Gameknight999 sága Neoficiální Minecraft dobrodružství Overworld útočí Připravujeme: Bitva o Nether Dračí hrozba
Copyright INVASION OF THE OVERWORLD: Book One in the Gameknight 999 Series, An Unofficial Minecrafter’s Adventure © 2014 by Gameknight Publishing, LLC Invasion of the Overworld is an original work of Minecraft fan fiction that is not associated with Minecraft or MojangAB. It is an unofficial work and is not sanctioned nor has it been approved by the makers of Minecraft. Invasion of the Overworld is a work of fiction. Names, characters, and incidents are the product of the author’s imagination or are used fictitiously. Any resemblance to actual events, or persons, living or dead, is coincidental. Minecraft is the official trademark of MojangAB. Minecraft /TM & © 2009
®®
2013 Mojang / Notch All of the characteristics of Gameknight999 in the story are completely fabricated and do not represent the real Gameknight999, who is the opposite of his character in the book and is an awesome, caring individual. Technical consultant Gameknight999 Copyright © Mark Chevereton, 2015 Cover Illustration © JiaSen, 2015 Cover Art © Lukáš Tuma, 2015 Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2015 ISBN (ePub) 978-80-7425-461-1 ISBN (mobi) 978-80-7425-462-8 ISBN (PDF) 978-80-7425-463-5
Poděkování Chtěl bych poděkovat všem svým přátelům a rodině, kteří mě podporovali během této cesty: Geraldině, jejíž neochvějná podpora a nadšení pro tuto knihu mě držela v pohybu; Gameknightovi999, který mě přiměl zkusit Minecraft a inspiroval mě k napsání této knihy; Chadovi, který byl vždy nápomocný a povzbudivý a neúnavně se mnou vše diskutoval; a mé úžasné manželce, jejíž důvěra ve mě mi dala sílu kráčet dál, když cesta začala být těžká a moje motivace pohasínala. A obzvláště velký dík všem čtenářům, které to ke mně přitáhlo. Vaše chytré komentáře mi daly motivaci pracovat usilovněji, aby další kniha byla ještě lepší než ta předchozí.
„Co uděláme pro sebe, zemře s námi. Co uděláme pro jiné a pro svět, zůstane nesmrtelné.“ Albert Pine
Co je Minecraft? Minecraft je sandboxová hra, která dává uživateli možnost vybudovat úžasné stavby z texturovaných kostiček různých materiálů, například z kamene, hlíny, písku a pískovce. Běžné fyzikální zákony zde neplatí, protože je možné postavit stavby v kreativním módu, který popírá gravitaci, aniž by měly jakoukoliv viditelnou oporu. Kreativní možnosti, které tento program nabízí, jsou neuvěřitelné. Lidé stavějí celá města, civilizace pnoucí se po útesech, a dokonce města v oblacích. Skutečná hra se nicméně hraje v módu Kdo přežije. V tomto nastavení jsou uživatelé vrženi do kostkovitého světa pouze se základním vybavením. S vědomím, že noc se rychle blíží, musí uživatelé sehnat zásoby: dřevo, kamení, železo atd., aby mohli zhotovit nástroje a zbraně a byli schopni se bránit, až se objeví příšery, protože noční doba je doba příšer. Pro získání zásob musí hráč vybudovat doly a kopat hluboko do masa Minecraftu v naději, že narazí na uhlí a železo, dvě nezbytnosti k výrobě železných zbraní nutných k přežití. Během kopání narazí uživatelé na jeskyně, lávou zaplavené komnaty a třeba na vzácně opuštěné doly či kobky, kde na svá objevení čekají poklady. Chodby a místnosti ale hlídají stvůry (zombíci, kostlivci a pavouci), které vyčkávají, aby lapily neopatrné. Přestože se země hemží monstry, uživatel není sám. Existují rozsáhlé servery, kde hru hrají stovky uživatelů a všichni sdílejí společný prostor a zdroje spolu s ostatními tvory v Minecraftu. Po ploše hry jsou rozesety vesnice spolu s takzvanými NPCéčky,
7
tedy nehráčskými postavami, která tato městečka zabydlují. Vesničané se hemží ve vesničkách a dělají vše, co vesničané obvykle dělávají; ve svých obydlích mají truhly pokladů, které jsou někdy velké, jindy bezvýznamné. Uživatelé mohou s NPCéčkama směňovat položky svého inventáře za vzácné drahokamy nebo látky pro lektvary, případně mohou získat luk či meč. Tato hra představuje neuvěřitelnou platformu, pomocí které mohou lidé vytvářet stroje (poháněné ruditem nebo elektrickými obvody), unikátní hry, vlastní mapy a PvP (jeden na jednoho) arény. Minecraft je hra plná vzrušující obrazotvornosti, děsuplných bitev a hrozivých monster. Je to vzrušující jízda dobrodružnou a napínavou zemí, plná povznášejících vítězství a hořkých porážek. Užijte si ji!
