Gotická evropská architektura Rozhodujícím předělem mezi gotikou a románským slohem je průřez klenby. Hlavní motivací bylo vybudování velkých oken skýtajících velkou plochu pro vitráže s biblickými výjevy, tedy biblí pro negramotné, což vyžadovalo odlehčení zdiva. U tohoto zrodu gotiky stál opat Suger v klášteře S. Denis v regionu Ill de France, který velká okna požadoval od architekta nového kostela. Ten zjistil, že použití lomeného oblouku na klenbu umožní odlehčení stěn, neboť lomený oblouk svede váhu klenby svisle do země, navíc jen bodově. Takto byl vyřešen presbytář, zbytek kostela byl ještě románský. Vysvěcení byli přítomni biskupové ze všech míst, kde později také vznikly gotické katedrály. Gotika se tedy začala šířit okamžitě po svém zrodu, který se neudál jako nahodilá inovace, ale v souladu s církevní symbolikou. V gotice vznikla architektonická definice katedrály: Kostel bazilikálního typu s transeptem přibližně v polovině. Ochoz presbytáře s věncem kaplí, průčelí s dvojicí věží nebeského Jeruzaléma, které jsou stále více odlehčeny budováním zesílených nároží, do kterých je svedena váha. Průčelí je horizontálně členěno odspoda na zónu portálů, galerii králů (arkáda se sochami, lze ji dělit na zónu empor [arkády vedoucí do prostoru nad bočními loděmi] a zónu triforií [de facto průběžná trpasličí galerie]) a zónu oken s rosetou uprostřed. Zóny horizontálně probíhají přes celé průčelí včetně věží. Polosloupy nadnášející klenbu,tzv. přípory vedou průběžně po stěně a buď končí na sloupech arkády, nebo přecházejí ve svazkový pilíř a končí až na podlaze. Prostor mezi příporami je vyplněn okny, zdivo je tedy maximálně odlehčeno a redukuje se na nosný skelet. Nad hlavní lodí i loděmi vedlejšími jsou křížové klenby s průřezem lomeného oblouku, klenby bývají vázané, což vede ke střídání velkých svazků přípor s příporami jednoduchými (přípora = nosný prvek klenby). Zvenku jsou boční síly zachycovány opěrným systémem. Katedrála má bohatou symboliku projevenou v uspořádání i výzdobě (viditelně umístěna bývá jen třetina sochařské práce), souhrnně má představovat Nebeský Jeruzalém. Postupně se zvětšuje výška lodi, první katedrály nemají poměr šířka hlavní lodi ku její výšce ani 1: 2, zatímco vrcholné katedrály tento poměr mívají 1:2,7. Změnou prošla také okna, která bývala zpočátku zaklenuta obloukovou klenbou, až později tato přešla do oblouku lomeného. Jelikož byly katedrály obrovské a drahé stavby, bývaly často různě nedokončeny, časté bylo nedobudování druhé věže. Gotiku provázel první informační boom, přes arabštinu přišla vyšší matematika, stavebnictví se zvědečtělo díky triangulaci. Katedrály mívaly u sebe katedrální školy, ze kterých se stávaly univerzity klasického uspořádání. Při katedrálách vznikly také katedrální huti, které zajišťovaly její stavbu. Huti měly přesnou organizaci a rozvinutý systém projevující se kamenickými značkami, díky kterým lze identifikovat práci jednotlivých hutí. Katedrála se stala symbolem prestiže, svou chtělo mít každé město. Katedrála Saint Etienne v Sens Katedrála Notre Dame v Senlis – 1153, raná gotika, okna vyměněna ve 13. stol. Katedrála Notre Dame v Noyonu – pokračující vývoj gotiky, rozvinutí systému – dvouvěžové průčelí, střídání přípor kvůli vázanému systému, značně odlehčená obvodová stěna, která