Genealogie rodu Thun

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Katedra pomocných věd historických a archivnictví

Genealogie rodu Thun Bakalářská práce

Autor: Tomáš Thun Studijní program: B7105 Historické vědy Studijní obor: Archivnictví - historie

Vedoucí práce: PhDr. Věra Němečková, Ph.D.

Hradec Králové, 2011

Univerzita Hradec Králové Filozofická fakulta Zadání bakalářské práce Autor:

Tomáš Thun

Studijní program:

B7105 Historické vědy

Studijní obor:

Archivnictví - historie

Název závěrečné práce:

Genealogie rodu Thun

Název závěrečné práce AJ: Genealogy of House of Thuns

Cíl, metoda, literatura, předpoklady: Obsah: Zpracování posloupnosti rodu a uplatnění jedinců v kulturních, sociálních a hospodářských souvislostech doby. Metoda: analytická Literatura: Zemský archiv v Opavě: fond velkostatek Zábřeh na Moravě, matriční knihy, gruntovní knihy, urbáře. Státní oblastní archiv v Zámrsku: matriční knihy, soudní knihy trestních a civilních rejstříků. Moravský zemský archiv v Brně: lánové rejstříky, zápisy komínové daně

Garantující pracoviště:

Katedra pomocných věd historických a archivnictví

Vedoucí práce:

PhDr. Věra Němečková, Ph.D.

Konzultant: Oponent:

PhDr. Aleš Valenta, Ph.D.

Datum zadání závěrečné práce:

10. 4. 2010

Datum odevzdání závěrečné práce: 15. 5. 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval pod vedením vedoucí bakalářské práce a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Hradci Králové dne

Anotace

THUN, TOMÁŠ. Genealogie rodu Thun. Hradec Králové: Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, 2011. 55 s. Bakalářská práce.

Bakalářská práce se zabývá dějinami rodu Thun. Sleduje vývoj hlavních rodových linií a uplatnění jejich členů v kulturních, sociálních a hospodářských souvislostech doby. V práci jsou použity převážně informace z písemností uložených v těchto archivech: Zemský archiv Opava pracoviště Olomouc, Státní okresní archiv Šumperk, Moravský zemský archiv Brno, Státní oblastní archiv Zámrsk, Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí a Státní oblastní archiv Litoměřice. Práce je doplněna o grafický rozrod hlavních rodových linií po meči a o obrázkovou přílohu.

Klíčová slova: genealogie, Thun, panství Zábřeh na Moravě, Cotkytle, Schönhengstgau, Schönwald, Tattenitz

Abstract

THUN, TOMÁŠ. Genealogy of House of Thuns. Hradec Králové: Faculty of Arts, University of Hradec Králové, 2011. 55 pp. Bachelor Degree Thesis.

This bachelor’s thesis deals with the history of clan Thun. It follows the history of the main lines and covers the participation of its members in a cultural, social and economical courses of events of hteir times. The thesis uses mainly information from the documents stored in the archives: Zemský archiv Opava pracoviště Olomouc, Státní okresní archiv Šumperk, Moravský zemský archiv Brno, Státní oblastní archiv Zámrsk, Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí a Státní oblastní archiv Litoměřice. The thesis includes an illustration apendix and grafics of the family-tree with its main lines after the sword.

Keywords:

genealogy,

Thun,

manor

Schönhengstgau, Schönwald, Tattenitz

Zábřeh

na

Moravě,

Cotkytle,

Obsah

Úvod ..................................................................................................................... 7

Genetická genealogie ............................................................................................ 9

Příjmení Thun ..................................................................................................... 12

Nejstarší dopátrané dějiny rodu .......................................................................... 15

Německé linie ..................................................................................................... 20

Americké linie .................................................................................................... 36

České linie .......................................................................................................... 38

Závěr ................................................................................................................... 49

Prameny .............................................................................................................. 51

Literatura ............................................................................................................. 52

Webové stránky .................................................................................................. 55

Obrázková příloha .............................................................................................. 56

Příloha - grafický rozrod ..................................................................................... 70

6

Úvod

V této práci předkládám výsledek mého pátrání po kořenech svého rodu. Nejsem profesionální genealog a rodopisem se zabývám v soukromých chvílích. Proto si následující stránky ani trochu nepřisvojují termín úplnosti. Snažil jsem se z archivních pramenů zachytit vývoj hlavních rodových linií, jejichž potomci žijí dodnes. Budu rád, pokud práce někomu poslouží jako odrazový můstek pro vytvoření nějakého obsáhlejšího díla. Mým primárním cílem při bádání bylo zjistit, zda-li jsou všichni nositelé příjmení Thun v České republice příbuzní nebo zda-li se jedná o shodu jmen. Pátral jsem pouze po mužských liniích po meči, neboť ženy rodné příjmení svatbou ztrácejí. Samozřejmě kdybych “narazil“ na přenos příjmení po svobodné matce, vzal bych v potaz i tuto linii. Nejprve bylo potřeba zjistit počet žijících osob s příjmením Thun. Tuto informaci poskytuje Ministerstvo vnitra ČR. Poté jsem se snažil vypátrat kontakty na všechny tyto osoby. Následující postup byl vždy stejný. Psaným dopisem, či elektronickým e-mailem jsem osoby kontaktoval, seznámil je s mým úmyslem a požádal je o spolupráci. Snažil jsem se od nich dozvědět údaje o jejich rodičích, případně prarodičích. Musím říci, že ve většině případech jsem se setkal se zájmem a pochopením. Ovšem našli se i lidé, co si své soukromí chrání a informace neposkytli. Po získání základních údajů jsem ascendentním způsobem pokračoval ve vyhledávání informací z pramenů v archivech. Během pátrání jsem osobně navštívil Zemský archiv Opava pracoviště Olomouc, Státní okresní archiv Šumperk, Moravský zemský archiv Brno, Státní oblastní archiv Zámrsk, Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí a Státní oblastní archiv Litoměřice. Korespondenčně jsem byl ve styku s Arcibiskupským archivem Trnava a s mnoha farami. Další z cílů, které jsem si vytýčil na začátku bádání, bylo zjistit, zda-li rodiny s příjmením Thun, které žijí v zahraničí, jsou s českými nositeli stejného příjmení nějakým způsobem spřízněni.

7

Následující práce je rozdělena na tři hlavní části. Nejstručnější ale nejpřehlednější je výsledný grafický rozrod hlavních rodových linií po meči.1 Do rozrodu jsem zařadil i dvě rodové větve, na kterých v současnosti ještě pracuji a které prozatím nenavazují na žádnou z hlavních linií. Někteří členové těchto nenavázaných větví měli zajímavé životní osudy a proto by bylo škoda je zde neuveřejnit. V části s psaným textem jsem se snažil o některých osobách uvedených v rozrodu uvést descendentním systémem podrobnější informace a tyto informace konfrontovat s tehdejší dobou a historickými událostmi. Do části s obrazovou přílohou jsem vložil fotokopie zajímavých dokumentů a archiválií. Rád bych upozornil na to, že v práci nepoužívám obsáhlý systém rodopisných značek. V textu i v grafu uvádím pouze dva druhy znaků: *(hvězdičku) používám v případě data narození, když je datum narození neznámé, symbolizuje tento znak datum pokřtění. †(křížek) souhrnně používám v případě smrti, případně pohřbení nebo zpopelnění. Také prosím, aby skutečnost, že má vlastní linie je podrobněji zpracována, nebyla brána jako marnivost, nýbrž stalo se tak v důsledku nashromáždění více materiálu včetně audio nahrávek se vzpomínkami pamětníků.

Genealogické bádání pojímám jako poděkování všem předchozím generacím a v duchu svého osobního hesla:

“ÚCTA K PŘEDKŮM A LÁSKA K POTOMKŮM!“

1

Křestní jména osob byla za jejich života psána v různých jazykových modifikacích. Například muž nosící křestní jméno Jan byl v i v úředních písemnostech psán jako Johann, Hans, Jan, Hons, Joannes... Do grafického rozrodu jsem tedy psal vždy takovou verzi, která byla zapsána v křestní matrice nebo v nejstarším pramenu.

8

Genetická genealogie

Při rodopisném pátrání od současnosti směrem do historie se každý badatel dříve či později dostane do situace, ve které se hledaná osoba v písemných záznamech již nevyskytuje. V tomto případě nám může alespoň trochu pomoci nahlédnout do minulosti nově se rozvíjející obor genetické genealogie, který pátrá po původu jednotlivých osob analýzou genetického materiálu. Odborníci na genetiku zjistili, že

každá populace má ve své DNA jisté

typické znaky. Tyto znaky “si můžeme představit jako jakési prapůvodní kmeny, které vznikaly v prehistorii; poslední z nich na konci doby ledové.“2 Dále vědci zjistili, že každý muž má ve své DNA určitou specifickou část, která se předává pouze z otce na syna v téměř nezměněné formě. Tato část se nazývá Ychromozom. Pokud má otec dva syny, předá oběma stejné informace ze své části DNA. Synové ji pak přenášejí na své potomky mužského pohlaví. Tím vznikly dvě větve jednoho rodu. Jednou za čas dochází v profilu genů k mutacím a proto se DNA v oné specifické části bude u obou sledovaných rodových linií lišit tím více, čím více generací uplyne od předání jejich původního společného předka.3 Rozborem Y-chromozomu lze tedy zjisti nejen původ a historii otcovské linie člověka, ale i příbuznost s jinými osobami. I když je tento obor zatím v plenkách, již dnes můžeme využít jeho dvou hlavních výstupů: 1. Každý muž si může nechat analýzou své DNA zjistit geografický původ. Dozví se, zda-li jeho předkové byli např. Germáni původně obývající severské oblasti, či snad Slované z východu Evropy. Dále dostane informace, kde se jeho dávní předkové poprvé objevili, kudy migrovali a kde se usadili. 2. Kromě geografického původu zasílají laboratoře po rozboru DNA ještě soupis tzv. markerů. Jedná se o jakýsi výsledný číselný záznam o testovaném Ychromozomu. Čím jsou dva muži více příbuzní, tím více společných markerů mají. Bratři pocházející z jednoho otce, tedy ze stejného předka v první generaci, mají naprosto stejné hodnoty. Bratranci pocházející ze stejného dědečka, tedy z předka v druhé generaci mají téměř shodné markery. Takto můžeme pokračovat 2 3

Kalců, David: Po stopách kořenů národa. Květy 7/2010, s.13. Sassmann, Alois: Kořeny 2. České Budějovice 2008, s.58.

9

dále. Např. 80 společných markerů mají příbuzní, kteří mají společného předka v desáté generaci, 60 shodných markerů mají příbuzní ve třinácté generaci, 40 markerů v devatenácté generaci, 20 markerů v třicáté osmé generaci, 12 markerů přibližně v šedesáté třetí generaci. Výpočet příbuznosti je samozřejmě tím přesnější, čím více markerů k dispozici máme. Pokud chceme využít markerů při hledání příbuzných osob, je potřeba tyto číselné informace zanést do databáze. Na internetu si můžeme vybrat hned z několika databází. Od národních až po celosvětové. Spolu s číselnými hodnotami markerů musí testovaná osoba do registru vložit i kontakt na sebe. Nejčastěji e-mailovou adresu. Systém spočívá v tom, že jakmile se do registru zapíše nová osoba, jsou jeho markery srovnávány s údaji ostatních osob. Při určité shodě je systém schopen vypočítat v jaké generaci mají tito lidé společného předka a tyto osoby se v případě zájmu mohou navzájem kontaktovat. Za rod Thun jsem podstoupil genotest já. Nechal jsem si vypracovat genografický test nejprve s 12 markery. Později jsem tento počet rozšířil dalším testem na 33. Proč právě tento počet? Laboratoře nabízejí analýzu různého počtu markerů. Od dvanácti až po řádově desítky. Samozřejmě je počtu úměrná i cena. V současnosti se rozbor Y-chromozomu ve 33 znacích považuje za jakýsi standard a tento test umožňuje detailnější porovnávání markerů s liniemi vedenými ve světových databázích. Výsledný profil, který mi laboratoř zaslala, byl rozepsán na pěti listech velikosti A4. Obsahoval tabulku s hodnotami 33 markerů a mimo jiné tyto informace: “V rámci profilu byla nalezena kombinace znaků, jenž je typická pro populace obývající Středomoří a populace náležící k semitské jazykové skupině.“

Dále: “Náležíte do haploskupiny J2b. Jedná se o typ, který je

v evropském regionu obvyklý pro oblast Apeninského a Balkánského poloostrova. Odtud byla linie donesena do severnějších oblastí Evropy.“ A dále: “Expanze nositelů vašeho typu profilu do ostatních částí Evropy je spojována s existencí a aktivitami středomořských civilizací. Uváděny jsou zejména řecká kultura a další civilizace, které vyvstaly na jejich základech.“ A v závěru: “Vzhledem k celkovému nálezu lze váš nejstarší původ označit za středomořský ve smyslu geografického určení. Nejstarší počátky vaší otcovské linie pak leží v jižní 10

Evropě v mediteránní oblasti, odkud velmi často pochází nálezy profilů vašeho typu ve střední Evropě. S ohledem na nález zcela shodných profilů na území severní Itálie, nelze vyloučit vznik samotné vaší otcovské linie právě v této oblasti. Odtud pak mohla být donesena na území vaší nynější domoviny. Kdy se tak stalo, lze pouze odhadovat, neboť do střední Evropy se lidé s tímto genetickým původem dostávali spolu s obchodními karavanami přibližně již od 10. století.“ Laboratoř také vyhodnocuje všechny provedené genografické testy a z jejich statistik z dubna 2011 je patrné, že současná populace v České republice má následující původ: K nejrozšířenějším zástupcům mužských klanů patří linie východoevropského původu, tedy slovanské typy. Dále pak linie západoevropské typické pro Atlantickou oblast evropské pevniny a pro Britské ostrovy. Následují linie původem ze Skandinávie a linie z oblastí pohoří Ural nebo Kavkaz. V nižších počtech jsou zastoupeny i starověké linie původem ze Středomoří. Nejvzácnější jsou linie exotické. Číselné hodnoty markerů, které jsem s geografickým pofilem získal, jsem vložil do české databáze Genebáze Y-DNA a do největší a nejkvalitnější světové databáze Ysearch. Do české databáze zatím žádný můj, ani vzdálený, příbuzný informace nedal. Ve světové databázi se nachází mnoho osob, které by se mnou mohli být v mužské linii nějakým způsobem spřízněni. Nejvíce těchto subjektů, konkrétně 734 osob, žije v Itálii.4 Nevýhodou je, že každý z těchto lidí vložil do systému pouze 8 markerů, což potvrzuje našeho společného předka žijícího až někdy v době antického Říma. Určitě se pokusím tyto osoby kontaktovat a přesvědčit je o nutnosti rozšíření hodnot svého genetického profilu na počet 33. Dále mi datová základna Ysearch našla 6 příbuzných osob z Německa, 5 které ovšem vložili do systému jen po dvanácti markerech, což je také na určení bližší příbuznosti málo.

4 5

Údaj je z března 2011 z databáze Ysearch. http://www.ysearch.org/ Tamtéž.

