Hana Poláková & Dagmar Sigmundová

Hana Poláková & Dagmar Sigmundová

FLORBAL U DĚTÍ VE VĚKU 6-12 LET

Poláková Hana & Sigmundová Dagmar

Tento text vychází ze vzájemné spolupráce obou autorek a z bakalářské práce studentky Hany Polákové.

OBSAH „PRO“ a „PROTI“ florbalu

9

Grafické značení

10

Historie florbalu

11

Historie ve světě

11

Historie florbalu v České republice

12

Florbal v České republice v číslech

13

Významné florbalové akce v České republice

17

Systém soutěží odpovídající období mladšího školního věku

19

Stručná pravidla florbalu platná od 1. července 2010 se zvláštnostmi pro soutěže mladšího školního věku

20

Podmínky hry

20

Hrací plocha

20

Čas hry

21

Vybrané přestupky

22

Účastníci hry

22

Výstroj

23

Florbalová výstroj a její výběr

24

Florbalová hůl

24

Obuv

27

Charakteristika dětí 6 – 12 let (mladší školní věk) Tělesný vývoj

27 28

Poláková & Sigmundová

Florbal

Psychický vývoj

28

Pohybový vývoj

28

Sociální vývoj

29

Tréninková jednotka

30

Rozdělení tréninkové jednotky

30

Úvodní část

31

Hlavní část

31

Závěrečná část

31

Komunikace trenéra s dětmi

32

Pravidla 6P

33

Herní činnosti jednotlivce

34

Hry a cvičení na vybrané činnosti jednotlivce, které nejvíce trénujeme v období mladšího školního věku

38

Honičky (zaměření na držení florbalové hole a pohyb s florbalovou holí i bez ní)

38

Hry se zaměřením primárně na pohyb s florbalovou holí, sekundárně n a kličku a nácvik výhozu míčku

41

Cvičení a hry se zaměřením primárně na driblink, sekundárně na pohyb s míčkem

43

Cvičení zaměřené na vedení míčku

46

Cvičení zaměřená na zpracování míčku a přihrávku

47

Hry zaměřené primárně na střelbu, sekundárně na pohyb s míčkem

49

Hry zaměřené na nácvik kličky 1 na 1

54

Referenční seznam

55

4

„PRO“ A „PROTI“ FLORBALU Jako každý sport má i florbal své charakteristiky, kladné i záporné, které pomohou při rozhodování, zda je právě tento sport pro tu či onu osobu vhodný a atraktivní. Při rozhodování rodičů, na který sport své dítě přihlásí, jsou směrodatné různé aspekty. Jedná se o finanční náročnost sportu, místo bydliště a vzdálenost od místa, kde se sport realizuje, oblíbenost sportu rodičů atd. Důležitá jsou také zdravotní rizika, náročnost fyzická, psychická i časová. U dítěte samotného hraje výraznou roli kolektiv. Nadšení dítěte pro určitý sport často souvisí se zájmy jeho kamarádů. V kolektivu, kde dítě někoho zná, se cítí sebejistěji, bezpečněji a celkově lépe.

Kladné charakteristiky florbalu: -

levné vybavení ve srovnání s podobnými brankovými sporty jako je pozemní hokej, lední hokej, hokejbal, in-line hokej

-

jednoduchý kolektivní sport s jednoduchými pravidly

-

dynamický, rychlý sport

-

rychlostně – vytrvalostní sport

-

dostupný – hraje se téměř v každé škole a tělocvičně

-

charakteristické kolektivní nadšení (parta, zážitky, práce pro tým, nová přátelství)

-

mohou ho hrát všechny věkové kategorie – dostatečné materiální zabezpečení

-

oblíbený u chlapců i dívek

Záporné charakteristiky florbalu: Florbal, jako každý sport, s sebou nese určitá zdravotní rizika. Když pomineme zranění, což ve florbalu bývají nejčastěji zranění kotníků a kolen, je největším problémem florbalu jednostranné zatížení těla. Vlivem držení hole, je organismus hráčů v poli nestejnoměrně zatěžován. Proto je nutné pravidelně zařazovat kompenzační 9


Florbal

cvičení na závěr každé vyučovací nebo tréninkové jednotky. Při nedostatečné kompenzaci dochází v důsledku charakteristických nároků florbalu ke vzniku svalové nerovnováhy svalů horní a dolní častí těla. Florbalisté mají nejčastěji zkrácené prsní svaly, oslabené svaly břicha a zad, sklony ke skoliotickému a hyperlordotickému držení těla (Kysel, 2009).

GRAFICKÉ ZNAČENÍ Obrázek 1 Grafické značení (Skružný et al., 2005, 8)

10

HISTORIE FLORBALU Historii florbalu lze rozdělit na historii ve světě a v České republice. Zatímco ve světě je florbal nebo jeho alternativy ukotven již delší dobu, v České republice patří mezi mladé sporty.

HISTORIE VE SVĚTĚ Florbalová historie zahrnuje spoustu zajímavostí. Například florbalový míček nevyvinuli florbalisté, ale baseballisté a to v USA. Plastový míček podobný tomu florbalovému sloužil k tréninku baseballových nadhazovačů. Nicméně florbal není v USA příliš rozšířen (Skružný et al., 2005). Počátky organizovaného florbalu se spojují zejména se zeměmi ležícími na skandinávském poloostrově. Skandinávskými florbalovými velmocemi jsou Švédsko a Finsko. Ve Švédsku se první známky florbalu datují na začátky sedmdesátých let. Florbal byl v této době známý pod názvem innebandy (Wikipedia, 2011). Finská verze florbalu saalibandy vznikla o několik let později. Tyto země tak udávaly a stále udávají směr florbalového vývoje. Za kolébku tohoto sportu je považováno Švédsko. To se také zasloužilo o organizaci prvních mezinárodních zápasů. Právě zde byla popsána první florbalová pravidla a byly zde rovněž vydány první metodiky tréninku (Česká florbalová unie, 2010a). Vlastní cestou se ubíral florbal ve Švýcarsku. Některá pravidla se od těch skandinávských lišila. Než došlo ke sjednocení pravidel v roce 1986 Mezinárodní Florbalovou Federací, měl brankář florbalovou hůl podle hokejového vzoru. Ve Švýcarsku se „florbalu“ říkalo unihockey. Díky velké členské základně a částečnému nedostatku velkých hal se ve Švýcarsku začal prosazovat florbal na dvou různých velikostech hřiště. Grossfeld – velký florbal, se hraje pouze na vrcholové úrovni v nejvyšších soutěžích, kleinfeld – malý florbal se systémem 3+1, hraje převážná většina florbalistů ve výkonnostně nižších soutěžích. Dnes se Švýcarsko společně se Švédskem a Finskem řadí k florbalově nejvyspělejším zemím (Česká florbalová unie, 2010a). Florbal se dostával do povědomí ve stále více zemích. To byl motiv pro vytvoření zastřešující florbalové organizace, která pod sebe sjednocuje jednotlivé národní svazy. 11


Florbal

Organizace, která za tímto účelem vznikla, se nazývá International Floorball Federation (IFF). Sdružuje země, ve kterých se hraje florbal organizovaně. Byla založena v roce 1986 ve Švédské Huskvarně největšími propagátory florbalu v Evropě – Švédy, Finy a Švýcary. Ve stejném roce došlo také ke sjednocení pravidel florbalu (International Floorball Federation, 2011). Dnes má IFF 52 členů, mezi které patří i Česká republika. Florbal splnil všechny podmínky pro zařazení do skupiny olympijských sportů a od prosince 2008 je uznán Mezinárodním olympijským výborem (MOV) jako olympijský sport. Dlouhodobým rozvojovým cílem IFF je dostat florbal na program Letních Olympijských her v roce 2020. Proto, aby byl florbal zařazen do programu Olympijských her, nejsou žádné předpisy či podmínky. Je však nutné rozšířit počet zemí, které jsou v IFF (Florbal – Informace ze světa florbalu, 2011).

HISTORIE FLORBALU V ČESKÉ REPUBLICE Do České republiky (ČR) se florbal dostal třemi různými cestami. První setkání s florbalem v České republice se událo díky výměnnému pobytu studentů VŠE v Praze se studenty helsinské univerzity KY v roce 1984. Na svém zájezdu do Čech Finové přivezli sadu florbalových holí. Finští studenti v Čechách florbalové hole zanechali a vysokoškoláci kolem průkopníků českého florbalu Michala Bauera a Petra Chaloupky díky tomu asi rok hrávali florbal až do té doby, než se jim některé hole podařilo zničit (Skružný et al., 2005). U nás nebylo možné florbalové vybavení zakoupit, protože zde nebyl florbal známý a nic se v České republice nevyrábělo. Následovala prodleva až do roku 1991, kdy se florbal v České republice opět objevil. V tomto roce přichází druhá cesta florbalu k nám. Tentokrát se k nám znovu vrátil florbal díky cestovní kanceláři Excalibur a bratrům Vaculíkovým, kteří přivezli florbalové vybavení ze Švédska. Florbal se začal hrát ve Střešovicích. V té době také oprášila „florbalky“ skupinka kolem Michala Bauera a bývalí studenti VŠE opět začali hrát florbal (Česká florbalová unie, 2010b). Třetí cesta florbalu do Čech je spojena s východočeskou Jaroměří, kam přivezli unihockey švýcarští Mettmenstetten Unicorns, kteří byli ve východních Čechách na předsezónním soustředění v roce 1992. Rozšíření florbalu za řeku Moravu pak zajistil Marcel Pudich, který spolupracoval ve firmě VDG s prvními průkopníky florbalu 12

v Čechách a přivezl z Prahy florbalové vybavení do Ostravy. Díky jeho iniciativě byly zanedlouho uspořádány na severu Moravy první florbalové turnaje (Česká florbalová unie, 2010b). Důležitou součástí florbalové hry jsou mantinely. Historickým mezníkem pro český florbal se tak stal zájezd střešovických průkopníků florbalu do Maďarska, odkud se do Čech přivezly první opravdové florbalové mantinely. Mohly se začít hrát turnaje a sport získával na popularitě (Skružný et al., 2005). Během několika dalších let se florbal rozšířil do všech koutů České republiky. Velká florbalová centra vznikla kromě Prahy a Ostravy také v Liberci a v Brně. Začali vznikat soutěže na různých úrovních. První kniha florbalové metodiky vyšla v roce 1997, která nesla název Základy florbalu. O florbal v České republice se stará Česká florbalová unie (ČFbU), která byla založena v roce 1992 a o rok později se stala členem IFF. Rozmach florbalu v České republice byl a stále je obrovský. Hráčské základny mají rok od roku více členů a svým nárůstem překonávají i tak velké sporty jako jsou fotbal, hokej atd. (Česká florbalová unie, 2010b).

