Ženijní vozidla Ženijní jednotky jsou možná nepříliš nápadnou, ale o to důležitější součástí moderních armád. Zajišťují pohyblivost pozemních sil a zároveň mohou významně snížit pohyblivost vojsk nepřítele. Náročnost a rozmanitost úkolů ženistů vyžadují speciální techniku, mezi níž hrají hlavní roli ženijní, vyprošťovací a mostní tanky. Postupující vojenské jednotky jsou neustále nuceny překonávat nejrůznější překážky, ať už přírodního nebo umělého původu. Z těch přírodních jsou to zejména vodní toky a některé druhy nerovností, mezi umělými představují hlavní hrozbu miny. Již ve středověku existovaly ženijní jednotky, jejichž úkolem bylo pomáhat vlastním jednotkám překonávat tyto překážky a zároveň přispívat k tomu, aby s nimi měl co největší problémy nepřítel. Po nástupu těžkých vozidel (zejména tanků) se ženijní jednotky staly ještě důležitějšími a vývoj techniky pro ně patří mezi priority zbrojního průmyslu. Tři hlavní kategorie Ženijní jednotky jsou často označovány za armádní ekvivalent civilních techniků, stavbařů a údržbářů. Důsledkem toho je, že jako jedna z mála složek armády mohou výrazně působit i mimo vojenské konflikty. Jejich výcvik a výbava jsou velice užitečné při zvládání různých přírodních katastrof, což se ukázalo např. při záplavách v roce 2002. Názory na nasazení ženistů jsou v různých armádách značně odlišné, což přispívá k velké pestrosti existujících typů ženijních vozidel a nejrůznějším konstrukčním řešením některých jejich prvků. Jak známo, moderní armády směřují k co možná největší unifikaci používané techniky; není tedy divu, že mnohé typy mohou plnit více úloh, takže je nelze jednoznačně zařadit. V podstatě ale můžeme rozlišit tři hlavní skupiny ženijních vozidel. Na prvním místě jsou to ženijní vozidla v užším slova smyslu, známá také jako vojenská stavební vozidla či ženijní tanky; anglická terminologie je nazývá Combat Engineer Vehicles a německá Pionierpanzers. Používají se zejména k zemním pracím, např. k hloubení nebo zasypávání okopů a úkrytů, vytváření průchodů v různých zátarasech a odstraňování následků bojů ve městech. Jejich výbava nejčastěji zahrnuje radlice a lžíce na dlouhých výložnících, což z nich dělá vojenský protějšek buldozerů, bagrů a nakladačů. Druhou skupinu tvoří vyprošťovací tanky (Armored Recovery Vehicles, Bergepanzers). Jak napovídá název, slouží k vyprošťování a tažení zapadlé a poškozené vojenské techniky, případně i k jejím opravám v polních podmínkách. Obvykle jsou vybaveny silným navijákem, jeřábovým ramenem o značné nosnosti (desítky tun) a dílenským nářadím (např. svářecími soupravami nebo hydraulickými nůžkami). Konečně třetí kategorii představuje technika určená k pokládání mostů, což jsou mostní tanky (Armored Vehicle Launched Bridges, Brückenlegepanzers) a mostní automobily. Jejich důležitost vyplývá z toho, že hlavní bojové tanky nemohou pro svou vysokou hmotnost plavat a jejich hloubka brodění je velmi omezená; vodní toky se strmými břehy jsou pak pro ně zcela nepřekonatelné. Potíže s hmotností tanků Jen vzácně se lze setkat s ženijními vozidly, která byla pro tento účel zkonstruována zcela nově (to se týká např. amerického vojenského buldozeru M9 ACE). Ve velké většině se jedná o typy na bázi hlavních bojových tanků (těm byla věnována rubrika Druh zbraně v ATM 1/2004), občas i na bázi bojových vozidel pěchoty. Těžký pásový podvozek zajišťuje stabilitu, vysokou pohyblivost v těžkém terénu, pancéřovou ochranu a také ochranu proti účinkům zbraní hromadného ničení. Výhodou je i unifikace náhradních dílů a v neposlední řadě tzv. hmotnostní kompatibilita.
