František David Krch, Hana Drábková

Současné změny životního stylu a duševní zdraví české mládeže František David Krch, Hana Drábková

 František David Krch, Hana Drábková

Published in March 1999 by:

OPEN SOCIETY INSTITUTE CENTER FOR PUBLISHING DEVELOPMENT ELECTRONIC PUBLISHING PROGRAM

Open Society Institute Center for Publishing Development Electronic Publishing Program Október 6. u. 12 H-1051 Budapest Hungary www.osi.hu/ep

This work was prepared under financial support from the Research Support Scheme of the Open Society Support Foundation.

Research Support Scheme Bartolomějská 11 110 00 Praha 1 Czech Republic www.rss.cz

The digitization of this report was supported by the Electronic Publishing Development Program and the Higher Education Support Program of the Open Society Institute Budapest.

Digitization & conversion to PDF by:

Virtus Libínská 1 150 00 Praha 5 Czech Republic www.virtus.cz

The information published in this work is the sole responsibility of the author and should not be construed as representing the views of the Open Society Institute. The Open Society Institute takes no responsibility for the accuracy and correctness of the content of this work. Any comments related to the contents of this work should be directed to the author. All rights reserved. No part of this work may be reproduced, in any form or by any means without permission in writing from the author.

Contents Úvod .......................................................................................................................................................................1 1. Vztah ke společnosti - sociální postoje ...............................................................................................................5 2. Vztah k vlastní osobě........................................................................................................................................13 3. Vztah k hodnotám.............................................................................................................................................15 4. Volný čas ..........................................................................................................................................................17 5. Rodinné, přátelské a partnerské vztahy ............................................................................................................19 6. Tělesné charakteristiky, vztah ke svému tělu....................................................................................................26 7. Výživa, jídelní postoje a zvyklosti....................................................................................................................30 8. Zdravotní a psychické problémy.......................................................................................................................35 9. Poruchy příjmu potravy ....................................................................................................................................38 10. Kouření cigaret a alkohol - postoje, konzumace.............................................................................................40 11. Jiné psychoaktivní látky - postoje, konzumace...............................................................................................45 Závěr.....................................................................................................................................................................48 Literatura ..............................................................................................................................................................50

1

Úvod

Úvod V rámci současných sociálních, ekonomických, technických a politických změn získává obzvláštní význam životní styl, jako individuální a kolektivní výraz podobnosti a odlišnosti v sociálním chování (Bourdieu 1984, Giddens 1991). Životní styl představuje vzor sociálních praktik, které skýtají hmotný předobraz osobní identity (Giddens, 1991). Tyto praktiky zahrnují styl oblékání, stravování, práce, trávení volného času a jsou relativně otevřené změnám v pokročilých společnostech, kde se lidé rychleji adaptují na nové podmínky a zájmy. Ve vyspělé společnosti charakterizované vysokou mírou osobního rozhodování mohou hrát životní styly rozhodující roli při určování zdravotního stavu a předpokládané délky života. Toto rozhodování však není jednoduché, protože v současné společnosti jsou jedinci konfrontováni s rozmanitými možnostmi výběru a současně jsou stále ve své volbě určováni reálnými životními možnostmi. Životní styl je založen na souhře voleb a možností, s výběrem jako nejdůležitější proměnnou. Rozhodnutí o kouření, pití alkoholu a tělesném cvičení záleží především na jedinci, i když společenské normy, socioekonomické zdroje a skupinové tlaky jsou velmi důležité. Zdraví se stává předností - něčím, co vytváří jedinec. Ve vznikající postmoderní společnosti zažívají tradiční autority včetně medicíny úpadek postavení a lidé jsou více ponecháni svému osobnímu rozhodnutí o způsobu zdravotní péče. K destabilizaci životního stylu přispívá větší flexibilita života a myšlení v moderních společnostech, kde je tato destabilizace vnímána spíše pozitivně. Jako vývoj přinášející pocit, že každý ve společnosti má možnost a měl by „vylepšovat" svůj životní styl bez ohledu na věk a sociální původ. Podle Bourdieuea (1984) tento vývoj spočívá v expanzi a legitimizaci životního stylu vyšší střední třídy a jeho hlavní důraz je především v péči o tělo. Jak vysvětluje Shilling (1993), v podmínkách moderní společnosti se tělo stává zvýšeně důležitým pro pocit sebe sama, který je přetvářen volbami životních stylů. Někteří lidé však mají větší možnosti a zdroje k naplnění svých rozhodnutí a výběru, pokud jde o realizaci svých zájmů, přání i uspokojení potřeb. Možnost tak omezuje výběr životního stylu. Samotný výběr je však determinován i minulou zkušeností a úrovní realizace individua v určitých sociálních a ekonomických podmínkách. Bourdieu uvádí, že nezávislost nepřichází bez sociálních podmínek nezávislosti. Různé společenské vrstvy preferují různé cesty ke zdraví s ohledem na kvalitu, rozsah a odlišnost zdravých životních stylů. Ekonomicky méně rozvinuté země mají jednak menší (odlišné) možnosti k realizaci určitého životního stylu, jednak jejich konzum může sledovat uspokojení odlišných aktuálních potřeb a vyplývat z odlišné sebepercepce a sociální zkušenosti. V případě rychlých sociálních změn tak může dojít k větší diverzifikaci životního stylu u různých vrstev obyvatelstva s ohledem na věk, vzdělání a ekonomickou situaci než je tomu běžné ve stabilních moderních společnostech. Přijetí a ztotožnění se s určitým životním stylem může být v tomto rozporuplném sociálním kontextu vyhrocenější a spojené s odlišnými atributy. Individuální výběr může být často jen deklarativní (výběr neodpovídá podmínkám, ale ani skutečné vzory chování neodpovídají výběru), nebo může nabývat extrémních poloh (potřeba zdůraznit odlišnost, přiblížit se nereálnému standardu, bránit se apod.). Pro transformující se tzv. postkomunistické země je příznačná nesouměrnost probíhajících politických, sociálních, kulturních a ekonomických změn, kdy výběr, určovaný kulturními vzory, informacemi a nabídkou trhu, nemusí odpovídat životním možnostem limitovaným ekonomickou situací a dosavadní životní zkušeností velké části obyvatelstva, která se nemusí stačit těmto změnám adaptovat. Výsledkem může být zpochybnění tohoto výběru („to není pro nás“), pocit ohrožení a odpor ke změně glorifikující uzavřenost společenství a tradiční hodnoty. Samotná otázka výběru, který může být v tomto kontextu nejistý, a tedy ohrožující, může být zpochybňována ve prospěch zdůraznění významu podmínek. Tento přístup navíc koresponduje s tradičními postoji a dominující zkušeností většiny obyvatelstva v posledních desetiletích, kdy možnost osobní volby byla nejenom potlačována, ale i zpochybňována. Větší důraz na osobní výběr při volbě životního stylu, vyšší úroveň prokazované spoluúčasti (volný čas, racionální výživa, alkohol, kouření ...) proto pokládáme za dobrý ukazatel pozitivní adaptace standardům moderní společnosti nebo tak často zmiňované tzv. westernalizace.

2

Úvod

Rychlost kulturních a sociálních změn v České Republice pravděpodobně výrazněji než v tzv. západních zemích předstihuje přirozený generační posun v řadě zásadních životních postojů, generačních zkušeností a návyků, které limitují životní možnosti a výběr. Dosavadní sociální hodnoty a standardy jsou často netrpělivě odmítány a pro nové ještě chybí nejenom podmínky, ale zejména pak odpovídající, diferencované a přístupné vzory s jasnější strukturou. Výsledkem může být zdání, že „všechno je možné" (případně, že nic není možné) nebo netrpělivá snaha rychle se přiblížit novému životnímu stylu, zaměřená především na některé jeho vnější a snadno dostupné znaky. V určitém období a u určitých populačních skupin tak může nabývat nebezpečných variant (například rychle se zvyšující incidence toxikománie nebo poruchy příjmu potravy). K identifikaci s nevhodnými vzory postojů a chování může přispívat i destabilizace stávajících norem a hodnot a s tím spojený stres a nejistota promítající se do osobního, rodinného i sociálního života. Tato „překotná westernalizace“ může mít nejen řadu sociálně patologických konotací, ale zejména pak může snižovat význam nezbytnosti orientace na pozitivní znaky moderní, demokratické a otevřené společnosti. Dospívání je tradičně vnímáno jako období formování vlastní identity v kontextu existující sociální reality. Tyto procesy vymezování a definování vlastního „Já", změny životní orientace, aktualizace nových potřeb a adaptace na každodenní život dospívajících mohou být analyzovány na různých úrovních, různým způsobem a v různém kontextu. Strukturu studie a výzkumné nástroje jsme se snažili zvolit tak, aby komplexně postihovaly danou problémovou oblast a umožňovaly její diferencovaný popis. Vzorek a metoda Česká Republika má 10,5 milionů obyvatel, z nichž je 842 000 obyvatel , tj. 7,9% ve věku od 14 do 19 let. Podle údajů Českého stat. úřadu je v Praze (31.12.1995) 106 271 dospívajících ve věku 14 - 19 let, tj. 8 % celkové populace, v okresu České Budějovice (1.1.1996) je v tomto věku 8 176 osob, tj. 8,2%. Tato věková proporce se přirozeně může měnit. V daném případě odráží určitou nerovnoměrnost populačního vývoje v Česko-slovensku, zejména období „baby-boomu“ v letech 1973 až 1977. Na skladbě sledovaného vzorku se projevilo i prodloužení povinné školní docházky na devět let, které proběhlo v roce 1996. Z tohoto důvodu jsou ve sledovaném vzorku proporčně méně zastoupeni studenti prvních ročníků, tj. v nejnižším věkovém pásmu z rozmezí mezi 15 a 19 lety. Životní styl české mládeže, její postoje a chování jsme sledovali za pomoci dotazníku administrovaného na pražských a budějovických gymnáziích, středních a učňovských školách. Celkem bylo distribuováno 1296 dotazníků. Po vyloučení 43 nevalidních nebo neúplných dotazníků jsme získali 1253 dotazníků (návratnost 96,7 %), které byly zpracovány. V proporci k počtu obyvatel České Republiky jsme získali údaje od 0,15% všech dospívajících v tomto věku. České Budějovice byly vybrány jako reprezentant poměrně sociálně stabilní mimopražské a venkovské populace s agrikultur. tradicí a poměrně malou migrací. Velkoměstská populace bývá oproti venkovské často pokládána za přístupnější (otevřenější) vnějším vlivům a změnám, ale současně i za ohroženější z hlediska výskytu možných sociálně patologických jevů. Předpokládali jsme, že ve školách v Českých Budějovicích studují žáci především z jihočeského regionu. Poměr škol v Praze a Budějovicích byl zvolen 2 : 1. 839 respondentů (67%) bylo z Prahy, 414 (33%) z Budějovic. Při výběru respondentů jsme se snažili dodržet reálnou proporci návštěvnosti jednotlivých typů škol. Typ školy (druh studia) jsme považovali za jednu z možných společensko-ekonomických proměnných odrážejících životní podmínky (vzdělanost, sociální prestiž, rodinné zázemí, kupní síla apod.) dospívajících. Základních poměr při výběru škol (gymnázia, SŠ, OUŠ) byl zvolen 1 : 2 : 2. Školy byly vybrány ze seznamu škol počítačem na základě náhodného výběru čísel. V Praze bylo vybráno jedno státní a jedno soukromé gymnázium, SŠ chemická, stavební, zdravotní a obchodní akademie, SOU elektrotechnická, zpracování masa a potravin, strojírenské a zdravotní. V Budějovicích bylo vybráno státní gymnázium, SŠ zemědělská a ISŠ technická, SOU stavební a Středisko prakt. vyučování - obor kadeřnictví. Poměr respondentů studujících na jednotlivých typech škol (22,3% respondentů studovalo na gymnáziu, 34,2% na SŠ a 43,5 na SOU) zhruba

Úvod

3

odpovídal poměru studujících na gymnáziích, SŠ a SOU v Praze (24,3% : 42 % : 33,7%) a v Budějovicích (22,4% : 33,9% : 43,7%) v roce 1996 (údaje Státní statistický úřad). Sledovaný vzorek byl poměrně vyvážený pokud jde o pohlaví respondentů. Zpracovali jsme data od 614 mužů (49% respondentů) a 639 žen (51%). Průměrný věk sledovaného souboru byl 16,4 roku v intervalu 14 - 20 let. 1209 respondentů bylo svobodných, jeden chlapec byl ženatý, jedna dívka vdaná, jeden chlapec rozvedený. 26 respondentů (2.1%) žilo s partnerem. Více než 90% respondentů žilo společně se svými rodiči (častěji v Praze, než v Budějovicích), 3.3% na koleji a téměř 2% s přítelem (spolužákem) v bytě. 936 respondentů (76,5%) uvedlo že je bez vyznání, římskokatolické vyznání uvedlo 16,1%, evangelické 1,6%, 0,3% židovské, 0,7% buddhistické, zbytek jiné vyznání. Pokud jde o vyznání, nebyl mezi chlapci a dívkami, ani jednotlivými typy škol zjištěn statisticky významný rozdíl. V Budějovicích bylo statisticky významně více katolíků a v Praze naopak více respondentů bez vyznání. Tab. č. 1 - Základní charakteristiky sledovaného souboru Gymnázium

S.Š

SOU

Celkem

Praha

N

N

N

N

muži

80

136

231

447

ženy

111

159

122

392

celkem

191

295

353

839

Muži

44

40

83

167

ženy

45

93

109

247

celkem

89

133

192

414

České Budějovice

Dotazníky byly administrovány vyškolenými tazateli (studenty) v průběhu září až října 1996. Všechny vybrané školy byly nejprve telefonicky kontaktovány a potom navštíveny tazatelem, který předal vedení školy vysvětlují dopis a domluvil si plán výzkumu. Dvě vybrané pražské učňovské školy již neexistovaly a v jedné z dalších nesouhlasilo vedení školy s realizací výzkumu. Byl proto udělán náhradní výběr, stejně tak jako v případě jedné SŠ, kde bylo málo žáků. V každém ročníku byla náhodně vybrána jedna třída, na několika školách však chyběly první ročníky nebo byla jen jedna třída. Na čtyřech středních a učňovských školách byly dotazníky administrovány ve dvou třídách v ročníku pro malý počet žáků ve třídě. Dotazníky byly administrovány hromadně v rámci jedné školní hodiny. Všechny vyplněné dotazníky byly bezprostředně kontrolovány tazateli a ještě znovu v průběhu prvního uložení dat. Další kontrola dat proběhla v rámci jejich druhého (kontrolního) uložení a analýzy dat (1997). Jako neúplné dotazníky byly vyloučeny ty, kde chyběly základní údaje o respondentovi (věk, pohlaví, výška, váha) nebo nebylo vyplněno souvisle několik stran dotazníku. Vyřazeny byly i dotazníky s větším počtem zjevně nesmyslných odpovědí. Administrovaný dotazník (viz. příloha č. 1) obsahoval následující metody: Social Life Feeling Scales (Schuessler Scales - zkrácená verze), Self-Esteem Scale (Rosenberg - 10 položková verze), Eating Attitudes Test (EAT-26), California F-Scales (Autoritarian Personality, Formula 45/40), CageScale (WHO), EBSS-Scale (Weight control), General Health Questionnaire (GHQ 28) a otázky zaměřené na základní sociodemografické proměnné. Dále byl doplněn o položky týkající se výběru jídel, hodnotové orientace, volného času, konzumace návykových látek, postojů k drogám, sexuálního a rodinného život. Celkem obsahoval 200 položek, kdy respondent volil mezi dvěma a více alternativami. Poslední položka byla zaměřena na zhodnocení výzkumu a dotazníku.

4

Úvod

Ze 66 položek Social Life Scale bylo zařazeno 12 položek (odpověď typu souhlasí x nesouhlasí) zaměřených na míru vnitřně vnímané (očekávané) závislosti na okolí a spol. událostech, 8 položek zaměřených na důvěru (nedůvěru) k okolí, 7 na politickou participaci (nakolik hodnotí potřebnou a účinnou participaci na polit. životě), 8 na spokojenost se současnými životními podmínkami ("optimismus"), 12 položek zaměřených na předpověď jak se může dále vyvíjet kvalita života dotazovaného, 5 položek zaměřených na to, jak hodnotí své osobní možnosti dosáhnout ekonomického bohatství. S ohledem na věk respondentů a časové možnosti byly vyřazeny škály zaměřené na spokojenost se zaměstnáním a politickou deziluzi (celkem 16 položek ze 66). California F-Scale (Adorno a kol., 1950) je stále často užívanou validní metodou (Meleon, 1993) zaměřenou na autoritativní tendence a konzervatismus. 29 různých tvrzení (položek) je hodnoceno na šestibodové škále (silně souhlasí - 7 až silně nesouhlasí - 1). Kromě celkového F skóru lze ještě diferencovat výsledky do devíti dílčích škál (konzervatismus, submisivita vůči autoritám, agresivita a opovržení ve vztahu k menšinám, cizincům a zvláštnostem, pověrčivost apod.). Jejich vnitřní konzistence však není příliš vysoká (Hartmann, 1977). 10 položková Rosenbergova Self-Esteem Scale (1965) je často užívaným nástrojem hodnocení obecné úrovně sebevědomí umožňující postihnout jak pozitivní (5 položek), tak negativní (5 položek) sebehodnocení (sebekoncepci) respondentů, kteří na čtyřbodové škále hodnotí nakolik mají k sobě kladný postoj nebo výhrady. Gardnerův Test jídelních postojů (EAT-26) obsahuje 26 položek citlivých na aktuální jídelní postoje a chování ve směru dodržování redukčních diet nebo naopak pocitu ztráty kontroly (bulimie) a kontroly jídelního chování (orální kontrola). Celkový skór ukazuje na narušené jídelní postoje ve směru poruch příjmu potravy. EBSS-Scale (Rathner, 1992) obsahuje 7 sedmibodových škál (nikdy až více než jednou denně) zaměřených na záchvaty přejídání a na nepřiměřenou kontrolu tělesné hmotnosti v posledních třech měsících (držení diet, cvičení, léky na zhubnutí, úmyslné zvracení, projímadla a diuretika užívaná jen ke kontrole tělesné hmotnosti). Goldbergův (Goldberg & Hillier, 1979) Dotazník obecného zdraví (GHG-28) představuje zkrácenou verzi GHQ-60, která je často užívána v populačních studiích. Tvoří ji čtyři škály zaměřené na somatické symptomy, úzkostnost a nespavost, sociální dysfunkci a známky deprese. Podobně populární screeningovou metodou je i CAGE dotazník (Ewing, 1984) sloužící k posouzení závislosti na alkoholu, respektive subjektivně pociťované problémy s jeho užíváním, který obsahuje jen 4 položky. U uvedených metod (nebyly standardizovány pro naši populaci) byl proveden jejich dvojitý překlad, který byl ještě prověřen v předvýzkumu. V případě GHQ 28 jsme využili překladu Psychiatrického centra Praha (Škoda, 1994) K testování rozdílu mezi skupinami respondentů bylo užito párového testu a Pearsonova chí kvadrát testu (hladiny významnosti .01, .05). Vzhledem k rozdílnému zastoupení mužů a žen u některých sledovaných skupin (Praha x ČB, typ školy) byly výsledky testovány vždy s ohledem na pohlaví respondentů. Výsledky Vzhledem k velkému množství dat, jejichž mechanická interpretace může být zavádějící a pro přehlednost zprávy jsou uvedeny jen základní a statisticky významné výsledky nejlépe charakterizující sledovaný soubor dospívajících. Celkové N je 1253 osob, 614 mužů a 639 dívek. Výsledky jsou hodnoceny s ohledem na pohlaví, místo bydliště a typ studia respondentů. Aby nedošlo ke zkreslení výsledků s ohledem na různé zastoupení mužů a žen v Praze, Budějovicích a na různých typech škol, je toto kritérium při prezentaci některých výsledků (je-li významný rozdíl mezi muži a ženami) zohledněno. Muži a ženy se nelišili ve svém průměrné věku. Pražští studenti (muži i ženy) byli však v průměru starší (16.4; 16.2 roku) než studenti v Českých Budějovicích a studenti gymnázia (jen muži) byli mladší než studenti SŠ a SOU.

