Ghamrad, Arnošt Z neprikrTtej
ddiny
ARNorr cmamrad:
fNPIKRYTEJ
L DDINY
^
JLEZSKE VRŠE.
:
ARNOŠT
CHAMRA
Z NEPRÍKRYTEJ DDINY. ADA DRUHA.
ARNOŠT CHAMRA:
Z NPRIKRYTEJ
DDINY.^ SLEZSKÉ VRŠE.
ADA
DRUHA.
HRABYN 1919. NÁKLADEM VLASTNÍM.
Vytiskla knihtiskárna Matice
Opavské
v
Opav.
•
1
••••••••••••••••••••«••••••••
Sví/é památce mé
ženy.
••••••••••••••••••••••a
MÁA JAKUBCÍKOVÁ narodila r.
1893
v kraji slovenských
Hrozenkov.
ve Starém
nezarmoutila nikoho.
Od
Svému
pírody
veselá,
okolí byla milou
Svému muži laskavou ženou rove dobrým kamarádem. Svým dtem
spolenicí.
nou matkou. fanatická.
zamilovala
eí
Její
láska k vlasti byla
Sama jemná si
se
„bohy" (vštky),
a zá-
vzor-
pímo
a vkusu vytíbeného,
drsné Slezany a osvojila
slezské tak, že byla vlastn
si
ná-
Moravankou
rodem, Slezankou duchem.
Zemela
dn ped
tragicky v íjnu
osvobozením své
milovala.
Nedokala
se
.
.
.
r.
1918, deset
vlasti,
kterou tak
/
POHÁDKA O DOBRÉ
VÍLE.
lovk
nespokojenec. Zklamán životem dobro, v lásku, ve štstí. A tím víru v sama sebe. Bloudil svtem nenalézaje nikde klidu a v niem uspokojení.
Byl
ztratil víru v lidstvo, v i
I
Sla kolem
•
nho
dobrá
víla.
5
rozkvetly rže. Zazáily oi.
i
Polevily bolesti.
: :
•
I
A
všude, kudy
šla,
Rozjasnily se tváe.
Dobré víle bylo líto lovka nespokojence. neskonalé své dobrot nerozmýšlela se dlouho a ekla mu: „Pjdu s tebou životem a uzdravím i."
V
A peovala o nho jako o velké nemocné dít, uspávala jeho starosti nadjí v lepší budoucnost, vrásky mu hladila kouzlem svého hlasu, takže život mu
plynul jako pohádka.
A když mu k tomu darovala dva andílky (jimž však ertíci v okách svítili), tu muž našel opt víru v sebe. Nebo ml pro koho žíti a pracovati. Tak uplynulo nila
k
se doba,
šest
let,
aniž
kterou urily
kdo tušil, že naplsudiky dobré víle
pozemskému pobytu. I stalo se, že muž onemocnl na cestách
v ci-
zím svte.
A
dobrá
nemoc
víla,
pes
to,
že
sama
v prsou, spchala, aby
cítila
zákenou
ho ošetovala.
Ale
dobrá
bda Nemoc !
cestou se zhoršila.
její
A
svt, daleko od svých andílk, musela
v cizím
víla ulehnouti.
umní lékaské bylo marným. Bylaf neprozkoumaná dosud nemoc, kterou seslaly na lidstvo litice války, vyvolané vladaem, jenž ve Veškeré
to
své zpupnosti chtl poroueti celému svtu.
mému
Dobrá Bol
po
1
sa-
Bohu. víla
mužv
smrti, která
odešla do íše nadhvzdné. Umela. byl
V
bezmrný.
zoufalství
volal
nepicházela.
nmu
Ve snu však pišla k dobrá víla. A ekla: ..Neiníš dobe, tatíku, že truchlíš a si zoufáš, když všecko kolem tebe jásá. HleJ: Válka je skonena. Zpupný vlada pokoen. Národ osvobozen. Veliká budoucnost eká vás všechny. BuJfe hodnými toho velikého štstí Hlavu vzhru, tatíku Vše, co pro vlast uiníš, pro naše andílky !
!
jsi
uinil.
Muž
Žehnám tob
i
jim
.
.
.
procitnul a bylo jasno v jeho duši.
Bylo mu jasným, že nejlépe uctí památku své dobré víly, když bude žíti a položí hivnu svou na oltá osvobozené vlasti .
.
.
