foto PePa V expozici Junáka Bambiriáda 99 NEZÁVISLÝ ZPRAVODAJ ČS. SKAUTŮ A SKAUTEK 1999 (červenec - srpen) XI. ročník

foto PePa

V expozici Junáka – Bambiriáda ’99

4

NEZÁVISLÝ ZPRAVODAJ ČS. SKAUTŮ A SKAUTEK

1999 (červenec - srpen) XI. ročník

OHLÉDNI SE …

10 LET JINÉHO SKAUTINGU

JACÍ JSME?

NEZÁVISLÝ ZPRAVODAJ ČS. SKAUTŮ A SKAUTEK

Ptal se, kdysi na úsvitu československých dějin pan Ferdinand Peroutka. Svou nepříliš rozsáhlou publikací stejného názvu – myšlenkami však velmi bohatou – hledal skvrny, tmavé i světlé, na charakteru našeho národa, definoval nebo předpokládal jejich příčiny a také navrhoval postup léčby zjištěných vad. Bylo by jistě příjemné, kdybychom mohli ukázat na konkrétní stránku Peroutkovy knížky „Jací jsme“ a doložit, že autor si vybral skauting jako jednu z ordinací, kterou doporučuje rozrušit tmavé, nehezké fleky na pacientově těle. Tak tomu, bohužel, není. Vedoucí činitelé českého skautingu, stojící v jeho čele v oněch prvních dvaceti třiceti letech, můžeme však jednoznačně označit za Peroutkovy spojence v náročné operaci, v ojedinělém projektu – Jak ozdravit národ, tentokrát především mravně. Můžeme říci, že skautská výchovná metoda, slavila v tomto ohledu velký úspěch, pan Peroutka by to jistě přiznal, kdyby mohl. Skauting opravdu nezklamal a v oné výše pojmenované operaci odváděl dobrou práci. Myslím, že můžeme být na co hrdi. Důvěra v úspěšnost skautingu, hluboko zasazená v paměti české společnosti, mimo jiné umožnila také jeho několikerý návrat z nuceného exilu. Skauti doposud požívají u většiny svých spoluobčanů velmi příznivého hodnocení. Své v tomto ohledu vykonala nejen bohatá skautská literatura, hojně čtena i vně hnutí, jak soudí mnozí, ale především osobní zkušenosti, těch co skautingem prošli v dobách jeho „zlatého věku“ i v tříletí 1945-48, kdy skautská organizace zaznamenala nebývalý členský nárůst. Z této tradice, z tohoto pokladu paměti a dávných zkušeností, žije dnešní skauting. Je mi líto, že nacházím jen velmi málo příkladů toho jak současný skauting cílevědomě rozšiřuje toto významné dědictví, jak chabě usiluje o potvrzení toho, že jeho léčebný proces má smysl také dnes. Jsem naopak stále více svědkem ztráty jeho pozic do nichž byl vynesen prací prvních skautů. Skauting se osvědčil o tom není pochyb. Osvědčil se však proto, že byl náročný k sobě. Trval na dodržování vlastních pravidel, které si určil, trval na slušnosti a mravnosti. Znal rozdíl mezi formou a obsahem. Bylo by dobré zjistit Jací jsme po deseti letech od třetí obnovy českého skautingu. Bylo by dobré zjistit jestli můžeme společnosti nabídnout něco víc než lasování a hry na piráty. Bylo by konečně dobré nebát se vrátit na začátek cesty. Bloudění se říkávalo „kufrování“. Jak se mu říká teï, nevím. Zjistil jsem, že „kufrování“ může trvat i deset let. JZP

Redakce: Zvonimír Dragoun Jiří Kafka Daniel Kumermann Ivan Makásek Ivo Vacík Jiří Zachariáš Grafická úprava: Josef Přech Adresa redakce a administrace: ČIN - skautský zpravodaj Evropská 199, 161 00 Praha 6 Veškeré redakční práce předtisková příprava a expedice jsou prováděny zdarma Vydává sdružení ČIN Vychází za finanční podpory Nadace Českého literárního fondu Tiskne Tiskárna VŠCHT Bez jazykové úpravy Nevyžádané rukopisy se nevracejí Redakce nemusí vždy souhlasit s obsahem článků a neodpovídá za ně Registrace: MK ČR 6396 13 C/A8

Z OBSAHU: JAK UDĚLAT ZE SKAUTINGU HRU Věčně živá slova od Náčelníka zakladatele A. B. Svojsíka /3/ BR. ERVÍN LOBPREIS - LOBIN (ILEK) Další životní příběh skauta na kterého Stříbrný vlk nevybyl /4-5/ PROMĚNY SVOJSÍKOVA ZÁVODU Co se do dnešní podoby Svojsíkova závodu nevešlo /6-7/ BAMBIRIÁDA POD TAKTOVKOU ČRDM Z pražské přehlídky činností 50 sdružení pro děti a mládež a středisek volného času /8-11/ CO NÁS „PÁLÍ“ NA SKAUTINGU Tři úvahy z pera br. Ladislava Ruska - Šamana a Mirko Vosátky - Grizzlyho /12-13/ KRAŤASY Západočeské jamboree ’99; Sněm Svojsíkovy oblasti; O tradici - 80 let skautingu ve Vyškově; Zprávy z OVF; 80 let skautingu vKostelci nad Orlicí; X. ročník Memoriálu Dr. Rudolfa Plajnera; Den lidských práv;

2

Zpravodaj Svazu skautů a skautek ČR; Taxmeni veteránů; Nezapomínáme; Slovenský skauting; Skautský den pro všechny děti 1999; Vzpomínky nebeského jezdce; Jeden z mnoha otevřených listů; Odborky - jiný názor; † MUDr. Jiří Čermák - Jir; Birkenau Boys; Obrázky z holandského exilu; Znepokojení a nesouhlas se situací v ÚRJ; † Ing. Miloš Mikolášek /14-21/ JSTE PŘIPRAVENI Řešení krizových situací ve skautské činnosti /22/ JAK VZNIKÁ SKAUTSKÝ ODDÍL Dobrý skautský oddíl vzniká těžko - výběr z Dodatků Foglarovy pražské Dvojky /23-24/ PŘESTANEME V ODDÍLECH HRÁT, SOUTĚŽIT, BODOVAT? Kritická úvaha jako reakce na článek uveřejněný v 8. čísle časopisu Skauting /25/ SVOJSÍKOVO SKAUTSKÉ HRADIŠTĚ Z krátké historie skautské rezervace vybudované v Praze na Strahově /26-27/

Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s.p., OZ Praha č.j. Nov 6188/97 ze dne 20. 2.1997

Autor ilustrace br. Ladislav Rusek Šaman

SKAUTSKÉ EVERGREENY A. B. SVOJSÍK

JAK UDĚLATI ZE SKAUTINGU HRU Chci upoutati nejprve vaší pozornost na jednu základní věc, kterou musíme míti stále na mysli, nebo velmi často na ni při vedení oddílu či smečky zapomínáme. Jde o toto: Celý skauting má spočívati na hře. Jest ovšem snadno zavésti hry do programu skautingu, učiníme-li však jen toto nedojdeme cíle svých snah. Myslím, že je třeba vytvořiti ze skautingu hru od počátku do konce. Nyní můžeme si položiti otázku, jak máme zaříditi svůj program, abychom udělali hru ze skautingu. Odpověï: Musíme v něj vložiti všechny charakteristické známky hry, z nichž nejdůležitější je obrazotvornost. Sám Chief-scout často hlásal, že podstatnou myšlenkou jeho programu pro hochy 12-16 leté je podporovati je v představě, že jsou badatelé, zálesáci či průkopníci a býti jím nápomocen ve všech jejich potřebách. Pokud vlčat se týče, platí zde táž zásada hry. Hoši 8 -12 letí měli by říkati: „Zahrajeme si na vlčátka, jako onen hošík ztrativší se v džungli, dělejme vše co dělal Mauglí.“ To musíme mít stále na mysli, nebo dosáhneme daleko větších výsledků ve svém výkonu, budou-li se skauti považovat opravdu za badatele a vlčata za opravdové vlčky. Chceme například naučiti skauty, aby si sami vyráběli ze dřeva nebo z čehokoliv jiného předměty potřebné pro táborové pohodlí - abychom toho dosáhli ,můžeme postupovat dvojí cestou. Můžeme říci hochům: „Musíš to udělati, protože toho budeš v táboře potřebovati.“ Ale skauting může býti podáván daleko zajímavěji. Oč důraznější je říci hochům: „Jsi ztracen v lese, nemáš žádného nářadí, musíš uměti si vyrobiti předměty, jichž potřebuješ, jinak ti bude krušně.“ Mohu také podati příklad pro vlčata. Abychom je přiměli čistiti si zuby, můžeme jim říci, že je nezbytno, míti dobré a zdravé zuby, abychom si zachovali zdravý žaludek a že zdravotnictví přikazuje atd. …“ Vykonáme na ně daleko větší vliv a budeme míti daleko větší jistotu, že vykonali, co jim doporučeno, promluvíme-li k ním takto: „Vlče, které chce loviti se starými vlky, musí míti dobré, silné zuby, aby roztrhalo kořist - ty jsi vlče musíš míti pěkné zuby, proto neopomeň si je čistiti každého rána.“ Malý hoch nedbá hygieny a jejich zákonů, ale vášnivě se zajímá o svou smečku vlčat a pro čest sdružení vykoná věci, kterých by nebyl jinak dbal. Chceme-li dále něčemu učiti, čiňme tak co nejčastěji hromadně, ne příliš ve shluku jednotlivců, nýbrž spíše ve shluku družin a šestek. Dáváme zároveň hochům příležitost, aby vynalézali podrobnosti jistých cvičení. Protože zájem o hru je podmíněn představivosti a tvorbou, neměli bychom na to nikdy zapomínat. Aby se to vše uskutečnilo v našich oddílech a smečkách, musí býti vůdce cele tímto duchem prodchnut. Chce-li například podati lekci první pomoci, nech si připraví příklad malé nehody a předvede jej ve vší možné skutečnosti.

Před závěrem tvrdím, že hoch musí si hráti. Myslíme-li, že je to správné a přejeme-li si toho začněme hráti spolu s nimi. Skautský vůdce má rád hráti, má cele se oddati této velké hře, má býti ovládnut duchem, který oživuje skauting, a má sám řídit hru. Nesmí mysliti, že se tím snižuje, musí se dívati na skautský program očima mladého hocha. Snížíte-li se ke svým svěřencům stanete se opravdovými vychovateli. Ještě o jedné věci z poslední doby chtěl bych se zmíniti. Jest to příručka Stanislava Suna „Vycházky a putování“ podle nových osnov pro tělesnou výchovu na národních školách Československé republiky. Na 224 stranách najdete ve vhodném výběru přehledně podaný téměř celý materiál skautského výcviku. Laik, který knížku prohlédne, řekne: celý skauting! Vždy je tu orientace, pozorování, zpravodajství, tělesná cvičení, hry tělocvičné, sportovní i skautské, záchrana i první pomoc. A přec to není skauting ! Schází tu hlavně výchova mravní, výchova charakteru, cesta k řádnému občanství, k službě bližním, není tu onoho soužití mládeže, výchovy vzájemné, dělení mládeže na menší celky, spoluúčasti starších na výchově mladších atd., kteréžto metody, správně využity, jsou nejdůležitějšími prostředky skautské výchovy. Neříkám to na úkor spisu. Není určen pro skauty, ale pro učitele národních škol a znamená nesmírné obohacení programu školních vycházek. V tom směru může plně vykonati své krásné poslání. Je tu však jedno nebezpečí, že totiž budou školní vycházky takto programově vypravené pokládány a prohlašovány za skauting. A. B. Svojsík (Vůdce č. 8. roč. VII – 1927)

ZE SKAUTSKÉHO ČASOPISU

9. Skaut je hospodárný I strom je spořivý. Kdykoliv pozorujeme léta na pařezech, jako bychom zkoumali úchvatný a dobrodružný letopis. Střídají se tu léta hojnosti s roky odříkání a živoření. Přece však to všechno tvoří celek. A zde se můžeme poučit, kdy dává strom nejkvalitnější dřevo. Není to strom rostoucí v nadbytku na dobré a výživné půdě. Jeho dřevo rostlo sice prudce a v širokých letokruzích, ale v dospělosti z toho nadbytku neměl nic. Do řídkých pletiv pronikly zhoubné hnilobné bakterie. Na povrchu vypadal stále stejně zdravý, ale uvnitř už byl nahlodaný - dutý. Přišla náhlá smrš a strom padl. Nehodil se na nic, museli ho rozřezat a spálit. Jiný strom rostl na skále. Těžce bojoval o život, o každou kapičku deště, o každé zrníčko životodárné soli. Kořeny musely drtit skálu a jeho kamarády byly jen skromné mechy a lišejníky. Jeho dřevo narůstalo zvolna, zůstalo ale husté, pevné a pružné.

Snad proto opěvuje naše národní hymna bory na skalinách, aby nám připomněla, jaké stromy máme mít za příklad. K těm nepřichází drvoštěp z nouze. K těm, přicházejí řezbáři a houslaři, aby vzali to krásné dřevo a ono zpívá i po své smrti, nebo rozdává krásu v podobě sochy. A tak si můžeš vybrat. Skaut není skrblík, který usiluje o hromadu majetku. On se učí spořit vším, co mu je dáno: penězi, silami, časem, zdravím. Ví, že pro zdravý život je dobrá střídmost, že je lepší žít dobrovolně pod hranicí svých možností. Jistě si řekneš: A co s těmi přebytky, a jsou to přebytky síly, majetku, času? Ty můžeš a máš věnovat lidem, které máš rád. br. Rolf - Havlíčkův Brod (Převzato z devátého čísla časopisu SEM TAM, který vydává 1. přístav vodních skautů „RACEK“ ve Žïáru nad Sázavou.)

PŘÍSTAV RACEK

OD STROMU SE UČÍME ZNÁT SKAUTSKÝ ZÁKON

3

NA KOHO SE NEDOSTALO

MUŽI Z KMENE STŘÍBRNÉHO VLKA

Br. ERVÍN LOBPREIS – LOBIN (ILEK) aneb Od Skautského manifestu invančických roverů až po námořního kapitána US NAVY Když přijel do vlasti, po více než čtyřiceti letech prožitých v exilu, udivil všechny své přátele. Přivezl totiž z USA kolečkové křeslo, které v zápětí věnoval jedné moravské nemocnici. Ta křesla potom vozil téměř při každé své nové návštěvě, aby je znovu a znovu předával, se svým typickým trochu rozpačitým úsměvem, těm, kteří je potřebovali. Jsem nafoukaný na to, že mám pár opravdových přátel. Přátelství bratra Lobina, dnešního Muže z kmene Stříbrného vlka, považuji za opravdové terno. Děkuji mu za něj. Být ve věku, kdy si vybíráme životní, vzory dozajista by to vyhrál. Lobin má rytířské vlastnosti z nichž čest, věrnost a stálost patří k nejpřednějším. Přál bych si být jako on. Pedro Dne 11. července 1924 se narodil v jihomoravském historickém a malebném městě Ivančice bratr Ervín Lobpreis. Jako devítiletý chlapec se stal vlčetem smečky 1. oddílu Svazu junáků skautů a skautek, kterou vedl Akela br. Vetečník. Po dvou letech se stal skautem družiny. Ivančický oddíl tehdy vedli br. JUDr. Čermák. Po něm převzal vedení br. Hynek Růžič-

skálou, v místech které je dnes zatopeno hladinou vody zdrže, vybudované pro potřebu dalešické atomové elektrárny. V této době podstupovalo československé skautské hnutí nápor se strany lidí, kteří ve službách jedné politické strany se snažili ovlivnit veškerý život v republice a pokoušeli se svést skautské hnutí s jeho tradiční stezky. Bratr Lobin vedl svůj oddíl vždy v duchu zakladatele skautského hnutí Baden-Powella a jeho českého následovníka prof. Svojsíka a nemohl proto souhlasit s tím, co zkomunizovaná brněnská Zemská junácká rada uvedla ve svém JUNÁCKÉM MANIFESTU, který vydala v prosinci 1947 pro lednový zemský sněm v Brně a připravovaný III. valný sněm Junáka ve Zlíně. Cílem tohoto manifestu bylo přeměnit Junáka v organizaci „pionýrského typu“ podle záměrů KSČ. Tyto tendence se datovaly již od prvních dnů existence obnoveného Junáka v květnu 1945. Bratr Lobin se svými rovery vydal proto pohotově SKAUTSKÝ MANIFEST, v němž proklamovali svoji víru v neměnné morální a etické hodnoty skautského zákona v jeho tradičním znění a současně navrhli III. valnému sněmu Junáka, aby rozhodl o zřízení samostatného roverského kmene, který by byl zárukou dalšího úspěšného rozvoje skautského hnutí a jeho lepší budoucnosti.

Zleva sedí Ilek Lobpreis, Ivo Vacík a Jaroslav Obrman. Setkání v Mnichově v roce 1990. ka , který u oddílu setrval až do rozpuštění Junáka nacisty v říjnu 1940. To již měl za sebou bratr Lobpreis, přezdívkou Lobin (nebo také Ilek) za sebou vlčácký i skautský slib, dva tábory, druhotřídku a několik odborek. Úspěšně studoval na gymnáziu a protože vysoké školy byly zavřené, nastoupil po maturitě v roce 1943 do brněnské nemocnice. Pracoval zde jako pomocný ošetřovatel. Když skončila válka, sešli se opět členové ivančického skautského oddílu, aby obnovili jeho činnost. Chyběl jim však jejich vůdce. Zapojil se do protifašistického odboje, byl zatčen gestapem a v roce 1941 v brněnských Kounicových kolejích zastřelen. Vedení osiřelého oddílu se proto ujal bratr Lobin, přesto že jeho volný čas velmi omezilo studium medicíny na lékařské fakultě Masarykovy university v Brně, spojené s denním náročným dojížděním. Lobin mimo to ještě aktivně sportoval. V roce 1946 se v Praze na Strahově zúčastnil celostátního přeboru v desetiboji a umístil se v celkovém pořadí na 10. místě, ale jako nejlepší Moravan. Lobin úspěšně vedl oddíl, který měl v té době vlčata, skauty i rovery. V roce 1947 si „přibral“ k vedení oddílu ještě vedení celého ivančického střediska. Z členů svého oddílu, kteří se jevili jako perspektivní budoucí vůdci, vytvořil družinu Ostřížů a věnoval se jejich přípravě. V roce 1947 tábořil br. Lobin se svým oddílem v údolí řeky Jihlávky pod Wilsonovou

4

Ilek a „Bud“ Reid předseda mezinárodního skautského výboru WOSM v Santa Barbaře (Californie) Skautský manifest ivančických roverů nesporně významným podílem přispěl k tomu, že odpuzující dokument ZJR – JUNÁCKÝ MANIFEST – byl zemským sněmem 16. ledna 1948 v plném rozsahu zamítnut. Většina jeho spoluautorů ve volbách do nových zemských orgánů neuspěla. Přišel osudný únor 1948. Komunisté by jistě Lobinovu zásluhu o ivančický manifest jistě ocenili. Lobin proto v létě 1948 opustil rodnou Moravu a přes Rakousko se dostal do amerického okupačního pásma v Německu. Zde prošel Lobin asi 15 tábory pro politické uprchlíky než se mu konečně podařilo odplout lodí z Holandska do Anglie. Tam začal pracovat v londýnské nemocnici jako ošetřovatel. Stal se členem roverského kmene v Lewiston, vedeného studentem práv Denisem Akehurstem, který za války bojoval proti nacistům jako letec RAF. Již v létě roku 1949 se zúčastnil bratr Lobin v Gillwel Park kursu „wood badge“, který si zopakoval ještě

Ještě stále ne doma. Setkání skautských přátel na Rakousko-Československé hranici v únoru roku 1990 v následujícím roce, protože při předcházejícím běhu ještě neovládal dobře anglický jazyk. Oběma kursům věnoval Lobin celou svou roční dovolenou. V roce 1951 se br. Lobin dostal do USA, kde začal na Harvardské universitě v Bostonu studovat medicínu a to od úplného začátku, protože téměř tři roky studia v ČSR mu nemohly být uznány. Zájem o skauting bratra Lobina ani v USA neopustil. Stal se členem pomocného sboru Cambridce Council BSA (Boy Scouts of America) a pomáhal při vedení táborů. Seznamoval se s praxí amerických skautů a bylo proto velkým oceněním jeho činnosti, když jej jeho američtí spolubratři v roce 1953 navrhli na členství v Order of Arrow (Řádu šípu). Členy tohoto řádu se stávají jen ti nejlepší z velmi dobrých skautů. Později v roce 1955 se zúčastnil br. Lobin 8. světové jamboree v New Horizons (Niagara on the Lake) v Kanadě. Na jaře 1956, po 5 letech pobytu, získal občanství USA, které mu otevřelo nové možnosti. V roce 1957 dosáhl doktorátu medicíny a začal působit v universitní nemocnici va Westwood (Los Angeles) a hned se zapojil do činnosti Crescent Bay Council BSA v nedaleké Santa Monice a zúčastnil se tábora ve skautské rezervaci Camp Joseph. V témže roce působil jako jeden z lékařů kontingentu 1500 amerických skautů, kteří pluli zvláštní lodí na 9. světové jubilejní jamboree v Sutton Park v Anglii (jubileum 50 let od vzniku skautingu). Protože v té době byly vojenská služba v USA povinná, byl bratr Lobin v roce 1958 povolán a přidělen jako vojenský lékař na základnu 1. flotily námořních sil USA v San Diegu. Zde se opět zapojil do skautské činnosti. V roce 1959 se zúčastnil 10. světového jamboree pod horou Makiling na Filipínách. Sem poprvé (navzdory nezájmu světové skautské organizace WOSM) pozvali organizátoři exilové skauty se zemí, v nichž bylo skautské hnutí násilně potlačeno. Od roku 1964 působil bratr Lobin na základně US Navy v Okinawě a ve Vietnamu, kde probíhala válka. Do San Diega se vrátil v roce 1965 a o dva roky později (1967) odjíždí na 12. světové jamboree ve Farragut State Park ve státu Ohio. Na jamboree prováděl, z pověření US Navy, průzkum zdravotnického zabezpečení tak rozsáhle akce jako jamboree bylo. V roce 1968 začal bratr Lobin pracovat v HQ Surgeon General (Hlavním stanu zdravotnictva US Navy) v Maryland (Washington D.C.) a po šest let vedl jako „scoutmaster“ oddíl č. 487, jehož členy byli převážně chlapci z rodin českých exulantů, usídlených v této oblasti USA. Na Velikonoce 1969 se Lobin zúčastnil I. sjezdu naardenského hnutí v Nizozemí (kde je hrob J. A. Komenského) a stal se jedním ze zakladatelů Přípravného ústředí čsl. exilových skautů, mezi které patřili bři. Velen Fanderlik, Tibor Grantner - Cipa a J. Kratochvíl - Baby. V roce 1970 se znovu sešla skupina skautských pracovníků exilových vln 1948 a 1968 v Naardenu (Nizozemí) a Stuttgartu (NSR). Jedním z účastníků těchto setkání byl i bratr Lobin, který v té době vydával časopis SKAUTING. To již byl ve styku s podzemním skautingem ve vlasti se skupinou pozdějších vydavatelů časopisu ČIN a jejich oddíly a roverskými kmeny. Také úzce spolupracoval s bratrem

