Gustav Erhart
Podél Pyrifleghetónu
PODÉL PYRIFLEGHETÓNU
Gustav Erhart
Podél Pyrifleghetónu
Praha 2006
PODÉL PYRIFLEGHETÓNU Copyright © Gustav Erhart, 2006 Ilustrations © Jiří Načeradský, 2006 Czech edition © dybbuk, 2006 ISBN 80-86862-21-6
Raineru Maria Rilkemu, zachránci duší věcí hmatatelných
Duch jinovatky je sám sobě andělem. (Kniha Henoch)
Té, která teprve přijde
Není taká artetika není která by ji probudila z Nevědění Svůdné vůně květů do kolébky dá jí avšak moudrost plodů sudička jí ztají
[8
Blasfémie
Do hříchu pohříženi na kůl naraženi jako by sama Bázeň Boží přestala už se o nás strachovat
9]
Žalobníčci tvých očí
berou mi spánek trpělivou trýzní obdarují Jsou bledé víc než smrt by dojalo
[ 10
Revelace
Tam kde se zapomnělo teplo našeho včera seschneš jak pokřín hozený do okřínu
11 ]
Pozdrav slečně Pontobdelle
Jakýsi Rácha Verrückter schoval si slzy zchromlého Štěstí do náklí v Neveselém Příštím Nejspíše ani nevěděl c o těmi margaritkami splatit chtěl (a hlavně) komu
[ 12
Podél Pyrifleghetónu
Jdouc sama sobě v ústrety předběhnouc vlastní smích Se slzou kortyzona v závoji černá žena
13 ]
Sdělení
Tvé bolesti jsou nepřenosné Mezi šeolem a gehennou zkameněl vítr a do kamene plamen navždy jen křičet bude
[ 14
Nejkratší berquináda
Illa super, ille sub
15 ]
Horoskop
Jen směle p o h l e ď vědmě do zrcadla p ř i s t u p blíž Kdo přeláme ti kosti kdo zvalchuje ti záda kde protentokrát bude číhat zrada uvidíš Pro lásku dojdeš si navečer b e r však kantaridy markýze Sada
[ 16
Stáří
Čím méně toho… tím více smát se dokáži kdo z koho Šakalím vytím na Měsíc který ve blázny mění
17 ]
Sacred Spaces
Stín budoucnosti zříš o chvíli dřív než do želez tě sevře Čelesten černý pekla nachového
[ 18
Krok za krokem
Všežravý prach marných radostí šedivý cinis radostivých marností na márách šťastně štosuješ přichází — zůstává Děs přichází — zůstává Strach Max Jacob říkával smrt lásce tebe nedá smrt kráčí blíž a blíž Blíž každou hodinu k básníkům vraždícím zase jen sami s e b e
19 ]
Konec pohádky
Strašliví senmurvové zpola jen ptáci Hlavu jim nesetneš svou zítra ztratíš
[ 20
Posedlost
Sorbet z černých bylin síla jasných vidin Striga biče žehná projdi mnou ty — víc než zřená
21 ]
Nota bene
Nehas co Bůh chce zhasit Navždycky tvoje Sancta Simpolicitatis
[ 22
Vlastnímu stínu
Slunečním kordem proboden do lógru noci odhozen … Rádo se stalo
23 ]
Vidění starého kněze
Ani ten hřích už nemá na vybranou a zrádcům víno z ráje zraje
[ 24
Jisté…
Velejemný velur tkaný ze tvých strázní do armatur netečného světa zalit Krutě rudě zazní zubů drkotání až tě do rubáše uvidějí halit
25 ]
Nomina sunt odiosa
Jednou to musím říct: Ten, kdo mi bere schopnost mít ho rád ten anathema sit a napořád!
[ 26
Potí se krev
... a města zmasilá na trampolíně do výše zkázy hází V úsměvu z betonu mrazí i tam kde místo pro rakev schází
27 ]
Doznání
Vzpomínám málo nerad a když tak většinou jen věci nepodstatné S urputností starce
[ 28
Kdosi se ptal
Proč rozevřel tlamu Leviatana když i smích nad postel smrtelnou zdál se mu tolik nepatřičný?
