povinnosti by se daly rozlišit na deklarace o plánovaných þinnostech objektĤ vyrábČjících látky Seznamu 1, plánovaných þinnostech o výrobČ, zpracování a spotĜebČ látek Seznamu 2, o plánovaných þinnostech výroby látek Seznamu 3 a na deklarace o uskuteþnČných þinnostech za uplynulý kalendáĜní rok v objektech Seznamu 1, Seznamu 2 a Seznamu 3 vþetnČ dovozu a vývozu chemických látek Seznamu 2 a Seznamu 3 a kromČ tohoto deklarace výroby urþitých organických chemických látek za uplynulý kalendáĜní rok. ZároveĖ jsou vyžadovány deklarace v pĜípadČ jakýchkoliv zmČn v tČchto objektech. Co se týþe kontrolní þinnosti SÚJB v ýR, tak je plnČ funkþní. Pouze v roce 2002 – 2003 Ĝešil SÚJB jeden problém s Technickým sekretariátem, kdy byly provČĜovány rozpory v deklaracích. KonkrétnČ se jednalo o to, že se vyrábí a dováží i do ýR pĜípravek na nehoĜlavou úpravu tkanin, který obsahuje látku Seznamu 2, CAS 84402-58-4. Jedná se o smČs 50 % kyseliny methylfosfonové a 50 % aminoiminomethyl moþoviny ve vodČ. SmČs obsahuje 50 % vody, z toho vyplývá, že kyseliny methylfosfonové je tam 25 %. Podle tehdejšího výkladu SÚJB tuto smČs nedeklaroval, protože podle deklaraþních povinností vyplývajících z Úmluvy se deklarují pouze smČsi s vyšším obsahem než je 30 %. Stejný názor zastávali i NČmci. Na základČ následujících konzultací s pracovníky Technického sekretariátu, kteĜí zase zastávali názor, že se jedná o jednu chemickou látku s jedním CAS, bylo dohodnuto, že tuto chemickou látku bude SÚJB v dalších letech deklarovat. Tento drobný technický problém však v žádném pĜípadČ nenarušil smysl a úþel Úmluvy. Není však vylouþeno, že se tyto látky dováží do nČkterých dalších odvČtví zpracovatelského prĤmyslu (napĜ. dĜevozpracující prĤmysl). Zahraniþní výrobní firmy pĜitom neuvádČly ve své dokumentaci (z dĤvodu utajení složení svých pĜípravkĤ), že tyto pĜípravky obsahují látky, podléhající režimu kontroly podle Úmluvy. Kontrolou zjištČné údaje o výši dovozu sice nepĜekroþily „deklaraþní limit“ (1000 kg pro látky skupiny 2B) ani „ohlašovací limit“ (100 kg pro látky skupiny 2B), ale dovoz tČchto látek podléhá povinnosti vyžádat si licenci na jakékoliv množství. Aby nedocházelo k tČmto pĜípadĤm, bylo by úþelné zajistit maximální informovanost všech pĜípadných dotþených organizací a tím vylouþit pĜípady dovozu chemických látek Seznamu 2 a 3 bez licence. SÚJB jako národní orgán by mČl zároveĖ požádat Organizaci,

54

aby výrobci a dovozci tČchto látek, které spadají pod kontrolní þinnost Úmluvy, uvádČli ve své dokumentaci složení pĜípravkĤ a upozornČní, že je jedná o kontrolované látky. Žádný kontrolní režim není dokonalý, protože se musí brát v úvahu i jiné vládou vyjádĜené zájmy, tj. podporovat rozvoj podnikání a snižovat administrativní zatížení podnikatelĤ. Když bychom znali celý rozsah kontrol, kterému podnikatelé podléhají i od jiných resortĤ v jiných oblastech, vČdČli bychom, že podnikatelé se nemohou vČnovat pouze kontrolujícím, ale že musí také pracovat. Vzhledem k tomu, že na webových stránkách SÚJB není uvedeno pĜíliš mnoho informací týkajících se chemických zbraní, myslím si, že by bylo úþelné rozšíĜit pĜehled tČchto informací, a to nejen pro podnikatele, kteĜí nakládají s chemickými látkami Seznamu 1, 2 a 3, ale i pro laickou veĜejnost, která je podle mého názoru v tomto smČru neinformovaná. Na webových stránkách by se mohly objevit napĜ. krátká videa o použití chemických zbraní, o likvidaci chemických zbraní, o ochranČ pĜed chemickými zbranČmi apod., užiteþný by byl urþitČ i oddíl vČnující se údajĤm o aktuálním stavu likvidace chemických zbraní ve svČtČ.