FLORBAL V ČESKÉ REPUBLICE V ČÍSLECH V roce 1992, kdy vznikla Česká florbalová unie (ČFbU), bylo u nás pouze 320 registrovaných hráčů. V roce 1998 už se k florbalu hlásilo 4 500 lidí a o pět let později, kdy se psal rok 2003, se počet hráčů dostal na číslo 20 500 a v roce 2010 to bylo již 57 584 hráčů a hráček. Tyto počty eviduje oficiální statistika Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV) (Opatrný, 2010). Následující Obrázek 2 dokazuje rostoucí zájem o tento kolektivní sport.

13


Florbal

Obrázek 2 Vývoj počtu členské základny v České republice 70000 60000

57584 50670

počet členů

50000 40000 35189

30000

27682 23002

20000

19422

10000

8316 4500

0

320

1992

1998

2000

2001

2002

2003

2005

2009

2010

rok

Rok

1992

1998

2000

2001

2002

2003

2005

320

4 500

8 316

19 422

23 002

27 682

35 189

2009

2010

Počet členů

50 670 57 584

Postavení florbalu v počtu registrovaných hráčů ve srovnání s členskými základnami ostatních sportů se florbal dostává na přední pozice. Zaujímá 3. místo, jen o několik set hráčů za druhým tenisem. Toto umístění je v součtu všech registrovaných osob bez ohledu na věk a pohlaví. Když se podíváme na čísla pouze mezi registrovanou mládeží, je postavení florbalu ještě o jednu pozici významnější.

14

Tabulka 1 Členské základny jednotlivých sportovních odvětví dospělých mládežnických kategorií celkem (10 nejpočetnějších členských základen) Pořadí

Sportovní odvětví

a

Počet registrovaných osob

1.

Fotbal

512 780

2.

Tenis

58 830

3.

Florbal

57 584

4.

Lední hokej

55 806

5.

Golf

50 461

6.

Volejbal

49 472

7.

Bojová umění

41 271

8.

Lyžování

37 231

9.

Hokejbal

36 345

10.

Atletika

35 194

Obrázek 3 Procentuelní zastoupení jednotlivých sportovních odvětví dospělých a mládežnických kategorií celkem (10 nejpočetnějších členských základen)

fotbal tenis florbal lední hokej golf

4%

4%

4%

4% 5% 5%

volejbal bojová umění lyžování hokejbal atletika

56%

6% 6% 6%

15


Florbal

Tabulka 2 Členské základny sportovních jednotlivých odvětví mládežnických kategorií (10 nejpočetnějších mládežnických členských základen) Pořadí

Sportovní odvětví

Počet registrovaných osob

1.

Fotbal

144 220

2.

Florbal

22 170

3.

Lední hokej

19 494

4.

Bojová umění

18 813

5.

Atletika

18 795

6.

Plavecké sporty

17 196

7.

Tenis

14 768

8.

Basketbal

13 775

9.

Volejbal

13 076

10.

Lyžování

9 249

Obrázek 4 Procentuelní zastoupení jednotlivých sportovních odvětví mládežnických kategorií (10 nejpočetnější mládežnických členských základen)

fotbal florbal lední hokej bojová umění atletika

5%

3%

4%

5% 6% 50%

plavecké sporty tenis basketbal volejbal lyžování

6% 6% 7%

8%

16

V České republice je vysoký počet základních škol, kde se hraje florbal. I proto se florbal dostal do povědomí všech věkových skupin, zejména dětí. Vezmeme-li v úvahu, kolik dětí navštěvuje školy, jdou počty malých florbalistů do statisíců. Kromě chlapců, se ve velké míře věnují florbalu také dívky a to ve všech věkových kategoriích od žákyň po ženy. V nižších kategoriích hrají dívky dohromady s chlapci (přípravka, elévy). Na školách je florbal vůbec nejrozšířenější sport. Vznikají četné školní týmy a školní ligy. Dalším z výrazných rysů florbalu je, že je velmi populárním rekreačním sportem. Dokumentuje to sílu florbalu i mezi lidmi, kteří tráví aktivně svůj volný čas. Důkazem jsou různé turnaje pořádané kluby, které se florbalem přímo nezabývají. Výrazně taky přibývá firemních akcí, kdy zaměstnanci dávají přednost florbalu před známými sporty jako je volejbal nebo například basketbal. Člověk je ale tvorem hravým a soutěživým. Je pravděpodobné, že i lidé, kteří florbal provozují rekreačně, budou chtít změřit své síly a florbalové dovednosti s lidmi z jiných koutů republiky v soutěžích ČFbU. Lze tedy předpokládat, že se členská základna florbalu bude i nadále rozšiřovat a to ve všech kategoriích. K nárůstu florbalových nadšenců i mezi diváky mohou pomoci významné florbalové akce, které Česká republika pořádá.

VÝZNAMNÉ FLORBALOVÉ AKCE V ČESKÉ REPUBLICE Dnes, v roce 2011, je Česká republika (ČR) pevnou součástí florbalového světa. ČR se zviditelňuje pořádáním florbalových akcí ve světovém měřítku. Nelze zde zmínit všechny florbalové akce, které u nás probíhají. Proto se následující část této kapitoly zaměří pouze na ty známější a nejvýznamnější florbalové události. Velkou popularitu si během nedlouhé existence florbalu v ČR vybudoval největší a nejznámější mezinárodní florbalový turnaj světa CZECH OPEN, který se v roce 2010 konal v Praze už po osmnácté. Hrají zde jak registrovaní, tak neregistrovaní hráči. Tento turnaj zahrnuje kategorie muži, muži U21 (rok narození 1990 a mladší), junioři (rok narození 1992 a mladší) a ženy. Obdobným turnajem v ČR ve světovém měřítku – Prague Games, se koná i pro mládež do 18 let v několika věkových kategoriích chlapců i dívek. Tento turnaj má kratší historii než Czech Open a v roce 2010 se konal teprve po 17


Florbal

sedmé. Ještě kratší historii než Prague Games má mezinárodní turnaj Prague Masters. Tento turnaj je určen pro tzv. florbalové veterány. Je rozdělen do kategorií muži 35+, muži 40+ a ženy 30+. V mužských kategoriích mohou hrát i ženy (Tatran Střešovice, 2011a, 2011b, 2011c).

Tabulka 3 Nejvýznamnější florbalové akce pořádané v České republice (Česká florbalová unie, 2011a, 2011b, 2011c) KATEGORIE

ROK

Muži

1998

Mistrovství světa

Ostrava, Praha

2008

Mistrovství světa

Ostrava, Praha

2009

Euro Floorball Tour Brno

2003

Mistrovství světa

2009

Euro Floorball Tour Brno

2008

Euro Floorball Tour Praha

2010

Škoda Floorball Cup Ostrava

2008

Euro Floorball Tour Praha

2010

Škoda Floorball Cup Ostrava

2010

Mistrovství světa

Junioři

Ženy

Juniorky

TYP AKCE

MÍSTO KONÁNÍ

Praha

Olomouc

Zatím nejvýznamnější umístění na mezinárodních florbalových akcích v mužských kategoriích zaznamenala ČR v roce 2003 na Mistrovství světa (MS) juniorů v Praze, kde jsme skončili na 3. místě. O rok později na MS ve Švýcarsku 2004 se mužská reprezentace postarala o dosud největší úspěch českého florbalu, když skončila na 2. místě. Medailové umístění v ženských kategorií obstaraly zatím pouze juniorské reprezentantky a to v roce 2010 na MS v Olomouci (Česká florbalová unie, 2011a, 2011b, 2011c, 2011d).

18

SYSTÉM SOUTĚŽÍ ODPOVÍDAJÍCÍ OBDOBÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU Česká florbalová unie organizuje ligové soutěže pro všechny věkové kategorie. Věkovému období mladšího školního věku odpovídají kategorie přípravka, elévové a mladší žáci, žákyně. Ve všech chlapeckých kategoriích mohou hrát chlapci i děvčata dohromady. Liší se ale věkovým omezením v jednotlivých kategoriích (viz níže). Tyto soutěže neprobíhají celorepublikově, ale jsou rozděleny podle regionů a krajů (viz www.cfbu.cz). Ve všech věkových kategoriích odpovídajících mladšímu školnímu věku se soutěže hrají formou turnajů, které se odehrávají v jednotlivých kolech. Každé družstvo pořádá 2 turnaje. Počet účastníků se odvíjí od počtu přihlášených družstev v dané soutěži. Každý turnaj je pak vyhodnocen a družstva, která se umístila na prvních třech místech, jsou oceněna poháry. Turnaje se vyhodnocují zvlášť a nevede se dlouhodobá tabulka soutěže (Česká florbalová unie, 2010c).