11

Příjmení Thun

Příjmení Thun nepatří mezi časté. Přesto existují v Evropě minimálně tři rody s tímto jménem, které zatím neprokázaly svou vzájemnou příbuznost: První a asi nejznámější je šlechtický rod von Thun pocházející z jižního Tyrolska z okolí Tridentu v severní Itálii. Od roku 1628 někteří členové rodu nosí příjmení rozšířené na von Thun und Hohenstein. Dnes tito Thunové žijí převážně v Německu, Rakousku a severní Itálii. Nejstarší záznam o tomto rodu je z roku 1145. Dalším je rod také urozený. Tato dynastie von Thun je původem z Předního Pomořanska z okolí Schlemminu. Příslušníci tohoto rodu dnes žijí převážně v Polsku. První písemná zmíňka o těchto Thunech je z roku 1315. Třetím nositelem příjmení Thun v Evropě je rod, jehož potomci žijí v České republice. Mimo to jsem zjistil, že ve Spojených státech amerických, konkrétně ve státech ve Washington a Oregon žijí také rodiny s příjmením Thun. Ve středoevropských podmínkách příjmení “ustáleně označují nositele, jsou dědičná zpravidla po otci, v českém jazykovém prostředí přecházejí obvykle v přechýlené podobě na manželku a na dcery.“ 6 Ovšem pro nás tak běžný a samozřejmý systém předávání příjmení z rodičů na děti je poměrně mladou záležitostí. Před rokem 1786 existovala pouze tzv. příjmí. Příjmí byly přezdívky, kterými se rozlišovaly osoby se stejným křestním jménem. Příjmí bylo většinou s osobou nositele nějak spjato. Bylo dáváno např. podle povolání, vzhledu, typické vlastnosti atp. Na rozdíl od pozdějších pevných příjmení se příjmí mohlo v průběhu života u svého nositele několikrát změnit a nepřecházelo z rodičů na potomky. Není proto výjimkou narazit v pramenech na písemný zápis: “Jan Truhlář, syn Jíry Bečváře.“

7

Tento systém, který neumožňoval přesnou

identifikaci a evidenci osob trval po staletí. Výjimku tvořila šlechta, kde se predikát dědil. Až v roce 1786 byla císařským patentem č.591 uzákoněna příjmení pro všechen lid Rakouské říše a to tak, že příjmí, která lidé zrovna mají, jsou definitivní, stabilní a dědičná. 8 Příjmení Thun bylo v našem rodu děděno již od nejstaršího dopátraného předka, o kterém je zatím první písemná zmíňka 6

Moldanová, Dobrava: Naše příjmení. Praha 2004, s.7. Sassmann, Alois: Kořeny 1. České Budějovice 2007, s.11. 8 Tamtéž, s.12. 7

12

v urbáři z roku 1628.9 Je potřeba zmínit, že toto příjmení bylo v tuto dobu ještě psáno v podobě Thon, příp. Tonn nebo Thonn. Až v následujících generacích se ustálilo ve variantě Thun, příp. Thunn. Křestní či osobní jména vždy dávali dětem rodiče co nejdříve po narození. Naproti tomu příjmí bylo dáváno svým nositelům až v průběhu života a zpravidla to nebyli rodiče, ale třeba sousedé, kdo jedince obdařili nějakou přezdívkou, která se ujala jako příjmí. Z mnohých dnešních příjmení můžeme vyvodit i jisté informace o našich dávných předcích. Příjmení mohou mít původ třeba v zaměstnání či v řemeslech. Typickým příkladem je ve světě nejčetnější příjmení Kovář v mnoha jazykových verzích, např. Schmied, Smith.. Příjmí se dávalo i podle místa pobytu, takže předek pana Podhradského pravděpodobně žil někde pod šlechtickým sídlem. Příjmení vznikala i z přezdívek podle fyzického vzhledu, podle sociálních vrstev, i podle v charakteristických vlastností. O původu příjmení Thun existuje řada teorií: 1. Příjmení Thun se vyvinulo z apelativa, tedy ze slova obecného významu. V tomto případě by se mělo jednat o staroanglické slovo tunne, které znamenalo sud, džber .10 2. Příjmení Thun pochází z jiného apelativa a to ze starogermánského slova tūn, označující hradbu nebo obrannou palisádu okolo města, hradu, zámku. 11 Slovanskou analogií tohoto slova je podobně znějící týn. Tuto verzi prosazuje šlechtický rod von Thun pocházející z Předního Pomořanska. 12 3. Příjmení Thun má kořeny v místním topografickém jméně a označovalo u osoby místo jeho původu. Thun se jmenuje město ve Švýcarsku a jméno Thune mají také dvě obce ležící v Dolním Sasku a Severním Porýní-Vestfálsku.13 4. Jihotyrolský urozený rod von Thun, od roku 1628 Thun und Hohenstein, nosí příjmení podle místa svého původu, nalézajícího se v tridentské lokalitě Ton v dnešní severní Itálii.14 Příjmení tohoto rodu prošlo postupně proměnou od Ton (psáno i Thon, Tonn, Thonn) po Thun, příp. Thunn. Ke změně došlo údajně proto, 9

Tyto registra jsou údajně opisem nedochovaného urbáře z let 1595-1600. ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 16, kniha 2, fol.164r. 10 Beneš, Josef: Německá příjmení u Čechů. Ústí nad Labem 1998, s.170,180. 11 Kohlheim, Rosa: Familien-namen. Mannheim 2005, s.668. 12 http://thun.com.pl/thunstory/index.php?option=com_content&task=view&id=2&Itemid=21 13 Kohlheim, Rosa: Familien-namen. Mannheim 2005, s.668. 14 Slavíčková, Hana: Portrétní galerie Thun-Hohensteinů. Děčín 1998, s.5.

13

aby příjmení znělo méně italsky a více německy. 15 Ještě roku 1521 se na svých pečetích někteří příslušníci rodu píší jako Thon.16 Také na jedné epigrafické památce s datací 1680, umístěné na rodovém sídle Castel Thun v lokalitě Ton v severní Itálii, je pán hradu titulován jako COMES THONN. 5. O názor na vznik příjmení Thun jsem požádal i známého jihočeského genealoga pana Aloise Sassmanna, který v letech 2005-2009 připravoval a prezentoval na rozhlasových vlnách Českého rozhlasu seriál o genealogii Kořeny. Ve 139. díle, který se vysílal 30.6.2008 mi pan Sassmann odpověděl: “Vaši předkové mohli získat své příjmení dle toho, že sloužili ve vojsku císařského plukovníka Kryštofa Thuna, který bojoval nejdříve proti Turkům a potom za třicetileté války. Některý z Vašich předků se pak mohl usadit na Vašem statku. Také mohl přijít z panství, které vlastnil šlechtický rod Thunů.“ Tyto hypotézy se později ukázaly jako málo pravděpodobné, protože Kryštof Šimon z Thunu bojoval proti Turkům a proti protestantům až po roce 1615, 17 on a jeho rod nabýval majetku a panství v českých zemích až po roce 1623,18 kdežto můj zatím nejstarší dopátraný předek žil Markrabství moravském prokazatelně již před rokem 1610. O příjmení se vedou také statistické údaje. Ministerstvo vnitra České republiky uveřejňuje na svých internetových stránkách četnost příjmení občanů České republiky. Jsou tam uvedena všechna příjmení a počet jejich živých nositelů podle centrální evidence obyvatel. Dle poslední aktualizace z května 2007 existuje v České republice více jak 60.000 mužských a přibližně stejně tolik ženských příjmení. Některá příjmení jsou velmi častá a počet jejich nositelů jde až do desítek tisíců (Novák: 34.089, Svoboda: 25.186, Novotný: 24.233, Dvořák: 22.200). Tato častá příjmení vznikala nezávisle na sobě na několika různých místech a proto lidé mající takové běžné příjmení nemusí být vzájemně příbuzní. Naproti tomu jsou příjmení vzácná, která se udržují zpravidla jen u potomků jednoho rodu. V květnu 2007 nosilo v ČR příjmení Thun přesně 60 žijících mužů a příjmení Thunová 51 žijících žen.19 15

http://www.buonconsiglio.it/index.php/it/Castel-Thun/castle/The-Thuns SOA Litoměřice, fond Rodinný archiv Thun-Hohenstein, tyrolské oddělení, sig. I-206, I-207 17 Kasík, Stanislav: Rodové znaky Thunů na architektuře v Děčíně. Heraldika, 1979, č.2/1979, s.45. 18 Slavíčková, Hana: Portrétní galerie Thun-Hohensteinů. Děčín 1998, s.10-12. 19 http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sprava/informat/cetnost/2007/prijmeni/cet_prijm_muzi.xls 16

14

Nejstarší dopátrané dějiny rodu Thun

Zatím nejstarší dopátrané dějiny rodu jsou spjaty s obcí Schönwald. Tato podhorská obec se rozprostírá v kopcovitém terénu na pomezí Čech, Moravy a Kladska v nadmořské výšce mezi 540 až 660 m nad mořem. Písemnosti zmiňují tuto obec, kterou založili němečtí kolonisté původem pravděpodobně z východních Frank,20 již v roce 1278. V záznamech z roku 1519 v olomouckých Deskách zemských je Schönwald uváděn jako ves pustá a neobydlená. Zanikla pravděpodobně v důsledku škod napáchaných českouherskými válkami.21 Znovu byla obec patřící do panství Zábřeh na Moravě osídlena v polovině 16. století.22 Tak jako dříve i tentokrát ji osídlilo německy mluvící obyvatelstvo. Tito lidé krajinu opět zúrodnili, vystavěli zde hospodářské statky a živili se zemědělskou výrobou. Schönwald patřil do největšího německého jazykového a kulturního ostrova v Čechách a na Moravě. Toto historické území vymezené městy Landskron (Lanškroun), Hohenstadt (Zábřeh) a Müglitz (Mohelnice) neslo název Schönhengstgau (Hřebečsko). Německy mluvící obyvatelstvo zde ovládalo tuto oblast již před rokem 1421 23 a proto téměř všechny dobové písemnosti jsou tu až do roku 1945 psány v německém jazyce a německým novogotickým kurzívním písmem. Z urbáře zábřežského panství24 z roku 1628 víme, že v Schönwaldu žilo 21 osedlých25 s nečeskými příjmeními. V urbáři jsou pod jednotlivými obcemi tito osedlí zapsáni podle výše svého majetku od nejbohatších po méně majetné. V záznamu u obce Schönwald je na třetím místě zapsán Heinrich Thon. Tento zatím nejstarší dopátraný předek rodu Thun byl dle urbářů jediný nositel příjmení Thon či Thun v zábřežském panství. Moravské Lánové rejstříky z let 1669 až 20

Meixner,Rudolf: Abriß der Geschichte der Sudetendeutschen. Nürnberg 1983, s.16. Březina, Jan: Zábřežsko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava 1963, s.58. 22 Tamtéž, s.344. 23 Hoffmann, František: České město ve středověku. Praha 1992, s.229-231. 24 ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 16, kniha 2, fol.164r-167r. 25 Šlechta si své poddané dělila na takzvané osedlé a neosedlé obyvatelstvo. Mezi osedlé patřili láníci (obhospodařovali a platili světské, či církevní vrchnosti úrok z min. jednoho lánu polností, to je asi 18 hektarů), pololáníci (obhospodařovali a platili světské, či církevní vrchnosti úrok z poloviny lánu polností, to je asi 9 hektarů), čtvrtláníci (obhospodařovali a platili světské, či církevní vrchnosti úrok ze čtvrt lánu polností). Všichni tito osedlí se zapisovali do urbářů. Chudší poddaní se nazývali neosedlí. Ti neplatili vrchnosti úrok z půdy, ale mohli si pronajmout půdu o rozloze menší než jedna osmina lánu od osedlého poddaného. Tito neosedlí se dále dělili na podsedky (obhospodařovali a platili osedlému nájemné z jedné osminy lánu polností), zahradníky (obhospodařovali a platili osedlému nájemné z domku s políčkem), domkaře (obhospodařovali a platili osedlému nájemné z domku), čeleď a podruhy (neměli vlastní bydlení, neobhospodařovali žádnou půdu, bydleli u hospodáře). 21

15

1679 uvádějí, že v Moravském markrabství nosili jméno Thon či Thun pouze potomci tohoto Heinricha. V Berní rule pro Království české z roku 1654 je sice záznam o jedné poddané osobě s příjmením Thun,

26

ale při podrobném

prozkoumání matrik z příslušné obce jsem zjistil, že se jedná o chybný zápis v Berní rule - rod se správně jmenoval Thümb.27 Je tedy velmi pravděpodobné, že Heinrich se v Schönwaldu nenarodil, ale přišel do Moravského markrabství z jiné země. V archivech jsem pátral po zhostních listech pro poddané ze zábřežského panství, ale žádné jsem nenalezl. Z výše zmíněných genografických testů můžeme předpokládat, že Heinrichovi předci žili v nějaké části dnešní severní Itálie. Co ovšem jisté je, že si v Schönwaldu

Heinrich Thon zakoupil za 300

rýnských zlatých selský statek. 150 zlatých zaplatil hotově, dalších 150 splácel po šesti zlatých ročně po dobu pětadvaceti let. V gruntovní knize obce Schönwald je o této koupi záznam a také je zde potvrzeno, že v roce 1635 měl již vše splaceno.28 Statek tedy musel kupovat nejpozději v roce 1610. Tento rok můžeme považovat za nejstarší datum, které nám písemnosti o tomto rodu Thun zatím odhalily. Pro uzavírání kupních a prodejních smluv byla nutná u jedince plnoletost. Hranice dospělosti byla v moravském právu v tuto dobu značně nestabilní. Pohybovala se tehdy u mužů od 16 do 20 let.29 Budeme-li se řídit knihou Paměť obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Markrabství moravském od Ctibora Tovačovského z Cimburka, musíme za hranici právní způsobilosti počítat u poddaného muže osmnáct let.30 Lehce si tedy vypočítáme, že Heinrich Thon se musel narodit nejpozději v roce 1592. Co ještě o Heinrichovi můžeme z písemností vyčíst? Jak již jsem uvedl výše, byl třetím nejmajetnějším sedlákem v obci Schönwald. Některé z jeho nemovitostí již zanikly, ale některé dodnes stojí v katastru obce Strážná (bývalý Schönwald) a v současnosti nesou popisná čísla 7, 8 a 53. Jednotlivá stavení 26

Červený, Václav; Červená, Jarmila: Generální rejstřík ke všem svazkům berní ruly 1654 doplněný o soupis poddaných 1651. Praha 2003, s.1890. 27 SOA Litoměřice, inv.č. L93 28 ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 192, sig. 3423, kniha 178, fol.45r. 29 Malý, Karel; kolektiv: Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha 2005, s.122. 30 Brandl, Vincenc: Kniha Tovačovská, aneb Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova Paměť obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Markrabství Moravském. Brno 1868, s.111.

