festivalový zpravodaj Mezinárodního divadelního festivalu DIVADELNÍ SVĚT BRNO 2013 recenze na Woyzeck on the Highveld str 2 | rozhovor s Handspring Puppet Company str 3 | soundtrack mého města str 4 | recenze na Královu řeč str 5 | recenze na Stand'artní kabaret str 5 | Kulaté stoly str 6 | Kavárenský bonz str 7 | Střízlivý panker str 7 | program a komiks str 8 |
HŘÍŠNÝ TROMBÓN 6 Editorial Na pozadí státního převratu jsem přežili „ten náš Divadelní svět (Brno)“. Začínáme se potit a očekáváme, kdo vtrhne k nám do kanceláře, bytu i klozetů. Uvidíme. Všechno už je v Mexiku, akorát Kobox se nevlezl do kufru. Trpký osud festivalu nyní sledujeme z bezpečného povzdálí bunkru v Bílovicích – orchestřiště naší malé zábavové kapely. Zpátky do reality. Zřejmě by bylo fér a žádoucí se s festivalem, jeho diváky a našimi čtenáři rozloučit. Ale z diskuzí a atmosféry se vyloupla nejedna zásadní otázka. „Co je festival? Kdo je jeho divák (resp. pro koho vzniká) a také, kdo je náš čtenář? Pro koho všechna ta báječná slovíčka vymýšlíme?“ Možná by se to mělo definitivně rozetnout a říct, kam kladivo dopadá a kde se zastaví, či (lépe) koho přizabije. Na úplný závěr je třeba poděkovat těm, kteří si nás vzali a třeba četli. A potom štábu, redakci, oběma korektorkám i fotografům. A je třeba si připomenout, že Žena a život je něco jiného než Muž a smrt. Martin Hergot Fagot Macháček
Slavnost masek Pá 18:00 Náměstí Svobody Redakční tip
Příhody lišky Bystroušky Pá 21:00 Moravské náměstí Redakční HighLight
Dlouhodobé frustrace z touhy Daniel Hoboj Rampáček Jihoafrický sluha Harry Woyzeck je v roce 1950 i 2013 jen loutkou v rukou mocných. Doslova. Výtvarník Wiilliam Kentridge ve spolupráci s Handspring Puppet Company ztvárnil své vize podle předlohy německého rozervance Georga Büchnera. Cestou přes kontinenty se jarmareční píseň změnila. Harry je možná dřevěný, ale vybízí k zamyšlení. Pečlivě zpracované hlavy ze dřeva ožívají. Tvář Harryho zabaleného v hadrech, rozvrásněná prací, s černými ubitými očky, jeho ženy s rudým kloboučkem, ale dítětem na zádech, horník s rukama jako lopaty, bledého, povýšeného a znuděného Kapitána a obtloustlého Doktora. Těm všem dodává vnitřní život Kentridgova animace. Na ní se projektují nálady vzteku, zoufalství či nudy. Loutkoherci jsou přitom s výtvarnými projekcemi v dokonalé souhře. Scéna, kdy Harryho ruce chystají stůl je vteřinově sehraná s cinkotem hordy talířů rostoucích v černobílé kresbě pozadí. Hlasy loutek adekvátně odrážejí stylizaci. Vrcholem souhry loutkářů je pak Kreslil
Na slovíčko s... Tuppi Uderem
P P Změna UU Hej, Tuppi, chtěl bys být NN KK v Kentridgových animaI S cích? Zprznil bys Harrymu
DAD R
Y LA E
S
L AYE
R
ženu?