je dělená na čtyři zóny – sloupy, empory, triforia, oken. Katedrála Notre Dame v Laonu – novinkou je rovný závěr po vzoru anglických katedrál, původně byl závěr půlkruhový. Mohutný transept, který měl nést další dvě dvojice věží, už celkem sedmá měla stát nad průčelím. Postaveny byly jen čtyři věže a nástavba nad křížením. Stěna je také čtyřdělená, přerývaný rytmus přípor je tlumen tím, že všechny končí na stejných sloupech. V průčelí je zóna portálu, nad ním velká roseta (symbol Krista jako jasného světla), nad ní horizontální arkádová galerie zatím bez soch. Před pilíři věží jsou předsazené sloupy s arkádami, čímž věže opticky ještě převyšují.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Katedrála Notre Dame v Paříži – 1208. V zaklenutí lodi použit také vázaný systém, řešení přípor je nesystémové, všechny jsou provedeny tak, aby vypadaly stejně a nenarušovaly tak jednotný rytmus. Jde o pětilodní baziliku se třemi portály v průčelí, galerií králů nad nimi (původ vládnoucí dynastie od biblického Noeho), katedrály byly totiž také královské kostely. Nad galerií králů je rozeta rozčleněná kamennými pruty, nad ní je ještě další galerie a dvě věže odlehčené nosnými rohovými panelovanými pilíři a dvojicemi oken s příčným prutem. Vnější opěrné pilíře jsou předimenzované, empory suplují jednu řadu opěrných oblouků. Shrnutí – katedrálou v Paříži vrcholí vývoj raných katedrál, vynecháním přípor v uzlových bodech je rytmus sjednocen, ale je to nesystémové, neboť se nevytváří ideální skelet, ale zůstává v podstatě románský vázaný systém, doplněný o empory – skrytý nosný systém.
Klasická gotika Katedrála v Chartres – na průčelí využity zbytky starší románské katedrály, gotické prvky jsou na něj vloženy dodatečně. Stavba lodi je ale provedena v duchu gotiky, na zaklenutí je použita čtyřdílná klenba, jednomu poli nad hlavní lodí odpovídá jedno pole v lodích vedlejších (=průběžné travé). V celém kostele je tak jednotný rytmus, čtyři u sebe ležící přípory přechází do svazkových pilířů. Pilíře zdobí naturalistický dekor ve tvaru listů. Stěny interiéru jsou děleny na zónu arkád, triforií a oken, je tedy plně vyvinutý vnější opěrný systém, který je ovšem vzhledem k nedostatku zkušeností předimenzovaný. Plnohodnotné systémy portálů jsou také na průčelích trojlodních transeptů. Okna jsou členěna kružbami, tvoří je tedy dvě úzká okna vedle sebe a rozeta nad nimi. Stavba klasických katedrál probíhala vždy od osové kaple zasvěcené Panně Marii. Katedrály byly jediným místem, kde se setkávaly všechny společenské třídy a díky své výšce byly dominantním prvkem měst. Zdivo katedrál je vyztuženo železem ve formě svorek a zabudovaných řetězů, kdyby byly jen z kamene, tak by pravděpodobně spadly. Odolnost skeletu ale dokazuje fakt, že remešská katedrála nespadla ani přes značné poškození a proděravění konstrukcí během dělostřeleckého ostřelování za druhé světové války. Katedrály byly na stavbu nesmírně náročné, budování obvykle proběhlo během několika generací. Stavby probíhaly podle podrobné dokumentace vyvedené olůvkem na pergamenu, mnoho těchto plánů se dochovalo. Katedrála Notre Dame v Remeši (Reims, Rhems), 1210, starý kostel po požáru zcela zbořen, staviteli byli d’Orbay, de Loup, Gaucher de Rhems, součástí jejich práce byla také sochařská výzdoba. Jde o korunovační