•«••••••••••••••<
!
:
.
BEZRU Vyrosil pvec, co písniky vzdoru
pl svému
lidu,
jenž v otroctví
lkal,
—
Tšína po Lysou Horu (zlovstný sýek mu pohební
hrál.)
Písnikou zaznla kdejaká chata
—
zoufal od
Bezrucí Petre, což radost máš z nich ?
Hyenám prmyslu, šakalm
zlata
ve tváí zarazils posupný smích.
Nezpívals kamením,
balvanm
kovkopí z šachet svj pozvedli gorali,
na jichžto malomoc žehrals,
vzpomli, že kdysi Ondráš
Ve v
nehráls, hled,
je
ved.
hlavách zásvit lesk bývalé slávy,
pamti
vyvstalo sto drahých jmen
nejsme už otroci sklonné
m Iící
hlavy,
národ a vyhaslý kmen
!!
Neshasnem
v Bašce a pod Lipinami,
neshasnem z Lutyn,
nezhynem poznání
v
síly
Staletý útisk
z
Dtmarovic,
Opav, z Frýdku nám zbarvilo líc! nám
jdou s námi,
zocelil svaly,
robota panská v nás vzpružila vzdor
—
Tož pece skipky
tvé
skonou hrály
Ondrášv
V z
pozdrav nám pinesly z hor
zápasu národ Svobody úpní ranných zaznlo v
od
beh
Vltavy k
plkruhem
Ozvnou
nám
!
Snžce
heslo ráz:
se neslo,
k Radhošti a k Lysé zas.
neslo se od Karpat k Váhu,
slabé a udatné srazilo v
šik.
(Hromovým protestm svdomí vrah drzé pne elo, jak zlosyn zvyk.)
—
r
:
Hnulo
Jako
se tisíc sedmdesáte ....
zdi
hradné zde tvj
stojí lid
Za lidskou dstojnost, za právo Bez uí Pete, tvj zvedáme štít!
svaté.
KRÉT. Ryju. ^
Ryju ryju ani kret;
j
ež rozryj u jako bryju
hlupy svt,
na fošenku položím
polubt
m
.
.
,
se,
poruím
se,
zgebnu hned. Ryju.
Ryju ryju ani kret; ani zmíju kreta biju
—
hlupy svtí
Za
chvilku
je
smrf na
ase
a chrobaci na karmaše
budu hned
.
.
.
ZVONY. Znly št vy
varhany
jak
hrabyske zvony,
kdo vas v odpust
uslyšel,
na vas nzapomi.
,Kristuspan' a ,Maria', ,svaty Vendelinek',
znly kury
anjelske
pes hrabysky
rynek.
Pišla raja na zvony, došf
je
bozi slávy
—
pujdt na kanóny: spravif
A tak s
luam
hlavy.
zostal ,Kristuspan'
tym umirajikem,
jak spušfu, se hadaju
ani
ndvi
s
pšikem.
A panáek pouuju
ve škole
mládež,
podle pisma svatého
co
je
svatokradež
.
.
TYICET
LET.
(K jubileu Mafice Opavské.)
Ve co
víru dneška, v je
to v
tom horeném chvatu,
život národ, stát,
tyicet
Kapka do more.
A pec
let? :
kohk
jen
myšlének zrodí se v jediný den, jež
Malým
je
vzbouí svt.
národ náš, u jeho
syn inu
velké však myšlenky k velkému zrodily vznt.
Ba
mluví písmo, že doby též byly,
kdy jméno Cech bylo výrazem že
5
chvl
síly,
se svt.
palcátem v ruce zí zrakové moji
slepého reka, jenž v gigantském boji ztratil
Palcáty
ve
sviští
vav
svj
a houfnice
bitevní chorály
Ti znali
hled.
hmjí, znjí
pt!
.
.
.
Po vzoru
pedk
pod praporem Slávy
pro lepší budoucnost v sázku dal hlavy
národa kvt. Poznal už nepítel, kdo jeho sok? Sokolské:
Ku pedu,
zpátky
ni
krok!
burácí z et.
Až zmlknou lidstvo se
houfnice,
umoudí,
skoneno
jinou
klání,
pak zbraní
zamávne svt: to zbraní ducha, jenž,
oblaných
okov
prost,
výšin co obvyklý host,
k slunci by vzlet
Ve
školách, s láskou jež
.
Matika
.
