Hanuš, Ignác Jan Malý výbor ze staroeské literatury

Hanuš, Ignác Jan Malý výbor ze

staroeské literatury

^1 2 ^jv,|

-tt

J.

r

r

MALÝ VÝBOR ZE

ITAROGISKE LIITERATUIY.

PODLE RUKOPISUV C.

K.

KNIHOVNY VYSOKÝCH SKOL PRAŽSKÝCH XIV.

—

ItTII.

STOI.ETÍ

POSUD Z VTŠÍ ÁSTÍ NETIŠTNÝCH SESTAVENÝ OD I.

J.

H^NUéE.

V PRAZE.

NÁKLADEM KNHKUPECTVÍ: 1863.

I.

L.

KOBEE.

MALÝ VÝBOR ZE

STAROESKÉ LITERATURY.

PODLE ROvOPISUV C.

K.

KXIHOVXY VYSOKÝCH SKOL PRAŽSKÝCH

XIV.

-

XVn. STOLETÍ

POSUD Z VTŠÍ ÁSTI NETIŠTNÝCH SESTAVENÝ OD I.

j.

ha:ntjše.

Cena:

V PRAZE.

NÁKLADEM KNHKUPECTVÍ 1863.

:

I.

L.

KOBER.

5'úsiO

Národní knehtiskárna

:

I.

L. Kober v Praze. 1863.

Pedmluva. Liel

mj

pi

nebyl

staroeské jednaký

vvdávání malého tohoto výboru z literatury

toliko.

Pomyslil jsem t. pedn, že povinností jest knihovníka, podázprávy o jakosti a bohatství zídel skrytých ješté na mnoze a netištných v sálech rukopisních c. kr. knihovny vysokých škol Pražských. vati

Pak mi tanula na mysli historie Uterntimj eské. Mámeí sice ohromný spis Jungmannv, práci to bibliographickou reka více, než

lovka

jednotlivého, jinými

pracemi strannými zaneseného: avšak

píspvky, jednotlivými monodoplnna, aby poznenáhla povstala

práci jen pehlednou, jež jednotlivými

graphiemi musí býti z bibliographie té

i

i

oživena

i

z kostry literatuiy

písemnictva a tiskastva eského.

borný

skuten „Výbor

z literatury

eské pravá a živá historie podobným spsobem vý-

Máme

eské,"

máme

ítanek a antho-

dobrých; avšak zbytky vzácné literatury eské objevují se co rok více v bohatství svém, než aby mohly všechny ve voln toliko logií

jistý jen smr mající, vtsnány býti. Napotom požadují i studia mluvozpytnd, co den ve vlasti naší blaze rostoucí, rovným spsobem materiálu hojnjšího ku skoumání hlubšímu a k srovnávání všestrannému, bez ehož není spásy ni v mluvnici ni v literatue eské, má-li se t. státi i jedna i druhá pravým obrazem života národního, obrazem pomrné osvty a vzdlanosti praotcv našich i jich potomk i epigonv. Z tch ze všech píin vybíral jsem a složil jsem v pítomný spisek skuten mnohou sta staroeskou, která mne nezajímala tak

pokraující „Výbor" a v ítanky,

i

pro jazyk, jak pro ducha v ní vládnoucího,

nebo

hodlal jsem budo-

pokud mé síly dostaovaly, ponkud aspo na domku skrovném, ve kterém bychom vidli, jak myslili a žili praotcové naši jevati jím,

IV sty lety: jako jsem spiskem pítomným hodlal skromného staviva, aby nkdo obratnjší a mocnjší jeho použil k vystavení nádhernjší a sláv praotcv našich hodné budovy djin vzdlanosti. Dovolil jsem si tudíž, rozložiti knížku svou v šestero oddlení, jelikož bedlivý a laskavý tená tém v jednom každém oddlení zpozoruje jiného ducha vanoucího. Byla-li by práce má obecenstvem eskoslovanským ponkud jen schválena, mohla by pozdji i jiná bohatší sbírka tomuto pokusu následovati, jelikož hojnost bud neznámých vbec, bud ne dobe seznaných ástí rukopisných knihovny veejné na vysokých školádi Pražských je skuten peveliká. Rovným spsobem známe vbec vzácné inkunabule eské i prvotisky vtším dílem jen dle pouhých titul, kdežto pedce každá taková kniha by zasluhovala, aby se její životopis literární obšírn obecenstvu podal. Budiž mi však dovoleno, promluviti ješt o spsobu, kterého jsem se pi tisku starých rukopisv zde držeti osmlil. Jednalo se tu pedn o vrnost podaného. Kde jsem tudíž patrný poklesek psáni v rukopisu neshledal, podal jsem sta jeho i tebas i nikoli vždy co do pravopisu starého tak, jak bylo práv dsledn psáno. Trvám, že na nejedno m míst pozná soudný a bedlivý tená, že v dávnovkosti jest panovalo v echách více nájich stopy nejsou až posud veskrz seteny, eí mluvy, nežli te, kterýchž seznáni k budov vdecké mluvnice eské nad míru je Peju si tudíž, abych spiskem pítomným, co se týe dianutno. lekt starších, i píspvk k poznání nkterých z nich byl podal

št ped nkolika

snášeti

—

—

a

obecenstvu.

'•'

Za tou píinou odstupoval jsem od zvyku dávání památek starých,

i

pravopis

zásad grammatik nyní panujících nežli jsou

podány nám písmem.

níku

(17.

fmrtt

b^ío tr^tebtoc,"

E. 1;

list

162.

t.

j.

i

panujícího

Nalezl -li jsem tudíž ku

b) psáno:

pi

vy-

formy mluvnické mniti dle správnji je podávati tiskem, „íTieío

ial

psal jsem: „tielo tak slavné,

fíaiune

ježto

p. v zpvgeffto

ptjcb

ped

smrti

jelikož „trpiebwe" zajisté je jen poklesek psáni, ponechav však „smrti" a nepsav „smrtí," ponvadž instrumental vždy

bylo trpievne"

;

nalezen byl takto psán v rukopise; ponechal jsem však též

hojn prodloužen psaný, ku p. ukrytij,"

domnívaje

se,

že snad

(na list 161. b)

infinitiv

„pitij,

dojitij,

aspo pi zpvu mnoho

se bylo

v ei obecné ani sluchem více nevyniká. Tot bralo i platnost svou co do znamének tak zvaných pízvuných. Psal jsem ku p. „aby votci ukázal raný, jenž jest trpiel dloužilo, co nyní

za ny," a nikoli jTány," ,,ukázal," nenaleznuv nižádné délky v rukopisu.

12)

sme

Naleziui váak psáno: „tak žwhicltho liusti

—

—

„mile panie^

„vohaame" a

p.

ponechal

ztratily"

jsem

(1.

vni

B.

spu-

eská znaménka pízvu-ná nkdy neomluvitelným, ba nedsledným spsobem (ku p. vý-klad, sob

Domnívám

týž.

se

naše

že

t.

\Tkla(ll, vykladatel; vý-daj, vy-dal, vydavatel,

a

p.)

vru

není

sob

i

Nová eština

jedno.

vy-dávám, vy-dávání

znaky pravého píizvnku

týkajícími se délky

znaky,

se

v

zahrnují

quantitij

i

akcentu zárove

samohlásek

prodlužuje

i

první syllaby dvouslabiných slov, kdežto starší eština v

také

míe

neinila

,

jak

toho

moravština

syllab,

nesíslnkráte

i

zaji.sté

slovenština

co

zvlášt

toho

až po-

dnes dokládají.

tém

všickni, mysliti si, že veškeré píUyykli jsme taktéž pony pi ohýbání a asování nynjší prammatikou uvedeny jsou juž v trvalý sklad a lad, kdežto pece mluvozpyt historický jinak tomu uí. Pedobe byl podotknul prof. Hattala, že pokrok v gi*ammatiká-

u tch muž, kteí vystoupivše z tsných mezí náeími slovanskými ji srovnávali. eštiny, pravopis i Trvám tudíž, že pi vydávání starých památek

ství

eském s

nemá tedy

se je^í

jinými

kaziti

podanou hojnost a rozmanitost starých forem, že musí z tsných mezí pravopisu modernílio, nemá-li ruch

vystoupiti

živý a promnlivost staroeské mluvy

uvádti v unifonnovanou parádu, ovšem že uhlazenou našich grammatik. Vím sice dobe, že i Staroech nkdy chybn mluvil a ješt snad chybnji psal a že nikoli každý vrtoch i podnáeí jednotlivého i mimy soukromé, jakož i spsobu psáni juž samy sebou zasluhují, by se ped nimi ihned grammatika moderaí klanla: než posuzovati i mniti, co je zejmá forma staroeská a co pošilhávající toliko, toho nepináleží, tuším, pouhému vydavateli starých statí, než mluvozpytci dkladnému. Taký a tudíž laskav nahlédne do nikopisu samého, o kterém mu zvs podána, aby rozsoudil, zdaž mu bucT vadou mkopisu, bud! vadou vydavatele doruena byla neobyejná njaká forma na zdání závadná.

Nechci

t.

i

já

spiskem

svým uiniti rukopisy

cis.

kniho"STiy

snad nepotebnými, než naopak, chci jím, a to podle povinnosti své, vyzývati jen k pilnjšímu jich probírání; nechci je položiti „ad acta,"

než

naopak pedložiti obecenstvu co

,.acta,"

mnohem úsudek mnjších grammatikáv budou.

Jakým právem píšeme ku píkladu v

pis: tcho, Ixámen,

vžihj

,

zde,

co

„priora,"

ježto ve

a pravopiscv zmniti

s to

otiscích starých ruko-

kdežto „priora" vedou

pedce

jen

VI k dcho, kamen, vsdy neb vŠdy , sde,

jelikož

koeny

jich jdou

k

„duch, dech", „kam,^ „ves-daií, veš-dy," „si-d, s-d!^'

Mnil jsem

pi

tudíž

ponkud

otisku jen

ás

graphickou sta-

nepsav ku p. ni švabachem, ni frakturou, mérz, cz, g a p. v s, r, , a, j ponechávaje ostatn co

rého pravopisu, niv jen

ff,

fs,

možná diplomaticky nejvrnji phonetickou ás rukopisní, pokud jsem tomu sám rozuml, nic nedbaje na to, když i rukopis nedsledn sera tam psával, jednou ku p. „volaamy," „ninnie," podruhé jen „voláme," „nynie, nenie, neni"; ponvadž mluvozpytec bystroskumný i tím kolotdním pravopisným lépe sezná, co hýbalo as phonetického staroeským písaem, než kdybych byl obvlékal vše v tsné šatstvo grammatiky iiašich dn. Promnou však švabachu v antikvu, užíváním dlidel vtových, rozluštním skracenin a vbec zjednodušením graphické ásti pravopisu, uinil jsem, jak

aspo

doufám a si peju, obsah zde na pokus podaného pístupnjší i tomu, kdo by knihu pítomnou snad jen co pouhou ítanku do rukou vzal, uspoádanou nikoli pro mládež, než pro vk juž dosplejší. Jest-li že by se byly pi vší opatrnosti u tchto pi tisku vloudily pece nkteré omyly sazby do textu, jak toho ovšem jinak tém ani možná není pi tak obtížném obsahu zahrnujícím v sob

mn

sta neobvyklých

vého,

forem

i

mluvnických

i

rovnž jak obezetného tenáe

omluviti

V

i

opraviti

si

omyly

koUeji Klementinské

pravopisných, prosím laskashovívavostí vlasteneckou

ty.

ku konci roku 1862.

Hanuí.

i

o

b

s

a

h.

Oddleni.

I.

Stránka I.

oukladých Bosleslavových knížeti Václavovi strojených

O

a.

O O

d.

Oldicha sedlské

knni Božen

Betislav a Jutka Kronikáské zprávy ze a.

^ '

poslaný

r.

o ti hlasy 1420 pánm

Nmcv

....

^

eským

II.

eská

1.

Listina nejstarší

10 1* 12 12

od krále Zigmunda

2.

Právo ležákovo

3.

Zápisy rodinné 1584

4.

6.

—

Tomáše

2.

Mládí

3.

4.

o sv.

sv.

18

|^ z Michelstorfu p.

V

r.

"

1552

Píse

6.

Výtahy

22

24 26

Antonína Egyptského

as

L

str.

knze

pod obojí v Litomicích po

Jména híšníkv a híchv

8.

„

povrcv.

9.

„

nkterých

V(\

oq jy

du 29 29 30

Podbradských

kázaní latinsko-eských

1471. 7.

,

.21

Dorat

nábožno-politická z z

'

.

Zachariášem, bratími vlast-

Ze životopisu sv. Alžbty Povsti bájené o pann Marii a) Studnice, kde p. Maria bydlela b) Fík, v nmž se p. M. skryla

5

'

_.

Oddleni.

III.

Legenda

14—17

ze Štítného

1598

Smlouva svatební o dceru p. Mikuláše Výtahy smlouvy mezi p. Joachymem a ními z Hradce r. 1550

1.

'7

str.

Oddleni.

1373.

r.

9—14

str.

Znamenité pobití d. Kníže Zigmund Literský vyveden z Prahy e. Vyhnání nkterých mistrv z Prahy Prahu f. Kolda s jinými pokusil se o Kronika velmi pkná a pnkladná o císai Jovianovi c.

3.

(Rukopis Kížovnický)

16. století

O svád mistrv

b. List

^ 6

..."

e.

í.

1

založení zámku Pimdy šlechetném a o Kochanu nevrném

poátením

b. Historie o c.

^~~^

*''•

Nejstarší zlomek i Dalimila

str.

31

r.

— 37 39

*^ *"

.^ zvírat

IV. Oddleni.

3.

Hra tí Marií i osob (veskrz vážná) Druhá hra tí Marií (veskrz vážná) Tetí hra tí Marií (s vklady smšnými)

4.

Dodavky ku hrám velikononým

1.

2.

a.

b. 6.

Victimae paschali laudes Plá panny Marie

Staroeské církevní písn a. Zdráva matko pežadúcí b. Táž píse skrácená c. Vítaj, milý Jezu Kriste

*1

j^ 48 ^^ °^

^^

^

^^ ^J

:

:

;

Dalimil.

aby nasie dnsie pinesls tu ieŠu on mienieše,

*)

ku kralovstvn nebeskému.

A

nejez syn bozi mluvieŠe. Možete-li z te cieŠie piti

as

juž

ek

mnie

jest

v skutku

vj'piti.

pocie otpusenie brati, viec mi vas sde (jest) nevidieti. (to),

ka:

Vstav na modlitvu k cierekvi jdie.se. A tu Boleslav s sA-ymi jeho stiežieše. Když kniez Václav uzie bratra svelio, pocie jmu diekovati z kvasu enieho.

Tehdy jmu

Boleslav viece, potirhna z nožnic mecie Batjo, jaz tobie vždy rad služu, a ninuie takto ti poslužu,

konec tvým ieeem.

bude

tuto

1 da

jemu

virch- Iba

Taká hroza Boleslava

meem. pojie,

že ledva bratru kozie dojie, však utie ucho svatému Vacslavovi, a inhed výpade mec z ruky Boleslavovi.

me

jie sie mluviti, Svatý kniez vzem Bratr to bych mohl**) otplatiti, ale toliko mi jest moj tvoiec mil, že bych tve krve pro vies sviet neprolil.

ka

:

ka

!

me

to,

(ka, co

bratru vrati,

poal,

si

ra

dokonati).

klee u

cierkve na prazie, Boleslav sie ku bratru pi razie, I

na

sie

jie

ž'

ludi volati,

by jho

zabiti chtiel, je se žalovati. cierkve na prazie kletieše, a svu dusu u bozi rucie ponxiese,

a

Když u

Hnieza a jeho bratie piskoichu, a tu svatu duŠu s tielem rozdielichu.

To

syna božieho po dvudcatu osmého. Ale že Boleslav pro krstiny byl uinil kvas, tomu synu pro pihodu vzdiel bieŠe Strachkvas nebo ktož su vinni byli tu vumrti kuieze svatého sta ot narozienie

sie

léta

po devieti

tirpieli

Hnieza

set

jsu mnoho zlého. sie s koniem propadl,

bratr jeho maletevstvem sie rozpadl, z jich

A

Když *)

rodu

druzij

sie

nemoci jmievaju na každé léto vztiekaju.

zle

snide svaty Václav,

Psáno: przinezslz.

**)

Konec

1.

stránky.

«

DalitniL

by kniczoni

hintr jclio hity

Hf.lcslav.

Tolío lota ciesa instie svatcLo Václava jide na knieze lioloslava. Boleslav poio proti jemu jiti, ale pro sve hiecliy iicniože dobie príijiti,

ciesa Cechy bojin \>(A)'i, a zeiiiu *) v daí jtorobi kniezii u dvora (službu) jniieti, kotel nad obnicm kaza (držieti), (Bóh) svatého Václava chtie svatost (ohlásiti), poie zkiezie (skrze) jeho veliké pomoci (éiaiti), (uzev) Boleslav, že sie božiej moci noniož protiviti, i poie v svatost svého bratra (odpolu) vieiti. I'o triech letiech kaza jeho (do Prahy) pienosti, a v Svatého Vita (kostele jej) tajnie pohiesti. K
(vzem

jej jie)

sie

jemu

diekovati.

Již tu biechu (Bohu chválu) vzdacbu a to svate tielo schovachu. Boleslav znamenav co zavini, za svu (vinu Strachkvasa), syna svého, (Ale nemiel-li) jest pokanie pravého,

mnichem uini.

málo (by mu) spomohla svatost syna jeho.

Pak kniez

(Boleslav kaza) zemanem v Boleslavi miesto zemiene jiechu raditi. Po eniku (kniezi) v tom otpoviediechu, (o

*)

Kouec

2.

to

se)

stránky

**;

Konec

3.

:,tránky.

zdieti,

Dalimil.

i|

a

tolio

uiniti (nerodicbn).

Kniez poviedJe jich ienikur (Bieda tobie) moj starý vinnikií, Sam jemu (inhed stic) hlavu i

virže za sie tak krvavu.

(Vskoiv) na pe jie sie mluviti: Kto &ie chce (jemu protiviti 1) Pani sie kniezu pokoichu, a Boleslav

(zdi)

ohradichu.

Ot šedreho Boleslava. (Pak Boleslav) luty snide, jeho syn Boleslav (na stolec) vznide

polui

sie svaty ze

j

zlého

a milostivy z luteho. Kostelov dvadcieti (v Cechách) postaví . a miesto Mladý Boleslav (ustavi)*) .

.

(Ostatek schází.)

(JeŠín

:

Kapitola tidcátá devátá. Zdržuje v sob hystoryji o poázaložení a vystavení zámku Pimdy.) (str. XCIII.)

tením

Pro

ten hrad byl v pŠti postaven, Pro-li jest byl pust ostaven,

tak že

i

ciesta

k niemu nebyla,

pro se to stalo kronika niemecka mie jest nauila. Tu jsem etl, že z Aldenbui-ka hrabie mladý bieše, dvoe za obyej stojieŠe. ciesarovau milovati, a ona by jej milovala jie sie jemu zjevovati, snúbiti jie u otce nesmiejieše ten v ciesaovie

I

poe

nebo jie neroven bieŠe, a tak milosti vieše a ciesaovna tako profi túhú schnieše.

K

tomu

jej

pipudi

silná milost,

že jej nadjide ta vilost,

pi takých bývá nebo iedko kdo tajnie milosti dobrým užívá. Ciesaovi sve hrabstvo prodá a když jemu ciesa penieze dodá, jie sie po pustých lesiech túlati a sliného hradist hledati, nalez horu, jie sie hradu stavieti, jenž asto

postaviv hrad, jie sie ztravy jíž

*")

by mohl za

Konec stránky

4.

na

sto let živ býti.

nositi,

DalimiL

Dospiev

lirad

|tak vAiiícku

zavev

je zezžc ohnieiu všiecky

To uiní al)y

V

kaza vSie dielniky v jeden sklep

zbiti,

eld

vliidí, lidi.

pro tu radu

žádný nezviedtel toho hradu.

i

tom

jest velmi zlú radu micl,

že nikovemu vteiti nesmiol. Potom ciesarovnu unese

a na

svoj

hrad tajuie vznese

sam s sanui sediel, žádný rloviek za piet let nezviediel. Sta sie, že ciesai- v Keznie dvorem bieŠe vyjev nu lov sam po lesu blndieše, na niemž

až jeho

jest

i

nevieda co sobie zdieti, žadaše by mohl kde ves uzieti, po |K«toku poie na horu jreti až sie jemu i udá pod ten hrad podjieti, na nieraž jeho dci s jeho žetera bicsc, uzev hrad pojide k mostu spieše i

poe

jích prositi,

by jeho racili na hrad pustiti, neb již ti dui nejedl bieše dešt studený nau jdieše. Hostie na hrad upustišta a jakž najlep mohuc jej nctiŠta, neb jímá již loviek vdiek pišel bieše, ctieše^ a protož ho hrabie íi

i

neb již piet let lovi«ka i^evidiela ?i noviny rada zviedieti chtiešta, i

biesta,

jesta sie o ciesaovi tázati,

on jako o jiném poe o sobie kivic odpovidati, neb ciesa je dobe znaje mluvieŠe jako o ciesaovi nic uetbaje,

ka,

že

i

to nevieta,

jest nasilnik zšel s tohoto svieta,

Oiesaovna odpoviedie au wehJ kako to rada viedie, neb toho jemu peji rada aby sie mému milému pro nestala vada, téhož bych pála vŠemu rodu svému abych tiem uinila mir svému milému, Odšed ciesa s hradu, na vojnu zapoviedie, a kniežatom svého bozdieneho zetie poviedie. S úsilím k hradu cestu proklestichu a ped hradem sie položichu. Ciesa kaza zieti poviedieti,

ka,

sluši tobie to

viedieti,

:

Dalírtnl.

že jsem jedl chleb tvoj,

bezdieny

ale že jsi *)

na život i

ti

moj%

o ceif nic netbaju.

A když im by

sie hrabi

tietivy zeílely biecbn,

eho by

z

brániti bieše^

sie bránil nejmieŠe,

neb vsiecky a

zief

odpoviedaju

jiné uinili, nejmiechu.

Juž hrad na ztracenju bieŠe, by sie byla ciesaovna nedomyslila na zábradlech stati

spieŠe,

a takto volati

mem milém nechcu živa býti, ne zabieli mne jiný, ch.cu se sama zabiti. Kniežata sie za nju k ciesaovi pimluví chu a jima milosti dobychu. Hrabie s ciesaovnu pid ciesarie jide, vzpodiem most hradu se vsiera sbožim otjide, Viezte, že po

ped

sienju sve vse klejnoty biesta schovala,

jedno že

sie

sama na eiesaov milost

dala.

A

tak ten hrad byl i opustiel až uau kniez Oldich byl i vzniel.

Ot Oldicha Šlechetného a

ot

Kochana

nevieriieho.

Kniez Oldich rozpomanav na smir bratra svého a poznav vece jmu jaz

Kochana nevierneho Ty's mie zbavil bratrcie mého,

lest :

zbavu života tvého. jazyk, kaza jmu živa kaza tieva vyvlaiti.

tie

Vyiezav jmu

oci vylupiti

a z VirŠovici to vidiechu i

pimluviti

sie

nesmiechu.

Kochan, když okolo sochy chodieše a z sebe tieva toieše, na svoj rod pocie tužiti a ludem **) takto mluviti :

Neufaj i jeden do roda velikého, ani do smysla hlubokého. Kniez v svj zemi ponenahlu vsie uchodi,

na mne zlob s pravém dochodi, mniech ztepa vsie kniežata, proto mi daua dostojna otplata.

*)

Tu poíná

5.

stránka zlomku.

**)

Tu koui

se 5. stránka.

Dalimil.

O sedlcie knieni Božicnic. Kniez Oldich Opostolopirtiech lovieše, sta sie, kdy skirzio jednu ves jiediese uzic, že scillska dievka na potocie staSe, l)OZ niUavov nicho prase. bosá i

A

sedlka krásna v(dmi hk-Se

a k tomu o všem stydlivé nravy jmieSe.

Poie

sie jiejiej

krasie diviti stojie

a inhed ju sobie za knienju pojie.

Ta

knioni Šlechetná bieŠe,

sobie jniie liožiena jmieše.

Pani jmu z toho za zle pooiechu jmieti, kniez viecie: pani rate slyšieti, z chlapov Šlechtici by\'aju a šlechtici syny chlapy jmievaju, neb ostarale stiebro šlechtu i ni a asto Šlechticie chudoba chlapstvem vini, vyšli

sniy vsicni z otcie

jednoho

a ten sie cte Šlechticem jehož otec jmiel stiebra mnoho, a když jest tak Šlechta s chlapstvem smiesiena, bude Božiena ma žena. Radieji sie chcu s ešku sedlku smieti, než královnu niemecsku za ženu jmieti. každému sirdce po jazyku svému a proto niemkynie*) mienie bude pieti ludu mému, (niemkynie^ niemecku eled bude jmieti, a niemecky (bude) uiti mie dieti, a proto bude jazyka rozdielenie a inhed zemie jisté zkazienie. (Pani neviete) dobra svého lajuce mi za malženstva (mého) 5

Ve

kde byste ieniky brali, když byste íped knieni) stali? Když z Božieny syna jmiel, tomu (byl Becislav) vzdiel.

Ot kniezie Biecislava Potom kniez Oldich

s

zietie.

svieta (snide),

(syn jeho) Bracislav na kniezieci stolec (vznide), (toho) asa Otta biely ciesacm bieše, ten (dcerku krásnu) velmi jmieŠe, tej krasie divit sie ke dvoru kniežata jiezdiechu a juž po všem svietie (o jejicj krasie mluviechu. *)

Tu koui

se 6. stráuka.

;

Daltmít,

S>

Te v klasteie svietsky (chovacliiit) a tomu klášteru Suibrod iekachn, (Když) Bratislav ju tu vzviedie mezi panici takto poviedíe, nebo te dievky dobudu (neb svelio) života zbudu. Do kláštera jiede jiezdecky (ale) klášter vybi vojensky. Jutka ciesaovnie diechu a když Cechy v klášter jdiechu (Jutka) v Šarlatuej kapici

skry sie za oltáem (v kaplici). (Kniez) Vitku z- kláštera vyvede a potom s níe (na koni vsiede. Bradái ietiezem vrata*) (piepiechu) (a za tiem k) odienju dospiecbu, a když se konvirsi (s svymí lidmi) snidu, proti kniezu mocnie (pojidu),

bradaie

(kuiez)

Jutka

silnie sieieše;.

(vuziesti knieze jako)

iepí

síe dirzieše,

niektery konvírá (bez ruky stojíeše), druhy bez nohy ležíeše, teti pies (ves chbet) za diel jmiese, ctvirty juž bez diíŠe (bieše), etiez velmi tlustý pietie (Betislav) i vyniede s Vitku z dvoru a jsa zdrav. (Ciesa) ídyž. to vzviedie na vojnu (do Cech) zapoviedie^ (jie sie) pisahati, že jeho stolec dirbi u Boleslavi (stati), Bracislav když to vzviedie zemanom (takto) poviedie

meem

tieba-F

mu

sie

v Cechách

(vztecí

a ja tehdy) budu v Nieracich zeci, Knieni (když to vzviedie)

mudie velmi kniezu (poviedie) kuc: nebyla-by to dobra rada^ stala by (sie o to vietŠie) sváda,, jaz pojiedu proti (otci svému),

snad to pivedu k skonenju dobrému, (I jde) knienie proti otc svému (i pone) dobývati milosti svému milému.

(Ciesa nechtieše) po

ka

:

(nechci sve)

jiejie voli

pisahy

uiniti,

znisiti,

pisahl sem, (že musi moj) stolec u Boleslavi by 11, bych (mu milost) dirbil bych to zrušiti.

dal-li

*)

Tu koní

se 7. stránka.

DalimU.

Dci vocie*): (snadno

j(!St

9

toho polopSíti,

mnie stolec, jaz jej dici tu postaviti. Podle te rady kaza svoj stolec u Boleslavi a kniezi eskému kaza k sobie pijieti. Ktož jest v Boleslavi býval, daj

a

ten jest,

postaviti

ten stolec vidal.

clitiel,

l^elidy da ciesa za vieno zieti svému,

Híecislavovi udatnému,

ka

když ciesa k dvoru pozove

:

tebe,

ohe

pusf

za míli okolo sebe. To kniežata eska za právo vzechu a proto orlici v plamenném štietie nosiechu.)

2.

Kroilikárské zprávy ze Z

Nalezena

rukopisu

ádu Kižovnického

století.

IG.

v Praze.

rukopisu tohoto zahozená druhdy za zapažení v knihovn vysokých a vrá(.<;ná dovoleníni vlády opt ádu kínžovnickóinu. Palacký jmenoval r. lf>2'.( rukopis teu „zvláštní velmi pilnou kompilací kronik eských na poOátku 1(3. století- (Sciptores. III. IX.). ást dotenou nevidl však Palacký sám, než „pipiš novjší z rukopisu tohr)to, pokudž ješt tak ztrlián nebyl, v\'psaný" a to v bibliothece Roudnické. Než na ten as i pípisu toho Roudnického tam více není, za to ale chová nyní knihovna císaská pipiš nalezené ásti pod sifrnaturou 17. A. 22. O rukopisu samém, psaném as 1. 1515, mluví též J. Dobrovský : Gcsch. d. biihm. Spr. 181S. str. 268. .1. W. Ziinmermann: (jímž se bez pochyby do knihovny dostal), ve spis: Pokraování kroniky Keneše z Hoovic, v Pr. 1X19. l)vla ('úst

Skol 1'ražských

r.

iJSfíl

—

J.

.Tun^mann:

hist.

lit.

.

1826.

—

str.

93.

.

80. 1847. str. 68.

.

124.

—

—

Palacký

Wiirdigun?. 18.S0. 253. asop. . m. 1861. II. Str. 107. Píspvky. Spisovatel a sbratel není sice dobe znám Palacký domnívá se však že byl kollejpat na vysokých školách Pražských, jehož zprávy slouží výborn k vyplnní mnohých nedostatk ve známosti vku tohoto (Script. str. XVI.). ,

,

O svadie mistru o v

o

ti hlasy

(str.

41).

Léta od narozenie syna božieho 1408. svadili se misti ešti z colniemeckymi o hlasy neb Niemci chtieli jmieti ti hlasy a echove aby mieli toliko jeden hlas. Tak se bylo stalo, že když ciesa Karel, otec krále Vaclavuov zakládal a nadal to studium, to jest, ueenie Pražskee a velikými milostmi rozíiil a obdaroval na vienu pamiet ijže nebylo mistrov eských v tee chvili v echách, le se kto v jiné zemi uil a došel mistrovstvij, protož jich bylo málo a ciesa chtie rozmnožiti a rozšíiti Pražské uenie napustil s prvu mnoho niemeckych mistruov i dopustil jim, aby mieli ti hlasy a eštij misti toliko jeden tak dlouho, dokudž by se eŠtij misti nerozmohli. Také v tom majestátu s zlatu peetij, kterýž vydal ciesa na svobodenstvie Pražským raistroum, psáno stoji, že to uenie vydava a vysazuje ku podobenstvie uenie Paizkemu. I zdalo se mistruom eským, že jim to nejde podle zapisuov ciesaskych. O to se mnoho sudili ped králem Vacslavem eským, jediec oboji (str. 42.) k králi na Tonik leje 8 mistry

;

i

*)

Zde dokouává bohužel zlomek vzácný. Doplnk vzat

z

JcSmova

vydáiií.

KionUcáfské zprávy

10

ze 16. století.

jinam. Mezi tiem) nieraŠtij misti s studenty a bakkalai niemecskymi se a smluvili pod písahu a pod iitietim palce u ruky pravé, jest-li že budu odsuzeni tij blasuov a nepuojde-li podle jich vuole, aliy všickiii z Prahy vyjeli a vyšli a ni/.adny jeden po druhem aby v Ce(i

spikli

chách neostával, jakž se jest potom i stalo. Neb král Vacslav s raddu svu rozomnu duchovnij a svietsku odsudil pravým sudem a listy tiemi ciesaovymi, že jsu niemestij misti kivi proti eským. A i hned vsickui misti niemecštij, doktorové, bakkalai, studenti a jinij collegiatove na jeden den z Prahy vyjeli a vyšli podlee tee sve smluvy a jeli a šli na všecky sti-any a najviece na Ryn a do Sas a do Foitlandu a do Bavor tak že jich vyšlo a vyjelo a jinam do rozliných zemij niemecskych z Prahy viec než na 20ti tisicuov a také z toho vyjitij založili studium, to jest, obecuee uenie v Lipštie a to trvá až do dnešnieho dne na potupu ueuie niekdy slavného Pr;'žskeho. Pražanom to bylo velmi žel neb jich mieli veliké požitky a byla jimi Praha velmi silná a a lito zvelebena a zbohatiela; neb synové velikých kniežat a hrabij a panuov koruhevnych i jiných urozených lidij, jakožto rytiestva v Praze se uili a tu obývali a kupci bohatij vezuce kupie rozliné do Prahy synom svým, kteiž se v Praze uili a porueli zbožie sve aby jim to rozprodávali a jiného zbožie uakupiece otcuom svým do jiných zemij posielali atak jest Praha bohatiela. Tak jest bylo tu chvili mistruov bakkalaov a studentov rozliného uenie v Praze, tomu loviek nerad uvieie, kto. jest toho nevidiel, a vše pipsaných k kolej, jakož sem diel toho dobe sviedom a jist a jakož staij misti nas zpi-avovali mistr Jan Pibram, mistr Šindel, mistr Borotin a Mathiaš Lauda z Chluman (str. 43.), Jau Zviekovec i jinij studentov tak pi-aviec a jisti, že tee chvile bylo intitulovanych, to jest, k uenij pipsaných tyidceti a tyi tisice, a netoliko sama Praha, než všecka zemie eska miela toho est i puožitek velmi veliký. Ale že jsu se Niemci velmi zpinali nad Cechy a velmi utiskali jazyk esky i nechtieli jim toho misti eStij trpieti a pezieti. Však také ti všickni, ktož jsu z Prahy byli vyjeli a vyšli, s právu vieru jsu dluho po Praze tužili a tee smluvy a spiknuti), které jsu mezi sebu uinili, želeli. A potom, když mistr Jan Hus do Constancie pijel, vinu jemu z toho dávali a diel dobry byl piina jeho smrti. To se stalo leta božieho 1409. když su Niemci z Prahy táhli ale ped tim vieee než o rok o to jsu se sudili (Srovn. script. virm boh. III. t. str. 10. 11.). ,

,

,

,

:

,

List (poslaný

r.

1420) panviom od krále Zigmunda

(str. QQ.).

My Zigmund z Bf)žlj milosti Rimsky král po vše asy rozmnoijše a Uhersky, esky, Dalmacky, Chorvatsky, Sedmihradsky, Bosensky, Moravsky, Slezitsky, Lužnitsky, Branibursky a Lucembursky král, Vam všem pauom rytieom, panošem , Pi-ažanuom a obci kralovstvie našeho eského, dav^ame viedieti jakož nam vinu davate v mnohých kusiech a zvlaŠtie o upáleni mistra Jana Husy a Jeronýma, také dotykajice kaciestvie, hanienie a odsuzovanie zemie eskee, tijm my vinni nejsme, neb jest to námi nešlo, aniž ještie jde, což by bylo k hanbie koruny uašij Geskee, neb sviedomo jest, že jsme my ped na,

žitel

,

,

Kronikáiké zprávy

zt

1>j.

Sim zhorom Constanskyin za bratra našeho, vieniie a staternie tidinhivali.

A

nienie tu v Constanci veliké,

aniž

11

stoleti.

dohe

])ani!<'ti

a za tu zemi

hai také jest zemie eska odsuzovaná, než ti kteíž hy kacicstvo držieli a vedli. I také dnes bohdá námi viedna haiiha nižádná zahul)a ani hanienie tej zemie jde, než tiemi i zahiiha tej koruny jde, kteíij kláštery a kostely, bohu ke cti dielanee, proto jsrae (mieli) protivenstvie

,

i

boíij, tielo božij tu vyjmnuc a jiné svatosti ohavnie nohama tlaij, kniezij a mnichy a jiné duchovnij lidi, rytiee, panoše, ukrutnic palee a mordujij, obrazy sekají a jiné mnohé a rozliné nerady, ježto jie v}'psati pieliš dluho jest, proti ustavenie cierkve svate vedu, hrady, tvrze, miesta a vsy, na zámky jdiic, opouštieji a vypaluji, zemi také napoád hnbiec. A ti zjevnij neadnij a nekeštianštij kusové zbuili jsu a zbuujij kuie-

ale žata okolnij i jiné dalšij i sice všecko kestianstvo proti tej zemi ne my. Neb by byl skutek velmi nepodobny a potupy hodný, bychme my z našij vuole naše diedicstvie a kralovstvie v taku hanbu a zaluibu chtieli pipraviti, než tej záhuby, kteráž se ustav dieje, bez našij pieciny, bohdá jest nam viernie žel. Pak, jakož nam také vinu davate o korunu a svatost, o klenoty, to jsme vzeli a schovali ne k škodie eskej zemie, ale proto, aby hanebnie ty vieci nebyly zkaženy, zrušeny a zatraceny k nenabytej Škodie tej koruny, jakož (67. str.) jest to dobe známo na jinej svatosti od vas niekterych i od vašich ukazauo. Dsky zemské ty jsme s Pražským povolením vzeli a oni jsu jie svými peetmi zapeetili, když jsu jie mieli pre vézti. A o ty všecky rieci, i o jiné, kteréž pišete, v bychom byli vinni shledáni, a šli-li by ti ,

.

em

kniežata a pani koruny eskej ohledají, a my to chceme radí opraviti podle kniežetskeho a panského nauenij i odiniti a vy teež uite, což jest neaduov a záhuby vámi pišlo, aneb jde, aby jste to také odinili, jakož kniežata a pani tej koruuy rozkažij a najdu. A jakož nam píšete, že jste se kouenie ustanovili a zjednali, že

neadové námi,

to

a

tyi

kusy držieti kteréž pišete, do lepšíj zprávy písmem pak pravíme, že jsme vam toho nikdy neodpieralí, než vždy svolovali podávali slyšeníe i zprávu lepŠi pismera svatým, na ty kusy na jín, ktož jsu proti cierkví svate a nikdy námi to nevešlo, vždy jsme hotovi, vam slyšeníe datí, zprávu naueníe lepšij, jedno af varní to neschazie a zemie ta nehyne. Jakož nam také pišete, že chcete chcete ty

svatým.

Na

,

to

i

i

i

pi

svých rádiech a svobodách a pravích ostati, jako vaŠi pedci, viezte, že naŠ úmysl nikdy nebyl, aniž ještie jest, bychme vas chtieli z vašich aduov nebo prav a svobod vyvoditi, nebo je kterak rušiti, než každého pi jeho adu ostaviti svobod bychme vam radiejšie piinili, než ujiali. i

vyvodij a pravá rušij, i svobod v svých zapísíech, kteréž mezi sebn sva pravá ruŠiec i svobody. mate i v skutcíech kteréž iníte sami Také slyšíme, že ste obrazy zbili v kostele Pražskem a na tom ostali, aby teež hrad Pražsky oboen byl, kterýž jest udíelan ke ctí a chvále panu bohu a svatým díedicuom. Protož, pro pana boha, neinte toho,

Než opatte my-li, ili

vy,

vy sami

,

tej

—a

z

vašich prav

to shledáte

,

,

aniž dopuštiejte, stolici

kto vas

na

tej

korauy

by

to

boeno

bylo, neb

dobe

víete,

že jste již jednu

korunie oboili na Vyšehradíe s kostely k velikej hanbíc skrze to tehdy viezte (^str. 68.) a oboite-li druhu

—

i

,

,

KroniTcáfské zprávy ze 16.

J2

století.

i nas také, pro tak nedokonce na sie zbuite všecko kestianstvo kestiansky ucinek a tiech zlých naených skutkuov prvniech dokonce na tu zemi i na sie potvrdite, a se i tu korunu skrze to k vienej hanbie ,

a potupie pipravite.