Miroslavem Obrmanem - Mývalem v Mnichově (NSR), k němuž jej poutalo upřímné přátelství. Jakmile padl v Praze komunistický režim, přijel Lobin do své vlasti, kterou byl nucen opustit a nabídl svoji pomoc při obnově skautského hnutí. Žel, mnoho z těch, kteří Junáka v roce 1989 obnovovali mělo po čtyřicetiletém panství bolševiků a mnozí po svém působení v Pionýrské organizaci SSM velmi zkreslené představy o tom, jak má skautská organizace vypadat. Mnoho z těchto „zasejunáků“ pro své postoje a jednání v letech 1945-48 a 1968-70 do skautské organizace vůbec nepatřilo. Protože br. Lobin byl tímto vývojem hluboce zklamán, velmi uvítal založení Svazu skautů a skautek České republiky a rozhodl se zapojit do jeho činnosti a pomáhat mu. Aktivita bratra Lobina v exilovém čsl. skautingu nemůže být objektivním posuzovatelem přehlédnuta, protože tvoří významnou část celé činnosti čsl. exilového hnutí a předčí význam a podíl mnoha jiných, často zcela neprávem vyzdvihovaných osob. Bratr Lobin vyznává a také praktikuje skutečný skauting v duchu jeho zakladatele R. Baden-Powella, t.j. skauting neokleštěný o jeho duchovní složku, která je neoddělitelná, máli skauting zůstat skautingem. V tomto názoru se bratr Lobin rozchází s těmi, kteří si ze skautingu vybírají jen to, co se jim „hodí do krámu“ a myslí si, že to co dělají je skauting. Působení bratra Lobina jako lékaře je jeho skutečným posláním, kterým pomáhá svým bližním. Jeho cílevědomé studium, píle a svědomitost mu získala nejen přízeň lidí, kteří s ním kdy přišli do styku, ale i respekt jeho nadřízených v US Navy, takže dosáhl vysoké hodnosti námořního kapitána. Svojí činností v exilovém skautském hnutí vykonal mnoho pro velký počet českých chlapců. Srovnáme-li jeho činnost s činností některých ,,kteří již byli za svou činnost odměněni, nutně musíme nabýt přesvědčení, že existují ještě jiná měřítka, podle nichž se rozhoduje při oceňování činnosti některých osob a jejich zásluh. Někdy to asi skutečně je jen osobní obliba nebo neobliba a nebo spíše odměna za různé „osobní“ služby. Naštěstí je bratr Lobin nad tuto stránku lidských vlastností natolik povznesen, že mu to nemůže nikterak ubrat na elánu a snaze pomáhat všude tam kde jde o dobrou věc. Svůj skautský slib bratr Lobin plnil a stále plní opravdu stoprocentně. Každým rokem přichází do USA z České republiky řada skautů, jimž bratr Lobin umožňuje poznávat život v USA a jejich podivuhodné přírodní krásy. V roce 1998 projel se šesti českými rovery svým autem od břehů Pacifiku až k pobřeží Atlantiku ve státu Naw Hampshire téměř 12 000 mil (přes 21 000 km). Bratr Ervín Lobpreis - Lobin se 11. července dožil 75 let. Jeho vitalita je obdivuhodná a všichni jeho přátelé mu přejí, aby ještě dlouho mohl předávat své bohaté životní a skautské zkušenosti svým následovníkům. Vladimír Princ - Širchán

5

VELKÝ PŘÍBĚH SKAUTINGU

VELKÝ PŘÍBĚH SKAUTINGU

PROMĚNY SVOJSÍKOVA ZÁVODU Zdálo by se, že Svojsíkův závod, který je v historii českého skautingu zapsán jako akce mimořádného významu, nemůže, vzhledem k pevným pravidlům jimž je řízen a prováděn, být opředen několika záhadami. Přesto je. Tyto záhady (spíše nejasnosti) Svojsíkova závodu vnímá, a to co z nich pro celé naše hnutí vyplývá, pouze pár pamětníků a zlomeček skautských historiků. Právě proto se chceme dnes Svojsíkovým závodem podrobněji zabývat. Vzbudímeli tím pozornost činovníků odpovědných za výchovu skautů a skautek budeme jen rádi. Tak je to. Stálo by za to, aby tuto skutečnost udrželi v paměti i někteří skautští historici specializující se zatím spíše na to, kdy, kde a s kým se kydlily Rychlé šípy. Ústřední – závěrečné kolo Svojsíkova závodu 1946 se konalo v Černošicích u Prahy. Shlédla je také manželka zakladatele skautingu Lady Olave Baden-Powell dlící v té době na návštěvě v Československu. (Pozadí a detaily její návštěvy nejsou předmětem tohoto článku – ostatně již jednou bylo v ČINu toto téma zpracováno – každopádně se Olave B. P. vracela domů spokojena se stavem našeho skautského hnutí. Nepochybně k tomuto hodnocení přispěl i průběh finále Svojsíkova závodu.) Výsledek prvního ročníku Svojsíkova závodu 1946 je díky nánosu věků, nepozornosti historiků a lhostejnosti pamětníků dnešní skautské obci předkládán nesprávně a nepravdivě. Zdá se to být nepodstatný detail

Z tvůrců a režisérů původního projektu Svojsíkova závodu z roku 1946 zde do dnešních dnů nezůstal, bohužel, vůbec nikdo. Ti, kteří se prvního ročníku Svojsíkova závodu zúčastnili jako závodníci, vnímali a ve své paměti nesou dál (a samozřejmě přenášejí na novou skautskou generaci), pouze technickou stránku této velké soutěže. Ta ovšem aspirovala na to být ukazatelem skutečného stavu skautského hnutí po všech stránkách. Nikoliv pouze závodem zdatnosti ve skautské praxi. Navzdory tomu, se zachovalo dost materiálů, které dokazují, že zakladatelům Svojsíkova závodu šlo o to uvést v život soutěž, která by každé dva roky poskytovala pohled na to jaké naše skautské hnutí skutečně je. Než se pokusíme dobrat příčin odlišností současné podoby Svojsíkova závodu, od jeho projektu původního, měli bychom vzpomenout několika fakt (bohužel také pomíjených) a na pravou míru uvést některá nesprávná tvrzení související se Svojsíkovým závodem. Dodnes bývají houževnatě opakována. Skautská organizace Junák se letos nachází v roce Svojsíkova závodu. Od převratu v devětaosmdesátém roce jde již o jeho čtvrtý ročník. Je k ním však třeba připočíst dva ročníky předcházející. První, zakladatelský, se odbýval v poválečném roce 1946. Junák měl za sebou tehdy necelý rok činnosti po pětiletém násilném přerušení práce. Další ročník se proponoval na rok 1948. Uskutečnil se však až za více jak dvacet let, v roce 1969. Záměr uspořádat příští kolo soutěže v roce 1971 – tedy po dvou letech jak přikazují pravidla – nevyšel stejně jako v případě ročníku druhého a dokonce z velmi podobných příčin. V tom čase, v roce 1971, byl již Junák integrován do Pionýrské organizace SSM. Její aktivity, podobající se Svojsíkovu závodu, nesly docela jiné názvy – Partizánský samopal například. Vrame se k prvnímu poválečnému ročníku Svojsíkova závodu. V čele týmu tvůrců pravidel a podoby závodu stál Dr. Karel Průcha. Jemu můžeme vděčit za to, že závod uvízl v genech českého skautingu a že se při každé vhodné příležitosti spolu se skautingem samým vrací vytrvale na scénu. Tuto vděčnost projevujeme tak, že o bratru Průchovi raději vůbec nemluvíme. Patrně je to reakce na aktivity bratra Průchy z doby třetí obnovy skautingu. Po listopadu byl totiž jedním z mála starých skautů, kteří se nezdržovali vzdycháním nad vlajkami s liliemi, ale navrhl skautingu jasnou a srozumitelnou léčbu o které byl přesvědčen, že ji potřebuje: Skauting ano, důsledný a opravdový, bez nánosů bolševického marastu a bez bolševiků všech věků. Takovýhle postoj, to uznejte, se nezapomíná, zvláště, když v tehdejších ústředních orgánech Junáka seděla značná část těch „bratrů a sester“, kteří se stále rozpakovali co mají dělat se svou rudou knížkou, která jim věrně sloužila čtyřicet let. Malinko jsme odbočili od původního záměru, bylo to však nutné proto, aby historie Svojsíkova závodu byla úplná. Dr. Karel Průcha byl, kromě toho, že i jinak šlo o mimořádnou osobnost, tvůrcem Svojískova závodu.

6

v souvislosti s tím co nás ještě v posuzování proměn Svojsíkova závodu čeká, ale uvést ho na správnou míru musíme. Naposledy se nepravda o níž bude řeč objevila v časopisu Skaut-Junák v r. 1999 a to dokonce z pera známého skautského historika. Aby tedy bylo jednou provždy jasno: Svojsíkův závod 1946 nevyhrála vodní Dvojka Praha, jak je dnes téměř tradičně vykládáno, ale hlídka číslo 26. Ta byla složená z Dvojky Praha (vůdce Jaroslav Foglar) a vodní Dvojky Praha (vůdce Jiří Navrátil). Výsledky oblastního kola byly pro „foglarovce“ dokonce příznivější. Vodní Dvojka byla v kole oblastním až na druhém místě. Tehdejší pravidla Svojsíkova závodu umožňovala takové složení hlídky, která potom mohla reprezentovat celou oblast, tedy nikoliv jen oddíl z něhož hlídka pocházela (pravidla pro ročník 1948 – neuskutečněný – už tuto možnost vyloučila). Tedy ne Dvojka vodní, ale obě pražské Dvojky tvořily vítěznou hlídku Svojsíkova závodu 1946. Poslechněte si konečně co o tomto vítězství píše Jaroslav Foglar: „…V sobotu a v neděli 28.-29. záři 1946 změřil své síly výkvět skautských oddílů z Čech, Moravy a Slezska ve Svojsíkově závodu. Jak víte vyhráli jsme (naše Dvojka) tento závod už v prvním a druhém kole, to je v okrskovém i v oblastním závodě a proto jsme se dostali i do kola třetího, do závodu zemského. Podle pravidel závodu rozhojnili jsme svou dvojkařskou hlídku ještě o hlídku, která byla v oblastním kole druhá, to jest o hlídku 2. oddílu vodního (Jiří N.) a v této sestavě jsme se pustili do boje jako representanti pražské oblasti. No – a co bych mluvil dále – vyhráli jsme!“ (časopis Dvojky Praha „Čigoligo“ 1946/7) Úspěch foglarovské Dvojky v okrskovém, v oblastním kole a posléze ve finále Svojsíkova závodu provází jedna ne nepodstatná okolnost (která by také stála za projevení v tomto seriálu). Vítězství bylo pro Jaroslava Foglara velkou satisfakcí. Jeho skautství a jeho věrnost hnutí byly v některých kruzích organizace vystavovány vážným pochybám. Tyto pochyb-

nosti šířili o Jaroslavu Foglarovi zvláště činovníci Junácké edice, pro jeho odchod z časopisu Junák do Vpředu. Zmíněná kampaň kulminovala právě ve dnech Ústředního kola Svojsíkova závodu 1946. Vítězná hlídka Dvojky mohla jít do závěrečného kola zcela samostatně. Jaroslav Foglar však využil možnosti a doplnil hlídku svého oddílu hlídkou v pořadí druhou, aby tak posílil možnost vítězství pražského skautingu. Tak jsme se objasněním některých neuváděných, špatně a nesprávně interpretovaných událostí z historie Svojsíkova závodu dostali až k tomu, o čem si myslíme, že by současní i příští organizátoři ročníků závodu měli vědět a vzít v úvahu. Jde totiž o jeho pravidla, o jeho podmínky a požadavky. Podívejme se jak se pravidla Svojsíkova závodu postupně proměňovala. Kromě pravidla, které oblastem zakazovalo postavit jednu reprezentační hlídku složenou z první a druhé hlídky kola oblastního, nezaznamenaly podmínky Svojsíkova závodu pro rok 1948 (který se ovšem neuskutečnil) žádné významné odlišnosti proti těm z ročníku prvního (1946). Porovnáme-li původní organizační řád Svojsíkova závodu (1946) s jeho pravidly dnešními zjistíme, že ten současný je ochuzen o velmi významné požadavky a body. Uplatněny byly pouze v ročníku úvodním. Žádná skautská jednotka, jak za chvíli uvidíme, se požadavkům Svojsíkova závodu nemohla vyhnout. Umožňovalo to především pravidlo úvodní. Svojsíkova závodu měl totiž povinnost zúčastnit se každý registrovaný oddíl skautů a skautek (současná pravidla hovoří o dobrovolnosti!!). Tato povinnost se řešila ZÁKLADNÍM – okrskovým kolem. Jeho požadavky a podmínky netvořily však vůbec discipliny skautské praxe (čili skauting technický). Naopak, bodově bohatě honorováno základní kolo přikazovalo toto:

SPRÁVNÉ VEDENÍ ODDÍLU 1. Registruje včas alespoň 60 % počtu členů registrovaných v minulém roce. Za registraci do konce ledna obdrží 10 bodů, za registraci do konce února 5 bodů za pozdější O bod. Není-li oddíl registrován do konce 31. března nemůže se soutěže zúčastnit. 2. Oddíl podá do 28. února t.r. okrskovému veliteli zprávu o své činnosti od 1. září minulého roku. Ve zprávě uvede druh a počet vykonaných zkoušek (stupňů Stezky, odborných odznaků atd.). Za rozsah a hodnotu své činnosti může oddíl získat až 20 bodů. 3. Oddíl odevzdá do 28. února t.r. svou pokladní knihu s doklady za minulý rok k revizi tříčlenné komisi. Komise může vedení pokladny ohodnotit až 10 body. 4. Do 28. února t.r. odevzdá oddíl okrskovému veliteli administrativní záznamy. Hodnotí se pouze minulý rok. Oddíl může získat až 10 bodů. JUNÁCKÁ ČINNOST A ZDATNOST 1. Oddíl vykoná od 1. ledna do 28. února t.r. alespoň jednu oddílovou schůzku se zvláštním programem a alespoň jednu výpravu celodenní a polodenní. Každá družina mimoto vykoná nejméně 4 schůzky a 4 vycházky (povšimněte si prosím jaký důraz se kladl na družinový systém). Oddíl podá o tom zprávu okrskovému veliteli do 28. února t.r a oznámí účast na všech akcích v procentech. Získá až 20 bodů. 2. Oddíl předloží jednu sbírku buï nerostů nebo dřevin, zkamenělin nebo kreseb a odlitků stop. Hodnotí se sbírka dosud neposuzovaná v tomto závodě. Oddíl může také vypěstovat ze semen či hlíz několik rostlin v místnosti. Získá až 10 bodů. 3. Oddíl má alespoň 5 obrázků zvířat s popisem a záznamy o životě nebo záznamy o soustavném pozorování života rostlin. Bodují se pouze fotografie, kresby či záznamy pořízené od 1. září minulého roku do 28. února t.r. Hodnotí se až 10 body. 4. Oddíl odevzdá do 28. února t.r. okrskovému veliteli svou oddílovou kroniku. Posuzuje se část od posledního závodu. Oddíl může za ni získat až 10 bodů. 5. Oddíl předloží korespondenci, kterou vede se spřáteleným oddílem mimo svou oblast. Zvláště korespondence s oddíly v pohraničí se oceňuje. Získá až 5 bodů. 6. Za oddílový časopis pouze ručně psaný a vyzdobovaný členy oddílu, vydaný po 1. září minulého roku získá oddíl až 4 body, za 1 číslo aspoň o 4 stránkách, nejvýše však 12 bodů. VE ZRUČNOSTI 1. Oddíl zhotoví totem nebo jiný vhodný skautský výrobek (lavici, stůl, křeslo, tábor. bedny, pramici, model letounu apod.). Za dobrý námět a způsob provedení až 20 bodů. Výrobky mohou být posuzovány jen v jednom závodě.

2. Za úpravu klubovny vlastní prací, její čistotu a výzdobu získá oddíl až 10 bodů. Nemá-li oddíl vlastní klubovnu boduje se jeho propagační skříňka, každý měsíc měněná. PLNĚNÍ JUNÁCKÝCH POVINNOSTÍ 1. Oddíl vykoná službu pro některou veřejně prospěšnou korporaci. Službu ohlásí napřed svému okrskovému veliteli. Získá až 5 bodů. 2. Tato podmínka hovořila o povinnosti každého skauta a skautky k akci, která nesla název Junácká dvouletka. Zavazovala členy Junáka k odpracování 70 hodin ve prospěch republiky a jejího poválečného hospodářství. Za hodiny práce ve Dvouletce získával oddíl 20 bodů (když každý jeho člen odpracoval v minulém roce alespoň oněch 70 hodin). Další body naskakovaly oddílu za ty členy, kteří měli více jak 100 hodin. Pravda je, že pravidla také hovořila o bodech, které se strhávaly za ty skauty, kteří předepsaného počtu pracovních hodin nedosáhli. 3. Oddíl plní dobře své povinnosti k okrsku a vystupuje vždy ukázněně. Získá až 10 bodů. (Na toto „dědictví“ prvního ročníku se zapomnělo jak v roce 1969, kdy po dvaceti letech stál Svojsíkův závod opět v centru skautské pozornosti, stejně tak se vypustilo z pravidel i po ještě delší vynucené přestávce, v roce 1992.)

Pořadí hlídek postupujících do vyšších kol – které už měly charakter a pravidla v zásadě taková jaká známe z ročníků nynějších – bylo určeno počtem bodů získaných v kole základním. Bylo to vlastně ohodnocení na kterém se podílel celý oddíl, nikoliv jen reprezentující hlídka. Můžeme se pouze dohadovat proč toto základní kolo (v podobných župních soutěžích Svazu skautů RČS za První republiky se jím říkalo kola ideová) vypadlo z pravidel Svojsíkova závodu. Jeden důvod jsme hned v úvodu naznačili – ztráta paměti, ztráta kontinuity. Základní kolo bylo však z pravidel závodu vypuštěno už v roce 1969. Tehdy ještě žila valná většina tvůrců původních pravidel, především bratr Průcha. K vědomému ochuzení Svojsíkova závodu o jeho důležitou složku, mohlo dojít po shledání úrovně tehdejšího skautského hnutí. O tom ovšem pochybuji, nebo náročnost skautů Průchovy generace byla příslovečná. Dalším důvodem, a k tomu se přikláníme, byl naopak stav tehdejší společenské a politické

situace. Dr. Karel Průcha a další organizátoři Svojsíkova závodu 1969 si uvědomovali jak málo života je českému skautingu v té době vyměřeno. Chtěli proto uspořádat Svojsíkův závod co nejrychleji a to i za cenu, že z něho vypustí mimořádně důležité základní kolo. Možná se jim jevilo jako časově náročné. Věřili, že závod zakotví pevně v paměti tehdejší skautské generace , která ho přenese přes nepřízeň doby do jistějších časů. Třeba věřili i tomu, že v klidnějších dnech nové skautské práce bude základní kolo do pravidel Svojsíkova závodu jako samozřejmé opět vkomponováno. Nestalo se tak, bohužel. Je dobré to znovu připomenout – nestalo se tak ke škodě skautingu, ke škodě každého skauta a skautky. „…Třeba zachovávat harmonii ve vší naší práci. Není dobré, když provádíme jen jistý úsek skautského programu. Prohřešujeme se tak velmi na výchově hochů…“ ABS 1927. Pavel Frýbort - Swed (ilustrace br. Ladislav Svatoš)

7

JUNÁK POD TLAKEM KONKURENCE

ALTERNATIVY PRO VOLNÝ ČAS

BAMBIRIÁDA pod taktovkou ČRDM aneb Všichni pod „jednou střechou“ V roce 1997 se uskutečnil Festival sdružení dětí a mládeže České republiky na Pražském výstavišti, v roce 1998 akce Hrad patří dětem v areálu Pražského hradu, a letos svěřilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky organizaci obdobného podniku nedávno těžce narozenému „dítěti“ – České radě dětí a mládeže. Junák který stál u jejího početí ještě trpí poporodními bolestmi, ale nemluvně si už vyndalo dudlík a ukrojilo řádný krajíc. Festival dostal nové jméno – Bambiriáda ’99 a z hradu sestoupil na vltavské ostrovy, v hranicích mezi Starým městem, Malou stranou a Smíchovem.

To nejzajímavější u Junáka se skrývalo až v prostoru za stanem

Za čtyři dny 32.000 návštěvníků

Pionýři jako čeští rudokožci obsadili svými týpími spodní část ostrova

8

Od 27.– 30. května t.r. probíhaly denně na pražských ostrovech (Střelecký a Dětský) desítky aktivit. Jednak na dvou pódiích, jednak přímo v prostoru výstavních expozic, kterými se prezentovalo přes 50 sdružení pro dětí a mládež i tzv. středisek volného času. Programy byly především určeny rodičům s dětmi a dospívající mládeži – teenagerům. Informovaly a nabízely alternativy aktivního a smysluplného využívání volného času. Ukázkami z činnosti, které často umožňovaly účast návštěvníků, a „vtahovaly“ je tak do centra dění, přinášely mnohým nové a obohacující prožitky. Na pódiích velké a malé scény se představovaly hudební a pěvecké skupiny i jednotlivci, loutková a dětská divadla, pohádková pásma, taneční prezentace (od country přes rokenrol až k akrobacii), různé herní a pohybové aktivity, soutěže a debaty, ale třeba i kouzelník nebo pořad Vyšší škola lasování od Junáka. Celkem vystoupilo 1750 účinkujících. Ve velkých bílých plátěných „hangárech“ jednotlivých sdružení a středisek, byly umístěny jednoduché informační výstavky a v nejbližším okolí probíhaly ukázky her nebo činnosti. U Keltoiu jste se mohli seznámit s prvky z programu experimentální archeologie. Hned vedle posadit své dítě do sedla koně a o kousek dál u České tábornické unie zatajit dech při jízdě vašeho syna vzduchem napříč ostrovem, z výšky cca 8 m připoutaném jen na lanech a v horolezeckém úvazku. Ve vojenském stanu si elektronicky zastřílet z armádní pistole, nebo zmačknout spouš u samopalu či lehkého kulometu. Střediska volného času nabízela hlavně aktivity rukodělné – modelařinu, stolní hry, různé úpravy látek (batikování, vybarvování), paličkování, ale i výtvarné obory jako je výroba keramiky nebo kreslení a malování. V jiných stanech jste se mohli formou hry seznámit třeba s první pomocí, nebo „jen“ pobavit vyfouknutím obří bubliny. A všude na stěnách plno informací – co, pro koho a kde.

Po hlavě, nohou, zádech a břiše, to byly styly spouštění do tunelu V pavučině síované překážky u Junáka se líbilo

Jednotlivá sdružení si samostatně realizovali své výstavní expozice i s vlastním přidruženým programem. Byl jim poskytnut prostor ve vybudovaných plátěných stavbách a v nejbližším okolí. Za užití prostoru neplatily, naopak ČRDM jim proplácela výlohy na expozici do výše 5000 Kč. Účinkující na pódiích malé a velké scény vystupovali bez nároků na honoráře, byly jim propláceny pouze poloviční cestovní výlohy a příspěvek na stravné.

Nejen ostrovy

Pionýři

Součástí Bambiriády ’99 byly nejen aktivní prezentace sdružení dětí a mládeže a organizací pro děti a mládež pracující, ale i nabídka dalšího doprovodného, kulturně poznávacího programu. Návštěvníci obdrželi u vchodu na ostrovy kartičku – vstupenku, která jim umožňovala, také zcela zdarma, po čtyři dny trvání Bambiriády navštívit i dalších 14 zajímavostí. Hlavní pražská muzea, objekty Historického ústavu armády ČR, Pražskou botanickou zahradu a s 50% slevou Zoologickou zahradu v Praze. V pátek 28. května se uskutečnil v budově Senátu České republiky Dětský sněm. Dopoledně čelili senátoři všetečným otázkám přítomných dětí. Odpoledne děti zasedly do senátorských lavic a projednávaly okruhy problémů: Do školy se nechodí jen vzdělávat, ale i bavit; Naše zájmové činnosti. V sobotu 29. května proběhla na Královské cestě až k Loretánskému náměstí velká hra, přístupná všem zájemců z řad dětí, mládeže i dětí s rodiči. Hra oživila Královskou cestu přibližně na sedmnácti místech okostýmovanými postavami a připomněla tak dějiny a kolorit staré Prahy. Závěrem se vydal po Královské cestě korunovační průvod ke kterému se „historické“ postavy postupně připojily.