katedrálu francouzských králů. Průčelí – zóna portálu (v místě tympanonů jsou rozety, sochařská výzdoba je ve vimpercích [prostor mezi rozetou a šikminami]), zóna rozety a galerie králů (plnohodnotná galerie králů od Noeho po Kapetovce). Interiérová výzdoba na západním průčelí měla čerstvě korunovanému králi sdělit, že právě přebral veškerou zodpovědnost za stát a poddané (vitráž a sochy mučedníků). V oknech jsou plně vyvinuté šestilisté kružby, vyspělou formu mají také svazkové pilíře, pilíře i přípory jsou zdobené naturalistickým listovým. Proporce se blíží vrcholným, výška už výrazně převyšuje šířku. Opěrný systém je už odlehčený. Žádný vývoj ale není lineární a bez odboček: Katedrála Saint Gervais et Protais v Soissons, 1163-90 – v oknech nejsou kružby, přípory jsou svedeny na sloupy s představenou příporou, skelet je ale kompletní.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Katedrála Sain Etienne v Bourges – stupňovitá pětilodní bazilika – střední lodě mají poloviční výšku než hlavní, krajní jsou poloviční než střední, opěrný systém je tak stupňovitý, rozsáhlejší a částečně zapuštěný do vedlejších lodí, arkády mezi hlavní lodí a loděmi vedlejšími jsou nesmírně vysoké, klenba má románský vázaný systém. To vše je stavebně mnohem náročnější než klasické katedrály. Katedrála Notre Dame v Amiens – 1220-65 – stavitelé Luzarches a dva de Cormonti. Složité průčelí, zóna portálů je představená a má hluboké předsíně, nad nimi je galerie králů a až nad nimi rozeta, vše tak působí vertikálněji než klasické průčelí i u vyšších katedrál, protože chybí horizontální uzavření nad rozetou. Sochařská výzdoba je typizovaná (stejná těla s draperií, jen různé hlavy). Proskleno je i triforium v presbytáři. Stěny boční lodi působí bohatěji, každý oblouk triforia je složen ze třech menších, okna jsou také dvojitá, obsahuje dvě okna s kružbou a kružbu nad nimi. Katedrální skeletový systém se zde dostává na hranice svých možností, poměr výšky a šířky je 2,7:1, opěrný systém je maximálně odlehčený. Katedrála se začíná přibližovat k poklasické gotice. Královská kaple Sainte Chapelle v Paříži – jednolodní stavba pro uložení relikvií dovezených ze Svaté země, jednoduchý vnějšek tvořeným opěrnými pilíři, uvnitř dvě patra, spodní fungovalo pro méně důležité mše pro dvůr, vrchní je maximálně odlehčené, pilíře jsou tenké, vitrajová okna široká. Západní průčelí má složitou rozetou, jejíž členění se blíží tvarově k plaménkům. Katedrála S. Pierre v Bauvais, 1247-75, poměr mezi šířkou a výškou je 1: 3,1, to už ale tektonika nedokázala unést, 1284 se zřítila klenba, 1506 věž transeptu. Opěrný systém byl poté zesílen a zpevněn a katedrála už vydržela a vydržela dokonce i srovnání města se zemí během spojeneckého dobývání za druhé světové. Katedrála s. Cecile v Albi – 1282-1330, z obraných důvodů (oblast byla v permanentních náboženských válkách) byl opěrný systém vtažen dovnitř, vznikly tak oddělené obvodové kaple uvnitř a pevnostní charakter z vnějšku. Katedrála v Avignonu – podobný pevnostní charakter jako v Albi, sto let tu sídlili papežové. Na sousedním papežském paláci se podílel Matyáš z Arrasu, první stavitel katedrály sv. Víta. Katedrála Notre Dame v Rodez – propojování tvarů do oblých tvarů pilířů v arkádách, ve hmotě je cítit jen odraz gotické struktury.