55

5. ZÁVċR Cílem této bakaláĜská práce je pĜiblížit historii použití chemických zbraní v ozbrojených konfliktech od dávného starovČku pĜes pĜípravu na chemickou válku, první svČtovou válku, meziváleþné období, druhou svČtovou válku, pováleþný vývoj chemických zbraní až k jejich souþasnému stavu ve svČtČ a zároveĖ je seznámit s problematikou chemického terorismu, který je vážnou hrozbou 21. století, neboĢ možné zneužití chemických zbraní teroristy je v souþasné dobČ vzhledem k jejich relativnČ snadné dostupnosti a nízké cenČ velmi reálné. Na základČ analýzy dostupných literárních a elektronických zdrojĤ, které tvoĜí podklad této práce, lze prohlásit, že chemické zbranČ jsou tématem, které se neustále nČjakým zpĤsobem vyvíjí, a to pĜedevším v oblasti jejich likvidaþního procesu, který je aktuální otázkou souþasnosti. Znaþná þást práce je vČnována ÚmluvČ o zákazu chemických zbraní pĜedevším se zamČĜením na její souþasný stav zavedení smluvními státy, dále na Organizaci zákazu chemických zbraní, která je mezinárodním orgánem Úmluvy. Jsou zde také uvedeny legislativní podmínky vztahující se k dané problematice chemických zbraní jak mezinárodního, tak národního charakteru. Poslední samostatná kapitola pojednává o vztahu ýeské republiky k chemickým zbraním od historie pĜes zavedení Úmluvy v jejich podmínkách až po kontrolní þinnost Státního úĜadu pro jadernou bezpeþnost, který je národním orgánem ýR. Podrobnou analýzou odborné literatury bylo zjištČno, že þinnost SÚJB probíhá na dvou úrovních – mezinárodní a národní. Mezinárodní úroveĖ zahrnuje zejména spolupráci ýR s Organizací o zákazu chemických zbraní, národní úroveĖ zase zahrnuje kontrolní þinnost SÚJB, která se vztahuje ke kontrole podnikĤ nakládajících s chemickými látkami Seznamu 1, 2 a 3. ZávČrem je krátce zhodnocena právČ kontrolní þinnost SÚJB s vlastním návrhem na postihnutí dalších významných bezpeþnostních aspektĤ zákazu chemických zbraní.

56

6. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJģ [1] PRYMULA, R. a kol. Biologický a chemický terorismus – Informace pro každého, 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2002. 152 s. ISBN 80-247-0288-6 [2] STěEDA, L.: ŠíĜení zbraní hromadného niþení – vážná hrozba 21. století. 1. vyd. Praha: MV – generální Ĝeditelství Hasiþského záchranného sboru ýR, 2003. 245 s. ISBN 80-86640-03-5. [3] KRULÍK, O., MAŠEK, I., MIKA, O. J. Fenomén souþasného terorismu. 1. vyd. Brno: Vysoké uþení technické v BrnČ, Fakulta chemická, 2008. 124 s. ISBN 978-80-214-3600-8. [4] PATOýKA, J. a kol. Vojenská toxikologie. 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2004. 180 s. ISBN 80-247-0608-3 [5] MATOUŠEK, J., LINHART, P. CBRN: Chemické zbranČ. 1. vyd. Ostrava: Sdružení požárního a bezpeþnostního inženýrství v OstravČ, 2005. 151 s. ISBN 80-86634-71-X. [6] PITSCHMANN, V., HALÁMEK, E., KOBLIHA, Z. Boj ohnČm, dýmem a jedy. Nejstarší historie vojenského použití chemických a zápalných látek a vznik moderní chemické války. 1. vyd. Kounice: Military Systém Line, 2001. 178 s. ISBN 80-902669-2-4 [7] KUBÁNEK, V. Historie zbraní hromadného niþení a chemického vojska: ýeskoslovenska, SovČtského vztahu, NČmecka a Polska. 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2008. 149 s. ISBN 978-80-7399-539-3. [8] BAJGAR, J. Historie používání chemických zbraní a jednání o jejich zákazu. 1. vyd. Hradec Králové: Vojenská lékaĜská akademie J. E. PurkynČ, 1997. 114 s. ISBN 80-8510940-9 [9] MIKA, O. J. Chemické zbranČ v první a druhé svČtové válce. Historie a vojenství. 1993, roþ. 42, þ. 6, s. 132-151. [10] MIKA, O. J., POLÍVKA, L., SABOL, J. ZbranČ hromadného niþení a ochrana proti jejich úþinkĤm. 1. vyd. Praha: Policejní akademie ýeské republiky, 2009. 154 s. ISBN 97880-7251-302-4. [11] ŠTANGL, M. E-mail. (2011-04-11). [12] PITSCHMANN, V. Historie chemické války. 1. vyd. Praha: Military System Line, 1999. 158 s. ISBN 80-902669-0-8 [13] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. UNITED STATES PROFILE. Dostupné z WWW: .