Tento pojem souvisí s hmotností hlavních bojových tanků, která během studené války postupně rostla, takže nejtěžší dnešní tank M1A2 Abrams se blíží 70 tunám. Z toho ovšem vyplývá, že vyprošťovací tanky musejí být schopny tuto hmotnost táhnout a mostní technika zase musí disponovat mostovkami s příslušnou nosností. Po nástupu nového typu tanku tedy bylo nutné co nejrychleji vyvinout i odpovídající vyprošťovací a mostní techniku. Ne vždy se to dařilo; příkladem je americká armáda, která teprve v roce 2000 obdržela první mostní tanky Wolverine s mostovkou schopnou unést Abrams. Výzbroj ženijních vozidel nebývá silná a často úplně chybí. Většinou je instalován pouze kulomet, případně zadýmovací granátomety. Zvláštním případem jsou některé západní ženijní tanky, které nesou tzv. demoliční kanony. Tyto těžké zbraně velkých ráží odpalují speciální průbojné-trhavé střely a jsou určeny k ničení krytů, bunkrů a dalších odolných objektů na vzdálenost několika stovek metrů. Speciálním druhem výbavy, která se vyskytuje u ženijních i vyprošťovacích tanků, jsou prostředky pro zneškodňování min. Existuje několik základních typů odminovačů. Nejstarší jsou tzv. bubnové nebo řetězové typy, jež jsou tlačeny před vozidlem a vyvíjejí na povrch země tlak, který přivádí miny k výbuchu. Téhož účinku dosahují i magnetické odminovače, určené proti minám reagujícím na magnetické pole kovového tělesa (např. tanku). Dále se používají pluhové vyorávače min a v poslední době se šíří raketové odminovače, které jsou schopné vytvářet delší průchody minovými poli.
Dva výložníky neuspěly Nejprve se zaměříme na ženijní stroje určená pro práci se zeminou. Úvodem je třeba říci, že mnohé armády pro tento účel používají mírně upravené verze civilních stavebních strojů; např. Izraelci při akcích na palestinských územích často nasazují buldozery Caterpillar D9 a D10 a kolové nakladače téhož výrobce. Avšak v oblastech válečných konfliktů je nutné použít specializované prostředky, tedy ženijní tanky. K nejznámějším typům patří americký M728 CEV, který využívá podvozek a věž tanku M60A1. Je vybaven buldozerovou radlicí, rámovým zvedákem a demoličním dělem ráže 165 mm. Od roku 2000 jsou americké ženijní jednotky vyzbrojovány tzv. ženijním doprovodným vozidlem Grizzly (dříve Breacher), jež je postaveno na bázi tanku Abrams. Grizzly disponuje rozměrnou radlicí s 11 čepelemi a bagrovou lžící na výložníku o délce 9,2 m. Obrannou výzbroj tvoří 40mm automatický granátomet a 7,62mm kulomet. Podobné vozidlo bylo zkoušeno už v 80. letech; nazývalo se COV (Counter Obstacle Vehicle) a vyznačovalo se dvěma výložníkovými rameny se dvěma lžícemi. Pro přílišnou složitost tohoto systému však byla dána přednost jednomu ramenu. Německo vyvinulo dva ženijní tanky na bázi tanku Leopard 1, označované jako PiPz 1 a PiPz 2 Dachs. Je u nich zdůrazňována možnost provádět úpravy břehů a dna vodních toků. Oba dva mají bagrovou lžíci na mohutném výložníku. Podobně jako v USA se pracovalo i na stroji se dvěma výložníky (GPM, Gepanzerte Pioniermaschine), ale ani ten nakonec nebyl zaveden do výzbroje. V Německu byl rovněž vyroben jednoúčelový odminovací tank Keiler. Jedná se vlastně o korbu amerického tanku M48, na níž je instalována speciální otočná nástavba s řetězovými rotačními úderníky. Keiler je schopen vytvářet 4,7 m široké průchody v minových polích a byl úspěšně nasazen při misích IFOR na území Bosny a Hercegoviny. Podobné prostředky vlastní i armáda USA, rozdíl je ovšem ten, že jsou dálkově řízené. Jedná se o typy Panther (na bázi M60) a Panther II (na bázi Abramsu). I ony byly testovány na území bývalé Jugoslávie. Izrael upravil Centuriony Ve Velké Británii byl zkonstruován ženijní tank Centurion Mk 5 AVRE, který má obdobnou výbavu jako M728. Druhým používaným typem je Chieftain AVRE, který je určen