16

nebývala v horských obcích bezprostředně u sebe, byl mezi nimi veliký soukromý prostor. Každá z budov sloužila k jinému účelu. Obytné stavení bylo rozděleno na velkou světnici, předsíň, kuchyň, černou kuchyň pro ohřívání krmiva pro zvířectvo, komoru pro čeleď, spižírnu a výměnek. Další budovy sloužily jako stáje, chlévy, stodoly a kůlny na povozy a na nářadí. Polnosti Heinricha Thona měly rozlohu necelých 7 ha. Dohromady se sady tvořily souvislý pás, který se rozprostíral mezi výše zmíněnými domy s dnešními popisnými čísly 53 a 7. Na východ do údolíčka klesaly plochy sadů a pastvin. Západním směrem se táhla Thonova dlouhá pole přes hřeben kopce s dnešní silnicí a dále po stráni dolů na západ až k lesu. Je známo, že hodnota zemědělské půdy klesá se stoupající nadmořskou výškou. Půda se v tu dobu dělila podle bonity - úrodnosti do tří tříd. V okolí Schönwaldu se jednalo o třetí bonitní třídu, tedy o méně úrodnou půdu. Žně se v této oblasti opožďují oproti polím v nadmořské výšce pod 300 m až o 4 týdny. 31 Na statku Heinricha Thona se produkovala pšenice, oves, žito a len. Drželi se koně a choval se hovězí dobytek, ovce a slepice. Povinné odvody vrchnosti platil hospodář dvakrát ročně a to o svatém Jiří a o svatém Michalu, což nám potvrzuje, že již v tu dobu byl Schönwald obýván jen německy hovořícím obyvatelstvem. V českých obcích zábřežského panství se platily jarní dávky také na svatého Jiří, ale podzimní na svatého Václava. 32 Robota hospodáře příliš netrápila. Práce na panském byla vázána na usedlost a ne na osobu. To znamenalo, že jedna osoba ze statku byla povinna vrchnosti robotovat. Sedláci zpravidla na robotu posílali nejhoršího svého čeledína. Robotovalo se stanovené počty dnů v roce a v zábřežském panství v tu dobu robotní práce spočívala v dopravě břemen vlastním koňským potahem, předení panského přediva,

v zemědělských pracích a nahánění při

honech. Ale majetní sedláci své statky, pokud jim to bylo umožněno, stejně raději vykupovali z robotní povinnosti. Heinrich měl dostatek peněz na to, aby své hospodářství vykupoval z roboty a to dvěma rýnskými zlatými ročně. Do poloviny 16. století v oblasti Schönhengstgau převažovali katolíci.33 Když zábřežské a sousední moravskotřebovské panství drželi páni z Boskovic a poté 31

Březina, Jan: Zábřežsko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava 1963, s.26. Novotný, Jaroslav: Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku. In: Slezský sborník 58, 1960, s.100. 33 Loubal, Ladislav: Hřebečské baroko - Schönhengser Barock. Moravská Třebová 1996. 32

17

páni ze Žerotína, mnoho poddaných konvertovalo k protestantství. Ovšem po Bílé

Hoře

zde

bylo

opět

jediným

možným

náboženstvím

vyznání

římskokatolické. Sice některé vsi na zábřežském panství ještě v roce 1630 zůstávali převážně evangelické, ale Schönwald mezi ně nepatřil. 34 Nová vrchnost z rodu Liechtenstein měla veliký zájem na rekatolizaci a roku 1635 dokonce nechala

tisknout

plakáty,

ve

kterých

všechny

své

poddané

nabádá

k velikonočním zpovědím a ke svatému přijímání a nekatolíci aby byli na majetku a na životech trestáni.35 Bohoslužby se v Schönwaldu konaly v místním kostelíku. Svatostánek nebyl zděný, byl malý, dřevěný, opatřen zvonovou věží. Heinrichova manželka se jmenovala Anna a dala mu minimálně čtyři mužské potomky, kteří byli pokřtěni jmény Michl, Georg, Tobias (*1.2.1642) a Elias (*16.2.1647). Přesná data narození těchto dětí nejsou známa, ale data pokřtění můžeme sledovat od narození Tobiase, protože křestní matriky farnosti Tattenitz, pod kterou filiálně spadala i obec Schönwald, začínají zápisy z roku 1641. Matriky zde zavedl farář Michael Jeltsche z Liebenthalu. Odívání a zvyky lidí z oblasti Schönhengstgau jsou popsány v knize Vlastivěda Lanškrounska.36 Mimo jiné se tam můžeme dozvědět, že muži patřící do společenské vrstvy jako Heinrich Thon si tradičně oblékali kabát ze zeleného sukna, který byl opatřen velkými stříbrnými knoflíky. Pod kabátem nosili červenou či zelenou vestu také s mnoha stříbrnými knoflíky. Dovnitř se nosila bílá košile s pestrou kravatou. Kalhoty byly pod kolena. Ve všední dny se nosily kalhoty černé kožené, ve svátek ze stejného sukna jako kabát. Lýtka zakrývaly bílé punčochy. Boty byly pevné černé s mosaznými přezkami. Každodennost první poloviny 17. století na zábřežském panství si můžeme přiblížit i výčtem cen některých hospodářských produktů. V prvé řadě je nutno zmínit, že platidlem na panství tehdy byly stříbrné groše rázu pražského o sedmi denárech a také německé mince rýnských zlatých o šedesáti krejcarech. 37 Jedna kopa pražských grošů se rovnala jednomu rýnskému a deset krejcarů navíc,

34

Březina, Jan: Zábřežsko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava 1963, s.71. Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého II. Praha 1893, str.110. 36 Borkovcová, Marie; kolektiv: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun 2002, s.183-205. 37 Novotný, Jaroslav: Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku. In: Slezský sborník 58, 1960, s.97. 35

18

neboli jedna kopa pražských grošů se rovnala sedmdesáti krejcarům. Odhady cen obilí z roku 1642 uvádějí tyto informace: 1 měřice 38 pšenice se prodávala za 45 krejcarů rýnského zlatého, 1 měřice žita se prodávala za 35 krejcarů, 1 měřice ječmene se prodávala za 30 krejcarů, 1 měřice ovsa se prodávala za 21 krejcarů, A dále víme, že například v roce 1615 stálo tele na zábřežském panství 45 grošů, a plece z jednoho vepře 6 grošů. Jak asi prožívala rodina Heinricha Thona dlouhou třicetiletou válku v letech 1618 až 1648? Navzdory všem pesimistickým závěrům historiků, kteří píší o obrovských populačních ztrátách 39 v důsledku hladu, epidemií moru, zabíjení, drancování a loupení vojsky obou stran a obrovskému úpadku lidství s lokálními výskyty kanibalismu a ladem ležící půdou se obci Schönwald všechny tyto hrůzy pravděpodobně vyhnuly. Když srovnáme údaje o počtu obyvatel v Schönwaldu z urbáře z roku 1628, který je opisem register z roku 1600, a údaje ze zápisů domovní daně 40 z roku 1667 dostaneme poměr 21 osedlých před válkou a 22 osedlých po válce. Tedy dokonce populační nárůst! Snad to bylo tím, že se obec nalézá mimo hlavní spojovací cesty a v poměrně těžce schůdném podhorském terénu. Možná zde sehrál úlohu i vliv nových majitelů panství, kterými byli od roku 1621 členové mocného rodu Liechtenstein. Heinrich Thon zemřel v květnu roku 1655. V matriční knize je o této události stručná zpráva: “25. května léta Páně 1655 byl pěkně pochován Henrich Thonn z Schönwaldu.“41

38

cca 61,5 litrů Na Moravě z původních 900.000 zůstalo 600.000 obyvatel. Čornej, Petr; kolektiv: Dějiny zemí Koruny české I., Praha 1995, s.276. 40 MZA Brno, fond: D 2 Rektifikační akta, inv. č. R 141. 41 SOA Zámrsk, sig. O4-2443, fol. 8r. 39

19

Německé linie

Heinrich a následující pokračovatelé rodu tvořili až do poloviny 20. století hlavní rodovou linii, kterou budu dále pracovně nazývat “německá“. Její příslušníci žijící kontinuálně v obci Schönwald se ještě při sčítání lidu v roce 1921 hlásili k německému občanství.42 Po smrti starého hospodáře Heinricha se stal majitelem gruntu jeho nejstarší syn Michl. Ten měl mimo tří výše uvedených bratří Georga, Tobiase a Eliase ještě sedm sester nosících tyto křestní jména: Christina, Rosina, Justina, Marianna, Elizabeth, Catharina a Regina. Všichni tito dědici i jejich matka Anna měli na statku svůj podíl a Michl je musel

vyplatit. Celkem měl zaplatit 100

rýnských zlatých. Protože byl mladý a neměl téměř žádné úspory, mohl okamžitě disponovat pouze 10 zlatými. Zbytek se zavázal splácet po 3 zlatých ročně. Splátky přijímali vrchnostenští úředníci a ti je předávali dědicům. O každé platební transakci se vedly zápisy v gruntovních knihách. Při pročítání gruntovních knih jsem si uvědomil, že tímto nešťastným systémem s každou následující generací docházelo k postupnému chudnutí rodu. Čím více potomků uplatňujících dědické právo bylo, tím déle nový hospodář splácel podíly a neměl prostředky na další rozmnožování majetku. Ale pokud by naopak bylo dětí málo, hrozilo nebezpečí, že by rod díky velké dětské úmrtnosti dále nepokračoval. Nemoci a smrtelné choroby ovšem trápily nejen dětskou populaci, ale někdy i dospělé obyvatelstvo. Lidé z oblasti Schönhengstgau sice mívali tuhý kořínek a po většinu dospělého života bývali zdraví, 43 ale občas bylo nutno si přeci jen pomoci. To potom lidé nejprve sahali po domácích odvarech a mastech z bylin, které bývaly někdy až překvapivě účinné. Recepty k výrobě přípravků byly staletím prověřené a dědily se po generace. Pokud domácí léčení nepomáhalo, zavolal se lékař. Ten zpravidla naordinoval nemocnému léčbu obdobnou té domácí. V takovém případě se k pacientovi dostavila léčitelka. Ta mimo používání tajných bylinných receptů uměla nemoci i zaříkávat.44 Léčitelky byly 42

SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1980, karton 144. Borkovcová, Marie; kolektiv: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun 2002, s.189. 44 Tamtéž. 43

20

osoby velice vážené, ale jejich činnost v tuto dobu velice riziková. Byly nezřídka kdy podezírány z čarodějnictví. Například za života Michla Thuna probíhaly veliké čarodějnické procesy v nedalekém, pouze 20 km vzdáleném Šumperku. Jaký byl Michl Thun hospodář? V dobových písemnostech vyčteme, že podíly z gruntu platil příbuzným pravidelně a včas. Pouze v letech 1659 a 1661 mu bylo pro velikou neúrodu dovoleno platbu odložit na následující rok. Lánové rejstříky Markrabství moravského řadí Michlův statek, ke kterému patřilo 35 měřic (6,714 ha) polí, mezi “Große Bauern Grundt“,45 tedy mezi velké selské grunty, kterých bylo v obci pouze pět. Mimo povinných dávek vrchnosti a podíly dědicům platil hospodář samozřejmě také berně panovníkovi. Za života Michla se kontribuční zátěž zvedla hned několikrát. Po roce 1648 platil osedlý v průměru 8 zlatých. O deset let později už 10 zlatých. V roce 1675 to bylo 20 a léta 1684 25 zlatých. V prvním roce nového století platil 40 zlatých a v roce 1705 čítala berně v průměru 50 zlatých. 46 Narůstajícími daněmi panovník pokrýval mimo jiné náklady na války s Turky. V roce 1663 osmanští Turci a tatarští kozáci ve svých výbojích pronikli na Moravu až k Olomouci. O jejich přítomnosti se dozvídáme i z schönwaldské gruntovnice, kde se dočítáme, že některým sousedům Michla bylo “v roce 1663 kvůli velké válce s Turky splácení podílů odpuštěno“.47 Sňatky bývaly téměř ve všech případech smluveny pro peníze. 48 Michl se oženil 2. února 1655 s Marinou rozenou Schwaben (Švábská) z Lusdorfu, se kterou následně vychovával tři syny. Jmenovali se Georg (*27.2.1658), Tobias (*27.3.1668) a Johann, neboli Hans (*12.3.1671). V zimním období si převážná většina obyvatel z této severomoravské oblasti přivydělávala zpracováváním lnu. Zatímco muži len zaseli, další práce na poli i při úpravě uzrálé rostliny náležela ženám. Len se sušil, protahoval, lámal, vochloval a spřádal na kolovratech. Kvalita nití nezáležela pouze na šikovnosti přadlen, ale i na typu přeslice nebo kolovratu.49 Kolovraty ze 17. století a další dobové pomůcky ke zpracování lnu lze vidět ve stálé expozici “Z historie města a okolí“ v Muzeu Zábřeh. 45

MZA Brno, fond: D 1 Lánové rejstříky, inv.č. 141, fol.30r. Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí 4. Praha 1995, s.93. 47 ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 192, sig. 3423, kniha 178, fol.125v. 48 Borkovcová, Marie; kolektiv: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun 2002, s.186. 49 Nekuda, Vladimír a kol.: Vlastivěda moravská, Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno 2002, s.353. 46

21

V druhé polovině 17. století byly na poddaný lid kladeny od vrchnosti veliké nároky, ale selská povstání v Čechách v roce 1680 se Zábřežska téměř nedotkla. Snad to bylo i z důvodu, že olomoucký krajský hejtman předešel případným rebeliím tím, že zabezpečil hranice zábřežského panství vojskem. O tamním lidu poté napsal: “Byl jsem s nimi spokojen. Jsou jako dříve tiší, konají své věci a horlivě poslouchají.“50 Rodina Michla Thuna dál hospodařila na svém statku. Hospodářství bylo již natolik veliké, že bylo možno, či snad nutno, uvažovat o rozdělení gruntu na dva. Nevíme, zda-li byl již v roce 1694 hospodář Michl neschopen statek vést, ale právě na konci tohoto roku se dohodl se svými potomky a grunt starším dvěma synům odprodal. Dobový zápis o tomto počinu nám říká: “Roku 1694 dne 30. prosince, za přítomnosti představených: rychtář Nikolaus Pise, Mattaus Schneidler, Zacharias Lerch, Hans Bokovský, Georg Kutich a Michl Ficger, uskutečnila se ve vesnici Schönwald koupě, Thobias Thunn koupil po svém otci Michl Thunn polovinu selského gruntu za 46 zlatých. Kupec je povinen ihned dědicům zaplatit 10 zlatých, zůstává 36 zlatých, které má každoročně splácet po 1,5 zlatých o svatém Václavu. Sumu začne splácet od roku 1695, po uskutečnění plateb bude grunt splacen. Stalo se uvedeného dne a roku.“ a dále: “Roku 1694 dne 30. prosince v přítomnosti již uvedených svědků, koupil Georg Thunn po svém otci Michl Thunn jinou část selské usedlosti za sumu 64 zlatých, ihned má složit zálohu 10 zlatých a zbylou část 54 zlatých má ročně splácet o svatém Václavu, počínaje rokem 1695, potom bude grunt splacen. Stalo se uvedeného dne a roku.“51 Podle různých kupních cen lze předpokládat, že části rozděleného statku nebyly stejně veliké. Větší část z původního jednoho hospodářství spravoval prvorozený syn Georg. Od něj pocházející potomci budou tvořit nově vzniklou větev německé rodové linie. Tuto větev budu dále pracovně nazývat “německá primogeniturní“. druhorozený

Tobias.

Jeho

Menší část z původního hospodářství držel potomci

budou

tvořit

větev

“německou

sekundogeniturní“.