8
Kapitola 1
Gameknightova hra Obrovský pavouk se pomalu blížil k místu, kde se ukrýval. Pohyboval se pomalu a metodicky, jeho mnohonásobné rudé oči žhnuly jako divoké uhlíky v srdci doutnajícího ohně. Gameknight věděl, že přichází, ale strach neměl; jeho železné brnění ho mělo ochránit. Ve skutečnosti chtěl, aby se pavouk přiblížil, a doufal, že si to načasoval do puntíku přesně. Klapavé zvuky pavouka se nesly lesním stromovím a dorazily až k jeho uším. Jak se blížil, postupně sílily. Další zvuky se ozvaly od jeho společníka; nyní ho stopovali už dva pavouci. Vyklonil se, aby se podíval přes kmen sukovitého stromu. Rychle vykoukl ven a spatřil dvojici pavoukovců, kteří po něm pátrali. Stvůry nakukovaly do temných dutin a listnatých křovisek. Gameknight zalezl zpátky za strom, vytáhl pochodeň a položil ji na zem; žluté světlo vrhalo hřejivý kruh, který uvidí ostatní uživatelé. Po několika sekundách vykopal pochodeň pomocí svého diamantového krumpáče a vrátil jej do svého inventáře. To by snad mělo přilákat pozornost, pomyslel si. Gameknight vytáhl meč a rozběhl se na otevřené prostranství. Jen co ho dva pavouci spatřili, vyrazili za ním, a nyní se ke zvukům pronásledování ještě přidal zvuk tupohlavého zombíka. Tak rychle, jak dokázal, běžel Gameknight kolem stromů a přes kopce, a ujišťoval se, že jeho rozzlobení přátelé jsou stále blízko za ním, že se psi stále ženou za svou liškou. Pak uviděl svou kořist v dálce; dva jeho týmoví kolegové se blížili k jeho pozici. Gameknight se v předtuše usmál.
9
Mark Cheverton: Overworld útočí
Hej, Dreadlorde24, Salzi, jsem tady, naťukal Gameknight do chatu. Jeho zprávu obdrželi všichni na serveru. Potřebuju pomoc. Už jdeme, odpověděl Dreadlord. Gameknight se ohlédl a zpomalil, čímž dovolil, aby se stvůry o trochu přiblížily. Štěbetání pavouků sílilo. Při pohledu vpřed mohl vidět, že jeho týmoví kolegové jsou přesně tam, kde je chtěl mít. Zůstaňte tam, běžím za vámi, napsal Gameknight. Pokračoval vpřed a mířil za svými dvěma nic netušícími zachránci, sprintoval v širokých klikyhácích, aby dal zombíkovi šanci jej dostihnout. Potřeboval všechny tři stvůry pohromadě, aby tahle vějička zafungovala. Jakmile ho zombík a pavouci dohnali, Gameknight se rozběhl ke svým společníkům. Stáli na holém kopci bez stromů, přičemž ze všech stran je obklopoval hustý les. Trochu mu to připomnělo jeho učitele, pana Jamesona, a jeho plešatou hlavu obrostlou po stranách kruhem vlasů. Úúúúú… cvak-cvak-cvak. Stvůry se přibližovaly až příliš; musel si dávat pozor, aby nezhatil svou léčku. Zkoncentroval se na přítomný okamžik a vyběhl do kopce, přičemž stvůry držel za sebou. Jejich touha po ničení je nutila ho poslušně následovat. Jakmile vyběhl na kopec, Gameknight se na vrcholku setkal se svými týmovými kolegy a pak běžel dál, stále s dravými bestiemi v závěsu. Gameknighte, kam to běžíš? zeptal se Salz a v jeho zprávě jasně zaznělo zmatení. Myslel jsem, že potřebuješ pomoc. Sekl jsem se, naťukal Gameknight, to Vy potřebujete pomoc. V tu samou chvíli vyskočily stvůry z lesa. Objevily se na vrcholku kopce a okamžitě se vrhly na oba hráče. Pavouci zaútočili na Dreadlorda, zatímco zombík se vrhl na Salze. Tito dva hráči byli
10
Kapitola 1
Gameknightova hra
relativní nováčci, vybavení pouze koženou zbrojí a kamennými zbraněmi. Nedostatek jejich zkušeností a bláhová důvěra ke Gameknightovi přivodila jejich konec. Černé chlupaté nohy pavouků sekaly po Dreadlordovi a rychle rozřízly jeho zbroj. Během útoku jejich klapavé zvuky neustále sílily. Znělo to téměř, jako by stvůry byly vzrušeny myšlenkou na smrt. Ve stejný okamžik zelené ruce zombíka máchaly po Salzovi a zasypávaly ho řadou drtivých úderů. Dreadlordova zbroj odešla jako první, načež následoval rychlý pokles jeho HPéček (health pointů, tedy koeficientu zdraví) na nulu. Pak s puknutím zmizel a jeho inventář zůstal houpavě viset nad zemí. Jejich potřeba ničit nebyla nasycena a pavouci se obrátili s planoucíma očima k Salzovi. Stále sváděl boj se zombíkem, takže si nemohl všimnout, když na něj pavouci skočili zezadu. Jeho HP kleslo během okamžiku na nulu. Gameknight se zastavil, aby sledoval bitvu. Před obrazovkou svého počítače se nahlas smál, zatímco ho zaléval pocit zlomyslného potěšení. Miloval, když trolloval lidi, dokonce i své týmové kolegy. Nestojíš za nic, Gameknighte, naťukal Dreadlord z vězení, kde se postavy v této týmové hře po svém zabití znovuzrodí. Jo, fakt dík moc, dodal Salz. LOL, odpověděl Gameknight, pak se obrátil a zamířil zpátky do srdce bitvy. Minecraft byla asi jeho nejoblíbenější věc. Trávil hodiny dole ve sklepě, kde hru hrál, zatímco si vylepšoval svůj inventář a věhlas na různých multiplayerových serverech, většinou na úkor ostatních. Gameknightovi bylo dvanáct a na svůj věk nebyl příliš velký, ale v Minecraftu to nehrálo roli. Jediné, na čem záleželo, bylo brnění, zbraně a nemilosrdná strategie, která zahrnovala obětování ostatních k dosažení vlastních cílů.
