SLOVO ŠÉFREDAKTORA
4
HEZKÉ PRÁZDNINY
VŠEM…
Je čtvrtek 11. června, sbírání dobrých známek a zachraňování těch špatných dostupuje vrcholu a já za dveřmi kabinetu č. 60 přemýšlím, co Vám do zbytku školního roku a především zaslouženého dvouměsíčního odpočinku napsat pozitivního. Myšlenek se nabízí celá řada, ovšem provedení, pod tíhou povinností, jaksi vázne… Nejprve bych chtěl pogratulovat všem (v prvé řadě pochopitelně úspěšným) maturantům, jimž jsme v posledním čísle tohoto školního roku věnovali zvlášť velký prostor. Pakliže se číslo úspěšnosti blíží osmdesáti procentům, je vidět, že přípravu na „zkoušku dospělosti“ pojali většinou zodpovědně. Pravda, některým při táhání otázek nepochybně pomohla bohyně Fortuna, o jejíž přízni by mnozí z nás mohli psát romány. Ale to už k životu patří… Ti zbylí (kteří se zachovali podle oblíbeného vysokoškolského hesla „zkouška je od slova zkusit“) nemusí věšet PS všem žákům: A až se budete 3. září znovu otvírat hlavní vstupní hlavu a na podzim už jistě budou pevnější v kramfle- dveře budovy v Zahradní ulici, čiňte tak s chutí. Neboť jak pravil klasik cích. Druhý, tentokrát děkovný klasiků Komenský: „Škola je dílna odstavec, náleží všem kole- lidskosti, kdež lidé mladí a suroví býgům za celoroční nasazení vají ku přijetí plných pravých obrysů vzdělávání, aby nezůstali pařezy.“ a obětavou práci ve prospěch školy. Celá řada úspěchů v republikovém i mezinárodním srovnání dokazuje, jak kvalitní jejich příprava žáků je. Za sebe jim též musím poděkovat, že se mnou, coby nezkušeným zelenáčem, měli první rok svatou trpělivost a pro vstřícné slovo a pomocnou ruku nechodili daleko… inu každý začátek je těžký. Třetí díky náleží, jářku nesmím zapomenout, všem členům redakce školního časopisu, který tedy rozhodně neměl první rok na růžích ustláno. Mladí novináři, grafici a fotografové ale prokázali podnikavého ducha a chuť dělat něco navíc. Moc mne těší, že mám možnost pracovat s takhle báječnou partou… a doufám, že se v příštím školním roce její složení ještě rozšíří. Milé studentstvo, vážení kolegové a zaměstnanci ústecké „umprumky“. Do zbytku školního roku Vám touto cestou přeji vše dobré, zejména pak pohodové měsíce červenec a srpen. JAN POKORNÝ
5
12
V PRAŽSKÉM
ROZ HO VOR
MARATONU!
PAVEL KAPOUN
Kdy tě poprvé napadlo, že bys mohl uběhnout a ve zdraví přežít trať dlouhou 42195 metrů? Na zahrádce jedné ústecké restaurace, u piva vznikají vždy ty nejlepší nápady. Myslím, že jsme se tenkrát o něco vsadili, už ani nevím o co. Letos jsi běžel známý a oblíbený Pražský maraton, ale to nebyl tvůj první závod tohoto typu. Jak by vypadala bilance dvou předchozích? Letos jsem běžel potřetí, věděl jsem už dobře, do čeho jdu, ale stejně to zase pěkně bolelo. Dá se na takhle náročnou porci kilometrů vůbec nějak připravit? Trénoval jsi před 13. květnem nějak víc, nebo pojal celý závod spíš jako legraci? Bez tréninku bys to neuběhl, ale nepřeháněl jsem to. Po zimě jsem naběhal něco přes 200 kilometrů. Musíš mít něco nabě-
háno, ale od půlky závodu je to hlavně o hlavě a o vůli. Vzdát to nemůžeš. V Praze běželo víc jak devět tisíc běžců, potkal ses na startu, na trati nebo po doběhu s nějakou zajímavou osobností? Mám na mysli třeba vítězného Etiopana Chimsu nebo fotbalistu Pavla Nedvěda. Potkal jsem na trati jednoho Argentince s amputovanou nohou, který celou trať odskákal na francouzských holých. To je mnohem zajímavější osobnost než ten vítěz a Nedvěd. Neuvěřitelný výkon… Zaběhl jsi čas 4 hodiny, 24 minut, byl jsi s tímto výkonem spokojen, nebo mohly stopky ukázat lepší čas? O čas nejde, poprvé byl horší, loni byl lepší, takže letos něco mezi. Každý kdo to uběhne je vítěz, zní to jako fráze, ale je to tak. Jak ten vítěz, tak ten poslední ze sebe vydají úplné maximum. Ten poslední možná i víc.