50

Březina, Jan: Zábřežsko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava 1963, s.96. ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 192, sig. 3423, kniha 178, fol.45v-46r. 51

22

Georg a Tobias měli ještě nejmladšího bratra Johanna. Ten později dostal od bratrů zaplacen svůj podíl, který měl na gruntě po svém otci. V rodné vsi ho nic nedrželo. Odešel a usadil se v obci Svébohov, kde na jaře v roce 1697 koupil od Jana Bednáře dům se zahradou. Tuto nemovitost, která byla později očíslována popisným numerem 50, drželi Thunové pouze po dobu tří generací.52 Starý Michl Thun, který rozdělil v roce 1694 hospodářství, žil ještě devatenáct let. Zemřel v lednu roku 1713 ve věku sedmaosmdesáti let. Tato informace z matričního zápisu nám tedy odhalila i rok jeho narození. Nově nastoupená generace selského lidu na zábřežském panství byla o poznání energičtější, než jejich otcové. O svá práva vedli sedláci spory se svou vrchností. Nikdy se však neuchylovali k násilí a k rebeliím, ale řešili své požadavky soudní cestou. Počátkem 18. století předložili své stížnosti císařskému dvoru. Vrchnosti se dávalo mimo jiné za vinu: nízké výkupní ceny napředeného lnu, vnucování ryb, sýru, ovoce a nekvalitního obilí, navýšení povinných dávek, zabavení obecních pečetí a robotní povinnost ve sváteční dny. Na ten popud zavítala na liechtensteinské panství císařská vyšetřující komise. Po prověření všech skutečností byl závěr příznivý pro poddané a Vídeň vydala v roce 1712 vyřízení, ve kterém se také píše: Obcím se nesmí zvýšit míra odváděného ovsa nad míru určenou v roce 1675. Patentem se upraví, aby vrchnost nemohla dodávat poddaným špatné obilí na setí a vnucovat jim ryby, drahý sýr a drahé ovoce. Poddaní mohou volně prodávat napředený len, ale vrchnost má předkupní práv, pokud za přízi zaplatí tolik, co nabízejí jiní. Obecní pečeti se vydají obcím. Robota o nedělích a svátcích se zakazuje. V roce 1707 byla tattenitzká farnost, pod kterou patřila i obec Schönwald, obsazena novým duchovním P. Ignazem Christianem Ehrlichem. Ten zde vykonával duchovní správu až do roku 1723. Za jeho působení bylo zavedeno čtvrtletní placení desátku a k tomu přibyl poplatek za ranní mši od každého farníka 1 kr. 3 denáry. Provoz zemědělské výroby na větších gruntech nemohl být personálně zajištěn pouze rodinou hospodáře. Proto se na statku pohybovaly ještě další skupiny osob. Za prvé to byli sezónní zaměstnanci, kteří docházeli na 52

ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 195, sig. 421, kniha 181, fol.447v-449r.

23

hospodářství pracovat za denní mzdu, nejčastěji v období žní. Do druhé skupiny patřili pacholci a děvečky. Ti měli s majitelem gruntu sjednanou pracovní smlouvu zpravidla na jeden rok. Pacholci a děvečky sice bydleli na statku, ale své rodinné zázemí měli jinde. Třetí skupinou zaměstnanců byli podruzi. Byli to lidé bez půdy a majetku vůbec. Pracovali na usedlosti nikoliv za neněžní plat, ale za byt a stravu. Podruh měl na statku “svou“ místnost a mohl tam bydlet i se svojí rodinou.53 O přítomnosti těchto lidí na Thunovských gruntech vypovídají například zápisy v matrikách a později také ve sčítacích operátech. V Schönwaldu se obě dvě větve německy mluvících Thunů úspěšně rozrůstaly. Myslím si, že není nutné na tomto místě vypisovat všechny dopátrané mužské členy těchto linií. Jména a data jsou přehledně zapsána v příloze v grafickém rozrodu. Osudy všech generací Thunů v Schönwaldu byly celkem stereotypní. Člověk se narodil, vyrostl, oženil, převzal zemědělskou usedlost po otci, hospodařil, splácel podíly a zemřel. Tak to šlo u selského lidu neustále dokola. Přesto bych rád zmínil některé osoby a události na vsi, které toto jednotvárné schéma něčím ozvláštnily. Od počátku 18. století se v hospodářských knihách nevyskytují jen zápisy o držbě nemovitostí a splácení podílů a dluhů, ale jsou zde i zajímavé informace o povinnostech vyplývajících z převodu nemovitostí, z kšaftů i tehdejších zákonů. Například v zápisu z 20. prosince léta Páně 1719 se můžeme dočíst, že “U přítomnosti práva Jana Langera, dědiců a celé obce Schönwaldu, získal Hans Thun po svém zemřelém otci Georgu Thunnovi selskou usedlost za sumu 64 zlatých. Kupec musí ihned splatit 10 zlatých a 54 zlatých každý rok o svatém Michalu, počínaje rokem 1720. Po Jiřím zůstali další dva synové Tobias a Michael, kteří jsou svobodní a kupec je povinen zajišťovat jejich potřeby, z gruntovních peněz musí každému dědici vyplatit 6 zlatých, aby nestrádali, dát jim kus pole před domem, kromě toho kusu pole jim přidá osení, a to i v případě, že by se oženili a žili zde se svými ženami, bude jim splácet dluhy, Michal si ponechá po 10 let půl měřice pole a zrno na vysetí, hospodář se musí starat, aby oba měli zajištěno bydlení a obživu, a to až do jeho smrti. Ze statku dostávají 10 zlatých, 6 měřic ovsa, 2 achtle lněného semene, 18 achtlů pšenice, krávu, ovce. 53

Sassmann, Alois: Kořeny 2. České Budějovice 2008, s.48-51.

24

Matka má vlastní hospodářství na svém podílu, má kozu, dostává zrní na vysetí na svém kusu, tak to má být až do její smrti. Hospodář je povinen o grunt pečovat a dobře hospodařit, což dosvědčil Hans Schneidler pod pokutou 10 zlatých. Roku a dne výše uvedených.“54 Jistě není bez zajímavosti, že v letech 1723 až 1730 pečoval o zdejší farnost páter Sigismund Casimir von Hirtenberg, který se později stal stolníkem kardinála a knížete biskupa olomouckého Ferdinanda Julia von Troyer. Na počátku roku 1770 vydala císařovna Marie Terezie zákon, ve kterém nařizuje provedení označení všech obytných budov. V Schönwaldu dostal grunt obývaný primogeniturní větví Thunů označení numerus conscriptio 31. Tento identifikátor se změnil při přečíslování na přelomu 18. a 19. století na číslo popisné 7. Sekundogeniturní větev Thunů bydlela na statku označeném numerem 33., které bylo později změněno na číslo 8. Ze zápisů Tereziánského a Josefského katastru z let 1756 a 1787 můžeme vyčíst, že hospodářství obou hlavních linií Thunů se v Schönwaldu co do velikosti nijak nezměnilo. Obhospodařovali dohromady stále 35 měřic polí. V těchto katastrech je ještě uveden jedna rodina Thunů, která vlastnila dům a necelých 12 měřic půdy.55 Ovšem o této linii se mi zatím nepodařilo zjistit nic bližšího. V roce 1781 císař Josef II. nabídnul svým poddaným tolerování tří nekatolických

náboženství.

Jednalo

se

o

augšpurské,

helvétské

a

řeckopravoslavné vyznání. Ovšem žádný z rodu Thunů ani tehdy ani nikdy potom

nekonvertoval

k protestantismu

a

všichni

zůstali

věrni

církvi

římskokatolické. Obec Schönwald se v 18. století rychle rozrůstala a “podle popisu olomoucké diecéze žilo roku 1771 ve vsi 423 německých obyvatel.“56 Snad i kvůli nárůstu počtu obyvatel určitá část farníků z obce spadala od roku 1776 pod duchovní správu nově vzniklého lokálního kaplanství Cotkytle. Proto se od tohoto roku zapisovaly křty, svatby a pohřby konané v Schönwaldu buď do matrik farnosti 54

ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 192, sig. 3423, kniha 178, fol.101r-101v. 55 ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 60, kniha 46, ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 90, kniha 76. 56 Borkovcová, Marie; kolektiv: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun 2002, s.531.

25

Tattenitz nebo do matrik kaplanství Cotkytle. 57 Někdy kolem roku 1780 začala vznikat na okraji Schönwaldu, podél cesty vedoucí do farní obce Tattenitz, nová část obce. Domy si zde začali stavět i Thunové. Osadě dali loajální usedlíci jméno po své laskavé vrchnosti - Liechtenstein. V roce 1804 byla kolonie Liechtenstein oddělena od obce Schönwald a získala vlastní správu. Od roku 1820 měla obec Schönwald vlastní školu s výukou v německém jazyce. Děti už nemusely chodit do vzdálenějších škol. V letech 1831 a 1834 se v Schönwaldu konaly dvě zajímavé svatby. Bratři Franz (*13.7.1793) a Karl (*1.6.1795) Thunové si vzali dvě sestry. Klaru a Magdalenu. Na tom by nebylo zase až tak nic zvláštního, kdyby nebyli i nevěsty také z rodu Thunů. Otec ženichů Georg Thun (*29.3.1764) a otec nevěst Florian Thun (*11.10.1766) byli vlastní bratranci. Všichni čtyři snoubenci tedy měli jednoho společného pradědečka Johanna Thuna (*24.11.1688). Tehdejší společnost sice nic nevěděla o genetickém zatížení, které může při narození potomků z takových svazků vzniknout, ale přesto byly sňatky příbuzných katolickou církví zakázány. Také v tomto případě museli snoubenci požádat o výjimku a arcibiskupská kurie v Olomouci jim poté zaslala písemný dispens, ve kterém tyto svatby, na které se vztahovalo pokrevní příbuzenství ve třetím stupni, povolila.58 Primogeniturní i sekundogeniturní linie německých Thunů dále hospodařily na svých pozemcích, které již byly o dost větší, než které obhospodařoval jejich dávný předek Heinrich Thon. Celková rozloha půdy, kterou vlastnili hlavní větve Thunů z Schönwaldu v první třetině 19. století, činila 21 dolnorakouských jiter a 28394 čtverečních sáhů,59 což je dohromady více jak 22 ha. Protože mě zajímalo přesné zaměření a rozkreslení těchto polí, pastvin a sadů, nahlédl jsem do Indikačních skic60 uložených v MZA Brno a do Císařských otisků, 61 které jsou v ZA Opava pracoviště Olomouc. Tyto mapy jsou z let 1835-1837. Na několika arších je zde podrobně rozkreslen i katastr obce Schönwald v měřítku 1:2880. 57

Proto se od tohoto roku zapisovaly křty, svatby a pohřby v Schönwaldu do buď do matrik farnosti Tattenitz nebo do matrik kaplanství Cotkytle. Pro dnešní badatele to představuje jisté ztížení podmínek pro hledání, neboť matriční knihy z farnosti Tattenitz jsou uloženy v ZA Opava pracoviště Olomouc, zatímco matriční knihy kaplanství a později farnosti Cotkytle jsou uloženy v SOA Zámrsk. 58 SOA Zámrsk, sig. O4-2441, fol. 9r, 11r. 59 MZA Brno, fond: D 10 Stabilní katastr, fascikl 2353. 60 MZA Brno, fond: D 9 Indikační skici, sig. MOR235318350. 61 ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 868, mapa 189-208.

26

Čísla parcel jsou zde zaznamenána červeně a jsou mnohdy totožné s dnešními čísly. Navíc je každá pozemková parcela označena černým číslem, které je shodné s popisným číslem domu, ve kterém bydlel majitel pozemků. Proto jsou pozemky polí, luk a sadů snadno identifikovatelné. Obytné budovy Thunů s popisnými čísly 7 a 8 stály na stavebních parcelách číslo 92 a 94. Hospodářské budovy Thunů stály na parcelách číslo 91, 93 a 95. K těmto budovám patřilo již zmiňovaných 22,3 ha polí, pastvin a lesů. Vedlejší linie Thunů hospodařili v Schönwaldu a Liechtensteinu na dalších pěti vlastních, ale menších usedlostech. 62 Ovšem některé z těchto gruntů již neexistují a na místě jejich polí je dnes les. Roku 1857 byl vydán zákon o sčítání lidu. První sčítání bylo provedeno ještě téhož roku. Další se uskutečnily v roce 1869 a 1880. Od té doby se sčítání lidu opakuje v pravidelných desetiletých periodách do dnes. Obyvatelé každé bytové jednotky vyplnili předtištěný dotazníkový arch, ve kterých byli dotazováni mimo jiné na jména a příjmení všech obyvatelů bytové jednotky, jejich pohlaví, datum a místo narození, náboženství, rodný stav, obcovací řeč, gramotnost, tělesné vady, postavení a hlavní povolání, vlastnictví nemovitostí a rolnických nebo lesnických pozemků atp. Arch z roku 1857 je předtištěn v německém jazyce, archy z let 1880-1910 jsou dvoujazyčné a to německo-české. Arch z roku 1921 je také dvoujazyčný, ale česko-německý. Jsou uloženy v příslušných okresních archivech a my z nich můžeme vyčíst například i to, jak se vyvíjely majetkové poměry v rodu. Thunové v roce 1857 žili v obcích Schönwald a Liechtenstein na devíti číslech popisných63 a v roce 1921 už jen na sedmi.64 Všichni vždy a bez výjimky do kolonky “Obcovací řeč“, která se v roce 1921 změnila na “Národnost - mateřský jazyk“, zapsali “deutsch“. Pouze u dvou žen, které se do rodiny přivdali, bylo u tohoto údaje z roku 1921 slovo “deutsch“ přeškrtnuto a novodobou rukou červeně připsáno: “Národnost česká, bylo opraveno dle rozhodnutí okresní politické správy v Zábřeze.“65 Do roku 1910 kontrolovali a správnost údajů podpisem na archu stvrzovali sčítací komisaři. Od následujícího 62

MZA Brno, fond: D 10 Stabilní katastr, fascikl 2353. SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1388, karton 198. 64 SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1980, karton 144 a SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1979, karton 143. 65 SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1980, karton 144 a SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1979, karton 143. 63

27

sčítání toto prováděli také samotní majitelé domů a bytů. Sedm sčítacích archů z roku 1921 tedy obsahuje mimo podpisů úředníků i vlastnoruční podpisy členů rodu Thun. Rozpad Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918 přineslo velké změny. Nové uspořádání Evropy mělo být také, podle tehdejších světových mocností, ve znamení národního sebeurčovacího práva. 66 Na severní Moravě a ve Slezku, obývaných německou většinou, je tedy vyhlášen územní správní celek Sudetenland, který měl tvořit součást velkého německého státu. Do této oblasti byla zařazena i německá jazyková a kulturní oblast Schönhengstgau. Ovšem provincie Sudetenland po padesáti dnech zanikla obsazením československé armády a území se stalo součástí nově vzniklého československého státu. Roku 1919 byli v řádných volbách zvoleni za Deutsch Christlichsoziale Volks-Partei

67

do obecního zastupitelstva v Schönwaldu Heinrich Thun

(*4.12.1879) z čísla popisného 46 a v Liechtensteinu Josef Theodor Thun (*7.11.1859), který v tu dobu žil na čísle popisném 26. Zastupitelstvo poté zvolilo Josefa Theodora Thuna obecním radním. V roce 1924 byl položen základní kámen nového kostela v Schönwaldu, a již o rok později v létě byl zděný kostel svatého Isidora o svátku Nanebevzetí Panny Marie vysvěcen olomouckým světícím biskupem Dr. Josefem Schinzelem. Na této slavnosti samozřejmě nechyběli ani členové rodu Thun. Od 30. září 1938 byla oblast Schönhengstgau spolu s bývalým českým pohraničím začleněna do nově zřízeného celku Reischgau Sudetenland a připojena k Německu. Thunové, kteří se hlásili k německé národnosti, se automaticky stali německými státními příslušníky a říšskými občany se všemi právy i povinnostmi. V Sudetské župě začal ihned platit nový kurz měny. 1 RM se rovnala 8,33 Kč.68 Československá vláda později dosáhla uznání neplatnosti Mnichovské

dohody

a

nařízení

z ní

vzniklých,

takže

akt

změny

z československého na říšské občanství se stal u německých Thunů neplatný.