11
Mark Cheverton: Overworld útočí
Při pomyšlení na ty dva idioty, které právě ztroloval, a na nespočet dalších, kterým provedl to samé, se Gameknight999 usmál. Svou pozornost obrátil zpátky na současnou hru a svou postavu namířil opět do víru dění v pátrání po dalších obětech. Nezajímalo ho, za jaký tým hrají. Pořád zbývalo dost triků, které se daly na ostatní hráče použít, a nikdo v nich nebyl tak dobrý jako on. Měl v rukávu ještě jeden parádní, který hodlal vytáhnout na všechny hráče na tomto serveru. Něco, díky čemu si lidé jméno Gameknight999 zapamatují. Jakmile vyběhl na vrchol malého kopce, spatřil v dálce bojující hráče. Jejich jména jim bíle svítila nad hranatými, kostičkovými hlavami. Bojovali blízko čehosi, co vypadalo jako lávová řeka, kde stál spletitě zkroucený most, jenž se táhl přes rozžhavený kanál; umělecké dílo, jehož vybudování muselo někomu trvat celé hodiny. Most vedl k vysoké kruhové věži vystavěné z mechovitých dlažebních kostek a šedých kamenných kvádrů. Byla to pozoruhodná kruhovitá stavba vypínající se vysoko do nebe. Na vršku věže zářilo jasné bílé světlo, diamantový maják vrhající zářivý kužel světla přímo k modré obloze a cíli celé hry. Na věži se totiž nacházel kvádr bílé vlny, cílová páska hry. Tým, který vyleze na věž jako první a uchvátí chomáčkovitý bílý kvádr, se stane vítězem. Ze svého místa mohl Gameknight vidět, jak hráči bojují na konci mostu ve snaze získat kontrolu a přejít most přes lávu, aby se dostali k věži. Oba týmy byly zjevně vyrovnané, protože žádný hráč nebyl schopen vyvázat se z bitvy a přejít přes most, aniž by nebyl sestřelen lukostřelci. To se ale mělo brzo změnit. Gameknight se vydal k porostu stromů, které stály blízko bojiště, tam odložil meč a vytáhl luk. Zaleskl se jasnou modří; kouzla
12
Kapitola 1
Gameknightova hra
Úder II, Síla IV a Nekonečnost z něj učinila předmět závisti pro mnoho hráčů. Rychle obhlédl oblast, aby se ujistil, že poblíž nejsou žádné skupinky. Pak pod sebe navršil řadu kvádrů, na každý postupně vyskočil, dokud se neocitl nad listnatým baldachýnem okolních stromů. To mu mělo zajistit skvělé místo, z něhož mohl střílet ze svého luku a zároveň být schopen schovat se za zelené, hranaté větve stromů. Gameknight napnul luk a vypustil šíp ke komusi na druhé straně... byl to hráč, který si říkal CestaKomínem. Šíp mizel v dáli, v pozvolném oblouku letěl vzduchem, až se mu zabodl přímo do zad. Jeho postava zasvítila rudě, což signalizovalo zásah. Gameknight vystřelil postupně ještě tři další šípy ve smrtícím deštíku, který zkropil CestuKomínem, přičemž zničil jeho zbroj a odhalil nechráněnou tmavou kůži. Vypuštění dalšího šípu oběť zabilo a Gameknight se uchechtl. Poté začal střílet bezhlavě do skupiny hráčů, aniž by ho zajímalo, koho zasáhne. Jeho luk opouštěl jeden šíp za druhým, tětiva každou střelou zadrnčela. Gameknight neustále zásoboval chumel hráčů svými projektily a další a další postavy padaly k zemi. Kdo střílí ty šípy? naťukal uživatel jménem Kooter. Gameknight se zasmál a vypustil další šípy, přičemž se mezi střelami vždy přikrčil, aby nebyl vidět, pak znovu vyskočil a vypustil další smrtící šípy. Písmena jeho jména s každým přikrčením zmizela. Dávej bacha, na koho střílíš, napsal do chatu Král_ZabíječCreeperů. Tohle má být týmová hra! Přesně, dodal Duncan, ať už seš kdokoliv, buď týmovej hráč, a ne pitomec. Jen si kecejte, pomyslel si Gameknight pro sebe.
13
Mark Cheverton: Overworld útočí
Následkem jeho šípů dav prořídl natolik, že z každého týmu zůstalo jen pár hráčů. Z vězení nicméně přicházely další a další stížnosti a jeho jméno se v ústech hráčů stalo nadávkou. Gameknight vytáhl krumpáč a vykopal kvádry pod sebou. Během několika vteřin stál nohama opět na pevné zemi, s vytaženým mečem a na útěku. Gameknight využíval terén, aby se skryl, zatímco se blížil a zkracoval vzdálenost od ostatních hráčů. Jak se blížil, viděl, že z každého týmu zbývají tři hráči, v tom jejich tedy celkově čtyři, ale Gameknight nestál na žádné ze stran… byl tu pouze sám za sebe. Šestice hráčů bojovala muž proti muži s železnými meči a v železných zbrojích, diamant byl na tomto serveru až příliš vzácný – tedy, pokud jste nepodváděli, tak jako to dělal Gameknight. Za použití rentgenového módu byl schopen nalézt diamanty relativně rychle a zhotovit z nich kompletní sadu složenou z meče a brnění. Nyní bylo na čase se předvést. Jakmile otevřel svůj inventář, sundal si železný hrudní plát, kamaše, boty a helmu a vyměnil je za diamantovou sadu. V modré zbroji vypadal, jako by byl pokryt ledem, a jeho meč v temnotě téměř zářil. Syčivý a klapavý zvuk ho přiměl rychle se otočit. Přikradl se k němu pavouk, který se na něj chystal zaútočit. Šel po jeho diamantové zbroji. Gameknight ucítil úder, ale díky své téměř neproniknutelné schránce ho málem ani nezaregistroval. „Chceš trochu ochutnat?“ pronesl Gameknight nahlas k nikomu, neboť jeho sklep byl prázdný. „No tak, pojď si zatancovat.“ Pouhými dvěma máchnutími svého meče Gameknight pavouka zabil. Když se obrátil, aby se připojil k ostatním bojovníkům, zaslechl bručící, úpěnlivé zvuky: zombíci. Rozhlédl se kolem sebe a spatřil asi půl tuctu zombíků vycházejících z lesa