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
ve scéně show s geniálním nosorožcem, kdy konferenciér z masa a kostí předvádí svého vybičovaného svěřence. Stejně secvičené je v tu chvíli i celé jeviště, v jednom vizuálním šiku. Loutkohra si podobný dril vyžaduje a rezonuje i s pocity Harryho, spoutaného kolonialistickou ideologií, která užívá krásná slova náboženství, vědy a etiky, jako záminku k zotročování. Černobílé kresby jsou pak odrazem deprese, vzteku, nudy, pocitů, pro které chybí vznešená slova a nemohou tak být řečena v dialogu. Nikdo je nechce slyšet, ale prožívá je každý z nás. Pasáže, kdy je Harry sám pod hvězdným nebem a za zády mu plynou drtivá slova vybízející k vraždě, patří k nejpůsobivějším a odvádí pozornost někam jinam,
dál. Ocitáme se tak spíše v galerii, než na jevištním sále, tiše dumající nad obrazy. Akce je užitím loutek upozaděna, zcizena. Ze sálu odcházíte zmrazení, s hlavou plnou otázek, které se na světlo dostanou až za nějaký čas. Nejde tu o krev, násilí, které je až konečným výsledkem dlouhodobé frustrace z touhy, kterou nelze naplnit, a není ji možno ani vyjádřit. Je dobré, že se s nimi můžeme potkat vyjevenými na jevišti, v hledišti totiž ty opravdu zbité a umlčené Vojcky nepotkáte. Zkuste si s nimi povykládat na Cejlu.
Název Hej Dane, ty stará vojno, samozřejmě, že bych chtěl být součástí té magie. Do těch jemných linek i tahů, s jakými Kentridge sytí svůj jemnoskvoucí Gesamtkutswerk, bych rád vstoupil a nejen jako jeden atmosferický obraz, ale jako celá galerie smutku. Zakouřený paraván snů bych to nazval.
Typ No a Vojckovi bych s Marií klidně zahnul. Je to přesně můj typ. Možná si řekneš: „dřevěná“, ale řeknu ti brachu, někdy se se dřevem člověk víc domluví, než se skutečnými herci (zvlášť pokud je čerstvě nalakované).
Woyzeck on the Highveld Handspring Puppet Company MdB 13. 6. ČTVRTEK / THURSDAY
Podpis
S
Bez dýchania je bábka mŕtva Dorota Xylofón Lichvárová Rozhovor s dvoma hereckými predstaviteľmi z Handspring Puppet Company prebehol vo foyer Hudobnej scény MDB. „Vojcek“ a „Kapitán“ sa rozhovorili o vkládaní života do bábky a aj o spolupráci s režisérom Williamom Kentridgeom.
Kde sa svete sa cítite ako doma? H1: Pre mňa bolo vždy niečím blízke Španielsko. Zo všetkých európskych národov na mňa práve oni pôsobili najviac africky. H2: Ja nemám žiadnu takú krajinu (smiech), no mohla by to byť asi Amerika. Vyrastal som v nej a potom som žil tu v Johannesburgu, ale stále mám mocit, akoby ma prenasledoval tieň. Nejaké pozostávajúce energie vo mne a vždy keď sa tam vraciam, mám pocit déja vu. Woyzeck on the Highveld Handspring Puppet Company MdB 13. 6. ČTVRTEK / THURSDAY
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
PP UU NN KK IS
DAD S
L AYE
R
Y LA E
Aká bola spolupráca medzi Vami, ako hercami a tak slávnym režisérom? H1: Vždy mi prišiel veľmi dobrý vo svojej práci. Vždy sa pozerá na to, čo to v skutočnosti je. Nie je zaseknutý na záväznom vytvorení častí hry, no pozerá na človeka, ktorý hraje a pracuje s tým, čo mu ponúka. Napr. máme situáciu, keď je Maria trochu staršia ako Vojcek, i keď v hre sú v rovnakom veku, no on to berie tak, ako ako to je a použije to. Nie je pod nadvládou kusu, čo je úžasné. H2: Ja nie som v súbore až tak dlho, začal som pred rokom a byť nový
v tej veľkej histórii je ohromujúce. Vždy som sa tešil, že to hrajem, no na druhej strane som sa aj trochu bál. Už samotné Handspring a Adrien a Basil,Kentridge - všetci majú takú minulosť a skutočne vedia, ako to robiť perfektne, ako príbeh vypovedať. Jednou z najvzrušujúcejších vecí bolo naučiť sa od Adriena a Kentridgea, ako iba vdýchnuť do bábky, udržať celú vec nažive na tej dlhej ceste.