57

[14] U. S. Army Chemical Materials Agency [online]. 2008 [cit. 2011-04-14]. Activity Locations. Dostupné z WWW: . [15] Milestones in U. S. Chemical Weapons Storage and Destruction. U. S. ARMY CHEMICAL MATERIALS AGENCY [online]. 2011, þ. 2, [cit. 2011-04-14]. Dostupný z WWW: . [16] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. RUSSIA PROFILE. Dostupné z WWW: . [17] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. INDIA PROFILE. Dostupné z WWW: . [18] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. SOUTH KOREA PROFILE. Dostupné z WWW: . [19] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. LIBYA PROFILE. Dostupné z WWW: . [20] Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons [online]. 2010 [cit. 2011-0420]. Documents related to chemical demilitarisation. Dostupné z WWW: . [21] STěEDA, L. Osobní sdČlení. (2011-04-08). [22] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. NORTH KOREA PROFILE. Dostupné z WWW: . [23] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. EGYPT PROFILE. Dostupné z WWW: . [24] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. SOUTH AFRICA PROFILE. Dostupné z WWW: . [25] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. SYRIA PROFILE. Dostupné z WWW: . [26] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. ALGERIA PROFILE. Dostupné z WWW: . [27] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. IRAN PROFILE. Dostupné z WWW: .

58

[28] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. IRAQ PROFILE. Dostupné z WWW: . [29] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. ISRAEL PROFILE. Dostupné z WWW: . [30] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. JAPAN PROFILE. Dostupné z WWW: . [31] Nuclear Threat Initiative [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. CHINA PROFILE. Dostupné z WWW: . [32] PATOýKA, J., et al. CHEMICKÝ TERORISMUS. Kontakt. 2006, roþ. 8, þ. 1, s. 123127. ISSN 1212-4117. [33] STěEDA, L., MATOUŠEK, J. Ultraterorismus – jaderný, radiologický, chemický a biologický terorismus. Vojenské rozhledy. 2002, þ. 1, s. 98-113. ISSN 1210-3292. [34] Velvyslanectví ýeské republiky v Haagu [online]. 2009 [cit. 2011-04-13]. Obecné informace o ÚmluvČ o zákazu vývoje, výroby, hromadČní zásob a použití chemických zbraní a o jejich zniþení. Dostupné z WWW: . [35] STěEDA, L. Zákaz chemických zbraní: Dlouhý proces. In MEZINÁRODNÍ POLITIKA: Vztahy a problémy. Praha: ÚSTAV MEZINÁRODNÍCH VZTAHģ VE SPOLUPRÁCI S NADACÍ JIěÍHO Z PODċBRAD PRO EVROPSKOU SPOLUPRÁCI, 2000. s. 18-20. ISSN 0543-7962. [36] Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons [online]. 2010 [cit. 2011-0419]. Non-Member States. Dostupné z WWW: . [37] Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons [online]. 2010 [cit. 2011-0419]. Status of Participation in the CWC. Dostupné z WWW: . [38] Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons [online]. 2010 [cit. 2011-0418]. Demilitarisation. Dostupné z WWW: . [39] Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons [online]. 2010 [cit. 2011-0420]. Global Campaign to Destroy Chemical Weapons Passes 60 Percent Mark. Dostupné z WWW: .