14
Kapitola 1
Gameknightova hra
a následovaných chumlem pavouků. Všichni se blížili k místu, kde právě stál. S přicházejícím soumrakem rychle nastávala doba nestvůr. „I vy si chcete zatančit?“ Trpělivě vyčkal, až se přiblíží, a pak vyrazil směrem k bojišti. Zombíci ho poslušně následovali; jejich žízeň po ničení je donutila začít jej pronásledovat. Ostatní hráči byli v šoku při pohledu na hráče oděného do diamantové zbroje, který se vynořoval ze stínů, a na chvíli dokonce přestali bojovat. Týmový kapitán jménem VMalémKřovíčku, uviděl jeho jméno visící nad hlavou v diamantové helmě. Gameknighte, pojď nám pomoct, napsal VMalémKřovíčku. Tohle můžeme vyhrát. Hej, kdes přišel ke všem těm diamantům? postěžoval si soupeřův kapitán, Červivec; tohle je cheatování. Hej, Admine, Gameknight cheatuje. Dej mu ban! Přestaň brečet, rychle naťukal Gameknight, všem jsem vám přinesl dárek. Hned jak se vynořil ze stínů, zástup zombíků a pavouků a nyní i kostlivců vyplul z temnoty a vrhl se na hráče, zatímco slunce se schovalo za obzor, díky čemuž stvůry nezachvátily plameny. LOL, napsal Gameknight a připojil smajlík. Běžel mezi zmatenými hráči a mířil přímo ke kamennému mostu, který se klenul nad lávovou řekou. Běž, Gameknighte, získej vlnu, napsal Phaser_98. Vyhrajeme. To si myslíš ty, pomyslel si Gameknight. Zatímco se proplétal mezi uživateli a stvůrami, Gameknight sprintoval bojištěm. Hráči byli natolik zaměstnáni bojem se stvůrami i mezi sebou, že se ho nikdo nepokusil zastavit.
15
Mark Cheverton: Overworld útočí
Dostaňte ho, napsal Zepplin4, když se v diamantech oděný válečník prosmýkl kolem něj. Gameknight cestou sekl po jednom ze svých protihráčů a nakonec dospěl k mostu. Na chvíli se zastavil, aby obdivoval onu neuvěřitelnou stavbu, a musel ocenit množství času, které muselo padnout na postavení tak krásného výtvoru. V duchu se uchechtl, zatímco se zastavil a položil řadu kvádrů výbušniny podél zahnutého přechodu. Spokojen s umístěním výbušnin pak položil pochodeň z ruditu poblíž posledního kvádru. Rychle ustoupil z místa a jal se sledovat, jak louč způsobila, že kvádr výbušniny zablikal. Detonační proces začal. Pak došlo k výbuchu, první kvádr detonoval, pak další a další, jak řetězová reakce požírala kolosální most a proměnila jej z uměleckého díla na hromadu sutin, přičemž dlažební kostky létaly všemi směry. Přechod přes lávovou řeku byl teď kompletně zničen. Gameknight se ohlédl přes rozžhavený kanál a předvedl taneček, kterým se vysmíval ostatním hráčům. Rychle, získej tu vlnu, ať můžeme vyhrát, naťukal Phaser_98. To není fér, on podváděl! napsal Červivec. Jo, měl by dostat ban, dodal Zepplin4. Prostě získej ten kvádr, ať můžeme vyhrát, řekl Král_Zabíječ-Creeperů. Gameknight během několika sekund rychlým sprintem vyběhl na vrchol kruhové věže. Přiblížil se k okraji a shlédl na ta nemehla dole. Rychle! Získej ten kvádr, ať můžeme vyhrát, napsal jeden z nich. Myslíš tenhle kvádr? napsal Gameknight. Postavil se přímo vedle bílé vlny a jen tam stál a díval se na ni.
16
Kapitola 1
Gameknightova hra
Chcete, abych sebral tenhle kvádr? vysmál se Gameknight. Tuhle bílou vlnu přímo přede mnou? JO, TAK UŽ JI VEZMI! napsal Phaser_98, který už začínal být frustrovaný. Nemyslím si, napsal Gameknight, zatímco pokládal kvádry výbušniny kolem bílé vlny, spojil je práškem z ruditu a práci dokončil zasazením ruditové pochodně. Jak výbušnina začala blikat, odpojil se ze serveru, zmizel z jejich obrazovek a opustil bojovníky s přihlouplými pohledy na tvářích. Doufal, že hráči teď naštvaně řvou do počítačových obrazovek. Teď nikdo nemohl vyhrát. Ztrolloval celou hru a vyhrál; aspoň ve svých očích teda každopádně!
17
Kapitola 2
Server Gameknight999 se opřel do pohodlného kancelářského křesla a zasmál se na obrazovku. „Jste pěkná banda pitomců,“ řekl s úsměvem do prázdna. Od stěn místnosti se k němu odrazil jeho smích, chladný a prázdný. Hrál sám, jako obvykle. Seshora bylo slyšet zvuky. Jeho mladší sestra sledovala nějaký přihlouplý dětský pořad, zvuky kreslených postaviček zpívajících otravnou, dětinskou písničku lehce zaplnily okolní prostor. Gameknight zakroutil hlavou; jeho sestra dokázala být někdy pořádná osina v zadku. „Ticho tam,“ zakřičel, ale místo odpovědi se mu dostalo akorát zesílení hlasitosti. Gameknight utrousil tichou nadávku a obrátil pozornost zpět ke své počítačové hře. Vedle obrazovky spatřil narozeninovou pohlednici, kterou pro něj udělala minulý týden. Byl to dětský, ručně kreslený obrázek jeho samotného, jak drží sestru za ruku, zatímco kráčejí růžovými zvlněnými poli, krajinu puntíkují obrovské fialové a modré květiny. Strávila nad tím hodiny, tajně zavřená ve svém pokoji. Když mu to dávala, úsměv na její tvářil byl neuvěřitelný a prozářil celý pokoj. Usmál se. Nebyla to špatná sestra, jen občas otravná. Hlasitost televize nahoře trochu zeslábla, pravděpodobně v důsledku zavřených dveří. „Díky!“ zakřičel, aniž by odvrátil oči od Minecraftu. Tu hru miloval. Miloval, když si mohl z lidí vystřelit, „trollovat“ je, jak se tomu v Minecraftu říkalo, využít svých schopností, aby si s nimi v multiplayeru pohrál, zabil je, a vzal si jejich předměty.
