Havana: Kuba nás vítá.
Havana: Luděk Jedlička, Josef „Pepíno“ Vaněk já a Vráťa Kratochvíl. Tady hned na začátku musím uvést, že jsme se na této fotografické příloze svým způsobem podíleli všichni čtyři.
Havana: Budova Kapitolu.
Havana: Psí taxi nazývané Coco-perro.
Havana: Je libo doutníček?
Havana: Trpělivé čekání na surový rum.
Havana: Muzikant na nábřeží Malecón.
Viñales: Národní park známý nejen mogoty - vápencovými horami, ale i tradičním pěstováním tabáku.
Viñales: Přímo ve stejnojmenném městečku najdete zvláštní a trochu tajemnou květinovou zahradu.
Viñales: Kohoutí zápasy tu jsou prohibido, tedy zakázané, ale o to víc jsou sázkaři navštěvované. Dobrý kohout totiž může majiteli vydělat balík peněz.
Viñales: Ty zápasy jsou tak nervydrásající, že to chce malý oddech s čerstvě ubaleným doutníkem. Ten nám ubalil jeden z místních guajiros, neboli strejců.
Viñales: Večeříme kubánské národní jídlo congrí. Je to rýže s červenými nebo černými fazolemi.
Viñales: Cestování autostopem Kubánci říkají botella, tedy doslova láhev. Kdo ví proč?
La Coloma: To je pohled z korby náklaďáku.
La Coloma: Takhle brzy ráno to tu vypadá idylicky, ale jinak je zdejší pobřeží sužované hurikány.
Las Terrazas: Džungle v nejstarším národním parku na Kubě…
Las Terrazas: …a to neslyšíte ty zvuky, co se odtud ozývají.
Las Terrazas: Pestrý život v přízemním porostu džungle.
Las Terrazas: Bambusový les naroste neuvěřitelně rychle.
Candelario: Okouzlující městečko na jih od Las Terrazas.
Candelario: Autobus nám odtud nejel, tak jsme byli vděční i za koňský povoz.
Zátoka sviní: Tento taxík sehnal Christoph Haas (v oranžovém tričku), náš nový německý přítel.
Zátoka sviní: Podvečerní barevná nostalgie cestovatele.
El Naranjo: Probuzení na zemědělské farmě plné kovbojů.
Guajimico: S Chrisem ve venkovském stavení, kde nás ubytoval Francisco Mora.
Guajimico: V džungli jsem vyfotil kubánského národního ptáka, kterému zde říkají Tocororo.
Guajimico: Korály kousek od pobřeží El Naranja dokladují čistotu vody zdejšího moře.
Trinidad: Náklaďákobusem cestovati znamená kostru si vytřásti.
Trinidad: Uličky tohoto koloniálního města jsou asi zakleté do ticha a klidu.
Trinidad: Černé v bílém, aneb proč si nevyšívat přehozy přímo na ulici.
Trinidad: Oranžová v černém a rikša se lvem na špici.
Holguín: Výhled na hlavní město stejnojmenné provincie. Uznejte, nemá ta Kuba něco do sebe?
Holguín: Indiánky na výročních slavnostech města.
Holguín: Rytmus, vášeň a temné duše - to jsou zdejší indiánské ženy.
Paya Caletones: Co tady blázniví cizinci chtějí dělat? Divil se určitě tenhle venkovan.
Gibara: Nechali jsme si oloupat pomeranč a seznámili se s Karlem a s jeho dcerou Jindrou. Karel se ve skutečnosti jmenoval Carlos Aguilera a uměl výborně česky, protože u nás sedm let pracoval jako technik v plzeňské Škodovce. Na Kubě pracuje v pivovaru, ale právě byl na nemocenské, protože se vyboural na české jawě, jíž tu důvěrně nazývají ‚chauva‘. Mimochodem, jak vlastně Carlos říkal dceři, když se španělsky čte „J“ jako „CH“, kdo ví?
Na Kubě jsou oblíbené jawy se sajdkárou. Tady jednu vidíte.
Holguín: Cesta do Santiaga de Cuba je dlouhá, tak proč nejet pohodlným americkým bourákem?
Santiago de Cuba: Byli jsme překvapeni zdejší tradicí flašinetů s papírovými děrovanými partiturami.