1. Vztah ke společnosti - sociální postoje

5

1. Vztah ke společnosti - sociální postoje Autoritářské tendence a konzervatismus bývají považovány za významný indikátor prodemokratických změn společnosti, ke kterým se od r. 1989 hlásí i Česká republika. I když je otázkou nakolik se tyto postoje promítají do skutečného života společnosti, jsou výrazem společenské a politické tradice posledních desetiletí (uzavřenost nebo otevřenost vnějším vlivům, rigidita nebo diferencovanost postojů apod.) a mnohem lépe než oficiální proklamace nebo odpovědi na přímou otázku ukazují skutečnou připravenost společnosti demokratickým změnám na občanské úrovni. Protože současné změny v postkomunistických zemích jsou na politické rovině spojovány s prodemokratickými změnami ve společnosti, rozhodli jsme se zařadit do test. baterie California Fscale (Form 45/40), která je navíc často užívanou komparativní metodou u kulturních studií nebo studií zabývajících se sociální stratifikací. Úroveň autoritářství u studentů bývá uváděna nižší než u ostatní populace. Jako autoritářské mohou být nazývány skupiny, které mají F skór vyšší než 4,5 (skupiny, které podporují antidemokratické a profašistické tendence). U obecná populace v západní Evropě a USA bývá uváděn F skór okolo středu škály (3,5 - 4,5), nižší skáry než 3,5 bývají nazývány antiautoritářskými (J.D. Meloen, 1993). Vysoký F skór vyjadřuje orientaci na autoritu, rigidní konvenčnost a netoleranci. Opačný extrém pak otevřený pohled na svět a citlivost pro sociální realitu jako vyvíjející se jev. Tyto postoje se projevují i ve vztahu rodič-dítě, ve vztahu k morální a náboženské ideologii a hierarchii moci. V tabulkách 2. až 4. je uveden průměrný F skór a některé průměrné skóry (celkový skór dělený počtem položek - 6 bodů, tj. silný souhlas s určitým tvrzením představuje maximum) dílčích škál, které jsou řazeny v tomto pořadí: konzervatismus, agres. postoje vůči menšinám, cizincům a zvláštnostem (xenofobie), pověrčivost a ztotožnění se s postojem síly (pozice síly). V dolní části tabulky jsou uvedeny počty a procenta respondentů s nízkým, středním a vysokým (kritickým) celkovým F skórem. Statisticky významné rozdíly jsou vyznačeny (* p .05, ** .01). V tabulce č. 2 jsou srovnány výsledky s ohledem na pohlaví respondentů, v tab. č. 3 s ohledem na místo bydliště a v tab. č. 4. s ohledem na typ studia. Tab. č. 2 - F-Scale (autoritářské tendence), srovnání muži x ženy Muži

Ženy

Prům.

SD

Prům.

SD

F Skór

4.8

0.69

4.8

0.62

Konzervatismus

4.9

0.97

4.8

0.80

xenofobie**

4.7

0.93

4.5

0.87

pověrčivost*

4.5

0.97

4.6

0.80

postoje síly**

4.5

0.96

4.3

0.89

N

%

N

%

F<3,5

25

4.1

20

3.1

F=3,5-4,5

190

30.9

227

35.5

F<4,5

399

65.0

392

61.3

Stat. významný rozdíl * .05; ** .01


6

Přestože mezi muži a ženami nebyl zjištěn výraznější rozdíl v celkové úrovni autoritářských tendencí, chlapci se v průměru více ztotožňovali s agresivnějším a méně tolerantním postojem (hodnocením, přístupem) k sociálním menšinám, zvláštnostem a cizincům a s postojem síly v řešení společenských problémů než dívky, které naopak projevovaly vyšší míru identifikace s některými sociálními předsudky a mýty (dispozice uvažovat v rigidních kategoriích, sklon k pověrčivosti a jednostrannosti v soc. postojích). Tab. č. 3 - F-Scale (autoritářské tendence), srovnání Praha - Č.B. Muži Praha (N 447)

Č.B. (N 167)

Prům.

SD

Prům.

SD

F Skór**

4.7

0.68

4.9

0.68

konzervatismus *

4.8

0.94

5.0

1.04

xenofobie**

4.6

0.92

4.9

0.91

pověrčivost

4.5

0.98

4.6

0.94

postoje síly**

4.4

0.96

4.7

0.93

N

%

N

%

F<3,5

18

4.0

7

4.2

F=3,5-4,5

154

34.5

36

21.6

F<4,5

275

61.5

124

74.3

Ženy Praha (N 392)

Č.B. (N 247)

Prům.

SD

Prům.

SD

F Skór*

4.6

0.61

4.8

0.65

konzervatismus *

4.7

0.81

4.9

0.79

xenofobie*

4.4

0.86

4.6

0.87

pověrčivost*

4.6

0.78

4.7

0.83

postoje síly

4.2

0.87

4.4

0.91

N

%

N

%

F<3,5

13

3.3

7

2.8

F=3,5-4,5

151

38.5

76

30.8

F<4,5

228

58.2

164

66.4



7

Studenti pražských škol vykazovali v průměru nižší míru autoritářských a antidemokratických tendencí. Byli méně konzervativní ve svých sociálních postojích a méně agresivní (netolerantní) v postoji k soc. menšinám a méně se ztotožňovali s autoritativním a tvrdým (nekompromismím) řešením společenských problémů než studenti z Českých Budějovic. Dívky, studentky Budějovických škol měly ještě sklon k větší rigiditě a pověrčivosti ve svých soc. postojích. Tab. č. 4 - F-Scale (autoritářské tendence), srovnání podle typu studia Muži gymnázium (N 124)

SŠ (N 176)

SOU (N 314)

Významnost

Prům.

SD

Prům.

SD

Prům.

SD

F Skór

4.4

0.64

4.7

0.63

4.9

0.68

1**,2**,3**

konzervatismu s

4.6

0.95

4.8

0.90

5.1

1.00

1* ,2**,3*

xenofobie

4.3

0.92

4.6

0.85

4.9

0.92

1**,2**,3**

pověrčivost

4.1

0.87

4.4

0.98

4.7

0.95

1**,2**,3**

postoje síly

4.1

0.97

4.5

0.88

4.6

0.96

1**,2**

N

%

N

%

N

%

F<3,5

10

8.1

6

3.4

9

2.9

F=3,5-4,5

61

49.2

59

33.5

70

22.3

F<4,5

53

42.7

111

63.1

235

74.8

Ženy gymnázium (N 156)

SŠ (N 252)

SOU (N 231)

Významnost

Prům.

SD

Prům.

SD

prům

SD

F Skór

4.4

0.58

4.7

0.61

4.9

0.58

1**,2**,3**

konzervatismu s

4.4

0.75

4.8

0.79

5.0

0.75

1**,2**,3**

xenofobie

4.1

0.84

4.5

0.79

4.8

0.86

1**,2**,3**

pověrčivost

4.4

0.82

4.6

0.78

4.8

0.77

2**,3**

postoje síly

3.1

0.96

4.2

0.86

4.5

0.89

1**,2**,3**

N

%

N

%

N

%

F<3,5

10

6.4

7

2.8

3

1.3

F=3,5-4,5

86

55.1

88

34.9

53

22.9

F<4,5

60

38.5

157

62.3

175

75.8

Významnost: Stat. významný rozdíl mezi skupinami: 1 - mezi gymnáziem a SŠ, 2 - mezi gymnáziem a SOU, 3 - mezi SŠ a SOU. Počet * určuje stupeň významnosti (* .05; ** .01).

8


Typ studia se projevil jako jednoznačně nejvíce diferencující faktor nejen s ohledem na celkovou úroveň autoritářských tendencí, ale i míru konzervatismu, agresivity vůči odlišným soc. skupinám (etnocentrismus), rigidity postojů (pověrčivost) a ztotožnění se s postoji síly. Tyto autoritářské a antidemogratické sociální postoje vykazovaly výrazně rostoucí trend s ohledem na klesající úroveň vzdělání. Největší rozdíly byly mezi studenty gymnázií a učňovských škol. Autoritářské, antidemokratické a konzervativní tendence byly zjištěny u 38.5% studentů gymnázia, 62.3% studentů středních a 75.8 učňovských škol. V souhrnu výzkumů realizovaných v USA a Kanadě v letech 1945-1980 uvádí J.D. Meloen (1993) u studentů průměrný F skór 3,34 a 3,9 u ostatní populace, u výzkumů realizovaných v období 1953 - 1977 pak 3,O3 u studentů a 4,43 u ostatních. V našem souboru jsme zjistili prům. F. skór u celé skupiny 4,73. Pouze 3,6% vyšetřených adolescentů mělo skáry nižší než 3,5 (antiautoritářské tendence), zatímco 63,1% mělo skór vyšší než 4,5 (autoritářské tendence příznačné pro antidemokratické skupiny). Vysoké F skóre bývá spojováno s antidemokratickými tendencemi charakterizovanými extrémními formami nacionalismu, etnocentrismu nebo rasismu a verbálním nebo fyzickým bojem proti „vnitřním nepřátelům". V zahraničí bývají tyto postoje spojovány s extrémně pravicovými názory a politikou. Není zatím dostatek důkazů k závěru (Meloen, 1993), že by vysoké skóre autoritářských tendencí ukazovalo také na podporování bývalých nebo existujících autoritářských komunistických režimů. Nejvýrazněji mezi respondenty diferencoval typ školy. Nejvyšší skóry měli muži i ženy studující SOU, kde 74,8% chlapců a 75,8% dívek mělo F> 4.5 (pouze 2,9% chlapců a 1.3% dívek nižší než 3.5), nejnižší F skáry měli studenti gymnázia, kde 42,7% chlapců a 38,5% dívek mělo F > 4,5; 8,1% chlapců a 6,4% dívek < 3.5. Vyšší autoritářské a konzervativní tendence byly rovněž patrnější u chlapců studujících v Českých Budějovicích. Muži v průměru vykazovali více autoritářské tendence než dívky. Pokud jde o jednotlivé dílčí škály, nejvyšší skór vykazoval sledovaný soubor ve škále „Cynism and destructivness“ (5,71), což ukazuje na v této skupině akceptovanou a legitimizovanou obranu agresivního chování ve společnosti, kterou shodně vykazovali jak muži a ženy i studenti různých typů škol v Praze i Budějovicích (nebyl zjištěn stat. rozdíl v žádném ze sledovaných kritérií). S ohledem na sledovaná kritéria se prokázalo, že autoritářské tendence, konzervatismus, etnocentrismus a xenofobie, rigidita (ztotožnění se s určitými nepodloženými mýty, silnější emotivnost postojů) v myšlení a postojích, uzavřenost vůči změnám a legitimizace jednání z pozic síly jsou vyšší u mimopražské populace a u studentů středních a zejména učňovských škol. Je zřejmé, že zejména typ a úroveň vzdělání dospívajících (skupina vrstevníků) a pravděpodobně i jejich rodičů (rodiče gymnazistů byli častěji vysokoškoláci než rodiče ostatních skupin) je v tomto směru rozhodujícím kritériem. Typ vzdělání kladoucí větší důraz na tvořivost a společenské vztahy (v našem případě gymnázium) bývá i v zahraničních studiích často spojován s nižší úrovní autoritářství. Zjištěné výsledky rovněž ukazují na poměrně vyhraněné rozdíly v sociálních postojích mezi jednotlivými skupinami dospívajících. Zdá se, že u většiny dospívajících (kromě studentů gymnázií) se projevovala poměrně vysoká konformita k diktátu autority a síly, rigidní konvenčnost, etnocentrimus a intolerance. Je otázkou zda jde „jen“ o projev sociální zkušenosti několika předcházejících desetiletí nebo zda se na formování těchto postojů podílí i nejistota, případně frustrace spojená se současnou destabilizací společenských hodnot a norem a probíhajícími změnami. Sledovaných vzorek vzhledem ke svému věku dosahoval překvapivě vysokých skórů, které vysoce přesahovaly hodnoty zjištěné v západoevropských zemích a USA. Lze předpokládat, že česká, zejména učňovská a mimopražská mládež vykazuje poměrně silnou orientaci na autoritu, konformitu s autoritářskými a konzervativními tendencemi a nízkou vnitřní toleranci k rozdílnosti a mnohoznačnosti. I když vztah autoritářských postojů a autoritářského chování závisí na řadě různých okolností, můžeme předpokládat, že podobné postoje nejsou zárukou vnitřní demokracie společnosti a že ukazují na „nepřipravenost“ velké části dospívajících k obhajování demokratické politické reprezentace, lidských práv a práv etnických menšin. Pro některé skupiny mládeže s obdobnými postoji mohou být velmi přitažlivé různé extremistické skupiny s nacionalistickou,


9

rasistickou nebo fašistickou orientací. S ohledem na věk respondentů a skutečnost, že oproti západoevropským zemím jich většina stále žije se svojí rodinou je však možné, že jsou ve svých postojích konformnější s postoji rodiny a dospělých. Na rozdíl od dospělosti bývají postoje adolescentů velmi proměnlivé a tvárné. Sklon k radikalismu, který se v nich často objevuje může být dán spíše nedostatkem životních zkušeností a snahou ke všemu zaujímat vlastní stanovisko. Naše výsledky proto možná více vypovídají o sociálních postojích společnosti než samotných respondentů. Na různou kvalitu sociálního cítění (determinovanost, důvěra v ostatní a spol. systém) a postoje k současné sociální, ekonomické a politické situaci ukazují výsledky Social Life Feeling Scale. V následujících tabulkách jsou uvedeny průměrné skóry pro každou dílčí škálu (součet souhlasných odpovědí na jednotlivé položky dané škály) zjištěné u jednotlivých skupin. Průměrné skóry se počítají z celkového počtu položek, který je v rámci jednotlivý škál rozdílný (5 - 12 položek) a určuje i maximální hodnotu skóru. Položky ve škále „osobní perspektivy“ jsou formulovány negativně (budoucnost země je nejistá, vypadá chmurně apod.), tj. ukazují na míru očekávání negativního vývoje. Výsledky jsou interpretovány jen s ohledem na rozdíly mezi jednotlivými skupinami, k obecnějšímu zhodnocení celkové distribuce skórů nám chyběla komparativní data. Tab. č. 5 - Ukazatele sociálního cítění, srovnání muži x ženy Muži

Ženy

Prům.

SD

Prům.

SD

determinovanost*

6.2

2.53

6.5

2.48

nedůvěřivost**

4.8

1.26

5.1

1.21

pol. participace*

4.3

1.51

4.5

1.55

optimismus

2.6

1.81

2.8

1.87

osob. perspektivy**

6.1

2.91

6.5

2.78

ekonom. dermin.**

1.3

1.16

1.6

1.29


Chlapci se oproti dívkám cítili být méně determinováni náhodou, okolnostmi a osudem, projevovali větší důvěru v ostatní lidi, dnešní dobu a současnou situaci (důvěřivost - nedůvěřivost), předpokládali, že mohou méně participovat na politickém životě a místní správě a zprostředkovaně tak měnit svůj život (politická participace). Další „společnou“ budoucnost v daném soc. kontextu vnímali spíše pozitivně. Pokud jde o individuální možnosti zlepšit ekonomickou situaci a dosáhnout bohatství (míra determinovanosti v ekonom. směru) byli oproti dívkám rezervovanější a připisovali menší význam osobní angažovanosti.


10

Tab. č. 6 - Ukazatele sociálního cítění, srovnání Praha - Č.B. Muži Praha

Č.B.

Prům.

SD

Prům.

SD

determinovanost

6.1

2.59

6.2

2.36

nedůvěřivost*

4.8

1.32

5.0

1.06

pol. participace

4.4

1.48

4.2

1.56

optimismus

2.6

1.78

2.5

1.88

osob. perspektivy

6.0

2.93

6.2

2.87

ekonom. dermin.

1.3

1.16

1.4

1.14

Ženy Praha

Č.B.

Prům.

SD

Prům.

SD

determinovanost *

6.3

2.51

6.7

2.41

nedůvěřivost

5.0

1.29

5.2

1.06

pol. participace

4.5

1.56

4.5

1.53

optimismus

2.8

1.96

2.7

1.71

osob. perspektivy

6.5

2.92

6.6

2.53

ekonom. dermin.

1.5

1.28

1.7

1.29


Výsledky SLFS se s ohledem na místo bydliště příliš nelišily, pražští studenti pouze vykazovali nižší míru nedůvěřivosti vůči lidem, vnějším okolnostem a změnám a budějovické studentky se cítily více determinovány ve svém životě - více závislé na náhodě, společenském vývoji a dalších na nich nezávislých okolnostech.


11

Tab. č. 7 - Ukazatele sociálního cítění, srovnání podle typu studia Muži gymnázium (N 119)

SŠ (N 167)

SOU (N 297)

Významnos t

Prům.

SD

Prům.

SD

Prům.

SD

determinovanos t

5.1

2.40

5.8

2.52

6.8

2.40

1* ,2**,3**

nedůvěřivost

4.7

1.22

4.7

1.43

5.0

1.15

2* ,3*

pol. participace

4.4

1.49

4.5

1.56

4.2

1.48

optimismus

2.9

1.81

2.3

1.82

2.6

1.79

1**,

osob. perspektivy

5.0

2.95

5.6

2.86

6.8

2.74

2**,3**

ekonom. dermin.

1.2

1.16

1.2

1.17

1.5

1.14

2**,3**


SŠ (N 250)

SOU (N 226)

Významnos t

Prům.

SD

Prům.