Tabulka 4 Soutěže podle věku – minimální a maximální věková hranice, kdy dítě může soutěž hrát (Česká florbalová unie, 2010c): Liga přípravek – mohou hrát přípravky chlapců ve věku 8let a mladší a žákyně 9let a mladší; hráči a hráčky mohou nastupovat po dovršení pěti let. Liga elévů – mohou hrát elévové 9-11let a žákyně 9-12let; dále mohou nastupovat hráči a hráčky po dovršení sedmi let. Liga mladších žáků – mohou hrát mladších žáků 11-13let, elévové 9-11let a žákyně 9-14let; dále mohu nastupovat hráči a hráčky po dovršení devíti let.

Nedílnou součástí všech soutěží jsou pravidla. Ta jsou sepsána v brožuře Pravidla 2010. V mladších věkových kategoriích jsou pravidla různě přizpůsobena.

19


Florbal

STRUČNÁ PRAVIDLA FLORBALU PLATNÁ OD 1. ČERVENCE 2010 SE ZVLÁŠTNOSTMI PRO SOUTĚŽE MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU Veškerá pravidla v této kapitole vychází z platných, aktuálních florbalových pravidel České florbalové unie (Česká florbalová unie, 2010d). Podmínky hry Florbal se hraje formou utkání mezi dvěma družstvy. Cílem hry je dosáhnout více branek než soupeř, při dodržení ustanovení pravidel. Florbal jakožto halový sport se hraje na tvrdém a rovném povrchu v místě, jež je schváleno řídícím orgánem. Hrací plocha Hřiště má rozměry 40m x 20m a je ohraničeno mantinely se zaoblenými rohy. Mantinely musí být schváleny IFF a příslušně označeny. Hřiště je obdélníkové, rozměry udávají délku x šířku. Nejmenší povolené rozměry jsou 36m x 18m, největší pak 44m x 22m. Rozměry hrací plochy se v jednotlivých kategoriích liší. -

Přípravka, elévové: maximálně 32m x 16m, minimálně 28m x 14m.

-

Mladší žáci: 36m x 18m, minimálně 32m x 16m. Ve florbalu je kolem každé florbalové branky malé a velké brankoviště ve tvaru

obdélníku. Obě brankoviště jsou stejně jako veškeré označení na hrací ploše vyznačena čarami, 4 – 5cm širokými, jasně viditelnou barvou od barvy hrací plochy. Velké brankoviště s rozměry 4m x 5m je vyznačeno 2,85m od kratší strany hřiště. Rozměry udávají délku a šířku včetně čar. Je umístěno centrálně vzhledem k dlouhým stranám hřiště. Malé brankoviště s rozměry 1m x 2,5m je vyznačeno 0,65m před zadní čarou velkého brankoviště. Rozměry udávají délku a šířku včetně čar. Malé brankoviště je umístěno stejně jako velké brankoviště centrálně vzhledem k dlouhým stranám hřiště. Body pro vhazování jsou vyznačeny na středové čáře a na pomyslných prodloužených brankových čarách, 1,5m od dlouhých stran hřiště a nepřesahují v průměru 30cm. Body pro vhazování jsou označeny kříži. Body na středové čáře mohou být pomyslné. 20

Brány schválené IFF a příslušně označené musí tyčkami stát na vyznačených bodech. Otevřené části obou brán směřují ke středovému bodu.

Obrázek 5 Florbalové hřiště s vyznačenými rozměry

Čas hry Čas hry je různý. Jeho délka se odvíjí od druhu soutěže. Čas může být tzv. čistý čas nebo čas hrubý. Čistý hrací čas znamená, že čas je zastaven, kdykoliv je hra přerušena signálem rozhodčích a znovu spuštěn, když je míč uveden do hry. Normální hrací čas je 3 x 20 minut se dvěma desetiminutovými přestávkami. -

Přípravka, elévové: 2 x 8minut, přestávka 2 minuty (čistý čas)

-

Mladší žáci: v této věkové kategorii závisí hrací čas na počtu účastníků v turnaji. Při 4 družstvech je hrací čas 2 x 12minut, přestávka 2 minuty (čistý čas), Při 5

družstvech 2 x 10 minut (čistý čas).

21


Florbal

Vybrané přestupky Nepředkládám zde všechny přestupky, protože pro trénink dětí v praxi tento výběr postačí. Jsou to dle mého názoru ty nejzákladnější a nejdůležitější přestupky, které by děti měly znát a vyvarovat se jim. V utkáních za jednotlivé přestupky následuje různá délka trestu, což je vyloučení hráče ze hry na určitou dobu a tím oslabení družstva, které tuto dobu musí hrát v menším počtu hráčů než soupeř. Potrestaný hráč musí po celou dobu trestu sedět na trestné lavici. Čas vyloučení běží souběžně s hracím časem. Nejčastější tresty jsou trest dvouminutový, dalšími stupni je pětiminutový trest a osobní tresty. -

Přípravka, elévové, mladší žáci: za přestupek uvedený v Pravidlech florbalu, který je trestán dvěma minutami, je hráč vyloučen pouze na 1minutu. Přestupky trestané dvouminutovým trestem

-

záměrné zahrání míče nad úrovní kolen

-

zasažení (sekání), blokování nebo zvednutí soupeřovi florbalové hole

-

drží-li hráč soupeře nebo jeho výstroj

-

hrubé strčení do protihráče

-

porušení třímetrového pravidla během provádění rozehrání nebo volného úderu

-

úmyslná hra hlavou nebo rukou

-

hra nebo zastavení míče vleže nebo s oběma koleny na podlaze Přestupky trestané pětiminutovým trestem

-

hákování soupeře florbalovou holí

-

hození florbalové hole ve snaze zasáhnout míč

-

hrubé strčení do protihráče na mantinel nebo branku Účastníci hry Každé družstvo může využít maximálně 20 hráčů. Ti musí být uvedeni v zápise o

utkání. Během hry smí být na hřišti z každého družstva současně maximálně šest hráčů, z toho jen jeden brankář nebo pouze šest hráčů v poli.

22

Výstroj -

Výstroj hráčů v poli Všichni hráči v poli musí mít oblečeny dresy skládající se z trika, trenýrek a štulpen. Hráč na sobě nesmí mít osobní vybavení, které by mohlo způsobit zranění. To zahrnuje ochranné a zdravotní pomůcky, hodinky, náušnice apod.

-

Florbalová hůl Florbalová hůl musí být schválena IFF a příslušně označena. Všechny úpravy hole, kromě zkrácení, jsou zakázány. Hůl smí být omotána nad značkou držení, ale nesmí být překryty žádné schvalovací či jiné oficiální značky. Čepel nesmí být ostrá, zahnutí čepele nesmí přesáhnout 30mm. Všechny úpravy čepele, kromě ohnutí jsou zakázány. Zahnutí čepele se měří jako vzdálenost od spodního okraje nejvyššího bodu vnitřní strany čepele a rovného povrchu, na kterém hokejka leží. Výměna čepele je povolena pokud je čepel schválená s holí a jsou stejné značky, ale nová čepel nesmí být zeslabena. Polepení spojnice mezi čepelí a holí je dovoleno, ale maximálně 10mm viditelné části čepele smí být takto překryto.

-

Zvláštní výstroj brankáře Brankáři musí mít oblečeny dlouhé kalhoty a triko. Výstroj brankaře může být používána pouze za účelem ochrany těla a nesmí obsahovat části určené pro zakrývání branky. Brankáři není dovoleno používat florbalovou hůl. Musí mít nasazenou příslušně označenou obličejovou masku, která je ve shodě s Materiálovými předpisy IFF. Smí používat tenké rukavice. Všechny látky lepivé nebo ovlivňující tření jsou zakázány.

- Míč Míč musí být schválen IFF a příslušně označen. Povrch míčku musí být jednobarevný a nesmí mít fluorescenční barvu. Ani vnitřní barva míčku nesmí být fluorescenční.

23


Florbal

Obrázek 6 Výstroj brankáře, florbalový míček

S pravidly seznamujeme děti postupně během tréninkových jednotek. Začínáme od těch nejzákladnějších, jako je pravidlo vysoké hole, sekání, nadzvedávání hole, hra rukou a hlavou. Později v herních situacích upozorňujeme a učíme další pravidla hry. Každý trénink se dětí ptát, co si z pravidel pamatují je cestou, jak docílit „čisté hry“ i mezi těmi nejmenšími. Musí si hned, když s florbalem začínají, pravidla osvojovat, aby nedošlo ke špatným návykům. Pravidla, jako jsou vhazování, standardní situace a postihy za porušování pravidel, vysvětlujeme dětem, až potom, co zvládnou určité základy florbalu.

FLORBALOVÁ VÝSTROJ A JEJÍ VÝBĚR Florbalová výstroj hráče v poli není příliš finančně náročná a dnes ji lze i bez problému na českém trhu koupit. Nejdůležitější je výběr florbalové hole a správné obuvi. U výstroje brankářů dbáme na správnou velikost chráničů, aby vše sedělo a nic nebylo volné, ani naopak netlačilo. Patří sem chrániče, maska a pohodlná měkká obuv. Dnes se vyrábí i speciální obuv pro brankáře.

FLORBALOVÁ HŮL Hlavním kriteriem pro výběr florbalové hole je její délka a tvrdost. U čepele je potom nejdůležitější faktor zahnutí a tvrdost čepele.