15
STACIONÁŘ SLAVIL DVACET LET, SŠUP BYLA U TOHO
Přínos pro žáky i klienty
Ústí n. O. – Dvě desetiletí existence oslavil ústeckoorlický stacionář, starající se o mentálně postižené klienty, v útulném prostředí Malé scény. Ve středu 23. května od 17.30 u toho nechyběla Střední škola uměleckoprůmyslová. Společnou výstavou s názvem Květinový bál totiž navázala na plodnou, už osm let trvající spolupráci. A návštěvníky výstavních prostor nová expozice, jež bude k vidění až do konce června, rozhodně zaujala. Vhodně doplnila kulturní program, připravený pro pozvané hosty i ústeckou veřejnost. Naposledy hmyz, teď kytky S nápadem spojit výtvarnou činnost středoškoláků a klientů přišli ředitelka stacionáře Radka Vašková společně s tehdejším pedagogem „umprumky“ Richardem Peškem. Oboustranně prospěšný projekt se podařilo udržet až do dnešních dnů a zatímco loni v listopadu byla sedmá společná výstava ve znamení hmyzu, nyní se její tvůrci rozhodli zamířit do říše květin. „Během uplynulého půl roku, zhruba od listopadu, pracovali klienti stacionáře a studenti školy na stejných dílech. Jedná se svého druhu o ojedinělou akci, nebývá to zvykem,“ ocenila krátce před startem čtvrtečního programu Radka Vašková úroveň akce, která podle ní dále roste. „Zpočátku se totiž malovalo ve škole a stacionáři zvlášť, dnes se setkávají studenti a klienti nad jedním výkresem v ateliéru. A mohou na něm tedy pracovat čtyřma rukama,“ dodala dále.
Zatímco výtvarníci ze stacionáře mají možnost zdokonalit vlastní schopnosti a poznat rozličné umělecké techniky, pro žáky prvních a druhých ročníků „umprumky“ se jedná o cennou zkušenost v jiném ohledu. Jak zmiňuje Blanka Habrmanová, učitelka uměleckých oborů, společná činnost rozvíjí u středoškoláků především jejich empatii a schopnost pomáhat hendikepovaným lidem. „Snažíme se totiž klienty začlenit do výuky tak, aby se poznali s našimi studenty a navázali spolu kontakt. Akce je pro naše děti dobrovolná a vnímám ji jako přínosnou. Jedni se učí od druhých a každý něco jiného,“ míní zkušená pedagožka, která stejně jako Radka Vašková vyjádřila přání, aby spolupráce školy a stacionáře pokračovala i nadále.
JAN POKORNÝ
CESTA STUDENTŮ 1. ROČNÍKŮ DO PRAŽSKÉHO ŽIDOVSKÉHO MĚSTA
16
4. června jsme měli možnost jet na exkurzi do pražského židovského města. Jeli jsme dvě třídy společně s našimi třídnímu učiteli. Když jsme přijeli do Prahy, šli jsme nejdříve na Václavské náměstí, kde jsme dostali rozchod. Poté jsme se vydali do Josefova na přednášku o židech. Obě třídy dostaly svou průvodkyni, která je po přednášce dovedla do Pinkasovy synagogy. Je zde na zdech napsáno přes 80 000 jmen židů, kteří byli obětí holocaustu za 2. světové války. Když jsme šli po schodech nahoru, viděli jsme dětské kresby z koncentračního tábora Terezín. Kresby na nízký věk dětí, co je dělaly, jsou opravdu pěkné a většinou vyjadřují jejich krutý život v té době. Také jsme se šli podívat na židovský hřbitov. Prý je tu údajně až 12 hrobek nad sebou, a proto jsou náhrobky tak blízko u sebe. Nejznámější osobou, která je zde pohřbena, je asi Rabi Löw. Byl to velký myslitel judaismu a také údajný autor sochy golema. Měli jsme tu čest se podívat do nejstarší dochované synagogy a také jedné z nejstarších v Evropě. Dnes je skoro v zemi, protože byla postavena ve 13. století, ještě než došlo ke zvýšení úrovně Starého města. Zde končila naše cesta s průvodkyní a my se vydali opět na nádraží a čekala nás cesta domů. MICHAELA BERGOVÁ
17