S
Čo myslíte, že viedlo k obnoveniu inscenácie Woyzeck pred dvoma rokmi? H1: Bola to ich srdcová hra. Wojzeck bol jednou z inscenácií, ktorá k nim skutočne hovorila. To prebiehalo v dobe, kedy sa Kentridge ešte len učil svojej technike animácie. Dnes, dnes je na omnoho profesionálnejšej úrovni, no vtedy, boli tým úplne nadšení. Tá iskra, keď poprvýkrát stvorili túto šou. Dnes má odlišnú
platnosť. Vtedy bola skutočne hlboká, samozrejme aj dnes riešime problémy s otrokármi, s menšinami, štrajkovanie pre nezaplatenú prácu, takže to má mať presun do novej doby, no v určitom zmysle sa to už stalo. A bezprávie stále nejako pretrvává - o tom Vojcek vypovedá. H2: Inscenácia mala mnoho filozofických elementov, ktoré sú dnes dôležité. Ako napríklad kríza v ľuďoch. Viete, je zaujímavé, že s tým cestujeme vonku po svete, no bolo by tiež zaujímavé, ak by sme sa dostali späť do južnej Afriky. Ešte sme nemali príležitosť...
R
Ako vznikla spolupráca Handspring Puppet Company a Market Theatre? H1: Handspring robil veľa školských predstavení a v určitom bode sa pretransformoval na divadlo pre dospelých. Spolupráca vznikla medzi Handspringom a Williamom Kentridgeom - vznikla idea, že by bolo fain vytvoriť kombináciu týchto dvoch štýlov. Vizuálneho umenia Williama Kentridgea a bábkoherectva, plus to bol jeho režisérsky debut, mali pocit, že to dohromady môže fungovať. To sa vlastne stalo v Market Theatre - prebiehali tam mnohé vzrušujúce experimenty. Bolo to miesto, kde sa prekračovali rasové hranice - priestor pre experimenty, ktoré sa v tejto ére zjavili.
Soundtrack mého města Martin Fagot Macháček a Lukáš Kobox Kubina Hudba je pomíjivá do té doby, pokud ji někdo nezachytí na nějakém záznamu. S atmosférou jakéhokoliv festivalu je to podobné. Je nepřenositelná - pokud se ovšem nenajde vhodný nosič, který by ji chytil za ten nejsprávnější konec. 1. den 1. track – poškozená stopa – (Příhody lišky Bystroušky) První song v našem výběru měla být původně skladba z Příhod lišky Bystroušky, ale nepodařilo se ho nahrát a záhadně se zkopíroval až na konec pásky. 2. track – The Black Eyed Peas – Shut Up 2. den 3. track – Oldřich Nový – Jen pro ten dnešní den 4. track – Voca People Průřez světovou hudbou v deseti minutách není sice natolik pedantský a už ne tolik temný, ale partička šprýmařů v bílých maskách ví, jak říct „svý“.
Kreslil
Na slovíčko s... milovníkem divadla PPP
Změna Myslíš, že jsou soundtracky příliš velice osamělé? Tak určitě. Milovníci soundtracků jsou osamělí lidé. Věř mi. Pár Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
3. den 5. track – Queen – We Are The Champions Na počest otevíracího ceremoniálu ve stylu oslav vítězství na Grand Prix Brno jsme vybrali skladbu skupiny Queen, protože pravdou zůstává, že při této melodii je i poražený hrdinou. 6. track – Iggy Pop – Fuckin’ alone 4. den 7. track – Lady GaGa – Poker Face 8. track – Zora Jandová – Titanic Zora zpívala krásně a Dalibor to sledoval z úkrytu. 5. den 9. track – Balada pro banditu – Zabili, zabili Název jich znám. Pokoutně si opatřují nahrávky se soundtracky, scházejí se na velmi temných místech (Into Darkness), aby sdíleli svou vášeň pro hudbu bez filmů. A já si tak občas při sledování televize říkám: Mně je jich trochu líto. Dopřál bych jim diskotéku či koncert. Prostě místo, kde by nejen o hudbě mlu-
Řečeno ve slengu dnešních teenagerů: „Miloš to s Milanem zabili“. 10. track – Jiří Štědroň – Belinda 6. den 11. track – Ludwig Van Beetho wen – Symfonie č. 9 12. track – SS Marschiert Pochodová skladba německého zájmového kroužku SS. Pérák si to s těmito „plantážníky“ rozdal na férovku v ulicích okupovaného Československa. 7. den 13. track – The Doors – This Is The End 14. track – Leoš Janáček – Příběhy lišky Bystroušky
Typ vili, ale i na uchvacující Hornerovy a Williamsovy instrumentace z Hvězdných válek či Titanicu nevázaně pogovali a metalově hrozili. Vidíš to, to je pěkný námět. Nějaký dobrý český režisér by o tom měl natočit film! Třeba jeden ze Zelenků. Nebo Zděnek Troška. Podpis
Řídívám se zásadou, že recenze se má držet atmosféry představení, zvláště, jeli dobré. K psaní si pustím tematický podkres, projedu fotky, oficiální komentář na stránkách, neoficiální informace na sociálních sítí, a pak hurá do toho.