18
Kapitola 2
Server
Dneska to bylo pořádné trollování, protože největší týmová hra, která se v Minecraftu hrála, skončila remízou. Žádný vítěz kromě něj. Gameknight se znovu zasmál, přihlásil se zpět do hry a vstoupil na svůj seznam serverů. Zaslechl něco o novém serveru, něčem skutečně velkém. Vytáhl papír, kde měl napsanou IP adresu a připojil se. Byla to hra na přežití, jeho oblíbená. Se všemi svými vychytávkami a softwarovými kličkami si tento server podmaní v cukuletu. Snad jejich zabezpečení nebude moc dobré a on se brzo bude moci dostat do kreativního módu. Když hra začala, úvodní scéna vypadala jinak. Divné popisky na obrazovce, které nepoznával, písmena a slova, která byla absolutně nečitelná. „Tohle je jiný,“ řekl si Gameknight pro sebe, zatímco se snažil dešifrovat obraz. Právě když se z písmen začaly formovat vzory, obrazovka zčernala a jeho postava se náhle objevila ve hře. Oblast, kde se nacházel, byla zajímavá – ne, byla pozoruhodná, s nedalekými obrovskými útesy a dlouhým vodopádem tekoucím z výšin. Převislé plochy visely vysoko v oblacích vedle vodopádu aspoň čtyřicet kvádrů do vzduchu. Voda padající dolů pokračovala do hluboké jeskyně v úpatí útesu. Jasné světlo vycházející z dutiny mu naznačilo, že tam někde dole se nachází láva. Spojnice vody a lávy nejspíš vytvářela kamenné kostky. Gameknight viděl poblíž ještě jeden zajímavý kamenný útvar, jenž měl další převislé plochy trčící do vzduchu, a za ním se nacházela vesnice jen stěží viditelná v dálce. Skalnatá stavba měla dlouhé sloupy visící zpod převisu a kamenné hroty vypadaly jako obrovské tesáky nějakého kvádrovitého leviatana. Ano, tento server byl rozhodně zajímavý.
19
Mark Cheverton: Overworld útočí
Slunce začalo zapadat, což bylo něco, co mohlo na serveru v módu přežití představovat problém, pokud člověk nebyl připraven. Gameknight byl ale samozřejmě vždy připraven. Zmáčkl Ctrl-z a otevřel se mu oblíbený cheat. Na obrazovce vyskočil inventář se všemi vymoženostmi. Samozřejmě si vzal diamantovou zbroj a diamantový meč, ale také luk, svazek šípů a kovadlinu. Tu položil na zem a do svého luku zakouzlil Úder II, Sílu III a Nekonečnost. Nebyl tak dobrý jako jeho poslední luk, ale stále úctyhodný, neboť Úder II měl stejný efekt jako Odhození u meče a samozřejmě Nekonečnost mu zajistila nevyčerpatelnou zásobu šípů. Poté, co sebral nějaká zlatá jablka, která hodlal sníst později, zavřel inventář a vydal se na lov. Jakmile uviděl na planině pod sebou jakési prasata, vystřelil pár šípů, aby získal představu o vzdálenosti. Pak je začal vyhánět z kopce, přičemž zabil čtyři a jedno těsně minul. Rozhodl se, že nechá to osamělé prase z dobroty svého srdce žít, ale pak si to rozmyslel a vystřelil sedmý šíp, střelu s železnými ostny, která rychle proměnila zvíře v hromádku slaniny. Gameknight vyběhl na travnatý kopec a sebral svou odměnu. Když sbíral poslední hromádku vepřového, spatřil dvojici hráčů blížící se směrem k němu, která kráčela pod baldachýnem malého shluku stromů, povětšinou dubů a bříz. Byli to očividně zelenáči, vybaveni pouze koženou zbrojí a kamennými meči, a navíc se nacházeli příliš blízko stínům. Gameknight rychle propátral krajinu a rozhlížel se, zda nespatří nějakou hrozbu. Následně se přesunul za skupinku bříz a nízko položené větve ho skryly za svými listnatými pažemi. Vyčkával, až se hráči přiblíží. Náhle ze stínů vyskočil zombík s rozpřaženými pažemi, který je překvapil. Dvojice hráčů vyrazila po stvůře směšnými kamennými
20
Kapitola 2
Server
meči. Máchali po zeleném tvorovi, jehož sténání naplnilo vzduch, a zuřivě do něj sekali, namísto toho, aby jeden útočil a druhý se bránil. Pitomci. Zombík se oháněl pařáty a dorážel na jejich tenké, kožené zbroje. Během boje napáchal škody na některých místech jejich ochranných vrstev. Než aby útočili na hlavu, oba nováčci dále sekali po natažených pažích, a i když způsobili zranění, nebylo to nic vážného, což umožnilo nestvůře oplatit jim stejnou mincí. Nakonec tvora zabili, ale zároveň utrpěli šrámy. To je k smíchu, nechat se zranit jediným zombíkem, pomyslel si Gameknight. Tihle dva si vůbec nezaslouží hrát Minecraft. Vytáhl svůj blyštící se očarovaný luk, vypustil šíp na toho nejbližšího a pak rychle vystřelil další na jeho společníka. Jakmile získal představu o vzdálenosti, pokračoval ve střelbě na oba hráče, probodával je množstvím šípů a bez problémů je zabil. Zbroj jim po souboji se zombíkem poskytla jen pramalou ochranu… jak ubohé. Jejich předměty spadly na zem: kamenné nástroje, luky, šípy a samozřejmě jejich slabé kamenné meče. Položky se vznášely těsně nad zemí. Za normálních okolností by válečnou kořist sebral, ale tihle neměli nic cenného, takže je ignoroval a pokračoval dál. Otočil se a zamířil směrem k vesnici, kterou spatřil v dálce. Na chvíli se zastavil, vypil flakónek rychlosti a pak se rozběhl do dáli, aby se tam dostal ještě před úsvitem. Když běžel přes kostičkovitý terén, viděl, jak se světla vesnice přibližují, přičemž temnota znemožňovala sledovat okolí. Ach, ne, díra v zemi. Gameknight se rychle zastavil a jen těsně se vyhnul pádu do dutiny, kde by jistě utrpěl nějaké zranění. Trochu zpomalil a pokračoval s větší obezřetností, aby se vyhnul všem dutinám a trhlinám v tomto světě.