NEJMLADŠÍ ČESKÝ DŮSTOJNÍK Z VŮBEC NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ MISE, JÍŽ SE ČESKÁ ARMÁDA ÚČASTNÍ, PŘIJAL POZVÁNÍ ŠKOLY A BĚHEM TAKŘKA HODINU A PŮL TRVAJÍCÍ BESEDY ZODPOVĚDĚL NAŠIM STUDENTŮM ŘADU OTÁZEK. CELOU PŘEDNÁŠKU TAKÉ DOPLNIL MNOŽSTVÍM ZAJÍMAVÝCH MATERIÁLŮ, VZTAHUJÍCÍCH SE NEJEN K SAMOTNÉ MISI, ALE TAKÉ AFGHÁNISTÁNU A ARMÁDĚ ČESKÉ REPUBLIKY. ŠKOLNÍMU ČASOPISU UMAG TAKÉ POSKYTL NÁSLEDUJÍCÍ ROZHOVOR:
ZAVÍTAL
K NÁM
ELITNÍ ČESKÝ
DŮSTOJNÍK MOŽNOST ZAJÍMAVÉ PŘEDNÁŠKY S NÁSLEDNOU BESEDOU MĚLI ŽÁCI PRVNÍCH ROČNÍKŮ V PÁTEK 1. ČERVNA. DO KINOSÁLU NA ŠPINDLERCE“ ZA NIMI TOTIŽ PŘIJEL BÝVALÝ STUDENT ZDEJŠÍHO GYMNÁZIA A V SOUČASNOSTI PORUČÍK 4. BRIGÁDY RYCHLÉHO NASAZENÍ V HRADCI MICHAL DOLEČEK. TEN SE PŘED NEDÁVNEM VRÁTIL Z OSMIMĚSÍČNÍ MISE V AFGHÁNISTÁNU, KDE PŮSOBIL JAKO VELITEL JEDNÉ Z PŘEDSUNUTÝCH ZÁKLADEN V NEJOHROŽENĚJŠÍ V PROVINCIÍ WARDAK.
18
Proč zrovna armáda, Michale? Většina mladých lidí, co si budeme povídat, míří jinam. Pro vstup do armády jsem se definitivně rozhodl ve 4. ročníku osmiletého gymnázia. Dlouho jsem nevěděl, co po střední škole dělat, ale vzhledem k tomu, že již od mládí aktivně sportuji a v neposlední řádě rád pracuji s lidmi, zvolil jsem Univerzitu Obrany v Brně. Nehrála roli také rodinná tradice, když máš tátu vojákem z povolání? Svým způsobem ano, ale právě táta mě varoval, že povolání vojáka není žádná výhra a existují i lepší. (smích) Po úspěšných přijímačkách tedy následovalo vysokoškolské studium…a pak? Prezenční studium na vysoké škole jsem ukončil s titulem bakalář a nastoupil na systematizované místo velitele průzkumné čety ke 4. Brigádě rychlého nasazení do Žatce. Mám pocit, že na vojáky se nepohlíží příliš kladně, nelituješ někdy svého rozhodnutí? I přes součastná úskalí, spojená s úbytkem financí, bych dnes nevolil jinak. Práce mě baví a mám ji rád. Neobáváš se, že v souvislosti s nedostatkem peněz bude ubývat i mužů u žen v uniformě? Myslím, že v dnešní době armáda bojuje se škrty v rozpočtu stejně jako ostatní státní instituce. A je logické, že jistý úbytek lidí je a bude, bohužel. Když se bavíš s ostatními, musíš hájit armádu takovou? Určitě občas slýcháš, že jste zbytečná paráda za hodně peněz. Řeči tohoto typu nemám rád, lidé často nadávají na armádu, že to jsou utopené
finance. Nicméně není se jim vzhledem ke skandálům, které v souvislosti se zakázkami pro armádu prošly médii, co divit. Tak vidíš… Je ale důležité uvědomit si, kdo o těchto tendrech rozhoduje… Ne vojáci, ale ve valné většině příslušníci ministerstva obrany. Každý suverénní stát potřebuje vlastní armádu a řeči typu „s tím množstvím se stejně neubráníme,“ jsou dle mne scestné. Charakter konfliktů se značně změnil. V jakém smyslu? Proti sobě už nestojí dvě strany, ale většina konfliktů je asymetrických a na plnění závazků vůči NATO součastné počty postačují. V případě symetrického konfliktu, který doufám, že už nikdy žádný nenastane (úsměv), jsme součástí Severoatlantické aliance. Zde jsou všechny členské země zavázané vzájemnou spoluprácí a pomocí. Znáš něco jako odpočinek? Má práce je celkem fyzicky i psychicky náročná, proto jsem rád, že se mohu uvolnit při volnočasových aktivitách. Například? Mezi moji největší zálibu patří lední hokej, který aktivně hraji od 5 let. Dále jezdím na horském kole, plavu, běhám. V zimě potom krom již zmíněného hokeje mám rád lyže a snowboard. A teď odjinud. Říká se, že na zelenou hodně letí holky, co je na tom pravdy? No nevím, jestli se na zelenou balí lépe holky. Možná nějaké typy určitě vojáky rady mají, ale neřekl bych, že na ně obecně letí holky nějak víc než třeba na pekaře, učitele, hasiče. (smích) V řadách mých kolegů je spíš celkem vysoké procento rozvedených lidi, vzhledem k časové náročnosti naši profese…