SD

prům

SD

determinovanos t

5.2

2.46

6.6

2.36

7.2

2.30

1** ,2**,3*

nedůvěřivost

4.7

1.38

5.2

1.11

5.2

1.14

1**, 2**

pol. participace

4.5

1.57

4.7

1.49

4.4

1.60

optimismus

2.7

1.91

2.8

1.93

2.7

1.78

osob. perspektivy

5.0

2.73

6.7

2.74

7.3

2.46

ekonom. dermin.

1.5

1.38

1.5

1.27

1.7

1.24

1**,2**,3*


V distribuci jednotlivých SLF skórů se typ studia projevil jako významný diferencující faktor. Studenti gymnázií (muži) vykazovali oproti ostatním středoškolákům a učňům nižší subjektivní míru determinovanosti (pocit vyšší osobní nezávislosti a podílu spoluzodpovědnosti na svém životě) a vyšší míru optimismu. Společně se středoškoláky byli ve srovnání s učni důvěřivější pokud jde o ostatní lidi, stávající sociální a politickou situaci a svoje další perspektivy. Oproti učňům však vnímali současnou realitu jako více determinující z hlediska výrazného zlepšení ekonomické situace (dosažení bohatství). Rovněž studentky gymnázií se oproti středoškolačkám a studentkám učňovských škol cítily být méně sociálně determinovány, vykazovaly vyšší míru sociální důvěry a svoje osobní perspektivy vnímaly pozitivněji.

12


Samostatně analyzovány byly i odpovědi na některé konkrétní otázky SLF nebo F scale. Například 86% všech respondentů kladně odpovědělo na otázku „Cizincům se nedá důvěřovat“ a 74.5% souhlasilo s tím, že průměrný člověk nemá žádný vliv na politiku. 53.4% respondentů mělo pocit, že každodenní život průměrných lidí v ČR se zhoršuje. Vůči cizincům a menšinám byli nedůvěřivější ženy a zejména pak studenti učňovských škol. S tvrzením, že „spíše než zákony a politické programy potřebuje naše země několik odvážných vůdců“ souhlasilo 34% mužů a 32.6% žen (23.6% studentů gymnázia a 39.1% učňovských škol). Na základě uvedených výsledků můžeme předpokládat, že sociální cítění a s nimi související postoje adolescentů jsou v mnoha směrech významně závislé na pohlaví a především pak na typu vzdělání a jemu odpovídajícímu referenčnímu prostředí (spolužáci, učitelé, rodiče). I když se dívky cítí být více determinovány svým okolím, osudem a podmínkami stávajícího sociálního světa, kterému spíše nedůvěřují, vnímají svoje osobní perspektivy v průměru pozitivněji než chlapci a přiznávají si větší podíl participace na politickém a sociálním dění. Jak u chlapců, tak dívek klesá s rostoucím vzděláním pocit osudové a sociální determinovanosti vnucující vyšší podíl spoluzodpovědnosti na svém životě a okolním světě. Společně s tím klesá nedůvěřivost vůči okolí a sociálnímu dění a rozšiřují se osobní perspektivy, které jsou vnímány pozitivněji.

2. Vztah k vlastní osobě

13

2. Vztah k vlastní osobě Existující společenské podmínky a zkušenost se výrazným způsobem podílí na vytváření si určitého konceptu o vlastní osobě, limitují jeho hranice a nabízí přirozené vzory a korektivní zpětnou vazbu pro jeho diferenciaci a další vývoj. Určitá představa o sobě pak ovlivňuje vytváření a změnu základních rysů mezilidské odpovědi člověka (soc. postojů a chování), které pak zpětně odráží i jeho názor na sebe samotného. Sebeúcta je významným integrujícím a motivujícím faktorem a podmínkou duševního zdraví člověka (Burns, 1979). Rosenberg (1979) definuje sebeúctu jako souhrn myšlenek a pocitů, které jedinec pociťuje ve vztahu k sobě samotnému. Zahrnuje to sociální identitu, osobnostní sklony a tělesné charakteristiky. Sebeúcta je mimořádně důležitá zejména v období dospívání, které je klíčové z hlediska rozvoje osobnosti a společenských vazeb. Sebepojetí se v průběhu dospívání stále více formuluje jako celkový postoj a vztah k vlastní osobě. Obsahuje prvky kognitivní (sebepoznání a sebedefinování), emocionální (sebecit, sebeúcta) a regulační (sebeprosazení, sebeuplatnění, sebekontrola a sebeurčení). Sebehodnocení neznamená jen neustálé zvažování vlastní ceny, ale i uvědomování si svých možností a hledání vlastní společenské role. Negativní sebepojetí a nízké sebevědomí bývají spojovány s rozvojem řady psychických obtíží. Užitá Rosentbergova Self-esteem scale, obsahuje 5 položek zaměřených na pozitivní sebekoncept a 5 položek na negativní, kde skór 4 je ukazatelem „vysoce“ pozitivního nebo negativního sebehodnocení a 1 je ukazatelem jeho „nízké“ úrovně. V tabulkách č. 8. a 9. jsou uvedeny průměrné skáry (součet hodnot 5 položek) sledovaných skupin adolescentů. Tab. č. 8 - Sebehodnocení, srovnání muži x ženy, Praha x České Budějovice Muži

Ženy

Prům.

SD

Prům.

SD

Pozit. sebekoncept**

15.4

1.91

14.8

1.64

Negat. sebekoncept**

12.1

2.49

12.8

2.25

Praha

Č.B.

Prům.

SD

Prům.

SD

Pozit. sebekoncept

15.4

1.91

15.5

1.91

Negat. sebekoncept

12.0

2.39

12.3

2.74

Pozit. sebekoncept

14.9

1.69

14.8

1.54

Negat. sebekoncept*

12.7

2.33

13.0

2.09

Muži

Ženy


S ohledem na sledované proměnné byl zjištěn statisticky nejvýznamnější rozdíl mezi skupinou chlapců a dívek, kde chlapci měli vyšší pozitivní a současně nižší negativní sebekoncept, tj. že celkově vykazovali signifikantně vyšší sebedůvěru a současně i méně pochybností o vlastní osobě. Jejich sebevědomí bylo v průměru celkově vyšší než sebevědomí dívek (více si věří, méně o sobě pochybují). Mezi pražskými a budějovickými adolescenty nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl, pouze pražské dívky měly významně nižší negativní sebekoncept než budějovické (vykazovaly méně pochybností o sobě)

2. Vztah k vlastní osobě

14

Tab. č. 9 - Sebehodnocení, srovnání podle typu studia Muži gymnázium (N 122)

SŠ (N 172)

SOU (N 308)

Prům.

SD

Prům .

SD

Prům.

SD

Pozit. sebekoncept

15.3

1.93

15.5

1.87

15.4

1.92

Negat. sebekoncept

11.8

2.45

11.6

2.40

12.4

2.53

Významnos t

2*,3**


SŠ (N 250)

SOU (N 226)

Významnos t

Prům.

SD

Prům .

SD

prům

SD

Pozit. sebekoncept

15.3

1.69

14.7

1.66

14.7

1.53

1**,2* ,

Negat. sebekoncept

12.0

2.44

12.9

2.16

13.3

2.07

1**,2**,3*


Chlapci studující gymnázium a střední školu měli nižší negativní sebehodnocení (méně o sobě pochybovali) než studenti učňovských škol. Pokud jde o pozitivní sebehodnocení nebyl mezi sledovanými skupinami výraznější rozdíl. Dívky studující gymnázium se v průměru hodnotily lépe (vyšší sebevědomí) než dívky studující střední nebo učňovskou školu. S vyšším a diferencovanějším typem studia u dívek rovněž ubývalo pochybností o vlastní osobě (snižovalo se negativní sebehodnocení). Citované výsledky svědčí pro měnící se vztah k vlastní osobě (sebepojetí) a úroveň sebehodnocení s ohledem na pohlaví dospívajících a typ studia. Lze předpokládat, že sebehodnocení dívek je v průměru labilnější a diferencovanější. Celkové sebevědomí dívek je nižší a citlivější. Pravděpodobně se snadněji cítí ohroženy, jsou citlivější na svoji osobu, ke které mají větší výhrady. Pravděpodobně jsou v tomto věku i citlivější na svůj sociální statut a sociální hodnocení (gymnazistky a dívky z Prahy měly vyšší sebevědomí než ostatní skupiny). U chlapců v průměru významně přibývalo výhrad k vlastní osobě a negativního sebehodnocení se snižující se (méně soc. prestižní) úrovní vzdělání. Pozitivní sebehodnocení (deklarovaná sebedůvěra) se však významně neměnilo.

3. Vztah k hodnotám

15

3. Vztah k hodnotám Podobně jako se v průběhu dospívání formují a diferencují postoje k sobě a okolnímu světu, utváří se i poměrně stabilní představa (hodnocení) o tom, co je dobré a co není. Dospívající si vytvářejí vztah k určitým společenským hodnotám (co je společensky oceňováno jako prospěšné, užitečné a cenné v současnosti i budoucnosti) a některé z těchto hodnot přijímají za vlastní. S rostoucím ztotožněním se s určitou hodnotou a jejím racionálním zpracováním (jedinec je přesvědčován nebo se sám přesvědčuje o jejím významu) roste i význam hodnot v jednání dospívajícího. Hodnoty motivují jeho jednání, pomáhají při rozhodování, jsou jedním z kritérií sebehodnocení apod. Když dospívající přijme určitou hodnotu za vlastní, může se mu stát její naplnění cílem. Vztah mezi hodnotami a postoji však není jednoduchý. Například jedna určitá hodnota může vést u různých osob k odlišným postojům. Funkční vztah mezi určitou hodnotou a postoji jednotlivce je podle D. Krecha a kol. (1968) ovlivněný jeho dalšími poznatky, hodnotami a postoji, jeho potřebami i skupinovou příslušností. Výraznější společenské změny přináší obvykle i změnu určitých obecně přijímaných hodnot nebo jsou těmito změnami podmíněny. Zajímalo nás jaké jsou cílové hodnoty českých adolescentů, respektive, co považují v dnešní době a ve svém životě za nejvýznamnější. Respondenti byli v dotazníku vyzváni, aby odpověděli na následující otázku: „Proto, aby byl člověk spokojený a měl v životě úspěch, je nejdůležitější (vyberte jen jednu možnost): (1) umět si užít, (2) být chytrý, (3) vyznat se, (4) mít peníze, (5) mít přátele a známé, (6) mít správné zásady a charakter, (7) podat co nejlepší výkon, (8) dobře vypadat (být hezký/á), (9) všechno vydržet, (10) nechat všechno být, (11) mít spokojený rodinný život a (12) mít dobré zaměstnání.“ Uvedené alternativy jsme vybrali s ohledem na obecně oceňované hodnoty (rodina, přátelé, práce ...), ale i nejčastější výhrady k dospívajícím a současné „době“ (nechat všeho být nebo vyznat se) a s ohledem na některé často uváděné rizikové faktory (postoje, hodnoty) z hlediska rozvoje některých typických poruch dospívání (podat co nejlepší výkon). V tabulce je uvedena četnost voleb jednotlivých hodnot diferencovaná s ohledem na pohlaví respondentů. Samostatně je uvedeno pořadí prvních sedmi preferovaných hodnot. Tab. č. 10 - Hodnotové preference (frekvence), srovnání muži x ženy ** Muži

Ženy

Hodnota

N

%

Pořadí

N

%

umět si užít

51

9.1

5

24

3.9

být chytrý

39

7.0

6

26

4.2

vyznat se

57

10.2

4

62

10.1

mít peníze

34

6.1

7

13

2.1

mít přátele a známé

101

18.1

2

118

19.2

3

správné zásady,

86

15.4

3

126

20.5

1

podat co nejlepší výkon

37

6.6

50

8.1

5

dobře vypadat

0

1

0.2

všechno vydržet

19

45

7.3

umět nechat všeho být

0

3

0.5

spokojený rodin. život

106

19.0

120

19.5

2

mít dobré zaměstnání

29

5.2

28

4.5

7


3.4

1

Pořadí

4

6

16

3. Vztah k hodnotám

Mezi preferencemi chlapců a dívek byl statisticky významný rozdíl. U chlapců byl na prvním místě spokojený rodinný život (19%), následovali přátelé a známí (18,1%), mít správné zásady a charakter (15,4%), vyznat se (10,2%), umět si užít, být chytrý, podat co nejlepší výkon, mít peníze, mít dobré zaměstnání a všechno vydržet. Dívky v průměru nejvíce oceňovaly nezbytnost mít správné zásady (20,5%), až po nich následoval rodinný život (19,5%), přátelé a známí (19,2%), vyznat se (10,1%), podat nejlepší výkon (8,1%), všechno vydržet (7,3%), mít dobré zaměstnání, být chytrý, umět si užít, mít peníze, nechat všeho být a dobře vypadat. Dívky v průměru nepovažovaly za tolik významnou chytrost, umění si užít nebo mít peníze, naopak však více oceňovaly správné zásady a charakter, schopnost podat co nejlepší výkon a všechno vydržet. Mezi hodnotami chlapců studujících v Praze a v Českých Budějovicích nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. Pražští studenti oproti budějovickým přikládali překvapivě menší význam dobrému zaměstnání (nízká nezaměstnanost ?); potřeby vyznat se a být chytrý pro ně byly důležitější než mít peníze. V případě dívek však byl zjištěn stat. významný rozdíl mezi Prahou a Č. Budějovicemi (p = .047). Studentky v Praze preferovaly správné zásady a charakter (21.8%), mít přátele a známé (21.6%), spokojený rodinný život (15.8%) a vyznat se (9.5%). Dívky z Budějovic dávaly přednost spokojenému rodin. životu (25.4%), správným zásadám a charakteru (18.2%), přátelům a známým (15.3%), vyznat se (11.0%) a všechno vydržet (9.3%). Budějovické dívky nejvíce oceňovaly šťastný rodinný život, zatímco pražské studentky měly na prvním místě správné zásady, potom přátele a až na třetím místě rodinu. Pro dívky v Praze byl významnější co nejlepší výkon a dobré zaměstnání, pro dívky v Budějovicích všechno vydržet. Podobně jako v případě místa bydliště nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi chlapci navštěvujícími různé typy škol, ale jen ve skupině dívek (p = .026). S rostoucím vzděláním byl chlapci i dívkami přisuzován větší význam správným zásadám a charakteru a relat. menší význam spokojenému rodinnému životu, který byl u studentů gymnázia až na čtvrtém místě. Pro studentky středních a zejména učňovských škol bylo významnější hodnotou než pro studentky gymnázia všechno vydržet. S rostoucím vzděláním u dívek naopak vzrůstala hodnota co nejlepšího výkonu, která může svědčit pro zvýšenou sebekontrolu a perfekcionismus. Dobrému zaměstnání přisuzovali nejvyšší hodnotu středoškoláci (chlapci i dívky). Umění si užít bylo nejvíce oceňováno chlapci. Nejvýraznější rozdíly v hodnotových preferencích chlapců a dívek byly u učňovské mládeže, zatímco chlapci a dívky studující gymnázium a střední školu byli v nejvýznamnějších hodnotách poměrně konzistentní. Skutečnost, že s ohledem na typ vzdělání a místo bydliště byl zjištěn statisticky významný rozdíl jen v případě dívek, může svědčit pro jejich diferencovanější hodnocení v závislosti na sociálním kontextu a postavení.

4. Volný čas

17

4. Volný čas Způsob, jakým tráví dospívající volný čas je jedním z významných kritérií charakterizujících jejich životní styl. Aktivity volného času odráží nejen možnosti, ale i zájmy, cíle a hodnoty člověka. Neorganizované aktivity volného času se v průběhu dospívání výrazně diferencují, vyhraňují a prohlubují zejména pod vlivem jejich referenčního prostředí. Vypovídají o tom, co je pro dospívající důležité, jakým způsobem naplňují své potřeby, přání a cíle, o aktivitě nebo pasivitě jejich životního stylu a nepřímo i o faktorech, které na ně mohou mít rozhodující vliv. V dotazníku měli respondenti na 6 bodové škále (denně - nikdy) uvést nakolik se věnují každé z 10 vybraným aktivit (sledování TV nebo videa, čtení knih pro zábavu apod.). V tabulce č. 11 (Aktivity volného času - srovnání muži x ženy) jsou pro přehlednost uvedeny jen frekvence denně, téměř denně, alespoň jednou týdně a nikdy. Tab. č. 11 - Aktivity volného času (frekvence v %), srovnání muži x ženy Muži (N 614)

Ženy (N 639)

denně

téměř denně

alespoň 1x týdně

nikdy

denně

téměř denně

alespoň 1x týdně

nikdy

1**

45.0

35.7

14.7

0.3

34.6

41.5

20.2

0.2

2**

17.6

20.2

47.3

14.8

13.3

24.3

25.6

14.4

3**

24.7

22.4

29.4

5.6

9.5

19.6

36.3

4.6

4**

8.8

13.1

18.0

20.5

1.1

1.1

6.2

42.4

5**

6.4

13.9

36.2

8.2

4.8

10.3

35.9

5.1

6**

0.7

1.0

2.8

73.9

0.2

0.3

1.0

90.5

7

7.7

16.0

25.2

15.2

10.3

17.6

27.8

9.8

8**

0.3

1.0

10.1

5.3

0.3

1.9

11.2

1.6

9**

5.7

8.0

26.5

2.9

8.3

12.4

26.3

1.1

10**

22.3

25.2

21.0

10.1

13.3

21.6

28.4

5.9

Aktivity5

5 Aktivity: (1) Sledování TV a videa, (2) čtení pro zábavu, (3) aktivní sport (4), počítačové hry, (5) chození večer ven s přáteli (disko, kavárna, večírky), (6) hraní na automatech (kde lze vyhrát peníze), (7) schůzky s partnerem, (8) návštěva kina, divadla, výstavy, (9) pobyt v přírodě, (10) koníčky a osobní zájmy. Stat. významný rozdíl * .05; ** .01

Nejčastější aktivitou volného času adolescentů bylo sledování televize nebo videa (78,3% ji sledovalo denně nebo téměř denně), následovaly koníčky a osobní zájmy (denně nebo téměř denně 41,1%), aktivní sport (37,6%), čtení, schůzky s partnerem, pobyt v přírodě, schůzky s přáteli, počítačové hry (11,8% !), návštěva kina, divadla nebo výstav a hrací automaty (0,9%). Chlapci se v průměru častěji než dívky dívali na televizi, méně četli, více sportovali, hráli počítačové hry, chodili s přáteli na večírky nebo diskotéky, hráli na automatech a věnovali se svým koníčkům. Dívky častěji chodily na schůzky s partnerem, na kulturní akce a do přírody. Pražští chlapci častěji denně nebo téměř denně četli (30,2% x 18,7%), chodili méně často s přáteli večer ven na diskotéky nebo večírky (27.3% x 29.7%) a do přírody, než studenti z Budějovic. Pražské dívky se méně často dívaly na televizi, hrály počítačové hry, méně chodily s přáteli večer ven (13.4% x 17,7%) a do přírody. S rostoucím stupněm vzdělání (SOU, SŠ, gymnázia) u chlapců významně ubývalo zájmu o televizi (84,4%, 81,2%, 70,2%), studenti gymnázia častěji četli, méně často chodili s přáteli večer (27,4%,