21
Mark Cheverton: Overworld útočí
To je ale zajímavá mapa. Nebylo to podobné ničemu, co kdy viděl. Vesnice se vynořila, jakmile vystoupil na další kopec. Byla to standardní vesnice s plodinami hned vedle studně, malé stavby obklopovaly pole a větší budovy vyplňovaly periférii. Kamenné budovy, které připomínaly hrady, s vysokou, dvoupatrovou věží vypínající se nad ostatními stavbami, se nacházely rozprostřené mezi dřevěnými domy. A samozřejmě tam bylo asi dvacet vesničanů. Většina z nich se schovávala, protože byla tma, a noční doba byla dobou příšer. Ty se nacházely po celé vesnici: pavouci, kostlivci, zombíci a občasní endermanové. Zombíci se mačkali před mnoha domy, rozpřahovali před nimi své zelené hnilobné paže, a jejich potrhané šaty se jako vždycky sotva držely na rozkládajících se tělech. Bušili na dřevěné dveře ve snaze je prorazit a pozřít ty, co se skrývají uvnitř, nebo chytit bláhového vesničana, který by se mohl procházet venku. Pavouci také číhali. Jejich baňatá těla se kymácela ze strany na stranu, zatímco osm chlupatých nohou cupitalo po zemi, a mnohočetnými rudými očky zírali do všech směrů. Kostlivci postávali v pozadí, každý vybaven lukem s šípem a měsíční svit jasně ozařoval jejich kostěné postavy. Ale nejhorší byli endermanové. Tito vysocí, temní a vytáhlí tvorové byli výtvorem nočních můr. Se svou schopností teleportovat se z místa na místo byli v bitvě hrozivým nepřítelem a jen těžko se dali zabít. Se svýma dlouhýma rukama měli silnou ránu, která dokázala napáchat škodu i na těch nejvyztuženějších zbrojích. Nejhorší na nich ovšem byly jejich žhnoucí oči, široké a neustále planoucí hněvem, a jejich maniakální smích přinášející
22
Kapitola 2
Server
hrůzu nešťastné duši, která se ocitne v dostatečné blízkosti, aby jej zaslechla. Tato monstra právě teď postávala na okraji vesnice, jako by uzavírala okruh a znemožňovala únik. Gameknight se rozběhl k jedné budově a prolomil kvádr ve výšce hlavy, což umožnilo kostlivcům snadno střílet dovnitř stavby. Kostěná bílá stvůra využila odhaleného prostoru a jala se střílet do budovy. Nakonec zabila vesničanku uvnitř. Gameknight se usmál. Přesunul se k jiné budově, proběhl kolem skupiny zombíků a svým diamantovým krumpáčem prorazil dveře. Zombíci okamžitě vrazili do domu, kde zaútočili na tamní obyvatele. Na kostkaté vesničany útočili pařáty, bezbranným NPCéčkům uštědřovali ránu za ránou, dokud se jejich oběti neproměnily a nestaly se z nich rovněž hroziví démoni, vesničtí zombíkové. Své dlouhé nosy teď měli zelenavě hnědé, paže se jim konečně uvolnily a natáhly před sebe. Jejich nové, sténavé hlasy se přidaly do kakofonie bitvy. Gameknight se zasmál. Tohle byla legrace, když předhodil NPCéčka jako potravu mobům, zatímco on utíkal příliš rychle, než aby ho příšery chytily, nicméně zábava se bohužel chýlila ke konci. Gameknight viděl, že slunce začíná ukazovat svou jasnou čtvercovou tvář, jak vyvstávalo na východě nad obzor, a zem se prosvětlovala, dokud zombíky a kostlivce nezachvátily plameny a endermanové a creeperové nezmizeli v kopcích. Nyní bylo načase prohledat vesnici a ukrást cokoliv, co mělo hodnotu. Přesouval se z budovy do budovy, pátral po truhlách a pokladech, odstrkoval a procházel kolem hloupých vesničanů, kteří se zdáli být všude s rukama trvale založenýma na hrudi. Objevil nějaké železo v kovárně a také pecen chleba, ale o moc víc ne. Tahle vesnice nestojí za nic, pomyslel si v duchu.