Nebo

viezte,

že jest to hlava tee koruny, a že

tu ležij svaty Vacslav a jinij diedici svati a ciesa dobré paraieti, otec

naŠ i s jinými králi a s kniežaty teež koruny. A pro buoh smilujte se sami nad sebu a nad tu zemij a nedajte tee zemie dále hubiti a našich miest a služebnikuov viece netiskniete a pistupte ještie k spravedlivému, jako jsme vam dieve psali, a stavte ty nerady, aby se viece nedaly proti panu bohu a proti vŠemu adu cierkve svate i proti nam, a my vam v tom jeŠtie chceme pomoci. Pak-li by byste toho spieŠnie neuinili, tehdy potom, ac bychme rádi, nebudeme tomu moci co uiniti, než na to pijde, že ta zemie musi do konce zahynuti. Datum .... (Tato odpovd krále Zigmunda na stížn'j artikuly snmu Cešského dána r. 1421. je bez bližšího datum zachovaná. Srovn. Archiv eský III. 230 232.) !

—

Znamenitee Léta božieho 1427. chove jsu Niemce

zbili

pobitij

(str.

84.).

stalo se veliké pobitij

v

Svietlee, kdežto

e-

a miesto vypálili.

Kniez Zigmund vyveden

z

Prahy.

Zigmund Litevsky u veliký tvrtek zrazen jest v kniežeciem (85. str.) skrze niektere kniežij a zvlaštie z pokynutij a úkladu mistra Jana z Rokycan, kazatele v ty asy u Matky božij ped Týnem i také skrze niektere panoše a zvlaŠtie Svojši z Zahrádky a Rozvody Ramše tiech zradcij. Neb ti z Prahy jej v noci vynesli vstrivše kuklu opak na hrdlo, nesli jej na hrad Pražsky a potom jej z Cech vyhnali. To jemu Pražane službu a pomoc proti jich nepateluom zaplatiechu. Nenechal toho pan buoh bez pomsty neb Rozvoda Rameš brzo po tom od svého pacholka zastelen a SvojŠe ped smrtij smyslu zbyl a jinij šerednie zhynuli. Téhož

Praze v

léta kniez

dvoe

na

;

Vyhnanie niekterych mistrov

z Prahy.

Téhož léta po Velikenoci osvieceny a velmi dospiely hviezda a léka vnitnij mistr KiŠtan, fará od sv. Michala z starého miesta, mistr Prokop mistr Jan Pibram mistr Petr z Mladenovic s jinými mistry a kniežimi návodem mistra Petra EugliŠe z Englantu, velikého kaciee, ježto jest držiel zle o tiele božiem a prve mistra Kištana s niekterymi ,

,

mistry do viezenie na rathuz byli vsázeli, to se jim dalo pro sedmeru svatost cierkve svate a že nechtieli tak vieiti jako ten Engliš cizozemec kaciesky, vieil, a také nezdalo se jim slušeti pod Rokycanu. A takž ti misti na hoe jmenovanij skrze návod toho Engliše a Rokycany z Prahy jsu vyhnáni a prve mistra Kištana s mistry jinými, davše je u viezenie, kdežto pisel sem k niemu, tieŠe ho, ale on s dobru myslij odpoviediel nam , abychme to i s nim mile trpieli že se to v kratkee chvíli jinak zmieniti ma. (Srovn. script. rer. boh. III. 70. 71.) ,

,

,

Kroilikáíské zprávy ze ÍG.

13

století.

(Str. 100.) Lota božieho 143l}. pan Jan Cecek z I'akomioic, umluk sohie na tvrz do J*akoinicic slovutného viv prosbou a picknu panoši Matieje z ("henov, nickdy pisaíc dcsk zemských, jenž dceru

ei

8VU

Ityl

dal za nieho, a s

Alarfírelu tetu svu, vlastni)

nim tu bydlil v ty asy nebezpenee, a panij manželku nadepsaného Matieje. 1 zjimal je na

8ve tvrzi za stolem, a viezel je a šacoval a oblupil je ze všeho, což jsu uinil jim zradnie, jako JidáS, ano žadne peee nemieli. Téhož léta u vigilijij S. Petra a Pavla krov krásny u S. Jiljij

na

mieli, a

hrom

zapálil i shoel se všemi zvony malými velkými a byl velmi nakladnie dielan pod Skidlici s ozdobnými alkei v mnohých (str. 101. mijstech. A to se stalo ve tech ho(bnach. Téhož léta v pondielij ped svatu Maij Majdalenu byla v Praze povode veliká, tak že na_ ataremmiestskem rynku vozili se na lodech a to piinu tuto, že se byl most ucpal v niekterych sklepiech chalupami, dievim, senem a obilim s polij, a protož se byl protrhl na tree. A všecky mlýny pobrala a mnoho lidij dobytka ztopila, vobile pobrala a mnoho domuov v Praze zboila. A teež také v Berunie i jinde. A ta velikost tec vody trvala do tehodne. A tomu chtij mudij, že jest od potopy svieta tak veliké vody neliylo. Na Piesku také ten most kamenný porušila a podemlela a zábradla s nich smetala, neb se voda až pes zábradla u nich valila. Ale potom su jej vešken zase statednie poddielali a opravili i s zábradly. i

i

Kolda

jinými pokusil se o Prahu

(str.

152.).

Téhož léta (1140.) v patek po sv. Jakubu, to jest den sv. Marty Kolda z Nachoda a BeneŠ Mokrovuzsky z 3Ialešova a Bedich jinými pomocníky z niekterych miest skrze zradu Zigmunda Slamy

na s

s

usvitie

konšela staromiestskeho a skrze niektere osoby duchovnie a svietskee byli jsu vpadli do nového miesta Pražského dieru pod horsku bi-anu a šli k starému miestu k branie ježto slov odraná kdežto nynie nova vieže jest udielana, ale nedokonaná aby je a tu volali na branného pustil, že vezu ryby panu Slamovi aby jim nezemely, neb jim byl tak Sláma mluviti rozkázal. Muž branný oblenij se doluov sjiti, než vkaže ženie sve, aby vstala a je pustila. A když žena branného odmykala zámky u braný, vybledla dieru ven i uhledala mnoho lidu branného i poviediela to muži svému, a muž vstav i hned uinil pokik a oni po tom pokiku i hned zase bieželi k diee, kudyž byli vešli. I ^'}•šli tudiež ven a druzij se rozkryli po novem miestie po piezni, kteiž známost jmieli a tak bez škody vŠickni ušli. I hned po tee zradie Zigmund Sláma konšel a Šilink z nového miesta s jinými mnohými utekli jsu z Prahy od svých statkuov. Item Pech z Budkovic, Vank Koranda, Kiž platne, Krajij od Laboutky, Pespole sukennik i jinij mnozij utekli jsu proto z Prahy. A ten den v patek Augustyn hospoda od bieleho zvona Slámový ženy vlastnij bratr, a Ješna hospoda od bieleho nedvneda jsu zjimani. A ti jsu vyznali bez muenie o tee zradie, že jsu mieli mnozij zbiti býti a v jich statky mieli se jim uvazovati jest to tak bylo. A tak že potom v utery jsu pohiechu stinani, každý ,

,

,

,

,

,

,

a

^A

Kronikíi.ihé zprávtj

T.e

Ifí.

sfnlefi.

na prahu svého domu, clo (lomu jo oiraa ohvativŠe k jich vietA potom jsu zjimani Ondráek Uzda, Matj Smola, dobry loviek a zachovaly, Ambi'ož ot Vieže, Pivce platne. Slatina hospoda od podkovy a kniez Mikuláš, fará od sv. Linhartlia a ten Z nich

ij

žalosti a hanbie.

Neb jsu u nieho v kostele v zakristie krámy v stodole na vinie u Vauka Koraudy v železných dveij. Také jest jat Slatina hospoda od Podkovy Potom mnoho let Slaa zmuen a potom ven z miesta vypoviedien. mnov erb byl pikován na prauei a byla kaice s zlatým nosem a nohami, ale pikovaná byla zpt hlavu doluov a nohami na horu, a dieti jemu zjimany byly a dluho na rathuze u vieznienij chovaný. Potom po oktabu Matky božie na nebe vzetie konšelee staromieštij kázali vyjiti jest (str. 153.) zmiesta vypoviedien. pod o to radu raieli a jinde prve

z Bethlema mistru Vacslavovi Drachovcovi. i jeho stiednikovi kniezi „že Vacslavovi Babkovi, proto že viedieli o tee zradie ale oni pravili nam svieeno pod zpoviedij" a proto jsu vypoviedieni. Item v patek po ti dobij sv. Vacslavu Matiej Smola a Ondráek Uzda jsu stinani v^^myslivŠe sobie, že by viedieli o tee lidee a zachovalij a miestu hodnij zradie, ale nic jsu nebyli vinni, aaiž co jsu o tom viedieli; ale Smola pro jinee stiat nenie, než aby se panu Hanušovi Kolovratovi Pibram dostala, neb jest byla v ty asy Smolaova. A co jest za mee pamieti lidij dobrých i znamenitých, bez viny stinano, v tee Praze mieštian ;

:

,

,

,

ponuc od pana Domšika

mieštian Pražských až do a pana Cenka pravdie mohl by jimi dobe veliku ulici vosaditi. to všecko nic jiného neinilo, než ta luciperova pychá a závist, neb vždy jedni nad druhé chtij se pnuti a vlasti chtice v Praze a na úadech býti, aby zbohatieli (Srov. script. rer. boh. III. str. 120. 121.).

teto chvile,

,

,

v pravé

A

3.

Kronika o Jovianovi, císai ímském.

fol. z konce 15. století tato je zde celá podle rukopisu papírového Rukopis byl posud netištn, a nachcází se po kronikách o fitllfvidovi a Bi-uticvikovi v cis. bibl. pod sig\ 11. B. 4. O kronice té podlé jiných rukopis tištné viz Jungmanna v lit. str. 66. . 100, kde však o rukopisu tomto niehož nenajdeš. Srov. str. 66. . 96. Kronika o Jovianovi, sama v sob velmi zajímavá, peklad ásti latinských kronik, tak zvaných gesta Romanornm je doslovný a to kapitoly 59. (Srov. edit. Keller 1842. str. 87. avšak i rukopis cis. knih. 17. F. 28. „Paraboly s výklady.")

Kronicka

,

otištna.

tém

Poina

se

kronika velmi piekna a píkladná.

Jovian cisa kraloval mnoha léta. Ten když jednu chvili na pozdviženo jest srdce jeho nad obyej. A ekl jest sam k sobie takto: „Jest-li který jiný buoh ve svém bytu než ja?" A když je to na sve mysli pemital i usnul jest. A když jest bylo „Najmilejši, ráno, sezval jest vSeky starŠie a služebniky sve a vece jim posniedajme a pojedeme na lov." Tehdy když jsu již jeli, pipadlo je na císae tak veliké horko, že se zdalo, že neskupa-li se hnedky v, studené vodie, musi umíti. I (uzev) jest zdaleka vodu Široku i ekl rytiora a služebnikom svým: „zuostaiite tuto, dokudž se ja k vam nevrátím." svera loži ležeŠe

,

:

Krovlkfusk^

1

jest

jí'1

iv

jedinký flám

koiiie a svlek se

8

z)>riívy ze

ryclilc velmi

vjide

i

t\o

IH. utoleti.

J5

k tr vofe. a pijtla tee

vody a poe.

tam hnoflky sko-

se kiipati.

1

ku{»;il

vodie až vschladl. A tak, dokndž se on kn]iaí(í, jiišel neakv nmž ve vem jemu podohny na tvái, v všeeli oltyejicli a oblek se v šaty jeho, sedl na kuon i jel k rytiom a služehnikom jeho, kteižto vsickni jiijeli jako cisae a pana svelio, neb ve vSem bieíe podobny jemu. J8U jej I ne jel na lov, ale navrátiv se s pnny, a s rvtii na palác cisaskv. J*otom Jovian vyšed z vody a nenalezl riiclia ani konie svého i podiviv se tomu a zarmutil se z toho velmi ne>)0 nah (byl). Tehdy myslil je sam v sobie, co by miel uiniti a piíed k sobie vece: Jest tu blizko jeden r}'tie muoj, puojdu k niemu, viem, že mie koem i ruchem obdai a potom pojedu na svj palác a dovini se, kto mi takovu hanbu uinil. A tak cisa Jovian jsa nah šel jest k hradu toho rytie a potluk na vrata. Tehdy vratný otíiza se ho, kto jest a co chce, odpoviedie: Vyzi ven a viz, kto jsem ja. A když vratný otevel a pohlediel ekl: kto si ty, odpoviediel ciesa: .la sem Jovian cisa, jdi a poviez panu svému o mnie, ke mnie pijde a pinese mi rucho neb sem i kuou i rucho sve z píhody ztratil. Odpoviedcl jemu vratný: (Lžeš) chlape, neb pan muj nynie pijel s cisaem z lovu a provodivše cisae na palác i navrátil se domuov a nynie šedi za stolem a jie a však pro to puojdu a opoviem tie panu mému. I šel jest vratný a po\nediel panu svému ka: Jest tam ped hradem jakýs nahý loviek a pravie se býti Jovianem ciesaem zkazal vam aby ste mu rucho ve by se oblekl pinesli. Tehdy ryti kázal ho ped se pustiti a nepoznal ho v niiemž, i ekl jemu kto si ty ? Kterýžto odpoviediel ka: Ja, ja jsem Jovian cisa a tebe sem pasoval na rytierstvo v ty a ty asy. Vece jemu rytie: O bezecny chlape! kdes tu smielost vzal, že se ciesaem nazyvaŠ, pan muoj ciesa nynie pijel s sxymi rytiei na palác a ja sem také s nim byl a protož, že's se cisaem smiel jmenovati, bez pomsty neujdeS. I kázal ho nemilostivie ubiti a sehnati. A když jest byl z hradu sehnán splakal velmi hoce, ka: muoj buožie! i kterak jest to, že mie tento rytie nepoznal ? I ekl jest sam k sobie takto Jest tuto nedaleko jedno knieže, ten jest radda ma zvlaŠtny, puojdu k niemu, neb viem, že mie on i ruchem a kuoniem opati. A když jest pišel k zámku toho kniežete potluk ua \ rata. Tehdy kdvž jest vratný uzel nahého lovieka, vece jemu kto si ty a kterak jsi tak nah ? On jemu odpoviedie Poviez panu kniežeti, že j^em j.i Jovian cisa, že sem rucho sve z pihody ztratil a protož sem k niemu pisel, aby mie v me potrebie ruchem opatil. Tehdy vratný šed k kniežieti a poviediel jemu že jest u braný jeden nahý cloviek a ten se pravi císaem bytí. Keklo jest kniežíe: Pust ho sem, vídime, kdo jest. A když ho pivedl vratný ped knieže, knieže pohlediev ho nieimž ekl i nepoznal k niemu: kto si ty? On odpoviediev Ja sem Jovian cisa a tobie sem k kniežetstvie dopomohl a tys ma vlastny radda! Keklo knieže: Blázníš biedniée! a proto, že's se smiel ciesaem jmenovati, kázal jeho do žaláe se

v

te

ei

i

,

,

i

i

,

,

na

i

a

;

i

,

,

,

:

i

:

:

:

a

na

í

:

uvrcí a niekolíko dní sediel v žalái a nic

mu

jiestí

nedávali.

A

když

!

Kronikáské zprávy

J6

ze

století.

Ifí.

žaláe vytáhli i kázal ho knieže Tikrntnie timi kyjmi hiti a z Tehdy, když jest byl tak velmi ubit, ekl jest: Biedaž raue co uinim, již sem na posmiech vSemu lidu, puojdu na svj palác a snad mie moji vierni služebnici poznaji a když by mie pak žádny nepoznal, tehdy mne pani ma pozná, když ji niektera tajná znamení, o kterýchž žádny nevi, než ja a ona, oznamim. A tak když jest pišel nahý na palác, potluk na dvee. Tehdy když ho uzel vratný nahého, vece jemu: kto jsi ty. Odpoviedie cisa: Což mie neznaŠ? Vece jemu vratný: Neznám. Kekl jemu cisa: Ty šaty, kteréž na sobie mas, ja jsem je tobie dal. Vece jemu vratný: Lžeš chlape! tyto šaty dal mi jest pan muoj ciesa. I ekl jest k niemu Jovian: Prosim pro buoh milý vratný, jdi k cisaove a poviez ji že sem ja cisa i zviestuji ji tato znamenie tajná, o kterýchž žádny mezi námi nevie, než ho

Z

hradu sehnati. !

,

,

Odpoviedie jemu vratný: Již vizi, že's si hlazen; puojdu ja k cisaove a poviem ji to viem že budeš tiežce bit. I sed vratnik k cisaove a poviediel ji to všecko. Tehdy cisaova Šla jest k cisai a ekla jemu Pane muoj, slyšte dievne vieci neaky chap nahý stojie

ja a ona.

,

,

:

:

ped

vraty a pravie že jest ciesaem ta znamenie také tajná, o kterýchžto žádny na svíete n^vie, než ja a ty, zviestoval mi jest. kdy jest to uslyšel ciesa, pikázal vratnému, aby byl peden pu-

tam

;

A

A

stien.

když bieše Jovian

pe

1

cisaem

,

cisa

pede

všemi otázal se

poviez mi, kto jsi ty a pro kteru jsi piinu sem pišel?*) (ekl jemu Jovian: Pane, já jsem císaem tohoto císaství a pišel jsem) do panství svého a k sve císaové. Vece cisa vŠem tu stojícím NajmilejŠí poviezte mi pod písahu, kto mezi námi dviema jest cisaem a panem vaŠim. Odpoviedieli jsu všickni O pane divná jest tato otázka vaše, nikda jsme tohoto zlosyna ani vídali ani znali, ty jsi vždycky byl našim cisaem a ješe jsi. ekl jest také k cisaove: Pani, poviez mi, znaš-li tohoto lovíka? Odpoviedie císaova: Pane! takových vieci na mne stiežete? vŠak víte, že jsme jíž 30 let i pro se spolu a mieli jsme dietky. I ekl císa k Jovianovi Proto, že's smiel cisaem jmenovati vydáváme na tebe takový ortel aby byl pivázán koni k ocasu a tak smykán. A budeš-li se kdy více cisaem jmenovati ohavnu smrti umeš. I pikázal jest, aby byl k ocasu koni pivázán a smykán. Potom jest z hradu vyhnán. I ekl jest sam k sobie: ho,

ka:

NajmilejŠi

:

!

!

!

:

:

,

,

,

Zloeeny

A

den, v niemž

sem

se narodil

hradu bydleše jeden poustenik, kterýž jest byl spoviedniek jeho. I ekl jest Jovian sam k sobie: puojdu k svému spoviednikovi a snad mie on pozná. A tak šel jest k tomu poustelníkovi a tlukl na okno. I ekl jest pustenik: Kto si ty? Odpoviediel jemu (Jovian) ka: Ja jsem Jovian cisa, otevi mi, a s tebu rozmluvím. A když jest pustenik otevel okno a vzezel na, hnedky zase zachlopiv okno a ekl: Odejdi zloeeny, vŠnk nejsi ty loviek, ale díabel v zpuosobie lovieí. Kdy je to ušly šal Jovian upad na zem a bradu svu sklubaŠe a zkikl jest hlasem velikým ka: Bieda mne! co uinim?

®)

tu nedaleko od

Tu vynechána lomouci

r.

je

vta v závrce položená a doplnná z kronilcy tištné Museum eské pod sign. 56. G. 2.

1773. již chová

v

Ho-

Kronika

o

cis.

Jovianovi.

17

A

zpomenuv na to, že jednu noc, když ležiSe na svém loži, bylo se jest pozdvihlo srdce jelio a biese ekl: Jest-li jiný buoh, než ja! I tliikl po druhé na poustevníka a ekl Ote, prosiin pro buoh spovidaj mne, k oknu a ja se budu svých hichov zpovídati. a nechce5-li mi oteviti, Tehdy Jovian, když se jest zpovidal svých vSech hichov a zvlaSe, že se jest pozdvihoval nad buoha a biese ekl jest-li jiný buoh, než ja! A když ho pustelnik rozhieŠil otevel okno a hnedky ho poznal ekl: Požehnaný bud pan buoh, již vas zuam protož oblete se i v Sáty mee a jdete na palác svuoj a každý vas pozná. Tehdy cisa oblek se v Šaty pustenikovy a Žed na palác svuoj. A když je potlukl na dvee, vratný pibiehl a otvel vrata pivital ho poctivie jakžto na ciesae slušie. I ekl mu cisa: ZnaS-li mne? Kterýžto odpoviedie Pane velmi dobe, ale divim se tomu, kdy a kudy ste vySli, že sem vas ja nevidiel. Potom ciesa Sel jest na palác a vSickni hnedky povstali proti niemu. Ale druhy ciesa byl jest s pani v komoe. Tehdy jeden ryti vyšed z komory od druhého ciesae a s pilnosti na toho pobledle, který biese na paláci, i navrátiv se do komory a vece: Pane milý! jest jeden loviek na paláci, jemužto vsickni veliku poestnost inie, ve všem podobny vam, tak že kdo z vas jest císaem, neviem. I ekl jest ten ciesa, kterýž jest v komoe bieŠe, puojdu a zviem pravdu. A když jest vyšel z komory i s císaovu ujev toho ciesae, jenž na paláci biese, za ruku, a postaviv jej podle ciesaove, i ekl jest ciesaove a všem, jenž tu biechu: Slyšte mie vSeckní, loviek tento jest pan a ciesa vaš a proto že se byl pozdvihl proti panu buohu, buoh všemohuci odjal jest všech známost od níeho tak že ho žádny nepoznal, jakž jste všickni viedieli. A ja sem andiel, jenž sem ostíhal jeho, dokudž jest v pokání (stal. A když jest pokání) splnil, pan buoh všemohoucí navrátil jest jemu všech známost, že ho všechni zase znají, poruím vam jeho, všechni buítež mu poslušní jako panu a císai vašemu. A hnedky jest zmizal od oí jich. Ciesa pak Jovian byl jest potom v bázni boží mnoha léta živ i s císaovu i usnuli jsu v panu. !

:

po

:

,

,

i

:

,

,

(Srovn.

ti a

eské

sbírky rozprávek pod názvem: „gesta Romanorum" známých. Podává Jos. Jireek v musejníku 1862. 4. ses. str. 360 380.)

nu

š

:

—

Malý výbor.

:

11.

1.

Listina

(Nejstarší tato posud

ODDLENI.

Tomáše

známá

z Šcítného z

listina na deskách rukopisu zená zní jak následuje :)

r. 14.

1373. H. 23.

r.

1861. nale-

Ja Thoma z Scitneho piznávám sie, že sem prodal za paddesat kop grošov pražských seste svj pani Dorotliie (ženie) Odolenovie z Chluma a v Zirovnici polŠesty kopy plata do života i s tu diedinu, s niežto tiech jistých polšesta kop plata brati jmamy, a ty jisté penieze vzal sem od nie. Jménem: lana, od toho lanu, jiehožto jiest Tropous tak eeny sedlák držitelem, a lana až do Andrle, jiešto ti tvrti jma, a deviet lan (mr?). ponuc od Sešlo-li by co te polšesty kopy potem na tiech lanech toho lanie Tropousova, aby na tom jistém Andrlovi dobýval i aby ona, donidž jiest živa, i jiejie muž s ni za života jiejie tej diedinie i tomu platu mocnie panovali a po jejie životie by sie mym dietem vrátila opiet. Než deset kop, kamž by koliviek kázala, ja neb me dieti v roce vydati jmaji. A te jisté diediny dnes ji sstupuji a slibuji ji zpravovati zemským pravém s tiemi páteli mými My také: JeŠek z Kosovy hory a my: Herbort z Otradovic, všechni jednu ruku s eeným Thomu zpravujem tu diedinu a dluže smy zpravce te diediny pravém žní jsmy zpravovati i známy sie zemským ped každým loviekem. Pakli bychme jie podle zemského biehu nezpravili, (tedy) sie známy, že ty jisté penieze jich a s tetinu viece jsmy ji dlužni a v tiech peniezich kteréhož by koliviek z nas upomanula, pietelera, poslem nebo listem, ten druha dva s sebu pojma, nebo bez nich dva jiná poestná, každý se dviema konioma a s pacholkem jmamy vleci v Praze v viešiem miestie kdežby nam hospodu ukázala, podle obyeje ležákového. Pak-li bychom nepeleželi nediele tyi a nebo snad i neleželi, ale po upomenutie spravedlivém z leženie, tehdy eena pani Dorotha a neb muž jejie v Židech i v Kiestienech mož na naši škodu ty jisté penieze vzieti a my proto, vždy abychom pedce leželi, až by jim jistina i ty Škody, což by na nie skrze to pišlo, byla zaplacena. Pak-li bychme proti tomu zapsáni co sie peli a neb jeho neplnili, to sami známe, že bychom protiv svj cti dieli. A tomu ,

dev

,

,

,

,

,

,

,

na sviedectvie sve smy peety

piložili.

Listina Štítného.

My

Prdvn lezdkovo. Zápisy rodinné.

pak Petr a Jan, bratie

19

Rožmberka na sviedectvo teto smlu^y peety piložili. Léta od narozenie syna božieho po tisic letech po tech stecli po sedmicat

dev eeného

a prosbu

z

Thomy

také srny sve

prvni po dni svatého Franciska. CSrovn. Sitzun^sbohm. Gesellsch. 1861. Sitzun
tietieho v sobbotii berichte S.

1.

—

der

kiJn.

Právo

2.

ktorm

lež á

kov o.

práv dotená nejstaríí posud známá listina mezi jiným též v staroeském forranlai z 15. vku (rukopis 4" na papíe, sign. i. E. 40. na str. 169.) jak následuje :)

(O tomto právu, na

eská od

r.

1373.,

se zakládá

doítáme

se

O leženij. Ze jma býti ležano, ktož by iipominal k listu plnienij a nebo k obnoveni listu, ten ma ležeti sam druhy se dviema konioraa a nebo miesto sebe poslati takež sama druhého se dviema konioma, dokudž rukojmie ne vlehnu. Ale když rukojmie vlehnu tehdy ten, ktož ,

k se

listu

upomina, nejma

dviema konioma nemaje \yše

leželi,

XV

A

tráveno nejma vyše býti než sam druhy groŠov pes den a pes noc. A teež ktož by

ležeti.

,

tráviti.

Zápisy rodinné

3.

16.

vku.

(Pipojené bývaly k inkunabuli 41. C. 34. eština v nich a jako píklad neueného slohu prostonárodního v 16. rodiny jedné dosti zajímavý.)

neuhlazená obraz osud

sice je hrubá, století,

ale

Léta 1584 na den sv. Vincentia v Ceskym Brod vstaupil jsem sladovnika jménem v stav sv. manželstva za dceru Václava Crnyho Hestera, jsauc succentorem asu tohoto v témž mst. Kteréhožto léta ,

kalendá

s

milosti Éimskeho cisae Eudolfa druhého krále našeho najmilostivjsiho jest naízeny, kdež

minuci od Jeho

a Uherského, z

,

eského

msice ledna

deset dnij vypuštno, od dne Šestého až do dne sedm-

nactyho.

Téhož léta 84. J»n syn mu prvorozený v mstie Mnichovic v nedli okolo 24. hodin na den sv. Simona Judy se narodil a to na znamení Štira. Buh vsemohuci ra dáti, aby to jeho narozeni jemu štiastne, pokojné a spasitelné a samému panu bohu by rostl ke cti, k chvále pednie, nam pak rodiim jeho ku potšeni, bylo. ,

Léta 1585. v stedu po sv. Matji okolo 5. hodinu v miest Mnicbovic umel Jan syn muj nadepsaný, majic vku svého XVII. nedl mile do Brodu Ceskyho a v patek a .3 dny. Ve tvrtek nesen jest a duŠe tam jest u sv. Trojice podle starý matky pochováno tlo jeho ,

dv

jeho, jest.

vim Bože

zajisté a

dejž,

vim

bychom

—

že v luno Abrahamovo od angelv vnesena se všichni k niemu dostali, amen. ,

Zápisy rodinné.

20

Léta 1585. do Slanyho z Brodu s Hesteru manželkou mau jsem na den sv. Hieronyma pisthoval ale sam sem se po prvni nedli po sv. Trojici bez manželky dostal. Téhož léta umeli rodiové moji, ee

,

pátele, brati, sestry.

Léta 1586. ve tvrtek na den peneseni sv. Tomase, to jest, pokalendáe na den sv. Jana kitele, Anna dcera ma v pldruhý hodin na noc, na patek narodila se u Hansa Barbie v hoejši svietnici. Pan buh požehnejž a zachovejž ji ode všeho zlého; pan buh osvietiž obliej svj nad ni a budiž ji milostiv; pan buh pozdvihniž oblieje svého nad ni a dej ji za mnoha léta rovnž svatej pokoj. Kmotrové jeji: Jakub Primas apek; Simon Rychlik, Primas; Ondej Svinik, purgmistr toho asu; Hans Barbi, hospoda, v jehožto pibytku Urozena pani Kateina Prošovska Anna Brunese narodila. Kmotry likova p. Renna ModestoAa p. Dorota Soltuska p. Barbora Sedlarka. dle staryho

,

:

;

;

;

Léta 88. Jan druhy syn se po 20. hodin u pana Stanislava Solvod matky velmi churavy a nemocny, narodil. Bože ra to dáti, aby mi v dobrem vku dlauho živ byl. A to v VIIL nedli po sv. Trojice po promnni pana Krista. Kmotrové jeho Pan Jakub apek, starŠi pisa pan Bartolomj Sedla p. Ondej p. Václav Prošovsky Mraz. Kmotry: p. Anna Vepkova; p. Zuzana, Dkanova manželka toho asu v Slaným, Blažej (?) jménem, p. Alžbta Caskova, mlynáka.

tusa,

!

:

;

;

;

léta Hestera manželka ma vrna a ze všeho pondli jsauc spolu tyry léta a ticeti nedl, dva dny, mezi teti a tvrtau hodinau utery ped sv. Bartolomjem v Panu usnula a mne s dvmi malými ditkami u velikém zármutku zde zanechala a v veliké žalosti pozstavila. Matj Špitálsky, vlastni bratr my nebožky manželky po pochováváni chtl, abych mu toho syna, jenž po matce dv nedle stái byl, dal. Ale nestalo se pro žalost tu, kteráž v mem srdci toho asu byla, nebo matky jeho jsem zbyl a syna milého abych

Smutný as. Téhož

srdce milá v

,

tyž v tu chvili ztratil, majic se nim,

Téhož

din

léta 88. Jan,

a malým a velmi tyž neduživým,

tasiti.

syn muj, po matce po sv. Michalu po 24. hov nebi jest s milou matkau svau se shle-

se odebral, jehožto duše

A pochovaný jsau u sv. Trojici u samé zdi, pi zdi, kteráž jest k novodomskymu poli a to mezi dviema stromami malými; syn matce leži na hlav, tu oekavaji k sob otce každý chvile. Amen. dal.

mst

Léta 1589. v Slaným v stedu ped sv. Jii po druhy jsem v stav sv. manželstva za Kateinu, dceru pana Václava Jiika, kováe za Velvarskau bránu, vstaupil a to bylo na bližencich. Dobrotivý a milosrdný pan buh ra dáti nam ten stav manželsky, abychom v vire, v lásce za mnoha léta ke cti a chvále jména božiho strávili jeho se báli, ctili, chválili a velebili. A všemohuci milosrdný bože tebe pokorn prosime, ra nam dáti, aby to spojeni sv. manželstva stiastny a pokojný ,

bylo.

Amen.

Zápisy rodinné. Smlouva svatební.

21

Léta 1508. Jiiulich, syn miij, se narodil mezi XX. a XXI. hodinau na znamcni raka, v autery po mistru Janovi Husovi. Vcmohuci pan buh raS jemu toto rozeni StiastnS, pokojné a zdraví uiniti a ostihati ode vSeho zlého. A niily pan huh ra z sve hojno milosti dáti, aby pedn jsauc osviccny maudrosti ducha svatého panu hohu k jeho cti a chvále rostl a ve vŠem dobrem se rozmáhal jeho ctil chválil a velebil a nam ku potšeni vgem vrným lidem. Planeta jeho Mars. Kmotrové jsau pan Stanislav áoltys, purgmistr, p. Mathias Samuel, radni pan, pan Jiik Bilinsky, radni pan. Kmotry panna Dorota, dcera pana cisarskyho richtae, pani Anna Tiežkova, radního pana .... ,

,

i

:

:

„Sniluva svadebnij o ceru pana Mikuláše z Miclielstorfu, kteráž daná jest panu Blažejovi I^ibrovij, nmie se Joacliima 4.

z

Hradce dotýkající"

Na zámku eskem

(1552).

Krumlovie, léta od narozen ij syna božiho

tysi-

ciho pietisteho padesátého druhého v autery po svatem Matieji stala jest

smluva svadebnij cel.a a dokonala a to taková: žie na snažnu žádost urozeného pana Blažeje Bibra, i tudiž panu a pátel jeho, zamluvena a daua k stavu svatého manželstvij vyš jmenovanému panu Bibrovi panna Kateina cera urozeného pana Mikuláše PeŠe (Puse?) z Miklštorfu a to od urozené paní, panij Anny Rozenberske z Pergendorfu (Togendorfu?), jakožto toho asu panij jejij a od urozeného pana Joachyma z Hradce a na Hradci purgkrabij kralovskyho etc. na mistie pana Mikuláše otce jejiho; po kteréžto vyš jmenovaná panij Anna z Pergendorfu, jeji milost, ráila jest, jakožto po pannie a služebnicij sve, sto tyidcetij kop se

MiŠenskych jmenovatij, za kteružto summu, žie se tomu za dostij statij a vedle poádku panu Bibrovi žie v ruce uvedena bytí ma. Slíbili jsu urozenij a stateníj pan Voldich Spanovsky z Lísova a na Pacovie, pan Melichar Stolínsky z Kopyst pan Jindich Vjí z Protívce a na Cínovíe. Proti emuž pan Blažej Biber pro tu lásku, kteruž ku pannie Kateinie, buducí manželce sve, ma, dvíe stie kop Míšeských nad vieno jejij jest pidal kteréžto vŠij summy vieno i nadvieno pijde puol šestá sta kop Míšeských. Protož on, pan Bíbr, tuž summu ma jíj, vyŠ jmenované pannie Kateinie, buducí manželce sve, ujistiti na statku pozemském anebo listem, dostatenými rukojmiemi tak když by pan buoh pana Bibra smrtij uchovati prve, nežli buducí manželky jeho, nerail aby ona sve viedíela, kde najitij a do dokonanij a ujiŠtienij toho viena bud dekami nebo listem slíbili sau za vyŠ jmenovaného pana Bibra urozeni vladyky pan Adam Sudek z Dluhee, pan Jan Castolar z Dluhee-vsi, pan Mikuláš Humpolec z Tiehoraze pan Jan Kolychrejtan (Kolykrajtr?) z Kolychrejti. Jestlij žie by pak vejš jmenované pannie Kateinie, kdy bud, otci jejího, pátel, a nebo jinae (?) pišlo a pan Bíbr k sobie pijal, to bude tež povinen, ujistiti vedle poádku kralovstvij tohoto. Pro lepši toho jistotu peetij sve vyš jmenovaná paní Anna z Pergendorfu a pan Joachym z Hradce a pan Bíbr pítisknutij su dali. A jedna smluva tato

ma

,

,

,

,

:

,

)

:

svatební. Snúou/va bratrská.

Smlouva

22

pauu Bibrovi a druha pateluom panny Kateiny se léta a dne svrchu psaného.

(Vyato ze sbírky pepis listin, jež doktor fakulty filosofické v Praze. Sign. B.

zstavena.

Stalo

se nalézají v archivu sboru

1. a nyní íslo I. Za správjmen ruiti nelze pro velmi nedbalý pepis, akoliv na dvojím pepsaná t. na listu 212. 213. a na listé 268. Na posledním

nost všech

míst

jest

stojí

má

smlouva ta nápis následující „Smluva svadébni mezi panem Blažejem Bibrem, jakožto ženichem, a pannu Kateinu, služebnici u panij z Rozenberkove, jejij milosti, dceru Pak i u prostedku je ponkud jiná, úplMikuláše z Michlštorfu." list

—

doitáme

njší,

se totiž, jak následuje:

emuž

pan Blažej Bibr vedle poádku tohoto kralovstvij jest totiž pul tvrtá sta kop Misenskych. Nad to vejše asto jmenovaný pan Bibr pro tu iasku" „Proti

tetinu vejš obvienil

.

5.

Výtah smlúvy bratrské

panem Joachymem

a

(r.

1550.)

.

.

.

„mezi urozenými pany:

panem Zachariašem bratimi

vlast-

nimi z Hradce, syny a diedici urozeného pana, pana Adama z Hradce ty asy nejvyššího kanclée kralovstvij eského, kteráž smluva mezi nimi, diedici a buducimi potomky jich ,

na buduci

asy

jest

uiniena.

(list

309.)

„Pitom tež se znamenitie v tom i potomky a diedice sve zavazujem, že na panstvij svých, kteréž mam, nebo potom miti budem, žádných Židuov, novoktiencuov, Pikhartuov i jiných sekt a bludov dopauŠtietij ani pechovavatij anij pod namij se osazovatij žadnym vymyšleným zpsobem dopustiti nemáme (list 314.). „Jestli ^e by která pak z panen sester iiašich ku panu bohu se oddajic jemu služiti, opustic tento bidny sviet, chtiela, toho my bratij žadnym zpsobem brániti nemáme nýbrž k tomu dopomáhati a sluš,

nými prostedky

to

aby pocti vie a slušnie s volij naši opamohla a od nas bratij, aby v niemž opuštiena

opatrovati,

trovaná a chovaná býti nebyla (list 319.). „Co se všech a všelijakých majestatuov, listuov, obdarovanij vypros od jich milostij papežuov, cisauov, kraluv, kurfyrstuov, knižat i ktevšech jiných duchovních i sviestskych všelijakých jiných listuov réž su pedkové naŠi na jich milostech svých milostivých a laskavých panich za sve vierne služby, nelitujíc statku, krve i hrdel svých, vysluty všecky a všelijaké dvojnásob do knieh pepsati a zvidihovali: mistovati dáti mam, a jedny knihy pi mnie bratru starŠim a druhé knihy tež pi druhem bratru panu Zachariašovi zstati majij. Tito pak listové hlavnij a originalij pi mie Joachimovi jakožto bratru starŠim zstati a to k vierne ruce k schovanij k svieenij, k opatrovanij dani ,

—

—

,

býti majij

„Co bra

a

(list.

se

321.).

pak

koflikuov,

kredence našeho

—

mis, taliuov, vSeho a všelijakého jiného stí-

dotye

,

o ten se

mam

pieknie,

bratrsky.

Smlottva bratr aká.

23

—

(list. 322). Ja Joacliym bratr starSi vsak vymiemije mezi námi bratiini, tiidiž mezi potomky a buducimi našimi, kteréž tuto smluvau a ua.Šem bratrském sncSenij na biuluci asy zavazujem, aby toho kredence a tiech stibr žádnému odbirati, auij komu odkazovatij, anij zastavovati, h\u\ na dile nebo vSecken nemohli žadnym vymyšleným zpiisobem (list. 823). Dále pak co se vSech a všelijakých satuDV chodicich a zvlaŠtie toho sobolového kožichu zlatohlavem pošiteho za kterýž jest jeho milost pan otec naš puol druhého tisice dáti radil tež všech a všelijakých alaunuov kobercuov na stieny, na stoly a tak kteryžby ty koli byly a jsau a nam (list 325) pozustalij, dotyce, o ty se tež o to všecko spravedlivie a bratrsky rozdieliti. Tež co se dotyce yje/vy všelijakého, bucT edrpušu, Švaíbvanij na konie, na helmy k turnajuom jina, kteréž jsu nam koli zustalij po jeho mi-

spravedlivii!

rozdieliti"

,

,

toto znameiiitie

,

,

,

,

mam

i

i

panu

losti

a

otci

našich

pi^edcich

o ty se tež

,

spravedlivie

bratrsky

mam.

rozdieliti

Strany pak diel, prachu, kulij, sanytru, zbrojij, hakovnic a jiného všeho a všelijakého jmieuij což koli k válenému biehu jina k rytirskym viecera naležij a pozstalého jest, dotye o to se tež roz,

mam

dieliti

—

i

—

326.).

(list

A

kdež jest také osvícena knicžna panij, panij Anna z božij milosti kniežna Mynsterberska a pani baba naše jeji milost kšaftem svým bosakuom zákona svatého Franciška na pedmiestij v Hradci u svate panny Kateiny každého roku z statku svého na kterémž vieno mitij ráila, tidcetij kop grošuov eských, davatij poruiti raila. témuž odkazanij jeji milostij sme povoleni sve dali a tauto naši smluvau a bratrským sneŠenim davame zavazujic v tom potomky na buduci a viene ,

—

K

,

asy

a

d.

t.

328.

(list

a.).