Gotika v Německu Münster ve Štrasburku – nízké trojlodí s vysokým průčelím, presbytář a transept je románský, gotické trojlodí nemá klasické proporce, aby se zachovala harmonie s románskou částí. Průčelí bylo původně postaveno s rovně zakončenými věžemi po francouzském vzoru, později mělo být průčelí zvýšeno dvojicí špičatých věží (tvořených nosnými pilířemi), z nich byla postavena jen jedna. Na tektonice průčelí výrazně převažuje vertikalita, celá plocha průčelí je bohatě pokryta vertikálním kamenickým zdobením. Dóm ve Freiburgu in Breisgau, 1250-1302 Dóm v Magdeburgu – 1209-66, přízemí je románské s antikizujícími otónskými sloupy, empora je raně gotická, horní patro s okny pak vrcholně gotické. Chybí výrazný vnější opěrný systém, stačilo jen zesílit nárožní pilíře. Dóm v Kolíně nad Rýnem – vrcholná německá gotika, první stavitel jistý určitě ne Němec Gerard, půdorys klasické francouzské katedrály, v presbytáři proskleno i triforium. Bohatá kamenická výzdoba, špičaté fiály na vršcích opěrných pilířů, v průčelí vysoké špičaté věže, na průčelí chybí rozeta a galerie králů, což ještě zdůrazňuje vertikalitu. Věže průčelí jsou dostavěné v letech 1842-80 na základě gotického projektu. Na stavbě dómu aval svou kariéru Petr Parléř, tady však jen v podobě zaškolení.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Kostel sv. Kříže, Švábský Gmünd, 1330-51, Heinrich a Petr Parléřové, zaklenutí až z pozdní gotiky. Frauenkirche, Norimberk (kostel Panny Marie) – stavba na zakázku Karla IV., autorem je nejspíš Petr Parléř. Mělo jít o výstavní síň Římské Říše, nad bohatým hlavním portálem je pódium pro ukazování klenotů a relikvií. Dóm v Augsburgu, pětilodní stavěl Jindřich Parléř, presbytář inspirovaný presbytářem sv. Víta v Praze pak Jan Parléř. K dómu přiléhají dvě ještě románské věže. Dóm v Ulmu – téměř 200 metrů vysoká gotická věž, presbytář stavěli Parléřové, zbytek pak dostavěl jejich učeň. Kostel P. Marie v Trevíru (Liebenfrauenkirche) – 1242-53, velký centrální kostel s gotickou tektonikou, náhrada staré otónské centrální kaple. Půdorys tvoří kolmý průnik dvou bazilik. Klášter cisterciáků v maulbronnu, 1147, síťová klenba lodi po 1424. Cisterciácké kostely nesměly mít opěrný systém, věže, vitráže ani žádnou výzdobu, cisterciáci měli nabitý program modliteb, takže museli mít bratry laiky, kteří za ně pracovali na poli. Jim byla věnována oddělená západní část kláštera. KU mnišského refektáře bylo lavatorium (tzv. studniční kaple) k mytí rukou. Německá gotika je velmi dekorativní, každý tektonický prvek je pokryt jemnou kamenickou výzdobou, je expresivní, používá vysoké špičaté věže a vertikální tektoniku.
Italská gotika Stále zde přežívá antická tradice, tedy velké plochy stěn. avšak kostely cisterciáků a někdy i minoritů jsou podobné jako jinde v Evropě. Sloupy jsou blízké antické architektuře, kostely nemají vyhrocenou vertikalitu, výška vedlejších lodí se blíží výšce lodi hlavní. Minoritský kostel sv. Františka v Bologni – rozlehlá čtvercová pole lodi zaklenutá šestidílnými křížovými klenbami, malá vysoko umístěná okna, pod nimi velká prázdná plocha stěn (na jihu bývala zaplněna freskami). Barevné vyvedení interiéru, kombinace režné cihly a světlé omítky. Klášter cisterciáků, Fossanova – stejný styl kostela jako všechny ostatní cisterciácké gotické kostely ve zbytku Evropy Opatský kostel kláštera cisterciáků v S. Galganu, 1241 Kostel sv. Františka v Assisi – 1228, první ksotel řádu minoritů (navazovatelé sv. Františka z Assisi) – ksotel vznikl na umělé