19
Není to dávno, co ses vrátil z osmiměsíční mise v Afghánistánu. Věděl jsi před odletem, do čeho vlastně jdeš? Mise v Afghánistánu byla pro mě veliká neznáma, byla má první a ještě celkem specifická. Specifická taky v tom, že jsi daleko od domova oslavil teprve své pětadvacáté narozeniny. Je pravda, že sem byl ve svých čtyřiadvaceti, respektive pětadvaceti benjamínkem 3. jednotky Operational Mentoring And Liaison Team, tak zvané omelety. (úsměv) Ale popravdě to nikdo nijak nevytahoval… Asi nemá cenu říkat, že vaše mise nebyla žádná sranda, viď? Naše mise byla dost obtížná a i podle toho byl proveden výběr lidí do ní. Zpětně mohu říci, že to byl povedený výběr. A i díky náročné přípravě, jsme překonali všechny překážky, které před nás byly kladeny, a všichni se vrátili zdraví a živí ke svým rodinám. Je mi jasné, že toho ze samotného pobytu asi moc prozradit nemůžeš. Našlo by se alespoň něco? Operační úkol jsme plnili v provincii Wardak, která patří k těm horším. Je to horská provincie, nejnižší oblast leží kolem dvou a půl tisíc metrů nad mořem. A je značně nestabilní. (úsměv) Jak bys popsal své dojmy z místa a jeho obyvatel? Lidé zde většinou žijí skoro jak ve středověku. Žádná kanalizace, žádná elektřina, minimální až žádná zdravotní peče. Troufnu si říci, že až devadesát procent obyvatel je negramotných, místní samospráva téměř neexistuje. Tomu se mi skoro nechce věřit.
Ano, těžko představitelné. Naštěstí jsme měli velmi dobrou přípravu před nasazením a v neposlední řadě takových osmdesát procent kolegů v Afghánistánu již bylo, proto nedalo takovou práci se s tím srovnat. Na rovinu, bál ses někdy? Strach jsem si ani nepřipouštěl. Jednak jsem měl odpovědnost za své podřízené, takže člověk musel zachovávat chladnou hlavu. Druhá stránka věci je výcvik, který u 4. Brigády rychlého nasazení máme. Když došlo k nějaké obtížnější situaci, člověk prostě dělal to, na co je cvičen. Vše fungovalo naprosto intuitivně a automaticky. Měl jsi během pobytu ve Wardaku jak komunikovat se svými blízkými? Spojení s rodinou jsem měl, když sem se vrátil z předsunuté základny na naší hlavní základnu, a to formou internetu nebo telefonu. Nebylo to denně, ale řekněme, že jednou týdně sem se k telefonu nebo internetu dostal. Slyšet známý hlas bylo asi zapotřebí, viď? Každý kontakt s rodinou a přáteli doma mi dodával neuvěřitelnou morální vzpruhu… Vstoupil bys po takhle nebezpečné zkušenosti ještě někdy do téže řeky a vyjel na nějakou další misi? Když bude moje jednotka pověřena plnit další zahraniční operaci, jsem připraven opět vyjet do zahraničí. A úplně na závěr, vzpomeneš si, cos udělal prvního, když jsi dosedl v armádním speciálu na Ruzyň? Bylo to něco romantického? Jasně... dal jsem si plzeň. (smích) JAN POKORNÝ
20
DOJMY
Z PÁTEČNÍ
Afghánistán, země spojená s tolika válečnými konflikty, že už jenom při jejím vyslovení se mnohým třese hlas. A právě toto místo navštívil poručík Michal Doleček, který byl velitelem jedné z českých základen. Aby to nebylo málo, dokonce se stal nejmladším českým důstojníkem, který jel do Afghánistánu a působil zde se svoji jednotkou. Z jeho vyprávění bylo jasné, že to nebyl žádný med, a tak i chvástačům, co chtěly být vojáky, sklaplo. Michal je opravdu silný muž, který si toho už hodně zažil, války, střílení a všechno, co k tomu patří.