,
staví,
zas bude k tabulkám naklánt hlavy
drobounký svt ,Svili jsme
ti
—
své nejdražší statky,
ekni nám, kantore ze slezské chatky: k
emus
je
ve
?'
„K svtlu osvtou
k
jsem vedl
pravd
hlaviky
ty
a pravdou ku
vd
k studnici
j
výhost by dávaly
bludm
milé. síle,
:
a tmám,
božské jak zákony kázaly nám tisíce
K
lásce jsem
k rodné
té
let.
vedl ta
srdéka malá
hroud, kde kolébka zrodil se
vlasti té
zasvtit život svj
národ
velký jak uitel
stála,
dd; celý,
velí,
ctihodný kmet.
K
práci jsem
vedl ty prsteky moje,
za krátko budou už stavti (ty
jiné
—
pak výtžkem z otcovských lán
zaplaví ^
stroje,
budou hmt!)
msta
:
bez válených
plán
podmaní svt.
!
»•••••••••••
17
Pro blaho všech vychová Matika
lidí
—
syny své zdárné nežila
tyicet Velkých až
marn
let
národ upe
se hled
k maliké zemi, kde Evropy sted,
pak
:
18
Náš
je
svt
!" !
!
MIKOLÁŠE. 1917.
Prv chodili od stavena Mikoláše,
svati
cho
vyprali, ale dali
dárky drobnej chase.
Vil zas chodu od stavena inši
mikolaše:
zuchtaju a zepisuju, hraju „naše vaše."
Zrekviruju na sypau, i
to,
co
je
—
v klase
a hned vda, co
ta
oddat'
mléka, vajec, kaše.
Ndaf?
Treštiš penizoma,
baj odsediš v baše
.
.
.
Sedlák rve se vlasy z hlavy ,A co
mam
daf chase
?'
:
(Nkdy
se na slepu
hraju mikolaše
babu
—
a chasa na skovavanu
To enem
Co
.
.
se oddá,
je
pro vojska
v pólu a na vaše,
vojákové
z teho žiju
pry jak na karmaše.
Enem
pozur, vy panové
obrmikolaše eš
to,
co
je
.
ve špašel)
pro
nni doma
vojákv,
v kaše!
20
•••••••••••a
SELSKÝM SYNKM. Malikou pro nás do svta
jíti
je
slezská zem,
prý teba,
synek už nechce být sedlákem, leheji
Co z
vydlá
chleba.
synek, to musí studovat,
domu
ním co možná záhy!
s
Nejvyšší metou
neb
aspo
je
doktorát
místo u dráhy.
A
potom za tch pár korunek
ve
služb
cizí
se krí,
beztrestn lecjaký pohunek
do nho, slezáka,
Úporný
strí.
boj o chléb v cizin
chudáka uiní sobcem, zapomí, žef zrozen v kdesi
ddin
pod hrabyským kopcem.
!
Slezští vy synkové,
co zbude nás?
U
mám
sta
vás rád,
hrom,
jdte se do svta podívat,
pak
ale
Všecky uživí
vrate se
:
dom
vás, vy selští synkové,
otcovské
nebudou
lány,
z vás sami Zikové,
svými však budete pány.
Za za
nedám domovský
palác cizí
možno vemte Afsi
je
i
si
ve Slezsku vyniknout,
píklad ze Ziky!
malikou slezská zem,
pro nás
možná
kout,
službu pak: díky!
je
velikou dosti,
že (až
nco
vykážem nezvané
22
dokážem),
hosti
.
.
.
DO
SKLEPKA.
Roba id nakupovat, skova za dva
pod hytu
ío
pep,
za korunu
Chlop se
za
chvali
ndlu
roba
Do
:
soli,
kvitu.
:
kvitn ani ruža a v
pt
moja roba
—
kvitnu oba,
véd
muža.
sklepka se nosu tchoe,
nosu
jich
tam oba:
roba, jak chlop v pólu oe, chlop, co
nvi
roba.
: : :
!
Eli
mamy menj
chleba,
—
nchžetam zato zrny su
bliži
j
neba
miž vy tam.
Co byst
vy bez nas
byli,
hrom vas per dybyzmy vas
nebránili
|
na sever?
Od
severu žimny fuja
o stošest
—
narodil se, aleluja:
jedno
Neseš nam,
ty
jest.
severaku,
plusky, led ?
Zas nam
chceš, ty nicpotaku,. zkažif
kvt ?