V centru zájmu zaujímala významné místo výstavní plocha s logem letící papírové vlašovky se stopou duhy. Návštěvníky přitahovalo množství her na prostranství před vchodem do stánku. Např. házení kruhů na tyčky, lovení v bazénku s vodou, deskové hry apod. Úkoly byly jednoduché a tak se snadno získala sladká odměna. (Čokoládové zlaté penízky symbolizovaly poklad na ostrově, a za splněné úkoly je dostávaly děti i na dalších místech u ostatních organizací.) K ním obdrželo každé dítě navíc barevné prospekty Pionýra (Kdo jsme? O co usilujeme? Kam směřujeme?...) a množství herního materiálu na doma. Nechyběly ani igelitové tašky s velkým barevným reklamním potiskem obligátní letící vlašovky. Pionýři kteří se o provoz své expozice starali, měli na sobě trička různých barev s vyšitým logem vlašovky a decentním nápisem Pionýr. Uvnitř stanu zaujala velká mapa Čech hustě propíchaná barevnými špendlíky, které symbolizovaly kde všude má Pionýr své oddíly. Je jich – jak výrazný nápis oznamoval – 1 048 a pracuje v nich už 26 219 pionýrů. Kolem na stěnách byla řada barevných plakátů, které informovaly o zásadách, právech, cílech a ideálech Pionýra. (Víte, že jedním z ideálů pionýrů je pamě?) Další velká část pionýrské prezentace se rozprostírala na konci ostrova. Za jednoduchou brankou s logem letící papírové vlašovky, nápisem Pionýr a přišpendlenými plakáty informující o této organizaci, stálo romantické indiánské ležení ze dvou týpí. Uvnitř a kolem nechyběla ohniště, vybělená zvířecí lebka s rohy, několik ozdobných kopí, řada kožešin a barevných pokrývek. Čas od času, když moderátor na velké scéně několikrát vyvolal co se to úžasného na konci ostrova chystá, se několik chlapců v bederkách klátivě pohybovalo kolem bubnujícího muže a vydávali zvuky, které měly navozovat atmosféru indiánských rituálů.

Kdo, co a za kolik? Bambiriáda ’99 se konala za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstva obrany a Armády ČR. Pořadatelem Bambiriády ’99 se stalo zastřešující sdružení Česká rada dětí a mládeže. Spolupořadatelem Senát Parlamentu ČR a Sdružení pracovníků DDM v ČR. Záštitu nad akcí převzal ing. arch. Jan Kasal, primátor hl. m. Prahy. ČRDM obdržela na realizaci akce kolem tří miliónů. Většinu poskytlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ze státního rozpočtu. Část sponzoři, – největším byl TransGas. Významně se podíleli i mediální partneři prostorem v médiích a programech (Večerník Praha, Frekvence 1, TV Prima). Česká rada dětí a mládeže zajišovala potřebné výkony (kromě jiného) prostřednictvím několika agentur. Stavební a vizuální prezentaci realizovala agentura Arcadia. Prezentaci v mediích a mediální tiskovou konferenci agentura Impact. O dalším podílu firem na technickém nebo programovém zabezpečení nemám informace. Ostrovy spojovala kyvadlová parníčková doprava. V mostní konstrukci byly obnoveny toalety. Došlo k provizornímu rozvodu vody až do středu ostrova. V prostorách akce nepřetržitě hlídkovala ostraha. Armáda vybudovala a obhospodařovala vojenskou kuchyň a jídelnu pro potřeby personálu. Součástí areálu byl i informační stan se zázemím pro novináře.

Junáci Na konci protáhlého náměstíčka, nedaleko expozice Pionýra, byl velký stan a za ním prostor s herními aktivitami Junáka. Před vchodem do stanu byla umístěná lehká brána z kulatiny propletena provazovým výpletem. Po straně se tyčila vysoká dřevěná stylizace táborové rozhledny. Na bráně visel znak Junáka, na rozhledně vlály prapory organizace. Před vchodem v okolí věže se malovalo. Dětské obrázky se rozprostíraly kolem na trávníku a vytvářeli tak nevšední výstavku. Uvnitř stanu byly nástěnky s informacemi o organizaci, skautská prodejna Tiskového a distribučního centra Junáka a malé bludiště kde dětští návštěvníci získali prvé úkoly. Dostali „pas“ pro Cestu napříč světem a starší děti hledaly informace na jednotlivé otázky a mladší plnily drobné hříčky u jednotlivých kontinentů, aby také získaly cejch bludiště. Poté postupovaly ven ze stanu do zadní části junácké expozice. Zde se hrálo několik drobných

9

„Létání“ na lanové dráze České tábornické unie bylo stále obléhanou atrakcí

her (kutálení míčků do otvorů v krabici, jednoduchý kuželník apod.), také se děti spouštěly 3 m dlouhou šikmou kartónovou rourou a především se překonávala přibližně 3,5 m vysoká sedlovitě rozkročená odvážná přelézačka z provazovým výpletem. Poměrně stísněný prostor, z velké části obklopený zadními stěnami jiných stánků, uzavíralo několik skautských áček na dřevených podsadách. Za splněné úkoly dostávaly děti čokoládový peníz z „pokladu ostrova“. Občas se rozdávala stará čísla Skaut–Junáka, kartičky o skautingu ve světě a jednoduchá informační skládačka o Junáku s nadpisem Odtud je do světa tisíce cest. Skauti – v roverském věku, kteří se v zajišování provozu expozice střídali byly převážně oblečení do modrých triček s vyšitou junáckou lilií. Zcela výjimečně se objevil někdo v klasickém kroji.

Kdo se dostal do zadního části expozice, chtěl ji zkusit. Pro menší děti na vrcholu znamenala skutečné sáhnutí po odvaze. Občas se víc báli rodiče než děti. Pionýři podvakrát na Bambiriádě pomohli skautům. Poprvé ve výstavbě expozice, při vztyčování stylizované vyhlídkové věže. Podruhé při likvidaci areálu, když vzali do svého vozu bednu, která se junákům už do auta nevešla. Otevřely tak již dávno šikovně nasměrovanou náruč a srdce některým pražským roverům, rangers i mladým činovníkům. Ti se jen moc divili, že takový „důkaz“, nás s historickou pamětí, nechává chladným a nepřivede na jejich „pravou víru“. Ochranu ostrova (denní i noční) zajišovala „bezpečnostní agentura Junáka“. Šlo o skauty zaměstnané u Státní nebo Městské policie, případně o skauty zaměstnané u bezpečnostních agentur. Na ostrahu Bambiriády ’99 byli uvolněny policejním prezidentem. Oblečeni byli také v modrých tričkách s malou skautskou lilií. Jejich účast na takové službě mně potěšila, ale moc zamrzelo, že jeden z nich u stolku nedaleko vchodu kouřil. Bylo dohodnuto, že pořadatelé a personál nebude v areálu kouřit. Kuřáci (vůdci, činovníci) nedokáží stále pochopit, že čím více jsou pro děti středem zájmu, tím jsou svým kuřáctvím špatnějším příkladem. V pátek na Dětském sněmu v budově Senátu České republiky při besedě dětí se senátory byla údajně jako prvá otázka vznesen dotaz: „Jaký máte plat pane senátore?“ U Pionýra na plakátu který byl na čtení trochu nízko a ke kterému bylo nutno se protáhnout kolem desky s mapou Čech, jsem zahlédl původní znak Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže. A tak jsem se dozvěděl, že „nový“ Pionýr má oficiálně znaky dva. Dnes nejčastěji používané tzv. logo – papírovou vlašovku se stopou duhy a druhý (snad připravený pro milovníky starých pořádků) – původní znak PO SSM s otevřenou knihou, vlajkou a plameny. Pamatuji si, že tři plameny symbolizovaly „jedinou správnou cestu životem“ – pionýr, svazák, komunista! Tato věčná pionýrská schizofrenie nedá zapomenout. Dvě tváře i dnes varují... Nad areálem Střeleckého ostrova vlály nejvýš prapory Junáka. Ale ještě vysoko nad nimi se pohupoval reklamní balón mediálních sponzorů...

Ze zápisníku (...tu a tam i drze)

Do vlastních řad

Pionýři rozdávali velké množství barevných informačních letáků, plakátů, papírových dětských her, různé vystřihovánky a sestavovačky, igelitové tašky. Herní potřeby s kterými se u Pionýra hrálo, zpracováním prozrazovaly svůj původ z obchodních domů. Některé deskové dřevěné hry dokonce patřily do kategorie luxusních. Indiánské ležení s mnoha kožešinami... Charakteristické tak pro expozici Pionýra byl dostatek peněz, méně už dostatek nápadů. Oba ostrovy Dětský i Střelecký jsou v noční Praze rájem „feáků“. Před realizací akce musely být vyčištěny od všech stříkaček i jehel. Tohle je jeden z neviditelných přínosů Bambiriády ’99. Kdo se přesunul z dobře vybaveného a vzhledem i programem atraktivního Střeleckého ostrova na Dětský ostrov, musel valit oči. Tohle byl už je chudý příbuzný (možná ani příbuzný), – došly peníze a nebo někdo nesplnil co slíbil? Neříkejte mi, že takhle to bylo už v projektu. Stánky s občerstvením překvapily. Nikde jinde v Praze jsem nekoupil dvě velké nožičky párku včetně tácku s chlebem a hořčicí za 12 Kč. Rozumím vám, nedá se tomu věřit, ale je to fakt. V době Bambiriády Praha patřila pionýrům. Totiž, o stejném víkendu Pionýr uspořádal své velké třídenní IV. Republikové setkání Pionýra v Praze na Džbánu. Po návštěvě Bambiriády tak měli účastníci srazu většinu pražských zajímavostí zcela zdarma. Šikulové. Kromě dobrého nápadu s propojením ostrovů parníčkem, byly v obou směrech u vchodu na Střelecký ostrov zřízeny i zastávky MHD a po letech obnoveny toalety v mostní konstrukci. Je vidět že záštita primátora Prahy byla k něčemu. Provazová lanová dráha České tábornické unie vyhrávala, co do atraktivnosti, u starších dětí. Dokázaly dlouho čekat na krátký ale jistě oslnivý pocit z jízdy – už to vystoupání po žebříku do takové výše, a pak ten krok do hluboké prázdnoty... Indiánské ležení s týpími od Pionýra, ač bylo často moderátory připomínáno, netěšilo se zas tak výjimečnému zájmu. Asi proto, že šlo o zcela pasivní zábavu. Možná také proto, že bušení „rudochů“ do bubnu, který nám co pamatujeme připomínal vyřazený nástroj ze svazácké kapely, nesplňovalo mnohým představu o amerických indiánech. U malých návštěvníků získávala přízeň především vysoká přelézačka Junáka postavena z přírodní kulatiny a se síovým výpletem z provazů.

V Praze chybí děti do skautských oddílů. Na stolku v expozici Junáka bylo hned několik pozvánek na prohlídku klubovny, na letní tábory, na možnost stát se členem. Dokonce i pražská Dvojka – Hoši od Bobří řeky nemají dostatek nováčků. A tak Bambiriáda ’99 byla jedinečnou příležitostí se před přesyceným a náročným pražským „publikem“ prezentovat na úrovni, oslovit, – a chcete-li vy mladí – zviditelnit, zlepšit image, posílit public relations. V jádru byla mnohá rozhodnutí správná. Stylizovaná táborová brána a věž před vchodem (ozvláštnění a navození atmosféry – nikdo jiný tak před vchodem do svých plátěných domků nezabodoval). Časté používání přírodní kulatiny, provazů a lan. Vsazení do expozice několik ukázkových stanů na podsadách (tradiční charakteristika skautingu jako výchovy pobytem a vztahem k přírodě). Hra jako průvodce expozicí (aktivní zapojení dětí spojené s poznáním, se zážitkem a úspěchem). Ostatní už tolik neoslnilo. Především Junák zde zapoměl na jeden ze svých pramenů – Setonovo: Malebnost ve všem!! Estetika není chaos ale řád. Nevolám po fádnosti a nudě, ale po poučení. Dnešní teenagerské „vše je dovoleno, nic se nemusíme učit ani znát“ – nestačí. Útěchou budiž, že tento nešvar „školního nástěnkářství“, se objevoval všude. Výjimkou občas byly expozice Domů dětí a mládeže a Středisek volného času, kde se věnují i výtvarným oborům. Ale i tam, to často bylo spíchnuto „horkou jehlou“, a bylo to vidět. Proč nemáme (za ty roky) už velké a kvalitní fotografie se záběry s romantikou táborů, ohňů, slibů, putování, ze světového jamboree, ale i skautského jachtingu, raftingu, horolezectví, jeskyňářství, experimentální archeologie? A co příště využít videoprojekce nebo zadní diaprojekce. Máme na úrovni odpovídající, krátké a oslovující programy? Účelnější (domnívám se) by bylo, aby hra v bludišti byla spíše než na poznání světa zaměřena na poznání českého skautingu (o to přece šlo!). Samozřejmě nemyslím na otázky z historie, spíše co všechno může takový kluk nebo děvče se skautama prožít. Děti rády žasnou – nabízí se třeba Tleskačovo létající kolo (v neskautské veřejnosti není ještě tak profláknuté), stěna plná různých hlavolamů, modely táborů, okno které (když jej děti otevřou) rozsvítí prostor s kostrou námořníka nad truhlou s pokladem – skauting je přece také dobrodružství. Vrate se do dětské fantazie – pomůže vám.

10

BAMBIRIÁDA ’99 skauti) tašky s potiskem. Nezáleží jenom na tom aby to bylo, záleží také na tom jaké to bude. Ale i když připravujete něco jednoduchého co budete „pouze“ xeroxovat, třeba do propagační hry, i tak může vzniknout něco pěkného, nebo jen povrchního a odfláknutého. Nezapomínejte, vždy záleží nejen že to je, ale i jaké to je. A pak ještě jedna specifická forma propagace, která nestojí tisíce a kterou na podobných akcích je třeba rozdávat hodně a všem – úsměv. Na vstřícnost a úsměvnou pohodu se nezapomíná. Nešetřete s ní. (Vím, že jste se někteří snažili, viděl jsem vás.) Výstava o činnosti Junáka na ostrově a vodní skauti nikde. To vám jen těžko odpustím „skautská elito“ – vy necítíte potřebu přispět k dobrému obrazu své organizace? A co křesanské oddíly, ty nemáme? Je však třeba říci na rovinu a nahlas. Junácká výstavní expozice vůbec nebyla horší než plochy ostatních sdružení. V mnohém na tom byla stejně, v mnohém však lepší. V ledačem i nejlepší. A to je moc dobře, i když „laka“ tentokrát (z profesionálního pohledu) nebyla zrovna vysoko. Ty moje připitomínky nutno chápat ne jako kritiku, ale jako rozvíjení vašich nápadů a hledání dalších možností. Jde nám o společnou věc. Chce to trochu systematičnosti a vytrvalosti. Každá nová expozice, výstava, veletrh, se začíná připravovat v den kdy skončila. Chceme-li se takových akcí zúčastňovat musíme s tím počítat. Dnes platilo, „mezi slepými, jednooký král“, ale co zítra – buïme připraveni.

BAMBIRIÁDA ’99

Pražskému Junáku chybí děti, a někteří rodiče prý na výstavě říkali „...jé my mysleli že už nejste“. Veřejnost nás potkává, ale nepoznává! Příčinou je přitakávání nechuti roverů a mladých činovníků (nejen jich) nosit klasický kroj. A to často i na oficielních prezentacích Junáka vůči veřejnosti. Modrých triček s lilii (nemyslím teï letní kroj) si všimnou pouze zasvěcení, ostatní se nezorientují. Ne jinak to bylo tady. Alespoň dvojice dívky a chlapce (rangers a rover) v kroji s šátky a všemi distinkcemi, třeba i s klobouky na zádech, vystřiženi jak s handbooku, mohli s úsměvem vítat návštěvníky v bráně před skautskou výstavní plochou. Byla by to slušnost a jednoznačně by to identifikovalo skauty. Třetí kmen by jistě mezi sebou našel řezbáře nebo kutili, kteří by pro hry a hříčky které se provozovaly za plátěným domkem vyrobili trochu „důstojnější“ a romantičtější nářadí. Nesmazat dojem originálu, ale více umu, fortele a fantazie by z toho „čouhat“ mohlo. Pokud hry byly vyrobeny dětmi v oddíle, mělo se těžit z této skutečnosti a věc zřetelně označit, aby každý z hrajících (i jejich rodiče) to věděli. Papírová roura – také dobrá atrakce (některá mrňata se do ní i bála), mohla být polepená papírem a pomalována třeba veselými strašidýlky. Nic moc to nechce, jen nezůstávat na půlce cesty a nápady dotahovat, a to i když znamenají více práce. Síovaná sedlová překážka – tohle byl nejlepší „úkol“ v naší expozici a jeden z nejatraktivnějších pro menší děti na Bambiriádě vůbec. Stany na podsadě jako ukázka skautského táboření byl v zásadě dobrý tah (někdy se z některých ale dělala odkladiště – tak to určitě ne!). Stany byly otevřeny a pohledem tak zpřístupněny návštěvníkům. Možná to zase chtělo trochu nápady a víc aranžovat než pouze „roztáhnou spacáky“. Každý vnitřek stanu mohl být trochu jiný a detailně vybaven. Kromě klasického řešení mohla být v jednom např. vůdcovská pracovna se stolem (táborový nábytek z kulatiny), petrolejkou, knihovničkou skautské literatury apod. Jinde mohl být pověšen kroj s „hromadou“ odborek, otevřený starý voj. kufr se složenými věcmi. Neznámá desková hra na posteli – jakoby skauti právě odběhli aj. Chtělo to aby nahlédnutí do stanu, bylo i pohledem do prostoru, kde jsou i věcí kterým návštěvník zcela nerozumí – prostor který v sobě nese tajemství. Tajemství láká a propagace je právě (také) o tom. Tiskoviny, propagační předměty a dárky je kapitola složitá a jednoduchá řešení nepomohou. Alespoň pár postřehů. Jen za poslední rok bylo vytištěno o 20 000 ks časopisu Skaut-Junák více než se prodalo (Světýlka o 10 000 ks). Minulý rok Skaut-Junáka o 15 000 ks (Světýlka o 5 000 ks). Přestože se staré časopisy údajně rozdávaly, moc jsem je u dětí neviděl. Vyprázdněte přeplněné sklady. Nerozdávejte je zadarmo skautům, jak jsem byl jindy a jinde svědkem, ty si je mohou koupit. Oslovujte jimi potencionální nováčky, rodiče, veřejnost. Prospekty jsou drahé, ale na podobné akce obrácené k tak rozmazlené veřejnosti jako je pražská, jsou nezbytné a náklady je zapotřebí začlenit do rozpočtu účasti. Např. jediná špičková tiskovina Junáka vhodná pro dospělou veřejnost Malý průvodce skautingem – Odtud je do světa tisíce cest (nezaměňovat s malou skládačkou A6 se stejným názvem), by si zasloužila na podobné akce dotisk a rozdávat rodičům s opravdovým zájmem a novinářům zdarma. Mělo by však existovat i něco pro děti, omalovánky, barevné vystřihovánky, origami ..., pro větší třeba i miniaturní kompasy. Papírové (protože jsme

Jsme stejní? Zjednodušeně lze říci, že v oblasti volného času, jsou nabízeny hlavně dvě alternativy. Kolektivy zaměřené na odbornosti (taneční, počítačový, střelecký, keramický apod.) a oddíly cílené na zájmovou činnost všeobecněji (Pionýr, Tomíci, Česká tábornická unie, Junák atd.). První vyžadují od rodičů významné finanční příspěvky a jsou hlavně výukou. Druzí s takovými poplatky nepočítají a jsou hlavně výchovou. Většina sdružení, klubů a středisek jsou si podobná (každý pouze jinak říká témuž). Chce-li Junák zůstat (stát se) významnou organizací v oblasti zájmové činnosti a výchovy, neměl by se více a více snažit podobat těm ostatním, ale naopak vymezovat (to není nic zlého, to je základní pravidlo pro úspěch jakékoliv nabídky). Nepřibližovat se a nehledat co nás spojuje (jak nám někteří už 9 let podsouvají). Hledat a uplatňovat svá specifika a odlišnosti.