Co 36 však chudých krmenij u veliký tvrtek na zámku Hradci dotye, ua tom jest jisté a konené zustanij naŠe, i všecky jiné držitele panstvij Hradeckého zavazujem, abychom my, a oni po nas, tež chuJe lidij

vedle

tak

chovali a krmili

ryby a jiné

toho

—

starodávného a chvalitebného zpsobu a poádku neb pi tom podilu Hradeckem na tož krmenij

zanechanij a pozustavenij jsu*) flist 328.). kovuov všelijakých a jakychžkoli ještie sau na gruna neb jeŠtie by potomnie a buducnie uajitij a naraziti tech našich bud v Cechách a neb v Moravie mohly, dotyce, ty sobie, diediuom a erbuom svým v pravé spolenosti zstavujeme, tak, na kterémž by kuli abychom spolenie vrchnost a zprávu podilu se ty bory a kovy naŠly uživanij bez rozdílu na tom na všem a na tiech horách mieli a drželi, nic ovšem nevymieniujíc, kromíe toho, kdož by z nas na svj naklad chtiel sobie dáti duol zaraziti a neb v niekterem dole vedle jiných pawovati, to ma jeden na druhého prve vznestij, chtiel-li by s ním naklá-

Co

viecij

se hor a ,

,

i

dati

a neb pawovatij

(Ob

tyto

!

(list

331).

smlouvy jsou vyaté ze sbírky archive sboru

*) Srovn.

doktorv

Bájeslovný kalendá.

pepisv

filosofie v

Str.

113.

listin

starých

,

jež se chová v

Praze pod signaturou B.

1.)

ODDLENI.

m. 1.

Legenda

o sv.

Dorat.

(Najdeš ji na pední desce rukopisu 3. A. 15. fol. pap. rukou 14. st. psanou. Rukopis sam, jenž náležel Jesuitm, chová v sob spis Jacobini de Voragine Quadragesimalis super evangelia. Obsahem svým je ta legenda jiná, než kterou uveejnil 27. Hanka uveejnil však legendu^tu na J. Jireek v musejníku r. 1859. str. 22 mnoze jinak a z jiného rukopisu v „starob, skladanie." 1818. (III. 122.). P. Šafaík upravil ji r. 1848 (as. . mus. 2. díl) a po Výhor (II. 1. 1. r. 1857) i grammatikaln i metricky; zde kladu ji však ješt jednou pro nkteré, jak se mi zdá, podstatné rozdíly i co do pravopisu i co do grammatiky, ponechávaje veskrz fonetickou ást starého rukopisu.) :

—

nm

O

Dorato, panno cista! tvoj hod cti cierkev svata, neb si panna výborná, bohem zvolena. Cnosti tvých i tve istoty nemož žádny vypsati, jimiž si ozdobena, Kristem snubena. R. Radujici sie s chotm svým, spomoziž nam zde smutným k vie-

ne

radosti.

Teodorus otcie miela, Teodora matka tva, jimiž jsuci zdielena, DoratuŠ krztena. Kralevskeho adu byli, však zbozie opustili, vzdavše hrady i domy bohu sluzili. R. V Kapaduci vlasti v tej Cesarea v tom miestie porodili tie. Fabriccius král ukrutný, kriestanom jsa protivný, tve te krasy ,

,

požádal,

i

snubcie zaslal.

mnohé, zlato, kamenie drahé, by jemu povolila, Krista zapiela. R. Ale ty dievko piecnostna, k vieie jsuci stvrzena, králem zhrzala. Rozlitiv sie pohan lity, zamyslil tiežke muky, jimiž tie bez meSlibujet bohatstvie

škanie, kázal muiti.

Bez studu dievku svázavše, hanebné obnaživŠe, biievachu tak

sil-

nie to tielo svate.

R.

Tak

ji

velmi tepiechu, až potoci teiechu te krve nevinné. tielo jejie pesvaté,

Potom na pladla rozpiechu, udiciemi trhachu vielicie zbyté.

Ohnivými pochodniemi pro jméno bozie.

pálili

prsy jejie bez mal až do skonenie

Legenda o

av.

DoralS.

9fr

R. Když by mrtva napoly, zaviechut ji v zalai katové liti. Deviet dni v žalái byla beze vŽeho pokrraa, jsuc tak velmi ztryznena, Kristem zleena. Když ji pied sudci vediechu, jakžto zaie zchodiechu pieknosti tvaie jejie, te piekne rožie. R. Spativ to sudcie nemilý, vieliciet sie podivi dieviemu zdrávi.

Pocie

8 ni

sladcie mluviti, Istivie chtie

ji

pielstiti,

by

modlám

sie

v nie vieila. Otpoviedie cna Dorata, jat vieim Jesu Krista, s nim sie budu kochati vieky viekoma. R. Zavna poban velmi lity, kázal jeji tva zbiti i hlavu stieti. Když dievka na smrt kraieše, Teofil us zasmiev sie, zemsky pisa, k nie vecie: kam to jiti chceš? Do zahrádky do rozkoSne, v niež ovoce rozliné, jablka, kvietie klaniela

i

rozie

i

budu esati.

R. Radujici

vždy

sie s

chotm svým,

s

Jezu Kxistem nebeským,

j)0

niemž

tuiiim.

Teofilus spilnie vecie hradcie u tvého panicie.

:

posliž

nam siem

ovocie, kteréž roste v za-

Slibivši jemu poslati, poiet za vsie prositi boha, za ty, ktož jejie pomnie umuenie. R. Byt nebyli otlueni te nebeské korony, ti, ktož služi jie. Uslyšan jest hlas nebesky podiž ke mnie ma choti ve všem si :

iislyšana,

co

si

!

prosila.

me

hlavy nachyli Když pod zjevit sie tu chvili dietatko kadeavé, nachem odiene. R. Nesa v košiku ovoce, ti jablka a ti rozie února miesiecie. Jehožto snaznie poprosí, kuc nes to Teofilovi k niemužto bez meskanie zdiej to poselstvie. Když dietie do sieni kroi, v niež Teofilus psal listy, nesa v koŠiku ovoce, tak k niemu vecie R. Tot Dorata, sestra ma, ovocet jest poslala, jeŠtot jest slibila. Uziev to Teofilus, kie vieim v tie Jezu Kriste, že si ty syn živého boha, boha pravého. Pro kohožto cna Dorata nevinnie jest dnes stata. Prosim, dievko ,

,

:

:

ja

hieSny R.

dojiti.

tve vierne piezni.

Ra

mi milost

uprositi

,

bych ja mohl k tvému choti

s

tobu

Amen.

(Poznamenáni. Rukopis klade dsledné jméno vždy Dorata, Rznoteni hlavná jsou však následující: Rukopis má: Teodorus , Šaf. te Theodora' s. zdielena; S. te stlena. Doratuš, S. te Dorotu' s. Mnohé, S. te mnoho, co snad na obpor rýmu: „drahé." Bez studu, Š. te bez sudu, co na protiv stojí snad verši „když ji ped súdci vediechu;'' „bez studu" srovnává se však s vtou: „hanebn obnaživše." Pladla, Šaf. klade správnji „piadla", výraz „pladla" je však snad hláskoslovné dležit. Bez maV až, Š. klade bez mála až, co správnjší je, rozhodne metrm. Zavna, S. správnji zava Badujíci sie s chotm, Š. správnji: radujíc. Ovoce, S. správnji: ovoce. Vierne, Š. te viene.) :

—

—

— —

—

—

:

—

—

:

—

e

Mladí

26 2.

Mladí

sv.

Antonia Egypského.

sv.

Antonia Egyptského.

(Rukopis z kterého vzatá jest tato sta, je sice psán v 15. vku, pepsán však z rukopisu snad 13. století, jak tomu svdí stará eština, hlavn z poátku rukopisu v mnohém zachovaná. Rukopis cis. knihovny má znak 17. C. 28. a liší se netoliko starší eštinou, než i tím ode jiných rukopisíiv „životové svatj^ch" nadepsaných, že na zaátku je život sv. Antonia pidán, jakož na konci život sv. Alžbty.

vrn

:

Podáváme

z

obou píklad. Srovn. Jungm. I.

Svaty Antonius

rodem

bieše,

Takovu

1.

hist.

lit.

sti-.

.

41.

148. Erb&n: Výbor.

1162.)

str.

urozených a buoha bojicich rodiuov od Egypta rodiuov svých chován biese, že nic ji-

z

pilnosti

A

ného, kroinie otce a matky a domu znaše. když již biehunem biese, se liteie, aniž se pidržieše neslušných basnij dietek, ale všie žádosti zapálen jsa, jakož psáno jest, bez úrazu doma pebyvase, do kostela s rodii na stokrát chodieše nenásleduje dietinskych lehkosti

neuil

,

ani

mladcuov

biechu,

oplzlosti

,

posluchaše,

ale toliko tiech vieci

které

teny

pikazanie ustavením života zachovavaše; nikdy nebyl k tesklivosti svým rodiuom jakož obyej jest dietem pro rozliné a rozkošné krmie, ani krmi lahodných žadaŠe, což mu dáno bylo, na tom dosti maje, nic viece nežadaŠe. Po smrti obojieho rodie v letech osmnácti neb XX. s sestru svu maliku osiel a domu, hospodarstvie a sestry sve poctivu péi jmiejieše. Neminulo Šest miesicuov, v kterýchžto po smrti svých rodiuov do kostela, jakož obyej miejieše, pijda, rozpominaŠe se kterak apoštole všecky vieci opustivše následovali jsu spasitele, a mnozi v skutciech apoštolských statky sve rozprodavšie, peníze k nohám jich položili su s chudý dielijce se a která, a kterak veliká nadieje tiem položena byla v nebesiech. Takové vieci rozmietuje vjide do kostela. I pihodilo se, že tu chvili tenie teno biŠe, v kterémž pan ekl k bohatci Chceš-li dokonaly býti jdi prodaj všecky vieci ktereež maŠ a rozdaj chudým a pod po mnie a budeš mieti poklad v nebi. To uslyšav jako božským zjednáním takové myšleni pomyslivy a jako by pro nieho to pismo bylo praveno božské pikazanie k sobie pitáhl. A inhed navratiev se, zbožie, kteréž jmieše, prodal jest, a kromie jinej diediny ti sta zahonuov jitr jmiejieše a výborné, kteréžto susedom rozdal jest, aby v nižadnej vieci jemu anebo sestie jeho tiežkost neznikla, ale jiné všecky vieci, kteréž movité jmieŠe, prodal jest a zhromaždiev mnoho peniez chudým jest rozdal, male pro sestru zachovav, kterážto pokoleniem a lety mladŠie bieše. Pak vrátiv sie do kostela když uslyŠie ano hospodin ve teni mluvi a ka: „nemjte pee ani myŠlenie, im zaytra živu býti," to což bieše ostavil rozdá chudým, ani rodij doma ostati viece, ale poruiv sestru viernym a znamym dievkam, aby ji pipravily k témuž stavu. Sam již jsa všech okov svieta toho prost i pije tvrdý a velmi nesnadný zákon. Ani dieve biese tak mnoho klašteruv po Egyptie, ani kto ovšem kdy na pušti piebyval a ktož pak koli chtiel bohu služiti nedaleko od sve vesky piebytek jemu pipravivše a zákonu nauivšie. *) užitek

,

,

,

,

:

,

,

,

,

,

*)

,

Tu rukopis patrn porouchán a porovnání nemožné, ponvadž život sv. Antonia nenajdeš v rukopisech: 17. C. 16; 17; D. 36; E. 2; Rukopis ale 17. A. 2.

Dví

3.

Dv

kapitoly ze živobytí sv. Alžbiety. (Z tehože nikopisu,

Pak

%%

kapitoly ze zivobyti »o. Alzhíty.

tn svate dietie

pijde k

letu

fol.

h.)

devátému a lankrabie, ježto

ku

A

452.

jniiel

Svata Aižbieta, jakož tielem tak roztieŠe takež ve všelikých božich daiech a v šlechetnostech u bozi ce^tie, jniajic boha vždy pied oima, z sve mysli o niem myslec, s naboženstvim o niem mluvic, s velikou chuti a vši nadieji jej vzy^ajic v

jeji

Svekr

býti,

snide z svieta.

:

,

svých modli tvach všecky sve iny i svj úmysl k nierau tahnuc a pokrývajíc sie, aby proto neslula nebojata svých starost, jakž mohuc, slinic okrasy pielišne tiela svého kterýchkoli marnosti svietskych. A že na však den jako ureny obiet chvály a dieky v svých modlitvach, a když ji kazachu, spát jiti, než jie jest dokonala, byla poslušná a ležec na sve posteli proto snažné sve modlitvy dokonala. Viduc také, ano kiestiaue podle sprostého obyej ie losem sobie popaduji apoi

by ctili mimo jiné, žádala, aby sie ji svaty Jan dostal pro k niemu naboženstvi a tak vzdavši prosbu k hospodinu, jide, aby popadla podle obyeje listek niektereho apoštola, popade po prve po druhé po tietie svatého Jana, jehož žadaŠe, jehož jest vie tak cti ctila, že kdož jest v jeho jmie ji kdy prosil co podobného, nikdy v tom ueodpoviedala. Také ta Šlechetná dievka ctila nedieli jiné svátky v svém srdci vnit a na svém tiele vnie, že vždy sobie ujala niekaku •zdobu svého ruchá, vieduc, že ne ruchem krásným, ale pokornu mysli štoly, jež

zvlaŠtnie

;

i

i

i

i

•

ctiti boha, ktož pravie božie cti hledá. A protož v nedieli nebo v svátky jiné, nemohla-li viece, ale rukavic nechtiela miti do poledne na svu ruku. A také na vŠaky den vždy sobie nieco sve vuole ujímala, hrála se pannami a najlepe sie ji vedlo, tak že uila z toho když jie chut v srdci, tehdy iekla: již chci nechati pro buoh tež v tancích stancujic tanec, dosti jmam k svietu na tom tanci, jiných nechám ve jmie božie. A tak jest rozliuie jiným paunam dávala dobry piklad, odtahujíc jích mysli od rozliných marností svietskych a tehdy rada leckakež sliby zalibovala ujimajic sobie lecicos, ješto sluŠi k chvále svietske. Rostieše s ni takc sestra jejíe choti, jménem Agnežka, dievka krásna, a tu obu chovachu za jedno a ruchá jima i všicku ozdobu íniechu za jedno, a když matie Agnežina a svekruše svate Alžbiety šla ke mši do kostela a pipraviec panuie tíeto pojala s sebu jakž stala svata AJžbieta na svém miestie, tak sniala korunu svu, již jest byla jeji hlava okrášlena podle obyeje panenského, takež i želvy jeji a po-

sluší

na

,

,

a polovice jeho 17. C. 19. jsou veskrz jiný peklad (Eb-ubého z Jelenie). NejstarSí tištný život svatých (.5-4. B. .39.) praví jen jako výtahem (A. XXXVI.): „Svaty Anthonius když byl dvaceti let v stái podle rady s. tenie vše což miel, prodav mezi chudé rozdal. A potom inhed bohu sie poruiv na pust šel a pustenikovy život vedl a tu mnoho pekazy trpiel." Druhé vydáni (r. 1495. B. 13.) však takto, skoro doslovn: ^Svaty Anlhonius když byl dvaceti let v staí podle rady svatého tenie všecko což jest miel rozprodav, mezi chudé rozdal. A potom ihned bohu se poruiv na pust šel a pustenoii život vedl a tu na puéti jsa mnoho piekazy trpiel od diabla." ,

,

!

Legenda

23

o sv. Alžhit.

na hlavu, jeliž su dokonali službu a když ji, z toho dieviec sie, jeji svekra mluvila, odpoviediela kuc božie ostiež, by ja taku hrdost ukázala proti svu panu Jesukristu, jraajic na sve hlavie korunu dráhu k sve chvále svietske a viduc, an pro mie potupnie trnovu korunu korunován. Aj, kak tu pannu svatu stavila ji podle sebe a nevzdiela ji

bozi,

:

jiné

panny svaty piklad mohu

jmieti

(List 456. a.)

A

když tak rostieše den ode dne v umysli piebyvase naboženaby ji pibýstvie a kake na ni buoh zevnie piepustil protivenstvie valo odplaty viene, nebo když již by na te dobie, ež bieše as již, aby ji chot jeji u manželstvo pijial, tehdy piteli i sluhy landkrabiny, ježto pilnie jie namluvovachu aby ji vrátil otci jejie a sobie ji miel pojieti ,

,

,

vietim vienem a po niž by miel bližsi pomoc, bliže piatel jmajie, nežli v Uhich. A sama matie toho landkrabie mladého stase také potom a hledaše pilnie toho, aby byla daná do niektereho kláštera svata Alžbieta, ale snad ne dobrým úmyslem, sprostnie proto, aby tiem lepe duostojnieji v istotie ta svata dievka služila bohu, ale spieše úmyslem zlým, aby syn jeji jinu pojal, po niž by miel viece viena a piateli bližše, jakož pohiechu i jeŠtie viece pro svietsku viec davaji dietky Ale pan buoh viediel kaky piklad do klašteruov než pro duchovni. da tato panna všem manželom i všim chotm, ktož by ji chtieli následovati, a po svém muži také i vdovám, když dava taky piklad v svém panenství pannám svietskym, proniež ku pan buoh, a že nejednu ma odplatu umyslil jest jinu odplatu dáti než panensku te svate pannie a ovšem svietiejŠi manželce. A tak ku Svata Alžbieta v sve potupie a u bezbydli rozumiejic pohrduji v zamutce svém k svému bohu sie ve všem sie poruejic milosti jeho aby on to utiekala svu modlitvu tak zposobil, jakž by rail. A pan buoh, jak jest obykl, neostaviti svých, ktož ven uíFaji k tomu pokušeni jejie dal tu piinu již by mohla snažnieji snésti, neb jest byl dal v srdce choti jejie, ež ji jest miloval dobyl ženy

s

,

:

,

:

,

,

,

,

,

,

velmie a ukazoval ji tu milost sladce a mile s ni rozmuvajie a tieŠe ji dobru reci, a jmiel ten obyej, když odkud pišel že jie dárky poctieval niekakymi k znameni milosti. A když tak matie lankrabina a jini po tom stachu, aby nedošla ta svatba, ež miejichu obecnie za to, že nedojde, a vŠak su byli niektei pani, v Durynciech, jeŠto su to lankrabi neradili by poslal pry svatu Alžbietu. Mezi nimiž byl jeden jmienovity, jenž jest byl po ni jezdil do Uher, ten jednu jeduc, na cestie vece jemu: Rad bych pane! tebe otázal jedné vieci. A on jemu: Otiez prav, což chceŠ. A on jemu: Milý pane, co chceŠ uiniti s tuto pannu, se dceru krále uherského, pojmeš-li ji? A on ukázav na jednu horu, ješto biše jima pied oima, vece: Vieru byt všecka tato hora zlata byla, snaze a radieji bych jie ozielil než-li bych nepojal Alžbiety, necht mluvi, což kto chce, milat mi jest Alžbieta, nenechamt, bych ji nepojal. ten rytie viece: Necht ji to poviem, mily pane! A on pravi: Poviez a daj ji znamenie toto. Vymav zrcadlo dvenasob miedy okované, v niemž s jedné strany bieše hole sklo a z druhé znamenie muk božich, kižek malý z božimi mukami. A vzemši to svata Alžbieta s tiemi ,

,

,

,

!

,

A

Legenda o

sv. Alžbéti.

novinami znamenie, nemože

nim

ji

PovŽtíi o p. Marii.

zatajiti

,j|0

radosti vnitnie, ale tichým znamie-

pronese. (List 473.)

Pak

od narozenie božieho po tisic po dvu stu po dvucat sedmého hy obecná jiezda a papežem byl dan kiž na pomoc zemi svate proti pohanstvu. Tehdy Ludvik lankrabie Durynsky, muž svaty Alžbiety, pro milost svého tvorce zamysli tam. Tak jakž vzem kiž od jednoho biskupa s požehnáním poie sie na tu jiezdu pipravovati. A bieSe tiežka svata Alžbieta, tehdy a tak piemluvajie s ni, kakž koli veselce sie duchem že pro bozi est on jma pracovati a sve mile manželky oželeti, a ona, že svého manžela milého a vierneho ma bohu jako obietovati, vSak jest to rozluenie nemohlo bez tielesne truchlosti býti. A tak ku, spolu lecos piemietajic, uinista slib bude-li pacholik, aby do zákona bielych mnichuov z ieholy svatého Augustyna dali jej a pakli dieveka, ale do kláštera jiného zákona téhož. A tak na krátce pipraviv sie k te jizdie, když eas pijide, vyjiede s jinými a vzem odpuStienie od sve ženy, k niež sie nevrátil viec, s ni se rozluil ne bez Žalosti. A ona sedsi svlee rucho vesele a vnice ve vdovie, ješt za života muže svého, jehož jest nezbyla do sve smrti neb na te cestie ten Šlechetný lankrabie nemoci snide. léta

,

—

:

,

;

4.

Povsti bájené

(Z rukopisu 17. J. 12.

pkné

„Niekteré

Marii.

a pamieti hodné vci vybrané r kronyky

pana Haranta." Rukopis souvký a) Studnice, kde

o p. t.

z

17. století.)

panna Maria

bydlela.

Vidli jsme také v kostelíku pi Matharii kamen zazdný a znamenaný, dvou pidí z Šií, o kterémž pravili, že by ml býti ten, na nmž jianna Maria s dtiatkem Krystem panem, když pro strach Herodes do Egypta utekla a tu v tom míst bydlela, sedávati mla. Japravili kož pak o dotené studýnce z níž se voda vytahuje žie by ano žie na moz ní vodu mla pivati a v ní plenky dtiatka pravati dlitbu její, nebyvŠi tu žiadna voda ped tím, ten pramen se tu vyprejštiti ml jakož tomu tch zemí kestiané nepochybn ví. Ale aby rodika Boží nemla míti hojnost vody ku pití ponvadž od toho místa blízko eka Nilus tee, Šetícím to položení, zdá se vc víe nepodobna býti nýbrž že, když tu jamu vykopali pro zavlažování zahrady, že se z Nilu tam voda táhla a táhne, patrn se poznává. ,

,

,

,

,

,

;

hj Fík, v

nmí

se

panna Maria skryla a na

nm

plenky všela.

Odtud (jakž nahoe doteno) nas vedli k fíkovému stromu ktesob stojí a s nkolik sáh v objetí jest. Na tém prý panna Maria plenky zavšovala a sušívala. V témž strom jde na skrze paezu díra, jako rozpluklina, o níž jistili, žie utikajíc panna Maria ped tmi, kteíž od Herodesa, aby ji honili, vysláni byli, k tomu fíku se dostala a tak velmi ustala, že nikam dále nemohla, kterýž že se mel tíik ped i ní rozpuknouti a ona že se v s Jozefem skryla, jakož pak kdo ,

rýž sam o

nm

;

Pise Podihradská.

30

;

-^rírtíT

na skrze pro památku leze i z nás nkteí jsme to uia Turci lezau tolikéž, však z povry, jakoby tím mnoho zlého budoucího ujiti mli. A visí na tom strom ustavin lampa hoící. My jsme ovotce jeho, proto žie tehdaž zralé bylo, také zakusili. Pes celý chce, skrze nej

nili

nm

rok plný ovotce bývá a v roce do sedmi- i do osmikráte na dozrává, že se trhati mže, vsak to jest divné, že ovotce jeho ne z ratolestí, ani z vtviek, ale hned od deva a paezu vychází a roste. tištné vydání

(Srovn.

str.

5. (Najdeš

ji

Píse

z

na prvním

r.

56.

1608. 4".

Jungm.

2.

díl, str.

liist.

liter.

m.

65. str.

164.

asu Podbradských listu

r,

Krista poinajic,

svate vuoli prohledajic,

jeŠto su sie lepsiemu

dobrému

svolili,

a k svatému kalichu vuoli pidali. Sebralit sie pani svietštij, kniezi duchovni ktei pijimaji pod spuosobu oboji a nebot jsu pichylni k svatému kalichu. Buoh pomoziž panu Tovaovskemii, tomu muži ctnému a také rytiskemu statenie sie ohlásil kalichu svatému a k tomu jiných panuov vice, jest k tomu také pan Tryka z Lipnice, kázal na mnichy strojiti cepy a palice. Neb tak to mate kniezie v každém mŠale psáno, zie tielo a krev pana Jiežííie ma býti rozdávaná starému i mladému. Král Vladislav milostivy hned k mnichuom vymluval, att by každý mnišek sve iehule stal, a vice viernych Ciechuov nekaceoval i

i

Hynek

z

2.

díl,

nábožno-politická.

a což bohu milého, to vŠie konajic: prosmež Pana viernie za krále eského, jieštot on nam ne háji vŠieho dobrého, a což jest našim duŠiem spasitedlneho. Buoh pomoziž miestum i také Pražianuom,

knieze

1854. S".

659.)

zaatou a na druhém ukonenou v rukopise

Ve jméno pana k jeho

vydání

.

Podiebrad

pied králem vymluval, kerak se jest na mnichy velmi rozhnieval, a nebo k nim nehodnu piinu hledal: Povieztež vy mniši s kaym ste se tázali, žie ste krále Jiího obraz kolomasti zmazali.

7.

G. 14.)

Piaeh rodibradaká. Kaxánl laf.-Heaká.

.J^

než jiný pipravíte,

mnoho na

to naložitc.

Ale ten mnich bal se v Praze biežiel

z

z hríuhi, hladti,

l^rahy zadu k

Plzeskému

lesu,

proto žic urazil tomu obrazu kus nosu. Otlit jim kompaktáta ve veliké koleji,

pi tom mnozi stali, echove synové

byt

A

jieStot jsu

neviedieli,

svate cerkve byli.

vy, mili pani co vy to dielate, majice v Oechacli krále pro jiného hledáte? a tak se od svatého kalicha trháte! .... Jasný, milý králi povsta na sve nohy, svu mihl chudinu sraz tiem rohy, žadnyt jich neobráni, neb su oni tvoj ....*) !

i

!

Výtahy

6.

z

kázání latinsko-ceskýcli, jež njaký knz pod v Litomicích po roce 1471. ml.

obojí

(Nalézají se v rukopisu malém 11. F. 3. zasahujíce ode dne ke dnu sv. Víta. J.sou idkým píkladem, jak inakaronský sloh dral, do kazáuí v každém jiném ohlede velmi pamti hodných,

vele

Ondeje jen až do kázání se vezásad Rokycany

sv, i

a

hájících.)

List 23. In festo Nikolai.

Hadaj jakau mas eládku snad nekazanau, teba

corrigere,

vigi-

lare super eam, quia, sicut dixi, istis verbis vult Christus, ut quilibet vi-

supra proprios sensus ut vigilet quilibet sam nad sehii a jiného aby nenajímal. Hoc tehdy erit contra multos dominos ac praelatos magnos, jesto najimaji sobie kaplany, ut alii pro eis orent, ieiunent, vigilent, et soli dormiunt, epulantur a brachu v cizi nadieji neva hrachu, si non zaslužiS tibi solus regnum celorum, alii tibi nou merebunt, iuvare possunt aliqui, ale musi se sam také k tomu piiniti. gilet

,

zase,

—

List 22.

Duos fures habemus: scilicet diabolum et mortem. Astutus est hic fur po malikut jako po kamenku krade hominibus devorans eorum bona opera, že se druhdy sam loviek podivi, kam se dielo me naboženstvie, zlodiej ukradl, diabel, po málu opustieš nieco dobrého, az i všeckno ztratiš. Qui modica zanetbava, po malu zhyne, do kterehožt domu zlodiej asto nakuka, nemuoSt nic dobrého v tom srdci zuostati, custodiamus :

—

tehdy diligenter nostros sensus

— pizavirajme

,

nebt tudy, jako dierou,

vleze iste fur diabolus.

List 24.

Módo

iste

nerad tu jde

*)

fur,

zlodiej,

mors, pichází kradmo, ne na ty, qui vigilant, aha! kdež stehu et vigilant, sod ibi, ubi dormiunt.

Ostatek je ervíkem porouchán celý konec té písniky je vbec ingoustem skoro ueviditedlným psán, vynechané výše jméno podobá se že bylo „Xiemcuom." ;

:

Kázáni lat.-eská.

32

Módo de mote, de malum modm, quod

Aliqui homibene deus,

fure, fuit toto kazanie.

List 29.

nes habent

optant

moi:

nechají

scit

quando te debet pojieti nescis, si es in gracia vel non snad by sobie pekla zadal , committe deo iekajte radieji takto : mi deus když jsem tunc temporis capias me ad se, miel-li bych se najbližši regni celorum ,

,

!

:

,

potom

zraieniti.

List 30. ních

S.

kestianuov ,

Nicolaus

—

Jeronymus

episcopus et sacerdos, quod za prvtolikéž tie bylo, ei: episcopus et

fuit

dicit,

presbyter et episcopus jedno jako druhé bylo u prvních kesed pro nunc episcopus vult altius habere supra sacerdotera, ale za prvních kestianuov, sicut loquuntur sancti, tež tíe bylo za rovno, presbyter et episcopus, pleS jako hole, co se tkne consecrare eucharistiam aut baptizare, non hic plus uno crine episcopus nad knieze sedlskeho. List 58. In largm šero. Largm šero vocatur ista dies, quod large nos donavit míly buoh, quasi hodie suo carissimo filio, et in memoriam illius largitatis, Christiani etiam homines habent modm, quod ex caritate uni aliis dona mittunt, quia nobis omnibus dar nad dary quasi hodie datus est. Módo petamus eum per largm šero, ut nobis large permittat peccata omnia, ut nobis large det suas gracias, tertiam, ut nobis Pomnieteí, vesperae hodie erunt large det devocionem ad ista festa. solemnes, ante prandium convenite ut feliciter zaali tu slavnost a j)0jezte zahe, non expectantes šero, quia post ea homo non fit depositus ad devocionem když jie pozdie na noc, po neSpoe pojezte asem svým hrozny tíe to sJcrovnie a pomniete dnes varovati se aruov, kauzluov , o non sedeatis hodie diu, zahe položte se, quia eo maturius erit hích matutinum det vobis míly buoh et nobis in sanitate sine peccato zitra, bohdá! abychom se seSlí sem, quia distribuet dona large rex celestis. presbyter stianuov

,

,

,

!

,

,

.'

—

,

Exortatio in matutino natalis Christi. List 59. 60, ipsi suam diem inchoant a prima hora supra noctem, hviezpak a prima hora supra diem sed nos Christiani inchoamus

Judei

daí

ti

,

diem a media nocte, quia in media uocte natus est salvator noster. O! žádny tuto z nas nebud smuten dnes neadnie, quia totus munBene tehdy dixit angelus annuncio dus gaudebat a jako plesal. vobis gaudium magnum, quod erit omni populo, ecce! quod dicit: omni kto by se dnes neradoval cum populo tehdy musit by bytí již hovado

——

,

:

,

toto populo.

List 61.

Mi

Christiani

! jest-lí

tuto kto mezi namí, ježto

non

pi-eparat se

ad

istam solemnitatem, žádného potíeSenika a naboženstvie neije v svém srdci, jistie míel se uleknutí a eí: a ja snad hovadko aneb zatracenec; sancti dicunt, quod malum est signum, dum homo na veliké hody neije žádného v sobie naboženstvie. AvSak jest-lí tuto mezi námi takový magnus peccator, o! nikoli nezaufaj sobie, potíeS se dnešní den in pio Jhesu et capias spem.

List

6L

62.

Toliko povobierajme se

cum magna

humilitate et

pertate salvatoris nostri et eius matris dilecte,

cum magna paupanna

quia ipsa velebná

33

Kazáni-Uil. -Petice.

s práci ji to •pililo poBetholeom, ut otiam piznala sp a dala peniez hlavni cisai. Psfflsii ad Bthleem nullihi voliierunt ei daro hospicium, všudy hijht plno lidij, jini zastali, et spccialiter, (juia fiiit f^ravida, noluerunt eara suscipere ad hospicium, quia commiinitcr homincs takových se liknuji. A když rodila, nemniete, aby se kto dival tomu, nullus fuit ibi, nec žádny iie nebyl hoden tomu se divati a hledieti vetiila ba nec Jozeph na tak velebný skutek, aniž by mohl, quia lumen raa^num circumdederat Musila ho jako hoeam solum ibi erant angeli sancti ministrantes. poctivie mluvie: pasturadko do jesli uvaliti a pane bože! uiusim to

existens

gravida, acsak fn-nia se ad Betheleem

dal jiti tiehofnfi

,

a»l

—

—

,

,

—

,

ei

když rodi, spies ma nejake pohodlicko, aspo svine se v sve chalupce, Miestky bohaté! zpomanateli-li na ni, když tato královna nebeská. tam jste pi porodu ?

šina_

nežli

List 64.

Módo

potrvajfež usque finem, non discedatis, buoh vie, doekanie-U excitantes vaše dietky , umyjic pieibi

domm

siehož roku et venientes

eo matutius ut pueruli epulent cum parvulo puero Jhesu; uctil tie dietky, srovnal se s nimi, male dietatko jsa dnešní den uinien. Budiž pan buoh s vámi.

communionem

knie portate eos ad

,

List 65. 66.

Kto kdy to slýchal ab initio mundi ut deus nascatur ex homine tomut Židee, pohane posmievaji se, ale naše tie bohdá ! viera, quod deus Jesf-li toto divné, quod deus factus est homo, deus natus est ex homine nascetur ex deo, istud adhuc est mirabiliiis, quod deus natus est ex homine mortali. Bylo-li vono divné in principio mundi, quod homo creatus quod deus factus est istud est adhuc mirabilius est ad iraaginem dei ad imaginem hominis: tohot jsu nedosáhli illi magai philosophi gentiles, Accipiamus magnam spem, o ex nec est eis hoc datum, ut credant. quo ddit nobis suiím dilectura íilium, žet nam také, bohdá ! da cum eo I

,

!

,

,

—

!

vitam eternam, o! tunc ipse degustat oranes uostras infirmatates, miserias, preter nisi peccatum, ve všem tie se jiném s námi srovnal, snadnief se tehdy bohdá slituje nad námi. Kdyžby se loviek nikda nepotiešil v svém milém bohu , an by byl jako pohan a neb hovado, et ideo, mi Christiani omNedaj potiešmy se et gaudeamus in nato Jhesu. neš, qui samus hic vos qui aby kto byl mezi námi tuto jež by byl smuten milý buoh estis devoti, gaudete hodie cum angelis, vos virgines gaudete cum virgine Maria, vos vidue cum illa vidua devota Anna, que cum gaudio uzela Jhesum natum vos conjuges, gaudete cum Joseph manželem, et vos tunc chudinko, g^náete s pastuškami ; et cum quo vos divites? sed cum !

—

,

,

,

!

,

tribus

vos tunc raagni peccatores? jsi-li tu který, ježto non ad istam solemnitatem, zles udielal nebožtiku ! avšak quod non natus est pro justis, sed pro peccatoribus

regibus;

curasti te disponere

také potieš

se,

List 71.

Da

expurga omneš errores et peccata, noregere populum tuum lege istým : mi deus orate pro vestro rege, pro omnibus oflTicialibus et pro ofiícialibus istarum trim civitatum Pragensium, pro senioribus, pro communitate. bis

unitatem

List

Hanuš:

caritatis,

fidei,

hiešnym kniezim da

,

!

77. M;il

v

v v hor.

"^

:

Kázáni lat.-eská.

3^

Sua anima vyistil animas nostras

et

suo corpore

mam:

corpora, rovné rovným, všecko vzal na se, co my gus, horko, et mortalitatem, preter nisi peccatum, toho preter škaredosti

Jako

tiela.

:

tie

nostra

oslavil

famem,

sitim, fri-

nepijal

et

etiam

chrastuov, lišejuov, hrhu a jiných, quia ejus

preciosa caro bylo krasne , výtené, an tak clie David: speciosus forma, vytetie tvái byl nad syny lidské dominus Jhesus, quia ejus caro sancta Ita ex purissimo sanguine virg'inis Marie spiritu sancto est creatum.

—

istého pirozenie, ze, by mu byli neuinili nasilee sm,rti, byl by trval na vieky, quia diviuitas confortasset humanitatem ejus. fuit

List 80.

jako proniienili v hovada, non šunt parmi liomines ? quod homo dum Tehdy homo peccator est brutum non peccat similis est bruto. nátura, sed condicione, neber est ct diabolus homo, dum peccat, co ono ego vos duodecim elegi et unus ex vobis diaChristus ekl apostolis mi homiues! ad bolus est, intendebat Judam lakomce, zrádce! Ecce quod fit jumentum quod fit diabolus! quid peccata inducunt hominem O ! íiechmež již tiech hiechuov u Velesa ! In festo Stephani. List 84. Sic istis Judeis misit Mojseu et Aaron, ut eos edacerent de gravi reptali, simiter labore egypciaco et ipsi tunc adhuc vofukli se na nie Christus mittebat ad Jerusalem prophetas, scrihodie dicit evangelium bas, viros dignos et ipsi tunc s nimi se švihali, tlaukli ad magistratos mledle convertamus ista miracula na nas mittere. Mira est haec res (sic) podivime-li se kdy, co to ini buoh, manifestat nobis saas veritates, suam legem, sacramenta, mittit ad nos fideles predicatores super alias naciones, velmi-li jsme toho vdieni? Pražane! co jste mieli mudrych et in spe dei sanctos predicatores, ba et in ista ecclesia, co panuov, co konšeVobis deus dat qualis emendacio luov bohabojných et qualis gratitudo sacerdotes, verbum dei hojnie, libertatem, suscipere sanguinem, ješto non estis grati et illis tunc ibi in Moravia? An hic Bieline, Rokycane non dant, jesto by polibiec pijali occulta šunt in hoc judicia tua mi deus!

Tehdy peccatores, ješto

ticipes nativitatis

Cliristi

,

!

se

vieite-li tomu,

——

,

:

,

!

,

,

,

:

,

,

:

!

,

I

List 85.

Christus mittit snos et Antichristus eciam nemešká se, eciam ipse malované jako loutka v brunátu sed Christi Apostoli non predicavejacis bosi, votrhani, praví plakové neveselí. Paulus dicebat runt fabulas, sed evangelium et sic Christum Jhesum mittit sve maršálky, piekne

,

—

;

ego non erubesco evangelio, quod virtus dei est omni credenti. . monachi iekaji, ponechajic toho tenie, poviezme sobie níetco lepšieho, fabulas, vitas incertas, toliko aby nahnali k ofiee. Kdyžby otázal mnicha, chceš-li umieti na tom, co tuto vypravuješ: život sancti Fraucisci aut alterius, i radieji chceš umieti na teni svatem ? které jistiejšie, evangelium Christi an vitae sauctorum, iam oporteret esse stulciorem quam stultus, ut non diceret, quod evangelium Christi. Držiž se tehdy jistého a nech nejistého, predica evangelium et non fabulas. .

List 87.

Aha! a sedmlcrat

zabíž

pak aneb odsud na smrt

viec utrpíš,

toho, ješto níekolik

quid deus coniunxit

lidi zabil

animam cum corpore, hoc

Kázáni

lat.-Seská.

35

homo uon soparct: possunt boni Cliriytiani sine gladlo, sine patibulo corrigerc malos homines vazbau anebo jcdi/ie vijhnati z mietttaf nepechovávat i ko.stkauov, zahaleuov. Loquor sicut sacerdos secundum Ifgem Christi, niilia

lil)i

nova Icge habetis, nt

Christianm deberet

Cliristianus

f»ccidere

apostidonun habcnnis, (jiiod s. Petrus tunoil illiim Zfphiram ciwn iixore proptcr miMidaciiun n koho nipiie pn) lež obiesief Sancta sciiptiira dicit, fpiud pejor est assiduus meiulax qiiara fur, s. Petrus hne luibuit ex revtdatione dei et inurtiHcat eos solura verbo muožeš-li ty tak uiniti, sloveni toliko zabiti/ a ne rozkázáním aneb rukou maŠ ped sebau (? sic). Pomyslte co jsn jich zviesili, stinali tato /eta, Jižli proto nekradu v Praze, ale kdijž by pehledali domy, keho ty chováš i a vyhnali z miesfa kostkae zahalee i hnedt by pestala krádež! Dieš-li tunc

:

in actibus

,

!

,

90.

List.

O!

neslahujtežy qui heri uistis ad

commuiiionem eciam hodie ite gratiam capietis, a pomniete tam doma, nedopouštiefi tiech koled rozpustilých ; hospodái ! hospodynie ! hodyt js
ct cras,

et

,

aliam

,

,

List 96.