18

4. Volný čas

13,7%, 11,4%), na schůzky s partnerem (30,9%, 16,5%, 14,6%) a více se věnovali svým koníčkům (46,3%, 41,1%, 59,3%). V případě dívek rostl v závislosti na typu školy (SOU, SŠ, gymnázium) význam četby, kultury a osobních zájmů (28.5%, 38.3%, 39.1%) a klesal zájem o televizi a hrací automaty. Studentky gymnázia výrazně méně často než studentky středních a učňovských škol chodily na schůzky s partnery (16,2% x 31.6%, 31.6%) a navštěvovaly diskotéky nebo večírky (7.1% x 24.2%, 21.1%). V aktivitách volného času se dospívající nejvíce lišili s ohledem na pohlaví, typ studia a v určitých směrech i s ohledem na místo bydliště. Rozdílné aktivity volného času adolescentů do jisté míry odpovídají odlišným možnostem chlapců a dívek (menší nebo větší kontrola, očekávání a vzory především ze strany rodiny), dospívajících žijících ve velkém nebo na malém městě a vesnici (např. možnost chodit do přírody), jejich osobní situaci (např. existence partnera) a především pak standardům trávení volného času jejich referenčního prostředí determinovaným jak místem bydliště (možnostmi), tak hodnotami a chováním spolužáků a přátel. I když například budějovičtí studenti (muži i ženy) uváděli stejnou frekvenci návštěv různých kulturních zařízení jako studenti z Prahy, projevila se omezená (rozdílná) kulturní nabídka malého města v tom, že více volného času trávili s televizí a počítačem a svůj aktivní volný čas na diskotékách a večírcích. V možnostech aktivně sportovat se neprojevil významnější rozdíl mezi Prahou a Budějovicemi, ani mezi jednotlivými typy škol. Ať už jde o projev rozdílných možností, osobních zájmů, hodnot a postojů, rozdílného typu vzdělání nebo odlišných společenských vzorů a standardů vzrůstala s měnícím se zaměřením studia (SOU, SŠ, gymnázia) frekvence aktivních a „kulturních“ způsobů trávení volného času (četba, kultura, osobní zájmy a koníčky) na úkor pasivních (televize) a potencionálně nebezpečných aktivit, jako mohou být například hrací automaty, návštěvy restaurací, večírků nebo diskoték. Z různých aktivit volného času jsme se blíže zaměřili na problematiku hracích automatů. K rozvoji patologického hráčství dochází často už v období dospívání a hraní na automatech bývá zmiňováno v souvislosti s kriminalitou dospívajících a rozvojem dalších závislostí. Bez ohledu na zákonnou hranici 18 let měla v roce 1995 podle PhDr. L. Csemyho zkušenost s hazardní hrou zhruba třetina šestnáctiletých chlapců. Přitom hracími a výherními automaty jsou nejvíce ohroženi právě děti a dospívající. Rychleji než u dospělých se u nich vytváří závislost. Hra a s ní spojené další negativní jevy (alkohol, nevhodná společnost, a drogy) více a dramatičtěji zasahují do jejich života. O tom, že nejde jen o nevinnou zábavu a že hrací automaty mají negativní vliv na život dospívajících jsme se přesvědčili i v naší studii. Dvacet šest procent chlapců a deset procent dívek z více než 1200 pražských a budějovických studentů středních a učňovských škol už mělo zkušenost s výherními automaty. Téměř pět procent chlapců uvedlo, že hrají častěji než jednou týdně. Tito chlapci se v mnoha směrech odlišovali od ostatních. Jejich nejdůležitější životní hodnotou bylo mít peníze. Oproti ostatním se méně věnovali sportu, četbě a aktivním kulturním zájmům, častěji se naopak dívali na televizi a hráli počítačové hry (!). Mnohem častěji než ostatní trávili svůj volný čas s přáteli v restauracích nebo na diskotékách. Můžeme proto předpokládat, že nejvýraznějším rizikovým faktorem pro rozvoj závislosti na hracích automatech je způsob, jakým tráví svůj volný čas a jakou mají příležitost ke hře. Nejčastější frekvenci hry na automatech uváděli studenti SOU (13.8% uvedlo frekvenci denně, téměř denně, alespoň jednou týdně nebo několikrát za měsíc), zatímco mezi studenty gymnázia to byly jen 4 procenta respondentů. Ve srovnání s ostatními většina z nich kouřila a více než čtvrtina pila denně alkohol. Šestnáct procent z nich přiznalo, že pravidelně kouří marihuanu nebo hašiš a osm procent, že zkoušelo i tvrdší drogy. Vzhledem k jejich věku je toto zjištění v každém směru alarmující, i když můžeme spekulovat o tom, zda hrají protože berou drogy nebo naopak. Stejně tak pravděpodobná je ale i možnost, že v restauraci nebo v partě, která tam dochází, se naučili obojí. Hra, cigarety, alkohol a drogy něco stojí, a tak i chlapci se zálibou v hracích automatech uváděli, že v průměru utratí mnohem více peněz než ostatní. Sledovaní „hráči“ měli více zdravotních obtíží, byli depresivnější a projevovaly se u nich sebevražedné sklony.

5. Rodinné, přátelské a partnerské vztahy

19

5. Rodinné, přátelské a partnerské vztahy Pro dospívání je příznačná rostoucí nezávislost na rodině a osamostatňování se nezbytné pro přiměřený rozvoj osobnosti a formování sociálních vtahů. Dospívající má snahu oslabovat míru rodičovské kontroly, rozšiřovat svoje emocionální kontakty a sociální vazby i mimo rámec rodiny a získávat větší nezávislost nejen ve svých hodnotách a postojích, ale i v chování. Tento proces postupné separace od rodiny může být zdrojem řady konfliktů a frustrací, rostoucí nejistoty a úzkosti na obou stranách. Rodina je však stále ještě jedním z nejvýznamnějších formativních vlivů a vzorů životního stylu a zdrojem intenzivních emočních vazeb. Většina sledovaných adolescentů neměla rozvedené rodiče, 76% chlapců a 73% dívek žilo v úplné rodině. 11.4% chlapců a 12.8% dívek žilo s jedním z rodičů a jeho novým partnerem. 3.8% respondentů zemřel jeden z rodičů. Studenti studující v Praze a studenti učňovských škol měli oproti ostatním skupinám častěji rozvedené rodiče. Pokud jde o vzdělání rodičů, uvedlo 31.5% respondentů, že jejich otec má ukončené vysokoškolské vzdělání (30.4% středoškolské s maturitou) a 22%, že jejich matka je vysokoškolačka (47.3% matek mělo maturitu). Rodiče pražských studentů měli častěji vysokoškolské a středoškolské vzdělání, což bylo mnohem markantnější u dívek - 37.9% pražských dívek mělo otce vysokoškoláka a 24.6% matku vysokoškolačku, zatímco jen 18.1% a 10.7% budějovických dívek. S měnícím se typem vzdělání (SOU, SŠ a gymnázium) přirozeně vzrůstal i stupeň vzdělání otce (14.8%, 31.1% a 63.8%) i matky (11.8%, 17.1% a 48.9%). Studenti gymnázií měli více než z 50% některého z rodičů s ukončeným vysokoškolským vzděláním. V hodnocení kvality rodinného klimatu (vzájemného vztahu rodičů) byl zjištěn statisticky významný rozdíl jen s ohledem na místo bydliště. Pražští studenti hodnotili v průměru vztahy ve své rodině (mezi rodiči) jako méně harmonické a častěji jako napjaté nebo vyhrocené. Detailní údaje jsou uvedeny v tabulce č. 12. Poslední dvě alternativy byly určeny respondentům, kteří žijí jen s jedním ze svých rodičů (druhý se odstěhoval nebo zemřel). Tab. č. 12 - Hodnocení rodinného klimatu, srovnání Praha x Č.B Praha Hodnocení vztahu rodičů *

Č.B.

Celkem

N

%

N

%

N

%

velmi harmonické vztahy rodičů

176

21.0

108

26.1

284

22.7

celkem dobré vztahy

411

49.0

211

51.0

622

49.6

rezervovanost a chlad mezi rodiči

26

3.1

12

2.9

38

3.0

napětí mezi rodiči

70

8.3

28

6.8

98

7.8

vyhrocené vztahy

30

3.6

14

3.4

44

3.5

1 rodič, dobré klima a vztahy

88

10.5

25

6.0

113

9.0

1 rodič, napjaté vztahy

29

3.5

7

1.7

1.7

2.9

chybí údaje

9

1.1

9

2.2

18

1.4


Většina respondentů hodnotila vztahy rodičů a klima v rodině jako celkem dobré, 22.7% jako velmi harmonické. 13.2% adolescentů uvedlo, že vztahy mezi rodiči nebo klima v rodině (v případě, že žili jen s jedním rodičem) jsou najaté nebo vyhrocené. V tabulce č. 13 je uvedeno hodnocení vztahu k matce a k otci srovnané s ohledem na pohlaví respondentů. Pokud jde o místo bydliště a typ školy nebyl mezi sledovanými adolescenty zjištěn stat. významný rozdíl.


20

Tab. č. 13. Hodnocení vztahu k matce a otci, srovnání muži x ženy Hodnocení vztahu k matce **

Muži

Ženy

Celkem

N

%

N

%

N

%

velmi dobrý

352

57.3

359

56.2

711

56.7

uspokojivý

226

36.8

214

33.5

440

35.1

neuspokojivý

19

3.1

41

6.4

60

4.8

velmi neuspokojivý, konfliktní

7

1.1

20

3.1

27

2.2

chybí údaje

10

1.6

5

0.8

15

1.2

Hodnocení vztahu k otci *

Muži

Ženy

Celkem

N

%

N

%

N

%

velmi dobrý

299

48.7

259

40.5

588

44.5

uspokojivý

218

35.5

245

38.3

463

37.0

neuspokojivý

50

8.1

66

10.3

116

9.3

velmi neuspokojivý, konfliktní

28

4.6

46

7.2

74

5.9

chybí údaje

19

3.1

23

3.6

42

3.4


Dívky byly významně kritičtější ve vztahu k oběma rodičům a připouštěly více problémů ve svých vzájemných vztazích. 9,5% dívek mělo velmi neuspokojivý nebo neuspokojivý vztah k matce a 17,5% k otci. 4.2% chlapců uvádělo konflikty nebo neuspokojivý vztah s matkou a 12.7% s otcem. Je možné, že vztah dívek k rodičům je diferencovanější a že jsou otevřenější nebo citlivější v hodnocení tohoto vztahu, stejně tak je ale možné, že mají více problémů s rodiči ve snaze se osamostatnit a že se méně ztotožňují s jejich postoji a hodnotami. Jak chlapci, tak dívky lépe vycházeli se svými matkami. Významným znakem současné rodiny může být méně vřelý a v 15% respondentů deklarovaně konfliktní vztah k otci. Život rodiny a její životní styl (možnosti) významně determinuje její ekonomická situace, která může určovat i způsob jakým jsou v dlouhodobější perspektivě vnímány sociální a politické změny. Pozitivní vztah k současným změnám a důvěra v další vývoj společnosti by se mohly naopak projevit ve způsobu, jak je vnímán další vývoj ekonomické situace v rodině. V tab. č. 14 je uvedeno hodnocení ekonomické situace rodin adolescentů v minulém roce a v budoucnosti. Mezi hodnocením pražských a budějovických studentů, stejně tak jako mezi studenty různých typů škol, nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl, což může svědčit pro v průměru stále ještě poměrně vyrovnanou ekonomickou situaci v Praze a na menším městě a u rodin s různým vzděláním a typem zaměstnání. Je však otázkou nakolik jsou případné nižší příjmy rodiny kompenzovány nižšími výdaji.


21

Tab. č. 14 - Hodnocení ekonomické situace rodiny, srovnání muži x ženy Hodnocení (minulý rok) **

Muži

Ženy

Celkem

N

%

N

%

N

%

bylo možné ušetřit

404

65.8

358

56.0

762

60.8

vyrovnané příjmy a výdaje

122

19.9

183

28.6

305

24.3

nutné využít úspor

52

8.5

63

9.9

115

9.2

nutná půjčka

22

3.6

31

4.9

53

4.2

chybí údaje

14

2.3

4

0.6

18

1.4

Hodnocení (v budoucnosti) **

Muži

Ženy

Celkem

N

%

N

%

N

%

horší

66

10.7

71

11.1

137

11.1

téměř stejná

181

29.5

245

38.3

426

34.0

lepší

235

38.3

157

24.6

392

31.3

neví

120

19.5

162

25.4

282

22.8

chybí údaje

12

2.0

4

0.6

16

1.3


Skutečnost, že pravděpodobně více než šedesát procent rodin dokázalo v roce 1995 ušetřit je možné považovat za známku relativně dobré ekonomické situace, i když velká část obyvatelstva zřejmě pokládá úspory za nezbytnost (jde o určitý znak jejich životního stylu a hodnot). Pouze 13.4% rodin by se svými příjmy nevyšlo, kdyby nevyužily svých úspor nebo si nepůjčily. Není však pravděpodobné, že by ekonomická situace rodin dívek byla ve skutečnosti horší než ekonomická situace rodin sledovaných chlapců. Zjištěný významný rozdíl svědčí spíše pro rozdílný přístup a hodnocení ekonomické situace chlapci a dívkami, které jsou pravděpodobně skeptičtější, opatrnější a možná i realističtější a diferencovanější ve svém hodnocení, což se ostatně projevilo i v jiných směrech. Je možné, že ve srovnání s chlapci jsou lépe informovány o skutečné ekonomické situaci rodiny a citlivěji ji vnímají. Oproti chlapcům mají také v průměru nižší osobní příjmy. Obdobně rezervovanější byly dívky i v hodnocení ekonomické situace rodiny do budoucnosti. Zhoršení ekonom. situace rodiny však očekávalo jen 11% všech respondentů. V hodnocení ekonomické situace rodiny nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi pražskými a budějovickými adolescenty. Hodnocení dalšího ekonomického vývoje rodiny v závislosti na typu studia je uvedeno v tab. č. 15.


22

Tab. č. 15 - Hodnocení ekonomické situace v budoucnosti, srovnání typ školy

(frekvence v %) Muži

Ženy *

SOU

SŠ

gym.

celkem

SOU

SŠ

gym.

celkem

horší

10.8

10.2

11.3

10.7

9.5

13.5

9.6

11.1

téměř stejná

28.3

30.7

30.6

29.5

34.6

36.1

47.4

38.3

lepší

35.4

40.3

42.7

38.3

23.8

24.2

26.3

24.6

neví

23.2

15.9

15.3

19.5

31.6

25.0

16.7

25.4

Chybí údaje

2.2

2.8

0

2.0

0.4

1.2

0

0.6


Mezi studenty (muži) různých typů škol nebyl v hodnocení ekonomické situace v budoucnosti stat. významný rozdíl. S měnícím se typem studia, kterému odpovídalo i rozdílné vzdělání (a pravděpodobně i zaměstnání) rodičů mírně vzrůstal optimismus v očekávání pozitivního ekonomického vývoje rodiny. Nejnápadnější rozdíl byl opět především mezi studenty gymnázia a učňovských škol; 35.4% učňů a 42,7% studentů gymnázia předpokládalo, že se ekonomická situace rodiny zlepší. Obdobný, i když „rezervovanější“ trend byl patrný u dívek. V očekávání zhoršení ekonomické situace rodiny však nápadně předstihovaly středoškolačky studentky gymnázia i SOU. Pokud jde o výši osobních výdajů, většina chlapců a dívek utrácela mezi 50 a 250 Kč týdně (31.4%), více v průměru utráceli chlapci, studenti učňovských a pražských škol, nejméně studenti gymnázia. 9% chlapců i dívek ze SOU, 5.7% studentů SŠ a 4.2% studentů gymnázia uvedlo, že utratí týdně více než 500 Kč. Méně než 50 Kč týdně utratilo 16.1%, 22.2% a 23.8% studentů SOU, SŠ a gymnázia. 22.3% chlapců a 13.4 dívek pravidelně, 31.6% a 26.8% příležitostně si v průběhu školního roku přivydělávalo. 37.7% všech dospívajících pracovalo jen o prázdninách a 14.1% ještě nikdy. Nejméně často pracovali (mohli pracovat ?) studenti gymnázia. Tomu zřejmě odpovídaly i jejich relat. nejnižší výdaje. Výše příjmů (možnost si vydělat peníze) i osobních výdajů byla závislá jak na pohlaví, tak místě bydliště i typu studia. Studenti v Praze (muži i dívky) častěji pracovali v průběhu roku a budějovičtí studenti častěji o prázdninách. O míře nezávislosti na rodině, spektru emocionálních a společenských kontaktů dospívajících vypovídá výběr osob, na které se dospívající s důvěrou obracejí a kterým se mohou svěřit se svými problémy nebo starostmi. V tabulce č. 16 jsou uvedeny odpovědi respondentů na otázku: „Je ve vaší rodině nebo mimo ni někdo, komu se můžete s důvěrou svěřit se svými problémy?". Respondenti měli možnost volby několika z 9 alternativ, tj. celkový součet dílčích výběrů není 100%. S ohledem na místo bydliště a typ studia nebyl v tomto směru zjištěn mezi respondenty významnější rozdíl.