Výtvarné obory byly doménou hlavně klubů a středisek volného času Před branou do výstavního prostoru Junáka děti malovaly a své kresby hned na trávníku vystavovaly Technickému zajištění, počasí a organizaci Bambiriády ’99 není co vytknout. Junák se podílel prostřednictvím Romana Šantory (řed. TDC) v oblasti propagace a řízení mediálních aktivit. Michala Rocmanová (zprav. ÚRJ pro vzdělávání činovnic) vystupovala jako mluvčí. Pro návštěvníky vše probíhalo hladce, organizování nebylo vidět, a tak je to správné. Zdatnosti ČRDM si všimli „ti nahoře“. Nedávno proběhla zpráva v novinách o rozhodnutí MŠMT přerozdělovat peníze do oblasti zájmové činnosti nově – tentokrát i přes střechové organizace. text a foto PePa

11

SLOVA V DOBRÉ VÍŘE

SLOVA V DOBRÉ VÍŘE

CO NÁS „PÁLÍ“ NA SKAUTINGU V ČECHÁCH - úvahy z pera br. Lad. Ruska a Mirko Vosátky Chápeme skauting správně? Jsem jeden z těch, kdo mohli vstoupit do skautského hnutí až v jinošském věku. V roce 1945, kdy jsem skládal svůj skautský slib, bylo mi už 18 let. V ranném dětství žil jsem na vesnici, kde nebyl skautský oddíl – a pak byla šestiletá válka... Ale s o to větším pochopením jsem přijal zásady skautského Desatera, o to trvaleji ve mně zapustila životodárné kořeny skautská idea. A udržel jsem svůj osobní skautský ohníček až dodnes, kdy je mi 72 let. Skauting mi dal velmi mnoho - především však vědomí hlubokého smyslu života a jeho hodnoty. Pomohl mi také vytříbit si správný žebříček hodnot. Vím, že na hodnoty života mají lidé nejrůznější názory, vím, že dnes mnozí vidí smysl života přes šálivé kouřové sklo peněz, úspěchu, moci či slávy. Jsem si jist, že pravě skauting mi pomohl najít správný pohled, správný směr, správný styl života. Ne, nejsem „úspěšný“ v manažerském či bankovním smyslu slova, věřím však, že alespoň poslední desetiletí – v demokracii – žiji co nejsmysluplněji. Ve skautské organizaci jsem především proto, abych svým členstvím přidal „svou trošku“ na misku vah ve společnosti, která by bezohledně smetla hnutí nevýznamné už počtem svých členů. Svou prací snad trochu pomáhám udržet či zvyšovat prestiž skautingu uvnitř hnutí – i navenek, na veřejnosti. Raduji se z úspěchů, kterých přes všechny problémy dosahujeme, a velice se trápím nad neúspěchy a hlavně chybami, kterých je dnes více než dost – situací v pražském Ústředí počínaje. Domnívám se, že jednou z příčin, proč leckdy a leckde nás skauting nedosahuje lepších kvalit a výsledků, může být nesprávné nebo neúplné chápání jeho podstaty a smyslu. Mám při tom na mysli rozvinutý, pokročilý skauting konce tisíciletí, který od Baden-Powellových začátků se prohloubil – nebojme se to říci – nad i přes původní Zakladatelův nárys do jedinečné podoby hnutí, které svými etickými výchovnými hodnotami nemá obdoby. (Odhlédněme přitom od některých negativních rysů, které mu vtiskuje silný vliv „společnosti blahobytu“ některých zemí, komercionalizace i globalizace.) Důvody nesprávného a neúplného chápání skautingu, a v důsledcích pak i „provádění“ skautingu, jsou už v různosti mentalit a duševní i duchovní úrovně lidí. Bude-li deset lidí číst tutéž knihu, každý z nich ji bude číst a chápat trochu jinak. A totéž platí o pochopení skautingu. Jen si všimněte, jak různým jazykem o něm samotní činovníci mluví, jak různé cíle mu připisují, jak různé prvky v něm akcentují! Jsou bratři – a mohou být velmi vzdělaní, zasloužilí, obětaví – kteří zásadně mluví jen o „práci s dětmi“, „pro děti“, zdůrazňujíce tak vědomě či bezděčně, že považují „skautován“ jen za dětskou záležitost. A vskutku, oni sami, i když občas oblékají skautský kroj, už dávno ztratili skautské mládí a svěžest. Důstojným krokem přicházejí na různé akce, přehlídky, Sněmy atd., ale sami už se nikdy nerozběhnou „luhem, v němž květ jim kývá orosen“... Jsou jistě užiteční naší organizaci, ale pozor, hrozí nebezpečí, že skauting „uzemní“ do podoby pouze dětské organizace, nikoliv celoživotního hnutí! Musíme trvat na tom, že skauting už dávno se stal životním stylem – celoživotním kompasem: ta naše skautské lilie je přeci lilií kompasovou, ukazující k Polárce smyslu celého života! Pravda, R. Baden-Powell psal svůj „Scouting for Boys“ tehdy jen pro chlapce, ale ještě za svého života začal chápat (a bylo to velmi šastné pochopení), že skauting nezůstane jen hrou, výcvikem a výchovou chlapců, ale že se může stát programem všech lidí všech věkových kategorií. My u nás s ojedinělou zkušeností tří zákazů a trojího období perzekucí jsme k tomuto chápání a pojetí přidali nad jiné cenný vklad: zkušenost, ověřenou platnost pochopení, že skauting pomáhá žít i přežít, ale co víc – učí a pomáhá správně žít! A ještě něco: skauting se nesmí stát samoúčelnou záležitostí! Skauting musí sloužit životu – nikoliv naopak! Kroje, symbolika, vyznamenání, klubovny atd. – to je jen vnější záležitost, prostředek, nikoliv cíl, nikoliv smysl. Dovedu si představit pravého, ryzího skauta života, třeba někde na vesnici, kde žádný oddíl není, člověka který nemá kroj ani odznaky, nechodí na schůzky a neplatí příspěvky – ale je skautem každým projevem, každým slovem a myšlenkou, každým činem. A obráceně: znám leckteré bratry a sestry, kteří akcentují to vnější (by potřebné pro organizaci, ale nepodstatné pro hnutí): rozpočet, dotace, sponzory, slavnosti, parádní činovnickou uniformu... Divíte se pak, že takovéto „chápání“ skautingu zavedlo leckoho v roce 1948 – a znovu po roce 1970 – až k příliš snadné výměně barvy košile a šátku? Ta jejich lilie nebyla vrostlá do srdce a duše (ostatně, mnozí ani duši neuznávají) – byla jen a jen na té parádní činovnické uniformě. br. Ladislav Rusek – Šaman

12

Zamyšlení nad naším oldskautingem Bez větších oslav minulo v r. 1998 „kulaté“ jubileum – 80 let českého oldskautingu. „Oldskauti“, staří skauti, byli u nás samozřejmě už před datem vzniku republiky, ale teprve od roků po vzniku naší samostatné Československé republiky dá se datovat uvědomělejší práce starších skautů v našem hnutí: skauting vědomě přestává být jen dětskou organizací, vědomě akceptuje úkol být hnutím s kompasem pro celý život. Toto je třeba důrazně znovu a znovu připomínat: skauting je hnutí a poslání celoživotní! Jsou totiž – vždy s nekalým záměrem – činěny opakované pokusy omezit náš skauting jen na jakýsi dětský zájmový spolek. Rád bych se mýlil, ale i ono diskutabilní členství v ČRDM - tedy České radě dětí a mládeže – je pro nás přinejmenším nevhodné: už sám název nepočítá s dospělými, staršími a starými skauty! A nelze nevzpomenout neblahé totalitní historie, kdy při postupné likvidaci skautingu (po r. 1948) byla organizace nejdřív omezena jen na „děti“ a zcela likvidována poté, co byla takto zbavena nejaktivnější a největší aktivity schopné generace střední a starší, nositelky tradice i zkušeností. A někdejší patetická výzva náčelníka br. Rudolfa Plajnera při 3. likvidaci – „Zůstaňte s dětmi“ – byla v tomto světle také jen marným zvoláním. Skauting jen s dětmi, případně jen s mládeží, bez silné a početné opory oldskautů a oldskautek, nezůstane dlouho skautingem! Při poslední (a doufejme, definitivně už poslední) obnově skautingu to byli zase oldskauti, kdo znovu zapálili náš oheň a uvedli hnutí po desetiletích persekuce do pohybu. A stále jsou všude, kde je třeba něco řešit, něco rozhýbat, něco podepřít. Nedivme se tedy, že i dnes vyslovují své starosti a obavy o osud hnutí! Vložili a vkládají do skautingu příliš mnoho práce, sil, času i nadějí, než aby jim bylo lhostejné, co se v hnutí děje. A je těch starostí i varovných signálů dost a dost. Není tajemstvím, že leckde skřípe výchovná práce – vymlouvat se na celkově zhoršené mravní klima společnosti je sice možné, ale v případě skautingu, jemuž jsou výchovné a duchovní aspekty první hodnotou, to natrvalo nestačí. Starosti mnoha z nás, oldskautů, budí i hospodaření Ústředí i TDC. Pokud se nad touto bratrsky kritickou zmínkou někdo ze zodpovědných naježí, dočká se ode mne důraznější otázky: Hospodaříme vskutku skautsky (Skaut je hospodárný!), nebo „velkoryse“ a na samé hraně únosnosti a zodpovědnosti? Oldskauti a oldskautky: náš úkol je zřejmý a nezastupitelný! Všímejme si všude – od středisek až po Ústředí – stavu výchovy, pověsti a dobrého jména skautingu, aktivity na veřejnosti, hospodárnosti všech složek atd. Přispívejme radami i prací, ale nebojme se zvedat hlas všude tam, kde něco zjevně neklape. Smířlivé, chlácholivé, bojácné konstatování „dnes už je jiná doba“, „mládež je už přece hodně jiná, má jiné zájmy a nároky“, nebo dokonce „nechme ty mladé, a si dělají co chtějí“ – to není skautské, to nepatří pod prapor svatého Jiří, našeho statečného patrona! Nebojme se všude říkat: komu „nesedí“ skautská etika, disciplina, hospodárnost atd. – nech raději zvedne kotvy a pluje si do jiného přístavu, pod jinou vlajku. Bude nás sice méně – ale budeme mít skautštější skauting! Dlouho jsem vážil tato slova – u některých „mladých“ jsem v poslední době narazil se svou oprávněnou kritikou různých vážných chyb a zlořádů na nevoli a nevůli cokoliv z rad starších uznat... Vím, že se opět leckdo zamračí, ale obavy i starosti mnoha oldskautů narůstají. Čekat až do dalšího Sněmu s prosazením nápravy nelze – o kvalitu a úroveň našeho hnutí se musí bojovat dennodenně! Zprávy o práci a jednáních Ústředí, jak je s jistým zpožděním luštíme v příloze ústředního časopisu, jsou často neprůhledné a vždy jen velmi kusé. (V 10. čís. Skautingu „náhle chyběly“ – pozn. sazby.) Musí se obnovit zásada, že i poslední řadový skaut má právo být informován o všem, co se „nahoře“ děje. Byl bych rád, kdyby i další sestry a bratři, dříve narození, se k věci vyjádřili. Oldskauting nesmí být jen vzpomínáním na „staré zlaté časy“ - musí zůstat aktivním přínosem celému hnutí! br. Ladislav Rusek – Šaman

Družina Škrpálů Na seniorské lesní škole přádané HKVS v roce 1992 byla družina Škrpálů. Jejich pokřik byl: „I když s námi revma cloumá, Škrpál není žádný blouma“. Scout adultes nebo Altpfadfinder je po „česku“ Oldskaut. Za ta léta co se s touto věkovou kategorií skautské organizace stýkám – zejména po roce 1989 – jsem si ji rozdělil do tří skupin. První skupina je „vzpomínkový spolek“, který vzpomíná, jak to tehdy bylo, kritizuje současnost, ale nemá žádnou zvláštní chu hnutí pomoci, ani rozdávat třeba určité odborné znalosti. Druhou skupinou jsou „moralisti“, kteří proto, že mají šedé hlavy si myslí, že si každý mladý před nimi sedne na zadek, vzdá jim úctu, a že každé jejich slovo bude považováno za nezpochybnitelné a jediné moudro. Stále zvedají výstražně ukazovák a říkají: „tak jsme to nedělali, to se musí tak a tak a když to nebudete dělat, potom nejste skauti.“ Konečně je tady ta třetí skupina starých dědků a babiček, mají také šedé hlavy a „revma jimi cloumá“, ale pracují v nejrůznějších funkcích, pomáhají kde se dá. S mladými dovedou hovořit jako rovný s rovným. Stává se pak, že mladí je i berou a jsou dokonce ochotni se tu a tam řídit jejich radami. Takový oddílový „dědek“ či „babka“ jsou vítanými členy kolektivu, jsou platnými a obětavými pomocníky. V příručce pro oldskauty, která by měla v dohledné době vyjít, je na patitulu nápis „Jsme tu znovu“. Byl jsem zvědav kolik těch „Jsme tu znovu“ opravdu je. Zasvěcený člověk mi sdělil, že asi 8000, což se mi jeví jako velmi slušný počet. Já v těchto praskautech vidím nositele světla skautské myšlenky. Věřím, že když dovedli zapálit ohně skautského způsobu života ve svých srdcích, pomohou najít ke skautské podstatě cestu i jiným, mladším. Zejména dnes, když skauting provozovaný v Junáku se ukazuje jako nedostatečný, by práce oldskautů byla velmi záslužná.

Rád bych připomněl slova A. B. Svojsíka z roku 1920: „Pro úlohu vůdců potřebujeme lidí nejlepších. Vůdci se odpustí ta nebo ona neznalost nebo dovednost, doplní si je cestou empirickou, nemožno mu však odpustit vadu charakteru. Vliv vůdcův na svěřence je nesmírný. Mládež často dlouho neprohlédne vady vůdcova charakteru a tu pak vliv na povahy morálně slabé a vlivům přístupné bývá neblahý...“ Onen ryzí charakter, který ve skautském hnutí tolik potřebujeme, mají právě oni „dědkové“ a „babky“, kteří pro skauting stále pracují. Kdo skauting prožil od píky, jeho filozofii si vzal za filozofii svého života, nemůže než mladým pomáhat v dnešní těžké době. Je pravda, že se změnily morální i ekonomické hodnoty. Celá naše společnost prochází podivným procesem, do kterého zasahuje morální malomocenství let komunistického útlaku, kdy hodnotná individualita našich lidí byla potlačována a kdy mizel pomalu celý český národ. Spolupráce s mladými není lehká. Podvědomě totiž každého staršího obviňují ze situací, které se u nás vytvářejí. Avšak to by nás starší nemělo odrazovat. Dobrá a prospěšná spolupráce s mladými je krásný dárek, který oldskauta může potkat. Stalo se mi, že počáteční „co ten prïola zase bude mít za rozumy“ se časem změnilo v citlivé a chápající naslouchání. Prosím proto všechny staré skauty: neodsuzujte mladé, podejte jim lidsky pomocnou ruku. Nečekejte však žádné hlučné díky. Věřte, že chvíle díků se dostaví, možná v těch nejpodivnějších okamžicích, ale přijdou určitě. Dědci a babky, pomozte a pracujte mezi mladými, budete mladí i když vámi bude revma cloumat. br. Mirko Vosátka - Grizzly

SKAUTI S ERBY

František Václav Lobkowicz S bratrem Františkem jsem se prvně setkal v září 1990 pod Radobýlem, když přivedl k vůdcovskému slibu skupinu mladých posluchačů teologické fakulty v Litoměřicích. Jako starý skautský dědek jsem se účastnil několika vůdcovských slibů, ale tenhle mi utkví navždy v paměti. Mladí vůdcové - teologové brali slib s takovou vážností, že o budoucnost českého skautingu v rukou těchto vůdců nemusíme mít starost. Na to vše jsem si vzpomněl, když nyní připravují náš seriál „Skauti s erby“. Tak jsem sedl a psal: Vážený bratře biskupe, hodně vody uplynulo od našeho setkání pod Radobýlem, já stále ještě skautuji a snažím se v našem středisku, pokud to jde, udržet Svojsíkův duch, který my starší v dnešním skautingu dost postrádáme. Protože mám zálibu v historii a tedy občas zabrousím i do heraldiky, umínil jsem si, že českým skautům představím v malém seriálu „Skauti s erby“ opravdové šlechtice nejen původem, ale především duchem. Prosím Tě tedy, zda bych mohl zařadit i Tvůj erb. Budeš-li souhlasit, moc bych Tě prosil o pár řádečků Tvého životopisu s ohledem na skauting. Vím, že Tě obtěžuji a zdržuji v Tvé práci, ale myslím, že není tak úplně marné postavit dnešní mládeži vzory těch, kteří žili a žijí v duchu zásad skautingu i v dnešní době. Srdečně Ti tisknu levici a těším se na odpověï - Kája… Odpověï přišla téměř obratem: Vážený bratře Karle, díky za Tvůj dopis. Je dobře, že pravý skautský duch má stále své zastánce, i když, jak píšeš, je dílem spíše skautských dědků. Ale snad to i v tomto podání bude dostatečně nakažlivé, aby to „chytlo“ i tu mladší generaci. Buïme v tom trpěliví a plní optimismu. Pokud se týče Tvé prosby k seriálu „Skauti s erby“, snad bude stačit následujících pár řádků. Narodil jsem se 5.1.1948 v Plzni. Svá školská léta jsem strávil v rodném městě, kde jsem také roku 1966 maturoval na střední škole. Po ročním studiu na Filosofické fakultě UK jsem přestoupil do Litoměřic na teologickou fakultu. V letech 1968 až 1969 jsem studoval v Insbrucku. V roce 1968 jsem vstoupil tajně do řádu premonstrátů v klášteře Teplá. Kněžské svěcení jsem přijal z rukou pana kardinála Tomáška v roce 1972. Po dvouleté vojenské službě jsem byl půl roku bez takzvaného státního souhlasu, bez možnosti vykonávat svou kněžskou službu. Na první kaplanské místo jsem nastoupil v dubnu 1975 do Frýdku. Pak následovalo několik kaplanských míst až jsem byl v roce 1984 ustanoven farářem ve farnosti Ostrava - Mariánské Hory. Dne 17.3.1990 jsem byl papežem Janem Pavlem II. jmenován světícím biskupem pražským. Po vzniku nové ostravsko-opavské diecéze

SKAUTI S ERBY

S kauti s erby

Štít erbu je čtvrcený, v prvním a čtvrtém poli je na modrém poli polcený kříž, jehož levá polovina je zlatá, pravá pak šachovitě červeno-stříbrně dělená. Ve druhém poli je na stříbrném poli v horní třetině červená hlava. Ve třetím poli je na stříbrném poli černá orlice se zlatou zbrojí. Erb je podložen zlatým biskupským křížem s červenými kameny. Nad ním je umístěn biskupský klobouk se šesti střapci, vše v barvě zelené. Pod erbem je heslo: Pro vita mundi = za život světa. jsem byl papežem jmenován jejím sídelním biskupem. Se skauty jsem se poprvé setkal blíže ve Frýdku, kde jsem podporoval činnost skautského oddílu mládeže, který přes poměry tehdejší doby udržoval ideu skautského hnutí při životě. Moje náklonnost ke skautům neochabla ani v dalších místech mého působení. To vše nakonec vyvrcholilo v devadesátých létech, kdy jsem byl pověřen funkcí ústředního duchovního rádce skautů. Přeji vše dobré, tisknu levici a přikládám můj znak zároveň s jeho popisem. František Václav Lobkowicz biskup ostravsko-opavský Z různých pramenů vybírá, kreslí a vypráví br. Kája

13

KRAŤASY

KRAŤASY

lity a u t y ak KRAŤASY e - olemik c a p rm info viska vy no zprá y - sta h úva

Západočeské jamboree ’99

Sněm Svojsíkovy oblasti Konal se v Praze 3, dne 26. 5.1999 a zvolil mimo jiné novou Pražskou radu Junáka ve složení: předseda Ing. Václav Obadálek, místopředseda Pavel Döllinger, výchovná zpravodajka DK Vladimíra Hůlková, výchovný zpravodaj CHK Ing. Luboš Hůlka a tři členy revizní komise. Zajímavosti ze sněmu: Návrhová komise ve složení: Matěj Lejsal - Dalm, Tomáš Navrátil - Katel, David Girsa - Kopr a Jana Dubská - Ježek, konstatovala špatné organizační zajištění sněmu a nedisciplinovanost delegátů. Od registrace na rok 2000 se zvyšuje příspěvek pro PRJ o 10,- Kč to znamená 40,- Kč na člena. Sněm ukládá nově zvolené Pražské radě Junáka vyzvat ÚRJ, aby v souladu se stanovami iniciovala hlasování dospělých činovníků o dalším setrvání JUNÁKA v České radě dětí a mládeže, dále sněm ukládá nové PRJ zpřístupňovat členům Junáka písemné výstupy a zápisy z jednání PRJ. Sněm mimo jiné konstatoval, že revizní komise má být podle revizního řádu 3 členná a podle volebního řádu 5 členná, v obou případech jde o platné předpisy Junáka, které jsou si v rozporu. Pozoruhodné je, že dívčí kmen nemá ve vedení PRJ své zastoupení, ale pouze výchovnou zpravodajku DK. - red.-

O tradici 80 let skautingu ve Vyškově

Nástup na náměstí Republiky u kostela sv. Bartoloměje

Ve dnech 28.-30. 5.1999 se na Střelnici v Plzni-Lobzích uskutečnil sraz skautů a skautek Západočeské oblasti Bílého orla. Po třech letech se tak sešli na společném tábořišti zástupci skautských středisek reprezentujících všechny okresy Západních Čech. Celkem bylo registrováno přes 2100 účastníků. V sobotu se konal slavnostní průvod městem. Po položení věnců na Chodském náměstí prošel po Klatovské třídě na Náměstí republiky. V čele prvé části průvodu hrála dechová hudba vojenské posádky z Plzně, následováni vlajkonoši s historickými vlajkami, seniory skautského hnutí s pochodující skautskou mládeží z části okresů. Druhou část průvodu přivedla na náměstí dechová hudba z Přeštic s mažoretkami, které následovaly zbývající okresy. Závěr průvodu tvořila střediska z pořádající Plzně. Po státní hymně pozdravil nastoupené primátor města Jiří Šneberg, starostka Junáka s. Iva Macková, mistostarosta br. J. Navrátil a náčelní dívčího kmene s. Hana Kvapilová. Za celoživotní zásluhy byl zde dekorován Řádem stříbrného bobra br. J .Kacerovský. Po ukončení slavnostní části proběhla část soutěžní. Závody koloběžek s tradicí od roku 1927, chůze na chůdách, hod šipkami nebo šachové partie na velké šachovnici pro družstva účastníků. Kolemjdoucí upoutávaly dva stany tee-pee a tři stany s podsadami. Na ochozu střelnice v Lobzích byla instalována výstava z činnosti a tradic jednotlivých středisek. Kresebnou a fotografickou dokumentací se prezentovala: - plzeňské 1. stř. Jožky Knappa, 2. stř. Stopa, 3. stř. 5. květen z Plzně Doubravky, 5.stř. Střela, 9. přístav Omaha. - rokycanské středisko Rarášek (to letos oslavuje 80. výročí skautingu na Rokycansku) - ORJ Klatovy prezentovala Šumavskou oblast, - 303. Karlovy Vary, - RS Šambala, stř. Dýmka Habartov, stř.Arnika Horní Slavkov, 309. Lípa Sokolov, Zelený šíp Dobřany, stř. Tajfun Tachov, stř. Devětsil Spálené Poříčí, stř. Přeštice, stř. Lípa Prapořiště, Junáci „ Volného národa“ Holýšov, stř. Domažlice, z hostů se představila ORJ Chrudim. U vstupu na Střelnici stál vzorový tábor vodních skautů z plzeňské Omahy, dále pak byla plocha rozdělena pro zastoupené ORJ. Po dobu jamboree bylo krásné slunečné počasí, všude panovala příjemná nálada. Z pestré programové nabídky si bylo možno vybírat. Část účastníků zvolila koupel v blízké Úslavě. Velký stan s občerstvením nabízel stín všem hladovým a žíznivým. Dle sdělení obsluhující sestry se jen za sobotu prodalo přes 500 litrů limonád a zkonzumovalo se více jak 40 kg uzenin. V nabídce nechyběly ani skautské potřeby, které bylo možné získat v prodejních stáncích pražského JUNu, brněnského Gingka a plzeňského Limana. Knižní produkci nabídla nakladatelství TDC a LEPREZ. text a foto ZvD

14

Při přípravě oslav osmdesátiletí vyškovského skautingu jsem si několikrát položil otázku, zda-li organizace a samotné oslavy budou dostatečným argumentem a důvodem pro současné mladé vůdce a vůdkyně pro to, aby je celá akce oslovila, a nepovažovali ji za vzpomínání „těch starých“. Měl jsem a stále mám hrůzu z takových aktivit, u kterých se upneme na jejich důležitost především z důvodů vlastních emociálních prožitků, a přitom si často neuvědomíme, že naše děti a mládež prožívají svá malá a větší dobrodružství právě teï. A potom mi na mysli vytanuly vzpomínky na období před třiceti lety. To jsme ve Vyškově slavili 5O let skautingu. Bylo mi tehdy 17 let. Živě si vzpomínám na veškeré dění. Jak jsem byl hrdý na to, že jsem jedním z těch, na které se upíná pozornost. Že jsem mohl oslovit a být nablízku významným osobnostem vyškovského a také československého skautingu, především náčelníku Plajnerovi. Tato osobní vzpomínka mě posiluje v přesvědčení o nutnosti připomínat současné generaci historii a zdůrazňovat jim potřebu se s ní seznamovat. Ale vždy ty dnešní děti jsou jiné, než jsme byli my - slýchávám ze všech stran. Myslím si však, že si v tomto případě pleteme samu podstatu dětství s množstvím okolních jevů, které je ovlivňují. Zamysleme se nad všemi těmi novinkami z oblasti sportu, kultury, vědy a techniky, které oslovují naší mládež a nabízejí ji spoustu zajímavého a lákavého. Všecky tyto faktory navíc neoslovují jen naše děti, ale samozřejmě naše vůdce a vůdkyně, kteří především jsou nositeli skautské výchovy. A ti hledají ve svém mladém životě a postavení svoji roli vychovatelů a vzorů. Skautská praxe, jako autentický skautský prvek, se stala předmětem činnosti řady dalších organizací, které a už vědomě či bez zlého úmyslu „ukradli“ now-how našemu junáctví… Časté pesimistické stesky nás starších a ještě starších, že „ten skauting už není jako za nás“, mě uvádějí do stavu smutku a podivu zároveň. Copak se může historie opakovat Copak si neuvědomujeme, že vývoj našeho současného skautingu prochází kontinuálně proměnami od jeho samotného založení ? Prakticky žádný z dosud žijících skautů nemůže však vývoj porovnat s minulostí, protože prostě desetileté nepřerušené trvání skautingu skončilo naposled v roce 1940. Jsem přesvědčen o tom, že každé dítě je nepopsaná kniha, která je připravena přijímat vše nové, zajímavé a vzrušující. Skauting je dozajista tím prostředím, na které je dítě vnímavé stejně v současnosti jako před