Non

libenter audiunt, dum quis nominat krev bozi, radiejit slySie de meretrice, de increpacione, non mirum, quod est z pokolenie istorum Judeorura, qui zacpavše \iši i trkolili se s nim (se sv. Í5tpanem> ven z miesta quasi cum leproso, lapidaverunt, quasi malefactorem non valeutes eum convincere scriptura, dovedli kamenim chrlejic. A, pane bože! když se jim pravdy nedostane chopie se moci, takt se i podnes dieje nemohu-li moci, ale chytrosti vždy cele proti viernym. In festo Johannis evanyelistae. ,

,

,

List 99.

Co tomu

dieji

jesto alia

,

nežli kterauž Kristus prorazil,

via volunt

scilicet

ad celum: pauti, libadlem,

penitentia, eukaristia, vita humili,

utrum ea iam eamus, incepimus tyto hody; quales tunc šunt hic ješto heri svietili voves hebcuom a dnes pak pitie opilcom tit jinau cestu ukazuji do nebe quid homines instituerint, to jim milejSi, nežli co buoh abjecta, tot cesta do nebe: precepta Christi implere, sicut

!

—

,

List

101.

jam fuit pastor, episcopus a však ted pobluquod ei non fuit commissum, commisum fuit sibi, ut pasceret gregera et non ut posuzoval jiné, correxit eum Christus dominus co tobie do toho. O quomodo insecurum est oficium sacerdotale, když se v jiné plete, nežli ad quid est vocatum. Ecce iste Petrus, adhuc existens novus officialis et statim errat, pobludil, quod pletl Hle !

dil,

hle ! iste Petrus

vyvinul,

plet se v to,

!

:

—

!

na

což neslušelo, quia Petro Christus commisit alios apostolos, tunc voluit rcscire, quis, quando aut qua mote debet moi, volnit scire, qua mote morietur iste hodiernus Johannes, dicens hic aut quid, ano to neslušelo na nieho, sed semper solum deum pi tom pomysl, quia ex quo errat iste episcopus Petrus habens spiritum sanctum, pro nunc tum dicuiit quid ejus vicariiis pap!\ non notest errare. Kduž se v to, et ipse

—

:

3*

:

Kázáni

3g

lat.-eská.

by byl bohem, tehdy by nemohl, sed quia est homo mortalis sicut alius, tehdy potest interdum errare. List 102. O quid tunc moderní abecedai, nisi quod addiscant legem, mox temerarie exponunt scripturam sanctam, valchuji podle svých duomyslnov, !

—

legere omni ponderositate a tudy potom cadunt iii graves errores bohemice in lege dei, cum timore et reverencia, hoc est bonm cuilibet, solum temeraritas a drzost circa exposicionem, lioc prohibere, et ideo dum circuimus cnm scrij)tura sacra, debet esse magna reverentia et timor, jakoby železo rozpálené v ruce vzal, timere et dicere ano, snad jinak jest-li že emu jierozumiemy, mejmy pro to za právu, rozumie se toto quid deus loquitur in sua lege. Ust 103. A lege dei capiunt homines potestatem, non lex dei ab hominibus, veritates tehdy legis dei non indigent confirmacionem ab hominibus, quia šunt samy v sobie ab eterno confirmate, toliko ted lidee mohu ohlásiti, pochváliti veritates Christi, sed confirmare nikoli, communionem sub utraque specie ipsi, tam v Bazilii nobis non confirmaverunt, quia nos habemus confirmacionem ab Christo, ab ejus lege, toliko ted nam zchvalili et sigillaverunt, quia sanctum et salubre est. List 204. Et licet non fait martyr opere iste Joliannes mnoho tie proto trpiel, ani ho smažili v oleji, jaká to byla muka, a to v imie, venenum eciam bibit in nomine Jhesu. Vos tunc habetis modm, quod bodie bibitis minám , dobra-U je to odmiena f ipse bibit venenum et vos tunc vinum, shesete-li tu po insi vino, jakož obyej mate, požehnat se vam, minat sed vos pocius hodie potate dušiku vaši sanguine toliko napajie tielo Non permitte mi deus super precioso, boc erit melius quam mina. nos seductorem naSi j)osledni hodinku, quia et in mote nástroji ert sine

—

e

:

,

—

svuodce, kuklika pikausa

—

(sic). *)

List 108.

O

felix,

!

que

parit,

que obvinula v plenky,

felix,

felix,

que povila

v jeslech; ipsa est genitrix, ipsa est obstetrix, baba, jenž juvat circa par-

tm,

ipsa et nutrix virgo Maria

!

Alique mulieres sicut vladyky porodice

zjednají chuovu a male faciunt et virgo Maria fuit et genitrix

nekrmte, et nutrix.

In die innocentium. List 114.

O multos pro nunc habent inimicos, mnoho Herodesuov, pueri cbristiauornm, co jsou jich tyto války zmordovali, v jich se krvi umývali kižovnici , navostili na dietky, oni prelátové i j^odnes jestie ukladaji, aby jim vydeli eukaristiam, mi deus non da eis te podívaly, necht ki!

me

!

ie

dietky

na takové Herodesy ve dne

i

noci k tobie na pomstu.

List 116.

Módo

pomyslete, mi Christiani

!

jaký

tu byl

pla, dum

istos

pueros

*) List 188.

Uraief

ábel

i

v kápi papežskou obléci se, blaze tomu, kto toho kuklika pozná.

Kázáni lat.-eská.

37

occidebant, imo super hoc respiciunt parentes, Jnka tu byla boleat. lost teez tie se prve dalo istis bellis hic Jiohemie, hyn ! v Kolovi v pravie drahnie diete.k zbili krizovnici stínajíce steku u Klatov

e

,

Za rnie-

jim

hlavy i házeli na se jako zelnými hlavami, matka hájila dietiatka na rukau a oni i dietie i matku meem probodli, o ! pane bože ! vŠe to asem svým vyhledaS. Pojiievadž zpominame ony dietky židovské, quomodo šunt occisi a Herode, také naaše eské pipomeme s litosti. In novo anno. List 123.

Aures etiam circumcidamus, ne audiant detractationes, scurilia, manus precidaraus a malis operibus, na nohách také obežte ty špice, ty vocasy dluhe utniete a krky pikrajte vySivanie hedbávím, rucho krasne, smilné, sodomské, a kto vinen, jediné Švadle, a ti, ješto šijí: utinam ho
A

pomniete dnes, varovati se aruov, kauzluov, svieek nespauštiejte, a jiných povier, na pohany to slušie, ne na kestiany vieme, propter tale peccatum instituerunt patres saucti iura talia, aby vsickni arodjnicí, hadai, narazai, ješto lekiiji, žehnají et bii, qui ad eos vadunt, omneš ut proclamentur etc. List 138.

ma

Kristus povahu zvlaštni, quod tunc temporis iuvat suis elecnecessitas, tak tie retoval Petrm in carcere, dum iam iam debuit nazejtíe decolari, angelus dei duxit cum de carcere. Tak Tiit

dum

tis,

tie

i

est

maxima

Cechuom viernym pomáhal astokráte, když

již nebylo

jako aky.

List 139.

Rex Herodes

turbatus est et tota Jerusalem eciam

Herodem eum occidere

cum

eo, civitas

Herodes rex turbatus est propter natum Kristm, volnit svezlo se na dietkach buiti se proti pravdie a jín buíiti vedle sebe, však je to Herodem bytí. Quicunque querit suffocare aut impedire veritatem Cbristi, talis querit cum Herode occidere Christum sed quia communicari sub utraque specie et senibus et pueris, bohemice eciam cantaro, est veritas Christi, ejus lex, tehdy quiscunque vult hoc destruere diminuere aut impedire non potest aliter poviedieno bytí, nisi quod cum isto Herode valde astute querit occidere turbata est propter

et

:

:

:

,

,

Christum. List 142.

Non

erat talis ista stella, sicut alie šunt ibi in celo, sed erat hic

inferius in aere, drahná, lucidior,

quam

foíe se vuokol s nebem, sed List 154. 155.

directe ivit in aere.

ista

alie stelle

:

alie Stelle

ibi

in celo

Compatres et kmotry: multi nesciunt, quare šunt compatres, jediné aby vešli v pátelství, aby nietco polabužili pijdauc od ktu, chechty, smiechy, radovánky strojili, toC kmotry, ale aby srny pomyslily, jaké to bude diet, kusá, utrpíte za níe, shledáte za prvních kesfanuov, qui erant compatres a hnotry alicui tales omneš curam habuerunt de puero ut ted,

,

vivat christianiter.

,

!

Kázáni

38 mi Christiani

Módo,

aliquis forte

in baptismo, set lidi v

lat.-esJcá.

ubi est nostra innocencia

!

perdidit

eam

,

quam suscepimus

drive dvanácti let: jest-li as de-

Praze, hadaj, ješto innocenciam baptismi conservarunt ad annos

50. 60. málo takových! In festo purificationis. List 169. 170.

Módo

,

mi

Christiani

!

dum

hodie

accipietis

candelam ad manns,

nechajíc jjovieruov, zpomente na dvie vieci: imum, quod hodie in manibus oblatus est dominus ad templm, jenž jest lux mundi ; druhé, zpomente, quod, sicut candelam ardentem tenes in manu, sic ut opera tua quasi

luceant

hoc esset lucerna ardens in manibus vestris a také zpokto nam da svieci v ruku, naši vezmuc svieci v ruce posvieti na onen sviet. Pisipo nam tehdaž viery a nadieje, mi

aliis

et

menme na smrt

nam

kto

deus

!

:

,

iekate hromnice, že by hrom nic neudielal, ktož ma tu svieci, popak druhdy neudei i na kostel z dopxistienie hožieho f

vieryt jsu to, cot

a co je tu sviec! hudte mudi, sviece se proto požehnají, aby byly k poctivosti, k tielu božíemu, ne pro jjoviery. pro communltatibus inclinatis ad veriMódo petamus deum tatem Christi et pro ista eciam communitate Líthomeícensí, *) pro officialibus, mi deus, da eis concordiam et stabilitatem, ut peccata destruaut et salutifica magnificent. Jste-li tuto kteí tam z zemie , ješto communicatis sub utraque soli et pueri, viri, legem dei libenter bohemice auditis,

—

pomnieme, že tie nam s pravdau ped sitis stabiles až do te smrti mate-lí buoh jiti, budte pilní viery, fugite Pikhardorum doctrinam kteí pany protivné krvi Kristovie, non facite aliter, sitis stabiles, at nemají pochvaly inimici, p)ak-lí jste jíž kteí pobíehli pravdy, bezdieky, aneb mate-lí tam které známe, ješto jak kolí , o! nebožatka! male fecistis nynie musili bezdieky nechati krve božie, ano se s nimi vieze, šacují, ženau, o! poradte jím, at zase jyovstanau, dajž jim to srdce, milý bože! Zpomenme i na ony, qui šunt Moravic, Bohemie nostri fratres, sorores, ješto tyto hody non habuerunt eukaristiam, mi deus, consolare eos Bi kathedra Peti. o,

—

—

—

List 179.

Hodie etiam memoramur et archiepiscopus electus Joh.

quod magister noster in kathedra Peti Rokycana mortuus quasi hodie, let tomu ,

fidem Christi confitebatur fideliter, predicavit, multa salutifera reliquit doet da nobis adhuc talem pastorem fidelem huic terre Bohemie cekame-li ještíe toho. Fuit fabri filius pravé tie kladivo byl contra erroneos et adversarios, contra peccatores, quale iam damnum in terra post

již,

—

,

,

mortem, mi deus! quid nobiscum laboravit, bohdá ! In festo s. Georgii.

eius jsi

sis

ejus

prémium, a

List 208.

*)

To

198. „ha et pro ista comunitate Lithomie: mi Deus! zákon velebný. Pak na listu 212: „ubi šunt illi jara divites Lithomie: votevse ruce, šli na onu stranu, corpus ad terram, et anima forte ad infernuiii, diviciis eorum hic utuntur eorum hostes.

daj

se opakuje

oblihiti

všem

na

listu

tvttoj

Jména

Knzditi Inf.-exkii.

De

s.

Bohemie

est

AdíillxTto

Bohcmico

jiatntnn ct ojiiscopo

virtuosiis

natiis,

l('«j:iinn8

breviter:

de iuventute, UHque postea uit

statim

fuit

'^Q

fiihiikCiv.

Videns BobeniDS, ani nekolni, inobeflientes, ali(|uocie8 exi\it le terra, specialiter propter hoc quod matriinonium male tunc tempoalifjuis habuit uxores duas, tes, non dederunt se ris stetit in Bohemia c(»rrigere episcopo suo Aldalbcrto jakož i podnes jeStie echove nekalni jfiii. *) Ubi vero jacet Adalbertus, utrum in Praga in castro aut in Polonia, nech se oni vo fo vadip, bene est uV;icnnque, než echove rhliiepiscopus.

,

:

—

hi

,

quod habemus patronm Adalbertm, et prius opj^udili se s Jiim Jako lovci, dokndž zvie živa psy, ale když jedie, tu teprv vŠickni chvále.

mortem

se post

,

purtebat ab eis e\'adere

:

,

popi se In die PhiUppi et Jacobi. List 223. vir Panis egencium est vita eorum et qui defraudat pauperem sanguinis est! Aha! niekto krev chudých lldie jie., krev loká; loviek robotny, nebožatko ! diela až mu pot oi zálev a , krev v niem schne, a fy ho pak oklnmas v krmie na krainie, jeho pot, jeho krev, viez, že jiež,

honie, se

,

,

,

shledati, quod stabit

coutra to in die indicii.

In festo Viti. List 235.

Módo ista potestas secularis et iste gladius quo debet rcgulari ? zda-U pravý zemskými, rathnskymi 2)ohanskymif a co kestiannom do prav pohanských ukrutných, tunc Christiani debent esse misericordes et ideo potestas secularis, ille gladius non debat regulari ullo alio, nisi glasi dio spiritutali, lege dei, pokudž zákon Kristuov vymieuje, nic vtec preláti ponukaji svietskych k morduom, autem et spirituales sacerdotes klafph krize vydávajíce na kestiany pro pravdu, sicut fuit istis annis Bohemie, o! ve, talibus, pro homicidis computabuntur co dietek zmorrescient et co kmetuov tyto ralky pro krev Kristovu dovali, co babek iam sciunt, in illo mundo! ,

,

—

,

,

—

,

7.

.

Jména híšníkv

(Na pídeští pergamenovém rukopisu

híšníkv 1.

a

hích v

15. století 9. B.

napsána, hlavné latinsky,

Sacrilegi, incendarii,

hích

a

falsarii

nkde

9.

však

,

v.

jsou jméua nejhlavnjších i esky, jež tuto klademe.)

pecuniarum, keklei,

pistci,

trubai,

hudci ad coreas. 2.

Kostkai

v kotny pro pecunia, simi liter

alea, karty, šachy, kide,

sagitantes dominico die, kohidy spustie, závody. 3.

,

rubea, špice, 4.

ozdoby in auro epce.

et

Na

argento

,

šnuoi-y

hedvábné

,

Venefici, contenciosi, susurrones, detractores, hance.

5. Falsificantes artiíicia,

*)

fryzie hedvábné, v obojky

Corisantes, crinalia stramina,

na kuklách

listu 232.

modica

ut cardones.

.

.

-

švadle,

,

stiHhy

calceamenta

.

krumpeky

efc.

praví: Populus iste Jiohemicus est suprrbus, et ideo scientia dei semper studentes, et uunquam ad viam veritatis pervenientes.

est in eo,

Jm

4Q 6.

bonm,

ína híšníkv, pev^rcv ;

zvírat.

Obchodnici a kupci, qui non quaerunt laudem dei et sed tantum privatum.

Kteí

7.

chovaji vohile

na draho vel faUnji

stuchle s

commune

dohrym.

Si-

militer in cerevisia.

Euzedlnici, hadai, carodiejnici, viesci,

8.

zaklinai, lekovnici, baby

qui ad eas vadunt.

et

Item lezakones

9.

10. Ancille

cum

et qui eos servant.

famulis, vel viri

cum

mulieribus risus vel

caclii-

nos et pohádky proferentes et ad luxuriam provocantes. 11 Item, ktei zadržuji mzdu. 12. Item, qui dant hospicia dominico die dissolutis et ebriosis, a dava nerad pivo etc.

8.

Jména

p ov

e r c

v.

(Na zadním pídeští téhož rukopisu najdeš jména následující

:)

praecantatores, zaklinai neb lekovnici] magi, aro\ djnici'^ aruspices, asokuzedlni\ ?íVio\i, svatokuzedlni\ íixignres, ptakopimi (?) Fitones, viesci

-^

auspices, ptakohledni\ divini,

9.

hadai;

corriogi, (harioli?)

navazai.

*)

Jména nkterých zvíat.

Cirogrillus dcho (sic); griffo, noh; alictus, sahan-, vultur, sup-, strupštros; larus, chištel; bubo vyr-, mergus, kieka vel buka-, cignus labutt\ ibis, ap; onocraculus, sojka, volavka; poríirion, šediper ; pelicanus ; erodius, raroch calandrius, kalandr cocodrillus, jezvec mergale, hranosti camaleon, kieek, systl talpa, krtice stelio, kolava.

cio,

;

;

;

;

;

;

Srovn. zbírku nejdávnjších slovník Hanky,

*) Srovn. spis

66. b.)

str.

Uiber die alterthiimliche sitte der angehinde bei Deutschen, Slaven und Litauern (Prag. 1855.) zvláš pak str. 21 25 die angebinde als mystische Schutzmittel. :

;

—

:

ODDLENI.

IV.

1.

Hry velikonon, „tí

Marií"

61

„tí osob" zvan.

(Hry tyto obecným jménem i viisleria (ministeria? mystéria?) zvané, byly až do nejnovjších dob v literatiií"e naší neznámé. Z vážných byla sice jedna l)edlivým sbratelem Hankou juž r. 1818. v starobylých skládáních (III. str. 82 92), pak r. 1845. ve „Výboru" (str. 411) 426), avšak jen z vtší ásti, tištná. Nebývaly t. aspo z poátku hry takové veskrz eské, než zpívaly se a odíkávaly hlavn latinsky a jen jako na ohlas prostonárodní dílem i esky. Vynecháním latinského textu v tisku byla tudíž pemšená na nejednom míst souvislost jich organická, abychom juž toho se nezmínili, že roztídní té hry strany osob na nejednom mLst je ponkud vadné. Mimo to vklouzly i do tisku nkteré nemilé poklesky k. p, „hoe toho naše veliká" m. „hoie túlio naše veliká. Podáváme tudíž místy alespo latinský text tch melodramat úplný, kde toho však poteba nekázala, ovsem jen naznaený. Nejlépe pojednal mezi námi o nich, hlavn co her komických, \. Netioský v asop. . musea. 1847 (I. 32.").). Srovn. též co do souvislosti eských her roniansko-anglické hry v knize Early mysteries and other latin s jinojazynými poems the tweieth and thirtheenth centuries by Th. Wright. 18.38. SchauMelodramata tato, jež von F. .J. Mone. Karlsruhe 1848. spiele des Mittelaiters pvodn v kostelích bývala j)rovozována, vešla svými vklady i episodami komickými, jako jedna jest „Mastiká," pak pozdji i pevládou živla národního v nich v duchovní opovržení a musila opustiti kostel. Následující hry byly však ješt v kostelích provozovány a to jak se zdá od mladších knží i od žák klášterních škol. Prvni tato hra vážná „ti Marií** nachází se v rukopise veejné cis. knihovny: 8. G. 29 (Hanslik, Beschreibung der Prager Univ. Bibliothek. str. 616). Druhá pak hra, rovnž latinsko-eská, notami opatená, kterouž tu co první klademe, je v rukopise 1. B. 12. a nevyšla, jak se zdá, až do r. 1861. na jevo. Prvníkráte promluvil o ní a o jejím zpvu p. Dr. Ambros v Sitzungsberichte der kon. bohm. Gesellsch. in Prag, r. 1861. 6. dubna. Zdá se, že hned po obadech církevních a po zpvu choralném na hod velikononím xystoupili jako to v jednom anglickém divadle skuten najdeš ti žáci („tes fratres praeparati et vstiti in similitudinem trim Mariarum"), kteí smutn si poínajíce se dávali do zpvii, obráceni jsouce k lidstvu v kostele, podle textu, jak následuje.)

tém

—

—

"*

i

:

o

—

—

—

—

,

,

,

,

Hra „tí osob" i „Marií^ (1. B. Prima persona (Marie Salome) cantat Omnipotens I.

:

augelorum rector mitissime est noster dolor!

—

!

*)

když tebe nemuožem

pater altissime,

quid faciemns nos miserrimae ? heu

Hospodine všemohucil andielsky králi žaduci zdieti,

12.).

I

co jie nara

!

quantus

ueboham

vidieti. *)

Že nerozdlujeme zde ádkv podle veršík, nebude snad nikomu vaditi, jelikož rým sám sebou, a to nkdy pepiliš vydatné, naznauje verše. Nám šlo

"

:

:

J^^* velikononí.

42

Secunda Ztratili

persona (Maria Jacobi) cantat: Amisimus enim solatium etc. Jesu Krista nebeskebo pietele ovsem

sme mistra svebo

,

,

viernebo, jenž jie trpiel za vŠie, za nj, na svém tiele tiežkej raný. Tertia p. c: Sed eamiis unguentum emere etc. Pospie|me masti kupiti, jeŠto muožem zaleiti ranj naŠebo tvorcie milebo, od Ziduov iimuenebo. Omneš: Hen nobis internas meutes etc. !

Acb

my

kakii

!

žalost

jmame, acb

kaká našie

!

nuzie, nebudeme-li

jiebo jmieti na dluže.

Quo

prima

finito

persona procedat (k místu bezpocbyby, kde byl

rycmum (rhytbmum). nam nebobam kaci smutci v našem nynie

brob boží) et dicat

Hoe sme byly

ležie srdci

!

sme

utieŠeny, tobo

zbaveny.

již

tak žaduciebo bosti, spasitele

sme

Acb, naŠe tiežka

;

žalosti,

jim že

jebož žide umuili. Quo finito dicat rycmum (secunda? persona): Apoštoli mistra svebo a my spasitele ctuebo ztratily sme po naŠiem biecbu, pro niž nam nenie do smiecbu. Tertia persona: Sed eamus et ad ejus properemus tumulm etc. Hoc finito rycmum subjungat Pojdem skuoro k jiebo brobu drabe masti nesuc s sebu jakž ztratily,

,

;

sme

živa milovaly, milujme

mrtva suce. Hoc finito omneš personae cantent Quis revolvet nobis ab hostio lapidem, quem tegere sanctum cernimus sepulcrum. Quo finito rycmum subjungant Kto nam ten kamen otloži, jenž pikryA^a brob bozi? jiej

jiej

:

Hoc

statim angelus in sepulcro cantet

finito

Quem

quaeritis o tremulae mulieres in

Kobo vy Quo

finito

*)

v tom brobie tak velmi stystice sobie? Jesum Nazarenum crucifixum quaerimus.

bledate

pauie!

Personae

:

boc tumulo plorantes?

cantent

:

rycmum subjungant:

My

bledamy tvorcie svebo, Jbesu Krista nebeskebo, jenž hrobie položen, tomu jest dnes teti den.

Angelus

cantet

:

nunciate discipulis ejus

mum

Non

est bic

et Petro,

,

quem

quaeritis

quia surrexit Jliesus.

,

jie

v tom

sed ito euntes

Quo

finito ryc-

subjungat:

Kobo vy

panie bledate tobo \'y zde nejmate ale viezte to za že tieto svatej tielo opiet jest svu duši zvalo a vierniet jest z mrtvycb vstalo. Diet skuoro a poviezte jebo mlašim jiestoviete, že buob naplnil sva slova, jenž jest vstal z mrtvycb, z broba. !

,

,

cielo,

,

Quo

fiuito

angeli

statim cantent: Venite et videte.

Et personae,

o to, bychom prostory šetivše, obsah úpln podali. O rozbor básnický, tudíž i o rozbor veršování, jakož o aesthetický rozbor zpvu tchto her velikononích postará se nkdo jiný. *) Postava toho andla vypisuje se u Thom. Wrighta (str. 23) takto „vestitus alba deaurata, mitra tectus caput, etsi deinfulatus, palmám in sinistra, ramum candelarum plenm tenens in manu dextra et dicat moderata et admodum gravi voce :

:

Hra

48

velikonoini.

8. Mariam so iiiclinando, rospiciant in sepulcrum ct sitam, tuni tcrtia persona dicat rycTnura ad primam et tiecmulam pcrsonam Nuž vy sostryci pry dieta a jat budu bdieti až do svieta. Et lioc finito prima et secunda personae transeant successive retro altare, cantantes antiphonam Ad monumentm venimus gementes, angelm domini sedentem vi dimus et dicentem quia surrexit líhesus. Quo finito tertia persona (^Maria Maj:^dalena) cantet paulatim Cum venissem ungore mortuum, mouumentum invcni vacuum, hen nescio recte discernere ubi possim magistrm quaerere. Hoc finito cantet rycmum Když biech pišla léiti mrtvebo, nadjiedech hrob a v nicm nikohebo. A wech nemobu pravie zviedieti, kde bych mohla mistra svebo

in

:

:

!

:

,

!

nalézti.

En rant

lapis est verc depositus,

locum

militibus, locus vacat

qui fuerat in eis

signum positus, munie-

absentibus.

Eodem módo Ova kamen,

jienž bieŠe na hrob položen, a wech! kak jest daleko otložen, jiehož rytiei snaznie stieziechu, a však vzkieši jeho neviediechu. Quo finito cantet: Dolor crescit, tremunt praecordia de magisti pil absentia, qui salvavit me plenám vitiis, pulsis a me septem daemoniis. !

Eodem módo

cantet

mému

nebohá byvši u božiem nemohla sem nalézti. Cantet: Heu! redemptio Israhel ut qui nasci volnit; hen redempIsrahel ut qui pati volnit ut qni mortem heu redemptio Israhel Bolest

roste

hrobie, tut

sem

tio

!

srdci

v utrobie

!

jaz

chtiela drahej masti pinésti, jeho tiela !

šusti nuit

;

!

patiens.

Quo finito cadem nota cantet in vulgari Awech mnie bubenici jenž sie chtiel naroditi. Awech mnie bubenici jenž trpieti ráil za ny. Awech mnie bubenici jenž chtiel umieti za ny pokornie. His finitis J h e s u 8 eseat indutus sacerdotali apparatu portans !

— —

!

!

I

!

—

!

vexillum et cantet antiphonam Mulier! quid ploras, quem quaeris? Poviez, ctná ženo! co hledáš a pro

Maria

tak truchle

sie

mas?

—

cantet

Domine si tu eum tollam.

sustulisti

Hoc

u

!

eum,

autem, ubi poauisti eum,

dicito mihi

ut ego

finito

Maria

Jes

s

cantet

!

Maria

cautet

Rabbi

Jesus cantet: Prima quidem sufifragia sóla bendo communia semper naturae munia.

Maria

tullit

carnalia, exbi-

cantet

Sancte Deus qui

Jesus dum fuit

cantet: passibilis

Haec priori jam non erit

dissimilis solubilis.

,

nec

est

incorruptibilis,

:

!

:

:

Maria Sancte Jesus

:

velikononí.

^''<*

44

!

:

cadens ad pedes: fortis!

noli me tangere, nec ultra me viventem inveniant. Quo finito J e s 11 s dicat rjcmum

velis plangere,

Ergo

Galileám

dic,

ut

eant, et

Maria nerod plakati tot sie jie musilo vše stati, co buoh kázal mnie psáti ale do G-alilee sie ptajte Petrovi a jiným viedieti dajte, že clice ku oci na nebesa vstupiti, to jim ra tam poviedieti. ,

!

o

;

Quo

finito

,

Jesus

recedit cantando

:

Ascendo ad patrem

Quo

finito

Vere

vidi

Maria dominm

cantet

me

vivere, nec dimisit

quod ad patrem

los oportet credere,

pedes tangere, discipu-

velit ascendere.

Eadem

nota in vulgari sem vidiela Hospodina, an mi sie nedal svých noh dotýže chce ku oci na nebesa vstupiti. Apostolci musie v to vieiti kati ." usque: Quo finito cantet per ordinem „Victimae paschali. „Dic nobis Maria." Interim Petrus et Joannes currant ad eam et dicant: „Dic nobis Maria, qxúd vidisti in via." Maria cantet: „Sepulcrum ChriZajistie

,

;

.

:

sti

viventis" usque: „Surrexit Christus."

Quo

finito

„Dic nobis Maria etc." Maria respondeat: Chorus cantet Credendum est Demum sequitur: „Te deum laudamus!"*)

dicant:

,

Petrus et Johanues „Surrexit Christus!

:

11.

Druhá hra „tí Marií"

i

„osob"

(8.

G-.

29.).

Hra tato je u všeobecnosti obsahem rovna prvé he, liší se vsak pedce v jednotlivostech znan ode ní, jelikož v každém kostele pi stejném církevnéra základe, knžstvo i žáctvo dle poteb i náhled svých mnívalo hry tyto. Podle stáí rovná se druhá tato hra též první: rukopis pachází sice ze 14. století, avšak eština ítá hojných ješt stop, že je pepsaná i pedlaná z hry 13. století. Jedna dopluje druhou, ponvadž jedna práv tam, kde druhá jako rukov udává, i jako

poádek nji

Rukopis

schází však jen asi

plnny

jednati a zpívati, práv zevrubnení sice dokonán, jak bude patrné, jež nižejí z jiného opt rukopisu do-

má

jak se

(ordo), toliko co, a

text klade.

(8. Gr. 29.)

dv ádky,

najdeš.

Prima persona. Rycmus Omnipotens pater altissime etc. Hospodine vsiemohuci andielsky králi žaduci co nam neboham zdieti, když tebe nemožem jmieti, ach! kaká jest našie nuže, nebude-li tebe na dluže. S e c u n d a persona. Rycmus Heu nobis internas mentes quanti pulsant gemitus pro nostro consolatore! quo privamur miserae, quem crudelis ludaeorum morti ddit ,

!

:

!

,

populus.

'")

Viz poznamenání ku konci položená.

Hra

Ach!

veKkonoíni.

našic veliká žalosti,

45

že tak žaducielio hosti,

smc

spasitele

jehož Žide umuili. (Terti a persona :)

ztratily,

Amisimus enim nostra redemtio, heu

!

quantus

Ztratily sine spasitele, s

nebe

Cliristum Mariae íilium, ipse crat

nost
est

vsiecli

ny svu svatu

stupil a

Jesum

solatium,

liicínych vykupitele, jenž je pro ny

krvi vykupil.

(Omneš persona e.) Jam

percusso ceu pastore oves errant miserac, sic mag^istro discedente turbantur discipuli, atíjue nos, abscnte eo, dolor crescit nimins. Apostoli mistra svebo a my spasitele cneho ztratili sme po svcm biechu, pro niež nam nenie do smiechu, u a e personae recedant et cantent hanc íantipbonam Ad monumentm venimus gementes, angelm domini sedentem vidimus et dicentem, quia surrexit Jhesus.

D

)

Terti a persona

cantet

Sed eamus unguentum emere, cum quo bene possimus ungere

cor-

pus domini sacratum. Sequitur antipbona sub eadem melodia: Pojdem tamo kupiti drahé mastí, jenž budemy kjeho ranam klásti. Hoic, tuho naie veliká Pospiesmy masti kupiti, jižto muožem zaleiti raný naŠieho tvorce milého, od Ziduov umueného. Ach! kaku my žalost mam, donidž tvorce neoptamy. Sed eamus et ad eius properemus tumulm si dilesimus viventem, diligamus mortuura et ungaraus corpus eius oleo sanctissimo. Pojdem skoro k jeho hrobu, nesuc drahé masti sebu, jakž smy milovaly živého, abychom jej umazaly, miluj my jej mrtva suce, sve masti tam pinesuce. PospieŠme k hrobu jeho tvorce našeho laskavého milovali sme živého, milujmež jej i mrtvého. Chorus cantet. Maria Magdalena praecedat. Quis revolvet nobis ad hostio lapidera, quem tegere sanctissimum cernimus sepulcrum. Ky cmus Kto nam ten kamen odloži, jimž jest pikiyt hrob bozi V !

—

;

,

,

:

Angeli cantent: Quem quaeritis, o tremulae

Rycmus

raulieres

!

in

hoc tumulo plorantes?

—

:

Mile panie

co

!

vy zde hledáte a

pro

sie

tak truchle jmafe?

Personae omneš cantent: Jhesum Nazarenum crucifixum quaerimus. Kycmus My hledamy mistra svého, Jhesu Krista nebeského, jenž trpiel za ny na svém tiele hrozne raný. :

vie

Angeli: Non est hic

,

quem

quaeritis

ejus et Petro, quia surrexit Jhesus.

,

jest

v no-

sed ito euntes nunciate discipulis

!

:

Hra

46

!

!

velikononi.

Primus angelus: Jehož vy zde hledáte, za vierne ho zde nejmate, ale miejte celo

že to božie svate

,

to

mrtvých vstalo. Jdiete skoro a poviezte jeho mlazšim jestoviete, buoh naplnil sva slova, jižt jest vstal z mrtvých z nova. ,

Angeli omneš

za

opiet jest svu duši vzalo a viernie jest z

tielo

cantent

že

:

Venite et videte locum, ubi positus erat dominus. Alleluja, alleluja. Secundus angelus: Podte, misto ohledajte, kdežto božie tielo svate jest již z mrtvých vstalo, položené ježto ležalo. Hune rycmum dicat t e r t i a p e r s o n a, qui sequitur. Mile sestici pry jdieta, jat ho budu hledati až do svieta. Ad monumentm Maria (Magdalena). Chorus stabit. Tertia p e rsona (Maria M.) cantet: Cum venissem ung-ere mortuum, monumentm inveni vacuum, heu nescio recte discernere, ubi possim magistrm quaerere. Antiphona: Když biech pišla leiti mrtvého, nadjidech hrob a v niem nikoheho. Awuech nemohu pravie znamenati kde bych mohla svého mistra hledati. de magisti pii absentia, qui Dolor crescit, tremunt praecordia sanavit me plenám vitiis, pulsis a me septem daemoniis. ja hieŠnice byvŠi u božiem Bolest roste srdci mému v utrobie hrobie, tu mu chtiela drahé masti pinésti, jeho tiela nemohla sem nalézti. ,

!

,

,

Tertia persona: En lapis est vere depositns,

qui fuerat in signum positus, munierunt locum militibus, locus vacat eis absentibus. Ova! kamen ten jest pre odložen, jimžto jest byl hrob božij piložen, i rytiei kam su sie podieli, jenž stiechucie okolo hrobu bdie!

chu.

—

Heu

redemptio

A nastojte

!

hoie mého

A

velikého, nemalého, že nevizi tvorce svého,

vy jeho viete pro mi jeho nepoviete? bych sie tamo brati bych ho viediela, kde optati chtiela bych den i noc jiti, nechtiec jesti ani piti, bych mohla jeho dojiti. Ach nelehká moje nuže, tot tak bubenice v tuze budu den i noc plakati, až sie muoj život ukrati. J e s u s appareat ei cantans utiešenie srdce mého.

zdali

chtiela

,

,

,

!

Mulier

quid ploras,

!

quem

quaeris

Poviez, cna ženo! co hledaŠ a

pro

sie

tak truchle

ma§?

Tertia persona cantet: et

ego

Domine si eum non

tu sustulisti

eum,

dicito

mihi autem ubi posuisti eum,

tollam.

Ry kmus: Cny muži! ra mi

poviedieti

a

,

muožeŠ pravie

viedieti

,

tva-li

cnost jeho schovala, poviež, abych jeho optala,

Jes us

!

Maria

!

Maria: Rabbi

!

quod

dicitur magister.

Jesus cantet: Prima quidem

sufFragia sóla tulit carnalia,

sed pro naturae munia.

eshibendo communia,

Hra

Maria: Sancte deus Jesus cantet Uacc passibilis,

fuit

47

!

:

dum

vclíkonoínl.

priori dissimilis,

jam non

nec est incorruptibilis,

qiii

soluhilis.

erit

Maria: Sancte fortis! Jesus cantet: Ergo noli me tanj^ere, nec ultra velis plangere, quem mox in puro sidere, tendens (cernes ?) ad patrem scandere. Maria: Sancte, misericors salvator! miserere nobis. Demum sequitur rycraus (Jesus): Nerodiž viece plakati, již sie tvoj smutek ukrati; odlehi již svj sem, jenž hovoi k tobie Jliesus Kristus kižovaný, jenž sem miel veliké raný i moj také bok proklaný za vsiecky vierne kiemilostivie na mie ptala, hledastiany, Kdyžs mne tak mnoho plakala nebudet žel tobie toho když sem se tobie pokajíc mne tak mnoho zal, již sem tie z smutka rozvázal; pišlo tve vsie utiešenie, když me Moji mlazši sobie styšti vidiš z mrtvých vstanie. chodiec po ranie truchle v nuzi, kazit, by jim poviediela, že si mie živa vidiela. A ktwž mie chtie živa vidieti, kaž jim do Galile jiti, tu sie jim chci ukázati a utrobie, jat

:

i

;

,

,

je

smutné

utieŠiti.

Maria flectens genu a:

A

moj milý hospodine! vuties mie (utieŠenie?) jediné diekuji tvej a ja sem byla smutná žena, tiežžes mie utiešil v truchvosti kym smutkem obtiežena, a již sem velmi utiešena, kdyžs mi dal vidieti sebe všech jiných lidi najdieve. A blaze mnie doekavŠie, že mi tie vidieti z mrtvých vstavsic, vutiešenie srdcie mého, Jhesu Christa laskavého, jehož tielo krvi oplakáno, jakž jest to všem lidem známo. ;

milosti,

,

!

Jesus cantet: Ascendo ad patrem

meum

Maria cantet: Vere vidi dominm

etc.

vivere nec dimisit me pedes tangere discipulos oportet credere, quod ad patrem velit ascendere. Za viernet sem boha živa vidiela, a však dotknuti sem se nesmiela. Apoštole musie vieiti, že chce ku otci na nebe vstupiti.

Demum

,

,

sequitur rycmus

Zviediela

sem tvowie svého, od Ziduov umueného, ten

jest z mrt-

mlazSim poviedieti kázal že chce do Galile jiti kázal jim po sobie pijiti ktož jej živa chtie vidieti že chce potom vzniti na nebesa, tielesenstvie na božstvie nesa, by otci pokazal raný, že jest trpiel za vsie kiestiany. PospieŠte tam, apostoli jichžto po niem srdce boli, aby mistra vidieli živa, jakž ste jej diev zdrava vidali.

vých

vstal a to SN^ym

,

,

,

!

Maria

„Victimae." nobis", postea Mandaleno pro bozi

cantet:

Apostoli: „Die Svata

Mái

cestie vidiela, proši, sie

nam

!

by nam

sprostuie klidi,

my

poviediela.

rycmum: smrt smutná Ženo Obvesel ny smutné

nevieme sve

!

nadiejie, proto sie

na

cos lidi

nam

;

tej

nebot sprost-

nie diejie.

ležec

(Maria): Sepulcrum Christi viventis etc. Rycmum Když sem (vidiet) tvorce mého pišla, prostieradla jeho v hrobie sem vidiela, ale jeho nenie tiela. A u hroba šedi audiel, jenž mi

::

Hra

4g

ka

velilcononi.

miej to za cielo, viernie (živo) božie tielo, viernie jest poviedal, tak již jest viernie z mrtvých vstalo. ja vem to jest tuto leželo

ježto

:

A

,

A

tako viernie i tak cele, jakož to dieve v svém tiele. ktož chtie jej živa vidieti spiešie, do Galile jiti, kázal vem poviedieti vieduc, že tu chce vem pijíti. Petrus et Johannes ad sepulcmra cantent: „Currebant duo simul." Redeant in ecclesiam portantes pallam (šat): Ova v hrobie nic jiného, jedno to rucho jeho vam smy na znamenie vzeli aby vsickni to vidieli, jak Maria poviediela: nenie v hrobie jeho tiela, protož jmiejte to za celo: viernie živo božie tielo. Sequitur rycmus Ova ajjostoli sme.

dam

viedieti

,

:

!

,

!

.

Chorus

.

cantet

Credendura

magis

est

soli

Mariae veraci, quam Judaeorum turbae

*)

fall

(aci).

III.

Tetí hra velikononí „tí Marií" smšnými.

.