pro zřizování průchodů minovými poli a vytváření zpevněných povrchů. Na jeho korbě je umístěna hydraulicky ovládaná plošina nesoucí tři role trubkové rohože, každou o délce 9 m a šířce 4 m. Tyto rohože je možné použít např. k zasypání protitankového příkopu nebo vytvoření pevné vozovky o délce 27 m. Francouzská armáda používá dva typy ženijních tanků. Starší AMX-13 VCG (Véhicule de Combat de Génie) vychází z lehkého tanku AMX-13, zatímco těžší AMX-30 EBG má základ ve středním tanku AMX-30. Kromě radlice disponuje i 142mm demoličním dělem a čtyřmi trubicemi pro pokládání min. Firma Giat již vyvinula ženijní verzi svého nejmodernějšího tanku Leclerc, která nyní prochází vojskovými zkouškami pod názvem Leclerc EPG. Ruská vozidla řady IMR (Inženernyja Mašina Razgruženija) jsou kombinací ženijních a vyprošťovacích tanků. Jsou vybavena radlicí a jeřábovým výložníkem. První verze IMR byla postavena na podvozku T-55, pozdější IMR-2 a IMR-3 vycházejí z T-72. V roce 1997 byla zařazena do výzbroje nejnovější varianta IMR-3M s novým teleskopickým výložníkem, modernějším systémem řízení a širokou škálou různých pracovních zařízení. Objevily se také zprávy, že se pracuje na ženijním vozidle na bázi tanku T-90. Skutečnou velmocí, pokud jde o ženijní techniku, je Izrael. V této zemi byla v podstatě vytvořena zvláštní podskupina ženijních vozidel, popisovaná jako obrněné transportéry pro ženijní jednotky. Kromě příslušného ženijního vybavení (radlice, zařízení k ničení min) mají i prostor pro přepravu družstva deseti ženistů. Všechny dosud vyvinuté typy jsou modifikacemi britského tanku Centurion a nesou názvy NagmaS’hot, Nagmachon, Nakpadon a Puma. Špičkou je Leclerc DNG Velice široká je i nabídka vyprošťovacích tanků. Ve Spojených státech se dosud používá lehké vyprošťovací vozidlo M578, což je vlastně jen jeřáb na podvozku houfnice M110 (více o ní v minulém čísle ATM). Modernějším typem je M88 vycházející ze středního tanku M48. Problémy ovšem nastaly po zavedení tanku M1A1 Abrams, s nímž už si M88 neporadil. Byl vyroben prototyp vyprošťovacího tanku na bázi M1A1, ale jeho vývoj byl roku 1997 dočasně odložen a místo toho byly M88 modernizovány na standard M88A2 HERCULES (Heavy Equipment Recovery Combat Utility Lift and Evacuation System). V Německu byly postupně zkonstruovány tři typy vyprošťovacích tanků, a to M47/M48 GLS (na bázi amerických M47 a M48), BPz 2 Standard (podvozek Leopard 1) a BPz 3 Büffel (podvozek Leopard 2). Pro armádu Velké Británie byly postaveny vyprošťovací verze všech britských poválečných tanků (FV 4006 Centurion Mk 2, FV 4204 Chieftain a Challenger CR ARRV) a také lehké vyprošťovací vozidlo FV 106 Samson vážící jen 8,7 tuny. Za špičku mezi vyprošťovacími tanky je obecně považován francouzský Leclerc DNG (Dépanneur de Nouvelle Génération), který má údajně nejlépe řešenou pancéřovou ochranu osádky. Lze na něj současně namontovat hned tři odminovače: britský pluhový vyorávač FWMP, francouzský magnetický Demeter a polský raketový systém Sosna. Jako první jej zakoupily Spojené arabské emiráty a francouzská armáda si jej objednala jako náhradu za starší AMX-13D a AMX-30D. V Rusku vznikla celá řada vyprošťovacích vozidel série BREM. Jsou to BREM-1 (na bázi T-72), BREM-2 (BMP-2), BREM-64 a BREM-80 (podvozek T-64, resp. T-80), BREM-D (na bázi transportéru BTR-50) a kolový BREM-K (vychází z transportéru BTR-80). Zatím poslední je BREM-L na bázi BMP-3. Jistou kuriozitou je čínský obojživelný vyprošťovací tank Type 76 odvozený od lehkého tanku Type 63 (ATM 4/2004). Mnoho vyprošťovacích vozidel bylo zkonstruováno na platformách tanků T-54 a T-55. Kromě SSSR vyvinuly své vlastní typy Polsko (WZT-1 a WZT-2), Východní Německo a také Československo (VT-55A). Rovněž T-72 byl podobně upraven v Československu (VT-72B) a v Polsku (WZT-3). Polsko nedávno představilo podpůrný tank MID, který kombinuje funkci vyprošťovacího tanku a ženijního doprovodného vozidla.