•••••••••••••••••••••••••••-
!
Ež po Hraby, prvšu horu! Kaj bys rad?
Zenm
ho, tu djabli stvoru,
elem
v zad!
Tam, na Hanu, nsmiš, lachu
Tam Pelef vrchem!
je raj
Nni
.
.
.
strachu
hraj se, hraj!
Mriš hory?
Hoj, vy
lesy,
holaho!
Chytnit ho za paesy, držte ho!
Svrky držu, s
Od
spš jich koenem
vyrve .
.
.
Hanej ho dnes, jak prve
odženm!
26
—
!
•••••••••••••••••••••••••••••»•••••••••«
Tak
je
braíer
Hanák panem
z našich skr,
bo
je
skryty za
^ •
parchanem
slezských hur.
Za pluhem
se volno chodi,
zafaji,
u nas,
zem
že slabo rodi:
krvani
Od
schylaa pro kameni
nam
ka,
se
tam na pólu vida nni
kamyka.
Tam
co
hlybši, to je sypši
ornica
—
u nas zasej co rok hlybši
ora
tra.
27
j
—
:
Budm
oraf.
Z
vrchu, z boku,
štolami,
šak
ty
kopce za sto roku zoramy.
Potem
budm jak
zahrajem se
rovinu
mf
Hana,
—
tra to
umf
.
na pana.
To
se brater
Hanák vru
podivi,
až ho bridak ze severu navštivi
v
zim, v
let, jak
dy se
mu
zalubi,
kvt
i
ševo a co k
emu
zahubi.
»»»*»»»»»
!
Potem dprem Hanák ekne: Vé, šlaka,
mlé zmé
si
vážit
pkn
Slezáka
29
VÝMNKÁE. Kdysi.
Výmnkáe
jak faráe,
dududu, dududu, žebrali
nam hospodae na vojnu, na vojnu.
Došf už
zrny se v tym
výmnku
nahnili, nahnili,
pišel as, abyzmy tež co zrobili, zrobili.
Ve výmnku kri
se jak
hoíei, hofei,
ekaf, ež
ti
mrku
žita
nami, nami? To: dyby se
chvil
nad hrobem
jako dym, jako dym,
eše
ja
se
svj výmnek
zarobim, zarobim.
50
••••••••*••••••<»••••«»•••••»•••••••••••••••••••••••••••••••••••••«••••••••••••••• 1
:
i
i
«
:
Výmnkáe
jak faráe,
dududu, dududu,
pid
befel tež
od isae: pjdu,
tež
pjdu I
:
:
:!
••••••••••••••••••••••••••>•••>••*««•••••••••«•,•••»••
tatíek horica. Za asuv Ignaca Hoice bylo nam Slezákm blaze mli zrny dobrého tatika v
naši
tej
matice Praze.
Tatíek Horica
,Zpumt na
cho un
je
hlásali
Slezáka, brati
borasek nzhledny,
pecej do rodiny
Eli
pati.'
zmy, panové, boraci, trochu tež vaša
je
vina:
vam dobry pambuek požehnal, nam zostal utisk a dina. Eli je
tym
jednemu Jaroslav,
nni
lepši
miž Hanyš
vas anjel posadil v rovin,
nas djabel na hory
zanis'.
•••••••••*••••••••••••••••«••••>•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••»« •••••••••••é
:
Ve svt
už
je to
zízeni
i
jeden se v kolesoch vožif, druhy, jak zkruti ho robota,
hajdy o almužnu božif
.
.
.
Za asuv Ignaca Hoice bylo nam Slezákm blaze: mli zmy dobrého taíika v
tej
naši
Dobe vam ,51ezak
Sak z
i
t •
:
matice Praze.
:
tatíek pravlí:
|
Slovák naš
:
brater.'
oni najlepši znali tu
Pradda
i
bidu a z Tater.
Fusaíy tatiek umeli s tym siroty
dobrým srdcem a jménem
po nich zmy
zostali
nplaem, zufamy enem
.
.
,
—
Všeci ze širotum
prtaju,
rvu ani u cesty žito
—
Nového hledamy tatika Hlaste
se,
.
.
.
panové! Hvito!!
35
NGARAJ. Ngaraj, syneku, na Maryku, ma ona dv špice na jazýku. .Ngaraj, syneku,
na Barboru, tatik ju zavira
na závoru.