derovou nejistotou, jež hodlá řešit odjezdem s inkriminovanou lodí. Samozřejmě, že výše popsané zní polovičatě a kostrbatě, ale účelem je alespoň nastínit něco málo z téměř hodinového snažení tří herců, aby bylo možné ocenit, jak nápaditě a také bez znatelných propadů zábavnosti, dovedou rozvíjet situaci do příjemných koutů absurdity a nečekaných point. A přesto, že některé zbabělé krysy rozkomíhanou palubu opustily, zbytek bude tepat do všech dramaturgů a producentů, dokud Vosto5ku do našeho milého zakrnělého městečka zase nepřivezou. Jitka Theremin Vox Zemanová
Stand’artní kabaret Vosto5 Dvorana MdB 13. 6. ČTVRTEK / THURSDAY
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
PP UU NN KK IS
DAD S
L AYE
R
Y LA E
Parník se stěžněm jezdí na delfíny
Nyní v tomto procesu objevuji značné mezery. Dadaismus se totiž v hudbě příliš neuchytil, fotky jsou díky proměnlivosti produkce nepoužitelné a web i „obličejové knihy“ mne stroze odbývají. A tak nezbývá, než si stejně jako pánové ze Stand’artního kabaretu, zaimprovizovat a doufat, že se o jejich tvůrčí vlnu tsunami alespoň štrejchnu. Pro recenzentku, díkybohu, se alespoň řetězení gagů točí kolem jakéhosi rámcového příběhu. Pro dnešní večer se stal ústřední parník se stěžni, který je poháněn delfíny. Ti jsou naneštěstí postiženi velmi nakažlivou chorobou a ani „zkušený“ odborník není schopen zabránit jejímu šíření. Tak se stane z delfína člověk a z člověka delfín či borůvka. Další problém lodi, představující bující homosexuální vztahy, které kapitán (stejně jako archaismy a nespisovnou češtinu) sice zakázal, ale v hloubi srdce je chápe a sám si tedy „musel odtrhovat od huby.“ Podíváme se i do života mládeže s milostnými trablemi, způsobené především gen-
KRÁLOVA ŘEČ Národní divadlo Brno NdB 13. 6. ČTVRTEK / THURSDAY
S
Kráľová reč je hra Davida Seidlera, napísaná podľa skutočných udalostí. Na jej základe natočený film bol v roku 2010 ovenčený štyrmi Oskarmi za najlepší film, najlepšiu réžiu, najlepšieho herca v hlavnej roli a najlepší scenár. Objavili sa v ňom herecké hviezdy ako Colin Firth, Geofrey Rush či Helena Bonham Carter.