66

Olivová, Věra: Dějiny první republiky. Praha 2000, s.74-75. Německá křesťanskosociální lidová strana. Vznikla v roce 1919 a vycházela z tradic německo křesťansko sociálního hnutí v Rakousku. Prosazovala zájmy katolické církve, upevnění pozic německých podnikatelů a sebeurčení práva Němců v Československé republice. Na jaře 1938 se strana pod tlakem Sudetoněmecké strany rozpadla. 68 Nekuda, Vladimír a kol.: Vlastivěda moravská, Moravskotřebovsko, Svitavsko. Brno 2002, s.228 67

28

O tom jaký byl běžný život na statku v Sudetech, mi vyprávěla moje babička Anna Thunová, rozená Neugebauer (*5.12.1927). Ta sice nebydlela přímo v Schönwaldu, ale před svatbou s Jaroslavem Thunem (*29.11.1925) žila na velkém gruntě v Herborticích nedaleko Schönwaldu. Ves Herbortice patřila k těm několika málo obcím v pohraničí, kde převažoval český živel a proto zde lidé doma mezi sebou mluvili česky. Ovšem o národnost se tenkrát zajímaly tak akorát úřady. Češi i Němci v této oblasti ovládali alespoň částečné i druhý jazyk a navzájem se navštěvovali. Bylo naprosto běžné, že se česká dívka přivdala do německé obce tam se “poněmčila“ a naopak německý chlapec se “počeštil“, když například převzal grunt po tchánovi ve vsi, kterou obývali jen Češi. Nikoho tenkrát ani nenapadlo někomu vytýkat nebo jen připomínat jeho národnost. Také otec Anny Neugebauer byl německé národnosti, matka české. Zisk z nemalého gruntu zajišťoval především chov a následný prodej mnoha kusů krav, telat a vepřů. Také obilí se prodávalo. K hospodářství vždy patřil minimálně jeden pár dobře živených koní. Velké statky byly takovými samostatnými a téměř soběstačnými jednotkami. Chléb se pekl doma z vlastní kvalitní žitné mouky. Z pšeničné mouky se dělaly zadělávané ovocné buchty. Masa bylo také dostatek. O jídlo ani za války nouze nebyla. Kupovala se pouze sůl, káva a cukr. Lidé na venkově byli hluboce věřící. Živilo je zemědělství a proto věřili, že jejich úspěch nebo naopak neúspěch závisí na Božím požehnání, jeho přízni a štědrosti. 2. světová válka a hlavně její vyvrcholení přinesla obyvatelům Schönwaldu, Liechtensteinu a dalších vsí mnoho strachu. V blízkých lesích a kopcích tohoto hornatého pohraničí se strategickým vrchem Wachberg69 si velmi často nacházeli úkryt bojovníci jedné i druhé válčící strany a domovní prohlídky v obcích nebyly žádnou

výjimkou.

Jeden

čas

tu

pronásledovalo

gestapo

příslušníky

severomoravského hnutí odporu a poté zde zase sovětští a místní partyzáni hledali zbytky rozprchnutého německého vojska. Dle pamětníků zažívali němečtí obyvatelé z této oblasti obavy o své životy hlavně poté, co se dozvěděli o masakru Němců v pouze 10 km vzdáleném Lanškrounu. Ve dnech od 17. do 18. května 1945 bylo v tomto městě po odsouzení lidovým soudem zabito sedmadvacet osob. Popravám předcházelo kruté týrání. Německé obyvatelstvo 69

Měří 714 m n. m. Dnešní jméno vrchu je Lázek.

29

muselo několik hodin stát na námětí se zdviženýma rukama, mnozí byli biti, jiní byli naházeni do protipožární kašny a namáčeni do žumpy, další se museli k samozvanému soudu plížit po kolenou... O tomto řádění existují dokumentární fotografie a výpovědi jak německých, tak i českých svědků. 70 Po druhé světové válce existovalo pro německé obyvatelstvo na československém území celá řada omezení. Ta byla navíc upravována místními národními výbory a správními komisemi. Od určitého věku, zpravidla od šesti let, bylo povinností Němců nosit na rukávu širokou bílou pásku s písmenem N. Na řadě míst se omezovala nákupní doba pro německé obyvatelstvo, do obchodů mohli například vstoupit hodinu před zavíracím časem. Následovaly zákazy návštěv veřejných místností, zákazy cestování a stěhování do vzdáleností větších než čtyři kilometry. Pro Němce také platil zákaz vycházení po 21 hodině. Omezováno bylo dokonce i používání německého jazyka na veřejnosti.71 Rok 1945 byl posledním, který němečtí Thunové prožili ve svých rodných obcích. Po osvobození Československé republiky vešly v platnost dekrety prezidenta republiky E. Beneše, které byly posléze schváleny prozatímním Národním shromážděním. Thunů ze severu Moravy se dotýkaly hlavně tyto zákony: Dekret

č.12/1945 Sb.

o konfiskaci a urychleném rozdělení

zemědělského majetku Němců a Maďarů, dekret č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské a dekret č.71/1945Sb. o pracovní povinnosti osob, které pozbyli československé státní občanství.

72

Tyto nové zákony sice zohledňovaly aktivní německé

bojovníky za osvobození československé republiky, ale již nerozlišovaly aktivní nacisty a obyčejné lidi. 9. srpna 1945 pořídila zdejší místní správní komise soupis německých obyvatel. V Schönwaldu mezi nimi bylo osm starousedlíků z rodu Thun, kteří zde žili na popisných číslech 3, 8 a 47. Z Liechtensteinu to bylo dvanáct Thunů z popisných čísel 20 a 26.73 Správní komise měla ještě za úkol jednotlivé osoby v seznamu zařadit do jedné z níže uvedených kategorií: 1. Okupant. Tedy Němec, který se nastěhoval po 1. říjnu 1938 70

Trojan, Emil: Tak přísahali..., partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939-1945. Ústí nad Orlicí 2001, s.259-278. 71 Kuklík, Jan: Československé zákonodárství ve vztahu k Němcům a osobám německé národnosti. In: Německé menšiny v právních normách 1938-1948, Brno 2006, s.121-122.. 72 Tamtéž s.171-235. 73 SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 267, karton 184.

30

2. Provinilec. Tedy aktivní nacista. 3. Bývalý veřejný zaměstnanec. 4. Zemědělec. 5. Majitel podniků. 6. Příslušník svobodného povolání. 7. Dělník. 8. Různé.74 U Thunů jsou uvedeny kategorie 4, 7 a 8,75 což ukazuje, že se aktivně nezapojili do nacistické činnosti! Přesto byli takzvanými Benešovými dekrety zbaveni svého bydliště, majetku a československého státního občanství. Potomci rodu, který na pomezí Čech a Moravy více jak tři sta třicet let hospodařil, byli nuceni odejít ze svých gruntů a byli internováni s tisíci dalšími ve sběrném táboře u parku v městě Müglitz. Zde byli pod trvalým dohledem příslušníků sboru národní bezpečnosti a civilních dozorců přidělováni k různým pracím. Hygienické podmínky a lékařské zabezpečení nebyly v táborech dostatečné. Fyzická a psychická zátěž byla veliká. Strava byla minimální. 76 Takto čekali na odsun z českého státu. Z Müglitz bylo postupně vypraveno 17 transportů. V Okresním archivu v Šumperku jsou uloženy jmenné seznamy všech odsunutých osob. 15.6.1946 odjeli nákladním vlakem Thunové pocházející z města Hohenstadt a obce Tattenitz. Další Thunové z Tattenitz odcestovali z Müglitzkého nádraží 23.6.1946, hranice českého státu překročili o dva dny později a cílovou stanicí byl bavorský Regensburg. Třetí transport ve kterém byli Thunové z Tattenitz a také z obce Budigsdorf byl vypraven 4.7.1946, Československou republiku opustil 6.7.1946 a cílem byl taktéž Regensburg. Poslední Thunové z obce Tattenitz opustily sběrný tábor 10.7.1946. V tomto odsunu byli i jejich příbuzní z Schönwaldu a Liechtensteinu. Transport opustil republiku 12.7.1946 a mířil do bavorského Bambergu. 2.9.1946 vyjel z Müglitz transport číslo 15. Mezi Němci, kteří byli nuceni odcestovat tímto transportem do cílového města Schlüchtern

74

Do této kategorie byly začleněny osoby, pro které se nehodilo ani jedno z předchozích zařazení. Byli to například invalidé, staré osoby na výměnku atp. 75 SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 267, karton 184. 76 Staněk, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945-1948. Opava 1996, s.128-149.

31

v Hessensku byli Thunové z Schönwaldu a Liechtensteinu. Přes hranice přejížděli 4.9.1946.77 O dalším osudu odsunutých Thunů ze severu Moravy nic nevím. Ovšem vzhledem k jejich vysokému počtu je dosti pravděpodobné, že větve rodu někde v zahraničí kvetou dodnes. Moje budoucí bádání se bude ubírat právě tímto směrem. Grunty a domy v bývalých německých obcích zabralo české obyvatelstvo. Jméno obce Schönwald se počeštilo na Šumvald a v roce 1949 bylo naprosto nepochopitelně oficiálně změněno na Strážná. Rod Thunů zde připomínají už jen dva, více jak 100 let staré, zvětralé náhrobky na zdejším hřbitově. 78 Nepříznivému osudu německých Thunů se vyhnuli potomci Johanna Thuna (*10.2.1881) z primogeniturní německé linie. Tento Johann se sice narodil a vyrůstal na statku předků v Schönwaldu na čísle popisném 7, ale z nějakého důvodu z gruntu svých předků odešel a převzal hospodářství po svém dědečkovi z matčiny strany v obci Kosov č.p. 38. Kosov byla ves česká a Johannova manželka Anna rozená Štajglová byla národnosti české.

Jejich syn Jan

(*31.1.1928) měl českou národnost a tak se této smíšené rodiny odsun v letech 1945-1946 netýkal. Thunové v Kosově pokračovali v zemědělské tradici. Jedním z mnoha zemědělských produktů Johanna (*10.2.1881) byly brambory. Pro ty měl zajištěn stálý odbyt v družstevním hospodářském lihovaru v nedalekém Krumpachu. Členem družstva byl od 29. června 1914. V zemědělství se po druhé světové válce zaváděly nové technologie, nové stroje a aktuální vědecké poznatky bylo potřeba předat nastupující generaci. Proto Jan (*31.1.1928) z Kosova od podzimu roku 1945 navštěvoval přednášky na nově zřízené Státní rolnické škole zemědělské v Zářeze na Moravě. 79 Pro dobu bylo příznačné, že mimo odborných předmětů, jakými byly například chemie a technologie, počty a měřičství, půda a pěstování rostlin, chov a krmení hospodářských zvířat, se vyučoval i ruský jazyk a politická výchova. 77

SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 291, karton 186. Jeden z náhrobků byl při mé návštěvě hřbitova již tak poničen povětrnostními vlivy , že nápis na něm byl z větší části nečitelný. Pro reprodukci a následné rozluštění nápisu jsem použil metodu obtahu podle návodu z knihy: Roháček, Jiří: Epigrafika v památkové péči. Praha 2007, s.65. 79 Dnešní Střední škola sociální péče a služeb. 78

32

Z přednášených předmětů se konaly zkoušky. Měl jsem možnost nahlédnout do jediného dochovaného vysvědčení Jana Thuna z této školy a k jeho cti je nutno uvést,

že

v celkovém

hodnocení

za

školní

rok

1945/1946

prospěl

s vyznamenáním. Majetkové poměry rodiny můžeme vyčíst z dochovaného rukopisu notářského konceptu darovací smlouvy a z následného strojopisu soudního návrhu vkladu do pozemkové knihy katastru obce Kosov. Z písemností je zřejmé, že od března 1948 vlastnil Jan (*31.1.1928) v katastru obce Kosov budovy s čísly popisnými 38, 71, 143, 152 a v katastru obce Dolní Hynčina vlastnil budovu s číslem popisným 144. K těmto stavbám o celkové rozloze 8,5 arů patřily následující pozemky: 11,39 ha rolí, 2 ha luk, 0,63 ha pastvin, 0,84 ha lesa, 0,18 ha sadů a jeden blíže neurčený rybník. Do příslušenství hospodářství patřily mimo jiné secí a žací stroje, mlátička, stroje na přípravu krmiv, pomocné stroje a elektromotory atp. Živý inventář tvořili jeden pár koní, šest kusů dospělého hovězího dobytka, až deset kusů telat a deset kusů drůbeže. Poslední mužský člen z této větve se jmenuje také Jan (*12.1.1960), v současnosti žije v Rožnově pod Radhoštěm a protože má dvě dcery a žádného mužského potomka, je tato rodová větev předurčena k zániku po meči. Dcery se jmenují se Lucie a Martina. Při výčtu německy mluvících Thunů nesmím zapomenout na linii, která žila a hospodařila na usedlostech v obci Tattenitz. Tato linie se odštěpila v polovině 18. století od české větve cotkytelské, o které se zmiňuji níže. Musím přiznat, že tattenitzká větev ještě čeká na své podrobnější dopátrání. Prozatím mohu uvést ze sčítacích operátů pro povinné sčítání lidu, že zde Thunové v letech 1869 až 1910 vlastnili domy s popisnými čísly 14, 38, 52, 58, 73, 94, 109, 164, 185, 187, 194, 201, 217 a 221. Na rozdíl od svých příbuzných z Schönwaldu se nezabývali vždy jenom zemědělstvím. Mnozí provozovali různá řemesla a živnosti. Mezi Thuny z Tattenitz najdeme sedláře, ševce, kováře, tkalce, hostinské atp.

Mnozí

z tattenitzkých Thunů bývali v různých dobových zápisech psáni i ve tvarech Thon nebo Thonn. Z Tattenitz pocházeli i dva bratři Alois (*22.1.1884) a Thaddaus (*15.4.1888 ) jejichž potomci tvoří linie, které můžeme nazývat “Americké“. O nich píši níže. 33

Někteří z Thunů se z Tattenitz později přestěhovali do obce Budigsdorf. Například Alois (*6.9.1856) zde od roku 1895 vlastnil domy s popisnými čísly 43 a 90. První nemovitost obýval se svou rodinou a tam se mu také narodil čtvrtý syn Anton (*2.3.1899). Druhý dům, který se skládal ze dvou samostatných bytových jednotek, pronajímal.80 První světová válka, jeden z nejzávažnějších konfliktů 20. století, odvedla do bojů mnoho mladých mužů. Thunové z Tattenitz a Budigsdorfu samozřejmě také narukovali do císařské a královské Rakousko-uherské armády. C. a k. pozemní vojsko bylo tehdy rozděleno na tři hlavní složky - pěší pluky, jezdectvo a dělostřelecké a technické jednotky. U pěšího vojska byla hodnostní hierarchie následující: Nejníže postavené bylo mužstvo. Do mužstva patřili hodnosti Infanterist (vojín), Gefreiter (svobodník) a Korporal (kaprál). Nad mužstvem stáli poddůstojnické Kadettaspirant

hodnosti (kadet),

Zugsführer Stabs-Feldwebel

(četař), (štábní

Feldwebel šikovatel)

(šikovatel), a

Fähnrich

(praporčík). Následovali Officiere (důstojníci) a generalita. 81 V roce 1916 si tattenitzký kronikář zapsal: “Na poli cti padl za Boha a vlast jako hrdina Josef Thun [*18.4.1888] z Budigsdorfu, Stabs-Feldwebel, zraněný 23. listopadu 1915 na frontě u Isonza, zemřel v Laibachu 29. listopadu 1915, stár 27 let...“82 Feldwebel náležel ke starým hodnostem v armádách, kde dohlížel na vnitřní službu celé setniny. Pro setninu byl pro dobu míru ustanoven jeden a pro dobu války dva feldvéblové. Ve druhém případě byl jeden šikovatel označován jako službu vedoucí, druhý jako manipulační a měl v referátu kancelářské a finanční záležitosti. Šarže štábního feldvébla byla nejblíže důstojnické a proto bylo žádoucí, aby si šikovatel neustále rozšiřoval své vzdělání, které by bylo adekvátní, až bude povýšen na oficíra. Hodnostní označení štábního feldvébla za války byly tři stříbrné šesticípé hvězdy na dvojité zlaté portě umístěné na límcových výložkách. Štábní šikovatelé byli v polní službě stejně jako důstojníci vyzbrojeni automatickou pistolí a šavlí,

80

83

která byla později nahrazena

SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1781, karton 441. Jung, Petr: Rakousko-uherská armáda za první světové války. Brno 2007, s.18. 82 http://rkf-tatenice.ic.cz/dokumenty/pk_tatenice.doc 83 Poddůstojnická šavle vzor 1862 s jednosečnou čepelí a oboustranným výbrusem měřila 79-80 cm, rukojeť byla potažená kůží, doplněná poddůstojnickým střapcem. 81

34

poddůstojnickým bodákem.