24

Zahnutí čepele je nejdůležitější faktor při výběru. Florbalové hole s rovnou čepelí prodávané v obchodních řetězcích velmi často nejsou vhodné. Velmi negativně ovlivňují práci s míčkem. Ve většině případů nejsou certifikované, a tudíž nemusí odpovídat kvalitě ani bezpečnosti vyžadované ČFbU a IFF. Rozlišujeme levé a pravé zahnutí hole. Pokud dítě hůl drží levou rukou dole, jedná se o „levou hůl", pokud držíte pravou ruku dole, jedná se o „pravou hůl" (20TEN Sports s.r.o., 2011). -

Délka florbalové hole Optimální délku hole zjistíme tak, že ji postavíme čepelí na zem a její horní konec

by měl sahat do oblasti pasu, maximálně 4 cm nad „pupík“. U malých dětí je důležité toto pravidlo dodržovat. Často se stává, že rodiče koupí svému dítěti delší florbalovou hůl, se kterou dítě velmi těžko manipuluje a nemůže se dostatečně soustředit na cvičení, protože má problémy s délkou hole. Větší hůl dítěti neumožňuje dobře zvládnout techniku driblingu, zpracování míčku a nahrávky. Výrazně je zhoršena schopnost střelby kvůli špatnému úhlu. Dále nerovnoměrně zatěžuje hráčova záda a hrozí jejich zranění. Tabulka 5 Doporučené velikosti florbalových holí podle výšky postavy (20TEN Sports s.r.o., 2011). Výška postavy

Délka florbalové hole

100-120 cm

60 cm

110-130 cm

65 cm

120–140 cm

70 cm

130–150 cm

75 cm

140–150 cm

80 cm

150–160 cm

87 cm

160–175 cm

92 cm

175–190 cm

96 cm

190 cm a více

101 cm

25


-

Florbal

Tvrdost florbalové hole a čepele Tvrdost florbalové hole by měla být vybírána v závislosti na fyzických dispozicích a

stylu hry hráče. U malých dětí je výběr správné tvrdosti hole dán hlavně váhou hráče a s ní související silou. Zvolíme-li příliš tvrdou hůl, nebude při střelbě dostatečně pružit a střela tak bude slabší. Měkčí hůl také obvykle znamená lepší kontrolu míčku. Čím vyšší je uváděné číslo, tím je hůl měkčí. Tvrdost se pohybuje v rozmezí 23–32 mm a je na holi vyznačena. Hodnota 23 mm značí průhyb zatížení tyče a tudíž největší povolenou tvrdost, 32 mm je nejměkčí. Čím větší je síla hráče, tím se doporučuje tvrdší hůl. Obecně se pro děti doporučuje hole tvrdosti kolem 30 mm. Čepele se liší na 3 druhy – soft (měkká), medium (středně tvrdá) a hard (tvrdá).

Obecný návod pro výběr holí a čepelí (Skružný et al., 2005): -

začátečníci: měkká hůl (29–32 mm) a soft čepel

-

pokročilí hráči: střední hůl (26–29 mm) a medium čepel

-

závodní hráči muži: hůl 23–26 mm a medium nebo hard čepel

-

závodní hráči ženy: hůl 26–29 mm a medium čepel

Pro bezpečnost hráčů je důležité, aby hole byly certifikované Mezinárodní florbalovou federací IFF. Všechny certifikované hole jsou označené logem IFF. Tyto hole jsou testovány, aby nebyly nebezpečné jejich majiteli ani ostatním hráčům na hřišti a nehrozilo jim zranění (např. fraktura nohou) při kontaktu s nimi. Zvláště nebezpečné jsou hole s hliníkovými a duralovými tyčemi, které jsou podstatně těžší a tužší.

26

Obrázek 7 Logo certifikovaného florbalového materiálu

Florbalové hole nabízí několik světových značek. Liší se v technologii výroby, materiálu a váze. Nejznámější florbalové značky jsou Unihoc, Salming, Canadien, Jadberg, Fat Pipe, X3M.

OBUV Ideální typ obuvi je mezi basketbalovou a házenkářskou. Několik firem již vyrábí speciální florbalovou obuv s protiskluzovou podrážkou a zesílenou stranovou stabilitou. Pro předejití zranění v kotníku, musíme dát tomuto kloubu co největší stabilitu. Tyto vlastnosti jsou důležité proto, že ve florbalu se často rychle mění směry.

CHARAKTERISTIKA DĚTÍ 6 – 12 LET (MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK) Abychom mohli tvořit tréninkové jednotky pro děti v tomto věku, je důležité znát jejich zvláštnosti. Jde o tělesný vývoj, psychický vývoj, pohybový vývoj a sociální vývoj. Musíme se vyznat v tom, co je přiměřené danému věku, jaké činnosti mohou dítě rozvíjet a jaké naopak poškodit. Trénink dětí nevychází z filozofie tréninku dospělých, kterou je znalost zatížení, ale má úplně jiná východiska, spočívající především v nácviku a rozvoji pohybových dovedností a schopností. Děti si potřebují především hrát, bavit se (čím jsou menší, tím více). Trénink by se měl zaměřovat nejen na oblast rozvoje schopností a dovedností, ale také na prožitek dětí, radost z pohybu, atmosféru kamarádství a společných „dobrodružství“, které mohou přinést úžasné vzpomínky na celý život (Perič, 2008). Jako mladší školní období dítěte označujeme dobu od 6 – 12 let. Toto období se dá rozdělit ještě do dvou skupin, ve kterých se objevují výrazné změny pro člověka. Prvním zásadním momentem pro psychiku člověka je období 6 – 7 let, kdy dítě vstupuje do

27


Florbal

školy. Druhým obdobím je 11. – 12. rok života dítěte, kdy začínají první známky pohlavního dospívání i s průvodními psychickými projevy.

TĚLESNÝ VÝVOJ Tělesný vývoj je v prvních letech charakterizován rovnoměrným růstem výšky a hmotnosti dětí (výška se zvyšuje pravidelně o 6-8cm ročně). Spolu s tím dochází k plynulému rozvoji vnitřních orgánů, krevní oběh, plíce a vitální kapacita se průběžně zvětšují. Ustaluje se zakřivení páteře. Tento fakt je pro florbal velmi důležitý. Je to sport s jednostranným zatížením, proto je nutné zařazovat kompenzační cvičení. Hlavním orgánem centrální nervové soustavy je mozek, jehož vývoj je již v podstatě ukončen v předškolním období. Po šestém roce je nervový systém dostatečně zralý i pro složitější koordinačně náročné pohyby. Rozvíjí se rychlostní a koordinační schopnosti (Perič, 2008).

PSYCHICKÝ VÝVOJ Příchodem do školy velmi rychle narůstá množství vědomostí, rozvíjí se paměť a představivost. Dítě se více soustředí na jednotlivosti a souvislosti mu unikají. Zvýšená vnímavost k okolnímu prostředí i faktorům, které odvádějí pozornost, může narušit provedení již osvojených dovedností. Schopnost chápat abstraktní pojmy je ještě malá. Tato schopnost se objevuje až na konci tohoto věkového období. Vlastnosti osobnosti nejsou ještě ustáleny, děti jsou impulzivní a rychle může dojít ke změnám pocitu radosti a smutku. Veškeré činnosti dítě intenzivně prožívá. Přetrvává malá sebekritičnost k vlastnímu jednání a vystupování. Velmi důležité je, že se děti dokážou plně koncentrovat přibližně po dobu 4-5 minut, poté nastává útlum a roztěkanost (Perič, 2008).

POHYBOVÝ VÝVOJ Z hlediska pohybového vývoje je toto období charakterizováno vysokou a spontánní pohybovou aktivitou. Rychle se učí novým dovednostem. Tyto dovednosti je ale nutné často opakovat, aby nedošlo k zapomenutí (Perič, 2008). Charakteristické rysy dětské motoriky jsou v tom, že postrádá úspornost pohybu. Každý pohyb doprovází mnoho dalších přídavných pohybů, které zbytečně berou energii. Hovoříme o „pohybovém luxusu“-dítě „chvíli neposedí“; mnohé komunikační 28

projevy doplňuje významným pohybem; pouhá přítomnost ve vhodném prostředí (hřiště, tělocvična, ale i zábradlí, větve stromů apod.) vyvolává u dětí potřebu pohybovat se (Sigmund, 2007). Tato potřeba se projevuje zejména na začátku tohoto věkového období přibližně od 6 do 8 let. „Mezi 9. – 10. rokem dochází k prudkému nárůstu percepčních schopností (vnímání okolí), děti lépe odhadují vzdálenost a rychlost pohybujících se předmětů, lépe rozlišují figuru proti pozadí, zlepšuje se periferní vidění“ (Krištofič, 2006, 13). Období od deseti do dvanácti let je považováno za nejpříznivější věk pro motorický vývoj. Nazývá se taky „zlatým obdobím motoriky“, který je charakteristický právě rychlým učením se novým pohybům. V období dětství je tedy naší snahou „…děti vybavit v jeho průběhu co nejširší škálou pohybových zkušeností. Naučené dovednosti se stávají stabilními a trvalými“ (Krištofič, 2006, 13). Problémy, které jsou v počátku mladšího školního věku z hlediska koordinace složitějších pohybů, poměrně rychle mizí a na konci tohoto období jsou děti schopny provádět i koordinačně náročná cvičení (Perič, 2008).

SOCIÁLNÍ VÝVOJ Dítě přichází do formálního kolektivu, kterým je škola. Také ve sportu se dostává do nového kolektivu. Tento kolektiv na něj klade nároky ve smyslu začlenění a podřízení se jeho normám. Dítě přestává být středem pozornosti rodičů a poznává nové autority např. učitele, trenéry, kteří mohou svým vlivem mnohdy zastínit i rodiče. Ve škole a na trénincích se dítě setkává se svými vrstevníky a touží si vydobýt své postavení. Děti mezi sebou rády soutěží. Začínají se vytvářet malé skupinky, které mohou mít zvláštní utajené vazby a symboliku, vznikají první kamarádské vztahy. Na konci tohoto období nastává fáze kritičnosti v hodnocení jevů a podnětů ze sociálního prostředí (školy, rodiny i sportovního klubu). Začíná se projevovat tendence k negativnímu hodnocení skutečnosti a dochází k tomu, že se přirozená autorita dospělých snižuje. Dítě si osvojuje základní kulturní návyky, prohlubuje své zapojení do nových skupin a postupně přebírá stále větší odpovědnost za svoji činnost (Perič, 2008). Z výše uvedených skutečností vyplývá, že i když je toto období od šesti do dvanácti let souhrnně označováno jako mladší školní věk a řešeno společně v jedné skupině, jsou i uvnitř této skupiny určité rozdílnosti. Musíme tento fakt brát v úvahu při tvoření

29


Florbal

tréninkové jednotky a dělení do cvičebních skupin. Dále pak podle této skutečnosti vybíráme obtížnost jednotlivých cvičení a her.