23

Tab. č. 16 - Distribuce důvěrných sociálních vztahů, srovnání muži x ženy ** Muži

Ženy

Celkem

N

%

N

%

N

%

matka

194

31.6

198

31.0

392

31.3

otec

101

16.4

41

6.5

142

11.3

sourozenec

74

12.1

102

16.0

176

14.0

prarodič

22

3.6

13

2.0

35

2.8

jiný příbuzný

11

1.8

17

2.7

28

2.2

partner/ka

66

10.7

115

18.1

181

14.4

kamarád/ka

190

31.0

334

52.7

524

41.8

někdo jiný

11

1.8

20

3.2

31

2.6

nikdo

95

15.5

26

4.1

121

9.6


Mezi chlapci a dívkami byl zjištěn statisticky významný rozdíl. Se svými problémy se chlapci nejčastěji svěřovali matce (31,6%), potom svým kamarádům (31%), otci (16.4%), sourozencům a partnerovi. Dívky se nejčastěji svěřovaly kamarádkám (52.7%), matce (31%), partnerovi (18.1%), sourozencům a otci. Chlapci častěji než dívky neměli k nikomu ve svém okolí důvěrnější vztah a neměli se komu svěřit. Na jednu stranu to může ukazovat na určitý deklarovaný sociální postoj ("chlap nemá potřebu se svěřovat"), ale možná i na určité emoční a sociální vakuum, do kterého se mohou dospívající chlapci (více než 15% našeho souboru) dostat. Chlapci si také pravděpodobně obtížněji než dívky vytvářejí nové důvěrné, emocionální vztahy. Z těchto výsledků je zřejmé, že na adolescenty mohou mít vrstevníci v mnoha směrech významnější vliv než rodina, což je markantní zejména u dívek, které se mnohem častěji svěřovaly svým kamarádům a partnerům než rodičům. Nápadná je poměrně nízká frekvence důvěrných vztahů dívek s otcem. Na rozsah a intenzitu sociálních vztahů dospívajících lze dále usuzovat z jejich odpovědí (ano x ne) na otázku: „Myslíte si, že máte dostatek přátelských vztahů mimo rodinu a partnera ?". 86% všech respondentů (87% chlapců a 85% dívek) uvedlo, že má dostatek přátel. Žádné ze sledovaných kritérií v tomto směru nediferencovalo. Významné rozdíly mezi sledovanými skupinami respondentů (nikoli mezi chlapci a dívkami) byly v četnosti s jakou uváděli, že mají nebo nemají v současné době partnera. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 17. Tab. č. 17 - Partnerský vztah v současnosti Praha Partner Ano

Č.B. *

Ano

Ženy

N

%

N

%

N

%

N

%

340

40.8

196

48.0

251

41.4

285

44.8

SOU Partner

Muži

SŠ

gymnázium **

N

%

N

%

N

%

266

49.0

185

44.2

85

30.4



24

Mezi chlapci a dívkami nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl, 44.8% dívek a 41.4% chlapců uvedlo, že má v současné době partnera. Chlapci a dívky studující v Budějovicích měli více než o sedm procent častěji partnera než pražští studenti. Nejméně často měli partnera studenti gymnázia (30.4%), po nich následovali studenti střední školy a SOU (49%). Připomínáme, že jednotlivé skupiny dospívajících se významně nelišily (pouze muži studující gymnázium byli mírně mladší) ve svém průměrném věku, který se pohyboval v intervalu 16,1 až 16,5 roku. Dospívání je i obdobím aktualizace sexuální potřeby a prvních sexuálních zkušeností. Po 15 roce věku výrazně stoupá sexuální aktivita při schůzkách a partnerem. Podle Ruttera (1979) se první sexuální zkušenost přesouvá do nižších věkových kategorií. Zatímco v Anglii v 60 letech uvádělo sexuální zkušenost 14% šestnáctiletých chlapců a 5% dívek, na konci 70 let to bylo už 26% chlapců a 12% dívek. U dívek (86%) převažoval pohlavní styk se stálým partnerem, který uvádělo jen 56% chlapců. Ve výzkumu Morawské (1984) přiznala pohlavní styk téměř polovina sledovaných českých středoškoláků. Nebyl zjištěn významný rozdíl mezi chlapci a dívkami, častější frekvenci pohlavního styku v této studii uváděli studenti SOU (63%), než SPŠ (56,5%) a studenti gymnázia (31.5%). Podle studie Rabocha a kol. (1995) realizované na vzorku více než 700 16 - 18 letých dívek léčených ve Františkových lázních mělo téměř 50% respondentek heterosexuální vztah. Dívky z vesnice měly pohlavní styk později než dívky z měst s více než 100 tisícem obyvatel. Velký význam přisuzovali autoři této studie zejména rodinnému prostředí respondentek. Sexuální aktivita námi sledovaného souboru dospívajících je uvedena v tab. č. 18. Tab. č. 18 - Sexuální aktivita adolescentů Praha

Č.B. **

Muži

Ženy **

N

%

N

%

N

%

N

%

Se stálým part.

149

17.8

98

24.4

102

16.9

145

22.9

Různí partneři

64

7.7

39

9.7

79

13.1

24

3.8

Nemá v současnosti

187

22.4

92

22.9

159

26.3

120

19.0

Bez sex. zkušen.

434

52.1

173

43.0

264

43.7

343

54.3

Intim. život:

SOU

SŠ

gymnázium **

N

%

N

%

N

%

Se stálým part.

127

23.6

94

22.5

26

9.3

Různí partneři

64

11.9

24

5.7

15

5.4

Nemá v současnosti

135

25.1

94

22.5

50

17.9

Bez sex. zkušen.

212

39.4

206

49.3

189

67.5

Intim. život:


25


Podobně jako ve studii Morawské (1984) uváděla sexuální zkušenost polovina námi sledovaných adolescentů (49.1% chlapců a dívek nemělo ještě pohlavní styk). Procento těch, kteří uvedli, že mají aktivní sexuální život v současné době (s jedním stálým nebo více příležitostnými partnery), však bylo výrazně nižší (28.3%). Srovnatelná se studií Morawské je i proporce sexuální aktivity studentů s ohledem na typ studia. Ve srovnání s výsledky získanými před více než před deseti lety nijak významně neklesl věk první sexuální zkušenosti a nestoupla sexuální aktivita adolescentů. Lze předpokládat, že u některých skupin adolescentů (studenti gymnázia, Praha) se naopak věk první sexuální zkušenosti posunul do vyššího věku. Ve srovnání s Morawskou jsme však zjistili statisticky významný rozdíl v sexuální aktivitě chlapců a dívek ve věku od 15 do 18 let. 54.3% dívek a 43.7% chlapců uvedlo, že ještě nemělo sexuální zkušenost a chlapci častěji než dívky uváděli pohlavní styk s příležitostnými partnery. Budějovické dívky měly významně častěji sex. zkušenost (56.4%, 39.1%) než pražské dívky. Studenti z Českých Budějovic uváděli více příležitostných sexuálních partnerů. Frekvence sex. zkušenosti významně klesala s rostoucí úrovní vzdělání respondentů, 71,8% dívek a 67.6% chlapců studujících gymnázium ještě nemělo sex. styk, ale jen 48,7% dívek a 39.4% chlapců z učňovské školy. Jedna středoškolačka a dvě dívky z učňovské školy byly v jiném stavu. Antikoncepci pravidelně užívalo 20.8% středoškolaček, 17.8% dívek z učňovských škol a pouze 7.7% studentek gymnázia. „Bohatší“ sexuální život budějovických studentů a středoškoláků a učňů ve srovnání s ostatními skupinami dospívajících ukazuje, že sexuální život adolescentů je, kromě možností sociálních kontaktů, významně ovlivněn i hodnotami, postoji a vzory chování referenčního prostředí. Omezené možnosti nebo vědomí omezených možností například na venkově mohou mít spíše paradoxní vliv (snaha využít „každou“ možnost). Významným faktorem v tomto směru mohou být zájmy a způsob trávení volního času. Studenti z Budějovic a studenti učňovských škol častěji navštěvovali diskotéky, restaurace a večírky a méně se věnovali svým dalším zájmům a koníčkům. Studenti učňovských škol a z menšího města také přisuzovali vyšší hodnotu spokojenému rodinnému životu. Lze předpokládat, že vyšší hodnota osobní a profesionální seberealizace, vyšší osobní perspektivy a větší možnosti mohou mít limitující vliv na sexuální život dospívajících.

6. Tělesné charakteristiky, vztah ke svému tělu

26

6. Tělesné charakteristiky, vztah ke svému tělu Zdravý životní styl zahrnuje především péči o tělo, které má i svůj sociální a psychologický význam. Je viditelným a srovnatelným znakem fyzického zdraví a sociálního statutu, je stále prestižnější estetickou a sociální hodnotou a proto i důležitým kritériem sebereflexe a sebedůvěry. Rostoucí zájem o tělesné zdraví a krásu v měnících se ekonomických a společenských podmínkách současného světa vede k větší péči o vlastní tělo, které je zvýšeně důležité pro pocit sebe sama. Tento zájem je přirozeně spojen i s řadou otázek, na které mohou být různé, často zjednodušené nebo zkreslené odpovědi. Péče o tělo tak může nabývat různých, v některých případech extrémních nebo nebezpečných poloh. To může být nebezpečné zejména v dospívání ať už proto, že dospívající je citlivější na okolní vlivy, kterým snadněji podléhá, nevyhýbá se vyhroceným postojům, je schopen jednostranně vynaložit větší aktivitu, nebo jen proto, že si vytváří vzorce postojů a chování pro další život. V průběhu dospívání si začíná uvědomovat hranice, podmínky i největší nebezpečí svého tělesného zdraví. Své měnící se tělo vnímá nejen jako zdroj uspokojení, ale i frustrace, jako „nástroj“ nezbytný k naplnění různých potřeb a citlivý předmět hodnocení okolí. Jeho tělo navíc (zejména u dívek) prochází dramatickým vývojem, viditelně se mění tělesné proporce, dochází k hormonálním změnám, snižuje se energetická potřeba apod. Pro současnou společnost je příznačný stále rostoucí strach z nadváhy, která je spojována nejen s estetickým, ale i sociálním a zdravotním handicapem. Tyto postoje jsou srozumitelné v kontextu většinou obecně platného přesvědčení, že i mírná nadváha znamená závažná zdravotní rizika a dieta vhodnou obranu proti nim. Významnou oporu nacházejí dospívající přitom nejen v bohaté literatuře o dietách a zdravé výživě, ale i ve vulgarizaci některých odborných zjištění o morbiditě a mortalitě u obézních, přestože kategorické závěry o nebezpečnosti obezity mohou být jen selektivní interpretací výsledků (Brownell, 1982, Ciliska, 1990). V moderní společnosti, kde maximální výkon a tělesné zdraví jsou dominantními hodnotami pak tyto postoje snadno vyústí v předpojatosti vůči nadváze a obézním. Nadváha je pak vnímána i jako psychické stigma a obézní popisováni jako „líní", „hloupí", „neúspěšní“ nebo nemocní lidé (Allon 1975). V tabulce č. 19 jsou uvedeny váhové charakteristiky sledovaného souboru uvedené v průměrných hodnotách BMI (body mass index, BMI = tělesná hmotnost v kg/ výška v m5). Ideální BMI představuje tělesnou hmotnost, kterou by respondent chtěl mít / výškou v m5. BMI v období dospívání stoupá a postupně se ustaluje někde v rozmezí pásma průměru, který pro dospělou populaci představuje rozmezí 19 - 25 bodů BMI. U tělesné hmotnosti nad BMI 25 můžeme mluvit o nadváze nebo mírné obezitě, střední obezita je přes BMI 30. V dolní části tabulky je uvedeno zastoupení respondentů s BMI nižším než 17.5 (vyhublost), v širší normě a s nadváhou (BMI vyšší než 25). Tab. č. 19 - Tělesná hmotnost dospívajících Muži

Ženy

Prům.

SD

Prům.

SD

BMI **

21.6

2.60

20.5

2.4

BMI ideal.**

22.4

2.63

19.1

1.63

N

%

N

%

BMI < 17.5

16

2.7

40

6.3

BMI 17.5 - 25

533

88.8

569

89.9

BMI > 25

51

8.3

24

3.8



27

Tělesná hmotnost většiny sledovaných adolescentů (téměř 90%) se pohybovala v rozmezí BMI 17.5 až 25. Pouze 6% respondentů trpělo nadváhou. Dívky byly v průměru významně štíhlejší (nižší aktuální BMI) než chlapci, častěji byly výrazně vyhublé (6.3%) a jen 3.8% z nich (8.3% chlapců) trpělo mírným nebo středním stupněm obezity. BMI chlapců se pohyboval v intervalu 15.2 - 35, dívek 15.6 - 39.1. Přestože dívky byly v průměru významně štíhlejší než chlapci, přály si být ještě štíhlejší, zatímco chlapci chtěli být spíše silnější. Mezi současným a ideálním BMI byl u obou skupin stat. významný rozdíl. Z těchto výsledků je zřejmé, že zejména pro dívky je tělesná hmotnost velmi významnou, citlivě vnímanou hodnotou a středem jejich zájmu. Mezi dívkami a chlapci z Prahy a Českých Budějovic nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. Poměrně překvapivě však byl zjištěn rozdíl s ohledem na typ studia. Výsledky jsou uvedeny v tab. č. 20. Tab. č. 20 - Aktuální a ideální tělesná hmotnost studentů různých typů škol Muži SOU Prům. SD

SŠ

gymnázium. Prům. SD

Významnost

Prům.

SD

BMI

21.9

2.75

21.6

2.55

20.8

2.14

1**,2**,

BMI ideal.

22.7

2.69

22.2

2.62

22.0

2.47

2*

Ženy SOU

SŠ

gymnázium

Prům.

SD

Prům

SD

BMI

20.6

2.38

20.9

2.70

19.9

1.96

1**,2**

BMI ideal.

18.8

1.60

19.4

1.74

18.8

1.38

1**,3**


Studenti gymnázia (muži i ženy) byli v průměru významně štíhlejší než studenti středních a učňovských škol. Chlapci studující gymnázium si rovněž v průměru nepřáli být o tolik silnější jako ostatní chlapci. Studentky středních škol si ze všech tří sledovaných skupin přály být nejméně štíhlé. Na spokojenost (nespokojenost) se svým tělem, přání zhubnout a snahu zhubnout v minulosti ukazují odpovědi respondentů na přímé otázky uvedené v tab. č. 21. Tab. č. 21 - Spokojenost se svým tělem, přání zhubnout, úmyslná snaha zhubnout v minulosti Muži

Ženy

N

%

N

%

Spokojenost se svým tělem **

397

65.7

270

42.6

Snaha zhubnout(v minulosti)**

101

16.6

358

56.2

Přání zhubnout **(vždy, velmi často, často)

51

8.4

311

48.7

někdy

76

12.4

153

24.0

nikdy

391

63.7

86

13.5



28

Více než dvě třetiny sledovaných chlapců bylo spokojeno se svým tělem, avšak pouze 42.6% dívek. Je zřejmé, že toto negativní hodnocení a postoj ke svém tělu významným způsobem ovlivňují chování dospívajících dívek. Vždy, velmi často nebo často si přeje zhubnout téměř polovina všech dívek, nikdy pak jen necelých čtrnáct procent. Je zřejmé, že velká část dospívajících dívek v České Republice vlastně neví jaká by měla být jejich normální tělesná hmotnost a že jejich sebehodnocení je významně závislé na tělesné hmotnosti nebo schopnosti zhubnout. Svědčí proto zjištění, že většina sledovaných dívek nebyla spokojena se svým tělem a usilovně se snažila zhubnout, přestože 95% dívek bylo štíhlých nebo mělo věku přiměřenou tělesnou hmotnost. Ve spokojenosti se svým tělem, přání a snaze zhubnout nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi pražskými a mimopražskými studenty a muži studujícími SOU, SŠ nebo gymnázium. Pouze studentky středních a učňovských škol častěji, než studentky gymnázia uváděly, že si přejí zhubnout. O konkrétních užívaných strategiích kontroly tělesné hmotnosti v posledních třech měsících vypovídají výsledky EBSS škály (tabulka č. 21). Držení diet, cvičení kvůli váze a postavě, užívání léků na zhubnutí, úmyslné navození zvracení, užívání projímadel a diuretik jako prostředků na zhubnutí je uvedeno jen ve frekvenci jednou týdně a častěji (častěji než jednou denně, denně, častěji než jednou týdně, jednou týdně), jednou za měsíc a častěji (více než jednou za měsíc, jednou za měsíc) a nikdy v posledních třech měsících.

Tab. č. 21. Strategie kontroly tělesné hmotnosti a postavy (poslední 3 měsíce) Muži min. 1 x týdně

min. 1x měsíčně

nikdy

N

%

N

%

N

%

diety

25

4.1

52

8.5

535

87.1

cvičení

229

37.5

93

15.3

288

47.2

léky

4

0.7

5

0.8

600

98.5

zvracení

5

0.9

16

2.6

588

96.4

laxativa

10

1.6

7

1.1

595

97.2

diuretika

6

1.0

4

0.7

601

98.4

Ženy min. 1 x týdně

min. 1x měsíčně

nikdy

N

%

N

%

N

%

diety **

114

18.0

250

39.4

270

42.6

cvičení **

370

58.4

172

27.1

92

14.5

léky

11

1.7

14

2.2

611

95.6

zvracení

9

1.4

29

4.6

600

94.0

laxativa *

7

1.2

22

3.5

609

95.3

diuretika

4

0.7

6

0.9

630

98.4


29


Dívky statisticky významně častěji než chlapci držely v posledních třech měsících redukční diety (57.4%, 12.6%), cvičily a užívaly projímadla ve snaze snížit svoji tělesnou hmotnost. 6% sledovaných dívek přiznalo, že v posledních třech měsících alespoň jednou měsíčně (1.4% častěji než jednou týdně) z tohoto důvodu úmyslně, navozeně zvracelo, což odpovídá prevalenci mentální bulimie udávané v západoevropských zemích (3 - 7% kritické populace). Úmyslné, navozené zvracení ve snaze zhubnout v posledních třech měsících však překvapivě uvedlo i 3.5% chlapců. Mezi Českými Budějovicemi a Prahou nebyl v četnosti uvedených způsobů kontroly tělesné hmotnosti zjištěn statisticky významný rozdíl, tj. lze předpokládat, že v tomto směru již v české Republice není významnější rozdíl mezi městskou a venkovskou populací. Muži, studenti gymnázia významně méně často drželi redukční diety než studenti SŠ a SOU, kteří dietu drželi nejčastěji. 14.3% studentů SOU, 13.7% studentů SŠ a pouze 6.5% studentů gymnázia drželo v posledních třech měsících dietu. V případě dívek to bylo 65.8%, 55.6% a 47.3% studentek SOU, SŠ a gymnázia. Tyto výsledky jsou v rozporu s tradiční představou o poruchách příjmu potravy jako o „exklusivní“ duševní poruše vyšších společenských vrstev a poukazují na spojitost nepřiměřených snah redukovat tělesnou hmotnost i s jinými faktory. V tomto směru se nabízí především spojitost mezi sebedůvěrou a sebehodnocením (studentky gymnázia vykazovaly vyšší sebevědomí) a dalšími zájmy a možnostmi se realizovat a nepřiměřenou snahou zhubnout. Nelze zapomínat ani na skutečnost, že chlapci i dívky studující gymnázium byli v průměru nejštíhlejší. Každý člověk má jinou tělesnou konstituci, na které se významnou mírou podílí i genetické faktory. Způsob stravování, skladba jídelníčku a životní styl jsou významně podmíněny zkušenostmi z rodiny. 25.4% dívek hodnotilo svoji matku, 18.5% otce a 7.1% sourozence jako obézní. 20% chlapců mělo pocit, že jejich matka, 15%, že otec a 7.5% že jejich sourozenec trpí nadváhou. V hodnocení tělesné hmotnosti matky byl mezi dívkami a chlapci zjištěn statisticky významný rozdíl. Tato skutečnost svědčí pro to, že dívky pokládají tělesnou hmotnost za významnější kritérium i v hodnocení svého okolí, více si jí všímají a jsou na ni (zřejmě zejména v případě matky) citlivější. O velkém rozšíření diet, které jsou pravděpodobně markantní i v rodinném kontextu (mluví se o nich, ovlivňují jídelní zvyklosti rodiny apod.) svědčí i zjištění, že 35% matek chlapců, 6.7% jejich otců a 13.8% sourozenců drželo dietu. 28.4% dívek uvedlo, že jejich matka, 5.1%, že jejich otec a 11.8%, že sourozenec drží dietu. Statisticky významně nižší počet dívek než chlapců uvádějící dietu u matky svědčí pro to, že dívky pravděpodobně obtížněji rozlišují mezi tím co je a co není dieta, respektive, že redukční dietu mohou často zaměňovat za „normální“ jídelní režim. Mezi studenty různých škol a různého místa bydliště nebyl zjištěn v tomto směru významnější rozdíl.