.

i

„tí osob",

s

episodami

(Obady velikononými konila

se truchlivá doba postní, vzpomínku na utrpení spaSvátkem samým hod velikononých bývalo v stedovku vtší volnost dána k obveselení, ehož použito nkdy i knžstvu i obecenstvu v kázání velikononím, nkdy i ve hrách samých velikononích. (Srovn. Das gei.stLeipzig 1858.) liche Schauspiel. Geschichtliche Uebersicht von Dr. Karl Hase. Nejstarší v eské literatue známá episoda komická hry takové velikononí je, jak doteno juž, tak zvaný „mastiká" (Výbor I. 1. str. 66.), o kterém pochybno, zdaž mohl pi'o své neisté rozpustilosti pedstavován býti v kostelích. Hra „tí osob" následující, dílem aspo smšná, jestliže hrubost smSností nazývati volno, zdá její hrubá kominost se, že pedce ješt byla provozována v njakém kostele sitelovo

v

sob

chovajíc.

i

,

nkdy

juž

cit

uráží.

lítlejší

a

Nebo rukopis v nmž se 65. . 87.) je zpvník vážný ,

nalézá (sign. 17. E.

1.

a, jak se zdá, kostelní Jungm. lit. eská, str. uspoádán podle slavností nedlních a sváteních. Je tém veskrz latinský, až pak nedlí kvtnou zpvy latinsko-cesiá poínají, po nichž na listu 135. b. hry velikononé následují, z nichž tu práv jednu a to prvuí podáváme. eština je v nich druhu dvojího: vážná jich ás je t. starší, komická však je, mnohdy v prostonárodním náeí, pipojená pozdji. Než i vážná i starší ást je hojným, jak se zdá, a nedbalým pepisováním na nejednom míst až pod slušnost i co do

srovn.

jak sluší i co do veršv a rýmv zpotvoená, co však znalci, a patí, napraví. Rukopis, notami opaten, psán rukou 15. století.)

tvar mluvnických

(Fol. 135. b.) Incipit ordo trim personarum in dieresurrectionis domini sepulcrum visittanium. Et primo finito ul-

timo responsorio personae egrediuntur de capella et canunt versum ultimum responsorium etc. etc. post hoc chorus incipit antiphouam „Maria Magdalena", qi;a finita personae procedunt versus sepulcrum cum anti:

phonis, quae sequuntur etc.

Panny! pani!

Tunc praeco unus

dicit

postupajte, a dále se rozstupajte,

rykmum: neb se tudy máji

ukižovaného hledati. babky vždy meŠkaji! pro vy babky! meškáte, zdali mnoho mazancuov mate? pomohut ja jich odnésti vam, nebude-li-t kde bliže, ale do školy k nam. tij krasne pani brati a JežiŠe

Panny, pani

*)

se rozstupaji a

Viz poznamenání ku konci her tchto položená.

Hra

Cum valde

velikonoíni.

^9

sabbatum otc. Oranes tre8 personae canunt: „Et Prima persona canit: „Omnipotens pater altissime etc.

transisset

mane"

etc.

Hospodine vŠeraahuci, anjelsky králi žaduci, co nam nebohým 80když tebe iiemuožem mitij. Ach! kteraká naše nuže, nebudeli tebe na dluže. ty anjelsky králi prežaduci Všemahuci ote penajvyŠi co uinime my smutné ženy. Auweh jaká jest naše bolest! Hospodine všemahuci .... (ješt jednou jako výŠe). Secunda persona canit etc. Amisimus enim solatium etc. Ztratily sme naše utieŠeni Jezu ^Krista svate Mái syna neb on jest byl naše utiešeni. Auweh! jaká jest naše bolest. Ztratily sme mistra svého, Jezu Krista nebeského, jenž jest trpiel za uy na svém tiele hrozne raný. (Tertia) persona dicit istum rykmum. Angel US canit antiphonam Sed eamus unguentum emere etc. Ale podme masti kupovati, kteruž bychom mohly uleiti tielo pana peslavného. PospieŠme masti kupiti, již bychom mohly uleitij tielo našeho tvorce milého od Židu umeneho. A n g e 1 u s canit apud sepulcrum. Laeta Sión laudans plaude, renovata terra gaude, agens Deo gratias Bud veselo všecko lidské pokolení, vstalt jest Kristus z mrtvých bie zditij,

,

,

!

,

,

;

:

nenij

(nyní), ten jest pekla pobojal a otcuov svatých s sebu

Prima persona

dicit

duše pojal

rykmum:

Poslechnietež sestry milee, kteraké to zpivani slyŠime radost divnu Neb ja jdu, naped pospiŠim, a toho jistotu lepši zvim. Prima persona canit Heu nobis internas mentes etc. Auwech nam milý Jesu Kriste jaký smutek pro tie za našeho tiešitele, jehož sme my zbaveny bidne, jehož lid krutý židovsky na smrt vydal ze zlosti. Ach naše veliká truchlosti, když tak pežaduceho hosti, spasitele sme ztratily, jehož su Žide umuili. Angel US canit: Veni desiderate, veni Christe amate, veni patris gloria, veni sanctorum corona. Již se slunce vykstviecuje, neb ten, jenž nebesa zpravuje, nepítele mocnie jest porazil a lidu vykupeni navrátil. !

vyznavajic, že pan z mrtvých vstal tak pravic.

:

!

!

mam

,

'

Tunc secunda persona ad tertíam: NestySt sobie sestra míla

ped

,

puozustati tuto

sama a ja k hrobu na-

pospíším, jaké tamto zpívaní slyším, tobie povím. Prima persona canit Jam percusso ceu pastore etc. :

Když

bitého jakžto

pastýe ovce bludi hubené, tak mi mistra ne-

nemajícím bolest roste pílišná. i nam jeho Apoštole mistra svého a my krále nebeského zratily sme pohíchu. Secunda persona dicit: Protož nam neni do smíchu. * Hanuš: Malý výbor.

majíce. Bolest mají apoštole,

:

Hra

i^Q

:

velikononí.

Quis est iste, qui venit cum angel US circa sepulcrum cum quo sanctorum copia peragi (?) ad cocli palatia. Kto jest tento mocny pan, jenž se bere tak slavnie k nam, maje Canit

gloria,

:

všecky vieci nesuce všecku slávu s sebu anjeluov množství za sebu jim postupaji, nebesa se samy otviraji. A zda jest toto král nejmocniejši, Raiž pijíti naŠe prosby k sobie, kteréž JežiŠ Kristus najdustojniejŠi my dítky vzdáváme tobie, jenžs osidlo pekelní ráil šetiti není inyní), Daj byclame tie vyvedši nas z nieho, okazuješ cestu království svého. vždy v niem chválily, o vzkíšeni syna božího pisen zpívaly. Tertia persona canit: Sed eamus et ad ejus properemus tumulm. Ale podme nemeškajíce, k hrobu se pibližujíce, milovaly sme živého, niilujmež i mrtvého a pomažme tíela jeho olejem nejsvietiejšim. Pospiešme k hrobu mistra svého, na nas velmi laskavého, milovali sme A na to se pílnie snažme jeho tielo živého mílujmež také mrtvého. dráhu mastí zmažme. Omneš tes personae canunt apud sepulcrum Quis revolvet ,

,

!

,

,

:

nobis a hostio etc.

Prima persona dicit rykmum Ach! kto nam ten kamen otložij, jímž jest pikryt hrob božij, chceme jemu to dáti, co na nas smi požádati. Omneš tes personae canunt ajoud sepulcrum Kto odvalí nam kamen ode dveí hrobových, jímžto pikryty svaty vidíme hrob buožíj ? Angel i canunt in sepulcro: Quem quaeritis etc. Unus angelus dicit: Ctné pani! koho vy zde hledáte a pro se tak smutnie mate ? Angel i canunt: Koho hledáte, o truchlivé ženy! v tomto hrobie plaíce. Personae canunt apud sepulcrum: Jesum N. etc. Ježíše Nazaretského ukižovaného hledáme. S e c u n d a persona dicit My hledáme mistra svého, Ježíše Nazaretského, jenž jest trpiel za ny na svém tíele hrozne raný, jenž jest v tomto hrobie položen, tomu jest dnes teti den. :

Angel i: Non

est hic etc.

Nenít zde, jehož hledáte, ale brzo jduce zvíestujtež kuom jeho i Petrovi, že jest vstal z mrtvých pan Ježíš.

Unus angelus Koho

mrtvých

dicit:

jiným uedlníkuom

viedieti dajte,

žet jest

pan Je-

do Galílee se bral. Iterum angel i canunt: Veníte et vídete locum etc. Pistupte a ohledajte místo, ktežto položen byl pan naš. vstal a

Aeua! Unus angelus želo,

uedlni-

vy, pani! hledáte, toho již v hrobie nemate, ale do Galílee

se ptajte, Petrovi a žíš z

to

Aeua!

dicit:

Podte místo ohledajte a tomu lepe uviete, juž jest v novie z mrtvých vstalo.

Tunc tertia persona dicit: Vy sestiky domuov dieta a ,

ja

kdež

tielo

zde budu bdíti až

svate le-

do

svieta,

Tlra velikonoíni.

51

právu vieru hledajici a svým srdcem

staznjici zda-li bych jeho kde sem drive milovala. Iiuo-^7 žehnaj mile pani! mniet již nebude do spáni, musimt se tam hned brati, kde l)ych ho mohla optati. s

,

optala, jehož

Duae personae Pan kiži

truditi,

pemohla

Tiet

is

vadunt cantantes et t e r t a tacet. naše vykupeni, rail pro kestianske spaseni dáti se na chtie nas tudy obživiti. i

Ježiž,

býti loviek,

by nesl naše prohiseni v posledni viek.

milostivost,

\'tielil

se

si

jsa buoh ra-

,

Však bolestné ptáni tebe styskaji pilis sobie, masti drahé majice kamen nemohuce. .Tesu Kriste spasiteli všech hišnych vykupiteli! jenžs nas s\ni krvi vykupil když pehoku smrt podstupil. Na kiži pro nas umirajc, hichy naše obmyvaje, raiš se nam a v hrob pro

!

,

ukázati a nas smutné

utiesiti.

Chvála otci buohu, i synu milému, duchu svatému, vSe jednomu hospodinu, na vieky požehnanému. Jesu nostra redemtio amor et desiderium deus creator omnium, homo in fine temporum. Quae te vicit clementia, ut feres nostra crimina crudeli (sic) mortem patiens, ut nos a mote tolleres. Jesu naše utiešeni tys pro kestianske spaseni dal se na kiži truditi, chtie nas tudy obživiti. ,

,

,

!

Secunda persona

,

rykmum

dicit

Jesu Kriste v}'kupiteli, všech hišnyh spasiteli, jenžs' nas svu svatu krvi vjkupil kdyžs' ukrutnu smrt pro nas podstupil na kiži umíraje, naše hichy obmyvaje, raiž se nam ukázati, a nas smutné utieŠiti. Duae personae canunt euntes. Ad monumentm venimus etc. Prima persona dicit rykmum U hrobu sme byly plaice našeho mistra hledajice anjely sme sedice vidiely a tij su nam tak poviedieli že Ježiš z mrtvých vstal a ,

,

,

,

:

to

vam

poviedieti kázal.

U

hrobu byly sme plaice a kvilice, anjely božie sediece vidiely sme a kuce že jest vstal z mrtvých pan Ježiš. Pro buoh rate postupati rate mi tam smutné ženie ukázati, kte bych mohla svého mistra nalézti, jenž jest spasitel nazvaný, na svém tiele trpiel jest hrozne raný, za nas, za všecky hiŠne kestiany. Auwech zli žide a nevierni zahubili su mi mistra neni, komuož Pymie (pižmie ?) kvitij i koeni pymie, se mam smutná utieŠiti. tráva, lilium, vše stvoeni (?), kteréž ja mam pro mého spasitele nyni; pymie, skále vody i moe i všecko stvoeni mého hoe, kteréž ja mam :

!

,

,

!

,

;

,

,

pro

tie

milý buože.

Maria

dicit rykmum. Ach bieda mnie smutné

ženie nemajic nižádného utieŠeni, ztratila

sem mistra svého. Jezu Krista nebeského, jenž jest byl utiecha ma a ja jeho hišnice hubena; co mi jest sobie zditij nevieduci se kam diti. Maria cantat antiphonam Cum venissem ungere mortuum etc. Když sem pišla leiti mrtvého, nadjidech hrob a v niem nižádného; au wech nemohu pravic zviedieti, kte bych mohla jeho, mistra, nalézti. Ach pehišne mnie ženie! pro mých hichuov zasluženi, v moi ,

:

!

4*

:

:

:

:

Hra

52

!

velikononí.

ma híchy tiežka, o milý naš tvorce drahý me viny. Tunc ortulanus cantat: Mulier! quid ploras ? quem quaeris? Ctná ženo co tak ráno hledáš a pro se tak smutnie mas ? Maria: Domine, si tu sustulisti eura etc.

neni toliko piska, jako duse

ra

mi

odpustiti

!

Maria

dicit

zda mi

zviedieti,

ra

Ctný muži!

:

mi

poviedieti

a

muožeš pravic kde bych ja jeho

,

poviez,

tva milost jeho schovala,

optala.

Ortulanus Poviez tie

potkaji-li

ad eam

dicit:

žide,

aneb

pro

ráno hledáš, a

ženo, co tak

jini zli lide,

uini

se

tobie

tak

smutnie

mnoho

zlého,

maš? budeš

pykati potom toho.

Maria

A

ad eum

ty milý zahranie

Ortulanus

a zda-li nevis,

!

hoe

milého spasitele jest mi

mne

velice tužice, pro

mého

veliké, cele.

dicit

Ženo radimt pi milosti, zapome vŠi žalosti, chovaj svého hospodina. Jezu Krista svate Mái syna. A protož náhle be mi se z oi pry, nebt zlámu o hlavu tento ry a netla mi po cibuli at nedám rýem po rebuli, a nechaj se mnu toho mluveni nebt mi do toho nic neni, at ja sve dilo pedce dielam a svým ditkam chleba dobývám. Maria canit antiphonam: Dolor crescit, tremunt praecordia etc. Bolest roste srdci mému na utrobie, když již neni mistra mého v hrobie, jenž mie uzdravil a mne všech hichuov zbavil a sedm diabluov ode mne zapudil. Evovae Jesu Kriste stvoiteli žádny (žádaný) sezi na nas pro tve raný, jenžs' mie hiŠnu uzdravil a sedm diabluov ode mnie zapudil, raciž mi se ukázati a smutku mého ukrátiti, at me všecky žalosti obrati se u ,

:

,

!

— !

veliké radosti.

Iterum Maria canit En lapis vere depositus etc. ten kamen, jenž jest na hrobie položen, ten jest divnie daAj leko odložen, jehož rytii silnic stežichu a však jeho ostici nemohuce (nemožechu?). O muoj milý spasiteli me duse uzdraviteli tobiet se tieŠi ma uslyš mie sila, nebt sem ja smutná žena byla. O hospodine všemahuci hiŠnu híšnici, raiž svuoj obliej ukázati a mie mých hichuov zbaviti. Maria canit antiphonam Když sem pes celu noc chodila s plaem ptajie mistra svého, Když mieli žide svátek, v ten veliký pakteréhož duše ma milovala. tek, okázali moc, trapic piliŠ Krista pes celu noc, sviedky falešné na zjednali, ped samým biskupem rvali, bilij a na tva jeho plvali, Pilá!

:

!

!

,

!

!

,

tovi kázali mrskati,

potom

s

lotry ukižovali.

mu od Longina byl kopim bok proklán, teprv nam milost pišla, když krev s vodu z boku vyšla. Ktož nemá plakati se mnu hiŠnu, Krista pana hledati, an každý sem nic nedbala, Na anjelsku s nim muže na vieky kralovati. Po

smrti nemiel pokoje ten pan, ano

e

jedno abych nalezla toho, kteréhož duše

Maria tertia

iicit

rykmum

ma

milovala.

to

llva velikononí.

Prosim, pro biioh ukažte mi spise, at najdu Krista JežiSe! A \7 jeho vité, nastojte! pro mi jc-ho nopovite! Chticla bych se tam brati sama, at bydí nalezla svého pana, dotud budu hledati, až mi se smutku ukrati mamt na srdci veliku žalost, pane JežiSi obrat mi !

zda-li

,

ji

!

v radost.

Maria canit: Heu

redemtio etc. kto by se toho nadal, by ee on smrti nebal. redemtio etc. Au wech kto by se toho nadal, by on za ny

Auwech!

Heu

!

chtiel.

trpieti

Heu

redemtio

Au wech!

etc.

kto

by se toho nadal,

by

se

on

smrti nedal pokornie.

Ach!

hoe mého

nastojte!

nemalého, nebt nevidím mi-

velikého,

A

srdce mého.

stra svého, utiešeni

vy jeho

zda-li

vité,

nastojte!

pro

mi jeho nepovite? Chtiela bych se tam brati bych viediela jeho kte ptati chtiela bj-ch den i noc jitij nechtic jisti ani pitij bych mohla jeho dojitij. Ach! ma veliká nnze bude-li toho na dluže, budu den i noc plakati, ,

,

,

,

,

až se

mého života ukratij. (Jesus) Maria! ,. /rr (T"^^'^* opakováno.)^ (Maria) Rabbi J e 8 n s dicit rykmum Maria ra slyšeti 1

!

-i

!

:

Maria Jesus

ad eum: Milý miste! ra potiešiti! Prima quidem cantat antiphonam

lid

Maria

ped

smrti

také vsi kehkosti plné.

i

bichem

Jesus

Maria

etc.

jest tielo již tielo tak slavné, je.što

(Maria): Sancte Deus vykupil

sufFi-agia

:

me

viez to zavierne, žiet

bylo trpievne,

,

,

)

canit:

!

Bud

tobie chvála

tvore svaty! jenž

si

jaty.

Haec

priori dissimilis,

haec incorruptibilis

etc.

viez to za celo, žet JeŽišovo blahoslavne tielo nebude vice nedostatku trpieti a tot máji vsickni zavierne miti. (Maria): Sancte fortis! Svaty buože, mocny, silný, hichuov na !

vieky neomylný.

Jesus

canit Ergo noli me tangere etc. Protož Maria nerod se jeho dotýkati, ani sobie vice stýskati, ale apoŠtoluom daj viedieti, žet che na nebe k otci vstupiti. Maria canit. Sancte et immortalis deus miserere nobis. :

!

!

neb chci na nebe vstupiti, tu budeš miti vienu radost, nepotká tie žádna žalost. Illum rykmum debet Jesus dicere: Dimissa šunt ei peccata multa, quoniam dilexit multum.

(Jesus): Maria nerod se vice

Illum

rykmum

Živy,

na vieky svaty buože, ty

smutných

utiešeni a

debet

vždycky

buože bati,

tibi !

propter

tve milosti

dicit

si

a svých se

magnam ,

rykmum:

žes

hichuov

tebe, žet nechci vice hnievati tebe.

Jesus

dicere

chudých rajsko zbožij

,

všech

nemocných uzdraveni.

Gratias agimus

Diekujit tebe

Maria

mutiti,

gloriam tuam.

mie zbavil katij.

vŠi žalosti

Jižt odpuŠtieni

,

chcit se

beru od

:

Hra

54

velikononí.

Nerod vice plakati, již se tvj smutek ukrati, oblehis již sve utrobie, ont jest, jenž mluvi k tobie, Jesus Kristus ukižovaný, jenž jest miel veliké raný i jebo bok také proklaný za všecky bišn kestiany. Když si jebo toliko plakala a milostivie se na niebo ptala, hledajic jebo tak mnobo, nebudet žel tobie tobo. Když se tobie ukázal, již tie

když jebo vidiš z mrtvycb smutku rozvázal, pišlo vše tve utiešeni by poviediela, že si jebo živu vidiela, a ktot mnie cbti živu vidieti, kaž jim do Galilee jiti, tut se jim obce ukázati a je smutné nebudet s tebou vice mluviti, neb cbce na nebe k otci vstupiti. utieŠiti Tunc Jesus vadit ad capellam cantans Ascendo ad patrem etc. (Maria) Vere vidi dominm etc. Zajistet sem vidiela buoba živa, an mi se jest nedal nob svycb dotknuti. Apoštole musi uvieiti, že*- cbce k otci na nebe vstupiti. ,

vstáni. Kazujit,

;

:

Maria

rycmum

dicit

Vidielat sem tvorce svebo od Ziduov umuenebo; ten jest v cele z mrtvycb vstal a svým poviedieti kázal: a kdož cbtij živebo vidieti, kázal jim po sobie pijiti, neb cbce potom na nebe vstupiti, lovieenstvij na boženstvij nesa, aby votci ukázal raný, jenž jest trpiel za všecky, za ny.

Maria canit: a mortuis, da salutem

Vere

vidi

B obem

i

s

dominm meum tuis,

Aeua

!

—

etc.

— qui

surrexisti

Vidielat sem již pana svebo, an slibil potieŠiti každebo zarmucenebo. A zradovala se duše v mem tiele, neb sem nalezla svebo spasitele. neb to vime, že tva ostejši nežli me, Smiluj se již, Kriste pane jenžs' stal z mrtvycb, odpust nam bicby, utvrd v pravdie tve všecky vierne Cechy Alleluia, A e xi a

e

!

!

Maria

!

dicit

—

rykmum:

Která duše vidi pana Krista, tat jest již od zlebo jista, žádny tobo nemuož vypraviti co Cbristus rail svým pipraviti. Kdo cbce v jebo pikázáni stati, tomu zavázal se samého se všim dáti. Kriste pane! jenžs' vstal dnes z brobu, pimiž nas k sobie v tuto dobu. Maria canit Victimae pascali etc. P e t r u s cum J o b a n n e canunt Die nobis Maria quid vidi,

:

!

:

sti

in via?

Maria: Sepulcrum Petr US cum socio:

Maria

Cbristi etc.

Poviez nam.

.

.

.

canit: Angelicos testes, sudarium etc.

Obieti velikononi cbvalu obietujte kestiane. Beranek sa nevinny Elristus

s otcem svým nas lidi bišn pedivnie vývoda života kraluje.

vykupil ovce, smiil jest

život, to dvoje bojovaly,

;

smrt a

P e t r u s cum Jobanne canunt: Poviez nam, Maria

!

cos na cestie vidiela ?

Maria canit: Hrob prazny, Krista živebo vidla sem i oslavuje ho. Ty sviedky': anjely, rucho, v niemž obinuli; vstalt jest Kristus, me duofani, tamt nas pedejde do Galilee. (Fol. 170. b.). (Poznamenáni:

Mimo

tu hru nalézají se v rukopise

nadeeném

ješt jiné hry velikonon, jako hra putujících do Emausu, hra

vzki-íšení

(17.

Pán

E. 1.) a t. d.

Hra

velikonoiíni.

55

Vyjdou vííechny tiskem s glossaniL nmeckými pod titulem dio lateiniscb bilhm. ÍJsterspiele'' v IVazo u Helhnauna. Posud znali jsme zlomky pouhé a to pedn doteného „Mastirkáe", episodu, o níž viz Srhotlhj Monatschrit des vatcri. Museums. is-js. a V. XebesWho: Musejník. 1847. (I. str. 3'2ó.). I „hrob boží", jak byl posud vydán v starob, sklad, a ve Výboru, byl témé zlomek toliko. Skoro zárove s Nebeským vydal J. V. So/ank r. 1848. v«! .svém klasobrání na poli staroeské literatury z rukopisu cis. bibliothcky 14. G. 17. opisodii dramatickou: Maria P. a Jan, pod známým titulem: Planctun yíariae Maricn-klage, na kterou, ve veskrz jiné redakcí, juž V. Hanka byl uhodil, jenž též i)rvníkráte Masfikáe, a vSak bez vý:

:

—

a

N-

kladu, byl vydal (Starob' sklad, díl opoždný: 1823. str. 198, 1818. lil. 61.). kolik kusíl i episod nalezl pak p. Gindeli/ v knihovn kap. Pražské, jež p. K. J. A'/7>e/< r. 1857. ve Výboru (II. 1. str. 30) uveejnil. Nalezli jsme jiný ješt žalozpv Marie, jež i hned hlavn pro staré orniy mluvnické zde nížeji položíme. i

Zbývá však ješt

j)iipsati

pislíbená výš na dvojím

míst poznamenání.

tená

ob

bedlivý byl zajisté pozoroval, že .starší hry „lííMarih jaksi ku konci spchajíce, jen latinský text, bez eského kladou. Šastná náhoda tomu chtla, že jsme v jiném rukopise na eské ukonení tchto her uhodili a to v rukopise 11. E. 2. kdežto je na listu 9. v podob písní církevních rukou 15. století psané najdeš, jak následuje :)

tém

Victimae paschali laudes. (Mana)

JMy chválu vzdajmo, kestiane vespolek Jezu Kristu, beranek ovce vykupil, Kristus nevinny hieŠue k sobie milostivie nas obrátil. Divnie sie sesli klopotem smrt sedala s životem, vodce, jenž byl umel, živ kraluje.

(Apoštolé)

Poviez nam,

(Maria)

Hrob Jezu Krista tot

Mana!

jsem vidiela

i

co's

na

cestie vidiela?

živého,

slávu jeho.

Dva sviedky anjely, jenž jsu pi tom sedieli. :

stalt jest Kristus,

tam v

ma

Galilei, tut vas

nadieje,

pedejde.

(Apoštolé) Vieitit jest viece samé Marij žaduci, nežli židovské faleSne zbiei.

Vieme, žes vstal zajisté pane Jezu Kriste k tobiet volamy, smiluj sie nad námi!

A li u d. (Marie) Obieti velikononie chvály obietuji kestiane, beranek ovce vykupil Kristus nevinny otci, a tak smiil s otcem nas hiešne ; smrt a život bojovnic sešli sie, a divnie, vodcie života umev živ kraluje. :

,

!

Plá

5g

sv.

Marie.

(ApoBolé): Poviez nam, Maria! co's vidiela na cestie? Hrob pana Krista živého, (Maria): a slávu vidiech z mrtvých vstalého, anjele jsu sviedci,

potna, ruchá i šaty. Vstal jest Kristus ma nadieje,

a v Galilei tam sve pedejde. (Apoštolé): Vieitit jest viece ut supra.

2.

„Tot

nebo žaloscenie matky božie u veliký

jest plankt

patek a jsut

jelio dobrie

tyie

listové.^'

v rejstíku rukopisu 17. F. 30. zaznamenán žalozpv Marie panny,^ oby(Tak ejn pod jménem planchis Mariae i Morien-Klage známý, jenž jako zaátkem býval velikononým hrám. (Srovn. Amhros : Mittelalterliche Passionsspiele. Sitzungsjestif

bohm. Gesellsch. in Prag. 18G1. 2. April.) Jelikož text toho žalojenž vyniká nadobyejnou hlubokostí pocit a obrazností básnickou Jiný je, než text Hankiiv (starob, sklad. III. 61.) a ponkud jiný, nežli jest text SafuHkv (asop. esk. mus. 1848. II. 266.), klademe jej zde v nov. Najdeš jej co zpv 189. na listu 167. uadeeného kancionálu, ve velmi devné eštin, pepsané ovšem berichte der kun.

zpvu,

,

chatrn jak následuje:)

dosti

MiJohannesIplanctummove, plange mecum,

nove!

fili

a

t.

d.

Milý Jene! poni slova plaic se mnu placviec oba, synu nového slibu, pyic se mnu mého lybu (lubu, Ijubu?) Jezu Krista, jenž na kiži stoji. (Johannes): O Maria! matko božie!

(Maria):

netruchlej sobic, svietla rože,

matko plna budeš

milosti

teto žalosti

skoro zbavena a

Tot (Maria)

nim

s

kralovati.

Eli! Eli! lamazabathany

(JežiS):

:

jest:

boh moj boh moj i co's opustil mie? auwech jaz slyŠi hlas,

to jest bozi,

!

!

Ach, auwech

!

!

jenž stvoil nas,

hoi i v bolesti, auwech! nelzie sie zan pohesti. Ach! auwech! auwech! slyši ot klady vzvuk,

ten jest nynie v

a židovsky veliký hluk, o smrti

syna mého milého,

jenž trpi pro clovieka hiešneho. Auwech vizi hrozne sucie, !

na nmž me dietatko muie, na spasenie všemu lidu, protot všie sve sily zbudu.

Auwech! že jsem doakala žalosti, jež

mi

sie stala

P/í/cf sv.

Marie.

57

mu veliku utiechu, vSe radosti dospiechu.

nad i

Auwech

!

když ja

auwech vizi

!

žalosti

syna mého jediného, Jezu Krista nebeského na kiži rozpateho. (JohannesJ: Auwech! auwech! tuho již

me

bieda,

i

židovského lida

ot

ma

veliká

vesele v5e ponika,

auwech mnie piesmucenci doŽdavSe toho, bud konina života mého auwech že mne nechcete zan umuiti, auwech! srdce me smutné že se ve mnie nechceiS zpruiti Ach! ma žalosti veliká! ach

!

!

!

;

!

(Mana):

již

me

vesele ponika

nastupil mie trudily

as,

slyšiech žalostivý hlas.

kiiec

nynie

se všie sily,

moj syn piemily, jenž na kiži stoji, auwech kto mie smutka zhojí, tot jest

!

i

žalosti

vgelikake?

Která matie hoe také jmiela kdy pro svého syna jako ja smutná jediná

?

trpim pro zmilitkeho kvieta on jest mocen všeho svieta,

králem nad nebesy všemi, ciesa andielsky, nad tiemi i ini, což raci, stvoil jest ves sviet i mrai, a všeckno spravedlnie ini,

vládne,

auwech

!

auwech

!

im

jej

vini

nynie to židovstvo klaté, že jeho tielo rozpate, již na kiži stoji. auwech kto mie smutka zhoji pietiežkeho vzdychanie ? i !

již sie

pone me

Ach auwech

!

plakanie.

ach bieda mnie

ma žalost jde nepotamnie kam sie ja sira podieji, žalostivé hlasy vznieji

v moji slyŠi

uši,

po

mem

kiiec mu

hriechu

utiechu.

Jezu Krista, syna svého, jenž jest radost srdcie mého

:

!

Plá

sv.

!

:

Mane.

(JohannesJ: Maria! nerod plakati, musilo sie jest to stati,

aby

umuenie

trpiel

pro Evino pestupenie, aby jeho lid zvoleny nebyl v viecnem zatraceni. Protot sie jest poddal tomu,

nebylo nikomu jinému, než, Maria! synu tvému.

neb

Izie

vy kupiti

lid

Již sie ma žalost poina, ja smutná matie jediná.

(Maria):

Synu milý

!

když

slyŠi

tie

kiiec žalostivie vzdyŠi. Ach nelzie za tie smrti mnie !

Mili lide

mile panie

!

trpieti

!

vam mého plakanie, hoie i mu žalost,

sziel sie

viztež

muciec mu vsi radost, syna milého! auwech! co mi Kristus die Ženo aj syn tvoj a k Janovi : aj matka tva. vizi

!

:

zdieti.

!

!

!

Potom

die takto

Matko milá! nerod

ra ma (Maria)

:

plakati,

slova znamenati,

budeš Jana sobie za syna jmieti, a ty, Jene, rac jiej, jako sve matce, pieti. Ach, auwech me peveliké žalosti !

komu by

mého hoie

sie

neszielilo.

me

tiežke bolesti, Simeon! ostrý tve proroctvie v me srdeko vstielilo. Ach, auwech sziel sie niekomu zbožnému, že tu muku synu mému bez viny trpieti! ach,

!

Viztež tuto žalost ciele, že na jeho na všem tiele, cieleho miestka nevidieti! Ach, kterak jest žalostné postavy, tot on všecko trpi za vy. Kterak me srdce toho zapomienie, když neuzi kvietka ktvuce. Ach, pro buoh! postupajte k stranie, dobi mužie, mile panie! at na mie málo vietik poviene,

mdloby k srdci jduce. I padne na zemi. Kristus die: Dokonáno jest! A Jan, vzpodvihaje matku bozi, iji

Maria, plna milosti, nestyskaj sobie v žalosti.

i

die takto

Plá(^ ív. Marie.

musil jest tu smrt trpieti, a chtie olovieka z pekla vynieti, jenž jest byl pieluzeii otsuzen utiechy

skrzie diabla, všie radosti

i

i

proto on pro lidské hiechy, musil trpieti umuenie,

aby jim navrátil (Maria):

Auwech tepruv

spaseiiie!

an již skonal, moj smutek poal

nastojte

!

sie

!

Synu moj pro tve umenie puká sie skále, smutno vše stvoenie. Co do mne sire bez tebe bude? Smrti pospieSiš ke mnie v skoie, !

!

(ukoniž) mého velikého hoie. Nikte zde nechce pykati, auwech žet mi živie jest ostati, po tobie, ach moj tiežky osude Auwech auwech hoie mého, která matie syna svého vidiela kdy v takej mucie, patte kterak jsta jeho rucie !

!

!

!

!

probito tak nelitostivie,

krev tee tak žalostivie, klokocic jako studnie, ach! kterak jeho hlava trudnie visi, nemajic podpory, viztež jeho veliké viery již jest k vam miel v ty asy, z niž

tee

patte, kterak, kterak jsu jeho vlasy ot koruny krvi potekly a na ramenu sie spekly, a jiných ran ma bez isla, nikte nemož tolik smysla

by poetl

jmieti,

jako

ma

koliko,

ran toliko.

Moj milý syn, boh nad bohy, patte kterak ot jeho boku krev tak žalostivie tee, tak mnie sielna tiežka peie, když hlezi na jeho raný, tut jest muku za kestiany !

trpiel,

svými

a proto slyšte, snaznie vzdyste

srdci

se mnu v žalosti hoiece, Jezu Kristu sie pokoiece, podiekujmiž jemu z toho, že jest za ny trpiel mnoho,

59

!

í*'^

60

sv.

!

Marie. Staroeské cirkevni pisní.

shladiv uase zatracenie dal nam viene spasenie. i

Již pi mnie i jedné utiechy nenie, awech kterak zbledielo tvu liku stvienie, synu moj milý žaduci !

auwech, kterak tvu jasnu oi zrak stkvuci truchle hledi na mnie, na svoji matku Vy kleti

i

!

cim

Žide,

mu

že ste

pro

jste jej vinili,

jste

tyto muky uinili, mne samé nejieli,

*

a mnie tutu žalost, i tu smrt zan zdieli, tot bych vše rada trpitila v dostatku!

ma žalosti ma radost v

Ach již

!

která

kdy matie

nelehká, srdci

kehká,

tolik tiežkeho

smutka

trpiela!

Již od tebe smutná pojdu,

tepruv tuhy k srdci dojdu, nevieduc, kolik asov žalostných jsem pro tie jmiela. Amen.

3.

Staroeské církevní písn.

(Následující píse najdeš v latinském kázáni, které se v rukopise z konce 14. neb ze zaátku 15. století zachovalo , jenž druhdy slavnému Petru Vokovi z Eosenberku, pak klášteru Augustiniánskému v Teboni náležel, nyní ale pod známkou I. E. 25. 4". v cis. bibl. se chová. Píse sama je starší rukopisu a hledí nejmén do zaátku 14. stol. Stojí na fol. 134. b. P. J. Šafaík, dal ji odtisknouti r. 1848. v Musejníku (díl 2. str. 269), jakož díve juž V. Hanka v starobylých skládáních (III. 121.) Podávám ji zde s doplkem jiné, podobné, kratší písn (srovn. Výbor II. I. 1. 26.), jako i s varianty a doplky z pepisu jiného, jenž (psán rovnž ku

sklonku

14. století) se

a.

nalézá na posledním

(Maria

i

listu

rukopisu 10. H. 22.J

hvzda moská.)

Zdrava matko piežaducie, Hviezdo moská piesvietlucie Zdrava ty pemilosrdna. Všech hieŠnich zvolena! Zdrava bud milosti plna. Maria, ty panno istá, Jsi všech bludných ciesta jista! tobie všickni dnes voláme, A tve spomoci žadame.

K

Ey!

ty panno, také matko,

Pro tve zmilitke dietatko Naše hlasy pielkajicie („pielskajice"). Uslyš k tobie (nas) volajicie.

Staroeské cirkevni pUné.

01

Nedaj nam v hieSiech zahynuti, Ale ra ny k sobic pivinuti (zavinuti).

Pros za ny, za nebožatka, Svelio milého dietatka *)

Pro jeho umuenie, At nas nepodá na zatracenie, Ale

at

da viene nam spasenie, **) nikdež smutka nenie Amen. ***)

Tu kdež b.

(Podobná

p/se/t

!

a skrácená nalezu se tamtéž 140 a zní:)

Zdrava Zdrava Zdrava Maria

(1.

E. 25.) na

str.

matko pežaducie, ty pemilosrdna,

bud milosti plna, panno istá, Jsi všech bludných ciesta jista, K tobie vŠickni dnes volamy !

V chom

8

ty

tomto slzivem údole, ra ny smieiti svým milým synem, aby kralovali na vieky viekoma. Amen.

nim

C.

(Boží tlo.)

Vitaj milý Jezu Kriste,

panny isté nynie vieru vidim, Silnie tomu pinie vieim, Ze jsi ty moj stvoitel

Vitaj synu

Ja

tie

Všeho svieta vykupitel, Jenž jsi z panny narozeny A na kiži umueny. Nic tu viece chleba nenie.

Když ta slova Než jest pravé

kniez propovie, božie tielo.

Kteréž pro ny na kiži puielo, (Kteréž nynie kniez piestuje,

Bohu

O

otci

obietuje).

výplato vSeho svieta

Našich duši bud osvieta,

Boha mého

ja

Duši mou ja

A

jakožto svatu

O pedrahý Pežaduci *)

tie

tie

chvalim.

velebim, trojici

ctim.

daiteli

spasiteli

synáka. **) By pro jeho umnenie nas nedá na zatracenie, alo dal viene nam spasenie. ***) To jest v nebeském kralovstvie, Amen (Pídavek.)

Varianty

:

!

Staroeské cirkevni

g2

pistié.

Daj nam silnie v tie vieiti, S milosti tie pijimati, Daj kestianem dobrým býti,

V

dobicb skutcich

daj

setrvati,

Daj bez hiechu dokonanie, A potom viene spasenie! Amen. d. (Ježíš.)

(Najdeš písn tyto dv na zadní desce latinského rukopisu 1. F. 37. rukou 15. století psané. Rukopis patil druhdy Petrovi Voku z Rosenberku).

Bud pozdraveno Jenž

sie z

svate bozie tielo,

isté dievky narodilo,

A pro ny hieŠne na krizi trpielo, Teti den z mrtvých vstalo a na nebe Zdrav bud krále kraluj icich. Pane panujicich, Daj nam tie tak chváliti, Abychom mohli s tebu kralovati,

tie

vstupilo.

milovati,

A

ve všem tvu vuoli plniti, Bychom po svém skonáni S tebu v tvém kralováni Eadovali se s bohem otcem e.

(O

i

také

s

svatým duchem. Amen.

'božím tele.)

(Tato píse v roce 1492 do rukopisu 1. F. 18 vepsaná, a to na zadní list a desku, pochází od Bartolomje z Tele, jak toho dokládá její nápis, jenž takto zní: „Hano cantionem composuit quondam Bartholomeus de Tel, natione filius Klapeiiae, plebanus in Broda ungaricali, quam Adamus quondam dominus de Stemberg cantavit et nostro Gregorio Rufo ddit transscribere, et ipse attulit nobis eam in Tebo." Rukopis sam je sbírka traktát latinských politicko-náboženských, jež sebral KHž ci Crux z Tele. Rukopis patil r. 1609 Petrovi Voku z Rosenberku, pak klášteru Augustinián v Teboni a to r, 1718.)

Vierni kieŠtiane vieme jednostajnie, o svatem božim tiele, v dávaje se nam mile, prijiniemž Kristus v cele jest a sebe nediele majmež vesele, vsak hichuov zielejece. Bychom všiechni sli jednostajmx mysli rozumu poniziece, smysly krotiece, cistu vieru patrice, jenž rozum osviecuje, všechny bludy zapuzuje, pravdu zjevuje. R. Když Kristus v Kapharnaum židom dával naueni aby ven vieili, na vieky nežižnili, živým se chlebem nazýval, jenž život vieny dava, z daru, ne z pravá. Tut o druhé svatosti pipoviediel, v niž pijiman býti chtiel, ka, chleb, kterýž ja dam vam, tielo me jest, pravim vam tut krev pipaPak na veei, jako matoval ji v tiele zavazoval, vina nejmenoval. svieti viei, vzev chleb žehnal, lámal, dával: tot jest tielo me, vyznal, tot krev ma v isté vire cirkev ma tut se Kristus tež vzev kalich !

,

,

,

;

,

;

:

zaviera, tot jest

ma

,

viera.