KRAŤASY

Jak proběhly oslavné dny

Oslavné dny proběhly zde v areálu junácké klubovny ve Smetanových sadech 11-13. června 1999 za účasti členů střediska a téměř 200 pamětníků, bývalých skautů a oldskautů, kteří se sem sjeli z celé ČR. Mezinárodní charakter tomuto setkání dodala přítomnost skautů ze Slovenska, rakouských oldskautů i nejvzdálenějšího účastníka - br. Jaromíra Dvořáka z Jihoafrické republiky. Vzhledem k trvalému deštivému počasí byly vztyčeny státní a skautské vlajky v areálu junácké klubovny a účastníci se přesunuli do sálu F klubu. Zde zazněly různé projevy a zdravice skautských činovníků i hostů. Za rakouské oldskauty promluvil vůdce jejich delegace a předal vyškovským oldskautům Certifikát ISGF potvrzující registraci přátelského svazku trvajícího od roku 1991 mezi nimi a jejich rakouskými bratry z města Ulmerfeld a Hausmening. Dvěma rakouským oldskautům byla předána pamětní medaile za rozvoj mezinárodního bratrství. Pamětní medaile z rukou vůdce střediska obdrželo i 24 činovníků JUNÁKA, kteří se nejvíce o rozvoj skautingu ve Vyškově. Odpoledne byla předávána svazová skautská vyznamenání zasloužilým bratrům a sestrám, zejména přítomné ss. Valíčkové, zakladatelce vyškovského dívčího skautingu. Zpestřením programu v aule gymnázia bylo vystoupení Vyškovského smíšeného pěveckého sboru, který kvalitou a výběrem skladeb přítomné nadchl, zejména při přednesu “Písně přátelství”. Současně byla v junácké klubovně otevřena výstavka výtvarných prací současných i dřívějších junáků. V areálu klubovny byl také k výročí odhalen pamětní kámen a v místním muzeu byla zahájena vernisáž velké skautské výstavy, která nabídla k vidění spoustu historického materiálu z uplynulých 8O skautských let, ale i pohled na současnou činnost skautů z Vyškova a byla zde i sbírka grafických listů se skautskou tématikou převážně od junáckých výtvarníků, br. Ladislava Ruska - Šamana, Jiřího Boudy a dalších autorů. Ve večerních hodinách se rozhořel slavnostní táborový oheň, při kterém svými výstupy a zpěvem byly aktivní jednotlivé skautské družiny střediska. V neděli dopoledne bylo věnováno sportovním soutěžím a kolem poledne byly úspěšné oslavy ukončeny. Poděkování patří, za jejich zdar a značný rozsah, všem organizátorům, ale hlavně sponzorům a všem přátelům vyškovského Junáka. br. Milin, br. Kim

Zprávy z OVF

KRAŤASY

třiceti či padesáti lety. Důkazem toho je množství mladých vlčat, světlušek a žabiček, hrdý skautský dorost, a především dospělá mladá generace vůdců a vůdkyň, kteří odolali vábivé vějičce konzumního pohodlného života. Zvláštním uspokojením mne naplňuje skutečnost relativně velkého množství oldskautů. Jsou zárukou a hlavními nositeli všech tradic českého skautingu. Co říci na závěr? Skauti byli vždy poslové dobrých zpráv a ukazatelé správné cesty. Vycházelo to především ze skutečnosti, že existence skautingu byla a je možná jen ve svobodné demokratické společnosti. Nezapomínejme na tuto naší dobrou a potřebnou tradici. Naši přátelé a sympatizanti to od nás očekávají. Ale především naše děti si tento tradiční pohled na život a chápání problémů v něm zaslouží. Buïme připraveni! MUDr. Jiří Wolf vůdce střediska Junáka Vyškov Tento článek napsal br. Wolf ve spisku vydaném k výročí 8O let skautingu ve Vyškově.

Ve dnech 26. až 28. srpna 1999 proběhne v Nové Pace celorepublikový III. sněm Čestného oddílu Velena Fanderlika. Všem členům oddílu již byly rozeslány pozvánky s informačním listem - tzv. návratkou. Ubytování a strava bude pro účastníky sněmu zajištěna za přijatelnou cenu. Pro členy, kteří se budou chtít zapojit do rokování o některých záležitostech českého skautského hnutí a problémech v ústředním orgánu Junáka či o našich oddílových vnitřních věcech, je presence již ve čtvrtek od 10 hodin ve Skautském domu junáckého střediska “Sopka” v Nové Pace. Dva první dny sněmování (čtvrtek a pátek) jsou určeny pro rokování a také i pro poznávání místního kraje, lidí či místních zajímavostí. Večery pro přátelské besedy či posezení u táborového ohně. Sobota je slavnostním, hlavním a nejdůležitějším dnem sněmu, kde budou všem účastníkům předloženy ke schválení zprávy činovníků OVF za uplynulé období. Dále členové OVF s dekretem budou rozhodovat volbou o novém vedení oddílu, nebo dosavadní odstupuje ze všech funkcí. Účastníci se také hlasováním vyjádří k předloženým návrhům, např.: a) Odpověï náčelníku 3. kmene OS, br. Slavíčkovi -Thorovi ve věci nabídky zařazení OVF do organizační sítě Junáka. b) K novele deseti zásad OVF. c) K situaci v Junáku a k jeho členství v ČRDM. d) Ke zveřejnění dopisu zaslaného na Ústředí KPV, ohledně činnosti OVF. Na sněmu bude i možnost odevzdat přítomným členům s oddílovým dekretem i Pamětní kříž III. odboje, a dojednat další vnitřní záležitosti. Věřím, že na našem celorepublikovém setkání se uvidíme v co největším počtu a bude zde vládnout správné skautské a muklovské přátelství. Očekáváme i účast některých našich členů ze zahraničí nebo jejich písemné zdravice. Svoji přítomností na našem sněmu opět potvrdíme, že ctíme činovnické heslo „Povinnost Odpovědnost - Kázeň“ Zatím všem bratrům a sestrám přeji letní pohodu a dobré zdraví. br. Zindr - Vlk lesní tajemník OVF

Jáchymovské peklo

Náměstí v Jáchymově před radnicí a kostelem je lemováno kamennými pomníky s názvy 18 koncentračních lágrů v nichž se od února 1948 vystřídalo na 45.OOO politických vězňů. Kolem 2.5OO jich teror bachařů a uranové galeje nepřežilo, 3OO jich umlátili a 23 zastřelili na útěku. Letos se zde opět, již po desáté, sešlo přes půl tisíce bývalých politických vězňů z celé republiky, aby položili své věnce a květiny k památníku „Brána do jáchymovského pekla“ a znovu si slíbili, že pokud žijí - budou vydávat svá svědectví o zvěrstvu komunistického totalitního režimu a žádat potrestání komunistických zločinů, aby se Česká republika vypořádala s komunistickou minulostí. Tomuto srazu bývalých politických vězňů byli přítomní i mnozí členové z oddílu Velena Fanderlika, který stojí mimo organizační sí Junáka, ale i skautské mládí z Klatov a z Kralup nad Vltavou. Smutným faktem je, že se sem nedostavil žádný člen Ústřední rady Junáka, aby alespoň prostou kyticí uctil památku našich šesti skautů, kteří zde našli svou smrt.

15

KRAŤASY

KRAŤASY

80 let skautingu v Kostelci nad Orlicí „Orlické hory, voda, les – junácké středisko Kostelec!“ Kostelec nad Orlicí leží asi 3O km od Hradce Králového, má kolem 7000 obyvatel, město má vysokou hodnotu architektonickou, památkovou i přírodovědnou. Tvoří závěr krásného údolí řeky Divoká Orlice. V tomto malebném městečku v podhůří Orlických hor je jediné středisko Junáka, ve kterém se skautingu věnuje kolem 100 osob. Ve středisku jsou vlčata, světlušky, oddíly skautů, skautek i roverský kmen „Woren“ a jako činovníci zde pracují oldskauti. Že pracují dobře je znát z jejich rozsáhlých aktivit a hlavně vládne zde výborný duch opravdového skautského bratrství a sesterství.

Skautskou výstavu 80 let skautingu v Kostelci nad Orlicí uspořádalo místní skautské středisko v sále Domova Důchodců. Historie regionálního skautingu je příkladně zmapována a zdokumentována.

Ukázkový tábor v areálu skautské chatové základny s klubovnami jednotlivých oddílů v krásném zachovalém přírodním prostředí Na začátku letošního června středisko uspořádalo oslavu na počet 80. výročí od založení prvního skautského oddílu v tomto městě. U jeho zrodu stál profesor tělocviku na zdejší reálce br. Gustav Faltus. I v pozdějších letech byla skautská činnost vždy spojena s místními učiteli nebo profesory. Jeden čas zde působil i prof. Jaromír Preininger, profesor František Němec - Stříbrný lišák, a dnes žijící br. Vlad. Sosna - Balů. Ale nezapomenutelnými činy se do zdejší skautské historie zapsali i takové osobnosti jako byl například br. Viktor Polák - Kanakuk a br. František Talacko zvaný Ostrá sekera. Byli jsme přítomni vernisáži místní skautské výstavy zahrnující osmdesátiletou činnost tohoto střediska a ocenili nejen její skoro profesionální provedení v sále Domova důchodců, ale i pátrací akci činovníků plnou záhad, překvapení a dobrodružství při hledání své střediskové, skautské identity v minulosti. To, co se jim v krátké době podařilo zjistit, zapůjčit z pozůstalosti a tím obohatit svou výstavu a také náplň velmi pěkného almanachu „80 let skautingu v Kostelci nad Orlicí“ je pozoruhodné. Jeho obsah ocení jistě i všichni sběratelé a skautští badatelé naší historie. Přítomni vernisáži byli i pozůstalí po br. Polákovi - jeho dcera a vnuk a po br. Němcovi jeho syn a dcera s manželem. Ve večerních hodinách na místním hřbitově se uctila památka Františka Talacka a Františka Němce u jejich hrobů položením květin a promluvou. Přespali jsme ve stanu ukázkového tábora uprostřed chatové základny, kde jsou klubovny jednotlivých oddílů a obdivovali jsme zdejší nádherné přírodní prostředí v lomu mezi lesy. Zde se také druhý den slavnostně zahajovaly oslavy a byl zde „Den otevřených dveří“, prohlídka kluboven a ukázkového stanového tábora na vlastnoručně vyrobených podsadách s předvedením skautských dovedností a také zde byl start - začátek hry po městě a další aktivity. My jsme se ale v sále SK Rabštejn na Palackého náměstí zúčastnili II. setkání skautských sběratelů. Očekávala se větší návštěva, nebo při I. setkání zde nebylo k hnutí. Očekávání se nesplnilo, což bylo pravděpodobně zaviněno jiným termínem a časově omezeného vlakového spoje-

16

K řadě akcí a upoutávek na oslavu 80 let skautingu ve městě, patřilo i toto týpí postavené v prostorách zámeckého přírodního parku ní. Ale i přesto zde bylo dost návštěvníků a byli zde přítomni skauti nejen z kraje ale i z Prahy, ze Žïáru nad Sázavou, z Jirmen u Prahy a z dalších měst. Setkání skautských sběratelů splnilo svůj účel, každý si mohl do své sbírky zakoupit pamětní kovový odznak, pohlednice, almanach, získat pamětní razítko, skautské knihy, příručky a časopisy. Každý se mohl jít podívat na výstavu, prohlédnout si oddílové klubovny v lomu i interiér teepee stanu postaveného ve zdejším zámeckém přírodním parku. Ukončení oslav kolem 20 hodiny a večerního setkání pamětníků ve zdejší skautské základně v lomu jsme se již nezúčastnili. Odjížděli jsme v pozdním odpoledni do Prahy vlakem s velmi dobrým pocitem v duši, osvěženi bratrským jednáním a poznáním, že v tomto koutu české země se nemusíme bát o kvalitu Svojsíkova skautingu. Za bratrské přijetí děkujeme ještě jednou vůdci střediska br. Milanu Johanidesovi, Vladimíru Sosnovi, sestrám Paulusové a Johanidesové, br. Rolfovi, Mikimu, roverům z kmene „Woren“ a dalším sestrám a bratrům. Zvonda & Owígo (foto ZvD)

Zájemci si mohou objednat sběratelský artikl vydaný k výročí 80 let skautingu v Kostelci nad Orlicí na adrese: Tomáš K ytlík - Miki, P urkyňova 691, 517 41 K ostelec nad Orlicí, Kytlík Purkyňova Kostelec případné informace na tel. 0444/ 322 302 (večer) Almanach 50 Kč, pamětní odznak 30 Kč, stuha 10 Kč, pohlednice 4 Kč a po dohodě další sběratelský materiál. Almanach mohou sběratelé zakoupit i v pražské prodejně JUN.

KRAŤASY

Uskutečnil se jako vždy třetí květnovou sobotu. Několik stovek přítomných účastníků přivítalo na startu 8 km dlouhého pochodu s mírnými výškovými rozdíly, krásné slunečné počasí, ačkoliv bylo předvídáno, že bude špatné. Kdo přijel nelitoval. Kromě mladší generace skautů a skautek byli zde i oldskauti střední a starší generace a to z Kroměřížska, Přerovska, Zlínska a Vsetínska. Přijela ale i řada účastníků ze vzdálenějších měst – z Prahy, Brna, z Havířova a z dalších míst. Přítomni byli i vnuci Táty Plajnera a někteří členové Svojsíkova oddílu se svým vůdcem. Na Tesáku v nadmořské výšce 688 m, kde je vždy neměný start, byl nástup všech účastníků. Po oficiálních projevech byl tradiční formulí: „Plním čestnou povinnost a dávám povel k zahájení pochodu. Účastníci memoriálu! K uctění památky doktora Plajnera, náčelníka československého Junáka, v jeho šlépějích směr Hostýn - vpřed!” odstartován pochod trasou k východu k rozcestníku Pod Kyčerou a dále pak kratším stoupáním a mírným klesáním ke Třem kamenům. Trasa pochodu jde na Holý vrch 715 m n.m. a po vrstevnici Bečky se schází na široké sedlo Klapinov mezi Bečkou a Skalným 709 m n.m. Odtud se sejde k rozcestí Pod Bukovinou 656 m.n.m., potom úbočím Hostýna vpravo ke Slavkovské bráně, pokračuje se ve směru k rozhledně po asfaltové cestě a před skupinou laviček je cíl společné cesty. Téměř po celé trase je možnost obdivovat krásu zdejší krajiny – valašských kopců. Pro starší a nemocné „nechodiče“ byl připraven autobus, který je dovezl až na Hostýn. Kdo chtěl a měl čas, mohl se ještě zajít podívat na jubilejní výstavu k 80. výročí skautingu do Holešova. Závěrem lze konstatovat, že X. ročník Memoriálu dr. R. Plajnera, se díky starostlivým pořadatelům v čele s br. Stanislavem Štěpánkem a krásnému počasí zdařil na jedničku a splnil svůj účel. br. Jack z Valašského Meziříčí

Den lidských práv Obětem rudého teroru z let 1948 - 89 byly věnovány věnce a projevy politických činitelů i oficiálních hostů a pořadatelů na pohřebišti politických vězňů III. odboje na Ďáblickém hřbitově u společných hromadných hrobů popravených a ubitých vězňů a dětí, které se narodily a zemřely ve vězení. Pietní akt nad kterým převzal záštitu osobně předseda vlády České republiky, proběhl v sobotu dopoledne 26. června 1999 za přítomnosti Čestné stráže vojenské posádky Praha a vojenské posádkové hudby, členů vlády a poslanecké sněmovny a několika desítek dalších osob. Mezi přítomnými byli ve skautských krojích i někteří členové čestného oddílu Velena Fanderlika s vlajkou pražské družiny a čestnou stráž u pomníku zde postavily světlušky a skautky (11 osob) vedeni střediskovým vůdcem br. Rikitanem z Prahy 8. Děvčata za dobrou skautskou representaci dostaly pochvalu přímo od místostarosty Junáka, JUDr. Jiřího Navrátila, který se sem dostavil (jako obvykle opožděně) také v činovnickém kroji. Státní čestné pohřebiště politických vězňů 3. odboje se nachází asi 100 metrů vlevo od hlavního vchodu Ďáblického hřbitova v Praze 8, u hřbitovní zdi. Je již velmi pěkně upravené a doporučujeme jeho návštěvu a prohlídku skautským oddílům a klubům OS, pražským i mimopražským. -red.-

Zpravodaj Svazu skautů a skautek České republiky

KRAŤASY

X. ročník Memoriálu Dr. Rudolfa Plajnera

Vzhledem k tomu, že se ve Svazu registrovalo mnoho členů Junáka, kteří současně vysvětlili, že zatím musí pokračovat, ač neradi, ve svém členství v Junáku, sděluje Svaz, že usnesení junáckého sněmu o zákazu členství v jiné skautské organizaci, je v rozporu se zákonem č. 83/1990 Sb. i základními lidskými právy a člen Junáka, který by pro své členství ve Svazu utrpěl podle znění zákona č. 83 „občanskou újmu“ se může úspěšně bránit proti postihu se strany orgánů Junáka. Svaz se obrátil v této záležitosti na nejvyšší soud České republiky a obdržel dopisem zn. Cpjn 114/95 ze dne 22. 3. 1996 výklad paragrafu 3 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., podepsány předsedou občanskoprávního kolegia NS Judr. Oldřichem Jehličkou CSc. Aby takový zákaz se strany Junáka byl v souladu se zákonem, bylo by nutné, aby rozsah práv a povinností členů Junáka byl zakotven v řádně přijatých a registrovaných stanovách Junáka, pouhé usnesení valného sněmu, by by se jednalo o vrcholný orgán sdružení nestačí. Hlava pátá, čl. 19 stanov Junáka sice stanoví v bodu b/, že „členové Junáka jsou povinni řídit se rozhodnutím a usnesením Valného sněmu Junáka“, taková povinnost nemůže být vynucována v případech, kdy usnesení valného sněmu je v rozporu se stanovami. V případě, že by došlo skutečně k postihu člena Junáka pro členství v jiné skautské organizaci, pošleme dotyčnému zmíněnou kopii výkladu Nejvyššího soudu po zaslání kopie rozhodnutí orgánu Junáka, kterým byl dotyčný postižen. Edice Skaut, založená Svazem skautů a skautek České republiky, vydala svoji první publikaci s názvem „Vzpomínka“. Jejím autorem je bratr Miroslav Obrman - Mýval, předčasně zesnulý vynikající skaut a politický vězeň komunistického režimu. Jde o zkrácené vydání textů, které byly publikovány v exilovém časopisu „Skauting“ v roce 1974. Bratr Mýval se v nich zabýval poměry v českém a slovenském exilovém skautingu, poznamenanými malou aktivitou tehdejšího „vedení“ našeho exilového skautského hnutí a jeho neochotou svolat sněm všech tehdy existujících složek našeho skautského hnutí, jakož i kořeny rozporných názorů na to, jak má opravdové skautské hnutí vypadat a co má vlastně plnit. Bratr Mýval se ve své stati zabývá i rozpornými postoji některých představitelů Junáka v tehdejším období „normalizace“, konkrétně postoji Dr. A. Suma a Dr. R. Plajnera a jejich dopady na tehdejší vývoj Junáka, který vedl až k jeho potupné sebelikvidaci vlastní Ústřední radou. Důsledky tehdejšího vývoje se projevují negativně až v dnešní době a proto analýza bratra Mývala a jasnozřivost jeho předpovědi dalšího vývoje skautského hnutí, má-li jím i nadále zůstat, má svůj velký význam i dnes. Doporučuji všem, aby se s názory bratra Mývala seznámili. Publikaci Vzpomínky (cena 25 Kč) a Stanovy Svazu skautů a skautek ČR (cena 15 Kč) a případně další materiály Svazu můžete zakoupit v prostorách Repro Print studia, Praha 1, Veleslavínova 3. Od pondělí do pátku v pracovní době od 9 do 18 hodin.