TRÉNINKOVÁ JEDNOTKA Trénování je vlastně řízení kolektivu, které dává dohromady

lidi

s rozdílným

zázemím,

talentem,

zkušenostmi a zájmy, podporuje v nich zodpovědnost, cílevědomost neznamená

a

pocit

sounáležitosti.

jen

výuku

techniky

nebo

Trénování vytvoření

perfektního herního plánu. Trénování je o skutečném zájmu o lidi – o skutečné důvěře, o skutečné péči o ně. (Martens, 2006, 44) Pro děti je typická spontánní pohybová aktivita, která je charakteristická vysokou intenzitou v krátkém čase s častými přestávkami. Takto se mohou pohybovat po dlouhou dobu, aniž by se projevovaly větší příznaky únavy. Vytrvalostní zátěž je z hlediska dispozic organismu dítěte možná. Problém je však s motivací. „Děti jsou schopny snášet vyšší zatížení vyvolané pohybovou hrou“ (Mazal, 2000, 21). Než začneme tvořit tréninkovou jednotku pro děti daného věku, je důležité si uvědomit, jakou skupinu dětí trénujeme. Jinak postavíme trénink chlapců, jinak trénink dívek. V tomto věku se od sebe charakterově liší a proto, aby je tréninková jednotka bavila a zaujala, musíme sáhnout po rozdílných cvičeních. Dále rozlišujeme, zda vedeme skupinu dětí pouze jako zájmový kroužek, kdy děti chodí jednou týdně na jednu hodinu, nebo skupinu chodící na tréninky např. do sportovního klubu. Jiný přístup k jednotce budeme mít v tělesné výchově ve škole. Rozdílná je i délka tréninkové jednotky. Pohybuje se nejčastěji od 45 do 90 min.

ROZDĚLENÍ TRÉNINKOVÉ JEDNOTKY Každá jednotka, aby měla smysl, musí mít určitou strukturu. Nejčastější je rozdělení na 3 základní časti – úvodní, hlavní a závěrečnou.

30

ÚVODNÍ ČÁST Úvodní část je situována na začátek tréninku a je zaměřena na přípravu organismu pro hlavní část. V této části tréninkové jednotky děti psychicky připravíme na výuku. Po přechodu ze šaten do prostoru samotného tréninku je zpravidla obtížné navodit atmosféru tréninku a uvědomění tréninkové kázně. Toto musíme překonat právě v této části hodiny. Dalším a nejdůležitějším cílem úvodní části je rozcvička, kterou můžeme rozdělit na dvě části: a) zahřátí a prokrvení organismu (podstatou je aktivace kardiovaskulárního a dýchacího systému) b) protažení hlavních svalových skupin (používáme cviky do krajních poloh a předcházíme tak i případným zraněním)

HLAVNÍ ČÁST Hlavní část tréninkové jednotky má za úkol plnit cíl tréninku. Do ní je situováno hlavní zatížení. Rozvíjíme nebo udržujeme jednotlivé pohybové schopnosti a dovednosti. Nacvičujeme a stabilizujeme sportovní taktiky a techniky a upevňujeme strukturu sportovního výkonu a jeho dílčích části. Součástí této části by měla být téměř vždy hra florbalu.

ZÁVĚREČNÁ ČÁST Závěrečná část tréninku slouží ke zklidnění a zahájení zotavení organismu. Můžeme ji opět rozdělit na dvě části: a) Část dynamickou, ve které jsou cvičení s nízkou intenzitou. Cílem je urychlit proces zotavení a začátek odbourávání odpadních látek, které vznikly během zatížení. b) Část statická zahrnující protažení svalů, které byly v tréninku převážně zapojené, dále svaly, které mají tendenci ke zkracování, případně dalších problémových oblastí. Statickým protažení a kompenzačními cviky hned po hlavní části předcházíme hrozícím svalovým dysbalancím a vadám držení těla. 31


Florbal

V tréninku musí převládat herní princip, tzn. radostný charakter veškeré činnosti, který je doprovázen příjemnými prožitky ze spontánního pohybu. Porážky by neměly být podnětem k výraznému negativnímu hodnocení trenérem či rodiči, které by děti stresovalo. Schopnost soustředit se ještě není zcela vyvinuta, proto je důležité sestavovat tréninkovou jednotku tak, aby byla činnost pestrá a často obměňovaná (Perič, 2008). Kdybychom opakovali často stejné hry a cvičení, děti budou postupně ztrácet nadšení, brzy je tréninky omrzí a začnou hledat výmluvy, proč na trénink nejít. Přílišné trenérské ambice u malých dětí jsou spíše na škodu.

KOMUNIKACE TRENÉRA S DĚTMI V období mladšího školního věku, kdy se dítě velmi dynamicky vyvíjí je důležitá komunikace mezi dítětem trenérem. Děti jsou velmi spontánní a mají potřebu (mnohdy okamžitě) podělit se s ostatními o momentální tok jejich myšlenek. Musíme mít pro tento fakt pochopení a trpělivost. V naší komunikaci k dětem by měla převládat komunikace pozitivní. Síla slova je obrovská a musíme tento fakt mít stále na vědomí. Slova, která jiným říkáme, mohou i zranit. Pozitivní přístup zdůrazňuje pochvaly a pomáhá sportovcům vážit si sebe sama jako individualit a přidává na důvěryhodnosti i vám, jako trenérovi. I s pochvalami je ale třeba zacházet velmi opatrně. Přílišné chválení může vyvolat pochybnosti o jejich pravdivosti. Tento pozitivní přístup ale neznamená, že bychom měli přehlížet špatné chování. Jako trenéři, učitelé aj. také naše svěřence musíme vychovávat. Trénink je místo, kde děti tráví spoustu času. Čas od času může být sportovec také potrestán. (Martens, 2006, 115)

Důležité je také umět děti povzbudit. Do komunikace patří i komunikace neverbální. Patří sem pohyby těla, tělesné charakteristiky, chování při tělesném kontaktu, hlasové predispozice a tělesný postoj (Martens, 2006). Od toho, jak trenér vysvětluje jednotlivé hry nebo cvičení, se odvíjí pochopení dětmi. Vysvětlujeme věci co nejstručněji. „Novým pohybům se děti učí snadno a rychle 32

na základě ukázky a jednoduché instrukce“ (Sigmund, 2007, 37). K lepšímu pochopení a při nácviku jednotlivých florbalových dovedností, můžeme velmi dobře uplatnit pravidlo „6P“.

PRAVIDLA 6P Popiš -

Ke všem hráčům se postavte (posaďte, klekněte…) čelem tak, aby na vás každý viděl.

-

Srozumitelně a jednoduše popište cíle hry nebo různých cvičení (dítě by si mělo uvědomit, PROČ to vlastně dělá a cvičí).

-

Jednoznačně vymezte prostor a pomůcky, ve kterém a se kterými se bude hra nebo cvičení provádět.

-

Zdůrazněte, co se NESMÍ, jak se bude střídat, kolikrát… Předveď

-

Vhodná ukázka je vždy názornější (často i rychlejší) než sebelepší vysvětlování, zvláště při předvádění poloh, způsobu pohybu, nahrávání atd. protože děti neznají názvosloví.

Ptej se -

Zodpovězené dotazy hráčů předcházejí zmatkům ve hře, a proto čas věnovaný dotazům není NIKDY ztrátový.

-

Počet a složitost dotazů indikuje pochopení hry. Prováděj

-

Při hře nebo cvičení stůj tak, abys nepřekážel, ale zároveň na všechny viděl.

-

NAHLAS počítej body (říkej průběžné skóre během hry apod.)

-

IHNED rozhoduj (např. ve hře při porušení pravidel…)

-

DBEJ na bezpečnost. Přizpůsobuj

-

Citlivým pozorováním (či účastí) obměňuj (zrychluj, ztěžuj, oživuj) hru nebo cvičení tak, aby neztratila spád a atraktivnost.

33

Poláková & Sigmundová -

Florbal

Zrychlovat lze zmenšováním herního prostoru, ztěžovat například přidáním míčků atd.… Pochval

-

NIKDY nezapomeň pochválit. Najdi si vždy důvod, maličkost, proč pochválit zvláště ty, kterým se hra nepovedla nebo jim nešlo některé z florbalových cvičení.

- Neverbální (zdvižený palec, potlesk, mrknutí oka atd.) nebo jednoslovná pochvala („jo“, „ok“), je mnohdy účinnější než košatá souvětí (Mazal, 2007).

HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE „V prvních tréninkových hodinách je nutné začátečníky neustále opravovat, aby si zafixovali správné držení hole“ (Skružný, 2005, 32). Florbal má své specifické dovednosti, které musíme děti naučit, aby byl výkon ve hře co nejlepší. Čím lépe ovládá dítě činnosti jednotlivce, tím lepší je potom jeho orientace ve hře. Jak již bylo řečeno, florbal je velmi rychlý a dynamický sport a každá vteřina zaváhání může znamenat ztrátu míčku. Je tedy důležité tzv. mít na čem „stavět“. Takovým základem, na kterém můžeme postavit kvalitního hráče, je právě činnost jednotlivce. Dětem ale bohužel tyto dovednosti mohou připadat příliš nudné a je zde riziko, že ho florbal jako takový přestane bavit. Je tedy nutné tréninkovou jednotku postavit tak, aby nácvik jednotlivých činností byl pokud možno stejně tak zábavný, jako samotná hra. Děti si hrají a zároveň se učí. Komplexně se všechny tyto činnosti vzájemně prolínají a tvoří hru florbalu.