Ngaraj, syneku, na Rozalu, skrz peniz
enem
ju
lude chválu.
Ngaraj, syneku, na Petrulu,
pt
lokti
málo ma
na košulu.
3
|
Ngaraj, syneku, na
Staziju,
na novy mšic s erti
um
šiju.
Ngaraj, syneku, na Hedvigu,
ml
bysi
do strua
haštavigu.
Ngaraj, syneku, na Terezu, máju tam zlého psa na etzu.
Ngaraj na žádnu, garaj na
m,
npovim panímám.
šak
ja to
•>t*»*9>>>
37
UTKLENCI. Huhuhu, už
idu
utklenci z Galicyje, .
.
.
vitam vas.
Graty, pinkle, vozuv ada,
každý druhy šiva brada ež po pas.
Hohoho,
kaj
chce kdo,
utklenci z GaHcyje,
na pelech?
Dcek šest
i
ani pisku v moru,
sedym
v jednym ložu,
(žádných blech).
Hahaha,
jak
doma,
utklenci z Galicyje
achruju.
Cosi skupi, cosi skrad na pólu
i
na zahrad
j
vartuju.
38
—
Hehehe, už
je zle,
utklenci z Galicyje
nchcu by:
:
uhla nni, topju
lištim,
rebach žádny, už
nni
s
im
kefašif.
X
Hihihi, odjeli
uíklenci z Galicyje, .
Do
.
.
pax tekum.
roboty žádni dici,
zato narud všimajici
—
s
paštkum!
BURMISTER.
Co
burmister, to zlodj,
to
je
stará vesta,
nch se stavi i okresa
kaplica cesta.
Zadržuje podpory i
ma
penize honske,
za sebum pirážky
letoše
i
lonske.
Almužnicam
z pastušky
udrpuje chleba, za to pridu borasky
po
A
smrti
un se zas po smrti
bud í
do neba.
v pekle škvarif,
(za živa by zaslužil
pdadvacet na
40
—
bif
.
.
.)
Enem
nechat vyrihaf
také božidarky
co burmister. svojej
zlodj i
to
—
zlodj
hospodarky,
svojej rodiny
svojeho zdravja.
že tu škodu za sto
let
zlatem nnapravja!
:
NARO SOBE. (K
jubileu
esky
Národnilio divadla
národ enem
sam co sob kapliku se postavil
to
v
Praze.)
ma,
postaví
zlatu
doma
bok Vltavy.
Postavil ju „národ sob",
bez pomoci, z vlastnich stánek by kaj
Z
ml
šil,
v krušnej
dob,
by ducha utšil.
kapliky
tej
stal
se
asem
nasej pychy svaty chrám,
odkud' našich naši zpivu
Dyby
aduv
v teito slavnej chvili
stái vzali z hrobu isto
jak
hlasem
od nas k nam.
by se
vstaf,
podivili,
mušimy
— pišahaf!
42
:
Jak su sami kopidole v právo v levo kole nas
zahrabat' nas v jednym dole
!
všaf! pobit! všeckych v raz!
do nas zdola zhora,
Bili
krvje
Labem
široko
.
.
.
a jak pišla Bila Hora,
Pambuek Tma
byl vysoko.
a burky
sudny
dn
že,
pehnaly
svt
se
se,
chvl
chajdy pražne, póla lyse ale
národ
Dy
nas Hora nezabila,
vil nas
vydržel.
tžko
udušif.
Kaj by v nich se brala dy se
nam
—
chce
43
šila ?
dprem
žif!
.
!
:
Ni?
meza?
ty lachu, kaj je
,Viš,
Tam
!
Kaj byla hranica
Le!: ruky ze železa
a ze žuly palica!
.' .
.
*
esky
národ enem
sam co sob kapliku se
Kapliku
národ
zlatu
bok
postavil
v dnešni
tu milu
na vždy
vnoval
daf
d
doma
Vltavy.
sob
Národu
ma,
to
postaví
:
.
.
.
sebe každý „A žijem dal
!
OSTRÁ HRKA. Ej ty
Ostrá Hrko,
hen u Chabiova,
asto
slyšela
jsi
oste hurka
A
ty
slova.
oste slova
byly jedna kletba:
dy
panem,
je tatik
ndba.
že o dti
Ze
ml enem
pro
ty
dti
tvrdu skurku,
šly žalovaf
vylezly
Bohu,
na
Hrku.