29 ]
Jak jedna labza řekla
Miluji všechno co zve mě do Nebytí slepá zrcadla krepovou růži která nezvadla geometrii smrti pavoučích sítí
[ 30
Jen tak mimochodem
Zlo které nemá jméno je peklem vždycky vyslyšeno
31 ]
Ad me ipsum
S lucernou víry vlastní duši hledám s lucernou v které zažehnut je Strach
[ 32
Poděkování augurům
Aksamitky mi nikdy nikdy nedávej Vyrostly z Tagesových slov a temno zítřka z nich si přivlastnily Zaorej do paměti hluboké krystal ze Speranzy a všechny příští
33 ]
Vesmírný fénix
Svět — citrón svrásklý mrštěný zpátky do Božího oka po Soudu posledním nového zrození se za trest dočká
[ 34
Otec krále Ubu
Ten jarý cyklista co jmenoval se Jarry všechny své svízele jedinou střelou do zrcadla zabil
35 ]
Generální absoluce
zlovolným spřísaháním úkladům nenápadných bratrovrahů lstivým nakročením hofart a vposled snad i mlčenlivým beránkům
[ 36
Alptraum
Cituprosté zorničky poživačné ženy rozpalují vzpomínky až tam žádná není Ostré nehty divoženky rozdírají jizvy na perně si penis peče leckerbissen čižby
37 ]
Experience
V granitu tvého srdce vytesáno: Navždycky zůstanu samo
[ 38
Dublety
Loupežník z přesvědčení a vrah fatalista Tak rádi dívají se sobě do karet
39 ]
Za zástěnou
Vítr z Nebe z Nenadání mrštnější než jehla švihá knutou pokání odnáší vši zbytečnost Světlo ze tmy zvedá Vítr z Nebe z Bezčasí ostřejší než dýka v posedlosti Poznání smírné slzy nedá
[ 40
Drolerie
Fáma se o tobě člověče šíří: Chamec jsi jenž se zachytil když Žití rundel padal ve vesmírné díži
41 ]
Babička Eglerisa
Nechtěla sedět pod osikou co napořád se chvěje stromem prokletým na kterém Jidáš prý visel když zradil Pána
[ 42
Varování
Na bílé dlani hodných hyperborejců nadarmo čteš si v čarách bez konců Nebeský tulich ve vteřině přetne všechny tvé snahy scestné
43 ]
Mystérium léta
Trupelnatý trupel stromů listí v hávu prášném žhoucí bolest rubínů bílé kosti bez stínů seškvařené vášně Živý míň než neživý z páry stoupat zdá se přelud víc než zdánlivý v bodajícím jase
[ 44
Milostné hrátky
Odhozen za sen makadam nebe bílý plam měsíce stále víc zebe zoufalec pro zítřek není dnes sám v objetí tiskne ho samotná Hébé
45 ]
Zděšení
Dříve jen v čase podzimním dneska už stále v tvých očích nacházím colchicum autumnale
[ 46
Smrti
tvrdé a stručné co všechny lkavé samohlásky v sobě zaškrtila
47 ]
Na rozchodnou
Histrión vzrostlý až k nepotřebě měnil jsi masky jak flastry na ráně nikdy nezhojené
[ 48
Cypřiš
Věděl, kdo cypřiš zvolil za strom pohřební Byv jednou podťat víc nikdy nevyrazí
49 ]
Co zbývá: krajina s ohněm a tmou
„Žil zde stále s přesvědčením, že vše je ZA.“ (Karel Zlín: V kraji Oxymoronu)
Pocit, jenž v nás vyvolává mytický Pyrifleghetón, podsvětní řeka, jejímž korytem se nevalí voda, ale věčný oheň, je nutně ambivalentní: na jedné straně uchvacující a erotismem nabité proměnlivé obrazy rudožlutých plamenů tančících v trojnásobné tmě, na druhé straně děs z vlastní přítomnosti v místě vyhrazeném jen Bohem zavrženým, nejtěžším hříšníkům, které trojnásobná zeď dělí od zbytku Hádovy říše, jež se nachází tak hluboko pod zemí, jak vysoko nad zemí jsou nebesa. Na podobnou ambivalenci, takřka oxymorické napětí mezi osvobozující magií řeči a bolestně svazující tragikou lidské existence, která je v nejhlubším nitru této řeči zakleta, vsadil při konstrukci své osobité básnické dikce Gustav Erhart (1951) — a nejen v přítomné knížce, která Pyrifleghetón povolala přímo do svého názvu, ale i v trojici sbírek, jež nynějšímu opusu předcházely a v jejichž titu-
[ 50