Prohlášení V organizaci Junák se rozšiřují zprávy o tom, že Svaz skautů a skautek České republiky usiluje o to získat starou skautskou rezervaci Červený Hrádek nedaleko Sedlčan. Prozatímní vedení Svazu skautů a skautek České republiky prohlašuje, že jde o ničím nepodloženou konstrukci, která má patrně jediný cíl - diskreditovat v očích skautské veřejnosti Svaz právě v době, kdy do něho vstupuje množství nespokojených členů Junáka. Žádný s činovníků Svazu skautů a skautek české republiky s baronem Mladotou (na jehož pozemcích rezervace leží) nejednal a ani on sám vedení Svazu možnost získání rezervace nenabídl. Širchan

17

KRAŤASY

KRAŤASY

Taxmeni veteránům Koncem května letošního roku se uskutečnil v divadle Jiřího Grossmanna v Praze zajímavý pořad „Taxmeni veteránům“. Hudební skupina moderní country - TAXMENI - byla založena na podzim roku 1970. Jejím zakladatelem a vedoucím je bývalý člen Foglarova oddílu „Hoši od Bobří

ného světa je hrdá na své občany – statečné veterány, váží si jich a nezapomíná na ně ani na jejich statečné činy v minulosti. Statečnost je jen jedna ve válce či v míru. V naší zemi přetrvává bohužel nezájem politiků a různých úředníků státní správy o vojáky, kteří ve světové válce úspěšně bojovali za pravdu, demokracii a naší svobodu. V době míru někteří z nich strávili za „odměnu“ léta v komunistických kriminálech. Na to chtěl tento společenský večer také upozornit celou naší veřejnost. br. Camel, člen OVF

Nezapomínáme!

foto Petr Packan

řeky“, banjista Jaroslav Čvančara - Jáček, který je také známým publicistou v oblasti čs. domácího a zahraničního protifašistického odboje. Taxmeni vydali celou řadu gramofonových desek a CD. Za dosažené výsledky byla jim předána i tzv. Zlatá Porta. Největší úspěch zaznamenali s trilogií Calamity Jane. Zde se uvedli a posléze proslavili svým originálním výrazem a stylem nazvaným militari country. V písních zhudebňují romantické příběhy o odvaze a chlapské cti. Mají za sebou na 1.500 vystoupení, několikrát vystupovali i v zahraničí. V roce 1995 podnikli cestu do Francie, kde jako jediná česká hudební skupina účinkovali v rámci oslav 50. výročí vylodění spojenců v Normandii. Taxmeni jako občané již mnohokrát poukazovali na neblahou skutečnost, že příslušníkům zahraničního vojenského odboje - lidem, kteří za svobodu našeho státu bojovali na všech frontách světové války a kterých bychom si měli vážit, je ze strany vedení státu věnována malá, či žádná pozornost. Taxmeni již několikrát sice válečným veteránům hráli a zpívali, ale nyní přišli s nápadem uspořádat s Agenturou Pony Express nekomerční, spíše rodinný přátelský večer v pražském divadle. Na vyjímečném setkání se zástupci čs. veteránům ze všech front druhé světové války, Taxmeni spolu se svými přáteli a diváky netradiční formou poděkovali a vzdali hold legendám našeho zahraničního vojenského odboje (genmjr. let. Františku Fajtlovi, genmjr. Rudolfu Krzákovi, genmjr. let. Františku Peřinovi, genmjr. let. Aloisu Šiškovi, plk. let. Františku Marešovi, plk. Janu Štursovi, plk. ing. Čestmíru Šikolovi, plk. Karlu Borskému Bihellerovi a pleádě dalších) a hlavně vyjádřili mimořádnou úctu především těm, kteří v roce 1945 nedojeli, nedoletěli, nedopluli, či nedošli. V rámci programu večera byly videoprojekcí promítány unikátní filmové dokumenty a slavnostně „pokřtěny“ i knižní novinky s válečnou tématikou historie faktu. Z nichž jedna s názvem „Vzpomínky nebeského jezdce“ pojednává o životě pražského skauta, nejmladšího příslušníka čs. 310 bombardovací perutě RAF- Filipa Janského. Divadlo bylo toho večera zcela vyprodáno a zaplněno diváky a posluchači, mezi nimi byly vidět i některé známé tváře pražských oldskautů. Pořad který trval přes čtyři hodiny výborně konferovali: herec Lad. Šimek, a šéfredaktor Jindřich Drebota. Taxmeni se ve svém vystoupení překonávali a opět ukázali svůj nejlepší profesionální výkon, hlavně zpěvák Vráa Vyskočil. Vynikající scénář večera vrcholil bouřlivými ovacemi, potleskem a povstáním všech přítomných. Přátelé, známí i neznámí obyčejní lidé vzdávali tak hold představovaným legendám našeho zahraničního odboje. Společně s nimi a s Taxmeny celé divadlo zpívalo písně Tipperary a Škoda lásky. Všichni přítomní si domů odnášeli účastnické grafické listy s ulovenými podpisy přítomných veteránů a uvědomovali si, že čas je neúprosný pro každého člověka a kus historie našeho národa odchází s úmrtím lidí, kteří ji tvořili a které nám po skončení války záviděl celý svět. Každá země civilizova-

18

V letošní výroční den - 18. června, který připadl na pracovní pátek - se přesto dostavili četní občané i přes nepříznivé deštivé počasí k pietnímu aktu u pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Zde v roce 1942 v podzemní kryptě se ukrývalo šest čs. parašutistů po atentátu na zastupujícího říšského protektora, generála policie a SS, Reinharda Heydricha. Prozrazeni, vzdorovali několik hodin ve svém posledním boji s ohromnou nepřátelskou přesilou a statečně s posledním nábojem zvolili raději dobrovolnou smrt než potupné zajetí. Vždy ve výroční den jim sem přicházejí vzdát úctu a čest zástupci mnoha společenských demokratických organizací, české vlády a České armády. Pokládají věnce a květiny k jejich pamětní desce, která je umístěna nad větracím okénkem podzemní krypty. Pietní slavnost začala přesně v 10 hodin přehlídkou čestné nastoupené roty výsadkových vojsk ČA, za zvuků vojenské hudby. Resslova ulice byla pro provoz vozidel uzavřena již od 9,30 hod. Vedle vojenské čestné stráže, postavili svou čestnou stráž s vlajkami Sokolové, Orlové, Čestný oddíl Velena Fanderlika a kolem 30 skautů a vlčat v junáckých krojích a s vlajkami, ze střediska Atahokan z Prahy 2. Klub vojenské historie nastoupil v historických uniformách z první a druhé světové války. Delegace skautů v čele se starostkou Junáka, Ing. Ivou Mackovou položila k pamětní desce své kytice a vzdala čest hrdinům z doby německé okupace. Po ukončení pietního aktu českou státní hymnou, mladí skauti z Prahy 2 navštívili vnitřní prostory pravoslavného chrámu a seznámili se s prostředím a pozůstalými památkami po události, která se zde před 57 roky odehrála. I ostatní přítomní si znova na těchto historických místech uvědomili, že svobodu svého národa a vlasti je nutno vždy bránit, že svoboda není nikdy zadarmo a někdy je draze vykupována i za cenu smrti. Letošní velká účast skautů v krojích byla uznale kvitována nejen četnými diváky, ale i přítomnými členy skautské Zpravodajské brigády, starostou Sokola, důstojníky české armády a představiteli dalších demokratických organizací. br. Karta, člen OVF

Slovenský skauting Bratislavské skautské dny, kterých se zúčastňuje velký počet skautů západního Slovenska budou 17.-19. září. V říjnu 1999 má být celoslovenský skautský sněm .Další zprávy o činnosti našich bratrů nám ze Slovenska zaslal br. Pepča Bojanovský.

Skautská Javorina ’99 Již po osmé se sejdou skauti a skautky podjavorinské oblasti Slovenska a Moravy v neděli 25. července na svém společném mezinárodním táboře na nejvyšším vrchole CHKO Bílé Karpaty - Velké Javorině v nadmořské výšce 97O m. Bude to opět při tradičních slavnostech bratrství Čechů a Slováků. Pod vedením skautů obou národností budou probíhat pro děti návštěvníků slavnosti na “louce dětské radosti” po celý den hry, kvizy ze znalosti přírody a soutěže o ceny. Za získané body, za které dostává každé dítě “bony” si potom může vyměnit v táborovém Tuzexu za různé upomínkové věci. Ve společenském stanu a nebo podle počasí venku, bude zároveň výstavka ručních výtvarných prací a fotografií z činnosti slovenských a moravských skautů. Pro skautské sběratele i ostatní návštěvníky budou připravené pohlednice a příležitostné poštovní razítko. Součástí společného setkání bývá i vysílání skautských pozdravů přes radioamatérské vysílačky.

Tři skautské vatry V okolí Nového Města nad Váhom sa nachádzajú tri hrady postavené v 13. storočí - v Inoveckom pohorí hrad Beckov a Tematín, v Malých Karpatov hrad Čachtice. Sú postavené na návršiach tak, že je vidie navzájom z jednoho na druhý. Okrem iného slúžili panovníkom ako strážné

Skautský den pro všechny děti 1999

Ilustrace br. Břetislav Komárek

V sobotu 29. května se v Lužánkách v Brně konal ke Dni dětí již pátý brněnský skautský den, určený brněnským dětem a veřejnosti vůbec. Tato akce byla letos výhradně skautskou záležitostí, protože pořádající první okrsek Junáka se vzdal veškerého kontaktu az něho plynoucích výhod s Domem dětí a mládeže (Centrem volného času) v Lužánkách. Důvodem byla skutečnost, že Dům dětí a mládeže tento den „zasvětil“ oslavám 50. výročí svého založení, to jest otevření ústředního Pionýrského domu v Brně - Lužánkách. A tím se také oslavilo založení Pionýrské organizace, pro kterou byl tento dům přestavěn a za účasti nejvyšších politických činitelů KSČ právě před padesáti lety otevřen. Pro Junáka to tehdy znamenalo začátek jeho násilné likvidace a jedno z nejtemnějších období komunistické diktatury: potlačování skautských idejí, rozpuštění brněnských skautských oddílů i následnou persekuci skautských činovníků. Letos tedy ve skutečnosti nešlo o oslavu „padesátileté činnosti CVČ“, jak bylo na plakátech a v mediích podvodně uváděno, protože žádné Centrum volného času (CVČ) před padesáti lety neexistovalo, naopak bylo zde tehdy otevřeno KSČ oddané ideologické centrum, jehož úkolem byla systematická deformace nejmladší generace českých dětí podle potřeb komunistického režimu, a nástup k naprosté likvidaci „sluhy západního imperialismu“ – československé skautské organizace. To, že si vedení dnešního CVČ-DDM trouflo – i když zastřeně – oslavovat události roku 1949 a vznik PO ČSM, svědčí o postojích a názorové orientaci jeho dnešního vedení. K tomuto záměru se okrsek Brno 1 ovšem připojit nemohl a nechtěl. Během dne prošlo skautskými soutěžními disciplinami nejméně 1.800 dětí a skoro stejný počet jejich rodičů. Celkem v roli rozhodčích pracovalo po celý den 175 vlčat, světlušek, skautek a skautů a 45 vedoucích kolektivů a dospělých činovníků. Celkem tedy 220 členů okrsku Brno 1. 13. středisko děkuje z pověření okrsku všem, kdo se o úspěch zasloužili zejména svou účastí - splnili tak svůj skautský úkol daný usnesením vůdců všech středisek okrsku Brno 1. Vůdce střediska J. Navrátil - Cvrček (převzato z Junáckého listu č. 65 jihomoravské družiny Svojsíkova oddílu)

KRAŤASY

hrady, které si vzájomne signalizovali blížiace sa nebezpečie, zapálením ohňov. To znamenalo,že posádky boli včas pripravené na obranu proti votrelcom, včas ukry potraviny i ludí a keï to inak nešlo, aspoň sa rozprchnút do okolitých lesov a zachráni si život. Pred piatimi rokmi sa skauti našej oblasti po vzájomných stretnutiach dohodli, že výhodnú polohu týchto považských hradov využijú na založenie novej tradície.Štyri predošlé ročníky sa konali v prvú septembrovú sobotu večer, na zahájenie skautského roku. Tento rok sa to pozmenilo a 5.ročník sa konal na ukončení skautského roku v sobotu večer 26.júna. Tak ako v minulosti, už v sobotu ráno sa zíjdu skauti z Trenčína na Beckovskom hrade a na večer pripravili dostatok dreva.Obdobne skauti z Nového Mesta nad Váhom obsadia hrad Čachtice a skauti z Piešan hrad Tematín. Podle dohovoru všetci o 22.00 hodine na svojích stanovištiach zapálili ohne a plameň udržovali do 23,00 hodiny. Zakrývaním ohňa spojenými celtami sa im darí i na takúto vzdialenos signalizova. Po ukončení akcie, skauti na hradoch prenocujú. Následný deň v nedelu bolo stretnutie všetkých posádok hradov v rekreačnom stredisku Zelená voda pri Novom Meste n. Váhom k vzájomnému vyhodnoteniu. Samozrejme, že táto akcia je vopred hlásená policii, hasičom i ochráncom prírody. br. Pepča Bojanovský

Vzpomínky nebeského jezdce Filip Jánský

KRAŤASY

Začátkem června letošního roku se v některých knihkupectví objevila velmi dobrá kniha z literatury faktu od Filipa Jánského, „Vzpomínky nebeského jezdce“. Podle rukopisné pozůstalosti zpracoval knihu velice citlivě šéfredaktor Jindřich Drebota. Rukopis čekal téměř 12 let na konečné zpracování. Z vyprávění Filipa Jánského a Jindřicha Dreboty poznáváme svérázný a neopakovatelný život podnikavého kluka z Břevnova, narozeného roku 1922 v Praze, který nikdy neměl „ustláno na růžích“ a byl znám svými průšvihy. Zažil však i veselé a podivuhodné příhody ve svém životě. Filip Jánský vlastním jménem Richard Husmann byl před válkou skautem a v knize vypráví o sobě. Obsah knihy mapuje především jeho válečnou stezku, kdy odešel sám z domova do války v necelých 17 letech, v krátkých kalhotách a sluncem vyšisované skautské košili, s malým chlebníkem přes rameno. Pohyboval se na výjezdní doložku a protektorátní pas. V Německu, přešel hranice do Belgie, ve Francii se stal nejmladším příslušníkem čs. armády. Dostal se do Anglie, kde létal u 311. čs. bombardovací perutě RAF ve Wellingtonu jako palubní střelec u kulometu a kamarádi mu zde neříkali jinak než přezdívkou Skautík. Jeho válečné životní příhody popisuje kniha i z východní fronty, když se dostal do SSSR a létal jako palubní střelec na Šturmoviku. Jeho osudy sledujeme v knize i po skončení světové války až do roku 1987, kdy zemřel. Knihu doporučujeme pro starší skauty a rovery, ale jistě po ní sáhnou i oldskauti a čtenáři Činu. Nebudou zklamáni. Kniha se může stát vhodným dárkem nebo i odměnou za vítězství v různých soutěžích. Je vázána v tvrdých deskách a s fotografickou obrazovou přílohou má celkem 160 stran. První vydání vydalo Sdružení MAC, spol. s r.o. v Praze 10. Foto je z archivu Marie Z. Husmannové a Jindřicha Dreboty (všechna práva vyhrazena). -red.-

5. oddíl skautů 1. střediska Junáka v Hradci Králové v létě 1938, družina Kondorů - horní řada, čtvrtý zleva Filip Jánský občanským jménem Richard Husmann

19

KRAŤASY

KRAŤASY

Jeden z mnohých otevřených listů došlých do redakce Rozhodl jsem se k napsání tohoto otevřeného dopisu proto, že již nemohu a nechci nečinně přihlížet dění, které poznamenává celé naše hnutí. Po přečtení několika polemik ve skautském tisku chci říci toto: “Plně se ztotožňuji s dopisem bratra Mirko Vosátky a souhlasím s krokem, který učinil. Jenom povinnost, kázeň a odpovědnost za skautské dění v okrese mi brání zachovat se ve stejném duchu jako bratr Grizzly. Přesto se již dlouhou dobu zabývám myšlenkou dát celé ORJ k širší diskusi otázku, zda nadále podporovat organizaci, ve které myšlenky skautingu jaksi ztrácí pojem. Nechci opakovat stále omílané a nenapravené, ale přesto mě dnešní přebujelá administrativa a byrokracie, která vládne v ÚRJ, přivádí dennodenně k zoufalství a k myšlence jaké místo v tomto chaosu patří mně. Mám snad, jako okresní hejtman, být pouze prodlouženou rukou a vykonavatelem vzájemně si odporujících příkazů ÚRJ a následné byrokratické infantibility, či jsem tu proto, jak jsem se bláhově domníval, abych působil při výchově mládeže a hlavně mezi mládeží šířil myšlenky celého skautského hnutí. Skauting vždycky bylo hnutí a já doufám, že tak bude i nadále až jeho řady opustí bývalí svazáci a pionýrští přisluhovači.... Nesouhlasím s členstvím Junáka v ČRDM. Ano, jsem ten, který se zastal pana Bělohlávka když byl při svém vystoupení, na VIII. řádném sněmu Junáka v Brně, vypískán. Junák má přece býti zdvořilý a slušnost mě vedla k tomu aby, slovy V. Havla, pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Dnes bych však sám, velice rád, vypískal ty, kteří se paktují s dědici komunistické PO SSM a do svého čela si dosadí jejího představitele, již zmiňovaného, pana Bělohlávka… Nejsem ochoten platit příspěvky na vydržování aparátu a zaměstnanců ČRDM a žádám Vás, aby jste mne nepovažovali za člena ČRDM. Sestry a bratři, vy kterým není lhostejný osud skautského hnutí v Čechách, prosím Vás, zamyslete se nad tím odkud pochází všechna nesourodost a nejednotnost v našem hnutí, v co všichni věříme a k čemu tady skauting vlastně je. Buïme konečně jednotní a udělejme si sami pořádek ve vlastních řadách. Pokud se nám nepodaří vrátit skauting tam kam patří, aby v ÚRJ vládlo bratrství, aby sestra byla sestrou a bratr bratrem, aby skautingem nevládlo prosazování vlastních zájmů a egoismus mocných, pak hledejme cestu jinde a jinam. Takovou cestu a takové místo kde skauting bude skautingem. br. Jiří Kalenda - George, Liberec (redakčně zkráceno)

Odborky (jiný názor) V minulém čísle Činu byl uveřejněn článek bratra Zachariáše - Pedra s jeho názory na nové odborky. O co asi bratru Pedrovi jde, je možné vycítit ze závěru jeho článku. Mohu však každého ujistit, že nikdo z týmu, který se přípravy odborek zúčastnil, nemá jakoukoli spojitost s údajným děním uvnitř ústřední rady, které se bratru Pedrovi nelíbí. Bratr Pedro však vyslovil rovněž přímé výhrady k odborkám. Vytýká jim například složitost. Nové odborky mají proti dřívějším skutečně složitější systém. Především proto, že nově zavádějí princip volitelnosti. To samozřejmě může v nás, kteří jsme prožili většinu života na úzkých stezkách, ohraničených totalitními mantinely, působit zmatek. Mladým, kterým jsou určeny, to snad problémy dělat nebude. Volitelnost také řeší případnou positivní diskriminaci, což je jev, o kterém dříve nebylo ani potuchy. Bratr Pedro také tvrdí, že staré odborky byly vyhovující a nebylo potřeba je měnit. Všeobecně se ví, že získávání odborek není v poslední době příliš v oblibě, zatímco například vlčci se vesměs plní. Nové odborky jsou míněny jako možnost rozšíření výchovného působení a právě jejich variabilita je míněna, kromě jiného, jako k příspěvek k tomu, aby zaujaly více zájemců. Do jaké míry bude každý ochoten a schopen této možnosti využít, závisí ovšem také na něm. A jestliže se bratr Pedro domnívá, že dřívější odborky byly lepší, nikdo mu nemůže, a pravděpodobně ani nechce, bránit v tom, aby v jejich plnění ve svém oddíle pokračoval. Zvl᚝ když např. současná nedostupnost elektronek odstranila jednu z mála voleb, která v nich byla. Opravdu mne ovšem mrzí, když bratr Pedro uvádí, že odborky vznikly, než z touhy po originalitě. Originalita sama o sobě neznamená mnoho a podsouvat lidem, které pravděpodobně ani blíže neznám, jakékoli pohnutky je přinejmenším spekulací. Někdo by to možná vyjádřil i méně eufemisticky. Ano, i já jsem přijal s rozpaky provedení na volných listech v krabici. Bylo

20

mi ředitelem TDC vysvětleno, že takové provedení je odůvodněno ekonomicky. Zkusme však vytěžit i z toho nějakou výhodu - zájemce si nemusí pořizovat celý svazek odborek z nichž většinu plnit nebude, ale vůdce mu příslušné listy okopíruje. Mohl by to být jakýsi příspěvek k šetření papírem. A tak prosím všechny nepředpojaté vůdkyně a vůdce oddílů. Abyste si na nové odborky utvořili vlastní názor, zkuste to s nimi. Vždy nadcházející období táborů k tomu naskýtá mnoho příležitostí. Řada bodů odborek vyplyne z táborového života a k doplnění zbylých vnímavý vůdce případné adepty povzbudí. Nový skautský rok by tak mohl být zahájen předáním příslušných nášivek. Bratr Pedro si na podporu svých názorů pozval klasika - samotného BP. Nemyslím, že by záměry i výsledek byly v rozporu s tím, co BP zamýšlel. (...) Pavel Česák (Kráceno redakcí - součástí příspěvku byl i článek úvah, které vznik nového systému odborek a odborností provázely – domníváme se, že tento rozsáhlý materiál přísluší uveřejnit ve Skautingu a skautská veřejnost tak může posoudit do jaké míry odpovídaly záměry potřebám a jak se je podařilo naplnit.) -red-

MUDr. Jiří Čermák - Jir (*1922 — †1999) Byl dětský lékař, znalec rostlin, ornitolog, tesař a řezbář, vodák který projel 10 tisíc km na vodě a znal uvázat kdejaký uzel. Byl také politickým vězněm komunistického režimu, ale především byl s k a u t e m. Ve svých 23 letech se podílel na založení chlapeckého oddílu Junáka v Radošovicích u Říčan. Letní skautské tábory prožíval a vedl u Borovska na Želivce, na Želnavě u Vltavy a ve Skalách u Teplic nad Metují. V roce 1949 má poslední společný tábor se střediskem „Bílá hora“, který vedl br. František Jandus. To byl již br. Jir akčním výborem vyloučen ze studia medicíny a pracoval jako laborant. V roce 1951 se mu podaří znovu se zapsat na vysokoškolské studium. Bratrům Jandusovi a prof. Průchovi (známým junáckým činovníkům) slibuje, že vypracuje pro skauty odbornou příručku o uzlování, aby byla k dispozici až bude činnost Junáka opět obnovena. Junák v tu dobu byl již totalitním režimem zakázán. Zanedlouho byla však nelegální skautská skupina kolem profesora Karla Průchy vyzrazena a nastaly tvrdé výslechy i pro bratra Čermáka - Jira. Byl znovu vyloučen z vysokoškolského studia a Státní soud v Praze jej v květnu 1952 odsuzuje k trestu odnětí svobody na základě paragrafu 80/1 trestního zákona. Trest si odpykal v uranových dolech a lágrech Jáchymova. Po propuštění je mu povoleno dokončit studium na lékařské fakultě UK, kde je v roce 1961 promován na dětského lékaře a dostává umístěnku do Vrchotových Janovic. Zde na místní základní škole založil a vedl zájmový biologický kroužek žáků, který v roce 1968 převedl jako skautský oddíl do obnoveného Junáka. S oddílem o letních prázdninách po dva roky tábořil u Třebíče. V roce 1970 se stává nositelem bronzové Syrinx a účastní se Lesní školy jako její frekventant i přednášející. Po opětovném násilném ukončení činnosti Junáka věnuje se pouze lékařské praxi, své rodině a rozmanitým koníčkům. Teprve v roce 1985 znovu na místní ZDŠ zakládá pro žáky zájmový kroužek ochrany přírody. V roce 1988 vydává, přes Sokol Silůvky u Brna, svou příručku o uzlování s názvem „Jak zavážeš“. V roce 1990 spolupracuje na obnovení činnosti Junáka ve Voticích a svůj „ochranářský kroužek“ převádí jako skautský oddíl do Junáka. Absolvuje lékařskou Lesní školu v Líšni u Benešova. V roce 1992 se stává nositelem bronzového Řádu čestné lilie v trojlístku. O dva roky později se stává členem čestného oddílu Velena Fanderlika a je začleněn do Sázavské družiny. V dalším roce 1995 je přijat i do Svojsíkova oddílu. Byl vůdcem junáckého oddílu i střediska ve Voticích, zdravotníkem ORJ Benešov a instruktorem Lesní školy Svojsíkovy oblasti. Jako svůj poslední pozdrav nám zde zanechal příručku uzlování „Jak zavážeš“, kterou před jeho smrtí vydalo Tiskové a distribuční centrum Junáka jako svou 25. publikaci a kterou snad ani autor vytištěnou nespatřil Bratře Jire - sloužil jsi skautskému hnutí do posledního dne svého života - na Tebe se nedá zapomenout! Owígo

KRAŤASY …Z dětského bloku v rodinném táboře v Osvětimi-Birkenau, který vedli jako vychovatelé i někteří židovští skauti z Čech, bylo na poslední chvíli 8. července 1944 selekcí dr. Mengeleho vybráno přes devadesát čtrnácti až šestnáctiletých hochů, kteří dostali možnost přežít na odděleném bloku mužského pracovního tábora. Ze všech židovských chlapců z Čech, narozených nejpozději v letech 1928-30, kteří byli deportováni do hitlerovských koncentračních táborů v Polsku a na Východě, dostala prakticky šanci k přežití pouze ona devadesátičlenná skupina. Všichni ostatní téhož věku a samozřejmě všichni mladší zahynuli po příjezdu v plynových komorách či jiným způsobem. Zachránilo se kromě několika dvojčat jen pár jednotlivců, což dokládá zveřejněný seznam ve věstníku Terezínské iniciativy. Ti kteří neprošli 8.července selekcí na dětském bloku byli usmrceni 10.-11. července 1944. Z oné původní devadesátky válku a věznění přežilo asi čtyřicet hochů. Ostatní zahynuli při pochodech smrti, když se postupně likvidoval Osvětim. Všichni tito někdejší hoši, dnes pětašedesátníci, kteří zažili v Osvětimi -Birkenau tzv. rodinný tábor, dětský blok i mužský lágr, udržují i dnes spolu kontakty. Nazývají se sami „Birkenau boys“, vydávají vlastní časopis a před pěti roky, v létě 1994 se sešli i v Praze. Na setkání jich přijelo 26. Přijeli nejen z České republiky, ale i z Kanady, USA, Austrálie, Izraele, Velké Británie, Německa, Holandska a Belgie. Vykonali návštěvu Terezína a Osvětimi-Birkenau, kde prožili děsivou část svého mládí... Uvedeno z materiálu Nadace Terezínská iniciativa (Pozn. redakce: Historická komise ÚRJ zmapovává osudy našich židovských bratrů a sester - skautů. O pomoc v této věci se obrací na všechny skautské oddíly a oldskauty v ČR člen historické komise br. Zdeněk Kovářík, Na vyhlídce 43, Dobrá Voda u Č. Budějovic, psč. 373 16)

KRAŤASY

Birkenau Boys

Znepokojení a nesouhlas se situací v ÚRJ ORJ Praha 2 jednala na svém pravidelném zasedání dne 8.6.1999 o situaci, která se vyvinula v ÚRJ. Za podklad k jednání nám sloužily informace zveřejněné ve skautském tisku, zejména ve Skautingu a jeho příloze Junák hlásí. ORJ Praha 2 je znepokojena neskautským jednáním v ÚRJ, které je z dostupných informací zřejmé, zejména ambiciózním chováním některých činovníků v ÚRJ, přezíráním a napadáním sestry starostky a prosazováním názorů části ÚRJ za každou cenu. ORJ Praha 2 konstatuje a žádá : 1) Sestra starostka byla zvolena do své funkce přímo sněmem, proto žádáme všechny členy ÚRJ, aby se zdrželi jakýchkoliv výzev, aby odstoupila. Považujeme navíc za velmi trapné a s členstvím v ÚRJ neslučitelné, když v pozadí těchto výzev je cítit uraženou ješitnost člena ÚRJ. 2) Žádáme všechny členy ÚRJ, aby sestře starostce jako nejvyšší činovnici a statutárnímu zástupci Junáka poskytovali veškerou pomoc a nekladli překážky její práci. Žádáme dále, aby byli loajální s jejími rozhodnutími učiněnými z titulu statutárního zástupce Junáka a neobcházeli ji v případech, které s její funkcí souvisí. 3) Vyzýváme zejména bratra Dvořáka, aby uvážil, zda by v jeho funkci nebylo vhodnější zabývat se organizační činností, kterou podle nás nezvládá nejlépe, než osobně laděnými minoritními vóty. Jako námět k činnosti mu doporučujeme konkrétně přípravu smysluplnějších a z grafického hlediska použitelných formulářů pro registraci, hlášení táborů atd. Pokud toho není schopen, rádi mu poradíme. Pokud k tomu není ochoten, nech sám zváží předání své funkce někomu povolanějšímu. Tento dopis ORJ schválila jako celek hlasováním. Přítomno bylo 16 osob, pro se vyslovilo 12 osob, proti 1, hlasování se zdržely 3 osoby.