R. A tak když s apoštoly pan Kristus jest stolil, pod zpsobem obojim ne jiným, tu kteréž byli milým kniezim viernym, již posvceným. ,

,

jim, ale jakžto svým

dal ,

Starocetké církevní pUnS.

63

Xeb apoštole mili kniezi byli když su z kaliclia pili tut moc od boha vzeli, když su tu slyšicli to ite, tu moc rniejte, tielo a krev posviecujte a mne pamatujte. Vic vždy: kniezi adnie svieceni v cierkvi svate moc máji, když svate mSe spravuji, božsku vypravuji, tut již bez pochybeni, chleba, vina vic neni, než Kristus cely. R. O to moci rozumieji, totiž v služebné, neb již kniez nepoživa svých, ale Kristových, buoh mocnie posviecuje, kniez slova vypravuje, však (ne?) posviecuje. Nemajit také moci ti falcsni proroci, ševci tkadlci, otroci, brati, lhái, sirotci, jenž svatosti zlehuji, kniezsky ad potupuji, pisma falšuji. K spaseni kiestiane dostit se stane pod jednu spusobu, jako pod oboji dvu, neb když jest Kristus cely, tut se milost nedieli, kdež jest tielo, ,

,

ic

:

e

ei

,

!

tu jest krev, viez to za celo.

R. V svatosti viera dvoji viec zaviera, v spuosobach, v podobenstvi, v podstatách dobrodienstvi, zevnit dvie znameni, vnit jedno obživeni což tobie do znameni, když maš obživeni. Neb znameni k mudrosti slusie moc k milosti, nekaždemu mudrosti, všiem potebí milosti, tak die bozi \'ymluvnost, pijmiete hory niudrost, pahrbci milost; protož každému dava sie vierncmu cela milost podjednu zpuosobu chlebem, nic se jim neukrada, tak sama pravi pravda: ktož mc tielo pijima vieny život jma. R. Sami hory kniezie vedle úadu, v tom máji božsku radu, když i pisvatu obiet kladu na mšech za híšných vadu pod obojí zpsobu jímají v tu dobu za všech útrobu. Tak víe, vierny kestiane, víenet se dobe stane, nesahaj v hlu,

,

pedrahé svatosti, míej s cierkvi svatu dosti, na Kristovíe plnok spasitedlnosti. Krista v pamíeti mievaj božsku svatostí uživaj est jemu vzdavaj, na Pikharty nic netbaj, svodití se jim nedaj a tu píse vždy zpíevaj, bohu chválu vzdavaj. Amen.

bokostí to sti

,

f.

(Na

,

velikonoce: in die Paschae.)

(V jednom malém kancionálu latinském nejhlavnjším svátkm svatých uspoádaném, jenž pod signaturou 10. E. 2. a pod titulem: cantus latini per totum vepsán je do katalogu, nacházejí se na listu 14. b. následující ijrantaré písn eské rukou 15. století pepsané:)

Buoh vŠemohuci mrtvých žaduci chvalme boha veselí, *) tot nam všem pismo velij Kyrie eleíson. vstal z

Ležal tí dní v hrobie. dal proklatí sobie

bok, ruce, noze obíe na spasení tobie. K.

'=)

Rukopis má:

„s veselim."

Jesu Kriste vstal si nam na píklad dal si žet nam z mrtvých vstáti s tebu pebývati. K.

Vstav díabla okoval zbožnee duše pojal to vŠe pro svou milost dals jim víenu radost. K.

!!

!

!

Staroeské církevní písni.

64

Maria! žaduci, z nebe ruože stkvuci,

Pane, náš, Ježiši uslyš svoji iši,

ny hospodina, svého milého syna. K.

nas hieŠne kestiany pro sve svate raný, K.

pros za

Maij synu hieŠnym vinu,

Svatee odpust

Klinice

prosime tebe když budeme miti,

pane Jezu Kriste jenž

ra nam

K.

vstal zajisté.

si

VŠickni

Odpust naše zlosti, všech nas bluduo zprosti, daj nam, pro svu dobrotu,

O

králi

(Na

listu 19. b.

!

proste,

chválili.

K.

pod Adame z pekla, pojma svoji družinu

teto, léto.

K.

podiekuj hospodinu. K.

Vijme, že si vstal zajisté, z mrtvých, pane Jezu Kriste! k tobie voláme (volamy?)

Uslyš naše hlasy, daj pokojné asy, at tie tvoj

K.

Božij milost ekla,

nebesky!

Jezu Kriste

svietij

Jezu Krista

uslyš svoj lid esky,

zbav nas nuže daj nam dobré

oteviti.

naam tohoto spomozte, bychom s vámi bydleli,

K.

svate cirkve jednotu.

z nebe,

my

králi,

lid chvali.

smiluj se nad nad námi pane bože náŠ!

K.

—

opakuje se táž píse,

ponkud formou zmSná

a rozšíená,

poí-

najíc takto:)

ob

Utiešeny nam den nastal, v niem pan Jezu Krist z mrtvých vstal. Srovn. k Výboru I. 322.

g.

(Na

listu 20.

téhož rukopisu

(Píse

stojí

sv.

Vojtcha.)

pod notami a vtším písmem psaná slavná

staro-

žitná píse: „Cantio sancti Adalberti" a to v následující redakcí, již laskav srovnej k písni, kterouž jsme nížeji položili mezi staroeskými modlitbami:)

Hospodine! pomiluj ny. Jezu Kriste pomiluj ny, ty spase všeho mira! spasiž ny i uslyš ny, Hospodine! hlas naš všech, daj nam vŠem Hospodine zžizn a mir v zemi. KrleeŠ krleŠ !

!

h. (Ptseu sv.

(Na

listu 29.

echove

téhož rukopisu najdeš

pi

Václava.) slavnosti sv. Václava takto psáno:)

zpivajte!

Svaty Václave

!

vévodo ieske zemie

svatého ducha, Christeleison.

!

kníže naŠ

!

pros za ny boha,

Siaroeitké modlitby.

65

Nebeské jest dvorstvo krasne, lilazc tomu, ktož tam pjde život vieny, ohe jasný svatého ducha, (,'hristeleison. Tys naŠ diedic ieske zemic rozpome se na svee plemie, nedaj zachynuti naani buducim, svaty Václave Christeleison Spomoci my tve žadamy, smiluj se nad námi, utie.? smutné, za:

,

i

že

!

zle, svaty Václave! Christcluisoii Maria matko žaduci tys královna všemohuci kestiany, svatého Ducha. Christeleison

v§e

!

!

!

prosiž za ny, za

(Srovn. Starob, sklad. V. 5S. Výbor I. 322. Byly to dv pisn6 po Cechácli vhIihí rozSíené, proež Je najdeš v iiejednoiu kancionálu a to vždy ponkud /.nif'nén<'. Tak najdei^ první píse i v rukopisu 17. V. H a to pozdji piitsanou na jirázdnéin li-

Hanuss von Pilg^ram. I'oín;í takto: Pan buoh vSe niohiíci vstal z mrtvých ziaduei. Konci se pak jak následuje: „Sraty Pete z Uima, daj nam flašku vina, abyciiora se napili. Jezu Krista cíivalili;" eo velice upomíná na koledy. ('o se týká veršování a rozdlení písní v strophy srovn. Jul. Feifalíka: untersuchungen iiber altbuhmische verš- und reim-kunst. Sitzunjjfslier. der Wiener Academie 39. Band. S. 281. a jiné téhož spisovatele spi.sy.) stu 15. s nadpisem: ló,i4. tractatuni per ,

—

4.

StaroSesk^ modlitby. První modlitba k pánu Kristu.

a.

rVepsána je následující modlitba znamenitá v knize rukopisné z r. 1383 (17. A. 19.) 4". rukou souvkou. Pravopisu píklad viz následující: Tobye yhyezu kiste myly bezy synv bože zywy Poruczegy mu dussy yme tyelo y mých wsyech pyet sraysluow zaczyelo Zrak a t. d.)

Tobie Jhiezu Kriste, milý bozi synu, bože živy! porueji

me

mých

mu

duši

zrak, slysenie, chut, vonienie, podle toho i dotSenie. Stiež mne bože zvlastnie, v tve dobrovoli oblastuie; stiež mne bože ve dno i v noci, ra mi ze vsie nuzi spoAnjelove moci, všechny chvile i vŠie asy, podle ducliovnie viehlasy. daj mi bože hlahcd asný, a tvoji drazi, bucfte se mnu v každie strazi k tomu rozum viehlasny, pamiet, milosrdie, tichost právu, v tiele istost, v utrpenie daj af mne chlipa nepemuože muoj bože silnu nadieji bych sie mohl tve svate milosti dostati abych skrze tvu mi stati i

tielo

i

všiech piet smysluov, za cielo

:

,

,

,

!

,

,

slavnu chválu vj-služil milost nemalu, v dobrých skutcich vždy plyvaje, tve svate milosti užívaje, dobry život k tobie veda došel tu kdež nenie tielem bydlo me duši, jenž Milý bože! když sie ruši s bieda.

mym

ra nedáti diablu uciesti a toho jie nebude Izie zbiti mieti v nie najmenSie ciesti. Ale andielove tvoji, jenž jsu v nebeském Amen. pokoji, rate ji uvésti v lóno starého Abrahama boha pravého. musi otsud

jiti,

b.

,

Druhá modlitba k pann Text sám

Marii.

E. 25. v 15. století psaném na pochází ze 14. století.)

(Následující modlitbu najdeš v rukopisu

1.

str.

137. a.

Zdrava panno Maríal zemie zlata, chráme bozi, ložie ducha svaZdrava panno Maria, studnice zahradnie smy vadlo hiechov. istoto dušiek, matko sirotkov, piestune dietek, utiecho všech žalostivých. Zdrava milá dievko stojicie ped obliejem buožim. Eja! ra spomena naše smutky, na naše zamutky. na naŠie ncnuti na naŠe hiechy ^ Hanuš: Malý výbor. tého.

,

,

,

!

!

!

!

!

!

!

!

Staroeské modlitby.

gg

Ty

nam s právu krve prolitie tvého milého syna, našeho pana hospodina, abychom tak želejice a svých hiechov sie kajice, molili sie s nim vienie radovati po našem skoneni tu kdež zbožné duŠie piebyvaji, v nebeském království, veky vekoraa. Amen. dostatky!

vieru

želeti

dobrotivá, ty milostiva, ty milosrdná! daj

smrti a nevinné

,

Hospodine pomiluj

c.

— 15.

modlitby rukou 14.

(Následující

století

ny.

psané, najdeš na zadní desce ruko-

pisu 11. B. 3.)

Hospodine! pomiluj ny, Jesu Kriste pomiluj ny Ty spase všeho mira !

Spasiž

ny

i

uslysiš

Hospodine hlasy naŠie, Daj nam vŠem, hospodine Zizn a mir v ze(mi). asopis mus. (Srovn. Djiny Palackého, I. 155. !

.

.

,

—

1837. 413.

pepis najdeš.

27, kdežto z jiného rukopisu

3.

Nebudeš mieti bohov jiných! Nevezmeš jména buoha tvého nadarmo Pomni, aby den svateny svietil

4.

Cti otce svého

5.

Nezabiješ Nesesmilniš

1.

6.

a Výbor,

I.

str.

Desatero božích pikázání staroeské.

d.

2.

— *)

i

mater svu

Nepokradeš Nepromluvíš proti bližnemu svému kivého sviedectvie! 9. Nepožádáš domu bližnieho svého, ani ženy jeho 10. Nepožádáš vieci bližnieho svého! 7.

!

8.

e.

Viei v buoh

„Vím

v boha"

staroeské.

vŠemohucieho stvoitele nebe i zemie, i v Jesu Krista syna jeho jediného pana naŠieho jenž poat jest z ducha svatého, narodil sie z Marie panny, trpiel pod Ponskym Pilátem, ukižován sstupil do pekel, teti den vstal z mrtvých, vstupil i umiel i poheben, na nebesa šedi na pravici buoha otce vŠemohucieho ottud pide sudit živých i mrtvých. Viei v ducha svatého, svatu cierkev obecnu, svatých obcovanie, odpustienie hiechov, tiela vzkiešenie i vieny život. Amen. otce,

,

,

,

„Ote

.

Ote

naŠ,

náš" a „Zdrávas Maria" staroesky. jenž jsi v nebesiech, osviet sie jmie tve, pid kralov-

stvie tve,

bud vole tva jakož v nebi

nam

i

*)

i v zemi, chleb naš vezdajŠi daj odpust nam dluhy naŠie, jakož i my odpuŠtieme dlužnikom neuvod nas v pokuŠenie, ale zbav ny ot zlého. Amen.

dnes,

našim

i

,

V jiném opt

rukopise

1.

10. G. 11. stojí

po kázání latinském na den

sv.

Marka

evangelisty, následující erven psaná slova: „Bud bozie milost v nas, hosjjodine! pomiluj ny. Jezu Kriste pomiluj ny etc." (list 315. b.)

^7

Slarofeaké modlitby.

nami

Zdrava Maria, milosti plna, buoli h telm požehnaný plod bicha tvého. Amen.

požehnaná ty mezi

,

zó-

i

(V rukopise

nalozá sn

10. ll.*J2.

„Yíin

jxjiif-kud jostS starší:

zní a k srovnání

v

l)filia,"

jož takto

k pedešlému vybízí:)

Viei v buoh v oce vsemohuciho v stvoitele ní^hie zeniie a v .íhesu fJhrista, syna jeho jediného, pana našeho, jenž nie j)oal duchem svatým, narodil sie z |)anny Marie, isté dievky, tirpicl pod I\)nuuiicl cem Pilátem, ukižován poliiehen, vstupil do j»ekla a tieti ,

,

i

,

i

i

vstupil ua luibesa a šedi na pravici buoha otce den vstal z mrtvých vsemohuciho, odtud pišti jest sudit živých mrtvých, Viei v ducha svatého v cierkev svatu v uobec svatých hiechora odpustienie tiela zkešenie a vieny život. Amen. ,

i

,

,

,

,

(Srovnojž tnto orinuli k „pomhiv výkla
—

tém

Otcze 7iass jrenz gsi na nyebesach oswycze gmye tvc budz tva wuola. yako ua nebi tako na zemy. Chleb nass wssedny dav nam diss a odpusscz nam nasse vynny yako my odpusstiame nassim wynowatczom. Ee newodyz nas na pokuschenya ale zbav nas od zlého. Amen. Szdraica Maria milostczi pylna líog stabu bogu slawyenas ti myezi newyesticzarai bguslaAveny owocz plod brzucha tuego suantego ihesus cristus

Amen.

w Boga otcza wssehmoguecziego tworzitala nyebe y zemi ihesu crista siná gego gedynego pana nassego genz se poczul duchem swytim poradil se od Marie dyeuicze y manczen pod pylutowim Vyarze

e

w

sundim vkrzizowan umrl pogeben wstupil de de pekla trzeti dan z mrtwich wstal wstupil nanyebessa sedyna prauiczi boga otcze vssechmogucziego gm pzigdcze saundicz zyeve y martve. wierze w ssuentego ducha suientu czierkau obiecsnu suientich obczonanije odpusstianije vstanije a potom viesnij pesiebi Amen.

chow smrtnich

grsie-

:

tená rozezná sám sebou chyby chatrného tisku prastaré té knihy ode zachovíiných devných forem mluvy polsko-eské, posud veskrz nevydaných, a do srovnávající mluvnice dležitých, jako jsou k. p. pohiíenia, pilua (plnaj, diecice, maníeit (muen) sundym (sudem J, brucha, viaív a viee, vSemoyucieijo saundié, fsadic, soudi) a p. Co raá as býti poslední slvko ovšem že porouchané pesiebif (veselie?). (Laskavý

vrn

o

,

:

g.

A.

Modlitby veerní.

O

vgemohucie buozie bud pítomen v lozie, neb tie nikdy neádný, nevidiel

Již

nam

loviek žiadny.

slunce zapadlo, naše v sen padlo daj, Christe milý, vruci, odpoívati v noci.

tielo

Staroeské modlitby.

53

(Rukop. 17. F. 3. poslední list. Ruka 16. století. Zdá se, že tyto verše jsou jen zlomek vtší modlitby, jako je na p. následující, již najdeš na listu 148. rukopisu 11. E. 2. z 15. vku.)

B. Kriste! jenž jsi den i svietlost, osviecujeŠ noc i temnost, a tys svieta osvietitel, pismu kazatel (pod notami).

o svatem

Prosím, hospodine svaty! nam v noci ra obrany dáti, bychom skrze tie odpoinuli, v životie pokoj mieli.

By

tiežky sen neutrápil,

by nas nepietel nepolapil, by tielo nepovolilo, tiem vinné uinilo.

Oima k

srdci

popej po spanie, sobie vždy bdienie,

ra

tva pravice

jenž

ny rail

nas zpraviti,

vykupiti.

Obrancie nas! serži na ny, popud nepátel pry za ny, aby ty svých sluh mocen byl, jenž ny svu svatu krvi vy kupil.

Pomniž, hospodine! na ny, v tomto tiežkem pebýváni, jenž's obránce bože duŠe, !

zavitej

k nam svaty duše!

Chvála bohu hospodinu, svatej

Mái,

vsie jednotie

jej i

synu,

svatým

na vieky viekoma. Amen.

Bud bohu

chvála!

ODDLENI.

v.

Filosofické rozjímání

1.

(Podobným zpfisobcm

o

trojici božské.

jak Stílný rozumoval o trojici (viz: Kozbor filosofie T. ze yt. v Praze, 1852. str. 102. a náslcd.), rozumuje nékdo jiný, mi neznámý, v rukopise lU. E. 4. na list 1U3. a 194. o trojici. Rukopis sám patil kdysi, dle nápisu na desce p. Pavlu ze Slavikovic. 81ohem zasahuje sta ta rukopisní do 14. století, ruka však je z 15. století. Sloh jadrný a krásný.) ,

,

O O

—

vysokosti nade vSemi neby a hlubokosti pode vši propasti die: vstupim-li do nebe, ty tu jsi, stupim-li do pekla, !

David

tobie

a ty tu jsi kamž ped tvái tvu uteku Ponievadž tiežko petiežko znamosfi uvésti toliké, že jsi, a kterak se maŠ k viecem stvoeným, kterak pak raoci budeŠ oznámen býti Kterak jest rozdielen ve tri osoby, Sí jeden ve svém bytu, ma ,

rozdiel

syna!

!

otec od

—

Za

jisté

syna a duch

nesraie se o to

ponievadž v starém zakonie

svaty

;

loviek

a kterak

se

dieli

duch svaty od

ma podiviti; (kde-ve? kde - vk ?)

pokusiti, ale radieji se

proroky, kdeviez

s

,

A

ovlem pohanSti mudrci takmie ekl, že blud jest, položiti pismo starého zákona mnozi pivodie. Jakož trojici v samé jednotie, syn muoj ty jsi, ja sem tie dnes urodil. die David: ekl huoh ke mnie A Izains: a zda-li ja, jenž cinim, aby jini rodili! A o duchu svatem jest pisma mnoho. Ale ponievadž Christus jest buoh, a ten jest ekl, že on že on jest syn muoj milý, v jest syn bozi, a hlas s nebe byl slyšan že jest otec niem sera sobie zalíbil jeho posluchajte a on jest ekl jiný, jenž ho jest poslal na sviet, a o duchu svatem ekl: že jiného lepšieho ntieŠitele pošli vam, ducha pravdy, ten vas naui vŠem viecem pisma a zevniejšieho nenie a rozum dosiehnuti nemož. Dovodu bud ujiJedno podobenstvie daleké k tomu stieneho že trojice jest v božstvi. pivedu, a kratky rozdiel mezi osobami, kterak pocházejí jedna od druhé. Davaji mnozi podobenstvie svate trojice na tech lovieciech, jenž sa dielni sebe svými vlastními osobami a máji jednu obecnu zpsobu, Ponphirase (?*), jenž die, již z nich každý jest loviek vedle ei. tak že Petr že ucastenstvie v tvárnosti mnoho lidi jsu jeden loviek se o to zmienili, a velmi zdaleka.

o

tom

.

.

nic nepsali, než jeden z nich, Awerois

a

:

,

,

!

:

;

,

,

*)

Ben Rhasis? Ibn Rhazes.

Eozjimáni o

70

trojici sv.

jsu jedno lovieenstvie obecné, ale tež osoby rozdielne. vsak loviekn neumielemu tiežko tuto rozmálo podobno umieti. Protož vezmi podobenstvie dalejsie, ale snadniejsie.

a

Jakub a Jan

Ale

a

jest

,

niekteru viec, bnd to kamen okrulily, tvrdý a studeny. Jejest, avšak trojný jest: nebo okrulily a tvrdý a studeny

Vezmi kamen

diný

,

jest: okruhlost nenie tvrdost,

ani studenost

;

ani tvrdost jest studenost.

A

tak kamen, jelikožto jest okrubly, nenie tvrdý, ani studeny, ani, jelikožto tvrdý jest, studeny. Bližsie opiet podobenstvie, k niemuž se sama svata trojice pirovclovieka ku obrazu a clovieenstvi našemu totiž nává kuci podle duše. duši zajisté jsu ti vieci: rozum, vole a pamiet, a ty jsu jedna duše: vole nenie rozum, a zase ^ole nenie pamiet, ani zase (pamiet ne:

,

uime

,

V

nie vole neb rozum), a však to tre jest jedna duse. A dev, než rozdielim a polozim srozumiej že osoba ,

,

slov

roz-

a nedielna podstata. A protož božstvie nenie osoba. Ale byt slovo, což koliviek zposobu ma nebo tvárnost, od niež jest, to což jest, bud to, že jest dielny, nebo nedielny; ale v tomto vzteti budeŠ rozumieti,

umná

(Tu snadno nco vynecháno.) dielie se ve ti že božstvie anebo byt bozi Srozumiež tehdy osoby: takež buoh jest otec a syn a duch svaty; otec nenie syn, ani syn duch svaty, a tito tie nejsu tie bohové, ale jeden buoh. Nebo psáno jest: slyš Israheli, buoh tvoj jeden jest. A jakož buoh jest od vienosti, takež otec i syn i duch svaty jsu od vienosti : nepoal býti otec, Avšak syn pochazi od otce a duch svaty od ani syn, ani duch svaty. otce i od syna. A dieŠ-li tehdy: prve jest otec, nežli syn, anebo duch svaty, pravdu nebo nenie prvost asná by tak bylo te prvosti rozumieš dieš to, což jest prve, to jest staršie vedle asu: ale v podobenstvi vezmi. Kdyby noha stala v piesku od vienosti tehdy by byla slapieje také od vienosti, a vŠak by slapieje pocházela od nohy,, noha by byla piina slapieje, nebo slapieje pochazie od nohy: takež syn i duch svaty jsta od vienosti a vŠak syn od otce se rozdieli od vienosti a duch svaty pochazie od obu a ty ti osoby, majic jeden byt, diele se vedle jest mocny, syn také se diele, že otec zvlaštie položenie mudry a duch svaty dobrotivý, akoliviek každé pidanie k každé osobie muož pidáno býti i bytu spolenému, tak že otec jest mudry i dobrotivý a syn mocny i dobrotivý. A tež o duchu svatem. Tak se diele, syn se ale on rodi neb otec od žadne osoby nepochodí ani se rodi rodi od otce a duch svaty pochodi od obu. Tato svata trojice na každé vieci obraz ma, nebo každá viec jest

jelikožto jest.

,

,

,

a

,

,

,

ei

een

;

,

—

,

,

—

že se dieli, podobna k otci, jest že se sjednává, k duchu svaod otce tému, nebo sjednanie, duch, jde od otce i od syna. mluviti nedostává, rozum klesá a vsickni vtipové a Tuto se domnievanie nedostatek máji. Protož o tom psáti pestaneme! dieli se

k synu

—

a sjednává se: že jest

neb syn

dieli

se

—

ei

—

71

2.

JJloiiznivé

(Dkazem

domnívání

jednýni jo

tolin

s\t\s

nil.nlílio

která bvla, jak

:

15— 17j

(str.

a.

IIii.stií.Hn

Kniha

a ua

lía-

liilshejch cimsli a

v 4"., jenž prý, j)ak v philuiluvé první

rukopis jindy stkvostný 17.

slavnému Tomá.Sovi l'eiitinvi z Cechorod (a to r. chavvatské ei do eštiny r. 1574 uvedena. Pravit se

ilrulidy

z

v stedním vkn.

Uodovahého z

144. í. 278) na(Ie|)sáii

ddstoví' (srovii. .lunf^m. liter. str.

mnohvjch naueni,

se o Aristotelovi

Bavora,

(í.

11.

svdi,

1(371) patil,

takto:

dstojnosti Aristotelov.)

(O

Ja Jan syn Patricuov z miesta Skordy, konjijicc pikázaní sob poruené, snažil sem se vo to 8 pilnosti, abych sLledal niektere knihy vo cnostech a obyejich lidských, kterak se králové, knižata a znamenití panové i jiní mnozi obecni lide vedle svého povolaní ve vŠech spnosobích chovati se mají, kteréž jest veliký mudec Aristoteles^ syn Nikomachxiov z Macedonie, velikému králi Alexandrovi, synu Filippa, krále eckého, sepsal o kterémžto králi Alexandrovi vyhlaSeno jest bylo, žíe by dva rohy miti ml, totiž zlého s dobrým rozeznáni. Tyto knihy složil jest Aristoteles ve sve starosti, když jest juž byl vieku sešlého, nemohše mnohejch prací s Alexandrem více po svt vé,

,

;

a dalekých cest i mnohých nesnadností vykonávati, ani královských pr\'e vyizovati. Keb jest jeho byl král Alexander za nejvyššího nade vŠemí svejmi strážnými i nade všemi svejmi vcmi vyvolil sti

poteb jako

protož jest jeho také miloval a ustanovil neb jest byl muŽ moudré raddy, velikého ueni a pro vtipnost rozumu svého v p^a^ich smyslný, v poctivostech a mravích hojny, v duchovních moudrostech velmi vtipný, dobrotivý rozšafný pokojný milovník pravdy a nasleduovník spravednosti. Protož jsou jeho mnozi mudrci za knize íilozov a velikého 5

,

i

,

,

,

proroka mli. O kterémžto mudrci Aristotelovi te se v knihách eckých žíe by Buoh vrchního anjela svého k nmu poslati ml, kouce spíše tebe budu anjelem jmenovati, nežli lovkem. Zajisté nachází se v eckejch také neznámých skutkuov o tomto knihách mnoho divuov a zazrakuov Aristotelovi mudrci velikém, kteréžto vci, kdyby se miely poad všecky vypravovati, velmi by se tomu as prodloužil. O jeho pak smrtí rozliná jsou domnní. Nebo nkteí jeho následovnicí to míti chtjí, že jest v spuosob vohniveho sloupu až do vohníveho nebe vzhru vyzdvížien. Protož dokudž jest Aristoteles živ byl, král Alexander skrze jeho moudrou raddu a následovaní jeho ueni nebo skrze jeho radu v síle a mocí veliké velmi jest se byl rozmohl podmanil jest pod sebe mnoho, zemie, miesta i hrady a vitíeznau rukau držal jest všeho svieta dobyvše vŠech království k svému kralovaní sam panovaní, skrze což jest se po všem svtie, ve všech zemích a krajinách jeho slavné jméno u veliké ctí rozšiovalo a všecky vlasti i rozliní národové pod jeho panovaní a císaství jsou se jtodavalí jakožto zem arabské, perské, indické, í jiné zem rozliné tak daleko, že jnž která by se jemu slovem neb skutkem nebylo zem ani žadne vlasti ,

:

i

,

,

,

,

protiviti

smla.

Blouznhii o Aristotelovi a Alexandru.

72

(Blouznní

b.

(Praví se v témže

rukopisu

o skrytých 17. G. 11.

na

str.

18.

Aristotelových.)

spisech

v

pedmluv

druhé pseudonymem Janem

19. takto:)

Ja Jan syn Patricuov mnohých kneh pekladatel, jenž sem i tyto kterýchžto knih hledajic mnohé sem zem schodil a knihy peložil mnoha království, miesta i chrámy navŠtivil aniž sem kterého mista pominul, kdežto mudrci a filosofové sve tejne poklady a maudrosti skláabych jich ohledati i v nich schovaných pokladuov dati obyej mieli pehlednauti umel. Také sem žádného ze všech filozofuov neopustil, o kterémž sem známost jeho skryte maudrosti a umni rozliného ml; až sem se pibral k chrámu modly abych jeho knih nemel pohledati slunce, kteraužto modlu byl sobie Escolapius vystavieti dal, v kterémžto chrámu modly slunce našedSe muže jednoho samotného života skrovného, ale v maudrostech velmi dospieleho tomu sem se snažn a jakž v službie sve poruil a jeho za to pokornie pronejvejše mohlo bejti sil aby mi ukázal tajné poklady modly te kteraužto prosbu mou dobrotiv uslyšavse, žádosti me jest v tom povolil a mnie skryte poklady te modly ukázal. Mezi kterýmižto skrytými viecmi tyto knihy, ,

,

,

:

,

,

,

,

miti žádal sem nalezl pro byl sem k modle slunce odešel a dalekau tak když sem jich dostal s velikau radosti do Sclacestu pracoval. uonie, vlasti sve, sem se navrátil, pana boha nebeského z takového daru chvalic, takovau práci k rozkazu a potebie slavného cisae Adryana, tak eeného, na sebe sem vzal a v te pracujic teto knihy nejprve sem v miestie Scorda z eckého jazyka v kaldejskaii, z kaldejske v arabskau, peložil, takž jak z arabské v latinskau a z latinské v chorvatskau sera ji nejprv psanau nalezl, v eckém jazyku, tak sem také v dotené jazyky teto knihy duostojneho muže Aristotele peložil.

jichžto

sem

s

také

kteréžto

pilnosti hledal a žadostivie i

na

,

,

to misto

A

e

c.

(Domnlí

listové

mezi Alexandrem a Aristotelem.)

z Hustian, nemaje o tom vdomosti, že kniha, jež by tajnou moiidrost Aristotelo\T.i v sob uzavírati, podvržena toliko jest, a bera správy /a/i«^syua Patrieuova za pravdivé, praví v pípisu panu Vilémovi z Eožumherka a na eském Krumlovie, vladai a správci domu Rožumberského, najvyššímu purgkrabi království eského (na str. 9.), že pekládání knihy z eckého na jazyk charvafski) (totiž jak pidává, aby vysvtloval, ovšem nevysvtluje „slooanže sskeii^) se jest vykonalo po narozeni Krista Pana léta stého dvacátého, ale tak „pekladatel aneb pepisovatel této knihy jakožto kesan pidanými slovy a astým pana boha všemoliouciho v teto knize pipominanim tauž knihu jest ozdobil." Rodovský opt „z exempláe starého" uvedl tu knihu „podle poruení Vaši Milosti" v eslív jazyk rozšíiv ji a rozvodiv na kapitole a poslal peklad „i s starým exempláem" Vilémovi z Kozmberka. Pedmluva má datum: Na hradie Pražskem desátého dne msíce dubna t. v bilau sobotu 1. 1574.)

(Bavor mladší RodocsJcý

mla

,

„Pipiš listu velikého krále Alexandra, který jest Aristotelovi pstaunu svému psal. Podpis: Alexander z Macedonie, král veliký a pan Europy, Azie a Afryky.

Blouznini o Aristotelovi a Alexandru.

73

Titul: Výbornému a niaiulremn muži Aristotelovi synu Nikomachovu dan buil pozdraveni. O výborný muži a miste ví^i pravdy spraviteli o tvém zdrávi vždycky mi milo ályžeti. Pi tom tve maudrosti voznamuji a vCdítit davam že opanovavše sobie zemi Persis tak eenau v ni sem nalezl ktevtipuov velmi vostrych lidi vysokých duomysluov a rozumuov ížto lide vždy o to usiluji, aby nad jinými panovali a vladastvi Hobie ale co ty o tom osobiti mohli protož sem je všecky zahubiti uminil Mj se dobe pemejšliŠ, to mi listem svým brzo pospieS voznamiti. i

,

,

i

,

,

,

Aristotele

Odpovipd Aristotelova na psáni Alexandra krále Velikého. PodTitul: Velikému syn Nikomachuov vrny tve milosti. a peuro zenému Alexandrovi králi Macedonskému a panu Europy, Azie

pis:

i

Aristoteles

Afryky pozdraveni.

Buoh všemohuci ostihej našeho

O Alexande

!

mužeS-li

te

k slav a ke cti svate pravdy i cti i chvály jeho. promniti a její vody

krále a pana

vrným,

potvrd království jeho k spravedlnosti a podle casuov jemu ku povy^šeni

všem jeho

zem povtí

ui

vobran

což sobie umyslil ; pakli tehdy s tmi lidmi spatkem obrátiti toho nemuožoš vykonati, a žadaš-lí nad takovými lidmi s ])okojem panovati, zlého jim nei, ale slyš je milostiv v jich potebách a k spravedlností jim dopomáhej i daruov svých jim Štde a dobrotiv podávej jest-li že to uiniš, daufej v boha, že jeho pomoci vSíckni se pod,

,

;

volí tve

kterauž sti

milosti,

A

tak v te milostí,

panovati

podle tve libo-

jsauce tvého pikázaní.

poslušní

budau k tobíe

míti

,

budeš nad nimi

v pokoji.

d.

(O

vod

a

vín.)

Kdyl>y dkazu zapotebí bylo že listy mezi Alexandrem a Aristotelem psané byly jen výrobkem stedovké obraznosti a z veliké ásti bídných náhledv, pojiž poslal Aristoteles sloužila by tomu následující sta vzatá z knihy moudrosti Alexandrovi na místo osoby své, jsa pozván listem, jej navštíviti. Najdeš ji na stránkách 19.5. a 200. rukopisu 17. G. 11.) ,

(

,

Dále viez, žie požívaní vody na ctítrobu velmi tielu uškozuje, neb v žaludku j)irozeny ohe uhašuje, ale po jídle pita zahívá tielo a iní odchrkovani. A pak-li by voda neskrovn pita byla, v žaludku krm kazí, že budau tžké k zažití. Také viez, že v let maS pití vodu studenu, ale v zim teplu bez promny, nebo pití vody teple v letie zmkí žaludek a velmi jej mdlej iní, kazí í chut k jedení; a jakž v zim studené pití hasí pírozenu horkost a jí porušujíc kazí, tak také to porušuje, což k prsoum pisluŠi plíce znezdravuje a mnohé škody tielu pivozuje. Vinem kdožby se neskrovníe pepil, tak že by jemu Škoditi chtlo, ,

nejlépe jest aby se myl v teple vodie majíce pí sobie bobrovy stroj výborný a víku ? pro její vuoní a dobrotu, a raa sve tielo jandalem pistrojeným pomazati a pokadití se kadíením vonným a chladn}'m. Tento lek proti vopilostí jest nejlepší. Pakli kdo mysli aby se vina ovsem ,

,

pití

zbavil,

nemá

se

ovšem

spšn

a pojednu od požívaní vina odtrhnutí,

Blouznní

74

o Aristotelovi

a Alexandru.

ma, vody k vinu pilevajic vždy pomalu k samé vod a naposledy mat do vody eckého vina vložiti sušeného a tak za nkterý as vodu piti, neb skrze takovej ad a vobyej od tiežkych nemoci zachován budeŠ. než

po znenáhla

vice a více,

6.

to uiniti

by

až

se pibral

(„Kterak se loviek po

jídle chovati

žívati

eho

a

pro sve zdraví po-

ma.")

(List 136. b. 137.).

maš od jídla svého pestati, pokudž by ještie Také když A když bude po jídle, odpoin málu chvíli, chut k jídlu miel. potom jdi na mekou postel a skromn na ni pospi poloze se za jednu na te stran hodinu na pravém boce potom se obrat na levu stranu pojiš,

——

,

,

,

nebo leva strana jest studeniejŠi, nežli pravá. A pro^ zahení poteba. A pakli ijež v žaludku kteru tiežjest tož levé stran kost neb v biše zdymanij, tehdy jest nejlépe teplu košilí na tvj bich položití neb slinu mladící pítuliti. Pakli iješ mrzkost nechutného íProti tomu jest takový haní, to jest jisté znamení zastuzeni žaludku. aneb pokrm vyvrátiti napiti se vody teple s yzopem hokým lek sen mirny

uin

,

,

:

o jeho knize: tajnost tajností.) Aristotelesových," o kterém^ se vzdkneh „tajných tchto pekladu (Stop staršího lavatel pozdjší zmiuje, vyskytuje se zlomek v archive sboru doktor fakulty filosofické v Praze pod starším znamením: B. 1. a pod novjším: Nro. 1. Je to f.

(O dstojnosti Aristotelov a

rukopis papírový ve folio 430 stran silný, jenž opisy starých listin v sobe cho66. též peklad a opis nemotorný a nedbalý vaje, divným spsobem na str. 53. onch knh tajných i vlastn jen zlomek jicli v sob zahrnuje, rukou 17. století psaný. J. Junxjmann, dkanem jsa r. 1827. a 1838. toho sboru, pipojil vlastní rukou seznam celého obsahu toho svazku na první jeho stránce ka ze strany doteného zlomku: „Dieses Bruchstiick ist jedoch von einem liltern Vebersetzer (als vom Bavor Rodovský) und anders geordnet, aber wichtig fiir einen Herausgeber des erstern, im Manuscripte in der k. k. Bibliothek befindlichen Werkes." Jesti

—

,

patrné, že v tom vzí eština nejmén o století starší, nežli jest eština Rodovského, jen že bohužel pepisovatel svým nad míru nedbalým a rukou neitedlnon srobeným pepisováním pemnoho pokazil. Podáváme tudíž zde i toho píklad.)

Všemohucij buoh ostež našeho krále k chvále vieícich a potvrd k obranie zákona svatého a trvati jemu daj ku povyŠenij cti a chvály dobrých. Ja sluha sluze uinil sem pikazanie mnie poruené a snažen sem byl hledanij knih mravuov nebo mravných a k sposobenij panskému, jenž slovu: Tajnost tajnostij ježto jest kníže mudrcuov Aristoteles Nikomachuov syn z Macedonie svému uedlníku velikému císai Alexandrovi Filipovu eckého krále synu tyto zajisté knihy v sve starostí a v obtiženij tíelesne síle složil Aristoteles. A když nemozieše astého usile a dalekých cest, anij králových poteb jednati, nebo Alexander bíše jeho uinil vladaem, jehož bieše zamistu sobie nebo bieše muž mudre rady a veliké zvolil, a miloval jej velmij proto (ho) ueníj, rdie (?) v pravich, ueních a v zevnych mravích a duchovných, umienich bohabojných a milostivých, ctný, tichy, milovník spravypravítel pravdy. A protož mnozi z mudrcuov pravichu, vedlnosti

království jeho

,

,

;

,

BlmiznSni o Aristotelovi a Alexandru.

75

také y starých eckých kniniemu poslal a k niemu iSpieše tie nazovii andielem, nežlij cloviekern Zajisto mnoho jest za/rakuov a velikých divuov a jiných skiitknov jenž by bvlo dluho piliá všecky poad vypravovati. Protož o jeho smrti sii rozliná domnienij. Niektera zajisté zviest *), jenž ypotetika slov, pravij by po slupie ohnivém vstupil do nebe. A když on bie§e Živ, sileže se Alexander skrze jeho dobru a mudru radu a posluchanij jeho pikazanij a proto sobie podrobil miesta a vitiezstvira všech kralovstvij biše dobyta, všeho svieta sam cisastvij držal a po vŠij zemi poviest jeho vyšla bieše a po všeho svieta krajinách vŠichnij lide a vŠichnij národové podavachu sie jeho pikazanij Arabstij a PerŠtij, anij biSe který lid, by se jema smiel zprotiviti skutkem, nebo eij. jeho z poftn

linch,

prorociho býti.

buoh

žití

z

Naleza

se

ka

^-ysostu svelio nndiola k

!

,

,

,

:

mnoho mravných eij

složil jest Aristoteles pro srdená jeho eij tato jest, jižto biše poslal Alexandrovi, když bieŠe podrobil Persy a bieŠe vietci zjimal. I bieše poslal svuoj list k mistru Aristotelesovi v tiechto slovich

Zajisté

milost a

konenu

Jedna

tajnost.

z

:

g.

(Tuto prvnij rozdíl neb shromaždienij.) Alexandra k Aristotelovi a téhož odpovd.)

(List

O miste výborný zpravce spravedlnostij tve mudrosti davam žie sem nalezl v Perské zemi niektere lidij viedieti majice hojny a ustry rozum uenim nad jiné panujice a kralovstvij dobyvajice, protož Ityl sem je umyslil zahubiti. Cost se o tom podobno zda nara svými !