terase členěné arkádami, kostel se skládá z dolního a horního kostela, dolní slouží jako krypta. Celá velká plocha zdí zaplněna freskami od Giotta. Reformováním minoritů později vznikli Františkáni a Kapucínů, jejich kostely napodobují průčelí sv. Františka z Assisi. Dóm v Sienně – 1220-99, vrcholná italská gotika. Hlavní loď zaklenuta jen pěti čtvercovými poli hodně převýšené kupolovité žebrové klenby. Arkády jsou tím pádem široké a vysoké, stejně tak jsou vysoké vedlejší lodi. Zdivo horizontálně kombinuje světlý mramor a šedý vápenec, zvonice je volně a asymetricky připojena k jižní straně kostela. Nad křížením lodí a transeptu je kupole. Horní polovinu průčelí vytvořil sochař Pizzano, poloviny průčelí si tak neodpovídají v poměrech svislých polí. Zato jsou zdobené mozaikami. Dóm v Orvietu, 1285, stavitel Arnolfo di Cambio, předzvěst renesance, na mnoha místech chybí gotické klenby (v lodích je volný krov), ztrácí se tak vertikály kleneb a přípor. Průčelí (Lorenzo Maitani, 1310) vyvedeno jako nápodoba dómu v Sienně. Kostel S. Croce ve Florencii, Arnolfo di Cambio, vrchol vývoje italské gotiky. Lodě jsou zastřešeny volným krovem, což spolu s římskou nad arkádami vytváří horizontální dojem. Prostor člení články na místě přípor, obdoba antických pilastrů. Santa Marie del Fiore, dóm ve Florencii, Arnolfo di Cambio, 1296 (trojlodí), zvětšený trojlistý závěr 1337 projektoval F. Talentino. Plánovaná kupole byla provedena až Brunelescim v renesanci. Kostel
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
má obrovskou kubaturu, hlavní loď dlouhou kolem sta metrů překlenují jen čtyři pole. Arkády jsou vysoké a připojují tak vedlejší lodě, což vytváří dojem haly. Prostor horizontálně propojuje římsa, nad ni se vešly už jen malá kruhová okna. Tektonika je barevně zdůrazněna šedým vápencem na bílé omítce. Kampanila Florentského dómu – dekorativní věž čtvercového půdorysu, 1334, Giotta, dekorativní barevné mozaikové členění. Kostel Santa Maria Novella ve Florencii, F. Talenti, 1350, podobný florentskému dómu, jen bez říms. Kostel S. Petronio V Boloni – bez říms, stavěný až do 15. stol. Shrnutí – kostely tvořeny adicí téměř čtvercových polí,, arkády mají někdy plné oblouky, nad nimi bývá římsa a velká plocha stěn pokrytá obvykle freskami. Florentské kostely již představují předstupeň renesance. Kostel S. Antonio v Padově, 13.stol., po vzoru Sant Marca v Benátkách, kombinace byzantského kupolového kostela (čtyři kupole nad hlavní, dvě nad vedlejší lodí) a gotiky (presbytář a půčelí).
Benátská Gotika Benátky stojí na umělém ostrově v Laguně, veškeré stavby proto musely být odlehčené a založené na pilířích a roštech. Dóm v Miláně – stupňovitá bazilika, vysoké obrovité antikizující pilíře hlavní lodi, opěrný systém má spoustu fiál. Stavbu stavěli středoevropští a francouzští architekti, stavebník chtěl oslavit vévodský titul získaný od Karla IV. Složité vertikalizující průčelí je nezávislé na vnitřní tektonice. Kostel S. Maria Gloriosa – kostel podobný boloňským, kostrukce vyztužena roštem vzpěrami mezi vnitřními sloupy, kostel sloužil také k pohřbívání významných osobností a dóžat. Kostel S.Giovanni e Paolo – praktický stejná podoba i účel jako S. Maria Dóžecí Palác – postupně vzniklá velká stavba s gotickou fasádou – arkáda v přízemí, nad ní arkáda oken s kružbami, nad ní mozaiková dlaždicová fasáda. Palácem se inspirovali všichni místní velmožové a stavěli si podobné, i když menší stavby – např. Ca D‘Oro
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