Šavle

byla

dále

užívána

při

slavnostních

příležitostech a v týlu.84 Někteří z Thunů měli i důstojnické hodnosti. Například Johann Thun z Budigsdorfu č.p. 34 byl již čtyři roky před vypuknutím světové války ve službách c. a k. armády jako Offizier.85 Thunové z Tattenitz i Budigsdorfu byli po druhé světové válce podrobeni nucenému odsunu, o jehož průběhu jsem psal výše. V této době byly názvy obcí počeštěny na Tatenice a Krasíkov. V dnešní době v Tatenici opět Thunové žijí. Ovšem jedná se o mladší větev, jejíž členové přišli do obce až v polovině 20. století a usadili se na popisném čísle 49.

84 85

Jung, Petr: Rakousko-uherská armáda za první světové války. Brno 2007, s.71. SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1781, karton 441.

35

Americké linie

Bratři Alois (*22.1.1884) a Thaddaus (*15.4.1888 ) Thunové z Tattenitz odcestovali na americký kontinent. Alois po absolvování oboru krajinářství na Vysoké škole zemědělské ve Vídni odešel v roce 1903 do Spojených států amerických. Krátce pobýval v městě Tacoma stát Washington, poté v městě Portland stát Oregon, kde pracoval jako externí dodavatel. Výstavba železnice SP&S ho v roce 1905 přivedla do města Underwood ve státě Washington. Zde se až do roku 1907 zabýval obchodováním s materiálem na výstavbu železnic. Dne 25.října 1905 se oženil s Emílií Janisch, která taktéž pocházela z rakouského mocnářství. Aloise to neustále táhlo k zemědělství a tak u Underwoodu koupil pozemek a založil ovocnou farmu Thun Five Oaks Fruit Farm. Tato farma se záhy stala velmi výnosnou a Alois byl považován za váženého muže. Také ho bavila komunální a krajská politika. V letech 1921 až 1924 a dále pak v roce 1931 až 1936 byl zvolen do funkce

Commissioner of Skamania County,

Washington. Alois Thun zemřel na následky srdečních potíží 16. července 1960 v nemocnici Skylině. Zanechal po sobě dcery Helen, Martha, Lucy a Dorothy. Všechny se provdaly a příjmení Thun v této linii tedy zaniklo. Jak jsem již naznačil, Aloisův bratr Thaddaus se také vydal hledat štěstí za oceánem. Do Států přišel v roce 1906. Také on se oženil s dívkou z Evropy. Jmenovala se Margaret Koch. Nejprve Thaddaus pracoval na farmě svého bratra Aloise a příležitostně i jako dřevorubec v lesích kolem řeky Columbia River. Později se odstěhoval do Spanaway. Měl celkem sedm dětí, z toho dva syny. Johna (*2.4.1917) a Francise (*24.10.1925). John byl vystudovaný strojník, poté sloužil v armádě, později pracoval na Aljašce. Když mu bylo třicet dva let konstatoval, že je nejvyšší čas usadit se. Zpočátku se chtěl věnovat zemědělství a tak v dubnu roku 1949 koupil pozemky šest mil jižně od města Puyallup. Celkem se jednalo o 350 akrů (141,64 ha) půdy. Původní nadšení pro vlastní farmu dostalo značné trhliny, když se John dozvěděl, že armáda dříve plánovala v místech jeho nynějších pozemků letiště pro výcvik svých pilotů. John se začal o věc podrobněji zajímat a zjistil, že existují nezrealizované projekty pro ono letiště. Myšlenka na vybudování vlastního soukromého letiště ho už neopustila. 36

John vybudoval betonovou vzletovou a přistávací dráhu, dával soukromé letecké hodiny a provozoval vyhlídkové lety. Část pozemků pronajal pro sportovní lukostřelbu. Na letišti a v přilehlé hale byli zaměstnáni i členové jeho rodiny. Letiště s vystihujícím názvem Thun Field sice prosperovalo, ale přesto ho John v roce 1966 prodal. Dnes je letiště známé jako Pierce County Airport - Thun Field. Zaměstnává zhruba 300 lidí, zaznamenává 89 000 vzletů a přistání za rok a podle ekonomů generuje pro zdejší oblast ekonomický přínos 21 mil. amerických dolarů ročně. John zemřel 31. srpna 2006. Na čestném místě u letištní haly má pod americkou vlajkou umístěnu pamětní desku, která byla na počest zakladatele letiště odhalena 18.září 2009. Všechny Johnovi děti vyrůstaly na letišti a naučili se létat. Ale jen jeden ze synů zůstal do dnes v podniku. Bruce Thun je u letiště zaměstnán jako manažer provozu. Rodina Thunů se v Americe hojně rozrodila a její příslušníci převážně žijí ve státech Washington, Oregon, Aljaška a Nové Mexiko. S Brucem Thunem a některými dalšími členy americké washingtonské linie jsem v pravidelném písemném kontaktu.

37

České linie Rod Thun se od prvního známého předka Heinricha Thona z Schönwaldu dynamicky rozrůstal do mnoha vnitřně členěných rodových větví. Rodinný majetek zpravidla dědili prvorození synové a proto bylo potřeba pro ostatní potomky hledat další domovy. Nejvíce se Thunové začali usazovat v české obci Cotkytle. Kupovali zde grunty i menší hospodářství a zakládali nové rodové linie. Některé z těchto větví vymřely, ale některé kvetou dodnes. Nejmladší z Heinrichových synů Elias (*16.2.1647) od roku 1679 hospodařil na své pololánické usedlosti v Schönwaldu , kterou koupil od Mathese Langa za 75 zlatých, ale již po deseti letech usedlost prodal za nákupní cenu Augustinu Fingerovi a ten mu zase přenechal za 200 zlatých svůj velký grunt v obci Cotkytle. Tato směna se uskutečnila 17. března 1689.86 Ves Cotkytle byla sice kdysi založena německými kolonisty, ale v době příchodu Eliase Thuna v ní sídlilo už jen čistě české obyvatelstvo. Elias Thun moc dobře česky neuměl. Alespoň ne tak dobře, aby si mohl dovolit v této řeči uzavírat kupní smlouvy. Proto je v cotkytelské gruntovní knize zápis o jeho koupi psán německy, což mezi ostatními českými zápisy působí nezvykle. Jeho potomci se však již rodili jako češi. Zajímavá je v gruntovní knize také poznámka, že Elias Thun se u úřadu při koupi nové nemovitosti prokázal hodnověrnou kvitancí, ve které všechny osoby, které měli na tomto gruntu po předminulém majiteli nějaký podíl jsou Eliasem již vyplaceni. Na gruntu zbyl po předchozím majiteli pouze dluh k cotkytelskému kostelu, který činil 6 zlatých. Tuto sumu Elias zaplatil v letech 1692 a 1693 po třech zlatých. K Eliasovu statku, který byl později označen popisným číslem 30, patřily vcelku rozlehlé polnosti. V Tereziánském katastru z roku 1756 jsou tato pole blíže lokalizována a tak víme, že u tohoto Thunova gruntu bylo 31 měřic půdy rozděleno takto: pole Od Statku 8 měřic, tamtéž 2 achtle travnatého sadu a zahrádky, pole Na Gansbergu 10 měřic, pole U Brány 7 měřic, poustka U Brány 6 měřic.87 Na tomto statku Thunové hospodařili pouhé čtyři generace. Eliasův syn, vnuk i pravnuk zemřeli v krátkém rozmezí čtyř let. V matriční knize zemřelých se píše, že Eliasův syn Joseph Thun se dožil 86

ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 163, sig. 3407, kniha 149, fol.209v. 87 ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 60, kniha 46, fol.176v.

38

pětadevadesáti let. Naopak poslední z této větve, tedy Eliasův pravnuk, Georg Florian (*31.3.1735) předčasně zemřel ve věku šestadvaceti let. Mladá vdova po Georgu Floriánovi zdědila celé hospodářství. Znovu se provdala a to za Georga Wernera a rod Wernerů na gruntu hospodařil ještě ve dvacátém století.88 Jeden z Heinrichových vnuků Mathias Thun (*18.2.1674) koupil posledního prosincového dne roku 1702 v katastru obce Cotkytle od Kryštofa Langhamera dům s kouskem pole. Tenkrát se polím s malou rozlohou říkalo zahrada. Nemovitost ho stála celkem 40 zlatých. 14 zlatých zaplatil hotově a dalších 26 splácel v pravidelných ročních splátkách. 89 Dům a malé pole se nemohly svou velikostí srovnávat s velkými statky v hodnotě několik stovek zlatých, které vlastnili bohatší Mathiasovi příbuzní v Schönwaldu i v Cotkytli. Navíc domek, jemuž bylo později přiřazeno popisné říslo 72, i obdělávaná půda byly v poměrně hornaté části zdejší krajiny. Mathiasovi patřila část lokality, které se dříve říkalo Louková Hora. Nicméně zahradník Mathias mohl být rád, že bydlí ve svém a nemusí přebývat se svou rodinou jako podruh u cizího hospodáře.

90

V cotkytelské gruntovní knize se můžeme dočíst, že Mathiasův malý grunt obsahoval takový inventář, který stačil akorát tak vyprodukovat zemědělské plodiny pro vlastní spotřebu. Na větší výdělek to však nestačilo. Proto zahradníci docházeli ještě pracovat na větší grunty nebo do lesa jako do zaměstnání. Mathias, který přišel do Cotkytle jako německy mluvící zemědělec, se oženil 29.června 1706 s Annou, dcerou Čecha Jana Nehyby. Jejich děti už vyrůstaly v českém prostředí. Ovšem Godefriedus, jeden ze synů Mathiase a Anny, se později z rodné vesnice odstěhoval a usadil v německé obci Tattenitz. Tam se také oženil s Němkou Catharinou Werner a jejich potomky jsem tedy zařadil do kapitoly německých linií. Mathiasovi potomci byli zřejmě dobrými hospodáři, protože rozšiřovali majetek o další půdu s polnostmi a lesy. V roce 1835 vlastnili Thunové z Cotkytle 72 tyto parcely v katastru obce Cotkytle: parcla číslo 1057 (o výměře 5,438 ha), p.č.1058 (0,074 ha), p.č.1059 (0,361 ha), p.č.1060 (0,675 ha), p.č.1061 88

SOkA Šumperk, fond Okresní úřad Zábřeh, inv.č. 1844, karton 474. ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 163, sig. 3407, kniha 149, fol.405r. 90 Termínem zahradník se dříve neoznačovalo povolání. Říkalo se tak člověku, který vlastnil dům s malým polem. Kdo vlastnil dům bez půdy, býval nazýván domkař, chalupník nebo baráčník. 89

39

(0,087 ha), p.č.1062 (0,234 ha), p.č.1063 (0,133 ha), p.č.1064 (0,18 ha), p.č.1065 (0,255 ha), p.č.1066 (0,029 ha),

p.č.1067 (0,19 ha), p.č.1068 (0,017 ha),

p.č.1069 (1,44 ha), p.č.1075 (0,017 ha), p.č.1076 (5,865 ha), p.č.1077 (0,244 ha), p.č.1078 (0,017 ha), p.č.1079 (0,243 ha), p.č.1080 (0,03 ha), p.č.1081 (0,022 ha), p.č.1082 (0,12 ha), p.č.1083 (0,17 ha), p.č.1084 (0,165 ha). K tomu ještě v katastru obce Schönwald parcelu číslo 283 (0,274 ha).91 Dohromady tvořily pozemky souvislou plochu na Loukové Hoře o rozloze více jak 16 ha. O tom, že majetek je hodnota značně těkavá, by mohli cotkytelští Thunové vyprávět. V letech 1878-79 totiž o značnou část pozemků přišli. 92 Z jaké příčiny se tak stalo, jsem nezjistil. Avšak dům v s popisným číslem 72 drželi až do roku 1978, což je úctyhodných 276 let. Běžný život většiny potomků rolníka Mathiase Thuna se příliš nelišil od výše zmiňovaného života sedláků z německé linie Thunů. Většinu z nich nadále živilo zemědělství. Někteří zůstali na rodné usedlosti, mnozí se přiženili či přivdaly na jiné statky a někteří zakoupili nová vlastní hospodářství. Na začátku roku 1742 postihla rodinu v Cotkytli smutná událost. V třicátém čtvrtém roce svého života zemřel mladý hospodář Andreas Thun (*20.10.1709) z Loukové Hory. Protože jeho manželka Marina byla v době tragédie již těhotná, narodil se jejich jediný potomek jako pohrobek. 93 Chlapec dostal při křtu jméno po zemřelém otci. Při tehdejší veliké dětské úmrtnosti je až zázrak, že Andreas mladší dorostl do dospělého věku, oženil se a rod tak mohl pokračovat. V době než by Andreas mladší dosáhl plnoletosti nemohl být samozřejmě grunt bez hospodáře. Proto se Marina znovu provdala a na usedlosti od té doby dočasně hospodařil Václav Hecl. V roce 1770 na svátek svatého Štěpána převzal Andreas mladší jako právoplatný dědic dům č.p. 72 i přilehlé pozemky. Členů rodu bohatě přibývalo a v polovině 18. století již Thunové hospodařili v Cotkytli na šesti usedlostech. Byly to mimo výše uvedených čísel popisných 30 a 72 ještě domy a hospodářství na popisných číslech 5, 8, 39 a 82.94 V Cotkytli se postupně začali tvořit menší rodinné větve, které se vyvíjely samostatnými 91

MZA Brno, fond: D 10 Stabilní katastr, fascikl 374 a fascikl 2353. ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 206, sig. 3349, kniha 191, fol.64v, 67r, 67v. 93 “Marina post defunctum Andream Thun Vidua.“ ZA Opava pracoviště Olomouc, inv.č. 7738, fol.192v. 94 ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Velkostatek Zábřeh na Moravě, inv.č. 60, kniha 46. 92

40

směry. Jistě na tom měl veliký podíl i patent o zrušení nevolnictví z roku 1781, který vydal císař Josef II. Habsburg-Lothringen. Poddaní byli zbaveni přímé závislosti na vrchnosti a mohli se například svobodně stěhovat bez souhlasu majitele panství nebo svobodně zvolit povolání pro své potomky. Na konci 18. století se Georgius Thun (*22.4.1779) z Cotkytle č.p. 39 odstěhoval do obce Hochstein. Obec s typicky německy znějícím jménem nebyla součástí německého jazykového ostrova Schönhengstgau, ale patřila do pásu českých obcí. Proto jsem hochsteinskou větev Thunů zařadil mezi české linie. V roce 1867 navštívil obci Hochstein šestý arcibiskup olomoucký Friedrich von Fürstenberg. Ten pohnul místní občany ke zbudování nového kostela. Ještě téhož roku se začalo s nákladnou stavbou. Snad nejhorlivější z pomocníků na stavbě byl místní kostelník a kostelní hospodář Josef Thun (*21.11.1819) z čísla popisného 22. Místní kronikář se o něm vyjádřil jako o jednom z nejváženějších a nejzaslouženějších občanů, který se nejenom staral, ale též ve dne v noci na stavbě pracoval a tak svým příkladem i ostatní vlažnější k činnosti povzbuzoval. Celkové náklady na nový svatostánek v Hochsteinu, který již v roce 1869 stál v plné kráse, se vyšplhaly na 6959 zlatých. Josef Thun přispěl částkou 400 zlatých. Pro srovnání uvádím, že tou samou částkou 400 zlatých přispěl i císař František Josef. Když v roce 1903 Josef Thun zemřel, zapsal si hochsteinský kronikář: “Tímto odchodem ztratil Hochstein svého dříve nejváženějšího občana, svědomitého starostlivého hospodáře, který po čas svého představenství vysázel stráně nic nenesoucí u splavu a pod hradem lesem, z kteréhož již nyní obec těží. Pro své skutečně velké zásluhy byl učiněn i čestným občanem obce hochsteinské. V poslední době ovšem u mnohých z mladého pokolení nebyl ve velké lásce, jak již to ve světě chodí. Kostel a farář ztratil v něm svědomitého hospodáře a kostelníka, ústav chudobinský svého otce, všichni pak upřímného rádce. Kostelu sloužil jmenované úřady zastával 33 roků. K tomu sluší ještě poznamenati, že poručil ještě poslední, co měl svůj majetek kostelu sv. Anny v Hochsteinu, aby místní farář s obnosem 100 zlatých naložil dle svého dobrozdání.“95