!

,

,

,

listy oznámiti.

Jemnžto

Aristoteles tak odpoviedie Mužeš-li te zeraie vodu a povietie promieniti a ustanovenij miest, napl tvuoj úmysl pak-li nemžeš toho uiniti, tehdy panuoj nad nimi v dobrotie a uslyš je s milostij. Uiniš-li to, uffam zie z božij po;

,

moci VŠichnij tve voli budu poddanij i tvému pikazanij, a skrze milost, jesto od tebe budu miti, pokojnie jim budeš panovati s vitiezstvim. A kdy Alexander pije od nieho poselstvie, snažnie naplnij jeho radu. 1 biechu Perstij více poslušnij jeho pikazanij, než jiné vlasti. h.

(O chrámu

slunce,

kde

kniha: tajnost tajností Ari-

se nacházela

stotelem sepsaná.)

Jan Patricuov viernej, pravij

,

žie

syn, jenž tyto

žádného miesta

knihy peložil, vykladatel jazykuov žádného chrámu neopustil sera,

anij

mudij skladalij a pokladalij sva dila a tajnostij, ani kterého v mudrosti proslu(le;ho, jehož sem zviedicl žie ma niekteru známost z v nichžto

,

pisma mudrcuov, bych jeho neprošel, až sem pišel k chrámu Slunce, jeSto jest Estolapius Persa uinil, v niemžto sem nalezl samotného muže stizliveho a v mudrosti proslu(le)ho jemužto se pokoich jakž sem i nejvíc mohl prosiech pokornie aby mij ukázal psanij tajuostij toho ,

,

,

*) Slovo

,

naskrz pochybné, jelikož neitedlné

:

Rodovský však takto klade

kteri jeho následovnici to míti chtji, že jest a

t.

d.

:

Nie-

Blouznhn

76

o Aristotelovi

a Alexandru.

chrámu. A ty mij milostivie ukaza. A mezi tiem nalezl sem žadajicij viec, pro niž sem na to misto pisel a dluhy as sem usiloval. A když toho dojidech, s radostij sem se do vlastij navrátil, vzdávaje mnoho chvály všemohucimu stvoitelij a k prosbie našeho krále nejosviecenejšiho usiloval i peložil sem tyto knihy z eckého jazyka v kaldejsky a odtud v arabsky, nejprve zajisté, jakž sem nalezl v tiech kniehach, peložil sem knihy pedospieleho v mudrosti Aritoteleše, v kterýchžto kniehach odpovida k prosbie krále Alexandra v tato slova. i.

(O nauenij poslaném od

Aristotilese

k

Alexandrovij.)

O peslavný synu spravedlny cisai potvrd tebe buoh na cestie totiž aby chodil po cestie spravedlnostij a poznanij pravdy a ctnostij cnostij. tyž buoh odlu od tebe žádosti hovadne a potvrd tvého kralovstvij a osviet tvuoj rozum ke cti a k tve službie. Za jisté pijal sem tve ctnie poselstvij, jakž sluŠi a v pinie sem urozumiel, žie veliké mne mas žadanij abych s tebu byl. Diviš se kterak bych mohl bez tebe Protož sem umyslil, bytí a tresceŠ mne, žie málo na tve viecij dbám. jenž tobie bude a pospichal sem uiniti nauenij a správu tve milosti !

!

,

A

,

,

,

váha važice tvých vŠech skutkuov, miesto ke všemu k emuž budeŠ chtiti i toho

me

doplniujic, a jista správa

co bych tobie miel ukázati, Protož zajisté nerod mne trestati, vieda, zie pro žadne potupenij k tve milostivé slavie nenechal bych pijití ale zie tiežkost vieku mého a mdloba tiela obkliily su mne a vazná mne uinily i nehodná ku práci. Protož cožs otázal a žadaš viedieti, jest taká tajnost, jižto sotvie lovieij sudce mohu snestij ; a kterak by mohly ty vieci na smrtelných kužij *) popsaný býti. Tak o tom, jakož sluši tobie tázati a mnie hodné rozmysliti, musim a dlužen jsem jakž tobie sluŠi z pravé ctnosti, ode mne sice nez pravá odpoviedieti žádati, ode mne z toho tajemstvij, jeŠto sem tobie vydal v tiechto kniehach kteréžto myslivie a snažnie isti budeŠ a rozumieti v pinie což v nich stoji psáno, bez pochybenij vie, žie nebude mezi tebu, mezi tu vieci, jižto žadaš, žadne nesnadnosti. Nebo tak jest tobie buoh veliku rozum a rychlost vtipu a pisma s. umienij nad to skrze milost dal me pedešle nauenij, kteréžto sem tobie vydal, žie sam od sebe nemžeš rozumieti nebo žádost hoicij vele oteve tobie cestu k obdržeuij tvého umysla a pivede tie konenej žádosti s božij pomoci. Tato viec jest, pro niž tobie podobenstvim zjevujij tajemstvij sve, neb sie piliš bojim aby tyto knihy nevešly v ruce neviernych a v moc pyšných nebo hrdých a tak by pišlo k tiem poslednie dobré a .**) tajemstvij božské. ,

,

kdybych sem

vlastnie byl

pi

tobie.

,

;

,

,

,

:

,

,

,

.

*)

**)

Kodovský rozšiuje svým spsobem takto: „aniž takové skryté a tajné vci bejti." mohou na jakým pargamenu neb papiru popsaný Tu pepisovatel pochybil patrn chvátaje snad a vynechávaje doplujících n-

—

kterých slov. Rodovský takto píše „Kdyby toto svrchované tajemství Boži v ruce nehodným, nešlechetným a zaufalivym lidem vešlo, zajisté takového božského daru byl bych ja marný utracie" a t. d. Doslovn stojí takto v rukopise tajemství boske všemohuci buoh usudil je nedustajni mimij. Ja nebych a t. d. Usadil je na dstojný ?? Usudil je nedstojnými?'? :

:

dstojní umienij??

—

.

.

.

—

—

Blouznni

o Aristotelovi

a Alexandm.

77

a zlamatel nebeské Protož tobie tu svatost zjevuji pofl ukázáním božského sudu tiem biehem jakž to mnie jest zjeveno. Viez to ztyiste ktož tajné vieci oznamuje a tajnosti zjevuje, mnoho nestiestij jeho následuje, protož ten nemož bezpeen býti od buducich zlých pihod. Protož ostiž tie buoh i mie od toho a od každého skutku nešlechetného. Po tom zajisté vSe pivozuji k tvej pamieti a zvlaštie k spasitedlnemu nauenie, kteréž sem vždy obvykl vykládati a tvu jteuslechtilu duši nauiti a tot bude tve utiešcnie a zrcadlo spasitedlnc. SluSi každému králi z pravá dvoji pomoc mieti, jenžto vdržujij a jimž branieno z nichto jedna jest sila mužuov vySi jeho kralovstvij bude a posilnieno kralovstvij jeho. A toho nemož miti jedno jako zpravce nad pravými a panujicij nad podanými panuoj. A ani poddanij skrze to prvnie poslusnij jsu panujiciho, když poddanij panujij (??). A ja tobie ukažij piinu skrze kterážto uvodij se poddanij ku poslu-

Ja bych

tajnosti

pestu])itGl božské milosti

zajisté byl

a skrytého zjevenij.

,

,

,

,

:

,

,

panujicimu. A ta viec jest dvoje. Jedna jest vnitnie a druha zevnitnie. A ja sem tobie nedávno vypravil vnitnij vijec, totiž, aby svým poddaným rozdával sbozie sve mude a jim gtiedrost ukázal dávaje za službu každému zvlastie, což sluši na koho podle zasluženie. s tiem se všim král musi mieti jinu opatrnost, o nižto uinijm tobie zmínku v dole psaných dílech o zbožij a o pomocech. Druhé jest: úmysly navestij k skutkuom, a to pedchodij a jest v prvnim stupni. A ta druha pomoc ma dvie ctnosti, vnitnij a zevnitnij. Cnost zevnitnij jest, aby král pravdu inil pi jmienij a pi dobytých peníczich svým Šenstvij

,

A

poddaným starých

milostivie odpauštieje.

mudrcuov,

A

jiežto

poruím

Píina

zajisto

vnitnij jest tajemstvij

buoh slavný vyvolil a jim sve

jest

zjevenij

jinými tajemstvími, jenž nalezneš v rozliných rozdílech tiechto knich, v kterýchžto nalezneš zevnit veliku maudrost a nauenij, neb vnit jest konená (?) viec, v nižto jest zajisté tvého všeho zamysla poatck a skonanij. Když pak poznáš znamenaníj eij a poviestíj píkladné, tehdy vyplníenie a svrchovanie dojdeš svého umysla. Protož buoh nejmudejší tvuoj a nejslavnjší tvuoj rozum osviet a rozprost tvu rozumnost ku píjetíj tohoto aby v niem mohl bytí muj diedic a vierny namieumienie tajnostij poruil.

ja

tobie

to tajemstvij

s

níekterymi

,

rozdává hojnie, v dusí mudreho a snažbez niehožto jemužto nic nenij nesnadno

stek, pomoci, jenž sve bohatstvij

ného dava milost poznanij nic nmuž obdržano bytí. k.

(Pak následují ješt

,

,

tato

pojednám, obsah psobící knihy

taj-

ností.)

„Tuto se te o králích a o jich biezích pi Tuto uij cnostem Alexandra, str. 57.

Co píhodíj od zlých žádostí, str. 58. Co sluší na samého krále tuto ti. str.

stiedrosti.

str.

59.

Tuto se poínajij druhé knihy o tom. str. 60. Tuto píše se o prohlašeníj slova dobrého králova, Tuto se te o královu zákonu, str. Gl. Tuto se te o kralovíe opatrnosti buduci. str. 62.

str.

61.

57.

Blouznni

78

O kralovie okrasie. O eij kralovie a O královu obyejij Aby

O O

o Aristotelovi a AJexandi^u,

str.

62.

o vzdrženij.

62.

str.

Indickém, str, 63. nežádal smrtelných viecij. str. 64.

kralovie istotie.

sti".

64.

kralovie utiesenij a veselij.

str.

64.

Tuto pravij o kralovie dobrotie. str. 65. Tuto pravij o kralovie ctnosti a vydrženij.

O

kralovie poslusenstvij."

str.

65.

65. 66.

list

(Cetera desiderantur.) asi

Podle rozdlení Bavora Rodovského chybily by tu druhé a tetí knihy, tudíž dv tetiny pvodného spisu.

Podáváme ješt poslední sta zevrubn: (O kralovie poslusenstvij.)

1.

O Alexande

poslusenstvij panovanie neb panstvij na tveré vieci Prve na zakonie, na milostij, na dvorstvij, totiž na ochotnostij a na poctivostij. O Alexande! obrat k sobie úmysly svých poddaných a nei jim ižadnych bezpravij anij nespravedlnostij. Nedej o sonebo obecný lid muož mluviti a muož shlehka (?) bie lidem mluviti uiniti, protož zdrž se tak, aby protij tobie nemohlij mluvitij a skrze to mžeš se vysticij jich uinka. Nad to viez, že rozeznanij mudrostij

zuamenava

!

se.

,

chvála dustojenstvij a poctivost panstvij a povyŠeuie kralovstva. Nejvysi zajisté mudrost jest, aby tva est vice pibývala v srdcích tvých poddaných, nežli milost. Nebo se te, že král v kralovstvij jako dešt na zemi, jenž jest nebeské milosti požehnanij, život zemsky, pomoc živých; nebo skrze deŠt hotuje se cesta kupcuom, pomoc dielnikuom. Avšak ve dštij jsu hromové, i blyskoty padajij rozvodniujij se eky, z behuov vychodij, hluij moe a mnoho jiného zlého pichodij, skrze niežto mnoha živa stvoenij zahynujij. Avšak ty zle pihody nepekažejij kdyžby lide chválili boha slavného v jeho velebnosti poznajice znamenie jeho milosti a dary milosrdenstvij nebo deŠtiem obživujij se narozené viecij, a hybajicij roštu, a zelenajicim vleva se nebeské požehnanij. A protož lide vzdavajij chválu bohu a zapominajij všeho nemilého zlého že je na nie pišlo. A piklad kralov pijednava sie vietrnu pikladu, kteréhož pevysoky buoh posyla a vydava z pokladu svého milosrdenstvij a skrze nie oblaky vyvodij jimižto obyle roste a ovotce zra vieci živij jsu a vinné koenij cesta zplavcuom otvira se obživa v jiném duchu a žádostivá voda pijímá okrasu a mnoho jiného pivodij z vietruov a také rozliné pekazy a rozliné nebezpeenstvij inij tak na moi, jakž na zemij.

jest

,

,

,

;

,

,

,

,

,

79 3.

O tyech

L. A. Seneky:

stžejných cnostech.

(Tento posud nctistóný spis, j)íipisoval se co do latinského textu v stedním vku L. A. Senekovi, a to lilavn jen proto, že jest sestaven z vt, jež vtSíin dílem vzaté jsuu ze spis Senekovými. Opis sám, jenž se chová v eis. knihovn pod zna(!.ština, krom latinism nékterých poukazuje kem 10. K. 1., je psAn r. \4HH, na vk 14. Viz o uóm asop. esk. mus. 18G1. sv. IV. str. '.HH.)

u

,

Úvod. Fol. 259. a. tyi su svrclioviinych cnosti strany, mnohých murozumy dojistene, jimižto lidsky rozum ozdoben jsa, k poctivoživota mohl by pistupiti. A z tch cnosti najprvnie jest mudroši,

(Ircuov sti

druha (Fol. 2G0.

a.) relikí)m!/shu)st,

ctvrta .spravedlnost

piinny

su,

;

sila

anebo statenost, tetie skrornnst,

protož každá z nich tiemi zposobami, kteréž vespod

poctivého a

dobe mravného muzie

inie.

Kapitola první. O raúdrosti. Fol. 261.

b.

Protož,

ktožkoli mndrosti následovati žada.Š, tehdy

pravie a rozumnie živ bud, a všecky vieci, totiž jenž by miely projiti,

najprv rozmysl a rozvaž, a dustojenstvie viecem všelikým, ne vedlo domnienie mnohých lidi, ale z jich pirozenie, jim ustavuj. Fol. 262. b. Anebo viedieti mas, že _niektere vieci jsu, kteréžto zdaji se, aby byly dobré, avšak nejsu, nkteré také, jenž zdaji sie nebýti dobré, a jsu: ale kterežkoliviek vieci z vieci mijiejicich sonebo bie osobuješ, nediv sie, aniž jich, veliké vážnosti býti, sie nadiej všecko mijiejicie jest, aniž u sebe, kteréž maS, jakožto cizich chovati budeš, ale k sve potiebnosti, jakožto sve, rozdavaj a poživaj. Fol. 263. b. Mudrost, obkliiŠ-li všady, jednostejný v upemosti budeš, a jakožto vieci asných aneb asov žada rozlinost, tak sie k asu pirovnaj, aniž sie v kterých dobrých vieccch promienuj, ale radieji sie pihotovuj jakožto ruka, jenž taž jest, i když ve dla ztažena byva. Fol, 264. a. Anebo mudreho muzie zvlastnie opatrnost jest, zkušovati rad, a ne brzo lehkým vieenim ke Ižem sie pikloniti. Fol. 264. b. O nejistých viecech nedovozuj pravdu, ale pochybné ;

miej v}'znavanie.

Fol. 266.

mudry

býti, v buducie pihody patenie sve rozumu tvému pihoditi, všecky sobie pedlož. Nic tobie náhlého neby\'aj ale všecko naped pat, nebo, ktož mudry jest, (nepraví:) ja nemniel sem, by to mielo byt; nebo nepochybuje, ale aka, nedomnieva sie, ale varuje sie zíych pihod. Fol. 2(57. a. Všelikého uinka na poatek ptaj sie, a když pob.

polož, a které vieci

Zadaš-li

mohu

sie

,

átky

nalezneš, o skonaní mysliti budoS.

Fol. 267.

b. Vieiž, že mas v niekterych uincich ustavien bytí, poal; ale niekterych neponeš, v nichžto Škodno by bylo zostati nebo mudry sklamati nechce žádného, a oklamán nemož býti ot ižadneho. Ty mudry domnievanie tva budte sudce tvého umysla. Fol. 268. b. Myslenij ne ustaviných v svu mysl nevezmež, jimižto, oblahodily-li rozum svoj, když všiecky vieci zposobiS, smutný zostaneS.

kteréž

jsi

i

;

!

.;

Seneka: o moudrosti a velikomyslnosti.

80

Fol. 269. a. Kie také tva nebud mama, nebot tva iec rad cnostnebo napominaj k dobrému, nebo obveseluj v zamuceni položené, pikazuj nieco poctivého. Fol. 270. a. Ty, jenž chceš býti mudry, chval skrovnie, hyzd skrovniejie, nebo jednostajneho tresktanie hodno jest pielisne chvalenie, jakožto neskrovne hyzdenie nebo ono pielisne chvalenie pochlebenstvie, a toto neskrovne hyzdenie srdené zlosti domnienie jest sviediectvie pravdie, ne petelstvi vydavaj, s rozmyšlením slibuj, ale statenie,

;

:

niejie, než-li si slibil,

Fol. 271.

pitomne

davaj.

Jsi-li

a.

mudry, rozum

temi asy bud ziezen

tvoj

buducie pedpatmi

na minule se rozpomiktož o minulem ase nerozpomina sie, život ztracuje, kto nic o buduociem nerozmyslee, bláznivý a nepamietlivy nazván byva, a ve všiecky zle vieci neopaten jsa, upadne protož polož v rozumu svém zle i dobré vieci aby any t. zle vieci strpieti mohl a tyto t. dobré tve vieci ziedni

,

,

naj, nebo,

;

,

,

uskrovniti.

Fol. 272. a. Ty, jenž chceŠ mudrym býti, nepracuj ustavinie, druhdy duchu svému daj odpoinutie. A odpoinutie to bud plno nebo plnosti v ueni a v myŠlenich dobrých mudrosti nebo mudry sebe prázdnosti nezmauje, ale niekdy ma úmysl rozpuseny k dielu, ale nikdy nemá odtrženého umysla od diela, by nechtiel pracovati. Fol. 273. Mudry spiešnie napluje zmeškale vieci, zamatne vysvobozuje tvrdé obmiekuje vysoké srovnává nebo mudry vie eho kteru ciestu dojiti by miel a brzcie a rozšafnie každé vieci poznává, vidi rady mudrych z zjevných vieci nesnadných sie domnieva, z máale

;

,

;

,

,

,

,

,

lech velikých, z blizkych dalekých, z stranných ciele vieci okazuje.

Ty, jenž chceŠ mudry býti, nepohybuj tebu v netoiž lovieka, skladanie, ani, kto by pravil to skladanie, ale co by pravém bylo, pilnie patrž. Fol. 274. a. Aniž mysl, kterak mnohým, ale mysl, kterým by sie

Fol. 273. chut mluvicieho,

lidem

slibil:

b.

toho hledaj

,

mož

což

se cti

nalezeno býti: to

sie

u,

co

muožeš nauiti toho žadaj což ped poctivými muož žadano býti aniž u vy soku viec sie uvazuj v nižto, nebo pi nižto pebývati tobie sie

:

,

,

straŠno

by

bylo, odstupiti baznivo.

Fol. 274. b. Tehdy rady sobie spasitedlne pijmi, když tobie lahodi tohoto života sestie, tak sobie na plzkosti t. na mijejicich viecech nezdržiš, ani staviŠ, aniž daŠ svobod svým rozpuštným umyslom, ale opaiš sie, kam mas jiti, aneb kterak brzo k konci svého života došel by.

Kapitola druhá. O velikomyslnosti. b. Ale velikomyslnost, jenž také sila slov, bude-li v rozveliku bezpenosti živ budeš, svoboden, nebazniv a vesel. Fol. 276. b. Budeš-li velikomyslny aneb statený, nikdy sudnie Nebo o nepieteli tie kto hanie. nebudeš sobie vážiti pohanienie t.

Fol. 275.

nmu

tvém,

s

a

svém dieš, neuškodil mi jest, ale škoditi miel. Veliké zajisté lidskému rozumu dobré jest, nebáti sie, ani pohybovati, ale o sobie pozaanie t. dobré sviedomie, mieti a konce tohoto života bez bázni akati. Fol. 277. a. BudeŠ-li velikomyslny aneb statený, nikdy sudnie

.

.

SeneJca

:

o shrovnosli.

81

A

(opakováno až do:) škoditi miel. když joj u moci svj mieti budeg, za pomstu subie to poteS, že sie mohl nad nim pomstiti a nechtiel si. Fol. L'77. b. Nebo vicz, že veliké a poctivé Bj)Osobenie pomsty jest, odpustiti vinnému anebo nepieteli ty, jenž cbces býti velikomyslny, i žádnému na cti neutrhaj žádného nepodryvaj chytrosti. Fol. 278. a Zjevnie dojdi viezstvie proti nepieteli svému, nejednaj války, jedno le by prve opoviediel nebo lsti a chytrosti tie ;

i

;

nestateneho inie k zvitiezeni. Fol. 271». a. Budeš velikomysliiy, íkod nebudeí-li žádati bližnym, jakožto zufalec totiž žada, aniž sie lekaj jakožto baznivy, nebo bazniveho ducha nic jinclio neinij, jedné sviedomie nešlechetného života. Fol. 280. a. Ale ty, jenž chce býti mudry a velikomyslny, milu,

skrovnost,

ješ-li

piielisnosti

obež

t.

jiedla, pitie a jiných vieci, a vy-

sokost žádosti sve suž.

Fol. 280. ne

tolik,

kterak

Zadaj sobie, kterak mnoho by pirozenie žádalo, a

b.

mnoho

žádost lakomá by hledala, neb žádala.

Kapitola tetí. O skrovnost

i.

Fol. 281. a. BudeŠ-li skrovný, kamž koliviek t. chceŠ, dojdeS, aniž sam sebu dostateeu aneb zdržien byvaj t. by pátel nepoteboval, bez nich žádny nemož trvati; nebo ktož sam sobie dosti jest, t. že jiných nepotebuje, se zbožim narozen jest, jehožto nemož zbyti. Fol. 181. b. Ty, jenž chceš skrovný býti, vlož na svu zadost uzdu, a všecka kochanie kterážto tajuie rozkoši rozum táhnu k liiei

,

chu

odvrž.

,

Fol. 283.

a

Jez vedle

b.

sytosti,

s

skrovnosti

pij,

varuj sie opilstvie,

chceš zdrav býti.

Fol. 283. života

Ostiehaj sie, aby v hodokvaseni, nebo v kteremžkoli kterýchž lidi následuješ, aby vidien nebyl,

a.

obecenstvi,

tohoto

potupovati.

Fol. 284. a. b. Ty, jenž chceŠ skrovný býti, žádosti sve malým náplni nákladem, nebo jedno to na peci maš mieti, byt sie nedostalo t. tvému pirození ale jakžto k bozkemu obrazu jsa pipodobnien od jakož nanajviec možeš tiela k duchu pospiechaj sie pienesti aniž ,

,

,

;

pitomnych

rozkoši pidržeti sie budeš, aniž žádati budeš, kterýchž nePokrm tobie z lehké vieci bud ne k rozkoši, ale k pokrmu pi-

máš.

stup ústa sva, hlad bud k jedeni a ne vonie. Fol. 28Ó. a. XasledujeŠ-li piluie skrovnosti, nebydl rozkoŠnie, ale spasitedliiie, aniž chtiej, by hospodae znali po domu, ale dom po hos-

podái, neb maš pilen býti, aby dobe byl živ, aby lide na tie sie ptali pro ctnosti, ale ne pro rozkošný tvoj dom. Fol. 286. a. Ty, jenž chceš skrovný býti, nepipisuj sobi-e kte rychžs vieci neuinil, aniž chtiej vieti býti, nežli jsi, to najviec zachoAniž chudoba bud tobie neista t. ohavná, aniž zdrženie t. od vavaj jiedla a od pitie mrzko, ani sprostnost tobie bud ošemetná, již by totiž jiné chtiel klamati, ani lehkost rozumu bud neduživá, neb maŠ býti staly a mocny v rozumu. Fol. 286. b. A jest-li že maS malý statek, vsak duchu svému nevždy in trápeni*- toiž ncmut sie jiro to v svcui úmyslu, ati'/, svých 6 HanuS: Malý výbor. ,

!

,

;

Setieka: o skrovnosti.

82 vieci

plac, ztratlš-li jie,

vieš,

k spaseui-li jsu Fol. 287. a. b.

varuj

sie

prve,

aniž sie cizira div,

jim, ili

k

jich dobyvaji neb ne-

mrzký cli neb ohavnycli vieci Aniž ižadneho jiného viece bij,

Miluješ-li skrovnost,

než by pišly na

neb treskci, nežli

když

zatraceni.

tie.

sie.

Ty, jenž miluješ skrovnost, vie, že vŠieckny vieci ohavnosti. Od ieci také ohavných neb mrzkých zdržuj sie, nebo svoboda jich nestydlivost, nebo ne-

Fol. 288.

mohu

a.

trpieny býti,

krom mrzkosti neb

poctivost krmi.

Fol. 288. b. Kiei užitené viece, nežli ozdobené a ochotné mia pravé radieji, nežli výmluvné. Fol. 289. a. Ty, jenž miluješ skrovnost, pimiesiž na as pisnym ieiem kunstyky („jocos"), ale skrovné neb poctivé a bez úrazu dostojenstvie, ctnosti a stydlivosti, nebo smiech tresktanie hoden jest,

luj

bude-li neskrovny, bude-li dietinsky uinieny, bude-li žensky vypuseny. Fol. 289. b. Nebo hodného nenávisti lovieka inij smiech ne-

pyšný jest, nebo mysli pozdviženy, nebo t. ten loviek zlostný, nebo blažen, nebo z cizich zlosti popuzeny. Fol. 290. a. Protož potiebuje-lit as kunstykov, ty totiž kun-

ádný, nebo

dostojenstvim nebo s poctivosti, mudrosti in, aby tebe i žádny aniž tobie jakožto ukrutného, ani potupil, jakžto mrzutého byvaj kunstyk oplzlý, jimž by totiž kunstoval („uec tibi sit iocosa scurilitas"), ale vzacna mudrost nebo mravnost („sed grata urbanitas"). Fol. 291. Ty miluj viece skrovnosti: tresktanie tva budte bez utrhanie, kunststykovie tvoji bez mrzkosti, („sales tuae sine dente sint") bez kiku, chod bez hmotu neb bez dusu, smiech bez chechtanie,

styky

s

neobciezil,

,

ie

odpoivanie bez

lenosti,

a

když

jini hraji

,

ty

vždycky nieco poctivého

mysliti budeš.

Fol. 291.

b.

Jest-li

že skrovný jsi, pocblebenstvie varuj sie, a

tobie tak truchlo, chválenu býti od nešlechetných

lidij, jakto chvále pro nešlechetnosti („quam si lauderis (glossa: chválen by byl) ob turpia"). Fol. 292. a. Veselejši bud, kolikrát koliviek nelibiš se zlým: a zlých lidij o tobie domnievanie kivá k pravé chvále sobie pipiš. Fol. 292. b. Ty, jenž miluješ skrovnost, viez, že najtiešie pracie jest skrovnosti, pochlebovanie pochlebnikov odehnati, kterýchžto pochlebnikov iei rozum kterakus rozkoši rozpustieji („quorum sermones animum quadam voluptate resolvunt") protož nižádného lovieka piznie aniž zasluženij tve milosti skrzie nie skrzie pocblebenstvie nedobyvaj

bud

tie

;

,

jiným pistupu k sobie davaj. Fol. 293. b. Nebudeš pievažlivy (audax) ani zpurny (arrogans) ponižievati se budeš, ale nebudeš sebe potupovati zachovávaje vážnost, uapominanie budcŠ pijimati rad. Tresktani podložiš sie trpielivie, jest-li viez, žet jest prospiel pakli nevinnie, že hodnie tresktal by tie kto viez, žet jest prospieti chtiel, ne uškoditi. Fol. 294. b. Ty, milovnice skromnosti! ne ukrutných, ale lahoda ných slov bati sie budeš. Bud hiechov svých zahaniec t. od sebie cizych nebud pilný zpytatel, aniž byvaj ukrutný tresktatel, ale bez ha,

;

;

Seneka nienie opravcic,

:

o ukrocnoiiéi.

'53

&hy uapomcmitie vždycky lásku neb pokoru

tak,

hucIj

veselosti picilchaziel.

Fol. 29Ó. a. J'obluz(!ni neb zavinni lehco milost Javaj aniž povyšuj ižadnoho skrzie cbvalu, aniž umenšuj komu cti skrzo utrhanie poctivých ieei mliodlivy bud poslucha, sly.šienych hotovy pijiraa. Fol. 2[)ó. h. 'J\)niu, jenž tebie otazuje, tiišie odpoviez, svárlivému lehco ustup, aniž svarov rozsievaj nebo zbuzuj a jsu-lit ktei totiž svarové vzešli, rozumem jie odvrž i od sebe i od bližnych, aby k svaruom nebo k svadam nepišel. Fol. 290. a. Jsi-li skrovný, rozumu tvého tiela spatuj žádosti („observa motus"), aby mrzko nebyly, aniž proto jich, totiž žádosti, potupuj „contempnas"; žiet sie tajie, nebo nicf nenie plátno, že by ižadny nevidiel tvých ohavnosti, ponievaž (sic) ty sam vidiel by. Fol. 296. b. Ohbity bud k dobrým skutkom a nelehký, ustaviný, neprotivný, skromnosti milovnice! nebud tobie neznámo („inco^nitum," glossa nesnadno), ani protivno, všeliké vieci mieti poznanie. Fol. 297. a. Všiecky lidi sobie viehlasny („pares") uiniš, menŠich pychaje nepotupuj, vyšich, nežs sam, pravic živ jsa, neboj sie, u vydáváni posluhovanie nebyvaj zmeškaly (j^lossa v uinieni služby ne,

,

,

,

i

,

(

:

:

bud zmieskaly). Fol. 298. a. Aniž vidien bud ukrutný nasilnik neb dra, všiem bud dobrotivý, nižádnému lahodlivy, ne mnohým byvaj obecen ale všiem roven zachovaje vaznost poctivosti, ostiejŠi neb krutiejši bud v sudu, nežli v iei a jasniejši životem skrzie dobré iny, nežli obliiojera krásným dol)rotivosti bud milovník, ukrutenstvie hyzditel, poviesti ,

,

;

dobré od svých bližnych rozsieva, aniž sve poviesti, ani cizie nenavistivy byvaj. Milovnice skrovuosti falešným poviestem, zlým a neistým uiukom a domnievanim najmenie vie. Fol. 298. b. Ale radieji nešlechetným lidem, kteižto skrzie tvánost sprostnosti („per speciem simplicitatis" glossa: skrze podobenstvie bud pokory) uškozenie niekterym hadovie utrhnuti by chtieli na cti najodporniejSi. Bud k hnievu zpozdily, k milosrdenství hotovy, v protivných viecech staly, v zastnych opatrný („in prosperis cautus"), a pokorný zatajitel byvaj cnosti pied nevdienymi, tak, jakžto jiných hiechov tajie; marné chvály bud potupitel a dobrých cnosti, jimiž ozdoben jsi, nebyvaj ukrutný dobyva. F o 1. 3oO. a. Skrovnosti milovnice nižádného nemudrosti nepoiedkeho a pravého bud mluvenie, bud poslucha tiechy mluvihrziej cích lidi, pisny a jasný i mudry („patiens, severus ac serenus"), ale veselých na cti nepotupuj ; mudrosti bud žádostivý a uenic pochopný. Fol. 300. b. Ty, jenž následuješ skrovnosti, kteréž vieci zna aneb umieš, bez otpornosti žadajicemu jich udavaj (,quae nosti, sine arrogantia postulanti impartire," glossa: bez zpupnosti prosicemu daj), a kterýchž nczuaŠ, aneb neumieš bez pokryvanie neumielosti jich sobie !

,

!

,

žadaj

udieliti.

Seneka: o spravedlnosti.

g^

Cvrtá kapitola. O spravedlivosti. Fol. 301. b. Po ciecli (sic), toiž po triech dieve psanycli kao vev nich psáno jest o tech ctnostech, toiž o mudrosti Ale likomyslnosti a o skrovnosti jest ctnost, jenž slov spravedlivost. co jest spravedlivost? Jediné pirozenie lidského tajné spojenie ku pomoci mnohých nalezené („nisi naturae tacita connexio in adjutorium multorum adinventa"). A co jest spravedlivost? Jediné nasie ustave-

—

pitolách,

,

nebo božsky zákon a svazek tovaiŠtvie lidského („nisi nostra conseu divina lex et vinculum societatis humanae"), nebo v ni neuadiejme sie býti toho, což by nebylo potiebno k ctnostem mému (?) životu, ale užiteno jest, což by koliviek ona, t. spravedlnost usudila („in hac enim non existimemus, quod non expediat, expedit enim quod-

nie,

stitutio

cunque illa dictaverit," glossa: uložila-by,). Fol. 302. a. Protož ktožkoliviek tee t. spravedlnosti následovati žadaš, tehdy najprve boj sie boha a miluj boha, aby milován byl ot nieho, nebo milovati budeš boha, ac jeho samého v tom následovati buaby chtiel vsiem prospieti a ižadnemu neuškoditi a tehdy tic vŠideš ckni nazývati budu mužem spravedlivým a vsickni následovati budu^ tebe ctiti budu a milovati. Fol. 304. a. Nebo aby spravedlivý byl, netoliko nebudeš Škoditi jiným, ale také Škuodcie zdržovati budeŠ, aby jiným neškodili, nebo žádnému neškoditi nenie spravedlnost ale od cizich vieci zdržeuie. Protož od ciech ctnosti poni, aby nebral cizich vieci, až k vietim skutkem spravedlnosti proveden byl, by toižto, aby také jiaym vzaté vieci navracoval a je lapáky, aby jiným k bázni (ne) byli, treskci, držuj („rapTy, milotoresque ipsos, ne aliis timendi sint, castiga et cohibe"). vnice spravedlnosti i žádného pochybovanie ieci svaru nejednaj („ex :

;

i

,

,

—

!

nulla vocis ambiguitate controversiam nectas" glossa: iií spojuj}, ale kteraký jest úmysl piluie pat, nic tobie nebud pilno, by potvrzoval. ,

ehož nevieŠ, nebo odpieral. („Ale, ty hospodine! smiluj sie nad" ...: pipsáno, aniž by bylo v textu latinském.) Fol. 305. a. Ale o náboženství a o viee („de religione," glossa: kdež sie koliviek o pravdie mluvie, o svatosti) umiej sie piinovati nebo maŠ viedieti, že by pak v pisiežnem právu („in jure jurando") buoh nebyl žadan, k sviedecstvi jestlt nežadajiciemu t. jeho sviedek bude, avšak nepominuj pravdy aniž spravedlnosti, (ne) piestupuj zákonu. Fol. 305. b. Jest-li, že by niekdy pinucen byl, požiti lži, popihodilo-li by sie, ale k pravdy zachováni a živaj ne k oklamáni nebo vypravdu lži vysvobodit, nebudeš lháti, ale radieji vymluvati pravovati budeš pravdu; neb tu jest poctiva piina t. vyznáni pravdy a spravedlnosti. Fol. 306. b. Spravedlivý tajných vieci nezjevuje, nebo tajné vieci taji, a které ma mluviti, mluvi, a tak jemu hotov jest pokoj a bez,

,

,

•,

,

,

pené

utišenie

.

Fol. 307.

.

.

Protož k tiem cnostem spravedlnosti pilnost pilok smrti tvého skonenie akati budeš, tesknosti tohoto svieta, vesel jsa v duchu, pohrzieš, pokojný jsa; nebo žiš-li,

a.

vesel jsa a nebazniv biehu

Seneka: o soitmSm

tichy ni'pok()j»yli

k jioslediiim perabis.").

.

.

ji

ncsvadnycli

i?)

ctnosti.

g5

j)uotek akiiti hudeŠ, a

tumultuosa expectabis, socurus ad

(^„(]uietu8

bezpeen

jsa

extrema pro-

.

Kapitola pátá. Fol. 307. b. Protož tiemi sposobarai ty tyi strany cnosti dokonalého tie muže inie, mieru pravosti jich poctivým obyejem života

a

zachovávati budeš.

Fol. 309. baznivy

a.

Nebo mndrost

(tva),

piestupi-li sve ile, chytrý a

nazván budeš:

nebudeS k dokonalosti stihatel tajných vieci zpytatel a všclikakych Škodlivosti ukazatel budež nazván nepietelem baznivym, domnicn budeš, by byl nejistý, pilný k oklamáni bližnieho, ,

,

vždycky niecieho

sie bojie vždycky niecieho hledaje vždycky nietco hanieje a najvtipniojŠie sva domnievaiiio niekteremu lovieku k tresktani ,

piinieš zdviženim a nevicrny potrha

,

prsta k potvrzeni tvého umysla; nazván budeš chytrý a sprostnosti lidské nepietel a pilný patitel

hiechov

a najposlez, jednym jménem ode všiech zlým loviekem nazván budeš. Protož v ty poskvrny mudrost neziezena lidi zavozuje. A ktož koliviek v te chvále mudrosti prostednic pibývá, nic hlupeho v sobie cizich,

nemá, ani lstivého.

Fol. 310. a. Ale velikomyslnost sila nebo statenost, jest-li že nad mieru by sie vyzdvihla, init mužie hrozicieho jiným, rozpáleného v zlosti, sie zamucujjcieho, nepokojného i všielikake výsosti, iei a skutkuov zpozdilu poctivosti pospiechajicieho. Kterj^žto po vsiecky asy oboie pychy pozdvihuje, jakožto hovadny loviek ma posmievan býti. Jaket pokojné vieci zbuzuje k nepokoji, nebo jinehot tepe, jiného zahanie, ale akoliviek smiely byl by valenik, vsak mnohých vieci náramných mimo svoj úmysl trpieci nebude moci („tamen multa extra se valentia ferre non poterit"), ale, anebo hanebný vezme konec, nebo potupnu sobie ostavi pamiet. Ale miera nebo zposoba velikomyslnosti jest, ne býti baznivym loviekem ani smielym bez rozumu. Fol. 311. a. Potom pak skrovnost tiemito ily tie suž varuj sie, aby skupy nebyl, aniž domnievajie sie a baznie^^ie ruku sužuj, aniž také k peniezom zienie pikladaj, nebo taká, a tak mnoha skupost, obražena ,

:

tiemi

nepravostmi

,

hniti a hynouti bude.

Protož tiem

pravidlem pro-

stiedka skrovnost zachovávati budeš, aby ani rozkoši poddán jsa, marnotratcie nebo smilný nebyl vidien, aniž lakomý, skuposti mrzký, nebo zatvrzeny byvaj. Fol. 312.

a. Spravedlnost posléze tiem stiedmosti drženim zpravovaná ma býti aby vedenim ustavnie hladkým nepohnutého vždycky umysla rozumu zmeškalosti ne) následovala, kdiežto o velikých, ani najmenšich bludných lidi hiešich opravovanie pee nenes, než volnost hriesnym neb pochlebujicim tobie lahodnie aneb posmievajicim sie zpur,

uie piepustieŠ, aniž opiet pielišnie.

a

Fol. 313. b. Protož, kto život svoj k užitku, netoliko vlastniemu, ale také mnohých, nehodnie („inculpabiliter") dosieci žada, tu divie eených cnosti zposobu v kakostccb asuov, miest, osob, pi tu stiedmosti stezku drž, al)y v jako niekakem prostiedku pi-

pii

Nápisy a prpovidky.

gg

jak ti skrzie pikre od zevnit spasti („praecipitia," glossa: paaneb sam vládna sebu, vystiehal sie nemudrosti, aneb zataziejiaut deficientem contempnat cie mstil lenivosti („ipse devitet insaniam ignaviam"). Deo gratias,

stoje,

denie),

,

4. 1.

2. 3. 4.

Nápisy

éi

prprovídky

17.

veku.

Sedlákovi nikda nevie, jest mnohý horší nežli zvie. Nic neyní dobrého v boji, žadame beyti v pokoji. Nic není dobe v pokoji, žádejme radší být v boji. Urozenost jest istá ctnost; krása, umní za nic nestojí, když peniez není (pipsáno lež arcimezek psal). Co jest do clovieka pivietivého, když v niem není srdce upi:

5.

16. a

!

mného. 6.