lech se obsesivně navrací jedna a tatáž úvodní litera: Purgatorium (1996), Proudnice nenávratna (2000) a Podvojná znamení (2005). Nejprve k oné magii jazyka: U Erharta, znalce dějin umění, člověka múzického, jenž svůj nejvlastnější žánr souběžně s básní nalezl v eseji, je přístup k nástrojům, kterými své počitky a meditace otesává, maximálně svobodný, ba avantgardní — záliba v míšení archaismů s autorskými novotvary, proplétání češtiny s latinou, případně angličtinou a němčinou, stejně jako důmyslná benevolence v rýmové a rytmické struktuře nebo práce s melosem, tedy hudebností textů (kterou jim autor dodává mj. aliteracemi a asonancemi), je svojí vzdušností a širokodechostí v zásadním kontrastu s mortální a skeptickou, tedy krátkodechou, mnohdy až jakoby přiškrcenou, již jen „dodýchávající“ motivikou, z níž básník skládá své ústřední téma. Zpěvností některých textů, byť zhuštěných do minima slov, Erhart oživuje a připomíná erbenovskou baladičnost, rozeznívá folklorní echa, napojuje se na poetiku lidových mýtů a pověstí, aby vzápětí vzlétl do výše k aforistickým či přímo meditativním polohám, v nichž je čas jak na šeptání esoterických formulí, veršů-zaklínadel, tak na vlastní uměleckou genealogii (ve sbírce Podél Pyrifleghetónu jsou jménem vyvoláni mj. Sade, Jacob, Jarry, ale také ironie Baudelairova nebo duch dekadence;
51 ]
obecněji Erhartovi do jeho textů pronikají prvky symbolistní, fantaskní, ba surreálné). A k oné tragice lidské existence, jež lyrický subjekt ovíjí, resp. bolestně svazuje: Básně v této knížce (a jistě nejen v ní a jistě nejen u Gustava Erharta) jsou texty-zrcadla: zrcadla vnitřní tesknoty a melancholie, samoty a tísně z matnících a drolících se obrazů starého světa, který kdysi znamenal bezpečí a soulad, protože ještě odkazoval ke skutečnosti, ke konkrétním věcem, dokud ho nepřelila vlna brutální moderní či spíš postmoderní imagologie — obrazů, od nichž vede cesta zas jen k dalším obrazům, k jakémusi imagologickému perpetuu mobile, které pluje nad realitou, aniž by se jí kdy dotklo. A tak se ona původní krajina vzdaluje, v duši umírá („Trupelnatý trupel stromů / listí v hávu prašném / žhoucí bolest rubínů / bílé kosti bez stínů / seškvařené vášně“) a člověk, jenž se ztrácí spolu s ní, a především sám sobě, je „živý míň než neživý / z páry stoupat zdá se / přelud víc než zdánlivý / v bodajícím jase“. Co zbývá, vyjevuje Erhart hned na začátku, v prvním dvojverší: Jsme už na věčnost „do hříchu pohříženi / na kůl naraženi“, a čím víc je naše krajina zasypávána mrtvými obrazy, simulakry, tím přesněji a neodvratitelněji tkáme svoji „geometrii smrti“. Co zbývá básníkovi, který pochopil svůj bytostný nesoulad se světem? Krom užívání
[ 52
baudelairovského léku, jímž je permanentní nutnost opíjet své smysly, snad už jen ve své málomluvnosti naléhavý poetický lament, skrz jehož mnohost významových vrstev lze propadnout hluboko do dějin kultury, až k prvotnímu mýtu. Básník však hraje se čtenářem hru, neboť mu sice podává klíč, ale ty správné dveře ukrývá s důmyslem malíře-abstrakcionisty, jako by říkal: Tu máš — a hledej sám ten pravý referenční rámec, zámek, do něhož klíč pasuje, znovu oživuj obrazy, za nimiž je kus hmatatelného světa. Anebo, poněvadž autor ponechává interpretacím své poezie otevřené velmi široké pole, můžeme vzít za své Erhartovo Doznání: „Vzpomínám málo / nerad / a když / tak většinou jen / věci nepodstatné // S urputností starce.“ A potom se rozeběhnout: buď do rudé lázně Pyrifleghetónu, která rázem smyje všechny viny, anebo na opačnou stranu, do tmy naprostého a věčného zapomnění… Radim Kopáč
OBSAH Té, která teprve přijde Blasfémie Žalobníčci tvých očí Revelace Pozdrav slečně Pontobdelle Podél Pyrifleghetónu Sdělení Nejkratší berquináda Horoskop Stáří Sacred Spaces Krok za krokem Konec pohádky Posedlost Nota bene Vlastnímu stínu Vidění starého kněze Jisté… Nomina sunt odiosa Potí se krev Doznání Kdosi se ptal Jak jedna labza řekla Jen tak mimochodem Ad me ipsum Poděkování augurům Vesmírný fénix Otec krále Ubu
8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35
Generální absoluce Alptraum Experience Dublety Za zástěnou Drolerie Babička Eglerisa Varování Mystérium léta Milostné hrátky Zděšení Smrti Na rozchodnou Cypřiš
36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49
Doslov: Co zbývá: krajina s ohněm a tmou
50
poezie sv. 3
Gustav Erhart PODÉL PYRIFLEGHETÓNU Ilustrace Jiří Načeradský Doslov Radim Kopáč Redakce Michaela Šmejkalová Grafická úprava Jan d’Nan Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Vydalo nakladatelství dybbuk, Jan Šavrda, Sekaninova 12, 128 00 Praha 2, www.dybbuk.cz, roku 2006 jako svou 32. publikaci. Vydání první ISBN 80-86862-21-6