Šly žalovaf Bohu, šly žalovaf
volaly na
svtu,
bratrv:
nnchajt
m
tu
Bh
Slyšel
Dcka z
tatik
brati,
vyšly zdravé
valenej hrzy.
tej
Dcka
i
svt, chof cuzy
slyšel
vyšly zdravé, :
ivanlida,
pychá byla vil se
velká,
lajer
pidá.
*
Rostš, Ostrá Hrko,
kopeku náš ale
pecej
nlza
drahý,
s tebe
doze
Prahy.
Ze nevidaf ? Došf dy
ju v
Nmožu
je,
srdcu mamy.
byf
dcka
všecke u svj mamy.
Došf, dy
ma
ta
mama
radošf ze svj naci: došf,
dy ze Slezákv
su vil
— Vy
1
eza
ci
REPUBLIKA! št
Hoj, Slezaci, kaj
boraskove
:
su,
moji,
—
vam povim novinu
eš
dv
koruny
Jedna
obm
Viléma,
stoji
Karla
stoji.
druha,
stoji
pry se chviloma
živobytí šfuha.
Prv po
celej
panm kdo
kaj
Evrop
hráli zolo.
jezdil
na chlop,
drapsnul ho pod volo.
Doš s
dluho baj králové
ludem nahrávali
vilej
kriu
:
ludkove,
co se na nas
váli ?
—
!
Nbud Budu
už isari. republiky.
Sobkovi se navai. Ni pro piživniky. Všeci, co zrny svojina,
pijdmy
jak
budm
z póla.
jedna rodina
u jedneho síola.
Robit
budm,
jak
dy
n,
od zimy do zimy.
Sak pro
sebe. Tež
sob
pracu rozdlimy.
Tuž
ty
bra
brate, co nas!
jsi
z Cech,
Sak maš
školy.
Našo ndaj, ijo nch i
Víš pec,
kaj
nas
boli.
:
: :
:
j
A
ty
brate
z
Moravy,
!
Rbety
mamy
pitáhneš a dy
z provazka, jich
drutem,
shoda popraská,
petáhneš
nas.
51
Prutem
POVŠENY. Co
to bylo kdysi
kiku,
že až iirozno slyšef:
Dokaj raz
ty
stryku Masaryku,
budeš
Di do mst,
višef.
di
do vesniek,
stavena vil nni, kaj
by strýek
Masaryek
nebyl povšeny.
Každý vša obraz do paradnej co nna
doma
jeho
izby,
najlcpšeho
na ozdobu snis
by.
!
!
PTACl. Cisarak, isarak,
co
ty si je
Ja sem
za píak ?
orel žultoerny,
svojemu isari vrny, kva
!
kva
!
kvak
Prajzaci, Prajzaci,
co st su za ptáci?
My
zrny orli biloerni,
svojemu isai vrni, kvaaa! kvaaa! kvaaak!
Cisarak
i
Prajzak
moravsky ma zobák.
Dy zobáky
stejné
mamy,
na isai nakvakamy,
kvakvakvak
NÁŠ DAR. V
lýž den,
kdy v Cechách ozvnou se nesla stará sláva,
v týž den,
kdy roucho slavnostní
kdy pijel nám náš president,
si
Praha uchystává,
sic starý,
tu
duch však mnozí skvlé pinesli na uvítanou dary.
V
týž den,
jarý.
kdy Praha, máti mst, se rozzvuela plesem,
my
Slezáci,
My
ti
nejmenší, též prostý dárek nesem.
nesem svému presidentu, O pávu.
my nesem Praze
svojí republice,
A
rcete
:
Kdo Už
neplatí
dnes
dal více ?
o Slezácích, že „Slovani su biti" a jenom chtít a mohli
máme moc
—
—
bychom bíti Však pomsty vášn neznáme, my z rodu Libušina. kde Nmec pomstu písahá, tam Slovan zapomíná. .
.
Co zbudovalo násilí, na vratkých nohou stojí. My^budujeme osvtou a v plodné práce znoji, na našem štítu lidskost, jež vzdornou zlobu zláme. Nám protivnou jest pokora. Však zpupnost potrestáme.
{ •
!
Jsme vítzi. A nevoláme Pemoženým bda Že v útisku a v porob jen závist žije bledá, :
tož staletým
svým
pec chceme
odprcm, a smýkali
býti pátely.
nás v bláto,
Nám právo
druhých
sváto!