23
Mark Cheverton: Overworld útočí
Pak se přesunul do stavby ve středu vesnice připomínající hrad, kde našel prázdnou truhlu a nechal tam svůj očarovaný luk pro případ, že ho bude potřebovat později. Poté dům opustil a šel zpět k místu, kde se narodil, k vodopádu a útesu. Náhle v reálném životě pocítil žízeň. Natáhl se proto přes sklepní stůl a uchopil plechovku sody. Přiložil si ji k ústům a se zakloněnou hlavou vyzunkl poslední doušky sladké dobroty. Rozhlédl se po sklepení. Kolem něj se nacházely výtvory jeho otce, téměř bez výjimky samé nezdary: automatický otvírák na sklenice kečupu, který měl ve zvyku ulomit hrdlo láhve, 3D tiskárna, která tiskla použitou rozteklou lékořici, držák na iPod, který se připevnil na brýle, takže člověk mohl chodit a zároveň sledovat videa. Prakticky všechny z těchto věcí byly k smíchu a dělaly něco jiného, než dělat měly. Nicméně jeho poslední výtvor, 3D digitalizační paprsek, zařízení, jež dokázalo pořídit 3D obraz skutečného předmětu a nahrát jej do jakéhokoliv počítačového softwaru, který jste měli v tu chvíli zapnutý, vykazoval jisté známky příslibu. Seshora sem dolehly zvuky, jeho otec nejspíš dorazil domů. Hrál na jeho počítači, který byl připojen k digitalizéru, a on věděl, že jej nemá používat. Počítač měl v sobě úžasný urychlovač přehrávání videí, hodně RAMek a několikanásobný procesor, díky čemuž vypadal Minecraft skutečně parádně a běžel značně rychle, ale on jej musel vypnout, než bude přistižen. Jakmile uklidil stůl, Gameknight hodil prázdnou plechovku sody směrem k odpadkovému koši, ale úplně minul. Netrápilo ho to; někdo jiný to sebere. Plechovka odskočila od okraje koše se zvonivým zaduněním, odrazila se od zdi a poté trefila šroubovák, který byl zavěšen na kraji otcova ponku. Jako ve zpomaleném
24
Kapitola 2
Server
pohybu se šroubovák naklonil, přepadl přes hranu stolu a padal rovnou na zem. Přistál přímo na elektronickém ovladači otcova digitalizéru. Jasné žluté světlo vyskočilo ze změti drátů a elektrických komponentů a vzduch naplnil pach spálené izolace. Do vzduchu vylétly další jiskry, čímž světla ve sklepení trochu pohasla, jak se digitalizér zapnul. Všechno jako by se odehrálo ve zpomaleném záběru: plechovka letící vzduchem a šroubovák padající na elektroniku. Celá scéna se mu přehrála v mozku jako nekvalitní video na YouTube. Doufám, že jsem nic nezničil, pomyslel si Gameknight, ale když se chystal vstát a zkontrolovat elektroniku, vzduch začalo naplňovat hluboké hučení. Se zvukem blížícího se roje rozzuřených včel se digitalizér připomínající zbraň vystřelující smrtící paprsky žlutě rozzářil. Než mohl Gameknight999 vstát a vypnout jej, vyšlehl z něj bílý paprsek světla a střelil ho do hrudi. Po těle mu přejel brnivý pocit, z něhož cítil spalující horko a ledový chlad zároveň. Pak se věci začaly otáčet kolem dokola, jako by zbytek pokoje spolklo tornádo a Gameknight stál nehnutě v jeho středu. Obklopilo ho jasně bílé světlo, a zatímco se místnost otáčela, záře mu spalovala oči a způsobovala mu brnění kůže. Nejprve se zdálo, že oslepující světlo vyplňuje všechny kouty jeho mysli planoucí zuřivostí, ale pak ho začalo stahovat, přitahovat jej ke zdroji jako výlevka stahuje vodu do stinných trubek. Gameknight se cítil, jako by byl vytrhnut ze svého těla a tažen někam skrz světlo. Jeho samotná podstata byla jaksi vysáta z fyzického světa. A pak, jak se propadal do bezvědomí, před Gameknightem999 začalo vše tmavnout. Ještě předtím, než ho vědomí opustilo, by ale mohl přísahat, že slyšel zvuky zvířat: kuřata, krávy a prasata… a jéje.
25
Kapitola 3
Minecraft Gameknight se pomalu probudil. Mysl měl zamlženou, jako by samotná skutečnost splynula s mizejícím snem. Když otevřel jedno i druhé oko, byl přivítán jasným sluncem a zářivě modrou oblohou, po níž se proháněly zvláštní mráčky. Jak je tohle možný? Byl ve sklepení nebo si aspoň myslel, že je. Možná ho našli rodiče a odvezli do nemocnice. Díval se snad z okna nemocničního pokoje a pozoroval venkovní oblohu? Zavřel oči, přesunul svou ruku k obličeji a promasíroval si hlavu. Setrvalá ozvěna bolesti hlavy narážela uvnitř jeho lebky. Jeho ruce na obličeji mu přinášely zvláštní pocit, hranatý a hrubý. Co se to děje? Za jeho zády se vynořila kráva, která zabučela. Gameknight se rychle postavil, otočil a stanul tváří v tvář zvířeti. Hranatá hlava zvířete byla ve výšce jeho hrudi. Kráva začenichala a znovu zabučela. Gameknight krávu odstrčil a opět se rozhlédl kolem. Poblíž se nacházel les s hranatými stromy, které znal až příliš dobře. Za ním byl vysoký vodopád, který vytékal z vysokého převisu, jenž vypadal zvláštně povědomě. U jeho paty byla hluboká díra, do které se voda vlévala. Poblíž byl vysoký travnatý kopec s tu a tam vyvstávajícími hranatými kvádry kamene. To nemůže být pravda, pomyslel si. Gameknight rychle vystoupal na kopec, aby měl lepší rozhled kolem. V dálce na východě viděl les, čtvercové listí zpočátku rostlo ve velkých odstupech a skrz baldachýn vykukovala zelená