7. Výživa, jídelní postoje a zvyklosti

30

7. Výživa, jídelní postoje a zvyklosti Aktivní péče o tělo a zdraví se nejlépe odráží ve výživových zvyklostech a chování člověka. Výživa je jednou ze základních otázek zdravého životního stylu. Kulturní, společenské a ekonomické změny významným způsobem ovlivňují způsob, skladbu a kvalitu stravování výsledně i zdravotní stav obyvatelstva. V moderní společnosti charakterizované nadbytkem se stává větším problémem než nedostatečná výživa výběr potravin, který je předmětem konzumu a manipulace (reklama, kulturní vzory a mýty ...). Dospívající jsou ve svých jídelních návycích a zvyklostech často citlivější než jejich rodiče na různé kulturní vlivy. Jejich jídelníček a způsob stravování se přizpůsobuje měnícím se podmínkám života a životnímu stylu. Významně se mění i v závislosti na postojích a jídelním chování vrstevníků. Například, jak už vyplynulo z předcházejících výsledků, mnoho českých dívek zaměňuje redukční dietu za normální jídelní režim a ve svých jídelních postojích jsou významně ovlivňovány „obezitofobním“ klimatem ve společnosti. V tabulce č. 23 jsou uvedeny preference různých typů kuchyně (přípravy jídla) sledovaných adolescentů. Při výběru jednotlivých typů kuchyně měli respondenti jen jednu možnost. Tab. č. 23 - Preference různých typů kuchyně Muži Kuchyně **

Ženy

N

%

N

%

tradiční

435

73.7

389

61.9

exotická

80

13.6

78

12.4

vegetariánská

13

2.2

49

7.8

makrobiotická

3

0.5

4

0.6

bufet. typu

29

4.9

9

1.4

racionální výživa

30

5.1

99

15.8


Většina dospívajících dávala přednost tradiční kuchyni (73.7% chlapců a 61,9% dívek), která je pokládána za nejchutnější, ale současně i za nejvydatnější a nejméně „zdravou". Jak u sledovaných skupin adolescentů stoupal zájem o racionální nebo vegetariánskou kuchyni, klesal i zájem o tradiční kuchyni. Racionální kuchyni dávalo přednost téměř 16% dívek, ale jen 5.1% chlapců. Dívky rovněž častěji než chlapci uváděly, že dávají přednost vegetariánské kuchyni. Je však otázkou nakolik se v tomto trendu odráží větší zájem o zdravou výživu a přiměřená snaha změnit často nevhodný „tradiční“ jídelníček a nakolik je v pozadí tohoto trendu spíše snaha zhubnout? Mezi pražskými a budějovickými dívkami nebyl v tomto směru zjištěn statisticky významný rozdíl. Studenti (muži) pražských škol však významně méně dávali přednost tradiční kuchyni (71.3%, 80.5%) a častěji preferovali vegetariánskou (2.7%, 0.6%) a racionální (6.4%, 1.3%) kuchyni než studenti budějovických škol, kde aktivní zájem o otázku zdravé nebo racionální výživy připustili jen dva chlapci. Chlapci pravděpodobně častěji než dívky zaujímají postoj „Co je zdravé, není dobré". Ve srovnání různých typů škol byl zjištěn významný rozdíl jen ve skupině dívek. Studentky gymnázia oproti studentkám SŠ a SOU nejméně často dávaly přednost tradiční kuchyni (57.5%, 64.5%, 62.1%) a dávaly přednost vegetariánské kuchyni (13.1%, 6%, 6.2%). V preferenci tzv. racionální kuchyně nebyl mezi studentkami jednotlivých škol výraznější rozdíl. Můžeme předpokládat, že zatímco nespokojenost se svým tělem a snaha zhubnout jsou příznačné pro většinu dívek, v závislosti na vzdělání a referenčním prostředí se mění způsob racionalizace těchto tendencí, které mohou nabývat rozdílných konkrétních poloh. U studentky gymnázia je například pravděpodobnější, že nepřizná změnu jídelních zvyklostí ze strachu z tloušťky, ale že bude tvrdit, že je vegetariánka.


31

V tabulce č. 24 jsou uvedeny některé jídelní zvyklosti dospívajících, které vypovídají i o jídelních zvyklostech a kultuře stolování jejich rodin. Tab. č. 24 - Jídelní zvyklosti dospívajících (pravidelnost jídel. režimu, společné stolování) Muži

Ženy

Vynechává jídlo **

N

%

N

%

denně

39

6.4

87

13.6

téměř denně

59

9.6

133

20.8

1x týdně

82

13.4

125

19.6

několikrát za měsíc

63

10.3

96

15.0

několikrát za rok

96

15.6

76

11.9

nikdy

275

44.8

121

19.0

Muži Jí s rodinou **

Ženy

N

%

N

%

denně

175

28.7

133

20.8

téměř denně

195

32.0

179

28.0

1x týdně

165

27.0

232

36.3


37

6.1

53

8.3

několikrát za rok

21

3.4

21

3.3

nikdy

17

2.8

21

3.3


16% chlapců 34.4% dívek uvedlo, že denně nebo téměř denně vynechává některé z hlavních denních jídel (snídaně, oběd, večeře), což ukazuje na poměrně nepravidelný jídelní režim dospívajících. Pouze devatenáct procent dívek, oproti téměř čtyřiceti pěti procentům chlapců, uvedlo, že nikdy nevynechá hlavní jídlo. Můžeme předpokládat, že tato skutečnost je spíše než podmínkami (možnostmi stravování), určována snahou vynechávat jídlo ve snaze kontrolovat tělesnou hmotnost. Z těchto důvodů se dívky oproti chlapcům také pravděpodobně častěji vyhýbají společnému jídlu s rodinou. Pouze necelá polovina dívek uvedla, že jí pravidelně s rodiči. Poměrně malá frekvence společného stravování v rodinách respondentů ukazuje na poměrně nízkou kulturu stolování v českých rodinách, kde se často každý nají sám a vezme si na co má chuť nebo co najde. Rodiče adolescentů proto mohou být špatně informováni o stravování svých dětí, které tak mohou obtížněji ovlivňovat. Tato poměrně negativní tendence je patrna zejména v Praze. Chlapci studující v Budějovicích (59.3%) jedli častěji pravidelně (denně nebo téměř denně) se svými rodiči než chlapci v Praze (38.6%). V případe dívek nebyl tento rozdíl statisticky významný. Typ studia pokud jde o společné stravování mezi respondenty nediferencoval, pouze studentky gymnázia méně často (20.6% denně nebo téměř denně) vynechávaly některé z hlavních denních jídel než studentky SŠ (40.1% ) a SOU (33.3%). Významnou roli však v tomto směru může hrát i možnosti a kvalita veřejného stravování na jednotlivých typech škol.

32


Skladba jídelníčku (výběr jídel) respondentů je uvedena v tabulce č. 25. Vycházeli jsme z odpovědí respondentů na otázku: „Jak často jíte čokoládu, chipsy, hamburger nebo párek v rohlíku, ovoce ..... ?“ Mezi 10 vybranými potravinami byly základní potraviny (mléko, maso, zelenina), potraviny, které reprezentují tzv. zdravou výživu (zelenina, ovoce, nízkotučné výrobky), potencionálně nebezpečné a „návykové“ potraviny (cukr jako sladidlo, čokoláda, chipsy) a nápoje (slazené nápoje, coca-cola) nebo potraviny reprezentující životní styl mládeže a současné doby (hamburger nebo párek v rohlíku). Respondenti měli volit z následujících kategorií: denně, téměř denně, alespoň jednou týdně, několikrát za měsíc, několikrát za rok, které pro přehlednost uvádíme ve zjednodušené formě: denně nebo téměř denně, alespoň jednou týdně, několikrát za měsíc, několikrát za rok a nikdy.


33

Tab. č. 25 - Skladba jídelníčku (frekvence konzumace určitých typů potravin a nápojů) Muži Denně/témě ř Typ potraviny

min.1/týden

min.1/měs.

min.1/rok

nikdy

N

%

N

%

N

%

N

%

N

%

čokoláda

161

27.9

239

39.0

152

24.8

36

5.9

15

2.4

chipsy

46

7.5

144

23.7

260

42.8

139

22.9

19

3.1

Hamburger/hot dog

90

14.8

144

23.7

210

34.4

141

23.1

25

4.1

ovoce

503

82.1

79

12.9

22

3.6

4

0.7

5

0.8

zelenina

351

57.3

187

30.5

51

8.3

18

2.9

6

1.0

mléko/mléčné výr.

444

72.6

122

19.9

30

4.9

7

1.1

8

1.3

maso

500

81.8

83

13.6

18

2.9

7

1.1

3

0.5

light výrobky

134

21.9

152

24.8

157

25.7

94

15.4

74

12.1

slazené nápoje

299

32.2

130

21.3

109

17.8

35

5.7

18

2.9

sladí cukrem

483

79.2

46

7.5

29

4.7

17

2.8

35

5.7

Ženy Denně/témě ř Typ potraviny

min.1/týden

min.1/měs.

min.1/rok

nikdy

N

%

N

%

N

%

N

%

N

%

čokoláda **

138

21.6

233

36.5

194

30.4

62

9.7

12

1.9

chipsy **

25

3.9

121

19.1

290

45.4

175

27.4

24

3.8

Hamburger/hot dog **

33

3.9

108

17.1

209

33.0

229

36.2

54

8.5

ovoce **

590

92.6

42

6.6

5

0.8

0

zelenina **

470

73.8

132

20.7

31

4.9

4

0.6

0

mléko/mléčné výr.

477

74.8

117

18.4

28

4.4

6

0.9

9

1.4

maso **

360

46.6

185

29.0

53

8.3

16

2.5

22

3.5

light výrobky **

242

38.2

204

32.2

129

20.4

33

5.2

25

3.9

slazené nápoje **

201

31.7

159

25.0

145

22.8

90

14.2

0

6.3

sladí cukrem **

419

65.9

52

8.2

37

5.8

27

4.2

101

15.9

0


Uvedené frekvence zastoupení vybraných typů potravin a nápojů v jídelníčku dospívajících ukazují na zásadně rozdílné vzory výběru potravin u chlapců i u dívek. Kromě mléka a mléčných výrobků byl zjištěn statisticky významný rozdíl na .01 procentní hladině významnosti ve všech

34


sledovaných kategoriích. Dívky častěji než chlapci jedly zeleninu nebo ovoce, light výrobky (38%, 22%), méně jedly maso (47%, 82%), méně pily slazené nápoje a méně sladily cukrem. Chlapci častěji jedli čokoládu, chipsy a hamburgery. Z hlediska vyvážené, racionální výživy je poměrně povzbudivé, že většina chlapců i dívek jedla denně nebo téměř denně ovoce a zeleninu a že poměrně pravidelně pila mléko nebo jedla mléčné výrobky. U dívek jsou tyto tendence ve smyslu zdravého životního stylu zřetelnější. Je však otázkou nakolik jsou podmíněny ve skutečnosti jejich obavami z tloušťky (svědčí proto zejména vysoká preference light výrobků u dívek) a zda tyto tendence nemohou nabývat extrémních poloh. Na druhé straně může být z hlediska zdravé výživy nebezpečné poměrně vysoké zastoupení jídel bufetového typu a sladkostí, patrné zejména u chlapců. Téměř 15% chlapců uvedlo, že denně nebo téměř denně jí hamburger nebo párek v rohlíku. Nezbytná není ani každodenní konzumace masa. V preferenci typu kuchyně sice 7.8% dívek dalo přednost vegetariánské kuchyni, na přímou otázku však jen 3.5% dívek uvedlo, že nikdy nejí maso. Z uvedených výsledků je zřejmé, že dospívající v České Republice nejsou ohroženi podvýživou, ani omezenou nabídkou potravin. Z potravinářských výrobků nově přicházejících na trh však dávají přednost zejména snadno konzumovatelným, vysoce energeticky hodnotným (lahůdky) nebo naopak light (dívky) potravinám, což může vést k jednostrannosti ve výživě a v dlouhodobější perspektivě i ke zdravotním problémům, nemluvě o degradaci stravovací kultury. S ohledem na místo bydliště nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl, kromě toho, že pražští studenti (muži) méně často sladili cukrem. Pokud jde o typ studia v případě mužů jsme zjistili, že studenti gymnázia (68.5%) častěji než studenti SŠ (56.8%) a SOU (53%) jedí denně nebo téměř denně zeleninu a že společně se studenty SŠ výrazně méně pijí slazené nápoje a coca colu než studenti SOU (46.7%, 43.8%, 58.7%). Pozitivní posun ve v racionálnější skladbě potravy se tedy v závislosti na rostoucím vzdělání (předpokládaný větší tlak ve směru zdravé výživy) u chlapců projevoval především ve vyšší konzumaci zeleniny a v omezení slazených nápojů, což mohlo však být i důsledkem omezenějších možností (nižší příjmy, méně časté návštěvy restaurací a večírků). Studentky gymnázia méně sladily a pily slazené nápoje, jedly méně často hamburgery a chipsy než dívky ze středních a učňovských škol (mezi SŠ a SOU nebyl výraznější rozdíl).

8. Zdravotní a psychické problémy

35

8. Zdravotní a psychické problémy Fyzické a duševní zdraví se stává ve vyspělé společnosti významným předmětem vědomého a aktivního zájmu. Na zdraví je pohlíženo jako na zdroj možností pro každodenní život. Nemělo by být přitom chápáno jako nejvyšší hodnota, ale jako prostředek k dosažení těchto hodnot. Doslova se hovoří (Day 1990) o zdraví jako o vstupní hodnotě do smysluplného života. V průběhu dospívání se nemění jen vztah (hodnocení, postoje) k osobnímu zdraví (vědomí jeho hranic, významu, různých forem nemocí a zdravotních handicapů, možnosti jeho ovlivnění a aktivní participace), ale i způsob jak je tělesné zdraví vnímáno a prožíváno. Tělesné pocity v dospívání (Taxová, 1987) velmi silně zabarvují prožívání, bývají velmi rozkolísané, někdy protichůdné a podléhají náhlým změnám. Mohou souviset s hormonálními a tělesnými změnami. Objevuje se strach z některých nemocí a ze smrti. V tabulce č. 26 je uvedeno subjektivní hodnocení zdravotního stavu respondenty na pětibodové škále (výborný - špatný), přítomnost chronického zdravotního problému v současnosti, počet návštěv lékaře v posledních 12 měsících a návštěva (ano x ne) psychiatra nebo psychologa kvůli psychickým nebo citovým problémům. Tab. č. 26 - Zdravotní stav mládeže Muži

Ženy

N

%

N

%

výborný

80

13.1

37

5.8

velmi dobrý

196

32.0

169

26.5

dobrý

245

40.0

299

46.9

uspokojivý

78

12.7

116

18.2

špatný

13

2.1

16

2.5

chronická nemoc

63

11.0

88

14.6

nikdy

51

8.4

33

5.2

jednou

134

22.0

111

177.4

2-4x

226

37.2

248

38.9

5-7x

89

14.6

94

14.8

8-10x

31

5.1

48

7.5

častěji než 10x

77

12.7

103

16.2

psychické problémy

66

10.9

82

12.9

Hodnocení zdr. stavu **

počet návštěv lékaře/rok *


Většina dospívajících hodnotila svůj současný zdravotní stav jako dobrý (43.6% všech respondentů), velmi dobrý nebo uspokojivý. Poměrně vysoké procento (12.8%) však uvedlo, že trpí nějakou chronickou nemocí a velmi vysoká byla i frekvence návštěv lékaře v posledním roce (14.5% respondentů uvedlo, že navštívilo lékaře častěji než desetkrát). Dvanáct procent dospívajících

36


navštívilo odborníka pro nějaké psychické nebo emocionální problémy. Statisticky významný rozdíl mezi dívkami a chlapci byl v hodnocení celkového zdravotního stavu a v četnosti návštěv lékaře. Dívky v průměru hůře hodnotily svůj zdravotní stav než chlapci a častěji navštěvovaly lékaře. Vzhledem k tomu, že šlo o subjektivní hodnocení zdravotního stavu, je obtížně rozlišit, zda dívky jsou ve srovnání s chlapci skutečně častěji nemocné, nebo zda jsou jen citlivější v tomto směru a věnují tomu větší pozornost. Nezjistili jsme žádný významnější rozdíl mezi respondenty s ohledem na místo bydliště. Mezi dospívajícími, kteří navštěvovali různý typ školy jsme zjistili významný rozdíl v hodnocení celkového zdravotního stavu (chlapci i dívky), výskytu chronické nemoci (dívky) a návštěv lékaře (dívky). Chlapci studující gymnázium a SŠ v průměru lépe hodnotili svůj zdravotní stav (52.4%, 52.3% jako výborný nebo velmi dobrý) než studenti SOU (37.9%). Rovněž studentky gymnázia hodnotily častěji svůj zdravotní stav jako výborný nebo velmi dobrý (48.1%) ve srovnání se studentkami z SŠ (38.3%) a zejména pak SOU (28.5%). V souladu s tímto zjištěním studentky gymnázia méně často navštěvovaly lékaře než studentky SŠ a SOU. 8.4%, 15.5% a 22.1% studentek gymnázia, SŠ a SOU uvedlo, že v posledním roce navštívilo lékaře častěji než desetkrát. Studentky SOU však nejméně často uváděly, že trpí chronickou nemocí (13.7%, 19.4%, 10%). Tyto výsledky naznačují, s ohledem na charakter dat obtížně verifikovatelnou hypotézu, že zdravotní stav učňovské mládeže může být horší než zdravotní stav středoškoláků a studentů gymnázia. Můžeme ale předpokládat, že různé, sociálně odlišné skupiny dospívajících se v souladu se svým vzděláním a rodinným zázemím různým způsobem (kvalita života, odlišné možnosti zdravotní péče apod.) věnují svému zdravotnímu stavu, což se už v tomto věku může významně projevit na jeho kvalitě. Dalším, poměrně diferencovaným ukazatelem somatického a psychického zdraví je Dotazník všeobecného zdraví (GHQ-28), který kromě hodnocení celkového zdraví (celkový skór) umožňuje posouzení intenzity somatických obtíží, úzkosti a nespavosti, sociální dysfunkce, deprese a sebevražedných myšlenek. Senzitivita této škály se ve 12 validizačních studiích pohybovala v rozmezí od 44% do 100% (Škoda a kol., 1994). Celkový GHQ skór 6 a vyšší ukazuje na mírné, 12 a vyšší skór na závažné zdravotní a psychické obtíže. Distribuce GHQ skórů a průměrné GHQ skóry u sledovaných adolescentů jsou uvedeny v tabulce č. 27.