s bratom Davidom. Je na nej odvysielané aj video s Hitlerovým prejavom. Pre pohľady do zákulisia je príznačné odkrývanie železných konštrukcií. Dramaturgia Mahenovho divadla zvolila titul, ktorý je v podstate vopred odsúdený na úspech. Otázkou však je, do akej miery je možné chválu za inscenáciu prisudzovať textu či filmu a do akej miery inscenačnému týmu. Inscenácii nemožno uprieť nadpriemerné herecké výkony ani trefné striedanie salónnej swingovej hudby s vážnou a majestátnou. To ostatné je však len podareným prevedením filmu do divadla, ktoré je miestami i tak oslabované zbytočnými zmenami prostredí. Michaela Triangl Suchá
R
Kráľ koktá, priateľ pomáha
Sledujeme príbeh koktavého anglického vojvodu Alberta z Yorku. Aby sa mohol stať plnohodnotným kráľom Anglicka, musí sa naučiť vystupovať na verejnosti a zbaviť sa svojho hendikepu. Jeho žena osloví posledného logopéda, ktorého ešte nevyskúšali. Lionel Logue sa stáva jeho lekárom logopédom, terapeutom a priateľom a vylieči ho. Ich vzťah a dialógy sú vtipné a navzájom sa dopĺňajú, pretože jeden je opakom toho druhého, vytvárajú kontrast medzi verejne majestátnym a smiešne ľudským. Ten sa odráža aj vo forme ich somatotypov. Pátos a elegancia v podobe kostýmov v 30. rokoch sa na javisku stretáva so smiešnymi zvukmi splachovania záchodu alebo pískania čajníku. Scénografia sa pridržiava tradičných anglických interiérov z dreva, doplnených kreslami či gramofónom, atmosféru dotvára aj premietačka, ktorá dotvára ilúziu v dvoch vrstvách - v prednej na rampe vidíme strop kostola pri pohrebe kráľa Jiřího V., v zadnej dáždniky počas rozhovoru Alberta
NE
N SO BE
V dnešní páté diskuzi se dirigentské pozice chopila Lenka Šaldová. Svůj kus provedla s elegancí jí vlastní. Debata tak získala hierarchický řád, autoritu usměrňující vybočení z tematické linky a umírněný, ale přesto apelativní ráz v kladení kritických výzev.
Michal Prostějovský: Český pražský muzikál PP UU NN KK IS
DAD R
Y LA E
S
L AYE
R
Po přestávce dopřáváme sluchu dnešního hosta, kterým je Michal Prostějovský. Ve své přednášce se zamýšlí nad problematikou české muzikálové tvorby a jejími neoddiskutovatelnými „stigmaty“. Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
tvarovou linkou dramatické koncepce, totiž estetické platnosti prostupování karikatury, grotesky se syrovou drastičností. Za zajímavý považujeme námět o přelévání dialektiky groteskně dramatických prvků v pouhou ilustraci drastických momentů. Poznamenejme jenom, že by bylo možné polemizovat nad tímto nedostatkem, jakožto cíleným prvkem určujícím dynamiku celkového tvaru. Úsměv zkrátka postupem času tuhne a není na škodu, že v závěru opět laškovná ironie procitá. Nahlíženo optikou záměrnosti, jde o moment vystižení prapůvodní ambivalence lidskosti – vůle k dobrému i zlému. Hra koketující se skrytým rozpoložením dřímající zlovolnosti v mysli proto využívá potenciál postupného rozkrývání a opět zametání pod kobereček grotesknosti. Konec konců jde přece o ztvárnění cyklu vyvolávání identického obrazu, jímž se otázka po podstatách dobrého a zlého neustále navrací. Jitka Theremin Vox Zemanová
„Český muzikál je nemocný, jako je nemocná i společnost.“ To je Prostějovského motto, jímž diskuze začíná a bohužel i končí. Dozvídáme se, že česká muzikálová tvorba nedosahuje tak bolestných bilancí, pokud se obrací k zahraničním vzorům. Tyto se snaží buď „okopírovat“, naplnit stejné cíle vlastní cestou, nebo se pokouší o nový přístup. Již nyní je jasné, která verze je nejproblematičtější. Obracíme nicméně pozornost k těm bolestnějším bilancím, a sice k produkci původních českých muzikálů. Narazíme tak na kámen úrazu výstavby dobré muzikálové inscenace, přes obecné rysy se dobíráme toho, kde je u nás pohřben pes. Prostějovský zdůrazňuje, že v muzikálu jde o výběr a pojetí příběhu v řadě sice první, ale poté se z hlediska žánru podílí podstatnou měrou vztah hudby a libreta, funkce hudby v rámci celku, pohyb a gesto. To vše jsou rozhodující složky pro vehiculum příběhu, děje a události na jevišti. Velká všeobecná stížnost patří vzdělávacím programům v Čechách, kde není kla-