Urozenost jest istá ctnost, co psobí ji? istota,

tichost, po-

pobožnost. 7.

g.

S bohem a s poctivostí, rozmnožuje Já na vidi milého boha zanechávám let ídí sám.

se

mé

Štstí.

kterýž mfij

,

dm

mnoho

ve svetie nezachovám, nech se zle, nebo dobe chovám. z holá nedbám, když jen od boha zdraví mám; s bohem a s mou poctivostí, rozmnožuje se mé štstí. jest má nadje, a ten, kdož co dobrého peje. 11. Pán 9.

10.

Všem

Na

se

žádného

mn

bh

(V knize 54. C.

21.

na deskách, rukou

17. století.)

12.

Pán buoh smutných

13.

Kdež sie žena muže nebojí, tu hospodáství Co milo nám, to nechce k nám. Co nás nuzí, to sie nás drží. Co pro buoh dám, to naleznu tam. Co mi zde ostane, neviem komu sie dostane.

(Rukopis

14. 15.

17. F. 3.

srdcí (v nieho uFajících) potieŠuje.

na posledním

listu s

(Na desce pední rukopisu

roením:

11. E. 2.)

1543.)

zle stojí.

ODDLENI.

ví.

1

.

Nenávist

Staro

-

Cech

v

ohledem cizincv.

(Z rukopisu papírového, fol. z 15. vku, jenž obsahuje rzná bývalá práva zemská ku pr. Ondeje staršího z Dub: vý-klad na právo zemské a t. d. List 115. b.)

Za asu kniežete Sobieslava Vyšehradského a vévody eského stalo na hoe nad Botiem, jenž slov u sv. Jana na bojišti, tu jest Sobieslav porazil bratra svého mladŠieho a jav jeho dal jej do vt

se pobiti

i

miesta Pražského u viezenie do dvora svého jenž nynie slov n 8v. Barbory a to proto že jest byl cizozemce v miestie Pražskem vzplodil i na zemi a z nich nednikov nadielal. Tehdy pani koruhevni zemSti smluvivše se vyknuti mezi nimi uinili pod takovu úmluvu, aby šieho

,

,

,

i

žádny cizozemec v Pražskem miestie ani v eskem kniežetstvie žánebyl uinien pod uezanim nosu a to v duchovnim v svietkem adu, ale aby za hosty byli držani.

dným uednik^m i

(List.

120.

a.)

Serenissimus princeps et dominus, dominus Vladislaus Dei gratia Bohemiae rex etc. cum dominis baronibus et clientibus in pleno judicio ad consensum et voluntatem principiim, omniumque dominorum et clientum et Pražských miest i Jiných mie.if ac totius concivitatis regni Bohemiae in synodo comrauni všeho kralovstvie, quae fuit anno domini 1486. Královská milost se pany a vladyky nahledŠe pilnie v starodávné ziezenie a ustanovenie, což se zamkuov a hraduov, tvrzi v kralovstvi eskem odcizovanie dotye kterak jest pod velikými pokutami ziezeno a utvrzeno, aby toho nebylo, teež i nynie milost královská se pany a vladyky na plném sudu ziece na to, aby taková viec skodna teto korunie nevznikla, k záhubám a k Škodnému roztrženij nepišla i nalezli a ustanovili za právo vuobec: aby po dneŠnij den žádny z kniežat, panuov, vladyk kteréhož koli stavu, bud duchovni, bud svietsky, svých hraduov, tvrzi miest i všelikterakých zbožij v kralovstvi eskem cizozemcom, budto osobám vysokým nebo nižskym, nižádným neprodávali, nezastavovali a nezapisovali nepostupovali ani nezmieniovali nižádným N-ymyŠlenym obyejem, nic sobie ku pomoci neberuc, budto svobodných manských nebo zápisných bez povolenie jeho milosti královské i potomnych kraluov eských. A jeho milost královská potomnij jeho milosti královo CeŠtiJ neraili a nemajij k takoxym viecem nižádného po ,

,

,

i

Prostedky proti moru.

38

Pak-li by kto pes tento nalez které dáti bez rady zemské. hrady, tvrze nebo miesta aneb jinee vŠelike zbožij zastavil, prodal, dal neb zmienil cizozemcom, jakož svrchu doteno jest, ten aby ztratil svu est a jmien byl jakožto psanec a zhubce kralovstvie eského a z zemie vypoviedien a žadnym vymyšleným obyejem aby zase nebyl navracen k cti duchovním ani svietskym pravém. A ten každý cizozemec, kterehožkoli stavu, pes tento nalez co by takového kupil danee pijal anebo zástavu anebo smienu, penieze sve aby ztratil a zámek ten nebo zbožio aby na kralovsku milost spadlo nebo spadly a král jeho milost s radu

volenie

,

,

A

se pihonebo poruiti svuoj statek kterému cizozemci s kralovsku jeho milosti voli, tehdy prve nežli v to uvieže, ten cizozemec ma naped ujistiti, aby žádného jiného pana diedineho nemiel, nežli krále eského korunovaného a ve všech povinnostech aby se srovnal s obyvateli v zemi eské,

zemsku

to

aby

na obecnee dobree. koruny chtiel dáti

obrátil

dilo a který obyvatel

Prostedky Staroechv

2.

(Z rukopisu pap. ve

— 15.

ze 14.

fol.

eské. a.

Zprava kratka,

rýžto šelemny

17. str.

2.

pak žeby

jest-li

prodati

moru a nemocem.

proti

užitená

ale velmi

as i mor

I.

stol.

,

D. 10.

9.

list.

Srovn. Výbor z

lit.

458.)

šelemnemu asu,

proti

kte-

z dopustienie božieho stava sie a z biehu

planet a hviezd.

Najprve dobra

mor

jest, muož-li to býti,

aby loviek tu nebyl, kde

jest.

Druhé, aby banie ani strachu o moru nemiel, neb o tom asté mluvenie a rozjimanie pivodij lidi v nemoc. Item, když jest as Adhky a mokry, deštiovy neb mlhový, aby na než kam vyudete zapovietie takové ne mnoho vychodil ale prve kute nieim vonným jakožto bielym kadidlem (a tot jest vuonie výpolynts.em (pelynkem) a neb borná), ervenu lebedku, bobkem, ruožij jinými viecmi vonnými. Druhee, kdež leháte, prve než lehnete, když jest as vlhky neb mokry, at zakueno jest nieim vonným, jakož svrchu poviedieno jest, aby dym ten opravil povietie nakažiene. A to ma inieno býti tyikrát do tehodne. Item ráno, prve než mezi lidi puojdete aneb na povietie, mate vždy pijeti lektvai jako vlasky oech aneb menie jenž slov dulcemarum, aneb prachu, jenž slov prach mistra Kistana a toho pijimaj jednu v tymdni jako vlasky oech s vinem aneb s jišku semence ozimého. Item, ktoz toho nemajíj ale poživajte citvaru, hebikuov, tevdavy, kozliku, bedrniku jalovce, neb vlaských oechuov jádro oblupie ,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

by nemleli i tiech koenij neb každé z tiech topeniku chleba režného omote vu ocet 8 cibulij a to sniezte, aby vždy lanij ven na povietie nevychodili Item kdy jste mezi lidmi vždy mate nieco vonného jakožto po-

s

ruthu

jest

opera.

Pak-li

k tomu dobree,

;

ale vezmiete

,

,

o

mum

89

neduzích lidských.

ambrae neb pclyniok, Tiiajoranu, brotan neb liubu omoic vu tom hebiky i-ozeti neb coxJ)y nejvonniejsiebo miel, orao ,

ocet a v

v

i

hubu, jenž spongoa sbivo a k tee vonieij. Iteui neraa trpiena býti Siezcn ani hlad, ale asto jiesti a piti mate, pomalu a vždy naped nieco kyselého, viec peífiteho poživajte, než s jichami; ovoce sie varujte všelikterakých ryb, a mleneluj a všech krmij hrubých. Item do laztii obecné nechodte, ani s takovými neinocnymi v jizbie neb v svietnici byvajte neb sed«ijte. Pak-li by chtieli k niekomu jiti, ale miti mate nieco vonného v ruce, i také v ústa nieco zavzieti mate. l*ak-li chcete do lázni jiti, nechodte k mnostvij lidu a prve pijmiete naped psaného prachu z apateky z semence ozimého udielanym jišelem s vinem, s pivem, z toho, s chceš. Neb chcete anebo ráno vzieti dryaku jako leskový oech, a rozpustiece s vinera, v nicmž jest natnik vel, to vypité a tak do lázni jdiete, v suše se potte a po laznie najmen za hodinu nejezte, ani pité, a prve vodu, to jest mo, od sebe puŠtte. to

i

im

b.

Zpravn

o

neduziech lidských

62).

(list

Mistr Ipokras najvietŠij, žie nikdy takový sie nenarodil, jakož jimisti o niem pravie, ten takto pravij žie zdravie jest kratke a uenie dluhe a nesnadné, neb zdravie ubyva den ode dne, ale uenie od mnohých vždy pibývá. Protož on ui krátce a to uenie latinie

nij

:

vam

esky

vyložiti. Ten mistr pravij, že lidee tlustij a proto tlustij majij menie jiesti a lechke pitie piti a majij peovati a od toho budu lehi. Znamenaj zie všecky nemoci, kteréž su od pirozeného jedenie a pitie, když bude málo jisti pak-li su nemoci od hladu aneb a piti, tehdy se tiech nemocij umenšij od žiežni tehdy skrovným jedením a pitim bude zdrav; nebo všeliká

jest a ja

prve mru,

chci jie

než churavi

,

,

;

,

nemoc jest Znamenaj,

od jedenie a pitie pichazie pilišneho než jiná. ve vŠech dluhych nemocecb jakožto quarternie totiž jemu tvrtý a tvrtý den zimnici tehdy škodij tomu nemocnému málo jiesti a piti davajij, v tet nemoci sejde. Znamenaj žie ve všech neraocech zimninych aneb v jiných nemocech užitená jest tepla krmie. Znamenaj, když chce nemocny tranku uživati žet prve ma života poistiti aneb jej obmiekiti syropem a tiem snadnieji trank nemocného Znamenaj, žie ižadueho lekastvie nemajij dávati, ježto na projde. chyšku chodie v prvni nemoci, neb jest nátura mdlá a nemuož toho snésti. Znamenaj když loviek smysla zbude v nemoci, usne-lit v tom, tot jest smrtedlne znamenie, pak li se brzy oblechij jemu, tehdy neume. Znamenaj, když se nemocny z nenahla pepadá, ten se také z nenahla popravi. Znamenaj, když loviek jie, ano se jemu nechce, z jest mdlá. toho také nemoc pichazie, neb když nátura nemuož zažiti Znamenaj, žie zimnice, jeŠto tvrtý den by^•a komuž jest od studenoale sti ten ji dluho mieti bude, na podzim a zimie jest tiežka leiti horkosti Hist fi2. b.) a kteráž teti den by va od letie spies mine od horšie, jenž žie

,

,

,

,

a

,

,

,

:

i

,

,

,

,

Prostedky proti nemocem.

90

také letie mine. Znamenaj lekastvie, tehdy bude nemocen.

jest-li

Znamenaj lekastvie, když

reuma poina

horkosti,

mnoho

c.

V

,

se

——

loviek zdi-Rvy a pijímá

(list

62. a).

ukazuje jako malitka zrnce, tot znamenie, žiet se reuma poina. Takto je zbudeS. Vezmi kadidlo biele a tiem se pokad at dym v ústa jde a v nos a ústa otevi a pijimaj zrnce neb dvie z jitra a veer, a to in za ti dni a pokadiš se tikrát za den i budeš jie jistie prázden. vodie se

,

d.

:

Komuž ustavin

v hlavie neb v

znij

uŠi

(list.

68. b).

Kaž jemu hlavu oholiti a zeti tu zelinu jesto slov niemecky oppe a esky opich neb miik, tuk, jenž z nieho vynde, smieŠ s olejem ruoženym i mas tiem hlavu tej^lyra a potom obij dobe. ,

e.

Kto

ma

lam

dnu, jenž v hlavie

jeho neb jinde

Ten vezmi hrušky plane vietviko

69. a).

(list.

svrchnie a listky,

jelenieho

piiniž k tomu sádla by všeho v mieru býti mohlo kancoveho ale ženám svinieho i ztlu to spolu a ztluka v moždiei i neb to miesto, ohej to u ohnie potom to proced i maž hlavu tiem kdež tu dnu maš vždy dolu mazati po bolesti. Proti reumie vstr sobie v jednu chiepi kus edkve a v druhu kus druhy, a tež bedrniku vstriti muožeŠ, a poteet ven (list 70. b.).

koenie kus

,

at

,

,

,

,

,

;

O jalovci

f.

tuto znamenaj.

žie sedm neb deviet zrn jaMistr Jezerus z Paižie tak pravie lovcových ktož ráno pijma, velmi mozku a hlavy posilnujij, oima pomáhají velmi, prsy istie, hlas zvelebuji, otok neb zapuchovanie odha nieji kamen lami reumu rozpuŠtieji a proti vodie a jedu spomoc inie; také vuoni dobru z ust davajij. A olejem jeho hbet mazaný veliku pomoc inij všemu životu. :

,

,

g.

Kdyžby

žižala v ucho vešla

Vezmi beskoveho deva

(list.

72. a).

a kuoru s polinku, ztluiž to spolu, v ucho, umet. Jinak k tevuiz. Vezmi persuariam, esky rdesuo, ztluiž je a vydav z nieho tuk jeho, zatkaj bavlnu to ucho puŠtie v ucho toho tuku, a at ležij na uchu zdravém,

vydaviš, a potom

to,

listie

což vydaviš,

vlij

,

a

umet,

tot jest jisté lekastvie.

o h.

O

zimnícij vezdajŠij

tilu lidském.

'Ji

loviekcm na vsaky den tese

ješto

,

Siiáf.

104.

(list*

a).

Také

pišij tato slova na jablce, rozkrojicc neb rozdielcc jablko na prvnij stranic piSij tato slova: nesmierny otec; a na drube dadic prvnij stranic: bczsmiíTny otce a na tctij stran: vieny otce, den prvnij stránku na ctitrobti snicsti, a druby den druhu a tetij den

na

tree

:

i

;

tctij stránku.

Najprv

i.

o

mozku

(221. b.).

Mozek jest ud pr\'ni uŠlccbtily božsky v niemž jest poátek smysluov; pichavy barvy biele, a ma ti stránky, prvnie jest pednie, v niž jest rozmyšlenie, druha prostednic, v niž jest rozum a tetie jest zadnie stránka v niž jct pamiet a jestit zaklad vSeho ticla a ,

,

,

—

spasenie duse.

,

Oko jest ud okruhly, jasný, z sedmi lupin a ze ti vlhkosti] ustaveny. Oi jsu okénce duše, jiraižto vyhledá na sviet a rozsuzuje liarev rozlinost a zposoby mnohee na svietie. Uši jsu udove zatoitij, dlubnatij a odvoitij, a jsu sluhové duŠe, jimižto duše rozlinost zvukuov a hlasuov rozsuzuje. Ztibove jsu žernove a dielitelee pokrmu, jimžto byva pokrm zetrien a zemlen. Srdce jest ušlechtily a cil také všech uinkuov, jakož pravi mistr Galien: úinkové vŠelikteracij v mozku sie poinajij a v srdci sie skonaji. Žaludek jest hospoda, když sie ten zle ma, tehdy všichni udove

—

—

—

—

zle sie raajij.

—

ud prvnij lovieij

Játry jest sie stava (list

—

124).

D.

17.

spis

10. fol.

pítomný

jehož píklad viz ve Výboru slovné 16. století v

požitie

Zlomek snáe.

3.

(ástka rukopisu 16. stol. Zdá se

v niemžto najposledniejŠie

,

II. 1. 2.

cis.

15. stol. neb ze zaátku pouhým rejstíkem, než úplným snáem, 574. Viz též: Písemnictvo eské hvézdo-

na pap. List 239. Ruka

více býti str.

knihovn Pražské. Musejník.

1862.

— —

213.)

str.

hrom neb himanie slyšeti, zisk znamená havrana vidieti z domu nco vžiti smrt z. havrany proti sobie vidieti, husle neb pištbu slyšeti ei marné z. hodiny nepáteli z. havrana vidieti létati, hádanky neb svary z. slyšeti, zmienienie miesta z. Hosti vidieti do domu vniti, svar z. nob závist hlavu hielu mieti zisk z. hlavu s nedluhymi vlasy mieti, hlavu miestem dobré vieci z. hlavu bolu mieti znamená ztrátu. oholenu mieti, pietele ztratiti, z. hlavu svu vidieti myti, z. od bichu vysvobozenie hniezdo ptate vidieti, hviezdy vidieti, vesele z. ne})ateli sviezel niekteraku z. hovada neb hovado vidieti mluviti pemoci z. hrozny zrale hovadem sie vidieti, boha rozhnievati z. vidieti zármutek z. hmzny biele vidieti radost z. hada vidieti, Hromohitie vidieti

poselstvie

dobe

z.

—

,

,

—

—

,

—

,

—

—

—

—

,

—

—

— —

—

,

—

,

— —

,

;

;

:

:

;

:

Uspsóllost pri

92

—

stolováni.

hada neb hady pemoci, nad nopieteli zvitieziti nepietele ujiti z. hroby vidieti, bezpenost z. kádrovati se ve spanij, bezpenost z. holiem se vidieti, nebezpeenství života z. z. hru niekteraku vidieti, smrt rodiuov znamená.

— —

—

—

—

Pravidlo staroeské iispsobilostí

4.

(Vyato

z

na list

3.

pi

stolování.

rukopisu 13. F. 17. 4". psaného v 15. veku. Následující sta, jež stojí ze zadu, je psána rukou 16. století, mluvou nejmén do zaátku 15. vku hledí. I P. J. Šafaík za hodnou uznal tuto sta, by byla dána do tisku, jak sbírka tvrtá „Klasobrání na poli staroeské literatury," po smrti jeho p. J. Jirelcvi uveejnná dokládá. Viz ji v muscjuíku, 1862. str. 269. pravopisem moderníiii psanou.)

a

zvnlý

kdy siesti, Ktož koliviek toho zachová, poctivými lidmi jiesti, smutku i hanbie vždy odolá. najprve toto radim tobie, miej tyto vieci vždy pi sobie nehyzd nikdy jidla sobie nižádného, Pak-lit sie uda k stolu služiti, aniž puŠtiej v ústa nože svého, musiš mnoho umieti ale bud oblieje veselého. nuož, Ižice, také suol Chudým daj ástku z štola svého ma jmieti na sobie stuol. svarov, šeptov nemaŠ ploditi, Sluha, ieŠe, a konvice, aniž mas co mnoho mluviti. runik, ubrus medenice. Ubrus ovšem mas istie mieti, Na stuol klad talee isté; zvlašt nosa jimž netieti est jest: miej sie na vŠem istie. Udali-t sie

s

suol

maš nožikem brati, mnoho plvati

a nemáš

na

stole

nikdy nespolehaj,

iedko neb nikdy nezpievaj. Také o toto sie pilnie snaž, hrachem, krup, jáhel nemaž.

Také

o to se snaznie potazuj,

a nože mastného neoblizuj.

Dále o to se snažnie postaraj, a v zubiech sie pi stole neparaj. Viece tie napominam z toho nedrbaj se pi stole mnoho, a také nikdy nepij, dokudž v uštech krmie pnij. Také krmie maŠ dobe žiti chceš Škody i hanby zbyti.

a

Viz, byt

ieŠe netekla,

a stuol at sie neviklá, drobty hned sbieraj s stolu

nadobie neistého nenos k by neisté bylo,

stolu,

ježto

by tebe nezahanbilo. stuol po jedné krmi nos, dvu krmi po jednu nenos. at

Na

asto piva nalevaj, hojnost chleba vždy mievaj. A vesele zpuosob všecko vždy, a tak dojdeš veliké cti. Co iniš, in vždy ozdobnie, nesluž nikdy hostem zlobnie.

A a

tak vzacen mnohým budeŠ veliké nabudeš.

cti

PísnS milostné.

Tuto

5.

když

se vypisuje,

pi

niaa (Z rukopisu

clices za stuol siesti,

jidíe a

pi

nápoji

G. 14., kdež na zadiú tlescc

7.

93

kterak se

jniieti.

drobn psaný

lístek

z

15. stel.

se

nalézá.)

by

krmie, kteréž jies a piješ, ke zdnavi pišly, dobru mysli. Svlcka s mysli sve hniev, tesknost zle neb tiežke myslenie a maŠ jisti a piti v dobrcc mysli neb astokrát piehazi se, když jie a pije loviek ve zle mysli, v hnievie a v zamutku, v tesknosti, svrže v tom mysl svu, že dobré krmie ve zle se jemu obratie, ueže množ tak býti, žie jakke v jed se clovicku obratij jako zase v dobré mysli v utiesenie a u veselij že zlee krmie jedovíite neuškodie; nebot vypravuji mudrci, žie silné moci, silné mysli nenie nic nepodobného. Protož niekdy velici lidee znameuitij z naueenie mudrycb mieli su hudce a utiesenie pi svém stolu aneb scdanie k stolu, nebo hudba dobra pevelmi mysl tiešie a svobodnu ode všeho tiežkeho myslenie, od hnievu a tesknosti cinie (^hceš-li,

mas

siesti

za

at

ti

stuol

sviij

s

;

,

;

i

,

,

.

.

.

Staroeské písn svtské.

6.

a

(Píklady zde podané mají vbec ráz 15. století do sebe mnohá dle nkteré prípisem vrnji zachované formy upomíná, že byla juž v 14. století složena. Zásluhu, že^ upozornili na dležitost písní tchto sbíráním jich mají, mimo Celakovského a ŠafdHIca hlavn Fr. Palacký (k p. v asop. esk. mus. 1827. seš. IV.), V. Hanka (k. ]). v asop. esk. mus. 1838. str. 295. 459; 18.39. str. 17.) a v nejnovjším ase Jul. Feifalik (k p. v knize po smrti jeho peasné vyšlé: Altechische Leiche, Lieder uud Spriiche des 14. und 15. Jahrhunderts mit einer Einleitung und Anmerkunpon. Wien. 18(32. .Sitzungsbor. der j)hil.-hi.st. Classe der kais. Academie d. W. 89. IM. str. 627.) Velkých zásluh plna a chvály hodná je i sbírka pán Erbenova: Prostonárodní eské písn a íkadla. S pílohou nápv, již jjoal v Praze r. 18G2. vydávati, jelikož i v nynjších písních prostonárodních mnohá staroeská píseii i prostonárodní i umlecká se kryje, poínajíc juž písnmi Kralodvorského nxkopisu jež v pravd a právem oceniti Feifalíkovi co kacíi národnímu nebylo dáno, vládnul i duchem i uenosti nevšední. Sbírání všech tch písní, spoádání a ocenní jich eká ješt svého hrdiny, jenž by takovým spisem podal djinstvo vzdlanosti ducha eského, co se týká osobností školních, pohlavních a jednotlivostí vbec.) ,

,

,

,

a

pomr

2.

1.

Všemohuci bože! bych to pravie poznala; Bože! dajž mi ten dar, abych srozumiela.

Zadost, panno mila!

mam

s

mam

na

tebu mluviti, žádost ve dne v noci

^

R.

tio

Neb

s'

hledieti.

me

utiešenie

víc než drahé karaenie.

Protož, panenko utieS

mne

žet sera

z

na

ma ...

vždycky pro

mne

R. Zie j''^kž

Chtielat

tak miluješ

ei

bych

s'

oznamuješ. vieru pieti,

bych miela srdce na dvc

.

tie

v tuhách bez prestanie.

což jest

možného

rozdieliti,

!

Písn

Í94

Již ja, ružie stkviicie od tebe pry pjdu, již ja,

milostné a studentské.

Kec ja tvu dobe znám, by srdce poznala,

!

kvitku piekny

žiehnati tie budu.

R. Budeš v

mem

srdci

ec

tva oznamuje,

neb

jest ušlechtila.

R. Ale mnie se tak zda, žiet žádny kraŠŠi není, kromie tebe, moj milý! nadevšecky ozdobeny

na každý den i v noci, kdež sie kolviek obratim,

k

tobie sie zase navratim.

jakožto panic krásny. 4.

O

moj najmilejšij

!

když ode mne, pry (pry?) pnojdes, smutku zbudu (?), když (sie) se mnu rozluciš.

A

ja tie dobe znám, a jiného nežádám, než aby pamatoval,

R,

Skrze kolio sme se, moj milý shledali, skrze koho sme se, !

milosti spojili.

R. Dajž tiem buoh dobry den, až do smrti Šastny sen. Chtielat bych mu sie odslužiti, bych miela mnoho podstupiti,

kdež by koli jinde býval na svu naj milejší.

pro takové zjednanij. v jakém omylu vzel Fejfalík domnívaje se že po(Již píklady sbírku staroeských písní. Cena tch písní nesmí se posuzovati dal úplnou Po poslední písnice následoslovy jich toliko, než nápvy, jež bohužel schází. valo' v rukopise 1. F. 12. 4^ ješt nco touž rukou psaného, což však nkdo pozdjší úzkostlivostí mravní puzen, nemilosrdn byl vymazal.) tyto dokládají

,

,

tém

Detrimentum pacior i v každém asu usque ad mortem quacior vše pro jejie krasu.

nynie

Regitur nunc racio vše podle jejie vuole, obnixa turbacio

jakžto

me

Nam onie

srdce kuole.

ejus abseucia

smutného

pali,

o felix essencia

každý tvu krasu

chvali.

Celi sub cacumine nelzie (nenie?) kraSie

tvái

zodiaco fuimine

rovna slunené zái.

Velud

solis rádius,

(ut supra)

eminens ut gladius (ut supra).

Electa cordis unica nedaj mi zahynuti, tua ut (šunt) punica, tuhut chci vzplanuti.

Careo hoc famine, mohl vše vypraviti, vale in dei nomine,

Velud solis rádius zrakem srdce jyrojima, emiuens ut gladius

lyych

tuha mie podjima.

ten tie

ra

uzdraviti.

tu makaronskou dal juž r. 1829. V. Hanka (z jiného snad rukopisu?) odtisku? odkud se i s chybou tení? ), tisknouti v asopise esk. musea (I. str. dostala do „Výboru" (II. str. 646.): „objtixatur batio"* nedává pražádného smyslu.

(Píse

i

95

riaiié iniloHtné.

|K>jinoiioval „Stiuliosiis" snad proto, žo takové básn a písn skládali „s.diolans.- Následiijíií (nVse j)ojmcnoval „Laicus." Ohé písn najdeš bez titulu tt'ih v nikopiso eském „o sedmi vstupních" jednajícím: 17. F. y. na prídeStí pergamenovém, odkud ji pravé nyní (loden, 1863.) i Fejfalík vydal (str. 72).

Hanka

ji

„iáci"

i'i

Tajná žalost pi mnic kdyi.t mi jie nelzie zlet

at

bude,

sie to

u nie

nebudili'

bydli, vidati

:

prodli,

byv.ati.

R. Bych pobyl u nic do roka, zbyl bych .srautka i vsie nuzie netbal bych na zlého soka,

nechat bydli, ktož chce, v Nepamieti tet sie lekám, byt mne ke škodie netáhla

ra

tuzie.

pomnieti, za tot prosim, mocnie v srdce me sáhla. Jat pomnim jedinké slovo,

tys

.

mi pišlo k

tot

za sto let v

utiešenie,

mem

srdci novo,

potom do mého skonenie. Srdcet sie nemož dieliti, kdežt jest, tut jest vŠi silu piekna! ra ustaviná býti, chceš sluti viernu milu. R. S šerým okem sokoliku tobiet sem v tvu službu poddán, :

a

najmilejši andieliku!

ty

(Hanka etl:

s

erným okem,

si

mého srdeka

pan.

okem (asop. 1829. str. rukopis jasn podává

a

:

Feifalík

81."), s

(str.

73): s širým

šerým okem.)

9.

Andieliku rozkochany nade všiecky pievyborny, vše milosti plny, mému srdci zvoleny.

Ty

jsi

kvietek ovsem pievyborny,

tobiet služim beze všie promieny, ja,

(Píse

ta nalézá se vzácnou do sebe, že

v musejníku

pisvduje 1842.

I.

tvoj

sluha jediný.

na pední desce rukopisu má pipsanou i staroeskou

(str. 81.),

a

ji

17. F. 9.

n<;moturné zjednal

s

majíc tu obzvláštnost pepodal juž r. 1829.

Hanka ji

písní: „tajná žalost,"

emuž

ne-

staroeské literatury. 62. Feifalík, jenž též me-

ni rukopis, ni skladba rozdílná.*) .Srovn. líozbor z

str.

146.

Jungmann.

hist.

lit.

eské.

str.

lodii pipojil, str.

*)

melodii.

Hanka te t. takto Jungmann

chany. *

:

63.

.

101.)

„Ty jsi mého srdeka pan. Caldy vaUly andieliku rozkonenahlížeje do rukopisu a d&véuje v ctni Hanko vnu-

v

!

:

PisnS milostné.

96

10.

Juž se od tebe pry beru, moj milý sokoliku (sviti ž mi s jako ruzie sediec

.

.

.

,

)

(Zlomek ten najdeš na zadní desce téhož rukopisu 17. F. 9. Co podáno, je tení domnlé toliko podle elakovskélio v Rozboru 146.). Neb rukopis podává místo slova: „sviti" jist slova jiného, slu neitedlného. Tak se^ to má i se slovem: „sediec." hlavn Celakovského (str. 100.).

tém

zde v závorce je staroeské lit. (I. avšak co do smyFeifalík držel se

11.

Panno miiia tve k utieseni a k

milosti

!

priediž zdrava

i

libosti

veselá,

jak by sama chtiela, budto tlustie, nebo tence, nebled pies okencie .... (Tento zlomek nachází se rovnž, a to touže rukou psán, v rukopise 17. F. 9. knihovny vysokých škol Pražských a to na posledním listu rukopisu samého. Výbor podává tuto píse pod jménem: „pradlen k novému roku" úplnji, a to (íl. str.

642) takto:

Paní milá! k tvé milosti k utšení i k libosti

pediž zdrava a veselá, jakž by koli sama chtla. Bud! to tlust, nebo tence nevyhlédajíc z okénce,

by veténka nezlámala a preslénka neztratila.

Raiž a daj

to ode mne Buoh dobré

prijieti,

léto mieti!

(Výbor podává tu píse podle Hanky: Staroeská s\-itaníká (musej. 1838. 295. 459. 1839. 17.) z rukopisu Teboského, jak na nj juž r. 1827. Palacký v musejtudíž náš níku (IV. str. 8.) byl upozornil. Téhož se drží Fejfalík (str. 101). zlomek patrn je porouchán, má pedce svými varianty dosti zajímavosti do sebe, dokazuje zárove, že takové písn co národní bývaly vbec známy a rozšíeny. Místo: „pediž" je psáno skoro jako: „piedrž" ; m. „nevyhlédajíc z okénce" je skoro psáno: „nehle prie sukencie", co by se ovšem i ísti dalo: nehle pies okencie" (Feifalík te: „z uokence"). Skoumati nutno tudíž ješt, jaké je pravé tení a pravý smysl. Místo „paní milá" te však náš zlomek jasn a „panno milia'*. Srovn. musejn. 1851. III. str. 40. 41. Fejfalík str. 114. 115.)

A

zejm

:

neznámému výrazu: Caldy valdy, v slovníku svém (I. 215.) význam, vj'kíkník aby ponkud njaký rozum uvedl v píse. „Caldy valdy" je

coval

a hudby staroeské.

bu

Pivn

utudenlské.

97

12.

A

tebe nebudu, muoj míly

ja na alet

as

vidati,

budu viernie

pravie zpnminati.

Zpominauio, tot mi za radost zstane, po tobie, muoj najrailejsi pane! (Tuto milostnou

píse najdeS zadu v rukopise 12.

„Píse

sv.

17. II.

1-2.

rukou

15. století

psanou.)

Martina."

(V pokoutí latinského veskrz rukopisu 8. G. 15. (15. století) nachází se na listu 120. b. následující píse tf'kav}'ch ífi žebravých student o sv. Martine, jako jinde o sv. Jií i pi koledách, zpívaná. Prvníkráte ji objevil prof. V. Tomek v djích university Pražské (r. 1849. I. str. 80. 81.). Podruhé podlé mého pepisu Jul. Fejfalík r. 1862 ve spise: altechische Leiche, Lioder Ponvadž je vsak ve str. 98. „Výboru" vynechaná, kladu zde opt tuto podivnou a pamtiliodnou píse, abych ji eskému obecenstvu pístupnjší uinil. Zní pak podle rukopisu jak následuje :) .

.

.

1.

darovati,

Svatého Martina

Ratež

vSielika diedina

majic na pamieti svatého štiedrosti,_

dnes stiedrost zpomina: podle svého statku vesele

tunu

s

abychom v

eládku

hus, hus,

radosti

podle vasie cnosti

tunu hus

jie,

vino pie

tunu hus u pecnu mohli

8

vámi

jiesti.

beze vsieho smutku. 5.

2.

Ale

my

v škole vždy sedime,

Ale vy bratie mili majic na pamieti svatého Martina rytiere nynie v teto miee

vesele strasime;

nechcete-li husi dáti,

neb nas dusí chudoba,

dajte

školnici,

nevolni chudnici, mali i velici,

dva penieze.

toho netajime. 6.

3.

A

Protož dnes vesele, štiedre dobré voli vieduc vaSie mysli

v království nebeském

k vam sme zavitali, abychom dar vzali,

Amen

a nebo dusnost chudoby

bohu dkujice.

nas darujete, odplatu vezmete

zpievajice,

tudy odpustili. (Prof.

Tomek a

Fejfalík

upe?nu.

HanuS: Malý

tou: Štdi dobré vli! rukopis má „stiedry" píse je ponkud porouchaná.)

Patrné, že

výbor.

hus

!

:

Pisné studentské.

98 13.

Forma

ad plebanos ridiculosa.

(V jednom malém formulái rukou 14. století psaném, jenž se nachází zadu v rukopise 10. E. 13. 4". najdeš mezi písnými formami latinskými: „Superseripcionos" nadepsanými i práv otenou: „formu ad ]ilebanos" a to na 3. listu ze zadu. Jesti patrn opt píse tkavých student. Fejfalík ji podává z jednoho moravského rukopisu dle pepisu p. Boka ponkud jinou (Altechische Leiche, Lieder u. Spriiche. Wien. 1862. str. 96.) Text náš poslouží tudíž k pirovnání.)

patimur crudelia:

1.

famem prestet deus celi,

Carmen

v niemzto by byl rozum cely, describendi varia:

nos svevimus sepe rady jedli

bychom asto

sitim se^je pasái,

sme kukly

pro2)ili

pasy

i

pregrandi penuria. 6.

(?)

rádi,

Eesidentes sepe

soli,

sed ubi cibaria?

jedli

Non

preinopia: nos heredes nostre gáze když 7iemame, kto naam kaze

bychom

i

bez soli,

tristes

dolore sine gravi

žalujem, že

nemamy žadne krávy

neque volatilia: iu reprobum sensum nechtie

naam

qiaare

nic

facere convivia.

dáti,

daeno

Ment

dáti,

agunt talia?

velud rota

fixi

tak vždy bydli našie rota cum tota familia :

3.

nullius šunt verba doli,

Cohors nostra nunquam však by byla tohoto léta si

i

léta,

bychom

zbiehali

vanum

in

hory

i

doly,

šunt omnia.

vestra gratia:

jungens carnes, pisum pani dali naam jako pani pia subventamina.

(?)

Tale carmen vobis cudi, sami kudy que šunt placibilia:

již neviemy

o plebani

Deo dante sumus unesemet

i

!

o preláti

nerate naam z toho lati, quod legamus vilia.

sani,

bez sani

vestra nunc donaria 5 que donate nobis leti, neniet tieba k tomu precara potaria.

Dominant

nobis

9.

Ita

leti,

což

z

šiti

nejsmet takmie nikdy

sumus contemplati,

naam

dáte,

buoh odplati,

dando centuplicia: non decet nomen preterisse: Benešova sme tovaryšie ac scole familia.

syti.

rukopise moravském najdeš strophy ponkud jinak uspoádané, jakož se i nkterých variant doteš. Moravská píse je o jednu sti-ophu bohatší: pátá stropha

("V

poíná

totiž takto

Piang nUídentské.

Sacra

prázdná

imm

finita

inissa

misa hoc precordia.

Jest vždy naše

liorrent

Assidentes sepe (.Serfnií

99

soli

etc.

stropha ale koni se veráeví:)

Transfretantes multa vada, hrozná naSe vada,

tof Jest

quod desunt

victualia.

{Konec moravské pisn? zni takto:)

Non 2

licet

nomen

praeterisse,

ZlechuvaC Jsme tovaryše ac castri familia.

7*

h

—

é^sfeé

tíiiefeojij

kmh^

—

nákladem knehkupcctví: I. li. Kober v Praze vydané a k dosti ve všech knhkupectvích, jakož i ii našich jednatel:

Bájeslovný kalendá slovanský ili

Pozstatky poliansko-svátených

obadv

slovanskýcl

Uspoádal I.

272

str.

a

1

J. HaiLii^.

archová tabulka. Seš.

1 zl.

60

kr. váz.

v plátn

1 zl.

96

Hluboko zajisté vnikla doba naše u významnosf, již písn národní, pov písloví a jiné toho druhu starožitnosti pro národní život do sebe mají; byla tudíž vc docela zbytená, obšírn tu mluviti, jak dležité jest, poádek a Slovan pohanských poznati. vodní smysl pozstatk svátených

obad K monografiím chvaln známého v tomto oboru spisovatele adí se kalendá bájeslovný, literatue národ evropských v této zevrubnosti

i

jt

poi

neobvyklý, maje svátenou staroslovanského života stránku na základ porov vacího skoumání vylíiti, ale jen potud, pokud by jím pohanské obyeje píb nými a po celé Evrop rozšíenými se objeviti mohly.

echy, zem i národ, obraz statisticko-historický, jejž s pomncí jiných spisovat vzdlal Dr. Fr. L. RIEGER. (Vyato ze „Slovníka naunélio."') S mapou k 3 lovství eského. G02 str. Cena 2 zl. 40 kr., vázané vplátué

HATTALA,

Mart.: Obrazec Azbuky.

4

HEYDUK,

A.: Nástin bájesloví Slovanského a Germánského. Se 47 vyobrazeni 72 110 str. Seš. 64 kr., váz. Emanuel, uitel na reálce v Táboe: Elementární mluvnice jazyka fi 224 str. Sešitá 1 zl. 8 kr., vázaná 1 zl. 20 couzského. Jan: Pírodopisný Atlas živoišstva. 33 tabulek ve médi rytých, ol Vydán v 6 sešit bující 600 vyobrazení s výkladem o nejmén 12 arších.

KREGZ, KREJÍ,

jichžto stojí každý

s

vyobrazeními ernými 60

lorovanými

kr.,

s

vyobrazeními bedliv 94

KVT,

Dr. F. B.: Staroeská mluvnice. 129 str. Sešitá 1 zl. 12 kr. váz. 1 zl. 3C 1 Dr. K.: Djiny starovkého lidstva. Laciné vydání. 730 str. 42 NINGER, Karel: Historie literatury eské. 174 str. Sešitá 36 kr., váz. PAŽOUT, Dr. Jos.: Nauka o lovku. S 15 vyobrazeními. 100 str. Seš. 56

LÁNYI,

64

vázaná

Slovník ecko-nmecko-eský. Nové velmi laciné vydání. 48 arch aneb 770 1 zl. 80 Sešitý 1 zl. 40 kr., v tuhé vazb SPRÁVKA, Petr: Parni stroj. Struné pojednání o páe a použití této co síly Sešité 96 hybující. S 59 vyobrazeními. 118 str. STRAKA, Dr. A. W., assistent professor na universit Londýnské: Mluvnice 84 glická. 112 str. Sešitá 76 kr., vázaná ŠACH, Jan: eská fraseologie. Sestavená zvlášt ve prospch studujících na lách gymnasialních a reálních z nejvýtenjších spisovatel od nejstarší d 52 až do Komenského. 75 str. Sešitá 44 kr. vázaná VICHTERLE, František : ^ Struná mluvnice eská se zvláštním ohledem na i 156 str. Seš. 70 kr. vázaná 80 vopis eský ku poteb

echv

)

Nmcv.

Národní knhtiskárna

:

I.

L. Kober v Praze

1863.

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

:'G

5020 H28

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Hanuš, Ignác Jan Malý výbor ze staroeské

literatury