BESEDY
Prezentace byla vskutku výborná a ani není divu, když byla podložena tak skvělými zážitky a Michalovým vyprávěním. Avšak celou prezentaci jsme jen neseděli v tichu, občas taky naše napjaté uši zaznamenaly výbuchy smíchu, po některém z vtipů, které jemně tvořily součást přednášky. Co dodat? Asi jen na závěr, že prezentace byla opravdu skvělá a přejeme Michalovi, aby dál sloužil armádě bez nějakých zranění. A těšíme se na jakoukoliv další prezentaci. PETR BŘENEK
23
ŠLO TEDY OPRAVDU O VYŠETŘOVÁNÍ REGULÉRNÍ INSTITUCÍ, NEBO JE VŠE JENOM ZÁSTĚRKA PRO JAKÉSI VYŘIZOVÁNÍ ÚČTŮ MEZI MAFIÍ? A CO KDYŽ SE TAKOVÝCHTO VRAŽD STALO V NAŠÍ ŠKOLE JIŽ NĚKOLIK? Středa 9. 5. 2012 se stala osudnou pro neznámou osobu, jež byla zavražděna v prostorách naší školy. Kdo to však byl? Student, učitel, nebo snad úplně cizí člověk? A kdo byl vrah? Byl to snad onen záhadný Fantom, který neustále řádí na domově mládeže? Po zjištění této skandální události se nám však nepodařilo nic vypátrat. Na místo činu, schodiště do podkroví k počítačovým učebnám, jsme dorazili příliš pozdě. Náš informátor (kterého kvůli jeho vlastní bezpečnosti nemůžeme jmenovat) měl velký strach z prozrazení, proto jsme dostali tuto informaci se značným zpožděním. Na místě činu už zůstaly pouze stopy po kriminalistických vyšetřovacích metodách (kterých jste si zde mohli všimnout o přestávce mize 8. a 9. hodinou). My redaktoři se ale nevzdáváme. Na školní chodbě jsme
zahlédli několik spěchajících černooděnců s naditými batohy, marně se pokoušejícími zamaskovat se za studenty SŠUP. Po krátké potyčce se nám podařilo jednoho z těchto lidí vyzpovídat. Ona skupina nebyla nic jiného než útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Muž středního věku neochotně přiznal, že vražda se zde opravdu stala a že je vše ve stavu vyšetřování. Ubezpečil nás ale, že studentům ani vedení žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí. Na další otázky ale nereagoval a vzápětí se nám vytrhl a utekl. Napsali jsme tedy přímo do velitelství samotného ústavu pro organizovaný zločin. Odtamtud jsme se ale žádné odezvy nedočkali. Právě proto jsme se rozhodli vás o všem informovat. Rozbíháme pátrání na vlastní pěst. Kdybyste měli jakoukoli informaci o tomto hrůzném činu, nebojte se s ním svěřit jakémukoli členu redakce. Ochrana svědků bude zajištěna, o svůj život se tedy bát nemusíte. ANNA CHRTKOVÁ ST.
25
URČITĚ JSTE SI VŠIMLI PLAKÁTŮ NA BUDOVÁCH, KOLEM SILNIC, UPOUTÁVEK V RÁDIÍCH, TELEVIZÍCH, NA YOUTUBE APOD. NA NADCHÁZEJÍCÍ LETNÍ FESTIVALY. PROTOŽE JE JICH SPOUSTA… OPRAVDU SPOUSTA!!! SNAŽIL JSEM SE VYBRAT TY NEJZAJÍMAVĚJŠÍ A NAPSAT O NICH PÁR ŘÁDKŮ.
NA
KAM V LÉTĚ
MUZIKU?