Herní činnosti dělíme na útočné a obranné (Zlatník, 2004): a) Útočné -

dribling

-

vedení míčku

-

zpracování a přihrávání míčku 34

-

střelba

-

uvolňování s míčkem

-

uvolňování bez míčku

-

dorážení a tečování míčku

b) Obranné -

obsazování hráče s míčkem

-

obsazování hráče bez míčku

-

obrana prostoru

-

blokování střel

Popis vybraných herních činností jednotlivce (Zlatník, 2007, 11-12)

Driblink – je základní dovedností hráče, která se uplatňuje při kontaktu hráče s míčkem. Druhy provedení – driblink hokejový a florbalový. Vedení míčku – je činnost uplatňující se při přesunu hráče s míčkem na jiné místo na hřišti. Druhy provedení – vedení jednou rukou nebo oběma rukama. Vedení míčku tlačením, tažením a prostřednictvím driblinku. Zpracování a přihrávání míčku – je činnost, která umožňuje hráči získat kontrolu nad míčkem. Přihrávání je činnost, při níž hráč usměrňuje míček některému ze svých spoluhráčů tak, aby jej spoluhráč mohl zpracovat. Druhy provedení – přihrávka forhendem či bekhendem. Střelba švihem, s přiklepnutím a golfovým úderem. Střelba – je činnost jednotlivce, ve které se hráč snaží švihem, přiklepnutím nebo úderem dopravit míček do soupeřovy branky. Druhy provedení – střelba forhendem či bekhendem. Střelba švihem (tahem), příklepem a golfovým úderem. 35


Florbal

Uvolňování s míčkem – je útočná činnost, kterou získává hráč výhodnější postavení pro další činnost, přihrávku či střelbu. Obehráním protihráče dosahuje pro své družstvo číselné převahy Uvolňování bez míčku – je činnost, při níž se útočící hráč odpoutává od svého soupeře do postavení, které mu umožňuje převzetí míčku přihrávaného spoluhráčem či odvrácení pozornosti od spoluhráče s míčkem.

Postup zvládání herních činností jednotlivce: Důležitý je výběr cvičení, který podléhá tematickému zaměření jednotky. Cvičení by měla být vybírána od jednodušších ke složitějším a vždy se během cvičení více zaměřit na jednu činnost (např. střelbu, nahrávku, pohyb hráče), na kterou se soustřeďuje celá cvičební jednotka. U menších dětí je velmi důležitá názorná ukázka, jelikož si ještě nedovedou správně představit, jak má cvičení vypadat podle nákresu. Cvičení prvně vysvětlíme a načrtneme na trenérskou tabulku a poté předvedeme. Není žádoucí na každou jednotku připravovat odlišná cvičení, nýbrž opakovat a zdokonalovat cvičení již známá a pomalu zařazovat cvičení nová – zvýší se tak efektivita jednotky. Obrázek 8 Rozdělení florbalových dovedností podle věku jednodušší - florbalové dovednosti – složitější mladší – věk - starší I

HČJ

II

III

Vedení míče oběma

Vedení míče jednou

Střelba

rukama

rukou

bekhendem

Střelba tahem

Střelba příklepem

Obejití hráče

(švihem) Obejití hráče otočkou

Obejití hráče kličkou

Přihrávka na místě

Přihrávka v pohybu

po zemi

po zemi

36

obhozením Přihrávka vzduchem

U nejmenších dětí je důležité je naučit pohybovat se s míčkem, zvládnout úplné základy techniky – ale nejdůležitější je, aby je to bavilo. Žádné herní kombinace ani systémy se jim nevysvětlují, maximálně je upozorníme, kde se mají přibližně pohybovat na hřišti. Nahrávka přes obránce na krátkou vzdálenost postrádá smysl. Je nutné dětem vysvětlit, že když si běží pro nahrávku, tak nemohou doběhnout až ke spoluhráči s míčkem. Při složitějších cvičeních je dobré děti diferencovat a pro mladší nebo méně šikovné vymyslet lehčí alternativu.

37


Florbal

HRY A CVIČENÍ NA VYBRANÉ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE, KTERÉ NEJVÍCE TRÉNUJEME V OBDOBÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU HONIČKY (ZAMĚŘENÍ NA DRŽENÍ FLORBALOVÉ HOLE A POHYB S FLORBALOVOU HOLÍ I BEZ NÍ) Název: HONIČKA SE STŘÍDÁNÍM „FLORBALEK“ Věk: 6 a více Pomůcky: florbalové hole Délka trvání: určuje trenér Zaměření: pohyb s florbalovou holí, orientace v prostoru Rozměry plochy: závisí na počtu děti Část tréninkové jednotky: úvodní část Organizace: Ve vymezeném prostoru určíme honiče. Popis: Všichni hráči mají florbalovou hůl. Jediný honič si florbalovou hůl položí na předem určené místo. Jakmile honič někoho chytí, jde si vzít svoji florbalovou hůl a chycený hráč ji naopak na určené místo odloží, a tím je z něj honič. Obměna: -

Opět mají všichni florbalovou hůl, honič ji nemá. Když honič někoho chytí, ten mu předá florbalovou hůl, kterou drží a z hráče bez florbalové hole se stává honič (chytí – předá atd.).

Obrázek 9 Honička se střídáním „florbale“

38

Název: HONIČKA S ODKLÁDÁNÍM „FLORBALKY“ NA URČENÉ MÍSTO Věk: 6 a více Pomůcky: florbalové hole Délka trvání: určuje trenér Zaměření: pohyb s florbalovou holí, orientace v prostoru Rozměry plochy: závisí na počtu děti Část tréninkové jednotky: úvodní část Organizace: Ve vymezeném prostoru určíme honiče. Popis: Všichni hráči mají florbalové hole, kromě jednoho. Ten je na začátku honič. Jakmile chytne hráče s florbalovou holí, chycený odnese florbalovou hůl na předem určené místo a začne chytat taky. Kdo zůstane poslední s florbalovou holí, vyhrává. Obrázek 10 Honička s odkládáním „florbalek“ na určené místo – znázornění postupu při odkládání florbalových holí

39


Florbal

Název: HONIČKA „NAJDI SI SVOU FLORBALKU“ Věk: 6 a více Pomůcky: florbalové hole Délka trvání: do 1 minuty Zaměření: pohyb s florbalovou holí, držená florbalové hole, orientace v prostoru Rozměry plochy: závisí na počtu děti (alespoň 20 x 20m při 15 hráčích) Část tréninkové jednotky: úvodní část Organizace: Florbalové hole všech hráčů dáme na hromadu a každý si vybere nějakou florbalovou hůl. Nesmí si však vybrat tu svoji. Trenér rozmístí hráče tak, aby měli mezi sebou alespoň dvoumetrové rozestupy. Pozn.: Pokud se hráči již delší dobu znají, je dobré, aby florbalové hole trenér na začátku hry rozdělil sám, aby zabránil tomu, že si silnější bude záměrně vybírat florbalovou hůl slabšího hráče. Popis: Úkolem každého hráče je, chytit toho, kdo má jeho florbalovou hůl. Když se mu to povede, vezme si od něho svoji florbalovou hůl, dá mu tu, co právě drží v ruce a jde si sednout. Tím splnil svůj úkol a hra pro něj končí. Poslední hráč (popřípadě 2 hráči), který zůstane poslední ve hře, prohrál a může (ale nemusí) dostat nějaký „trest“. Pozn.: Tato honička je z pravidla velmi rychlá a je důležité ji hrát na prostoru alespoň 20 x 20m při počtu 15 hráčů. Dbáme na správné držení hole. Obrázek 11 Děti při honičce „Najdi si svou florbalku“

40

HRY

SE ZAMĚŘENÍM PRIMÁRNĚ NA POHYB S FLORBALOVOU HOLÍ, SEKUNDÁRNĚ N A

KLIČKU A NÁCVIK VÝHOZU MÍČKU

Název: LAVIČKY JAKO BRANKY Věk: 6 a více Pomůcky: lavičky, míčky Délka trvání: podle varianty hry Zaměření: pohyb s florbalovou holí, klička Rozměry plochy: závisí na počtu děti (při 6 dětech cca 10m2) Část tréninkové jednotky: hlavní část Organizace: Rozmístíme 3 nebo 4 lavičky dle schématu. Vytvoříme skupinky, které jsou na tom přibližně technicky stejně. 3 lavičky jsou vhodné pro 6 a méně dětí a 4 lavičky pro 7 a více. Lavičky na sebe nemusí navazovat a rozměry plochy jsou dle uvážení trenéra. Popis: Každá lavička představuje branku a zároveň ohraničí prostor, ve kterém hra probíhá. Ve hře jsou 1 nebo 2 míčky a každý hráč se snaží dát gól do lavičky. Když ho dá (míček se dotkne lavičky), sedne si za lavičku a tím jí „zamkne“. V tuto chvíli můžou ostatní dávat góly jen na zbývající lavičky, které ještě nejsou „zamčené“. Ten, kdo neobsadí žádnou lavičku, prohrává a dělá „trest“. Když v průběhu hry vypadne míček mimo hrací prostor, je připraven trenér nebo určený nehrající hráč, který do prostoru okamžitě hází míček jiný. Pravidla: Každý hráč hraje sám za sebe a snaží se získat míček a obehrávat soupeře v rámci pravidel florbalu. Obměny: 1. Stejný postupem se stále může střílet na všechny lavičky, a když už na ní někdo sedí, tak se vystřídají. Tato varianta je omezena časově 2. Lavičku můžeme uzavírat po gólech dvou hráčů, tj. až za ní sedí dva hráči, nebo 3 hráči atd. podle potřeby (v závislosti na vybavení tělocvičny a počtu dětí). Upozornění na chyby: Děti v „zápalu“ pro hru mnohdy zapomínají na pravidla a správné držení hole.