den dostatečný důraz na vymezení a zvládnutí řemesla. Vesla se tedy následně chápe buďto diletant, nebo profesionál z jiné oblasti. V závěru ale končíme u konstatování: „jaká poptávka, takový produkt“. Neboli snadná dosažitelnost široké obliby nemotivuje k zevrubné práci a vysokým cílům kreativního počinu. Námitka je to nicméně kruhová. Podnět poskytla slepice či vejce? Víme tedy, že se české publikum v masové většině spokojí a uspokojí i s velmi podprůměrným produktem. Nicméně nejsou jediným kritériem ani hybatelem k tvorbě a produkci, bohužel vzhledem k finančním možnostem je pak lépe místní zázemí ignorovat a orientovat se na víceméně externí možnosti bilancování s kritériem kvality. Jitka Theremin Vox Zemanová
KULATÉ STOLY MdB 13. 6. ČTVRTEK / THURSDAY
LI E
Dřímající zlovolnost v mysli – Diskuze pátá
V rytmu kritického metronomu dnes těkaly inscenace Hodiny jdou pozpátku a Clockwork orange. Dovolte nám přeskočit reflexi úvodní inscenace, protože se prakticky jednalo o pouhé zhodnocení osobnosti Jiřího Suchého. K činnosti souboru a jeho pozici v rámci současného divadelního dění nebylo příliš, co dodat. Legenda žije, nicméně jde o divadlo, „o jehož činnosti se dá v rámci slušnosti pouze mlčet“ (Mikulka). Opouštíme tuto všeobecnou shodu a zaměřujeme se na inscenaci stuttgartského souboru Clockwork Orange. Inscenace znamenala pro kritickou diskuzi něco kontroverzního, aniž by vyvstal problém s jejím přijetím. Kontroverze panovala v detailech; brilantní technické provedení i mnohovrstevnatost dramatických prostředků nebylo možné zpochybnit. Šaldová položila na stůl otázku o principu zařazení inscenace v rámci festivalu. Estetická tvář inscenace i její hudebně divadelní tvar byl v rámci programu něčím ojedinělým. Diskuze probíhala nad zásadní
S
GU TE N
KAVÁRENSKÝ BONZ
Víme poslední!!!
Střízlivý panker
bón jsem myslela, že se můj život naplnil a já žiji festivalem. Není to tak. Na tváři mi vyvstává znechucený úšklebek, uvažuji nad včerejší kritickou radou. Akce je to podnětná, ale proč denně docházet na konfrontaci individuálních pocitů z inscenací, které jsem nezhlédla, protože na to nemám čas. Fascinovaně se rozhlížím a zjišťuji, že jsem natrefila na vlastní introspekci. Jsem ignorant. Poledne se nachýlilo, předávám dítě příteli. Chystám se jít reflektovat kritickou radu. Metajazyk kritiky mě přitom bytostně nezajímá. Nikdo to nečte, nepůjdu tam a něco si vymyslím. Alespoň budu mít pocit, že jsem kreativní. S tímto vnuknutím se rozhodují porušit kodex pracovní i soukromý: objednávám si pivo. Zvoní telefon, konečně jsem taky u toho, zvedám. Macho. Ptá se po mně, na diskuzi chybím. Sděluji, že mě to nezajímá, ale určitě do odpoledne něco napíši. Martin je neklidný. Ptá se, zda jsem v pořádku a co se dělo včera. Obracím oči v sloup a pak je zavírám. Nemístně jsem pozurážela několik lidí ve vče-
rejší reflexi a shodila vlastní textový projev. Bylo to o ničem, ale za něco žít přece musím. Popadám dech a chopím se vysvětlení: „Nezajímá mě to, nezajímá mě vůbec nic.“ Šéf nechápe, vyletí a darebně mi spílá. Snažím se vše uklidnit: „Deprese,“ říkám, ale nejsem vyslyšena. „Třetinu včerejšího textu nabouchal do klávesnice můj roční syn.“ Zase nic. Zoufale se vracím k depresi, ale pak raději zavěsím, těsně před tím, než mi Macho stihne sdělit, že jsem to nejhorší, co ho v životě potkalo.