59

[40] Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons [online]. 2010 [cit. 2011-0419]. Non-Proliferation of Chemical Weapons. Dostupné z WWW: . [41] Ministerstvo zahraniþních vČcí ýeské republiky [online]. 2009 [cit. 2011-04-19]. Organizace pro zákaz chemických zbraní. Dostupné z WWW: . [42] Velvyslanectví ýeské republiky v Haagu [online]. 2009 [cit. 2011-04-13]. Obecné informace o Organizaci pro zákaz chemických zbraní. Dostupné z WWW: . [43] STěEDA, L. Osobní sdČlení. (2011-04-11). [44] FIEDLER, J., KUBÁTOVÁ, H., SPOREK, V. NaplĖování pĤsobnosti Státního úĜadu pro jadernou bezpeþnost v oblasti dodržování zákazu biologických a chemických zbraní. In MEZINÁRODNÍ KONFERENCE MEDICÍNY KATASTROF [online]. Zlín: [s.n.], 2003 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: . [45] STěEDA, L. Osobní sdČlení. (2011-04-08). [46] BLÁHOVÁ, M. Osobní sdČlení. (2011-04-07). [47] MATOUŠEK, J. Osobní sdČlení. (2011-03-17). [48] STěEDA, L., UCHYTIL, B., STěEDA, T. Chemické látky Seznamu 2 a 3 podle Úmluvy o zákazu chemických zbraní. 1. vyd. Praha: MV – generální Ĝeditelství Hasiþského záchranného sboru ýR, 2006. 215 s. ISBN 80-86640-52-3. [49] VOPÁLENSKÝ, V., BLÁHOVÁ, M. Úmluva o zákazu chemických zbraní a povinnosti podnikĤ v ýR. CHEMAGAZÍN. 2011, 2, s. 30-31. [50] ýesko. Zákon ze dne 4. listopadu 2004, jímž se provádí režim Evropských spoleþenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití. In Sbírka zákonĤ, ýeská republika. 2004, roþ. 2004, þástka 204, þ. 594, s. 11134-11142. [51] ýesko. Zákon ze dne 15. února 1994 o zahraniþním obchodu s vojenským materiálem a o doplnČní zákona þ. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ, a zákona þ. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ. In Sbírka zákonĤ, ýeská republika. 1994, roþ. 1994, þástka 13, þ. 38, s. 242-249.

60

7. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A SYMBOLģ AC AýR BCHL BZ CAS CG CK CN CR CS CX ýR D DA DC DFP DM DP GA GB GD GF HD HN CHZ ISG JAR KLDR L LSD MEěO MPO N OIF Organizace OSN PS PSF látky SCUD SÚJB Úmluva

kyanovodík armáda ýeské republiky bojové chemické látky chinuklidinylbenzilát Chemical Abstracts Service (= registraþní þíslo) fosgen chlorkyan chloracetofenon dibenz-1,4-oxazepin 2-chlorbenzylidenmalonnitril fosgenoxim ýeská republika deklarovatelné difenylchlorarsan (Clark I) difenylkyanarsan (Clark II) diizopropylfluorfosfonát adamsit difosgen tabun sarin soman cyklosarin yperit sirný yperit dusíkatý chemické zbranČ Iraq Survey Group (= Irácká prĤzkumná skupina) Jihoafrická republika Korejská lidovČ demokratická republika lewisit kyselina d-lysergová metylestery Ĝepkového oleje Ministerstvo prĤmyslu a obchodu nedeklarovatelné Operation Iraqi Freedom (= Operace irácká svoboda) Organizace pro zákaz chemických zbraní (= Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons – OPCW) Organizace spojených národĤ chlorpikrin urþité organické chemické látky, které obsahují v molekule fosfor, síru nebo fluor typ rakety Státní úĜad pro jadernou bezpeþnost Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadČní zásob a použití chemických zbraní a o jejich zniþení (= Convention on the Prohibition

61

UNMOVIC UNSCOM UOCHL USA VX ZHN

of the Development, Production, Stockpiling and Use of Chemical Weapons and on their Destruction – CWC) United Nations Monitoring, Verification and Inspection Comission (= Monitorovací, ovČĜovací a inspekþní komise OSN) United Nations Special Comission (= Zvláštní komise OSN) urþité organické chemické látky Spojené státy americké látka VX zbranČ hromadného niþení

62