41


Florbal

Obrázek 12 Znázornění hráčů a laviček

Pozn.: Vysvětlivky ke všem znázorněným značkám u schémat používaných u jednotlivých her a cvičení, jsou uvedeny v kapitole Grafické značení. Obrázek 13 Děti při hře „Lavičky jako branky“

42

Název: VYMETÁNÍ PROSTORU Věk: 6 a více Pomůcky: míčky Délka trvání: 2-4min. Zaměření: nácvik výhozu, pohyb s florbalovou holí Rozměry plochy: závisí na počtu děti (20m x 10m pro 10 dětí) Část tréninkové jednotky: hlavní část Organizace: Děti rozdělíme na dvě družstva, přibližně stejně silné. Popis: Každé družstvo je na jedné polovině vymezeného prostoru a nesmí ji opustit. Na plochu se vysypou všechny dostupné míčky (nemusí být nutně florbalové). Je dobré mít tolik míčků, aby vycházel 1-2 míčky na každého hráče. Během časového úseku (2-4 minuty) musí hráči každého družstva „vyčistit“ svoji polovinu od míčků. Způsoby, jak „vyčistit“ prostor, je nahrávat, střílet a lobovat míčky na soupeřovu polovinu. Posledních 10 sekund trenér odpočítává nahlas, aby se hráči posledního míčku dotkli naposledy s poslední vteřinou. Po ukončení časového limitu, se nikdo nesmí dotknout míčku. Spočítáme počet míčků na každé polovině. Vyhrává to družstvo, které má na své polovině méně míčků. Pravidla: Každý hráč hraje sám za sebe a snaží se získat míček a obehrávat soupeře v rámci pravidel florbalu. Upozornění na chyby: Děti v „zápalu“ pro hru mnohdy zapomínají na pravidla a správné držení hole a na pravidlo o vysoké florbalové holi.

Obrázek 14 Znázornění hry

Obrázek 15 Děti u hry „Vymetání

„Vymetání prostoru“

prostoru“

43

CVIČENÍ

A HRY SE ZAMĚŘENÍM PRIMÁRNĚ NA DRIBLINK, SEKUNDÁRNĚ NA POHYB

S MÍČKEM

Florbalový driblink (Obrázek 17) můžeme zapojit do jakéhokoli cvičení, abychom docílili zautomatizování tohoto pohybu. Nejprve učíme driblink hokejový, protože je jednodušší. -

Hráč stojí na místě ve florbalovém postoji a před sebou má dva kužely. Jeho snahou je udělat „osmičku“ kolem kuželů a zároveň driblovat.

-

Hráč dribluje na místě před tělem, za tělem, vedle těla libovolným typem driblingu a na pokyny trenéra mění směr. Nejprve dáváme pokyny hlasové, později jen vizuální.

Obrázek 16 Grafické znázornění postavení hráče a kuželů při driblinku

Obrázek 17 Florbalový driblink (Zlatník et al., 2001, 4)

43


Florbal

Název: ATOMY Věk: 6 a více Pomůcky: míčky, kužely Délka trvání: 2-4 min Zaměření: driblink Rozměry plochy: závisí na počtu děti (10m x 10m pro 10 dětí) Část tréninkové jednotky: hlavní část Organizace: Ohraničíme prostor, ve kterém budeme hrát (ideálně využijeme čar na ploše). Pokud takové místo v tělocvičně není, použijeme k ohraničení kužely. Popis: Každý hráč má míček a dribluje ve vymezeném prostoru. Zároveň se snaží ostatním míček „vypíchnout“ ven z označeného prostoru. Jakmile někomu míček uteče z vymezeného prostoru, počítá si trestný bod, jde si pro míček a vrací se zpět do hry. Když hráč nemá míček ve vymezeném prostoru, nesmí se snažit ostatním míčky vyrazit, ale okamžitě si jde pro ten svůj. Pravidla: Každý hráč hraje sám za sebe a snaží se získat míček a obehrávat soupeře v rámci pravidel florbalu. Upozornění na chyby: Děti v „zápalu“ pro hru mnohdy zapomínají na pravidla a správné držení hole a na pravidlo o sekání. Obrázek 18 Grafické znázornění hry „Atomy“

44


Florbal

CVIČENÍ ZAMĚŘENÉ NA VEDENÍ MÍČKU Tato činnost se nejlépe v začátcích trénuje samostatně formou různých slalomů. Poté, co začnou děti tuto dovednost ovládat, děláme slalomy formou soutěží. Ty děti lépe motivují a mají větší snahu se zlepšovat. Slalomy se dají postavit jakkoli a jde do nich zařazovat cokoli, co trenéra napadne. Na uvedených příkladech jsou ty nejzákladnější. Lze přidávat kotouly, otočky, přechody a přeskoky přes lavičky atd. Pomůcky: kužely, žíněnky, lavičky

Obrázek 19 Grafické znázornění cvičení

Obrázek 20 Děti u cvičení

zaměřených na vedení míčku

zaměřených na vedení míčku

46

CVIČENÍ ZAMĚŘENÁ NA ZPRACOVÁNÍ MÍČKU A PŘIHRÁVKU Zpracování míčku a přihrávku dětem nejprve názorně předvedeme a vysvětlíme. Opět je pro zvládnutí nejlepší tuto činnost dělat ve cvičení, kde se může dítě soustředit pouze na tuto činnost.

Postup zpracování míčku: -

důležitý je střehový postoj

-

hráč stojí bokem k příjmu přihrávky

-

čepel se nejprve pohybuje směrem proti míčku, těžiště je v tuto chvíli na přední noze

-

1. kontakt čepele s míčkem probíhá před hráčovým tělem, čepel s míčkem se vrací ve směru pohybu míčku a brzdí je do zastavení

-

míček tak končí na čepeli florbalové hole za tělem hráče, těžiště hráče v tuto chvíli je na zadní noze

-

hráč má míček pod kontrolou

Chyby: -

čepel je pouze položená proti pohybujícímu se míčku, míček do čepele naráží a buď odskočí, nebo přeskočí čepel

Postup jak správně přihrát: -

váha těla se pohybuje zezadu dopředu

Důležité: -

postavení bokem do místa, kam chci přihrávat

-

začínáme s těžištěm na zadní noze a čepel s míčkem je za tělem nejprve vizuální kontakt, pak přihrávka

-

nejprve začínáme přihrávkami z místa na stojícího spoluhráče

-

poté přidáváme postupně přebíhání hráčů na jiná místa, přihrávky na pohybujícího se hráče a poté přihrávky v pohybu

47


Florbal

Obrázek 21 Správné florbalové postavení

Obrázek 22 Správné florbalové (Skružný

et al., 2005, 34)

postavení

Obrázek 23 Grafické znázornění cvičení

Obrázek 24 Děti u cvičení

zaměřených na zpracování míčku

zaměřených na zpracování míčku

48


Florbal

50

HRY ZAMĚŘENÉ PRIMÁRNĚ NA STŘELBU, SEKUNDÁRNĚ NA POHYB S MÍČKEM Název: SRÁŽENÍ PYRAMIDY Věk: 6 a více Pomůcky: lavičky, míčky, plechovky nebo kužely, vrchní díl od švédské bedny, branka Délka trvání: podle varianty hry Zaměření: vedení míčku, střelba Část tréninkové jednotky: hlavní část Organizace: Na zem před branku se postaví pyramida z kuželů (lépe z plechovek). Na plochu hřiště rozestavíme kužely na místa, ze kterých budou děti vybíhat a pečlivě a viditelně označíme místo, od kterého budou hráči střílet na pyramidu (např. kuželem jiné barvy, čárou atd.). Popis: Hráči vybíhají z různých míst označených kužely. Nejprve běží pouze rovně z poloviny hřiště, pak z rohů nebo z jiných míst, kde je potřeba měnit směr. Od označeného místa střílí na pyramidu a snaží se shodit všechny její části. Postupně zvyšujeme náročnost. To provedeme postavením pyramidy na vyvýšené místo (na vrchní díl švédské bedny nebo lavičku) nebo zvětšením vzdálenosti střelby. Pravidla: Pokud se chceme zaměřit na určitý druh střelby (střelba tahem, příklepem, golfem), je potřeba to dětem předem určit. Obměny: 1. Hráči jsou postaveny v zástupu, mají pouze dva nebo jeden míček. Vždy první vystřelí na pyramidu, běží pro míček a běží na konec zástupu. Postupně si jednotlivý hráči posunují míček až k tomu prvnímu a ten s ním vyráží sestřelit pyramidu. Když se podaří hráčům sestřelit všechny části pyramidy, sami si ji postaví znovu, dokud trenér neukončí cvičení. 2. Sestřelování pyramidy uděláme jako soutěž v týmech. Vyhrává to družstvo, kterému se podaří 3x (nebo víckrát) sestřelit všechny části pyramidy. Opět si ji hráči staví sami. Obrázek 25 Grafické znázornění hry „Srážení pyramidy“ Pozn.: Když chceme zapojit děti, aby si od střelby odpočinuly, vybereme vždy některé z nich, které budou pyramidu stavět samy. Vy jako cvičitel potom budete mít více času opravovat a radit jak na střelbu.

49


Florbal

Název: VYRÁŽENÍ MÍČE Z PROSTORU Věk: 6 a více Pomůcky: míčky, volejbalové míče (mohou být i jiné) Délka trvání: podle varianty hry Zaměření: vedení míčku, střelba Část tréninkové jednotky: hlavní část Organizace: Hráče rozdělíme do dvou družstev. Do ohraničeného pásu dáme doprostřed volejbalový (nebo jiný) míč či míče. Označíme prostor, ve kterém se budou pohybovat jednotlivá družstva. Každý hráč má jeden nebo dva míčky. Popis: Hráči se ze své označené části hřiště snaží trefovat míč (míče) tak, aby se vykutálel na část hřiště druhého družstva. Prostor, ve kterém je volejbalový míč, je uzavřený a nesmí se do něj vcházet, s výjimkou posbírání florbalových míčků. Lze také určit jednoho hráče, který nebude sestřelovat míče, ale pouze vyhazovat z prostoru florbalové míčky. Obměny: 1. Míč (míče) dáme na lavičku a stačí, když z lavičky spadne. Počítá se bod a míč se vrací zpět. 2. U těch nejmenších dětí (nebo při malém počtu děti) můžeme dát míč doprostřed vyznačeného kruhu a děti spolu musí spolupracovat, aby ho vyrazily florbalovými míčky z kruhu ven. Když se jim to povede, počítáme bod.