To
kázal vždy náš Masaryk, náš uitel a rádce,
teri
písné pravdy veleknz a proto vlastizrádce. poslechnem. A k tomu jen se naše upni snaha:
Ho
af mají stále radost z nás náš president a Praha!
Dnes
dali
jsme jim
Opavu
pak naše bude Slovensko,
a
Tšín dáme Nitra.
A
si
:
—
moravskýma rtoma, Brafrove. vil zmy su všeci dom!
Prajzáci až pozdraví nás
pak ekneme
zítra,
tož Prešpurk, Trenín,
VYSVTLIVKY. BEZRU. Verše
byly
íyío
úvodem
v
adrese,
klerou
zaslalo
svému pvci ..Vdné
k 50. narozeninám slavnému
Opavsko".
KRÉT.
—
Ani kret
—
až ež jako bryju
jako krlek
—
na kaši (bryja na prkno
na fošenku
—
polubf
polibfe
—
—
rozvaené ovoce)
zgebnu — zhynu na hodech na karmaše
—
ZVONY. st v
—
jsfe
—
odpusf o pouíi rada
raja
—
-- lidem
lucfam
jak spušfu ani
—
jak
—
s
—
nvid
s pšikem panáek
—
spustí
medvd
jako
psíkem
knz
MIKOLÁŠE. prv
—
díve
prvé.
- od
od stavena
cho
—
domu
k
domu
tebas
— chase — nyní — šukají zuchtaju — karty (zde vaše" — hra — na sýpce na sypau klase — klasu chase vil
inši
jiní
hledají,
v
,.naše
v
ta oddaf
:
co vaše, to naše
v
—
teba odevzdat, odvést
56
!)
— pykáš také — base (ve se vlasy — rve
treštiš
—
baj v
i
baše
rve
v
si
—
se hraju )u
si SI
vzeni) vlasy
hra nraji
na vaše -- na sfráži enem pozur jenom pozor obrmikolaše vrchní mikuláši v
— —
—
eš
af
—
kaše
kase
v
(v
pokladn)
SELSKÝM SYNKM.
—
Zika
slezský,
editel František Zika. pední pracovník organisátor hospodáských družstev a pod-
nik zemdlských.
DO
SKLEPKA.
—
do sklepka do krámu, ke kupci roba žena skova pod hytu schová pod šátek
—
—
—
kvitu
chlop
kvitn
tchoe
— muž — kvete — obilí
Hanakam
—
—
? (velký)
lihu
HANAKAM. oto su
I
—
pod rukou, potajmu, prodané
Hanákm
tuhle
jsou
—
na sedymnast pjašti na sedmnáct pst jest handlíská míra vážka (u vozu) brco prašti praská puká tešti
pstí vysoký
— — —
gizd
—
nch
se žije
špína
—
—
j
S
af si žije (af se
nchžetam afsi zmy su — jsme
má dobe)
•
|
—
žimny
—
fuja
studeny fouká
—
narodil se, aleluja
—
plusky nicpoíak kaj
—
o vánocích, o velikonocích
pliskavice
—
nezdara
kam
(a!e také
:
kde)
— sfvra — hej švrky — smrky spš — spíš z našich skr — z našich jeme pro nho svou kži) parchan — plof hur — hor sfvora
hraj se
si
se volno chodí (se) zafaji
—
—
—
j
kži
(t.
j.
že
nasfavu-
|
voln chodí zakouí
si
(si)
krvani di do krve! od schylaa od shýbání se nam se ka škyfáme kamyek kamínek hlybši hloubji !
—
—
— —
zasej
ía
—
—
zase
teba
— potom bidak — ohyzda — ševo osení potem
osev,
—
dprem
vyménkaRe hofei
mrku
—
—
dyby se
teprve
kdysi. nájemníci
mírku
chvil
—
kdybych se chvl
— za ochozem — obd pipravuj — drobotinu staeneko — babiko ndudli — nebroukej za ukozum obid struj drobjask
: !
tatíek hoica. Hoica, zemelý pražský publicista, nadšený Slezan. Jeho první výstražné: „Brati! Ne-
Ignát
pítel
zapomínejte na Slezsko!" stalo se okídleným slo-
vem
po
eských.
vlastech
Propagováno
všude,
, {
bohužel vtšinou theoreticky.