Německý most pro USA Poslední kategorií ženijních vozidel je mostní technika, zejména mostní tanky. Základní koncepce mostních tanků je stejná. Jde o korbu tanku, na níž je uložena mostovka, která se různým způsobem položí přes terénní překážku. Odlišné jsou právě způsoby onoho položení. Nejvíce se používá tzv. nůžková konstrukce; mostovka je složena ze dvou dílů, které jsou spojeny otočným kloubem podobným nůžkám. Takto funguje většina západních mostních tanků, např. britský Chieftain FV 4205 nebo mostní verze francouzského Leclercu, ale také český MT-55A nebo slovenský MT-72 CS. Stále častěji se začíná objevovat koncepce posuvná. Mostovka je opět dvoudílná, ale přes překážku se vysouvá vodorovně, nikoli svislým překlopením jako u nůžkových typů. Poprvé se tento systém objevil u německého mostního tanku BrlPz 1 Biber. V bývalém Sovětském svazu se stavěly mostní tanky využívající mostovky s pevným středovým dílem a dvěma sklopnými krajními rampami. Takové mosty byly lehké, ačkoli měly také menší nosnost; vzhledem k nižším hmotnostem sovětských tanků to však nepředstavovalo problém. Dříve se používaly i pevné jednodílné mostovky (např. na sovětském mostním tanku MTU). Pravděpodobně nejlepšími vojenskými mosty současnosti jsou posuvné typy řady Leguan od německé firmy MAN Technologie AG. Z rozsáhlé nabídky je nejvíce rozšířen 26 metrů dlouhý MLC 70. V norské a belgické armádě je umístěn na podvozku tanku Leopard 1 a ve španělských pozemních silách na podvozku M60. Jeho bezpochyby největším úspěchem je však instalace na americkém mostním tanku M104 Wolverine HAB (Heavy Assault Bridge) vycházejícího z tanku Abrams. Je třeba dodat, že tato verze HAB je již třetí, neboť předchozí dvě neuspěly. V 80. letech (po nástupu tanku Abrams) byl testován mostní tank nůžkového typu vyvinutý ve spolupráci s izraelskou firmou IMI. V 90. letech se pak objevil originální návrh mostovky nůžkového typu, která se měla skládat ze tří dílů. Tento systém byl jako příliš komplikovaný odmítnut a americká armáda dala přednost mostu Leguan.