37

Tab. č. 27 - Výsledky Dotazníku všeobecného zdraví (GHQ-28) Muži

Ženy

Průměr

SD

Průměr

SD

GHQ celkem **

5.4

4.89

6.6

5.71

somatické obtíže **

1.3

1.59

1.6

1.86

anxieta, insomnie **

1.5

1.69

1.9

2.06

soc. dysfunkce

1.7

1.59

1.8

1.66

deprese **

1.0

1.62

1.3

1.74

sebevražedné představy

0.6

1.11

0.7

1.10

Distribuce GHQ skoru **

N

%

N

%

GHQ < 6

336

59.4

318

51.4

GHQ 6-11

166

29.3

187

30.2

GHQ =, > 12

64

11.3

114

18.4


Sledované dívky měly v průměru vyšší celkový GHQ skór než chlapci. Rovněž více dívek (18.4%) dosáhlo vyššího než kritického skoru, což může svědčit již pro poměrně závažné zdravotní a psychické obtíže. Ve srovnání s chlapci se jevily dívky jako úzkostnější a depresivnější a vykazovaly i více somatických obtíží. Statisticky významný rozdíl nebyl zjištěn v dílčí škále sociální dysfunkce a sebevražedné představy. Na základě těchto výsledků můžeme předpokládat, že dívky se v tomto věku psychicky i zdravotně cítí hůře než chlapci a že jsou emočně labilnější (úzkostnější a depresivnější). S ohledem na místo bydliště nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. Pokud jde o typ školy studentky gymnázia se jevily jako méně úzkostné než studentky SŠ a SOU. Oproti studentkám SOU byly méně depresivní, měly méně somatických obtíží a sebevražedných představ. V distribuci kritického GHQ skoru nebyl zjištěn mezi těmito sledovanými skupinami stat. významný rozdíl. Rozdíl v průměrných skórech dílčích GHQ škál může svědčit v případě dívek pro vliv typu školy (typ studia, společenský statut, kvalita vztahů mezi vrstevníky, rozdílné rodinné prostředí ...) na jejich somatické a zejména duševní zdraví (míru úzkostnosti a deprese). Ve srovnání s dospělou populací (pilotní studie) měli sledovaní chlapci i dívky v průměru vyšší celkový GHQ skór, skór anxiety a insomnie, deprese, sociální dysfunkce i sebevražedných představ. Nelišili se pouze ve škále somatických obtíží.

9. Poruchy příjmu potravy

38

9. Poruchy příjmu potravy Poruchy příjmu potravy patří mezi nejčastější zdravotní problémy dospívajících dívek. Jejich rostoucí incidence je dávána především do souvislosti s měnícím se životním stylem a některými kulturními vlivy. Hovoří se o nich jako o kulturně podmíněném syndromu (Garner a Garfinkel, 1982). Jsou citlivým ukazatelem míry přizpůsobení se (touhy po přizpůsobení se) nejen tzv. západnímu ideálu krásy, ale dalším hodnotám (zvýšená sebekontrola) a standardům chování (výživa). Jejich prevalence a některé konkrétní projevy (odmítání určitých typů potravin, nadměrná, ovládavá sebekontrola apod.) vypovídají o tom, jak extrémních poloh může nebývat jednostranná péče o tělo a „zdravý“ životní styl. V tabulce č. 28 jsou uvedeny výsledky Testu jídelních postojů (Eating Attitude Test, EAT-26). Kromě průměrného celkového skoru, jsou uvedeny i průměrné skóry dílčích škál: diety (sklon k dietám), bulimie (sklon k záchvatovitému přejídání) a orální kontrola (vědomá kontrola příjmu potravy). Nespokojenost se svým tělem a snaha zhubnout vedoucí k nepřiměřené sebekontrole v jídle jsou základní příznaky jak mentální anorexie, tak bulimie. Celkový EAT-26 skór stejný a vyšší než 20 svědčí pro narušené jídelní postoje a je dobrým indikátorem poruchy příjmu potravy. Tab. č. 28 - Výsledky Testu jídelních postojů (EAT-26) Muži

Ženy

Průměr

SD

Průměr

SD

EAT-26 celkem **

4.2

4.60

9.2

8.21

diety **

1.8

2.69

6.2

6.18

bulimie

0.7

1.81

0.8

1.64

orální kontrola **

1.7

2.35

2.2

1.62

Distribuce EAT skoru **

N

%

N

%

570

98.6

528

88.6

8

1.4

68

11.4

EAT < 20 EAT =, > 20 Stat. významný rozdíl * .05; ** .01

Vyšší než kritický skór v Testu jídelních postojů (EAT-26), který může vypovídat o narušených jídelních postojích a chování ve smyslu poruch příjmu potravy mělo 11.4% sledovaných dívek a 1,4% chlapců. Tyto výsledky jsou srovnatelné s výsledky studií realizovaných v západoevropských zemích a mohou vypovídat o srovnatelně vysoké prevalenci poruch příjmu potravy u českých dívek. O zvýšené kritičnosti dívek k vlastnímu tělu, nespokojenosti s ním a nepřiměřené snaze zhubnout projevující se v nepřiměřených jídelních postojích a chování svědčí nejen vyšší průměrné skáry ve škále diety a orální kontrola, ale i dříve uvedené výsledky našeho šetření (zejména způsoby kontroly tělesné hmotnosti). Připomínáme, že výrazně vyhublých (BMI < 17,5) ve smyslu mentální anorexie bylo 6.3% dívek a 2.7% chlapců. 1.3% dívek uvedlo, že nemělo v posledních 3 měsících menstruace. 1,4% dívek uvedlo, že v současné době pravidelně (4.6% občas) zvrací ve snaze snížit svoji tělesnou hmotnost a 1.2% užívá projímadla. 3.4% dívek uvedlo, že v posledních třech měsících trpělo záchvaty přejídání. Na základě těchto výsledků můžeme předpokládat, že kolem 1% sledovaných dívek (tělesná hmotnost nižší než BMI 17.5, snaha zhubnout a absence menstruačního cyklu) trpí mentální anorexií a že 1.2% až 3.4% dívek trpí mentální bulimií (záchvaty přejídání, strach z tloušťky a nepřiměřená snaha zhubnout - hladovky, projímadla, zvracení).

39

9. Poruchy příjmu potravy

V rozporu s tradovaným předpokladem, že velkoměstská populace je poruchami příjmu potravy více ohrožena, vykazovaly dívky z Českých Budějovic kritičtější výsledky Testu jídelních postojů než dívky v Praze. Vyšší než kritický EAT skór mělo v Praze 9.2% a v Budějovicích 15% všech dívek. Podobně překvapivé výsledky jsme zjistili i s ohledem na typ školy, kde nejkritičtějších výsledků (narušené jídelní postoje, nadměrná sebekontrola v jídle, časté diety apod.) vykazovaly studentky učňovských škol. Vyšší než kritický EAT skór byl zjištěn u 17.4% studentek SOU, ale jen u 8% studentek gymnázia a SŠ. V tomto kontextu se v současné době zdá být poruchami příjmu potravy nejvíce ohrožena učňovská mládež (dívky), respektive vykazuje nejvíce narušené (nepřiměřené) jídelní postoje. V přihlédnutí k ostatním rizikových faktorům je otázka, zda pro vznik a rozvoj poruch příjmu potravy je „nebezpečnější“ nízké sebehodnocení a negativní sebekoncept (SOU) nebo nadměrná sebekontrola (vysoká hodnota správných zásad a nejlepšího výkonu u studentek gymnázia a SŠ)? Studentky s vyšším než kritickým EAT skórem oproti ostatním častěji dávaly přednost vegetariánské a racionální kuchyni, méně často jedly čokoládu, chipsy, jídla bufet. typu, maso a méně sladily. Ve svém jídelníčku pak naopak upřednostňovaly light výrobky (76% denně nebo téměř denně oproti 33% dívek s nižším skórem), ovoce a zeleninu. Tyto výsledky potvrzují předpoklad, že „racionální“ jídelníček bývá u dívek podmíněn spíše strachem z tloušťky. Všechny tyto dívky uvedly, že si přejí zhubnout, více než 80% z nich nebylo spokojeno se svým tělem, 90% se snažilo už úmyslně zhubnout, 87% z nich drželo dietu a téměř čtvrtina z nich úmyslně zvracelo ve snaze zhubnout. Oproti ostatním dívkám častěji kouřily cigarety (více než 50% pravidelně) a pily alkohol. Svůj zdravotní stav hodnotily v průměru jako horší a měly vyšší negativní sebehodnocení. Ve srovnání s dívkami jejichž EAT skór nepřekročil 20 bodů měly v GHQ dotazníku statisticky významně vyšší celkový skór, více somatických obtíží, byly úzkostnější, depresivnější, měly vyšší skór sociální dysfunkce a uváděly i více sebevražedných představ. Tyto výsledky svědčí pro složitou komorbiditu narušených jídelních postojů, které zjevně souvisí (ať už primárně nebo jsou jejich důsledkem) s řadou psychických obtíží.

10. Kouření cigaret a alkohol - postoje, konzumace

40

10. Kouření cigaret a alkohol - postoje, konzumace Mezi významné znaky zdravého životního stylu patří nekouření, míra konzumace alkoholu a užívání (resp. neužívání) dalších psychoativních látek. Konzumace psychoaktivních, návykových látek patří mezi nejrizikovější a současně sociálně a kulturně nejcitlivější faktory ovlivňující zdravotní stav obyvatelstva a znaky vyjadřující jeho skutečný životní styl. S rostoucí mírou spoluzodpovědnosti za vlastní zdraví, příznačnou pro vyspělé společnosti, roste i nezbytnost zdravých vzorců chování (nekouření, omezená konzumace alkoholu). Pro jejich vytváření je rozhodující zejména období dospívání. Kromě četnosti konzumace určitých substancí jsme se zaměřili na postoje k jejich užívání, které odráží jednak míru informovanosti o daném problému a jednak mohou ovlivňovat i případný rozvoj závislosti. Vztah mezi mírou informovanosti a rizikem závislosti však není jednoznačný. Například u nových drog může větší informovanost o problému a tolerantnost zvyšovat riziko první zkušenosti a závislosti. Pokud jde o kouření, v některých starších výzkumech (Zimová, 1981, Taxová, 1987) se ke kouření přiznávala čtvrtina až třetina středoškoláků a počet kuřáků vzrůstal úměrně s věkem středoškoláků. Rozdíly mezi chlapci a dívkami byly v těchto studiích zanedbatelné. Nebyl rovněž zjištěn výraznější vliv kouření - nekouření rodičů na kouření dítěte. Významnější vliv byl přisuzován vlivu vrstevníků a určitým situacím (večírky, taneční zábavy apod.). V tabulce č. 29 jsou uvedeny postoje sledovaného vzorku adolescentů ke kouření a přiznávaná frekvence kouření. Pokud jde o dospělou populaci, v rámci předvýzkumu (N 438) uvedlo 35% žen a 39% mužů, že kouří (denně, někdy). Tab. č. 29 - Postoj ke kouření, frekvence kouření cigaret Muži Postoj ke kouření **

Ženy

N

%

N

%

odsuzuje

310

50.6

268

42.0

neodsuzuje

222

36.3

294

46.2

neví

79

13.0

75

11.8

Kouření cigaret

N

%

N

%

téměř denně

126

20.7

168

26.4

alespoň 1/týdně

34

5.6

32

5.0


41

6.7

36

5.7

několikrát za rok

46

7.5

57

9.0

několikrát za život

63

10.3

52

8.2

nikdy

300

49.2

291

45.8


Mezi chlapci a dívkami byl zjištěn statisticky významný rozdíl v postoji ke kouření, nikoli však v samotné frekvenci kouření, i když dívky v průměru častěji uváděly, že denně kouří. Ještě nikdy nekouřila téměř polovina dospívajících. 26.3% chlapců a 31.4% dívek uvedlo, že pravidelně kouří (téměř denně nebo alespoň jednou týdně). Negativní postoj ke kouření do jisté míry korespondoval i s nižší frekvencí kouření (chlapci častěji odsuzovali kouření a současně i v průměru méně kouřili). Dívky z Budějovic častěji odsuzovaly kouření než dívky z Prahy. Ve frekvenci kouření však nebyl zjištěn v tomto směru statisticky významný rozdíl. Studenti gymnázia a středních škol kouřili méně


41

než chlapci ze SOU a častěji odsuzovali kouření. Postoje ke kouření a frekvence kouření cigaret studentů (mužů) různých typů škol jsou ve zkrácené verzi uvedeny v tabulce č. 30. Studentky gymnázia kouřily méně (21.7%) než studentky středních (29.6%) a učňovských škol (40%), které kouřily nejčastěji ze všech sledovaných skupin. Tab. č. 30 - Postoj ke kouření, frekvence kouření cigaret u studentů (mužů) různých typů škol Muži SOU Postoj ke kouření **

SŠ

Gymnázium

N

%

N

%

N

%

odsuzuje

135

43.0

97

55.1

78

62.9

neodsuzuje

125

39.8

59

33.5

38

30.6

Kouření cigaret **

N

%

N

%

N

%

téměř denně

85

27.1

28

15.9

13

10.5

alespoň jednou týdně

17

5.4

9

5.1

8

6.5


15

4.8

13

7.4

13

10.5

nikdy

138

43.9

97

55.7

65

52.4


Česká Republika patří mezi země s nejvyšší průměrnou konzumací alkoholu. Průměrná konzumace alkoholických nápojů (pivo, víno, destiláty) byla v roce 1983 20.8 litru na obyvatele, v roce 1993 15.8 litru a v roce 1993 18.6 litru (Kubička a kol. 1995). S ohledem na cenové relace vzrostla v posledních letech zejména konzumace destilátů. Současně roste i počet závislých na alkoholu mezi mladistvými a ženami. Podle Kubičky (1993) vzrostl v letech 1987 až 1992 počet silných konzumentek alkoholu v Praze (denní konzumace více než 20 g alkoholu) ze 7.2% na 14%. Na vliv socio-ekonomických a politických změn po roce 1989 ukazuje skutečnost, že v citované studii vzrostla konzumace alkoholu zejména u ekonomicky aktivních žen, které vnímaly tyto změny pozitivně. Podle Kubičky klesá procento denních konzumentů alkoholu s rostoucím stupněm vzdělání. V rámci předvýzkumu (pilotní studie) jsme zjistili výraznější problémy s alkoholem (CAGE skár 2 a vyšší) u 18.9 % respondentů (27% mužů a 10.8% žen). S rostoucí konzumací alkoholu může vzrůstat i společenská tolerance této závislosti (představa normy), která se může projevit jako výrazně rizikový faktor z hlediska rozvoje nových závislostí, tj. zejména u nižších věkových skupin. Tabulka č. 31 informuje o postoji k nadměrné konzumaci alkohol, četnosti konzumace alkoholu a různých alkoholických nápojů sledovaného souboru adolescentů. V tabulce č. 32 je uvedena distribuce kritických CAGE. Za kritický skár ukazující na problémy s alkoholem bývá užíván skár 1 nebo vyšší nebo 2 a vyšší, který s citlivostí 89 - 96% svědčí pro problémy s alkoholem (Ewing, 1984).


42

Tab. č. 31 - Postoj k alkoholu, konzumace alkoholických nápojů Muži Postoj k alkoholu **

Ženy

N

%

N

%

402

66.0

526

82.8

Konzumace alkoholu **

N

%

N

%

téměř denně

40

6.5

15

2.4

alespoň x týdně

89

31.2

143

22.5


130

21.5

182

28.7

několikrát za rok

136

22.1

186

29.3


36

5.9

54

8.5

nikdy

75

12.2

55

8.7

Konzumace piva **

N

%

N

%

téměř denně

75

12.3

11

1.7

alespoň 1 x týdně

180

29.6

76

12.0


124

20.4

126

19.8

několikrát za rok

87

14.3

134

21.1


34

5.6

65

10.2

nikdy

109

17.9

223

35.1

Konzumace vína

N

%

N

%

téměř denně / týdně

81

13.3

66

10.5


149

24.5

165

26.1

několikrát za rok

217

35.7

245

38.8


47

7.7

61

9.7

nikdy

114

18.8

94

14.9

Konzumace destilátů

N

%

N

%

téměř denně/ týdně

96

15.8

79

12.5


158

25.9

153

24.2

několikrát za rok

163

26.7

195

30.8


57

9.3

71

11.2

nikdy

136

22.3

135

21.3

odsuzuje



43

Tab. č. 32 - Srovnání výsledků v CAGE dotazníku Muži

Ženy

Průměr

SD

Průměr

SD

CAGE skár **

0.7

1.07

0.5

0.87

Distribuce CAGE skóru**

N

%

N

%

CAGE < 1

377

62.3

455

72.9

CAGE 1 - 2

101

16.6

100

15.8

CAGE =, > 2

128

21.1

78

12.3


Zjištění vypovídající o vztahu sledovaných adolescentů k alkoholu považujeme za velmi alarmující. Přestože konzumace alkoholu není v ČR do 18 let povolena, uvedlo 24,9% dívek a 37,7% chlapců pravidelnou (téměř denně, alespoň jednou týdně) konzumaci alkoholu. Dospívající nejčastěji pili pivo (12.3% chlapců téměř denně a 29.6% alespoň jednou týdně!). Skutečnost, že téměř o 6% více chlapců uvedlo denní konzumaci piva než denní konzumaci alkoholických nápojů může svědčit pro jejich „familiérní“ a bagatelizující vztah k pivu - jako by tito chlapci pivo za alkohol nepovažovali. Na druhém místě po pivu následovala konzumace destilátů a vína. Pouze deset procent všech dospívajících uvedlo, že ještě nepilo alkohol. Dívky oproti chlapců uváděly významně nižší frekvenci konzumace alkoholu a piva. V konzumaci destilátů a vína nebyl mezi těmito skupinami statisticky významný rozdíl. Téměř 83% dívek a 66% chlapců odsuzovalo časté pití alkoholických nápojů ve větším množství. Přes tento v zásadě odmítavý postoj k závislosti na alkoholu vykazovali však chlapci i dívky poměrně častou konzumaci alkoholických nápojů. Můžeme předpokládat, že z hlediska rozvoje možné závislosti dospívající podceňují nebezpečí časté konzumace alkoholu a zejména piva. Konzumace alkoholu byla významně závislá na pohlaví respondentů, místě bydliště (více pili chlapci a dívky v Budějovicích) a vzdělání - studentky na gymnáziích méně pily alkohol a uváděly méně problémů s alkoholem - nikoli však muži. 35.5% studentů gymnázia (mužů), 40.5% studentů SŠ a 37.2% studentů SOU uvedlo, že téměř denně nebo alespoň jednou týdně pije alkoholické nápoje. S měnícím se typem vzdělání a místem bydliště se však měnil postoj k alkoholu - studenti v Praze a na gymnáziu byli významně kritičtější k častější konzumaci alkoholu. Skutečnost, že v Českých Budějovicích byla zjištěna vyšší konzumace alkoholu (zejména destilátů a nevýznamně i piva), ukazuje na význam příležitosti ke konzumaci alkoholu (návštěva diskoték, večírků a restaurací), respektive způsobu trávení volného času a realizace osobních zájmů. Výsledky CAGE dotazníku ukazují na závažné problémy s alkoholem u 12.3% dívek a 21.1% chlapců, kteří měli 2 a více pozit. odpovědí. Tyto výsledky jsou o to závažnější, že sledované skupině dospívajících bylo v průměru šestnáct a půl roku a lze předpokládat, že s jejich rostoucím věkem poroste i procento každodenních konzumentů a bude přibývat problémů s alkoholem. Ve srovnání s výsledky CAGE dotazníku u dospělých (pilotní studie) vykazovaly dospívající dívky více problémů s alkoholem než dospělé ženy (12.3% dívek a 10.8% dospělých žen). Je však možné, že se na těchto velmi kritických výsledcích mohla podílet i zvýšená sebekritičnost a vyhrocenost hodnocení dospívajících. Přesto můžeme předpokládat, že zjištěné výsledky svědčí pro stále níže se posouvající věkovou hranici prvních zkušeností s alkoholem a jeho pravidelné konzumace. Závislostí na alkoholu je tak ohrožen stále větší počet dospívajících chlapců a především dívek. Významnou roli zde kromě možností hraje stále tradičně vysoká tolerantnost velké části společnosti nejen k užívání alkoholu, ale i k problémům s ním spojeným. Alkohol je součástí většiny společenských událostí, je pokládán (včetně jeho nadužívání) za přiměřený prostředek odměny, ale i řešení osobních problémů. Během