—
zpumf
vzpomete
tebas chof chudáek (borasci borasek
— —
nzhledny
—
boraci eli
-
jestli
Jaroslav,
Honza tym
—
zanis'
nevzhledný chudáci (borak
Jaroslav prostého rodu)
fusaty siroty
—
koárech
v
siroty
—
—
um —
hašfaviga
UTÉKLENCl.
—
sirotou strkají
—
—
do sfrua
(kolesa
vousatý
zufamy zoufáme hlaste hlašt se, hvito
s
panského rodu),
zkroutí
—
—
ngaraj
(z
zanesl
—
ze širotum prtaju
NGARAJ.
chudáci)
chudák)
tím
—
•
—
Hanyš
(z
v kolesoch
zkruti
—
—
se,
nedotýkej se s
—
—
ní
do hrachu (do tyka, bidlo
hbit!
koár)
j
•••••••••
••••••••••••a
—
iopju
topí
— rebach — lištim
listím
výdlek
—
pax tekum
—
narud ale
pokoj s tebou (zde: chvála bohu. že
pry)
jsou
pronárod
ekne: slavný
(Slezan
národ.
divnv narud)
:
BURMISTER.
—
starosta obce burmister z obecní honitby peníze honske podle výmry polí) dluží ma za sebum almužnícam almužnicím pastuška — pastouška on un
— —
obanm
(rozdlují
se j t
—
—
—
vyrihaf
NARO
vymluvit
SOB.
—
enem
jenom
—
se postavil
si
postavil
(s
i
Slezan
pouze sob; ukraj se chleba, ukraj bok Vltavy — bokem, u Vltavy z vlastních
—
(Jaduv
šil
—
isto
krvje
z
vlastních
—
zaali vstávat
jisto
—
—
fma sudny
—
ddekv
vstaf
vzali
kopídole kole nas
—
—
hrobaí kolem nás
krve
tma
d— —
soudný den
chajdy chýše pole lysá? póla lyse darebo jachu
meza le
J j *
-
— —
hle
—
mez
sil
vbec
sob
nezná) chleba,
OSIRA HRKA. Osíra Hrka (Hrka), kopeek u Chabiova (stanice Háj :), pamálný svými íábory slezského lidu. První fábor, deklarani. 12. záí 1869. Druhý fábor 8. záí 1898 po zpráv o zavraždní rak. císaovny Aižbíy rozpušfn. Tetí tábor v ervenci 1914 se nekonal, nebof vypovzena Rakouskem válka Srbsku. tvrtý tábor 22. záí 1918 se slavnostní písahou, hen tam hurkaf nespokojen bruet skurka krka lajer se pidá kolovrátek bude dobrý
—
—
— — nlza — nelze dozef — dohlédnout ze svj naci — ze svého smyslu
REPUBLIKA! živobytí se šfuha
zolo
hráli
rodu (íká se
naca. ve zlém smyslu
:
—
—
— — svfova — chodit drutem — drátem protiva
dobrém
protiví
sólo
hráli
drapnul pod volo sobkovi sob
život se
v
nacyja).
:
—
pod krk
chytil
(vole)
proti
po
svt
POVŠENY. di
-
jdi
snis by
—
snesl by
—
z
PTACl. ísarak
císaské strany (my
z
t.
zv.
rakouského
Slezska).
Prajzaci
—
zde: pruští „Moravci"
je
—
fy
zmy
su,
vy
št
žulty
-
fy
si
žlutý
jsi
(ja
sem
su, oni su)
je,
ty
si
z je,
Ratiboská un
je,
my
NÁŠ DAR. bifi
Prajzáci
—
Nmec — Bratrové,
—
(bity Slovan na rozdil od: pluty kovaný Nmec, vlastn „pouhý" Nmec). „Moravci" z pruského Ratiboská
Slovani
vil zrny su všeci
jsme všichni doma
!
62
doma
—
brati,
nyní
BEZRU
:
Od
téhož autora vyšlo
SLEZSKÁBAL I.
a
II.
vydání. Rozebráno.
.?..,.,y.§.P.B.,!,!5..í?,.Xiy..2.§,2..!,y..Y:
Rada I.,
II.
a
III.
I.
vydání. Rozebráno.
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••*«•
|j/-+72
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
^ PG
5038 G^97Z15 1916 rada 2
Chamrad, Arnošt z neprikrytej
ddiny
i
\