26
Kapitola 3
Minecraft
tráva, ale pak les houstl, až dokud se větve a listnaté kvádry téměř nedotýkaly a netiskly k sobě jako v ochraně před nějakým obřím predátorem. To není možný. Na jihu mohl vidět rozprostírající se zasněžený bióm, který pokrýval pláně za vodopádem a vysokým výchozem. Bílý sníh byl jasný a v kontrastu ke svěží zeleni travnaté pláně vypadal jako bílá poleva na narozeninovém dortu. Nebo je? pomyslel si a do koutů jeho mysli se mu začínala zažírat panika. Směrem na sever mohl Gameknight spatřit další zvláštní vysokou horu, z jejíhož vrcholku trčel horizontální výběžek a překlápěl se do prázdného prostoru. Z jeho stropu visely dolů dlouhé sloupy kamene. Připomněly mu monstrózní zuby. Celá hora vypadala jako dokořán rozevřená tlama nějaké obří prehistorické šelmy, ale většina zajímavých rysů se nacházela až za ní. Byla to vesnice, jejíž svažité střechy byly v dálce jen stěží viditelné. Jak je to možný? Když se podíval k západu, Gameknight viděl čtvercové žluté slunce razící si neohroženě svou cestu k horizontu. Jeho pohyb byl téměř neznatelný, ale přesto věděl, že se pohybuje. Při pohledu vzhůru viděl, jak mráčky pomalu plují po obloze. Všechny ty hranaté chomáče vlhkosti se pohybovaly stejnou rychlostí, všechny ve stejném směru, od východu na západ. Je to pravda? Byl uvnitř Minecraftu. Ale jak je to možné? Vzpomínal si, že hrál týmovou hru hráč proti hráči a pak vstoupil do nového serveru, o kterém tolik slýchal. Předtím se narodil u vodopádu… Když se otočil, zíral na zvláštní vodopád, který vytékal z vysokého
27
Mark Cheverton: Overworld útočí
kamenitého útesu. To nemůže být pravda. Pak zastřelil ty zelenáče a poté vyplenil vesnici. Když se otočil, zíral na vesnici, stejnou, ve které byl na serveru. Jak je tohle možný? A pak mu do mysli vystřelila vzpomínka, elektrické bzučení techniky a konečně výbuch jasného bílého světla… digitalizér jeho otce. Už to slyšel dříve, bzučivý zvuk, když jeho otec prováděl své experimenty v začernalých brýlích, aby si chránil oči. Digitalizér. Nějakým způsobem spustil digitalizér a ten ho vtáhnul do softwaru, který běžel na jeho počítači: do Minecraftu. Byl uvnitř Minecraftu! Je to sen? Je to skutečné? Hranatýma rukama se dotkl obličeje, který byl na dotek pevný. Svýma pahýlovitýma nohama zašlapal po zemi; ta se také zdála skutečná. Seběhl z kopce a stanul u paty vysokého útesu, dopadající voda nedaleko měnila vzduch na mlhu a jeho obklopila jemným pláštěm vlhkosti. Vlhkost… cítím, jak mi vlhne kůže! To je úžasný; vypadá to realisticky. Právě v tu chvíli Gameknight uslyšel známý klapavý zvuk, jako kastaněty spojené se sténavým zvukem dřeva praskajícím pod přílišným náporem. Otočil se kolem sebe a zjistil, že se ocitl tváří v tvář obrovskému pavoukovi, jenž se k němu blížil. Jeho černé chlupaté nohy kmitaly ve staccatovém tempu, jak kráčel přes travnatý pahorek, a mnohočetná rudá očka jej hladově pozorovala. Projel jím strach jako elektrická rána, ale rychle jej zapudil pocitem zvědavosti. Zatím nikdy nespatřil na pavoukovi tolik detailů; všechny jednotlivé černé chlupy na jeho těle se pohybovaly jakoby vlastní vůlí, pavoukovy planoucí oči zíraly do všech směrů zároveň, zatímco jeho hranaté břicho se houpalo s každým krokem sem a tam. Jeho monitor s rozlišením 1080p očividně
28
Kapitola 3
Minecraft
nebyl dost kvalitní, aby rozeznal všechny reálné věci. Na konci každé nohy mohl vidět malé vícehranné drápy, které vypadaly jako nějaká barbarská zbraň z World of Warcraft. Gameknight se naklonil vpřed a snažil se blíž prozkoumat oči, jež zářily, jako by je sytil oheň zevnitř. Sek, prásk. Jedna z chlupatých nohou vystřelila a zasáhla Gameknighta. Dráp jej škrábl přes hrudník a rozřízl mu tričko, ostrá špička si našla kůži pod ním. Tělem mu vystřelila bolest. Prásk… cvak, cvak, cvak. Pavouk zaútočil znova, tentokrát na jeho nohu, a odhodil ho pryč. Další bolest. Tohle bylo skutečné, žádná hra. Musel se odsud dostat! Pavouk vyskočil vpřed a pokoušel se skočit na svou oběť. Jeho nohy s drápy sekaly do všech směrů. Gameknight cítil, jak mu jedna z nich prosvištěla nad hlavou, závan vyvolaný ostrým spárem mu ovanul obličej. Tělo mu zachvátila panika a strach a on se odkulil na stranu, díky čemuž se těsně vyhnul tomu, aby byl rozdrcen krychlovitým monstrem. Nemohl tu zůstat, musel něco podniknout, jinak zemře. Gameknight vstal, obrátil se a rozběhl se pryč. Pavouk znovu vyrazil, ale těsně minul, zlovolný dráp jen prořízl zadní stranu jeho košile a o chlup minul kůži. Zkušenost mu velela, že pavouci jsou rychlí, ale on byl rychlejší, když sprintoval. A tak se dal do sprintu; obrovská chlupatá černá příšera s mnoha očima mu byla v patách. Do okolí se nesly hrozivé klapající zvuky, jak jej pavouk sledoval. Neměl zbraně, nic, čím by mohl bojovat, pouze svou zkušenost a důvtip. Co by měl dělat?
29