44


dospívání pak dochází k zvnitřnění a upevnění takovýchto vzorů chování, postojů a očekávání týkajících se účinku alkoholu. Respondenti s vyšším skórem v CAGE (skupina s CAGE =,> 2 a skupina s nižším CAGE skórem než 2) statisticky významně více kouřili cigarety (52% denně nebo téměř denně oproti 24% ostatních) a marihuanu (24% častěji než jednou týdně x 8,7%). Oproti ostatním adolescentům vykazovali významně vyšší skóre anomie, stejně tak jako významně vyšší všechny skóry v GHQ (více somatických obtíží, deprese, úzkosti apod.). Ve srovnání se studenty, kteří uváděli méně problémů s alkoholem měli v průměru i vyšší BMI - byli silnější.

11. Jiné psychoaktivní látky - postoje, konzumace

45

11. Jiné psychoaktivní látky - postoje, konzumace Postoj k užívání drog (jiných psychoaktivních látek než alkoholu) a zkušenost s nimi jsou dávány často do souvislosti s tzv. westernalizací společnosti. Jsou pokládány za jeden z nejmarkantnějších sociálně patologických jevů doprovázejících otevírání se společnosti vnějšímu světu, příznačný zejména pro věkovou skupinu dospívajících. S užíváním drog jsou spojovány jak faktory společenské (vliv rodiny a skupiny vrstevníků, ekonomický a soc. status, dostupnost drog, odmítání společenských hodnot apod.), ale i osobní jako je osobnost, stres, predispozice riskovat, kontrola nad životem, pohlaví, věk, informovanost o problému, úzkostnost apod. V tabulce č. 33 jsou uvedeny postoje sledovaných adolescentů k příležitostnému kouření marihuany nebo hašiše, pravidelnému kouření marihuany nebo hašiše a užívání jiné drogy (LSD, pervitin, heroin aj.). V tabulce č. 34 je uvedena frekvence užívání marihuany a hašiše, jiných drog a tišících prostředků nebo sedativ bez předpisu (Diazepam, Rohypnol, Radepur apod.). Tab. č. 33 - Postoje dospívajících k užívání drog Muži

Ženy

příležitostné kouření marihuany a hašiše N

%

N

%

odsuzuje

292

47.8

315

49.5

neodsuzuje

256

41.7

263

41.4

neví

63

10.3

58

9.1

N

%

N

%

odsuzuje

455

74.8

506

79.4

neodsuzuje

96

15.8

81

12.7

neví

57

9.4

50

7.8

N

%

N

%

odsuzuje

498

82.3

556

87.8

neodsuzuje

65

10.6

52

8.2

neví

42

6.8

25

3.9

pravidelnému kouření marihuany a hašiše

užívání jiné drogy


Je zřejmé, že marihuana (hašiš ?) je v České Republice již poměrně zdomácnělou a dostupnou drogou, jejíž příležitostné užívání akceptuje většina dospívajících. Pravidelné užívání marihuany a hašiše však stále odsuzují tři čtvrtiny adolescentů. Na poměrně vysoké riziko závislosti, nebo spíše na sklon akceptovat rizikové chování a nebezpečné „experimenty", odpor vůči zákazům a podceňování nebezpečí tzv. „tvrdých“ drog ukazuje zjištění, že 10.6% chlapců a 8.2% dívek neodsoudilo užívání LSD, heroinu nebo pervitinu. O významu vlivu osobní zkušenosti, informací a postojů okolí při formování těchto postojů může svědčit skutečnost, že budějovičtí studenti významně častěji odsuzovali již příležitostnou konzumaci marihuany a hašiše. Jejich příležitostnou konzumaci rovněž častěji odsuzovaly studentky SŠ a SOU (54.4%, 53.3%) než studentky gymnázia (36%). U mužů nebyl tento rozdíl tak výrazný.


46

Tab. č. 34. Frekvence užívání drog Muži

Ženy

Marihuana nebo hašiš

N

%

N

%

téměř denně

13

2.1

6

0.9

alespoň 1x týdně

27

4.4

17

2.7


49

8.0

36

5.6

několikrát za rok

39

6.4

37

5.8


50

8.2

63

9.9

nikdy

432

70.8

479

75.1

Jiné drogy

N

%

N

téměř denně

1

0.2

1

0.2

alespoň 1x týdně

6

1.0

5

0.8


6

1.0

3

0.5

několikrát za rok

17

2.8

5

0.8


15

2.4

25

3.9

nikdy

566

92.2

598

93.9

Sedativa

N

%

N

%

téměř denně

5

0.8

1

0.2

alespoň 1x týdně

4

0.7

6

0.9


9

1.5

29

4.6

několikrát za rok

33

5.4

52

8.2


34

5.6

52

8.2

nikdy

524

86.0

495

78.0


Mezi dospívajícími chlapci a dívkami nebyl ve frekvenci užívání psychoaktivních látek (kromě alkoholu) zjištěn statisticky významný rozdíl. Poměrně vysoký počet dospívajících uvedl zkušenost s marihuanou, která je v této věkové skupině pravděpodobně dostupnou a sociálně akceptovanou drogou (kromě alkoholu). 24,9% dívek a 29,2% chlapců už mělo zkušenost s marihuanou nebo hašišem, 7,8% chlapců a 6.1% dívek s jinou drogou. Pravidelné kouření marihuany přiznalo 6.5% chlapců a 3.6% dívek; v případě tvrdých drog to bylo 1.2% a 1%. Ještě žádnou zkušenost s marihuanou nebo hašišem neměly asi tři čtvrtiny dospívajících. 3% chlapců a 5.7% dívek uvedlo, že častěji než jednou za měsíc užívá sedativa nebo hypnotika bez receptu. V případě chlapců nebyly v kouření marihuany ani v užívání jiných drog zjištěny žádné signifikantní rozdíly s ohledem na místo bydliště a vzdělání, i když studenti gymnázia (8.9% častěji než jednou týdně)) uváděli nejčastější frekvenci kouření marihuany a hašiše, ale i v užívání jiných

47


drog (4,8% alespoň jednou týdně). V případě dívek byl tento trend spíše opačný. Studentky středních (3.2% alespoň jednou týdně a častěji) a učňovských škol (5.2%) signifikantně častěji kouřily marihuanu nebo hašiš než gymnazistky (1.9%). Pražské studentky také udávaly častější zkušenost s marihuanou a hašišem než studentky v Českých Budějovicích. Marihuana i hašiš jsou tedy zřejmě poměrně dobře dostupné i na malém městě (nebyl rozdíl ve frekvenci užívání u mužů) a tolerantnější postoj k příležitostnému kouření marihuany nemusí být vždy doprovázen (nebo naopak) osobní zkušeností a zvýšeným rizikem závislosti. Studentky gymnázia byly nejtolerantnější k užívání marihuany a současně ji nejméně často užívaly, což ale neplatilo u jejich mužských spolužáků.

48

Závěr

Závěr I když jsme vycházeli ze subjektivního hodnocení (sebeposouzení) respondentů, mají získaná data, vzhledem k rozsahu celkového vzorku (více než 1 200 chlapců a dívek z Prahy a Českých Budějovic), jeho reprezentativnosti (náhodný výběr gymnázia, SŠ a SOU) a diferencovanosti přístupu (200 otázek zaměřených na různé charakteristiky a problémové oblasti života dospívajících), vysokou výpovědní hodnotu. Na několika rovinách (viz. jednotlivé kapitoly) umožňují diferencovaně posoudit životní styl, převládající standardy hodnot, postojů i chování českých chlapců a dívek, v závislosti na řadě možných intervenujících vlivů. Získané výsledky vypovídají často nejenom o postojích, problémech a životním stylu dospívajících, ale i celé společnosti (např. autoritářské tendence, hodnotová orientace, volný čas nebo konzumace alkoholu). Je zřejmé, že probíhající změny reflektují různým způsobem různé skupiny dospívajících s ohledem na své možnosti, osobní i rodinnou zkušenost, pohlaví, postoje a hodnoty referenčního prostředí a další faktory. Nejvýrazněji rozlišující proměnnou mezi respondenty se ukázalo být rozdílné vnímání, prožívání a hodnocení sociální reality, osobních možností a vlastní existence s ohledem na pohlaví. Dospívající chlapci a dívky jsou v mnoha směrech determinováni odlišnou sociální rolí muže a ženy (odlišná očekávání, odlišné vzory apod.), což se však zdá být v některých směrech (hodnoty, postoje, způsob trávení volného času apod.) méně patrné u adolescentů z Prahy a zejména pak u studujících gymnázia. Druhým nejvýznamněji diferencujícím kritériem byl typ studia, ve kterém se spojuje vliv různých proměnných: diferencovanější nebo jednostrannější charakter studia, humanitní x technické zaměření, odlišné rodinné zázemí a vzdělání rodičů, rozdílné sociální charakteristiky rodiny, odlišné zájmy a postoje spolužáků apod. U většiny dospívajících byly zjištěny poměrně výrazné autoritářské tendence, sklon ke konzervatismu, etnocentrismu a uzavřenosti vůči novému a neznámému. Poměrně silně se také cítili být determinováni náhodnou, okolnostmi a podmínkami. Tyto tendence byly výraznější u mimopražských studentů a nejméně výrazné u studentů gymnázia. Pro souvislost mezi sebehodnocením, hodnotovým systémem a úrovní seberealizace (volný čas) na jedné straně a autoritářskými tendencemi na druhé straně, může svědčit zjištění, že studenti gymnázia, oproti ostatním skupinám, měli v průměru méně pochybností o sobě, přikládali vyšší hodnotu správným zásadám a charakteru, více se věnovali svým zájmům a aktivněji trávili svůj volný čas, vykazovali ale také vyšší míru sociální důvěry a svoje osobní perspektivy vnímali pozitivněji. Významnou roli zde ale jistě sehrálo i různé referenční prostředí studentů gymnázia, SŠ a SOU. Z hlediska volby zdravého životního stylu v každodenních aktivitách, výživě a návycích byly výsledky do jisté míry rozporuplné. Na jedné stranně, zejména u dívek, byla patrna nápadná a často extrémní obava a péče o tělo, adolescenti poměrně často aktivně sportovali a v jejich jídelníčku často figurovala zelenina, ovoce a mléčné výrobky, na druhé straně čtvrtina z nich kouřila a téměř jedna pětina uváděla poměrně závažné problémy s alkoholem. Pravidelnou konzumaci alkoholických nápojů (především piva) jsme zjistili u třetiny většinou nezletilých chlapců a čtvrtiny dívek. Na základně těchto výsledků můžeme usuzovat, že se stále ještě snižuje věková hranice konzumace alkoholu, kterou jsou stále více ohroženy i dívky. Pokud jde o konzumaci dalších psychoaktivních látek jedna třetina chlapců a jedna čtvrtina dívek už měla zkušenost s marihuanou nebo hašišem, které jsou zjevně dostupné i mimo Prahu. Můžeme proto předpokládat, že dospívající mládež se nejrychleji a nejsnadněji přizpůsobuje spíše rizikovým (nepříliš diferencovaným, jednoduchým, zjevným, spojeným s konzumem) vzorům hodnot a chování, které doprovázejí současné změny. Současně můžeme předpokládat, že i určité pozitivní vlivy (péče o zdraví, zdravá výživa, možnost nových zkušeností) mohou u nich nabývat extrémních a tedy nebezpečných poloh, což je patrné například ve zvýšené prevalenci poruch příjmu potravy a v nevhodných jídelních postojích. Vyhrocenost těchto postojů se například projevila ve změně jídelníčku. Z nových potravinářských výrobků dávají na jedné straně (zejména chlapci) přednost snadno konzumovatelným, vysoce energeticky hodnotným potravinám (hamburgery, chipsy..), na druhé straně light výrobkům (dívky).

49

Závěr

Ztotožnění se s umírněnějšími, racionálními a vhodnými standardy postojů, hodnot a chování a jejich přiměřená diferenciace jsou dlouhodobým procesem, ve kterém budou hrát významnou roli přiměřené vzory, dostatečné informace i osobní zkušenost, což je zřejmé zejména ze zřetelně odlišných standardů hodnot, postojů a chování studentů gymnázia. Významnou roli mohou hrát místní podmínky určující způsob trávení volného času, jak se to projevilo i v naší studii. Skutečnost, že budějovičtí studenti a studenti středních a učňovských škol výrazně častěji navštěvují diskotéky, večírky a restaurace a méně se věnují svým zájmům, měla pravděpodobně velký určující význam v mnoha dalších směrech: vyšší konzumace alkoholu, slazených nápojů, dostupnost návykových látek, častější sexuální zkušenost apod. Získaná data v konkrétních proporcích vypovídají o normativním kontextu některých stále častěji diskutovaných sociálně patologických jevů a psychických nebo zdravotních problémů (problematika alkoholové nebo drogové závislosti, poruchy příjmu potravy, patol. hráčství apod.) nejen adolescentů, ale i celé společnosti. Dovolují posoudit jakých různých pozitivních (racionální výživa, větší informovanost a tolerance k některým jevům apod.), ale i negativních konotací (extrémní postoje ve výživě, větší nabídka návykových látek apod.) mohou nabývat současné změny u této populační skupiny, která je často jen předmětem nepodložených spekulací a hypotéz. Detailní hodnocení výsledků charakterizujících životní styl mládeže jsou uvedeny pod příslušnými hesly v textu. V Praze 29. prosince 1997 PhDr. František Krch Psychiatrická klinika VFN v Praze

50

Literatura

Literatura Allon N.: The stigma of obesity in everyday life. In G. Bray: Obesity in Perspective. Washington, 1975, Government Printing Office. Bennett W., Gurin J.: The dieter's dilemma: Eating less and weighing more. N. Y., Basic Books, 1982. Bourdieu, P.: Distinction, Harvard Univ. Press, 1984 Brownell, K.D.: Understanding and treating a serious, prevalent, and refractory disorder. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 6, 1982, str. 820-840. Burns, R.B.: The self-concept in theory, measurement, development and behavior, Longman, N.Y., 1979. Ciliska, D.: Beyond Dieting, Brunner/Mazel, N.Y, 1990. Cockerham, W., C.: Medical Sociology, 6th Ed. Englewood Cliffs, N.Y., Prentice-Hall, 1995. Crawford, R.: A Cultural account of health: control, release and the social body, in: McKinley J.: Issues in the Political Economy of Health Care, N.Y., Tavistock, 1984. Day, S.: Biopsychosocial Health, JC PSM, č. 6., 1990, str. 189-198. Ewing J.A.: Detecting alcoholism. The CAGE questionnaire. JAMA, 252, 1984, str. 1905-1907. Garner, D.M., Garfinkel, P.E.: Anorexia nervosa: a multidimensional perspective, N. Y., Brunner / Mazel, 1982. Giddens, A.: Modernity and Self-Identity. Standford, Standford Univers. Press, 1991 Hartmann, P.: A perspective on the study of social attitudes. European Journal of Social Forces, 49, 1977, 1, str. 85 - 96. Krech, D., Crutchfieled, R.,C., Ballachey, E.,L.: Človek v spoločnosti, SAV, Bratislava, 1968. Krch, F., D., Drábková, H.: Prevalence mentální anorexie a bulimie v populaci české mládeže, Čs. Psychiatrie, 4, 1996, str. 237 - 247. Krch, F., D., Drábková, H., Rathner, G.: Vztah mezi nadváhou, psychickými obtížemi a závislostí na alkoholu v obecné populaci, ČS Psychologie, XLI, 97, 1, str. 39 - 48. Kubička a kol.: Prague women'ś drinking before and after the "velvet revolution" of 1989: a longitudinal study. Addiction, 90, 1995, str. 1471-1478. Morawská, E.: Utváření vztahu chlapec-dívka z hlediska výchovných cílů zodpovědného manželství. Dipl. práce, Praha, 1984. Meloen, J.D.:The F Scale as a predictor of fascism: an overview of 40 years of autoritarianism research, in: Stone W.F. and col.: Strength and Weakness, Springer-Verlag, 1993. Raboch jun. J. a kol.: Sexuální vývoj městských a vesnických dívek, Čes. Gynek.,60, 1995, 5, str. 234 - 236. Rosenberg, M.: Conceiving the self, N.Y, Basic Books, 1979. Rutter, M.: Changing Youth in Changing Society (Patterns of Adolescent Development and Disorder). Abingdon, Burgess, 1979. Shilling, Ch.: The Body and Social Theory, London, Sage, 1993. Škoda, C. a kol.: Skríning skyté psychiatrické nemocnosti, Knihovna programového vybavení EPIINFO, PC Praha, 1994. Taxová, J.: Pedagogicko-psychologické zvláštnosti dospívání, SPN Praha, 1987. Zimová,I.: Ukázněnost chlapců a dívek na některých typech středních škol, Dip. práce, FF UK, Praha, 1981.

František David Krch, Hana Drábková

Recommend Documents