Budoucnost je v odlehčení Pro německou a nizozemskou armádu vyvinula firma MAN novou verzi svého mostu nazývanou MBS (Modular Bridge System) nebo PSB2 (Panzerschnellbrücke 2). Na podvozku tanku Leopard 2 se nachází mostovka, která je opět posuvná, ale skládá se ze tří dílů po 9,7 m, takže lze položit most dlouhý až 27,7 m. Ve spolupráci se singapurskou firmou Singapore Technologies Kinetics (více v ATM 5/2004) je vyráběn střední most Leguan 22M určený pro lehké platformy; Singapur jej montuje na podvozek obrněného vozidla Bionix. Hlavním lákadlem v nabídce firmy MAN je ovšem mostní automobil Leguan 26M na podvozku těžkého nákladního automobilu MAN 8×8. Tento systém se vyznačuje modulární koncepcí, která umožňuje propojování mostovek, takže ve výsledku lze položit most o délce téměř 50 m. I tento typ používají Německo a Nizozemí; Francie zakoupila verzi s maximální délkou 40 m na podvozku Renault TRM 1000. V české armádě je zaveden mostní automobil AM-50 na podvozku Tatra 815 8×8. Jeden automobil může přemostit překážku o šířce 12,5 m a díky modulární koncepci lze jednotlivé mostovky napojovat až do počtu osmi, což při délce jednoho dílu 13,5 m znamená celkovou délku mostu 108 m. Armáda České republiky používá i automobil PM-55, který má také šasi Tatra, ale převáží a pokládá most převzatý z mostního tanku MT-55A. Narůstající zájem o mostní automobily je v souladu s celosvětovým trendem snižování hmotnosti vojenské techniky, zejména tanků a dělostřelectva. Lze očekávat, že ještě v tomto desetiletí se objeví prototypy nové generace ženijních vozidel, která budou uzpůsobena pro nasazení v rámci „lehkých“ jednotek rychlé reakce. Např. žádné z vozidel patřících do americké soustavy FCS (ATM 8 a 9/2003) by nemělo vážit více než 20 tun, takže nemá
význam konstruovat vyprošťovací či mostní prostředky s větší nosností. Pro ženisty nabízejí řadu zajímavých možností robotická vozidla bez posádky, která mohou podle zadaného programu samostatně vykonávat některé činnosti, např. hloubení krytů nebo zneškodňování min. Ženijní vozidla se tak v mnohém změní, ale jejich úkoly zůstanou stejné. Lukáš Visingr Prameny: Jane’s, ing. Miloš Soukup: Tanky (5. díl), Zbraně 20. století, GlobalSecurity.org, Army-Technology.com, ArmyRecognition.com, Israeli-Weapons.com, WWW stránky výrobců a ozbrojených sil Foto: David Šebek a archiv
Grafické prvky: Vložený článek:
Civilní aplikace vojenské techniky S ženijními vozidly úzce souvisí přestavby vojenské techniky pro civilní účely. V České republice se touto činností zabývá především Vojenský opravárenský závod 025 v Novém Jičíně a Vojenský opravárenský závod 026 ve Šternberku. První z nich se stal známým díky vozidlu SPOT 55, což je požární tank na bázi T-55. SPOT a jeho nástupce Firefighter slouží v Armádě ČR, v některých hasičských a záchranných sborech a dosáhly i exportních úspěchů (byly dodány do USA a na Střední východ jako prostředky pro hašení požárů ropných vrtů). Kromě požárních typů nabízí VOP-025 např. tankorozrušovač strusky pro hutě, sněžný pluh SPL 55 nebo stavební stroj SDS-214. VOP-026 se specializuje na techniku na bázi bojového vozidla pěchoty BVP a obrněného transportéru OT-62. Nabízí např. požární stříkačku, jeřáb, sklápěcí korbu, pojízdnou dílnu či verzi pro přepravu osob. V této souvislosti lze připomenout i vozidlo SABOT, což byla zcela ojedinělá konverze BVP ještě z dob bývalého Československa. Jeden důstojník z Kynžvartu jej postavil jako prostředek pro likvidaci porostů plevelné rostliny bolševníku.
Tabulka:
Technická data vybraných ženijních vozidel Ženijní tanky Vyprošťovací tanky M728 IMR PiPz 2 M88A2 BREM-80U Leclerc CEV Dachs HERCULES DNG 4 2 3 3-4 5 3 Osádka 9,3 6,45 9,01 8,58 8,4 9,15 Délka (m) 3,7 3,28 3,3 3,67 3,4 3,384 Šířka (m) 3,257 3,37 2,7 3,22 2,48 2,6 Výška (m) 53,2 37,5 43 63 46 60 Bojová hmotnost (t) 550 433 550 783 919 1116 Výkon motoru (kW) 48 48 62 40 70 71 Max. rychlost (km/h) 15,87 2 7,8 31,7 18 30 Nosnost (t) Pozn. Nosnost se u ženijních a vyprošťovacích tanků vztahuje k výložníkovému ramenu, zatímco u mostních u