95

http://rkf-tatenice.ic.cz/dokumenty/pk_hostejn.doc

41

Josef Thun a jeho paní Terezie měli celkem pět dětí. Neměli žádnou dceru, všichni potomci byli chlapci. Ovšem tři z nich zemřeli v kojeneckém věku. Dospělosti se dožili jen naposledy narozený Karel (*9.2.1850), který měl později pouze jedinou dceru Annu Marii a Josef Václav (*22.9.1840), který se rozhodl pro duchovní dráhu. V této větvi tedy rod nemohl pokračovat. Josef Václav Thun z Hochsteina byl po absolvování příslušných studií vysvěcen na kněze. Nejprve čtrnáct let kaplanoval v Trnávce, devatenáct let byl farářem v Úsově a od roku 1899 byl farářem v obci Náklo u Olomouce. V roce 1902 v Nákle nechal páter Josef Václav Thun pořídit do zdejšího kostela nový zvon s vyobrazením Panny Marie, svatého Josefa a svaté Barbory.96 Byl oddaný habsburské koruně a loajálně prosazoval zájmy liechtensteinského knížecího domu. Na počátku roku 1910 byl páter Thun vyznamenán. S nejvyšším císařským a královským apoštolským svolením převzal s právem nosit pamětní medaili knížete z Liechtensteina.97 Udělování medaile bylo zahájeno v roce 1908 Johanem II. knížetem von Liechtenstein u příležitosti jeho padesátiletého panování a udělována byla jeho minulým a současným zaměstnancům a těm, kteří oddaně sloužili a pozoruhodně přispěli knížectví za jeho vlády. Páter Josef Václav Thun zemřel 17. dubna 1910. Pochován je v Nákle a v hochsteinské farní kronice je k této události poznamenáno toto: “...Ve své závěti pamatoval na zdejší chrám Páně. Kostelu odkázal 600 K, chudinskému fondu zdejšímu 200 K, kostelu dále 2 losy z r. 1860 a obročí pole v ceně 1200 K. Zajisté zanechal po sobě pěknou památku, za což mu bude stále náš lid na modlitbách děkovati. On byl každoročně v Hochsteinu o pouti sv. Anny, kde vždy celebroval a posledně také krásné velum na ciborium koupil. Ještě slíbil světit novou školu, ale už se toho nedočkal. Odpočívej v pokoji!“98 V Hochsteinu vlastnily Thunové dva domy. Mimo výše uvedeného čísla popisného 22 ještě dům číslo 27 s příslušnými pozemky. Antonín František Thun (*17.9.1839) počítal s tím, že hospodářství na popisném čísle 27 jednou převezme jeho jediný syn Antonín (*13.4.1871). Ten ovšem zemřel v mladém věku v městské nemocnici v Mödlingu ve Vídni. Proto Antonín František ještě za 96

Vrbka, Josef: Dějiny Obce Nákla na Moravě. Loštice 1940, s.148. ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Okresní úřad Litovel - Presidiální spisy, inv.č. 1246, karton 31. 98 http://rkf-tatenice.ic.cz/dokumenty/pk_hostejn.doc 97

42

svého života nabídl k prodeji většinu svých pozemků. O parcely projevilo zájem olomoucké arcibiskupství a v letech 1898 až 1904 se prodeje uskutečnily. O těchto transakcích mezi Antonínem Františkem Thunem a arcibiskupstvím jsou v olomouckém archivu zachovány tři několikastránkové trhové smlouvy. 99 Za první část pozemků zaplatil kupující 384 zlatých, za druhou část pozemků zaplatil 1150 zlatých a za třetí 708,75 rakouských korun. Svůj dům a zbytek pozemků postoupil Antonín František Thun feriální osadě z Brna. Feriální osady byly letní pobytové tábory pro sirotky a děti z chudých rodin. Bývalý Thunův statek také využíval zdejší hochsteinský farář pro výuku náboženství. Ve Státním okresním archivu v Ústí nad orlicí jsem nahlížel do rejstříků civilních procesů Okresního soudu v Lanškrouně. Našel jsem tam mnoho zápisů z let 1927 až 1935 týkající se osoby Emila Thuna (*10.10.1897), žijícího v obci Dolní Heřmanice. Emil Thun byl živnostník. V jakém oboru v těchto letech podnikal, jsem nezjistil. Postupně spolupracoval s bankovními ústavy Občanská záložna, Lidová záložna, Moravská banka, Lidová banka a Spořitelna Lanškroun. Dále obchodoval s podniky Kolben a Daněk, Akciová tiskárna, Jan Joscht a spol. aj. Jisté je, že v počátcích podnikání neměl Emil Thun příliš štěstí. Jeho firma se stala insolventní vůči výše uvedeným společnostem a proto byl ve zmíněných letech 1927 až 1935 poháněn k prvoinstančnímu soudu.100 Odsouzen nebyl, svým závazkům nakonec dostál. Jeho pozdější aktivity byly již ekonomicky úspěšnější. V roce 1936 si v obci Linsdorf, dnešním Těchoníně, v Orlických horách zakoupil mlýn. Byla to budova s popisným číslem 122, která dnes již nestojí. Ve mlýně pracoval nejen on, ale byla zde zaměstnána i celá jeho rodina. V roce 1938 byli Thunové nuceni z Linsdorfu kvůli své české národnosti odejít.101 Usadili se ve středních Čechách. Naposledy mlynařili v obci Libovice ve mlýně u Svatého Jana. Mlynářské řemeslo pokračovalo v rodině třemi Emilovými syny Květoslavem (*3.2.1926), Emilem (*1927) a Josefem (*1929), kteří od mládí pracovali u svého otce. Květoslavovi se v jeho dvaceti letech stala nehoda. Při 99

ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Ústřední ředitelství arcibiskupských statků Kroměříž, inv.č. 21129, sign. O1/7, karton 2769. ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Ústřední ředitelství arcibiskupských statků Kroměříž, inv.č. 21303, sign. ÚŘ-O1/6, karton 2786. ZA Opava pracoviště Olomouc, fond Arcibiskupství Olomouc, inv.č. 8938, sign. OVIa86/8. 100 SOkA Ústí nad Orlicí, Okresní soud Lanškroun, civilní rejstříky a indexy k civilním rejstříkům, inv.č. 433, 435, 436, 437, 447, 449. 101 Informace o rodině Thunů z Těchonína jsem získal z pamětní knihy obce Těchonín.

43

práci ve mlýně přišel o celou pravou ruku a musel vynaložit mnoho úsilí, aby se opět zařadil do normálního života. I takové běžné věci, jakými jsou psaní a malování, se musel učit znovu ovládat levou rukou. Potomci této větve dnes žijí převážně v městě Slaný a v jeho blízkém okolí. Při výčtu členů rodu nesmím zapomenout na Františka Thuna (*4.10.1895) z Cotkytle č.p. 72. Narodil se jako třetí ze šesti synů Rafaela Thuna (*27.4.1860). František, tak jako jeho němečtí příbuzní z Tattenitz a Budigsdorfu, bojoval v první světové válce na straně Rakouska-Uherska. V roce 1917 hrdinně padl za císaře a vlast.102 Zcela jiný osud v této válce měl Matouš Thun (*21.9.1896) z Cotkytle č.p. 16. Ten také narukoval do císařské a královské armády. Do jakého rakouskouherského útvaru byl zprvu zařazen nevím. Jisté je, že v červnu roku 1916 sloužil pod Landwehr Infanterie Regiment Nr.16.103 Tento pluk byl určen pro přední linie východní fronty proti Rusku. Matouš Thun byl 5.června 1916

u obce

Kremenc zajat ruskou armádou. V zajetí pobýval více jak rok. Tam se také rozhodl dezertovat z Rakousko-uherské armády a bojovat proti Centrálním mocnostem. Dne 21.července 1917 byl zařazen v hodnosti střelce do útvaru 1. záložního pluku československých zahraničních vojsk v Rusku. Později bojoval pod 3. střeleckým plukem. Všechny tyto informace jsem čerpal z Vojenského ústředního archivu z osobní karty legionáře Matouše Thuna. 104 Po válce se Matouš usadil na Slovensku, kde se 10. března 1924 oženil s Marií Šimkovou. Tam se jim také o rok později v obci Ladzany

105

narodil syn Jaroslav

(*15.3.1925). Jaroslav měl od dětství v lásce přírodu. Volný čas trávil procházkami po lese. Les si zamiloval tak, že když se rozhodoval o budoucím povolání, bylo jasné, že se bude týkat zaměstnání v lesní správě. V začátcích své kariéry zastával v hierarchii organizace lesní správy nižší funkce. Díky nedostatku zaměstnanců lesní správy v Čechách se odstěhoval ze Slovenska do Čech. Zde při zaměstnání dálkově vystudoval Střední lesnickou technickou školu v Hranicích, aby po úspěšném dokončení studia v roce 1962 nastoupil na místo lesníka. Náplní jeho 102

Ježek, Jan: Pomníky 1. a 2. světové války a odboj v regionu Lanškrounska. Dolní Černá 2008, s.13. 16. zeměbranecký pěší pluk. 104 http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeVHA/DatabazeLegionaru.aspx 105 Ladzany, okres Krupina, kraj Banská Bystrica, Slovenská republika. 103

44

práce bylo organizovat, řídit a kontrolovat práce podřízeného lesnického personálu na určitém lesnickém úseku. V pozdější době byl povýšen na odbornější funkci vedoucího polesí. Vrcholem jeho kariéry bylo místo zástupce ředitele na lesním ústředí v Hronově.106 Díky zaměstnání se Jaroslav Thun dostal do obce Nová Ves u Moravské Třebové, kde se usadil, žil se svou rodinou a zde je také pochován. Tato obec je vzdálena pouhých 20 km od obce Cotkytle, kde se narodil jeho otec. Řízením osudu se tedy dostal z rodného Slovenska zase do oblasti, kde jeho rod měl staleté kořeny. Paradoxem je, že tuto informaci Jaroslav neměl, považoval se za Slováka a nikdy Cotkytli nenavštívil. Mužští potomci této větve dnes žijí například v Brně a Jevíčku. Již jsem výše zmiňoval člena rodu s křestním jménem Rafael. Toto jméno bylo u Thunů ve druhé polovině 19. století dáno při křtu celkem třikrát. Rafael Thun (*12.7.1899) z Herbortic č.p. 60 se v mládí, přesněji v letech 1913 až 1916, učil krejčovskému řemeslu. Poté se z oblasti hornatého pohraničí odstěhoval na území střední Moravy - na Hanou. Dalo by se předpokládat, že se Rafael v této velmi úrodné oblasti živil zemědělstvím, ale nebylo tomu tak. Takto na Rafaela vzpomíná jeden z pamětníků: “Rafael Thun vlastnil nemovitost v Blatci. To je obec asi 9 kilometrů od Olomouce. Jeho dům nestál přímo ve vsi. Byla to patrová vila postavená zhruba uprostřed takového trojúhelníku, jehož vrcholy tvořily obce Tážaly, Blatec a Charváty. Tato vila byla na tehdejší dobu vcelku honosná stavba. Tam Rafael se svou manželkou Jenovéfou bydlel a zde také v přízemí provozoval svou krejčovskou dílnu. Byl krejčovský mistr a jeho žena mu pomáhala. V roce 1932 si přibrali ještě pomocnou krejčovou, která dělala méně odbornou práci, například obšívala knoflíkové dírky, stehovala, žehlila a tak podobně. Ona pomocnice byla moje maminka a chodila za svobodna z Tážal k Thunům pracovat. Můj tatínek bydlel v Blatci a poté, co byli moji rodiče sezdáni, nabídnul jim Rafael Thun bydlení na patře v jeho vile. Po vzniku protektorátu byl můj otec nedobrovolně totálně nasazen na práci v Německé říši. Tam žil a pracoval v těžkých podmínkách za nedostatku potravin. S potravinami se nemohlo tenkrát běžně obchodovat. Byl zaveden lístkový systém, kde každá osoba dostala na určité období přesně stanovený příděl pro jednotlivé potraviny. 106

Informace o Jaroslavu Thunovi (*15.3.1925) jsem získal z ústního podání jeho dcery Marie.

45

Tyto příděly byly vydávány za lístky, které každá osoba od státu dostala. Příděly byly tak malé, že to u těžce fyzicky totálně nasazených pracujících stačilo sotva na přežití. Rafael Thun dostával potravinové lístky darem od svých příbuzných se Sudet z Cotkytle. Cotkytelští Thunové lístky nepotřebovali, protože se živili zemědělstvím a o jídlo nouzi neměli. Rafael neváhal a pravidelně tenkrát posílal tyto lístky mému tatínkovi totálně nasazenému do Reichu a tím ho také více méně udržel při životě. Po válce už sice moji rodiče u Thunů nebydleli, ale když jsem se narodil, šel mi Rafael Thun za kmotra. Později jsem jako kluk k Thunům do Blatce jezdíval na prázdniny“107 Jistě není bez zajímavosti, že převážná většina mužských potomků Rafaela Thuna vystudovala vysoké školy. Zdeněk (*23.1.1945) vystudoval na Vysokém učení technickém v Brně inženýrský obor technická kybernetika. Květoslav (*25.8.1947) vystudoval na Vysoké škole dopravní v Žilině inženýrský obor sdělovací a zabezpečovací technika. Květoslav mladší (*8.12.1974) vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého magisterský obor Optika a optoelektronika, později získal ve stejném oboru akademický titul RNDr. A v neposlední řadě Radim (*14.7.1977) dosáhl na Farmaceutické fakultě Karlovy univerzity titulu PharmDr. Mezi Thuny najdeme také aktivní bojovníky proti nacismu. Na severní Moravě vznikla v průběhu druhé světové organizace s názvem Národní sdružení československých vlastenců. Jednalo se o ilegální skupinu bojovníků proti hitlerovské nadvládě. Organizace vydávala vlastní časopis Národní osvobození, podporovala rodiny zatčených, budovala bunkry a připravovala se na ozbrojený střet s okupanty. Mezi odbojáře zapojené v Národním sdružení československých vlastenců patřil i mladý pekař Oldřich Thun (*30.10.1927) z Cotkytle č.p. 176. Jeho úkol spočíval v podpoře partyzánských skupin.108 Za účast v organizaci byl nacisty vězněn také Štěpán Thun z nedalekých Herbortic.109 Při pátrání po příbuzných jsem zcela náhodou v kronice Katolické sekce Českého esperantského svazu110 objevil zápis z léta roku 1975, kde je zmiňován a vyfotografován Josef Thun (*28.10.1905). Mimo jiné se zde píše: “Rok 1975 107

Informace o Rafaelu Thunovi (*12.7.1899) jsem získal z ústního podání jeho kmotřence Zdeňka Dostála. 108 Ježek, Jan: Pomníky 1. a 2. světové války a odboj v regionu Lanškrounska. Dolní Černá 2008, s.116. 109 Tamtéž. 110 Organizace, která sdružovala milovníky esperanta - nejrozšířenějšího uměle vytvořeného jazyka, vytvořeného pro mezinárodní komunikaci. Členem organizace byl ve svém mládí i Miloslav kardinál Vlk.