MÁCHÁČ 2012, 24.−26. 8. Již 12. ročník open air beach festivalu v Doksech, dvoudenní paráda nabitá trancem, housem a electrem. Dada Life, Dirty South, Felix Da Housecat
Kaiser Chiefs, Paul Oakenfold, Fun Lovin‘ Criminals, Skindred sazavafest.cz
OPEN AIR FESTIVAL TRUTNOV, 16. – 19. 8. In memoriam festival chief Václav Havel and guru of underground Ivan lgfestivalmachac.cz Martin „Magor“ Jirous. Známý Trutnovský Peace festival asi ROCK FOR PEOPLE 2012, 3. – 6. 7. Absolutní mišmaš všech hudebních nemusím představovat… KoRN, dEUS, The plastic people of žánrů a velkých jmen proběhne již the universe, Jiří Schmitzer… poněkolikáté v Hradci Králové. Festivaltrutnov.cz Největší táháky tohoto ročníku budou určitě Faith No More, The HIP HOP KEMP 2012, 16. – 18. 8. Prodigy, ale také Skrillex, Example, Festival with atmosphere! Příznivci Selah Sue… rapu, hip-hopu či R’n’B…si přijdou na rockforpeople.cz své v Hradci Králové. Mecklemore, Mos Def, Madlib, COLOURS OF OSTRAVA, 12. – 15. 7. Ty Nikdy Tento festival bude, jak sám název hiphopkemp.cz říká, hrát v Ostravě všemi barvami a žánry. Z účinkujících vyzvednu: Alanis Mo- BENÁTSKÁ NOC 20, 27. – 29. 7. Převážně česko-slovenský festival rissette, Bobby McFerrina, Rufuse konající se v Liberci. Wainwrighta a Parov Stelar Band. Horkýže Slíže, Kristina, Daniel Landa, colours.cz Charlie Straight, Vypsaná fixa atd. benatskanoc.cz SÁZAVA FEST 2012, 2. – 5. 8. Další multikulturní festival plný popu, swing, jazzu, rocku ale i taneční hudby… Lukáš Vacek
30
INTOUCHABLES/NEDOTKNUTELNÍ Od prvních minut je znát zápal, s jakým byl film natočen, vtáhne do děje a nepustí, s posledním střihem mi bylo líto, že tak poutavý příběh, který v sobě nese tolik lidskosti, končí. Ve filmu je líčen střet dvou naprosto odlišných světů, které, když se spojí, vytváří tragikomicky dojemný příběh. Na jedné straně postarší muž Philippe, ochrnutý na téměř celé tělo, vlastnící obrovský majetek, naproti němu Drisse, černý mladík z ghetta. Na jejich prvním setkání Philipa zaujme Drisseův humor a také jeho způsob jednání. Rozhodne se ho zaměstnat jako svého ošetřovatele. A tady začíná krásná podívaná, která bere dech. Film baví, dojímá a něco dá. Skvělá kamera, herci, střih a hudba! Ve Francii se snímek stal druhým nejnavštěvovanějším domácím filmem všech dob. Ve světovém žebříčku pak skončil na třetím místě.
TEMNÉ STÍNY/DARK SHADOWS Poslední film z dílny Tima Burtona, jako vždy v hlavních rolích s Johnnym Deppem a Helen B. Carter, od kterých se očekává vždy originalita a styl a dle mého názoru je právě jejich pověst důvodem tvrdé kritiky. Od Burtona diváci stejně jako kritici vyžadují to nejlepší. A to se tentokrát bohužel nepovedlo. V dnešní době je velmi populární situovat filmy do sedmdesátých let, v tomto případě to působilo lehce kýčovitě a nepříliš zajímavě. Také hudba mi v některých scénách k filmu neseděla. Všichni herci působí, jako kdyby zapomněli hrát naplno a jen tak se rozcvičovali, než se začne točit naostro. Ano, my všichni dobře víme, jak dokáže J. Depp hrát a tohle nebyl jeho nejlepší výkon, s postavou si mohl mnohem více vyhrát. Stejně jako H. B. Carter, jindy vynikající herečka. Kladem je, že ve filmu se pořád něco děje, takže se nenudíte, protože dialogy jsou zajímavé. Když se ovšem dostaneme ke konci filmu, tak máme pocit, že tvůrci najednou nevěděli co s tím a jak to utnout, tak to jednoduše všechno zapálili a pár postav povraždili. Celý film jsem čekala na finále, které, jak jsem doufala, předčí zbytek filmu, jenž pozbyl děje, ale jak jsem řekla, konec je uspěchaný a zbrklý. Pokud se chcete kouknout na nějakou oddechovku, tak je tenhle film vhodný, avšak od kdy točí Burton filmy na nudu? Počkejme si radši na jeho další snímek Frankweenie a zapomeňme, že tenhle vznikl. IVA MOUTELÍKOVÁ