Obrázek 26 Grafické znázornění základní verze hry „Vyrážení míče z prostoru“

Obrázek 27 Děti při jedné z obměn hry „Vyrážení míče z prostoru“

50

Název: KRÁL STŘELCŮ Věk: 7-8 a více Pomůcky: míčky, kužely Délka trvání: záleží na šikovnosti hráčů Zaměření: střelba Část tréninkové jednotky: hlavní část Organizace: V tělocvičně postavíme kužely na různá místa. Hráč musí střílet na branku, ve které je brankář. Popis: Hráč musí střílet z jednoho místa tak dlouho, dokud nedá gól. Poté, co se hráči podaří gól vstřelit, posouvá se k dalšímu kuželu. Takto mezi sebou hráči soupeří a vyhrává ten, kdo dá první gól od posledního kuželu. Pravidla: Pokud se chceme zaměřit na určitý druh střelby (střelba tahem, příklepem, golfem), je potřeba to dětem předem určit. Obrázek 28 Grafické znázornění hry „Král střelců“

Obrázek 29 Děti při střele golfovým úderem

53


Florbal

HRY ZAMĚŘENÉ NA NÁCVIK KLIČKY 1 NA 1 Název: RYBIČKY A RYBÁŘI S FLORBALOVOU HOLÍ Věk: 6 a více Pomůcky: míčky Délka trvání: do 5 min. Zaměření: pohyb s florbalovou holí, klička Část tréninkové jednotky: hlavní část Popis: Rybičky a rybáři jsou obdobou známé hry, kde rybář (pohybující se směrem dopředu proti rybičkám) má florbalovou hůl a snaží se vypíchnout míček hráčům – „rybičkám“, které se pohybují s míčkem pouze směrem dopředu „proti“ rybáři. Tato hra umožňuje i méně florbalově šikovným dětem zažít pocit úspěchu z povedeného oběhnutí rybáře. Upozornění na chyby: Pozor na vracení hráčů – „rybiček“ zpět. Musí nepohybovat stále dopředu. Obrázek 30 Grafické znázornění hry „Rybičky a rybáři“

54

Název: SOUBOJE NA MALÝCH HŘIŠTÍCH Věk: 6 a více Pomůcky: míčky, kužely, lana (nebo cokoli na ohraničení hřišť) Délka trvání: 5 - 10min. Zaměření: pohyb s florbalovou holí, klička, řešení situace „1 na1“ Rozměry plochy: min. 4 x 10m jedno hřiště Část tréninkové jednotky: hlavní část Organizace: V tělocvičně vytvoříme na šířku tělocvičny malá hřiště. Ohraničit je můžeme kužely nebo lany, čárami apod. Aby měly děti motivaci se obehrávat, vytvoříme na každém konci branku z kuželů. Popis: Jednotlivci hrají na malých hřištích proti sobě („1 na 1“) a počítají si body. Po skončení předem určeného času, hráč s více body vyhrál. Je důležité vybrat co nejvyrovnanější dvojice, aby se tato hra výrazně slabšímu hráči nezprotivila. Podle výsledků můžeme potom vytvořit další dvojice a hrát další kolo – vítězové z dvojic budou hrát proti sobě, poražení také. Pravidla: Dbáme na to, aby hráči hráli v rámci florbalových pravidel. Obrázek 31 Grafické znázornění vytvoření malých hřišť při hře „Souboje na malých hřištích“

55


Florbal

Název: ZAJÍCI A MYSLIVCI Věk: 6 a více Pomůcky: míčky Délka trvání: 5 – 10 min. Zaměření: pohyb s florbalovou holí, klička „1 na 1“ Rozměry plochy: nejlépe volejbalové hřiště Část tréninkové jednotky: hlavní část Organizace: Hráče rozdělíme na dvě poloviny, jedna polovina se rozmístí na čáry (viz Obrázek 32) s florbalovou holí (bez míčku), to jsou myslivci. Druhá půlka dětí (zajíci) míčky má. Popis: Myslivci se mohou pohybovat pouze vlevo a vpravo po čáře, nikoliv dopředu a dozadu. Úkolem zajíců je projít přes myslivce na druhou stranu vymezeného prostoru (volejbalového hřiště). Můžeme počítat počet průchodů, nebo navíc označíme místo odkud mají střílet do brány a budeme počítat góly. Jakmile hráč projde (nebo vystřelí na bránu) vezme si míček, vrací se mimo ohraničený prostor na místo, kde začínal a opět se pokouší projít. Myslivci mají za úkol vypíchnout zajícům míček. Když se jim to podaří, zajíci se vrací na začátek a pokoušejí se projít znovu. Obměny: Pokud chceme zvýhodnit zajíce, obrátí si myslivci florbalovou hůl čepelí vzhůru. Pozn.: Na začátku doporučuji nácvik bez florbalových holí, kdy myslivcům stačí pouze dotek zajíců, aby je vrátili na začátek. Zajíci mají pořád stejný úkol.

Obrázek 32 Grafické znázornění hry „Zajíci

Obrázek 33 Děti při hře „Zajíci a

a myslivci“

myslivci“

56

REFERENČNÍ SEZNAM 20TEN Sports s.r.o. (2011). Jak vybrat správně hokejku? Retrieved 13. 4. 2011 from the World Wide Web: http://www.20ten.cz/radce/5-jak-vybrat-spravne-hokejku Česká florbalová unie. (2010a). Historie světového florbalu. Retrived 20. 4. 2011 from the World Wide Web: http://www.cfbu.cz/redakcni_system/index.php?static=cfbu/historie/svet Česká florbalová unie. (2010b). Historie florbalu v ČR. Retrieved 20. 4, 2011 from the World Wide Web: http://www.cfbu.cz/redakcni_system/index.php?static=cfbu/historie/cr Česká florbalová unie (2010c). Rozpis ligových soutěží Florbalové unie Moravskoslezského a Olomouckého kraje 2010-2011. Praha: Česká florbalová unie. Česká florbalová unie (2010d). Pravidla florbalu (Pravidla florbalu a jejich výklad, Platná od 1. července 2010). Praha: Česká florbalová unie. Česká florbalová unie. (2011a). Výsledky a statistiky reprezentace mužů. Retrieved 15. 4. 2011 from the World Wide Web: http://www.cfbu.cz/redakcni_system/index.php?static=reprezentace/muzi/statistik y Česká florbalová unie. (2011b). Výsledky a statistiky reprezentace žen. Retrieved 15. 4. 2011 from the World Wide Web: http://www.cfbu.cz/redakcni_system/index.php?static=reprezentace/zeny/statistik y Česká florbalová unie. (2011c). Výsledky a statistiky reprezentace juniorů. Retrieved 15. 4. 2011 from the World Wide Web: http://www.cfbu.cz/redakcni_system/index.php?static=reprezentace/zeny/statisti ky Česká florbalová unie. (2011d). Výsledky a statistiky reprezentace juniorek. Retrieved 15. 4. 2011 from the World Wide Web: 55


Florbal

http://www.cfbu.cz/redakcni_system/index.php?static=reprezentace/juniorky/stati stiky Florbal - Informace ze světa florbalu. (2011). Florbal a Olympijské hry. Retrieved 15. 4. 2011 from the World Wide Web: http://www.florbalweb.cz/florbal-a-olympijskehry-27 International Floorball Federation. (2011). International Floorball Federation, IFF. Retrieved 20. 4. 2011 from the World Wide Web: http://www.floorball.org/default.asp?sivu=2&kieli=826 Krištofič, J. (2006). Pohybová příprava dětí (Koordinační a kondiční gymnastické cvičení). Praha: Grada Publishing, a.s. Kysel, J. (2009). Historie a současnost florbalu. Tělesná výchova a sport mládeže, 76(3), 30-32. Martens, R. (2006). Úspěšný trenér. Praha: Grada Publishing, a.s. Mazal, F. (2007). Hry a hraní pohledem ŠVP. Olomouc:HANEX. Opatrný, D. (2010). Ročenka ČSTV 2010. Praha: OLYMPIA, a.s. Perič, T. (2008). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, a.s. Sigmund, E. (2007). Pohybová aktivita dětí a jejich integrace prostřednictvím 60 pohybových her. Olomouc: HANEX. Skružný, Z., et al. (2005). Florbal. Praha: Grada Publishing, a.s. Tatran Střešovice. (2011a). 19. ročník mezinárodního florbalového turnaje. Retrieved 20. 4. 2011 from the World Wide Web: http://www.czechopen.cz/cz/propozice/propozice Tatran Střešovice. (2011b). 6. ročník mezinárodního florbalového turnaje pro veterány. Retrieved

20.

4.

2011

from

the

World

Wide

Web:

http://praguemasters.cz/cz/propozice/propozice Tatran Střešovice. (2011c). 8. ročník mezinárodního mládežnického turnaje. Retrieved 20. 4. 2011 from the World Wide Web: http://www.praguegames.cz/cz/propozice/propozice

56

Wikipedia. (2011). Innebandy. Retrieved 13. 4. 2011 from the World Wide Web: http://sv.wikipedia.org/wiki/Innebandy Zlatník, D. (2004). Florbalová trénink v praxi (Herní činnosti jednotlivce). Praha: Česká florbalová unie. Zlatník, D., Vancl, K., et al. (2001). FLORBAL: Učebnice pro trenéry. Praha:Česká obec sokolská.

57

Hana Poláková & Dagmar Sigmundová

Recommend Documents