Obrazy z holandského exilu V polovině června letošního roku se v Tyršově muzeu v Praze, v oddělení dějin tělesné výchovy a sportu uskutečnila vernisáž výstavy MUDr. Radka Kučery - obrazy z holandského exilu. Výstavu zahájil jedenáctičlenný dívčí pěvecký sbor, který zazpíval tři písně a úvodní proslov k výstavě měl profesor PhDr. František Dvořák, CSc. Člen Národního divadla p. Radovan Lukavský přednesl triptych básní ze sbírky Jiřího Wolkera a prezident Masarykovy akademie umění PhDr. Miroslav Klivar, Csc. vyznamenal přítomného MUDr. Radka Kučeru cenou Rudolfa II., kterou mu udělila Masarykova akademie umění. Vystaveno zde bylo 42 Radkových prací, většinou zátiší, olejomalby na dřevě i kartonu včetně dětských motivů dělaných pastelem. Některé své obrazy vystavoval Radek Kučera již před odchodem do exilu v Praze a v Kyjově, poté v Alžírsku, ve Švýcarsku, v Německu, ve Francii, v Rakousku a v Holandsku. Celkem měl 25 samostatných výstav a jako člen skupiny exilových umělců a holandské skupiny GKK se zúčastnil i 20 kolektivních výstav. MUDr. Radek Kučera se narodil l6. ledna I93I v Litovli na Moravě. Umělecký vývoj od dětství byl ovlivněn rodinou, akademickými malíři a strýcem Aloisem Kučerou, který byl vedoucím katedry výtvarné výchovy Palackého univerzity v Olomouci. Radek Kučera je skautem od roku 1937. Na lékařské fakultě Palackého univerzity promoval v roce 1956. V roce 1968 jako lékař - specialista odjel pracovat do Alžírska, odkud v roce 1971 odchází přes Německo a Švýcarsko do holandského exilu. Zde se stává na mnoho let vůdcem čs. exilové skautské oblasti. Vydává oblastní skautský časopis STEZKA, který píše, kreslí i tiskne a tím desítkám čs. dětí v exilu pomáhá zachovat si znalost češtiny. Kromě řady románů pro mládež napsal i detektivku pro dospělé, namaloval řadu seriálů a jeho knihy, články a kreslené vtipy vycházely v řadě exilových, ale i holandských, německých, kanadských a lucemburských časopisů. Na výstavě „Obrazy z holandského exilu“ se nalézá i dokumentace k této činnosti zahraničního (exilového) skautingu - časopisy, publikace, kresby. Bratr MUDr. Radek Kučera byl v exilu osobním přítelem Velena Fanderlika a proto není divu, že v ČR je členem čestného oddílu V. F. a že členové pražské družiny OVF byli přítomni jako pozvaní hosté na vernisáži jeho výstavy, která byla ukončena koncem července letošního roku. Owígo

Ing. Miloš Mikolášek *12.4.1926 - †17.5.1999 Dvacátéhopátého května jsme se s bratrem Mikim rozloučili. Odešel od nás dobrý člověk a skaut s velkým S. Jeho skautské Curriculum vitae? Do Svazu skautů - junáků RČS vstoupil ve svých deseti letech v roce 1936. O dalších deset let později (1946) složil vůdcovskou zkoušku a stal se vůdcem junáckého oddílu. V roce 1947 úspěšně absolvuje Lesní školu a od roku 1948 až do zrušení Junáka byl zástupcem vůdce skautského střediska. Byl velmi zdatný jazykově a ovládal plynně anglický, německý i ruský jazyk. Na svých vysokoškolských studiích se zapojil i do činnosti roverského vysokoškolského kmene „KRUH“, který tehdy vedl br. Pavel Křivský. Bratr Miki s ním úzce spolupracoval v srpnu 1948 ve štábu Šumavské borůvkové brigády Junáka. Miki byl velice obětavý člověk, ochotný vždy každému pomoci. Přitom byl skromný a nezištný – prostě skaut. Několika lidem po roce 1948 pomohl tajně se dostat přes státní hranice do západního svobodného světa a zachránil jim tak osobní svobodu, možná i životy. Při obnově činnosti Junáka v roce 1968-70 byl opět aktivní jako zástupce vůdce střediska a při další obnově činnosti Junáka v roce 1990 se stal na obvodě Prahy 3 tajemníkem ORJ. Velice brzy ale přešel na obvod Prahy 2, kde se stal výchovným zpravodajem CHK ve skautském středisku Psohlavci a členem 46. OS klubu. Byl nositel bronzové Syrinx a je navržen na udělení Pamětního kříže III. odboje in memoriam, nebo také byl dekretovým členem pražské družiny OVF. Bratře Miki - děkujeme za Tvoji službu. Nezapomeneme! Ada Socher - Dolfi 1. skautské středisko „Psohlavci“ a 46. OS klub Praha 2

21

ENGONYAMA

ENGONYAMA

JSTE PŘIPRAVENI? Řešení krizových situací ve skautské činnosti Předcházení výcvikem a poučením - dobré rady pro rádce družin a také náměty čekatelských a vůdcovských zkoušek. Případy z dopravy: 1. Oddíl nestačí nastoupit do vlaku, který se rozjede. Část oddílu je ve vlaku, zbytek na nástupišti. 2. Všichni jsou ve vlaku, vlak odjíždí a jeden člen oddílu vbíhá s limonádou z nádražní budovy na nástupiště. 3. a) Z nějakého důvodu jste nestihli vlak. Z místa výpravy už žádný spoj není. Rodiče budou marně čekat u příjezdu plánovaného vlaku. b) Vlak z výpravy přijede na jiné nádraží než na to, kde čekají rodiče. 4. Oddíl odjíždí vlakem a na nástupišti zůstala něčí bunda a dva chlebníky. 5. Oddíl vystoupil z vlaku a několik věcí zůstalo ve vlaku včetně družinové vlajky. 6. Oddíl vystoupil z vlaku a několik členů (člen) zapomněl vystoupit. 7. Oddíl na cestě z výpravy nastoupil omylem do jiného vlaku. 8. Do přeplněného vlaku není možné nastoupit jinak než tak, že se oddíl rozdělí do několika vozů. Nepočítalo se s tím a členové oddílu nejsou informováni kde mají vystoupit (přestoupit). 9. Dva roveři (rádcové) jdou ve stanici, kde má vlak delší přestávku, naplnit vybrané polní lahve členů oddílu pitnou vodou. Hledání zdroje pitné vody zabralo čas a tak vidí z nástupiště jen odjíždějící vlak. Ke všemu mají lístky všech členů výpravy u sebe. 10. Při nastupování oddílu do vlaku byl vlak poloprázdný. Proto se oddíl pohodlně rozsadil a torny si dal do zavazadlového prostoru. Před vystupováním je však již ulička naprosto ucpána lidmi a taškami. Jak teï rychle ven s vlastní uvězněnou bagáží. Ve stanici vlak stojí pouze minutu. Případy z výpravy: 1. Po rozchodu v jistém městě následuje jeho individuelní prohlídka. Na místě určeného srazu se zjistí, že chybí několik členů (člen) oddílu. Nelze déle čekat. Před oddílem je dlouhá cesta k nádraží a jízda vlakem. Lístky všech má u sebe vůdce oddílu.

22

2. Při cestě z výpravy na vlak se stane jednomu chlapci z oddílu úraz. Je zapotřebí ho odborně ošetřit v nemocnici. Vlak nečeká. 3. Z výpravy jsme došli až k odjezdu vlaků na nádraží. Jeden z chlapců zjistil, že nechal bundu z penězi, kterou nosil na torně, ve městě v cukrárně na věšáku. Případy z postupu lesem: 1. Oddíl se roztrhne při postupu po turistické značce do dálky. Zadní voj oddílu, nebo jednotlivec odbočí na jinou cestu a ztratí se. Jak podobným případům čelit? 2. Při noční hře usne některý člen oddílu v lese a nedorazí zpět na tábořiště. Případy z tábora: 1. Hned první den několikadenní výpravy na kolech je jedno z kol znepojízdněno. Stane se např. i úraz pádem. 2. Na výpravě z tábora se zjistí, že část přidělených potravin a kotlík zůstaly doma díky nepřítomným členům oddílu. Není možné nic dokoupit. 3. Je sobota. Oddíl odjíždí v poledne z tábora domů. Zůstává jen likvidační skupina, která je připravena nakládat táborové vybavení. Čeká na nákladní auto. To však stále nejede. A nepřijelo ani příští den, v neděli. Nejrůznější události, které mohou náhle znepříjemnit jinak krásně probíhající výpravu, vám zde naznačil bratr Petr Jaschke - Derviš. Možná, že se vám již něco podobného z toho co autor vybral a popsal, stalo. Museli jste situaci rázně a rychle řešit. Jestliže se vám nikdy nic takového nepřihodilo, máte patrně oddíl výborně organizován a jste rození stratégové. Přesto však byste si mohli, stejně jako ti méně zkušení vůdcové, představit jak krizovým situacím čelit. Nezapomeňte si o Dervišových námětech popovídat se svou oddílovou radou. Na podobné události musí být připraven každý rádce. Měli byste vědět, že připravenost podobné situace značně omezuje.

ENGONYAMA

Skautské romány Jaroslava Foglara mnohdy, (zvláště u mladých mužů a dívek, kteří sami neprožili své dětství ve skautském oddílu), vyvolávají dojem, že vytvoření a dosáhnutí onoho romantického prostředí v němž svítí velký bílý měsíc, hoří táborové ohně, chlapci se přiznávají ke lžím a jsou posedlí pořádkem, dochvilností a kamarádstvím nemůže trvat příliš dlouho. Knihu „Hoši od Bobří řeky“ nosí v torně jako katalyzátor svého snu o rikitanství. Hoří nadšením a touhou být už hned, pokud možno včera, až po uši v podobné nádherné partě kluků, o které velmi chytlavý příběh vypráví. Zklamání z toho, že to nejde snadno, že ti chlapci, které tito nadšenci kolem sebe soustředili se podobají stále spíše Bratrstvu kočičí pracky než Rychlým šípům, bývá velmi trpké. Skautský oddíl popisovaný v románech, není vůbec na dohled. Jeví se, pod vlivem vlastních neúspěchů, jako neskutečná fata morgana. A to ti vůdcové, okouzleni románovou předlohou skautingu, alespoň podle jejich mínění, pro zdar podniku dělají co mohou. Oddíl – legenda, od kterého ostatní opisují, se rodí dlouho, velmi dlouho. První pozitivní výsledky usilovné práce vůdce a jeho pomocníků se musí pečlivě a stále udržovat a obnovovat. Pojïme společně zalistovat v jednom ze sešitů, jimž se v pražské Dvojce říkalo DODATKY. Uvidíte, jak právě Jaroslav Foglar, nikdy nepolevoval, (ačkoliv stav oddílu jej k tomu mnohokrát mohl svádět), ve svém úsilí po dosažení co nejlepší úrovně a prostředí Dvojky. Dodatky byly krátké zprávy mezi vůdcem a rádci družin. Byly soustřeïovány v tenkých školních písankách a nebo silných sešitech. Za oddílové období - (září - červen) - se takových sešitů popsalo několik. Každý Dodatek vůdce oddílu nebo jeho pomocníků nesl své číslo, které sloužilo k snadnější orientaci v sešitě. Vedle organizačních připomínek, zde nalézáme celou řadu výchovných podnětů, kterými se vůdce obrací na rádce a pověřuje je jejich vykonáním. Dodatky byly v jistém smyslu pokračováním oddílové rady. Dodatky pražské Dvojky, oddílu který dodnes slouží mnohým skautským vůdcům jako vzor, jsou jen potvrzením toho co bylo řečeno výše, že úsilí o vybudování skutečně skautského oddílu nikdy nekončí. Sešit Dodatků, z něhož budeme poznámky Jaroslava Foglara citovat, je z jednoho z nejsmutnějších období Československé republiky i československého skautingu, z let 1938-1939. Možná, že některým, zvláště moudrým vůdcům pomohou k nalezení cesty z křižovatky, kde stojí před ukazatelem s nápisy: Do Iluzí a Do Skautova. Každopádně nám všem také dvojkařské Dodatky připomenou, že by se 6. července dožil Jaroslav Foglar, jejich vynálezce a autor, devadesátidvou let. Počtěte si tedy jak se z Druhého pražského oddílu rodila česká skautská legenda. (Tapi)

ENGONYAMA

JAK VZNIKÁ SKAUTSKÝ ODDÍL?

Výběr z Dodatků pražské Dvojky 1.

2.

3. 5.

9. 14.

15.

18. 25.

Uctěte na své družinové schůzce památku zemřelého bratra Náčelníka Svojsíka takto: Udělejte družinový nástup. Rádce přečte, co je napsáno v úmrtním oznámení, které je přiloženo v obálce. Čtěte jen text zaškrtnutý tužkou. Neumažte!!! Po přečtení budiž zachováno jednominutové tucho v nástupu v POZORU! Pak znovu zasednutí za stůl. Pohřeb bratra Náčelníka: Účast v kroji, bez tyčí, s klobouky. Sraz nejpozději v půl třetí odpoledne v Belgické ulici. Ve školách mají skauti volno od 11 hodiny dopoledne. Kroje budiž bezvadné, Dbejte, prosím, na každou maličkost (třeba nevyčištěné boty vypadají hrozně, také čouhající trenky z nohavic krátkých kalhot je třeba ohlídat). Nebude-li přítomen Jestřáb, vedou akci Kabar a Zbynda. Skautské odznaky na civilním obleku budou též po dobu tří měsíců zakryty smuteční páskou. Každá družina dostane do používání jednu šipku. Střílejte jen do dřevěného terče. Šipky budou označeny jménem družiny. Rozbije-li si družina svou šipku není přípustno, aby si půjčovala šipku družiny jiné. Sama si opatří šipku náhradní. Nepoškoïte rozdělanou bodovací desku u totemu. Pozor na hřebíčky. Nezapomínejte, že náš oddíl byl vždy proslulý svým vzorným kamarádstvím mezi námi všemi v oddíle. Ve Dvojce nebylo nikdy povýšených a utlačovaných, všichni si byli rovni, nikomu se nikdy nikdo nevysmíval. Chodili jsme šetrně kolem chyb druhých, vědouce, že ani my nejsme bez chyby. A bylo to tak docela dobré, všem se nám v oddíle líbilo a žádný necítil, že by byl snad ostatním v oddíle pro legraci, na kterou by doplácel. Několik hochů se v posledních dnech prohřešilo proti tomuto nepsanému dvojkařskému zákonu. Uvádím to zde jako výstrahu, s přáním, abyste zkontroloval každý z vás své jednání vůči druhým a snažil se být každému v oddíle dobrým a ušlechtilým kamarádem. A to i tehdy, když si myslíte, že si s ním nemáte co povídat a že máte různé zájmy… SLUŽBA: Skauti jsou v pohotovosti již od noci z pátku na sobotu, jak byla vyhlášena mobilizace. Kdo z vás má jen trochu čas, vyžádej si ve Svazu služební legitimaci a jdi pomáhat na Masarykovo nádraží při příjezdu uprchlíků z pohraničí. Hlaste se v čekárně I. a II. třídy u skautského velitele služby. Služební legitimace vás opravňuje k zdarma jízdám na tramvaji při nějakém služebním výkonu. Choïte do služby zásadně ve vzorném kroji a s plynovou maskou. Pomozte všichni!! Naučte se všichni co nejdříve jezdit na kole, pokud už neumíte. Předplatné na Skauta-Junáka: V oběžníku bylo omylem psáno, že předplatné činí Kč 20. Správně je Kč 18. Předplate si pokud možno všichni! Někomu z vás přijde nebo už přišel časopis domů poštou přímo z redakce ve Svazu. Vrate jej a odebírejte Skauta-Junáka prostřednictvím oddílu! PROČ? Pomůžete oddílu v soutěži, ve které mů-

27.

31.

38. 39.

41. 42. 43.

60.

žeme vyhrát některou z pěkných cen. Soutěž vypsal Svaz pro všechny oddíly. Vyhrávají ty, které odebírají nejvíce časopisů. Proto se snažte získat nové odběratele i z řad svých přátel - neskautů. Nějaký čiperka naházel všechny družinové šipky na dřevěný strop klubovny, Tímto kanadským žertíkem nezpůsobil žádnou legraci, ale jen neplechu. Když Ostříži chtěli na družinovce šipkou házet nemohli ji nalézt. Nedělejte takovéhle vtípky. Není to skautské! Žádám dotyčného výtečníka, aby šipky ihned sundal! Kolik jste dlužní oddílu? Děsné peníze! A to ještě prázdninové měsíce červenec a srpen jsme snížili ze 4 Kč na Kč 2.5O. Prohlédněte si výpis na oznamovateli a začněte hned platit. Rádcové nezapomeňte na schůzce tento bod zařadit do programu!! Upozorňuje se znovu, že příspěvky atd. vybírají jedině podrádci. Rádcové a zástupci: Zavedení debatníků. Dle naší sobotní úmluvy na zvláštní schůzce vysvětlete dnes svým družinám jaký účel debatníky mají. Co lze do nich psát - rozhovořte se o tom. Můžete se také dohodnout na tématu který si do debatníku zvolíte. Dokázala by vaše družina něco sama zazpívat na své schůzce? Pokuste se o to! Nepřeji si, abyste mezi sebou užívali slov „Neblbni“, „Nekecej“. Tato slova jsou na indexu. Jestřáb. Co se děje ve světě? Každý týden budete mít nyní v knize „Výstřižků“ od Jumba psané výňatky a poznámky k nejdůležitějším událostem týdne. Čtěte!!! Veïte své hochy k tomu, aby se o tyto aktuality zajímali. Rádcové musí být příkladem i v tomto ohledu. Přijdete-li mimodružinově na cizí družinovku, chováte se na ni naprosto tiše, nepřekážíte, nerušíte, nebavíte se s těmi, kdož mají prá-

23

ENGONYAMA

ENGONYAMA

vě schůzku. Jinak má rádce právo nepovolit vám do klubovny přístup po celou schůzku. 67. Tuto neděli 30. října jdeme do Zoologické zahrady v Tróji. Sraz u Starého výstaviště před Stromovkou. Přijïte všichni! Přijïte i vy, kteří jste tam snad byli soukromě nedávno!! Jedná se vždy o to, abychom se v neděli vždycky všichni sešli, popovídali si, mezi sebou a vůbec se všichni viděli. Jestliže se sejdeme v prostředí, které jsme už předtím třeba 100x viděli, to nemůže vadit! Tak a tam jsme v neděli stoprocentně! 69. O střelbě vzduchovkou v klubovně jsou vydána tato ustanovení: a) Vzduchovka nesmí být plněna více jak jedním brokem, štětinkou. b) Nesmí se používat jiných broků, než které vydá rádce družiny. c) Brok jednou použitý, nesmí být znovu nabíjen. d) Nepoužívejte jiných terčů, než našeho dřevěného. Tuto neděli prostříleli nějací výtečníci (Tygři snad?!) mapu ČSR. e) Při střelbě musí všichni účastníci stát za střílejícím, nebo brok se snadno odrazí stranou! f) Dveře do předsíně při střelbě zataraste židlí, aby nikdo náhle nemohl otevřít z předsíňky. g) Spouš při výstřelu nutno pořádně stisknout, jinak brok nevyletí. h) Nestřílet naprázdno! 71. Zavádíme povinně nošení nějakého notýsku pro skautské poznámky na všechny schůzky a výpravy! 74. Pozor, pozor, podle usnesení Náčelnictva jest nošení dýk na skautském opasku při skautských podnicích zakázáno! Můžeme je nosit nadále jen nejvýše v tornách, nikdy ne na opasku. To proto, že letos o prázdninách se jeden skaut na Lesní škole o nůž těžce zranil a jen rychlou operací byl zachráněn od jisté smrti. 83. Buïte šetrnější ke klubovně a jejímu zařízení. Pomáhejte a spravujte v klubovně i to k čemu nejste vybídnuti! 85. V sobotu 5. 11. jsme konali oddílovou radu a usnesli se na různých změnách a ustanoveních. Jedna z nich je: Až dosud jsme bodovali účast i tomu, kdo přišel na sraz akce, tam se omluvil, otočil a šel hned zase domů. To se teï bodovat nebude (i když proti tomuto starému a dobrému dvojkařskému zvyku omluvy vůbec nic nemáme). Kdo se nezúčastní celého podniku nemůže dostat body za docházku. 96. Vrate do příští družinovky stany, kolíky, míče a jiný oddílový majetek. Upozorněte na to hochy štafetou, kteří snad dnes nebudou na schůzce. 126.Jak se připravujete na Vánoční nadílku? Kolik chystáte dárků? Máte připraveny nějaké scénky, výstupy? 129.Pravidlo platící pro všechny podniky Dvojky: a) Ten, kterého Jestřáb určí, aby oddíl na podniku vedl, je oprávněn poslati z podniku kteréhokoliv člena oddílu, který se dle jeho názoru nechová ukázněně. b) Po vyšetření případu bude takovýto škůdce dobré pověsti Dvojky z oddílu vyloučen. c) Ustavenému vedoucímu jsou v udržení pořádku a kázně na podniku povinni pomoci všichni Dvojkaři, zejména však všichni členové oddílové rady! 136.Zaveïme zpívání starých oddílových písniček na družinovkách. Máte zde v rádcovských věcech zásobu stejných textů. Nebojte se zpívat i bez obvyklého doprovodu hudebním nástrojem. 154.Mezidružinový souboj v získávání odborek: Oddíl vypisuje mezi družinami závod ve skládání odborek. Téma závodu zní: „Která družina