Vůbec ten nejvíc tragický panker. Zmeškaný hovor. Přesouvám se k počítači a mnu si spánky. Volal Macho, už potřetí. Je nepříjemné prošvihnout hovor šéfa a k tomu nemít kredit na zavolání zpět. Otevírám facebook, kontaktuji Macha slovy: „Promiň nebyla jsem u telefonu, dnešní reflexe je právě odeslána. Vše v pořádku?“ Bohužel není výjimečně online, musí být nejspíš na nějaké inscenaci, kterou ještě večer recenzuje. Uklízím v kuchyni a jdu spát. Zítra to vyřešíme. Následující den začíná slibně. Probouzím se v pět. O hodinu později se přesouvám do kuchyně, nachystat sunar. Je tam uklizeno. Jsem spokojená. Vytrvám do deseti, nakrmím dítě a vypravím se ven. Konečně dítě spí. Parkuji kočárek na zahrádce kavárny, upíjím kávu a nepřetržitě kouřím. V myšlenkách propírám předešlý den. Od té doby, co píši pro festivalový trom-
Jitka Theremin vox Zemanová Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
PP UU NN KK IS
DAD S
L AYE
R
Y LA E
aby kohoutek u rozbitého topení zavřeli. Nic. Byl posledním živým tvorem v hospodě. Ale to se vzápětí mělo změnit. Umřel. Je mrtvý. JEHO duše odešla z těla a zatetelila se před videoklipem na stanici Óčko. (Běží tam inzerát: „Dám ráda a klidně si i vezmu“). ON však z hospody už neodejde. A hlavně nezaplatí. Martin Fagot Macháček
S
Pozvolna se probouzí. Zjišťuje, že to není obsluha. Je to plyn. Po podlaze se plíží studený, bílý vánek smrti. Obsluha se už nepotácí. Leží přiotrávená na baru a opilým štamgastům odkapávají zelené žoužele zvratků. U automatu sípá psí pornohvězda Kiki. ON chce nahmatat telefon. Zavolat pomoc, odborníka, plynaře, Armádu spásy nebo třeba Ligu lidských práv,
R
ON ležel na stole v oblíbeném podniku Modrý a toho dne měl sen. V něm se opilý rozprostíral nad sedmým číslem přehlídkového bulletinu Horký zemák na festivalu politického divadla v Sokolově. Průvody, konfety a ohňostroje. Pionýrky napěchované do košil s třemi rozepnutými knoflíčky, povolené kravaty a Kalašnikov. Pak zazní ošklivé syčení obsluhy...
MO
EN RG
Program pátek 14. června 2013 Rúa Aire - El Retrete de Dorian Gray (SP) Pá 10:30 Divadlo Radost Kulatý stůl – Kritická rada Pá 13:00 Divadelní klub MdB Woyzeck on the Highveld - Handspring Puppet Company (JAR) Pá 19:00 Městské divadlo Brno Donaha! – Městské divadlo Brno Pá 19:30 Městské divadlo Brno Příhody lišky Bystroušky koprodukce MDB a NDB Pá 21:00 Moravské náměstí
cox copuli Kobox: Víte, že vás zavřou?
DAD R
Y LA E
Y LA E S
R
Y LA E
S
PP UU NN KK IS
S
L AYE
R
L AYE
S
L AYE
S
slavnost mého města / macho
R
DAD R
DAD
PP UU NN KK IS
S
PP UU NN KK IS
R
Fagot: Ne! Vás zavřou!!!
HŘÍŠNÝ TROMBÓN: FESTIVALOVÝ ZPRAVODAJ. Šéfredaktoři: Lukáš Kobox Kubina, Martin Fagot Macháček. Redakce: Jiřina Basa Hofmanová, Tomáš Tuba Kubart, Dorota Xylofón Lichvárová, Daniel Hoboj Rampáček, Michaela Triangl Suchá, Jitka Theremin Vox Zemanová. Korektury: Eva Cello Kyselová, Lucie Fujara Valášková. Foto: Karel Cudlín, Michal Růžička. Sazba: Petr Pozoun Pláteník. E-mail:
[email protected].