Santiago de Cuba: Když jsem pozoroval tajemný obřad „Santeríe“, nemohl jsem najednou dýchat…
…a tak jsem šel raději na místní pivo, které se jmenuje po jednom slavném indiánském náčelníkovi.
Pico Turquino: Na nevyšší horu Kuby se leze doslova pravěkým pralesem plným obrovských…
…kapradin, plavuní, přesliček a dalších na nich parazitujících rostlin.
Santiago de Cuba: Každý z nás při výběru zábavy volil jinak. Já třeba vsadil na jistotu, Pepíno na příjemnou konverzaci s plavovlasou Kubánkou…
…a Vráťa třeba na dvě takzvané „společnice“, které s ním chtěly zajít na večeři a na nějaký míchaný nápoj. Ale nesestavujte nám hned špatný charakterový profil, že moc pijeme a že proháníme kubánské holky. Tak to nebylo, jen jsme po doušcích ochutnávali kubánský život. Nechtěli jsme v žádném případě překročit pomyslnou hranici mezi užíváním a zneužíváním, aby i další návštěvníci, kteří sem přijedou po nás, nepotkali turistickým ruchem zklamané kubánské obyvatelstvo.
Santiago de Cuba: Animistické vidiny protkané socialistickou modernou zdobí stěny činžáků…
…a tradiční krása patnáctiletých Kubánek, jež vstupují mezi dospělé, aby časem sešly, jako zdi…
…kolem modliteben, kde věrní vzývají své bohy, nebo kolem náměstí, kde omámení volají: Fidel!
A anticastrista Luis Possada Carriles s Georgem Bushem v „company“ tomu zdatně sekundují. Vím, nějak mně to psaní ujíždí do snění, a tak toho využiji a od následující stránky se vám pokusím předložit básnicko-fotografický komiks, který bych mohl nazvat podle zdejšího známého drinku…
CUBA LIBRE…
Jak může vláda kohokoliv ovlivnit člověka v tomhle našem globalizovaném světě
vždyť být svým vlastním pánem je naše touha odvěká a každý z nás spěchá k trochu jiné metě.
Ne jako třeba v baseballu, který je v této zemi hodně blízko duši, možná blíž, než kdo vůbec tuší ale v něm jsou mety dány a není tu místo na vlastní plány.
A taky proč nastavovat tvrdé ráně odpalovače hlavu? Tenhle hráč už patří k davu, který si to příště rozmyslí, poslouchat podobné nesmysly.
Už ve středověku Don Quijote de la Mancha, rytíř bez bázně a hany, neúspěšně bojoval s větrnými mlýny a s cizími splíny a nenechal si do hlavy vtloukat klíny.
A věz, člověče, že tohoto motýla z odvrácené temné strany, daleko víc láká přímé světlo lampy než stíny a optické klamy.
A hřát si hada na vlastní hrudi? Jistě chápeš, že i v prosluněném Karibiku to studí. Ale kérka této ženy – to je osobitost a vůně změny.
V téhle zemi barev, vůní, přírodní i lidské krásy jednou taky musejí přijít lepší časy. Otázkou ale je, co to vlastně je?
No a do té chvíle je asi nejlepším řešením na růžovo si nalakovat svět i historii zpět…
…třeba jako tenhle květ, který bez ohledu na lidské touhy vykvetl na břehu odpadní strouhy.
Dětské oči, ty to vidí. Říci pravdu se nestydí a nečervenají se při tom…
…třeba jako tenhle rudý keř, který, to mi věř, není vůbec symbolem havanského Capitolu.
To barvou dávných bukanýrů byla rudá a v písních bardů byla, je a bude země hrdá...
…země hrdá.
Havana: Žonglér baví celou ulici, ale osobně bych si pod něj nelehl jako ta žena...
Havana: V Parku Johna Lennona Vráťa neodolal a vyfotil se s jeho bronzovou sochou. Jen pro informaci, Johnovi nějací výrostci stále kradli jeho legendární kulaté brýle, tak mu je jedna černá babička neustále sundavá a nasazuje, jen když si chcete udělat snímeček.
Kresba Clary Ortízové. Takhle nějak vypadala. Mrzí mne, že jsem ji nevyfotil, ale člověk asi nemůže mít úplně všechno, jak by si představoval.