24

dokáže, aby každý její člen ,který v ní dnes je, složil od dnešního dne do 13 června 1939 nejpozději aspoň dvě nové odborky?“ Promluvte si dnes o tom na své schůzce. Zjistěte jakou máte naději v tomto závodě, které odborky byste mohli hromadně cvičit a kde získat instruktory pro další atd. 210.V poslední době se množí stížnosti na nekázeň na družinových schůzkách. Každý hoch, který způsobí, že ho musí rádce na družinovce napomínat, ruší schůzi, kazí oddíl a jeho prostředí. Nařizuji proto rádcům: Jakmile někoho dvakrát za schůzku napomenete, jste povinni ho poslat domů. Body za účast nedostane, naopak mu ještě 3 body další budou strženy. Teprve když si schůzku nahradí u jiné družiny a tam se bude bezvadně chovat, obdrží opět normální body za docházku. 211.Někdy nelze uspořádat družinovou schůzku, či schůzku oddílovou nebo výpravu tak, aby se při tom všichni bez vyjímky dobře bavili. Někdo má občas smůlu, že se při programu nudí. Ale jen neukázněný hlupák dá najevo svou nudu tím, že ruší ostatní, kteří se baví dobře. Kdo z vás je takovým neukázněncem? 213.Šídlo ztratil vinou několika hochů na výpravě 7.50 Kč. Nestěžoval si, nebědoval, nechtěl náhradu. Zachoval se kamarádsky. Zrovna tak hezky se zachovali ale i ostatní hoši. Ihned se složili na Šídlovu ztrátu a vybrali ještě o tři koruny víc, než činila ztráta. Kéž by takový soulad, kamarádství a nálada panovaly v oddíle pořád! 216.Upadá starý dobrý a pěkný oddílový zvyk: Odchází-li, či přichází-li člen družiny do klubovny, podá všem přítomným ruku. Zaveïte to opět všude tam, kde se to nepěstuje. I to posiluje ducha soudržnosti. Neutíkejte od starých dobrých zvyklostí, nebourejte to, co tvořily generace hochů ve Dvojce před vámi! 230.Aby bylo možno každému složit do patřičné doby druhotřídku, budou body z ní znovu vykládány na schůzkách. Od těch, kteří už zkoušku mají, očekáváme, že pomohou v jejím výkladu. 231.Kdo může zkoušet nováčkovskou? Rádci a podrádci! Kdo druhotřídku? Tak zvaní Instruktoři, kteří mají samozřejmě druhotřídku sami složenou a jsou Jestřábem oprávněni ten či onen bod zkoušky zkoušet. Také ale mají povinnost tento bod zkoušenému perfektně vyložit a předvést. 240.Nezapomeňte, že na každou výpravu nosíme ručník a mýdlo. Vysvětlete nováčkům proč nosíme na výpravy (i jednodenní) torny místo chlebníků. 245.Nová organizace: z mnoha nových změn hlásím zatím jen tyto: „Junák“ už nemá náčelníka, ale velitele. Je jím podplukovník br. Vlček. Místo žup jsou oblasti, místo okresů jsou okrsky. Staré součásti svazového kroje je možno donosit do konce školního roku 1939/40. Šátky a čapky jsou tmavohnědé. Klobouky se nenosí. Název „skaut“ je nahrazen slovem „junák“. Dívčí dorost šotkové se nyní nazývá světlušky. 237.Konejte hoši své práce všichni přesně a svědomitě, tím se připravujete do života. Kdybyste jednou odvedli ve svém povolání takovou neúplnou a polovičatou práci - tak letíte z místa na hodinu. A může se to stát, když už teï si zvykáte odbýt všechno tak flinkařsky, s povznešeným úsměškem. 323.Pořádný skaut a pořádná družina se chová ke svým nováčkům opravdu bratrsky, kamarádsky. A to i tenkrát, když nováček - právě proto, že je nováček - nemá zatím žádných vynikajících vlastností. Poslat nováčka vydrhnout kotel, jít pro vodu, vyšmejdit s ním každou dřinu, není výchovné ani skautské. Je to spíše špatné vysvědčení pro družinu. Jak se chováte ve vaší družině k novým hochům v oddíle? Jste zastánci myšlenky, že silný chrání slabšího? (Výběr textu z let 1938, 1939 a 1940) Ilustrace br. arch. Břetislav Komárek

CHCEME V JUNÁKU SKAUTING

Když jsem si přečetl v 8. čísle Skautingu článek Jany Nováčkové „Spolupráce znamená mnohem více než soutěžení“, byl jsem mírně řečeno, velmi překvapen. Nepochopil jsem zprvu, proč článek, který by jistě měl své opodstatnění v Učitelských novinách, vychází bez jakéhokoliv vysvětlení ve skautském tisku. Taky jsem si pak chtěl odpovědět, proč mě článek popudil, by s ledasčím v něm souhlasím.

Věc, která mě popouzí, souvisí se zdvořilostí. Z ironického úvodního odstavce, který pravděpodobně nebyl původní součástí článku, se domnívám, že ten pracovník redakce, který do Skautingu článek dal, s jeho obsahem, lépe řečeno s jeho aplikací na naše hnutí souhlasí. To je samozřejmě jeho právo. Horší to ale je právě se způsobem, jakým to skautské veřejnosti předkládá. Bez předchozí diskuse (nebo náznaku k ní) o způsobu v oddílech, bez vysvětlení apod., se najednou na prestižní třetí straně Skautingu objeví názor někoho, kdo zjevně stojí mimo skautské řady. Názor, který „z jedné vody načisto“ boří podstatnou část skautské praxe. Připadá mi to stejně neurvalé, jakoby mně do bytu vtrhl cizí člověk a začal mi se zdí strhával oblíbené obrazy, poněvadž jemu se nelíbí… Skaut je zdvořilý, a tak tuhle formu změny neberu. Už jsem se s ní setkal. Za totality mnohokrát, ale pohříchu i po listopadu ’89, třeba na závěr jednání Ústřední lesní školy v Praze-Dejvicích, nebo na Sněmu v Plzni a znovu se s ní setkávám v právě vydané krabici s odborkami (či odbornostmi?). „Tady máš, můžeš sice do toho mluvit, když chceš, ale bude to stejné, jak jsme už předem rozhodli…“ Ano, ten arogantní cizí návštěvník je část Ústřední rady! Ale zpět k podstatě zmíněného článku. Že je ve škole potřeba hodně co změnit, že se tam děje spousta nedobrých věcí, není potřeba zdůrazňovat, ale že tam je moc soutěží, se mi nezdá. Spíše bych řekl, že tam nyní převládá ten smutný postoj: „Máš pětku z diktátu, ale to nic nevadí, má ji totiž každý!“ Ale i kdyby to byla pravda a zlotřilí učitelé, tedy učitelky, psychickým nátlakem různých soutěží neustále proti sobě štvali bezbranné žáky, aby tak dosáhli lepšího vzdělání, vzdělanosti a vzdělavatelnosti třeba v matematice, pak je to věc školy (a uveřejněním zmíněného článku ve Skautingu s tím mnoho nezmůžeme), a my nechceme vést děti jako ve škole (a snad se to tak ani neděje). Proboha, skautský oddíl není školní třída, nebo to tak někomu připadá?! Myslím, že hry a soutěže jsou skutečně pilířem skautské výchovy, ale jsou to hry a soutěže, které nečiní ze soupeřů nepřátele, které nemají a nesmí, z neúspěšného udělat méněcenného. Zkušený vůdce přeci vzápětí například zařadí do programu hru, která dá vyniknout právě těm neúspěšným z minula, dokáže pochválit i poražené a prostě dovede zmírnit neúspěch, a hlavně hru vede tak, aby se v herním zápalu nezašlo do krajnosti, kterou má autorka „školního“ článku asi na mysli. Jestliže to ale někde takhle nefunguje, není to chyba her a soutěží. Je to špatné, a pak oddíl úspěšných ctižádostivých hráčů na jedné straně a věčných outsajdrů na straně druhé nevede dobrý vůdce a dobrý skaut. Mám pocit, že v takovém nějakém nedobrém prostředí (oddíle?) žil (skautoval?) ten, kdo článek do Skautingu dal, kdo na základě svých

neradostných zkušeností s hrami, soutěžemi, a třeba i bodováním, tuto součást skautingu nepochopil a nemá ji prostě rád a raději by ji zrušil, nebo alespoň znehodnotil v očích jiných, méně zkušených. Je to, podle mého názoru, opět zjev velmi častý – čemu nerozumím, nebo co nedokážu, nebo na co nestačím, to odsoudím (nejlépe nějakým nekorektním způsobem). Ale vrame se ještě k tomu podstatnému v článku paní Nováčkové. Souhlasím naprosto s tím, že spolupráce je hodnotnější než soupeření (to ostatně mnozí začínají tušit právě ve skautském oddíle, aby si to později plně uvědomili třeba v manželství), ale naprosto nesouhlasím s tím, že děti soutěží z donucení, že nejsou soutěživé samy od sebe, jakoby do her byly nuceny nějakými pomatenými vedoucími. Možná, že jsou vyjímky, ale v naprosté většině, podle mých zkušeností, děti soutěží rády, spontánně a chtějí (na rozdíl od dospělých), aby výsledky jejich soutěží byly zveřejněny. Dospělý člověk, podle toho jak dříve hry pěstoval (nebo ne), má či nemá hry v oblibě, ale jen výjimečně chce, aby byl veřejně porovnáván s druhými. Ale nakonec i mezi dospělými je výjimek dost, jak vídáme v různých soutěžích v televizi. Děti naprosto spontánně dávají najevo, že je hra baví, nebo ne, že ji hrát nechtějí, nebo vůbec nechtějí hrát. Ve skautském oddíle to přeci dobrý vůdce ihned pochopí a zařídí se podle toho. Takže dítě má možnost volby (vracím se opět k článku, kde ve škole je mu možnost volby odepřena). Za dlouhých let svého skautování i vedení oddílu, jsem poznal, že kluci (věřím, že u děvčat je to podobné) v oddíle setrvávají prakticky ze stále opakujících se důvodů. U někoho převažuje jeden, druhý, nebo všechny jsou rovnocenné. Pořadí není důležité: neobvyklá činnost (vždy ale spojená s konáním dobra), přátelské prostředí, které, mimo jiné, dá dosud méně úspěšnému dítěti vyniknout a najít mu správnou „parketu“, a také skutečné vybití osobní ctižádosti. Znám dobré skauty, dnes už dospělé, kteří v oddíle setrvali právě kvůli osobním poctám (bodování, orlí pera, odborky atd.), kteří nakonec svůj soutěžní egoismus přetvořili v zájem o druhé a práci pro druhé. Neznám dobrý oddíl, kde by se nehrálo, nesoutěžilo, nebodovalo. Třeba někde je, ale bude spíše výjimkou. Je samozřejmě věcí diskuse do jaké míry ctižádostivé děti skautské oddíly vyhledávají a do jaké míry se v dětech v prostředí skautského oddílu ctižádost probouzí. MUDr. Roman Splítek - Šakoh

CHCEME V JUNÁKU SKAUTING

PŘESTANEME v oddílech hrát, soutěžit, bodovat?

25

SKAUTSKÉ ZÁKLADNY

SKAUTSKÉ REZERVACE

SVOJSÍKOVO SKAUTSKÉ HRADIŠTĚ Otevření skautského stadionu v Praze Skauti Svazu junáků skautů a skautek RČS otevřeli odpoledne 28. října 1933 slavnostním způsobem svůj stadion na Strahově. Po průvodu Prahou, jehož se zúčastnili všichni pražští skauti a skautky a delegace z Kolína, defilovali skauti před svým protektorem panem presidentem republiky. Po přehlídce pochodoval průvod na nový skautský stadion na Strahově, při jehož otevření pronesl projev náčelník skautů A. B. Svojsík a místostarosta Svazu generál V. Klecanda. Po vztyčení státní vlajky a po doznění československé a skautské hymny byla nová reservace slavnostně otevřena. Skauti pak předvedli ukázky svých her, jež byly se zájmem sledovány velmi četně se dostavivším obecenstvem. Skautskou reservaci na Strahově se podařilo Svazu junáků skautů a skautek RČS získat do nájmu po delším jednání od Sboru pro státní stadion na Strahově. Jednání o pronájmu pozemku mezi VI a VII petřínskou baštou zahájili skauti ihned potom, co vešlo ve známost, že jejich dosavadní zařízení na Petrském nábřeží budou muset opustit. Na pronajatém místě hodlají skauti a skautky vlastními silami a z vlastních prostředků vybudovati středisko skautské. Celkový plán pamatuje na to, aby se tato reservace stala nejen místem skautských slavností, ale i střediskem výcviku pražských skautů mezi týdnem pod širým nebem a tábořištěm skautů mimopražských, když zavítají do hlavního města. Projekt, který se postupně uskutečňuje, obsahuje hřiště, tábořiště, kruh táborového ohně, skautské přírodní museum, ze staveb pak reprezentační srub, správní budovu, ubytovnu, kuchyni a jídelnu, sociální zařízení, šatny, skladiště a ostatní příslušenství. Pamatováno je zde i na místo pro klubovny oddílů, které by tu chtěly stavět. nými skautskými činovníky vyzdvihl jedinečný význam působení A. B. Svojsíka ve prospěch československé mládeže. Soudíme, že od onoho 25. října roku 1934, po instalaci náčelníkova totemu, ale především po zmíněném projevu Jana Nováka, byla rezervace na Strahově oficielně přejmenována na Svojsíkovo skautské hradiště. Netřeba zdůrazňovat, že by se Svojsíkovo skautské hradiště budovalo z jiných prostředků než skautských (třeba státních, jako je tomu při většině staveb našich dnešních projektů). Pravda je, že tehdejší československý skauting už byl venku ze svých plenek a v řadě povolání měl své odchovance, kteří službou pro něj mnohdy projevovali vděčnost za obohacení svého života. Tak tomu bylo například u ing. architekta Josefa Huňáčka, skauta, který strahovskou skautskou rezervaci zdarma vyprojektoval. Podobně tomu bylo i u dalších dodavatelských firem podílejících se na výstavbě rezervace. Mnohdy si účtovaly jen režijní ceny za provedené práce.

Vstupní brána do Svojsíkova hradiště s lilií a skautskými motivy. U vchodu budova správce areálu br. Vodenky Úvod k dnešnímu povídání o skautských rezervacích nám pomohl vytvořit dobový článek z Národní politiky. V novinové zprávě z podzimu roku 1933 jsou obsaženy všechny zásadní informace, které veřejnost mohly zajímat. Zvláště cenná je zmínka připomínající, že Svaz skautů a skautek RČS (spolu s dalšími skautskými organizacemi) dostal koncem roku 1932 výpověï z tzv. Skautského domova na Petrském nábřeží. Zde měla řada oddílů své klubovny. Bylo zde také prašné sice, ale přeci jen hřiště, alespoň trochu připomínající cvičiště a zařízení sokolská. Léta tu působila skautská prodejna Svazu. „Petrák“ byl spojen s českým skautingem téměř od jeho počátků. Vedení Svazu skautů a skautek bylo tedy nuceno v této situaci začít urychleně jednat o získání náhradního pozemku, na němž by vyrostla nejen odpovídající náhrada za ztracené oddílové klubovny na Petrském nábřeží, ale kde by především vznikla reprezentativní skautská rezervace odpovídající vzrůstajícímu významu svazového skautingu. Za další rok - 25. října 1934 - je rezervace na Strahově nejen z velké části dokončena, ale ten den je zde vztyčen také totem náčelníka A. B. Svojsíka. Vytvořil jej, podle Svojsíkova návrhu, řezbář a sochař pan Petráček. Při této příležitosti pronesl toho dne na Strahově, u táborového ohně, nádherný projev místonáčelník Svazu Jan Novák. Před hojně zúčastně-

26

Velké prostory skautského hradiště byly denně využívány pro mnohé herní aktivity a výcvik skautů Pro funkci správce Svojsíkova skautského hradiště byl získán bratr Vodenka zkušený skautský činovník, dlouholetý vůdce 10. pražského oddílu (bratr Vodenka byl také autorem vynikající příručky „Stopování“). Od oficielního otevření rezervace, tedy od podzimu 1933, až do doby než byla dokončena stavba správních a užitkových objektů (léto 1934) bydlel bratr Vodenka na Strahově v opravdu skautských podmínkách. Většinou ve stanu. Zajišoval přísun stavebního materiálu, komunikoval s pracovníky dodavatelských závodů, docházel na úřady. V roce 1934 se do správ-

Totém náčelníka ABS zhotovil řezbář a sochař pan Petráček

foto archiv

covského domku, který byl součástí ostatního vybavení rezervace, Vodenkova rodina nastěhovala. Vydržela zde bez jednoho roku bezmála dvacet let, ale k tomu se ještě dostaneme. Úmysl vedení Svazu skautů a skautek RČS vytvořit na Strahově reprezentativní středisko se podařil. Mimopražské skautské oddíly, přijíždějící do hlavního města, zde nalezly noclehárnu, kuchyni, jídelnu, šatny i umývárny. Za 1 Kč byl zde pro skauty a skautky nocleh, včetně zapůjčení přikrývky. Velká plocha rezervace byla opravdu připravena tak jak se o tom zmiňuje článek v Národní politice, který jsme si vypůjčili do úvodu. Za zmínku snad stojí jen to, že navíc se přikročilo k vybudování lehkoatletické dráhy a sportoviště. Svojsíkovo hradiště bylo skutečně využíváno pražskými skauty k nejrůznějším podnikům a už to byly oddílové lehkoatletické tréninky, sborové závody, utkání mezi oddíly až třeba po každoroční svatojiřské oslavy, jejichž tradice započala právě zde a udržela se až do roku 1940. Stalý útulek zde nalezly některé skautské pražské oddíly, které si ve vyhrazeném prostoru rezervace postavily vlastní klubovny. Svojsíkovo skautské hradiště bylo v držení Svazu junáků skautů a skautek RČS do roku 1939. Od ledna 1939 až do října 1940, bylo v majetku nově vzniklé organizace Junák. Po rozpuštění Junáka (28.10.1940) zabavilo skautskou rezervaci na Strahově Gestapo ve prospěch Hitlerjugend. Skautské klubovny, ale i ostatní objekty rezervace se v říjnových a listopadových dnech čtyřicátého roku plnily smutným obsahem. Nákladní auta německé armády a jiné povozy sem přivážely skautský majetek zabraný oddílům hlavně z Prahy a bezprostředního okolí. Byly to stany, sportovní vybavení, knihovny, kuchyňské a táborové náčiní. Zabavený skautský majetek byl přidělován složkám Hitlerjugend působícím v Protektorátu a nebo byl odvážen do Říše. K tomuto smutnému období Svojsíkova skautského hradiště se váže jedna příhoda, kterou jsem dlouho považoval za jistou a neotřesitelnou. Totiž v publikaci bratra náčelníka Plajnera „Historie svazového praporu“ se uvádí, že vzácnou vlajku, kterou Svazu věnoval T.G. Masaryk, odvezlo Gestapo z vykradených místností ústředí Junáka, právě sem, na Strahov. Publikace dále mluví o tom, že skautský majetek zabraný Gestapem, byl soustřeïován do prostor uvnitř strahovských šancí. A tam, podle náčelníka Plajnera, se prý několik starších pražských skautů vydalo, v těch prvních dnech po zákazu Junáka, prapor hledat. Úmysl byl jasný: najít jej a uchovat pro dny příští. Bohužel, prapor nikdy nalezen nebyl. Když jsem tuto náčelníkovu vzpomínku četl poprvé, přiznávám se, že jsem si představil onu atmosféru pátrání po masarykovském praporu do všech detailů. Byl jsem na ty neznámé bratry z válečného období velmi hrdý. A přiznám ještě něco - pátral jsem po nich. Ale byli tak dokonale zakonspirovaní, že se mi nepodařilo najít ani jednoho z nich. O této akci mlčí svorně jak bezprostředně poválečná skautská historie tak i ta pozdější. Nezabýval bych se ji dále, kdybych v souvislosti se Svojsíkovým hradištěm nehovořil s bratrem Jiřím Vodenkou, synem správce rezervace, který zde žil stejně dlouho jako jeho otec. Nejen, že bratr Jiří Vodenka jednoznačně vyloučil soustřeïování zabaveného skautského majetku jinam než do kluboven a zařízení rezervace, ale též mu není nic známo o tom, že by tam kdokoliv pátral po svazovém praporu. Sám byl v té době ve věku a v náladě, kdy měl pro podobné akce velké porozumění. V několika případech do objektů se zabaveným majetkem, přes pečetě Gestapa, také vstoupil. Na koho, ptá se bratr Jiří Vodenka, se mohli činovníci vedení Junáka obrátit, jestliže chtěli zachránit svazový prapor, když ne na tatínka a na mne. Každopádně, i kdyby utajení této operace bylo tak dokonalé, že jsme byli z nějakých důvodů z ni vynecháni, museli bychom o ni tak jako tak vědět. Ale, bohužel, nemám o této akci povědomí, zakončuje své vzpomínání na válečná léta na Strahově bratr Jiří Vodenka. Podobně je tomu i s totemem náčelníka, který byl do rezervace instalován v roce 1934. Podle Jiřího Vodenky zde vydržel stát!! celou válku. Když se po osvobození v roce 1945 ukázalo, že rozšiřování strahovského stadionu a další stavební úpravy zasáhnou i Svojsíkovo skautské hradiště, bylo jasné, že život tohoto významného střediska je u konce. Proslýchalo se, vzpomíná bratr Jiří Vodenka, že náčelník Plajner nechal odvézt totem A. B. Svojsíka někam na Moravu. Jinou alternativu nabízí bratr Mirko Vosátka: podle něho byl ještě začátkem padesátých let totem náčelníka uložen na zahradě Tyršova domu na Malé Straně. Byl prý položen na dřevěných kozách a přikryt dehtovým papírem. Každopádně by mohly být tyto dvě záhadné události z naší skautské minulosti - tajemství svazového praporu a konec náčelníkova totemu - námětem pro tak frekventované úsekové hry našich oddílů. Ze strahovské rezervace zbyl v polovině padesátých let (1955) už jen domek správce. Ten nesl na svém štítě, navzdory době, stále svůj původní název SVOJSÍKOVO SKAUTSKÉ HRADIŠTĚ. První vzaly za své klubovny oddílů postavené ve třicátých letech. Rozšiřující se stadion z bývalého skautského hradiště více a více ukusoval, až domkem správce vzal za své docela.

Na rozdíl od našich předcházejících vzpomínek (Měsíční údolí, Nižbor, Červený Hrádek) nám na Svojsíkovo skautské hradiště nezůstala žádná hmatatelná památka. Jen pár fotografií, několik zažloutlých novinových článků. Jsme však vděčni a děkujeme i za ně, nebo usvědčují naše bratry praskauty s vlastností, kterým jen velmi, velmi zvolna dorůstáme. JZP (foto Jiří Vodenka)

27

SVOJSÍKOVO SKAUTSKÉ HRADIŠTĚ

1) Dřevěné budovy správních a užitkových objektů byly dokončeny v létě roku 1934

V roce 1998

2) Prostor ve kterém byla skautská rezervace – Svojsíkovo skautské hradiště vybudováno 3) 155. pražský oddíl si do areálu přivezl svoji pojízdnou klubovnu

4) Tabulka na dveřích budovy skautského hradiště oznamuje, že majetek byl zabrán pro potřeby Hitlerjugend

5) Jak rostly tribuny nového strahovského stadiónu, tak mizely poslední stopy na skautskou rezervaci – Svojsíkovo skautské hradiště Fotografie Jiří Vodenka ©