46

byl rokem, ve kterém rdousící šroub tzv. normalizace započal silněji tlačit... Také v tomto roce v červenci se uskutečnil v pořadí již 7. letní esperantský výukový tábor v Herborticích. Jeho uskutečnění bylo ohroženo. Objevil se nějaký udavač, který upozornil mocipány o náboženských aktivitách v táboře. Na základě toho vesnici Herbortice navštívila okresní komise na přezkoumání záležitosti. Členové prověřovací komise hledali protistátní aktivity v táboře a navštívili také naše sousedy bydlící v blízkosti tábora - manželé Thunovy. Ti ovšem prohlásili, že velmi dobře znají hlavního organizátora tábora a zaručují se za to, že tábor je v kompetentních rukou.“ O Josefu Thunovi a jeho manželce mi napsal i pamětník výše uvedené události, dnešní prezident Katolické sekce Českého esperantského svazu pan Miloslav Šváček: “Tábor v Herborticích jsme uspořádali devětkrát, než byl konečně tajnou bezpečností přepaden a zlikvidován. Dva roky trvalo soudní řízení. S táborovými sousedy manželi Thunovými jsme byli ve velmi dobrém přátelském vztahu. Měli jsme je rádi a oni nás. My pamětníci tábora máme na ně ty nejlepší vzpomínky...“ Mezi Thuny bychom našli i sportovní nadšence. V této souvislosti musím zmínit Ladislava Thuna (*6.11.1956). V roce 1985 stál u základů cyklistického oddílu v Lanškrouně. Hned v osmdesátých letech postupně získal čtvrtou, třetí a druhou cyklistickou trenérskou třídu. Na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy vystudoval nejvyšší trenérské vzdělání, v roce 1998 zde získal první trenérskou třídu. Ladislavovi sportovní svěřenci z Cyklistického klubu Lanškroun a ze Sportovního klubu policie Lanškroun vyhrávali mnoho prestižních domácích i zahraničních závodů. Nejen proto byl Ladislav Thun v letech 1989 a 1999 vyhlášen nejlepším trenérem okresu. Od roku 2000 se Ladislav věnuje také aktivně sportovní kulturistice. Na mistrovství České republiky v roce 2006 vybojoval bronzovou medaili. Na mistrovství Evropy v roce 2009 obsadil v mezinárodní konkurenci pěkné sedmé místo. Ladislavův prvorozený syn Tomáš (*31.1.1977) od svých sedmi let aktivně závodil v silniční cyklistice, ale i v dalších sportech. Do svých devatenácti let vybojoval v cyklistice a v běhu na lyžích mnoho medailí. Nejvíce si cení úspěchu z roku 1989, kdy získal zlatou medaili za první místo v přeboru České socialistické republiky v silniční cyklistice. V roce 1996 začal cvičit bojové 47

umění Taekwon-Do. 111 Pod vedením mezinárodního instruktora, korejského mistra Hwang Ho Yonga dosáhl v roce 2004 mistrovského stupně. Od tohoto roku Tomáš v Lanškrouně Taekwon-Do vyučuje. Mezi další jeho koníčky patří například studium heraldiky a sestavování vlastní genealogie. Od roku 2007 je členem Klubu pro českou heraldiku a genealogii. Tomášův mladší bratr Lukáš (*28.4.1982) se narodil v Ústí nad Orlicí, ale vyrůstal s rodinou v blízkém Lanškrouně. Po základní škole absolvoval Sportovní gymnázium v Pardubicích a následně Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové studijní obor Sociální pedagogika se zaměřením na tělesnou výchovu a sport. Maturitu, státní závěrečné zkoušky i doplňková pedagogická studia ukončil s vyznamenáním. Paralelně se od dětství věnuje aktivní sportovní činnosti. V rychlostní cyklistice získal titul juniorského vicemistra republiky a statut reprezentanta České republiky. Po pětileté praxi v oboru trenérství nastoupil do Armádního sportovního centra Dukla Praha jako občanský zaměstnanec - trenér sportovního družstva juniorů a reprezentační trenér. Za svou práci obdržel v roce 2009 blahopřání náměstka ministra obrany.

111

Taekwon-Do je původně korejský armádní způsob boje. Dnes se cvičí pod civilní mezinárodní federací I.T.F. (International Taekwon-Do Federation).

48

Závěr

Úkoly, které jsem si na počátku sestavování vlastní genealogie vytýčil, se mi podařilo splnit. Zjistil jsem, že Thunové žijící v České republice jsou příbuzní a i když žijí na různých místech státu a mnohdy se osobně neznají, pocházejí z jednoho prapředka Heinricha, který se na počátku 17. století usadil na severu Moravy. Dále jsem potvrdil, že mnozí Thunové, kteří žijí za hranicemi České republiky a dokonce i za hranicemi Evropy, jsou také mými příbuznými. Všechny dopátrané osoby jsem zanesl do grafu, jehož výsledkem je poměrně rozsáhlá příloha rozrodu po meči. V hlavní části této práce, kterou tvoří mnohastránkový text, jsem nechtěl pouze převádět grafický rozrod do převyprávěné formy. Proto jsem se snažil vypátrat současně s daty narození a úmrtí i další informace ze života jednotlivých osob. Jejich osudy přede mnou znovu ožívaly a já se je pokusil zaznamenat v této práci. Z pochopitelných důvodů jsem neuveřejňoval informace o všech členech rodu. Mnoho mých předků a příbuzných živilo po generace zemědělství a i když jsem o každé jednotlivé osobě získal dostatek písemností, vypovídaly tyto dokumenty v podstatě o téměř totožných osudech. Proto jsem se rozepsal jen o událostech, které se mi zdály nějakým způsobem zajímavé. Potřebné informace jsem získával

převážně

z písemností uložených

v archivech po celé České republice a jsem moc rád, že jsem své bádání započal ještě před mohutnou digitalizací archivních dokumentů. Sice je pravda, že online prohlížení zdigitalizovaných archiválií je pro badatele pohodlnější, rychlejší a pro originály písemností šetrnější, ale fyzický kontakt například s písemností z počátku 17. století v člověku zanechá nezapomenutelné pocity. Otáčet ručně vyrobené listy, cítit jejich vůni a nacházet informace, které černobílé fotokopie nejsou schopny zachytit, například výrobní filigrány, je veliký zážitek. Příbuzenský vztah s urozenou rodinou von Thun, původem z Předního Pomořanska, ani s urozenou rodinou von Thun-Hohenstein, původem z jižního Tyrolska, jsem neprokázal. Na druhé straně nepopírám, že jsem našel u svých předků jisté společné znaky se šlechtickou rodinou Thun-Hohenstein. Byly to například tyto: Stejná vývojová modifikace příjmení z Thon na Thun. Stejné 49

místo původu v oblasti dnešní severní Itálie. Určitá spojitost se nabízí u našeho prapředka Heinricha a u Heinricha von Thun z Tridentska. V oficiálním rozrodu rodiny von Thun (od roku 1628 Thun-Hohenstein) je totiž mezi všemi mužskými potomky od 14. do 18. století uveden jediný Heinrich. 112 Tento Heinrich von Thun se narodil ve druhé polovině 16. století a jeho osud je zahalen tajemstvím. Zajímavé je, že ač byl nejstarším synem vysokého politika Viktora Thuna a dožil se dospělého věku, dědictví a titul seniora rodu převzal jeho mladší bratr Herkules. Heinrich von Thun se po roce 1578 záhadně vytrácí z dějin. 113 Na počátku 17. století odněkud přicestoval a na severu Moravského markrabství se usadil můj prapředek stejného jména. Zda-li mají tito dva mezi sebou nějakou příbuzenskou vazbu však nemohu říci. V současnosti se genealogií rodu von Thun-Hohenstein intenzivně zabývá historik Josef A. Kurtanič z Klášterce nad Ohří. Několikrát jsem ho v roce 2010 kontaktoval s prosbou o konzultaci na téma Heinrich vs. Heinrich. Bohužel pan Kurtanič na má opakovaná psaní nereagoval. Ovšem ve většině případech jsem se setkal se zájmem o mou práci a se snahou pomoci mi při sestavování genealogie. Nejen příbuzní, ale i kněží, pamětníci a regionální historikové mi ochotně poskytovali potřebné informace. Na tomto místě bych jim rád poděkoval. Poděkování za teoretickou přípravu patří mým vyučujícím z Katedry pomocných věd historických a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Nejvíce děkuji své manželce a dětem za podporu a trpělivost.

112

Thun, Jaroslav: Namens-Verzeichnis zu den "Beiträgen zu unserer Familiengeschichte". Tetschen 1926, s.49-56. 113 Thun, Jaroslav: Beiträge zu unserer Familiengeschichte. Tetschen 1925, Stammtafel III.

50

Prameny

V práci byly použity informace z dokumentů uložených v těchto archivech:

Moravský zemský archiv v Brně: - fond D 1 Lánové rejstříky - fond D 2 Rektifikační akta - fond D 9 Indikační skici - fond D 10 Stabilní katastr

Zemský archiv v Opavě pracoviště Olomouc: - matriky - fond Arcibiskupství Olomouc - fond Okresní úřad Litovel - Presidiální spisy - fond Ústřední ředitelství arcibiskupských statků Kroměříž - fond Velkostatek Zábřeh na Moravě

Státní oblastní archiv v Litoměřicích - matriky - fond Rodinný archiv Thun-Hohenstein, tyrolské oddělení

Státní oblastní archiv v Zámrsku - matriky

Státní okresní archiv v Šumperku - fond Okresní úřad Zábřeh

Státní okresní archiv v Ústí nad Orlicí - fond Okresní soud Lanškroun

Vojenský ústřední archiv - on-line databáze legionářů 51

Literatura

V práci byly použity informace z těchto publikací:

Beneš, Josef: Německá příjmení u Čechů. Ústí nad Labem 1998.

Borkovcová, Marie; kolektiv: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun 2002.

Brandl, Vincenc: Kniha Tovačovská, aneb Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova Paměť obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Markrabství Moravském. Brno 1868.

Březina, Jan: Zábřežsko v období feudalismu do roku 1848. Ostrava 1963.

Červený, Václav; Červená, Jarmila: Generální rejstřík ke všem svazkům berní ruly 1654 doplněný o soupis poddaných 1651. Praha 2003.

Hoffmann, František: České město ve středověku. Praha 1992.

Ježek, Jan: Pomníky 1. a 2. světové války a odboj v regionu Lanškrounska. Dolní Černá 2008.

Jung, Petr: Rakousko-uherská armáda za první světové války. Brno 2007.

Kalců, David: Po stopách kořenů národa. Květy 7/2010.

Kasík, Stanislav: Rodové znaky Thunů na architektuře v Děčíně. Heraldika, 1979.

Kohlheim, Rosa: Familien-namen. Mannheim 2005.

52

Kuklík, Jan: Československé zákonodárství ve vztahu k Němcům a osobám německé národnosti. In: Německé menšiny v právních normách 1938-1948, Brno 2006.

Loubal, Ladislav: Hřebečské baroko - Schönhengser Barock. Moravská Třebová 1996.

Malý, Karel; kolektiv: Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha 2005.

Meixner,Rudolf: Abriß der Geschichte der Sudetendeutschen. Nürnberg 1983.

Moldanová, Dobrava: Naše příjmení. Praha 2004.

Nekuda,

Vladimír

a

kol.:

Vlastivěda

moravská,

Moravskotřebovsko,

Svitavsko. Brno 2002.

Novotný, Jaroslav: Míry, měny a ceny v urbářích a odhadech na Moravě a ve Slezsku. In: Slezský sborník 58, 1960.

Olivová, Věra: Dějiny první republiky. Praha 2000.

Roháček, Jiří: Epigrafika v památkové péči. Praha 2007.

Sassmann, Alois: Kořeny 1. České Budějovice 2007.

Sassmann, Alois: Kořeny 2. České Budějovice 2008.

Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého II. Praha 1893.

Slavíčková, Hana: Portrétní galerie Thun-Hohensteinů. Děčín 1998.

53

Staněk, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945-1948. Opava 1996.

Thun, Jaroslav: Beiträge zu unserer Familiengeschichte. Tetschen 1925.

Thun,

Jaroslav:

Namens-Verzeichnis

zu

den

"Beiträgen

zu

unserer

Familiengeschichte". Tetschen 1926.

Trojan, Emil: Tak přísahali..., partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939-1945. Ústí nad Orlicí 2001.

Vrbka, Josef: Dějiny Obce Nákla na Moravě. Loštice 1940.

54

Webové stránky

V práci byly použity informace z těchto internetových zdrojů:

Oficiální stránky Ministerstva vnitra ČR: http://www.mvcr.cz

Oficiální stránky Vojenského ústředního archivu: http://www.vuapraha.cz

Oficiální stránky databáze Ysearch: http://www.ysearch.org

Oficiální stránky památek a sbírek jihotyrolských hradů provincie Trento: http://www.buonconsiglio.it

Stránky Římskokatolické farnosti Tatenice: http://www.rkf-tatenice.ic.cz

Stránky rodiny von Thun původem z Předního Pomořanska: http://www.thun.com.pl

55

Obrázková příloha

Aretinova mapa zábřežského panství (1623).

Detail zakreslení obce Schönwald na výřezu Aretinovy mapy. 56

Urbář panství Zábřeh na Moravě (1628) - zápis o platbách Henericha Thona.

57

Kniha gruntovní obce Schönwald (1635) - zápis o hospodářství Heinricha Thona.

58

Lánové rejstříky (1677) - zápis o hospodářství Michla Thuna z Schönwaldu.

59

Indikační skici (1835) - 16,2 ha pozemků patřící k domu č.p. 72 v Cotkytli.

Současný letecký pohled na předchozí mapu ukazuje, jak polnosti zarůstají lesem. 60

Nápis na božích mukách pod Gansbergem v katastru obce Cotkytle: “Ke cti a chvále Boží postaveno nákladem Josef a Floriana Thunn roku 1888.“

61

P. Josef Václav Thun, nositel pamětní medaile Johanna knížete z Liechtensteina.

Averz a reverz pamětní medaile Johanna knížete z Liechtensteina.

62

Současný letecký pohled na více jak 22 ha pozemků v Schönwaldu patřící v 19. století Thunům.

Projekt kostela v Schönwaldu (pohlednice 1924).

63

Architektonický plán pekárny Rafaela Thuna (*16.8.1892).

List tovaryšský Rafaela Thuna (*12.7.1899).

64

Pohled na Schönwald od východu (pohlednice 1933). V pravé části jsou vidět nemovitosti a polnosti patřící dříve Thunům.

Pohled na část Schönwaldu od jihu (pohlednice 1933). Uprostřed jsou vidět nemovitosti a polnosti patřící dříve Thunům. 65

Tradiční oděv z oblasti Schönhengstgau (pohlednice 1936).

Thaddaus Thun (*15.4.1888) s rodinou,

Puyallup, Washington (1937).

66

Tomáš Thun, přeborník České socialistické republiky v silniční cyklistice (1989).

67

Ladislav Thun, medailista z Mistrovství České republiky v kulturistice (2006).

68

Lukáš Thun v celostátním televizním vysílání ČT4 (2010).

69